Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 03.03.2016

(2. den schůze – 03.03.2016)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobré dopoledne, vážené kolegyně, milí hosté, vítám vás na pokračování 19. schůze Senátu. Dnes se omlouvají senátorky a senátoři Radek Sušil, Jan Žaloudík, Dagmar Terelmešová, Jaromír Jermář, Ivo Bárek, Petr Vícha, Libor Michálek, Zdeněk Papoušek, Daniela Filipiová, Tomáš Jirsa, Tomáš Grulich, Zdeňka Hamousová a Pavel Eybert.

Tím máme začátek za sebou a můžeme přistoupit k prvnímu bodu dnešního jednání, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 192

Máme to jako tisk č. 192. Návrh uvede ministr Jiří Dienstbier, který zastupuje ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. Pane ministře, pane senátore, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Cílem novely horního zákona je zjednodušení a zprůhlednění postupu při správě z úhrad z vydobytých nerostů a dobývacích prostorů, zvýšení příjmů státního rozpočtu z úhrad z vydobytých nerostů a změna poměru rozdělení výnosů z úhrad z vydobytých nerostů mezi obce a státní rozpočet.

Ke změně způsobu výpočtu úhrady z vydobytých nerostů se přistoupilo proto, že dosavadní systém byl založen na komplikovaném vzorci zahrnujícím množství obtížně kontrolovatelných ekonomických parametrů, kde sazba úhrady byla pouze jednou z položek tohoto vzorce. Nyní se navrhuje, aby se úhrada z vydobytých nerostů počítala pouze jako součin množství vydobytého nerostu a sazby úhrady. Výjimkou je způsob výpočtu úhrady z hnědého uhlí dobývaného povrchově, kde se výše úhrady vypočítá ze součinu výhřevnosti hnědého uhlí a sazby úhrady.

Návrh zákona nyní obsahuje veškerá pravidla pro správu úhrad, jež tak již nebudou stanovena vyhláškou, jak je tomu doposud. Terminologie a postupy při správě úhrad byly v maximálně možné míře unifikovány s daňovým řádem při zachování specifik právní úpravy úhrad.

Problematika zvýšení příjmů státního rozpočtu z výnosů úhrad z vydobytých nerostů byla předmětem složitých jednání s představiteli zaměstnavatelů v sektoru těžebního průmyslu i příslušných odborových svazů. Předkládaný návrh zákona vychází z výsledků těchto jednání. Předpokládá se, že celkový výnos úhrad zl vydobytých nerostů se zvýší na zhruba jednu miliardu korun oproti výnosu z roku 2013, který činil zhruba 596 mil. Kč. Příjem státního rozpočtu z výnosů úhrad z vydobytých nerostů by se měl zvýšit na zhruba na 576 mil. Kč oproti 149 mil. Kč v roce 2013. Zbývající část výnosů vždy připadne obcím.

K dosažení tohoto cíle je nezbytné upravit sazby úhrad z vydobytých nerostů. Konkrétní výše těchto sazeb dosud upravovala vyhláška, nyní se navrhuje, aby byly stanoveny nařízením vlády.

Na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu byly podmínky pro vydání nařízení vlády upraveny tak, že ke zvýšení sazeb úhrad může dojít až po uplynutí pětileté lhůty, a to na základě vývoje tržních cen nerostů. Maximální nepřekročitelnou hranicí výše sazeb pak stanoví přímo horní zákon.

V souvislosti s předpokládaným zvýšením příjmů státního rozpočtu z výnosu z úhrad z vydobytých nerostů dále musel být upraven i poměr rozdělení tohoto výnosu mezi státní rozpočet a obce. Návrh důsledně vychází z toho, že příjem obcí musí být zachován na dosavadní úrovni a podle toho byl upraven poměr rozdělení výnosu u jednotlivých druhů nerostů. Současně však byly v návrhu zákona zvýšeny sazby úhrad z dobývacích prostorů, která je výhradním příjmem obcí. Výnos této úhrady by měl přinést do rozpočtu obcí zhruba 100 mil. Kč oproti 13,8 mil. Kč, které obce získaly v roce 2013.

Proto lze předpokládat, že po schválení návrhu zákona dojde ve svém souhrnu ke zvýšení příjmů obcí z úhrad obou typů.

Předkládaný návrh zákona byl široce diskutován v Poslanecké sněmovně i zde v Senátu na půdě výborů, kde byl přikázán třem výborům. Garančním výborem byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučil schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právní výbor doporučily vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Stručně bych se vyjádřil k některým návrhům. Stejně jako v Poslanecké sněmovně, kde však nenalezl podporu, se i nyní navrhuje, aby byl do horního zákona vložen zákaz použití metody hydraulického štěpení hornin a podzemního zplynování uhlí. S tímto návrhem nelze souhlasit a na tomto stanovisku je plná shoda mezi ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem životního prostředí. Současná právní úprava poskytuje dostatečnou úroveň ochrany životního prostředí před negativními účinky těchto dobývacích technologií. Navíc vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala neumožnit další průzkum a následnou těžbu břidlicových plynů na území České republiky.

O funkčnosti dosavadní právní úpravy pak svědčí fakt, že dosud nebyl povolen ani průzkum ložisek za použití těchto technologií.

Současně musím upozornit na skutečnost, že návrh je formulován tak, že zakazuje použití všech metod hydraulického štěpení hornin. To znamená, že zakazuje i běžně užívané a bezpečné metody hydraulického štěpení hornin používané například při průzkumu a dobývání ložisek ropy na jižní Moravě. S takovouto úpravou ministerstvo průmyslu a obchodu nesouhlasí.

Velmi široce byla rovněž diskutována problematika časového omezení pro zvýšení sazeb úhrad z vydobytých nerostů, kterou jsem zmiňoval. Tato úprava je nesnadno nalezeným kompromisem, který má nalézt rovnováhu mezi oprávněním vlády kdykoliv měnit výši sazeb a snahou zajistit přiměřenou stabilitu a předvídatelnost podnikatelského prostředí. Je samozřejmě na zvážení Senátu, jak se k tomuto postaví.

Pokud jde o další pozměňovací návrhy, ministerstvo průmyslu a obchodu se domnívá, že nepřinášejí žádná zlepšení oproti předložené podobě návrhu zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení má č. 192/1. Zpravodajem je senátor Leopold Sulovský, který má slovo.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vše již bylo prakticky řečeno, pozměňovací návrhy byly zmíněny.

Předmětem předkládané novely o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů, je zvýšení příjmů z úhrad z dobývacích prostorů a z úhrad z vydobytých nerostů. Současně se mění poměr rozdělení příjmů z úhrad mezi státní rozpočet a obce a zjednodušuje se postup při výpočtu úhrad.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se tímto zákonem zabýval na své 20. schůzi konané dne 25. února 2016.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Havlíčka, náměstka ministra průmyslu a obchodu České republiky a po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu pověřuje Leopolda Sulovského a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí. Usnesení má č. 192/3, zpravodajkou je senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se zabýval návrhem senátního tisku 192 a po úvodním slově Jiřího Koliby, náměstka ministra průmyslu a obchodu, a mé zpravodajské zprávě na své 20. schůzi konané 24. února 2016 přijal usnesení, které máte na svých lavicích.

Nebudu ho celé číst, protože usnesení navrhuje, abychom vrátili návrh zákona, tisk 192 Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Pozměňovací návrhy jsou zhruba tři. První, který je uveden říká, že chceme, aby do zákona bylo doplněno, že bude zakázaná těžba hydraulickým štěpením, a to plně v celé šíři v České republice. To je první návrh.

Druhý návrh, který je obsahem pozměňovacího návrhu, který jsme přijali za výbor je změna legislativně technická, která říká, že přesuneme to, co je dneska navrženo do horního zákona – evidence a správní řízení ve věci sankcí do jiného zákona. Do zákona o hornické činnosti, protože takto systematicky má vypadat. Tady se shodujeme i s tím, co se usnesl výbor ústavně-právní.

A pak máme poslední pozměňovací návrh a ten bude zřejmě předmětem možná nejrozsáhlejší debaty. Týká se toho, že výbor navrhuje, abychom vypustili pětiletou fixaci na úhrady z vydobytých nerostů, tak jak byly přijaty pozměňovacím návrhem až v Poslanecké sněmovně. To jsou tři základní pozměňovací návrhy, které tam jsou. Oni potom samozřejmě odkazují na další body, které už jsou jenom součástí toho, co musí být legislativně upraveno.

Ještě bych se jenom k mé zpravodajské zprávě zmínila o tom, že debata na výboru byla poměrně rozsáhlá a dotkli jsme se řady bodů, které jsou upraveny v tomto návrhu. Zejména byla otevřena debata nad tím, že dochází ke změně podílu, kolik z úhrady dostávají obce a kolik stát. Týká se to zásadní změny, kdy změna poměru podílu náležející z úhrad za vydobyté nerosty je stanovena v neprospěch obcí z původních 75 % na 33 nebo 38 % u hnědého uhlí z povrchové těžby a ostatních nerostů. Dále jsme diskutovali otázku nového termínu, nového pojmu opuštěných důlních děl. Potom se k ní potom vrátím v obecné rozpravě. Mám k ní pozměňovací návrh, který vychází ještě z debaty s předkladateli ministerstva, který je nakonec jakýmsi kompromisem nápravy vztahu, řekněme nepřesné formulace, která se do zákona dostala.

Diskutovali jsme také otázku nového zákazu poskytování veškerých údajů z báňskotechnické evidence třetím osobám bez souhlasu provozovatele. Samozřejmě už bylo řečeno také pětileté období nezvýšení úhrady za vydobytý nerost. A dále také všechny otázky, které právě souvisí se zákazem těžby tzv. břidlicových plynů. Ještě se potom k některým bodům vrátím v obecné debatě.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem byl ústavně-právní. Usnesení má č. 192/2, zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil. Máte slovo, kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane 1. místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Ústavně-právní výbor posuzoval návrh tohoto zákona pouze z legislativně technického hlediska a v souladu s ostatními zákony ČR; a tady na základě upozornění legislativního odboru navrhuje právě pozměňovací návrh, kde se skutečně řeší pouze legislativně technické věci. O jedné z nich se už tady zmínila moje předřečnice. Snažíme se tam ještě upravit to, co bylo přidáno v Poslanecké sněmovně o fixaci náhrad, kde se nepřesně mluví pouze o zvyšování.

Teoreticky může dojít i k snižování, takže to nahrazujeme slůvkem "měněna". Je tam i formulační nedostatek v dodatečných úhradových přiznáních, stejně tak jako v báňskotechnické dokumentaci. Proto avizujeme pozměňovací návrh, jak tady bylo řečeno.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Otázka zní: Navrhuje někdo nezabývat se tímto zákonem? Nikdo. Otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Máte štěstí, už jsem se nadechoval - a byl klid s dnešním dopolednem. (Úsměvy, pobavení v Jednacím sále.) Takže senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Tak jsme to stihli na poslední chvíli... Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dobré ráno. Hned po ránu máme celkem složitou záležitost – horní zákon. Já bych v souvislosti s projednáváním této novely horního zákona po nějaké době, už jsem v roce 2012 zpravodajem na výboru VUZP.

Seznámil bych vás s některými podstatnými záležitostmi ve vztahu k tomuto zákonu. Podstata metody hydraulického štěpení hornin spočívá v kombinaci hloubkových vrtů a práce s trhavinami a chemikáliemi. Nejprve se provádějí vertikální vrty, které sahají až do hloubky několika kilometrů. Pokud je při těchto vrtech objevena plynonosná vrstva, pokračují vrty horizontálně až do vzdálenosti jednoho kilometru od původního vertikálního vrtu. Poté se provádí série mikrovýbuchů, která má cíl narušit horninu. Do takto narušené horniny se pomocí kompresoru vhání směs vody, písku a chemických aditiv. Takto vytvořený hydraulický tlak roztrhá skálu až do vzdálenosti sto metrů všemi směry od vrtu. Zároveň dojde i k rozštěpení břidlice podél horizontálních vrstev.

Pozměňovací návrh zakazující právě tyto postupy při prozkoumávání nových ložisek podzemních plynů předložil a odsouhlasil na své poslední schůzi výbor VUZP. Frankování hornin je metoda, která se používá např. ve Spojených státech a i tam se používá zejména v odlehlých a neobydlených oblastech, kde by používání této metody nemělo mít nepříznivé dopady na kvalitu lidského života.

Česká republika má naopak vysokou hustotu zalidnění a její geologické podloží je pro použití této metody nevhodné. Pokud je mi známo, jsou tyto těžební postupy zakázány např. v Bulharsku a ve Francii. Jak jsem již sdělil, shodou okolností jsem byl již v roce 2012 zpravodajem tohoto zákona, kdy jsme chtěli zakázat těžit břidlicový plyn hydraulickým štěpením hornin. Já vám tady shrnu některé metody hydraulického štěpení hornin nebo některá rizika, které přináší tato myšlenka nebo tento postup hydraulického těžení.

Jsou to otřesy, které provázejí celý proces štěpení, a ty se blíží svojí sílou k zemětřesení. Pak chemická aditiva, která se používají pro směs vháněnou do vrtů, jsou často zdraví škodlivá. Používá se při nich např. benzen, toluen nebo olovo.

Minimálně 10 % vytěženého zemního plynu se nedaří jímat a uniká do atmosféry i podzemních vod a dále do ovzduší. V případě v blízkosti těžby lidských sídel dochází k ohrožení zdrojů pitné vody. Často se v nich vyskytuje výbušný metan. Vliv metanu na skleníkový efekt je navíc v porovnání s CO2 několikanásobně vyšší. Pak dochází k záborům zemědělské půdy, dochází ke kontaminaci zemědělské půdy, existuje riziko úniku radioaktivních látek v podzemí, těžba zásadním způsobem ovlivňuje krajinu a vrty generují samozřejmě zvýšenou dopravní zátěž, je to nákladní doprava. Při této metodě dochází k enormní spotřebě vody. Ta se při injektáži znehodnocuje a ztrácí z přírodního koloběhu.

Používání metod hydraulického štěpení hornin považuji za sporné především z důvodu rizika úniku chemikálií při frankování a následného množení možného znečištění zdrojů pitné vody i ovzduší. Za nevhodné lze považovat metodu rovněž s ohledem na vysokou hustotu zalidnění na území ČR a na její geologické podloží.

V potaz je také nutno brát kvalifikované vědecké odhady, které udávají, že objem zásob břidlicového plynu na našem území je zanedbatelný.

Celkově bych řekl, že ČR je krásná krajina. Já jsem senátor z Moravskoslezského kraje, kde ovzduší už máme tak znečištěné, že se tam skoro nedá dýchat. Teď bychom třeba nemohli ani pít spodní vodu. Myslím si, že ta rizika, která tato těžba přináší, ohrožují naše obyvatelstvo. Já předpokládám, že budeme při rozhodování jako senátoři rozumní.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Leopold Sulovský má slovo.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane senátore, kolegyně, kolegové. Na stole jsem vám nechal rozdat pozměňovací návrh, který jsem projednal s panem náměstkem ministerstva průmyslu a obchodu, panem Jiřím Kolibou 1. 3. 2016, který vlastně věděl o tom pozměňovacím návrhu, se kterým jsem přišel na hospodářský výbor. Byla to jeho iniciativa, kdy mi ten pozměňovák upravil ve znění, které máte teď na stole. A to je: Při vyhledávání a průzkumu nekonvenčních ložisek hořlavého zemního plynu a ropy se zakazuje použití všech metod hydraulického štěpení hornin, a to jak ve vertikálních či horizontálních vrtech. Při těžbě nekonvenčních ložisek hořlavého zemního plynu a ropy je zakázáno použití vysokoobjemového hydraulického štěpení hornin v horizontálních a subhorizontálních vrtech. Rovněž se zakazuje podzemní zplyňování uhlí. Samozřejmě následuje to přečíslování odstavců a takové formality.

Znovu zdůrazňuji, že toto bylo odsouhlaseno, nebo vlastně to byla iniciativa úpravy, která pochází z ministerstva průmyslu a obchodu. Takže bych byl rád, kdybyste byli schopni toto akceptovat. Už můj předřečník tady zdůrazňoval tu škodlivost těchto metod.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Radko Martínek má slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy a pánové, myslím si, že je pravda, že na téhle schůzi máme dva stěžejní zákony. Nechtěl bych samozřejmě podceňovat ty ostatní. Jeden jsme tady včera pozdě večer schválili. A ten druhý je horní zákon.

Já bych nejprve chtěl vládu pochválit, protože v každém případě se vláda odhodlala k tomu, že reaguje na vývoj situace v hornictví. Do jisté míry ta situace se díky změně zákona zlepšuje. A samozřejmě také vítám to, že došlo k určitému narovnání nebo mírnému narovnání vztahů mezi vlastníkem suroviny, což je stát, a těmi, kteří tu surovinu těží a mají z toho, dejme tomu, docela slušné zisky, když to řeknu velmi mírně.

Co mě už trochu méně uspokojuje, je to, že u obcí – sice obce teoreticky nic neztrácejí, ale fakticky, vzhledem k tomu, že tady existuje nějaký jev, kterému se říká inflace, takže když zafixujete ty částky, které obce dostávají ze záboru tedy vlastně toho pozemku, na kterém se těží, tak je to fakticky postupné snižování dávek, které ty obce dostávají.

Ze své zkušenosti musím říci, že ten poplatek obcím není zadarmo, protože obce, které mají na svém území a ve svém katastru těžaře, ať už se týká čehokoliv, tak bezesporu jsou velmi zatíženy touto činností, ať už tou vlastní činností, která samozřejmě zpravidla znamená mnohem větší zatížení prachem a dalšími nečistotami, o hluku už ani nemluvím v mnoha případech, ale samozřejmě také dopravou těchto vytěžených nerostů nebo hornin z té oblasti těžby někam, kde potom se využívají.

Takže já bych chtěl určitě apelovat na vládu, aby v nejbližší době se touto záležitostí zabývala. Nemyslím si, že je možné tuhle záležitost dlouhodobě stabilizovat. To znamená, byl bych rád, kdyby vláda v nejbližší době se k této záležitosti vrátila a reagovala také směrem k obcím k tomu, že dojde k jistému navýšení nebo alespoň inflačnímu navýšení těch částek, které dostávají.

Systémově se mi zdá správně, že obce tentokrát už jsou vlastně určeny jenom do té oblasti záboru, protože obce samozřejmě to nerostné bohatství nevlastní. Už od středověku vždycky nerostné bohatství země vlastnil tedy dříve panovník, nyní stát. Je to tedy vlastnictví státní. Z tohoto pohledu systémově se mi zdá správné, že obce nemají podíl na tom výtěžku přímo z té hornické činnosti nebo z té horniny, z toho horního bohatství, nebo nerostného bohatství. Nicméně jak jsem říkal, je potřeba zkompenzovat ty reálné náklady a reálnou zátěž, které mají z těžby. A ta je opravdu nemalá.

Co mě ovšem, musím říct, zcela šokovalo, tak to byl bod, o kterém se tady paní kolegyně Seitlová zmiňovala, a to jest, že z Poslanecké sněmovny nám sem přišel návrh, který fixuje to zvýšení na nejbližších 5 let a nedává možnost vládě zvyšovat tuto cenu. Je to tedy poněkud pozoruhodné už vzhledem k tomu, že žijeme v tržním hospodářství. Jako všechno, vidíme to velmi dobře, kdo se tím aspoň trošku zabývá, snad nejmarkantněji to vidíme všichni na ropě, že prostě cena toho nerostného bohatství klesá a stoupá různým způsobem. Mně se zdá být poměrně šílené, že tady někdo navrhuje to, že 5 let nebude mít možnost stát, tedy vlastník toho nerostného bohatství, s touto záležitostí cokoliv dělat.

Já jsem samozřejmě zjišťoval, jestli je to záležitost vládního návrhu, a jak to tak bývá, tak samozřejmě není. Pozoruhodné trošku bylo také to, že pracovníci ministerstva průmyslu nám tady sdělili, že se jedná o křehkou dohodu. Tak jsem se zajímal, s kým je ta křehká dohoda. To už je těžké vystopovat, protože to je taková křehká dohoda s někým, kdo jako fakticky neexistuje. Ale ve skutečnosti jsem se pak neformálně dozvěděl, že určitá skupina poslanců z jistých oblastí se prostě dohodla, že takovýmto způsobem vyjde vstříc těm, kteří v těch oblastech těží.

Já bych tady nechtěl příliš dlouho se zabývat touto otázkou. Když si přečteme články o Bakalovi a tak, tak snad ani nemá cenu dál o tom mluvit. Ale musím říct, že už mě delší dobu rozčiluje právě ten stav, kdy my rabujeme naše nerostné bohatství – a v mnoha případech je to, myslím to rabování, zcela správný a na místě termín. A stát ani obce, tedy veřejnost, z toho fakticky nemá nic, protože jestliže si vezmeme, a to nám také dali jistou chvíli, abychom zjistili, jak to tedy ve skutečnosti vypadá. A ono to, přátelé, vypadá tak, že i když my tuhle pětiletou blokaci odstraníme, tak existuje ještě další předpis, který ukládá státu, že nemůže požadovat víc než 10 % z hodnoty té horniny. Když si to vezmete, tak to je další šokující věc, kdy vlastně vlastník, já nevím, který z vás jako soukromý vlastník by někomu něco prodal, nebo mu poskytl právo, aby s tím hospodařil – a sám pro sebe si nechal 10 %. Ve skutečnosti ovšem se této částky, těch 10 %, ani nedosahuje, protože ve skutečnosti se to pohybuje někde kolem 6 %, zhruba 6 %.

Paní kolegyně Seitlová, protože mě na to nebyli schopni říci pracovníci ministerstva nic, tak mi poskytla tu základní informaci, kdy jsem se chtěl zeptat, jaký je tedy podíl toho, co z toho konkrétního naleziště dostane stát, co je tedy v reálné hodnotě finanční to, co jde státu. A kolik z té samé horniny je zisk před zdaněním, nebo po zdanění, to je jedno.

Ale konkrétní zisk té společnosti po odpočítání výrobních nákladů. To nebyli pracovníci schopni říci. Ujišťuji vás, že pokud by se srovnávalo toto, tak těch 10 % dávno neplatí. To mi poskytla paní kolegyně Seitlová, možná vám to tady řekne. Je to tedy přinejmenším zarážející číslo.

Takže já osobně se domnívám, že není možné, aby my jsme tady hlasovali pro něco, co fakticky má tady ještě precedent, protože jestli si vzpomenete, a také plné noviny a bohužel naše peněženky plné jsou fotovoltaiky. A nezapomeňte taky, že už tenhle precedent té fixace tady už jednou byl, týkal se fotovoltaiky, kdy taky stát neměl právo zasahovat, tam to tedy bylo na delší dobu, ne na 5 let, ale dokonce, tuším, že na 20 let. A výsledek je, že to pokladníky, resp. ono to ani stát moc stát nebude, ale bude to stát naši kapsu. A podle posledních vyjádření finančních nás tady dohromady, každého z nás, naší kapsy, to bude stát asi 1 bilion korun, tato legrácka.

A my místo toho, abychom se z této legrácky poučili, tak tady vytváříme další legrácku, tentokrát u nerostného bohatství, kde zase fixujeme tuto částku – tentokrát na 5 let, prý aby se stabilizoval obor.

Já si myslím, že jestliže ten vývoj těch komodit je nějaký, tak samozřejmě ten stát by měl na to taky nějakým způsobem reagovat. A pokud, dejme tomu, chce, aby se něco těžilo, a ta cena komodity jde dolů, tak by měl eventuálně pomoci tím, že bude ty své poplatky snižovat, ovšem zdůrazňuji, že jsou už v této chvíli prakticky zanedbatelné, nicméně v okamžiku, kdy zase ta komodita jde nahoru, tak nevidím vůbec žádný důvod, proč by ten stát na tom nemohl mít nějakou spoluúčast.

Takže jinak řečeno, já budu zcela určitě podporovat pozměňovací návrh výboru, který je pod bodem 5 a který řeší celou tuto záležitost, to znamená – odstraňuje tuto změnu. Přijatou v Poslanecké sněmovně.

Chtěl bych se ještě velmi stručně vyjádřit k tomu, co je také velmi citlivá záležitost. A protože zastupuji předsedu klubu, tak myslím, že můžu tady mluvit teď za celý klub ČSSD. My samozřejmě vůbec nesouhlasíme s těžbou břidlicových plynů metodami, které jsou používány. Absolutně nesouhlasíme s podobnou formou těžby zlata a dalších nerostů, které v zásadě devastují, totálně devastují přírodu. Na druhé straně si však ale myslím, že je opravdu velmi složité dát do horního zákona pozměňovací návrh, kterým zakážeme tuto metodu, protože v tom okamžiku podle mého názoru vytváříme precedent. A jak známo, technologie se vyvíjejí. Pak by se mohlo stát to, že my budeme postupně do horního zákona dávat další a další technologie, některé technologie už nebudou platné, tak je zase z toho zákona budeme vyjímat. Nemyslím si, že je to zcela rozumné, nehledě k tomu, že, jak tady řekl pan ministr, v zastoupení pana ministra Mládka, existuje zde jasné moratorium na tuhle záležitost. Domnívám se, že také to, na co mnohdy zcela nadáváme, to znamená – EIA, SEA a další posuzování – což nás mnohdy strašně rozčiluje, tak v tomto případě na druhé straně je zcela jasná pojistka proti tomu, aby někdo s něčím takovým mohl přijít.

Takže přestože ty, kteří to navrhují, a zvláště když jsou z toho místa, které se jich to týká, tak velmi chápu, tak na druhé straně musím udělat určitý otazník a zvažuji, a samozřejmě tuhle záležitost já osobně nemůžu doporučit do zákona, byť s ní věcně zcela souhlasím.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátorka Jitka Seitlová má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ještě jednou si dovolím oslovit laskavě pana předsedu, předsedajícího dnešní schůze, pana ministra a vážené kolegy a kolegyně.

Začnu v obecné rozpravě tím, co je pozitivem návrhu, protože i o tom, že by zákon mohl být zamítnut, se debatovalo. Myslím si, že by to nebylo šťastné. Proto chci říct, že zákon – tak, jak je před nás předložen – přináší i řadu pozitivních věcí. Osobně se domnívám, že je to zejména celá, velice rozsáhlá část, stěžejní část, která se týká báňsko-technické evidence a povinnosti ji archivovat. Do této doby fakticky vůbec nebyla povinnost archivovat báňsko-technickou evidenci. Když jste se chtěli zpětně dozvědět něco o tom, co se vytěžilo, jak se vytěžilo, co bylo vykazováno, šanci jste neměli. Je proto velmi dobře, že v tomto smyslu se zákon posouvá a zlepšuje současný stav.

Ráda bych také připomněla, že se nově součástí toho, co je úhradou, stávají také nerostné suroviny, které se vytěží v rámci průzkumu. Víme, že toto bylo velmi často zneužíváno, protože už průzkum sám o sobě vytěžil třeba část ložiska a nebyl vůbec zpoplatněn.

Myslím si, že je také velmi dobře, že se navrhovatelé zabývali zvýšením úhrady jako takové. Ale tady už se dostávám do jiné dimenze návrhu, který určitě byl předmětem rozsáhlých diskusí.

Víte, slyšela jsem v novinách, v televizi, dokonce v Poslanecké sněmovně, že zákon říká, že se poplatek, resp. úhrada že se bude zdvojnásobovat. Musím říci, že zákon toto neobsahuje. Je to pouze veřejný příslib, který dali představitelé vlády – tím, že tedy existuje nějaké nařízení vlády, které oni slibuji, že ho schválí ve formě, jak byla pro nás, i když se zpožděním, dostupná. Takže zatím je to veřejný příslib a bude to tedy snad dvojnásobek současné výše úhrady.

Ráda bych se zabývala výší úhrady a navázala bych na mého předřečníka, pana senátora Martínka. Trošku jiný pohled, i když navazuji na to, co bylo řečeno.

Víte, vyhrazený nerost, to je jenom část našeho nerostného bohatství, tak vyhrazené nerosty jsou v majetku státu. Víme, že majetek státu, stejně jako majetek obce nebo majetek kraje, je podřízen předpisům, zákonným předpisům, že tedy ten, komu je svěřena péče o ten majetek, musí s ním nakládat s péčí řádného hospodáře.

Připomenu, že v současné době tady máme řadu kauz, případů, kdy starosta, nebo dokonce hejtman, je vyslýchán, popohnán k soudu – za to, že nepostupuje s péčí řádného hospodáře. Jsou to desítky tisíc korun, někdy jsou to i miliony.

Správcem nerostného bohatství, které je v majetku státu, je stát – a spravuje ho tedy zejména ministerstvo průmyslu a obchodu a následně tedy báňské úřady.

Mám k dispozici analýzu výročních zpráv českých hnědouhelných společností. Analýza vychází z údajů, které jsou veřejně dostupné. Ano, žádné jiné bychom samozřejmě nedostali od ministerstva. Jak jsem řekla, údaje se dneska nedají zpětně vůbec řádně zkontrolovat. Teď řeknu jenom pár čísel. Jsou to údaje od roku 2009 do roku 2012.

Jaké byly provozní výnosy za prodej uhlí? 84 miliard 774 milionů.

Jaký byl zisk po zdanění? 20 miliard 154 milionů.

Jaké byly vyplacené dividendy? Dividendy – to je to, co dostali ti, kteří vlastní akcie, nebo vlastníci. 28 miliard 510 milionů. Bylo to možné, protože se tam udělala taková klička – a ta klička byla navýšením majetku tím, že se sloučily společnosti, tím se znovu ocenil majetek, takže následně mohly být dokonce dividendy vyšší nežli zisk, ale to jenom pro ty zasvěcené vysvětluji. Prý je to zákonné. Takže vyplacené dividendy – 27 miliard 510 milionů. (Poznámka: V předchozí pasáži vystoupení bylo uvedeno - 28 miliard 510 milionů.)

A teď tedy, jaké byly ty mzdové náklady – 14 miliard 233 milionů. Z té částky 84 miliard, pozor, byly mzdové náklady 14 miliard.

A kolik tedy dostal stát? Stát měl dostat 1 miliardu 272 milionů. Víte, kolik dostal? 823 milionů. Protože po všech různých výpočtech, odpočtech a podobných, které byly pro výpočet úhrady, tak to nakonec vyšlo na těchto 823 milionů.

Nebudu dávat závěr. Myslím si, že si ho udělá každý sám a posoudí sám, jestli stát v tomto případě je dobrým hospodářem, tak, jak má být, a pečuje tedy o tento majetek – tak, jak mu ukládají zákony.

Teď jsme dosáhli toho, že se poplatky pravděpodobně zvýší dvakrát. Vím, že to bylo velmi složité a velmi náročné, než k této dohodě došlo. V této dimenzi, o které jsem předtím hovořila, si spočítejte, kolik to bude, zda skutečně toto má být renta, kterou odvádí ten, kdo těží nerostné bohatství, které je nás všech a které už je nevratné. To je prostě nenahraditelný zdroj, tedy neobnovitelný zdroj v tomto případě, který je vytěžen.

Osobně se domnívám, že původní návrh, který tady byl, který – když se hovořilo až o 10násobném zvýšení – měl reálný základ. To je otázka samozřejmě jakési dohody, která vznikla, dobrá, jsou to tedy dvojnásobky. Ale pak najednou se v Poslanecké sněmovně objevil pozměňovací návrh na fixaci 5 let. Návrh říká, že se bude vycházet po těch 5 letech z vývoje tržních cen. Musím říci, že tomu docela nerozumím, protože to je dost neurčitý právní pojem. Ale tohle by mi nevadilo tak nejvíc, dobrá. Důležité je, že stále hovoříme o hnědém uhlí a soustředíme se na hnědé uhlí. Hnědé uhlí bude počítáno nejenom tedy z toho, jaká je těžba, kolik se vytěží, jaká je ta sazba, ale ještě z koeficientu výhřevnosti. Tam došlo ještě k určitému posunu, který bude mírně ve prospěch toho, že úhrada nebude pro společnosti zásadní. Je to proto, že se vůbec nejedná o těžitele, ale o ty, kteří využívají uhlí u nás, a to jsou teplárny.

Ona je tam ta vazba, dobrá, ale my nemáme v ČR jenom těžbu hnědého uhlí. Máme také těžbu dalších nerostů. Když se podíváte do nařízení vlády, zjistíte, že úhrady těchto kritických, vzácných kovů se mohou pohybovat řádově až v milionech. Jak vypadá pohyb tržní ceny na světových trzích pro tyto minerály, pro tyto komodity? Velmi kolísá. Řádově právě v těchto hodnotách. Ale my budeme 5 let fixovat. Je to správně? Myslím si, že to takto nemůže zůstat, že zásah v Poslanecké sněmovně opět nebyl v pořádku. Je to i proto, že bezpochyby nebyl prodiskutován v koalici, že je výsledkem, jak už tady bylo řečeno, jakési skupiny poslanců, kteří hájili zájem svého regionu. Já samozřejmě tomuto rozumím, nicméně nemyslím si, že to má být výsledkem toho, co skutečně v zákoně bude přijato.

Proto jednoznačně tedy doporučuji, abychom toto ustanovení ze zákona vypustili. Už proto, že stát, a my jsme ti, kteří hlasováním ovlivňujeme, jak se stát bude chovat, jestli s péčí řádného hospodáře, je důležité tedy, aby takové ustanovení, které se tam objevilo – z hlediska fixace – nebylo přijato.

Věnovala jsem se hodně v této řeči odůvodnění toho, proč výbor přijal návrh na vypuštění tohoto ustanovení 5leté fixace.

Teď bych se dotkla ještě několika dalších otázek, které souvisí s návrhem novely, které byly na výboru projednávány.

My jsme tady, stejně jako moji předřečníci, řešili otázku těžby břidlicových plynů pomocí hydraulického štěpení. Je pravdou, že tyto metody jsou naprosto devastující, pokud jsou použity vysokoobjemově, a mohou způsobit škody zejména v podzemních vodách, na pitných vodách, a proto si myslím, že je významné, abychom takovéto ustanovení zákazu těžby břidlicových plynů přijali. Víte, celý návrh tohoto pozměňovacího návrhu, který jsme přijali, byl ze strany MPO doprovázen silnou negací. Ta negace byla vyvolána jednak tím, že formulace, kterou jsme tam přijali, mohla údajně poškodit i nízkoobjemové metody, které by současné dotěžování některých vrtů – ať už na jižní Moravě, nebo nějakých kaveren pro zásobníky plynu – omezili, a to by nebylo dobře.

Proto souhlasím s pozměňovacím návrhem, který nakonec předkládá pan senátor Sulovský jako hlavní zpravodaj a který ale vychází z úpravy, která byla přijata po konzultaci s ministerstvem průmyslu a obchodu, které takto s tím souhlasí, a která vylučuje, že by mohlo být bráněno některým současně používaným metodám.

Na podporu tohoto pozměňovacího návrhu bych ještě ráda uvedla, že hodně takovým silným argumentem bylo, že v horním zákoně se nemá stanovovat, jaké mají být zakázané druhy těžby, technologie. Jenom chci upozornit na to, že v § 30, jenom se podívám, jestli je to odstavec 3, ale je to § 30, myslím, odstavec 3, už jeden zákaz máme – je to zákaz kyanidové těžby. Není to žádná novinka v zákoně. Už jsme k tomu přistoupili. Není to nic nesystémové.

Proto tedy jsme přijali na výboru znění, které ale teď je v lepší formě předloženo panem zpravodajem, panem senátorem Sulovským. Já tedy podporuji znění, které předložil pan senátor Sulovský.

Jenom tedy další věc, které bych se ráda dotkla. Víte, na našem výboru jsme ještě hovořili o tom, že se do zákona vkládá úplně nový termín tzv. opuštěného důlního díla. To by nevadilo, kdybychom měli jenom tento termín. Ale na ten termín navazuje povinnost státu zajistit pro takováto opuštěná důlní díla jejich sanaci, jejich likvidaci, jejich zabezpečení. Protože definice tohoto opuštěného díla je velmi široká, znamenalo by to, že stát fakticky bude povinován k likvidaci i děl a zajištění děl, která kterýkoliv těžař, který je znám, opustí, nějakou dobu je nebude provozovat. A já říkám – nějakou dobu... Nějakou dobu tam je stanoveno, v definici, která nejsou trvale, nebo dlouhodobě využívána.

Konzultovala jsem na ministerstvu životního prostředí, co se tím myslí. Oni říkali: Dlouhodobě – to může být taky rok, nebo to může být taky 5 let, nebo to může být taky 10 let. Z hlediska právního principu je to pojem naprosto neurčitý.

Na výboru jsem navrhovala, abychom toto nové ustanovení opuštěných důlních děl vypustili. Většina senátorů se k tomu ve výboru nepřiklonila, ale protože se obávám, že tam může dojít k obrovskému úniku desítek až stovek milionů, kolik takové zajišťování děl stojí, tak jsem znovu konzultovala cíl právní úpravy s ministerstvem životního prostředí. Teď si vám dovoluji předložit pozměňovací návrh, který je návrhem, se kterým ministerstvo životního prostředí souhlasí.

Cílem údajně bylo, aby opuštěná důlní díla jako taková měla svůj termín a aby stát zajišťoval jejich sanaci, likvidaci, zabezpečení – pouze tehdy, pokud jsou to díla v majetku státu. A proto to tam do toho dopisujeme, že tam patří "v majetku státu". Pokud se tak nestane, kterýkoliv těžař může přijít za ministerstvem a říci: Podívejte, já už tady 5 let nevyužívám toto dílo, to je opuštěné důlní dílo, vy byste mi ho měli sanovat. Řeknu to slovo, a řeknu ho hrozně nerada, ale ono to svádí potom k určitému zneužití z obou stran. Tomu chci zabránit.

V tuto chvíli předkládám pozměňovací návrh, který je před vámi, jako můj pozměňovací návrh, návrh senátorky, ale je konzultován s ministerstvem životního prostředí, které s ním takto souhlasilo, které za tuto část odpovídá.

Pak tady mám ještě jednu věc, o které bych se ráda zmínila.

Vnímám snahu předkladatele o to, aby návrh zákona zlepšil technickou a báňskou evidenci, která se týká těžby. Nicméně v tomto zákoně máme uvedeno, že pokud se týká všech těch údajů, mohou být poskytnuty třetím osobám, to znamená mimo ministerstvo průmyslu a obchodu a báňskou správu, pouze tehdy, pokud s tím provozovatel vysloví souhlas. Obávám se, že to není zcela v pořádku, protože obce jsou příjemcem úhrady z dobývacích prostorů a z vydobytých nerostů. Obce by měly mít právo kontrolovat, jak tento výpočet proběhl, zda částka, která je jim poskytována, je v pořádku. Kdo jiný než obce v daném území si může také hlídat skutečnou těžbu, byť třeba odhadem, nebo následně i nějakými dalšími metodami, kterou jsou. Sama ze své praxe vím, že to není ojedinělé, že došlo k takovýmto chybám. A to nejen u úhrad. Prostě se to stalo – ať už úmyslně, nebo neúmyslně. Proto se domnívám, že tedy – a teď navrhuji, aby se doplnilo, že to neplatí pro údaje, ze kterých je odvozována úhrada za dobývací prostor a úhrada za vydobyté nerosty, jejíž příjemce je obec. To je pozměňovací návrh, který máte na té druhé straně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, jsme v obecné rozpravě ještě, ne v podrobné.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, děkuji. Takže jenom odůvodnění, s čím tedy potom vystoupím. To jsou moje pozměňovací návrhy, které potom předložím a odůvodním.

A teď ještě poslední věc. Vím, že budou předložené pozměňovací návrhy, které se týkají změny poměru úhrad, která jde obcím a která jde státu.

Osobně s tím mám velký problém. Myslím si, že ten poměr měl být změněn. Ale sledovala jsem vyjednávání v Poslanecké sněmovně a musím říci, že se podařilo změnit o 1 % - bylo tam původně 32, teď je tam 33 % – ve prospěch obcí úhradu z nerostů, které budou zpoplatňovány.

Nemyslím, že pokud předložíme pozměňovací návrh tohoto typu a přijmeme, že by sněmovna s tím souhlasila. Chápala bych to spíš jako charakter, já to teď nazvu, pozměňováku, který – když přijmeme – bude blokační. A proto jsem se vzdala té snahy a vím, že tam ta šance v tuhle chvíli není – tu situaci změnit.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Po vystoupení paní doktorky Seitlové, které bylo naprosto vyčerpávající, mně přijde, že je zbytečné cokoliv dodávat. Navíc přiznávám, že horní zákon není pro mě zrovna můj šálek čaje, ale vidím ho hlavně z pohledu ochrany nerostného a přírodního bohatství ČR.

Úhrada z vydobytých nerostů – tam jsou uložené peníze, které neberou ani čas, ani prostor, ani nic, takže si myslím, že rychlá výtěžnost a zvyšování limitů není zrovna to nejdůležitější, co ČR a naše ekonomika potřebuje.

Bohužel, hlavním motivem navrhované právní úpravy je zvýšení příjmů státního rozpočtu při zachování současné výše příjmů obcí z vydobytých nerostů. V tomto směru se navrhuje zvýšit výnos z úhrad z jednotlivých druhů vydobytých nerostů dvojnásobně.

Nebudu se pouštět do čísel, která už byla komentována předřečníky. Ale přidala bych se k tomu, co se obcím nelíbí, a to je skutečnost, že horní zákon nedělá rozdíl mezi relativně málo škodlivými metodami průzkumu a těžby konvenčních uhlovodíků a mezi extrémně nebezpečnými metodami průzkumu a těžby nekonvenčních zdrojů, které ohrožují zejména pitnou vodu.

Obce žádají přijetí pozměňovacího návrhu, který zní, že při vyhledávání a průzkumu ložisek hořlavého zemního plynu a ropy se zakazuje použití všech metod hydraulického štěpení hornin, a to jak ve vertikálních, ukloněných či horizontálních vrtech. Při těžbě ložisek zemního hořlavého plynu a ropy je zakázáno použití hydraulického štěpení hornin v horizontálních a subhorizontálních vrtech. Zakazuje se i podzemní zplynování uhlí. K tomuto návrhu, který byl v Poslanecké sněmovně veden jako sněmovní tisk 220, již zaujala vláda negativní stanovisko. Důvody lze vztáhnout i na předložený pozměňovací návrh.

Stávající právní úprava je považována za dostatečnou a ve spojení se státní energetickou a surovinovou politikou poskytuje dostatečnou ochranu životního prostředí před negativními dopady průzkumu ložisek a těžby tzv. břidlicových plynů. Navíc se ve svém programovém prohlášení zavázala neumožnit další průzkum a následnou těžbu břidlicových plynů na území ČR.

Co vede občany k protestům a proč hovoří o selhání státu s odkazem, že jsou ohroženy zásoby podzemní pitné vody až pro jeden a půl milionu obyvatel? Jednoduše nevěří, že stát je schopen se vypořádat s ropnou lobby a dalšími hospodářskými delikty, které ohrožují jak ekologickou, tak i ekonomickou a hospodářskou bezpečnost České republiky. Hovoří asi především neblahá zkušenost, že pokud něco není zákonem zakázáno, je možné to obejít. Za příklad dávají prolomení limitů těžby hnědého uhlí.

Souhlasím proto s pozměňovacím návrhem, který zakazuje používání všech metod hydraulického štěpení hornin a zakazuje podzemní zplynování uhlí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  V této chvíli využiji svého práva přednosti a půjdu přednést krátký příspěvek.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Nyní vystoupí místopředseda Senátu pan Přemysl Sobotka s přednostním právem. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Debata zde bude ještě pokračovat, a myslím si, že máme na celé dopoledne o čem hovořit.

Točíme se ve dvou rovinách – tzv. břidlicový plyn a peníze. A myslím si, že to schováváme za různé věci, ať už se to nazývá ochrana životního prostředí atd.

Debata o břidlicovém plynu se tady vedla asi tři nebo čtyři roky zpátky. Byla dramatická a v podstatě jsme jasně řekli NE v České republice!

Pan ministr který zastupuje ministra Mládka, řekl, že je to zákonem ošetřeno. Přesto chceme tento zákon ještě "posichrovat" ještě trošku víc. Můj názor je, že je to nadbytečné.

Pak se tady točíme kolem peněz. Pětileté moratorium na cenu. Nevím, je-li úplně špatné, protože v této chvíli to dává oběma stranám určitou jistotu.

Kdo se trošku zajímá o situaci s uhlím v Evropě, v Polsku či u nás, tak ví, že malér bude velmi brzy a zasáhne Českou republiku a budeme mít problém, abychom se cenově vůbec udrželi a aby naše doly mohly být v chodu.

Vláda tady má určitou jistotu. Mají ale jistotu i podnikatelé, že jim to skokově v momentě, kdy se zmenší přísun peněz do státního rozpočtu, takže to vláda nevyužije, nezneužije – je jedno, jak to budeme říkat.

Pan senátor Radko Martínek jedním dechem hovořil o tržním hospodářství, ale zároveň slovo zisk téměř označil za slovo, které nepatří do slovníku tržního hospodářství. Ano, každá firma musí vyrobit zisk.Kvůli tomu podniká. Stát to nenazývá ziskem, ale získává peníze z různých poplatků. A tady si myslím, že hraní si se slovíčky bylo nadbytečné.

A když se navýší poplatky, co udělají firmy? No, dají to samozřejmě do ceny produktu a zaplatíme to my všichni. A proto já se v této chvíli přidávám, ač nejsem zrovna fanda této vlády, k tomu, abychom znění tak, jak přišlo z Poslanecké sněmovny, odsouhlasili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Lubomír Franc. Prosím, pane senátore, máte slovo a my se vystřídáme. (Řízení schůze se opět ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

Senátor Lubomír Franc:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolím si ve svém vystoupení podpořit svého kolegu senátora Sulovského v pozměňovacím návrhu, který nám dnes přišel na stůl a týká se zákona, který dnes projednáváme, a to zákazu hydraulického štěpení, to znamená břidlicových plynů.

Nebudu se tady podrobně věnovat odborným otázkám, jestli hydraulické štěpení je méně či více škodlivé, méně či více přijatelné. Nebudu tady ani dopodrobna mluvit o dopadech na životní prostředí, ani o přístupu jednotlivých států k hydraulickému štěpení v Evropě nebo v Americe.

Chtěl bych tady důrazně upozornit na to, že zákaz hydraulického štěpení dlouhodobě požaduje veřejnost v dotčených oblastech. V těchto oblastech je to opravdu velké téma. Jak představitelé samosprávy, ale hlavně i lidé z obcí a měst toto téma velmi sledují. A nejde tady o nějaký náhlý zájem v současnosti. První velká diskuse proběhla už v roce 2012. Jako hejtman Královéhradeckého kraje jsem se zúčastnil velkého jednání starostů v Náchodě, kde byli i lidé na náměstí v tomto městě a týkalo se to tenkrát průzkumných území právě v lokalitách na Trutnovsku, Broumovsku a Náchodsku. Tenkrát tam vznikla deklarace jednotlivých obcí. Deklarací se zabývala Poslanecká sněmovna, bylo zde na tomto místě i senátní slyšení, tímto tématem se zabývala i vláda. A tenkrát z toho vyšel opravdu i určitý slib, že břidličný plyn se v České republice de facto těžit nebude.

Ale veřejnost v dotčených oblastech čeká podle mého názoru opravdu na to, aby tento slib byl velmi konkrétní. Je tady jedna velmi negativní zkušenost. Když byla stanovena průzkumná území v oblastech, o kterých jsem mluvil, tenkrát to bylo myslím ministerstvo životního prostředí, které poslalo informaci o stanovení těchto území obcím velmi šalamounsky, těsně před Vánocemi datovými schránkami. Vypadalo to tak, aby si tenkrát této záležitosti možná nikdo nevšiml, aby tato záležitost proběhla bez povšimnutí, s tím, že uplynou lhůty a už se k tomu nikdo nebude moci vyjádřit.

Proto podporuji pozměňovací návrh kolegy Sulovského, který se této záležitosti týká. Myslím si, že návrh, který jsme dnes dostali na stůl, řeší i to, co zde zaznělo od Radko Martínka a co zde zaznělo i v dalších příspěvcích. To znamená, že on úplně nebrání možnostem, řeknu-li to velmi jednoduše, těžby na jižní Moravě a že je tento návrh i v dohodě s ministerstvem průmyslu a obchodu.

Myslím si, že břidličné plyny nikdy nebudou rozhodující položkou v surovinové politice státu. Na druhou stranu zásoby pitné vody a právě v oblastech, o kterých jsem mluvil, to znamená teplická oblast a poličská křídová oblast, jsou pro stát do budoucna nenahraditelné.

Zaznělo zde mnoho věcí. Chtěl bych vás jenom vyzvat k tomu, abychom velmi pečlivě zvážili návrh pana senátora Sulovského, který je – a znovu to opakuji – dneska v souladu i s názorem ministerstva průmyslu a obchodu a abychom ho podpořili a dali tak veřejnosti signál o tom, že pokud se veřejnost o něco zajímá a má o to eminentní zájem, že se to projeví i v rozhodování zákonodárců.

Děkuji vám za pozornost a ještě jednou žádám o podporu tohoto návrhu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Václav Hampl má slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych se stručně vyslovit ve prospěch pozměňovacího návrhu, kterým by se rušilo pětileté moratorium na případné zvyšování poplatků, jinými slovy, podpořit tu část návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Naopak nebudu hlasovat pro návrh ústavně-právního výboru, podle kterého by mělo jít nikoliv o zvyšování, ale měnění poplatků. Myslím si, že obtížně si lze představit důvody pro nějaký pokles.

Proč to říkám? Tyto poplatky jsou u nás v mezinárodním srovnání opravdu velmi nízké. Někdy začátkem 90. let bylo domluveno a od té doby fungovalo 1,5 % z hrubého výnosu. Jak tady ilustrovala paní senátorka Seitlová, dokonce ani v této výši poplatky nebývají vybrány.

Díval jsem se trochu na mezinárodní srovnání a přijde mi tam nápadná třeba Kanada. A to, proč jsem se na ni díval, má několik důvodů. Jeden je, že je to země, ve které se těží relativně snadno. Je poměrně liduprázdná, poměrně rozlehlá, spousta těžby se děje v končinách, kde moc lidí není, nejsou tam konflikty o sídla, je tam spousta neporušené přírody, takže možnost si nějaký kousek trochu zhuntovat, mají rozhodně lepší než my. A také je to rozhodně země, kde není soukromé podnikání utlačováno. Myslím, že velmi dobře rozumí tomu, co je to kapitalismus a jak je pro celkové veřejné blaho dobře, když se soukromému podnikání daří.

Těžební poplatky v Kanadě jsou 1 % až 5 %, což je záležitost provincie, o kterou běží. Je to v některých případech možná trochu méně než u nás, ale třeba také o dost víc, než i u nás po změně, kterou nyní projednáváme, těchto 5 %. Ale to, co je důležité, je, že toto platí jen do té doby, než se těžebním společnostem vrátí náklady na průzkum a přípravu těžby. Když se zase podíváme na naši situaci v drtivé většině těžeb, o které jde, jsou to náklady, které jsou dávno z podstatné části nebo úplně zpátky.

A zpátky do Kanady. Od té doby, co se tyto náklady vrátí, potom, prosím pěkně, poplatky jsou 30 % z čistých tržeb nebo 5 % z hrubých tržeb, takže dramaticky více, mnohonásobně více než u nás, i po této nyní projednávané změně.

Myslím si tedy, že toto zvýšení je zcela v pořádku, kromě toho, že je asi malé. A důvod pro to pět let ho fixovat, absolutně vůbec nevidím. Tady nejde o podporu malého a středního podnikání, o kterém jsme se bavili včera. Tady jde skutečně o velké nadnárodní společnosti a tady je potřeba chránit před možnými změnami poplatků asi není větší, než obecná potřeba stability např. v daňovém systému.

A to, na co si myslím, že se musíme hodně zaměřit, je jakási rovnováha nebo rozumná míra balance mezi veřejným zájmem a soukromým zájmem. Jsou to samozřejmě spojené nádoby, o tom není žádných pochyb. Ale mezinárodní srovnání nám myslím ukazuje, že nastavení u nás je spíše v neprospěch veřejného zájmu. A to nejmenší, co se pro to v tuto chvíli dá udělat, je vrátit v této věci zákon do té podoby, jak ho vláda připravila, to znamená zrušit pětileté moratorium.

Děkuji vám moc za pozornost a za případnou podporu tohoto návrhu při hlasování.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Jiří Čunek má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, paní kolegyně, páni kolegové. Chtěl bych jenom připomenout jednu závažnou skutečnost v souvislosti s pěti lety. Ve mně to vyvolává či evokuje 5 %, které solárníci získávali v době, která se teď již soudí. To znamená, že kdysi nějaká paní poslankyně Šedivá řekla, že by neměly být snižovány dotace na solární byznys, dneska už to tak vidíme, nejvýše 5 %. Teď tady máme zase pět let. Je to trošku podobné, je to samozřejmě něco jiného.

Souhlasím s předřečníky právě v tom, abychom se nenechali zviklat a pozměňovací návrh výboru podpořili, protože jde skutečně o to, že stát by měl tento byznys regulovat. Naprosto souhlasím s kolegou Hamplem, že podle čísel, která tady paní senátorka Seitlová předvedla, stát získává strašně málo i v tuto chvíli a měl by umět na to reagovat rychleji. Je vidět, že tento byznys je velmi dobrý a změna § 33k, kde se říká, že výše sazeb úhrad může být zvyšována na základě vývoje tržních cen, a to ve lhůtách nejméně pěti let. No, ta může být právě i protisměrná. Přesně mám na mysli to, co tady říkal pan kolega Sobotka, že trh může doznat dramatický pád, to vidíme v Polsku a všude, ale stát na to může rychle zareagovat. Může rychle, vlastně z roku na rok pomoci společnosti tím, že když si spočítám všechny ceny a zisky, může říci, ano, podpoříme průmysl tím, že tam nebudeme sypat peníze přes sociální dávky, ale podpoříme průmysl tím, že na základě dohody s velkými hráči, a není jich moc, jim dáme menší procento odvodů státu. A proto si myslím, že tato fixace naopak je špatná, protože se nám to už víckrát v historii nevyplatilo, tak jak jsem ukazoval na solárním byznysu. A obecně je vidět, že my skutečně neumíme hospodařit, když vidíme, kolik vodáren se prodalo, samozřejmě naprosto nesmyslně, dneska to všichni vidíme, kolik měst prodalo svá autobusová nádraží a dneska tyto společnosti vydírají, to znamená nemůžete změnit autobusovou dopravu, protože pak si musíte postavit jiné nádraží. Myslím si, že tady je to úplně stejný princip. Stát by měl mít trvale palec na tom odvětví, které hospodářsky ovlivňuje významné části naší republiky. Ano, to není ani snad tak, jak v Kanadě, ale u nás jsou dvě velká a sociálně velmi problematická území, a to je Ostravsko a Chomutovsko a všude tam, kde doly byly a kde se těžilo.

A přimlouvám se za to, aby vláda vždy odpovědnost měla a tady podporovala nepřímým způsobem, to znamená přes daně, celou sociální oblast v tomto odvětví.

Děkuji za pozměňovací návrh, který přišel z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a podporuji to, aby zmizela fixace pěti let. Díky.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. S právem přednosti senátor Jan Horník. Nechce využít přednosti. V tom případě senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážení pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Před více než rokem mě navštívil jeden ředitel kamenolomu z kraje Vysočina s tím, že si stěžoval, že ve vyhlášce, ve které jsou stanoveny ceny za vydobytý nerost, je špatně stanovena sazba za těžbu kamene pro další kamenické práce a že on už není schopen být na trhu konkurenceschopný a že ho stát nutí k tomu, aby nerosty za účelem dalšího zpracování v kamenickém průmyslu už netěžil, ale dělal z toho kostky nebo štěrk.

Byla to tehdy nějaká sazba, která byla stanovena vyhláškou. Říkám to tady proto, že nejen velké společnosti, nejen nadnárodní společnosti těží nerosty a platí sazbu z vydobytého nerostu. Potom se ještě k tomu vrátím, ale před tím, než se o věci budu bavit, tak tady zdůrazním jednu věc, o které mluvila paní kolegyně Seitlová. A to je, že sazby, které budou z vydobytého nerostu nejsou obsaženy v zákoně a jsou obsaženy ve vyhlášce – do budoucna to bude nařízení vlády. Teď je to vyhláška, do budoucna to bude nařízení vlády. Vláda je na počátku nějak stanoví a my nevíme jak. Vláda, když nám posílala návrh zákona, tak se ani neobtěžovala nám poslat to, jak nařízení vlády bude vypadat. My jsme si to museli vyžádat a poté, co jsme si to vyžádali, tak teprve jsme se dozvěděli, co se zhruba asi navrhuje a co se chystá.

Mně z toho důvodu tady velmi chybí pan ministr průmyslu a obchodu, neboť jsem se ho chtěl zeptat na to, proč tímto způsobem jednají se zákonodárci. Pak jsem se ho chtěl také zeptat na to, jakým způsobem se staví k návrhu na pětileté moratorium, protože pro mě je to důležitá informace a předpokládám, že zastupující pan ministr na obě otázky mi odpoví, protože ho zastupuje. A předpokládám, že vláda má zájem na tom, aby to zastoupení bylo plnohodnotné.

K věcem, které jsou před námi. Osobně velmi pozorně sleduji debatu a jednak děkuji jak kolegovi Radko Martínkovi za vysvětlení jeho názoru. Potom se k tomu ještě vrátím. A hlavně chci poděkovat paní kolegyni Seitlové i panu kolegovi Sulovskému za úpravy pozměňovacích návrhů, které mi poměrně zjednodušily hlasování, neboť já jsem také proti frakování a rovněž si myslím, že i důlní díla by měla být nějakým způsobem ošetřena. Na druhé straně jsem cítil, že to, jak jsme to udělali ve výboru to nebylo úplně nejlepší. Mohli bychom s vaničkou vylít i dítě.

Teď se vrátím k pětiletému moratoriu. Nevím, možná, že se na to dívám nějak špatně, ale chápu ten poplatek z vydobytého nerostu jako věc, kterou si stát nastavuje proto, že nerosty jsou jeho vlastnictvím a on tím, jak jí nastaví vysokou, tak buď zvýší těžbu anebo sníží. Ale rozhodně to není tak, že by se měl určit poplatek z vydobytého nerostu na základě tržní hodnoty, protože to, jak je velký poplatek, to potom určí tržní hodnotu. To, jak je velký poplatek, protože když bude malý, tak tržní hodnota, cena na trhu bude nižší, než když bude velký. Problém by byl v tom, kdyby někde to byl monopol a na druhé straně, když poplatek bude hodně velký, tak nám tady některý typ průmyslu, neříkám, že to budou těžaři uhlí, úplně zanikne, protože se to všechno bude dovážet. Říkám to, protože problém je mnohem komplikovanější, než je tady dneska postaven a dost dobře si nedovedu představit, že by na základě nějaké tržní hodnoty někdo měnil poplatky z dobytého nerostu. To mi připadá jako úplně zvláštní, neboť je to naopak.

Poplatek určí tržní hodnotu, pokud jsme v konkurenčním prostředí. Mám s tím velký problém a v podstatě úplně nevím, jak se k této věci postavit. Ještě si dovolím jednu věc. Uvědomuji si, že to je komplikovanější mnohem, než v případě nařízení vlády. Ale samozřejmě není pravda, že poplatky z vydobytého nerostu se nedají měnit, ale muselo by to být změnou zákona. Kdyby to bylo v zákoně a muselo by se to udělat tímto způsobem. Není pravda, že to nejde. Neříkejme, že to nejde. Samozřejmě by to bylo možné, ale bylo by to komplikovanější. Takže abychom si řekli, jak to je. A teď k některým těm polopravdám nebo nepravdám, které tady zazněly. My v horním zákoně kromě jiných věcí řešíme poplatky dva. Jeden je z dobývacích prostor a druhý je z vydobytého nerostu.

Poplatek z dobývacích prostor se dostal přímo do zákona. Dřív to bylo nařízení vlády. Teď se dostal přímo do zákona a byl stanoven fixně. Neslyšel jsem nikoho, že by proti tomu tady protestoval. Divné, že. Ten je fixně, je v zákoně. Tisíc korun za hektar, nikomu to nevadí. Takže ten nám nevadí. A pak je tam druhý poplatek z vydobytého nerostu, který se dostává z vyhlášky do nařízení vlády a ten strašně všem vadí a strašně by to někdo chtěl měnit, protože to je hrozně důležité, abychom správně věci nastavili a aby vláda, stát, o něco náhodou nepřišel. S tím, že je to hrozně důležité proto, aby jsme mohli sledovat vývoj cen na trhu v celém světě. Zároveň můj názor je, že cena na trhu je dána kromě jiného tím, jak se stanoví poplatek. A pokud bude nízký, tak samozřejmě cena bude nižší. Naši těžaři budou konkurenceschopnější. Někde třeba až moc a budou moci generovat velké zisky.

A pak jsme u té otázky, jestli my máme nějakým nařízením vlády regulovat velikost zisků, anebo jestli to má dělat trh. Nevím. V tomto směru si nejsem úplně jistý, že tady kritika pětiletého moratoria je úplně oprávněná. Osobně si myslím, že nastavení na pět let má určitou logiku a není úplně nesmyslné, protože jedna z věcí, kterou podnikatel potřebuje je nějakou předvídatelnost a nějakou stabilitu. To je moje poznámku k moratoriu a k věcem s tím souvisejících. Ještě je tady jedna věc, která hrozí, a o které také nikdo nemluvil. A není to tak. Ani vláda není neomylná. Může se stát, že tím nařízením vlády, nebo návrh by dělalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, někdo změní. Změní poplatky z vydobytého nerostu takovým způsobem, aby stát zalepil nějakou díru. Jinými slovy, bude si sahat k lidem, kteří se zabývají těžbou nerostů, jako do kasičky. Řekne si, tak a teď to zvýšíme na trojnásobek a desetinásobek. Tím pádem vybereme více peněz atd. A druhá věc je, že to zvýší tím způsobem, že některé ne nadnárodní společnosti úplně zlikviduje. To se týká řekněme těžby ušlechtilých nerostů.

Nejsem si úplně jistý, že všechny argumenty, které tady horují pro zrušení moratoria jsou v pořádku. Na druhé straně se přiznávám, že úplně jednoduché řešení na věc nevidím, ale chtěl jsem tady aspoň tuto polemiku říci. Co bych chtěl zejména zmínit a co mně hodně vadí – několikrát to tady zaznělo. Nerosty jsou v majetku státu. Otázka je, co rozumíme tím státem. Pro mě, řekněme velmi širokém pojetí do státu patří v tomto případě obce a města. Myslím si, že není fér vůči obcím a městům, aby v okamžiku, kdy dochází ke změně úhrad z vydobytých nerostů a zvýšení zhruba na dvojnásobek z nějakých, řekněme pěti set miliónů korun na miliardu, dvacet dva miliónů, že z toho obce nebudou vůbec nic mít. Že zůstanou se svými příjmy na té úrovni, jak jsou. Proto, pokud by se dostal zákon do podrobné rozpravy, tak jsem připravil pozměňovací návrh, který alespoň částečně to navýšení, které je tady připraveno nařízením vlády, které máme jenom zatím v návrhu, by bylo uděláno tak, aby se na něm podílely i obce a aby se i obcím zvýšily příjmy, pokud budeme zvyšovat poplatky z vydobytého nerostu.

Zdůvodnění máte před sebou. Dovolím se ohradit proti tomu, co tady naznačila paní kolegyně Seitlová. Připomínám, že jsem ji na začátku svého vystoupení chválil, a to je to, že říkala, prosím vás, hlavně pro to nehlasujte, protože potom nám nic v Poslanecké sněmovně neprojde... Byl by to blokační pozměňovací návrh.

Myslím si, že bychom měli dělat v Senátu věci, o kterých si myslíme, že jsou správně. A ne věci, o kterých si myslíme, že potom, když je neschválíme, někde jinde by bylo způsobeno, že nám neprojde něco, co navrhujeme zrovna my. Mně se toto nelíbí. Myslím si, že obce si peníze zaslouží minimálně stejně, jako stát. A že to, co navrhuji 50:50 je férový návrh. A znova opakuji, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, tak to ještě více zdůvodním a poprosím vás o podporu tohoto mého pozměňovacího návrhu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Nejdříve bych vaším prostřednictvím se obrátil na vás, jestli mohu. Já jsem tady rozhodně nehoroval proti zisku, zvlášť oprávněnému zisku. Já jsem tady hovořil o nepřiměřeném zisku. Mně skutečně nevadí, naopak budu šťasten, když naši firmy a podnikatelé dosáhnou velikých zisků, zvláště když je to jejich umem. Ale nemyslím si, že zrovna v tomto odvětví to úplně platí, protože ten um je něco, co vytvořila příroda, z velké části je to to, co vytvořila příroda, nikoliv ten podnikatel. Ten podnikatel samozřejmě jistým umem může přispět, a to tak, že zlepší a zkvalitní ty metody, jaké použije pro dobytí toho nerostu. A v tom vidím ten přiměřený zisk. Ale rozhodně... Já si myslím, že to nemá cenu ani zdůvodňovat. Paní kolegyně Seitlová tady na konkrétních číslech jasně řekla, jaké jsou poměry.

Chtěl bych tady upozornit na jednu věc. To 5leté moratorium, prosím, si nevysvětlujte tak, že to je 5leté moratorium jenom na nejbližších 5 let. Tak, jak je to v tom zákoně, tak to znamená, že vždycky, dokud bude ten zákon platit, tak se budou moci ty ceny měnit jenom jednou za 5 let. Jednou za 5 let. To znamená, nikoliv jenom teď, od teď za 5 let, ale za 5 let se teoreticky budou moci změnit. A pak bude podle tohoto zákona další moratorium na dalších 5 let. Tohle celou tu záležitost dostává do další dimenze.

Nyní bych se chtěl vyjádřit k některým výrazům pana kolegy, nebo názorům pana kolegy Vystrčila, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já vás přeruším. Vy můžete polemizovat, vy nesmíte oslovovat. To jsou dvě rozdílné polohy.

Senátor Radko Martínek:  Dobře, tak polemizuji. Tržní hodnota se podle mého názoru vůbec, ale vůbec neodvíjí od toho, jaké poplatky si stanoví stát. Ale tržní hodnota se určuje na světových komoditních burzách a je – upřímně řečeno, jak si to tady nastaví stát, tak těm světovým trhům je úplně ukradené. Cena ropa, i když my tady máme nějakou ropu a když tam stanovíme nějaký poplatek, tak na tržní cenu ropy to podle mého názoru nehraje vůbec žádnou roli. Já si naopak myslím, že prostě ten stát by se opravdu měl chovat tržně, jak to tady nakonec už bylo řečeno, nechci to opakovat. Ale jestliže má zájem na té těžbě a dojde k momentálnímu poklesu těch cen, tak na to může reagovat. Ale my mu tady, prosím, nebraňme v tom, aby mohl reagovat. Ať už dolů, nebo nahoru. Přece jestliže se prudce zvýší, co já vím, cena zlata třeba, když to řekneme takhle, tak přece není možné, abychom my nechali 5 let stát, aby vybíral za to pořád jedno a to samé – a vůbec na to nereagoval. To je přece úplný nesmysl. A když to zase půjde dolů, tak zase může reagovat jinak.

Já ještě jednu věc bych chtěl polemizovat. Já si myslím, že to není pravda, že tady nikdo neříkal o tom, že ten poplatek za dobývaní prostor by se neměl měnit. On mně možná pan kolega úplně neporozuměl. Ale já jsem tady přece jasně řekl, že nejsem srozuměn s tím, že obce dostávají, prostě že se tam fixuje ta částka, jasně jsem tady vysvětlil svůj postoj, že se domnívám, že hodnota toho nerostu nebo horniny je záležitost státu – a měl by si to vybírat stát. Nicméně hodnota toho dobývacího prostoru je záležitost, která v podstatě kompenzuje, mimo jiné by měla sloužit zejména k tomu účelu, aby kompenzovala v tom konkrétním katastru těm obcím, které na tom území jsou, náklady, které s tím bezesporu mají. Vyzval jsem tady, prostřednictvím pana ministra, jiného pana ministra, který tady momentálně není, potažmo vládu, aby s tím něco dělala. To znamená, aby se zabývala otázkou, že není možné fixovat cenu za dobývací prostor, a tím fixovat vlastně poplatky pro obce, protože se z logiky věci nějaká inflace... Když už se odmyslíme od čehokoliv dalšího, tak existuje zde jakási inflace, a jestli já tady brojím proti jakési fixaci státu vůči těžařům, tak stejně tak musím brojit proti fixaci zase na druhé straně státu vůči obcím, jejichž náklady se prostě reálně zvyšují. Jestliže se jim tam zničí cesty, tak oni to musí opravit, a jestli to opraví teď, tak to prostě něco stojí – za 5 let to bude stát zpravidla, teď určitě, protože teď je to úplně na minimu, tak za 5 let to určitě bude stát víc.

Takže já si myslím, že to je chyba tohoto zákona – a zákon by se tím a ministerstvo mělo zabývat a mělo by tuhle situaci řešit.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Dobré dopoledne, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Je to cirka 10 let, co jsem byl zpravodajem horního zákona. Vzpomínám si velmi dobře, že tehdy se tam projednávaly pouze legislativní otázky, to znamená změna, mám dojem, z Československa na Českou republiku atd. Já jsem v té době chtěl měnit úhrady.

Bylo mi vysvětleno, ať do toho v žádném případě nešťourám, že to je velmi složité téma, že samozřejmě by to zasáhlo celou republiku, že se to musí pořádně prodiskutovat. Tehdejším náměstkem ministra průmyslu a obchodu bylo slíbeno, že se připravuje velká novela horního zákona. Je 10 let poté. Já se ptám ministerstva, bohužel tady není pan ministr, takže aspoň prostřednictvím jeho kolegy Dienstbiera, co stát udělal za tu dobu? Proč to stát nechal zakonzervované? Proč vlastně teď přichází s novelou, která není velká novela, jenom malá, a svádí se to na tlak občanů některých oblastí, kde je nebezpečí, že by se tam mohly dělat průzkumy na těžbu břidlicového plynu, nebo dokonce jeho těžbu.

Zajímavé je, že, mám dojem, většina z těch, kteří se touto záležitostí zabývali v minulosti, zejména v těch oblastech, kterých se to týkalo, tak pochopili, že ministerstva v podstatě zatím brání ty občany v těch prostorech. Já bych potřeboval vědět, kolik bylo vydaných povolení na průzkumné oblasti v této záležitosti. Já se domnívám, že možná žádné. Nevím. Ale nevím o tom, že by se někde tyto věci děly, možná tam, v těch místech, kde to potřebujeme ne kvůli tomu plynu, ale kvůli tomu, abychom tam potom udělali úložiště klasického zemního plynu, který k nám táhneme.

10 let poté – nic se nestalo. Ono by se dalších 10 let podle všeho nestalo zase vůbec nic. V té době, kdy jsem se zajímal o navýšení úhrad, tak mi jeden pan starosta, který je zasažen těžbou kaolinu na jedné straně, na druhé straně kamenolomem... Já jsem se ptal, kolik z těch úhrad tato obec dostává. Pane starosto, to jsem taky byl v té době starostou, 20 tisíc korun. 20 tisíc korun ročně! To znamená, oni měli spočítáno, že jedna Tatra, která projede jeho obcí, plně naložená bílým kaolinem, kdy ta Tatra to mastí, z toho létá bílý prach, zřejmě v severních Čechách mají většinový problém s hnědým prachem, nebo na Sokolovsku u nás. Ale tam mají bílý prach, všechno je bílé. Takže jedno auto byly dvě koruny. Tisíc aut projede plně naložených a ta obec z toho má potom 20 tisíc. Takže ty směšné úhrady, o kterých tady mluvím, jsou naprosto směšné. Kdo se v této oblasti vyzná, tak víte, že z toho uděláte sotva 20 m2 komunikace. Z toho, co dostává tato obec. A teď se ptám, jakou má hodnotu lidský život v ČR? Můžeme si odpovědět na základě událostí, které nejsou zrovna tak dávné a prosákly na veřejnost – a neměly prosáknout.

Já se teď ptám, jakou hodnotu má ten život těch lidí, kteří bydlí v těchto těžebních oblastech, kdy musí dýchat prach, kdy musí snášet otřesy, hlučnou dopravu. V podstatě ten stát si těchto lidí, že tam žijí, ve finále i kolikrát pracují v těch odvětvích, nedovede vážit. A ukazuje to úplně jednoznačně výší úhrady, kdy v podstatě se mění procenta, ale pro obce se nezmění vůbec nic. Takhle si tento stát váží těch občanů, kde se dobývá nerostné bohatství ČR.

Když jsem se touto záležitostí zabýval myšlenkově, tak mi došlo, a to už tady řekla paní kolegyně Baudyšová, že vlastně nejlepší je, abychom ty nerostné suroviny nechali tam, kde jsou, protože možná budoucí generace to bude umět těžit lépe, a možná i ten stát se bude umět chovat trošku jinak, trošku tržněji, a bude z toho mít víc třeba jako ve zmiňované Kanadě.

Zrovna Kanada a Austrálie jsou společnosti, které investují obrovské finanční prostředky do území, kde se nerosty hledají. ČR je oblastí, kde jsou dodneška ještě velmi zajímavé nerostné suroviny. Jsem z oblasti, kde se mluví o titanu. Pardon, o indiu.

Když jsem s těmi těžaři mluvil, tak jsem zjistil, že kdyby se u nás indium vytěžilo v tom prostoru, a je jenom na našem katastru a na sousedním katastru – vedle v obci Tellerhäuser, tak že bychom za vytěžení my na českém území mohli získat do rozpočtu 200 milionů korun.

Ale 200 milionů korun, samozřejmě které by šly časem, při těch nízkých úhradách, o kterých tady mluvíme. Pro mě dneska jako pro starostu je nejlepší, aby to v té zemi zůstalo. My jsme dali souhlas s průzkumem před nějakými 6 lety. Očekávali jsme korektní jednání od těžařů nebo od geologů, kteří to průzkumné území zkoumali. Zjistili jsme, že vlastně je to jenom česká firma, s.r.o., která až dosáhne toho, že to území se bude moci stát tím územím, kde se bude moci těžit, tak celou tu firmu takhle s tím celým svým know-how prodá. A pak zjistíte najednou, že ty peníze jdou z Kanady, jdou z Austrálie, protože tam těžební společnosti mají povinnosti refinancovat svoje zisky taky právě do hledání nových ložisek.

Takže ať to zůstane všechno pod zemí a bude nejlíp! Nejlíp by asi fakt bylo, kdybychom se tímto zákonem dneska nemuseli vůbec zabývat.

Mluvilo se tady o tom, jak de facto bude, nebo jaké změny nastanou, když zvýšíme úhrady. Nenastane vůbec nic. Už to tady někdo řekl.

Ona to není jenom cena za tu surovinu, ale je taky cena, jakou surovinu poptáváte, s jakou kvalitou. Žula, granit může být takový, že žulové kostky se k nám vozí až z Číny. Uděláte výběrové řízení jako starosta, nejste si vědom, nebo nejste znalý v té oblasti, tak to pro vás někdo udělá, tam si dáte, že chcete dlažební kostky 100 x 100. Oni vám je přivezou, budou z Číny, jenom vy nebudete vědět, že za 20 let se vám rozpadnou, protože nebudou mít dostatečnou nasákavost, dostatečnou tvrdost apod.

Takže nestrašme se tady tím, že když zvýšíme úhrady, že v ten okamžik tam snad klesne ten průmysl dobývací, jakýkoliv. Čili tímto já bych se tady v žádném případě nezabýval.

5 let fixace. Proč 5 let, proboha? Trh se vyvíjí, trh je rychlý. Podnikatelé na něj umí reagovat, umí stavět v zónách nové fabriky, reagují na podmínky, které zrovna jsou. Proč stát si toto právo odebírá a je papežštější než papež? Nerozumím tomu, nerozumím vůbec těm věcem, které se odehrávají v oblasti případné těžby břidličných plynů. Všichni mluvíme o ochraně vod, ale dochází někomu, že vy když budete těžit břidličný plyn, tak neprovrtáte tu zem, aby z toho byl ementál. Ta zem nějak drží, občas se někde propadne na Ostravsku apod. Ale vy uděláte destrukci té horniny. Díky té destrukci se to celé zbortí a dochází k zemětřesením. A to je o hodně větší problém. Ano, díky tomu potom jsou ohroženy zdroje pitné vody. Asi budete mít v povědomí, že v Americe v oblastech, kde se těžba tohoto plynu už několik let praktikuje, nebylo zemětřesení žádné. Dneska jich mívají i přes 100 ročně v těch oblastech. To je to nebezpečí, které já vidím, v tom malém územím malinké ČR – tam je to zásadně nebezpečné.

Já osobně budu se přiklánět k tomu názoru a k tomu pozměňovacímu návrhu, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, aby se navýšila úhrada. V každém případě je zapotřebí těm obcím, které mají stížené životní prostředí, kde se dobývání koná, tak aby aspoň něco z toho taky měly. Jinak ty obce vesměs vymírají, mluvím o Podkrušnohoří konkrétně, a lidé se stěhují do jiných oblastí a jezdí do práce, byť dělají třeba v tomto báňském průmyslu, tak jezdí autem. To asi taky není úplně dobré pro životní prostředí. Proč nežijí tam, kde by jim bylo dobře, ale ten stát jim ani nevytvoří ty podmínky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající. Já teď budu polemizovat, jak bylo řečeno, že to můžeme, protože se tady objevily některé názory, ke kterým bych ráda buď něco jenom doplnila, nebo – jak už bylo řečeno – to, co můžeme, tak bych polemizovala.

Milé kolegyně, milí kolegové. Tady bylo hovořeno o poplatcích, úhradách v Kanadě. Zabývám se zákonem horním už přes, já řeknu upřímně, skoro 20 let. Je pravdou, jak hovořil o tom teď můj předřečník, senátor Horník, že tu byly snahy o to, aby se předložil nový horní zákon. Všimněte si, že tento horní zákon je z roku 89! Je to jeden z mála zákonů, které nebyly nahrazeny po roce 90 novými návrhy, nebo novými celými zákony. Ano, ležel v té přihrádce na ministerstvu průmyslu a obchodu, viděla jsem ho tam. Ale, a to jsem si řekla, i když jsem chystala tuto zprávu zpravodajskou, ministerstvo průmyslu a obchodu má pro těžbu zvláštní slabost. Nedokáži si ji vysvětlit. Odpusťte mi tuto poznámku, ale opravdu to tak je. Pro jiný průmysl takovou slabost nemá jako právě pro to hornictví. A přitom jsem se podívala, kolik to tvoří HDP ČR, ta těžba. V současnosti kolem 1,5 %. Já tomu opravdu nerozumím, nedokážu si to vysvětlit, tam bude asi nějaká emoce. Slabost tam je, horní zákon byl 23x novelizován.

A teď se vrátím k té Kanadě, kde jsem začala. Měla jsem tu seminář, obrovský seminář, ještě před rokem 2000, právě když se chystala velká novela horního zákona. Tam jsme si vysvětlili, že při privatizaci u nás to bylo tak, že ten, kdo privatizoval, zaplatil jenom za to, co je na povrchu. Tam jsou budovy, stroje, nějaké další příslušenství. Ale za nerost, který je tam dole, pro který získal výhradní právo dobývání, tak za ten neplatil nic. A já jsem v té souvislosti semináře si zjišťovala, jak je to v jiných zemích. V jiných zemích je to jinak, tam se dělá tendr, který vypisuje vláda. Ve chvíli, kdy zjistí, že takový průzkum proběhl a je nějaké ložisko, a to ložisko je dobré, tak vypíše tendr. Kdo nám dá nejlepší podmínky a bude platit tolik a tolik. Případně se ještě stanovuje nějaká daň formou úhrady podle toho vývoje, co se děje ve společnosti. Žádný takový tendr nebyl pro ty, kteří mají tyto doly. Někteří na tom vydělali tím, že důl, který zprivatizovali, tak ho pak prodali, při tom prodeji už si ale do té ceny samozřejmě dali i to výsadní právo. Já jenom, abychom si uvědomili, kde se pohybujeme i z hlediska světa.

Teď si ještě dovolím jenom takovou věc, která se týká tržní ceny a konkurence, o které tady hovořil pan předseda, pan senátor Vystrčil, kterého si nesmírně vážím. Musím říct, že právě na výboru pan předseda chtěl vědět, kolik procent je tedy ta sazba, která je navržena v nařízení vlády, která je dvojnásobkem původní sazby. Oficiálně to nebylo řečeno, neoficiálně padlo 2 – 3 %. Maximální výše je 10 %, tak, jak nám říká zákon, a to říkal i předtím, tam nic neměníme. Ano, úhrada může činit maximálně 10 % z tržní ceny. Dostala jsem pozměňovací návrh – ten pozměňovací návrh byl takový volný a říkal: Dejme tam 20! Proč je tam jenom 10? Vždyť je to málo!

Ano, i to je ke zvážení. Samozřejmě, že i to je ke zvážení. Teď v tuto chvíli se bavíme o těch sazbách. Může 2 nebo 3 % tržní ceny podle toho, co jsme slyšeli od mých předřečníků, ovlivnit cenu jako takovou, cenu konkurenční? Já se domnívám, že dopad je skutečně minimální. Takže ten rozpor mezi tím, jestli to ovlivní tu tržní cenu, nebo neovlivní, si myslím zase, že si každý sám pro sebe nějakým způsobem vyhodnotíme, protože 2 – 3 %, to opravdu je zanedbatelné.

A teď tedy ještě jedna věc. Otevřela se debata, a ta debata se otevřela k dobývacímu prostoru a úhradu za dobývací prostor. Vy možná nevíte všichni, protože samozřejmě není možné, aby každý se detailně zabýval všemi zákony, které přichází, že to je tak, že se nestanovila nová sazba 1 000 Kč za hektar. Bylo stanoveno, že sazba má být od 100 do 1000 Kč a ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou, podle kritérií, které jsou dokonce součástí zákona, kolik se kde bude platit od těch 100 do těch 1000. Do dnešního dne, za několik let, za několik desítek let ministerstvo takovou vyhlášku nevydalo. Prostě ji nevydalo!

Takže moje řeč o slabosti, myslím si, je oprávněná. Nevydalo ji a obce většinou dostaly tu nejnižší sazbu 100 Kč. Proto jsme v situaci, ve které jsme. Proto se teď situace pohnula, snad tím správným směrem. Chtěla jsem jenom na tohle upozornit, protože to je hodně důležité, abychom si uvědomili v těch souvislostech, o kterých budeme hlasovat.

A ještě jedna věc k té 5leté fixaci. Pan senátor Vystrčil, pan předseda hezky hovořil právě o tom kamenolomu a o tom, jak se tam těží a jak se jeho drobný podnikatel obává, že ho sazba bude likvidovat, že se díval do nařízení a že ta sazba je tam skutečně dosti vysoká. Ale jestliže bude 5letá fixace, a ministerstvo uzná, že by to opravdu tohoto člověka potopilo, nemůže s tím nic udělat. Takže to bude v neprospěch tohoto drobného, malého podnikatele.

Jenom říkám, že všechno má dvě mince, a proto si myslím, že ta fixace – ať už z hlediska navýšení nebo snížení – není v pořádku. Plédu za to, abychom vypustili tuto fixaci.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další do rozpravy se hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já budu hodně stručný a rychlý. Já jsem zapomněl totiž na jednu důležitou věc. Ono se to prolíná všemi vašimi příspěvky.

Je třeba vědět, že zákony někdo připravuje, to my samozřejmě víme. A taky víme, že to nejsou ministři. Jsou to ti pracovníci na těch jednotlivých ministerstvech. Tento horní zákon se týká nejenom ministerstva průmyslu a obchodu, ale taky zejména ministerstva životního prostředí. Tam jsou specialisté, kteří jsou na geologii, není jich moc v té republice. Je třeba taky vědět, a to tady už někdo řekl předtím, že někde nechápe to prostředí. Já si myslím, že ta hydra je právě v těch úřednících. Proč se ten zákon nenovelizoval? Je to hrozně jednoduché, jim to vyhovuje! Podívejte se na ty lidi. Kdyby to ministři udělali, lidi, kteří rozhodují o těchto záležitostech, tak najednou zjistí, jak oni dělají a jsou propojeni bokem s dalšími. Já to vím z oblasti geologů. Nebudu ani jmenovat ten ústav raději. Ale já to vím, že to tak je. To znamená, v tomto státě je něco špatně. Protože to všem nějak vyhovuje, tak se vlastně celou dobu od roku 89 nic nedělo. A toto je něco malinko, ale to je neohrozí, protože většinově to svoje vlastní oni tam mají. Ale mně vadí na tom to, že dneska jsme jim odsouhlasili jakousi definitivu, a oni nebudou konat ve prospěch tohoto státu, prosím vás. To bychom tady měli jinou předlohu. Oni konají proti tomuto státu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Předně chci hned na začátku říct, že se nepovažuji za žádného odborníka na výši úhrad, ať už je to z dobývacího prostoru, nebo vydobytého nerostu, ani odborníka na hydraulického štěpení hornin, ani se necítím být odborníkem na nějaké emocionální pnutí na ministerstvu nebo v nějakém dobývacím prostoru v Kanadě.

Zdá se, že největším problémem celého tohoto zákona je právě ta pětiletá fixace. Všimněte si našeho nestejného přístupu k jednomu jevu, jež se objevuje v některých zákonech. Včera při projednávání vysokoškolského zákona jsme slyšeli, že by představitelé vysokých škol byli rádi za nějakou rozpočtovou jistotu. Alespoň 3 let. Když projednáváme daňové zákony, slýcháváme od podnikatelů, my samozřejmě neradi vidíme, když se daně zvyšují, ale dokážeme si s tím nějak poradit. Ale dejte nám jistotu, že alespoň ve vašem funkčním období nebudete ty daně měnit znovu. Tady chtějí mít jistotu těžební společnosti některé, ať už tady byly pojmenovány jakkoliv, a je v tom nějaký problém.

Chtěl bych ještě zareagovat na vystoupení pana senátora Hampla ohledně výsledků jednání ÚPV. My jsme neposuzovali, jestli zvýšení či snížení těch úhrad je výhodné pro jednu či druhou stranu. Brali jsme to skutečně z toho legislativního hlediska. Má-li se něco upravovat, musíme počítat s tím, že úprava může být jak směrem nahoru, tak tedy dolů. Pak tedy lehkým slůvkem "měnit" se to legislativně stává čitelnějším.

A potom jedna poznámka, spíš už taktická, jde-li tady o tu pětiletou fixaci, jak se ta dostala do zákona? Poslaneckým návrhem. My ji teď budeme chtít zrušit. Není trošku naivní domnívat se, že to, co si tam poslanci prosadili, si teď sami zruší?

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem zastupující předseda, pan senátor Martínek. Prosím, pane kolego.

Senátor Radko Martínek:  Pane místopředsedo, já bych chtěl požádat před hlasováním o pětiminutovou přestávku na poradu klubu. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se hlásí do rozpravy paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Já budu stručná. Já jsem konzultovala pětiletou fixaci s jedním bývalým vysokým manažerem Severočeských dolů. On říká, že to je úplná nesmyslnost a hloupost. Je to člověk z praxe, takže to je jedna věc.

A druhá definice také z praxe. Opuštěná důlní díla – laxní definice – z jeho pohledu také velmi špatně, protože já si myslím, a to je i můj názor, že to souvisí s tím, že ti majitelé toho našeho nerostného bohatství, které tady těží, udělají ty velké jámy, ale nedělají rezervní fondy. Teď se to uhlí vytěžuje a těch děl tam bude hodně – a nemají peníze, jak je sanovat. Takže to je prostě celý problém.

A co se týká toho, musím souhlasit s kolegy, že tady něco budeme opravovat a proč to opravujeme. Ale já chci, abychom to opravili, protože ta veřejnost musí vědět, že se tady snažíme ty zákony měnit, a když to dolní sněmovna přehlasuje, tak je to věc dolní sněmovny a jejich morálky. Je to prostě špatně. A kdo tady vládne? Já si myslím, že tady skutečně vládnou lobbisté a operátoři.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Berka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Tady zaznělo hodně o té fixaci. Já jsem si prostudoval i ten současně platný zákon, jakým způsobem ta úhrada těch vytěžených nerostů se vypočítává. Je to diametrálně odlišné od současného návrhu.

Ten výpočet v podstatě vycházel z čistých nákladů na těžbu a pak dále ze sazby úhrady, která byla dána v procentech, čili to byl jakýsi koeficient, a tržeb. Tento součin těchto tří činitelů dával tu úhradu. Ta úhrada pružně reagovala na vývoj tržeb.

V současné době je to jinak. Je to ten vytěžený nerost krát ta sazba, která tedy nemůže být v procentech, ale je to buď v korunách na tunu, nebo v případě hnědého uhlí – v gigajoulech na tunu. Předpokládám, já jsem tu tabulku neviděl. Pak tedy nastává ten problém, že ty tržby tam nejsou nějakým způsobem zamontované. Je tam navržena fixace. A je tady debata o tom, zda ta pětiletá doba je dostatečná, nebo jestli se má nějakým způsobem změnit. Mě by zajímalo, ale nevím, jestli pan zastupující ministr bude schopen odpovědět, proč k této zásadní změně došlo, když s tím nastal ten problém, který teď řešíme.

Další moje poznámka je k tomu, že já žiji na Sokolovsku, některé ty obce jsou příjemci těch úhrad. Nicméně většinou ta těžba se odehrává mimo katastr těch obcí a některé tím docela trpí, protože tam je velký hluk a prašnost. Ale příjem z toho není žádný, protože to je mimo katastr. Navíc – v Sokolově je určitá stavební uzávěra pro určitou část obce, protože pokud si tam ti lidé postavili nějaký barák, tak si stěžovali, že tam je hluk. Stavební úřad to vyřešil tím, že tam dal stavební uzávěru. Takže si tam lidi nemůžou 10 – 15 let stavět domy, v této oblasti. Ačkoliv Sokolov není příjemcem žádné úhrady.

A poslední poznámka, kterou jsem se dočetl z připomínek společnosti, která se nazývá Těžební unie. Týká se to neenergetických surovin. Ta je ta, že 50 % písku a štěrku se těží mimo ty vyhrazené prostory těžební, takže z toho nevyplývají žádné úhrady. Je sice dán podnět k soudu, ale je to způsob, jak lze obejít náš celý horní zákon. Ale to jenom připomínka, aby se s tím počítalo, že i tato situace je potřeba řešit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Poslouchám vás a skoro se mi zdá, že nemusím mluvit, ale přece jenom pár poznámek.

Hydraulické frakování. Je to problém, se kterým jsem měl tu čest se potkat před pár lety, protože se skutečně chystalo, a dokonce už snad bylo vystaveno povolení k průzkumu této možné, případné budoucí těžby v mém regionu. Pro vaši informaci, významnou část toho regionu tvoří Český kras. Je to území hustě obydlené lidmi, kteří se stěhují z Prahy za přírodou, aby tam zakládali rodiny a měli zdravé prostředí.

Český kras – všichni znáte pojem Barrandien – je to území velmi bohaté na vápencové horniny, ale je velice zvlněné. Je opravdu jako rozbouřené moře, když se podíváte, pojedete kolem Vltavy v Praze, tak vidíte řezy těch vrás. Představa, že tam někde najdete nějaké území horizontálně zvrstvené v takové rozloze, aby to dávalo jakýkoli smysl tam realizovat tuto těžbu, je naprosto nesmyslná. Kromě toho, že je to zvlněné, řekněme, jako 100 let stará tvář, tak je to také všelijak narušeno zlomy. To znamená, ani ty vlny nejsou nerušené, prostě je to všelijak posunuto, sesunuto. Kromě toho je to území, kde jsou nejenom Koněpruské jeskyně, ale celá řada dosud neodhalených, nezveřejněných kavit, otevřených prostor, do kterých by ten vrt vnikl. A naprosto je nemyslitelné, že by se tam tlačil pod tlakem nějaké roztoky.

Když jsem se bavil v té době s geologem, který byl přizván k veřejné diskusi na toto téma, tak jsem pochopil, že to je čirý nesmysl. Rozdíl mezi Amerikou a Evropou je v geologickém vývoji po miliardy let. Evropa vznikla spojením několika volných světadílů nebo pevninských celků, desek. Americký světadílů byl celou dobu na jedné desce a jenom mírně se kolíbal v tom podloží, takže jeho stratifikace je skutečně horizontální. Tam tento tzv. laparoskopický způsob těžby možný je a na velkých rozlohách.

Ve střední Evropě, na našem území, je to prostě holý nesmysl. Ani v Polsku, které je na tom trošku lépe z geologického hlediska, se neukázalo, že by tento druh těžby přinesl nějaký významný přísun zdrojů, ačkoli Polsko by na ně velmi rádo kývlo, aby se zbavilo závislosti na Rusku z důvodů historicko-politických, které všichni známe.

Tím chci říci, že já tu těžbu považuji za nesmyslnou, za donebevolající pokládám nápad, že by se mohla taková těžba případně realizovat v blízkosti CHKO Český kras. A skutečnost, že zde snad už byla, nebo se chystalo povolení k tomu průzkumu, to mi vytváří veliký vykřičník.

Byla zpracována studie Českou geologickou službou, ekologickým okolnostem tam byla věnována, já nevím, odstavec, stránka. Už si přesně nepamatuji. V těch 50 stranách. Z toho by člověk neznalý té lokality mohl dospět k závěru, že to opravdu žádný problém není. A to je další vykřičník, který na mě zasvítil v té době.

Je tedy možné, že dokonce tedy odborná instituce a potom i úřední osoby mohou dospět k vydání povolení toho průzkumu, to by se zdálo, tak proč ne, zkoumejme. Zatím by se zpočátku nevrtalo, to se dělá seismicky. Nic se neděje. Jenomže z průzkumu, který by mohl vydat nějaké pozitivní výsledky, nebo zdánlivě pozitivní, vyplývá jistý nárok na těžbu. Tu těžbu by třeba administrativní cestou bez pozornosti veřejnosti mohl někdo povolit a už jsme u cíle celé příhody. Ve chvíli, kdy by taková těžba byla povolena, tak firma začne se na to chystat, lidé se to dozví a vzbouří se, protože proti takovému druhu těžby se vzbouří v každé obci, v blízkosti každé lokality, kde by se měla dít.

A byly vytypovány tehdy tři – Český kras, pak to bylo někde u Náchoda a ještě někde ve Slezsku či kde. Vesměs všechny tyto lokality byly takové, že by je to mohlo ohrozit. Buďto to byl náš kras, nebo to bylo zdroj obrovského rezervoáru nejzdravější pitné vody apod. A teď bude povolena těžba – pokračujeme dál v příběhu – lidé se vzbouří, politická reprezentace včetně administrativy bude muset cuknout, protože si to nikdo "nelajsne" proti takové vůli lidu, a nastává konečný cíl, a to je arbitráž.

Je to samozřejmě zcela hypotetický příběh, nestal se, ale protože arbitráží jsme měli celou řadu v uplynulých desetiletích, tak si myslím, že není nereálný. A za průzkumem stála právě třeba ostravská firma apod.

Pokládám toto nebezpečí za skutečně značné a je důležité, aby bylo jasně politicky řečeno, že nic takového nepřipadá v úvahu.

Nejlepší způsob je zákaz. Jenom mi to přijde jaksi ideově tak trošku jako krajní nástroj. Byl bych ochoten se spokojit s tím, že vláda se postavila k tomuto způsobu průzkumu i těžby jasně negativně, a je to v dokladech, v jejím programovém prohlášení i v plánu jasně zakotveno. Mohli bychom zkusit to nezakazovat a také se tady zavázali, že budeme tlačit na své politické reprezentace, aby se k tomu po příštích volbách zavázaly též. Pak jsem ochoten jim v tom věřit a být v klidu.

Když se zamýšlím nad celkem tohoto návrhu zákona, kloním se spíše k tomu podpořit ho ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Z důvodů, které tady zazněly, a teď je nechci opakovat, některé pozměňovací návrhy ho odstřelí automaticky, protože v Poslanecké sněmovně neprojdou, některé nebudou pro sněmovnu třeba tak důležité, aby kvůli tomu měnila svůj postoj atd. Pětileté moratorium mně z argumentů, které už tady zazněly, připadá celkem přijatelné. Je to určitý výhled, a jak dobře víme, zákon lze měnit. Bude-li zájem změnit zákon, jistě se změní. Dnes máme na pořadu několik návrhů senátních zákonů, čili je to i v naší moci.

Z toho všeho, co zde zaznívá, a samozřejmě souhlasím s tím, že by obce měly mít svůj spravedlivý podíl na kompenzacích za těžbu atd., se mně zdá, že většina připomínek je rozumných. Ale vychází mi z toho, že nejrozumnější bude v dané chvíli podpořit znění postoupené Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Ivana Cabrnochová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Hezké dopoledne. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zvažovala jsem, jestli vystupovat k tomuto zákonu či nikoliv. Ale nakonec ve mně převážilo to, že tady vystoupí a chtěla bych vám tedy přednést svůj náhled i možná životní postoj.

Snažím se chovat tak, abychom nedrancovali naši zemi, abychom nedrancovali přírodu, aby pro mé děti, pro má vnoučata zde zůstalo něco, kde by mohli důstojně žít. Proto bych chtěla na vás apelovat, abyste k tomuto zákonu přistupovali také s nějakou odpovědností do budoucna. Myslím si, že ať už se to týká hydraulického štěpení nebo sanace důlních děl, těžaři, kteří nám seberou z přírody něco, co už se prostě jednoduše nevrátí, na čem vydělají, co vlastně naší společnosti odeberou, by měli nést svoji zodpovědnost. Měli bychom k tomu přistupovat tak, že jsou to hodnoty, které my nedokážeme vytvořit.

Proto bych chtěla z tohoto místa podpořit návrhy kolegyně Seitlové i kolegy Sulovského. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A ještě se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Omlouvám se, ale po vystoupení kolegy Oberfalzera chci jenom připomenout, že zákon, který řekne, že bude moratorium pět let, není tak jednoduché změnit. To je právě to, že tehdy, když se stanovilo, že ceny pro dotaci nebo pro výkup elektřiny budou klesat o více než 5 %, že to tedy bude do 5 %, tak to právě zabránilo, aby z půlroku na půlrok, nebo tehdy cena se testovala po čtvrt roce, aby vláda mohla zareagovat. A tak dlouho se věci odsouvaly a změna zákona nebyla možná, že tady máme potom propad v České republice a mluvíme tady o solárních tunelářích apod., což je samozřejmě i pravdivá věc. Ale právě proto, že to je stanoveno zákonem, nelze to měnit. Ale když bude moci vlád reagovat řekněme aktuálně na vývoj světové ceny uhlí, v tuto chvíli aktuálně nevím, kolik je připomínkových míst pro jednotlivé zákony, když jdou do vlády, ale bylo to 50 míst a méně to dnes nebude, takže jsem přesvědčen, že pod dostatečnou veřejnou kontrolou a pod dostatečným řekněme kritériem také toho, že ti, kterých se to týká, se to dozví, budou moci se vyslovit k takovému zákonu, to je důvod, proč pět let by tam být nemělo – pardon, řekl jsem zákonu, ale teď myslím především rozhodnutí vlády. Těch pět let znamená, že když vláda bude chtít něco udělat, bude to muset jít do sněmovny v mimořádném režimu, tady to musí projít. A to není věc, která je krátkodobá a podle mne je to celé špatně. Proto si myslím, že výborový návrh je velmi správně. A nakonec vím, a teď nechci mluvit o bytech OKD, ale všechny problémy, které dnes vláda řeší úplně jinou cestou, může řešit skutečně těmito odvody. A není to také z měsíce na měsíc, ale není to změna zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Jenom krátký dovětek. Sledujeme období konjunktury. Období konjunktury dává vládnoucí koalici mnoho příležitostí, čím vším by vylepšila život našich spoluobčanů. Je to hezké, myslím si, že to lidé oceňují. Ale konjunktura nebude trvat vždy a pak přijde doba, kdy již nebude kam sáhnout a bude třeba udržet některé věci, kterými jsme si své voliče koupili, tak je třeba mít dostatek nástrojů, kde si momentálně pomoci, když už to nepůjde na dluh.

Myslím si, že není dobré, aby měla vláda k dispozici jakousi kasičku, kam si bude moci operativně sáhnout, když jí na něco nebudou zbývat peníze. Domnívám se, že je dobře, aby tyto věci byly stabilizovány na několikaletý výhled. Jestli pět let je správně, nebo ne, neumím teď posoudit, můžeme měnit tuto lhůtu. Ale takový postup, že každý rok, když budeme potřebovat podpořit toto sportovní odvětví, tuto sociální skupinu, tu přidat na nějaký výzkum nebo nějaké obci na dotaci do potřebné infrastruktury, tak sáhneme k těžařům. Ale to nejsou jenom těžaři, to jsou i jiné firmy, které mají zisky. A každý zisk je samozřejmě velkým pokušením pro vládu, která se nebrání socialistické ideologii.

Myslím si, že je to dobrá ochrana těm, kteří vydělávají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit a reagovat na bohatou rozpravu, která proběhla. Přeje si. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, nejen že si přeji, ale myslím, že je téměř i povinností vystoupit a reagovat na některé věci, které tady v rozpravě zazněly.

Úvodem bych chtěl zdůraznit, že zvýšení odvodů, tak jak je tady navrženo, samozřejmě v konkrétní podobě pak v předloženém nařízení vlády, je zcela v pořádku. Myslím si, že to je i spravedlivé, i ve vztahu k podnikatelským subjektům, na které to potenciálně může mít nějaký dopad, protože jestliže nerostné bohatství je ve vlastnictví státu, nějaký spravedlivý díl by z toho státu také měl být odveden, pokud umožní někomu, aby toto bohatství v jeho vlastnictví vytěžil a obchodoval s ním nadále jako se svým vlastním.

A myslím si, že zvýšení, které je v navrženém nařízení obsaženo, je velmi umírněné. Já osobně bych preferoval spíše mnohem zásadnější navýšení tohoto odvodu. Ale musím tady zdůraznit, že tak, jak je to navrhováno, je to výsledkem složitých jednání na vládní úrovni, i se sociálními partnery, zaměstnavateli i odbory. Součástí debat byly samozřejmě dopady do podnikatelského prostředí a také na zaměstnanost v dotčených regionech. A to byly ty věci, které nakonec měly vliv na výsledek, který, jak jsem zdůraznil, je kompromisním řešením, přesto já bych si uměl představit, že si stát vezme mnohem větší podíl, stále velmi spravedlivý podíl na hodnotě nerostného bohatství.

S tím samozřejmě souvisí i rozdělení odvodů mezi stát a obce. Myslím si, že to tady docela dobře popisoval pan senátor Martínek, že obce si samozřejmě zaslouží určitý odvod, aby se kompenzovaly dopady, které pociťují v souvislosti s průzkumem i s těžbou. A myslím si, že to zákon také zajišťuje. Mimochodem, velmi podstatně navyšuje příjem obcí. Pouze z odvodu z dobývacích prostorů, jak jsem již tady v úvodním slově zmiňoval, z částky 13,8 mil. Kč v roce 2013 se předpokládá navýšení na zhruba 100 mil. Kč, což je zhruba sedminásobné navýšení příjmů obcí zl tohoto odvodu. A myslím si, že to, že stát do svého rozpočtu odvede podstatnou část navýšené částky, je také v pořádku s ohledem na to, co jsem tady před chviličkou zmiňoval.

Co se týče pětiletého moratoria, což je asi podstatná část debaty, která tady zazněla, i pan senátor Vystrčil se ptal na postoj, tady bych zdůraznil, že vláda s něčím takovým původně nepočítala. V jejím návrhu, který poslala do Poslanecké sněmovny, žádné takové moratorium nebylo. Vzhledem k tomu, že to je vládní návrh, vyjádřím se k tomu v tomto smyslu. Toto moratorium tam bylo doplněno až zase na základě nějakých jednání a zřejmě dohod či kompromisů v Poslanecké sněmovně, a je realita, že takto sem zákon doputoval.

Co se týče zákazu hydraulického štěpení, i k tomu jsem se již v úvodním slově vyjádřil, že jak ministerstvo průmyslu a obchodu, tak ministerstvo životního prostředí nepovažují takovýto výslovný zákaz, tedy jeho doplnění do navrhovaného zákona, za potřebné, protože se domnívají, že ochrana dotčených zájmů, tedy především životního prostředí, je dostatečná už na základě současné právní úpravy.

Je pravda, že je problematické vypočítávat v zákoně všechny možné dopady do životního prostředí a zakazovat je nějakým výčtem. Myslím si, že zákon má mít obecnou úpravu pravidel, podle kterých se postupuje, hodnotí se riziko pro životní prostředí nebo nějaké další sledované zájmy. A z tohoto hlediska je úprav doopravdy dostatečná. A mimo jiné, tak jak tady zmiňoval domněnku pan senátor Horník, že si myslí, že zatím nebyl povolen žádný průzkum možnosti hydraulického štěpení, zejména břidlicového plynu, tak to tak skutečně je, podle mých informací žádné takové povolení k průzkumu vydáno nebylo. Znamená to, že závazek vlády, že něco takového nepřipustí, který je obsažen v programovém prohlášení, se zjevně realizuje. Já osobně bych v českých podmínkách také považoval povolení těžby břidlicového plynu za naprosto nesmyslné, za naprosto zásadní zásah do krajiny, obecně do životního prostředí. A myslím si, že na základě obecně stanovených právních podmínek jsou schopny české úřady toto vyhodnotit a myslím si, že se tak doposud děje.

Nemám tedy obsahově žádný problém s tímto návrhem. Jenom si myslím, že to, co sleduje, je dostatečně zajištěno, i tak, jak se vyjadřují jak ministerstvo průmyslu a obchodu, tak i ministerstvo životního prostředí, které v tomto hraje klíčovou roli, považuji to za dostatečné.

Tak zde byly obecnější dotazy – proč stát nic nedělal 10 let, proč, když sliboval před deseti lety, že předloží nějakou podstatnější novelu. Na to vám asi neodpovím, to by byl dotaz na předchozí vlády. Tato vláda předložila tuto novelu zákona, která nějakým způsobem řeší i úhrady, resp. odvody za nerostné bohatství. K tomu jsem se již vyjadřoval. Nepochybně by teoreticky šlo jít ještě dále. Jak jsem říkal, i to je výsledkem nějakého kompromisu.

Nemá asi smyslu, abych se teď věnoval podrobně pozměňovacím návrhům, které tady byly avizovány, to má smysl až v případě, že se dostaneme do podrobné rozpravy, protože tam nepochybně všechny návrhy, které tady jednotliví senátoři a senátorky avizovali, budou načteny.

Myslím, že pro tuto chvíli jsem se k zásadním věcem vyjádřil a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A požádal bych pana zpravodaje, aby nás uvedl do toho, o čem budeme v tuto chvíli hlasovat, případně jaké návrhy v rozpravě zazněly.

Senátor Leopold Sulovský:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Hlasování bude probíhat tak, že nejprve tady je usnesení pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde je návrh schválit. Bude se tedy hlasovat o tomto návrhu. V případě, že nebude návrh schválen, půjde návrh do podrobné rozpravy. První hlasování tedy bude o tom, návrh schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, je to tedy jediný návrh. Děkuji, pane zpravodaji. Ale v tuto chvíli vyhlašuji pětiminutovou přestávku na žádost klubu ČSSD.

(Jednání přerušeno v 11.28 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.32 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zaujměte, prosím, svá místa a přistoupíme k hlasování o jediném návrhu, který padl, o kterém můžeme v tuto chvíli hlasovat, a to je návrh schválit. Ještě - na žádost pléna - vás odhlašuji, prosím, upozorňuji, abyste se přihlásili kartičkami, abyste nepřišli o příležitost hlasovat o návrhu. Prosím, přihlaste se. (Hluk v sále.) Přestávka skončila, požádal bych, abyste se uklidnili, prosím. Rozprava byla dlouhá. Bylo možné vyjádřit své názory i emoce. V tuto chvíli došlo na to, abychom vyjádřili svůj názor hlasováním.

Byl podán návrh - schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 26 se z 56 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 29, pro vyslovilo 33, proti bylo 9. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto návrhu zákona.

Děkuji panu ministrovi i zpravodajům a přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání a tím je

 

Návrh zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh

Tisk č. 194

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 194 a opět jej uvede pan ministr Jiří Dienstbier, který zastupuje pana ministra Mládka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, předkládaný návrh zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich uvádění na trh byl zpracován z důvodu zajištění implementace nových právních předpisů EU pro tyto výrobky, u kterých musí být posouzena shoda.

Návrh zákona upravuje obecné požadavky pro dodávání výrobků na trh, práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh stanovené výrobky, postupy posuzování shody a výkon státních správy v oblasti zkušebnictví a dozoru nad trhem. Předkládaný zákon tak zajišťuje ochranu trhu před výrobky, které by mohly způsobit újmu na zdraví nebo majetku nebo ohrozit jiný veřejný zájem. Návrh zákona byl projednán dne 25. února 2016 ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ten vám ho svým usnesením doporučuje schválit.

Dovoluji si vás požádat o podporu a schválení předložené návrhu zákona, tak jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Paní senátorka Seitlová se hlásí s technickou.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, hlásím, že k předchozímu hlasování mně nefungovala karta. Nevzala mě to hlasování, přesto, že jsem předtím byla přihlášená. Nevím, jestli bychom měli hlasovat znovu. Dávám návrh, abychom znovu hlasovali, jestli je to možné.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Nejsem si jist, protože bod byl už uzavřen, paní senátorko. Nereagovala jste okamžitě ve chvíli, kdy jste se nemohla přihlásit. Kdybyste se přihlásila a byla na místě – a já si nejsem jist, zda jste byla přítomna... (Předseda Senátu Milan Štěch – mimo mikrofon – "dej hlasovat, jestli s tím plénum souhlasí, s novým hlasováním"...) Ale můžeme o tom hlasovat. Je tady námitka, vyřešíme to jednoduše, hlasováním.

Kdo souhlasí s námitkou, aby bylo nové hlasování, které přednesla paní senátorka Seitlová? Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování skončilo. Návrh byl přijat. Budeme opakovat toto hlasování.

Pan senátor Horník se hlásí.

Senátor Jan Horník:  Já jsem chtěl jenom ohlásit, že mně a kolegovi, jsme zjistili, až když to kolegyně tady avizovala, tak nám také nešlo hlasovací zařízení...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře. Požádal bych vás, abyste si zkontrolovali svá hlasovací zařízení, zda vám svítí modré světélko. Zda jste přihlášeni, abychom mohli nyní hlasovat. Nyní znovu opakujeme hlasování, které už proběhlo. (Rozruch v Jednacím sále, domlouvání, připomínky a poznámky ze strany některých senátorů.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? (Rozruch v Jednacím sále.) Ještě jednou, abychom věděli, o čem hlasujeme.

Hlasujeme o návrhu schválit zákon, který byl předložen Poslaneckou sněmovnou a vlastně se vracíme předchozímu bodu hlasování. (Poznámky a připomínky některých senátorů z Jednacího sálu stále přetrvávají...)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo se stejným výsledkem, jako to předchozí. (Částečný potlesk.) Mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 29, z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 32, pro se vyslovilo 32, proti bylo 16.

Návrh byl přijat.

Takže na tom, že návrh zákona byl schválen se nic nemění. Děkuji. Můžeme se vrátit k projednávání tohoto našeho bodu, který teď projednáváme a sice pan ministr již vystoupil. Organizační výbor určil garančním a zároveň i jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 194/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Veleba, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr tady tento zákon stručně uvedl. Já k tomu dodám jenom to, že ten návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně 13. srpna 2015 s návrhem, aby s ním vyslovila souhlas již v 1. čtení. Proti postupu však vznesly na 33. schůzi 20. října 2015 námitku poslanecké kluby ODS a TOP 09 a Starostové, a návrh byl prokázán k projednání hospodářskému výboru. Ten tak učinil na své 29. schůzi dne 11. listopadu 2015 a doporučil Poslanecké sněmovně návrh schválit ve znění pozměňovacích návrhů. 10. prosince 2015 na 36. schůzi tento návrh zákona prošel ve 2. čtení obecnou a podrobnou rozpravou. Poslanecká sněmovna přijala pozměňovací návrhy podle usnesení hospodářského výboru a ve 3. čtení, které proběhlo 28. ledna tohoto roku Poslanecká sněmovna návrh schválila. Ten průběh byl hladký. (Přetrvávající hluk a šum v Jednacím sále.) Já bych prosil o klid... Ten průběh byl hladký, když ze 142 přítomných se pro vyslovilo 136 poslanců a proti nebyl nikdo. Na zákoně je pouze – z vyjádření našich legislativců - zajímavá ta záležitost, že projednávaný návrh zákona v 1. části, zákon má šest částí, v části 1.-5. v 59 paragrafech cca 53x odkazuje na nařízení vlády, resp. zmocňuje vládu nařízením upravit problematiku uvádění výrobků na trh. Po dotazu na zasedání našeho výboru bylo řečeno, že zákon je transpoziční, a pokud by takto koncipován nebyl, tzn. nebylo tam tolik odkazů, tak by se zákon stal nepřehledným s velkým rozsahem, a proto musel být koncipován takto.

Náš výbor projednal tento návrh zákona na svém posledním zasedání 25. února s následujícím usnesením:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS.

2. Určuje mne jako zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senát.

3. Pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu parlamentu.

Čili já osobně doporučuji schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj také ne. Takže můžeme hlasovat o jediném návrhu, který padl, a to je návrh na schválení.

Přistoupíme k hlasování, prosím, zkontrolujte si opět, zda jste přihlášení, abychom neměli nějaký problém. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. A tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 195

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 195. I tento návrh uvede pan ministr Jiří Dienstbier, kterého nyní tímto žádám o uvedení. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o technických požadavcích na výrobky byl vypracován ve spojitosti s novým zákonem o posuzování shody stanovených výrobků při jejich uvádění na trh. Tímto předkládaným zákonem dochází kromě zpřesnění některých ustanovení rovněž k odstranění těch ustanovení, která souvisí s novým zákonem, a to proto, aby nedocházelo k jejich duplikaci. Návrh zákona byl projednán 24. 2. 2016 ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor doporučuje Senátu parlamentu vrátit projednávaný zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. V případě přijetí návrhů by v konečném důsledku mohlo dojít k porušení mezinárodních závazků ČR v oblasti technické normalizace. Není pravdou, že povinnost umožnit veřejný a bezplatný přístup k technickým normám je dovozena v rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud se ve svém nálezu číslo 40 z roku 2008 jednoznačně vyjádřil proti bezplatnému zpřístupňování technických norem, když mj. uvedl, že navrhování staveb, projektování mohou vykonávat jako podnikatelské subjekty, z čehož vyplývá, že pro vykonávání této činnosti musí vynaložit určité náklady související s touto činností. Mezi tyto náklady lze řadit i pořízení technických norem.

Rovněž není pravdou, že bezplatným zpřístupněním technických norem nedojde k porušení mezinárodních závazků ČR, neboť nás údajně Evropská komise sama vyzývá k bezplatnému zpřístupňování norem. Pravda je, že v EU není ani jeden stát, který by normy poskytoval bezplatně, neboť takový stát by byl patrně vyloučen z mezinárodních normalizačních organizací, což nyní hrozí ČR, pokud nepřijme patřičná opatření. Tato skutečnost byla zmíněna v hospodářském výboru Poslanecké sněmovny, na plénu a dále v obou výborech Senátu.

Evropská komise nepožaduje bezplatnost, pouze vyzývá ke snížení cen za přístup k normám, případně k poskytnutí bezplatného přístupu k návrhům norem, což je v ČR samozřejmě dávno zavedeno. Za zmínku stojí také to, že ČR je co do přístupu k normám jednou z nejlevnějších zemí EU.

Cílem novely zákona o technických požadavcích na výrobky není zavedení zpoplatněného přístupu k normám. Přístup k normám je v ČR i ve všech dalších státech EU již mnoho let zpoplatňován. Cílem novely je ochrana a podpora stávajícího systému zpoplatňování přístupu k normám. Zákon byl dále projednán ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ten ho svým usnesením doporučil schválit ve znění z PS. Chtěl bych vás i já požádat o podporu zákona ve znění z PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Tiskem se zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 195/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jitka Seitlová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 195/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou nyní tedy žádám, aby nás s touto zprávou seznámila. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Hezké poledne, vážený pane místopředsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři.

Tato norma, kterou nyní projednáváme, úzce souvisí i s tou normou, se senátním tiskem 194, který jsme před chvílí schválili. Pan ministr o tom, myslím, docela podrobně informoval. Změny se budou dále ještě promítat nejen v té změně, kterou projednáváme nyní, ale bude se týkat i živnostenského zákona, zákona o hornické činnosti, výbušninách a o Státní báňské správě a ještě také o stavebního zákona.

My jsme tuto novelu projednávali na hospodářském výboru, kdy se diskuse odehrávala na dvou úrovních. První dotaz spočíval v problematice, kterou zmínila naše senátní legislativa. Zmínila některé problémy, nicméně na dotaz zástupci předkladatele, ministerstva, zodpověděli, že s problémy se budou umět vypořádat. A druhá část diskuse, a o tom mluvil už i pan ministr, zcela probíhala ohledně zpoplatnění, případně nezpoplatnění stavebních norem. Ale o tom už pan ministr mluvil a předpokládám asi, že i dnes na plénu bude diskuse v tomto duchu pokračovat. Nicméně bych chtěla říci, že i přes tyto otázky hospodářský výbor doporučil novelu schválit, ve znění postoupeném PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a ptám se zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje vystoupit? Ano, přeje si vystoupit. Takže, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dneska si mě tedy užíváte, já se za to omlouvám, ale takhle to vyšlo. Moje zpravodajská zpráva bude velmi stručná. Výbor se zabýval návrhem zákona pod číslem 195 senátního tisku. A to bylo na schůzi výboru 24. února 2016. Jednalo se o 20. schůzi výboru. Po úvodním slově Karla Novotného, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR a mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě přijal výbor návrh usnesení, kterým doporučuje Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně ČR s pozměňovacími návrhy. Ty pozměňovací návrhy jsou dva, věcně dva. Je tam ještě další dovození.

Ten první se týká poměrně zásadní legislativní chyby, kdy se v odkazech na sankční ustanovení místo číslo 3 dostalo do textu číslo 2, což zcela mění možnost v současné době podle tohoto znění sankcionovat přestupek nebo to není přestupek, ale je to v tomto případě správní delikt, který by dosahoval sankce až milionu korun. Takže je to zásadní chyba, která nastala, stane se, je to legislativně-technická chyba, ale my ji napravujeme.

Druhý pozměňovací návrh se týká ustanovení, které se dostalo do zákona, který mění zákon o technických požadavcích na výrobky až v Poslanecké sněmovně opět pozměňovacím návrhem. A je to právě ten návrh, o kterém už hovořil pan předkladatel, zástupce, pan ministr za vládu. A to je tedy vypuštění ustanovení bezplatné přístupnosti k závazným právním normám, českým technickým normám.

Já musím říci, že výbor původně nebyl určen pro zpravodajství k tomuto návrhu zákona, ale když jsme zjistili, že se právě jedná o stavební zákon a jeho takovou novelu až přílepkem, skutečně přílepkem, tak jsme se rozhodli, že tento tisk si vezmeme, projednali jsme a přijali jsme ustanovení, které máte předložené, že navrhujeme, aby tento pozměňovák, který byl doplněn v Poslanecké sněmovně, nebyl Senátem potvrzen, přijat. Děkuji. Zbytek v obecné rozpravě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jinak já myslím, že si vás budeme užívat při každé rozpravě určitě rádi, jsme na to zvyklí. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím, proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Takže prosím, paní senátorko, máte opět slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Jak jsem avizovala, jsem tady opět. A začnu naprosto netradičně. Když jsem přemýšlela o tom, o čem teď budeme rozhodovat, řekla jsem si, že musím začít zcela jinak. Je to nedávno, kdy se na mě obrátilo několik zdravotně postižených občanů. Byl postaven nový dům s pečovatelskou službou. Ale oni, jak mají kolečkové vozíky, tak neprojeli dveřmi. Bránili se u toho, kdo to stavěl, u toho, kdo to investoval. Nikdo se s nimi nechtěl bavit a říkali: "Všechno je v pořádku, všechno bylo splněno." A tihle lidé na těch vozíčcích se dozvěděli, že existuje nějaká technická norma, která říká, že ty dveře mají být, a teď řeknu, 225 cm v případě, že jde o domy s pečovatelskou službou, kde jsou tyto služby poskytovány zdravotně postiženým.

A já se teď ptám, mají ti lidé si tedy zaplatit za to, že si koupí takovouto technickou normu? A nebo se mají dokonce vydat do Prahy tam a zpátky, zajet si do knihovny na těch vozíčcích, kde je jedině dostupná, jak říká ministerstvo, a tedy celou tu proceduru si užít, aby se tohle dozvěděli a aby se mohli bránit? A nejsou to jenom tyhle případy, jsou to starostové, možná pan starosta Kubera tady není, pan senátor, včera mi vyprávěl, jak sháněl takovou technickou normu, kteří velmi často pracují se stavebními předpisy, velmi často jsou těmi, kteří nesou odpovědnost za řadu věcí, která právě vyplývá z různých povinností, které jsou stanoveny ve stavebním zákoně v podzákonných předpisech a technických normách.

A já tedy tvrdím, a tvrdím to nejen já, ale tvrdí to i naše soudy, říkají, že pokud je v právním předpisu stanovena povinnost, nějaký závazný příkaz, například té povinné šířky dveří, pak tyto právní předpisy jsou nedílnou součástí právního řádu a ve smyslu základního principu právní jistoty musí být bezplatně dostupné.

Není přípustné, aby si občan nebo i podnikatel za to, aby zjistil, jaké má právní povinnosti stanovené státem, platil. Obecným právním principem je požadavek právní jistoty a z něj vyplývá povinnost státu publikovat závazná pravidla chování. To není moje věta, to je věta, která vyplývá z nejedné judikatury, kterou jsem měla k dispozici.

A teď chci říci k tomu příběhu, který máme, který jsem uvedla na začátek. Právní normy a tedy právem aprobované technické normy musí být ze své podstaty přístupné veřejně a bezplatně už proto, že přístup jejich obsahu nemůže být závislý na finančních příjmech a sociálním statusu jednotlivce.

A to, co jsem teď tady prezentovala, to vychází opravdu z úplně bazálních zásad právního státu tak, jak jsme si ho sami ustanovili a s čím jsme souhlasili. Víte, ono to je trošku složitější s těmi právními předpisy a technickými normami. Zákon o technických požadavcích na výrobky říká, že technické normy mají být nezávazné. Samozřejmě pokud by byly nezávazné, pak by nebyla povinnost tyto technické normy bezúplatně lidem poskytovat. Jenomže ono to je tak, že ty technické normy, které jsou nezávazné, jsou tzv. technické normy indikativní. Indikativní znamená, že tyto technické normy nestanovují příkaz, nestanovují povinnost, ale stanovují pouze proces, kterým já se mohu dostat k naplnění toho daného příkazu. A ten proces je skutečně nezávazný, tudíž ta technická norma je nezávazná. A znamená to, že já klidně mohu použít nějaký jiný proces, a ten bude alternativní, ale musím se dostat k tomu výsledku.

Co říká evropské právo a co říkají legislativní pravidla vlády, která byla právě k tomuto problému změněna a upravena? Pod pojmem "indikativní" je v evropském právu stejně jako v legislativních pravidlech vlády ČR chápána výslovná možnost se od požadavku technických norem odchýlit.

Já jenom počkám, páni kolegové, mě to trošku přece jenom ruší.

Ale je možné se odchýlit, ale pouze budou-li dodrženy základní technické požadavky vymezené již v textu právního předpisu. A teď se tedy vrátím ke stavebnímu zákonu. Celý systém stavebního práva je konstruován právě v návaznosti na technické normy, které jsou závazné. Detailní rozbor této závaznosti udělal loni v květnu Nejvyšší správní soud a já jsem dokonce v odůvodnění pozměňovacího návrhu na výboru některé citace předložila, ale to by bylo opravdu velmi na dlouho. Není možné ze zákona stavebního, který je takto koncipován, najednou vytrhnout jednu větu, aniž bych udělala všechny kroky, které budou v souladu se základním principem a stavební zákon byl vůbec z hlediska užití širokou veřejností, ta, která ji potřebuje bezúplatný, aby byl využitelný.

Dámy a pánové, já chci říci ještě jednu věc. Stavební zákon je zákonem speciálním k zákonům o technických požadavcích na výrobky. Nebo tento zákon o technických požadavcích na výrobky, který teď projednáváme, je chápán Ministerstvem průmyslu a obchodu jako obecný zákon ke všem technickým normám, které jsou u nás v ČR. Ale v tomto případě ten stavební zákon mu není podřazen, ale je zákonem speciálním. To lze zase dohledat v mnoha odůvodněních ne mých, ale, řekněme, právě těch soudů.

Já bych se trošku ohradila proti tomu, co zaznělo ze strany předkladatele k výrokům Ústavního soudu, který údajně řekl, že technické normy nemají být poskytovány bezplatně. To on neřekl. V tomto případě naopak najdeme jednoznačně v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že ano. V případě, že stanoví povinnosti, tak pak mají být veřejně dostupné, a bezplatně. Jediná věc, která je odlišně od této právní úpravy, je v tom, že on stanovuje míru přístupnosti. A to je ten rozdíl, který tam je. Ale jednoznačně Ústavní soud už tehdy stanovil, že mají být veřejně přístupné a bezplatné. Ale jen se tam jednalo o tom, jaká má být míra přístupnosti.

Já tedy bych chtěla ještě i se zmínit k tomu dalšímu silnému argumentu, který přednesl pan ministr. On říká, že důvodem zavedení povinnosti úplaty za všechny technické normy nejsou mezinárodní závazky, ale je to stanovení nějakého sekundárního úřadu, který napsal dopis našemu úřadu. Víte, já se tady musím velmi pozastavit. Víme, že podle opravdu velmi precizního a detailního rozboru, který provedl Nejvyšší správní soud v odůvodnění z toho rozhodnutí, skutečně není povinností zavedení úplaty mezinárodními závazky ČR vyplývajícími z jejího členství v EU nebo jiných mezinárodních dohod. Tady je shoda, myslím, s panem ministrem. Ale máme tu dopis od orgánů, které se zabývají normalizací, to jsou sekundární orgány, které píší našemu úřadu pro normalizaci, že musí všechny normy zpoplatnit. A to zejm. proto, že mají být dodržována autorská práva. No, já tedy jsem toho přesvědčení, že dopisy sekundárního úřadu EU nemohou blokovat principy základních práv naší země. Jsem přesvědčena a o mně to víte, že věřím ve smysluplnost EU, ale obávám se, že právě takové kroky možná organizací trochu lobbistických mohou soudržnost EU nejvíce poškozovat.

Nejde tak ani v tomto případě o autorská práva a nejde tak v tomto případě ani o výši úplaty. Pan ministr Mládek argumentoval v PS, že všichni musí platit za ty technické normy. Já zastávám názor, že všichni musí platit, pokud tyto technické normy nejsou závazné a součástí právního řádu. Pokud tento právní řád upravíme tak, jak chce EU, aby byly indikativní, pak samozřejmě nemohou být bezplatné.

Ve sněmovně pan ministr při obhajobě návrhu hovořil také ještě, a teď cituji, o koaliční shodě za nebo na technické normy s tím, že on sám souhlasil bez nadšení, jen aby splnil koaliční dohodu. Že souhlasil na zpoplatnění bez nadšení, jen aby naplnil koaliční dohodu. Podle jeho názoru šlo vše hladce, až soudním rozhodnutím byla část stavebních norem vyloučena.

A teď mi dovolte poslední ukončení toho, čím jsem vás teď chvilku zatížila. Někdo možná namítne, tolik řečí kvůli placení pár tisícovek korun. Ale jak jsem řekla, podle mého názoru tady ale vůbec nejde jen o peníze, ale o daleko vyšší princip. Princip právní jistoty, právního státu, kterým chceme být. Já jsem přesvědčena, že žádná politická dohoda ani momentální koalice nemůže být přijata a prosazena přes tyto bazální principy práva v naší zemi. Já prostě nevěřím, že taková dohoda mohla být s vědomím těchto důsledků vůbec učiněna.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád upozornil, a budu stručnější, pouze na jednu věc. Současná paní ministryně pro místní rozvoj, která má v gesci stavební zákon, tak avizuje, že tento stavební zákon bude brzy dohotoven, projednán atd.

Já bych tedy tímto chtěl podpořit stanovisko příslušného výboru, který tedy navrhuje, aby ten § 196, odst. 2 stavebního zákona, kde je uvedeno, že normy jsou bezplatné, tak abychom ho skutečně neměnili, to znamená, abychom přijali tento pozměňovací návrh s tím, že až budeme projednávat nový stavební zákon, jak jsme dnes slyšeli, bude to brzy, tak se s tímto paragrafem vypořádejme v kontextu s těmi ostatními věcmi, které tam jsou.

Mé doporučení je, abychom podpořili výbor v tom, že tento pozměňovací návrh přijmeme.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Děkuji. Paní zpravodajka?

Jediný návrh, který máme k hlasování, je návrh schválit.

Samozřejmě, pokud si paní senátorka Seitlová jako zpravodajka přeje ještě vystoupit, určitě to právo má, ale předpokládám, že nám už sdělila všechno, co chtěla říci. Ale pokud chcete vystoupit, máte právo. Já si vás dovolím, protože vidím, že prořídly řady, opět odhlásit. Požádal bych vás, abyste se přihlásili. V případě, že budete mít potíže s přihlášením, prosím, hlaste to ihned, když to zjistíte, nikoliv až po hlasování.

Doufám, že jsou všichni řádně přihlášeni. Můžeme přistoupit k hlasování. Zeptám se na stanovisko pana ministra?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Souhlasné. Paní zpravodajka garanční? (Souhlasné.) Souhlasné, děkuji. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Budeme hlasovat, pardon, omlouvám se... Ještě jednou, aby to bylo úplně jasné, o čem hlasujeme.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Čili o tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Nechám doběhnout toto hlasování, které prohlašuji za zmatečné. A zahajuji tedy znovu hlasování o návrhu schválit.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 32 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 – pro vyslovilo 10, proti bylo 9. Návrh byl přijat.

Děkuji, tím skončím tento bod. Děkuji panu ministrovi, děkuji paním zpravodajkám.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky

Tisk EU č. K 044/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky K 044/10 a K 044/10/01. Nyní tedy žádám pana ministra Jiřího Dienstbiera, který dnes zastupuje ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Komise dne 28. října 2015 vydala strategii pro vnitřní trh se zbožím a službami, nazvanou Modernizace jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky.

Na rozdíl od předchozích koncepčních dokumentů Komise zaměřujících se na oblast vnitřního trhu EU je tento materiál úzce provázán s dalšími iniciativami a strategiemi Komise v oblasti digitálního vnitřního trhu, kapitálových trhů či energetiky.

Tento celkový přístup Komise k vnitřnímu trhu je v širším kontextu pozitivní. Pro ČR je výhodný a umožní nám snáze odstraňovat překážky volnému pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Strategie nastiňuje, jaká praktická opatření chce Komise v následujících letech přijmout, aby byly odstraňovány přetrvávající či nově vznikající překážky na vnitřním trhu.

Hlavními oblastmi, kterými se strategie zabývá, je podpora malých a středních podniků, start-upů a inovací, prohloubení vnitřního trhu se službami, lepší správa vnitřního trhu, odstranění diskriminace spotřebitelů i podnikatelů a modernizace systému norem a standardů.

Nová strategie představuje vizi Komise pro dosažení lépe fungujícího vnitřního trhu a s potěšením lze konstatovat, že mnohé z požadavků ČR byly vyslyšeny – a Komise je v nové strategii zohlednila.

Rozhodující budou nicméně až návazné návrhy Komise, které strategii pro vnitřní trh rozpracují.

Jsem rád, že senátní výbor pro evropské záležitosti hodnotí novou strategii rovněž pozitivně a spatřuje v ní příležitosti pro další rozvoj národního i evropského hospodářství. Souhlasím se závěrem výboru, že normalizační systém vyžaduje modernizace, do jejíž přípravy je nezbytné zapojit všechny zainteresované strany z veřejného i soukromého sektoru.

Obdobné stanovisko zaujala vláda ve své rámcové pozici. Krom toho vláda, resp. výbor pro EU na vládní úrovni schválil na podzim 2015 priority ČR na vnitřním trhu na období 2015 – 2020 a pokračuje i související intenzivní spolupráce se stejně smýšlejícími členskými státy. Jak se ukázalo, úsilí ČR ovlivnit přípravu klíčových dokumentů Komise bylo v případě strategie pro vnitřní trh úspěšné. Vláda tak bude i nadále usilovat o to, aby zájmy ČR, tedy zájmy českých podnikatelů i spotřebitelů, byly v co největší míře zohledněny v návazných dokumentech Komise.

Prohlubování vnitřního trhu a rozšiřování 4 svobod bude nadále patřit k základním pozitivním profilovým tématům ČR v EU.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu ministrovi. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 044/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož nyní žádám, aby nás s touto zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. A my se vystřídáme v řízení schůze.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážené kolegyně a kolegové, vy, kteří jste vytrvali a duševně jste odolní, pane ministře, pane řídící schůze. Dovolte mi, abych přednesl zpravodajskou zprávu a usnesení VEU.

Jak pan předkladatel zmínil, je strategie úzce navázána s dalšími strategiemi a iniciativami Komise, jako jsou Investiční plán pro Evropu, Strategie pro jednotný digitální trh, Evropská strategická unie, Akční plán vytvoření kapitálových trhů – řadou z těchto dokumentů se jak náš výbor, tak i Senát zabýval, a přijal k nim příslušná usnesení.

Vnitřní trh je nezbytné vnímat jako komplexní celek, kde mají jednotlivá opatření, stejně jako překážky, přesahy do celé řady dalších oblastí. Vnitřní trh musí reagovat na potřeby občanů a podnikatelů, především v otázce pracovní mobility, daňové spravedlnosti i životního prostředí. Vnitřní trh ale musí také reagovat na všechny vnější hrozby, kterými je tento trh, ale i v podstatě celá EU vystavena.

Má vnitřní i vnější rizika. Já bych vás s nimi seznámil.

Ta vnitřní rizika – jsou to rizika, aby zavádění podmínek jednotného trhu v jednotlivých oblastech bylo naprosto očištěno od jakýchkoliv diskriminačních prvků vůči některým zemím či sociálně-profesním skupinám, účastnících se na tomto procesu, aby nebylo spojeno s nepřiměřenou byrokratickou zátěží a nebylo provázeno korupčním jednáním.

Tou druhou, vnější, je pak to, že budování vnitřního trhu musí probíhat v podmínkách, které garantují udržitelnou bezpečnost všech výdobytků tohoto jednotného trhu, a nejen jeho, ale i všeho dalšího, co si EU vytkla jako své cíle a co buduje. Pro všechny jeho účastníky a jeho nezneužitelnost zeměmi, které se na jeho budování nepodílí, či podílet ani nechtějí, či dokonce chtějí tento systém destruovat.

Jednotný trh sice přináší celou řadu pozitiv pro jeho aktéry a uživatele, na druhou stranu je ale především prostředím, ve kterém dochází velmi snadno a rychle k přenosu jakýchkoliv negativních vzruchů.

Pakliže tedy hodláme vytvářet jednotný trh, musíme zároveň zajistit jeho minimální zranitelnost v důsledku vnitřních, ale i vnějších vlivů a hrozeb. Vnitřní hrozby v podstatě popisuje strategie, vlastní strategie v rámci navrhovaných opatření, které tyto hrozby měly efektivně eliminovat. K nim ale je zapotřebí přiřadit i negativní dopady z krize eurozóny, která doposud nebyla zažehnána a poškodila atraktivitu celé jednotné evropské měny. Vnější hrozby a rizika pro vnitřní trh strategie ale v podstatě nezmiňuje.

Shrnu-li to, pak v rámci pozice vlády vypracované ministerstvem průmyslu a obchodu lze v podstatě souhlasit. Za nejpodstatnější lze považovat především tyto oblasti.

Efektivní a aktivní pomoc malým a středním podnikům jako hlavnímu prvku fungujících na zdravé ekonomice a pomoc v zajištění přístupu malých a středních podniků k zakázkám a financování inovativního rozvoje atd. Za další – odstranění a odstraňování překážek administrativních, byrokratických, ekonomických atd. Uskutečňování jednotného trhu, sjednocení podmínek pro výkon jednotlivých konkrétních profesí. Za další – odstranění a zabránění všech forem diskriminace spotřebitelů a podnikatelů. V každodenní praxi stále narážíme na celou řadu bariér s diskriminačními prvky. Za další – modernizace normalizačního systému. Technické normy měly být ve všech členských zemích volně dostupné, stejně jako právní předpisy. Mělo by dojít k odstranění ekonomických bariér v přístupu k technickým normám, např. dosavadní systém přístupu k technickým normám v ČR vede k tomu, že v řadě případů je obcházen zákon ve věci kopírování a rozšiřování technických norem. Jedině plně volný přístup k technickým normám povede k jejich efektivnímu a maximálnímu využívání a respektování. Za další – úsilí o inovativní přístupy ve všech odvětvích musí být provázány účinným systémem ochrany duševního vlastnictví, a to nejen uvnitř EU, ale i vůči vnějším subjektům, které někdy zneužívají evropského know-how. A za poslední – veřejné zakázky jsou stále prostředím, ve kterém dochází k různým deformacím, korupčnímu jednání apod. Je nutno, a proto nezbytné, přijmout taková opatření, která tomuto chování budou efektivně bránit. Je zapotřebí propojit s účinnějším systémem represí, v podmínkách ČR též přijmout taková opatření, která v důsledku hlavního hodnotícího kritéria – ceny zakázky – vedoucí logicky k naprosté destrukci cenové politiky veřejných zakázek ČR. Všechna tato opatření je ale zapotřebí zasadit do rámce vnější a vnitřní bezpečnosti všech systémů a mechanismů EU.

A nyní k usnesení přijatému naším výborem.

Je to 143. usnesení z 22. schůze, konané dne 26. ledna 2016. Ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – zlepšování jednotného trhu, více příležitostí pro lidi a podniky, senátní tisk K 44/10.

Po úvodní informaci Vladimíra Bertla, náměstka ministra průmyslu a obchodu, Lucie Šestákové, zástupkyně státního tajemníka pro evropské záležitosti Úřadu vlády a zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě – výbor

I. přijímá ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – zlepšování jednotného trhu, více příležitostí pro lidi a podniky, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – zlepšování jednotného trhu, více příležitostí pro lidi a podniky, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR Jaroslava Doubravu,

IV. pověřuje předsedu výboru, Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Součástí tohoto usnesení je i ono doporučení, předpokládám, že ho máte všichni k dispozici. Proto dovolte, abych ho nemusel číst.

Já bych měl k tomu ještě... Ale to bych nechal do obecné rozpravy. Prosím vás tedy proto o podporu usnesení VEU, které jsem vám přednesl, a za to vám děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Doubrava, prosím.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Zmínil jsem se tady o vnitřním a vnějším základním pilíři celého tohoto materiálu. Dovolte mi, abych k tomu doplnil tolik. Tím vnitřním je to, co zavádění podmínek v jednotlivých oblastech bylo naprosto očištěno od jakýchkoliv diskriminačních prvků vůči některým zemím i sociálním a profesním skupinám, účastnících se na tomto procesu, a nebylo spojeno s nepřiměřenou byrokratickou zátěží a nebylo provázeno korupčním jednáním. Navíc ještě nejsou zdaleka zažehnána veškerá rizika plynoucí z krize eurozóny, o tom jsem se zmínil.

Tím druhým dalším pilířem, i o tom jsem se zmiňoval, je pak budování vnitřního trhu, které se musí promítat v podmínkách, o kterých jsem hovořil. Ale bez jakýchkoliv pochybností je, že Evropa v současnosti čelí, a bohužel ještě dlouho bude čelit, celé řadě vnějších rizik, ať se jedná o rizika plynoucí ze závislosti Evropy na vnějších energetických zdrojích, napsané vztahy mezi některými zeměmi, které se účastní projektu východního partnerství, jako je Arménie, Ázerbájdžán v podstatě válečný konflikt na východě Ukrajině, občanské války a destabilizace státního zřízení v zemích bezprostředně za hranicemi Evropy, jako je severní Afrika, Blízký a Střední východ, důsledky, kdy je Evropa vystavena silnému migračnímu tlaku a další.

VEU tedy ve svém doporučení reaguje na klíčové momenty modernizace jednotného trhu a zároveň do doporučení promítá i tu skutečnost, že na úrovni ministerstva průmyslu a obchodu a Úřadu vlády byl vypracován a projednán projekt Priority ČR v agendě vnitřního trhu pro rok 2015 – 2020, kterým se náš výbor rovněž zabýval.

To je to, proč toto všechno připomínám. Znovu vás žádám o podporu usnesení VEU. Děkuji vám za to.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí? Nikdo se nehlásí do rozpravy, takže rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechcete. Pan zpravodaj asi také ne. Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, které je navrženo VEU, a je to doporučení vyjádření Senátu. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Jestli kolega Vosecký si nespletl puntík, protože je přihlášen do diskuse? V pořádku. Tak, děkuji vám.

Hlasování č. 33, registrováno 50, kvórum pro přijetí 26, pro návrh 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodaji.

Nyní projednáme

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Václava Lásky a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 129

Tento návrh zákona uvede zástupce předkladatelů, senátor Václav Láska, kterého žádám o jeho vystoupení.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Když jsem obhajoval tento návrh novely v prvním čtení, tak jsem mimo jiné argumentoval tím, že chci, aby se o té problematice, kterou ta novela prezentuje, aby se o ní diskutovalo. Té diskuse se mi dostalo více než bohatě, takže já vám děkuji za to, že jste mi tuto příležitost dali. Zároveň s ohledem na výsledky projednání této novely ve výborech vím, že dnešním dnem ta diskuse asi prozatím končí. Takže mi dovolte jenom shrnout to, co se za argumentaci objevilo.

Velmi často diskutovanou otázkou bylo zejména to, zda vůbec do pravidel předvolebního kampaní máme nějak zasahovat zákonným omezením, zda je nemáme nechat zcela volně soutěžit a volným pravidlům, tak, jak se budou vyvíjet. To je diskuse zcela logická. Nicméně já se přikláním k tomu názoru, že do nich zasahovat možné je. Jako příklad velmi často uvádím některé země západní Evropy, kde ta restrikce podoby třeba outdoorové předvolební kampaně je daleko větší, než tak, jak jsem ji navrhoval já v té novele. Funguje to tam řadu let. Jsou to země, které mají s demokratickou politickou soutěží a předvolebními kampaněmi mnohonásobně delší tradici než my. Proč se jimi neinspirovat?

Pak se často opakoval argument, že ten návrh novely je takový osamocený výstřel do tmy, že sám o sobě nijak nebude fungovat. Tady bych si dovolil oponovat, že předtím, než jsem tento návrh formuloval, tak jsem si velmi dobře prostudoval návrhy novel, které se týkají fungování a financování politických stran, které teď leží v Poslanecké sněmovně, které se budou projednávat. Myslím si, že ten návrh, který tu předkládám já, tyto návrhy doplňuje, je s nimi v souladu a počítá s tím, co se projednává v Poslanecké sněmovně. Je to prostě jenom doplnění toho, co se stejně teď připravuje v legislativním procesu, co sem k nám i přijde.

Stejně tak zaznělo i několik argumentů, které se tu objevily už v diskusi při prvním čtení, takže ty shrnu jenom krátce. Proč omezovat, nebo proč zakazovat tu velkoplošnou reklamu, právě definici 8 metry čtverečními, proč ne jiná velikost? Je to proto, že se přebírá definice ze stavebního zákona, aby se nemusela v rámci této novely vymýšlet definice vlastní, tak navazuji na definici, kterou už máme.

Že si politické strany vyrobí nosiče o velikosti 7,5 metru, a ty rozmístí , na ně se zákaz vztahovat nebude. Takže vlastně se nijak nesníží počet tohoto druhu reklamy. Tak si myslím, že to není, protože on je velký rozdíl mezi tím, když si objednáte ve velkém existující billboardy, což je otázka jedné objednávky a mnoha peněz, než když si necháte vyrobit takové nosiče, zajistíte pro ně zábory veřejného prostranství, zajistíte rozmístění. Jenom tento prostý fakt by způsobil, že četnost takového typu velkoplošné reklamy by tímto zákazem poklesla dosti významně.

Také zazněl argument, zda není na místě zakázat billboardy úplně. Za mě nesporně ano. Ale to asi není v silách senátního návrhu. Ale tento návrh by mohl k takovému směřování přispět. A to tím směrem, že ve chvíli, kdy se omezíme my sami jako politici ve využívání tohoto typu reklamy, pak by se nám snáze argumentovalo a zdůvodňovalo zakázat takový typ reklamy úplně.

V tuhle chvíli bych se chtěl výslovně omluvit za trošku nepřesnost, kterou jsem měl ve svém projevu při obhajování v prvním čtení, kdy jsem se možná nechal trochu unést a z mého projevu mohlo vyznít, že provozovatelům billboardů snad závidím jejich zisky, že jim je chci vzít. Tak to není. Závidět druhým můžeme možná zdraví, ale určitě ne peníze. Já pouze tento typ velkoplošné reklamy považuji za zbytečný, nevhodný. V případě třeba billboardů v okolí silnic a dálnic dokonce za životu nebezpečný. A jako takový jsem principiálně proti němu, nemá to nic společného se zisky.

A nakonec si nechávám jeden argument, který zazníval, který já vlastně trochu chápu. Souzním s ním. To je argument, že takovýto zákaz by vlastně omezoval jenom standardní politické subjekty. V případě různých propojení nebo aktivit podnikatelsko-politických by se mohl míjet účinkem. Jinými slovy, že by se v předvolební kampani, kde by byl takový typ reklamy zakázán, neobjevily billboardy politické, ale billboardy na kuřecí křidélka, akorát že by je prezentovala stejná tvář, která shodou okolností v této kampani také kandiduje.

To je argument, kterému já rozumím. Z mého pohledu i diskuse nad touto novelou ukazuje, že směšování politiky a velkopodnikatelských aktivit, tak, jak jsme ho v dnešní době svědky, prostě politický prostor deformuje. Deformuje politickou soutěž. Vylučuje, aby se této soutěži dala férová pravidla.

Já se s tímto faktem smiřuji jenom velmi neochotně a nerad, a také proto vám tento návrh novely předkládám, trvám na jeho projednání, ale zamítnete-li jej z toho posledního důvodu, který jsem tu přednesl, pak pro to budu mít pochopení.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VVVK jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Oberfalzer. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 129/01. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, děkuji, pane kolego, kolegyně a kolegové. Já jsem už v prvním čtení jasně vyjádřil své negativní stanovisko k tomuto návrhu. Nic se na něm nezmění.

Myslím si, že opravdu nedává žádný smysl, abychom zakazovali nějaký dílčí nástroj vedení kampaně. Argumenty, že to je drahé, že to někoho znevýhodňuje, že to občany obtěžuje atd., že by vlastně billboardy bylo nejlépe zakázat vůbec, to všechno mi přijde, že není dostatečně systémové a dostatečně silné pro to, abychom takovouto jednotlivost tady uzákonili.

Pokud nesouhlasíme s lesem billboardů, které lemují naše silnice nebo protkávají naše ulice ve městech, pak se zahleďme na tuto věc a řešme ji přímo. Pokud chceme nějakým způsobem regulovat volební kampaň nebo politickou reklamu, pak se na ni zahleďme a řešme ji systematicky, přičemž chceme-li opravdu nějakým způsobem vyrovnávat podmínky mezi politickými stranami bohatšími a chudšími, nebo chcete-li zavedenými a začínajícími, pak je dobré přemýšlet o státním příspěvku, od jaké výše by strany ho měly dostávat a tím se dostávat k prostředkům. Jistě by bylo rozumné přemýšlet o nějakých stropech pro výdaje na kampaň apod. O tom všem se diskutuje a takovýto volební kodex se připravuje a bude dobré, abychom ho bedlivě sledovali a snažili se o to, aby byl co nejrozumnější.

Považuji tento návrh za dílčí "jednoduchost", kterou nic podstatného nezměníme, nic zásadního neprosadíme.

Volební kampaň trvá obvykle asi dva měsíce před konkrétními volbami. Jsou, pravda, roky, kdy jsou i troje volby. Loni jsme měli, řekl bych, vzácný rok, kdy nebyly žádné, letos budou dvoje, ale v jednom termínu, a dál uvidíme, protože si myslím, že to bude pestřejší příští rok.

Nicméně období, kdy billboardy visí, není zas až tak dlouhé, není rozhodně celoroční apod.

Nicméně nenalézám skoro více důvodů, proč to zamítnout, protože nenalézám vůbec žádný důvod, proč to schválit, tak se to těžko vyvrací. Zkrátka si myslím, že to je nesystémové, nekoncepční a že to nic zásadního neřeší. Proto se zcela ztotožňuji s usnesením našeho výboru, a to je zamítnout tento návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje.

Prosím nyní, zda si přeje vystoupit pan kolega Petr Gawlas s usnesením Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. 8. prosince 2015 se sešla Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky a jednohlasně doporučuje zamítnout návrh senátního návrhu zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan kolega Jan Horník, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Chápu, proč byl tento zákon předložen a kam předkládající s ním míří. Také bych si přál, aby u nás před volbami de facto nehyzdily různé osoby tuto republiku, kam se podíváte, a já bych si také přál, aby to bylo třeba jako v Irsku. V Irsku jsou povoleny akorát plakáty velikosti 60 x 90 cm, a jsou povoleny k umisťování na pouličním osvětlení. Nevidíte žádné boardy, ani bigboardy, nic takového tam není. Ale kdo znáte Francii a kdo jste tam byl při volbách, tak je to tam hodně podobné. Tam to můžete mít na soukromých pozemcích, ale jenom do určité velikosti. Asi víte dobře, že ve Francii nesmíte vlastně ani kolem komunikací, ani kolem TGV mít velké bigboardy, které ale jsou do určité vzdálenosti, a pak najednou jedete TGV a najednou vidíte v dálce, že tam nějaký superbigboard stejně je.

Nicméně co se týče politického boje, mám dojem, že svým způsobem je to i částečně podvod na voliče. V ten okamžik vy totiž míříte na jeho nejnižší pudy. To znamená, je jedno, jaký výrobek zrovna kupujete, a ať vám chutná nebo nechutná, tak vás masíruje reklama. Všeobecně se ví, že dobré společnosti vyrábějící produkty zhruba 30 % svých nákladů dávají právě do reklamy. A jak tento politický boj může dopadnout, jaký je výsledek? A jsou tam, kde by měly být, ti nejlepší z nejlepších? Podle mého názoru nejsou. Proto tento stát po 26 letech pořád ještě vypadá tak, jak vypadá, a bude vypadat i dalších 25 let.

Vládnou bohužel strany, které mají dneska velké peníze, ne vždycky tomu tak musí být. A těžké se bojuje proti superbigboardu, když na to nemáte ani korunu.

Byl tady kdysi dávno kolega Petr Skála za Chomutovsko. Petr Skála udělal asi to, co se ještě nikomu v republice nepodařilo. Ptali jsme se ho tehdy, kolik ho stála volební kampaň. On říkal 40 tisíc korun. Tomu samozřejmě nikdo nevěřil. Zjistili jsme, že on volební kampaň žádnou nedělal a vlastně jenom rozdal jako doktor někdy lístky se svojí fotkou s žádostí, aby ho podpořili, a oni ho doopravdy podpořili a on tehdy zvítězil úplně největším rozdílem, kdo si to pamatujete. A tehdy porazil dokonce chomutovskou primátorku paní Řápkovou, přitom bylo úplně jisté, že ona vyhraje. Nevyhrála.

A když jsme se pak ptali, jak to bylo, kde měl jeden plakát. On totiž říkal, že měl jeden plakát, nějaký větší, jako board. Jeli jsme k němu shodou okolností a on říkal, tamhle ho mám. A on v okně své ordinace měl přelepené okno asi 100 x 100 cm. A to byl jeho jeden board. Nakonec z něj vylezlo, že oněch 40 tisíc Kč samozřejmě nadsadil, protože ho to stálo všechno asi 5 tisíc korun. A to z toho důvodu, aby to nebylo už hodně divné.

Je vidět, že se dají dělat a vyhrát volby i tímto způsobem, a že tento člověk tam měl nějakou váhu a nějakou sílu v regionu a proto byl i zvolen.

Bohužel, naše politické prostředí bude vypadat i do budoucnosti tak – kdo bude mít větší peníze, kde víc se budeme předhánět a budou tam jednotlivá hnutí a politická strana reprezentovány, budou samozřejmě vyhrávat, protože reklama udělá své.

Dovedu si představit omezení, které tady je kvalifikováno osmi metry čtverečnými, takže když se podíváte na větší plochy, když jedete třeba D 1, tak jsou větší. A samozřejmě asi také víme, že ministr financí Babiš tyto plochy si předkoupit dopředu, zajistit si je. A ono je vlastně úplně jedno, jestli tam dá nějakou reklamu na své granulované koňské hnojivo nebo na nějaký mléčný výrobek, protože on vždycky si umožní na ploše, kterou má zaplacenou a kterou vlastně může dát do nákladů svých firem, tak tam potom jenom rychle dá svého kandidáta, kterého potřebuje dostat tu do Senátu, tu do Poslanecké sněmovny. Já tomu rozumím, osm metrů je určitě krásný počin, kdyby se to podařilo, ale nedovedu si představit, že koalice, která je dnes ve vládě, že by se to nějakým způsobem podařilo prohlasovat v Poslanecké sněmovně.

Jsem bohužel pesimista, reklamu v oblasti voleb a politických stran a hnutí bych úplně zakázal. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. S přednostním právem kolega Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, potřebuji jenom vyjasnit vaším prostřednictvím, aby mi pan Horník vysvětlil to, co říkal. Byl tu tedy jakýsi Skála, který udělal kampaň za čtyřicet tisíc a vyhrál. A pak tady protestujeme proti těm, co mají peníze, takže já tomu nerozumím. Dá se tedy vyhrát s malými penězi. Já jsem to vždycky vyhrál s malými penězi, protože jsem lakomější než Klaus, v hospodách mi voliči platí, ne, že já jim nakupuji guláš a fernet. Ale kam se dostaneme? Pak by bylo třeba zakázat koblihy, před volbami by bylo třeba zakázat přijímání zákonů, které někomu přilepšují, protože to je evidentní korupce dokonce za státní peníze. A kam se dostaneme?

Už jednou jsem navrhoval, ať bohaté strany rozdělí velký billboard na čtyři díly a nechají těm chudým třeba jednu čtvrtinku, aby si tam mohli také něco přismažit. Je to směšné. Včera na mediální komisi – já vám to prozradím – paní senátorka Baudyšová navrhla, abychom zakázali pořad Výměna manželek, protože děti, když přijde cizí manželka, mají z toho doživotní trauma. A myslela to úplně vážně. Po ní nastoupila paní senátorka Syková a chtěla zakázat reportéry ČT, protože ji tam nějak dehonestovali.

Kde skončíme? Já bych zakázal Ulici, Ordinaci v růžové zahradě, Ordinaci ve Valdštejnské zahradě. Zákazy se prostě nikam nedostaneme. Zákazy vyvolávají další zákazy. Raději přijměme zákaz zákazů, to by bylo dobré, zákaz regulací, registr registrů, nebo se z toho jednou zblázníme. Tohle nikam nevede. Oni vždycky najdou něco jiného. Když ušetří za billboardy, rozdají víc koblih nebo budou rozdávat něco jiného. Prostě nechte to být, je to na voličích. Za chvíli tady budeme svědky velké estrády s panem prezidentem, kterého jsme si přeci tak slavnostně přímo zvolili. Dokonce se teď navrhuje volit přímo starosty, primátory a hejtmany. Teď si představte těch petic, co tady budeme mít, až se nám nějaký vymkne přímo zvolený.

Buďme umírnění, se zdravým rozumem, voliči nejsou tak úplně hloupí. Vzpomínám si, jak v komunálkách nejmenovaný politik měl billboardy každých deset metrů a stejně nevyhrál. Nedělejme zase z našich občanů úplně pitomce, oni úplně pitomí nejsou, jen jim někdy déle trvá, než fintu prohlédnou, ale to je přirozené, protože oni - na rozdíl od nás - mají své vážnější starosti. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Akorát předpokládám, že úhrada útraty v restauracích byla v rozsahu množství malého, aby to nebyly úplatky. (Smích – souhlas.) Děkuji, bylo to tak.

Nyní vystoupí s přednostním právem pan kolega Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, mám pocit, že čím větší blbost, tím větší rozprava. Mně se také spousta věcí nelíbí, ale kvůli tomu ještě nepředkládám návrh zákona, protože to bychom tady projednávali neustále něco, co se kde šustne.

A připadá mi naprosto zbytečné se tady bavit o tom, jestli budou billboardy takové, jestli nebudou. Ony budou. To bychom tedy také mohli říci, zakažme televizi, protože televize dneska je ta, která nejvíce ovlivňuje veřejné mínění, ne nějaký billboard. Když někdo vyhodí miliony za billboardy, tak to ještě neznamená, že bude zvolen, a když do toho peníze dá, je to jeho věc, proč mu v tom budeme bránit, když si myslí, že tím něco ovlivní a přitom někdy tím spíše lidi naštve, než aby to bylo pozitivní.

Ale řešme také to, že dneska mediální trh ovládají privátní společnosti, které kašlou na nějaké věci, o kterých budeme říkat my, jestli se nám líbí nebo nelíbí, budou prostě odvysílávat různé účelové reportáže apod., kterými politiky mohou buď zviditelňovat plusově nebo negativně. Pamatuji si ještě z historie, kdy jsme si uzákonili, že se nepovede dva dny před volbami volební kampaň. Vždyť to přece nefungovalo. Každý si našel cestičku, aby to porušil, takže se to nakonec zrušilo jako nesmysl.

Vážené kolegyně a kolegové, zamítněme tento zákon rychle, ať už se tím nezabýváme, a řešme věci, které lidi skutečně zajímají a kterými lidé žijí, řešme jejich problémy a ne to, jestli někde visí nějaký billboard.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan kolega Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Když tady před chvílí zmínil pan kolega místopředseda svoji myšlenku, že čím větší blbost, tím větší diskuse, chtěl jsem se okamžitě vytípnout.

Jenom v krátkosti zopakuji, že pro tuto blbost v mediální komisi hlasoval pouze předkladatel a všichni ostatní byli normální, byli normální, takže děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosil bych, abychom vážili slova pojmenovávání návrhů. Myslím si, že to za prvé není slušné, za druhé, nebylo to tady zvykem a doufám, že nebude. Děkuji.

Vystoupí pan kolega senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Přeji také všem hezký den. Naše profese nás vede k tomu, že se občas dostáváme na scestí . Pokud jsou reklamní nosiče, tak život je o tom, že není pořád volební kampaň. Ona občas v průběhu roku také volební kampaň není a zvykejme si prostě na to, že tam je reklama normálních výrobků nebo normálních všelijakých nabídek. A jakýkoliv zákaz, který něco vyvolává si hned promítám do života. Něco na mě dýchá, že lobby firem, které mají reklamní nosiče nižších rozměrů, bojuje s lobby, která má nosiče větších rozměrů, které vynášejí více peněz. A skoro bych za tím cítil něco takového. Ale tím vůbec nechci vůči předkladatelům cokoliv sdělovat. Jenom tuším, že za tím může být třeba i něco takového, protože reklamní nosiče slouží pro reklamu. Že ji občas využijí i politické strany na reklamu volební, pochopitelně, proč ne, zvláště ty, jak už bylo řečeno, které možná na to mají, jiné na to nemají, pak je to třeba nefér, ale to se nedá nic dělat. Ono v byznysu je to také nefér. Také firma, která má víc peněz, si zaplatí reklamu větší. A víte, co řekl kdysi Ford – kdybych měl poslední dolar, tak ho dám za reklamu. To jsou slova průmyslníka, který ovlivnil svět. Víte, čím? Protože první automobil Ford byl levnější než dvojspřeží koňů, které táhlo vůz. A on si na tom založil reklamu a proto tyto vozy začaly být populárnější, i když smrděly na rozdíl od koní.

Je to tedy o reklamně, takhle to vnímejme a řekněme si, co to může ovlivnit, jaký život. Byl bych pro to zrušit billboardy úplně. Hyzdí to naši krajinu, odvádí to pozornost řidičů. Jako dopraváka chápete, že se musím o tom zmínit. Prosím, zbavme se celkově všech billboardů. Pak je to bezva, budeme mít reklamní nosiče menší a jiné, třeba elektronické, seznamy a další, tam si dáte bannery a ono to tam vyskakuje, ještě to může ovlivnit vaše město nebo čtvrť, že to dokonce tam bude chodit a nikde jinde. Tam, kde vás mají volit, si zaplatíte svoji reklamu elektronickou a nemusíte odvádět pozornost řidičů za jízdy, což je velice nebezpečné. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  S přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jenom faktickou poznámku. Vaším prostřednictvím zklamu kolegu Bratského, protože když zakážete všechny bilboardy, tak tady ještě zbývají plakáty. A bude tady návrh zákona, aby plakáty mohly být jenom do rozměru A4, protože některé strany budou bohatší a budou mít plakáty A1, A2, A3 a ty chudší budou diskriminované. Pak bychom museli přijmout zákon, že plakáty mohou být jenom do rozměru A4.

Na tom je přesně vidět, že tudy cesta nevede. Jestli někdo věří tomu, že tudy cesta vede, nevede. Zákaz vyvolává další zákaz, polemika vyvolává další polemiku a nikam to nevede.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní paní senátorka Syková, prosím.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Kolega Bratský to řekl za mě. Já osobně si opravdu myslím, že je tady přebujelá reklama, že jsme jedna ze zemí, která reklam má nejvíc a že to skutečně ohrožuje svým způsobem dopravu a zdraví lidí. Není to opravdu o tom, že musíme mít všechna města, všechny pražské ulice polepené billboardy. Když jedete třeba do Thomayerovy nemocnice, kam jezdím každý den, tak okolo jsou obrovské billboardy na nějaké pneumatiky, na nějaké nákupní centrum, atd. Tomu tak v mnoha jiných zemích není.

Podíváme-li se na volební kampaň v Rakousku, když to tedy vztáhnu na volby, billboardy jsou tam menší a jsou celkem rozumné. Ale já bych to nyní nechtěla směřovat vůbec na politické strany nebo na nějaké volby, ale myslím si, že pokud se tady budeme bavit o nějaké regulaci, měli bychom mluvit o regulaci reklam celkem a jejich množství a jak to vypadá, protože když se pak někdo má dostat třeba do ústavu Akademie věd nebo do IKEMu, jsou tam malinkaté cedulky, a lidé to mezi billboardy ani nevidí.

Reklamy u nás jsou opravdu přebujelé, a myslím si, že určitá regulace vůbec reklam okolo silnic a v městských aglomeracích by se nějakým způsobem regulovat měla.

A vaším prostřednictvím, pane předsedo, ke kolegovi Kuberovi. Nevím, co sem tahá Reportéry. Já jsem tady žádný návrh na to, aby se nějaké pořady v televizi zakazovaly, nikdy nenavrhovala. A jestliže jsem mluvila na mediální komisi o nějakých etických principech České televize, tak myslím, že tam zaznělo jasně, že takové pořady, jako Výměna manželek, kam se tahají malé děti a ukazují se tam takové a jiné věty, a včetně některých pořadů Reportéra se nám nelíbí. A to bylo všecko.

Jde o to, abyste tady kolegy nemátl tím, že já tady chci prosadit nějaký zákon, aby se zakazovaly nějaké pořady v televizi. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Jan Horník s přednostním právem vystoupí.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vašim prostřednictvím, k panu Kuberovi. On to dovede vždycky velmi jednoduše a rychle zjednodušit. On je se vším hotový, on přitáhne příklady z jedné, z druhé strany. V podstatě mnohdy mi to připadá, že nás, jako kolegy, zesměšňuje. Jsem ale na to zvyklý a nevadí mi to. Nicméně mu chci vzkázat, že já jsem proti reklamnímu znečištění všeobecně. A teď je úplně jedno, jestli na tom visí nějaký politik nebo nějaký konkrétní výrobek.

Jezdíte všichni do světa. Jezdíte hodně do Štrasburku, jezdíte do Francie do Nice a do jiných států. A je to dneska i o kultuře. To znamená, tak jak my se bráníme nekouření a já nevím, co všechno, jsme velmi liberální k tomuhle všemu, tak jsme liberální i k tomuto trhu. On se člověk nemůže divit, když se nesmělo před rokem 1989 vůbec nic, a najednou všichni mohli. Regulace se potom dělá velmi špatně. Nemluvím přímo o zákazu, ale samozřejmě slovo, když řeknu nepovolení nebo regulace, tak je to něco podobného. Ale já chci žít v relativně čistém prostředí. A to nejen o ovzduší, ale i ve vjemovém. Dovolil jsem si vám poslat z cesty naší komise pro rozvoj venkova podklady, kterými poskytlo vedení města Štrasburk. Bylo to o regulaci reklamy a já doporučuji těm, kteří prosazují nebo berou toto podnikatelské prostředí, že to musí být, aby si to přečetli. A oni potom, když najednou zjistí, Štrasburk, jak je to krásné, v Nice, jak je to krásný. Najednou zjistíte, že na vás nevyskakuje tu jeden pivovar, tu druhý pivovar a já nevím, co ještě všechno. Najednou zjistíte, že vás nic neobtěžuje. Že se cítíte dobře...

Já se v této republice cítit dobře chci a popravdě řečeno nepotřebuji, aby na mě vyskakovala jakákoliv zmrzlina a jakýkoliv politik. Já bych byl pro regulaci totální, se vším všudy, tak, abychom reklamní znečištění této republiky dostali z veřejného prostoru. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S právem přednosti předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já budu asi jeden z mála, který bude pro to - tento návrh pustit do další diskuse, ale tím vás nechci přesvědčovat, vy jste většinou rozhodnuti. A ne z důvodu, že by návrh byl komplexní, že by byl až tak kvalitní. Nakonec pan předkladatel sám upozornil, že tam některé velmi vážné záležitosti není schopen upravit a já mu to nevyčítám.

Na druhou stranu samozřejmě si také říkám, jestli, když bude méně velkých billboardů, resp. nebudou ty největší billboardy, tak jestli o to víc nebude reklamy v některých elektronických médiích. Jestli nebude více reklamy v některých tištěných a vyjde to nastejno. Problém je v tom, že občané na reklamu velmi reagují. Reagují, a to je špatná zpráva pro nás všechny. Víte, mně nejvíc osobně, použiji zkratku, "pije krev" oblast reklam, která se týká půjček. Jsem tvoje bezúročná půjčka apod. Lidé enormně liberálně smýšlející mohou říci: to je věc lidí, jestli se nechají nebo nenechají přesvědčit. Ano, určitě něco pravdy na tom je. Ale na druhou stranu, podívejte se, jaká je realita. Realita je taková, že jsou občané, kteří tomu podlehnou. Myslím si, že existuje také něco, jako je společenská zodpovědnost politiků. A když vidí, že tento typ informací určité části občanů zkomplikuje život tak, že se to stává celospolečenským problémem, stojí to velké peníze, velké vícenáklady. Vznikají z toho rozvrácené rodiny. Jsou tady nezaopatřené děti. Je tady narušování, řekl bych, harmonického chodu celé společnosti, tak si myslím, že bychom měli tuto liberální vymoženost nějakým způsobem regulovat.

Víte, nedávno jsem po dlouhé době poslouchal jeden sportovní televizní přenos. Mezi přestávkou tam proběhlo pět reklam. Pět reklam, poměrně krátkých. Čtyři byly typu – jsem tvoje výhodná půjčka. Samozřejmě, víme všichni, jak půjčky jsou výhodné. A co lidí na to naletí... Přestože se ekonomická situace v zemi o něco zlepšila, tak počet lidí, kteří si berou půjčky a nejsou schopni jim dostát, narůstá. Narůstá. Jeden čas, když jsme vytýkali, že u nás roste počet lidí, kteří jsou zadluženi, tzn., že je předluženost, tak mi tehdy ekonomové z Vysoké školy ekonomické, pan Ševčík a pan Schwarz vzkazovali, že to naopak je výrazem toho, jak společnost funguje. Ekonomicky se zvedá, tzn., čím víc úvěrů, tím víc zadlužených, tím lépe fungující společnost. Já o tom přesvědčen nejsem. Jsem pro to, tento návrh pustit z důvodu, abychom o věcech diskutovali. Vím, že nedojdeme rychle k závěru, ale když se tomu vyhýbáme, tak si myslím, že do určité míry říkáme – no, děj se vůle boží. My na to nemáme. My to řešit nebudeme. A kdo to má řešit? Lidé spoléhají, že některé tyto záležitosti budou řešit politici, a že to je vážný společenský problém. Jak v otázce nerovné politické soutěži, tak i ve vnucování lidem něčeho, kde není jistota, že reklama je fér, že reklama je objektivní, že je pravdivá.

Můžete říct, žalujte to, že to není férová reklama, ale to se nikdo nedožaluje, protože ti, co reklamy mají, mají na nejlepší advokáty. Ti, co to budou žalovat, to jsou většinou ti lidé, kteří těžko mají na to, aby vyšli z měsíce do měsíce. Tento návrh podporuji. Problémy vidím v reklamě obecně velmi a velmi silně. Ale nevidím společenskou a politickou, zejména politickou, vůli to příliš regulovat, protože samozřejmě reklamu dělají ti, co mají velké peníze. A ti také ovlivňují politiku, bohužel příliš.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já bych jenom panu předsedovi, vašim prostřednictvím, připomněl, že my už nikam nepouštíme. Můžeme to pustit buď do skartovačky anebo do Poslanecké sněmovny. My už teď rozhodujeme. Nejsme tam, že to, co jsme udělali minule, že to někam pustíme, a pak se uvidí. Teď už to nikam nepouštíme. Ale dostaneme se dál. Viděli jste některé výlohy, jak vypadají? To je hrůza. Nebo regály v marketech. Jdete tam s lístečkem a koupíte čtyřikrát tolik toho, než s čím jste tam šli...

Dostaneme se až kam v naší dobrosernosti, abychom pečovali o ty, kteří často o to ani nestojí? Nechte lidi žít! Jestli jsou hloupí a nachytají se... Neviděl jsem žádný billboard, že by se státy měly zadlužovat. A přesto dluh České republiky je stejný, jako dluh Roma, který dluží tři miliony!!!

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení kolegové. Zaznělo tady spousta různých argumentů, proč by tento zákon neměl být podpořen. Zejména problematické aspekty reklamy, jako celku. Ale pojďme se zase soustředit na to, o čem to je. Tento návrh zákona se nesnaží, není jeho ambicí řešit problematické aspekty komerční reklamy. Reklamy na komerční výrobky a služby. Je to o politické reklamě. Myslím si, že to je opravdu nefér slučovat.

To jsou dvě velmi různé věci. Tady jde o fundamentální věc, jestli demokratické rozhodování má být funkcí majetku. Funkcí schopnosti nashromáždit peníze, nebo jestli má být spíš o souboji – dovolte tento archaismus už dneska snad, ale o souboji idejí. O souboji názoru, jak se v politickém světě má rozhodovat. Billboardy nejdou po idejích. To všichni víte. Všichni máme, jeden každý, jak tady sedíme, máme za sebou nějakou volební kampaň. Billboardy nejsou o tom, že by se tam prezentovaly ideje. Jsou o tom, že se tam prezentuje v zásadě obličej nebo něco chytlavého, spíše emočně. Ale rozhodně ne o politických idejích. Myslím si, že tady skutečně snaha nějakým způsobem to začít trošku dostávat pod nějakou rozumnou míru kontroly je dobře. Je úplně jisté, že tento návrh zdaleka neřeší všechno, pokud jde o politickou reklamu. To byla také jedna z námitek, které tu zazněly.

Že bychom měli také dělat další druhy reklamy, zregulovat. Ale mně to trochu připadá jako argument, že si nekoupím ojetou škodovku pro rodinu, když na ni mám, protože fungl nový mercedes nejvyšší třídy je samozřejmě mnohem lepší auto. Já bych citoval tady včera ve zcela jiném kontextu, omlouvám se, ale paní senátorka Dernerová, která říkala "pojďme začít od malého", a nemyslela tím žádného z našich kolegů tohoto jména. Toto je podle mě docela dobrý začátek a námitku, že stejně se najdou způsoby, jak to obejít... No, asi se budou hledat způsoby, jak to obejít, ale to si myslím, že je fundamentální názor na zákonodárství. Samozřejmě že tím, že zakážeme vraždit a budeme to trestat, tak zcela nevymýtíme vraždy, pořád budou nějací lidé, kteří budou vraždit. Ale neznamená to, že máme rezignovat na to, že se nemá vraždit nebo krást.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pan senátor Hampl byl poslední přihlášený, takže rozpravu uzavírám a táži se pana navrhovatele, zda by se chtěl vyjádřit? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Já k té debatě, která proběhla na výborech. Zazněl ještě jeden argument, proč by eventuálně bylo možné poslat ten můj návrh do sněmovny. Shodou okolností byl od pana místopředsedy Škromacha. A to, abych si zažil ve sněmovně tu diskusi a poznal, jak tady v Senátu jste na mě vlastně hodní. Ale dnes mi svým vystoupením ukázal, že na mě zase tak úplně hodní nejste ani tady, protože opravdu argument "je to velká blbost, pojďme to rychle zamítnout", no... Já jsem zatím příliš velký cucák na to, abych se ohrazoval, takže vyjádřím jenom lítost a beru to jako přátelskou ukázku toho, co by mě čekalo ve sněmovně. A děkuji.

Za této situace už mi nezbývá, než vytáhnout poslední trumf, který mám v kapse, a ten zazněl také na výborech od kolegy Václava Homolky, který říkal, že mě podpoří i proto, že my Václavové musíme držet pohromadě. A teď už se tedy dívám akorát smutně na kolegu Václava Hampla.

Jinak si myslím, že k té diskusi není potřeba více říkat, argumenty zazněly. Vystoupilo devět kolegů a kolegyň, někteří opakovaně, pouze dvakrát zazněl návrh na podporu usnesení, ale předpokládám, že jako první budeme hlasovat o návrhu zamítnout, který přišel z výboru. Je tomu tak?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pokud padl návrh schválit, a já mám obavu, že nepadl.

Senátor Václav Láska:  Nezazněl, já jsem to také neřekl.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Je tady zpravodaj, tak on nám to řekne, ano?

Senátor Václav Láska:  Dobře, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan navrhovatel se obracel na mne, tak jsem se vyjádřil. Ale jinak, prosím pane zpravodaji, pojďte se vyjádřit vy.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ačkoli nemám rád zpravodaje, kteří přeříkávají rozpravu, musím se tentokrát prohřešit proti svým předsevzetím a některé myšlenky vyzdvihnout.

Kolega Horník se spravedlivě rozčiloval nad tím, že soukromé firmy dávají 30 % do reklamy a že se jim to vyplácí. Takový je kapitalismus. Ukázal nám Irsko a Francii, že tam je to hezčí. A ohradil se proti tomu, že na něj vyskakují reklamy podél silnic. Konstatoval, že by byl pro úplný zákaz reklamy. Já myslel, že myslel asi politické reklamy. A potom v dalším vystoupení to zřejmě myslel jako úplný zákaz venkovní reklamy podél komunikací, jestli jsem správně poslouchal. Ovšem to hlavní, co nám sdělil, že billboardy mohou za to, jaké máme vlády. A to bychom si měli pamatovat.

Kolega Gavlas se přihlásil k tomu, že je normální spolu s některými. A přítomní Václavové spolu drží. Kuberova vystoupení, která měla vzestupující kadenci, byla tři, obsahovala různé příklady, jak lze tuto myšlenku dovést do absurdity, a vyvrátil některé argumenty jiných řečníků. Za blbost to zde prohlásil pan místopředseda Petr Bratský. Upozornil na to, že politická kampaň není permanentní a také na to, že když zakážeme takovéto nosiče, tak přihrajeme ten byznys těm, kteří mají jiné. Např. v Praze je to společnost JCDecaux, ta se jistě zaraduje, pokud dostane příliv reklamy. Mimochodem by se reklama přesunula do elektronických médií, ale to by šlo o obecnou reklamu, ne politickou, ta má jinou regulaci.

Mimochodem, paní kolegyně Syková také mluvila o přemíře venkovní reklamy. Já chci uvést jeden konkrétní příklad. Jestli se nic nezměnilo, tak Praha má zákaz venkovní reklamy v centru, čili Praha 1 zjednodušeně řečeno, takže to je jistě dobrý příklad. Kromě stanovených povolených míst.

A pan předseda Štěch si postěžoval na reklamu na půjčky, že to vede k tomu, že jsou pak lidé zadlužení. Nevím, jestli to myslel tak, že radši reklamu na politiky, protože pak lidi zadlužuje vláda.

A pan senátor Hampl, myslím, byl také kladně nakloněn tomu vystoupení. Pan předseda Štěch doporučoval, abychom nechali ten návrh žít, ale neřekl vysloveně tu klauzuli "schválit", takže to nebyl návrh schválit.

A pan kolega Hampl, mělo to znamenat schválit? (Ne.) Neřekl, děkuji. Myslel jste to, ale neřekl. Tak se příště polepšíte.

A ještě jeden vzkaz tamhle na galerii, protože nás sleduje pan Matěj Stropnický, předseda Strany zelených, tak mu chci připomenout, že bylo jedno jediné období, kdy byla Strana zelených ve vládě, a to bylo za předsednictví Martina Bursíka. A měl krásnou billboardovou kampaň, přesvědčili lidi, že i zelení mohou být rozumní politici.

A teď k věci, máme zde jediné dva návrhy, a sice na zamítnutí. Vlastně tři. Pocházejí z výboru garančního - našeho vzdělávacího, také ze stálé komise pro média a vznesl ten návrh i pan místopředseda Škromach. Můžeme hlasovat o všech najednou...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pouze o jednom – zamítnout. Budeme hlasovat tak, jak uvedl a seznámil nás garanční zpravodaj. Kolegyně a kolegové, byl jsem vyzván, abych nás odhlásil a znovu přihlásil, takže teď vás odhlašuji a vypadá to, můžete se znovu přihlásit. A připomenu, že budeme hlasovat o návrhu, který zazněl a přišel nám jako návrh z výboru a z komise. A to návrh k senátnímu návrhu zákona senátora Václava Lásky a dalších senátorů, kterým se mění zákon 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. A budeme nyní tedy o tomto návrhu, tedy znovu opakuji, zamítnout, hlasovat. Kdo souhlasí s návrhem, aby tento návrh zákona byl zamítnut, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. V hlasování číslo 34 registrováno 54, kvorum 28, pro návrh 30, proti 16, návrh byl přijat.

Návrh zákona je zamítnut a končíme jeho projednání.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nyní vyhlašuji polední přestávku do 14.15. Budeme pokračovat ve 14.15.

(Jednání přerušeno v 13.20 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.18 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, naše schůze pokračuje svým odpoledním programem. Nyní máme k projednávání

 

Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek (stykový zákon)

Tisk č. 165

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatelka, senátorka, paní Eliška Wagnerová. Prosím, paní kolegyně, máte prostor.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající, kolegyně, kolegové, jen bych trochu opravila. Já nejsem navrhovatelkou, navrhovatelem je komise pro Ústavu a parlamentní procedury, já ji tady jen jako předsedkyně reprezentuji.

V každém případě se jedná o 2. čtení, čili v 1. čtení už jsem tady ten návrh zákona, myslím si, docela dost podrobně představovala, tak nyní se možná omezím jen na stručný výčet toho, co všechno obsahuje. Je to tedy útlý zákon o 17 ustanoveních, 17 paragrafech. Jen připomenu, že tím, kdo prováděl vlastní vyhotovení, byl tajemník naší komise Jan Kysela. Mimochodem oceněný letos v lednu jako právník roku pro obor ústavního práva, takže to je záruka kvality provedení toho zákona.

Tak k tomuto s tím možná také přistupujte. V každém případě, pokud jde o obsah zákona, tam je nejdůležitější skutečně hned § 2, který zavádí ten tzv. člunek, tzn. který se týká těch zákonů, které jsou v režimu § 40 a ústavních zákonů, tzn. že to jsou zákony, které musí projednat a souhlasit s nimi obě komory, které nejsou přehlasovatelné tou druhou komorou, resp. Poslaneckou sněmovnou v tomto případě. Ten člunek spočívá v tom, je to, myslím, velmi dobré ustanovení, protože zajišťuje, že se má získat široký konsensus tím, že se obě komory mohou vzájemně ještě doplňovat ve vyjádřeních atd., což zejména právě u ústavních zákonů je velmi žádoucí.

§ 3-6, ty se týkají součinnosti komor při projednávání návrhů zákonů obyčejných, abych tak řekla, jako takových.

§ 4 a 5 upravují praktické otázky vztahů obou komor. To je celkem také opravdu věc víceméně technická.

§ 6 je to, že součástí každého návrhu novely zákona postoupeného PS Senátu má být i platné znění zákona s vyznačením navrhovaných změn. A totéž by mělo platit i recipročně. To je to, po čem tu mnoho senátorů už dlouho volá.

§ 7 se týká podepisování zákonů, aby nedocházelo k rozpakům, když není PS a tudíž ani její předseda už ve funkci, protože je třeba rozpuštěna nebo podobně. Tak je výslovně stanoveno, že v takovém případě je to předseda Senátu, který vystupuje v té funkci, kterou normálně plní předseda PS a který předkládá k podpisu takový zákon prezidentu republiky.

§ 8 se týká zákonných opatření Senátu. Ten je ale velmi stručný, protože PS víceméně při konzultacích, které jsme s ní vedli ještě před tím, než se návrh zákona tvořil, tak oni nebyli moc ochotni připustit některé teze, který jsme si mysleli, že by v návrhu zákona měly být, čili je velmi strohý a není v něm nic podstatného.

§ 9 se věnuje stálým delegacím parlamentu v meziparlamentních organizacích, v jiných mezinárodních institucích. Tam je vytvořen ten klíč dva ku jedné. Dva díly dodává PS do těchto stálých delegací, jeden díl dodává Senát.

§ 10 je zajímavým paragrafem, který umožňuje vytvářet tzv. pracovní skupiny. A to sice ze členů obou dvou komor, přičemž obě tyto skupiny by vlastně byly samostatným orgánem parlamentu, což je zajímavá konstrukce. A přitom se myslelo zejm. na výbor pro evropské záležitosti jak náš, tak v PS. Ale ochota k tomu, že by třeba takovýto společný orgán vznikl, zatím politicky na stole není.

§ 11 a 12 se věnují postavení obou dvou komor v řízení před Ústavním soudem, tzn. kdo tam má zastupovat, co má být obsahem vyjádření, která posílají komory k Ústavnímu soudu atd. Nic nového pod sluncem.

§ 13 hovoří o vzájemném informování komor, o výsledcích jednání.

§ 14 o společné schůzi komor, reguluje ji.

§ 15 se pak zabývá ochranou míst pro společné schůze komor.

A § 16 je přechodné ustanovení, které vlastně zajišťuje, aby členové meziparlamentních delegací, kteří byli zvoleni před nabytím účinnosti stykového zákona ta svá místa si podrželi a aby úprava, která je dnes nová, byla aplikovatelná až po volbách do PS.

A § 17, to je stanovení účinnosti zákona, která je stanovena 1. dnem 3. kalendářního měsíce, který by následoval po dni vyhlášení zákona.

Jen dodám, že návrh zákona byl projednán v garančním výboru, tedy ústavněprávním výboru. A pak ještě ve dvou dalších výborech, které si to víceméně vyžádaly, což byl výbor pro záležitosti EU a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A s potěšením konstatuji, že všechny tři výbory se shodly na kladném doporučení tohoto zákona, pokud jde o jeho odsouhlasení. Takže děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavněprávní výbor jako výbor garanční. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 165/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Já mám svou práci poměrně hodně ulehčenou, protože paní senátorka Wagnerová celý ten, byť stručný, ale tuze významný návrh zákona téměř paragraf po paragrafu představila.

Já přeci jen zopakuji myšlenku, jež jsem tady už říkal při 1. čtení z té historie. První návrhy nebo první práce na stykovém zákoně začaly v roce 1997. Nebudu vás tady unavovat daty. Dvakrát byl ten návrh ve sněmovně a dvakrát došlo k tomu, což už jsme tady dnes poslancům jednou vytýkali, že ten návrh byl zaparkován tak dlouho, dokud nedošlo buď k rozpuštění sněmovny nebo k ukončení jeho funkčního období. A tím pádem, jak se říká, spadl pod stůl. Jsem rád, že od jara 2014 obě komise, tedy poslanecká i senátní, začaly pracovat tak, aby v prosinci loňského roku mohl být předložen k 1. čtení.

Z toho všeho, co tady paní senátorka Wagnerová říkala, ještě doplním to, co se týká nás konkrétně. Tj. zrovna ta součinnost komor při projednávání návrhu zákonů. Zatímco my jako Senát máme právo, nikoli však povinnost vyslat k obhajobě buď senátního návrhu zákona nebo k pozměňovacímu návrhu, s kterým vracíme návrh zákona do sněmovny. Tedy máme možnost tam poslat paní senátorku nebo pana senátora. Stejná možnost se teď dává i PS, abychom my mohli být podrobně informováni o důvodech nějakých pozměňovacích návrhů, kterým my se tady můžeme divit a které nevznikly třeba ani z iniciativy vlády nebo původního navrhovatele. To je asi to, co se nás týká konkrétně. A potom také, a zatím dosud využijeme-li my svého práva, tak PS musí hlasovat, jestli nám umožní vůbec promluvit.

Bude-li tento zákon přijat, pak už to nebude povinnost a máme právo, stejně jako potom oni tady, zasahovat do rozpravy. Mluvilo se tu také o stálých delegacích parlamentu, ten poměr je jasný. Nebude se to týkat pouze složení té či dané delegace, ale neumím teď říct, kolik členů, kolik komisí dohromady je, těch meziparlamentních. Vedoucí těch delegací budou voleni taky v tom poměru 2/3 z Poslanecké sněmovny a 1/3 od nás, což tomu tak dosud není. Je tam podmínka, bude-li vedoucím delegace člen jedné komory, pak jeho zástupcem musí být člen druhé komory, to je zase něco pro nás praktického. O pracovních skupinách tady paní senátorka také mluvila. Snad jenom doplnění. Shodnou-li se obě komory na zřízení nějaké pracovní skupiny, pak jejími členy mohou být voleni i jiní lidé než poslanci nebo senátoři.

Na jednu stranu se takhle otevírá možnost vstupu odborné veřejnosti, na druhou stranu – kolikrát se setkáváme s názory, mají-li být lidé, jež nejsou zvoleni, v takových komisích, ale to už je potom otázka návrhu.

Milé kolegyně, vážení kolegové, ještě snad jedna poslední poznámka, bude-li tento stykový zákon schválen. Stačí-li ho tedy Poslanecká sněmovna v těch, tuším, 20 měsících, jež jí zbývají, projednat, pak bude zapotřebí i drobných změn v jednacích řádech – jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu, ale to už je víceméně technická záležitost a neměl by to být žádný problém.

Z mé strany zatím všechno, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se též ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Dále tento tisk projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 165/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl. Prosím ho nyní o jeho příspěvek. Máte slovo, pane zpravodaji.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Jak už zde zaznělo, evropský výbor přijal jednoduché usnesení, jehož podstatou je, že vám doporučuje schválit předložený návrh zákona.

Dovolte mi nicméně velmi stručně zrekapitulovat několik podstatnějších bodů diskuse, která nás k tomuto usnesení dovedla.

Především jsme se konstatovali, že stykový zákon je něco, co v našem ústavním pořádku dlouhá léta chybí, že to vadí, že se nacházíme v poměrně mimořádné, unikátní situaci, kdy by se mohlo konečně podařit toto napravit. Já tímto děkuji autorům toho návrhu za velmi kvalitně zpracovaný návrh.

Evropský výbor... Předpokládáme, a i to zaznělo, že takové to hlavní očekávání od projednání tohoto návrhu v evropském výboru je zejména otázka možnosti vytvořit společný evropský výbor dvou komor parlamentu – sněmovny a Senátu. Toto my jsme tedy důkladně projednávali i v nějaké neformální interakci s evropským výborem sněmovny. Celkem jednomyslně jsme došli k závěru, že režim fungování těch dvou komor je do té míry odlišný, že takové řešení společného výboru by bylo příliš nepraktické. Ne že by to v principu nešlo nějak konstruovat, ale možné výhody, které by se tím získaly, by asi byly spíše převáženy tou poměrně krkolomnou konstrukcí, zvláště v situaci, kdy spolupráce těch dvou evropských výborů, myslím, funguje docela uspokojivě, nebo v tuto chvíli, myslím, dokonce velmi uspokojivě na neformální úrovni, ale i na úrovni třeba společných zasedání těch dvou výborů. Ta se typicky konají se střídavým organizováním jednoho, nebo druhého výboru. Třeba při návštěvě eurokomisařů, které jsou v poslední době u nás velmi časté.

A konečně je tu ještě jakási pojistka nouzová, a to je ta možnost ustanovení společných komisí mezi sněmovnou a Senátem, která se tímto zákonem by zavedla. Kdyby byla potřeba skutečně formálního tělesa, které by společně projednávalo nějaké věci, tak je vždycky možné se uchýlit k tomuto postupu.

To jsou tedy ty důvody, proč máme za to, že ta předloha, tak, jak je předložena, je v pořádku, bude v této věci funkční.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Senátní tisk také projednal VUZP. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Vystrčil. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 165/3. Prosím nyní pana senátora, aby nás též seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k vystoupení svých předřečníků mám roli velmi ulehčenou. Náš výbor s minimální rozpravou doporučil Senátu PČR schválit projednávaný návrh senátního zákona, určil mě zpravodajem a pověřil mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Nějaké další věci si potom dovolím v rozpravě.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Já tady jednu věc řeknu, byť nechci zdržovat, protože tady sice byla zmíněna paní předkladatelkou, nebo zástupkyní předkladatele, ale až zbytečně stroze, protože já to považuji za velmi významný počin. Teď nevím, já jsem si nevzal ten zákon s sebou, myslím, že to je, teď nevím, který paragraf, který hovoří o tom... (Jeden ze senátorů poradí Miloši Vystrčilovi.) § 6, je to § 6, ve kterém, pokud bude ten zákon schválen, dojde podle mě k naprosto průlomové záležitosti – a teď pozor – z hlediska transparentnosti přijímaných zákonných norem. Transparentnosti! Přestože si toho většina těch organizací, které se o tyto věci zajímají, vůbec nevšimla, a to je, že my konečně, pokud ten zákon bude schválen, budeme dostávat z Poslanecké sněmovny a nazpátek Poslanecká sněmovna od nás, pokud dojde k přijetí pozměňovacích návrhů, text toho zákona s vyznačením změn, které byly provedeny právě díky přijetí pozměňovacího návrhu, což pro ty z vás, a to jsme vlastně asi všichni, kteří ty zákony studují, obrovská úleva z hlediska pátrání po tom, co a jak se změnilo. Naprosto významným způsobem to zvýší přehlednost studia těchto zákonů v případě, že jsou v Poslanecké sněmovně, a to se děje velmi často. Např. jsou přijímány komplexní pozměňovací návrhy či desítky, nebo někdy – stovka to taky myslím někdy byla – různých pozměňovacích návrhů v případě komplikovaných právních norem.

Takže já za to chci předkladatelům tohoto stykového zákona poděkovat a vyjádřit víru, že všichni děláme všechno pro to, abychom ho schválili nejen dnes tady, ale aby prošel i v Poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Já jsem se původně přihlásil, jenom abych napravil nedostatek své zpravodajské zprávy, kde – byť to už bylo řečeno paní předkladatelkou, jsem opomněl konstatovat, že ÚPV doporučuje Senátu PČR návrh tohoto zákona schválit.

Ale zareaguji teď ještě na pochvalu pana senátora Vystrčila k tomu § 6. V podstatě je to už i příprava na to, co nás čeká patrně od roku 2019 – zavedení e-Sbírky a e-Legislativy, a tam se s tím počítá. Začátkem týdne tady byl seminář a bylo to představeno právě v tomto duchu. Tolik jenom poznámka, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám. Paní zástupkyně navrhovatelů, chcete se vyjádřit? Prosím, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já chci především poděkovat všem výborům, které projednaly ten návrh zákona, za jejich kladné stanovisko. Chci jenom upřesnit informaci, kterou poskytl kolega Nenutil, on to nebyl seminář, bylo to zasedání Komise pro Ústavu, které přizvalo další senátory k tomu, aby se účastnili toho zasedání. Týkalo se elektronizace legislativního procesu. Jenom to, co tam nepadlo, ale co jsem já dostala telefonicky informaci, tak k našemu požadavku, který jsme tam vyslovili, ta účinnost toho případného zákona o té elektronizaci legislativního procesu nebude od roku 2019, ale až od roku 2020, jak mě informoval náměstek Mlsna.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní navrhovatelko. Ptám se, jestli páni zpravodajové chtějí hovořit? Hovořili v rozpravě sami, takže není o čem. Dobře.

Takže můžeme přistoupit k hlasování. Já vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložila Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 22. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 35 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 – pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo.

Návrh byl schválen, a proto podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili zaprvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy v návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednávání. A zadruhé senátorku, paní Elišku Wagnerovou, a předpokládám, že pan senátor Miroslav Nenutil bude souhlasit, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o předneseném návrhu usnesení, už bez fanfáry. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zdvihněte, prosím, ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 36 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 - pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji všem navrhovatelům i zpravodajům. (Hlásí se senátorka Eliška Wagnerová.) A, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já jenom chci upřesnit, důvodová zpráva už je obsahem toho návrhu, takže tu už není třeba vyhotovovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, o to lépe, děkujeme.

A naše schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Šestáka a dalších senátorů o veřejných kulturních institucích a o změně a doplnění některých zákonů

Tisk č. 183

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátor Jiří Šesták, který má nyní slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Šesták:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, hezké odpoledne. Jsem si vědom, že prioritním posláním Senátu není podávání zcela nových zákonů, nicméně věřím, že mé vystoupení tento ne tak často legislativní postup ospravedlní a vysvětlí.

Dovolil jsem si před dnešním dnem pro dokreslení problematiky týkající se tohoto zákona poskytnout vám přílohu z Divadelních novin z konce loňského roku, která by měla dokreslit kontext, ve kterém tento zákon je předkládán.

Nyní mi dovolte odůvodnit toto předložení tohoto zákona.

Předkládaný návrh zákona o veřejných kulturních institucích je snahou o reálnou cestu, jak vyřešit dlouhodobě diskutovaný problém příspěvkových organizací v oblasti živého umění. Především velkých, vícesouborových, regionálních divadel. Diskuse na toto téma probíhá na nejrůznějších úrovních již více než 10 let. O transformaci příspěvkových organizací se ostatně mluvilo již v 90. letech a velká očekávání byla spojena se zřízením vyšších územně-správních celků krajů.

Po dlouhých debatách byl vypracován první návrh takovéhoto zákona za ministra Václava Jehličky. Tento návrh ostatně částečně vycházel z návrhu zákona o národních kulturních institucích, který byl již projednáván za ministra Pavla Dostála.

Toto téma otevírala odborná veřejnost při nástupu každého nového ministra kultury. Pravidla nebo změny, které by nový zákon měl přinést, byly projednávány též na Radě pro hospodářskou a sociální dohodu ministerstva kultury, o čemž existují příslušné zápisy. Od roku 2005 proběhla řada konferencí, kulatých stolů a jednání. V posledních letech byla důležitou událostí konference na téma "transformace financování a správa kultury v ČR", která byla pod záštitou předsedy Senátu PČR ve spolupráci s ministerstvem kultury, výbory pro kulturu obou komor Parlamentu a zahraničními experty uspořádána v roce 2012 v Senátu PČR.

Dovoluji si též zmínit petici více jak 35 tisíc občanů, která vznikla na základě výzvy "pomozte svému divadlu". Ta požadovala, aby stát a kraje důstojně podporovaly divadla na svém území, aby stát plnil schválenou koncepci účinnější podpory umění na léta 2007 – 2013, konkrétně její oblast týkající se programu státní podpory profesionálních divadel a symfonických orchestrů, aby stát ve spolupráci s kraji a městy vytvořil jasný systém kooperativního financování regionálních divadel. A tuto petici projednal Senát PČR v červnu 2013 se závěrečným doporučením – připravit nový zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře.

Petice byla v Senátu projednána při veřejném slyšení v plénu 27. 11. 2013. Konstatovala, že tato petice je důvodná, že je třeba zajistit nezbytné legislativní řešení problémů českých profesionálních divadel a orchestrů, vč. nalezení kooperativního modelu financování.

Asociace profesionálních divadel předložila ministerstvu kultury v roce 2013 značně propracovaný návrh zákona skrze aktualizaci tezí zákona z roku 2008 a opětovně novému vedení ministerstva kultury začátkem 2014 – s nabídkou spolupráce na jeho konečné verzi. Byla zřízena odborná komise ministra kultury, která se bohužel nikdy nesešla. V Senátu se uskutečnilo další veřejné slyšení a kulatý stůl. Ministerstvo kultury na těchto jednáních deklarovalo termíny vyhotovení zákona, které však nebyly dodržena. Na posledním kulatém stole v květnu 2015 bylo ministerstvem kultury přislíbeno, že na zákonu se pracuje, resp. na věcném záměru, a že paragrafované znění bude do podzimu 2015. Při setkání s ministrem kultury v listopadu 2015 jsem se dozvěděl, že je otázkou, zdali tento návrh zákona bude připraven vůbec. Nicméně že se na něm pracuje. Ale řešení ministerstvo kultury spatřuje prioritně v navýšení příspěvku do programu podpory divadel.

Opět došlo k tomu, že úředníci ministerstva kultury nevnímají reálnou situaci regionálních divadel a orchestrů, časté problémy ve vztahu mezi politickým vedením zřizovatelům a managementy divadel, problémy způsobované značně nevhodným modelem příspěvkové organizace pro živé umění. Protože se již ušla dlouhá cesta při přípravě tohoto zákona a situace v českých regionálních divadlech je průběžně komplikovaná, předkládám dnes tento návrh zákona jako důležitý způsob řešení budoucích krizí jednotlivých divadel, které bez této pomoci mohou projít destruktivními otřesy, až k jejich samotnému zániku.

Výše uvedenou rekapitulací se snažím doložit, že toto téma je v ČR dostatečně prodiskutováno a že všechny výše uvedené aktivity skončily s jasným výsledkem. Vyřešit problematiku správy kulturních institucí zřízením nové právnické osoby.

Přijetí zákona o veřejné kulturní instituci je součástí koaliční smlouvy současné koalice i programového prohlášení současné vlády. Cituji: Vláda přijme zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, který odstraní nedostatky dnešních příspěvkových organizací, odpolitizuje je a zajistí jejich stabilní financování.

Přijetí zákona o veřejné kulturní instituci je rovněž součástí výhledu legislativních prací vlády na léta 2015 – 2017.

Nyní mi dovolte k samotnému zákonu.

Je nutné zdůraznit, že návrh zákona není závaznou transformací pro stávající kulturní instituce. Je naopak rozšířením portfolia možností právní subjektivity, které je možné využít. Je vytvořením možnosti, aby kulturní instituce typu velkého regionálního divadla či orchestru se mohla skrze vícezdrojové financování pozitivně rozvíjet a v případě finančních těžkostí zřizovatele či celé společnosti významně snížit nebezpečí částečné či celkové destrukce.

Tento zákon o veřejné kulturní instituci řeší v hlavních bodech.

Zaprvé spoluzakladatelství více subjekty veřejné správy a kooperativní financování. Příspěvková organizace je zakládána jedním zřizovatelem pro poskytování veřejných služeb. Neumožňuje založení organizace více subjekty veřejné správy a samosprávy, jak je to běžné v zemích s podobnou tradicí a praxí v oblasti živého umění. Neexistuje tedy ve skutečnosti nástroj pro zavedení tzv. kooperativního financování. Kofinancování divadel z rozpočtů krajů, státu nebo obcí je tedy nahodilé, nesystémové a nestabilní. V současné době se na financování regionálních divadel podílí města s cirka 90 – 92 %, kraje cirka ze 4 % a stát také ze 4 %. Rozložení nákladů na provoz divadel, zejména těch s působností v celém kraji, je vlastně nespravedlivé. Vytváří enormní zátěže pro komunální rozpočty zřizovatelů s tím, že služby jsou poskytovány občanům s rozdílným daňovým domicilem. Cirka 55 – 60 % pro občany daného města, které je zřizovatelem, a cirka 40 – 45 % pro občany celého regionu. Nový zákon by měl tento problém řešit dohodou zakladatelů již v zakládající listině.

Příspěvková organizace je řízena nikoliv správní radou, ale buď radou města, nebo kraje či přímo ministrem. Jedná se tedy vždy o politický orgán. Jde o systém, který vykazuje dlouhodobé vady, zejména proto, že vede často k velké personální nestabilitě statutárních orgánů. A proto jde o odpolitizování příspěvkových organizací v první řadě. Jmenování a odvolávání statutárních orgánů je řešeno ad hoc, neexistují v tomto smyslu obecná pravidla. Pokud politický orgán ustanoví komisi pro výběr ředitele, tato komise za jeho další činnost nijak neodpovídá. Je mnohdy složena převážně z politiků než z nezávislých odborníků, což logicky přináší riziko upřednostňování určitých zájmů a vazeb při výběru nového ředitele. Nový zákon tento problém řeší zavedením pravidel pro ustanovení správní rady i statutárního orgánu a při zachování nutných a potřebných práv zřizovatele z hlediska kontroly financování, plnění stanovených cílů a správy veřejného majetku, vč. jeho nezcizitelnosti. Ustanovení nezávislé správní rady s patřičnou odpovědností je systémovým řešením.

Návrh zákona zároveň doporučuje ustanovit dozorčí radu, která by dostatečně zajistila oprávněný dohled politických orgánů. Dlouhodobě kritizovaná situace při jmenování a odvolávání statutárních orgánů kulturních institucí ohrožuje nejen stabilitu, ale i kontinuitu a strategický rozvoj. Odpolitizování státních příspěvkových organizací je bez přijetí nového zákona systémově možné.

Liberalizace odměňování a pracovních smluv. Příspěvková organizace by měla být jako typ právnické osoby zachována. Je pro určitý typ služeb vhodná. Tam, kde jde o pravidelnou, měřitelnou a de facto normovatelnou činnost, nepůsobí příspěvková organizace významnější problémy. Domnívám se, že tak tomu je např. u škol, knihoven, sociálních služeb, muzeí apod. Kulturní instituce, a zejména ty velké, působící především v oblasti živého umění, však čím dál více existují na volném vnitřním trhu práce a i na mezinárodním trhu práce. V živém umění je stále dominantnější flexibilita a volný pohyb umělců na pracovním trhu. Nepravidelná činnost umělců vyžaduje tudíž daleko významnější diferenciaci v oblasti odměňování, je rovněž nezbytné se u některých profesí přibližovat cenám práce platným na evropském trhu. Odměňování je na tomto pracovním trhu stále více závislé na kvalitě a množství výkonů. U českých kulturních institucí je tento trend téměř znemožněn současnou mzdovou regulací, která spočívá nejen v pravidlech odměňování podle tarifní mzdy, ale také v rigidním systému regulace objemu mzdových prostředků. Tato praxe vede často paradoxně k neekonomickému chování, k obcházení platné legislativy, k nepřímým daňovým únikům apod.

V případě velkých institucí je pak skoro nemožné zaměstnávat zahraniční umělce bez porušení řady předpisů v oblasti odměňování. To vše vede k další personální nestabilitě a k ekonomickým ztrátám, kdy je organizace na jednu stranu nucena zaměstnávat umělce s klesající výkonností a na druhé straně nemá dostatek nástrojů pro přirozenou personální odměnu, zkvalitnění produkce, a tím i k získávání vyšších tržeb a zvyšování míry soběstačnosti. Nový zákon by měl tento systém odstranit přechodem na smluvní platy, ale v režimu, který by v sobě respektoval sociální jistoty zaměstnanců.

S uvedeným úzce souvisí zcela nevhodné typy pracovně-právních smluv, zejména s umělci. I ve velmi sociálně komfortních zemích, jako je Německo a Rakousko, neexistuje nemožnost opakování pracovních smluv na dobu určitou.

Víceleté financování. Nevhodné je rovněž pouze roční financování. Otázkou je, zda finanční rok nemá odpovídat divadelní sezoně. Víceleté financování je zejména u velkých kulturních institucí nutností. Produkce je plánována několik let dopředu. Kdybychom v praxi postupovali rigidně, nemohli bychom vlastně uzavírat smlouvy s umělci na delší období, než na které je schválen rozpočet, což by vedlo k zastavení přirozeného běhu divadla. Nový zákon by měl také jinak definovat možnost pracovat s tzv. fondy, měl by umožnit akumulaci prostředků pro období se zvýšenou produkční aktivitou apod.

Změna režimu DPH. Problematický je rovněž stávající režim v oblasti daní. Příspěvková organizace je zpravidla ve dvojím režimu platby DPH, kdy je v hlavní činnosti od této daně osvobozena ze zákona a v ekonomické činnosti je povinným plátcem. Tento režim vede nutně ke komplikacím a k nejasnostem, zvyšuje náklady na finanční správu a ve svých důsledcích vede jen k tomu, že je daň sice řádně odvedena, ale vzápětí se do rozpočtu de facto vrací ve formě dotace. Za žádoucí se považuje také řešit situaci v oblasti daně z příjmů příspěvkových organizací, kde dochází k výraznému zdaňování tzv. sponzorských příspěvků, a tedy ke snižování soukromých prostředků na financování organizace. Popř. odstranit překážku těm, kteří nakonec neposkytnou finanční dar, když se dozvědí, že jejich již jednou zdaněné peníze budou opět zdaněny, a obdarovaný dostane pouze část. Komplikovaná je rovněž praxe u povinných záloh, u daně z příjmu pro zahraniční umělce. Jde o problém kritizovaný v celé Evropě. Režim této daně je provázen komplikovanou administrativou a často vede ke dvojímu zdanění umělců, a to v rozporu s mezivládními dohodami i s rozhodnutími evropských soudních orgánů.

Výhoda příspěvkové organizace. Jedinou významnější výhodou příspěvkové organizace je pravidlo, že v případě, že je organizace ve ztrátě, je zřizovatel povinen tuto ztrátu uhradit a příspěvková organizace nepodléhá režimu konkurzu a insolvence, jako je tomu například u obchodních společností. Tuto výhodu návrh zákona o veřejných kulturních institucích zachovává.

Počítá se rovněž s tím, že organizaci mohou zlikvidovat pouze zakladatelé, kteří jsou povinni uhradit její ztráty, atd. Navíc toto pravidlo vytvořilo mýtus rozšířený v Česku, že zřizovatel je povinen příspěvkovou organizaci financovat. Ve skutečnosti je to však jinak. Pokud zřizovatel organizaci zřídí, tak ji logicky potřebuje a bude zajišťovat podmínky pro její provoz. Z praxe víme, že výše příspěvku pro příspěvkovou organizaci není nijak zaručena a vychází jen z politického rozhodnutí zastupitelstev nebo vlády a Parlamentu.

Nutnost komplexního řešení. Domnívám se rovněž, že v mezích platného právního řádu není prakticky realizovatelné vytvořit nástroje pro zajištění stability kulturních organizací, které působí především v oblasti živého umění. V uplynulých 15 letech navíc proběhla řada pokusů o změnu souvisejících zákonných norem, a to vše bez úspěchu. Právě poznání minulých let dokazuje, že jde o nesmírně zdlouhavý proces, který při střídání politických reprezentací není možné dovést k vyřešení situace v této oblasti. Situaci je třeba řešit komplexně. Systém řízení organizace vyžaduje vytvoření změn, které spolu vzájemně souvisejí.

Jsem přesvědčen, že je zřejmé, že veřejnoprávní instituce v kultuře je moderní forma dochované kulturní organizace zřizované orgány státní správy nebo samosprávy, která má dostatečnou kontrolu z hlediska zakladatelů na straně jedné a dostatečnou svobodu pro tvorbu svých uměleckých plánů ve vztahu k jejímu hospodaření na druhé straně.

Je nutné zdůraznit, co jsem řekl na začátku. Návrh zákona není závaznou transformací pro stávající kulturní instituce. Je naopak rozšíření portfolia možností právní subjektivity, které je možné využít. Je vytvoření možnosti, aby kulturní instituce typu velkého regionálního divadla či orchestru se mohla skrze vícezdrojové financování pozitivně rozvíjet a v případě finančních těžkostí zřizovatelé či celé společnosti významně snížit nebezpečí částečné či celkové destrukce. Tento zákon je výrazem zodpovědnosti za zlepšení stávajících podmínek ve velkých kulturních institucích a za zachování kulturního dědictví v oblasti živého umění, především v regionech České republiky.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás o podporu tohoto důležitého zákona. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Oberfalzera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, navrhovatel pohovořil tak zevrubně a podrobně o podstatě tohoto návrhu, že i přečíst ho by bylo možná stručnější. Těžko něco chci doplnit.

Jenom bych řekl, že chci tento návrh podpořit. Je to reakce na skutečné potřeby kulturních institucí, jakými jsou například filharmonie, filharmonické sbory nebo zejména divadla. Mají úplně jiné fungování než státní úřady nebo státní podniky, a tudíž se v případě, že se musí řídit platností běžných zákonů, např. zákoníku práce, dostávají do těžko řešitelných problémů.

Tento návrh je vyvážený, vychází ze zkušeností rakouského a německého divadelnictví. A to hlavní, co činí, že překlapuje systém příspěvkových organizací na tento systém řízení prostřednictvím správních rad a dozorčích rad. Zřizovatel se může nicméně – ale to bylo zdůrazněno – svobodně rozhodnout, jestli bude chtít tuto transformaci podstoupit, nebo ne a pochopitelně neztrácí na vývoj této instituce žádný vliv, protože bude hrát významnou roli při jmenování a obměně správních rad či dozorčích rad. To znamená, že vznikne mezičlánek, který je zdravý a osvědčený u institucí i jiného typu.

Nemohu než konstatovat, že bych vás chtěl požádat, abychom postoupili tento návrh do výborů. A chtěl bych zde zdůraznit, že Organizační výbor navrhuje VVVK. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Vy se též posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu, kterou nyní otevírám. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jsou zde dvě přednostní práva. Nejprve vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Zkusím jenom vysvětlit, proč tento zákon nemohu podpořit. On se tváří, že to je fakultativní, že je to vlastně jenom další rozšíření portfolia, ale to není tak úplně pravda. Řeknu to na příkladu nízkoemisních zón. Někdo vymyslí, že někde by měly být červené, oranžové a zelené známky na vozidlech, červené budou mít ty, co mají to nejhorší, zelené budou mít i euro 6, ale budou muset zaplatit dvě stovky za to, že budou mít zelenou známku, ačkoliv mají v techničáku, že ji na nic nepotřebují.

A tady to bude podobně. Okamžitě se toho chopí média a já dostanu otázku: Jak to, že v Teplicích jste ještě nepoužili tento zákon? No, to je jednoduché. U nás totiž příspěvkové organizace nefungují jako příspěvkové, ale ve skutečnosti jako rozpočtové. Kdyby totiž fungovaly jako příspěvkové, tak by příspěvek měl být do nějakých dvaceti, třiceti procent. Ale ve skutečnosti příspěvek zřizovatele je až 70 %, 80 % a také 90 %, aby tato instituce mohla fungovat. Z fakultativních možností se tedy stane možnost nedobrovolná. A mně vždycky vadí, když se obce montují, protože tam je řeč o nějakých správních radách apod., což bude zase zábavná politická funkce podobně jako u akciových společností, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je město nebo obec, všichni to známe, jak se bojuje o to, aby ten či onen byl ve správní radě, kde vydělává třikrát tolik, než vydělává jako místostarosta nebo starosta. My touto cestou nechceme jít. Bohužel o příspěvkových organizacích se tady mluví už od roku 1990, že to je forma, která by měla zmizet ze světa, ale on nikdo neví, jak by tato organizace ze světa mohla zmizet.

To je pouze důvod, proč to nemohu podpořit, protože vím, že to na mě dopadne z druhé strany a budu těžko odpovídat novinářům: Jak to, že už v Děčíně to mají, v Ústí to mají a vy to ještě nemáte!

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové, já oproti kolegovi Kuberovi podporuji tento návrh zákona. A důvod je prozaický, protože pocházím z města, kde jsou dvě divadla, která mají regionální dopad a zřizovatelem je pouze město, které to zatěžuje.

Nechci se teď nějak detailně k návrhu zákona vyjadřovat. Mám tam několik připomínek, ale pokud návrh zákona propustíme do dalšího čtení, v tom případě bych své poznámky předal autorovi, protože někde se mluví o zřizovatelích, někde o jednom zřizovateli. A to jsou věci, které mohou mít nějaký dopad. A ochrana majetku, který má být vložen, musí být nějak zaručena tak, aby nedošlo ke zcizení.

Trochu mám problém s odměňováním správní a dozorčí rady, protože to bude vyčerpávat rozpočet dané instituce. Ale to je myslím na delší debatu.

A proto já budu podporovat postoupení návrhu do druhého čtení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane místopředsedo. Slovo má nyní pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den. Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Souhlasím s předřečníkem, mám stejný názor. Chtěl bych zde jednoznačně podpořit předložený návrh zákona o veřejných kulturních institucích, neboť se domnívám, že jde o zákon, který vychází vstříc specifikům a potřebám veřejných kulturních organizací, pro jejichž fungování, řízení a kontrolu jsou standardní právní formy dlouhodobě nevyhovující, a které se tak fakticky pohybují v určitém legislativním vakuu.

Jak jsem se sám opakovaně přesvědčil v diskusi s představiteli různých kulturních subjektů ve svém volebním obvodu, mimo jiné například s ředitelem Slováckého divadla v Uherském Hradišti, které mnozí znáte, jedná se o legislativní úpravu, po které dlouho volají zástupci odborné veřejnosti a která je nezbytná zejména pro úpravy rozpočtového určení daní z roku 2013.

Za velmi prospěšné pro fungování těchto organizací považují to, že zákon do této praxe přinese určité prvky manažerského řízení. Ředitelům poskytne stabilitu, větší míru autonomie a svobody v nastavení vnitřní organizace a s tím související také vyšší odpovědnost a odpovídající platové ohodnocení.

Domnívám se, že právě to je cesta, která by mohla do této sféry přilákat skutečně manažery, což je jednoznačně v zájmu zvýšení efektivity těchto organizací.

Vítám rovněž to, že návrh počítá s možností vstupu více zřizovatelů do veřejných kulturních institucí, a se vznikem správní a dozorčí rady jmenovaných všemi zřizovateli. To je zcela jistě také kód k jejich větší stabilizaci, nezávislosti, transparentnosti a zároveň k posílení veřejné kontroly nad fungováním financování a personálního obsazení.

A v neposlední řadě je podle mého názoru pozitivní také to, že zákon umožní ředitelům kulturních institucí zaměřit se na vícezdrojové financování, což může přispět k realizaci mnoha nových nápadů, ke zvýšení kvality umělecké tvorby a rovněž ke snížení nároků na veřejné rozpočty.

Chtěl bych tedy z tohoto místa poděkovat kolegům, kteří tento návrh zákona zpracovali a předložili a kteří tak fakticky zastoupili vládní legislativce, kteří by sami s takto zásadním návrhem přijít. Podporuji tento návrh zákona k dalšímu projednání a budu jej podporovat v dalších fázích. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám.

Ptám se pana navrhovatele Jiřího Šestáka, jestli se chce vyjádřit k rozpravě. Je tomu tak. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Šesták:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, počítám samozřejmě s tím, že řadu vašich připomínek, které přijdou, budeme do tohoto zákona zapracovávat, budeme je zvažovat.

K panu kolegovi Kuberovi bych jenom chtěl říci na vysvětlenou , což by mu mohlo více zprostředkovat tento zákon, právě na příkladu teplického divadla. Teplické divadlo bylo slavné operetní divadlo, za první republiky tam hostovala opera z Ústí, činohra z Mostu a samotné Teplice měly slavnou operetu. Dokonce tak slavnou, že jeden rok tam byl jakýsi pan Rudolf Bing, když utíkal z Vídně, a posléze se stal na 22 let generálním ředitelem Metropolitní opery v New Yorku. Doufám, že má cedulku na vašem divadle... Ale bohužel, protože nebyla možnost toto divadlo sanovat, zvláště po druhé světové válce, kdy ještě existovala opereta, tak kdyby tento zákon existoval, zůstalo by toto divadlo zachováno jako profesionální. Teď bohužel z nedostatku finančních prostředků, někdy v 50., 60. letech tato opereta zanikla. A tomu my chceme předejít, aby v městech, jako je Olomouc, Budějovice, Plzeň, Ústí atd. nezanikla divadla a nestaly se z nich stagiony, právě proto, aby se na nich mohl podílet kraj, město a popřípadě stát. Například v Dolním Bavorsku, Pasov, Landshut a Straubing vytvářejí jedno divadlo, tato tři města ho spolufinancují, spolufinancuje ho i Bund jako Bavorsko, právě na základě tohoto zákona v této podobě. A to umožňuje, aby Straubing, Landshut a Pasov měly svá profesionální divadla.

Tolik na vysvětlenou, ale jsem samozřejmě připraven kdykoliv poskytnout bližší informace. Jinak za vyslovenou podporu děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím pana zpravodaje pro první čtení. Vyjádřete se k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Myslím, že argumenty nemusím rozšiřovat. A protože už je obecná rozprava uzavřena, mohu si dovolit malé šťouchnutí do kolegy Kubery. Na svém příkladu nám ukázal, že se děsí vůle lidu, že by po příkladu jiných mohli požadavovat i v Teplicích zřízení veřejné kulturní instituce. Omlouvám se za mírné vybočení z úlohy.

V rozpravě nezazněl žádný návrh, to znamená, že máme ve hře pouze přikázat VVVK. O tom bychom měli hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor, jak bylo řečeno, určuje výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Prosím, má někdo ještě nějaký jiný návrh? (Z pléna navržen ještě ústavně-právní výbor.)

Tento návrh jistě můžeme vzít ještě do hry. Návrh zákona tedy přikážeme ještě i ústavně-právnímu výboru.

Přistupujeme k hlasování o přikázání dvěma výborům.

V sále je přítomno 47 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 37 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a tisk byl propuštěn dál.

Naše schůze pokračuje. Poprosím, aby mě někdo vystřídal v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Máme před sebou další senátní návrh, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské, senátora Zbyňka Linharta a dalších, kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 189

Poprosím zástupkyni předkladatelů, paní místopředsedkyni paní Miluši Horskou, aby nám návrh objasnila.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážené a milé kolegyně senátorky, kolegové senátoři. V loňském roce jsme schválili novelu zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Její aplikaci v praxi brzy ukázala, že jsme pod praporem boje proti korupci výrazně zvýšili administrativní zatížení poskytovatelů dotací i jejich příjemců. Striktní pravidla jsou stejná pro všechny dotace, ať se jedná o 100 korun nebo o milion korun. Problém mají zejména malé obce, které nedisponují rozsáhlým úřednickým aparátem, a dobrovolnické spolky.

Všichni jsme jistě zastánci transparentního rozdělování dotací, ale v loňském roce jsme přiškrtili šroub regulace příliš mnoho. Pokud chce starosta nebo starostka poskytnout dotaci pár tisíc korun dobrovolným hasičům na dětský den, folklornímu kroužku na cimbál, fotbalistům na novou branku nebo česnekářům na jejich česnekobraní, měl by vypsat dotační program s předepsanými náležitostmi.

Musí uzavřít veřejněprávní smlouvu s podrobně definovaným obsahem atd. Stejně tak spolek musí projít administrativně složitým procesem. Všechna tato opatření, ač jistě obecně žádoucí, představují u malých dotací nepřiměřenou administrativní zátěž a jsou v protikladu s principem efektivního vynakládání veřejných prostředků.

Nastavené lhůty navíc v mnoha případech znemožňují rychle poskytování dotací v naléhavých případech. Obce jsou pak nuceny zákon obcházet a finance poskytovat např. formou neúčelových darů. Náš návrh není složitý. Navrhujeme administrativní zjednodušení poskytování dotací nepřesahujících 50 tisíc korun za jeden kalendářní rok u jednotlivé fyzické, či právnické osoby. V České republice máme přes 90 tisíc spolků, odhadem sdružují až milion lidí. Drtivá většina spolků jsou malé organizace pracující na dobrovolné bázi. Stejně tak z téměř ze 6 300 obcí celé tři čtvrtiny, tedy asi 4 800 obcí má méně než jeden tisíc obyvatel. Zeptejte se, prosím starostek a starostů v malých obcích, jaký by byl jejich kulturní, společenský, spolkový život bez fungování spolků.

Spolky jsou v malých obcích tvůrci komunit. Fungující spolky a pestrý komunitní život potřebujeme v dnešní době více, než dříve. Občanská angažovanost tvoří základ liberální demokracie, která dnes rozhodně nemá na růžích ustláno. Spolky pomáhají vytvářet národní a kulturní identitu a sebevědomí, a to si myslím, že v dnešní době potřebujeme velmi a velmi. Naším cílem je umožnit nadšencům, na kterých spolkový život stojí, aby se ve svém volném čase, který dobrovolně věnují pro druhé, mohli více soustředit na svůj fotbal, na svoji kulturu, na své malé hasiče, a aby byli méně zatíženi byrokracií.

Legislativa, kterou zde schvalujeme, rozhodně nezvyšuje motivaci lidí věnovat se spolkovému životu. Zavádíme stále nové regulace, povinnosti a sankce. Pojďme, prosím, jednou udělat výjimku. V jedné malé oblasti lidem zjednodušit. Věřím, že tento zákon může být jednou ze snah, kterou Senát prokazuje svoji smysluplnost a nezastupitelnost. A ukažme lidem, kteří dobrovolně něco dělají pro druhé, že si jejich práce vážíme.

Děkuji za pozornost a za případnou podporu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikam nechoďte, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určit zpravodajem pro první čtení pana senátora Radko Martínka a ten má slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji mnohokrát, pane místopředsedo. Vzhledem k času, který tady je, tak nebudu číst svoji třístránkovou zprávu o tomto návrhu zákona. Chtěl bych jenom konstatovat, že poslední novela zákona č. 250 se opravdu povedla. Kdyby existovala nějaká soutěž o největší hloupost v oblasti práva roku, tak by se o to mohla zcela určitě ucházet.

Pokud se týká byrokratických nárůstů, byrokracie, tak také v této oblasti by byla beze sporu šampiónem. Proto jako určený zpravodaj vítám jakoukoliv snahu celou situaci přivést do normálu. Musím konstatovat, že některé věci, které návrh obsahuje je potřeba ještě dopracovat a doplnit tak, aby byl zcela použitelný. Nicméně to nebrání vůbec tomu, abychom tento návrh posunuli do dalšího projednávání a doporučuji, aby byl projednáván ve výboru pro veřejnou správu, životní prostředí a regionální rozvoj.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Také prosím ke stolku zpravodajů. Otvírám obecnou rozpravu. Jaroslav Kubera – předseda klubu ODS má slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Tentokrát na rozdíl od předchozího, paní předkladatelku, která mě neposlouchá, velmi potěším, protože je to zapotřebí. A jenom připomenu, že problémů, nejsou jenom ty, které jsou uvedeny v návrhu. Řeknu malý příklad – tam je uvedeno, že jedné osobě v jednom... to tak samozřejmě není, protože takový sportovní oddíl pořádá pětkrát jednou běh kolem Doubravky. Pak nevím co, běh na lyžích - a žádá víckrát a podle toho platného bychom mu jednou dali padesát tisíc, jako rada, ale druhý už by musel jít do zastupitelstva, protože už by to přesáhlo v jednom roce padesát tisíc.

Zákon je takový paskvil, ale my jich tady takových máme! Jenom vřele podporuji, abychom tam opravili ještě více věcí. Musím říct jenom podepisování ve velkém městě těch veřejnoprávních smluv, to je taková jenom hloupost, vám můžu říct, že mi to trvá každou městskou radu přes hodinu, než je podepíši. Ona se totiž každá smlouva dělá čtyřikrát a má několik stránek. To, co předtím se dělalo na půl stránce se teď dělá na několika stránkách. Je to neskutečná byrokracie. S korupcí to nemá nic společného. Samozřejmě jsou zastánci systému, že by se měl vytvořit jakýsi bodovací systém, takže už rada by nemusela dělat vůbec nic. Úředníci by jenom vybodovali a podle toho by byla dotace. Ale právě princip samosprávy je ten, že to je subjektivní. Velmi často je to subjektivní, protože rada je nějak složena a jedna věc se jí líbí více, jiná věc se jí líbí méně.

Může se stát, že někdo dostane víc, někdo nedostane, podle toho, jaké priority jsou ve městě. Ale to nejhorší, co se může stát, že má někdo zdůvodňovat ve správním řízení, že nedostal dotaci. Tak to už je za hranou normálnosti. Takže velmi návrh podporuji. Jenom paní předkladatelko poprosím, abychom se věnovali i víc věcem. Není to jenom to, co vy uvádíte v návrhu. Potřeboval by vykostit mnohem více.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásil, abych nemusel... hlásí. Pan senátor Zbyněk Linhart. Přesto dokončím svoji větu. Doporučil bych, aby také hospodářský výbor se tímto materiálem zabýval nejenom výbor, který byl jmenován – územní rozvoj atd. Máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Když jsme to projednávali se zástupci samospráv na podzim, tak ambice jsme měli daleko větší. Chtěli jsme upravit daleko víc věcí, ale nakonec jsme zůstali u té půl věty, protože jsme si uvědomovali to, co už tady zaznělo, že novela, která platí od ledna 2015 je zase tak složitá, že čím víc věcí začneme rozebírat, tím se dostaneme do složitostí. A na základě jednání s legislativci jsme se omezili na půl věty, abychom udělali alespoň to nejzásadnější. Tzn. tam, kde malé obce, malá města a většina dotací se vejde do 50 tisíc, tak alespoň tímto jim usnadníme spoustu práce a činností.

Pokud v rámci druhého čtení a jednání ve výborech se ještě najde odvaha na to jít ještě o kousek dál, tak jedině dobře, ale pak doufejme, že nás nepřehlasuje Poslanecká sněmovna, protože my, když jsme zákon tady na konci roku 2014 schvalovali, tak jsme si odvážili přijmout dva pozměňovací návrhy, a to bylo aspoň posunout účinnost zákona. A ani v tom nás sněmovna nepodpořila a schválila znění zákona novely v původním znění. Drželi jsme se toho, že méně je více – a udělali jsme aspoň tu půl větu... A pokud projde aspoň to, tak budeme, a samospráva, myslím, velice spokojeni. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Rozpravu končím, protože nikdo další se nepřihlásil. Můžeme hlasovat o přikázání. Přikázání zní: Jako garanční výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí a já jsem navrhl i výbor pro hospodářství. Má někdo připomínku? Nemá. O tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přikázání, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 38 ukončeno. Přítomno 43, kvorum 22. Pro 42, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je další senátní iniciativa.

 

Návrh senátního návrhu zákona Aleny Dernerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 196

Máme to jako tisk č. 196. Jde o 1. čtení. Poprosím paní předkladatelku Alenu Dernerovou, aby nám toto představila.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, víte, že vlastně otázka telekomunikací a operátorů je mi blízká. Vlastně rok a půl, kdykoliv se tady tento zákon rozebírá, tak k tomu vystupuji. Naposledy to bylo v rámci zákona o ochraně práv spotřebitele. Mé ambice, jak říká kolega Zbyněk Linhart, by byly také mnohonásobně vyšší, nicméně jsem byla upozorněna, že když budu chtít vícero změn, že to bude velká svízel, a že se nezdaří pak vůbec nic.

Otázkou je, zdali se mi zdaří i toto. Ačkoliv mám souhlas gesčního ministerstva, pana ministra Mládka, tak jsem byla vlastně již oslovena jeho náměstkem, Mgr. Novotným, jestli nehodlám odstoupit od předložení, protože se chystá velká komplexní novela zákona telekomunikačního, o které jsme tady nevěděli vůbec, že by něco takového mělo být. Ani v plánu ministerstva pro tento rok nebylo. A říkám si, lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše, protože novel celkových a komplexních tady bylo mnoho, jak zmiňoval kolega Honza Horník. Deset let se měl připravovat komplexní zákon – a nic.

Byla bych moc ráda, kdybyste zvážili mé argumenty a postoupili tento zákon dále.

Řeknu vám, co je předmětem tohoto zákona. Současný stav. Nezbytnost nové právní úpravy vyplývá zejména ze skutečnosti, že byla přijata v roce 2014 protispotřebitelská novela, kdy se zlepšilo postavení operátorů vůči zákazníkům. Spotřebitel se stal rukojmím operátora za situace, kdy tito jednostranně mění smluvní podmínky mnohdy v neprospěch spotřebitelů. Operátoři tak nerespektují závazky, které učinili v době předchozí, zpravidla při uzavírání smluvních vztahů. Občané nemají možnost zhodnotit tyto změny. V praxi, abych nemluvila tak škrobeně, se říká, že např. při převodu na jiný tarif při tzv. optimalizaci nabídky operátorem pro zákazníka, může zákazník odstoupit od smlouvy. Stejně tak např. když se zpomalí internet trvale. Dále má možnost odstoupit od smlouvy zákazník bez toho, aby musel u ČTÚ nebo u soudu dokazovat, že došlo k zhoršení jeho postavení. A v případě, když ke sporu dojde, pak by měl sám operátor vlastně říkat, co se vlastně zlepšilo pro zákazníka. Teď je to právě naopak, že zákazník musí v podstatě říkat – mně se tady něco zhoršilo, a operátor sám uzná, jestli tomu tak je anebo není.

Další podstatnou věcí je to, že bez zákazníkova souhlasu nebude možné aktivovat automaticky dokup dat nebo služby zpoplatněné navíc, nad rámec paušálu. To je jedna část, kterou chci změnit. Druhá se týká pouze doby přenesení čísla, kdy v současné době je možnost rozmezí 30 až 42 dnů. Chtěla bych, aby to bylo možné do 4 dnů.

Dále bych ještě chtěla sdělit, že jsem oslovila jak MPO, tak ČTÚ, jehož odpověď jsem dostala později, takže jsem ji tam nemohla zapracovat. Ale týká se pouze o drobnou úpravu, kdy by se do toho mého zákona mělo vtělit, že účinnost smlouvy skončí dnem přenesení telefonního čísla. Ale tady bych poprosila, pokud zákon projde do 2. čtení, jestli by nemohl zapracovat příslušný výbor tuto větičku. Děkuji. Prosím vás o podporu. Není to politikum. Je to pro "spotřebitelské". Všichni jsme spotřebitelé, zákazníci. Myslím, že bychom to měli podpořit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor učil zpravodajem pro 1. čtení pana senátora Karla Kratochvíle. Pane senátore, máte nyní slovo.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, slyšeli jsme úvodní slovo předkladatelů, kterým jsme byli seznámeni s obsahem předloženého návrhu zákona a důvody, které vedly předkladatele ke zpracování tohoto návrhu.

Rád bych vám jako zpravodaj z tohoto senátního tisku podal své hodnocení předloženého návrhu zákona. Předložený senátní tisk není svým rozsahem velký. Obsahuje pouze 5 novelizačních bodů a ustanovení o navrhované účinnosti.

K jednotlivým bodům předloženého zákona bych rád uvedl následující:

Navrhovaný bod 1 v čl. I upravuje, aby nově smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací obsahovala nejvíc ujednání o rozsahu možných jednostranných změn a také o způsobu jejich oznámení účastníkovi, a to včetně informace o možnosti odstoupení od smlouvy. Tedy nám všem – jako uživatelům služby.

Zvláštní část důvodové zprávy nám příliš nevysvětluje nezbytnost tohoto navrhovaného ustanovení, neboť obsahuje jednu větu, a to informaci, že návrh reflektuje úpravu § 1752 nového občanského zákoníku, který podmiňuje možnost jednostranných změn, zpřesnění jejich obsahu. Nejsem žádným specialistou na oblast telekomunikací. Ale kladu otázku, zdali při uzavírání smlouvy je vždy jednoznačně možné předem taxativně, tedy přesně a jednoznačně a vyčerpávajícím výčtem vymezit možné jednostranné změny, ke kterým může v budoucnu dojít a k jejich vzniku bude potřeba smlouvu změnit.

Dále se domnívám, jak to tak bývá, vždy v praxi může nastat situace, pro kterou bude nutné činit jednostrannou změnu smlouvy a ujednaný rozsah těchto změn na takovou situaci pamatovat nebude. Co bude následovat? Poskytovatel bude muset s účastníkem dojednat dodatek ke smlouvě, což bude administrativně náročné. Je možné, že takový postup bude muset být použit třeba i pro jiné významné důvody změny smlouvy. Toto navrhované ustanovení je však nejméně závažným nedostatkem předloženého zákona.

Druhý bod – navrhovaná změn ustanovení § 63 odst. 6 nově přináší změnu v tom smyslu, že všechny navrhované změny smlouvy budou muset být nově hlášeny nejen účastníku, ale také ČTÚ. Budiž, tyto informace ČTÚ přijme a bude s nimi nějak pracovat.

Dále. Oproti současnému znění, kdy změny smlouvy vedoucí ke zhoršení postavení účastníka musí doprovázet informace o možnosti ukončení smlouvy. Nově je navrhováno, že všechny změny považované za podstatné náležitosti smlouvy a rovněž změny, které nepovedou k zjevnému zlepšení postavení účastníka, budou muset být napříště doprovázeny informací o možnosti ukončení smlouvy.

Kdo toto může objektivně zhodnotit? Bude třeba změna sídla operátora. Kdo posoudí, jestli je to výrazné zlepšení postavení účastníka? To může narušit tento zákon.

Domnívám se, že praxe pro přijetí tohoto zákona se ustálí na řešení, že v podstatě jakákoliv změna smlouvy bude provázena informací o možnosti ukončit smlouvu.

Nejsem si jistý, jestli tento stav je žádoucí tak, jak toho chtěli předkladatelé docílit.

Za závažnější nedostatek předloženého návrhu zákona však považuji bod třetí, a to návrh na doplnění nového § 63, odstavce 12. Tento návrh upravuje, aby v případě požadavku na přenesení čísla jinému operátorovi neplatila upravená výpovědní doba smlouvy a také ujednání o době smlouvy. Vážené kolegyně, kolegové, je bohužel pravdou, že již některá rádia hlásí ve svých zprávách, že bude zrušena povinnost zachovat a dodržet smlouvu, ke které se každý dobrovolně s operátorem zavázal. Dovolte mi, abych uvedl, že je to bohužel smutná pravda. Jsem přesvědčen, že každý občan, ne jen zákonodárce, ať je označován jako levicový nebo pravicový, ale skutečně každý občan by měl ctít zásadu, že smlouvy by měly být dodržovány. Stará zásada říká pacta sunt servanda neboli smlouvy mají být dodrženy, smlouvy se musí dodržovat.

Jsem přesvědčen, že pokud se někdo dobrovolně rozhodne uzavřít smlouvu s operátorem například na dva roky, a většinou za to dostává nějaké plnění, například mobilní telefon s výhodnou cenou za volání, která je pro něj zajímavá, přijatelná, nemělo by být možné, aby svému operátorovi po nějaké době oznámil, že požaduje přejít k jinému operátorovi a tím nebude možné dodržet smluvní ujednání o délce závazku, o výpovědní smlouvě.

Předkladatelé ve zvláštní části důvodové zprávy uvádějí, že přenos čísla dnes stanovené na čtyři dny, to je také významný problém. Domnívám se, že se zde spojují dvě rozdílné věci. Jednou je vyrovnání smluvních závazků, ke kterým se každý dobrovolně zavázal např. ohledně trvání doby smlouvy nebo výpovědní doby. A teprve po jejich vyrovnání dochází k přenosu čísla. Vážení kolegové, vážené kolegyně, nejsem žádným obhájcem mobilních operátorů působících na trhu v ČR. Je pravděpodobné, že jejich zahraniční vlastníci na domácích trzích se ke svým zákazníkům chovají znatelně lépe než na trhu v ČR, ale nejsem přesvědčen, že je nezbytně nutné takto výrazně posílit práva spotřebitele, tedy aby podle zákona nemusel dodržovat smlouvy, ke kterým se dobrovolně zavázal. ČR je právním státem a v právním státě by mělo platit, že uzavřené smlouvy by měly být dodrženy oběma stranami.

Je docela možné, že pokud by tento návrh zákona byl přijat, poskytovatelé mobilních služeb přestanou nabízet služby, které je vážou k tomuto typu smluv. Zejména mobilní telefon za výhodnější cenu a různé tarifní slevy paušálů, pokud nebudou mít jistotu, že smlouva bude trvat po dojednané období.

Dámy a pánové, je potřeba si uvědomit, že veškerá pro a proti předloženého zákona, ale především si dovoluji apelovat na zásadu, která by měla být pro každého úplně automatická. To, že každý má svobodně možnost uzavírat smlouvy a poté je také dodržovat. Nejedná se o žádné existenční záležitosti a nikoho by závazky ohledně paušálů za mobilní telefon neměly přivést do dluhové spirály. Současně uvádím, jak už deklarovala navrhovatelka nebo zástupce navrhovatelů, že Ministerstvo průmyslu a obchodu deklarovalo, že na podzim letošního roku předloží větší novelu zákona o elektronických komunikacích, ke které bude možné uplatnit pozměňovací návrhy. Proto avizuji, že z důvodu, který jsem zde již uvedl, v následující obecné rozpravě navrhnu zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Slyšela jsem dobře "zamítnutí", ano? Dobře. Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, zaujměte místo u stolku zpravodajů a sledujte další rozpravu a případné další návrhy. Nyní otevírám obecnou rozpravu. A s přednostním právem pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, kolegové a kolegyně, paní předsedající. Dovolte mi, abych krátce vystoupil k tomuto bodu. Bedlivě jsem poslouchal celý návrh a zpravodajskou zprávu. Jen bych chtěl říci, že já jsem člověk z venkova a že ta podmínka, která tu zazněla z úst kolegy Kratochvíle, tak jsem chtěl jen připomenout, že v každé vesnické hospodě poroučí ten, kdo platí. Tzn. že ten spotřebitel, když platí, často jako mourovatý, tak by neměl platit za všechny věci, které si operátor navrhne ve smlouvě.

Návrh, který v tomto zákoně je, je velice dobrý a myslím, že ten úmysl je velmi dobrý, protože je potřeba, aby se zkrátila výpovědní lhůta. Je nereálná a je velmi zavazující. Přesto bych chtěl k tomu připomenout a kolegyně Dernerová už na to upozornila, že lhůta a argumenty pro zamítnutí senátního návrhu by mohly být především v té krátké lhůtě. Ta čtyřdenní lhůta, která je nerealistická. Je pro vypořádání vzájemných závazků a přenosu čísla prostě nemožná a je tam okolo toho spousta otazníků.

Tam by se to otočilo, tento návrh by se v důsledku otočil proti spotřebiteli, protože spotřebitel by v té lhůtě, kdy by bylo potřeba ukončit smlouvu, tak by byl bez čísla, nemohl by telefonovat a začínala by mu běžet v okamžiku, kdy skončí lhůta ukončení smlouvy, tak by nemohl vůbec volat a nebyla by tam výpovědní lhůta. Čili k tomu navrhuji, aby se do tohoto návrhu zahrnula tato změna a byl bych rád, abychom podpořili tento návrh zákona do dalšího čtení, předali to do výboru. A tyto připomínky ke smlouvě odstranili, abychom s vaničkou nevylili i dítě a tento dobrý záměr podpory spotřebitelů proti operátorům, abychom nějakým způsobem zahrnuli do novely.

Takže navrhuji, abychom tento návrh zákona předložili k projednání ve výborech.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To znamená přikázání, jinými slovy, ano? Dobře, děkuji. Nyní má slovo paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne ještě jednou. Já jsem už panu kolegovi senátorovi sdělila, prostřednictvím teď paní předsedající sděluji, že jsem myslela, že jsem slyšela slovo "operátora" nežli slovo "člověka, který má hájit zájmy spotřebitele, zákazníka". V podstatě mi také tehdy operátor doručil nějaký telefon, bylo to přes nějakou firmu, kterou mají zprostředkovanou, situace byla nepřehledná, já jsem to nechtěla, ani jsem nic nepodepsala, oni mi to vnutili a platila jsem dva roky telefon, který jsem vůbec nechtěla. Já si myslím, že právě to jsou věci, které operátoři provádějí běžně. A myslím si, že je nutné okleštit to, co tu bylo v roce 2014 přijato zase poslaneckým návrhem. Bože můj, uvědomte si, že všechno, co jsem tu teď říkala, je pro nás pro všechny, je to pro spotřebitele. Tady nejde o politikum. Proč máme chránit operátory? A já jsem měla jinou ambici, to jsem vlastně chtěla říci, protože mně sebrali SIM kartu s kreditem a není ani možné převést ten kredit. Nikdo vám nic neřekne, máte tam 1000 Kč, 1200 Kč na té kartě, tak říkám: "Proč si mám dokupovat další kredity?" A najednou koukám a mobil mi nejde? To je právní toto? A když jsem řekla, že do toho půjdu a budu to letos chtít změnit, tak mi řekli: "To je naprosto zbytečné, to vůbec nezkoušej, protože operátorská lobby je tak veliká, že nemáš šanci." Tak kde to jsme?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. A nyní má slovo pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, děkuji. Kolegové, kolegyně, především bych úvodem chtěl říci, že plně podporuji návrh pana zpravodaje, a sice k zamítnutí již v 1. čtení.

Problém politiky ve světě blahobytu je ten, že je těžké najít něco, co bychom lidem ještě mohli dát. Potýká se s tím zejm. Západ. A my už se dostáváme do podobné pozice. Prosím vás, podepíšete smlouvu. Podepisujete ji s nějakou výhodou, dotovaný přístroj či co. A chápu, že když vám operátor neboli poskytovatel telekomunikačních služeb zhorší jednostranně podmínky, tak že musíte mít právo z té smlouvy odstoupit, to je jasné. A protože to byl jednostranný akt, tak je logické, že by vám z toho neměly vyplývat ani žádné povinnosti. My jsme tady kdysi schválili dokonce, že vy můžete z nějakého důvodu odstoupit – třeba tedy přeháním, to nebylo tak formulováno – kdykoli, třeba za 14 dní. Necháte si dát dotovaný přístroj za 15, 20 tisíc, za 14 dní odstoupíte a nemusíte nic vracet. Dokonalý návod, jak si pomáhat k lepším přístrojům. To se upravilo, takže taková možnost je dnes tehdy, když jste poškozeni nějakým způsobem, zhorší se vám podmínky, to je v pořádku. Zhoršení podmínek se s vámi musí projednat, máte právo se ptát, co se vám tedy zlepší nebo z jakého důvodu vám chce někdo něco zdražovat nebo komplikovat. Ano, ano, ano, to je ovšem současný stav.

To, co se zde navrhuje, je, že vy vlastně můžete tu smlouvu vypovědět kdykoli. A nebo obráceně, pokud operátor chce něco změnit, něco, co se vás vůbec netýká, nemá vůbec žádný dopad na vaše platby ani na šíři a kvalitu služeb, pokud chce něco změnit, tak musí také zjevně zlepšit vaše postavení. Čili jestli on chce změnit sazby mezi Amerikou a Austrálií, kam vy nikdy nevoláte, zejm. ne odtud tam, tak musí zlepšit vaše postavení, protože je to změna smlouvy. A pokud to nevede ke zjevnému zlepšení vašeho postavení, tak vy ji vypovíte. Ale výpověď vem čert, ale vy ani nemusíte platit své závazky, které z té smlouvy vyplývají. To je přeci absurdní nesmysl. Chraňme spotřebitele proti tomu, aby mu někdo svévolně zhoršoval podmínky, snižoval kvalitu, zvyšoval cenu neodůvodněně. Ale my máme chránit spotřebitele tak, že kdykoli se mu nezlepší podmínky, tak on vypoví smlouvu? Co to je? To jsme úplní blázni. Já si myslím, že je to skutečně nesmyslná myšlenka jako z Marsu, nebo z Venuše spíše. A že bychom takové věci neměli vážně podporovat.

Přečtěte si, prosím, větu v návrhu, odstavec 2, § 63, odstavec 6 zní – je uprostřed odstavce – cituji: „Pokud se jedná o změnu podstatných náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1, písmeno c) až p).“ A teď: „Nebo změny jiných ustanovení, které nevedou ke zjevnému zlepšení postavení účastníka.“ Čili jestli vám někdo něco nezlepšil, tak vy to můžete vypovědět. Dobrá, ale zejm. se tím vyvazujete ze svých závazků. Čili necháte si dát výhody a číháte na první jakoukoli banální změnu smlouvy, a ta vám bude záminkou. Je to zde např. již uvedená změna sídla provozovatele. No, jak se vás to dotýká? Vyúčtování chodí poštou, vám je to úplně jedno, kde sídlí. Ale protože to není zjevné zlepšení vašeho postavení, tak dáte výpověď. Já doufám, že jsem srozumitelný, prostě je to bláznivé.

Čtyři dny jsou také opravdu šílená myšlenka, ale to by nebyl problém. Samozřejmě to nemusí být 42 dnů, může to být nějaká rozumnější lhůta, třeba 15 dnů. Ale za čtyři dny po převedení čísla provést všechny ty operace, když si uvědomujeme, že operátoři jsou obrovské instituce, mají těch klientů statisíce, tak bychom jim přeci měli dát nějaký logický přirozený administrativní čas na to, aby se s tím vypořádaly. Lze snižovat tu lhůtu, ale na čtyři dny? To je opravdu o život.

Nicméně můj hlavní důvod, proč jsem proti, znovu opakuji, je ten, že fakticky vytváří možnost klientovi kdykoli od smlouvy odstoupit a vyvázat se ze svých povinností. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Karel Kratochvíle.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Já jsem v obecné rozpravě chtěl avizovat můj návrh na zamítnutí, to zaprvé. A zadruhé, prostřednictvím předsedajícího, já jsem chtěl malinko odpovědět panu senátoru Šilarovi. On to tady převáděl na tu venkovskou hospodu. Já si myslím, že na venkovské hospodě také musí platit, jaké tam jsou ceny. A nemůže se z toho vymanit, že je to pro něj nevýhodné.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, paní předsedající, dámy a pánové. Já si myslím, že bychom i přes nedostatky, které tady byly řečeny, měli dát šanci tomuto návrhu a pustit ho do 2. čtení, jako jsme to udělali s předchozím návrhem, který podával pan kolega Láska. Ač jsem k němu měl výhrady, myslel jsem si, že ho dopracuje lépe a býval bych ho podpořil. Takhle jsem se pouze zdržel. A navrhuji podobný postup. Pusťme tento návrh do 2. čtení. A nebude-li dopracován, ano, souhlasím s tím, že čtyři dny je technicky poměrně těžko proveditelné. Ale vezmu-li, že jsme tady před nedávnem schválili povinné hlášení DPH, kde finanční úřad dostal kompetence, že do pěti dnů, když nepodáte hlášení, tak prostě subjekt dostane pokutu, dalších pět dní pokutu apod., tak abych řekl, paní kolegyně ještě trochu přitáhla šrouby. Kdyby řekla do 10 dnů, tak by to asi bylo přijatelné.

Takže já navrhuji, abychom to pustili do 2. čtení s tím, že bych paní kolegyni poprosil, aby tyto technické věci upravila tak, aby byly přijatelné a nikdo nebyl ve stresu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Takže je to totožné jako přikázání, jestli tomu dobře rozumím. Obecná rozprava pokračuje, paní senátorka Eliška Wagnerová má slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, já podporuji také přikázání do výborů s tím, že se tam budou případně opravovat drobné chyby, které v návrhu jsou.

Jsem jiného názoru, než byli někteří mí předřečníci, zejm. pan senátor Oberfalzer v interpretaci toho, co obsahuje ten návrh. A sice, podívejte se, jestliže on citoval z bodu 2, zprostředka odstavce 6, pokud se jedná o změnu podstatných náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1, písmeno c) až p) nebo změny jiných ustanovení, která nevedou ke zjevnému zlepšení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka i o jeho právu ukončit smlouvu atd. k nabytí této změny.

Ten obrat "které nevedou ke zjevnému zlepšení postavení účastníka" bude třeba interpretovat tak, že půjde o tak podstatnou věc, která se bude rovnat, abych tak řekla, těm podstatným náležitostem smlouvy, pro které je to možné. Čili to nebude cokoli, to rozhodně nebude třeba změna sídla poskytovatele. To je neutrální změna. Takže opravdu v tom to není.

Pro mě byl kritický ten bod 3., kde jde o přenesení telefonního čísla. Ale paní navrhovatelka mě ujistila, že se tím míní, možná že to není úplně obratně vyjádřeno, že to bude právě v případě, kdy dojde k té změně podstatné, aby on mohl ukončit smlouvu atd.

Čili pokud je to v konexi s tímto, tak to je potom nic proti ničemu. A pan zpravodaj, já nevím, možná se měl zeptat paní navrhovatelky, já jsem také původně nerozuměla, ale to, co tu říkal, tak asi nikdo nemá pravdu. Prostě někdo se mýlí, takže to je potřeba vyjasnit. A to se opravdu vyjasní ve výborech.

Ale na závěr chci říci tolik, s tím máme přeci všichni své zkušenosti. Ať jde o mobilní operátory, ať jde o poskytovatele různých pojistek, zejm. životní pojištění je v tom kandidát číslo 1. Prostě ty smlouvy jsou nečitelné, někdo vám něco vnutí, něco je v těch drobných písmenech někde. A ta podstata, normální zákazník si těchto věcí vůbec nevšimne a podepíše něco, o čem ani neví, co ho vlastně očekává. Tak to bohužel funguje. Ale k tomu už se vyjadřoval v poslední době, jestli se nemýlím, Ústavní soud, který říká, že pokud jde právě o podstatné náležitosti smlouvy, které spoluurčují to, zda by člověk vůbec smlouvu uzavřel, kdyby věděl atd., tak ty musí být opravdu vtěleny do těla smlouvy tak, aby je zákazník nemohl přehlédnout. A to u tohoto typu smluv nebývá. A to je celý a nejzásadnější problém, který vidím. Takže si myslím, že tady jistá oprava je více než velenutná, tak to vidím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. A do obecné rozpravy se přihlásil opět pan senátor Jiří Oberfalzer. Máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, já musím oponovat své předřečnici, protože ona popisuje případy, kdy se navazuje ta smlouva, čili vy tu používáte to krásné slovo „někdo vám něco vnutil a vy to podepíšete, protože je to nečitelné nebo je to složitě jinde uvedeno“. Ale my se tady nebavíme o vzniku smluvního vztahu, my se tu bavíme o možné výpovědi bez následků, mám-li to říci jednoduše kupecky, již platného stavu. A není to výraz toho, že bych byl nespokojen, jak je to zde formulováno, protože jsem v ní něco nového našel, je to tehdy, když se cosi mění. A teď pozor, paní kolegyně, čtěme tu větu pečlivě. „Pokud se jedná o změnu podstatných náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1, písmeno a) až c) až p)“, ale to jsem nenapadal.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prostřednictvím předsedajícího, pane senátore. Nejde to takhle zpříma.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ano, omlouvám se. Odpustí mi to paní kolegyně? Děkuji. Polepším se. Ale teď jde ta druhá část věty, tady už se ale o podstatných změnách nehovoří. Tady se hovoří „nebo změny jiných ustanovení“. A to už ale domýšlíte nad rámec té formulace. Čili jste sama pojmenovala změny, pardon, paní senátorka Wagnerová sama pojmenovala, že některé změny jsou neutrální. To je v pořádku, ale my tady pro případ neutrálních změn vytváříme možnost výpovědi, protože neutrální změna nevede ke zlepšení postavení účastníka. A to je přeci nesmysl, abychom v případě pro účastníka neutrálních změn smluv mu dávali právo výpovědi.

Prosím vás, nevezme se na vlně všeobecné nespokojenosti s operátory. Samozřejmě opravujme věci, které jsou zásadní, ale tady, nezlobte se, otevíráme dveře k úplné libovůli. A to bychom si měli uvědomovat.

Druhá věc je, že si myslím, že by zákonodárci daleko spíš měli dbát o to, aby byla osvěta, aby se občané učili nejen finanční gramotnosti a právní gramotnosti, ale aby se také učili, jakou váhu má jejich podpis, že nesmí něco podepsat ve dveřích nebo v podchodu v metru, protože jim to někdo vnucuje, ale prostě musí si věci promyslet. Čili samozřejmě chápu, že to cítíte jako nedostatečné, ale dělejme obojí. Ale nereagujme na to, že nějaká neopatrnost, která je bohužel velmi běžná v našem národě, se bude řešit právní neodpovědností. Nevytvářejme takové nástroje, aby nikdo nebyl za svůj podpis odpovědný, vždyť to je opačný extrém. Ale znovu opakuji, a zaznělo to tady, že přeci nemůžeme neutrální změnu vůči klientovi pokládat za důvod k výpovědi, to mi přijde šílené. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A do obecné rozpravy se opět hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já musím ještě jednou reagovat. Možná že je to ne úplně šťastně formulované, ale myslím si, že myšleno to bylo správně. A to je přesně to, co by se dalo opravit. Já jsem interpretovala a každý text je potřeba interpretovat. Jen ty slova sama, to je prvotní přiblížení, ale nedává to ten účel, ten se tím ještě nenalézá. Ale chtěla jsem tím jen říci to, co jsem předtím naznačovala, že změny jiných ustanovení musí být kvalitativně srovnatelné s těmi podstatnými náležitostmi. Jinak že to bude irelevantní, rozumíme si? Takto jsem to tedy myslela.

Ale v každém případě víte, plédujete, a já bych pro to samozřejmě také byla, že si každý zákazník musí dobře rozmyslet, než podepíše nějakou smlouvu. Ale jsou odvětví, a mezi ně patří právě mobilní operátoři, že byste nakonec zůstal bez telefonu, protože oni vám rozumnou smlouvu nikdo z nich nedá. To jsou prostě už udělané smlouvy dopředu, kterým nerozumí nikdo. A jdete od jednoho ke druhému, ke třetímu, ke čtvrtému až já nevím, kolik jich tady je. A je to stejné. Tak potom tedy mám žít bez telefonu? To se také nedá. Takže nakonec je to přesně to, čemu já rozumím, že tady, má-li jít o rovnost stran, tak to musí být opravdu rovnost stran a je jednostranný diktát. Kdybych se domohla, že se mnou sepíšou smlouvu tak, jak si budu představovat, já jim dám své podmínky, oni je akceptují, tak je to fajn. To tady neexistuje. Ber nebo běž. To je dost špatné. A za této situace zákazník na ochranu prostě právo má, o tom jsem pevně přesvědčena.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. A opět vás vystřídá pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Slibuji, naposledy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Máte slovo, neslibujte, vlk taky sliboval.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Takže v tom případě bychom ale s tím návrhem měli jít někam jinam, měli bychom zakázat smlouvy, nebo předepsat, jak má smlouva vypadat, aby se v ní zákazník vyznal. A nebo zakázat výhody, protože to může vést pro klienta potom k těžko řešitelné situaci, když už nemůže dostát svým závazkům. Myslím, že bychom měli řešit to, co opravdu tvrdíme. Ano, chraňme klienta, ale chraňme ho rozumně. Nechraňme ho způsobem, že nemusí dodržovat své závazky. To si myslím, že je klíčové a na tom trvám.

A jestli neutrální změna, když se změní něco, co mě nijak nepoškozuje, má vést k tomu, že mohu odstoupit, tak já už nevím, kde jsme. Pak už rovnou dejme podepsanou výpověď, do které operátorovi jen podepíšu datum. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Slovo má nyní paní senátorka Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající. Asi takhle, ta změna obvykle není vůbec dopředu avizována, změna najednou přistane a my ji musíme akceptovat. A já od smlouvy nemůžu odstoupit, protože musím říci: "Mně se to nelíbí." Ale operátor řekne: "Tak mi to dokažte." A já to budu dokazovat. Má mi to dokazovat ten operátor, že mi vlastně vykonal dobrou službu. Takže jsme v naprosto opačném gardu. Já vůbec nevím, že to někdo může převrátit tak, že si má každý... Ano, já se starám o sebe, ale vezměte si, když máte staré rodiče a operátor jim něco nabídne, oni tomu vůbec nerozumí a dostanou se do kolizní situace. A operátor nedává dopředu třeba měsíc znát změnu svých podmínek, aby to mohl někdo přečíst z těch, kteří tomu aspoň trošku rozumí. Já znovu říkám, je to prospotřebitelské. Jestli jsou tam chyby, ano, nikdo nejsme neomylný, ale prostě si myslím, že bychom se tím měli opravdu zabývat, je to téma dne. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko, nyní se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové. Já se domnívám, že takovýto návrh podrobujeme takovéto rozpravě až při druhém čtení. Téměř vždycky. Vždycky jsme přistupovali k této materii tak, že buď je pro každého z nás úplným a zbytečným nesmyslem, nebo je-li na tom něco, a jsou tam technické chyby, tak to opravíme ve výborech, příp. při diskusi ve druhém čtení. Takže já vás prosím, abychom se takto rozhodovali při tom hlasování. Já za sebe říkám, že bych to rád propustil do druhého čtení, aby se ty chyby opravily a my mohli hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky Aleny Dernerové, jestli se chce vyjádřit ještě k rozpravě? Prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Já děkuji vaším prostřednictvím, paní předsedající, všem, kteří podpořili můj návrh. Podporují to, aby prošel do druhého čtení. Všem těm, kteří budou podporovat, děkuji, protože to není děkování pro mě, ale pro ty zákazníky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Pane zpravodaji pro první čtení, prosím, vyjádřete se k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já bych shrnul rozpravu. Vyjádřilo se tady 11 vystoupení, z toho pro návrh bylo 7 vystoupení, proti 4 vystoupení, z čehož dvakrát vystoupili dva diskutující, třikrát jeden. Zazněl návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. V případě, že projde zákon do druhého čtení, navrhuji přikázat na projednání VHZD.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak, tak budeme hlasovat. Máte i mezeru na hlasování, jestli chcete, tady na boku máte, pro kartičku. Takže my budeme hlasovat tak, jak jste řekl, nejprve zamítnout – a podle toho budeme dále hlasovat. Takže přistoupíme k hlasování, já vás... Á, pan senátor Jan Horník ještě!

Senátor Jan Horník:  Možná, paní předsedající, pokud si dobře vzpomínám, kolega Vosecký dával návrh k přijetí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tady se nehlasuje o přijetí, ale o přikázání, nebo vrátit k dopracování, nebo zamítnutí. Já jsem kolegovi Voseckému, jeho slovům rozuměla, že to je přikázání. Není jiná možnost. Tady se nedá přijmout.

Takže my o možnosti přikázání budeme hlasovat až poté, jestli neprojde zamítnutí. Tak! Takže ještě jednou, vyndejte si kartičky, já vás odhlásím. A svolám vás na hlasování.

V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný jako zamítnout. Takže teď hlasujeme o tom zamítnout. V sále je přítomno aktuálně 39 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 20. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 39 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 – pro vyslovilo 8, proti bylo 20. Návrh nebyl přijat.

Takže budeme hlasovat dál. Budeme hlasovat o přikázání.

Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního zákona, jak už pravil pan zpravodaj, byl VHZD, a dále žádá Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky o stanovisko. Máte, prosím, ještě někdo nějaký jiný návrh? (Jeden ze senátorů dává návrh na ÚPV.) ÚPV. A ještě nějaký? Ne, všechno. Takže o tom budeme hlasovat.

Už prosím bez fanfáry, přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 21. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 40, ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 – pro bylo 37, proti nikdo. Návrh byl přijat. Já gratuluji paní navrhovatelce, děkuji panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak, my jsme se vystřídali a budeme pokračovat dalším bodem našeho pořadu, a tím je

 

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2015

Tisk č. 210

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 210. Senát v 10. funkčním období zřídil pět stálých komisí a stanovil jim úkoly. Zároveň jim uložil svým usnesením č. 13 ze dne 19. listopadu 2014, aby jedenkrát ročně informovaly Senát o plnění stanovených úkolů. Takže nyní bych si dovolil požádat pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Takže pana senátora zastoupí pana senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte opět slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážené a milé kolegyně, vážený pane předsedající, byla jsem pověřena panem předsedou Grulichem jako místopředsedkyně Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, abych přednesla zprávu. Musím říct, že ta zpráva je dostupná samozřejmě v písemné formě a lze ji získat v celé kompletní vazbě. Jenom tedy velice krátce...

Komise se stejně jako mnohá léta předtím zabývala zejména spoluprací s krajany žijícími v zahraničí, a to tedy v počtu 15 členů komise. Současně ale jmenovala členy tzv. poradního sboru, konzultativní rady, kterých je 19 a jsou z řad úředníků ministerstev, ale zejména z řad krajanů žijících v zahraničí a osob, které se o krajany dlouhodobě zajímají.

Zejména se tedy komise věnovala podpoře a záštitám, nebo organizování akcí, které mají význam pro kulturní dědictví krajanů žijících v zahraničí. Nejenom jejich, ale také té vazby na ČR, kterou tito krajané velice až tak jako srdcem podporují a snaží se, aby i ČR vždycky to dobré jméno v zahraničí propagovali a prezentovali.

Jenom krátce bych jmenovala, takže jednak to bylo 100 let založení svazku Spolku Čechů a Slováků ve Švýcarsku, dále to byly akce, které byly Společnosti pro vědy a umění v Německu, kterých se účastnil pan předseda, dále to byly akce Besedy Slovan v Ženevě k oslavám u příležitosti 600. výročí upálení mistra Jana Husa a k oslavám 60. výročí od založení ženevské nadace Jana Masaryka, velmi významná akce, která nám v zahraničí dělá velmi dobré jméno.

Dále to byly akce, které se konaly naopak s tím, že do ČR přijížděli krajané, byla to například výstava Ve stínu šibenice, která se uskutečnila v Brně, kdy pořadatelem této výstavy bylo Muzeum českého a slovenského exilu 20. století, nebo to právě byla už tradiční akce přijíždějících učitelů v rámci školy Dobrušky a spolupráce s krajanskými komunitami a zasíláním, nebo vysíláním a spoluprací s učiteli českého jazyka, které právě českým komunitám v zahraničí pomáhají.

Poslední věc, o které bych se ráda zmínila, se týkala závěrů ze zahraniční cesty, kterou jsme uskutečnili spolu s panem místopředsedou Senátu, panem senátorem Sobotkou v Austrálii.

Zde především naše krajany obtěžoval systém vyřizování cestovních dokladů, kdy pro ně bylo nutné osobně žádat o cestovní pas na zastupitelském úřadě nebo na generálním konzulátu a následně si je pak zase vyzvednout ještě. To znamená, dvě cesty tam a zpátky. Právě vzhledem k těm vzdálenostem v Austrálii byla tato věc nejenom drahá, ale zejména časově náročná. Po návratu do ČR jsme problém řešili s ministrem vnitra a ve prospěch krajanů bylo technicky zajištěno, že si mohou naši občané v zahraničí vyzvednout tyto doklady i na honorárních konzulátech.

Takže jenom velmi stručně k činnosti takto krátce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako dalšího bych poprosil, nebo požádal paní senátorku Boženu Sekaninovou, aby nás seznámila se zprávou Stálé komise pro práci Kanceláře Senátu. Kdepak se nám ztratila? Teď jsem ji tady viděl. Odešla... Jestli není námitka, tak přejdeme k dalšímu – pana senátora Nenutila tady vidím, takže bych ho požádal, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova se svými 24 členy je nejpočetnější, co tu takhle sedíme, tak polovina z vás víc, o co jde, takže té druhé polovině víceméně tak telegraficky.

Cílem komise je sledovat rozvoj venkova, život nejen z hlediska zemědělské výroby, ale hlavně z hlediska cestovního ruchu, možnosti drobného podnikání, společenského života. V tom směru komise vyjíždí zpravidla do obvodů členů komise, tak, aby se přesvědčila na vlastní oči, jak fungují třeba zákony, jež tu přijmeme. Mnohé návštěvy jsou zároveň inspirativní pro naše pozdější hlasování.

Já myslím, že není žádným tajemstvím, když řeknu, že od roku 2002, kdy ta komise byla ustanovena, spolupracuje s mnoha institucemi. Jedním z nich je Spolek pro obnovu venkova. Všichni jste slyšeli o vesnici roku, kde naše komise má záštitu a velkou pomoc při vyhlašování těch výsledků, ať už je to oranžová nebo zelená stuha tady v prostorách Senátu. Pravidelně se zúčastňujeme veletrhu cestovního ruchu v Brně, Regiontour, případně Holiday World tady v Praze. O návštěvách regionu už jsem tu mluvil. Dlouhou dobu má komise patronát nad celostátní soutěží Má vlast cestami proměn, první a druhou sobotu v květnu na Vyšehradě je vždycky slavnostní předvedení těch výsledků. Komise nejen přebírá záštity, ale vyjadřuje se i k různým návrhům zákonů, jež tu probíráme. Děláme semináře, v loňském roce to byl seminář proti povodňovým opatřením, seminář na téma zadávání veřejných zakázek. I naše komise čas od času vyjede na zahraniční venkov. V loňském roce jsme byli ve Francii a na Slovensku.

Přidali jsme k tomu i spolupráci se Středočeským krajem, který dělá opět ale pro celý stát zajímavou akci – Dovedné ruce seniorů. Tam nad tím už také od letošního roku přebíráme záštitu. Mnozí z vás se loni zúčastnili prvních Krojovaných slavností v Senátu. Pro velký úspěch v letošním roce je to celodenní akce a mnozí z vás jste do toho také zapojeni.

Milé kolegyně, vážení kolegové, všechno, co se v komisi děje, je na jejich webových stránkách. Má-li někdo zájem o podrobnější informace, jsou vám tyto stránky k dispozici, stejně jako já. Teď vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jenom možná ještě jedna pracovní, protože paní předsedkyně Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky je omluvena, je nemocná. Jenom se zeptám, zda ji někdo zastoupí? Příp. využijte ještě možnosti dalších vystoupení, aby i komise pro sdělovací prostředky tady mohla prezentovat zprávu.

Takže nyní bych požádal paní senátorku Elišku Wagnerovou, aby nás seznámila s informací o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já vyjdu z toho, že jste všichni dostali písemnou verzi té zprávy, a tudíž tedy opravdu ji nebudu tady číst, protože to považuji za neproduktivní. Všichni tedy víte tak velmi, ale opravdu telegraficky stručně. Stálá komise pro Ústavu a parlamentní procedury Senátu PČR má 10 členů. Pokud jde o témata, jimiž se zabývala po minulý rok, dají se shrnout do tří oblastí.

První byla tématicky Ústava jako taková, o čem jsme jednali, si přečtete.

Druhým okruhem byl stykový zákon, který jsme tady dnes koneckonců projednávali.

A třetí téma, to byla různá témata, z nichž tedy snad vypíchnu, že zaujala komise stanovisko k petici, která vyzývala Senát k podání ústavní žaloby pro vybrané, zejména zahraničně politické výroky prezidenta republiky. Dál si k tomu taky přečtete.

To je všechno, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Nyní tedy bych požádal paní senátorku Boženu Sekaninovou, aby nás seznámila se zprávou Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře. A jenom prosím ještě, kdyby se mohl dostavit pan senátor Petr Bratský, který by měl zastoupit paní Danielu Filipiovou. Takže prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Stálá komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu byla ustavena na první schůzi 22. ledna 1997. Od té doby trvale pracuje již 10. funkční období jako jeden z mnoha důležitých orgánů Senátu. Náplň činnosti komise je zcela odlišná od ostatních komisí a výborů Senátu, z toho důvodu je i její postavení s ostatními orgány nesrovnatelné.

Komise je určitým spojníkem mezi Kanceláří Senátu a senátory, čímž napomáhá k rychlému řešení vzniklých problémů a vzájemné kvalitní komunikaci, bez zbytečných průtahů.

Jak již bylo uvedeno, činnost a rozsah práce této komise má velmi široké spektrum. Zabývá se např. škodnými protokoly, týkajícími se zaviněných i nezaviněných škod senátorů, a doporučí vedoucímu Kanceláře Senátu další postup.

Obměna výpočetní techniky, plán nákupu, výběrové řízení na nákup, čerpání rozpočtu v roce 2015, analýza počtu akcí a náklady na ně spojené v areálu Senátu, udělování souhlasu vedoucímu Kanceláře Senátu na zadávání veřejných zakázek nad 6 milionů korun ke konkrétním zakázkám, schvalování a úprava provozní doby gastronomických oddělení atd.

V letošním roce se nekonala žádná zahraniční pracovní cesta, přestože bylo zahájeno jednání se zastupitelstvím v Haagu. Po dohodě byla návštěva přesunuta na příští rok.

Závěrem si dovoluji konstatovat, že činnost komise jako orgánu v Senátu je nezastupitelná. Děkuji všem členům komise za obětavou a svědomitou práci.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Ještě by měla být zpráva poslední komise, a to komise pro sdělovací prostředky. Ale pan senátor tady není. Myslím, že zprávu jsme obdrželi písemně, takže není nezbytně nutné ji uvést. Já jako člen této komise můžu potvrdit, že komise pracuje intenzivně.

Takže nyní otevírám rozpravu k předneseným zprávám. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám.

Můžeme přistoupit k hlasování.

Dovolil jsem si vás odhlásit, protože se zdá, že opět naše řady prořídly, takže prosím, zaregistrujte se kartičkami, zkontrolujte si, zda vám svítí světélko.

Ještě počkáme na příchozí.

A budeme hlasovat o návrhu usnesení- vzít na vědomí informace komisí Senátu o činnosti za rok 2015. Aktuálně je přítomno 31 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 16. Dívám se, že paní senátorka Dernerová ještě zápasí s kartou. Daří se? Tak abychom zase něco... (Senátorka Alena Dernerová přikyvuje.) Tak, takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 41 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 18 – pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu a můžeme přistoupit k dalšímu bodu, který máme na programu dnešní schůze, a sice

 

Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2015 a Výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2015

Tisk č. 197

Zprávu jste obdrželi spolu s usnesením VVVK jako senátní tisk č. 197. K přednesení této zprávy byl pověřen pan senátor Jiří Šesták. Je připraven, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Hezký podvečer, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři. Senát PČR obdržel v roce 2015 celkem 7 peticí a 29 jiných podání. Každá doručená petice je výborem zaevidována a posouzena z hlediska náležitostí předepsaných zákonem o právu petičním, dále je projednána na schůzi výboru a dle potřeby je vyžádáno odborné stanovisko k věcné stránce petice a stanoven další postup pro její vyřízení.

Na základě rozhodnutí jsou postoupeny podle jejich věcného obsahu kompetencím a věcně příslušným orgánům a institucím k vypracování odborného stanoviska a na základě toho je poté stanoven další postup pro jejich vyřízení. Jsou zasílány odpovědnému ministrovi také k případnému využití a k zapracování do vládní předlohy či postupovány přímému vyřízení věcně příslušnému výboru Senátu.

Petice s počtem podpisů nad 10 tisíc jsou vyřizovány v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, přímo v Senátu na plénu. Z těch 7 peticí se to týkalo loni jedné petice, která byla nad 10 tisíc.

Výbor přijal také 29 jiných podání od jednotlivých občanů. Pisatelé se často obracejí na Senát poté, co vyčerpali jiné možnosti, jak se u jiných orgánů a úřadů domoci odpovědi na řešení svých problémů. Podání často vyjadřují názory pisatelů na věci veřejné či stížnosti na konkrétní postupy úřadů. Na pořad každé schůze výboru je zařazen bod, kde se těmito podáními zabýváme.

Při srovnání počtu přijatých petic za poslední desetiletí došlo k jejich výraznému snížení. Nejvíce přijatých petic a podání bylo v roce 2005, kdy výbor obdržel 29 petic a 98 jiných podání.

Nicméně všechny základní informace o způsobu vyřizování peticí jsou k nahlédnutí v sekretariátu VVVK. Bude-li zájem, jsem ke každé petici připraven podat podrobnější zprávu.

Nyní mi dovolte, abych přečetl usnesení VVVK. 119. usnesení z 18. schůze konané dne 9. února 2016.

Ke Zprávě o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2015 a Výroční zprávě o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2015, po úvodním slovu a odůvodnění zprávy o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2015, v souladu s § 142, odst. 4 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, místopředsedou výboru Jiřím Šestákem, odůvodnění Výroční zprávě o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. a přehledu ostatních podání a dotazů za rok 2015 a Výroční zprávě za rok 2015 pro mediální oblast Pavlínou Heřmánkovou, ředitelkou odboru vnějších vztahů a služeb, a Evou Davidovou, tiskovou tajemnicí Senátu a po rozpravě výbor

I. schvaluje Zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2015, která je přílohou č. 1 tohoto usnesení,

II. bere na vědomí

a) Výroční zprávu o podávání informací dle zákona č. 106/1999 Sb. a přehled ostatních podání a dotazů za rok 2015, která je přílohou č. 2 tohoto usnesení,

b) Výroční zprávu za rok 2015 pro mediální oblast, která je přílohou č. 3 tohoto usnesení.

III. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky Zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1.1. do 31.12. 2015 a Výroční zprávu o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2015 vzít na vědomí,

IV. určuje zpravodajem pro projednání senátního tisku na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Jiřího Šestáka,

V. pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu České republiky s tím, aby na nejbližší schůzi Senátu byl zařazen bod "Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1.1. do 31.12. 2015 a Výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2015".

Děkuji vám, to je všechno.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se do ní pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, nebudu se ptát na žádné petice, jenom považuji za nutné pro záznam uvést technickou věc, omluvit nepřítomnost pana senátora Bratského, protože má vernisáž v Trčkovské galerii, tak se nemohl dostavit. Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírá. A můžeme přistoupit k hlasování o tom, jak bylo navrženo panem senátorem, že bereme tuto zprávu na vědomí.

Budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení, vzít zprávu na vědomí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 42 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu senátorovi.

A přistupujeme k posledním bodu našeho dnešního jednání, a tím je

 

Rozprava a návrh usnesení k jednání a výrokům prezidenta republiky

Návrh usnesení Senátu vám byl rozdán na lavice a s jeho obsahem vás seznámí jeho iniciátor pan senátor Jiří Šesták. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Ještě jednou hezký podvečer. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane místopředsedo. Před více než dvěma měsíci jsem zde stál v podobné situaci. Tehdy většina z nás sezdala, že situací kolem některých výroků či jednání prezidenta není třeba se znepokojovat a tedy zabývat. U řady z vás převládl názor, že reakce na výroky prezidenta povedou k jejich stupňování. A to si nikdo z nás nepřeje.

Rozešli jsme se, aniž bychom hlasovali o části usnesení týkající se tohoto problému.

Nicméně následující čas ukázal, že tento postoj tolerance a smířlivosti očekávání nenaplňuje. Výroky prezidenta se stupňují a jsou již i nebezpečné. Proto mi dovolte, abych dnes přednesl opakovaně návrh usnesení z prosince minulého roku. Omlouvám se, že nemohu ve zdůvodnění tohoto návrhu se vyhnout části odůvodnění, kterým jsem doprovázel minulý návrh usnesení. Z logiky věci to ani není možné.

Do systému dělby moci, který si Česká republika zvolila za svou cestu, patří prezident republiky, který má však výlučné postavení. Je první z rovných, ale právě to, že je prvním předpokládá, že patří mezi nejlepší, nejpřipravenější a nejzodpovědnější. Byť ho Ústava ve svém článku 54 činí neodpovědným, předpokládá se, že bude mravní autoritou, která svou erudicí, rozvahou a mravní integritou plnit několik funkcí, které doplňují parlamentní demokratický systém a bude tak vyvažovat problematické okamžiky, které v životě každé demokratické společnosti nastávají.

V parlamentní demokracii na rozdíl od prezidentské republiky náleží politická moc Parlamentu a vládě. Hlava státu je reprezentantem státu, garantem řádu a moderátorem politických sporů, není však určena k provádění vlastní politiky. Tuto skutečnost Ústava respektuje a prohlašuje prezidenta výslovně za neodpovědného z výkonu funkce (článek 54, odst. 3), přičemž za většinu rozhodnutí prezidenta odpovídá vláda. Skutečnost, že za jednání prezidenta republiky je zodpovědná vláda a nikoli on sám, je velmi důležitá. Prezident republiky nemá být součástí každodenní politiky, tak jako vláda a Parlament. Má naopak stát nad běžným politickým životem. Nemá stranit žádné politické straně nebo být aktivním symbolem některé z politických stran. Je vyvažovacím prvkem v systému dělby moci. Do řešení společenských i politických problémů má vstupovat nestranně, objektivně a tak, aby společnost spojoval a nikoli rozděloval. V tom spočívá jeho úloha moderační, protože prezidentu České republiky je přisouzeno postavení strážce hodnot, je garantem řádu. Proto má jmenovací pravomoci, možnost vracet zákony, udělovat milost. Mají-li být na politiky kladeny vysoké nároky, na prezidenta republiky pak ty nejvyšší.

V parlamentní demokracii je důležité respektovat potřebu principů vzájemné loajality ústavních orgánů, podle kterého jsou ústavní orgány při výkonu svých kompetencí povinny harmonicky spolupůsobit a zdržet se všeho, co poškozuje vážnost funkce a oprávněné zájmy jiných ústavních orgánů. U současného prezidenta republiky jsme konfrontováni s jednáními a názory, které z výše uvedených požadavků a potřeb parlamentní republiky bohužel někdy vybočují. Prezident republiky nejmenuje vysokoškolské profesory, protože navzdory liteře zákona nechce. Prezident republiky vystoupí na demonstraci, kde stojí vedle lidí s extremistickými názory vyzývajícími dlouhodobě k rasové nesnášenlivosti a nenávisti, jak se tomu stalo 17. listopadu na Albertově. Jeho projev vyřčený po boku člověka, který lidem vyznávajícím jinou víru veřejně slibuje semletí do masokostní moučky, svým způsobem legitimizuje extrémisty. Prezident zde vystoupí, protože navzdory výše uvedenému postavení chce. Protože chce, vyzývá muslimy, aby se zřekli své víry. Není většího zásahu do intimity člověka.

Prezident republiky vede podivnou formou mediální s premiérem, nemá problém v médiích rozjímat o odvolání premiéra – cituji - "bohužel, a ještě jednou bohužel, prezident nemá takovou kompetenci.

V souvislosti s premiérem se vyjadřuje klukovská drzost, zrádce, neumětelství. A vlastně systematicky emociálně vyostřuje napětí ve společnosti, prohlubuje příkopy mezi částmi společnosti mající jiný názor. To, že v souvislosti se způsobem odchodu premiéra z funkce použije příměru samopalu, není ani hloupě vtipné, ani nemístné, ale naprosto nepřijatelné! Je to nový příspěvek prezidenta jako normotvůrce do politické kultury? Příspěvek, který otevírá nový rozměr komunikace ústavních orgánů mezi sebou? Jestliže to tak nemá být, je třeba odmítavé reakce především samotných ústavních orgánů.

Nejsem členem ČSSD, ani v posledních letech jejím voličem. Mám některé rozdílné názory, některé názory z ČSSD naopak sdílím. Ale vnímám jednání premiéra v této velmi nelehké době, kdy se rozhoduje o bezpečnosti uvnitř země, kdy jsou vybuzovány negativní emotivní reakce extrémními silami, či strategickými zájmy Ruska, kdy je opět nejisté, bude-li v budoucích letech Česká republika součástí západní civilizace, či nikoli, jako jednání státotvorné a hodné podpory a obrany.

Oslabování premiéra tímto způsobem, v této nebezpečné době, je oslabování české společnosti, její demokratické budoucnosti a svobody občanů naší republiky. Tuto svou podporu premiérovi deklaruji veřejně i skrze zásadní odmítnutí některých výroků prezidenta republiky.

Prezident republiky si říká kde chce co chce, bez ohledu na své postavení a na své poslání. Bez ohledu na důsledky takovéhoto chování, bez ohledu na svou ústavní roli, bez ohledu na pověst České republiky.

Velevážený Senáte, dovolte mi otázku. Vede toto chování prezidenta republiky k prohloubení důvěry občanů k ústavním orgánům? Vede toto chování prezidenta republiky k posílení spojeneckých svazků České republiky? Podtrhuje toto chování prezidenta republiky naši životně důležitou příslušnost k západní civilizaci? Vede toto chování prezidenta republiky ke smířlivosti proti sobě stojících skupin naší společnosti?

Žijeme v době tak rozjitřené a tak plné nebezpečných emocí, že stále stupňující se výroky prezidenta republiky mohou způsobit nebo být záminkou k tragickému chování jednotlivců či celých skupin. Netečnost k tomuto jednání je čekáním na možnou tragédii. Kdy na ulici poteče krev, či půjde o život. A nikoliv výhradně cizincům vykazujících různou odlišnost, která je používána jako prostředek k podněcování strachu. Můžou to být naši vlastní spoluobčané s jiným názorem, kteří se dostanou ve špatný čas na špatné místo, či si je prostě tragické okolnosti samy najdou.

Stane-li se tak a osobně vnímám, jak k tomuto bodu zlomu spějeme, jakou odpovědnost poneseme my – zákonodárci. Náhle bude jasné, co všechno k takové tragédii přispělo. Náhle uvidíme, že červená nit se vine i skrze některá prohlášení a vystupování prezidenta republiky. Budeme součástí mlčící většiny, která to dopustila. Oproti běžným občanům však s přitěžující okolností, že máme nikoliv pouze právo, ale přímo odpovědnost vnímat chování ostatních ústavních orgánů, zda naplňují své ústavní povinnosti a svou odpovědnost. A reagovat, pokud se tak neděje.

Pro ústavní stát jsou, stejně jako ústava, důležité ústavní zvyklosti a konvence, které mají velký význam pro to, že včleňují ústavu do funkčního celku a zaplňují prostor mezi strohým vyjádřením ústavních principů. Ústavní zvyklosti, jako vzájemná loajalita a respektování ústavních institucí, mají být chápány jako součást právního řádu České republiky. Je třeba se také podle toho chovat. Na nerespektování, či porušování ústavních zvyklostí mají reagovat především političtí aktéři, kteří jsou součástí dělby moci a v jejich poslání a bytostném zájmu má být harmonické fungování všech složek parlamentní demokracie.

Pokud budou političtí aktéři v porušování ústavních zvyklostí ustupovat, v tomto případě prezidentovi republiky, může se ústavní systém vychýlit v neprospěch parlamentní demokracie. Či může v extrémních situacích být jednou z příčin tragických okolností.

Nyní mi dovolte, abych přednesl návrh usnesení Senátu k jednání a výrokům prezidenta republiky.

Senát

I. Připomíná, že prezident republiky není podle ústavního článku 54 odst. 3 z výkonu své funkce odpovědný a jeho činy a výroky jsou ve smyslu mezinárodního práva České republiky přičítány, přestože ústavně vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. Prezident republiky by měl být ve svých vyjádřeních natolik zdrženlivý, aby nemohla vzniknout žádná pochybnost ohledně ohrožení spojeneckých závazků České republiky a její ústavně deklarované hodnotové orientace;

b) Princip vzájemné loajality ústavních orgánů, podle kterého při výkonu svých kompetencí jsou ústavní orgány povinny harmonicky spolupůsobit a zdržet se všeho, co poškozuje vážnost funkce a oprávněné zájmy jiných ústavních orgánů, či je dokonce ohrožuje.

II. Vyzývá prezidenta republiky, aby jako hlava státu, jež je garantem řádu s posláním společnost sjednocovat a zmírňovat v ní konflikty z této své ústavní role nevystupoval a svými projevy a činy společnost nerozděloval.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím místo u stolku. A teď nevím navrhovatelů, protože těžko kvalifikovat tento bod, jaký by měl mít charakter. Myslím, že to je docela novinka v Senátu a věřím, že to je precedent i do budoucna. V tuto chvíli se zeptám, protože bychom měli určit zpravodaje. Vidím, že se už hlásí pan senátor Václav Hampl, jestli s tím souhlasí. Dobrá.

Nyní bychom měli o tomto návrhu hlasovat, že určujeme zpravodajem pana senátora Václava Hampla. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 43 se z 37 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 19, pro vyslovilo 29. Proti byl 1. Návrh byl přijat.

Takže nyní bych požádal pana senátora o zpravodajskou zprávu k přednesenému návrhu na usnesení.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já čestně přiznávám, že varování, že by návrh na moje zpravodajství mohl být vznesen, takže už jsem mírně rozmýšlel dopředu svoji roli, coby zpravodaje.

Mám za to, že zpravodaj v takovéto věci měl být ten, kdo trošku je pověřen, aby malinko více rozmyslel ten bod a usnesení nebo jak se postavit k usnesení. Jsem pevně přesvědčen, že debata politicky relevantního tělesa, jakým nepochybně Parlament je na prvním místě, o prezidentovi, o jeho působení, o jeho roli, zvláště v situaci, kdy prezident je ústavně neodpovědný je zcela adekvátní součástí veřejné služby. Je to něco, co by se mělo dít. Čili z tohoto hlediska si myslím, že debata na této půdě je v pořádku.

Vyzývám vás k ní. Pokud jde o to, co zde zaznělo v úvodním slově. Myslím si, že samozřejmě je celá řada výroků a konání pana prezidenta, která je předmětem větší či menší kritiky, jak mnohých z nás, tak velké části veřejnosti. O tom myslím není sporu. Mně zejména, musím říct z toho, co bylo předneseno, zaujal problém jakéhosi latentního zvláštního sporu prezidenta s premiérem. V situaci, kdy vláda odpovídá za konání prezidenta, tak je skutečně trochu zvláštní. Také si myslím, že pan premiér a prosím pěkně – jsem členem klubu KDU-ČSL a nezávislí, jako ten nezávislý. Prosím, neberte mě někoho, kdo má v popisu práce podporu současné vládní koalice. Tak já se skutečně rozhodně necítím. Ale jsem si velmi vědom a musím říct třeba moje práce v evropském výboru, kde migrační věci máme pořád na programu, stýkám se z této pozice s evropskými kolegy a vidím, jak velmi složitá situace premiéra v tuto chvíli je. Přijde mně trochu zvláštní, že je prezidentem podezírán z nějaké podpory významnější migrace do České republiky, když přitom Česká republika skoro vůbec žádnou migraci nemá. Zcela jistě kromě jiného i v důsledku konání vlády a nedávám k tomu žádné znaménko, prostě to konstatuji. A přitom současně se premiér snaží samozřejmě udržet nějakou naší pozici rozumnou v EU tak, abychom se se svými dosavadními spojenci nějakým způsobem příliš nevzdálili, protože to by ze dlouhodobého strategického hlediska pro ČR byl velký problém.

Čili v tomto si myslím, že si premiér zaslouží spíše podporu. Podpora může mít pochopitelně i kritiku některých konkrétních kroků. Nějakou konstruktivní kritiku. Ale různé samopaly asi do toho úplně nepatří.

Mně připadá, že usnesení tak, jak je navrženo, tak vzhledem k míře diskomfortu, který to působí ve velké části společnosti, nevím jak velké, ale rozhodně dost velké, tak si myslím, že usnesení je velmi důstojné, značně umírněné a role Senátu hodné. V podstatě připomíná některé základní ústavní principy a vyzývá prezidenta, aby jim dostál. Z toho, co jsem řekl doteď, je asi zřejmé, že jakožto před chvíli vámi určený zpravodaj si dovoluji navrhnout, aby usnesení bylo schváleno.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já vás možná trošku překvapím, ale budu vás vyzývat všechny k umírněnosti, protože vliv našeho prohlášení na výroky pana prezidenta je asi takový, jako kdybychom se tady rozhodli, že Země se točí příliš rychle a že Senát si přeje, aby se točila pomaleji. Ba právě naopak, pokud bude debata dlouhá a vzrušená, tak pan prezident bude večer se zájmem sledovat záznam z této debaty a bude to pro něj inspirací k některým dalším výrokům.

Ten problém je v tom, a tam ať si jdou plakat na svůj vlastní hrob ti, kteří tady tak vehementně prosazovali přímou volbu, a to přesto, že nám tady 18 ústavních právníků poměrně významných říkalo, že je to nesmysl bez toho, abychom Ústavu upravili. My jsme to neudělali, někteří se nechali navést na tu populistickou vlnu přímá demokracie – přímá volba. A teď sklízí ovoce svého hlasování. Takže to je to první.

Já jsem v tomto zcela ambivalentní zejm. proto, že pana prezidenta znám 25 let, takže vím úplně přesně, jak bude reagovat na to, co se tady odehrává. Ale co je na tom nejhorší, že my tou debatou, která tady bude velmi bouřlivá mezi zastánci a odpůrci pana prezidenta, tak zatlačíme do pozadí, jestli jste si všimli, tak novináři tady od rána právě na tuto debatu čekají. Takže jen chci vyzvat k umírněnosti právě proto, abychom nedávali další příčinu pro další výroky pana prezidenta, to je všechno.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, než začnu se svým vystoupením, tak bych na úvod řekl, ale možná se mýlím, protože já se stále ještě cítím jako senátorský elév, tak mi připadl zvláštní zrod dnešního zpravodaje tohoto bodu. A možná že by se to mělo, protože jsme dnes začali bod, který se pravděpodobně do budoucna stane precedentem a Senátu k ničemu dobrému nepomůže, tak možná by se to mělo podrobit právní analýze, jestli náhodou není mezera v jednacím řádu, ale nevím, možná se mýlím.

Já jsem původně chtěl na úvod včerejšího jednání tohoto pléna podat návrh na vyřazení tohoto bodu z programu. Nakonec jsem tak neučinil, protože cítím potřebu k této politováníhodné záležitosti se veřejně a poměrně podrobně vyjádřit, což bych normálně nikdy neudělal.

Předně mi, kolegyně a kolegové, dovolte připomenout současnou pozici a mandát prezidenta republiky. Byl zvolen v přímé volbě a jeho mandát, to číslo jsem si neověřoval, ale myslím si, že si jej pamatuji dobře, je 2 730 000 hlasů. Do prezidentské volby šel s podpisem více než 100 000 občanů. Současná podpora prezidenta dosáhla rekordu, podporuje ho 70 % občanů a už tady se nabízí otázka, jakým způsobem rozděluje společnost a jakou společnost. Chápu, že tato čísla mnohé dráždí. Ostatně to mnohé dráždilo od prvních minut vyhlášení volebního výsledku 2. kola prezidentské volby. A dokonce až tak, že část ústavních činitelů se nezúčastnila slavnostní inaugurace ve Vladislavském sále Pražského hradu v březnu 2013.

Z pohledu tohoto faktu je vytrvalá a opakovaná snaha předkladatelů návrhu – já za předkladatele beru kolegy senátory podepsané na návrhu usnesení – která až nyní s tichým souhlasem dalších dvou významných senátních klubů dosáhla svého cíle, tak z tohoto pohledu se lze domnívat, že zařazení dnešního bodu je spíše vyjádřením nesouhlasu s výsledkem demokratické volby prezidenta republiky. A kauza Kalašnikov, ke které se podrobně vrátím, je vítanou, leč nevěrohodnou a velmi špatně načasovanou záminkou vystupňování tlaku na prezidenta.

Dovolte, abych se ale vrátil zpět a mandát prezidenta republiky, který jsem v úvodu svého vystoupení rozebral a kvantifikoval, srovnal s mandátem naším, tedy nás, kteří budou prezidenta hodnotit. Stejně jako prezident jsme i my, senátorky a senátoři, voleni v přímé volbě z několika kandidátů. Stejně jako prezident jsme drtivá většina z nás nebo vlastně všichni, já se domníval, že kolega Čunek vyhrál už v 1. kole volby, ptal jsem se ho na to, tak těsně nevyhrál, takže všichni jsme voleni ve dvoukolové volbě. Co je však odlišné, a to rozdílem řádu, je mandát prezidenta a mandát náš, bohužel.

V prezidentských volbách v roce 2013 byla ve 2. kole volební účast 59,11 % hlasů. V posledních senátních volbách 2014 byla ve 2. kole volební účast pouhých 16,69 %. Dva roky předtím, 2012, 18,60. A další dva roky předtím to bylo, to číslo mi teď uniklo, bylo to kolem 30 %. A za ty poslední tři, po dvou letech kola voleb, je celkový průměrný mandát 29,85, tedy ani ne třetinový ve srovnání s volbou prezidentskou.

Další rozdíl, a to neméně významný, je v současné podpoře prezidenta a podpoře Senátu, měřeno preferencemi občanů. Existují v poslední době dva průzkumy. Prezident Zeman podle jednoho překročil 70 %, ten druhý je nedávný, tam je to, myslím, 59 nebo se to blíží 60. A ten poslední náš je 30 %. Já budu zvědav, kam ten náš se pohne po dnešním jednání. A že se pohne, to si pište, protože opakuji, prezident má největší možnou podporu, kterou kdy měl.

Dámy a pánové, ve druhé části svého vystoupení přejdu ke kauze Kalašnikov, která se stala pro premiéra Sobotku, po něm pro média a nakonec pro opoziční, ale i některé koaliční politiky s výjimkou ANO, Úsvit a dalších politických stran, jako je Úsvit-SPD atd., záminkou k dalšímu útoku na prezidenta. Což o to, děje se tak od prvního okamžiku zvolení Miloše Zemana, a je to setrvalý stav. Tentokrát je to ale o level výše. Do hry dnes vstoupil Senát, a to ze své vlastní vůle. Mně bohužel připadají reakce na kauzu Kalašnikov hysterické a jako by někteří politici neuměli dobře česky, nerozuměli češtině a nerozuměli významu vyřčených slov.

Aby bylo jasno, inkriminovaná otázka studentky na setkání prezidenta s občany 26. ledna v Tišnově zněla, doslovný celý citát, cituji: "Dobrý večer, pane prezidenta, já bych vám chtěla poděkovat za všechny občany ČR, určitě všechny, protože někteří ani neví, kdo na hradě sedí, jaká osobnost. Chtěla bych vám poděkovat, jakým způsobem vlastně svou funkci vedete, a měla bych na vás otázku. Určitě víte, že se projednávala petice za odstoupení pana Sobotky," míněno tedy předsedy vlády, nikoli místopředsedy Senátu, "a petice byla shrnuta ze stolu. Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem vlastně mají čeští občané postupovat, protože jak víme, pan Sobotka určitě nestojí za českým národem, ale proti němu." Konec citátu, otázky studentky.

Odpověď prezidenta Miloše Zemana byla následující, cituji: "Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta, a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta, ta se jmenuje Kalašnikov." Tolik prezident Zeman.

Bezprostřední reakce premiéra Bohuslava Sobotky na serveru Novinky.cz zní, cituji: "Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele." Konec citátu.

Následující reakce premiéra Bohuslava Sobotky v rozhovoru pro Respekt 1. února byla, cituji: "A zdá se mi, že výrok prezidenta o zastřelení předsedy vlády jako nejlepší řešení pro ty, kdo nesouhlasí s mojí politikou, zapadá do kontextu útoku White media a fašistů, kteří organizovali demonstraci přímo před mým bytem." Konec citátu. Tak je to tedy tady, "prezident Miloš Zeman zapadá do kontextu fašistů" je výrok předsedy vlády, kterého si nikdo prostě nepovšiml.

Na oficiálním webu jedné velké strany jsme si mohli přečíst, a vy víte které, nechci tady ale stupňovat napětí, přečíst označení prezidenta republiky výrazem, to první slovo tady nebudu celé citovat, začíná "zas", končí "ný" "fašistický hovado". Autorem je radikální proukrajinský aktivista Tomáš Peszynski.

Přejdu dál. Dostal jsem po 26. lednu velmi mnoho emailů a dostávám je dodnes. Většinou velmi expresivních, ale ani v jednom nebyly použity podobné výrazy jako na webu oné strany. Já osobně mezi lidmi, chcete-li voliči, trávím mnoho času. Loni v polovině roku jsem objel tak jako v kampani úplně celý senátní volební obvod. Názory lidí beru a ověřuji si na nich názory svoje, které nezřídka koriguji a přikláním se k tezi, hlas lidu, hlas boží. Těžko tomu ovšem může rozumět ten politik, který mezi lidi nechodí a jsa uzavřen v hermetickém a dorůžova laděném politickém skleníku, kde všechno funguje jako na drátku, kde se podřízení předbíhají, aby posloužili, aby šéf byl jako v peříčku. A proto možná jsou takové reakce.

Dovolím si dva krátké, skutečně kratičké emaily onoho hlasu lidu, který jsem tady zmínil, zde přečíst. E-mail první z 31. ledna večer. "Po zhlédnutí dnešních 168 hodin si nemohu odpustit malý dodatek. Pan Sobotka se nebojí prezidentova bonmotu s kalašnikovem, protože dobře ví, že mu to nehrozí. To, z čeho má opravdu strach, jsou parlamentní volby v příštím roce. Proto ho tak irituje, že na ně prezident Zeman upozornil jako na možnost dostat do parlamentu v případě – za předsedu vlády - jiné politiky." Konec citátu.

Kratičký e-mail druhý, rovněž z 31. ledna. "Je neskutečné, jak si premiér sebestředně vztahuje vtipný a bohužel pravdivý bonmot o použití kalašnikova, vzpomeňte si na Ukrajinu a na převrat na Ukrajině, čím se to tam dělalo, použití kalašnikova jako nedemokratické metody k likvidaci politika, prezidenta nevyjímaje. Myslí si pan premiér, že by tím chtěl prezident Zeman vyzývat k likvidaci sebe sama? Jeho výroky o tom, že prezident straší jeho děti a rodinu jsou od vysokoškolsky vzdělaného člověka až dětsky naivní. Asi to bude tím, že šel přímo ze školy do parlamentu bez praxe v jiném zaměstnání a tím i neznalosti praktického života."

Tolik příklad dvou e-mailů. A zakončím tuto část rozborem analytika Štěpána Kotrby. Otázka. "Co si myslíte o aféře Kalašnikov? Bohumil Pečinka uvedl, že Sobotka na Zemana zaútočil promyšleně a čekal jen na vhodnou příležitost, jak se proti němu vymezit." Odpověď Kotrby. "Nic z toho, co prezident Zeman řekl, nemůže nikdo soudný považovat za cosi, co by se dalo interpretovat jako hrozba nebo útok na premiéra Sobotku. Zde je pro ilustraci celý prezidentův výrok." Dál cituje výrok, který já už jsem citoval. A pokračuje. "Prezident mluví konkrétně, jasně, odpovídá na otázku z publika, jak se zbavit vlády, zcela věcně odpovídá, že vlády odcházejí dvojím způsobem. Demokratickou cestou podle výsledku svobodných voleb a nedemokratickou cestou, pučem, revolucí, násilným svržením, viz Ukrajina." Jak jsem tady už jednou citoval. "Jen jeden z těchto dvou způsobů je demokratický, a ten prezident tazatelce doporučil. Druhý prohlásil za nedemokratický. Přitom zdůrazním, že hovoří obecně, nehovoří o žádné konkrétní vládě a dokonce premiéra Sobotku ani jiného politika nejmenoval. Hrozbu v tom může vidět jenom ten, kdo ji chce vidět za každou cenu a kdo k tomu má jiné důvody, než je starost o demokracii."

Tolik analytik Kotrba, a já k tomu dodávám – Miloš Zeman v každém svém vystoupení má některé bonmoty a stejné to bylo s kalašnikovem. Byl to zjevně bonmot a zjevná nadsázka, naprosto zjevná. Pokud by pan premiér do toho nezapletl své děti a přátele, a postavil by se k tomu jako chlap, udělal by lépe.

Ale ono je, vážení, v podstatě jedno, co prezident řekne nebo co kdy řekl. Ještě se totiž nestalo, aby se po jeho sdělení na jakékoli téma nestrhla mediální bouře. Situace dospěla tak daleko, že média a politici, a to i mnozí levicoví, mají problém s větou pronesenou na závěr vánočního poselství, která zněla, cituji: "Tahle země je naše a tahle země není a ani nemůže být pro všechny." Konec citátu. Nebo další příklad: "Odejděme od politiky, přejděme k normální odbornosti profesní." Další příklad, asi před rokem se vyjádřil prezident při návštěvě, tuším, Pardubického kraje k inkluzi. Následovala mediální hysterie, samozřejmě proti. A uplynul rok, od nového školního roku by mělo být toto vzdělávání zakomponováno do vzdělávacího procesu a najednou je rozpačité mediální a politické ticho. A výrazná většina pedagogické i rodičovské veřejnosti s tímto krokem nesouhlasí. Toto je jasný a přitom apolitický příklad, kdo rozděluje společnost. Začíná to u těch, kteří se nesmířili s vítězstvím Miloše Zemana a kteří ovládají média, zejm. ty veřejnoprávní, zvláště pak Českou televizi. Jsem jinak nositelem, to sem možná nepatří, ale jsem jinak nositelem zcela zvláštní ceny poroty Zlatý citron, který mi udělili za opakované, politicky motivované vyhrožování České televizi. Za cenu jsem prostě osobně velmi rád.

Pro ilustraci zde uvedu jediný, zato učebnicový příklad svého tvrzení. Mluvím teď o České televizi. Loni počátkem září se prezident Miloš Zeman zúčastnil v Pekingu, myslím, že návštěva začala 3. září, oslav ukončení 2. světové války. Tam končila v Pacifiku porážkou Japonska, tam končila na východě 2. světová válka.

Pokud by se udělala obsahová analýza zpravodajství České televize z této návštěvy, pak bychom zjistili, že nejfrekventovanější výrazy byly dva. "Komunistická Čína" a "lidská práva". V publicistických a zpravodajských pořadech ČT jsem nezaznamenal jedinou pozitivní informaci, zato negativních chrlila ČT nekonečnou řadu. Proč to tady říkám? Protože za necelé dva měsíce byl v téže Číně na návštěvě premiér Bohuslav Sobotka a jako by v ČT někdo mávl kouzelným proutkem. Žádná komunistická Čína, žádná lidská práva. A shrnující globální výraz zpravodajství bylo "velké čínské turné". Kdo tedy přikládá prezidentovi? Kdo vyrábí prefabrikované jednostranné informace? Kdo vytváří tuto atmosféru?

Proti tomu si dovolím uvést další, a to je, myslím že poslední příklad dvojího metru a nebetyčné tolerance. Loni se jeden politik na Twitteru vyjádřil, nemám to přesně, proto to nedávám do uvozovek, ale obsah je naprosto přesný, vyjádřil, že jedny trencle tato republika snese. Řeč byla o kauze zcizení prezidentské standarty z Pražského hradu a jejího nahrazení červenými trenýrkami. Standarty, která s výjimkou fašistické okupace vlála nad Pražským hradem od dob Tomáše Garrigua Masaryka. Autorem ironizujícího výroku nebyl nikdo jiný než premiér Bohuslav Sobotka. A není mi známo, že by se kdokoli tady proti tomu nějakým způsobem ohradil. Ať už média nebo politici. Bylo zkrátka ticho po pěšině.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, mohl bych pokračovat ve srovnávání a uvádění příkladů dlouho. Například nedávnými výkřiky TOP 09 o prezidentově velezradě a nezpůsobilosti vykonávat prezidentský úřad, ale nepokládám to dál za potřebné.

Co ale za potřebné pokládám, je vám sdělit následující svůj závěr, který nikomu nevnucuji. Vím, že politické ego a partajní touha pokořit na půdě horní komory parlamentu prezidenta republiky mnohé přitahuje jako světlo noční lampy hmyz a že tomu nelze odolat. Podle velkého množství reakcí, které k tomu osobně dostávám, a podle svého rozumu ale také vím, že ten, komu dnešní nepatřičný bod ublíží, ostatně předřečník to tady říkal, to nebude Miloš Zeman, to bude Senát. Stokrát opakovaná lež o prezidentovi, který rozděluje společnost, která ho mimochodem podporuje ze 70 %, se ne a ne stát pravdou, naopak. Veřejnost je kolem něj stále více a více semknutá. A tak mě napadá, politiky lze vyměnit. Nepohodlné politiky lze dehonestovat. Co ale nelze, alespoň ne v demokracii, nelze vyměnit veřejnost. Tím jsem si naprosto jist a jsem rád, že jsem si díky navrhovatelům mohl toto vystoupení připravit a zde je přednést. Závěrem jenom podotýkám, že nedávno se prezident republiky a předseda vlády setkali v Lánech. Nemám tu citaci připravenou, ale asi si vzpomenete, že to oba interpretovali tak, že mají spory, ty že jsou věcné, nikoli osobní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové, no, to byla obhajoba rytíře v bílé zbroji tedy, pan prezident má opravdu dobré obhájce. Ale o to tady snad ani nejde. Budu mluvit tak, co možná ode mě mnozí ani nečekali. Ale já to musím říci, protože prostě je ve mně ten ústavní právník a na to já rezignovat prostě neumím a ani nechci.

Vztah mezi ústavními orgány upravuje Ústava a popřípadě jednací řády obou dvou komor. Činit státní orgán obecně smí jen to, co mu zákon umožňuje. Senát jako ústavní orgán má samozřejmě k dispozici instrument v podobě ústavní žaloby. To je instrument, který zákon předvídá a který když nazná, že jsou pro něj podmínky, tak ho má využít. Výzvy k jinému ústavnímu orgánu či tedy jakoby petice, ovšem v tomto případu, kterou dává vlastně orgán, to vskutku Ústava neupravuje. To je vyhrazeno občanům a nikoli státním orgánům. Nikde nenajdu v Ústavě ani nikde jinde, že by státní orgány mohly mezi sebou komunikovat nebo měly mezi sebou komunikovat právě skrze petice nebo výzvy.

Co ale mohou státní orgány učinit a nepochybně parlament především, resp. každá z jeho komor, činit jakési deklarace, vyjádřit se v obecné poloze. Tudíž tedy to, co se tady navrhuje, to usnesení, já bych ho navrhovala přeformulovat tak, že ten bod 1 by zůstal, protože to je popis určitých principů, fajn. Jen bych zformulovala pod písmenem a) druhý řádek. To "a", které je tam "odpovědný a jeho činy", tak tam by mělo být "avšak", jak mě požádal pan kolega Horník toto říci. A já znovu říkám, že ve třetím řádku slovo "přičítány", to je chybné, tam by měly být "přičitatelné", protože ne každý jeho projev má jakýsi mezinárodněprávní rozměr, jen určité projevy. Tak aby to bylo korektní.

Ale ten druhý bod, to je právě ta výzva, to je ta petice. Nemohu si pomoct, ale to prostě já nemohu. Ale navrhuji, aby se tam řeklo "konstatuje" místo toho "vyzývá", konstatuje, že prezident republiky jako hlava státu má být garantem řádu s posláním společnost sjednocovat a zmírňovat v ní konflikty. A proto by neměl z této své ústavní funkce vystupovat a svými projevy a činy společnost rozdělovat.

To je maximum možného, na které jsem schopná jít. Ale na ten text, který je tady předložen, ten bych opravdu podpořit nemohla, protože mé pevné přesvědčení je, že není v souladu s mým chápáním ústavy a tedy zákonů tohoto státu. Já si opravdu navíc nemyslím, že je úlohou Senátu být moralizátorem nějakého druhého ústavního orgánu. Tady lze opravdu jen obecně připomínat úlohy, deklarovat úlohy. Příště můžeme začít takto moralizovat, když se nám nebude líbit třeba rozhodování Ústavního soud. To prostě nejde. Takže bych jen prosila vzít rozum do hrsti, nemít ambice tak přehnané. Přesto se dá říci, co říci chceme. Ale způsobem, který by neevokoval vášně a nebyl by tak napadnutelný. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, mě vůbec docela překvapilo, že takový bod byl zařazen na jednání pléna. Dnes tady kolega s nejkrásnějším jménem nebo vlastně i příjmením připomněl můj výrok, že my, Václavové, držíme pohromadě. Já bych k tomu jen trošku s nadsázkou ještě přidal, že my jsme měli i své prezidenty poměrně dlouho. A nebyli to úplně mí prezidenti, ale uznával jsem je jako hlavy státu a nevím, jestli bych se odvážil nebo troufl přijít s nějakou takovouto kritikou.

Já jsem se domníval, že Senát se s touto problematikou již řádně a na úrovni vyrovnal, ať už to bylo ve VVVK, kdy se několik ústavních právníků vyjádřilo k výrokům a vystoupením prezidenta republiky, a to vesměs ve smyslu, že podezření na akt velezrady prezidenta Miloše Zemana nejsou důvodná. Nikdo podle mě nemůže senátory, samozřejmě ani senátorky nutit, aby hlasovali nad rámec zjištění o nějakém doprovodném usnesení. Takže Senát se tehdy vyjádřil tak, že tady nebyl přítomný počet senátorů a senátorek a podle mě prostě tím vyjádřili svůj názor a pro mě to tedy skončilo.

Rovněž žádný z těch výroků samostatně, ani jejich souhrn, nepředstavují ústavní delikt podle článku 65 Ústavy. Ale pouze prezentaci politických názorů bez konkrétního porušení ústavního pořádku.

Samozřejmě respektuji individuální přístup každého senátora. Ale připomínat nejvyššímu ústavnímu činiteli jeho pravomoci a povinnosti usnesením pléna Senátu se mi nezdá vhodné. Může mít v očích občanů spíše negativní dopad na hodnocení naší práce a možná i záporný pohled na samotnou existenci Senátu v parlamentním systému.

Čísla o důvěře občanů spíše hovoří o větší důvěře prezidentovi než Senátu. Konkrétně, to tady byla řečena ta čísla, u prezidenta je to na úrovni 60 – 70 %, Senát je někde v polovičce. Proto vyzývat prezidenta republiky, aby svými projevy a činy společnost nerozděloval, je neopodstatněné, zvláště když se nakonec vždy ukáže, že Miloš Zeman v těch prohlášeních měl pravdu. Asi jsem měl vynechat to slůvko "vždy", protože např. Peroutkův článek se zatím nenašel. Ale pravda by měla být hodnotovým kritériem hodnocení druhých, ať je to v rodině, v práci, mezi přáteli nebo mezi spojenci.

Výroky pana prezidenta jsou často uváděny neúplně nebo zkresleně a vykládány účelově proti Miloši Zemanovi. Řeknu příklad. Ono tady to trošku už bylo nastíněno v tom vystoupení senátora Veleby. Když tisk psal o postoji prezidenta k tzv. plošné inkluzi ve vzdělávání a doprovodil to fotkou s tělesně postiženou dívkou, tak jsem tento postoj hned odsoudil. Tisk má prostě velkou moc a na mě to takhle zapůsobilo. Emocionálně jsem to prostě převzal. Postupem času se však ukázalo, že hovořil o mentálně postižených žácích, kterým by měla být věnována spíše péče ve speciálních školách, praktických, ne je začleňovat do běžných škol. Stejný názor mají totiž i odborníci, mnozí rodiče a učitelé – nejen speciální pedagogiky.

I já jsem se tedy nechal nachytat a na chvíli jsem byl na straně těch, kteří vlastně rozdělují společnost. Ale dá se říci, že už jsem zase zpátky. Poté, co jsem si ověřil okolnosti i souvislosti s migrací, jsem názoru, že integrace za každou cenu není dobré řešení. Vše má svoje hranice, vše má prostě svoji hranici. Mohl bych to rozvíjet, ale nebudu.

Panu prezidentovi se omlouvám, čehož ti, co neúspěšně manipulují s míněním veřejnosti, nejsou schopni, bohužel ani tisk se nevrací k minulým informacím podaných ne zcela pravdivě a korektně, ale naštěstí občané současné problémy světa vidí objektivněji. Např. vánoční projev prezidenta občané v drtivé většině na rozdíl od nás politiků hodnotili zdravým rozumem jako dobrý, vyvážený, vycházející z reality doby. Osobně bych ho také podepsal a dneska tím spíš.

Občané také oceňují vzdání se části platů panem prezidentem ve prospěch potřebných, například Klokánku apod. Ale o tom se zase tolik nepíše. Takže pochvala prezidenta není na pořadu dne.

Samozřejmě jsou i případy bonmotů, rychlých odpovědí na otázky novinářů, kdy se diskutuje forma a obsah výroků. Za sebe říkám, že někdy mám k formě připomínky, avšak k obsahu většinou ne. V podstatě se s obsahem ztotožňuji. Je složité, podle mě nepatřičné stranicky kádrovat prezidenta přímo voleného občany. Osobně bych to nechal na našich občanech a pokud je někdo chce ovlivňovat, má na to samozřejmě právo. A to i na půdě Senátu.

Ale prostřednictvím přímo pléna to považuji za nevhodné, za účelové, nekorektní, s cílem za každou cenu pana prezidenta zdiskreditovat. S tím nemohu souhlasit a stejně jako mnozí občané, se kterými si o tom povídám, diskutuji. Musím tedy říci, že i ve své širší rodině mám poznatky, že nesdílejí tento názor, nedehonestovali by prezidenta. Většinou mezi nimi jsou ti, kteří v tom prvním kole volili kolegu Jirku Dienstbiera. Takže není to přímo o tom, že by pan prezident Miloš Zeman byl hned od začátku nějaká jednička, ale postupem času si prostě veřejnost získal a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Občané určitě ve volbách rozhodnou správně, pokud samozřejmě nebudeme chtít to změnit. Ale spíš bychom měli přemýšlet o tom, jaké ty kompetence prezident do budoucna by tedy měl mít, zamyslet se nad tím, a to si myslím, že je pro nás nová věc, je to první období, je to první zkušenost, tak je to pro nás inspirace a poučení. Takhle bychom na to měli nazírat, si myslím.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, navrhovatelé a zbytek Senátu, který tady ještě vydržel. Budu mluvit velmi krátce. Protože k tomu není skoro co říct. Uvědomme si, že jsme součástí moci zákonodárné. Vyjadřujeme se a chceme přijmout usnesení k moci výkonné. Pouštíme se na velmi tenký led. Jednoho krásného dne někdo bude chtít, abychom přijali usnesení k moci zákonodárné. Půjdeme do toho? Já totiž navrhuji, abychom zamítli tento návrh usnesení. To je vše, protože zde opravdu dochází jenom k hodnocení chování prezidenta jako fyzické osoby, a tím pádem se mu snažíme z moci, která nám nepřísluší, vnutit něco, co sám nechce dělat. O tom, že rozděluje společnost, to už jsme si tady vysvětlili, že to určitě není pravda. Protože spíš některé zákony, které přijímáme, rozdělují společnost, nikoliv chování prezidenta. Protože prezident sám o sobě má dostatečně vysoký kredit mezi našimi spoluobčany, což dokazuje opravdu těch 70 % preferencí, a my bohužel, si přiznejme, máme jenom 30. Takže my s 30 % chceme kritizovat někoho a chceme ho moralizovat. Prvně si udělejme pořádek sami u sebe.

Díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl přece jenom tady reagovat na něco, co tady zaznělo. Vznikl zde otazník nad tím zpravodajováním. Tak vystupuji jako prostý senátor, takříkajíc bez přívlastku.

Skutečně si myslím, patřím k lidem, kteří si myslí, že není pravda, že by pan prezident Zeman měl vždycky pravdu, jak tady zaznělo. Konkrétně mám na mysli třeba to, že byl informován z věrohodných ruských zdrojů, že Ruská federace neposlala žádné své vojáky na Krym, aby tam udělali anexi, to se ukázalo být, že asi není úplně přesně pravda. Ostatně s tím Peroutkou, to je sice spíše ornamentální záležitost, ale asi také nebude úplně pravda na jeho straně. Nechci připomínat starší rozsudky ohledně Miloše Zemana z jeho dřívějšího působení, které trochu tu standardu nad jeho sídlem zpochybňují.

Každopádně bych chtěl strašně zdůraznit, že já tedy nepatřím k lidem, kteří by jakýmkoli způsobem a kdykoli zpochybňovali mandát pana prezidenta. Ano, byl zvolen většinou občanů a je prostě legitimním prezidentem. Pro mě toto téma o tom vůbec není. Ale současně pro mě někdo, kdo byl zvolen do jakékoli funkce, tak není prostě imunní proti tomu, aby jeho kroky byly veřejností zkoumány. A v případě shledání nějakých nedostatků, řekněme, konstruktivně kritizovány.

Pokud jde o tu volební účast nebo o počet voličů, to je jako všechno hezké, ale zatím to je tak, že volební účast, počet voličů, dokonce ani zavedení přímé volby – nic z toho nemění Ústavu, nemění to rozdělení rolí, to, že pro prezidenta Ústava počítá s tím, že bude reprezentovat politiku státu, kterou určuje vláda. Pod kontrolou parlamentu, nebo pod dohledem parlamentu. To jsou všechno důležité věci, já je nijak nezpochybňuji. Ale to, že pořád ty role tady platí, jsou nastavené, a naštěstí zatím snad se neposunujeme k nějakému putinovskému Báťuškovi, který prostě jak řekne, tak to jako funguje.

Také mi nedá... Zazněly tu spíše dlouhé traktáty na obhajobu čehokoliv, co z Hradu v poslední době se děje. Mi to nedá přece jen zmínit tu smutnou záležitost s profesory, zase je to věc, s kterou se stát úplně nehroutí, ale je to prostě věc, kdy zákon celkem jednoznačně říká, jaký je popis práce té prezidentské profese. Už jsem tu zmínil tu otázku podpory vlády, jejíž má být prezident reprezentantem, a to ve velmi složité situaci. Občas veřejně používané, trochu nevhodné výrazy pro veřejnou postavu nechci tady už snad ani připomínat.

To snad z mé strany v tuto chvíli všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem původně neměl v úmyslu vůbec k tomuto bodu vystupovat. Je samozřejmě otázka, do jaké míry má či nemá Senát přijímat takovéto deklarace. Nepochybně každý můžeme mít na věc různý názor. Já si myslím, že to samozřejmě je možná věc, není to úplně novinka v parlamentu, častější je to v Poslanecké sněmovně. Tady na půdě Senátu to není úplně běžným zvykem. Ale nepochybně tomu nic nepřekáží.

To, na co musím reagovat, je vystoupení pana senátora Veleby, který zlehčoval některé výroky prezidenta, konkrétně mám na mysli ten s kalašnikovem. Pan kolega Veleba tady poměrně přesně odcitoval i ten dotaz a já mám pocit, že z toho je naprosto zjevné, že dotaz uvedené občanky směřoval na to, jak se zbavit premiéra této země. Odpověď údajně v bonmotu, to se můžeme dohadovat, nakolik to bylo vtipem a nakolik ne, spíše ano, zněla, že buď demokraticky volbami, nebo nedemokraticky kalašnikovem.

I když já si myslím, že to spíše ten bonmot byl, tak je potřeba také uvažovat o tom, v jaké době se takové výroky pronášejí, jaké napětí panuje v české společnosti – byť můžeme mít různé názory na to, jestli ten strach je, nebo není odůvodněný. Nicméně to napětí je realitou. Samozřejmě, že hlava státu by měla velmi vážit slova v takovéto situaci, protože jakkoliv to mohlo být myšleno jako nepovedený vtip, tak nemůže ani prezident vědět, do jaké míry to vezme vážně někdo jiný v této atmosféře, někdo, kdo také nemusí být třeba duševně v pořádku – a vezme to jako reálný návod.

A to, že nejde o zanedbatelnou záležitost, dosvědčují i výroky na některých extremistických demonstracích, které se odehrály 6. a 7. února letošního roku. Já tady odcituji jednoho z poslanců Parlamentu ČR, který patří k extrémní části spektra. Tady citace: Prezident řekl, že cesta k odstranění vlastizrádného politika může být demokratická – volba a nedemokratická – kalašnikovem. Pokud vláda této země zrazuje své občany, zrazuje svou zemi, odmítá referendum občanů, pak je nutné takové totalitní elity co nejrychleji vyměnit. Tady už to vůbec neznělo jako bonmot, byla to návaznost na předchozí výrok hlavy státu a podobné výroky od řečníků na demonstracích – padaly i další.

Já v zásadě už je tady asi nebudu jmenovat, jako jsem to neudělal v tom prvním případě, protože jim vlastně nechci dělat reklamu. Jenom jsem chtěl demonstrovat, jak vážná ta situace je, jak v takovémto napětí takovýmto způsobem žertovat o nedemokratickém odstranění premiéra republiky kalašnikovem není úplně nepodstatná záležitost. Musím říct, že i útoky na premiéra v podobě výhrůžek smrtí, a nejenom na premiéra, i na řadu dalších lidí, jsou naprosto běžnou záležitostí. Můžeme se pouze dohadovat, do jaké míry je to myšleno vážně, nebo do jaké míry zůstane jenom u slov, nebo jestli někdo bude tak šílený, že přikročí i k činu.

Doopravdy není radno si s takovýmito věcmi zahrávat. Takže já to nepovažuji za úplnou banalitu. Mohl bych uvádět další příklady, ale nebudu. Myslím, že pan kolega Šesták v tom úvodním slově tady poměrně precizně popsal celou řadu problémů, které souvisí se způsobem výkonu funkce prezidenta republiky. Ten návrh té deklarace, ať už je, či není vhodné vůbec něco takového projednávat z tohoto hlediska, mně přijde ještě velmi umírněný. Ty možné úpravy, neúpravy, které tady říkala paní kolegyně Wagnerová, mně v zásadě nepřijdou nijak zásadní. Jsou to detaily, o kterých se můžeme bavit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Já možná překvapivě pro některé kolegy vystoupím na obranu pana prezidenta v jedné věci, a to především v tom, že někdy nám každému ujede v nějakém přímém rozhovoru nějaké to slovo. To se stát může. A taky se to stává.

Možná – případ Peroutka je toho dokladem – by bylo taky vhodné ukončit zatěžování soudů možná zbytečnými tahanicemi tím, že by se předem omluvil každý z nás, vč. pana prezidenta, za nějaký výrok, který nebyl pravdivý. A možná nebyl míněn ani nějak špatně.

Co se týká pana premiéra, tak tam si myslím, že ta reakce byla absolutně nepřiměřená. Já jsem totiž přesvědčen, že v této republice přes všechny problémy, které máme, žádné přímé ohrožení politika nějakého tady není, a v historii ani nebylo.

Pan premiér se nad tím výrokem měl usmát, a tím by možná nejvíc vyjádřil, co si o tom výroku myslí. Ta jeho reakce byla naprosto zbytečná a hysterická, byť ten výrok nebyl šťastný, zcela jistě.

Nicméně co to způsobí? Já jsem vystoupil tak trochu proto, že kolega, senátor Malý, tedy pardon, jeden z kolegů, myslím, že senátor Homolka, omlouvám se, řekl, že pan prezident dává část svého platu atd., jistě je to záslužné a je to bohulibé, aby každý z nás vyjadřoval solidaritu s těmi, kteří nemají prostředky a zaslouží si je. Nicméně já bych rád věděl, kolik stojí ochranka a ochrana pana prezidenta, protože jsem viděl teď nedávno nějaká čísla, ani se mi nechce věřit, o kolik desítek milionů stojí pan prezident Zeman více než jeho předchůdci. Já jsem přesvědčen, že se žádná dramaticky horší situace nekoná, žádné ohrožení prezidenta tady není větší, než bylo předtím. Takže si myslím, že tady by bylo dobře možná v kontextu s těmi výroky taky nepřehánět to na druhou stranu, takže ať pan premiér Sobotka není tak bolestinský. To je jedna věc. Ale na druhou stranu – pan prezident možná by po poradě s panem ministrem vnitra a možná i s vládou nemusel přistupovat k tak masivní ochrance, kterou kolem něho vidíme, když někam přijede. Protože se mi to zdá zbytečně drahé pro tento stát.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem už nechtěl vystupovat, moc chuti do toho skutečně nemám, ale nevypořádal bych se se svým svědomím, kdybych tady neřekl jeden svůj názor. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych chtěl říct kolegovi Dienstbierovi, že se domnívám, nebo jsem stoprocentně přesvědčen, že není objektivní a že je poznamenán tou volbou, což se těžko dokazuje, ale já tady musím říct, on se tomu srdečně směje, nicméně já budu pokračovat, já tady musím říct jednu věc. To, co řeknu, lze dohledat, to nemůže být žádný problém. Já jsem mu posílal těsně po volbě prezidenta, kde on vystupoval v Rádiu Impuls a kde mimo jiné řekl – citaci přesnou nejsem samozřejmě teď schopen, ale lze to dohledat, kde řekl, že: Prezident Miloš Zeman je spojen s pražským podsvětím a že to byl taky důvod... (Ministr Dienstbier se podivuje.) Ano, to jste řekl, pane ministře. To byl taky důvod... Já bych nikdy tyto věci tady nepoužil, ale já bych si to s tím svým svědomím nevyrovnal, protože si myslím, že tam je tvrdá zaujatost, naprosto tvrdá zaujatost. To je tak asi všechno, dál už vystupovat nebudu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Já také trošku ulevím svému svědomí. Víte, česká společnost nebo český národ má nějak zakódované, že máme úctu k našemu prezidentovi. To už pochází od dob Tomáše Garrigue Masaryka. Částečně to bylo i kupodivu v rámci komunistické totality, vždycky k tomu prezidentovi byly menší výtky než samozřejmě k té vládě, nebo k té vládnoucí straně. Takže to v nás je. Možná je to tak dobře. A možná toto je taky příčinou tohoto střetu.

Já když mluvím s lidmi a lidé hodně často mluví o výrocích pana prezidenta a o těch jeho postojích, tak slyším takovou zvláštní větu, protože ne všichni se vším souhlasí, oni s něčím souhlasí, s něčím nikoliv, a s tím, co nesouhlasí, tak vždycky řeknou: No, když on je takový... To se dost často ozývá. On je takový, patří to k jeho vlastnostem, k jeho podstatě. Ale já se domnívám, že on v takových těch zásadních věcech, v ústavních věcech nemůže být takový. Kdyby byl předseda nějaké politické strany nebo nějakého hnutí, tak ty jeho výroky budou naprosto běžné a ty jeho postoje budou vnímány, že je to součást nějakého politického boje. Ale on jako prezident by takový být neměl. Proto asi vzniká tato výzva, proto část veřejnosti se k němu staví negativně. A je to jeho chyba, je to škoda. Protože prezident republiky by měl být něco jako... Papež má takový přívlastek – servus servorum - služebník služebníků. To znamená, jako ten první, který by měl hledat tu pravdu, takovou tu svornost v tom národě. A to mu bohužel chybí. Proto já s tou výzvou nemám nějaký problém a já ji podpořím.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já už jenom velmi stručně k panu senátorovi Velebovi. Já jsem to tady říkal už v kuloárech dávno předtím, než tento bod začal, že asi radši nebudu vystupovat, protože z okruhu blízkých prezidentu republiky – kdykoliv řeknu cokoliv kritického, tak zazní, že to je proto, že jsem neunesl výsledek prezidentské volby. Jednak tedy bych tím ztratil možnost jakkoliv se vyjadřovat kriticky, kdykoliv s něčím nesouhlasím, což nehodlám akceptovat. A pana kolegu Velebu bych také musel upozornit, že rozhovory, na které on odkazuje, tak proběhly už před volbami, že jsem to tvrdil konstantně už předtím, tedy v době, kdy jsem ani teoreticky nemohl být zhrzen výsledkem prezidentské volby. A mimo jiné jsem narážel na propojení současného kancléře Mynáře na firmy, na akciové společnosti, které tvořily konsorcium, které pro dopravní podnik vymáhalo v exekucích pohledávky za černými pasažéry, což byl velmi výnosný byznys. To, jak byl dopravní podnik napojen na to pražské ekonomicko-mafiánské prostředí, je poměrně všeobecně známo. Lidé blízcí prezidentu Zemanovi se na tomto kořistění v Praze bohužel tedy podíleli. O tom já jsem mluvil v kampani před prezidentskou volbou, v době, kdy, jak říkám, jsem vůbec nemohl být z výsledku ještě zhrzen. To je věc, na které si trvám. Prostě to je také jeden z problémů, jakými lidmi se prezident republiky obklopuje a co, alespoň v mých očích, velmi výrazně zpochybňuje jeho působení ve funkci. A bohužel ti lidé za sebou mají velmi pochybnou minulost. V případě pana Mynáře se to týkalo dokonce akciového podílu v jedné z těch společností, která konsorcium vymáhající v exekucích pohledávky tvořila.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Požádal bych navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Dámy a pánové, já se jenom chci vyjádřit k návrhu paní kolegyně Wagnerové, že s jejím návrhem souhlasím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrá, takže teď bych požádal pana zpravodaje, aby nás tedy seznámil se způsobem, o čem a jak budeme hlasovat. Prosím.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Já jenom rychle – na úvod tady byla otázka na způsob vzniku zpravodaje. Já jsem se do toho opravdu nijak nehrnul, ale prostě byl to návrh, pokud jsem si všiml, místopředsedy Senátu, který byl poměrně velkou většinou odhlasován.

Pokusím se i nadále se zhostit svého úkolu tím, že konstatuji, že této rozpravy se zúčastnilo, pokud jsem dobře počítal, 9 senátorů, z toho dva dvakrát (senátor Veleba a senátor Dienstbier.) A během rozpravy zazněl jeden návrh na zamítnutí od senátora Miloše Malého a jeden pozměňovací návrh, což je formulační úprava paní senátorky Wagnerové. Tento pozměňovací návrh máte před sebou, takže jej nebudu číst, ale jeho podstatou je, že bod II. se mění z výzvy prezidentovy na konstatování o prezidentovi. A po konzultaci s odborníky je myslím zjevné, že postup hlasování by měl být takový, že nejprve se bude hlasovat o návrhu na zamítnutí. Pokud tento nebude schválen, bude se hlasovat o pozměňovacím návrhu paní senátorky Wagnerové. A bez ohledu na to, jak toto hlasování dopadne, vlastně už to bude přijato, nebude-li přijat návrh na zamítnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Nyní ještě pan senátor Šesták jako navrhovatel.

Senátor Jiří Šesták:  Já jenom pro procesní čistotu. Návrh paní kolegyně Wagnerové si osvojuji a žádám, aby bylo o něm hlasováno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, ale nejsem si zcela jist, jestli v tomto případě můžeme hlasovat o zamítnutí, protože to není zákon, usnesení se buď schválí nebo se neschválí, ale budiž, návrh zazněl.

V tuto chvíli nechám hlasovat o zamítnutí. V případě, že neprojde zamítnutí, pak se bude hlasovat o dalším návrhu. Ale požádal bych pana senátora Miloše Malého, zda by nezvážil a nestáhl svůj návrh, protože o usnesení v podstatě rozhodneme hlasováním.

Senátor Miloš Malý:  Pro rychlost jednání stahuji svůj návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám. Kolegyně a kolegové, nyní vás všechny odhlásím, protože máme čerstvé stavy. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami a zkontrolujte si,prosím, modré světélko, abychom se nemuseli v hlasování opět vracet třeba za 14 dnů. Je nějaká námitka? Není. Jsou všichni přihlášeni? Předpokládám, že ano, nikdo se nehlásí.

Ještě jednou si upřesním, že budeme hlasovat o návrhu usnesení jako o celku. Usnesení má dvě části a první část má dva odstavce. Čili jenom jsem si chtěl upřesnit, že paní senátorka Wagnerová navrhuje hlasovat o celém usnesení jako o celku, nebo budeme hlasovat o částech?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej předložila paní senátorka Wagnerová.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 44 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 18, proti bylo 7. Návrh byl tedy přijat.

Blahopřeji předkladatelům. Myslím si, že to je dobrý precedent pro Senát a věřím, že tento výživný bod se bude ještě opakovat několikráte, a možná, že i v případě jiných lidí, které zde budeme zřejmě posuzovat.

Ale není mým úkolem to hodnotit.

Kolegyně a kolegové, děkuji vám. Tím jsme ukončili poslední bod našeho jednání. Přeji vám šťastnou cestu domů a končím jednání 19. schůze Senátu. Na shledanou!

(Jednání ukončeno v 18.04 hodin.)