Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 02.03.2016

(1. den schůze – 02.03.2016)

(Jednání zahájeno v 9.06 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 19. schůzi Senátu.

Chtěl bych vás poprosit, abyste ukončili diskuse a věnovali se této schůzi.

Schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 10. února tohoto roku.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Radek Sušil, Jan Žaloudík, Dagmar Terelmešová, Jaromír Jermář, Ivo Bárek, Petr Vícha, Libor Michálek, Zdeněk Papoušek, Daniela Filipiová, Tomáš Jirsa a Miroslav Nenutil.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými kartami, pokud jste tak neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 19. schůze Senátu byli senátoři Karel Kratochvíle a Zdeňka Hamousová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? (Hlásí se senátorka Alena Dernerová.) Prosím, paní kolegyně Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobrý den, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já chci omluvit paní Zdeňku Hamousovou, předsedkyni našeho klubu, protože má dovolenou - a asi se zapomněla omluvit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, takže já bych prosil spolupracovníky z organizačního odboru, aby mi sdělili další jméno možného ověřovatele. Chvilku vydržte...

Stahuji tedy návrh na Zdeňku Hamousovou, je omluvena. A vedle Karla Kratochvíleho navrhuji kolegu Jiřího Voseckého. Nemá výhrady? Nejsou připomínky? (Senátor Jiří Vosecký souhlasí.) Nejsou.

Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování.

Je to první hlasování, takže pustíme znělku.

Budeme hlasovat o návrhu na ověřovatele této schůze, který jsem již přednesl.

Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 1, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 63, proti nikdo.

Konstatuji, že ověřovateli této schůze se stali kolegové, senátoři Karel Kratochvíle a Jiří Vosecký.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 19. schůze Senátu.

Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor navrhuje doplnit bod, kterým je – Balíček k oběhovému hospodářství, je to senátní tisk č. N 053/10, N 054/10, N 055/10, N 056/10 a K 058/10, a to za senátní tisk č. 170 - bude to nový bod č. 4 ve vašem pořadu, který máte k dispozici - jako návrh.

Do bloku ministra vnitra navrhuje Organizační výbor zařadit senátní tisk č. N 066/10 a byl by to nový bod č. 8 v pořadu, který máte na stole.

Organizační výbor ještě navrhuje doplnit na pořad schůze senátní novelu o elektronických komunikacích, senátní tisk č. 196, a to za tisk č. 189 – nový bod č. 20.

Výbor pro záležitosti EU projednal dva senátní tisky, a to N 046/10 a N 047/10, které na žádost ministra zahraničních věcí navrhuje Organizační výbor doplnit na pořad této schůze Senátu, a to do bloku ministra zahraničních věcí; a nově jsou to označeny body pořadu, body 11 a 12.

Senátor Libor Michálek požádal o přeřazení senátního tisku č. 161 – senátní novela zákona o státním podniku na pořad příští schůze. Tento bod je v písemném návrhu, který máte k dispozici, přeškrtnut.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí. Děkuji vám.

Můžeme přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 19. schůze.

Navrhuji, abychom o všech návrzích, které jsem předložil za Organizační výbor a přečetl, vzhledem k tomu, že k nim nebyla žádná diskuse, se hlasovalo najednou. To znamená jsou to body vlastně na doplnění této schůze. Pokud s nimi bude souhlas, tak bychom potom hlasovali o celém pořadu, ve znění předchozího hlasování.

Jsou k hlasování nějaké námitky? Nejsou.

Bez znělky přistoupíme k hlasování o návrzích na doplnění tak, jak je předložil Organizační výbor.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 2, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 62, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o pořadu celé schůze, a to v souladu s předchozím hlasováním.

Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 3, registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 63, proti nikdo.

Návrh byl schválen a budeme se tímto pořadem schůze řídit.

Přistoupíme k projednání prvního bodu naší schůze a tím je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 18. - 19. února 2016

Tisk č. 209

Senátní tisk č. 209. Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 209, s obsahem a s problematikou tohoto bodu nás seznámí předseda vlády Bohuslav Sobotka, kterého mezi námi vítám. (Chvilka čekání.) Ještě jednou vítám pana předsedu vlády a zároveň ho žádám, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení senátoři, přeji hezké dopoledne.

Dovolte mi, abych vás, jak už je zvykem při mých návštěvách v Senátu informoval zejména o jednání Evropské rady. Tentokrát se bude jednat o informaci, která se týká jednání Evropské rady ve dnech 18. až 19. února. Nicméně mi dovolte, abych ještě dopředu řekl, že další mimořádné jednání Evropské rady nás čeká teď v pondělí a následně potom ještě v polovině měsíce března. Jednání Evropské rady jsou v poslední době hodně intenzivní a také vás asi nepřekvapí, když řeknu, že hlavním důvodem, proč se schází mimořádně Evropská rada v pondělí, je situace v oblasti migrace a jednání s Tureckem. A nepochybně také Evropská rada, která bude v polovině března, se bude rovněž primárně zabývat řešením migrační krize.

Pokud jde o Evropskou radu, kterou už máme za sebou. Programu Evropské rady dominovalo téma Velké Británie. Evropská rada se věnovala britské reformní agendě... (Hluk v Jednacím sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo, promiňte. Vážené kolegyně, vážení kolegové, z mého pohledu – v pravé části - kdybyste se věnovali pořadu schůze a minimálně nerušili. Děkuji vám za to.

Pane předsedo, prosím.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Evropská rada se věnovala britské reformní agendě. Pokud jde o britské požadavky, tak se podařilo nalézt dohodu. Došlo k přijetí rozhodnutí hlav státu a předsedů vlád o novém řešení pro Spojené království. Přijetí tohoto rozhodnutí předcházelo dvoudenní intenzivní vyjednávání, jak na úrovni celé EU, tak i na úrovni jednotlivých členských států.

Česká republika zastupovala během jednání jako předsednická země nejen naše regionální uskupení V4, které je v poslední době velmi aktivní i při jednáních na evropské úrovni, ale fakticky jsme zastupovali zájmy přibližně deseti států, které sdílely úvodní vyjednávací pozice ČR a také úvodní vyjednávací pozice zemí V4.

Jak bylo zřejmé už před odjezdem na jednání, středem pozornosti ČR byla během těchto dvou dnů oblast sociálních dávek a s ní spojená otázka volného pohybu osob. Ostatní části dohody nebyly z pohledu ČR, tak jak byly připraveny před jednáním Evropské rady, zásadně problematické.

První část schváleného rozhodnutí – věnovaná zprávě hospodářských záležitostí - umožňuje alespoň jednomu členskému státu, který se neúčastní bankovní unie, spustit mechanismus na ochranu nečlenských států eurozóny ve vztahu k legislativním návrhům, které souvisí s bankovní unií.

Také jednání o druhé části rozhodnutí potvrdilo očekávání, že debata tady nebude složitá. Oblast konkurenceschopnosti byla ve výsledku nejméně problematickou částí návrhu. Evropská unie a členské státy se zavázaly podniknout kroky k posílení vnitřního trhu, k posílení mezinárodní konkurenceschopnosti a také ke zlepšování právní úpravy.

Pokud jde o oblast suverenity. Tam si Velká Británie vyjednala vyvázání z principu stále užšího svazku mezi národy Evropy. Součástí rozhodnutí je i nový blokační mechanismus, který zavazuje členy Rady k tomu, aby zanechali projednávání legislativního návrhu, nebudou-li zohledněny výhrady více než 55 % vnitrostátních parlamentů.

Vážené senátorky, vážení senátoři, nyní mi dovolte, abych se ve větší míře detailu věnoval textu rozhodnutí v jeho poslední části. Ta se týká volného pohybu osob a mohu říci, že ve své výsledné podobě z velké části zohledňuje požadavky České republiky, tak jak je Česká republika uplatňovala během celého vyjednávacího procesu.

Chci poznamenat, že návrh dohody už tak, jak byl představen, ještě předtím, než jsme vůbec ne Evropskou radu přijeli, už doznal změn oproti původním návrhům a už tam bylo zřejmé, že je snaha najít shodu i se zeměmi, které zastávaly obdobně kritické pozice jako Česká republika.

Nejvyšší důraz byl ze strany České republiky při vyjednávání kladen na otázku přídavků na děti, které pobývají v jiném členském státě než je místo, kde pracuje osoba, které nárok na takové přídavky vzniká. Oproti plošnému zrušení přeshraničního vyplácení dětských přídavků, které prosazovala Velká Británie na začátku vyjednávání, se podařilo vyjednat volitelnou indexaci těchto přídavků po schválení příslušné evropské legislativy. Na nově příchozí pracovníky se tato indexace bude vztahovat až od roku 2020. Rozhodnutí obsahuje garanci, že indexace nebude v budoucnu rozšířena na jiné sociální dávky, a garanci, že podmínky pro občany Evropské unie nebudou horší než pro občany třetích států.

Druhou z pohledu České republiky významnou částí výsledného rozhodnutí v oblasti sociálních dávek a volného pohybu je tzv. ochranný mechanismus. Tento mechanismus umožní omezit přístup nově příchozím pracovníkům k některým prvkům sociálního systému po dobu čtyř let od zahájení zaměstnání, přičemž omezení budou postupem času ubývat.

Velká Británie v průběhu vyjednávání prosazovala celkovou délku trvání mechanismu 13 let; to byl tedy základní britský návrh. I díky úsilí České republiky a pevnému postoji zemí V4 byla ve výsledku celková délka trvání ochranného mechanismu stanovena na sedm let. Mechanismus se dotýká pouze nepříspěvkových dávek při zaměstnání. Jedná se o velmi specifické dávky, které většina právních řádů členských států Evropské unie nezná. Na vyplácení příspěvkových dávek se tento dohodnutý mechanismus nevztahuje.

Pokud jde o účinnost rozhodnutí, které přijala Evropská rada. Na jednání Evropské rady tam byl výslovně doplněn odstavec, který jasně říká, že účinnost přijatého rozhodnutí nastane až okamžikem, a pouze okamžikem, kdy Velká Británie oznámí, že se na základě výsledků referenda rozhodla zůstat členem Evropské unie. Jednoduše řečeno – tato dohoda padá v okamžiku, kdyby se občané Velké Británie rozhodli jinak, to znamená, rozhodli by se podpořit vystoupit Velké Británie z Evropské unie.

Vážené senátorky, vážení senátoři, jsem přesvědčen o tom, že se nám v rámci vyjednávání podařilo dosáhnout kompromisu, který bude základem pro rozhodnutí občanů Velké Británie pro setrvání v Evropské unii. Velkou Británii považuji já osobně i vláda České republiky za integrální součást Evropy, za integrální součást Evropské unie. Bez Británie by Evropská unie byla slabší a je proto v našem zájmu vyvinout maximální úsilí k tomu, abychom Británii v Unii udrželi. Jsem přesvědčen, že kompromis, kterého bylo dosaženo na jednání Evropské rady, je právě tímto maximálním úsilím, a myslím si, že dohoda z Evropské rady umožnila britskému premiérovi Cameronovi, aby přijel do Velké Británie a začal v podstatě ofenzivní kampaň k tomu, aby se Britové rozhodli v Evropské unii zůstat.

Z pohledu nových členských zemí Evropské unie nebo zemí, které mají výrazně nižší životní úroveň – jsou to většinou země, které přistoupily do Evropské unie v posledních deseti, dvanácti letech – bylo velmi důležité, abychom nastavili omezení, která se týkají možné indexace sociálních dávek. Myslím, že není žádným tajemstvím, že nejenom Velká Británie, ale i řada jiných zemí na západě Evropy přemýšlí o tom, jak ušetřit ve svých výdajích tím, že by do budoucna indexovaly vyplácené nebo přeshraničně vyplácené sociální dávky. Tento zájem se zdaleka netýká jenom dětských přídavků. Na začátku vyjednávání jsem se obával, že právě toto bude největší komplikace. A ukázalo se, že jsem měl pravdu, protože pokud šlo o diskusi o rozsahu těchto dávek, o indexaci dětských přídavků, o omezení na nové nebo na staré pracovníky, největší problém už zdaleka nebyl s Velkou Británií, ale s dalšími západoevropskými zeměmi, které prostě měly zájem využít situace a vytvořit si prostor pro indexaci sociálních dávek. Domnívám se, že pokud by došlo k tomuto průlomu, bylo by to jenom proti volnému pohybu osob, protože volný pohyb osob v sobě podle mého názoru jasně zahrnuje také stejné právo na sociální zabezpečení pro všechny pracovníky, bez ohledu na to, z jaké členské země Evropské unie přichází, ale bylo by to samozřejmě také proti kohezi, proti soudržnosti, proti těm principům, na základě kterých také Česká republika vstupovala do Evropské unie.

Za nejdůležitější výsledek tedy pokládám omezení principu indexace pouze na dětské přídavky. Pokládám za důležité, že bylo vyjednáno přechodné období, to znamená, že pro stávající pracovníky bude indexace možná nejdříve v roce 2020 u těch států, které se pro to rozhodnou, což je, myslím si, důležitá věc, a u nových pracovníků nebo u nově narozených dětí bude možná indexace v okamžiku, kdy bude schválena příslušná evropská legislativa, což pravděpodobně potrvá jeden až dva roky, než k něčemu takovému na evropské úrovni dojde.

To je, řekněme, shrnutí první části Evropské rady, která se týkala možného Brexitu.

Pokud jde o druhé téma, téma migrace. Cílem diskuse bylo zhodnotit dosavadní průběh realizace rozhodnutí, která byla přijata na úrovni Evropské rady v reakci na uprchlickou a migrační krizi a připravit také diskusi na jednání březnové Evropské rady. Myslím si, že toto jednání proběhlo ve velké shodě, protože debata na úrovni Evropské rady se výrazně změnila. Změnilo se celé klima, ve kterém se vede diskuse. Zatímco před rokem, kdy jsme jezdili jako zástupci zemí V4 na jednání Evropské rady, hlavním tématem byla relokace migrace, tak dnes v tuto chvíli je hlavním tématem posílení ochrany vnější hranice, zejména posílení ochrany vnější schengenské hranice. Zatímco před rokem se diskutovalo o kvótách, nyní se diskutuje o společné evropské pobřežní a pohraniční stráži. Zatímco před rokem vlastně nebyla debata vůbec o žádných opatřeních, která by měla migraci regulovat, dnes se hovoří o tom, co by mělo učinit Turecko v rámci akčního plánu pro to, aby zastavilo nelegální ekonomickou migraci a aby se vůbec zreguloval silný migrační tlak, který jde na Evropu. Jsem přesvědčen o tom, že vnímání charakteru a podstaty migrační krize u velké části evropských zemí se posunulo směrem k tomu, jak od samého počátku realisticky viděla migrační krizi skupina zemí V4. Proto myslím, že nebyl problém, abychom se na jednání Evropské rady shodli na hlavních cílech, které společně v rámci celé Evropy máme, to znamená naplnění dohody mezi Evropskou unií a Tureckem, výrazné omezení migračních proudů, redukce nelegální migrace, ochrana vnější hranice, zachování schengenského prostoru.

Evropská rada přivítala akci NATO, která byla připravena v té době pro monitoring situace mezi Tureckem a Řeckem. Přivítali jsme všechna řecká a turecká opatření, která směřují proti nelegálnímu převaděčství a dohodli jsme se na tom, že se Evropská rada mimořádně sejde toto pondělí, abychom průběžně vyhodnotili, jakým způsobem jsou tyto klíčové cíle naplňovány a abychom se také mohli sejít s předsedou turecké vlády, aby bylo zřejmé, jak Turecko nadále bude přistupovat k regulaci migrační krize.

Je zřejmé, pokud se podíváme na aktuální čísla, na situaci, která je dnes v Řecku, že zatím se nedaří naplnit ta očekávání, která jak Česká republika, tak podle mého názoru celá Evropská unie vkládala do opatření, které by mělo Řecko zrealizovat. Počet uprchlíků, kteří se dneska snaží dostat do Řecka a dostávají se ve velkých počtech, se pohybuje mezi tisícem až dvěma tisíci uprchlíky denně, a to jsme na jaře, na začátku letošního roku, čili tempo nebo silný migrační tlak, pokud nebude zregulován, by samozřejmě mohl vést v nejhorším scénáři k zopakování situace, kterou Evropa zažívala v loňském roce.

Myslím si, že je pochopitelné, že se Evropská unie nemůže spoléhat pouze na Turecko, byť bez Turecka žádné řešení možné není, ale nemůžeme se spoléhat pouze na Turecko a musíme pokračovat v opatřeních, která bez ohledu na jednotlivé kroky Turecka zajistí ochranu vnější schengenské hranice. Proto je potřeba, aby pokračovala příprava společné evropské pobřežní a pohraniční stráže. Chci jasně potvrdit, že jakmile pobřežní a pohraniční stráž vznikne, Česká republika je připravena vyslat do společné pohraniční stráže své experty, jsme připraveni vyslat tam policisty.

Ministr vnitra začal připravovat organizační změny tak, aby Policie České republiky měla připravený určit kontingent, to znamená určitou speciální jednotku, která bude reorganizována v rámci policie a bude právě připravena organizačně, kvalifikačně, jazykově na to, aby tito policisté mohli být pružně nasazováni do operací Frontexu nebo do operací společné evropské pohraniční stráže. Myslím si, že je důležité, abychom takovýto potenciál na straně České republiky zformovali, aby to nebyly jenom náhodné mise nebo náhodná pomoc, tak jak dneska pomáháme Slovinsku, tak jak pomáháme Makedonii, ale myslím si, že by naše policie měla mít specializovaný útvar, který k tomuto bude připraven.

Čili je jasné, že Turecko může udělat hodně, ale nemůžeme na něj zcela spoléhat. Evropa musí vytvořit společnou ochranu vnější schengenské hranice. A spojitou nádobou se situací v Turecku a Řecku je samozřejmě situace v oblasti západního Balkánu.

Ve svém vystoupení na jednání Evropské rady jsem vyjádřil pochopení pro postup Rakouska. Rakousko v uplynulém roce přijalo velké množství uprchlíků. Je evidentní, že rakouské kapacity pro přijímání nových uprchlíků jsou dneska naplněny nebo naplněny z velké části. Chápu rozhodnutí Rakouska limitovat možný počet uprchlíků, které bude schopno Rakousko v letošním roce přijmout. A v okamžiku, kdy Rakousko přijalo toto rozhodnutí, je zřejmé, že tomuto rozhodnutí se budou muset přizpůsobit i země v oblasti západního Balkánu. To znamená, že potřebujeme integrovat země západního Balkánu, včetně těch států, které nejsou členy Evropské unie, do společného řešení migrační krize, že země jako Srbsko, Makedonie, potenciálně možná Albánie jsou zeměmi, které leží na hlavní nebo vedlejší migrační trase a je potřeba s těmito státy počítat a je potřeba jim také výrazným způsobem pomoci. Jestliže nedojde k regulaci migrace na hranici mezi Tureckem a Řeckem, bude muset výrazněji k regulaci migrace přispět region západního Balkánu, počínaje Makedonií.

Česká republika je připravena těmto zemím pomoci. Jsme připraveni navýšit naši materiální i organizační podporu. Už dnes působí v Makedonii policejní oddíl. Předpokládám, že může dojít k navýšení této naší pomoci a podpory. A musíme samozřejmě pomoci také Řecku. Zejména jde o to, aby se podařilo vytvořit model, a jde zejména o ekonomické migranty, kdy alespoň část migrantů, kteří dnes uvízli v Řecku, bude vracena do Turecka. Musí prostě začít fungovat readmise, vracení uprchlíků mezi Řeckem a Tureckem. A tady se musí jednat zejména o ty uprchlíky, kteří nemají šanci na to, aby v Evropě získali azyl, to znamená přicházejí z bezpečných zemí a jedná se spíše o ekonomické migranty než o uprchlíky. Potřebujeme tedy navracení uprchlíků z Řecka do Turecka, potřebujeme masivnější podporu Řecku, ale nelze si představit, že tento problém vyřešíme bez toho, aniž bychom kontrolovali hranice v oblasti západního Balkánu a regulovali migraci v oblasti západního Balkánu, zejména v situaci, kdy Rakousko, ale i Německo, mají v zásadě naplněny kapacity pro přijímání dalších velkých počtů uprchlíků.

Vážené senátorky, vážení senátoři, tolik velmi stručně k jednání Evropské rady a k pozici a postupu jednání, kterých se Česká republika na Evropské radě účastnila a výsledků, kterých jsme v rámci Evropské rady dosáhli. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane předsedo vlády, a prosím, abyste využil stolku zpravodajů. Informaci projednal pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 209/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, kterého nyní prosím, aby nás informoval.

Senátor Václav Hampl:  Dobré dopoledne. Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane premiére, vážený pane předsedo. Především bych chtěl poděkovat panu premiérovi za obsáhlou podrobnou informaci. Včera na evropském výboru jsme dostali také informaci, pochopitelně ve stejných konturách od zástupkyně státního tajemníka, a na základě této informace a na základě písemných podkladů, které jsou k dispozici, jsme připravili návrh usnesení pro dnešní plénum Senátu, který máte k dispozici, a dovolil bych si ho stručně okomentovat.

Než se do toho pustím, chtěl bych připomenout nebo možná spíše informovat o jedné věci, a sice o tom, že mandát pro toto jednání Evropské rady jsme neprobírali plenárně, ale evropský výbor ho projednával. A bylo to dáno čistě důvody časovými, protože v intervalu mezi jednáním Evropské rady a momentem, kdy byly k dispozici podkladové materiály, se nekonalo zasedání pléna Senátu.

V této věci jsme považovali za užitečné mandát právě pro takto velmi důležité jednání Evropské rady projednat alespoň na půdě evropského výboru. Při té příležitosti jsme měli možnost, myslím velmi podrobně, hovořit o problematice se státním tajemníkem pro evropské záležitosti.

Výsledkem projednání mandátu v evropském výboru byl co nejširší manévrovací prostor pro vládu, pro pana premiéra pro jednání s Velkou Británií, protože jsme se všichni shodli, že Evropská unie bez Velké Británie by rozhodně nebyla lepší Evropskou unií, než je dnes. Rozhodně by to i pro Českou republiku mělo zcela bezprostřední, razantní a těžko pozitivní dopady. Čili i tváří v tvář riziku, řekněme, ohrožení nebo zredukování nějakých sociálních benefitů bylo by velmi krátkozraké kvůli sociálním benefitům riskovat odchod Velké Británie z Evropské unie. A z tohoto hlediska si myslím, že výsledek Evropské rady je řekněme maximum možného. Bohužel samozřejmě i tváří v tvář myslím vstřícnému jednání Evropské rady vůči Velké Británii jsme samozřejmě velmi daleko od jakékoliv jistoty, jak nakonec referendum v Británii dopadne. Já osobně se obávám, že to bude hodně napínavé. A myslím si, že si všichni musíme držet palce.

V tom usnesení, které máte před sebou, tak toto konstatujeme. Důležitost Velké Británie, že je to pro nás všechny důležité, aby pokud možno Spojené království zůstalo členem EU. A také navrhujeme vládě, a já doufám, že je to trochu nošení dříví do lesa, že už se to nejspíš někde trochu děje, ale přece jen se chystat i na tu nepříjemnou, nebo já bych řekl – vysoce problematickou variantu, že by přece jenom referendum ve Velké Británii dopadlo špatně.

Pokud jde o tu nejproblematičtější část toho vyjednávání s Velkou Británií, to jsou sociální záležitosti, tam si myslím, že je dobře si uvědomit, že z hlediska Velké Británie je to pro ČR početně velmi málo významná záležitost. Týká se to zhruba 200 dětí, na které by příspěvky byly případně nějak zredukovány. To je samozřejmě věc, která asi nebude pro nás znamenat nějaké zásadní priority strategické, ale to, co je tady důležité, pan premiér to zmiňoval, je ten rozlévací efekt, to, že když to projde vůči Velké Británii, může to projít vůči Německu a Rakousku. Tam už se nás to týká mnohonásobně více, pokud jde o počty. Z tohoto hlediska já velmi kvituji, že se to podařilo vyjednat, že nebude platit, indexace, pro ty pendlery, pro ty lidi, kteří bydlí blízko hranic a prostě dojíždějí denně za prací tam a zpátky. To snad k Brexitu.

Lze pochopit, že migrační téma v rámci této konkrétní Evropské rady přece jen bylo téma trochu sekundární, čeká nás, nebo čeká pana premiéra ve velmi krátké době znova. My jsme cítili potřebu z této agendy jenom znova připomenout potřebu spolupráce s Tureckem, tak trochu mezi řádky bych řekl, že to tam je – pojďme tomu dát ještě chvíli šanci.

A konečně jsme se dost bavili spíše možná primárně v kontextu toho mandátu o tom, že je také důležité, aby náš hlas v Evropě byl v této věci dobře čitelný, kolem migrace, a tedy aby jednotliví členové vlády v této věci mluvili pokud možno jednotným a ne protichůdným způsobem. Čili jsme si to dovolili také zde navrhnout do usnesení.

A konečně poslední bod usnesení je naším pokusem připomenout, že je dobře, že se migrační krize na úrovni Evropské rady začíná traktovat – ne ve smyslu jenom přerozdělování těch, kteří přišli, ale ochrany hranice a diplomatického úsilí, zejména v Sýrii a Libyi. A trošku připomenout, že je to téma, které už tady zní nějakou dobu, protože cítíme potřebu přece jen se snažit tu psí hlavu, kterou trochu v této věci máme nasazenu, tak si zkoušet malinko sundat.

To je zhruba můj komentář k tomu usnesení. Poslední, co bych řekl, že mi připadá, že u některých těch dohodnutých věcí k Brexitu je vlastně trochu škoda, že nezačnou platit, pokud nedopadne dobře to referendum ve Velké Británii. Mám na mysli třeba konkrétně mechanismus té červené karty, to, že 55 % národních parlamentů by mohlo stopnout nějakou evropskou legislativu, to si myslím, že by každopádně byl dobrý mechanismus. Ale jak už jsem řekl, pokud by náhodou Velká Británie odešla, tak budeme mít daleko těžší starosti než to, jestli máme, nebo nemáme červenou kartu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo, děkuji vám za zprávu. Prosím, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. První se přihlásil pan kolega Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane premiére, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já jenom několik takových zmínek, které mě zaujaly. Předevčírem jsem viděl takový úžasný obrázek v nějakých novinách, kde paní kancléřka Merkelová běhá jako veverka v takovém tom kolečku a na těch špriclíčcích je napsáno "summit, summit, summit"... Jinými slovy – zatímco my si tady o tom budeme povídat, tak do Řecka připluje několik set, možná tisíc imigrantů. Ono to velmi souvisí s těmi sociálními dávkami. To byl hlavní bod toho jednání, který je zcela marginální v té situaci, v které se nacházíme. Ten byl pro nás nejdůležitější. Pan premiér po návratu projevil obavy, aby Brexit nevyvolal "Czexit", aby náhodou nezačaly v ČR diskuse o tom, jestli také ČR by měla vystoupit. A tuším, že řekl, že pokud on bude premiérem, nepřipustí referendum, kdyby ho případně někdo navrhoval, což mě potěšilo, protože jsem úhlavní přítel referend. Referenda považuji za věc, která do právního řádu nepatří, protože ona většinou končí 50:50 nebo 51:49, takže polovina je neuspokojena.

Co by mě bývalo bylo potěšilo, kdyby pan premiér připodepsal dopis britského premiéra a požadoval ne výjimky pro Velkou Británii, ale reformu EU ve smyslu požadavků Velké Británie. Ta by zvýšila konkurenceschopnost. Protože podívejte se, jaké tady máme materiály – sdělení Komise o lepším sousedství a podobné nesmysly, které v této pohnuté době nemají žádný praktický význam, a Evropa chrlí směrnice, jako by se nic nedělo!!! Dennodenně vychrlí těch 9 tisíc úředníků, nebo kolik tam je, další a další směrnice, které jenom komplikují život těm evropským státům, a to je to, co tu Británii štve – a štve to i nás, tedy některé, kteří si nemyslíme, že hlavní jsou sociální dávky, které jsou mimochodem jednou z příčin migrační krize. Ti lidé tam přece nejedou pracovat! Oni tam jedou za těmi dávkami, protože ona práce pro ně nebude. Takže okamžitě se zapojí do toho systému. Mimochodem – Německo a Rakousko druhý den po tom summitu vyhlásilo, že udělá něco podobného, co Británie. Že také nechce jenom platit sociální dávky. Takže my si tady vyprávíme a věci jdou jaksi trošku mimo nás.

Pokud jde o uprchlickou krizi, nezvládá se vůbec nic. My si tady namlouváme, že máme řešení. Žádné nemáme. A kdo viděl záběry z Makedonie, tak cítí, že to řešení bohužel není jiné než násilné. A dokonce ani to násilné nemá řešení, protože Evropa při své korektnosti použití zbraní zapovídá, naopak – snaží se řešit to, co my už jsme si tady jednou zažili, že nejprve uděláme summit v Čierne pri Čope, když nebudete plnit podmínky, tak vám tam pošleme pohraniční stráž, která vám tam udělá pořádek za vašeho velení, jak stojí v tom materiálu, že velitelem musí být ten Řek, ale my tam můžeme ty složky ozbrojené poslat i bez jeho souhlasu. Ale zkuste si představit reálnou situaci, kdyby v té Makedonii, když tam ti imigranti prorazí ten plot, a bude jich 5 tisíc, proti nim bude stát 10 ozbrojených policistů, tak i kdyby nakonec vystřelili, tak první, co bude, je ušlapou, seberou jim ty zbraně a postřílí je. Prostě tam nejde, když tam bude proti vám stát – ty děti oni samozřejmě mají tam vepředu, aby občas ten slzný plyn zasáhl i to dítě, což bude hned ve všech světových médiích.

Takže když se vrátím k tomu, kdo má to řešení v ruce, v ruce ho má OSN. OSN má hodně povídání o tom, dokonce vysocí komisaři OSN pro uprchlíky kritizují ČR a Evropu, jak se málo stará.

Představte si situaci, kdyby Rada bezpečnosti přesvědčila členské státy OSN, aby se podělily o ty kvóty, aby milion do Indie, milion do Číny, půl milionu do Spojených států, půl milionu do Kanady. Panečku, a je po krizi! Krásně by se nám to rozptýlilo. Ale místo toho vysocí komisaři velmi často pocházející ze zemí, kde lidská práva zrovna nejsou úplnou prioritou, kritizují ČR a V4, jak se zachová. Samozřejmě, a to je potěšitelné pro pana premiéra, dojde na to naše řešení. Postupem doby dojde na to naše řešení, protože to evropské řešení nemá. To jsou povídky, povídky, povídky.

Já jsem tady minule mluvil o tom, že Turecko dostane nejprve 3 miliardy, potom 6, dnes už se mluví o 9, o 10. Ty peníze se někam ztratí a pan prezident, když bude chtít, tak otevře ty hranice a pošle sem všechny zcela volně – a my s tím vůbec nic neuděláme.

Takže znovu opakuji, ta situace racionální řešení nemá. Kdo vypráví o tom, že má, tak vědomě veřejnosti lže. My jsme už překročili Rubikon a ještě se chováme tak, jako když vám teče voda střechou a vy dole uklízíte v garáži. To první je zastavit ten... Přece musíme nejprve zastavit ten přísun, to neumíme. Pak bychom měli údajně tedy rozdělit imigranty na ekonomické a neekonomické – kdo to bude umět, kdo to bude dělat a jak, podle čeho to pozná? Je to nesmysl! Oni jsou většinou ekonomičtí. Samozřejmě, jak se ta fáma rozšiřuje, tak budou přibývat ti ze států, o kterých ještě netušíme, kteří začnou chodit. Protože zjistí, že je to docela dobré.

Stačí se podívat na čísla. Mimochodem, ty první kvóty – ti, kteří vás kritizují, pane premiére, tak já neumím ta čísla přesně, ale ty státy, které se zavázaly, myslím, v té první vlně těch kvót, tak přece nikoho nepřijaly. To číslo, tuším, je 600, nebo takové nějaké, z toho množství 160 nebo kolika tisíc. Takže ty, co vrkají v té Unii, ty staré členské státy, nikoho nepřijaly. A kritizují nás, že jsme také nikoho nepřijali. Kdyby oni všichni už si to rozdělili, tak by pak oprávněně mohli říkat: A co vy? Proč se k nám nepřipojíte? Ale oni neudělali také vůbec nic. On je totiž nechce nikdo. Nechce je Francie a všichni říkají tak potichu, ale jenom na chodbě: Když si je tam ta paní kancléřka pozvala, tak ať se o ně teď postará. Je to stejné, jako když si soused, jak už jsem tady jednou zmínil na Facebooku, pozve na narozeniny 300 dětí – a ony už se nevejdou na jeho zahradu, tak se přesunou na moji zahradu. On říká: Musíte uvolnit vrátka, protože mně už se tady nevejdou. To je sice hezké, ale my musíme bojovat za to, aby to takto nebylo. Ale já na rovinu říkám, že já žádné řešení neznám. A kdo si myslí, že nějaké znám, tak lže.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan kolega Jan Veleba, prosím.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové. Zaprvé se absolutně hlásím k tomu, co tady řekl předtím můj předřečník, pan kolega Kubera. Mnoho věcí, které tady řekl, jsem měl připravených, nebudu je opakovat. Pouze řeknu dvě, tři poznámky doplňující k tomu a otázky na pana premiéra.

První otázka je, co za této situace V4? Pokud je nám známo, tak návrhy V4 nebyly akceptovány. Mluvím o záložní variantě. Odkazuji na to, co tady před chvílí vaším prostřednictvím, pane předsedající, říkal pan kolega Kubera, prostě makedonská hranice praská ve švech a je otázka, kdy se tam prostě něco stane. Což je potvrzení toho, že ta záložní varianta zkrátka a dobře bude pravděpodobně nutná. Čili moje otázka je, co bude za této situace dál dělat V4? Jestli pražské zasedání, pražský summit byl ojedinělý, nebo jestli se v tom bude pokračovat? A jak prostě toto celé bude pokračovat.

Druhá poznámka – je sice dobré, že většina západních států po dvou letech se dopracovala k tomu, že vnímá situaci ve větším reálu, než ji vnímala do této doby. Ale to je k ničemu. To nestačí. Protože fakta jsou taková, že když se vezme meziroční srovnání přílivu uprchlíků od začátku roku dosud, například přes Řecko, tak nejenom že se to nesnižuje, ale ono se to v řádech prostě znásobuje. Takže to vnímání je sice velmi dobrá věc, ale dál prostě žádné řešení nevidím. Vzpomínám si, jak premiér Fico asi dva měsíce nazpět vyzval EU k svolání summitu – samozřejmě mu nebylo vyhověno.

Poslední otázka – směrem k hypotetickému vystoupení Velké Británie z EU. Mám na vás otázku, pane premiére, z čeho soudíte, jaké máte doklady k vašemu tvrzení, že pokud by se to stalo, tak že se ČR vrátí do sféry ruského vlivu? Já tomu moc nerozumím a chtěl bych tomu rozumět.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem vystoupí pan místopředseda Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  I ode mě dobré dopoledne, pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové. Já začnu Velkou Británií. To, co nám tady pan premiér povídal, je samozřejmě hezké. O sociálních dávkách, o volném pohybu osob. Ale to, co trošku zapadlo, to je ten blokační moment proti dalšímu prohlubování integrace EU. Já si myslím, že to je věc, která je nesmírně významná, myslím si, že tady bychom si měli vzít příklad a nehrnout se do dalšího vytváření superstátu, nebo jak se to bude nazývat.

Pokládám však, pane premiére, otázku. Tato dohoda musí být ratifikovaná, předpokládám, všemi 28 zeměmi. Kdy to bude a jak se to bude provádět? Protože vzpomeňte si, že my jsme také měli návrh, tentokrát to bylo od prezidenta Václava Klause, o výjimku z Lisabonské smlouvy, a nakonec jsme ji stáhli, to teď nebudu řešit, mělo to být možná při přijímání Chorvatska do EU. Budeme čekat s touto smlouvou s Velkou Británií, až budeme přijímat další zemi do EU? To je můj otazník.

To, že jste začal hovořit o "Czexitu", to, myslím, že je mimo komentář, protože kromě okrajových proudů v ČR nic takového nezaznívá. Jediné, co bychom rádi, aby Evropa přestala regulovat náš život, začala se chovat jako určitý patron, který dodržuje právní dohody a nevymýšlí další věci.

Vaše věta o tom, že referendum nikdy – jestliže toto téma přijde na přetřes v ČR, tak referendum samozřejmě ano. Protože my jsme referendem vstupovali do EU. A pokud, a já si to nepřeji, to zdůrazňuji, bychom měli uvažovat o vystoupení, tak to musí být na podkladě referenda.

A ten druhý – vy jste řekl, že to nebylo tak dominantní v té debatě, to je otázka migrace. Moje otázka na vás – jak jste zvedl téma plánu b), který rozhodla V4, jak se o tom jednalo? Protože bez plánu b) při selhání a) se dostaneme do totálně bezradné situace.

To, že se dneska EU dramaticky upíná na pohraniční stráž, já položím otázku – jak bude vstupovat na cizí území, když nebude pozvaná?

Jestli jsem dobře zachytil informaci řeckého premiéra, tak nejenom že žádá o pomoc, nebo nežádá o pomoc, ale že chce trvalé kvóty. Jaký bude postoj ČR k trvalým kvótám, které Řecko požaduje pro imigranty?

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové. Už tady zazněly některé důležité věci, ale musím je znova zopakovat.

Slyšeli jsme zde slova pana premiéra o tom, jak se EU snaží efektivně bojovat proti největší uprchlické krizi novodobých dějin. Já jsem však zcela opačného názoru a jsem přesvědčen o tom, že v tomto projektu evropské elity zcela selhaly. Abych byl však férový, musím přiznat, že postoj, který během jednání Evropské rady zaujaly země V4, byl podle mého soudu alespoň malým náznakem toho, že Evropa nepropadla se zcela do beznaděje.

Ale vraťme se k faktům. V období od ledna do listopadu 2015 podle odhadu nelegálně překročil hranici EU více než milion osob. Dohoda s Tureckem od svého uzavření, což je právě listopad 2015, nefunguje. K tomu konstatování nepotřebuji summit Evropské rady, stačí se pouze podívat na veřejně dostupné statistiky počtu nelegálních uprchlíků. Ani na recept, kterým by Turecko naplnilo dohodu, se neptám, protože neexistuje.

Bohatě mi stačí, že summit, na kterém se teprve Evropa bude ptát Turků, kam dali těch 81 miliard korun, jakými opatřeními budou tedy snižovat počet uprchlíků, bude teprve za týden.

Nevidím ani záruky za to, že není pravdivá informace o dohodě, o které se spekuluje, a sice že Turecko s Německem uzavřelo úplně jiný, tajný pakt o přesunu dalších stovek tisíc migrantů do Evropy.

Jak jsem již opakovaně říkal, vracíme se zpátky do dob, kdy jsme Osmanské říši a dalším muslimským státům platili výpalné. Se závěry Rady v otázce migrační politiky je podle mého soudu možné se dohodnout, shodnout, pouze v podpoře další humanitární pomoci syrským uprchlíkům – jak uvnitř Sýrie, tak v okolních zemích. Jinak nevidím žádný posun ani v myšlení, ani v činech.

Jsem rád, že jsem zde slyšel od pana premiéra, který naznačil plán b) při postupu ČR.

Mám-li se vyjádřit k závěrům jednání Evropské rady, o kterých jste tady, pane premiére, mluvil, já nejsem s výstupy Rady spokojen ani v případě ústupků, na které nakonec přistoupila Velká Británie. S jejími původními požadavky totiž souhlasím, ani trochu se jim nedivím. Mám úplně stejný odpor k těsnější Unii, vysokým sociálním dávkám pro přistěhovalce, ale hlavně k nadbytečným regulacím pro soukromé i národní podniky na evropském trhu.

Samozřejmě nejsem rád, že by se takové opatření mohlo do budoucna vztahovat i na české občany, kteří chtějí do Velké Británie se odstěhovat, ale vysvětlují si to jako projev rozčarování a deprese z projektů EU a dokážou to pochopit. Koneckonců – uvidíme, jak se Britové rozhodnou v parlamentu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím o vystoupení Tomáše Grulicha.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedo, já mám velmi jenom jednoduchou otázku. Senát od roku 2008, pokud jednal o Frontexu, tak se vyjádřil v tom smyslu, že se obává, aby Frontex nepřirostl v evropskou pohraniční stráž. Vláda s tím po celou dobu souhlasila, a to i v roce 2015, kdy jsme tuto informaci do našich usnesení vložili. Tak se chci zeptat, co se změnilo. To, že jste změnili postoj, aniž byste se dotázali Senátu, proč se tento postoj mění, a říct nám něco blíže o evropské pohraniční stráži, přestože to máme jako jeden z dalších bodů jednání, já bych to rád slyšel, z vašich úst.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní kolegyně Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Já mám velmi krátké vystoupení. To se týká 10 tisíc pohřešovaných dětí, o kterých píše tisk, pevně věřím, na základě skutkové podstaty.

Ptám se, v čí režii je vlastně ochrana dětí v této velmi smutné Odyssey, kterou pozorujeme. Domnívám se, že by to měl být zájem OSN. Připojuji se k názoru pana senátora Kubery, že OSN mlčí. Ale vlastně ochrana dětí, úmluva o právech dítěte, opční protokoly o dětech v konfliktech – ať ozbrojených, nebo neozbrojených - je kompetence OSN. Domnívám se, že by strategie, která se týká ochrany dětí v tomto konfliktu, kde děti končí, jak je o ně postaráno, co se dělá pro to, aby se vrátily do rodin, tak taková kompetence mi tu bohužel chybí.

Byla bych velice ráda, kdyby Česká republika vnesla dotaz, jak děti, které potřebují zvláštní ochranu, jak je o ně postaráno.

Prosím, pane premiére, o odpověď, o reakci.

Děkuji za pozornost, hezký den.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím pana kolegu Františka Bublana.

Senátor František Bublan:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Já bych měl na pana premiéra tři takové otázečky, ale nejdříve si dovolím malou poznámku k té migrační krizi.

Já se domnívám, že je to běh na velmi dlouhou trať, že musíme přijímat střednědobá, dlouhodobá opatření, takže tady možná taková ta představa o tom, že to vyřešíme za rok, nebo za dva roky, je naivní. Bude to trvat skutečně hodně dlouhou dobu. Možná tady nebudeme za půl roku mluvit o krizi v Sýrii a v Iráku, ale budeme mluvit o Libyi. Potom nám žádný plán b) nepomůže, protože ta cesta bude zase úplně jiná a povede přes Itálii a jinou cestu. Takže to jenom tak na úvod.

Ale právě v důsledku nějaké této vize bych se chtěl zeptat, zda se už na půdě EU nebo na Radě diskutuje, nebo připravuje revize dublinského nařízení. Zda se překoná to pravidlo první země azylu, protože to si myslím, že by byla cesta k tomu, abychom udrželi Schengen. Jestliže zůstaneme u té dosavadní praxe, tak ten Schengen budeme pomalu ořezávat, oklešťovat – a potom nám z toho pomalu nic nezbude, nebo se úplně rozpadne. Tak to je první otázka – na tu revizi Dublinu.

A potom druhá otázka. Asi by to také chtělo jednotnou azylovou proceduru plus tedy péči, nebo zajištění o uprchlíky, zda i v tomto směru se jedná, aby ty podmínky byly ve všech zemích stejné.

A potom třetí otázka. Zda je možné, aby EU převzala gesci nad repatriacemi, protože zatím jednotlivé země se domlouvají s některými státy, především severní Afriky, na tu návratovou politiku, ale možná kdyby se EU toho ujala jako jeden celek, jestli je to legislativně možné, bylo by to rychlejší a možná i účinnější.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane premiére, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Myslím, že toto téma se už stává tradičním tématem projednávaným zde na půdě Senátu. Já jsem přesvědčen o tom, že české vládě se mnohé věci povedly. Jeden z takových úspěchů je určitě, kdy migranti ve svých dobře a hezky vytištěných příručkách mají doporučení, že se mají Česku a Slovensku vyhnout, údajně je tady nemáme rádi. Myslím si, že je to součást hysterie, která je veden a proti ČR. Z tohoto pohledu je taky potřeba vnímat ten vývoj, který je.

Mě by zajímalo možná ještě, pane premiére, kdybychom se možná víc zabývali otázkou – a možná i EU – vztahu mezi Tureckem a Řeckem. Osobně jsem přesvědčen, že to je jeden z hlavních problémů i té výrazné migrační vlny, která dneska směřuje do prostoru EU, protože vztahy mezi těmito dvěma zeměmi, členskými zeměmi NATO, byly a jsou celá léta velmi problematické. A to až z hlediska určitých napětí, vč. vojenských napětí, která tam existují.

Z různých zdrojů je slyšet, že údajně turecká strana v podstatě to dělá Řekům naschvál. Že umožňuje vlastně tento obchod s lidmi, kteří jsou směřováni na území EU a Řecka. Tady možná, že by někteří představitelé EU místo napadání a různého mentorování Řecka měli zvážit spíše otázku, jak přitlačit na Turecko, aby ten vývoz migrantů a ten obchod s lidským neštěstím skončil. Protože bez toho, aby to Turecko umožnilo, tak by žádní migranti po vodě do Řecka neputovali. To je přece logické. A jestliže dvě členské země NATO nejsou schopny se navzájem domluvit, tak by do toho měly vstoupit třetí země. Měly by tuto situaci řešit. Protože bez toho to nepůjde.

Další věc, která samozřejmě tady dlouhodobě je, kdy EU vytvořila velké očekávání v Turecku o tom, že bude do budoucna možná jednou členskou zemí EU.

Nenaplněná očekávání jsou horší než žádná očekávání.

To je věc, a myslím, že určitá daň, kterou dneska platí Evropská unie za očekávání, která v Turecku vyvolala. Pokud vycházím z veřejných zdrojů, tak i některé země na severu Afriky se snaží vydírat Evropu a snaží se získat finanční prostředky, získat politické uznání a další.

Ten problém není v tom pomoci desítkám, stovkám, tisícům lidí, problém je v tom, že tady nastalo de facto stěhování národů. Protože to není jenom otázka válečných konfliktů. A musíme si odpovědět na otázku – jsme schopni spasit těch 90 procent občanů, kteří žijí na zeměkouli, a podělit se s nimi o naši životní úroveň? A zajistit jim naši životní úroveň? To přece v mnoha případech je motivace těch lidí, proč přicházejí do Evropy. Není to jenom, že utíkají před konflikty. Ano, v těch zemích jsou problémy, v mnoha zemích, ale ukazuje se nakonec, že po měsících a měsících naprosto odlišných postojů – a myslím, že je potřeba, aby takto byli hodnoceni i politici z ostatních evropských zemích, kteří na počátku svým "willkommen" v podstatě otevřeli tento obrovský proud očekávání lidí, kteří mají pocit, že sem přijdou a bude o ně postaráno, že tady nakonec najdou svůj blahobyt.

Teď jsem nedávno četl určitý průzkum v Německu, kde se dokonce nenaplňuje ani to očekávání, že přichází nová kvalifikovaná pracovní síla. Tam nejsou inženýři, technici, ani doktoři. Jsou to lidé, kteří mnohdy absolvovali dva, tři, čtyři roky ve škole, mají základní vzdělání. Ale velká část těchto lidí má zkušenosti s válkou, má zkušenosti s válčením, umí používat zbraně a další. To riziko, které tady je, je velké. A jsem rád, že česká vláda v těchto věcech zajímá jiné postoje, než které zaujímaly v minulosti některé země, jako je Německo, Rakousko, které dnes vlastně začínají omezovat přísun nebo ochotu k přijímání uprchlíků, migrantů.

V zásadě si myslím, že by stálo za to zvážit i otázku, zda podmínky, které má Evropská unie stanovené vůči azylu, migraci a přijímání a pomoci těmto lidem, zda odpovídají současné době. Ty byly postaveny v dobách, kdy se jednalo o desítky, stovky, možná tisíce lidí. Ale nejsem si jist, že jsou postaveny na podmínky milionů lidí, kteří přicházejí. Statisíců a milionů.

Nedávno jsem se z veřejných zdrojů dočetl, že každý osmý migrant, který přišel do Německa, se ztratil. Nikdo o něm nic neví. Kde jsou ti lidé? K čemu máme Schengen, biometrické prvky v pasech apod., když po Evropě se nám potulují tisíce a tisíce lidí, o kterých nikdo nic neví? Na druhé straně, když chce Syřan oficiálně požádat o vízum na studium na vysoké škole, tak s tím má problém. Arménský soubor, který chtěl přijet na folklórní festival do Česka, tak než dostal vízum, tak už bylo po festivalu. Takže opravdu tady jsou paradoxy, které by bylo asi dobré řešit. A jsem rád, že naše vláda k tomu přistupuje realisticky a Česká republika, byť tento problém přímo neřešíme, že by se na našem území pohybovaly nebo byly v této chvíli tisíce migrantů, ale je potřeba si uvědomit, že u souseda na zahrádce ti lidé jsou.

A jsem přesvědčen o tom, že jako správní sousedé chceme vědět, kdo k nám přichází, kdo nám může přes ten plot přelézt, a kdo k nám přijde na pozvání třeba do toho obýváku. Když už bereme Evropu jako náš společný dům, a to tak je, a myslím si, většina lidí, kteří sdílejí obavy z toho vývoje, který je, to takto vnímají. Takže bez skutečně urovnání nebo řešení vztahů mezi Tureckem a Řeckem jsem přesvědčen, že se migrační krize nevyřeší. A jenom spoléhat na to, že to udělá Řecko bez pomoci ostatních zemí a jejich diplomacie vůči Turecku, tak to prostě asi nebude možné.

Možná by bylo dobré znovu se ještě vrátit i k otázce toho, zda by nebylo dobré v rámci těch dluhů, o kterých se často ve spojitosti s Řeckem hovoří, o pronájmu např. některých řeckých ostrovů, které by mohly sloužit jako taková zóna, pointy, kde by bylo možné lidi rozčlenit na lidi, kteří skutečně potřebují pomoct, a na ty, kteří přicházejí jenom za lepším životem a za blahobytem.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane místopředsedo, a své přednostní vystoupení avizoval pan předseda Senátu. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane předsedo vlády, vážená místopředsedkyně, já jenom krátce k tomuto tématu.

Zaprvé bych chtěl říci, že v naší zemi se zejména o migrační krizi hodně hovoří, ale po pravdě řečeno málokdo tu něco dělá. Prakticky také velká část lidí ani moc udělat nemůže. A nakonec, když si uvědomíme, že jednání Rady ministrů jako nejvyššího exekutivního orgánu Evropské unie je velmi náročné prostředí, kam přicházejí politici z různých zemí světa, a ještě nedávno před několika týdny, ne měsíci, ale týdny, byly země, kde – aspoň podle informací různých typů médií – velká část, nebo převažující část občanů byla připravena, nebo vyjadřovala názor, že je ochotná migranty přijímat. A ty názory byly v diametrálním rozporu s názorem české veřejnosti, s usneseními i našeho Senátu a s postoji vlády.

Tak z toho chci říci, že není vůbec jednoduché na těchto jednáních být a na těchto jednáních jednat. A zejména prosazovat usnesení, které přijímáme v rámci V4, a nebo usnesení např. našeho Senátu nebo i Poslanecké sněmovny. Samozřejmě politikům a lidem veřejně činných, kteří se takovýchto jednání neúčastní, se někde z týlu, někde ze sucha, z klidu, kde není tvrdý a ostrý politický vítr, snadno vyslovují velmi i často radikální názory, jak by bylo možné situaci řešit. Ale když se podíváme zpátky, tak z jejich úrovně nikde nic neprosadili. Dokonce ani s nikým nejednali, ale v kritice jsou velmi zdatní.

Já z toho usuzuji, že řada politiků, zejména těch méně viditelných, ale i některých dalších toto nešťastné téma s velmi špatnými lidskými osudy prachobyčejně zneužívají pro svoje politické zviditelnění a politické ambice. Je to smutné, ale i tam jsou lidé schopní dojít, že jim osudy dětí, těch lidí slouží jako prostředek k dosažení svých politických ambicí.

To říkám při vědomí, že já sám jsem také velkým kritikem migrace. A zejména si přeji, aby sem do Evropy nechodili lidé, kteří tady podle mého přesvědčení nebudou šťastní, kteří přicházejí z jiného prostředí a kteří koneckonců nejsou úplně ohroženi na svých životech, ale jdou za lepším.

Já jsem několikrát vyjádřil názor – a teď, co řeknu, to není z náboženských důvodů, ale to je z lidských důvodů, že křesťané, zejména ze Sýrie, by tady měli být přijati. Protože jsou ověřené zprávy, že pro všechny náboženské směry, které na území Sýrie a dalších sousedních zemí jsou, existují, že pro ně křesťané jsou špatní sousedé, že s nimi nechtějí žít, že je odmítají a že je ohrožují na jejich životech. To jsou informace, které jsou k dispozici, jsou potvrzeny z vícero zdrojů, že křesťané i pravděpodobně, kdyby se podařilo situaci vyřešit, budou mít velmi komplikovaný život na území těchto států, zejména v Sýrii.

Oni to řeší tím, že odcházejí, neboť jim jde o holý život. Toto je skupina, kterou já jsem ochotný – a ne z důvodů, že jsou to křesťané, ale z důvodů toho, že jim jde o život, tady přijmout a přesvědčovat naše spoluobčany, abychom je přijali.

U těch ostatních skupin mám velké problémy, a proto od začátku – taky jste toho byli zde účastni – jsem v Senátu žádal, abychom soustředili síly na příčiny. Na příčiny, protože důsledky se vždycky budou řešit velmi těžce, nepodaří se to. Samozřejmě u nás to vzbuzuje velké emoce a neštěstí bylo, že Evropská unie začínala od konce, tzn. přerozdělováním.

Když tady byl tehdy na návštěvě generální tajemník NATO a hovořil jsem o tom, že je potřeba hledat nějaké řešení i s Asadem a dalšími, kteří všichni budou ochotni bojovat proti Islámskému státu, tak bohužel jako když mě neposlouchá. A pak řekl: "A největší nebezpečí je Asad." Jako kdyby ta ostatní nebezpečí tam pomalu nebyla. Byl jsem z toho, mohu vám říct, velmi a velmi zklamán. A to jsem vám tady tenkrát i sdělil. Já totiž nepovažuji takovéto jednání, že jsou to nějaká moje soukromá jednání, já zastupuji Senát, a proto také tyto věci vždycky otevřeně říkám.

Takže to je jedna část, kterou chci říci.

Druhá část. První dva řečníci, předsedové klubu, kolega Kubera a kolega Veleba tady vystoupili v určitém duchu. A musím říci, že oceňuji, že kolega Kubera na závěr jeho kritického vystoupení, kde obecně k evropské politice se vyjadřoval kriticky; nepochopil jsem, jestli taky k politice české vlády a V4... Ale závěr byl, že přes všechno, co tady řekl, že nezná řešení. A vlastně nás, a společnost, připravuje na to, že nezná řešení.

Byl jsem překvapen, ale považuji to celkem za férové, že kolega Veleba se k jeho vystoupení v plném rozsahu přihlásil, tak předpokládám, že i k těm závěrečným slovům, že ani kolega Veleba, který zde není přítomný - a prostřednictvím řídícího se to snad dozví - také vlastně nám sdělil, že nezná řešení. Protože se, jak opakuji, přímo k vystoupení kolegy Kubery přihlásil.

Je pravda, že ta řešení nebudou a nejsou snadná. Nejsou snadná. Myslím, že řešení je potřeba hledat odpředu, od příčin. Od příčin, a my jsme tady v Senátu o tom hovořili, a myslím si, že jsme hovořili správně.

A já se vás dovolím, vážené kolegyně a vážení kolegové, panu premiérovi jsem to před příchodem dal i písemně a prostřednictvím i médií upozornit naši veřejnost na zajímavý článek. Já se nerad odvolávám na články, je to možná po dlouhé době můj první případ, včera byl zveřejněn článek profesora Sachse, který je známý americký ekonom. Je znám svými ne vždycky obecně standardními přístupy, ale je to profesor uznávaný po celém světě. Možná více ve středolevicovém spektru, ale de facto liberální ekonomové ho také velmi velmi přijímají.

On není jenom, podle mého přesvědčení, ekonom, on je i významný politolog, nebo člověk, který spojuje ekonomické věci s procesy, které přináší globalizace. Já vám doporučuji jeho článek si najít a přečíst. Je přeložený na českých médiích. Překlad samozřejmě nemůžu garantovat, ale věřím, že by si autor nedovolil nějak účelově článek měnit. A já vám přečtu, když dovolíte, závěrečných několik vět. Prosím, vydržte to, protože on tady závěrem říká, co podle jeho názoru je možné, nebo co je potřeba dělat. A já si myslím, že to je ta cesta.

Chci jenom říci našim váženým kolegyním a kolegům, že řešení jsou. Řešení jsou, ale musí to chtít řešit ti, kteří mají skutečně tu sílu v rukách. A zadruhé, my ostatní, ti mravenečkové, bychom politiky měli zejména nutit, případně pomáhat. Takže prosím, vydržte ještě pár minut. Pan profesor Sachs navrhuje ve svém článku závěrem:

"Podmínkou ukončení války je dodržování šesti principů. Zaprvé by USA, Spojené státy, měly ustoupit od otevřených i tajných operací na svržení syrské vlády. Zadruhé by Rada bezpečnosti OSN měla prosadit příměří, o němž se nyní jedná. A vyzvat všechny země, včetně USA, Ruska, Saúdské Arábie, Turecka, Kataru a Íránu, aby přestaly vyzbrojovat a financovat vojenské síly v Sýrii. Zatřetí by měly ustat veškeré polovojenské aktivity, včetně činnosti tzv. umírněnců podporovaných Spojenými státy. Začtvrté by Spojené státy a Rusko a koneckonců i Rada bezpečnosti OSN měly striktně volat syrskou vládu k zodpovědnosti za to, aby se zdržela projevů odporu vůči odpůrcům režimu. Zapáté by k politickému přerodu mělo docházet postupně, v atmosféře budování důvěry na všech stranách, nikoli svévolným a destabilizujícím chováním ke svobodným volbám. A konečně by se měl vyvinout tlak na státy Perského zálivu, Turecko a Írán, aby spolu otevřeně jednaly o takovém regionálním rámci, jenž dokáže zajistit trvalý mír. Arabové, Turci a Íránci už několik tisíc let žijí vedle sebe. Oni, nikoli vnější mocnosti, by měli stát v čele cesty ke stabilnímu uspořádání v regionu."

Já si myslím, aspoň podle mého poznatku je toto hodně pravda, je to skutečně cesta. I když samozřejmě nemohu říci, že všechno, co pan profesor píše, je podloženo. Ale na základě dlouhodobé důvěry k jeho slovům, zejména v oblasti ekonomie, já sám se v tuto chvíli poměrně dost k jeho návrhům hlásím. A myslím si, že by se z těchto slov Američana se světovým rozhledem mohlo vycházet a že by se v tom duchu mělo jednat.

Vím, že to je hořký bonbón pro některé politiky, pro některé velmoci, ale myslím si, že to je cesta k tomu, jak vůbec ty problémy řešit. Protože my je spíš pořád řešíme odzadu. A doplácejí na to všichni, včetně nebezpečí, že na to bude doplácet i naše země.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já, pane předsedo, děkuji vřele za vaše slova. A nyní má slovo senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové. Já mám kamaráda. Je to Syřan, oční lékař, a on mi před lety řekl: "To Arabské jaro, to je průšvih." Já jsem tomu nevěřila, já jsem říkala, to nemůže být průšvih. On říkal: "My máme úplně jiný styl života. Třeba v Sýrii fungují ještě kmenová uspořádání, jsou tam šarvátky. Vím, že ta vláda je špatně, ale na to jsme tam zvyklí." A já jsem tomu opravdu nevěřila. A když si s ním teď povídám opakovaně, tak mu dávám zapravdu.

My totiž vůbec nevíme, jak to tam chodí. Snažíme se těm státům vždycky vnuknout evropskou myšlenku, ideu o demokracii. Oni na to nebyli zvyklí. A nastává velká kolizní situace. A teď tady je Islámský stát. Islámský stát vlastně těží z toho, nebo vlastně možná rozpoutal to, co tam teď tam je, a podněcuje i exodus těch lidí pryč. Já musím říct za sebe, že beru, pokud jsou ti lidé migranti, protože jim jde o život. Ale ekonomičtí migranti by tady příliš v Evropě neměli co dělat. A to si myslím, že se dá i nějakým způsobem zjistit, udělat jakési síto.

Pravdou je, že musím také souhlasit s paní senátorkou Zuzankou Baudyšovou, kde jsou ty děti? A já bych chtěla, aby česká reprezentace vyvinula nějakou aktivitu, aby se opravdu něco udělalo, a nehovořilo se pouze o tom. Protože od té zprávy uplynulo zase nějaké časové období, a my nevíme, jaké množství těch dětí se dále ztrácí. Takže bychom možná měli iniciovat právě u OSN, aby se tím začala velmi intenzivně zabývat a udělat nějaká významná opatření, a ne pouze povídat. Protože tady je sto slov, tisíc slov, tisíc vět, ale "skutek utek". My jsme pořád někde na začátku a ta lavina sem jde dál a dál..

Myslím si, že skutečně s Tureckém je nutné vyjednávat. Ale já bych udělala to, v podstatě je to můj názor, prostě bych tam ty peníze dala, ale kontrolovala bych na místě, jak s těmi penězi zacházejí, co udělají, aby se miliardy eur někde nerozplynuly.

Protože my stále jednáme a výsledek toho jednání je nula. A tady je nutný udělat nějaký krok, nějaký čin. Začít třeba od malého, ale nějak začít. Skutečně pak hrozí zánik evropské civilizace. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan kolega Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo vlády, dámy a pánové, my jsme pomalu z té debaty sklouzli jenom k uprchlíkům. Vycházíme z toho, že v současné době se podařilo nějakým způsobem dohodnout, že Anglie zůstane v srdci evropského společenství, Evropské unie. Otázka je, jestli o tom rozhodne stejně i referendum v Anglii, které je připravováno.

Takže my tady máme plán A, ale o plánu B říkáme, že určitě občané odsouhlasí, setrvání. Ale ten plán B nemáme, to znamená, že když nesouhlasí, co bude dál?

Všichni píší o tom, že Anglie se bude mít špatně, Anglie zkrachuje. Opak je pravdou. Anglie nezkrachuje. Je to velký stát, který tady byl před Evropskou unií a bude tady i po ní. Bavíme se o uprchlících, co s nimi budeme dělat. Vůbec se nebavíme o tom, co je příčinou. Kdo rozpoutal válku, kdo ji uměle udržuje? Chceme, aby OSN válku ukončilo. Ono ji nezačalo, takže ji ani neukončí. Bavíme se o věcech, které jsou trochu skryté pod povrchem.

Pamatujete si na dobu, kdy byla ropná krize, kdy ropa stála 20 dolarů za barel a v Americe z toho byl velký problém. Dostali jsme se na 120 dolarů za barel a šli jsme až k 150, a v Evropě začal být problém. Protože my ropu nemáme. Najednou je ropa za 20, 30, 40 dolarů za barel, a je ticho po pěšině. Zkusme dát tyhle věci dohromady, abychom si uvědomili, že vše má něco společného.

A když vám Francouzi mluví o tom, že s Asadem nikdy, že Asad musí odejít, zdá se nám normální, že představitelé jiného státu říkají, že legálně zvolený představitel suverénního státu na tom místě nemá být? Tak to už jsou v podstatě hrátky, které říkají, ani moc nechceme tu válku ukončit. Prostě my chceme něčeho dosáhnout a my tady budeme řešit s našimi občany, co budeme dělat se Syřany.

Prvně je potřeba ukončit válku, přestat zásobovat a rozkrýt, odkud jdou peníze. My tady mluvíme o tom, že je potřeba, abychom všechny faktury, všechny peníze, které jdou z veřejných zdrojů, aby byly na internetu. Žijete v domnění, že peníze, které jdou na podporu těchto bojůvek a vojáků, kteří bojují v žoldu za nějaký cizí názor a za nějaké cizí potřeby, že peníze, které jdou k nim, vlády vykazují? Nevykazují. Prostě nemohou, protože by museli svým občanům přiznat, že financují cizí polovojenské organizace, nebo dokonce i teroristické organizace.

Takže vraťme se k podstatě, najděme si pro nás, co z toho vyplývá. To znamená, že jsme se snažili pomoci urovnat problém, který je v současné době v Sýrii. Může nastat v Libanonu, může nastat kdekoliv, protože profesionální vojáci, kteří byli placeni, neskončí. Oni si na to zvykli. To řezání hlav se jim strašně líbí. Tak když jim to někdo platí, tak proč by to nedělali nikdy, když je ještě při tom někdo natáčí? A když se podíváte, kolik kliknutí na to je, tak to je taky šílené. Všichni se dívají, jak ti chudáci tam trpí. Tomu bychom měli zabránit.

A hlavně si musíme z toho vzít nějaké poučení. Máme navíc 4000 policistů, ale jak je máme vybavené? Konečně se podařilo udělat prvosledové jednotky. To znamená dva chlapi v autě, kteří mají neprůstřelné vesty a mají lugrovy náboje do samopalů. Jsou vždycky dva, možná tři jednotky v kraji nebo okrese. A to nám bude stačit, když vidíte, kolik lidí sem jde s vojenským výcvikem? Teď přemýšlíme nad tím, že je potřeba, abychom přijali novou směrnici o zbraních. A i zbraně, které mají vzhled zbraní automatických, musíme zlikvidovat.

To je vynikající. Na jedné straně máme miliony nelegálních zbraní, které jsou plně automatické, o kterých nikdo neví, kam jdou, kam pochodují, které se tady pohybují. A my budeme lidi, kteří jsou v podstatě registrovaní, kteří nikdy nic neudělali, tak jim řekneme: "Ty ty ty ty se chceš bránit? Ty bys tu zbraň mohl někdy použít, tak ti musíme tu zbraň vzít. Protože ona vypadá jako automatická." Když se podíváte, kdo z toho má radost. Z toho mají radost jenom teroristi a zločinci. Protože zločinci si budou vědomi toho, že na ně nikdo nebude mít. Oni budou mít větší palební sílu. A to, jestli dostane 20 let za vraždu a k tomu ještě 5 let za ozbrojenou loupež, nebo něco takového, že použije automatickou zbraň, tomu člověku je to jedno. Protože on stejně dostane jenom maximálně doživotí u nás. Ale ti mrtví lidi, co tady budou, to už nikoho nebolí.

A to je právě to, čeho my se tady bojíme, a dáváme věci špatným směrem. Bereme, že ti uprchlíci za to můžou. Uprchlíci za to nemůžou. Můžou za to ti, kteří rozpoutali válku. A teď je potřeba pomalounku rozklíčovat, kdo to byl. A když se podíváte, jak všichni tvrdí, že to nebyla Amerika, nebyli to Rusové, nebyl to nikdo v podstatě... Kde je pravda? A to je to, co bychom měli dohledat. Omlouvám se, že jsem vás zdržel.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane kolego, a ještě se přihlásil pan senátor Jiří Hlavatý.

Senátor Jiří Hlavatý:  Pane předsedo, pane ministře, pane premiére, pane předsedo, kolegyně, kolegové.

Já spojím ty věci, o čem se tady mluví, trošku dohromady. Byl jsem nedávno v Bejrútu, takže jsem měl možnost procházet objekty, kde bydlí Syřané. Místnost 5 x 5, a v tom jich je 20, 25. Další problém, který je tam obrovský, o kterém se nemluví, to jsou mzdy, o které si Syřané žádají. Které jsou na úrovni jenom 25 % mezd Libanonců, což se samozřejmě projevuje do další obrovské nespokojenosti. Protože to snižuje i úroveň Libanonců za tu práci, za hodnotu té práce.

A když se vrátím teď trošku, a nechci dál diskutovat o utečenecké krizi, protože toho bylo strašně moc napsáno a řečeno, máme to všude, a pan premiér tady o tom taky hodně mluvil. A podrobně o těch věcech mluvil, i o těch závěrech. Víte, já jsem si vždycky myslel, že Brusel a Evropská unie skončí u toho, že tady budeme mít volný obchod, že se nám bude krásně obchodovat, nebudou tady žádné hranice. Dneska je to jedna z největších výhod, kterou my jako exportující země máme. Málo se mluví o tom, že když exportujete mimo Evropskou unii, tak buď za rok nebo za dva roky na vás nastoupí tvrdě dovozní cla. Protože každý stát si chrání, totálně si chrání své trhy a chrání si svoji zaměstnanost. Zaměstnanost si chrání tím, že máte dovozní cla 10 %, 5 %, nebo 8 %, záleží na tom, jak to má příslušná vláda toho kterého státu.

Takže volný obchod je něco úžasného. Tak mě trošku mrzí, že Brusel se dneska stará jenom o byrokracii, specializuje se na vytváření útvarů, které nám ztěžují podnikání. A já někdy často říkám, že Brusel je dneska rájem pro byrokraty. Ta hyperaktivita, která se u nich projevuje, tak je vlastně ve vytváření všech těch nařízení a všech těch zákonů.

Minulý týden jsme tady měli obchodního ředitele, vzdělaného člověka, 55 let, z Manchesteru; 8 roků spolu děláme, vždycky totálně proevropský, říkal mi na tom jednání, že už mu došla trpělivost s Evropskou unií. S tím, že vždycky, když se projednávají příslušné zákony v parlamentu v Anglii, tak vždycky každý ministr komentuje nespokojenost poslanců s určitými paragrafy. Ale to tam musí být, to je nařízení Evropské unie. A pokud bychom to tam neměli, může dojít k tomu, že budeme postiženi. Takže mě překvapil tím, že řekl, že v žádném případě nebude hlasovat pro to, aby Velká Británie zůstala členem Evropské unie.

Ten důvod byl, zase jak říkám, je to soubor všech těch byrokratických opatřeních, v kterých já žádnou budoucnost nevidím.

Sám si myslím, protože dneska těžko může vývoj odhadnout, že s tím úzce souvisí dneska i volby ve Spojených státech, protože Británie je takový, když to řeknu, velký bratr Spojených států. A především v oblasti ekonomické jsou velice spolu propojeni, a myslím si, že nový prezident Spojených států bude usilovat o další bližší spojení a propojení s Velkou Británií.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kolega Hlavatý byl poslední přihlášený do rozpravy. Rozpravu končím.

Pane premiére, máte možnost se vyjádřit k proběhlé rozpravě. Byly tady nějaké dotazy. Máte zájem vystoupit? Prosím.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, kdybych reagoval na všechno, co zde zaznělo, ať už to bylo téma Brexitu, nebo to bylo téma řešení migrační krize, tak bych tady pravděpodobně musel stát ještě hodinu až dvě. Otázek, podnětů, námětů se objevilo velké množství. Dovolte mi, abych reagoval alespoň na některé z nich.

První téma je otázka vystoupení Velké Británie. Myslím si, že nic není rozhodnuto. Nic není vyřešeno. Mají to nyní v rukou britští občané, tak to je. Pokud se britští občané rozhodnou, že zůstanou v EU, pak závěry z Evropské rady budou převedeny, transformovány do evropské legislativy. To znamená, Evropská komise připraví konkrétní legislativní návrhy, ty projdou standardním legislativním procesem při participaci komise, Rady, Evropského parlamentu a zřejmě část dohody, která to bude vyžadovat, pak bude členěna do evropských smluv, do základních smluv v okamžiku, kdy evropské základní smlouvy budou otevřeny.

Nedohodl se žádný termín, kdy by se tak mělo stát. To znamená, že tato věc je otevřená a pravděpodobně v budoucnu, pokud by se otevíraly smlouvy, tak část dohody s Británií by byla součástí procesu změny smluv, a pak samozřejmě podle situace v jednotlivých zemích by potom tyto změny smluv byly ratifikovány v souladu s vnitrostátní legislativou. To je otázka toho, co bude konkrétně dál s dohodou Velká Británie.

Druhá věc – musím říci, že jsem tady zaznamenal od části senátorů, tuším, že to byli zejména senátoři z ODS, takový osten kritiky, že jsem při jednáních málo hájil britské zájmy a že jsem příliš řešil otázku volného pohybu pracovních sil a sociálních dávek, které jsou s tím spojené. Mně to připadá absurdní, protože popravdě řečeno, já jsem na jednání jel jako předseda české vlády. Vždycky jezdím na jednání Evropské rady jako předseda české vlády. Nepromítám to, co říkám, do zájmu nějaké jiné země, ale vystupuji tam v rámci národních zájmů ČR. A ačkoliv mohu mít svůj názor a ačkoliv si přeji, aby Velká Británie zůstala v Evropské unii, tak na jednání jsem vystupoval tvrdě v zájmu ČR. Vystupoval jsem tvrdě v zájmu občanů ČR. Nevím, popravdě řečeno, jak bych měl vystupovat jinak. Tomu nerozumím...

Jestliže tady byly návrhy, které se dotýkaly zájmu občanů ČR, tak jsem prostě vystupoval tak, aby se jich dotkly co nejméně. Neměl jsem žádný servilní postoj. Neodmítal jsem o věcech mluvit, otevřel jsem všechny problémy, pojmenoval jsem je a hledal jsem dohodu. Ale vystupoval jsem tvrdě v zájmu občanů ČR, a nerozumím tomu, proč je to tady teď problematizováno, že jsme snad nebyli dostatečně vstřícní k Velké Británii.

My jsme byli k ní vstřícní tak, že se podařilo uzavřít kompromis. Ale ne za cenu obětování zájmů občanů ČR. To bych jako předseda vlády nikdy nepřipustil. Takže dohoda, která se týká volného pohybu pracovních sil je přiměřená, je uměřená. Podle mého názoru nezasáhne tak velké množství lidí u nás, tak jak to vypadalo na začátku. Mohu potvrdit, že dohoda se netýká pendlerů, což je věc, která je velmi citlivá pro české občany. Řada našich lidí dojíždí do Německa, dojíždí do Rakouska. Pobírají tam dětské přídavky, resp. jejich děti tady v ČR dostávají dětské přídavky. Oni tam ale nežijí. Jenom tam pracují, ale vrací se zpátky do České republiky. To znamená, je myslím dobře, že indexace se jich týkat nebude. To byl jeden z důležitých cílů, protože dětských přídavků, které dostáváme z Velké Británie, je zhruba 200. Zhruba 200 – pro vaši představu. Ale případů, kdy dostáváme dětské přídavky z Německa je několik tisíc. Tady se dostáváme do velmi rozdílné situace a pro mne bylo důležité, abych co nejvíce hájil zájmy občanů ČR a současně nepřipustil, aby se EU rozpadla nebo aby se EU zmenšila.

Pokud jde o otázky Brexitu – já teď nechci věštit z křišťálové koule, jak hlasování dopadne. Česká vláda to neovlivní, ale rozhodnou britští občané. Jsem ale přesvědčen, že pokud se Britové rozhodnou pro vystoupení z EU, že se Evropskou unií a Evropou prožene určitá vlna nacionalismu a separatismu, a to téma bude nastolováno i v dalších zemích EU. A každá tato země se s tím bude muset vypořádat. A pokud toto téma se bude jednou nastolovat v ČR po Brexitu, tak se i tady u nás s tím budeme muset vypořádat. Myslím, že je jenom dobře, pokud každá významná politická síla jasně řekne, jestli si přeje, aby ČR zůstala v EU, nebo ne. Já si to přeji. Přeje si to i sociální demokracie, kterou reprezentuji ve vládě. A já to říkám jasně, říkám to nahlas, aby nebyly žádné pochybnosti. Počkejme na výsledek britského referenda a na to, jak potom debata v rámci Evropy bude vypadat.

Tolik tedy několik poznámek ještě k tématu Brexitu a k situaci v EU v rámci jednání s Velkou Británií.

Pokud jde o migrační krizi – Evropa je místem míru. Evropa je místem prosperity, která je nesrovnatelná s životními podmínkami v oblastech, jako je severní nebo subsaharská Afrika. Naše prosperita je nesrovnatelná s celou řadou oblastí v rámci Blízkého východu. Je logicky, pokud Evropa – já si to přeji, i do budoucna bude místem prosperity, stability a míru, takže bude fungovat jako magnet pro lidi, kteří jsou zoufalí. Pro lidí, kteří jsou na útěku i před válkou, ale i pro lidi, kterým se prostě jenom daří špatně. Evropa bude fungovat jako magnet, a to je věc, která se nezmění. Nezmění se za rok, nezmění se za dva roky ani za deset let. A Evropa ale nebyla na tuto situaci připravena takovým způsobem, abychom byli schopni čelit krizím, jako je krize kolem Libye nebo je krize kolem Sýrie. Takto schengenský systém postavený nebyl.

Jeden ze senátorů zde zmínil tu velkou výhodu, kterou máme – volného pohybu, nemáme interní hranice v Evropě. Jsme součástí schengenského prostoru. Zrušili jsme vnitřní hranice. Zrušili a omezili jsme počty cizinecké policie v ČR, zrušili jsme hraniční přechody, zrušili jsme tam nějakou kontrolní činnost. A takto to udělaly všechny ostatní schengenské státy. No, ale to neznamená, že jsme to zrušili a nepočítali jsme s tím, že kontrola bude na vnější schengenské hranici. S tím všichni přece počítáme. Tady se vynaložily nemalé prostředky, ať už národní nebo i evropské na zabezpečení vnější schengenské hranice. Podívejte se na vnější schengenskou hranici v Polsku nebo se podívejte na vnější schengenskou hranici, která je na Slovensku. To jsou zabezpečené vnější schengenské hranice. Pokud má přežít Schengen, pokud máme zabránit tomu, aby se Evropa zase rozdělila, aby tady byly kontroly mezi Německem a ČR, mezi ČR a Polskem nebo mezi námi a Rakouskem, tak musíme zajistit, že tady bude fungovat vnější schengenská hranice. Jinak udržení Schengenu možné není.

A když si to máme otevřeně pojmenovat, tak přece víme, že vnější schengenská hranice, pokud je pozemní, tak se zajistit dá. Uprchlíci neprochází do Evropy přes pozemní hranici mezi Bulharskem a Tureckem. Neprochází přes pozemní hranici mezi Řeckem a Tureckem. Tyto hranice je možné technicky zabezpečit. Můžete tam postavit ploty. Můžete tam postavit signalizační zařízení. Můžete tam umístit policejní jednotky. Můžete tam umístit vojenské jednotky a jste schopni pozemní hranici zajistit, uzavřít a vynutit si tam dodržování zákonného režimu. Problém Evropy a nejenom Řecka, ale také Itálie je v tom, že nemáme zvládnutý management vnější schengenské mořské hranice. Management mořské hranice není zvládnutý dodnes, není vyřešen ani technologicky. Je to paradox, Schengen už tady existuje řadu let, ale my nemáme management vnější mořské hranice a doplácíme na to. Nebyly tady připravené postupy, není dostatečná kapacita, včetně oné ostrahy, včetně člunů, včetně pohraniční stráže. Žádná taková kapacita vybudována není. Frontex je slabý. A hlavně, pokud jde o management vnější mořské hranice Schengenu, je tady kardinální problém, který zatím není vyřešený.

Ten říká, co se stane s uprchlíkem, kterého zachráníte na moři. A vy většinou nemáte jinou možnost, než ho tam zachránit, protože technologie je postavena na tom, že když uprchlíci velmi často uvidí člun, je to třeba člun turecké pobřežní stráže nebo řecké pobřežní stráže, tak uprchlíci si vlastní člun propíchnou, aby museli být zachráněni. To je samozřejmě ta nejriskantnější část celého přesunu z Turecka do Řecka, je to právě chvíle zachraňování, a řada uprchlíků si prostě člun propíchne. A v okamžiku, kdy jsou zachráněni, tak kam mají být vráceni? Mohou být vráceni do Turecka, když jsou zachráněni na mořské hranici mezi Tureckem a Řeckem? Turecko se tomu brání. To znamená, do této chvíle v okamžiku, kdy byli zachráněni řeckou pobřežní stráží nebo Frontexem, tito lidé byli automaticky převáženi do Řecka. To znamená, že tady vlastně nebyla žádná regulace migrace na vnější schengenské hranici, tady byla pouze humanitární akce, která zachránila lidské životy, to je naprosto v pořádku. Ale ve skutečnosti Frontex a Řekové lidi jenom vozili z moře, ale vozili je do Řecka. Nikdo nebyl do Turecka navracen, nebo v minimálním množství byli navraceni do Turecka. Když tyto lidi zachrání turecká pobřežní stráž, tak je vozí do Turecka. A v tom je diskuse o tom, co mohou udělat Turci. Mohou přece stejně zachraňovat uprchlíky na moři, jako to dělají Řekové, zejména v jejich pobřežních vodách, než čluny opustí turecké pobřežní vody. Turci přece mohou zabránit tomu, aby čluny vůbec odplouvaly. V okamžiku, kdy se naloďujete, musíte to udělat na tureckém pobřeží, to znamená, že lidi tam někdo doveze, někdo to musí zprostředkovat, zorganizovat, oni vědí, v kolik tam mají přijet, a v tom okamžiku tam na ně čeká člun, zejména u velkých skupin, které potřebují velké gumové čluny. Někdo tam člun musí dopravit, připravit ho, spustit na vodu. A toto všechno organizují lidé, kteří na tom vydělávají. Chceme od Turků, aby zasáhli, aby neumožnili jen tak odplouvat z tureckého pobřeží směrem do Řecka. Tohle mohou také udělat Turci. Toto po nich chceme, aby reálně zajistili ve svých pobřežních vodách, na svém pobřeží, že nebude možné tam volně provozovat živnost, tak jak ji dneska provozuje řada lidí tím, že vydělává na tom, že ubytuje uprchlíky, dopraví je k pobřeží, prodá jim člun, vyinkasuje od nich peníze a pošlou je do Řecka. Takto tento byznys běží rok v Turecku a chceme, aby proti tomu turecká vláda zasáhla.

To je další věc, která se může stát. Ale kardinální problém je, jak bude Evropa do budoucna chránit svoji vnější mořskou hranici. Pokud zastavíme nelegální migraci na balkánské cestě, souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, otevře se znovu problém Itálie, opět mořská hranice. Obávám se, že jsme schopni v příštích letech a měsících migrační proudy přesměrovat, nejsme schopni jim zabránit, pokud se nevytvoří v okolí Evropy stabilnější bezpečnostní prostředí.

Souhlasím se všemi senátory a senátorkami, kteří tady kladli důraz na stabilizaci okolí Evropy, na řešení příčin migrace. Dnes řešíme důsledky, Evropa to začala z úplně nejhoršího konce, začala debatou o kvótách, to byla kardinální chyba. Řešíme důsledky, tlak na naše hranice, ale příčiny jsou zatím mimo dosah reálných schopností Evropy je zvládnout. Evropa sama to neudělá. Tady musí dojít k dohodě mezi USA a Ruskem, zejména pokud jde o Sýrii. Jenom tato dohoda na bázi Rady bezpečnosti OSN umožní dlouhodobý mír, který v Sýrii může zajistit, že strany spolu budou jednat a bude se hledat nějaké politické řešení, nikoliv jenom vojenské řešení, tak jako tomu bylo v zásadě doposud. Ale Evropa, pokud má tuto situaci zvládat, potřebuje silnější zahraniční politiku. Je přece jasné, že pokud budeme magnetem, pokud budeme místem prosperity a míru, lidé k nám budou chtít přicházet. A když se situace v jejich zemích bude zhoršovat a bude tam válka, v severní Africe, na Blízkém východě, tak tento problém bude jenom horší. Proto Evropa potřebuje silnější zahraniční politiku. Ale pokud máte mít silnou zahraniční politiku, tak ji musíte mít schopnost také podepřít vojenskou silou. Jinak to v dnešním světě nefunguje, v reálném světě to jinak nefunguje. Čili Evropa potřebuje mít i společnou bezpečnostní politiku, potřebuje mít armádu, aby silnější zahraniční politiku byla schopna podepřít vojenskou silou.

To je k celkovému řešení. Tady se skepticky říká, že nikdo nemá celkové řešení. Myslím si, že jsme schopni si ho postupně vydefinovat. Ale Evropa se zatím k tomu nedostala.

Tím reaguji také na dotaz, který byl zcela konkrétní, týká se pohraniční stráže. Já jako předseda vlády celou dobu podporuji myšlenku zřízení společné pohraniční a pobřežní stráže. Jsem přesvědčen o tom, že to je naprosto nezbytné. Je to nezbytné, nejde o to, někomu zasahovat do suverenity, ale věřte mi, že kdyby dneska tato stráž existovala, Řecko by velice rádo požádalo o to, aby tato stráž zasáhla a pomohla řešit současnou migrační krizi. A věřím, že stejně tak by to udělala Itálie, kdyby tato stráž existovala v době, kdy se řešil silný migrační tlak na Itálii. Pokud máme společnou vnější schengenskou hranici, je logické, že budeme mít společnou pohraniční a pobřežní stráž. A navíc to potřebujeme zejména my nebo Rakousko nebo Německo. Naše země to potřebují, protože my nejsme schopni ovlivnit sami, co se děje na vnější hranici. Jak to má Česká republika ovlivnit? Jak to může ovlivnit Rakousko? A přitom uprchlíci dneska přicházejí do Rakouska, přicházejí do Německa, ale tyto země nemají vnější schengenskou hranici a nemohou to ovlivnit. To znamená, že potřebujeme mít nějaký evropský nástroj, jaký Česká republika dokáže pohlídat, co se vlastně na vnější schengenské hranici děje a že budeme mít pocit, že to dobře nefunguje, tak v rámci Evropské rady, v rámci Evropské komise jsme schopni na to poukázat a iniciovat nasazení společné evropské pohraniční stráže. Ona by měla dělat i společné navracení.

Součástí tohoto návrhu je i zárodek společné evropské jednotky, která by začala řešit navracení a readmisi. Souhlasím s tím, co tady bylo řečeno. Toto je velký problém, který Evropa nemá zvládnutý. Každá země vrací uprchlíky sama. Je to velice drahé, je to neefektivní, chybí tady koordinovaná akce, každý stát si to dělá po svém. Pokud zřídíme společnou pobřežní a pohraniční stráž, můžeme začít koordinovat navracení, bude to levnější, bude to efektivnější a vytvoří to společný evropský tlak. Ale my dneska nemáme ani readmisní dohody. Česká republika roky má nasazené své vojáky v Afghánistánu, poslali jsme tam už za desítky milionů humanitární a jiné pomoci. A myslíte si, že máme s Afghánistánem readmisní dohodu? Nemáme. Ani s Afghánistánem nemáme readmisní dohodu, ačkoliv tam naši vojáci nasazují a ztrácejí životy, ačkoliv jsme tam poslali obrovské množství humanitární a jiné pomoci, ani s Afghánistánem nemá Česká republika readmisní dohodu.

Toto jsou přece vážné problémy. Není to takto možné. A to se týká i zemí v severní a střední Africe. Musíme mít readmisní dohody, musíme mít systém, jak vracet migranty, kteří u nás nedostanou azyl.

Toto všechno musí být součástí celkového postupu, který musíme zvolit. Ale konstatuji, že Evropa nebyla připravena na tuto migrační krizi, a možná právě proto je snaha svolávat summity takto intenzivně a tlačit a udržet si kontrolu z nejvyšší politické úrovně v Evropě nad tím, aby Evropská komise a jednotlivé instituce skutečně intenzivně na řešení migrační krize pracovaly.

A tím už skončím. Chci říci, že Česká republika je země, která chce společné evropské řešení. Žádná země sama o sobě migrační krizi nezvládne. Čili je potřeba společný evropský postup. My ho nebudeme v žádném aspektu blokovat, prosazujeme svůj pohled, realistický pohled na migraci, je to pohled zemí V4, budeme i nadále jako V4 aktivní, ale nebudeme blokovat hledání společného evropského řešení, bez toho se v žádném případě neobejdeme. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane premiére. A žádám pana zpravodaje Václava Hampla, aby se vyjádřil k rozpravě a navrhl na závěr usnesení, o kterém budeme hlasovat.

Senátor Václav Hampl:  Jenom stručně. Pane předsedo, rád bych ocenil to, že když paní senátorka Dernerová končila své vystoupení ohledně ztracených migrantských dětí výzvou, začít od malého, tak jste hned následně dal slovo senátoru Malému... (Smích.)

Jinak myslím, že celá rozprava byla velmi bohatá a především to byly samozřejmě podněty různého charakteru pro vládu. Ale jednu poznámku k tomu, co říkal kolega Hlavatý o tom, že všechno, co projednávají parlamenty, je požadavek Evropské unie. To je známý nešvar, který dokonce má odborný název gold-plating a piggybecking, čili jsme papežštější než papež, děláme si vnitřní úpravy ještě důraznější, než Evropa po nás vyžaduje. Anebo k evropské legislativě si přibalujeme své vlastní věci, které by se jinak obtížně politicky prodávaly.

Myslím, že to je přesně jedna z důležitých úloh národních parlamentů v Evropské unii, hlídat právě to, aby zejména piggybacking se pokud možno moc nekonal. A je to nepochybně problém ve Velké Británii, nebo asi spíše ve všech evropských zemích a rozhodně je to také problém náš.

Jinak rozpravu bych shrnul konstatováním, že v ní vystoupilo jedenáct senátorek a senátorů a nezaznamenal jsem žádný návrh na změnu usnesení nebo jiné usnesení, takže bych si vás dovolil požádat o podporu návrhu usnesení, který připravil evropský výbor. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Budeme hlasovat o usnesení, jak ve svém úvodním vystoupení přednesl pan garanční zpravodaj Václav Hampl. Návrh usnesení k výsledkům jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 18. až 19. února 2016,máme písemně k dispozici.

Přizveme další senátorky a senátory k hlasování do sálu. Přítomno je 66 senátorek a senátorů, kvorum 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4 registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 58, proti 2. Návrh byl schválen.

Děkuji zpravodaji, pan premiér zůstává a my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dříve, než začnu, chci říci, že máme přihlášeného pana senátora Jiřího Hlavatého. To je zřejmě omyl, dokonce pan senátor v sále ani není.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie

Tisk EU č. K 043/10

Máme to jako tisky č. K 043/10 a č. K 043/10/01. Poprosím pana předsedu vlády Bohuslava Sobotku, aby nás s textem seznámil.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Komise vydala uvedené Sdělení o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie 21. října 2015 jako součást balíčku pěti dokumentů navazujících na zprávu pěti předsedů z června 2015.

Dalšími materiály tohoto balíčku jsou rozhodnutí Komise o zřízení nezávislé poradní evropské fiskální rady, doporučení pro doporučení Rady ke zřízení vnitrostátních rad pro konkurenceschopnost v rámci eurozóny, sdělení komise o plánu cesty pro posun směrem k jednotnějšímu vnějšímu zastoupení eurozóny na mezinárodních fórech a návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví opatření s cílem vytvořit postupně jednotné zastoupení eurozóny v Mezinárodním měnovém fondu.

Pokud jde o pozici České republiky, velmi stručně. Česká republika podporuje snahy o stabilitu hospodářské a měnové unie. Pro Českou republiku je klíčové, aby veškeré kroky vedoucí k případnému prohloubení hospodářské a měnové unie byly diskutovány ve formátu všech 28 členských zemí, neboť se jich také bezprostředně dotýkají. Proces by měl být vůči zemím mimo eurozónu dostatečně transparentní, neměl by nikoho poškozovat. Přijatá opatření by rovněž neměla narušovat fungování vnitřního trhu.

Dle České republiky je zásadním předpokladem pro stabilitu a soudržnost eurozóny dodržování stávajících pravidel a využívání existujících nástrojů. Jinak také platí, že vítáme snahu o vylepšení vzájemné koordinace na mezinárodní úrovni, ale jde o to, aby sjednocování zastoupení eurozóny nevedlo k fragmentaci zastupování nebo koordinaci postupu Evropské unie jako celku. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane premiére. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Usnesení má č. K 043/10/02. Zpravodajem je pan senátor Lumír Aschenbrenner, který má slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro záležitosti Evropské unie projednal tento materiál na svém jednání 26. ledna 2016 a i s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal následující usnesení:

1. Přijímá ke Sdělení Komise o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

2. Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby se ke Sdělení Komise o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

3. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Lumíra Aschenbrennera.

4. Pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Doporučení máte v podkladech. Pokud bych ho měl charakterizovat jedním slovem, tak je to doporučení skeptické.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Dalším výborem, který materiál projednával, byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodajem je pan senátor Karel Kratochvíle, který má slovo.

Senátor Karel Kratochvíle:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, rád bych vás seznámil se 144. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které bylo přijato na 19. schůzi dne 12. ledna 2016 ke Sdělení Komise o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie (senátní tisk K 043/10):

V návaznosti na usnesení č. 119 výboru pro záležitosti Evropské unie ze dne 10. listopadu 2015 a po úvodním slově gestora Dr. Jana Krále, ředitele odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády České republiky a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě výbor:

1. Projednal na žádost výboru pro záležitosti Evropské unie Sdělení Komise o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie,

2. zaujímá stanovisko k tomuto dokumentu, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

4. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti Evropské unie.

Tolik usnesení našeho výboru. Ještě bych k tomu doplnil, jak jsem již říkal, stanovisko výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu:

1. Vyjadřuje podporu úsilí Evropské komise směřující k nalezení dlouhodobě stabilní podoby hospodářské a měnové unie,

2. vyjadřuje podporu změnám zaváděným Evropskou komisí do procesu Evropského semestru, které podporují smysluplnou komunikaci mezi členskými státy a Evropskou unií a vytvářejí v harmonogramu Evropského semestru dostatečný prostor pro vedení politické debaty na národní úrovni

3. vítá kroky směřující ke zjednodušení a zpřehlednění pravidel rozpočtového dohledu. Nicméně poukazuje rovněž na problém, který přinášejí časté změny těchto pravidel

4. vyjadřuje skepsi ke zřizování nových institucí jako vnitrostátních rad pro konkurenceschopnost či evropské fiskální rady, u kterých není zřejmá jejich přidaná hodnota

5. vyjadřuje určité pochybnosti o smyslu sjednocení vnější reprezentace eurozóny, kdy naopak mohlo dojít k fragmentaci prezentace zájmů eurozóny a zájmů Evropské unie jako celku.

6. Poukazuje na fakt, že přijímat zásadní politické rozhodnutí trvalého charakteru na celounijní úrovni vyžaduje důkladnou předchozí debatu na úrovni jednotlivých členských států, tudíž by tomuto procesu měl být věnován dostatečný časový prostor.

7. Doporučuje postoupit dokument k projednání plénu Senátu a postoupit případné stanovisko Senátu Parlamentu ČR Evropské komisi. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím, není se k čemu vyjadřovat. A máme jediný návrh, a to je v podstatě asi společné usnesení? Nebo není? Pane zpravodaji, pojďte nám upřesnit, jestli je to společné, o čem budeme hlasovat, a nebo jestli jsou tam rozdíly.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Není úplně společné, nicméně to usnesení výboru je totožné s výborem hospodářským. Kromě prvního bodu, a to jsou ty body vítací, takže není úplně totožné, je trošku stručnější.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jasně, čili budeme hlasovat o tom vašem usnesení výborovém.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Ano, výborovém.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Výborovém, jako první. Takže dáme si znělku a následně budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení VEU. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33. Pro 46, proti nikdo, návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji, pane premiére, děkuji zpravodajům. A budeme pokračovat.

Dalším bodem je

 

Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2014

Tisk č. 170

Máme to jako tisk č. 170. A poprosil bych ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s touto zprávou.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Dovoluji si vám představit informační materiál Ministerstva životního prostředí ČR prezentující stav životního prostředí v České republice. A to Zprávu o životním prostředí České republiky v roce 2014.

Tato zpráva je každoročně zpracovávána na základě zákona 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů a usnesení vlády z roku 1994 a usnesení vlády ze dne 12. listopadu 2014.

Zpráva je důležitým zdrojem informací o stavu a vývoji životního prostředí v České republice, a to včetně mezinárodního srovnání.

Zpráva za rok 2014 obsahuje soubor 42 klíčových indikátorů včetně jejich vyhodnocení. Indikátory uvedené ve zprávě navazují na hlavní témata státní politiky životního prostředí ČR v letech 2012 – 2020, a slouží k hodnocení plnění zde stanovených cílů a priorit. Na základě doporučení Senátu Parlamentu ČR při projednávání zprávy o životním prostředí za rok 2013 ze dne 18. března 2015 jsou nově součástí zprávy také samostatná podkapitola věnovaná starým ekologickým zátěžím, doplněné údaje o míře znečištění ovzduší ultrajemnými částicemi na základě dostupných dat.

Zpráva za rok 2014 byla vládou schválena 20. listopadu 2015, následně byla projednaná a schválená na výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny 13. ledna letošního roku. Byla rovněž projednána a schválena na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu 10. února. A o tom už bude určitě informovat příslušný zpravodaj.

Zpráva za rok 2014 byla poslancům a vám, senátorkám, senátorům, také distribuována v elektronické verzi na USB společně leafletem ze dne 29. 2. 2016. Takže ji máte určitě ve svých podkladech. A v elektronické verzi měla obsahovat i krajské zprávy. Když vezmu velmi stručně hlavní informace, které k této zprávě 2014 jsou, tak mohu říct, že v oblasti ovzduší a klima už několik let stagnuje zejména zlepšování kvality ovzduší. A je čím dál tím zřejmější, že prachové mikročástice a především karcinogeny na ně vázané, tedy benzo(a)pyren a další, je hlavní znečišťující látkou, kterou produkují lokální topeniště, také na to reagujeme troufám si říct revolučním projektem "kotlíkových dotací", který, jak určitě víte, se v těchto dnech a týdnech právě rozjíždí.

Rovněž se pozvolna zlepšuje, ale velmi pozvolna, kvalita povrchových vod. A to i přesto, že meziročně v roce 2014 kleslo množství znečištění vypouštěné z bodových zdrojů na znečištění vodních zdrojů, se významně podílejí plošné zdroje. A to je především zemědělská činnost. Pokračuje příznivý trend snižování ztrát pitné vody v trubní síti. A příznivým vývojem je i zvyšování počtu čistíren odpadních vod a podílu obyvatel připojených na veřejnou kanalizaci.

Další příznivou informací je vývoj v oblasti energetické spotřeby, kdy stále klesá podíl fosilních paliv na energetické výrobě. Klesá tedy výroba elektřiny v parních elektrárnách. Naopak se zvyšuje a roste význam jaderné energetiky a energie z obnovitelných zdrojů. Roste rovněž role veřejné dopravy v osobní dopravě, především železnic, stoupá využívání obnovitelných zdrojů v dopravě. A v oblasti odpadů a materiálových toků celkový pokles materiálové náročnosti českého hospodářství se příznivě odráží na snižování zátěže životního prostředí. Produkce odpadů má dlouhodobě stagnující trend, ale pozitivní zprávou je, že v nakládání s odpady výrazně převažuje podíl využitých odpadů, zejména materiálově. A klesá, byť stále pomalu, podíl skládkovaných odpadů.

Troufám si říct, že ve všech těch oblastech, o kterých tady hovoříme, o kterých asi ještě bude debata v rámci diskuze, tak Ministerstvo životního prostředí má připraveny, ať už se to týká oblasti zlepšení kvality ovzduší, zlepšení kvality vod, odpadového hospodářství a dalších oblastí. Máme připraveny konkrétní kroky a už realizujeme konkrétní projekty, které by tento stav měly zlepšit tak, aby už ta Zpráva za rok 2015, ale především za rok 2016, protože ta setrvačnost je poměrně dlouhá, měla jasný příznivý dopad.

Musíme si totiž uvědomit – a to je i určitě odpověď na vaši otázku, proč se nadále tak nezlepšuje stav životního prostředí v České republice, že se postupně vyčerpal vliv a dopad těch velkých investic, které šly především do energetických zdrojů nebo do velkých průmyslových zdrojů. A dneska především v oblasti kvality ovzduší se ta zátěž přenáší do právě už zmiňovaných lokálních topenišť a autodopravy. Tam máme dneska největší potenciál zlepšení. A v obou těchto oblastech také připravujeme a už realizujeme kroky především v té otázce lokálních topenišť.

Významným zdrojem je samozřejmě otázka, respektive operační program životního prostředí, kde však bohužel v důsledku toho, jak minulé vlády s ním macešsky hospodařily, tedy že dramaticky zhoršily možnost vyčerpání. Naštěstí se nám velmi pravděpodobně podaří vyčerpat operační program životního prostředí 2007 – 2013 takřka na nulu a snížit tak tu hrozivou ztrátu 18 miliard, kterou jsem přebíral při svém nástupu do úřadu. Tak o to méně peněz bohužel máme v období 2014 – 2020. Máme v uvozovkách "pouhých" 72 miliard oproti 130 miliardám v minulém programovém období.

Takže bude samozřejmě daleko složitější pokrýt všechny ty kvalitní projekty. Ale uděláme všechno pro to, abychom poměrem cena/výkon vybrali ty nejlepší projekty na snížení zátěže životního prostředí v České republice. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí. Usnesení má č. 170/1, zpravodajem je senátor Petr Gawlas, který má slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jsem asi, ne asi, ale úplně přesně, popáté zpravodajem tohoto materiálu Zprávy o životním prostředí. Bohužel musím konstatovat, že letos poprvé se ve zprávě uvádí, že životní prostředí se v České republice nezlepšuje. V těch minulých letech se konstatovalo, že životní prostředí se ač mírně, ale přece jenom zlepšuje.

Čili Zpráva o životním prostředí v České republice je komplexní hodnotící dokument posuzující stav životního prostředí v ČR včetně souvislosti na základě dat dostupných v daném roce. Zpráva za rok 2014 se skládá z celkem 42 indikátorů, začleněných do 10 základních kapitol. Je to ovzduší a klima, vodní hospodářství a jakost vody, příroda, lesy, půda a krajina, zemědělství, průmysl a energetika, doprava, odpady a materiálové toky a financování.

Oproti Zprávě za rok 2013 došlo k několika změnám. Kapitola Příroda, dříve to byla Biodiverzita, obsahuje nové indikátory. A je to ochrana přírody a indikátor běžných druhů ptáků. Novinkou je také rozdělení kapitoly Půda a krajina do dvou tematických celků. A to je Půda a krajina a Zemědělství. Zde předkládané indikátory byly rozšířeny o indikátor – jak už pan ministr sdělil – a to je indikátor staré ekologické zátěže. Je to na základě jednání našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A zvláště tady paní senátorky Seitlové, kterou jsme podpořili.

Co se týče shrnutí. Jak jsem již komentoval na začátku, stav životního prostředí v ČR v roce 2014 nebyl vyhovující. Zastavil se pozitivní trend vývoje předchozích let. Negativní vlivy národního hospodářství na životní prostředí postupně klesají, ale vyvažuje je rostoucí význam a vliv spotřeby domácností. Zásadním problémem životního prostředí v ČR v roce 2014 je stejně jako v předešlých letech zhoršená kvalita ovzduší, zejména v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Nejproblematičtější situace je dlouhodobě v aglomeraci Ostrava, Karviná, Frýdek-Místek, Bohumín, Třinec, kde je kvalita ovzduší ovlivněna koncentrací všech vlivů znečištění, kterými jsou značná průmyslová zátěž, lokální vytápění domácností, doprava, nepříznivé rozptylové podmínky, zejména v inverzních polohách sídel. A také dálkový přenos znečištění. My víme, že je to hlavně znečištění z Polské republiky. A to z Katovické pánve.

I přes mírný pokles oproti minulým létům bylo v roce 2014 zhruba 25 % populace ČR vystaveno nadlimitním koncentracím pro suspendované částice frakce PM10. Více než polovina populace ČR pak žije v oblastech, kde jsou překračovány nejvyšší přípustné koncentrace karcinogenních polyaromatických látek, vyjádřených benzen(a)pyrenem. Postupně klesá energetická a materiálová náročnost hospodářství ČR. Snižuje se význam elektráren, které spalují hnědé uhlí ve prospěch obnovitelných zdrojů energie. A využití jaderné energie. V důsledku těchto trendů mírně klesají emise skleníkových plynů a emise znečišťujících látek.

Celkové odběry vody začaly stagnovat. Nepatrně se změnil podíl odebíraných vod ve prospěch povrchových zdrojů. Přes pokles množství vypouštěného znečištění z bodových zdrojů se kvalita povrchových vod zlepšuje pouze pozvolna. Vliv na to má i přetrvávající znečištění vodních zdrojů ze zemědělských činností. Dlouhodobý problém přírody a krajiny v ČR představuje také fragmentace krajiny, způsobená zejména dopravou.

V oblasti dopravy dochází ke snižování emisí i energetické náročnosti, využívání alternativních paliv a pohonů je však nadále zanedbatelné. Dochází k postupnému zastavení individualizace osobní dopravy a naopak k nárůstu významu veřejné dopravy, v osobní dopravě zejména pak železnice. Vliv nákladní silniční dopravy na kvalitu ovzduší v dopravně zatížených lokalitách a městských aglomeracích však zůstává s ohledem na dlouhodobě rostoucí přepravní výkony velice významný. V aglomeracích ČR je také zhruba 10 % obyvatel vystaveno nadměrné hlukové zátěži, pocházející z převážné části ze silniční dopravy.

Zástavba území v roce 2014 pokračovala, ovšem v nižších tempech než v předcházejících letech. A ostatní plochy zaujímaly 10,7 % území ČR, zábor orné půdy výstavbou a rozšiřováním ostatních ploch v roce 2014 představoval 2441 ha. Orná půda tvoří 70,7 % rozlohy zemědělského půdního fondu ČR. Kvalita zemědělské půdy se nezlepšuje. V ČR je evidováno necelých 10 000 starých ekologických zátěží respektive kontaminovaných míst vzniklých v období 1938 – 1989. I přes množství již realizovaných nápravných opatření se na území České republiky nachází stále velký počet starých ekologických zátěží, u nichž není znám rozsah rizik pro životní prostředí a lidské zdraví.

A já bych dodal ještě, že není znám vlastník, nebo ten, kdo to způsobil. To je u těch velmi starých ekologických zátěží. V roce 2014 výrazně vzrostly veřejné výdaje do ochrany přírody a životního prostředí. A to zejména ze státního rozpočtu OPŽP. V rámci OPŽP bylo na projekty s vydaným rozhodnutím o poskytnutí dotace ke konci roku 2014 rozděleno 92 % a příjemcům dotace proplaceno 71 % celkové finanční alokace určené pro programové období 2007 – 2013. Důležitým nástrojem v oblasti ochrany kvality ovzduší a klimatu byl v roce 2014 program Nová zelená úsporám.

My jsme se na výboru VUZP velmi důkladně touto zprávou zabývali. A po, řekl bych, široké a dlouhé diskusi jsme doporučili Senátu – a teď přečtu usnesení:

VUZP doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Zprávu o životním prostředí ČR v roce 2014. Zadruhé, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Gawlase. A pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Dovolte mi ještě jedno takové krátké zamyšlení, už ne jako zpravodaje, ale senátora. Já bych měl k panu ministrovi jednu výtku. A bavíme se tady o značné zátěži, jak prachové, tak i mluvíme o tom ve zprávě, že 10 % obyvatelstva je vystaveno nadměrné hlukové zátěži.

Pane ministře, mně jde teď hlavně o EIA, který leží na Evropské komisi. Jde tady o významnou část. Je to 64 staveb v celé České republice. My jsme v okrese Frýdek-Místek minulý pátek dokonce udělali nějakou blokádu. Ukázalo se, jak je to nutné. Přes město Frýdek-Místek projíždí denně 40 tisíc...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já vás nerad ruším, ale bude obecná rozprava.

Senátor Petr Gawlas:  Já vím. Abych pak nezdržoval v obecné rozpravě. Mně je jenom líto, že pan ministr do Bruselu za sebe posílá své náměstky! A ne, že tam jede sám osobně zabojovat za tyto významné stavby.

Stejnou výtku jsem vytkl taky panu ministrovi dopravy. Myslím si, že by tam měli oba dva ministři být osobně. Děkuji. I s výtkou, pane předsedající.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Máme jednací řád, pane kolego. Takže, posaďte se ke stolku zpravodajů, já otevírám rozpravu. Pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Zpráva o životním prostředí je zpracovaná standardně a přehledně, ukazuje trendy ve všech 42 indikátorech. Nebudu opakovat jednotlivosti, jen se zmíním o tom, co už tu také bylo řečeno, že trendy zlepšení jednotlivých indikátorů se v podstatě zpomalily. A to někdy i dost, že už to stagnuje. Ale ono není divu. Když se začalo se zlepšováním životního prostředí, byly emise obrovské. Takže po zásadních změnách, které parlamenty zlepšily za uplynulých, dá se říct, 25 let, už se zmenšování objemů některých, nebo skoro všech těch indikátorů nemůže odehrávat tak rychle jako na počátku.

Takže nebuďme z toho tak smutní. Nepřehánějme další cíle, které jsou jednak velmi ekonomicky nákladné, ale také často jen teoreticky dosažitelné. Ale nechtěl bych to jenom takhle kritizovat, chtěl bych se také zmínil o tom, že letos byla do zprávy opět začleněna zpráva z jednotlivých krajů o tom, jak se životní prostředí vyvíjí v nich, na tom jejich území.

Je to návrat k tomu, co už tady dříve bylo. A musím to hodnotit jako velmi přínosné, neboť životní prostředí v jednotlivých krajích se různě liší a je třeba reagovat v opatřeních různě. Podle toho na příklad, jak to vypadá v jižních Čechách. Nebo zase na druhé straně – v Severomoravském kraji. Tyto krajské zprávy nám umožňují jako komunálním politikům jak na krajských úrovních, tak na městských úrovních, čerpat informace podrobnější. I pro řešení těch místních problémů jsou velmi významné.

Proto bych v tomto chtěl ministerstvu poděkovat a doufám, že i v dalších letech ta zpráva, byť je to velice obtížná práce, velice rozsáhlá práce, bude zachována tak, abychom mohli ty informace alespoň takhle rozčleněné pro tuto oblast mít. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Na 7. schůzi Senátu jsem do usnesení ke Zprávě o životním prostředí za rok 2013 navrhla doplnit dvě doporučení. Zaprvé, aby do příští zprávy byly promítnuty staré ekologické zátěže. Zadruhé, aby do ní byly zahrnuty také údaje o míře znečištění ovzduší ultrajemnými částicemi pocházejícími zejména z těžké nákladní dopravy.

Ve zprávě, kterou nyní projednáváme, je starým ekologickým zátěžím věnována kapitola na straně 106, 109. Ráda bych poděkovala především panu ministrovi, že Ministerstvo životního prostředí se pokusilo dostupné údaje o znečištění ovzduší ultrajemnými částicemi do zprávy zahrnout. Ve zprávě se výslovně uvádí, že pro lidské zdraví jsou nejškodlivější jemné částice frakcí PM2,5 a PM1, které se do ovzduší dostávají především zásluhou silniční dopravy. Podíl ultrajemných částic frakce PM1 na celkovém množství suspendovaných částic emitovaných dopravou přitom podle údajů Státního zdravotního ústavu může dosahovat až alarmujících 90 %.

Jak jsem uvedla před rokem, ultrajemné částice jsou velmi malé, menší než 1 mikrometr, takže mohou proniknout do krevního oběhu a přenést se do dalších orgánů. Vznikají nejen tedy v lokálních topeništích, kterým je věnováno hodně pozornosti, ale na příklad při spalování paliva, především při spalování paliva v dieselových motorech a váží se na ně pro lidský organismus toxické těžké kovy a polycyklické aromatické uhlovodíky.

Velký problém to představuje zejména v hustě osídlených velkoměstských aglomeracích. Chtěla bych využít této příležitosti a vyzvat pana ministra ke spolupráci na systematičtějším sledování úrovně znečištění ovzduší ultrajemnými částicemi. S výběrem vhodné metodiky realizací měření velmi rádi pomohou vědci, např. z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. Moji kolegové jsou připraveni spolupracovat s ministerstvem, Státním zdravotním ústavem i s dalšími institucemi, jejichž působnosti se problém ultrajemných částic dotýká.

Dovolte mi, abych v souvislosti s ultrajemnými částicemi v ovzduší upozornila na málo zmiňovaný aspekt posuzování vlivu dopravních staveb na životní prostředí. Nejde totiž jen o to, jaké bude mít dopravní stavba dopady na životní prostředí po svém zprovoznění. Velké a paradoxně někdy i závažnější dopady na životní prostředí může mít i to, že dopravní stavba zprovozněna není. A to především na oblasti, jimiž vedou nouzové objízdné trasy.

Domnívám se, že je to případ většiny z více než 60 dopravních staveb, u nichž po České republice požaduje Evropská komise zpracování nových EIA. Obyvatel mého volebního obvodu, tedy Prahy 4, zejména Spořilova, ale i Krče a dalších částí, se to dotýká velmi úzce. Tito lidé jsou denně vystaveni nejen hluku, ale velmi škodlivým vlivům těžké nákladní dopravy, která proudí po komunikacích, které pro danou intenzitu nebyly vůbec původně dimenzovány a u nichž se žádné EIA nezpracovávalo. Byla bych ráda, kdyby při jednání s Evropskou komisí byl tento aspekt vzat v úvahu a byly projednány tyto principy.

Sama jsem v tomto smyslu osobně oslovila komisaře pro životní prostředí Karmenu Vellu. Prosím tedy pana ministra, zda by mohl ještě komentovat, jak se bude pokračovat s uskutečněním dopravní infrastruktury, co se týká např. Pražského okruhu a dalších staveb, které skutečně zamezí těmto velkým problémům, které tady máme. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Jiří Burian.

Senátor Jiří Burian:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Dovolte mi dvě poznámky k senátnímu tisku č. 170, tedy ke Zprávě o životním prostředí ČR za rok 2014.

Na úvod mohu konstatovat, že materiál je profesionálně a přehledně zpracovaný a dává dobrý přehled o stavu životního prostředí v naší republice. Přesto bych chtěl v rozpravě uvést jednu faktickou a jednu tematickou poznámku. Faktická se týká části vodního hospodářství a jakosti vody. Konkrétně pak odstavce vypouštění odpadních a čištění odpadních vod také v přímé návaznosti na možné řešení problematiky sucha.

Zpráva zde mj. konstatuje, že v čističkách odpadních vod je čištěna i významná část nezpoplatněných srážkových vod. Pokud se podíváme detailněji do odborných statistik, pak z celkového nátoku odpadních vod do čističek, které činí celkem 813 milionů kubíků, právě tyto srážkové vody, které se vypouštějí do kanalizace a putují do čističek, činí plných 45 %. Tedy asi 380 milionů kubíků.

Zákon o vodovodech a kanalizacích v § 6 stanoví odvádění srážkových vod do veřejné kanalizace následující, připomenu:

Povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních i regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy s výjimkou staveb, pozemků nebo jejich částí využívaných pro služby, které nesouvisí s činností provozovatele dráhy nebo drážního dopravce. Dále sem patří zoologické zahrady a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti. Tolik dikce zákona.

Ze statistik dále vyplývá, že zpoplatněné srážkové vody činí cca 4 % a ve výsledku pak že vyčištění 96 % těchto nezpoplatněných srážkových vod zaplatí všichni ti, kteří platí stočné. Zkrátka vše, co proteče přes čistírny odpadních vod, jde do nákladu stočného včetně vyčištění srážkových vod z dálnic, silnic, železnic a nemovitostí určených k trvalému bydlení. Za subjekty nemající povinnost platit za odvádění srážkových vod platí v konečném důsledku poplatky za čištění odpadních vod občané a podnikatelé napojení kanalizací na čistírny odpadních vod v cenách stočného, jak už jsem uvedl.

Pokud vezmu v potaz diskuse na toto téma v odborných seminářích, které se pořádaly právě i zde v Senát, pak odborné stanovisko vodohospodářů říká, že srážkové vody jsou pro proces čištění balastní a zatěžující, a že technologie tzv. ČOV potřebuje vody splaškové. A pokud dobře pamatuji, tak odborné odhady ukazují, že zrušení výjimek dle zákona, který jsem citoval, se sníží cena stočného, samozřejmě různě podle regionů, o třetinu až polovinu.

V současné době vláda řeší tzv. Strategii boje proti suchu a zásobování obyvatel pitnou vodou. Vyřešení nedostatku vody se plánuje v horizontu desítek let. Zůstává otázka, jestli to při pokračujících výkyvech počasí nebude nakonec pozdě.

Na druhou stranu ale existují postupy mnohem rychlejší i systémovější. Prakticky a fakticky vycházejí z nedůsledně u nás uplatňovaných principů evropské legislativy, že znečišťovatel platí. Tímto přímo navazuji na výjimky ze zákona o vodovodech a kanalizacích, které jsem zmínil. Odborná veřejnost jasně navrhuje tyto výjimky zrušit například podle německé nebo francouzské praxe.

Odstraněním výjimek začnou nově zpoplatněné subjekty jinak uvažovat, alespoň podle zahraniční praxe. Vyplatí se jim začít s budováním retenčních nádrží a vsakovacích míst, s budováním oddílné kanalizace umožňující, že dešťové vody neskončí na čistírnách.

Zmizí-li výjimky, dojde během krátké doby k výraznému posílení povrchových i podzemních zdrojů vody. A současně tak urychlíme naplňování cílů strategického programu boje proti suchu a nedostatku pitné vody. Jsem toho názoru, že právě v tomto ohledu musíme také jednat.

Poznámka druhá je tematická. V návaznosti na odborné senátní semináře na téma voda, kterých se účastním již řadu let a v posledním roce jsem zde také v Senátu jejich spoluorganizátor, jsme spolu s panem místopředsedou Bárkem podpořili v ČR zcela novou metodiku výzkumu veřejného mínění formou sociální rezonance. Zařadili jsme problematiku pitné vody mezi 18 nejpalčivějších společenských témat. Od hrozby války, migraci, zdravotnictví, důchody a jiné. Voda se ve výsledku vnímání občanů pohybovala na 3. místě z hlediska životních priorit našich občanů. Výzkum mj. ukázal, že celá řada témat, kterým se jako politici věnujeme přednostně, jsou ale společností vnímána jako zcela okrajová.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, ke zprávě o životním prostředí dvě nebo tři poznámky.

První je můj dotaz na pana ministra. On tady ve svém úvodním projevu říkal, že ta zpráva o životním prostředí ČR je důležitý zdroj informací. Já nepochybuji o tom, že ji studuje a zná Ministerstvo životního prostředí. Můj dotaz je, do jaké míry a jak s ní pracují ostatní resorty, zda také tu zprávu studují, zda by třeba nebylo vhodné vypracovávat i nějaké části, které se týkají jednotlivých resortů, stejně jako se to třeba teď začalo dělat pro kraje. A zda by nebylo třeba dobré se pak i ptát na výsledky té zprávy, jak na ně jednotlivé resorty v rámci své činnosti reagovaly, protože si myslím nebo mám pocit, že všechna ta data, která jsou ve zprávě, ta zpráva má 600 stránek a neřekl bych, že jsou tam nějaké zbytečnosti, nejsou úplně využívány. Takže to je můj první dotaz, zda existuje nebo nehodlá Ministerstvo životního prostředí nastavit nějaký systém využívání dat, která jsou k dispozici a která rozhodně využívána by býti měla.

Druhá věc se týká toho, co tu částečně říkal pan senátor Burian a pak pan senátor Eybert. A to je jednak zpráv o krajích. Tam si dovolím velmi doporučit všem, aby si přečetli aspoň tu souhrnnou zprávu o životním prostředí pro kraje. To je jen takhle silné, má to asi 26 stránek a spoustu se o svém kraji dozvíte.

A potom zejm. se dotknu některých věcí, které se týkají té zprávy o Kraji Vysočina. Já jsem se na to už ptal na výboru, ale znovu to zopakuji. Skutečně dochází k tomu, že nějak ty zprávy o krajích, o životním prostředí jsou konzultovány nebo jsou kontaktovány jednotlivé kraje, když ta zpráva vzniká? Protože v rámci Kraje Vysočina jsem velmi potěšen tím, že vychází z hlediska ovzduší jako kraj nejčistší. Ale věc druhá, která mi tam naprosto chybí, že tento kraj je zásadním zdrojem pitné vody například pro Prahu. A je tam obrovský problém, který se nazývá Želivka nebo vodní nádrž Švihov, kde to došlo až tak daleko, že ti zemědělci a další podnikatelé v okolí této nádrže jsou, řekněme, diskriminováni kvůli tomu, že ta nádrž musí být chráněna, neboť je zdrojem pitné vody. Na druhé se tak neděje 100% a nějakým způsobem ti lidé tam žijící ani kraj jako celek není saturován. My se pak dostáváme do úplně absurdních situací, že v Praze za vodné a stočné platí méně než třeba ve Žďáru nad Sázavou. A přitom Kraj Vysočina je pramenitou oblastí, pitná voda je tam, řekněme, blízko, a přesto dochází k tomu, že v územích, kde naopak se pitná voda musí dovážet nebo resp. potrubím transportovat, tak nakonec to vychází všechno levněji. Takže otázky pitné vody a hospodaření s pitnou vodou a nastavení vodného a stočného, si myslím, že jsou otázky, kterým by se mělo nejen asi Ministerstvo životního prostředí zabývat. A pokud je tomu tak, že nějaké území je zdrojem pitné vody pro Prahu, Brno apod., tak by k němu mělo být možná přistupováno i z tohoto pohledu, protože samozřejmě všechno něco stojí a i kvalitní povrchová voda, ze které se pak vyrábí pitná voda, musí být někým udržována a někdo se tam musí nějakým způsobem omezovat. A pak by to nemělo vypadat tak, že "z toho nic nemá".

Čili tolik moje dvě poznámky k té zprávě o životním prostředí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi několik slov k této velice důležité oblasti, protože životní prostředí je to, bez čeho se v podstatě neobejdeme a nemůžeme žít. Úzce to souvisí se zdravotním stavem obyvatelstva a významně se to podepisuje na celé řadě vážných onemocnění, především respiračních onemocnění.

Sám jsem senátor za Ostravu, tedy Moravskoslezský kraj, je to oblast, která je významně zatížena celou řadou ekologických problémů a která úzce souvisí tady s touto problematikou. Děkuji panu ministrovi za velice pěknou zprávu a pozornost, kterou se věnuje této oblasti, nicméně mám několik otázek.

Jedna z nich je, byla celkem široká diskuse o lagunách v Ostravě, nějak to ustalo, takže budu rád, kdyby se touto diskusí problematika oživila. Myslím, že stát investoval poměrně značné finanční prostředky. Přesto tato situace není žádným způsobem vyřešena. Další taková oblast je, navštívil jsem Vysokou školu báňskou a seznámil jsem se s projektem vývoje elektromobilu, který by šlo použít jako náhradu, jako car sharing, zapůjčování vozidla, které by doplňovalo veřejnou dopravu, a to by se dalo provozovat pod hlavičkou dopravního podniku apod. Jestli pan ministr je seznámen s těmi projekty, případně jaký má na to názor, protože si myslím, že je to budoucnost, a je otázka vývoje několika let, zhruba 5, 6 let, než bychom se tak daleko dostali. A zda se dají použít nějaké evropské peníze na tyto projekty. Osobně jsem tomu velice nakloněn, protože elektromobilový průmysl by byl významným ekologickým řešením pro celou řadu měst, nejen Ostravu, ale celou řadu větších městských aglomerací v ČR. A osobně bych velice rád tyto projekty podpořil.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor a místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já bych chtěl využít této příležitosti, je to zpráva za rok 2014. A byl bych docela rád, kdyby pan ministr a jeho kolegové se také zabývali záležitostmi, které se týkají ochrany občanů, lidí a jejich zdraví z hlediska životního prostředí. Uvedu konkrétní příklad. Týká se to ptačí oblasti Natura 2000 Bzenecká doubrava, Strážnické Pomoraví, kde historicky vznikla naprosto neřešitelná situace pro výstavbu rychlostní silnice R55 tím, že byly sloučeny tyto dvě ptačí zóny tak, že překryly koridor, kterým už dnes vede železnice z Břeclavi nahoru na Přerov. A v souběhu s touto železnicí, která tam už dnes reálně existuje, tak měla pokračovat těsně v její blízkosti rychlostní silnice R55, která by řešila problémy tisíců obyvatel měst a obcí od Petrova až po Uherské Hradiště, kde veškerá doprava vede centry těchto měst. Na jedné straně, chápu, chráníme ptáky v oblasti Moravy a doubravy, chráníme je v oblasti vátých písků. Ale samozřejmě potom by zřejmě i, protože se jedná i o tlak EU, Bruselu na právě zřizování takovýchto zón, bylo dobře, kdyby bylo možné zahrnout do těch výhledů a možností financování i mimořádné zdroje evropských peněz na výstavbu tunelu, který je asi jedna z posledních variant. I když tedy v rovině a ve vátých píscích stavět tunel by bylo určitě technicky velmi zajímavé, a to v délce skoro 10 km, což by určitě na druhé straně byla atrakce, za kterou by turisté jezdili se podívat. Ale byl bych velmi rád, kdyby, pane ministře, se váš resort ve spolupráci i s Ministerstvem dopravy touto problematikou velmi vážně zabýval, protože jsem přesvědčen, že díky tomu necitlivému způsobu sloučení těch dvou zón, které měly být odděleny koridorem, kudy už, jak říkám, dnes každodenně jezdí desítky vlakových souprav a nikdo to v zásadě neřeší. Samozřejmě nejhorší variantou by bylo zrušení i této železniční trati, která přežila různé vývoje a různá desetiletí v minulých letech. Ale každopádně má-li to být ekologické řešení, měl by se hledat způsob, jak vyřešit tuto situaci, protože opravdu nespokojenost a ohrožení zdraví a mnohdy i životů lidí v obcích od Petrova, Veselí až po Uherské Hradiště je výrazné. A chápu, že jsou mnohé jiné rychlostní komunikace důležité, ale jsem přesvědčen o tom, že toto je věc, kterou je potřeba řešit už nyní. A možná v některé z budoucích zpráv za rok 2015 či 2016 by se mohlo objevit skutečně reálné řešení. Ale nejen reálné řešení, ale i finanční prostředky pro realizaci ekologického řešení tohoto úseku, který jsem přesvědčen, že je možné řešit a je potřeba mu věnovat pozornost. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, můj kolega Peter Koliba tady načal otázku kalů. Musím říci, že my máme na Mostecku, Litvínovsku Celio, což je tedy skládka, kam nám byly ty kaly přivezeny asi před 3-4 lety právě z ostravských lagun, přemístily se k nám. A protože v té době se neoslovily některé, jak já říkám dohromady, zelené iniciativy, tak krajský soud rozhodl, že to uložení kalů tam nemá být. Je to vlastně bezprávný stav v současné době. A Ministerstvo životního prostředí mělo dát právě na rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, kterou prohrálo. A tím pádem tam máme laguny plné asi 30 000 tun kalů, které se z odpadu staly nejprve palivem a v Polsku, kde leží taky, jsou výrobkem. Takže otázkou je, co s nimi, protože u nás jsou bezprávně. A zase převážet je na Ostravsko je také nesolidní. Takže budeme muset s kaly něco udělat. Ale nejen myslím právě v Celiu, kde těch 30 000 tun leží. Já jsem se ptala na krajském zastupitelstvu, co s tím budeme dělat, protože by se s těmi kaly nemělo manipulovat, když tam nemají co dělat. A oni řekli na odboru životního prostředí, že neví, že osloví Celio. Já si myslím, že budou ty kaly odvážet tajně do Čížkovic do Zahrady Čech, kde je spalují. A tehdy před několika lety i odbor životního prostředí Ústeckého kraje zvedl emisní limity tak, aby se tam ty kaly mohly spalovat. Takže to může potvrdit můj kolega a kamarád. Otázka životního prostředí Ústeckého kraje a Moravskoslezského je velmi závažná a měla by se řešit, protože jsme zatíženi všemi směry. Otázkou je, co s těmi kaly, které jsou toxické. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře, já bych se vás chtěl zeptat, resp. slyšet trochu ujištění. V mém rajónu v loňském roce sucho ukázalo ten obrovsky bědný stav Labe. Vím, že Bruselem jsme kritizováni za to, že jsme nevyhlásili údolí Labe chráněnou oblastí. Vím, že vláda k tomu zaujala stanovisko, že to zůstane tak, jak to je, tedy bez vyhlášení. Vyhlášení té oblasti chráněnou oblastí, víte, že by znemožnilo v podstatě stavbu toho velmi potřebného jezu za Labi. Já bych vás chtěl poprosit, resp. požádat o ujištění, že vláda na svém stanovisku setrvá a že změnou neznemožní stavbu toho jezu na Labi. Věřte mi, že je to velmi potřebné. Já nevím, asi valná většina z vás neví, o čem mluvím, ale v Ústí nad Labem se v loňském roce dalo Labe přejít pod Střekovským zdymadlem téměř suchou nohou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, nedalo mi to opravdu, když už se debata takto rozproudila, ale samozřejmě že debata by mohla být na celý den, protože těch věcí, které jsou součástí zprávy, je obrovská šíře. Nicméně já mám a každý z našeho regionu máme nějaké poznatky, ale já mám jeden obecný. V posledních letech, řekněme od roku 1995 doteď, říkám v posledních letech, vznikají nové staré zátěže, se kterými si kraje, obce a pravděpodobně ani ministerstvo neví rady. Já jsem měla možnost v posledních dnech hovořit s řadou zástupců krajů, kteří mi dali takový seznam zbytků po podnikání ať už legálním nebo nelegálním určitých skupin nebo osob. A výsledkem je, že nemáme jen těch 10 000 kontaminovaných starých zátěží, o kterých se hovoří a které už asi popáté budou znovu registrovány, což já považuji tedy za naprosté vyhazování prostředků. Já jsem zažila už minimálně pět registrací od doby, kdy jsem v Senátu. A vždycky se pořád registruje, registruje, ti lidé, kteří ty projekty dostávají, tak to znovu opíšou a něco malinko tam, možná dvě věty, přidají. Ale to je jenom bokem.

Já chci říci, že v tuto chvíli máme naopak staré nové zátěže, které nemáme jak řešit, neumíme je řešit a nemáme na to právní nástroje. Chtěla bych se zeptat pana ministra, jak tuto věc tedy bude do budoucna v co nejbližší době řešit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já využiji přítomnosti pana ministra k jednomu krátkému dotazu, který publikovala minulý týden Česká televize. A sice, že se dostal do minerální vody Ida, která se stáčí v Bělovsi u Náchoda, arzén. To stáčení bylo zastaveno z důvodů jednoznačných. A ptám se, jaká je perspektiva, jestli Ida skončila nebo co s arzénem a jak je vůbec možné, že se arzén do minerální vody, kterou stáčely, myslím si, tisíce lidí, dostal. Děkuji za odpověď předem.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nepřihlásil, končím rozpravu. Pane ministře, byla na vás řada dotazů, máte mikrofon k dispozici.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, především děkuji za vaše dotazy, je jich hodně. Já se budu snažit, abych byl stručný, ne vždy to bude možné, ale budu se snažit.

Začnu popořádku panem senátorem Gawlasem, protože záležitost EIA se tam objevila ještě několikrát. Já bych opravdu jen v jedné minutě historii této velmi nepříjemné záležitosti pro ČR, protože my jsme bohužel jediný stát v EU, který má tzv. staré EIA. Jinými slovy máme a ještě, aby toho nebylo málo, tak na ně máme založenou naprosto klíčovou část operačního programu Doprava. Všechny ostatní státy včetně nových států, jako jsou státy V4 typu Slovensko, Polsko, Maďarsko, tak prostě byly schopny toho, co my bohužel historicky neumíme, protože my neumíme stavět. My neumíme stavět rychle, efektivně, takže tady je běžná situace, že máme 15, 17 let staré hodnocení vlivu na životní prostředí, tedy ještě před vstupem do EU, a nekopli jsme do země. V řadě případů dokonce projekty nemají samozřejmě ani stavební povolení, mají pouze územní rozhodnutí. A někdy nemají ani to územní rozhodnutí. Takže tady se stavělo tak, že prostě 17 let se připravoval projekt, který má třeba hodnocení vlivů na životní prostředí roku 1997. A my teď přicházíme za EU a říkáme: "Dejte nám, naši milí kolegové z Bruselu, 100 mld., a my si to konečně postavíme." A oni nám říkají: "No, my vám ty peníze jsme ochotni dát, ale musíte ukázat, jaká má ta stavba vliv na životní prostředí." A my říkáme: "No, my tady máme tři stránky," v lepším případě z roku 1997, kdy se to ještě dělalo podle zákona 244/92. Problém je ten, že my jsme prostě v roce 2015... My jsme zachránili minimálně 100 mld. Kč ze všech operačních programů proto, že jsme konečně po 10 letech, co minulé vlády nebyly schopny přijmout transpozici novely EIA, tak jsme přijali tu novelu. A původní požadavek Evropské komise byl, abychom zopakovali všechny EIA před platností té novely, tedy před 1. 4. 2015. Těch EIA by bylo několik stovek, možná několik tisíc. To se netýká jen dopravních staveb.

Nám se povedlo, a Evropská komise to podle našich informací hodnotí jako obrovský ústupek, který udělala vůči ČR, byť tady si to řada lidí nemyslí, nám se povedlo přesvědčit komisi o tom, aby nechtěla opakování všech těch staveb, všech těch EIA, ale abychom se zaměřili pouze na ty staré. Takže se tam dostalo tzv. přechodné ustanovení, dnes velmi kritizované. A já bych chtěl všem říci, že my jsme samozřejmě věděli, jaký to bude problém, ale v té chvíli jsme křísili pacienta, je tady řada lékařů, který trpěl akutním tepenným krvácení, protože my bychom bývali nedočerpali minimálně 100 mld. z minulého programového období. Minimálně 100 mld., bylo by to asi 150 mld., co hrozilo nedočerpání. To se nám povedlo. Jenom v operačním programu Životní prostředí jsme díky tomu dočerpali 18 mld. Kč, protože ty EIA by se samozřejmě týkaly i kanalizací, vodovodů a všech dalších staveb. A nejen dopravních staveb.

A teď čelíme situaci, kdy opravdu, jen rychlá reakce na pana senátora, já jsem v tom Bruselu byl několikrát a shodou okolností tam jedu znovu v pátek. To jednání, kdy tam byl můj náměstek, bylo jen díky tomu, že jsem byl nemocný. A on vede vyjednávací tým. Řeknu vám upřímně, vyjednávání s vlastními komisaři, to je politické jednání. To klíčové se vede na úřednické úrovni, protože tam absolutní slovo má Generální ředitelství životního prostředí, tedy DG Envi. A to jsou ti úředníci, kteří rozhodují a dělají takhle nebo takhle. To politické vedení tam má omezenou roli a mj. tam už jednal o té věci premiér Sobotka. My využíváme, mám na tom nasazeno několik lidí a sedm měsíců intenzivně jednáme s Evropskou komisí, za jakých okolností bychom mohli ty EIA, řekněme, ne všech případech opakovat. Ale jednání je velmi složité, do konce března budeme mít definitivní výsledek a mohu vám říci, že jednáme každý den. Každý den probíhá nějaké jednání s Evropskou komisí. Ať už telefonicky, videokonferencí nebo s dalšími kolegy. Takže je to bohužel věc, ve které má ČR primát díky tomu, že se to nechávalo, dámy odpustí, tzv. vyhnít, to téma, a teď nás to chytilo.

Chci všechny ujistit, to byla, myslím, i paní senátorka Syková, která na to upozorňovala, chci všechny ujistit, že jsme využili všech možností, které v této věci byly včetně těch argumentů. Dokonce Státní zdravotnický ústav Ústí nad Labem psal dopis, pan ředitel, že to, že EIA chtějí opakovat a zdrží tak klíčové stavby infrastruktury včetně obchvatů měst, jako je třeba Frýdek-Místek, tak že to znamená negativní zátěž na životní prostředí, naopak pro kvalitu ovzduší. Ale bohužel, zatím stanovisko Evropské komise zůstává hodně rigidní a oni říkají: "Ne, my vám ty peníze nemůžeme dát, protože neplníte evropskou směrnici. Vy po nás chcete peníze a nejste schopni nám předvést aktuální hodnocení vlivu stavby na životní prostředí." A to tedy opravdu ŘSD v této chvíli nemá.

Takže jednáme, říkám, do konce března v horizontu, dvou, tří týdnů bychom měli mít definitivní stanovisko, jakou část by se nám mohlo podařit vyjednat v tzv. zrychleném projednávání.

Vidíte, slíbil jsem, že budu stručný, a hned na začátku jsem to porušil, ale EIA je hodně důležitá. Vím, že řada senátorek a senátorů má dotazy ze svých regionů. Chci vás ujistit, že kromě kvality ovzduší a sucha není teď pro nás důležitější téma než právě EIA, než to, abychom využili všechny možnosti, jak Evropskou komisi na všech úrovních, a využili jsme opravdu všech formálních i neformálních kontaktů, přesvědčit, že v některých případech opakování EIA je nadbytečné, protože požadavek EIA lze do značné míry zhojit v navazujících řízeních, tzn. ve stavebním řízení, při udělení stavebního povolení.

Věřím, že v některých projektech se nám to podaří.

Děkuji panu senátorovi Eybertovi za kladné hodnocení krajských správ. Budeme v nich určitě pokračovat.

Paní senátorce Sykové ještě, co se týká systematického sledování ultrajemných částí, ano. Jednáme v této věci. Udělali jsme si určitou studii. Rozšíření sítě tak, aby Český hydrometeorologický ústav mohl svoji síť použít pro sledování ultrajemných částic by stálo přibližně dvě stě miliónů korun. A přibližně osm mil. nebo sedm mil. by to stálo v ročních provozních nákladech. Uvažujeme o určitém pilotním projektu na některá sídla, který by nám prostě umožnil. Byl by řekněme se čtvrtinovými náklady. Pravděpodobně nebo téměř jistě by bylo možno využít operační program životního prostředí a otázka je potom samozřejmě těch provozních nákladů, protože na to už "operák" využít nemůžeme. A to by potom muselo jít z kapitoly ČHMÚ, což znamená z naší kapitoly rezortní organizace.

Určitě já budu shodou okolností brzy mluvit s panem ředitelem Dvořákem z ČHMÚ, tak i tuto záležitost budeme sledovat a děkuji za nabídku. Budeme ji určitě diskutovat.

Pro pana senátora Buriana – máte plnou pravdu v tom, že srážkové vody a jejich čištění a vůbec využití je teď jednou z klíčových otázek. Záležitost samozřejmě je spíš v rezortu Ministerstva zemědělství, protože pod nimi je zákon o vodovodech a kanalizacích, nicméně my s Marianem Jurečkou, což asi víte, jsme připravili komplexní materiál boj se suchem v ČR. A zároveň jsme si na sebe dali padesát úkolů, které musíme splnit a řadu z nich už jsme začali realizovat. Řada úkolů právě jde do oblastí, jak zadržet srážkovou vodu a nepouštět ji vůbec do kanalizace, protože my dneska úspěšně odkanalizováváme obce, ale tím pádem vlastně měníme ten malý koloběh vody na velký. To znamená víte, že ČR je střecha Evropy, takže žádná voda k nám nepřitéká a všechna odtéká. Takže priorita pro nás je zadržet vodu v ČR jakýmikoliv metodami, legálními tedy, což určitě lze a jednou z možností samozřejmě je i maximální motivace k tomu, aby vlastně všechny subjekty, dneska už je to i ve stavebním zákoně a budeme na to dál tlačit, aby maximální množství vody bylo skutečně zadrženo různými retenčními způsoby. Ať už přirozenými, řekněme přírodě blízkými nebo i umělými. To je určitě úkol, který máme s Ministerstvem zemědělství a máme celou řadu konkrétních projektů, které už dneska realizujeme s pomocí operačního programu.

Pane senátor Vystrčil – my samozřejmě zprávu projednáváme s ostatními rezorty. Oni se k ní vyjadřují i v rámci mezirezortního připomínkového řízení. Celá řada z rezortů, především Ministerstvo zemědělství, na zprávě samozřejmě spolupracuje aktivně. Některé rezorty méně aktivně. Jak s ní pracují je spíše na nich. Máme tam od nich, řekněme zpětnou vazbu, koneckonců i při projednávání na vládě. Určitě z pohledu krajských správ, tak vás chci ujistit, že probíhá konzultace s kraji. Problém je spíš v tom, že některé kraje nekomunikují s námi. To znamená nemají zájem. My jsme dokonce nabízeli, že uděláme pro každý kraj určitou propagační akci v kraji a řada krajů se k tomu staví negativně. Mě to překvapilo před krajskými volbami, ale vždycky to asi záleží na konkrétním kraji. To znamená některé kraje si dělají vlastní správy, my používáme naše informace. Samozřejmě dáváme jim je k dispozici. Budeme rádi za každou komunikaci z krajů, ale individuálně se k tomu některé kraje staví vstřícně, ale řada krajů se k tomu staví, upřímně řečeno, že je to ne příliš zajímá. Takže určitě z našeho pohledu budeme rádi za každou aktivitu. Krajská správa může být i širší, samozřejmě, pokud bude mít kraj zájem tam něco rozšířit.

Vodné, stočné, to už jsem částečně řekl. Ono je to opravdu kompetence MZE. Je to vždycky politikům, protože teď a budeme tvrdě kritizováni a jsme tvrdě kritizováni jako Ministerstvo životního prostředí za návrh zdražit podzemní vody, které jsou dneska velmi levné ve srovnání s povrchovými vodami. Takže všechno je politikům, ale Želivku – shodou okolností řešíme. Řešíme to i s místním, protože Želivka částečně samozřejmě, byť je to věc Ministerstva zemědělství, tak pode mě spadá Výzkumný ústav vodohospodářský a s panem ředitelem Riederem, který v Želivce je někde v dozorčí radě, tak právě řešíme otázku obcí kolem Želivky, a to, jak je to omezuje.

Pan senátor Koliba – laguny. Pane senátore, to vás asi chci ujistit, že ve věci se toho děje poměrně hodně, protože – za prvé byla podepsána už smlouva se společností AVE, která vyhrála výběrové řízení, které pořádala společnost Diamo a měly by v horizontu pěti let být zlikvidovány tzv. nadbilanční kaly. A dokonce, myslím že zlikvidovány, odtěženy budou do tří let a potom by měly být dále samozřejmě likvidovány. Jsem přesvědčen, že skutečně ne už v Čížkovicích.

Budou pravděpodobně využívány nějaké další možnosti likvidace a je to samozřejmě potom odpovědnost společnosti, ale přirozeně v konzultaci s Diamem a v konzultaci i s Ministerstvem životního prostředí, protože tam jsou jasně stanoveny podmínky likvidace. A zbudou tam tzv. zeminy a ty zeminy potom budou likvidovány, resp. pro zeminy by měla výběrové řízení vypisovat Diamo, jestli se nemýlím, příští rok. Bude to záležet opět na financování. Záležitost elektromobilů je záležitost, kterou Ministerstvo životního prostředí sleduje velmi dlouho. A nejenom sleduje, ale také aktivně podporuje. Během letošního prvního pololetí rozhodneme ve spolupráci s Ministerstvem dopravy, průmyslu a pro místní rozvoj o konkrétních podporách tzv. čisté mobility. Ať už se jedná o CNG nebo tzv. plug-in, tedy hybridních vozů anebo čistých elektromobilů. A každý rezort bude podporovat určitou část. Někdo veřejnou dopravu, někdo podnikatele, někdo případně kraje a obce. V průběhu prvního pololetí dáme konkrétní podporu.

Pan senátor Škromach – já se na oblast ještě podívám. Konkrétně, nicméně, vím, že Ministerstvo životního prostředí vydalo kladné stanovisko nebo pokud se dobře pamatuji k obchvatu Břeclavi, byť to potom bylo zažalováno. Ale obchvat Břeclavi je ve střetu s EVL a automaticky neznamená, že když je tam evropsky významná lokalita, že by se tam nedalo stavět. Samozřejmě je to komplikovanější. Musí se řešit tzv. kompenzace, ale není to případ, že by tam nešlo stavět. Ale na ten konkrétní případ se určitě podívám.

Paní senátorka Dernerová – paní senátorko, není to tak, jak říkáte, ale vím, nastal tam určitý zmatek a my jsme nevěděli, kde zmatek vznikl, protože soud nerozhodl o tom, že kaly jsou tam nelegálně. Soud rozhodl jenom o tom a dal za pravdu nevládním organizacím, že měly být účastníky řízení. A zpátky se to vrací na kraj. Kaly jsou tam stále legálně. Skládka je vybavena jako skládka nebezpečných odpadů a předpokládáme, že bude dál pokračovat likvidace kalů tak, jak bylo dáno koneckonců i v rámci povolení. Samozřejmě, pokud bude pokračovat nějaké jednání v tom – chci vás ujistit, že velmi dobře monitorujeme i řešíme otázku, která se dneska dostává nebo pravděpodobně dostane k Evropskému soudnímu dvoru. Střet dvou evropských legislativ, kdy kaly byly vyvezeny jako výrobek podle legislativy reach a zároveň Polsko zažalovalo Českou republiku, že tam vlastně, resp. ne přímo Polsko, ale určité organizace, že tam vyvezli odpad. Ale je to deklarováno jako výrobek. Vývoz odpadu je samozřejmě zakázán, vývoz výrobků není a na to jsme velmi zvědavi, jak Evropský soudní dvůr rozsekne ten spor, zda má přednost legislativa reach anebo vlastně zákon, resp. směrnice o odpadech. Toto teď čeká na rozhodnutí. Samozřejmě, pokud by byla ČR donucená, aby si odpad, resp. výrobek odvezla zpátky, pokud by se ukázalo, že to je odpad – rozhodnutím soudního dvora, tak samozřejmě bychom to řešili dál. Problém je ten, že to tam vyvezly určité firmy. Je otázka, jak by se dalo firmy dohledat. Byly to v některých případech polské nebo byly to podle našich informací polské firmy.

Na skládce CELIO rozsudek soudu nic nezměnil v tom, že kaly tam jsou legálně a legálně dál budou spalovány v CELIO. Jsem pevně přesvědčen, že skutečně nehrozí, že by další kaly na skládku CELIO přibyly anebo byly pak spalovány v Čížkovicích.

K panu senátorovi Doubravovi – už se pane předsedo omlouvám, už se chýlím ke konci. Chtěl jsem vyčerpat všechny dotazy. Pane senátore, situace je taková, že skutečně vláda rozhodla, že nezařadí některé lokality, především EVL Porta Bohemica a EVL Přelouč.

Evropská komise tzv. formální upozornění, které jsme dostali minulý týden. Do dvou měsíců má vláda říct, jak to budeme řešit. Pokud se nám nepodaří Evropskou komisi přesvědčit, že jsou tady jiné veřejné zájmy, které převáží nad dlouhodobým požadavkem zařadit EVL, je tady reálné riziko, které samozřejmě nemůžeme popřít, že nás Evropská komise zažaluje a buď zaplatíme poměrně citelnou pokutu, anebo budeme muset tyto lokality do seznamu doplnit. Toto je opravdu realita. Shodou okolností pokud jde o EVL Labe, Porta Bohemica nebo Děčín je v podstatě deset let požadováno doplnění do seznamu. A musím říct, že se na to Komise ptala už několikrát a už nad námi sekera visela poměrně dlouho. Vláda rozhodla takto. Uvidíme, jestli se nám podaří argumenty prosadit nebo ne.

Jako ministr životního prostředí musím být samozřejmě pro to, aby tyto lokality doplněny byly, protože jsem zase odpovědný za to, aby Česká republika potom nebyla řekněme odsouzena ke stomilionovým pokutám, pokud bychom to neudělali.

Chci vám ale říct, že jsme přesvědčeni, že i kdyby tam bylo EVL, a ze všech informací to vyplývá, nebránilo by to realizaci plavebního stupně Děčín ani umělého kanálu Přelouč, ale bezpochyby by to komplikovalo situaci, musela by být nalezena kompenzační opatření. To je pravda.

K paní senátorce Seitlové. Máme nyní v projednávání v garanci vypořádávání meziresortů nový zákon o odpadech, a bude to také velká debata, určitě tady i v Poslanecké sněmovně ohledně černých skládek, jakým způsobem jaká je tady nová povinnost přenesena na vlastníka pozemku, jak se k tomu postaví.

Chci vás ujistit, že se maximálně snažíme jak věcně, vypsali jsme nové programy i z našeho Státního fondu životního prostředí, tak abychom umožnili likvidaci řady menších skládek. Minulý rok jsme na to dávali 100 mil. Kč, letos dáváme opět 100 mil. Kč. Uznávám, že hlavní gró nyní je na státním rozpočtu, protože to jsou staré ekologické zátěže, které přešly z Fondu národního majetku na ministerstvo financí a řeší se financování samozřejmě dle možností rozpočtu. A také bych si uměl představit, že rychlost bude větší, ale je to vždycky o prioritách, kdy tam prosazujeme větší počet staveb, které mají akutní negativní vliv na složky životního prostředí.

Pevně věříme, že pokud by byl schválen nový zákon o odpadech, kde se nově objevuje i definice, co to je vlastně černá skládka, protože podle staré zátěže jsou mnohdy černými skládkami, věříme, že se daleko větší míra povinnosti přenese na vlastníky pozemku, kteří dneska jsou z toho vyvázáni a spadne to buď na obec anebo na stát. Ale problémem je to, že je to bohužel i otázka morálky, protože zdaleka ne všechno, co se děje v této zemi nebo co se třeba děje v oblasti černých skládek, je pochopitelné pro většinu Evropské unie to, jak nakládáme s odpadem barbarsky a jak vůbec černé skládky vznikají, vypovídá to bohužel hodně o morálce řady lidí, včetně řady podnikatelů.

K poslední otázce paní senátorky Baudyšové. Nemám detail. Týká se to stáčení Idy a arzénu. Také jsem viděl zmíněnou reportáž. Co já vím, nastal problém spíše z pohledu města nebo orgánů životního prostředí, že se do pramene nedal odlučovač, který by umožnil odloučení arzénu, protože technicky je to řešitelné a mohlo to tímto způsobem dávno zafungovat. Tolik to, co o tom vím. Mezitím jsem již požádal kolegy z odboru vod, aby se na to ještě podívali a určitě vám potom dám informaci. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Pane zpravodaji, chcete se vyjádřit? Chcete a zároveň řekněte, o čem budeme hlasovat.

Senátor Petr Gawlas:  V krátkosti bych shrnul debatu. Vystoupilo sedm senátorů a čtyři senátorky. Pan ministr odpověděl na všechny dotazy zodpovědně. Řešili jsme tady hlavně staré ekologické zátěže, laguny, ale nejvíce dotazů nebo stížností a připomínek bylo k dopravním stavbám. Pane ministře, zrovna váš pan náměstek přišel na náš výbor a bylo po schůzce v Bruselu, kdy vás zastupoval, neboť jste byl nemocen.

Děkujeme vám za zodpovězení dotazů a připomínek. Nezazněl tady žádný jiný návrh, takže navrhuji vzít Za zprávu o životním prostředí České republiky v roce 2014 na vědomí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A o tomto návrhu budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vzít na vědomí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 61, kvorum 31, pro 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Jsme u dalšího bodu pana ministra Brabce, a tím je

 

Balíček k oběhovému hospodářství

Tisk EU č. N 053/10

Tisk EU č. N 054/10

Tisk EU č. N 055/10

Tisk EU č. N 056/10

Tisk EU č. K 058/10

Materiály jsme obdrželi jako tisky č. N 053/10, N 054/10, N 055/10, N 056/10, K 058/10/01, N 053/10/01, N 054/10/01, N 055/10/01, N 056/10/01 a K 058/10/01.

Pane ministře, pojďte nám říct, co to všechno znamená.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Rád vám to řeknu. Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, opravdu velmi stručně´, ani nebudu opět číst všechny návrhy směrnic.

Dovolte mi, abych opravdu velmi stručně popsal obsah celého balíčku. Oběhové hospodářství se stává jednou z hlavních priorit Evropské komise a ve Sdělení Uzavření cyklu – Akční plán Evropské unie pro oběhové hospodářství se Evropská komise zaměřila na řadu oblastí, design výrobků a jejich výrobu, spotřební fázi, zelené veřejné zakázky, odpadové hospodářství, trh s druhotnými surovinami, kritické suroviny, inovace, investice a indikátory.

V legislativních návrzích pak Komise prosazuje změny směrnic v oblasti odpadů, obalů, skládek odpadů, elektroodpadů, autovraků, baterií a akumulátorů.

Významné úpravy směřují zejména do směrnice o odpadech, obalech a skládkách. Komise navrhuje například sjednotit zásadní definice v oblasti odpadového hospodářství, stanovit vyšší cíle pro recyklaci komunálních odpadů, vyšší cíle pro recyklaci obalů, stanovit cíl pro omezení skládkování, vymezit minimální požadavky pro rozšířenou odpovědnost výrobců, zjednodušit reporting, harmonizovat výpočtové metody, harmonizovat požadavky na vedlejší produkty, zavést systém tzv. včasného varování v rámci plnění recyklačních cílů, zlepšit sledovatelnost odpadů a zaměřit se více na prevenci vzniku odpadů.

Vláda 18. ledna 2016 schválila rámcové pozice České republiky k drtivým částem celého balíčku. Vláda považuje nynější návrhy za komplexnější a realističtější než ty, které byly předloženy v červnu 2014 a následně byly v březnu 2015 Evropskou komisí staženy. Nicméně celou řadu aspektů je nutné dále velmi podrobně diskutovat.

Jako prioritní pro vyjednávání legislativních návrhů si vláda v rámcových pozicích stanovila definice základních pojmů, zlepšení harmonizace v oblasti výpočtových metod, cíle a ekonomické nástroje k podpoře oběhového hospodářství. Navržené cíle pro recyklaci komunálních odpadů, tedy 60 % v roce 2025 a 65 % v roce 2030 a obalů bude Česká republika hodnotit zejména v kontextu přijatého plánu odpadového hospodářství České republiky na období 2015 až 2024. V programu předcházení vzniku odpadů v ČR a předpokladů vývoje odpadového hospodářství v následujících letech vítáme tuto debatu a také realističtější cíle. Přesto má Česká republika v některých cílech v těchto oblastech určité pochybnosti.

Vítáme naopak, že byl stanoven cíl pro omezení skládkování komunálních odpadů. Česká republika rovněž považuje za důležité, aby nedocházelo ke zvyšování administrativní zátěže členských zemí prostřednictvím nových kontrolních mechanismů, např. kontrola kvality zpráv nebo systém včasného varování.

Vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych vám velmi poděkovat za konstruktivní přístup a diskusi ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ve výboru pro záležitosti Evropské unie. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám, pane ministře. Výbor pro záležitosti Evropské unie se zabýval těmito tisky a přijal usnesení, které máme pod č. N 053/10/02, N 056/10/02, K 058/10/02. Pan senátor Jan Látka má slovo.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Děkuji panu ministrovi za sice zkrácené, ale velmi obšírné zhodnocení situace. Mně tady zbývá možná už jen pár čísel.

Hierarchie nakládání s odpady upřednostňuje na prvním místě předcházení vzniků odpadů, dále následuje opětovné využití a recyklace před energetickým využitím a odstraněním, které je záhodné ukládat na skládky a spalování bez energetického využití.

Dále zde bylo více méně všechno řečeno. Jedině snad k dopadu na legislativu České republiky. Změny uvedených směrnic se dotknou zejména zákona o odpadech a zákona o obalech. Pokud jde o dopad na rozpočet České republiky – oběhové hospodářství nemá přímý dopad na státní rozpočet, u směrnic nějaké finanční dopady budou.

Senát se v minulosti tématu oběhového hospodářství věnoval a dospěl k názoru, že návrh směrnice pokud jde vymezení závazných cílů je v rozporu se zásadou subsidiarity, neboť Komise nedoložila, že navrhované závazné cíle jsou reálně dosažitelné za přiměřených nákladů pro členské státy a obce a proto přijal k tomuto návrhu směrnice odůvodněné stanovisko:

Nesouhlasí ve shodě s vládou s nastavením navrhovaných cílů pro snižování míry skládkování a objemu odpadů a zvyšování míry jeho recyklace obsažených ve Sdělení Komise. Obává se, že prováděním směrnice v navrhované podobě by nadměrně rostla administrativně-ekonomická zátěž pro členské státy, obce i podnikatelské subjekty.

Kromě Senátu České republiky se projednávanými dokumenty také zabývaly parlamenty Dánska, Finska, Irska, Itálie, Nizozemí, Polska, Rakouska, Rumunska, Slovenska, Švédska a Velké Británie.

V letech 1995 až 2009 byl průměr produkce komunálního odpadu na jednotlivce v Evropské unii 512 kg na osobu, z toho 37 % odpadu končilo na skládce, 20 % bylo spalováno a 40 % recyklováno. V České republice byl tento průměr 317 kg, tedy podstatně méně, ale na skládkách skončilo 72 %, 10 % bylo spalováno a recyklovány byly pouze 4 % vyprodukovaného komunálního odpadu.

Mám zde ještě několik čísel. V roce 2014 se Česká republika už značně polepšila. Komunální odpady 12 % energetického využití, 50 % šlo na skládky a v současnosti už můžeme počítat zhruba s 33 % recyklací. Prognóza ministerstva, jak jsme se dozvěděli při jednání ve výboru, pro rok 2024 – komunální odpady 60 % recyklace a 25 % energetického využití a 10 % na skládky.

Dále několik zajímavostí z Ekonomu - každý Čech v průměru v roce 2000 vytřídil 12,4 kg odpadu, v roce 2014 to již bylo 40,5 kg papíru, plastu, skla či nápojových kartonů. Odpady třídilo v roce 2000 38 % obyvatel, v roce 2014 už 72 % obyvatel.

A pro usmání – každý občan měl v průměru ke kontejneru pro vytříděný odpad v roce 2000 250 m a v roce 2014 už jenom 99 m.

V České republice se ukládá na skládky v porovnání s ostatními zeměmi stále nadprůměrné množství komunálního odpadu. V Evropské unii to bylo 190 kg na osobu a v České republice kolem 230 kg.

Pokud by Evropská unie zavedení balíčku, který zde probíráme, dále oddalovala či odmítala, přicházela by o významné příležitosti k účinnějšímu využívání zdrojů růstu a zaměstnanosti, snížení emisí skleníkových plynů a závislosti na dovozu surovin.

Na závěr je vhodné zmínit problematiku potravinového odpadu, kterému je v Senátu České republiky věnována značná pozornost a která je důležitou součástí tohoto balíčku. Příčiny enormního množství potravinového odpadu jsou vcelku jednoduché a prosté. Při prodeji potravin je na trhu větší nabídka než poptávka a zároveň je chování spotřebitelů často neuvážlivé.

Zde mám jenom jednu poznámku: V České republice v současné době končí zhruba jedna třetina potravin v odpadech, z toho 25 % jsou potraviny ještě nerozbalené, nenačaté. To znamená, že celkem 8 % všech potravin končí v podstatě nenačaté v odpadech.

A úplně na závěr. Komise k problematice potravinových odpadů navrhuje zejména zpracování metodiky usnadňující měření a srovnání relevantních údajů, podporu sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy a legislativní usnadnění využívání vyřazených potravin a levnějších produktů potravinového výrobního řetězce ve výrobě krmiv a posouzení možnosti označování data spotřeby. Tyto iniciativy v zásadě odpovídají zmiňovaným požadavkům zelené karty národních parlamentů, k nimž se připojil i Senát České republiky.

Zároveň bych si vás dovolil seznámit i s usnesením a doporučením. Máte to k dispozici.

Senátor Jan Látka:  Dobře, nemusím to číst. Jenom bych si dovolil za výbor pro záležitosti Evropské unie vás požádat o podporu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal tyto materiály a paní senátorka Jitka Seitlová má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Vím, že je doba oběda, ale to, co před námi leží, je materiál, který je velmi hutný, velmi obsáhlý, a já nemohu říci, že je to balíček, tvrdím, že je to balík. Je to skutečně velmi rozsáhlý dokument, který jednak obsahuje sdělení, velmi obšírné a rozsáhlé, a jednak návrh fakticky pěti směrnic, které mají být novelizovány a které se týkají oblasti nakládání – a teď to řeknu – nikoli jenom s odpadem, ale s materiálovými toky a surovinami v rámci Evropské unie.

Dámy a pánové, řeknu velmi krátce to podstatné, protože moji předřečníci už řekli hodně. Ale to podstatné je to, že v současné době k zajištění udržitelného růstu v zemích Evropské unie už nestačí model nakládání se surovinami a materiály, na který jsme byli zvyklí.

A proto Evropská unie přijímá tenhle hodně ambiciózní a v některých bodech velmi náročný a nejistý plán, protože už není možné ten model mám surovinu, vyhodím, zahodím, využívat dál, protože suroviny, které potřebujeme, tak ty Evropa v současné době a do budoucna nebude mít. A proto je to úplně nová strategie, která před námi leží. A která samozřejmě může vyvolávat obrovské množství otázek, dotazů, připomínek a nejistot, ale v tuhle chvíli je to velká změna a velký obrat.

Bude vyžadovat nejen řešení v oblasti životního prostředí, ale zejména v oblasti ekonomické, daňové, průmyslové. Já si myslím, že tady sice máme pana ministra životního prostředí, který je garantem za tento balíček, ale že to spíš leží na silných hospodářských odvětvích, aby se celé této problematice věnovala.

Já jenom na závěr ještě řeknu jednu věc. Národní konvent, kde jsou zastoupeni jak zástupci vlády, nevládních organizací, ale zejména průmyslníků a podnikatelů, přijal k tomuto záměru velmi kladné stanovisko. Vyzývají vládu a politiky, aby vzali vážně tento problém a řešili ho a řádně ho řídili a spravovali, abychom dospěli k tomu, co je stanoveno v těch balíčcích a v těch jednotlivých směrnicích.

Z mé strany je to samozřejmě podpora tomuto návrhu, ale znovu říkám, že tam je řada věcí, která se netýká jenom Ministerstva životního prostředí, týká se finančních otázek, daňových otázek i otázek investic do inovativních programů, projektů. Čili je to velmi rozsáhlý ambiciózní plán. Výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu se zabýval tímto balíčkem poměrně obšírně a na svém jednání 10. února 2016 na 19. schůzi přijal usnesení, které máte k dispozici. To usnesení má body, které jsou shodné s tím, co přijal Výbor pro evropskou integraci. Dokonce je užší než usnesení toho výboru pro evropskou integraci. Já doporučuji přijetí té širší formy, která byla přijata ve výboru pro evropskou integraci.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám rozpravu. Pan senátor Petr Bratský jako první.

Senátor Petr Bratský:  Hezké poledne. Já vás dlouho nezdržím. Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, mně to nedá, abych aspoň nezmínil jednu věc, že až po roce 2024, možná 2026, jestli to Evropská komise prodlouží, bude platit zákaz skládkování komunálního a průmyslového odpadu v ČR a v dalších zemích EU. Tak bych chtěl upozornit, že nemáme dostatek spaloven. I přesto, že do té doby nepochybně mnohem více využijeme možností všelijakého dělení odpadu na ten, který se dá ještě využít, a na ten, který už využít nelze, tak zbude tolik odpadu, který nebude volně v přírodě rozpustitelný, který budeme muset nějakým způsobem likvidovat. A nejspíš to bude formou spalování.

Spaloven máme nedostatek. A právě chci upozornit na to, že postavení nové spalovny kdekoliv, a Pardubice nám můžou dneska ukázat, co sami v krajském zastupitelstvu přijali jako ukázku toho, co se pořád nechce, ekologické a další organizace, bude znamenat, že to je skoro horší, než postavit jadernou elektrárnu. Nové spalovny prosazovat bude velmi obtížné. Svozové hospodářství a vzdálenosti, které jsou ještě ekonomické, taky bude velice složitý problém. A nastane souboj ekologů. Těch, kteří se budou brát za to, aby se ekologicky likvidoval komunální a průmyslový odpad. A těch ekologů, kteří v zájmu vyššího principu budou bojovat proti čemukoliv, proti jakékoli stavbě, která by to umožňovala. Mluvím samozřejmě o spalovnách s výrobou třeba elektrické energie.

Mně to nedá, abych tyto věci nezmínil v této chvíli. Jinak všechny ty vymyšlenosti, které jsou v podobných materiálech, samozřejmě sledujeme bedlivě a víme, jak to je. Pan ministr nemá rozhodně lehkou roli. Takže nezbude nám, než ještě více recyklovat a více domácnosti učit, naše děti a tak. Ale mám obavy, že nastane velký problém.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Jaroslav Doubrava má slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor při projednávání tohoto balíčku sice přijal mé doporučení, já jsem za to velmi rád. Nicméně mi přesto dovolte, abych k tomu řekl ještě několik slov tady vám.

Objemy odpadů, které nejsou recyklovány či jinak např. energeticky využívány, či využitelné a tudíž jsou ukládány na skládky, je dlouhodobě značný problém. To si asi nemusíme říkat. Problém, který si ale způsobujeme sami a nejsme schopni si přiznat, že je zapotřebí řešit příčiny, nikoli následky. Enormní množství odpadů všeho druhu je důsledkem toho, že naše civilizace založila svoji pseudoprosperitu na neustále rostoucí výrobě a spotřebě. Týká se to i Evropské unie a jejich členských zemí.

Možná s výjimkou členů nových členů EU, Rumunska a Bulharska, které se stále potýkají s nízkou efektivitou ekonomiky a nízkou spotřebou, danou nízkou kupní silou, a z těch starších zemí možná Polska, které klade důraz na agrární rozvoj, nikoli pouze na industriální. V jiných zemích absurdní dotační politiky a státní pobídky přímo vybízejí vyrábět stále víc a víc, přicházet na trh se stále novějšími a někdy i zcela zbytečnými a nepotřebnými výrobky. Navíc, leckdy úmyslně, ve velice špatné kvalitě, od výrobků dlouhodobé spotřeby jsme přešli k výrobkům krátkodobé spotřeby a priorita jejich obměny se neustále zkracuje.

To se týká i dovozu ze zemí mimo Evropskou unii. Není žádným tajemstvím, že řada výrobců úmyslně zabudovává do svých výrobků tzv. "kurvítka", promiňte mi ten výraz, která vyřadí příslušný výrobek co nejlépe a co nejdříve po uplynutí jeho záruční doby tak, aby byly prakticky neopravitelné. To vše ale samozřejmě nese stále rostoucí nároky na přírodní zdroje a energie. Když k tomu připojíme masivní reklamu, která se snaží potenciálním zákazníkům vnutit myšlenky, že bez jiného, tedy nového výrobku se stávají občany nižší kategorie, jsme tam, kde jsme. Nakonec naše tuzemská reprezentace považuje rostoucí výrobu a spotřebu za pozitivní jev.

Druhým klíčovým problémem této oblasti jsou obaly. Leckdy do obalů nebalíme a nepřepravujeme v nich výrobky, ale vzduch. A tady bych dal příklad léků. Jeden druh léku distribuovaný v pěti umělohmotných krabičkách se obsah z těch pěti krabiček sesype do jedné. A ještě tam zbývá místo, tudíž čtyři umělohmotné krabičky jsou naprosto zbytečně zdrojem problémů v odpadovém hospodářství. A když vezmete tu velkou spotřebu léků, není to zase tak zanedbatelný příklad. Ale i zde dochází k nepředstavitelnému plýtvání se surovinami a energiemi.

Dostali jsme se tak vlastní vinou do začarovaného kruhu. Vědomě drancujeme přírodní zdroje a spotřebováváme je, proto zbytečné objemy energií se všemi dopady na životní prostředí. Proti tomu pak stavíme klimatickou hysterii, spojenou s naprosto nesystémovými kroky, které leckdy vedou k silné zranitelnosti evropské a národních ekonomik. Zcela neopodstatněná rostoucí výroba a spotřeba spojená s plýtváním vede k tomu, že nás odpady a odpadky již začínají dusit. Ale o tom už jsme tady taky mluvili.

V dokumentech Evropské komise, která tvoří balíček týkající se odpadů a jejich oběhu je toto sice konstatováno, ale obávám se, že je to opět jen alibistické tlachání a mlácení prázdné slámy.

Stále neřešíme příčiny, ale řešíme pouze jejich důsledky. Přesto vás prosím o to, abychom závěry výboru pro záležitosti Evropské unie přijali. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já bych při této příležitosti chtěl vyjádřit trošku takovou obavu, že totiž ve všech těchto záměrech, kterou jsou bohulibé a které určitě hodně můžou pomoci, chybí jedno. A to je, co mě to jako občana bude stát z mého příjmu? A jaký poměr těchto výdajů na tyto činnosti je to vlastně v poměru z hlediska příjmů zemí Evropské unie? Česká republika patří mezi země s relativně nízkými příjmy a samozřejmě každé takové opatření, které bude bohulibě zavedeno, tak dopadá na každého občana určitou finanční částkou, kterou, ať už ve formě daní, poplatků apod., musí odvést.

Já jenom tady připomenu situaci, která nastala. Samozřejmě je hezké mít solární elektrárny, ale je potřeba občanům říct, že to bude drahé. Že to není zadarmo, že to musí někdo zaplatit. Viz teď debata kolem elektroměrů apod. Příklad krásný je voda. Říkáme ano, je dobré a určitě ekologicky je to dobře, když šetříme spotřebu vody, ale rozvody vody jsou stejně nákladné, jestli tudy proteče 1 nebo 2 hektolitry. Pak přicházíme k paradoxu, že jsme sice ušetřili, přispěli jsme přírodě tím, že jsme spotřebovali méně vody, ale na ceně vody se to neprojevilo. Ta se zvýší, protože někdo musí zaplatit náklady na rozvod vody, na rozvod elektřiny, ať už tam ta voda či elektřina nebo ten plyn teče, nebo neteče. Ty náklady zůstávají stejné. A podobně je to i u odpadků, jejich zpracování, recyklace apod. Ta není zadarmo a není to někde seshora, ale je to z kapes nás občanů.

A je myslím férové říct, chceme tady mít ekologické opatření, chceme tady mít zelené dvory, chceme tady mít čisto, chceme tady mít recyklaci, tříděný odpad, chceme tady další opatření. Ale co mě to jako občana bude stát z mé kapsy? Protože mnohdy potom zavádíme tato opatření a ti, kteří je nejvíce prosazují, tak vypadají jako bohumilové, s tím, že přinášejí dobro, ale zapomínají se zmínit, že to dobro něco stojí. A občan najednou stojí, hledí a říká, ale mě to najednou stojí peníze. Najednou tady po mně chtějí poplatky na obci, najednou ode mě chtějí ekologické daně, najednou chtějí, abych já to platil. A když se to sečte, tak to má své náklady.

A férové je sdělovat nejen to, že to je dobře, protože je to ekologické, ale je potřeba také říct, že ekologie není zadarmo. A že to, co není zadarmo, zaplatí každý z nás, my, každý jako občan. A je potřeba to férově sdělovat. A možná, že při podobných zprávách a podobných projektech by to měla být jedna ze základních a povinných informací pro občana, co mě jako občana to v rámci mých příjmů a mých výdajů bude stát.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já k těm všem směrnicím a případně k tomu sdělení mám jenom jednu poznámku, která je podle mého názoru docela důležitá. Spočívá v rozdílu mezi absolutním a relativním. 10 % z 10 kg je kilogram a 50 z kilogramu je půl kilogramu. To znamená 10 % z nějakého velkého množství může být více absolutně, než 50 % z nějakého malého množství. A to je věc, která se v těch směrnicích vůbec nikde neobjevuje. A Evropská unie zapomíná na to, že když těch obalů bude strašně moc a my budeme muset třeba třídit na 90 %, tak těch 10 % bude pořád také ještě moc. A zatímco v Rumunsku obalových materiálů bude 10 % toho, co mají např. v Rakousku, tak i když vytřídí z 50 %, tak těch obalů je v Rumunsku daleko méně absolutně. A tohle vůbec nikdo nezohledňuje. A tenhle princip toho, že je nějaký rozdíl mezi absolutním a relativním, že je dobré na to myslet, že není možné mučit stejně z hlediska procent, které mají vytřídit, nikde nevidím.

A já nevím, jestli je v silách České republiky na to nějak upozorňovat, ale rozhodně to, kolik kilogramů vyrobených obalů na jednoho člověka připadá, je kritérium, které by se nemělo úplně opomíjet. A mělo by se také někde objevit. A mělo by možná souviset s tím, kolik procent potom je třeba vytřídit. A to jsou věci, na které tady dneska nemáme čas. A ani asi nemáme schopnost je tady řešit. Na druhé straně to, že to je naprosto pomíjeno, viz léky, které tady byly zmiňovány apod., je problém.

A my bychom se jím měli zabývat, protože oběhové hospodářství by nemělo být jenom o tom, aby se co nejvíckrát obaly nebo jiné odpady recyklovaly. Ale také o tom, aby toho bylo co možná nejméně k té recyklaci. Protože jak platí, že nejlepší energie je nevyrobená energie, uspořená energie, tak zrovna tak nejlepší uspořené obaly jsou nevyrobené obaly. A tak dále, atd. Takže tolik moje poznámka k tomuto tématu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, děkuji za slovo a dovolte, abych se vyjádřila k některým názorům, které tady zazněly. Jednak tedy pokud se týká léků, tak já jsem teď zrovna psala dopis na Státní zdravotní ústav, aby mi sdělil, jestli se do ceny léků promítají právě ceny krabiček, obalů a těch řekněme velmi náročných fólií, které jsou úplně zbytečné. Zda bychom tam právě neušetřili. Takže to je jenom k tomu, že ty obaly, v tom má pan senátor Doubrava jistě pravdu, jsou problémem.

Ale k tomu, co říkal pan senátor, pan předseda Vystrčil, bych jenom chtěla zmínit, že právě v balíčku se poprvé objevuje "minimální povinnost", tak se to jmenuje, pro výrobce. Kde se uvádí, že právě každý výrobce by měl nést odpovědnost za výrobek. A obdobně, jako je tomu u obalu, kde se odkládá nějaké částka na to, aby se obaly recyklovaly nebo nějak využily, nebo i likvidovaly, tak obdobně tomu by takový princip měl být zaveden i pro výrobky. To je samozřejmě obrovský zásah. On není definován detailně, ale stanovuje se tam, že státy mohou přijímat tato opatření a do určité doby potom bude zpracováno, jak by to mělo vypadat v konečném důsledku.

Takže to je odpověď jenom na to, o čem se tady hovořilo, že odpad, který nevznikne, je ten nejlepší odpad. A je pravdou, že výrobky, které někdy dostáváme, i obaly kolem těch výrobků jsou neúměrné a je s tím potřeba něco udělat. I za mnou chodí lidé a ukazují mi, že systém jako takový, že by se snížilo to, co zbytečně spotřebováváme, že se vůbec žádným způsobem nedaří realizovat.

Takže balíček přináší k tomu opatření právě ve směrnici o odpadech, tam jsou minimální požadavky na výrobce a výrobky. A myslím, že možná zákon o výrobcích využitých na to bude u nás v České republice pamatovat, který se chystá. Takže to je jenom k tomu, co tady zaznělo. Protože jsem se tím materiálem musela zabývat docela podrobně, tak jsem si dovolila vysvětlit, že i tohle se snad podaří řešit. Ale je to velmi ambiciózní plán.

Pak tedy bych se ráda vyjádřila k jedné věci. Víte, otázka spaloven hýbe českou společností.

Ona nehýbe už jen ekology, ale ona u nás třeba v mém regionu dělí společnost na dvě skupiny. Jedni, ty menší obce, nechtějí spalovny a chtějí spíš kompostárny a recyklovat. Velké obce, zejm. jedna velká, se rozhodla, že všichni musí vozit odpad do její spalovny. A musím říci, že diskuse, která se vede, tak často vychází z informací, které nejsou, řeknu, zcela objektivní.

Já si jen dovolím teď z té druhé strany říci, že ty spalovny nejsou vůbec o ekologii, ale jsou právě o tom, o čem hovořil pan senátor Škromach, o té kapse konečného spotřebitele. Spalování je velmi, velmi drahé. A jestli v ČR vybudujeme více spaloven, než je skutečně potřeba z hlediska produkce odpadů s tím, že víme, že chceme více recyklovat, že chceme více materiálově využívat, dokonce to máme stanovené v jakýchsi limitech, pak to znamená, že spalovny se musí nějak uživit, když do nich investujeme. A ceny a náklady na spalování naopak porostou. Spalování ve spalovnách se pohybuje kolem 1800 a 2000-3000 za tunu. A kdo to zaplatí? Zaplatí to ti občané, kteří odpad produkují nebo ti podnikatelé, kteří budou muset dokonce spalovat, pokud v systému bude třeba spalovny využít.

Co je dneska za problém? V Německu mají spalovny, mají jich velmi mnoho. A ty spalovny nemají co spalovat. Nemají dostatek odpadu právě proto, že se tam daří více recyklovat nebo materiálově využívat. U nás jsou samozřejmě skupiny, a já tomu rozumím, které chtějí investovat do spaloven a doufají, že na to dostanou peníze z EU. Pak je takové investování samozřejmě ještě výhodnější. Určitě potřebujeme nějaké spalovny, víme ale, že jich nepotřebujeme tolik, kolik se objevilo v návrhu, který byl asi před rokem nebo před rokem a půl. To bylo těch 14 spaloven. Víme, že to bude spalovna v Brně, že se snad podaří přes EIA dořešit spalovnu v Chotíkově, víme, že máme nějakou spalovnu i v Ostravě, víme, že máme další spalovnu, která bude Hradec Králové.

Ale ten zájem o to, aby přišly peníze z EU do nových spaloven, je od investorů pochopitelný a obrovský a ty tlaky velké. Varujme se toho, abychom nebudovali více spaloven, než je nezbytně nutné.

A tady bych jen ráda řekla, že pokud se týká zákazu skládkování, to je také věc, která trošku mylně hýbe veřejností. Není to tak, že by se zakázalo úplně skládkovat od roku 2024. Pan ministr to jistě ještě upřesní. Bude se skládkovat asi 10 % toho, co je zbytkové, co se nedá spálit, ale prioritu by mělo mít materiálové využití a recyklace. To je ten cíl, o kterém hovoří celá EU a se kterou bychom se měli ztotožnit. Není to otázka ekologů, jestli spalovny ano nebo ne. Je to otázka nákladů na nakládání s odpadem. A pokud vybudujeme více spaloven, než je potřeba, zaplatí to občané ve svých poplatcích za odpady.

Já jsem si dovolila, že toto je tu potřeba říci, protože pan senátor Bratský trochu obviňoval ekology. Už to není vůbec věc ekologů. Celý problém je více skutečně Ministerstva průmyslu a obchodu. To je věc nových investic.

A jen ještě chci říci, víte, kdo je nositelem tohoto materiálu, tohoto balíčku? Je to náš europoslanec pan Telička, který je zpravodajem k těmto materiálům v Evropském parlamentu a říká: "Já tu vidím velký prostor pro český průmysl, pro to, abychom my byli tím lídrem, kde je volný prostor na průmyslovém trhu, kde je málo zařízení na využití materiálové těchto zdrojů. A to je ten prostor, aby ČR napřela síly a byla nositelem celého projektu a programu, protože my to u nás v ČR umíme. A pokud se podaří investice do inovací, je to obrovský krok pro rozvoj hospodářství ČR."

Já to jen dodávám na závěr, že dokonce i tak je to ztotožněno s naší zemí, tento projekt. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, mně to přeci jen nedá, já bych sice jen zareagoval vaším prostřednictvím na to, co tu řekla v poslední chvíli paní senátorka Seitlová. Chci říci, že i ten materiál, který jsme dnes měli, tu zprávu o stavu životního prostředí, kterou jsme vzali na vědomí, i všechna čísla už jsou známa a víme, jakým způsobem budeme muset do roku 2024, ale spíše do roku 2022 omezit skládkování. Umíme si spočítat i procento recyklace, které u nás je v současnosti už velmi vysoké. A na základě toho jsme schopni v současné době říci a začít připravovat, kolik tady doopravdy má spaloven být, protože už jsme schopni říci, kolik má mít která ta spalovna do budoucna kapacitu.

Jen chci upozornit na to, že máme už rok 2016 a pokud chceme tuto situaci mít v pořádku v roce 2024, tak už na tom musíme začít pracovat. A to je přesně ta věc, kterou chci sdělit. Ano, rozhodující rok je zdánlivě daleko, ale je potřeba v tuto chvíli o těchto věcech rozhodovat a já věřím, že máme dostatek podkladů pro to, abychom rozhodli správným směrem.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Já už nechci zdržovat, jenom bych se vaším prostřednictvím, pane předsedající, trochu ohradil proti tomu, co paní kolegyně Seitlová řekla. Já jsem přeci neříkal o nějakých ekolozích, že budou bojovat proti jiným ekologům. Já jsem zdůraznil to, že ekologicky likvidovatelný odpad, který bude nebezpečný, komunální a průmyslově vytříděný, abych to tedy přesně řekl, který nesplní přísná kritéria pro skládkování od roku 2024 nebo déle, budeme muset ekologicky likvidovat neboli spalovat. V současné době podle všech propočtů je nedostatek těchto spaloven. I poté, co bude ještě lepší třídění. A já jsem jen upozornil na svozové vzdálenosti, na to, že to bude problematické. A že ekologové, ti praví ekologové, kteří chtějí ekologicky likvidovat odpad, který budeme muset zlikvidovat, budou svým způsobem ve při s některými ekologickými skupinami, které bojují proti jakékoli formě staveb podobného typu. Na to jsem upozornil v souvislosti možná i s tím, co říkal můj předřečník, že je nejvyšší čas, abychom začali tyto stavby projednávat, abychom projednali vlivy stavby na životní prostředí, abych to upřesňoval, abychom projednali územní řízení a stavební povolení, aby krajská zastupitelstva i obce i naši občané se s tím ztotožnili, aby věděli přesně, o co se jedná, co se bude likvidovat, jak se bude likvidovat. A prostě my to likvidovat budeme muset, i když to bude stát peníze. To se nedá nic dělat, produkujeme odpady v domácnostech a průmyslu, a musíme je zlikvidovat nějakým způsobem. A bude nařízeno jakým. A jestli se na to nepřipravíme včas, tak nastane nějaká lhůta, kdy vznikne ČR problém. Na to jsem upozornil, na nic jiného, takže prosím, opravdu se ohrazuji proti tomu, abych tu byl nějakým způsobem napadán, že říkám nějaké nepravdy.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně Seitlová, byl jsem požádán, abych vám zprostředkoval, že je to trochu jinak, od kolegy Bratského. A slovo má pan senátor Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové, já jsem nechtěl vystupovat, ale když už tady jsem, tak bych navázal na pana kolegu, senátora Bratského. Tady se bavíme o věcech, ano, jsou tady odpady. Já pamatuji, kdy byla v televizi poměrně bouřlivá debata o tom, že se u nás nesmí prodávat koblihy volně, že na to musí být pytlíky apod. V podstatě se dá říci, že jednou stranou nám EU něco přikazuje, druhou stranou zase přikazuje, jak se toho zbavit. V pořádku, já s tím problém nemám. Ale teď, co tu řekl pan kolega Bratský, je svatá pravda, že je zapotřebí to připravit. Ale chybí mi tady jedna jediná věc. Všichni jsme přesvědčeni, že když se tyto všechny odpady, které jsou nebezpečné, nevyužitelné, budou pálit, že zmizí. To není pravda. Jsou tam filtry, jsou tam prachy, ty jsou toxické, dioxiny a tyto věci. Počítá se vůbec do budoucna, co se s tím bude dělat a jak se toto bude likvidovat a kde se to bude skládkovat? Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Rozpravu končím, protože už se nikdo nepřihlásil. Pane ministře, máte prostor.

Vážené senátorky, vážení senátoři, on nepadl, myslím, že žádný dotaz, ale padla celá řada věcí. Já se k nim jenom vyjádřím.

Spalovny, ano, je to obrovské téma dnes ve společnosti. Já jsem sám byl několikrát napaden různými iniciativami, že jsem velký podporovatel spaloven. Nechápu, z čeho toto vzniká, jsou to opravdu nesmysly. Chci vám říci zcela objektivní čísla. I v plánu odpadového hospodářství, který přijala vláda a který bude posuzovat i Evropská komise a na základě toho plánu odpadového hospodářství ČR a na základě krajských odpadových plánů bude Evropská komise také rozhodovat o konkrétních dotacích do konkrétních projektů. To si vymínila. Od roku 2017 do konce tohoto roku je posoudí. Tak my dnes predikujeme, že ČR bude scházet kapacita přibližně 700-800 000 tun spalovacích, protože je to v podstatě jednonásobek toho, co dnes máme k dispozici. A to je číslo, které je naprosto seriózní a vychází z celé řady konkrétních průzkumů z konkrétních zdrojů, konkrétních spotřebičů a samozřejmě to není vycucané z prstu.

Tzn. naprostou pravdu mají ti, co říkají, že skutečně ne vše, byť naše priorita je jasná, naše priorita ČR je jasná hierarchie EU, tedy předcházet vzniku odpadů a potom materiálové využití, recyklace atd. A samozřejmě to předposlední místo je spalování, resp. energetické využití, ono to není jen spalování. To jsou kompostárny, to jsou bioplynové stanice atd. A různé pyrolýzy, protože spalování také není jen jeden pojem. Včetně velmi sofistikovaných metod a také velmi drahých metod. A na posledním místě je skládkování.

Takže jen říkám vždy na nějaký takový atak na nás jako na Ministerstvo životního prostředí, že těžko se mi vysvětluje, jestli je tedy taková nekulturní země z pohledu hospodaření s odpadem Švýcarsko, které má 40 spaloven. My máme tři v ČR. Německo jich má 90. Ve Stockholmu vyrostla spalovna naproti královskému paláci. A Švédsko také nepovažuji za zemi, která se negativně staví ke svému životnímu prostředí stejně jako Švýcarsko. Jinými slovy, to je politikum. Spaloven jsou tady nadšení zastánci, jsou tady i stejně nadšení odpůrci a je vždy potřeba hodnotit to seriózně a na základě konkrétních čísel. A je nesporné, že tady kapacita pro spalování je. Ale také je nesporné, že prioritou ČR je snížit především skládkování, kde jsme stále takřka na 50 % objemu komunálního odpadu, který se skládkuje. A my postupně řadou kroků ekonomických, z ekonomických stimulů i jinak uděláme vše pro to, abychom cíle splnili. Ne hlavně proto, že jsou to evropské cíle, ale proto, že já považuji skládkování za barbarství, protože odpad je surovina. A my tady dnes máme tisíce malých chemických reaktorů, protože každá skládka je chemický reaktor. A to je na pana senátor Škromacha, protože my říkáme, kolik to bude stát, ale ono už to dnes něco stojí, protože samozřejmě i likvidace skládek něco stojí, skládkování je také drahé. To jsou ty externality, že to bereme tak, že dnes to tam hodíme a ono se s tím nic neděje. Ta skládka funguje opravdu jako chemický reaktor a vznikají tam látky, které jsou nebezpečné, jsou to nebezpečné odpady. A pak se s tím musí něco dělat, pak se to musí odstranit. To také něco stojí a to dnes už vidíme. Takže je to vždy o rozumném mixu jednotlivých metod. Ale co je jednoznačné a jednoznačně potvrzuji i to, co tu říkal pan senátor Doubrava, má velkou pravdu, kdy samozřejmě kvalita života, rostoucí životní úroveň se odráží na zvyšující se spotřebě obalů, na plýtvání. My podporujeme jako Ministerstvo životního prostředí v plánu předcházení vzniku odpadů celou řadu konkrétních aktivit, jako jsou potravinové banky, jako je sběr textilu pro různé charitativní organizace. Jako je například opravárna, takové zajímavé metody, vznikají tam opravy výrobků, protože skutečně dnes výrobky nevydrží zdaleka tolik, jako jsme byli zvyklí z dob našeho mládí. Také si pamatuji bojler, který vydržel 15 let a dnes vydrží záruční dobu a pak klekne. Takže nechci použít přímo ten termín, který tady zazněl, který mě zaujal, ale možná to tak opravdu může být.

Takže i ten balíček jasně ukazuje, že to není o odpadech, je to o celé ekonomice, která přináší také pracovní místa, protože i to zpracování odpadů, ta recyklace, třídění přináší nová pracovní místa. A Evropa stejně jako svět, a mimochodem, dnes už si to začíná uvědomovat i Čína, že toto je cesta do pekel, že pokud se skutečně uvyrábíme nesmyslnými výrobky, tak planeta skončí velmi špatně. A myslím, že rychlost klimatických změn... Nechci se dostávat samozřejmě do širších debat.

Jen připomínám, že už dnes výrobce platí nejen za ten obal, ale on platí i za ten systém jeho zpětného odběru, takže to výrobce něco stojí. Proto mě překvapuje jako spotřebitele, že výrobce investuje do velkých obalů, které jsou nesmyslné, maximálně vytváří pojem luxusu, že si koupím prostě velkou krabici, ve finále je tam malinký výrobek, ale já mám pocit, že jsem si za své peníze koupil něco velkého, byť je výrobek nakonec možná desetina obalu. Ale výrobce za to platí a platí také za systém zpětného sběru.

Takže to hlavní, odpad je surovina. Dnes to začíná vidět samozřejmě celá řada států, už s tím efektivně pracuje. A my uděláme všechno pro to v rámci Ministerstva životního prostředí, aby ČR, k tomu směřuje i novela zákona o odpadech, jednoznačně přešla od skládkování k moderním metodám, jako je recyklace, třídění, kompostování, protože v těch černých popelnicích nám stále končí obrovské množství odpadů, které občan zcela zbytečně platí v systému sběru. A platit by je nemusel, protože z něj lze vytřídit celou řadu velmi cenných součástí.

Ještě pan senátor Vosecký, ano, máte pravdu. Samozřejmě se počítá s tím, a to i po roce 2024, že tam bude zbytek, který bude ze spaloven. Je to odpad ze spaloven. A ten, pokud bude mít charakter nebezpečného odpadu, tak bude dál skládkován na skládkách nebezpečného odpadu. Německo má zákaz skládkování, jestli se nemýlím, platný už od roku 2009, možná že dokonce ještě dříve. A má to stejně jako my, má zákaz skládkování využitelných, recyklovatelných a spalitelných odpadů. Ale samozřejmě ten zbytek, který jde ze spaloven, tak je přirozeně potom skládkován, ale v objemech, které jsou nesrovnatelně menší než na začátku. Takže to je určitě náš cíl. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Látka jako zpravodaj, prosím... Budeme hlasovat o vašem usnesení. Tak si dáme znělku.

Hlasujeme pro výborové usnesení, zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 7 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 42, proti 1.

Návrh byl schválen.

Pane ministře, já vám děkuji. Děkuji i zpravodajovi.

Vyhlašuji do půl třetí přestávku.

(Jednání přerušeno v 13.19 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.32 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, budeme pokračovat v našem jednání odpoledním programem. Prosím, zaujměte svá místa v Jednacím sále.

A jako první bod projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a ostatní volební zákony

Tisk č. 190

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 190. Uvede ho pan ministr vnitra Milan Chovanec, kterého nyní žádám, aby nás s tímto zákonem seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o volbách do Parlamentu ČR a ostatní volební zákony, které máte k dispozici jako senátní tisk 190.

Cílem předkládaného návrhu je změna vymezení některých senátních volebních obvodů obsažených v příloze k zákonu o volbách do Parlamentu ČR. Jedná se o volební obvody, ve kterých došlo k poklesu nebo naopak ke zvýšení počtu obyvatel pod nebo nad zákonem stanovený koeficient. Změny ve vymezení volebních obvodů jsou dány demografickým vývojem a byly připraveny na základě údajů Českého statistického úřadu podle návrhů předložených dotčenými krajskými úřady. A tady bych, prosím pěkně, zdůraznil, že to bylo projednáno. Je to v souladu a souhlasem krajských úřadů v jednotlivých krajích.

Krajské úřady nám taktéž avizovaly, že došlo k projednání s dotčenými obcemi, kterých se tyto změny týkají a že došlo ke shodě. Současně je třeba nově vymezit hranice volebního obvodu č. 61 se sídlem v Olomouci, a to v návaznosti na přijetí zákona o hranicích vojenských újezdů, kterým dochází ke změně hranic vojenského újezdu Libavá a ke vzniku nových obcí. Vedle změny vymezení senátního volebního obvodu se rovněž navrhuje novelizace ostatních volebních zákonů navrhujících a navazujících na zákon o hranici vojenských újezdů.

Zákony musí nabýt účinnosti co nejdříve, aby podle nich mohly proběhnout již řádné senátní volby v roce 2016. K návrhu zákona došlo při přepisu k nedopatření, k opomenutí obce Pátek - v nově znějícím vymezení obvodu č. 37 se sídlem v Jičíně. Děkuji proto velmi ústavně-právnímu výboru, že svým usnesením tento nedostatek napravuje.

S usnesením ústavně-právního výboru Senátu tedy souhlasím v plném rozsahu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 190/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Předpokládám, že pan senátor Vladimír Plaček se nehlásí... Tak bych prosil, abyste se odhlásil. Děkuji. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zpravodajská zpráva bude velmi stručná, protože všechno, co bylo třeba, vlastně pan ministr už řekl.

Jenom zkonstatuji, že ústavně-právní výbor skutečně přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby vrátil projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze, kterou všichni máte na lavici.

Nevím, já bych to ještě teď snad doplnila o další informace, které jsem v průběhu získala, ono to asi k funkci zpravodaje patří.

Dostaly se mně na lavici ještě dva pozměňovací návrhy. Jednak pana senátora Vladimíra Plačka, který chce také poněkud měnit jeden volební obvod. A potom pozměňovací návrh senátora Patrika Kunčara, který v zásadě vlastně jenom opravuje gramatickou chybu, ke které došlo.

Začnu-li u druhého, tak se domnívám, že to není třeba řešit pozměňovacím návrhem, ale že to je oprava gramatické chyby.

A pokud jde o pana senátora Plačka, tak za sebe jako zpravodaj jenom říkám, že těžko mohu doporučit už z toho důvodu, že sice důvěřuji panu senátorovi, ale nebylo to projednáno a neslyšeli jsme, co na to řekne kraj. A počty nemáme spočítány objektivně. Vy to tam máte, ale jak říkám, takže to bych nedoporučovala.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Ještě určitě jako zpravodajka budete mít příležitost se vyjádřit, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy a v případě, že návrhy budou předloženy.

Prosím také - zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Pěkné odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych vás velmi požádat o podporu už tady zmiňovaného mého pozměňovacího návrhu týkajícího se volebního obvodu č. 68 Opavsko. A v souvislosti s navrhovanou změnou, co se týká volebního obvodu č. 64 Bruntálsko.

Chtěl bych podotknout, že plně rozumím návrhu, který vzešel z Ministerstva vnitra. Nicméně, jak říkal pan ministr, mělo to být projednáno s krajským úřadem. Já bohužel tuto informaci neměl. K informaci jsem přišel víceméně náhodou až po projednání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, a troufám si říct, že o této změně nevěděli ani v městě Vítkov, kterého se to především týká. Je to město, které má přibližně 6254 obyvatel s městskými částmi a rozumím tomu návrhu, proč se navrhuje přesun tohoto města plus ještě přilehlé vesnice Čermná ve Slezsku do volebního obvodu Bruntálského, když tam poklesl pod zákonnou mez počet obyvatel.

Nicméně chtěl bych podotknout to, že město Vítkov je velice úzce navázáno na Opavu, a to po všech stránkách. Historicky, ekonomicky, dopravním spojením. Dopravní spojení z Vítkova na Bruntál naprosto není žádné. Tak, jak jsem vám napsal v mém odůvodnění, taktéž by nově koncipovaný bruntálský okrsek nebo obvod, byl značně rozsáhlý, když si vezmeme, že v tuto chvíli do něj spadá město Krnov, Bruntál, Rýmařov. Už svým způsobem i nepochopitelně Budišov nad Budišovkou z okresu Opava, který je taktéž navázán na Opavu více, ale nicméně tam určitá vazba na Bruntálsko je.

Chtěl bych vás moc požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu tak, aby opravdu Vítkov zůstal v historických místech, kde doposud je. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Patrik Kunčar. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jak už tady zpravodajka výboru předeslala, mám pozměňovací návrh k takové možná gramatické chybě, která tam už je nicméně delší dobu, nemyslím si, že je možné pouze jednoduše opravit gramatickou chybu, protože už jsme to tady měli v minulosti, že jsme měli víc gramatických a faktických chyb, kvůli kterým jsme potom vraceli návrh zákona do Poslanecké sněmovny.

Takže můj návrh je – v příloze č. 3, ve volebním obvodu č. 80, sídlo Zlín, se slova "Brumlov-Bylnice", nahrazují slovy "Brumov-Bylnice". Kdo to tam trošku znáte, tak víte, že žádné městečko Brumlov neexistuje, je to pouze překlep. Takže bych byl rád, kdyby se tato chyba, která už je tam delší dobu, opravila – a správně zněl název tohoto místa "Brumov-Bylnice".

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jenom upozorňuji na to, že je obecná rozprava, čili potom ten návrh je potřeba načíst v podrobné rozpravě, tak, jak jej navrhujete. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já budu navazovat na úvodní slova pana ministra, který hovořil o tom, že volební obvod č. 61 se sídlem v Olomouci byl upraven o některé nově zvyklé obce, které vznikly na základě nabytí účinnosti zákona č. 15 z roku 2015, o zrušení vojenských újezdů. Konkrétně se jedná o nové obce s názvem Město Libavá, Kozlov, Luboměř pod Strážnou.

Já se přidám ke svému předřečníkovi, který reagoval na slova pana ministra, že jsme nebyli osloveni ani krajským úřadem, ani příslušnými obcemi, že by s nimi ministerstvo vnitra projednávalo změny v rozšíření, či zúžení volebních obvodů. Nicméně já jsem reagoval na již zmíněný zákon o vojenských újezdech, tím, že jsem napsal dopis paní náměstkyni ministra vnitra, paní Mgr. Janě Vildumetzové, právě s otázkou, jak se změní volební obvody po vzniku těchto nových obcí. Ta odpověď byla pro mě jednoznačná, a sice v tom slova smyslu, že 2 ze 3 zmíněných obcí budou spadat do volebního obvodu, do senátního volebního obvodu č. 61 a třetí obec bude spadat do senátního volebního obvodu č. 63, což je Přerov.

Nicméně já se chci zeptat, když jsem studoval podkladový materiál k tomuto projednávanému tisku, zdali v něm nedošlo k opomenutí jedné obce, a sice toho Kozlova, který podle mého názoru je hraniční obcí toho volebního obvodu, a přesto není jmenovitě vyjádřen v tom popisu či výčtu těch jednotlivých obcí. Jde mi o to, aby občané, kteří jsou v těchto nově vytvořených obcích, měli právo volit, nemusí to být zrovna v tomto volebním období, nicméně aby se prostě na tuto obec nezapomnělo.

To je můj jednoduchý dotaz. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Palas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi pouze krátkou poznámku k navrhované novele.

Já jsem přesvědčen, že tento systém, který je obsažen ve volebních zákonech, je administrativně velice složitý. Chtěl bych apelovat na pana ministra, aby ministerstvo financí přišlo s jiným návrhem, který bude založen na novém principu, a to na principu teritoriálním. Jsem přesvědčen, že je velmi složité i pro obě komory parlamentu, aby v podstatě každých několik roků na základě toho, že v některém senátním obvodu poklesne počet obyvatel o 50 – 100, aby se měnil zákon novelou. Myslím si, že jednodušší je stanovit volební obvody na základě přísně stanoveného teritoria, přísně stanovených hranic, bez ohledu na to, jestli tu nebo onde poklesne stav voličů o 50 či o 100. Na to bych chtěl pouze upozornit a apelovat, aby ministerstvo vnitra na tomto principu uvažovalo.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Omlouvám se, že to není úplně vyloženě k textu návrhu změny zákona, ale musím reagovat na svého předřečníka a v podstatě trošku zastoupím komisi pro Ústavu, protože 15. března od 10 hodin se tady i z jejího podnětu a za účasti zástupců ministerstva vnitra koná seminář Volební otazníky, jedním z témat je právě začít vést debatu nad tou problematikou, kterou tady pan senátor Palas naznačil.

Omlouvám se za mírné porušení jednacího řádu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, vážení kolegové. Také já jsem ten senátní tisk, který právě hraničí s tím senátním obvodem, na který upozorňoval pan senátor Tesařík.

Na podporu toho jeho požadavku vystupuji, protože opravdu tam ty obce, které jsou, Kozlov – který ještě má místní část Slavkov – tak jsou vysloveně hraniční. Nebude zcela zřejmé, kam spadají. S panem senátorem pak tam budeme jezdit oba, nebo nikdo. Tak prosím tedy o upřesnění a podporuji návrh pana senátora Tesaříka.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Pan senátor Vystrčil se hlásí? (Miloš Vystrčil: S faktickou.) S faktickou... Takže prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  On to asi pan ministr hodlá učinit, ale já jsem ho chtěl poprosit o vyjádření k tomu návrhu pana senátora Plačka, zda třeba nebyl schopen ty věci ověřit, neboť je to tak, jak to popisovala paní senátorka Wagnerová. To znamená, prosil bych o nějaké vyjádření, stanovisko ministerstva vnitra k tomu pozměňovacímu návrhu, pokud je to možné.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Myslím, že ještě bude i podrobná rozprava, takže ještě bude možné k tomu diskutovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych odpověděl na některé otázky, které padly v debatě.

Podle náměstka ministra vnitra, pana doktora Mlsny, Kozlov patří do obvodu 61, to znamená, je integrován v tomto obvodě, není tedy důvod se obávat, že by občané této obce nemohli volit.

K tomu, co říkal pan senátor Palas, já se kloním k tomu, abychom do budoucna vytvořili stálé senátní obvody, abychom nebyli stále dotčeni tím, jestli tedy dojde ke snížení nebo zvýšení počtu obyvatel, protože samozřejmě debatujeme s každým senátorem o tom, že se jim nelíbí ty změny, a já se nedivím. Nedivím. Ale my to prostě jinak než tímto způsobem dělat v současné době nemůžeme.

K těm třem pozměňovacím návrhům – já jsem tady v úvodním slově říkal, že podporujeme návrh ÚPV, děkujeme za něj. Tam se opravdu stala chyba na straně pracovníků ministerstva vnitra, že jsme tu dotčenou obec zapomněli. U těch dvou dalších návrhů – já s nimi souhlasit nemohu, moje stanovisko k oběma je negativní. Nevím, jestli je vhodné opravovat chybu, která je letitá, pozměňovacím návrhem. Z tohoto důvodu toto nepodporujeme, ten návrh pana senátora Kunčara, pokud si správně pamatuji. A u toho druhého návrhu, byť bych panu senátorovi rád vyšel vstříc, ale bez projednání s krajem a s obcemi takto narychlo zde na místě reagovat pozitivně prostě není možné. Je to určitý proces. Mě mrzí, že ty kraje při debatě pravděpodobně do té debaty nezahrnuly stávající senátory. My pro tu budoucí debatu s kraji budeme chtít, aby se tak dělo. Ale já teď nejsem schopen tady tzv. na koleně tento nedostatek odstranit. Takže oba dva návrhy, které zde zazněly, tak stanovisko ministerstva vnitra je negativní.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Paní zpravodajka? (Hlásí se další senátor.) Není rozprava, pane senátore, já vám nemůžu udělit slovo. (Jeden ze senátorů upozorňuje na fakt, že nejde obrazovka.) Aha, takže požádám, abyste ověřili, proč tam nejde obrazovka. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Tak ještě jednou, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. V obecné rozpravě vystoupilo 6 senátorů. Mně ovšem nezbývá než trvat na tom návrhu, který jsem už zde vznesla. Pro ty ostatní, to už jsem v podstatě odůvodnila, proč pro ně těžko mohu navrhnout, abyste s nimi souhlasili. Nemáme to ověřené, nemáme ověřená čísla, jak to vychází nejenom v tom obvodu, který navrhuje změnit pan kolega Plaček, ale jak to vypadá v těch dalších obvodech, když se odtamtud něco sebere, atd. To je opravdu... To se asi těžko dá dělat takhle za pochodu. Skutečně je lepší se zúčastnit té přípravy. Jinak panu senátoru Nenutilovi děkuji za avizo našeho semináře, Komise pro Ústavu, ano, je 15. 3. Budou se tam řešit jednak tedy možné konstrukce jiné, já netvrdím, že to budou ty fixní obvody senátní, protože to můžou být ještě další jiné konstrukce. Ono to není tak jednoznačné, ty fixní – senátní obvody. Z hlediska ústavního. To se uvidí.

Já doufám, že ten seminář přinese nějaké odpovědi.

Čili můj závěrečný návrh je takový, jaký jsem udělala už předtím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A protože nepadl žádný návrh, otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Když jsem slyšel negativní názor od ministerstva vnitra, přesto přese všechno si dovolím ten můj pozměňovací návrh načíst. Možná jenom jednu jedinou poznámku s těmi čísly. Dal jsem si tu práci opravdu a čísla jsou o tom, že se přidává pouze do toho bruntálského okrsku, takže se odebírá ze stávajícího opavského, kde obyvatel je nadbytek oproti limitu.

Pozměňovací návrh senátora Vladimíra Plačka k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a ostatní volební zákony, jako senátní tisk č. 190.

K části 1., čl. I, bod 1 – V nově navrhovaném vymezení volebního obvodu č. 64, sídlo Bruntál, za slova "Lhotka u Litultovic" vložit slovo "Moravice" a slovo "Vítkov" nahradit slovy "Čermná ve Slezsku".

Bod 2 – V nově navrhovaném vymezení volebního obvodu č. 68, sídlo Opava, slovo "Větřkovice" nahradit slovem "Vítkov". Myslím si, že odůvodnění asi není třeba číst, to jste měli všichni k dispozici.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Patrik Kunčar. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji za slovo. Já bych rád i přes negativní stanovisko ministerstva vnitra načetl svůj pozměňovací návrh, protože se domnívám, že není dobře, abychom měli v zákoně uvedeno město, které neexistuje, je to město, které má téměř 6 tisíc obyvatel. Já se domnívám, že kdyby nějaký šťoural do toho chtěl opravdu vrtat, tak může napadnout i volby nebo platnost těchto voleb.

Takže dovoluji si načíst pozměňovací návrh, domnívám se, že by bylo vhodné opravit tuto gramatickou chybu a žádám vás o podporu.

Pozměňovací návrh senátora Patrika Kunčara k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a ostatní volební zákony, senátní tisk č. 190.

V části 1., čl. I, zaprvé – úvodní větu, čl. I nahradit tímto textem: "Zákon č. 247/95 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/96 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 243/99 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášené pod č. 64/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 171/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb., zákona č. 418/2004 Sb., zákona č. 323/2006 Sb., zákona č. 480/2006 Sb., zákona č. 261/2008 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 195/2010 Sb., zákona č. 222/2012 Sb., zákona č. 58/2014 Sb. a zákona č. 59/2014 Sb., se mění takto:

1. V příloze č. 3 pro volební obvody č. 6, 13, 16, 18, 28, 30, 36, 37, 41, 42, 61, 64 a 68 znějí:".

2. Na konci textu č. 1 doplnit nový bod 2, který zní: "2. V příloze č. 3 ve volebním obvodu č. 80, sídlo Zlín, se slova "Brumlov-Bylnice" nahrazují slovy "Brumov-Bylnice"."

Děkuji za pozornost, omlouvám se, ale po poradě s legislativou bylo doporučeno, abych to četl celé takto.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Určitě to bylo nutné. Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím. Požádám pana ministra, aby se vyjádřil k proběhlé podrobné rozpravy. Nechce. Paní zpravodajku zároveň bych požádal, aby nás provedla hlasováním o pozměňovacích návrzích, které tady padly. Ještě s faktickou se hlásí zastupující předseda klubu, pan senátor Martínek. Předpokládám, že si bude chtít vzít time.

Senátor Radko Martínek:  Ano, pane místopředsedo, prosím, před hlasováním krátkou přestávku na poradu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrá, takže ještě, paní zpravodajko, seznamte nás s těmi návrhy, jaký navrhujete postup o hlasování.

Senátorka Eliška Wagnerová:  No, tak dobře. Ten návrh jsem já učinila, na tom tedy i trvám. Jenom chci upozornit, že např. ten návrh pana senátora Kunčara, kde vyjmenovává všechny ty předpisy, které údajně měly novelizovat ten původní zákon, já to teď neodhadnu, jestli jsou tam všechny, jestli něco nechybí, jestli jsou dobře, atd. Nevím, kdo z vás je schopen to teď tady z fleku takhle překontrolovat. Přitom jsme dostali ten návrh teď na stůl. Tak to už jenom vidíte, jak je to ošidné akceptovat takové návrhy, když si to nemá člověk ani možnost ověřit. Takže je mi líto, ten návrh já tedy těžko mohu podporovat. Tohle je další důvod, proč ho nepodpořit.

Ale pokud jde o to, jak hlasovat, tak já se domnívám, že by se mělo nejprve hlasovat o tom pozměňovacím návrhu, který předložil ÚPV...

Senátorka Eliška Wagnerová:  Potom tedy by se mělo hlasovat o těch zbylých dvou, asi v pořadí, jak byly doručeny. To znamená nejdřív pan senátor Plaček a jeho pozměňovací návrh, příp. tedy potom pozměňovací návrh pana senátora Kunčara. A potom tedy, jak to vyjde, tak tedy o tom celku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, paní zpravodajko, já myslím, že to je správně. Tam šlo o to, jestli se náhodou ty návrhy navzájem nevylučují, což si myslím, že tak není.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ne, to se rozhodně nevylučuje.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme hlasovat tak, jak jste navrhla. V tuto chvíli vyhlašuji 5minutovou přestávku na jednání klubu ČSSD.

(Jednání přerušeno v 14.59 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.05 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v jednání. O slovo požádal ministr vnitra Milan Chovanec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající vážené senátorky, vážení senátoři, využili jsme přestávku k debatě s panem senátorem Kunčarem a dohodli jsme se na tom, že využijeme jiný postup, že dojde ke změně technickým opatřením na straně ministerstva vnitra. Z tohoto důvodu jeho návrh bude pravděpodobně nadbytečný a předpokládám, že se pan senátor takto k tomu vyjádří. To znamená, že tento pozměňovací návrh by měl být tzv. "zkonzumován" nebo by se nemělo dát o něm hlasovat.

U druhého pozměňovacího návrhu nadále trvám na tom, že ministerstvo vnitra k němu má negativní stanovisko a podporujeme pozměňovací návrh, který prošel ústavně-právním výborem Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. O slovo se hlásí pan senátor Patrik Kunčar. Prosím, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji, pane předsedající. Mohu potvrdit slova pana ministra, že jsme se dohodli na způsobu vyřešení této gramatické nebo administrativní chyby. A na základě toho, co bylo řečeno, svůj pozměňovací návrh stahuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Váš návrh tedy odkládám, nebudeme o něm hlasovat, pokud není námitek. Žádné námitky nevidím.

Přistoupíme nyní k hlasování o dvou návrzích, které nám zbyly. Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu z ústavně-právního výboru. Zeptám se na stanoviska. (Stanovisko předkladatele i zpravodaje je souhlasné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. A mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 8 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který předložil pan senátor Vladimír Plaček. Stanovisko pana předkladatele je negativní, jak jsem rozuměl, a stanovisko paní zpravodajky je rovněž negativní.

Zahajuji hlasování. (Z pléna žádost o odhlášení.)

Prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Na žádost z pléna vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se svými hlasovacími kartičkami znovu zaregistrovali. Zkontrolujte si, prosím, aby vás svítilo modré světélko.

Pokud není námitek, budeme nyní hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Vladimíra Plačka, kde stanovisko jak předkladatele, tak zpravodaje je negativní.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 10 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme tudíž přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 11 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli paní senátorka Eliška Wagnerová jako zpravodajka a vzhledem k tomu, že prošel pozměňovací návrh pana senátora Vladimíra Plačka, aby byl tím druhým, kdo bude pověřen. Nevidím nesouhlas.

Byl tedy podán návrh pověřit paní senátorku Elišku Wagnerovou a pana senátora Vladimíra Plačka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 12 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji. Tím jsme skončili projednávání tohoto návrhu zákona. Děkuji panu ministrovi, děkuji i paní zpravodajce.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou, Rakouskou republikou a Slovenskou republikou o trojstátním hraničním bodu Dyje - Morava, podepsaná dne 29. září 2015 ve Vídni

Tisk č. 147

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 147 a uvede ho opět pan ministr vnitra Milan Chovanec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Účelem předkládané Smlouvy mezi Českou republikou, Rakouskou republikou a Slovenskou republikou o trojstátním hraničním bodu Dyje – Morava je nepohyblivé ukotvení bodů styku státních hranic těchto tří vyjmenovaných států.

Trojstátní hraniční bod se nachází v korytě řeky Moravy v prostoru zaústění řeky Dyje. V současné době je pohyblivý. Státní hranice s Rakouskou republikou na řece Dyji jsou taktéž pohyblivé, v dotčeném úseku probíhají střednicí toku Dyje. Státní hranice se Slovenskou republikou jsou od 1. dubna 2011 nepohyblivé v celé délce s výjimkou úseku přiléhajícího k trojstátnímu hraničnímu bodu. Jedná se přibližně o 60 m, kde probíhá střednice toku řeky Moravy.

Konce pohyblivých státních hranic na hraničních vodních tocích jsou v současné době z našeho pohledu překonané. Česká strana má zájem upravit postupně smlouvy o společných státních hranicích se sousedními státy tak, aby státní hranice byly nepohyblivé v celé své délce. Ukotvení bodů styku státní hranice s Rakouskem a Slovenskem je podmínkou právě pro realizaci tohoto záměru.

Smlouva vychází ze současné polohy trojstátního hraničního bodu, nedojde tedy k žádné změně stávající podoby hranic České republiky s těmito partnery. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře.

Vážení paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych nyní mezi námi přivítal maršálka Sejmu Polské republiky Jeho excelenci pana Marka Kuchcińského s delegací. Pane maršálku, vítejte! (Potlesk.)

A nyní můžeme pokračovat v našem jednání. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 147/1. Se zpravodajskou zprávou nás původně měl seznámit pan senátor František Bublan, ale zastoupí ho pan senátor Josef Táborský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si pro objasnění pouze rozšířit informaci, kterou zde přednesl pan ministr.

Cílem smlouvy je pevně zakotvit hraniční bod ležící na soutoku řek Moravy a Dyje, který vymezuje hranice mezi Českou republikou, Slovenskem a Rakouskem. Do současné doby je tento bod stanoven jako pohyblivý s ohledem na možné změny koryt zmíněných řek. Zaměřuje se každých deset let podle středu těchto toků. Nutno dodat, že od roku 1995 nedošlo k žádné změně v poloze tohoto středního bodu.

V roce 2011 vstoupila v platnost smlouva mezi Českou republikou a Slovenskem, podle které jsou společné státní hranice stanoveny jako nepohyblivé, a to i na společných vodních tocích. Česká republika má zájem tuto smlouvu uzavřít i s Rakouskem po celé délce státní hranice na řece Dyji.

Text této smlouvy o trojstátním bodu na řece Dyje – Morava vychází ze současné polohy tohoto bodu. Nedochází proto ke změně státních hranic a není proto zapotřebí přijetí ústavního zákona o změně státních hranic.

Smlouva je dokumentem prezidentské kategorie a z tohoto důvodu je předkládána oběma komorám Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal a přijal doporučení Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou, Rakouskou republikou a Slovenskou republikou o trojstátním hraničním bodu Dyje – Morava, podepsané dne 29. září 2015 ve Vídni.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do té se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám.

Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj také ne a vzhledem k tomu, že nezazněl žádný jiný návrh, můžeme přistoupit k hlasování o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci.

Budeme nyní hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou, Rakouskou republikou a Slovenskou republikou o trojstátním hraničním bodu Dyje – Morava, podepsané dne 29. září 2015 ve Vídni.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 13 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 se pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodaji.

A budeme projednávat další bod našeho programu, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (ES) č. 2007/2004, nařízení (ES) č. 863/2007 a rozhodnutí Rady 2005/267/ES

Tisk EU č. N 067/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N 067/10 a N 067/10/01. Požádal bych opět pana ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Cílem tohoto návrhu nařízení je vytvoření podmínek pro zvýšení kvality ochrany vnějších hranic EU a zlepšení procedur na prvním vstupu včetně registrace všech žadatelů o mezinárodní ochranu. Návrh zařízení zavádí četné nové prvky sdílení odpovědnosti v rámci ochrany vnější hranice EU. Za klíčové v daném směru je nutné považovat především posílení role stávající agentury Frontex, která by měla být přejmenována na Agenturu evropské pohraniční a pobřežní stráže. A zároveň by měla začít disponovat nově přiřčenými pravomocemi.

Agentura by tak měla především stále vyhodnocovat schopnost členských států čelit výzvám na jejich vnější hranici, a to jak z hlediska vybavení, zdrojů, pohotovostního plánování, ale i především lidské kapacity a lidských zdrojů pro vlastní ostrahu.

K tomuto účelu by měli do členských států být vysílání styční důstojníci této agentury, kteří by měli provádět sběr dat v rámci požadovaných informací, které by nadále vyhodnocovala centrála této agentury. V případě, že by agentura na základě dostupných informací došla k závěru, že příslušný členský stát je vystaven nepřiměřenému migračnímu tlaku na vnější hranici, který má z jeho strany za následek, že se de facto ostraha hranice stává neúčinnou, měla by sjednat nápravu a po identifikaci tohoto stavu by měly být členskému státu nabídnuty dodatečné kapacity v rámci účinné mezinárodní pomoci.

Lidské zdroje a agentury by existovaly v podobě stálého rezervního týmu pro rychlé nasazení, do něhož by členské státy z vnější nebo mořskou schengenskou hranicí dávaly své vstupy. Byl by rozpočet a rozčlenění na jednotlivé členské státy, jakou kapacitu by měly držet. Česká republika tomuto nařízení jde napřed. V současné době vytváříme rezervní databázi, zhruba o rozsahu 300 policistů, kteří by měli být připraveni pro tyto účely. A to jak pro dvoustranné dohody mezi Českou republikou a státy, které potřebují pomoci, jako je to v případě Maďarska, Slovinska, Makedonie, tak i v budoucnu jako síly začleněné právě do systému Frontex, tak, jak ho známe v současné době.

Česká republika tento návrh obecně vítá, neboť je jím reflektován stav a požadavky ČR, které již několik měsíců přednášíme na mezinárodním fóru. Návrh nařízení se podle návrhu ČR obstojně vypořádává s otázkou suverenity členských států, protože je koncipován tak, že vyslaní příslušníci by měli doplňovat a posilovat síly členského státu, a nikoli je nahrazovat.

Vybraní příslušníci by navíc vykonávali své pravomoci vždy a pouze pod velením a zpravidla za přítomnosti příslušníka pohraniční stráže hostitelského členského státu. S výjimkou případů, kdy by je tento členský stát sám zmocnil k samostatnému výkonu služby na svém území.

Pokud by byl tento návrh přijat, bude třeba zvážit změnu zákona č. 273 z roku 2008 o Policii ČR, případně také zákona 216 z roku 2002 sbírky o ochraně státních hranic ČR, která by umožnila zmocnit vyslané příslušníky k samostatnému působení na území ČR i mimo něj. Přijetí návrhu nařízení by nemělo mít žádné dopady na schválený státní rozpočet. Počítáme s tím, že tento rezervoár lidského potenciálu by byl vybrán právě ze stávajících příslušníků policie, kteří by do doby potřebnosti svého nasazení v rámci těchto misí plnili svoji roli a svoje úkoly v rámci policie ve svých krajích, ve svých městech, a byli by pouze jakousi zásobárnou lidských sil pro to, co ČR může nabízet v rámci řešení migrační krize. Ať už je to tato, nebo krize, které mohou v budoucnu přicházet. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výbor, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 067/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, od roku zhruba 2008, a naposledy loni, se Senát ve svých usneseních vyjádřil vždy nesouhlasně ke zřízení evropské pohraniční stráže. Respektive přeměně agentury Frontex v pohraniční stráž. Na druhé straně jsme ve většině usnesení požadovali, aby se zlepšila ochrana vnějších hranic EU. Ponoříme-li se ale do textu předkládaného materiálu, tak v zásadě zjistíme takový rozpor mezi tím názvem Evropská pohraniční a pobřežní stráž, která vyvolává dojem jakési evropské armády, která bude vždycky nasazena na evropské vnější hranici, respektive vnější hranici schengenského prostoru. A mezi náplní, kterou by tato agentura měla mít.

Rozdíl mezi současnou náplní a pravomocí agentury Frontex a mezi Agenturou evropské pohraniční a pobřežní stráže je v zásadě jen ve dvou bodech. Frontex má právo žádat jednotlivé členské státy o pomoc jednak lidmi, jednak technikou. A dnes se to v tomto nařízení mění tak, že je povinnost členských států, aby měly určitý kontingent a určitou techniku připravenou pro novou agenturu. A ta má právo si je vyžádat.

Druhý bod, který je velmi sporný, a který je často medializován, je článek 18 návrhu tohoto nařízení, kde se píše, že členský stát, kde tento článek – to musím uvést – není tak úplně jednoznačný a jasný. Ale mediálně se to objevuje tak, že tato pohraniční stráž může vstoupit na území státu bez jeho souhlasu. Ono to tak úplně není, a nelze to ani tak realizovat, aniž by došlo ke změně primárního evropského práva nebo ke změně určitých mezinárodních dohod.

Dle mého názoru by stačilo zvýšit pravomoci současné agentury Frontex a nepřejmenovávat ji na novou agenturu, protože to samozřejmě vyvolává v lidech poněkud negativnější charakter. Vzhledem k tomu, že se jedná v zásadě skutečně o drobnější změnu pravomocí agentury Frontex a její přejmenování, mám takový osobní pocit, že se spíš jedná o jakousi akci public relations, která hovoří o tom, že skutečně něco na té hranici Evropské unie dělá. Přesto jsem v zásadě, i výbor pro EU, v zásadě pro to navýšení pravomoci této agentury. O tom, že je přejmenována, nebudu ani mluvit. Osobně se mi to nelíbí, ale není to zase tak zásadní.

Přesto máme některé určité připomínky. Máme požadavky na to, aby byl upřesněn článek 18, o kterém jsem hovořil. To znamená, za jakých okolností, za jakých možností může Frontex bez souhlasu tohoto státu pracovat na té hranici.

Jenom ještě pro vaši představu, jedná se zhruba o 1500 lidí v rámci celé Evropské unie, což by na Českou republiku přišel počet několik desítek. Najednou si člověk uvědomí, že to není žádná skutečně hraniční policie, která někam může vtrhnout. A jedná se zvláště o to, aby se pomohlo hlavně s technikou a identifikací osob přicházejících a přecházejících vnější hranice EU.

Vedle žádosti na upřesnění článku 18 je zde jeden požadavek ještě na upřesnění toho, že jestliže agentura bude mít právo požádat stát – a ten bude povinen dodat techniku a lidi, tak co se bude dít, jestliže v tomto státě bude problém na hranicích a agentura vlastně ještě oslabí ten stát tím, že mu odebere nějaké lidi, nějaký kontingent policie.

To je v zásadě všechno. Chtěl jsem ještě upozornit, zapomněl jsem to říct, i když to mám tady napsáno, můj dotaz na pana premiéra, kde jsem se ho ptal na tu pohraniční stráž. Tak on o ní hovořil a argumentoval pro zřízení této pohraniční stráže současnými pravomocemi agentury Frontex. A z toho mně zcela potvrzuje to, že se nejedná ani tak o velkou změnu, jako spíše o PR akci.

A prosím vás, abyste hlasovali pro usnesení, které máte, usnesení výboru pro Evropskou unii.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, následně tyto materiály projednal i ústavně-právní výbor. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Miloš Malý? Nepřeje si vystoupit, děkuji. A ještě tyto materiály projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnosti. A já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Tomáš Jirsa. Pardon, měl by být zastoupen panem senátorem Josefem Táborským, protože není přítomen. Takže, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost na základě žádosti výboru pro záležitosti EU projednal tento tisk N 067/10 a přijal k tomu stanovisko, kde zaprvé, podporuje ve shodě vládou v obecné rovině předložený návrh nařízení, neboť by měl zajistit účinné uplatňování standardů správy hranic a poskytnout tím podporu a intervenci v případě potřeby rychlé reakce na vnějších hranicích EU. Což je jedním z klíčových opatření ve snaze o zvládnutí současné migrační krize.

Zadruhé, upozorňuje ale, že současné právo vyžaduje pro případné nasazení evropské pohraniční a pobřežní stráže souhlas státu, na jehož území se má operace provádět. Za další, že návrh neobsahuje variantu řešení pro případ, že členský stát EU nebude chtít spolupracovat, či rovnou nasazení společných sil na svém území odmítne. Zatřetí, poukazuje zároveň na to, že návrh významně posiluje pravomoci Agentury pro oblasti sdílení zpravodajských a bezpečnostních informací a umožňuje nasazení agenturní techniky k získávání určitého druhu informací, aniž by byl jakkoli vyřešen postup schvalování nasazení těchto prostředků na území suverénního státu. Návrh neřeší otázku, kdo bude mít přístup k informacím získaným během operace na území členského státu, jak bude s těmito informacemi nakládáno a jaké slovo bude mít dotyčný stát na úpravu režimu sdílení těchto informací. Doporučuje postoupit dokument k projednání na plénu Senátu a postoupit případné stanovisko Senátu Evropské komisi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. My jsme tady i dneska při vystoupení pana předsedy vlády Sobotky k závěrům Rady EU hovořili z větší části o problematice migrace. A i v souladu s našimi předchozími usneseními jsme se opět shodli a hovořili jsme o potřebě vnější ochrany hranic EU, tzn. schengenské hranice.

Všichni pro to holdujeme, všichni to považujeme za potřebné a domníváme se, že to všechno probíhá pomalu. Samozřejmě je potřeba říci, že tento problém, co se týká hranice, se nás jakoby na první pohled přímo netýká. Ale on se nás týká velmi, protože samozřejmě propustnost schengenské hranice nám způsobuje – a je to velké riziko, že bude způsobovat velké problémy, respektive násobné problémy, které jsme možná doposud nezažili.

To usnesení, které tady bylo předloženo, to komplexní usnesení garančního výboru pro EU je usnesení dobré. Já si ho vážím, je to kvalitně odpracovaná práce. Zejména proto, že se tam upozorňuje na některé nedostatky, rizika, a já si myslím, že pan ministr a česká vláda s tím bude pracovat, že se v tom vlastně shodujeme, že si to také uvědomuje. A je to samozřejmě správná cesta.

Uvědomme si ale, že my, kteří přímo nemáme schengenskou hranici, nás se to asi přímo týkat nebude, případně pobyt a činnost jiných vojsk, jiných států, protože my, jak jsem řekl, opakuji znovu, schengenskou hranici nemáme. Bude se to týkat – a je to citlivé pro řadu jiných zemí, např. v současné době asi nejvíce pro Řecko, takže si musíme uvědomit, že bude velmi složité najít shodu.

A myslím si, že my, kteří po ochraně schengenské hranice tak voláme, bychom do našich materiálů neměli, pokud možno, dávat něco, co tu shodu bude oddalovat. Tu shodu budou velmi asi do určité míry narušovat, respektive budou mít – a myslím si, že i oprávněné – připomínky ty země, kde bude aktuálně potřeba asi tyto jednotky nasadit. Ať už tomu říkáme Frontex, a nebo to budeme nazývat znovu, ale ono to bude mít přece jen vyšší kvalitu a já bych z tohoto pohledu nás vyzýval, abychom tam nedávali nic do toho usnesení, co nějakým způsobem může náš přístup zpochybňovat a nebo vzbuzovat určitou polemiku.

Ono se to přeloží, bude to v angličtině a budou s tím pracovat bruselští úředníci. A já z tohoto pohledu bych vás chtěl poprosit – používám slůvko poprosit, protože mně na této problematice, jako drtivé většině z vás, hodně záleží, abychom vypustili z toho našeho návrhu bod 3. Bod 3. Ten bod, kolegyně, kolegové, je pravdivý, ale není aktuální. Prosím, podívejte se na to, jde opravdu o vážnou věc.

Já si myslím, že není potřeba na tomto bodu trvat, neboť ten bod se týká převážně minulosti.

My tady konstatujeme, že výše uvedené usnesení Senát zároveň nepovažoval za vhodné, tzn. v bývalých usneseních Senátu, ale to bylo v jiné době, to nebyla situace tak napjatá, jako v dnešní době je, kdy všichni voláme na jedné straně po ochraně schengenské hranice a přitom tady v tom bodě 3 jaksi připomínáme, že jsme k tomu vytvoření společné ochrany, společné pohraniční stráže, měli připomínky. Já si myslím, že připomínky tady zase některé máme, ale když na jedné straně říkáme, že to považujeme za potřebné, tak proč se vracíme do minulosti a do určité míry vytváříme takové "jo, ano" nebo "ne, ne". Takže já bych poprosil, aby se tento bod hlasoval nejdříve jako samostatný a pak jsme hlasovali o zbytku usnesení, protože se domnívám, že je to nadbytečné. Je to pravdivé, ale je to nadbytečné. A úplně to v aktuální době nesouvisí s tím problémem, který projednáváme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já také zcela podporuji návrh nařízení Evropského parlamentu a rady na vytvoření pohraniční a pobřežní stráže. Já jsem tady v minulosti mnohokrát zdůrazňoval, že máme-li společný schengenský prostor, že musíme mít také společný režim včetně ochrany vnějších hranic. Ale i já jsem se v podstatě přihlásil, protože tady vidím drobný rozpor v navrženém usnesení tak, jak tady pan předseda Štěch zmiňoval I, 3, tam jsou pochybnosti ve vztahu k předloženému návrhu. A v rozporu s tím pak v bodě II naopak se např. v bodě 4 nebo 6 poukazuje na to, že by to řešení mohlo být nedostatečné. A v tom já ten rozpor spatřuji, takže já bych se tady už jen velmi stručně v zásadě připojil k žádosti, aby se hlasovalo zvlášť o bodu I. 3, abychom doopravdy jako Senát udělali vše pro to, aby ochrana vnější schengenské hranice byla v co nejvíce funkční podobě a co nejrychleji zavedena, aniž bych od toho očekával nějakou samospasitelnost z hlediska řešení migrační krize, ale je to nepochybně důležitý článek řešení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já jsem vynechal možnost vystoupit jako zpravodaj a vystupuji v obecné rozpravě, abychom mohli informovat o tom, že ústavně-právní výbor se velmi podrobně zabýval tímto materiálem a samozřejmě jsme tam také narazili na § 18, který jednoznačně nedefinuje pravomoci v případě, že konkrétní stát neplní své povinnosti v ochraně hranic a nijak aktivně nevystupuje ve vztahu k EU, že by požádal o pomoc. Vycházíme z toho, že tato věc se bude určitě dopracovávat, protože dále je to uvedeno v návrhu, že vždy musí být ve velení konkrétní jednotky osoba z konkrétního státu, na jejíž hranici se děj odehrává. Samozřejmě předpokládáme z toho, že věci se budou vyvíjet dál, takže tam může být i nějaké upřesnění, protože jistě jsme si vědomi toho, že situace se vyvíjí a nemůžeme tak, jak tady jsme měli ten bod, který říkal náš pan předseda, že je také potřeba ho opravit, nemůžeme rigidně trvat na něčem, co by se mohlo ukázat jako překonané.

Co je však zajímavé v tom, když se podíváte, co byl Frontex. Ten vznikl v roce 2004. V podstatě měl za úkol monitorovat situaci. Tak ji monitoroval, až úplně domonitoroval. Výsledkem je, že se přišlo na to, že monitorování je dobré, ale neúčinné. Tudíž se vytváří nově podle návrhu Rady Evropská pohraniční a pobřežní stráž. Kolik je tam lidí? Frontext tam má všehovšudy nějakých 420, 430 lidí. Počítá se, že v době největšího rozkvětu bude mít 600. Sami si řekněme, když ČR je schopna přidat 300 policistů, jak moc účinná tato organizace bude. Kromě toho má ještě pomáhat ve věci i repatriace osob, které nezískají azyl. Takže to bude zajímavé, podle mě budou mít strašně málo lidí a jejich činnost bude spíš víceméně podpůrná. Takže nemůžeme předpokládat, že by tato organizace byla samospasitelná. A musíme tlačit na konkrétní národní státy, které si neplní své funkce při ochraně vnějších hranic schengenského prostoru. Otázka samozřejmě je, jak moc tyto věci jsme schopni ovlivnit tímto materiálem. Ale už tím, že se vytváří Evropská pohraniční i pobřežní stráž, se nastoluje určitý stupeň důležitosti této organizace a věřím, že bychom měli podpořit její vznik, ale měli bychom také apelovat na to, aby byla vybavena většími pravomocemi a abychom se nedovídali, že se jim podařilo, což je jim ke cti, k dnešnímu dni, nebo mám pocit, že dneska nebo včera se jim podařilo zachránit 1200 osob, které byly v nouzi na moři a které z moře transportovali do Řecka. Takže věřím, že mají dostatečné vybavení a budou mít dostatečné vybavení, aby zjistili, že ty lodě přijíždějí odněkud, že už jim hrozí nebezpečí a že jim pomohou v pobřežních vodách domovského státu a vrátí je do přístavu, z kterého vypluli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji za slovo. Já jen zopakuji otázky, které jsme projednávali v ústavněprávním výboru. Ta první je ten název, název Evropská pobřežní a pohraniční znamená, že Evropa se chová jako stát. Jakmile je tam ten název, tak je to jen krok ke společné evropské armádě. A to je podle mého názoru cíl utužování Evropy, protože pak už těžko budeme říkat zpátky, když jste souhlasili, že budeme mít Evropskou pohraniční stráž, tak proč byste nemohli souhlasit s evropskou armádou? A já jsem na ústavněprávním výboru říkal, že v Čierné pri Čope nám soudruzi říkali: "Splníte tato opatření," my jsme je nesplnili - a pak nám poskytli internacionální pomoc. Takže my jsme trošku na tyto věci háklivější než možná jiné země.

Ale moje otázka je jednoduchá. Předpokládám, že tato stráž bude ozbrojená, pane ministře, je to tak? Bude ozbrojená. Čili kdo, kdy a jak dá příkaz k tomu, aby zbraně použili? Protože každý policista vám řekne: "Když chceš zbrojní průkaz, tak musíš být rozhodnut vystřelit. Jinak když sáhneš, tak ten protivník sáhne rychleji a budeš mrtvý, když budeš rozpačitý." Tzn., že může nastat, ona nepochybně nastane situace, kdy pobřežní stráž bude muset použít zbraně.

Pokud jde o počet, to není problém, když se udělá nábor, můžeme udělat obrovskou pobřežní stráž, která může mít 30 000 mužů. Když to bude placené, tak se rychle najdou zájemci, kteří by chtěli v takové organizaci sloužit. Ale otázka moje je jednoduchá, protože nepochybně i v případech repatriace oni nebudou chtít, Makedonie, to byl jen malý začátek, kde používali jen slzný plyn, ale přijde chvíle, kdy se budou používat rychlopalné zbraně, samopaly. Kdo bude mít tu odpovědnost a kdo dá příkaz k použití zbraní?

A druhá věc, kdy chápu Řecko, které ostatně ani nechce, ale co bude v případech, kdy stát bude zásadně... Tam je současně uvedeno, že velitel musí být z toho Řecka, když to řeknu na příkladu. Ale on vůbec nebude chtít, aby tam zasáhla. To znamená, že tam bude muset zasáhnout násilím. To ovšem může vést k tomu, že řecká armáda, která nemá údajně sílu sama konat tak, jak konat má, tak se může dostat do konfliktů některý ze států, nebudu předjímat, do ozbrojeného konfliktu s Evropskou pohraniční stráží.

Moje otázka je, kdo bude odpovědný za to a co se v takovém případě stane? Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Díky. Nyní se do rozpravy již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit k proběhlé rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, téma migrace se prolíná téměř všemi debatami, které se vedou v ČR na všech úrovních.

Ohledně článku 18. Podle informací, které mám, tak de facto v současnosti by ho měla aktivovat komise, nově by ho měla aktivovat Evropská rada, to je ta drobná změna, s kterou se přichází. Jeden z pánů senátorů to nazval jako PR akci. Já bych si to dovolil nazvat drobným, droboulinkým krůčkem na dlouhé cestě, ale správným směrem, protože my jsme po tomto volali. Má to spoustu much, spoustu nejasností, ale je to konečně vykročení alespoň správným směrem. My jsme se v Evropě dlouhé měsíce zavzdušňovali prázdnou debatou o kvótách. Pro vaši informaci, z těch 160 000 lidí, které Evropa odhlasoval, zčásti i proti vůli ČR, tak se podařilo realokovat 600 lidí. 600 ze 160 000.

Je i velký problém ty možné migranty pro realokaci v zemích, jako je Řecko, Itálie, najít. Oni tam prostě nejsou.

A my jsme dlouho volali po tom, že má-li Evropa vůbec vést nějakou debatu o solidaritě, pomoc, realokaci, že má prvně začít brát vážně ostrahu své vnější hranice. Toto je droboulinký, skoro neznatelný krůček na cestě správným směrem.

Víte, ČR byla účastna mise v Maďarsku, když nás o to naši partneři požádali. Jsme účastni mise ve Slovinsku. Jsme účastni mise v Makedonii. Tam, kde nás je potřeba, jsme první nebo jedni z prvních. 600 lidí ve Frontextu je úvodní číslo, které musí postupně narůstat. Kdyby si každý členský stát plnil své povinnosti, jako si je plní třeba Slovensko, když máte šanci se podívat na slovenskou východní hranici, jak je zabezpečená, tak nezbývá, než před Slováky smeknout. Tam je vidět, kolik je tam dáno invence, lidského úsilí a peněz. Naproti tomu už několik měsíců marně přesvědčujeme Řeky, že by s tím problémem už konečně chtělo začít něco dělat. My jsme v situaci, já jsem v té Makedonii byl před několika dny a viděl jsem tam naše policistky a policisty při službě přímo na té hranici. Tak z druhé, z řecké strany ten zájem problém řešit je zatím stále vlažný z mého pohledu. A v současné době jsme v situaci, kdy bez toho, aby Evropa získala nástroje, jak v zemích, které si neumí pomoci, zasáhnout, tak do budoucna nebudeme schopni ochranu Schengenu řešit.

Jsou tam některé otázky, na které je třeba odpovědět. V současné době naši policisté v Makedonii, ve Slovinsku slouží pod vedením slovinské a makedonské policie, tzn. řídí se předpisy té země, řídí se nařízením velitele zásahu, který případně zakomponovává naše policisty do jednotlivých akcí. A samozřejmě i použití služební zbraně na ochranu života, majetku lidí může být nařízeno pouze a jen v souladu s českým právem a s právem země, kde naši lidé jsou, případně s evropským právem. Tzn. tam se to bude v současné době řídit pravděpodobně podobnou verzí výkladu, jako je to při ozbrojených misích složek OSN z mého pohledu. Ale máte pravdu, že je potřeba ty věci tzv. za běhu dospecifikovat a přesně vycizelovat ta bílá místa. O nich se bezesporu bude hovořit.

Co se týká zásahů, víte, my jsme předmětem kritiky ze strany Rakouska, Řecka a dalších zemí. Ale my jsme opravdu zemí, která pomáhá všude tam, kde je to možné. A když si přečtete výtky řeckého ministra, že země V4 mají pouze akorát názory, tedy jenom povídají a neposlaly žádnou pomoc, tak bych vám tu řekl, že jsme do Řecka poslali 10 mil. Kč za loňský rok na pomoc řecké policii. A Řecko nás poprvé o materiální pomoc požádalo v polovině prosince loňského roku. Druhý týden v lednu, tedy zhruba tři týdny po této žádosti, tam odjeli naši hasiči se zásobami za 4,5 mil. Kč. A řecký ministr nám vyčítal, že jsme neposlali ani jednu deku. Tak my jsme jich poslali sami za sebe 2000. Takže ono mnohdy se dnes v Evropě snaží najít viník toho stavu. Ono je už skoro jedno, kdo je viník. Teď je potřeba ten problém řešit.

Frontex v tomto návrhu by měl mít ambici nejen řešit ostrahu, ale řešit návratovou politiku. A já jsem to říkal na každém zasedání ministrů vnitra. Evropa si musí kousnout do kyselého jablka. To kyselé jablko znamená, že se musíme naučit rozlišovat, kdo je uprchlík, kdo je ekonomický migrant. A naučit se ty lidi vracet. Tzn. Frontex bude muset do budoucna pravděpodobně obhospodařovat i jakási detenční zařízení, kde budou omezeni na svobodě lidé, kteří budou označeni za ekonomické migranty do doby, než budou vráceni do zemí svého původu. I to je nová role Frontextu nebo chcete-li té agentury s tím novým jménem. Tzn. je to začátek. A pokud se na tom začátku nebude velice rychle postupovat, tak se nám stane, že opravdu migrační krizi přestaneme zvládat.

Na makedonské hranici dnes slouží 27 českých policistů, 20 slovenských, bylo tam 30 maďarských, chystá se tam 30 polských. A trochu tam slouží také 7 rakouských. Takže Rakousko, které si dohodlo omezení počtu migrantů po balkánské trase, tak má v Makedonii 7 lidí. Já to tady říkám proto, že je to jedna z mála šancí, kdy to sdělit veřejnosti i vám samozřejmě, že bychom měli na ty naše lidi být trochu hrdí a neměli bychom přijímat kritiku našich západních sousedů mlčky, protože si to prostě nezasloužíme. A ti lidé na té hranici, když jsem je viděl, jsou připraveni nasadit své zdraví na ochranu společné věci. Myslím, že je potřeba jim občas také poděkovat.

Jinak děkuji, že mám šanci alespoň tady u vás o tom mluvit. Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, pane ministře, já bych setrval na tom, abychom hlasovali i pro ten bod číslo 3. My se musíme vyrovnat s tím, že jsme doposud říkali, že nechceme evropskou pohraniční stráž. A opírali jsme to o článek 4, odstavec 2 Smlouvy o EU, kde je třeba respektovat práva jednotlivých členských států. A ten materiál, který je dnes předložen, respektuje ten článek 4, odstavec 2 Smlouvy o EU. A právě proto, aby to nepřerostlo tento článek, si myslím, že je důležité, aby to tam zůstalo. I tady z vašeho vystoupení bylo cítit, že je představa, že agentura, která se bude jmenovat Evropská pohraniční a pobřežní stráž, že bude skutečně nějakou armádou. Nebude a já doufám, že nebude. Bojím se toho také proto, že by státy, které mají vnější evropskou hranici, by mohly klidně rezignovat na ochranu té hranice a říkat: "Vždyť je tady Evropská pohraniční, tak si to, Evropo, hlídejte sami." To nepůjde. A nelze to udělat ani z hlediska primárního evropského práva, ani z hlediska práva mezinárodního. To je to použití zbraní atd. Proto je tam stále, že velitelem operace musí být člověk, který je z tohoto státu, jinak by to bylo tak komplikované, že by to nešlo realizovat. Tak vás prosím, nechte tam ten článek 3. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Jen bych očekával, že navrhnete způsob hlasování. Prosím.

Senátor Tomáš Grulich:  Zazněl tady návrh, aby byl tento článek 3 vypuštěn. Tzn. budeme hlasovat nejdřív o vypuštění tohoto článku 3 a posléze o návrhu doporučení. Když to projde, tak se pak bude hlasovat o celém usnesení bez článku číslo 3. Když to zůstane v podobě, v jaké to je, tak budeme hlasovat o materiálu jako celku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, myslím, že se shodujeme v tom, čili budou v podstatě dvě hlasování. Takže já vás svolám.

V tuto chvíli budeme hlasovat o vypuštění článku římská jedna, arabská tři – "připomíná však", abychom věděli, o čem hlasujeme v návrhu usnesení výboru, tak jak bylo předloženo písemně k vám na lavici.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem na vypuštění tohoto bodu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 14 z 61 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 31, pro vyslovilo 39, proti byli 3. Návrh byl přijat.

V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu jako celku bez vypuštěného článku římská tři, arabská tři – "připomíná však". Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 15 ze 63 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 32, pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Tím jsem skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i pánům zpravodajům.

Můžeme přikročit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení č. 562/2006 (ES), pokud jde o posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází

Tisk EU č. N 066/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N 066/10 a N 066/10/01. Žádám pana ministra vnitra Milana Chovance, aby opět přednesl tento návrh. Prosím, pane ministře, máte slovo. Myslím, že zastupujete pana ministra zahraničí pana Zaorálka nebo je to vaše. Prosím.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Cílem návrhu na řízení, které budeme projednávat je změna na řízení Evropského parlamentu a Rady, pod ES č. 562/2006, a to konkrétně z 15. března, kterým se stanoví schengenský hraniční kodex, a to tak, aby byla zvýšena bezpečnost uvnitř schengenského prostoru.

Potřeba přijetí návrhu na řízení vyvstala v souvislosti s nárůstem teroristických hrozeb v Evropě. Nicméně návrh na řízení má zohlednit veškerá potencionální rizika pro vnitřní bezpečnost jednotlivých členských států uvnitř schengenského prostoru. Podstatou změn obsažených v návrhu na řízení je zavedení systematických kontrol osob používajících právo na volný pohyb podle práva EU a jejich cestovních dokladů na vnějších hranicích EU. Uvedené kontroly by se tak vztahovaly na občany EU a jejich rodinné příslušníky, jejichž cestovní doklady by byly systematicky prověřovány v příslušných databázích, a to v databázích ukradených dokumentů, zneužitých, ztracených a zneplatněných dokladů.

Kontroly by se soustředily též na skutečnost, zda prověřování občanů EU a jejich rodinní příslušníci nepředstavují hrozbu pro vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v rámci schengenského prostoru. V případě pochybností o pravosti cestovního dokladu nebo identitě jeho držitele by byly dále ověřovány biometrické identifikátory cestovních dokladů. Tyto změny by měly přispět k lepší identifikaci osob, které zamýšlejí skrýt svoji identitu, zneužívají k tomu právě ztracené nebo ukradené anebo padělané doklady.

Dále pak by se měla zjednodušit sdílena informací např. v databázích u osob, u nichž je požadavek na jejich buď sledování anebo zatčení. Navržené změny obsahují též korektiv spočívající v možnosti členských států upustit od těchto kontrol osob na pozemních a námořních hranicích v případě, že by to představovalo nepřiměřený dopad na plynulost dopravy, a to za předpokladu, že by se jednalo o řádné zdůvodnění těchto kroků ve výjimečných případech.

Nově má být také stanovena povinnost při výstupní hraniční kontrole, systematicky kontrolovat státní příslušníky třetích zemí, aby bylo zjištěno, zda nepředstavují hrozbu pro bezpečnost a veřejný pořádek. Česká republika tento návrh změn vítá. Požadavek na systematické kontroly všech osob, databází dokladů i databází osob považujeme za účinný nástroj boje proti zahraničním teroristickým bojovníkům a dlouhodobě takové legislativní změny navrhujeme a podporujeme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 066/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní opět žádám, aby uvedl tuto zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Dámy a pánové, milé kolegyně, kolegové, já budu tentokrát velmi stručný, protože tady není žádný rozpor mezi výborem a mezi usnesením výboru pro EU a názorem vlády. Chci jenom upozornit na to, že se nebude jednat o hraniční kontrolu, že by tam byla policie, pohraničníci pořád na hranicích, a že by vznikaly nějaké fronty. Upozorňujeme na to i tady v našem usnesení. Tady se všude shodujeme, proto ani nic z usnesení nevybírám. Máte to před sebou a za moji osobu mohu říci jediné slovo – konečně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu neuzavírám, hlásí se pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem tomu teď trošku nerozuměl, když mluvil kolega Grulich, že tam nebude trvale pohraniční stráž na vnější schengenské hranici, protože pak tam chybí ta systematičnost, která je důležitá. Ptám se, jestli to bylo jenom přeřeknutí anebo jestli kontroly budou namátkově dělané anebo jestli opravdu to bude systematické, tzn. všichni projdou databázi, jak říkal pan ministr, aby v podstatě nedocházelo ke zneužívání a k padělávání různých dokumentů. A ptám se, jak je zajištěno předávání této databáze, protože my se můžeme s dotyčným setkat klidně tady v Praze a naše Policie by měla vědět, o koho jde. A pro mě v rámci toho, co se odehrává v boji s terorismem je to nesmírně závažná informace.

To jsou moje dvě otázky. Jedna je na pana ministra, druhá na pana zpravodaje.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Pan ministr si přeje vystoupit ještě k proběhlé rozpravě jednoho. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Pan místopředseda tady narazil na jedno palčivé téma, a to je sdílení informací. My samozřejmě informace o totožnosti lidí sdílíme dneska napříč Evropou, ať je to systém Euro Dat nebo jiné systémy. Potom bohužel do systému Europolu stále plnohodnotně přispívá jen několik států Evropy. Podle posledních informací to bylo asi šest členských států. Česká republika je jedním ze států, který dává plný servis a plný přístup. A tady bych řekl, že Evropu trochu bota tlačí, ne k identifikaci, ne k této směrnici, ale obecně ke sdílení informací v rámci systému Europolu, tak máme ještě dlouhou cestu před sebou.

To znamená, tady je potřeba tlačit na ostatní členské státy Evropy, které ještě s Europolem nespolupracují tak, aby systémy byly provázány ze sta procent.

V 21. století je v zájmu celé Evropy, aby se systémy navzájem sdílely, aby byly prostupné a aby systém v ideálním případě fungoval naprosto shodně ve všech členských zemích. Jeden příklad za všechny. Když jsem teď byl v Makedonii, a opět se k tomu tedy vracím, tak Řekové v současné době vytváří zhruba 4 typy dokumentů, kterými vybavují běžence, kteří pokračují dál na cestě do Evropy. To si myslím, že je nepřípustné, nemožné, a pro tu Evropu de facto devastující z mého pohledu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Požádal bych pana zpravodaje, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Já jsem se možná nevyjádřil dostatečně obratně, ale chci jenom tím říct, že se nezavádí kontrola na hranicích, tak, jako jsme byli zvyklí v minulosti. Ale v případě, že se může nařídit okamžitě, v případě nějaké náhlé situace a samozřejmě tedy i náhodně. To znamená, že my když pojedeme přes hranici, tak nás nemusí nikdo zastavit, ale samozřejmě také může.

Jedná se tady o to, že lidi, kteří jsou občany EU, tak nemuseli být kontrolováni, dneska budou moci být kontrolováni.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Takže nyní můžeme přistoupit k hlasování, tak, jak jej navrhl pan senátor a zpravodaj.

Takže nyní budeme hlasovat o tomto návrhu, který máte v senátním tisku, který jste obdrželi z VEU. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 16 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod, děkuji panu ministrovi a děkuji panu zpravodaji. A my se vystřídáme v řízení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Naše schůze pokračuje. Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Prozatímní dohoda o hospodářském partnerství mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a smluvní stranou střední Afrika na straně druhé

Tisk č. 152

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 152. Uvede ho ministr zahraničních věcí, pan Lubomír Zaorálek. Pane ministře, vítejte v Senátu, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji a přeji příjemné odpoledne, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a senátoři. Já bych vám měl tady předložit nejdřív dohodu o hospodářském partnerství mezi EU a zeměmi střední Afriky. A to konkrétně s Kamerunem.

Dohoda byla podepsána pouze s tímto státem dne 15. ledna 2009. Já jenom pro orientaci řeknu, že ty země střední Afriky, to jsou taky Středoafrická republika, Čad, obě Konga, Rovníková Guinea, Gabon, Svatý Tomáš a Princův ostrov. To jsou tedy ty země, které označujeme "střední Afrika". A to, že ta dohoda se dělá s Kamerunem, to má ten smysl, aby se tady udělal příklad dohody s jedním z těchto států, a dal se vlastně příklad i těm ostatním, že je možné pak se k tomu připojit. V podstatě se jedná o odstraňování překážek obchodu a posílení spolupráce, která souvisí s obchodem.

Já vím, že z hlediska významu můžete říci, že ČR a rozsah toho podílu Afriky na struktuře zahraničního obchodu je nějakých 0,6 %. Ale já bych tady na obhajobu Afriky uvedl, že je to nejrychleji rostoucí kontinent z hlediska ekonomického růstu. Zrovna ta středoafrická oblast roste rychlostí skoro 6 % HDP ročně. Ten trend má pokračovat. Takže tady se nedívejme na Afriku jenom jako na kontinent, který přináší problémy, ale zároveň jako na kontinent, který nejrychleji roste. A zrovna ta středoafrická, subsaharská Afrika – ta je zrovna také příklad toho regionu, který právě jde poměrně velmi rychle nahoru. A ten Kamerun, o kterém tady jednáme, to je zrovna poměrně stabilní země subsaharské Afriky, ona má silné vazby na Francii. Zároveň je to tedy země, kde se zvládl ten přechod na systém více politických stran poměrně úspěšně. Je to takový příklad opravdu poměrně slušně se rozvíjející africké země. Takže my máme samozřejmě zájem na tom, abychom podpořili tyto africké země, které jsou dobrým příkladem pro ostatní, abychom vlastně těm zemím umožnili, nebo jim trochu pomohli v tom normálním rozvoji, který bude bránit tomu, aby ty země se naopak hroutily, a pak z nich přicházeli utečenci do Evropy. Takže ten zájem skutečně je.

Ono to opravdu tak z té Evropy nevypadá, ale v Africe v této době je celá řada poměrně slušně se rozvíjejících zemí, o kterých se třeba ani nepíše, protože tam není zrovna žádný konflikt, neutíkají odtamtud uprchlíci. A to si myslím, že je dobré zdůraznit. Že navzdory tomu, že máme jakoby s Afrikou dneska tu velmi tísnivou zkušenost, která souvisí se severem Afriky a s Libyí a Somálskem a s Eritreou a s těmi zeměmi, ze kterých přicházejí uprchlíci, tak na druhé straně je Afrika, která je, opakuji, nejrychleji rostoucím kontinentem na světě vůbec. Já osobně nemám pochyby o tom, že Afrika má budoucnost. Podle mě skutečně, jak půjdou léta, tak ta Afrika v podstatě půjde nahoru ekonomicky. Ona jde strašně nahoru demograficky. V Nigérii se předpokládá, že tam bude žít 400 milionů lidí během 30 let. Tam to jde vlastně... Dneska je tam 140, 160 – a předpokládá se, že takovýto nárůst, chápete – 400 milionů lidí jenom v Nigérii, to je obrovský růst, to má obrovskou dynamiku, ten kontinent. A my se na něj díváme jako na outsidera, jakoby nevidíme, že je to naopak budoucnost. Vidím, že tady paní senátorku Wagnerovou trochu děsím tím, co říkám. Ale já si myslím, že to... Možná i jiné. Ale já bohužel, já si myslím, že takhle to skutečně je. Afrika je, ať se nám to zdá, nebo nezdá, tak je to skutečně budoucnost. Myslím si, že tohle nikdo nezmění. Leckdo si to uvědomuje. A proto si myslím, že se vyplatí s Afrikou komunikovat a věnovat se jí i navzdory tomu, že ten podíl zahraničního obchodu je v této chvíli to 1 %, což je skutečně málo.

Já vám to tady říkám proto, že si myslím, že tohle má smysl, to, že Evropa se tady angažuje, to, že vám předkládám tu dohodu. Myslím si, že je to dobré i pro ČR, protože my se snažíme do některých těch zemí jezdit právě i obchodně. A tam, kde je stabilita, tak se snažit tu stabilitu vlastně podpořit, nebo i využít. To je oboustranná věc, to není jenom jednostranná. Takže v některých těch zemích můžeme dnes z rozvoje pomoci přijít k normální obchodní spolupráci. Je to, myslím, ukázka i pro všechny ty další země. Pokud ty země se budou rozvíjet samy, budou stabilní ekonomicky a politicky, tak je to i pro nás vlastně nejvýhodnější vývoj.

Kamerun je opravdu jedna z těch zemí, která dneska takovým pozitivním příkladem je. Našel bych jich víc, ale dneska tady máme Kamerun.

To je z mé strany, když tak něco zodpovím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 152/02. Zpravodajem výboru je určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 152/01. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor František Čuba. Pan senátor Čuba... Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor František Čuba:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Na 19. schůzi VHZD dne 12. ledna 2016 byl projednán vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Prozatímní dohoda o hospodářském partnerství mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a smluvní stranou Střední Afrika na straně druhé.

Obsah Prozatímní dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR. Je v souladu také se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU a se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv, s obecně závaznými zásadami mezinárodního práva.

Souhlas Evropského parlamentu, jež je rovněž nezbytnou podmínkou pro uzavření dohody, byl vysloven již v červnu 2013.

Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Prozatímní dohody o hospodářském partnerství mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a smluvní stranou Střední Afrika na straně druhé.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Zdeněk Brož? Je tomu tak, máte slovo, pane kolego.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane ministře. Já budu velice krátký a stručný. VZVOB vyslovil souhlas a doporučil k přijetí tuto normu. Jenom mám dvě drobné poznámky.

Širším smluvním rámcem této předkládané dohody je obchodně-ekonomická rozvojová spolupráce mezi EU a Afrikou, Karibikem a Tichomořím. Když jsem si načítal dokumenty k této smlouvě, tak možná jenom technická poznámka, narazil jsem na tři různé zkratky, které vyjadřují to samé. V těch dohodách a v těch textech se potom nedá vyznat. AKT – jako česky – Afrika, Karibik, Tichomoří. ACP – jako anglicky – Africa, Caribic, Pacific. A ještě kombinovaná zkratka AKP – česko-anglická – a opravdu se v tom nedá už orientovat. Tak nevím, jestli by nebylo dobré se i na takové drobnosti soustředit, aby ty dokumenty byly k pochopení.

Jinak potvrzuji samozřejmě všechno, co říkal pan ministr. Chtěl bych ale zdůraznit, protože taková debata se na výboru vedla, že dohoda má za cíl hlavně a především odstraňování chudoby prostřednictvím obchodního partnerství, které povede k udržitelnému rozvoji. Znovu jsem se na ty věci díval po rozpravě ve výboru a v žádném případě tedy nejde o nějaké novodobé vykořisťování rozvojových zemí. Myslím si, že právě naopak. Že jde skutečně o rozvojovou spolupráci. Důkazem toho je, že i obchodní bilance mezi ČR a Kamerunem je záporná v posledních letech, to znamená, že Kamerun k nám více vyváží, a naše finanční prostředky plynou do Kamerunu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane kolego, děkuji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Vážený paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych tu chtěl jenom v rámci komplexnosti pohledu na tu věc odprezentovat právě trošku jiný pohled na tento typ smluv, který jsem prezentoval i na zasedání výboru.

Jak tu bylo zmíněno, ta dohoda se zatím týká toliko Kamerunu. Nikoliv ostatních středoafrických zemí. A to z důvodu, že ta jednání jsou vleklá – jsou vleklá z toho důvodu, že africké země příliš po těchto dohodách neprahnou, že se jim brání, netouží po nich. Proč?

Ono totiž z určitého úhlu pohledu – pro ně se tento typ smluv může zdát nevýhodný. Vývozní produkty Kamerunu jsou na evropském trhu přístupny volně už od roku 2008. A obsahem té smlouvy, předběžné smlouvy, kterou tu projednáváme, je především zajistit beztarifní a bezcelní přístup až 80 % evropských vývozů na kamerunský trh. Takže na první pohled by se mohlo zdát, že je to všechno fér. Kamerun má přístup na volný trh EU, EU bude mít volný přístup do Kamerunu.

Problém se skrývá především v té skladbě toho, co se vyváží a co se dováží.

Z těch statistik vyplývá, že 97 % toho kamerunského vývozu je tvořeno primárními produkty – ovoce, zeleniny, minerál, ropa. Naopak vývoz EU do Kamerunu je ze 70 % složen z pokročilých výrobků – chemikálie, stroje, strojní součástky a transportní zařízení. Toto je vcelku obvyklý profil obchodní interakce mezi rozvinutou ekonomikou a zeměmi třetího světa. Ale je právě otázkou, zda tento typ spolupráce je opravdu podpořením té nejlepší cesty rozvoje ekonomiky a společnosti, kterou má být industrializace a rozvoj domácích pokročilých odvětví výroby. Protože Kamerunu se tímto postupem právě odebírá možnost – byť třeba jen dočasně – chránit vlastní rozvíjející se průmysl proti levnějším a nepochybně i pokročilejším výrobkům z EU.

Nabízí se tady ta otázka, jestli tento typ spolupráce nemůže posunout Kamerun a ostatní rozvojové země do pozice pouhého producenta primárních produktů.

Takhle to vidí druhá strana té smlouvy, proto taky brojí proti těmto dohodám. Já sem tento pohled dávám jenom v rámci komplexnosti diskuse, protože ten cíl máme nesporně stejný, tak, jak ho prezentoval pan ministr, to znamená pomoci rozvoji hospodářství v zemích třetího světa. A jenom je teď s otázkou, jestli tento typ dohody je tím správným krokem.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Tuto uzavírám. Pane ministře, prosím, chcete se vyjádřit k panu senátorovi? (Ministr Lubomír Zaorálek přikyvuje.) Děkuji.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  K té první poznámce bych řekl, že s tím souhlasím, protože já také občas láteřím kvůli těm zkratkám. Beru to jako upozornění, že je třeba ještě více tlačit na to, aby ty texty byly srozumitelné. Ale myslím si, že i ta druhá poznámka samozřejmě také – to je věc asi docela taky hluboké diskuse, do jaké míry ten typ smluv vždy podpoří ten rozvoj té země, k tomu, aby se sama stala producentem. To si myslím, že to riziko tam vždycky je, aby ty smlouvy byly postaveny tak, aby byly skutečně výhodné i pro ty partnerské země. Já vím, že kamerunská vláda má dlouhodobý plán podpory ekonomického růstu, zaměstnanosti a snížení chudoby. Na té straně Kamerunu – oni tuto dohodu berou jako něco, co by jim pozitivně mohlo pomoci vytvořit novou ekonomiku s vyšším středním příjmem. Oni jsou přesvědčeni, že ta otevřenost, kterou se vydávají, že pro ně výhodná bude. Takže tohle není smlouva, kterou bychom jim nutili. Je to věc dohody s Kamerunem. Je to dohoda.

Já si myslím – za tu druhou stranu, že tady byla zvážena i ta eventuální rizika, o kterých tady mluvil pan senátor. Nemyslím si, že to je jednoduchá problematika, nemyslím si, že na to je úplně stoprocentní odpověď. Já mohu na to říci, že tohle je skutečně výsledek dohody, že si myslím, že i na té kamerunské straně panuje přesvědčení, že ta smlouva bude i pro Kamerun výhodná. Takže by nám snad nemělo nic bránit to podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, jestli chce vystoupit? Asi není potřeba, protože diskuse nijak neovlivnila hlasování, zazněl tady jediný návrh, aby Senát dal souhlas s ratifikací. Takže přistoupíme k hlasování, já vás svolám.

Senát dává souhlas k ratifikaci Prozatímní dohody o hospodářském partnerství mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a smluvní stranou Střední Afrika na straně druhé.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodajovi a končím projednávání tohoto bodu.

Naším dalším projednávaným bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Chilskou republikou o programu pracovní dovolené, podepsaná dne 7. října 2015 v Praze

Tisk č. 162

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 162 a uvede ho opět ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Pane ministře, máte opět slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, dovolím si říci, že tato dohoda je poměrně jednoduchá. Předkládám vám totiž k souhlasu dohodu mezi Českou republikou a Chilskou republikou o tzv. programu pracovní dovolené. Co to je? Tady jde o to, aby mladí lidé na obou stranách, jak v Chile, tak v České republice, studenti od 18 do 30 let, měli možnost uskutečnit roční poznávací pobyt na území druhé strany a aby v jeho průběhu cestovali, studovali, ale dokonce měli i možnost pracovat. A to by mohli činit i Chilané, i Češi, každý v druhé zemi.

Takové smlouvy máme již sjednané. Máme je sjednané s Novým Zélandem, s Kanadou a s Jižní Koreou. V současné době je sjednáváme s Izraelem a vedeme jednání také s Austrálií, Japonskem a Hongkongem. Je to věc, která se šíří poměrně úspěšně, a myslím si, že je to něco, co je velmi výhodné pro Českou republiku a pro naše mladé mezi 18 a 30 lety.

Tato dohoda je zajímavá tím, že to je vlastně první dohoda, kterou sjednáváme ve španělskojazyčné zemi. V tom je to rarita.

A myslím si, že tuto dohodu bychom měli podpořit, neboť je to užitečné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 162/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji opět za slovo. Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr to odhadl opravdu velmi dobře. Tento návrh opravdu získal jednomyslnou podporu a nebyl s ním jediný problém. Nejzajímavější na tom je nadpis této zákonné normy – program pracovní dovolené. Když jsem to začal číst, tak jsem si říkal, jestli budeme jezdit na pracovní dovolenou do Chile nebo Chilané sem. A ono je to přesně o tom, co tady řekl podrobně pan ministr o cestování a zároveň o možnosti cestování, práce a studia, to znamená přivýdělku na pobyt v zemi, ať už z České republiky do Chile nebo obráceně.

Myslím si, že bylo řečeno vše, takže jenom přečtu, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Chilskou republikou o programu pracovní dovolené, podepsané dne 7. října 2015 v Praze. Formality už číst nebudu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste i vy se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu, kterou nyní otevírám. Nikdo se do ní nehlásí, takže jí nyní uzavírám. Není se ani k čemu vyjadřovat, takže můžeme hlasovat. Budeme dávat souhlas s ratifikací a svolám další senátorky a senátory do sálu.

Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi Českou republikou a Chilskou republikou o programu pracovní dovolené, podepsané dne 7. října 2015 v Praze. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Děkuji. A kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 18 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodajovi.

Čeká nás další bod a tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Strategie rozšíření EU

Tisk EU č. K 046/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 46/10 a K 46/10/01. Prosím opět pana ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji. Bylo tady již řečeno, že to, co máme nyní v rukou, je Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k situaci, která se týká rozšiřování Evropské unie. Já se to pokusím říci nějak srozumitelně volnými slovy, o co se tady jedná.

Strategie rozšíření Evropské unie je pro Českou republiku priorita. A kdybych měl říci jednoduše, proč je to pro nás priorita, je to priorita proto, že možná lépe než země západní Evropy si uvědomujeme, že pokud my třeba zemím Balkánu – a Balkán je skupina zemí, kterou se teď zabýváme – nebudeme dávat perspektivu jednání a rozšiřování, těmto zemím hrozí pád do chaosu, asi tak podobně, jaký dnes vidíme třeba v Makedonii. Tam, kde jsme v těchto zemích nedokázali doručit nic pozitivního, protože to mělo třeba objektivní příčiny, jako v případě Makedonie spor mezi Řeckem a Makedonií o název státu Makedonie, vedlo to k tomu, že se tato země ocitla v politické krizi. Ale teď jsem to trošku zjednodušil, to není jediný faktor, ale myslím si, že to byl významný faktor, že tato země se dostala do velice vážné krize, ze které dnes hledá cestu.

A myslím si, že opravdu jednou z významných věcí bylo, že země se sice připravovala, ale zablokování přístupového procesu díky sporu s Řeckem vzalo vlastně politickým elitám perspektivu, kterou by před lidmi nejen dokázaly vytyčit, ale bylo zřejmé, že jsou schopny také něco splnit. A podle mne tato frustrace se skutečně podepsala na velmi vážné politické krizi, která dnes v Makedonii je.

A tyto věci jsou poměrně velmi nebezpečné. Řeknu to zkratkou a dovolím si ji, protože chci, aby to bylo srozumitelné.

Všichni víme, že Balkán byl nebezpečným místem pro Evropu i ve 20. století a že dokonce z Balkánu se dokázaly zažehnout konflikty, do kterých pak byla Evropa vtažena. Všechno, co tady říkám, je to, že jako Česká republika tohle víme. Uvědomujeme si, že Balkán není něco lhostejného, něco co můžeme ponechat osudu, protože Balkán se nám vrátí. Myslím si, že to věděl už T.G. Masaryk; dovolím si to tady vzpomenout. Leckdo jste asi narazili v životě na to, že Masaryk se Balkánu poměrně intenzivně věnoval a že dokonce byl i jakýmsi zastáncem těchto národů. A myslím si, že důvod, který Masaryk měl, bylo právě to, že si uvědomoval, že osud Balkánu je jakýmsi zásadním způsobem spojen s osudem Evropy a že Balkán je schopen se stát zápalnou šňůrou, což se pak doslova stalo.

A vy dobře víte, že třeba v těchto dnech se díváme na to, co se děje mezi Makedonií a Řeckem a že to, co se tam odehrává, se nějakým způsobem vlastně docela zásadně týká i nás. To je také příklad toho, že Balkán a jeho osud nám nemůže být lhostejný. Proto je prioritou české zahraniční politiky a proto se s takovou starostí zabýváme tím, co se v těchto zemích děje.

Dneska máme předsednictví Visegrádu a máme to jako velké téma. V poslední době jsem navštívil řadu z těchto zemí a myslím si, že je důležité, abychom to jako téma a prioritu cítili i do budoucna.

Migrační a uprchlická krize do určité míry zastínila význam politiky rozšiřování. A dokonce mám-li být úplně přesný a upřímný, nemyslete si, že v Evropě mezi členskými státy je nějaká velká přízeň pro politiku rozšiřování. V řadě zemí západní Evropy je to téma, které ani moc rádi neslyší. A v něčem je to samozřejmě pochopitelné, Evropa má dnes tolika problémů, že není zrovna moc času teď mluvit o rozšiřování Evropské unie. Ale jsme přesvědčeni, že i když teď na to čas není, a i když dokonce i tato zpráva konstatuje, že žádnou z těchto zemí, ať je to Turecko, Černá Hora, Srbsko, Makedonie, nebude možné přijmout do Unie do konce funkčního období této Komise v roce 2019, ale to neznamená, že bychom se neměli snažit těmto zemím dávat perspektivu a ukazovat jim, že jsme přítomni, že o nich víme a že s nimi komunikujeme.

Nejde nyní přímo o rozšiřování Evropské unie. To je tam konstatováno, teď to asi není na pořadu dne vzhledem k tomu, že máme Brexit a migrační krizi a máme skutečně svých starostí dost. Ale to neznamená, že když v této chvíli to není úplně za dveřmi, že to můžeme pustit ze zřetele. A zpráva, kterou předložila Komise, informuje o tom, že o vstupu do Unie v současnosti jednají tři země – Turecko, Černá Hora a Srbsko. Ty nyní jednají o vstupu, takže probíhají jednání. Jednání jsou samozřejmě komplikovaná, protože to tušíte, protože víte, že když se jedná s Tureckem o vstupu není to určitě jednoduchá věc. A dokonce v Turecku dochází v této době k určitému zpomalování tempa reforem. Je tam negativní trend v dodržování celé řady věcí, které se týkají právního státu, médií apod. O tom asi leckdo víte hodně. To neznamená, když probíhají jednání o vstupu, že je to jednoduchý proces. Spíše to vypadá, že to je velmi těžký a pravděpodobně i delší proces. A Komise upozorňuje na celou řadu omezování nezávislosti soudnictví, omezování svobody projevu, shromažďování apod. Turecko by tady vydalo na samostatnou kapitolu. To asi tušíte.

V případě přístupových jednání s Černou Horou došlo dle Komise k určitému pokroku, ale jsou tam také nedostatečné administrativní kapacity, dochází k politizaci státní správy. Jsou tam také věci, které jsou dnes v Černé Hoře problémem. Nicméně v principu se dnes spíše říká, že Černá Hora je poměrně pozitivní příklad v tomto regionu.

Srbsko také pokračuje v pokroku při plnění některých ekonomických i politických kritérií a jsou tam, řekl bych, i nějaké úspěchy. Nicméně i tady bude do budoucna důležité, jak pokrok bude vypadat třeba v oblasti právního státu apod. I tady není vyřešena zdaleka celá řada věcí. I proto platí to, co tady bylo řečeno na začátku, že do roku 2019 nepřichází v úvahu vstup žádné z těchto zemí do Evropské unie, bylo by příliš brzo mluvit o něčem takovém.

Tolik pokud jde o vstup do Evropské unie.

Když se pak mluví o přístupových jednání, už jsem tady naznačil, že v Makedonii situace není dobrá, přístupový proces se dostal do slepé uličky. Vleklá politická krize s tím samozřejmě velmi těsně souvisí. Nyní čekáme na výsledek voleb v Makedonii. Přístupová jednání s Makedonií jsou podmíněna prováděním politických dohod a podstatným pokrokem v provádění některých reforem. Situace v Makedonii není utěšená, je to také velice komplikované. Ale myslím si, že o to důležitější je tím se zabývat. A nenechat Makedonii stranou.

Podobně Albánie se soustředí na dokončení plnění klíčových priorit v přístupovém procesu. To jsou oblasti veřejné správy, soudnictví, boj proti korupci, boj proti organizovanému zločinu a lidská práva. Tady jsou nějaká doporučení, která Komise vydává. Když to porovnám s ostatními zeměmi, jako je Makedonie nebo i Bosna a Hercegovina, což je nesmírně složitý fenomén, ještě bych řekl, že Albánie mi připadá v něčem konsolidovanější.

Já se do Albánie zrovna chystám. Platí také to, co jsem řekl. Je třeba tomu věnovat pozornost a dát najevo, že stále jsou tyto země součástí naší evropské politiky.

Bosna a Hercegovina nyní učinila pokrok, dokonce nyní podala přihlášku ke členství 15. února. Přiznám se, že když jsem byl v Bosně a Hercegovině, tak jsem je od toho spíše zrazoval, říkal jsem jim, že je lépe se připravit a pak podávat přihlášku. Moc mě nevyslyšeli, udělali to takto, takže nyní v Evropské komisi naléháme, aby se tato přihláška nějak zpracovala.

Snažíme se působit pozitivně, i když to není jednoduché. A kdybych tady mluvil o Kosovu, tak víte, že je tam také velmi komplikovaná situace. Právě teď v Kosovu je to docela napjaté.

Není to obraz, který by byl zrovna harmonický, situace v řadě těchto zemí je nesmírně složitá. A jenom bych to tady shrnul tím, že ale tím spíše je to něco, co musíme sledovat. A my musíme být ti, kteří v Evropské unii jsou schopni mluvit o perspektivě rozšíření i v situaci, kdy to není aktuální, i v situaci, kdy se nedá mluvit, že bychom zrovna uvažovali o brzkém nebo dohledném vstupu nějaké země do Evropské unie. Pokud tyto země uvedenou perspektivu ztratí, domnívám se, že vývoj tam bude o to divočejší. To je moje přesvědčení. Ztratí vlastně kontakt s někým, kdo se snaží v něčem pomáhat, kultivovat prostředí, a vydají se někam jinudy a bude to úplně bez naší asistence a bude to, domnívám se, daleko rizikovější.

Řeknu vám jenom jeden argument. V řadě těchto zemí, když se o to zajímáte, tak zjistíte, že veřejnost tam dává velkou podporu Evropě, Evropské unii. To znamená, že řada lidí to tam vidí jako naději. A ve chvíli, kdy jim dáváme najevo, že o ně nemáme zájem, má to dost frustrující dopad na tyto lidi, že na nich nezáleží, že jsou ponecháni osudu. A oni jsou často zoufalí. Někdy i ze svých politických elit jsou zoufalí. A oni by chtěli, aby někdo pomáhal prosazovat základní pravidla. Myslím si, že tam najdete lidi, kteří velice stojí o komunikaci s Evropou, velice stojí o to, abychom na ně nezapomněli. A přiznám se vám, že v něčem mi to připadá, že tady je pořád dědictví toho, jak to viděl Masaryk, že se nás to opravdu týká. A byl bych rád, abychom tady nepropadli pocitu, že to je daleko nebo že máme dost svých starostí, ale jde o to, abychom dokázali mít v těchto zemích nějakou energii a skutečně se Balkánu věnovat. A v Evropské unii být těmi, kteří těm, kteří mají tendenci na ně zapomenout, říkat: Ne, to si nemůžeme dovolit, my Balkán nemůžeme pustit. Říkám to jednoduchými slovy, aby bylo zřejmé, že to lze také podat srozumitelně. A myslím si, že to je opravdu velmi důležité. Pro mne to není formální priorita, pro mne to je něco, co je vlastně i životním zájmem České republiky. A to právě záleží na nás, abychom se snažili, aby to tam nevybuchlo.

Vážené kolegyně a kolegové, klidně si dovedu představit, že rok 2016 může být rokem erupce na Balkáně. To není vůbec žádná fantazie, to se skutečně může stát. A dokonce si tady můžeme i popsat, jak se to může stát. To není nějaký sen, že se minulost může opakovat. To je skoro až děsivé, jak se vám někdy může zdát, že se to znovu může stát a znovu ta zápalka tam může vzplanout. A všichni víme, že dneska výbuch na Balkáně může způsobit, že to destabilizuje skutečně doslova Evropu. Na to už snad tolik fantazie nepotřebujeme, abychom si to uměli představit.

Jde o spolupráci s těmito zeměmi, že tam jezdíme, že jim nabízíme pomoc, že tam jsme vidět. Myslím si, že tam je poměrně dost lidí, kteří toto berou velmi vážně a kteří si toho cení, pokud Česká republika je země, na kterou se mohou spolehnout.

Myslím si, že toto je konkrétní práce, kterou je třeba udělat, a já tady oceňuji všechny senátory a senátorky, kteří i v parlamentní diplomacii se v této věci budou angažovat a budou se snažit v tom pomoci, aby na Balkáně v různých národech a zemích věděli, že Česká republika na ně nezapomene.

A že i problematiku rozšíření budete vnímat jako něco, co musí zůstat součástí politiky EU. I když, jak jsem tady dneska řekl, současná komise do roku 2019 nepředpokládá, že by nějaká země vstoupila.

Takže tolik můj komentář k tomu textu. Já si myslím, že to je důležité téma a může být důležitější, než se leckomu zdá.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane předkladateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výbor, který projednával tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 046/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Besta, jehož prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jakkoli vím, že na dnešní schůzi již bylo dostatek evropských tisků a zdaleka jim není konec, přesto si dovolím přednést krátkou zpravodajskou zprávu ke sdělení komise.

I když to sdělení je vlastně jenom konzultační nebo netřeba na to přizpůsobovat legislativu, a je to sdělení s názvem Rozšíření EU. Tímto sdělením komise každoročně na podzim – letos to bylo 18. 11. 2015, nebo loni vlastně – hodnotí 6 zemí západního Balkánu a Turecka při plnění úkolů případného členství v EU, i když vzdáleného členství. To už tu nakonec sdělil nebo řekl pan ministr. Sdělení má proti předchozím zprávám celou řadu změn, včetně nové metodologie hodnocení. A navíc tato strategie rozšíření není zaměřena pouze na následující rok, nýbrž na celé funkční období komise, tj. do roku 2019. Což více odpovídá strategii, která je v názvu sdělení.

Jako v mnoha materiálech EU je zde akcentován problém nelegální migrace a nápor uprchlíků jako společný problém všech hodnocených zemí, především však Turecka, což vyžaduje i zvýšenou podporu a spolupráci ze strany unie. Mnohé bylo už řečeno panem ministrem, přesto se krátce zmíním, jak byly komisí hodnoceny jednotlivé země, kde tzv. kandidátský status mají Turecko, Černá Hora, bývalá jugoslávská republika Makedonie, Srbsko a Albánie. A pouze potenciální kandidáti jsou Bosna a Hercegovina a Kosovu.

Takže Černá Hora v ekonomické oblasti mírně pokročila při vytváření fungující tržní ekonomiky, avšak má vysokou 18% nezaměstnanost a velký veřejný dluh, který musí snižovat. Srbsko, také tam je vidět mírný pokrok v oblasti ekonomiky i při reformách veřejné správy, soudnictví či boje proti korupci. Je tam zmíněn i pokrok s ohledem na stabilitu v regionu při dohodách s Kosovem.

Makedonie vykazuje určitý pokrok v oblasti reformy, veřejné správy a soudnictví, ale s pomalou implementací evropského práva. Kladně komise hodnotí postup řešení otázky názvu země, přijatelného i Řeckem, který se řeší pod záštitou OSN.

Albánie dosáhla též určitého pokroku v prioritách pro otevření přístupových rozhovorů, ale očekávané jsou kroky albánských úřadů k zastavení žádosti o azyl svých občanů v zemích EU.

Bosna a Hercegovina – zde komise konstatuje, že po čase vnitropolitických problémů a prodlevě opět přistupuje vážně k budoucí evropské integraci. Důležité je pro přijetí dohody o stabilizace a přidružení akceptace vstupu Chorvatska do EU. Jak bylo řečeno, oficiální přihlášku do EU podala Bosna a Hercegovina letos 15. února.

U Kosova komise kladně hodnotí podpis dohody o stabilizaci a přidružení, avšak konstatuje, že země je pouze v rané fázi sbližování s evropskými standardy a má nízkou implementaci evropských pravidel.

A nakonec Turecko, které komise označuje jako klíčového partnera pro zvládnutí migrační krize v Evropě, ale konstatuje, že došlo ke zpomalení reformních procesů, které se týkají např. opakovaných voleb, legislativy v oblasti svobody vyjadřování a shromažďování či problém kurdské menšiny.

Celkově je možno konstatovat – a to je i v souladu s pozicí naší vlády, že byť došlo u těchto potenciálních žadatelů o vstup do EU k určitému pokroku, přesto vlastní provádění reforem není dostatečně účinné a přetrvává dosud řada stěžejních problémů. Třeba je to v ochraně lidských práv, neefektivního boje proti organizovanému zločinu a korupci, nebo v nezávislosti soudních systémů. Je nutno zmínit i vyjádření předsedy Evropské komise, jak opět pan místopředseda nám sdělil, z 5. 7. 2014, který otevřeně prohlásil, že v horizontu 5 let nedojde k dalšímu rozšíření EU. Zda to některé státy vzaly jako pobídku, a nebo si řekly, proč bychom se tam tlačily, když tam stejně nemůžeme, tak to se dá těžko zjistit.

Sdělení jako takové nemá dopad na rozpočet, ani na legislativu ČR. A výbor pro záležitosti EU se tímto sdělením dlouhodobě zabývá, včetně pléna Senátu, který přijal v lednu 2014 usnesení, ve kterém vnímal politiku rozšiřování EU jako úspěšný nástroj pro stimulaci reforem a jako dlouhodobý proces. V tomto sdělení byl výborem EU požádán o stanovisko i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. A na své schůzi výbor EU, po informaci pana Vladimíra Němce, ředitele odboru ministerstva zahraničních věcí, a mé zpravodajské zprávě přijal doporučení, které máte v lavicích, a které je plně v souladu s pozicí vlády. A kromě jednoho bodu zpřesnění je plně v kompetenci i se stanoviskem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Následně tyto materiály projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. A já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Zdeněk Brož. Ano, pane senátore, máte opět slovo. Vy máte dneska svůj den.

Senátor Zdeněk Brož:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Opět velmi krátce. Náš výbor byl požádán, abychom se vyjádřili k tomuto tisku. Projednali jsme ho velmi pečlivě, velmi pozorně. A rozhodli jsme se ho nejenom vzít na vědomí, ale doporučit Evropskému výboru i usnesení, která máte dneska v materiálech.

Já děkuji Evropskému výboru za to, že vzal tato naše doporučení v úvahu. Považuji je za velmi důležitá. A abych nezneužíval roli zpravodaje, vyjádřím se k tomu ještě v diskusi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji a nyní tedy otevírám diskuzi, rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně. Chtěl bych velice podpořit pana ministra i s tím jeho stanoviskem, které řekl, a které bych chtěl zdůraznit v tom, že záleží i mně na stabilitě na Balkánu. A my konkrétně můžeme být místem smíření pro balkánské národy. A jsme tím docela výjimeční na celém světě.

Já jenom tady chci říci, že mám osobní zkušenosti z této věci a z těchto možností, které máme. A znovu říkám, tady nezáleží na tom, jestli budou nebo nebudou členy EU, jestli už dva státy z Balkánu jsou členy EU, nebo nejsou. My skutečně tam máme zcela mimořádné postavení. A tady chci zdůraznit, že před deseti lety jsem měl možnost jako hejtman přivítat v Jihomoravském kraji prezidenty všech balkánských zemí, kteří se tehdy sešli poprvé po konfliktu, a od té doby se nesešli. To znamená, bylo to jediné místo, kde se mohli potkat. Bylo tam samozřejmě těch prezidentů víc a byla to určitá iniciativa. Ale tam vám řeknu, při neformální večeři jim nevadilo, že seděli u jednoho stolu. Jinak jsme jim museli téměř upřesnit cestou, kterou kdo z nich jde.

Vím o tom s velkým časovým odstupem. To znamená, myslím si, že už nezpůsobím žádnou diplomatickou komplikaci. Ale chci říci, že nám jako Jihomoravskému kraji to nebylo lhostejné. A my jsme na toto navázali tím, že konkrétně máme kontakty v Srbsku. A tak jako většina krajů má zastoupení v Bruselu, tak my kromě Bruselu máme zastoupení v Srbsku.

A mohu říci, že postupem času sledujeme, jak se situace v Srbsku mění a jak záleží na tom, aby měli možnost mít nějaké zastání. A tady, pane ministře, jsem moc rád, že to zastání je od vás. Ta naše spolupráce by tam také nebyla možná bez spolupráce s ministerstvem zahraničí a bez souhlasu ministerstva vnitra, protože tomu takto podléhají všechny kraje. To znamená, my tam jsme jakoby taková předsunutá jednotka a po celá ta léta se skutečně snažíme, aby se vztahy zlepšovaly.

Já tedy velmi vítám to, co od pana ministra zaznělo ještě v podtextu této věci. Ano, my jsme docela zodpovědní za to, abychom pro Balkán něco udělali. A tady můžeme překvapivě udělat víc než v mnoha jiných zahraničních záležitostech, kde jsme bráni jako jeden z mnoha partnerů. Tady myslím, že máme to výjimečné postavení, že můžeme věci napomoci. Proto také tento materiál, tak, jak je v tuto chvíli navržen, podpořím. A i všechny snahy ministerstva zahraničí, v čele s panem ministrem, budu podporovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, rozprava dále pokračuje. Slovo má pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Já jenom myslím, že toto je vhodná příležitost, abych vás, jakožto předseda evropského výboru, informoval o tom, že evropský výbor se dlouhodobě o oblast západního Balkánu stará nebo intenzivně se tím zaobírá. Protože sdílíme ten pohled, který tady vyjádřil pan ministr, že to je vlastně takový citlivý podbříšek Evropy. A cokoli se tam semele, jako že k tomu tam není daleko, tak rozhodně by měl velmi dramatické důsledky pro nás všechny. A že perspektiva přibližování se k EU je tam pro většinu těch zemí, ne-li pro všechny, jedinou kloudnou rozumnou perspektivou, na které je potřeba pracovat. Jiný vývoj, který by pro nás byl nějakým způsobem přijatelný, je těžké si tam představit.

Evropský výbor se proto setkává jak s ambasadory, tak z politiky z těch zemí, když zavítají sem. A naopak my sami se snažíme tyto země navštěvovat. Např. ve zmíněné Bosně a Hercegovině jsme byli na podzim, kde jsme jim také rozmlouvali, aby tu přihlášku podali o něco později. Což tedy se – tam si troufám, že jsme byli lehce úspěšnější, protože tehdy oni ji chtěli podat do Vánoc, respektive do Silvestra. Tak nakonec ji podali o dva měsíce později. Tak snad je to o trošičku lepší, než kdyby to stíhali do konce Adventu. Ale to je věc, kterou já jsem zdědil, když jsem se z vaší vůle před rokem a půl stal předsedou Evropského výboru. Je to zaměření, které v Evropském výboru běží už řadu let. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Zdeněk Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Tak ještě jednou, paní místopředsedkyně, vážený pane ministře. Já bych chtěl v první řadě poděkovat panu ministrovi za tu zprávu, kterou zde přednesl. Protože to je po dlouhé době opravdu něco, kde bych podepsal každou větu a byl to velice přesný a dokonalý rozbor situace na Balkáně.

Já jsem měl možnost, tak jako pan kolega Juránek zmiňoval před půl rokem, měl jsem tu čest přijímat v zastoupení zahraničního výboru delegace Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny a Černé Hory, které seděly u jednoho stolu. A můžu vám říct, že to bylo setkání velice příjemné a že jsme našli překvapivě tolik vazeb z minulosti mezi Českou republikou, Československem a bývalou Jugoslávií, a měli jsme možnost o tom otevřeně hovořit. A oni opravdu vzhlížejí k EU s nadějí, že jednou budou její součástí.

To, co pan ministr zdůrazňoval, a já bych to jenom zopakoval, je důležitost komunikace. Oni potřebují vědět, že s nimi komunikujeme, že s nimi počítáme, že nejsou někde na okraji, kde jsou zapomenuti. Někdy se nám zdá Balkán hodně vzdálenou zemí, možná přes Albánii apod. Měl jsem možnost dvakrát v Albánii pobývat, měl jsem možnost zpracovávat monitorovací zprávu pro Radu Evropy, pro kongres místních a regionálních samospráv. A byl jsem dvakrát pracovně v Albánii. A můžu vám říct, že to je civilizace. Pokud by tomu někdo nechtěl věřit, tak se projděte večer po Tiraně, a nepoznáte, že jste v takovém nebo jiném evropském městě.

Často se mluví dneska o tom, že je neslučitelná muslimská a křesťanská kultura. V Albánii je 80 % muslimů, nevidíte tam naprosto žádný problém. Naprosto žádný problém, a možná může být příkladem tahle země v nějakém soužití různých náboženských kultur. To považuji všechno za velice důležité a myslím si, že těmto zemím opravdu musíme dát naději a musíme jim říct, že se s nimi počítá.

Co mě dost překvapuje poslední dobou v českém prostředí, i když jsem tuto záležitost konzultoval ve svém okolí, tak byly názory nepřijímejme je, nerozšiřujme EU. Ale horší bylo to, co šlo za tím – vždyť EU je stejně v rozkladu. Buď se rozloží zítra nebo pozítří nebo někdy v budoucích letech. Já tohle považuji za velice nebezpečný názor. Ten český euroskepticismus už se dostal do evropských průzkumů a vyšlo nám, že jsme země, kde pouze 43 % obyvatel podporuje členství v EU, nebo podporuje EU. Já si myslím, že bychom si s tím neměli zahrávat. I ti, kteří mají mnoho výhrad k EU, k Bruselu – a já patřím mezi ně –, tak to kritizujme, tak to zlepšujme, ale neotáčejme se teď k EU zády, protože ČR není tak velkým státem, abychom mohli vystoupit z tohoto geopolitického prostoru. A pokud si s tím budeme zahrávat hodně dlouho, tak abychom náhodou v budoucnu neskončili v náručí někoho, jehož dech nám nebude úplně příjemný. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy končím a ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nemusíte, můžete. Máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Neodolal jsem. Jenom krátce k tomu, co tady zaznělo teď naposled. Ten nebezpečný trend klesající podpory členství EU je věc, která mi připadá docela taková přesvědčivá, kterou bude třeba asi lépe sdělovat veřejnosti. Když jsem třeba teď navštívil Indonésii nebo Myanmar, tak v Indonésii vás vyloženě osloví, že řeknou – Česká republika, to je významný člen EU. A oni se s vámi vlastně baví jako nejenom tedy s Českou republikou, protože i ta tam má určitou pověst, ale ta pozice je nesmírně posílena tím, že jste členem EU a oni vás vnímají jako partnera. A dokonce v celé řadě zemí jako obrovskou bránu vstupu do EU. Takže je škoda, že si to tady často neřekneme, nebo si to neuvědomujeme, že skutečně pozice té země je nesrovnatelně silnější ve chvíli, kdy představujeme celou tu rodinu evropských států.

Ono je to jakoby banalita, ale zdá se mi, že se to asi neví, nebo se to nevnímá. Pokud nám jde o pozici této země, pokud nám jde o to, aby nás brali jako významného partnera, tak pravděpodobně máloco by nás tak poškodilo jako ve chvíli, kdy bychom si řekli, že půjdeme sami za sebe. Já si dovolím tvrdit, že si to dnes nemůže dovolit ani Velká Británie. A mnohokrát jsem to slyšel v Německu od vrcholných německých politiků, kteří říkali: "No, Německo, kdyby dneska bylo samo, tak bude nesmírně slabší." A tohle když slyšíte v Německu, tak si říkáte, proboha, o čem se tedy chceme bavit my v České republice? Pokud Němci říkají, že by sami dnes neobstáli ve světě, že i pro ně je to příliš silné sousto, právě v tom současném světě.

Takže já nemůžu ani dost podpořit to, co tady padlo na to téma. Ale to je asi téma, které přesahuje tady tento bod a možná dnešní debatu. Ale já s vámi souhlasím, že to je věc, kterou i já beru jako velmi vážnou. Na jedné straně tady mluvím o velké podpoře vstupu do EU na Balkáně, ale my sami ji ztrácíme. To je varovné a je to pro mě důvod k přemýšlení, co s tím dělat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Děkuji.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo. V rozpravě se vyjádřili tři kolegové senátoři, kteří jednak, prostřednictvím předsedající, pan senátor Juránek hovořil o stabilitě Balkánu a podporoval stanovisko pana ministra. A říkal nám také něco o současných vztazích z Jihomoravského kraje se zeměmi Balkánu. Pan senátor Hampl řekl z hlediska výboru EU, že se vztahy na Balkáně dlouhodobě zajímáme včetně určitých cest a řešení, které balkánské země chtějí při vstupu do EU. Pan zpravodaj výboru pro zahraniční věci a obranu poděkoval panu ministrovi za zprávu a zmínil vazby na státy Balkánu z minulosti a podotkl, že i soužití náboženských kultur v Albánii je možné a podporuje setrvání nebo vztahy k EU, jaké mají balkánské státy.

Čili doporučuji přijmout usnesení, kde konstatujeme, že se problematikou rozšiřování EU dlouhodobě zabýváme a proces rozšiřování EU podporujeme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji a můžeme přistoupit k hlasování. Nejprve vás svolám. Kolegyně, kolegové, budeme hlasovat o návrhu tak, jak přednesl pan senátor Zdeněk Besta. V sále je přítomno 59 senátorek, senátorů, potřebný počet pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. A kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo, návrh usnesení Senátu byl tedy přijat. Děkuji předkladateli i oběma zpravodajům.

Naše schůze pokračuje bodem, kterým je

 

Společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Přezkum evropské politiky sousedství

Tisk EU č. K 047/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk K47/10 a K47/10/01. Prosím opět pana ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, aby nás seznámil s těmito materiály, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano, děkuji. Já, vážení kolegové, povzbuzen způsobem přijetí problematiky rozšíření a Balkánu bych se ještě pokusil vaši pozornost získat pro bohužel neméně vzrušující a neméně rizikovou politiku sousedství. Tady ta zpráva komise je vlastně výsledkem určitého procesu revize. Revize politiky sousedství v Evropě a EU. A ta zpráva odráží výsledky konzultací, které se vedly a ty, které probíhaly už od června roku 2015. A já jsem se některých účastnil, takže je to pro mě velmi konkrétní zážitek, co revize vlastně obnáší. Myslím si, že stojí za to říci o tom pár slov, protože ta tematika není méně dramatická než tematika Balkánu, bohužel. Víte, že ta politika sousedství, to jsou vlastně dva trsy zemí. Jeden, to je jih a mediteránní politika, tzn. to jsou země jako Maroko, Alžír, Tunis, Libye, Sýrie, Jordánsko, Libanon, Izrael. To je těch 10 zemí. A pak tady máme politiku východní sousedství, a to jsou, jak dobře víte, země Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko a pak také Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. Ta východní politika je nám v něčem bližší, ale nejdříve bych se zmínil o té politice jižní, jen aspoň krátce, protože v té se angažují samozřejmě prioritně ty mediteránní státy EU.

Ale vlastně co mám říkat, když jsem jmenoval Sýrii a Libyi, tak všichni tušíte, že je to pěkné drama. A důvod revize té politiky je samozřejmě daný tím, představte si, že byla nějaká středozemní politika sousedská EU. A v ní jsme měli nějaké partnery. Našimi partnery byli politici, jako byl třeba Mubarak v Egyptě, jako byl Kaddáfí v Libyi. A řada dalších. A asi chápete, že po těch událostech v těchto zemích muselo dojít k nějaké reflexi, protože ti, kteří byli našimi partnery, tak jejich systémy se zhroutily, ty politické elity, které byly našimi partnery, tak často dokonce úplně částečně zmizely nebo odešly. Zase bych to nechtěl, protože v tom Egyptě je to přeci jen složitější. Když tam leží Mubarak v nemocnici, tak má poměrně dobrou péči. Tzn. že ten přechod je daleko složitější proces. V Egyptě je to sice dramatické, když jsou tam zatčeni jak Mursí, tam jsou dva prezidenti zatčeni a ten třetí uvažuje vytvořit systém, který by toto změnil, protože to není normální, když v zemi máte dva prezidenty ve vězení. Jak Mursího, tak Mubaraka. Jenom vám ale říkám, že to jsou nepředstavitelně dramatické procesy, do kterých kdybychom se pustili, tak to má úžasnou barvitost. A my, když děláme revizi, tak ji děláme proto, že leckdo musel položit otázku "nedělali jsme něco špatně?" Dnes v řadě zemí stojíme v situaci, že ani nevíme, s kým jednat. V některých zemích je to pochopitelné, když tam skoro neexistují přehledné státní struktury, které by nám dávaly partnera. A v některých zemích, ano, dokonce některé státy se dokonce zhroutily a dokonce žijeme v domnění, že se je možná ani nepodaří obnovit v hranicích, ve kterých existovaly. Takže to je pořádně silný důvod k revizi politiky sousedství, protože je vidět, že jsme skoro rádi, když máme partnery. Říká, je to tak, přátelé. Když přijedete do Alžírska apod., tak jste rádi, že máte partnery, kteří přeci jen mají charakter těch, kteří nějakým způsobem ovládají to území a kteří skutečně někoho reprezentují. To samozřejmě platí v Tunisku, tam si toho nesmírně ceníme, že máme partnery. Snažíme se je podpořit apod. Takže ty změny jsou obrovské. Když vám tady říkám takový suchý výraz, revize politiky sousedství, to vypadá dost nudně, tak vám chci říci, že to není jednoduché.

A není jednoduché jednat s těmi zeměmi. Mohu vám říci, že když jsem se účastnil třeba v Barceloně schůzky s představiteli Jižního partnerství v loňském roce, tak to bylo chvilkami také dramatické. A to nebylo dramatické jen mezi těmi zeměmi, které se hroutí nebo kde je to otázka, kdo je má reprezentovat. Tam třeba dojížděli i z Libye apod., ale bylo složité, jak vlastně reprezentují tu zemi. Ale dokonce dusná atmosféra byla i mezi zeměmi, které jsou poměrně stabilní. A proč? Já to zjednodušuji, ale chci to tady říci, protože mají pocit, že to není opravdové partnerství, které existuje mezi nimi a mezi námi. A oni dnes ví, jakou to má pro nás cenu, že ty země jsou vůbec partnery. Takže ta debata není jednoduchá a často naše představy, že po nich budeme něco chtít, aby nám pomohli stabilizovat apod., tak oni nám řeknou: "Ano, vy se o nás teď zajímáte, protože máte strach z migrační krize. Dnes jsme vám dobří, protože potřebujete, abychom drželi ty lidi." A mají někdy možná víc pravdy, než byste si mysleli.

Když si uvědomíte, že takový Egypt drží pět milionů uprchlíků, tak si představte, kdyby Egypt přestal fungovat jako stát a ty miliony by se vydaly na pochod. Uvědomte si, že Egypt, pět milionů uprchlíků. Írán, ten není samozřejmě členem Východního partnerství, ale je to, řekněme, 3,5 milionu uprchlíků. Turecko, 2,5 milionu uprchlíků. Takže nám na tom nesmírně záleží, aby ty země byly schopny vůbec fungovat. Takže když se bavíme o revizi, tak si uvědomte, jak ten náš pohled se mění.

Já osobně, když jsem se bavil s prezidentem Sísím, s partnery v Egyptě, tak jsem to skutečně chápal, že se bavím s lidmi, kteří, já doufám, pevně věřím, udrží Egypt pohromadě a zabrání tomu, aby tato obrovská země se nestala, protože to je jeden z těch významných prvků stavby regionu, a tyto země mají minulost, jsou homogenní z hlediska historie stejně jako Turecko, Egypt, Írán, tak nám přeci jde o to, aby tyto země byly partnery a aby byly schopny se konsolidovat a modernizovat. Zaplaťpánbůh, to říkám otevřeně, za poslední výsledek voleb v Íránu. Já jsem se příliš rozjel, ale říkám vám to prostě, že politika Jižního partnerství skutečně vyžadovala revizi a to, co máte před sebou, je určitý výsledek té revize, těch konzultací a rozhovorů o věcech, které jsou nepředstavitelně zásadní a velmi vážné a dokonce i dramatické.

A druhá věc je samozřejmě politika Východního partnerství, která je nám bližší, ve které se více angažujeme a ve které když jen vyjmenovávám ty země, tak je vám také jasné, jak je to složité, když budeme mluvit o Ukrajině. A samozřejmě že situace v Moldavsku dnes zase bohužel vykazuje podobu politické krize. Situace v Moldavsku je opět velice složitá a není to dobrá cesta v této chvíli. Když se podíváte na Arménii a Ázerbájdžán, tak tam víte, že existuje napětí mezi těmi zeměmi, které také nebezpečně roste, což je také velice nebezpečný moment. A i v případě Gruzie jen upozorním na to, že Gruzie také poměrně komplikovaným způsobem hledá nějaký vztah k Rusku, což je také velmi složitý proces, který má celou řadu složitých věcí, které možná nejsou ani na první pohled vidět.

Takže každá země představuje jiný příběh. Mezi Běloruskem a Ukrajinou vidíte dobře, že jsou velké rozdíly. A proto ta zpráva. Co je na ní důležité? Jednak je na ní důležité to, že ona zdůrazňuje význam Východního partnerství, takže ten náš zájem, který je, ten je v té zprávě potvrzen. Tam se v té zprávě jasně říká, že Východní partnerství a tyto země se mají posílit a že je to důležitá evropská politika. To má svou cenu, že to tam je, protože řekněme u některých zemích v Evropě může být tendence se soustředit spíš na ten jih, že je klíčový. Tzn. ta pozornost, která je tam věnovaná východu, to je pro nás výborná věc. A samozřejmě ta strategie, která se doporučuje, to je také výsledek konzultací, je také pochopitelná, a to je diferenciace, protože ty země se nyní opravdu velice liší. Bělorusko, Ukrajina, Arménie, každá ta země má dnes vlastní příběh a vyžaduje vlastní individuální specifický přístup.

Takže to, co dříve bylo, taková ta trochu byrokratická představa, že všechny země budeme strkat do jedné škatule postupu tak, jak jsme se to naučili ve střední Evropě, vypadalo to, že mustr přístupového procesu se dá použít všude, tak v případě těchto zemí o to vlastně ani nejde, naším cílem není, aby tyto země vstupovaly do EU. Naším je, aby to byly země, které jsou stabilní, se kterými máme dobré vztahy a kterým pomůžeme, pokud na jejich straně je o to zájem. A musíme ke každé k nim přistupovat jinak. A nevystačíme s jednoduchými škatulemi, které jsme měli v minulostí, protože ty rozdíly jsou často podstatnější než to, co je společné. A tento diferencovaný přístup a snaha porozumět těm zemím a snaha najít způsob komunikace s každou zvlášť, to je princip, který se v té zprávě razí a který je výsledkem té revize a konzultací, které se na to vedly.

To je zjednodušeně obsah té debaty a myslím si, že je to důležité téma, protože jak jsme se na tom shodli u Balkánu, tak věřím, že i tady není pochyb o tom, že budoucí vývoj v těchto zemích je pro nás také docela zásadní a nemá cenu to rozvádět na příkladech Ukrajiny a dalších, protože si myslím, že je to nasnadě.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, opět se posaďte ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 047/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Besta, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, kolegové, máme tady další společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem Přezkum evropské politiky sousedství. Současnou situaci sice barvitě popsal pan ministr, zejm. ze své ministerské praxe. Já se však vrátím k samotnému sdělení. Sdělení je pravidelnou hodnotící zprávou s cílem revidovat evropskou politiku sousedství, zkratkou EPS nebo anglicky ENP. Je to reakce na vývoj, a někdy i nečekaný, na situaci v těsném i širším sousedství států EU a snaží se identifikovat konkrétní problémy, jako jsou konflikty na Blízkém východě, v severní Africe, rostoucí terorismus, extremismus, ISIL apod. A snaží se navrhnout společné priority ke spolupráci napříč oblastmi od témat ekonomiky, trhu, zaměstnanosti, dopravy či ochraně klimatu.

EPS v současné době zahrnuje 16 států a jak již bylo řečeno, je to Alžírsko, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Gruzie, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Moldavsko, Maroko, Palestinská samospráva, Sýrie, Tunisko a Ukrajina. Jako regionální dimenzi EPS je Unie pro Středomoří, založena roku 2008, a všechny země EU. Plus státy kolem Středozemního moře. A nám bližší i z historického hlediska je Východní partnerství, které bylo založeno v Praze v roce 2009 v rámci českého předsednictví EU, zahrnující Ukrajinu, Moldavsko, Bělorusko, Arménii, Gruzii a Ázerbájdžán.

Samotný dokument je rozdělen na několik částí, které se zabývají stabilizací sousedství, zaměření na menší počet priorit, řádnou správu věcí veřejných, právním státem, demokracií apod. Navrhuje ve sdělení společné priority pro spolupráci, kterými je stěžejní ekonomický rozvoj, bezpečnostní rozměr či opět migrace a mobilita, kde spolupráce ENP bude mnohem intenzivnější.

Dokument se zabývá regionálním rozměrem, účelným využitím prostředků EU, která na období 2014-2020 uvolnila pro toto sousedství přes 15 mld. Eur. Komise konstatuje, že tímto byl formálně uzavřen přezkum ENP a následně bude projednávána s partnerskými zeměmi a členskými státy.

Toto je stručný obsah sdělení, které nemá přímý dopad na legislativu ani na rozpočet ČR. Výbor pro záležitost EU jakožto i Senát se EPS již v minulosti zabýval, kdy například v usnesení z července 2011 kladně zhodnotil iniciativu sousedství a podpořil její další rozvoj.

K tomuto konkrétnímu sdělení byl výborem EU dožádán o stanovisko i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. A na své schůzi výbor pro záležitosti EU dne 1. března po úvodní informaci paní Kateřiny Sequensové, ředitelky odboru zahraniční a bezpečnostní politiky a po mé zprávě zpravodaje přijal svým usnesením doporučení k vyjádření Senátu, které máte na svých lavicích a které je plně v souladu s pozicí vlády i se stanoviskem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji a posaďte se ke stolku zpravodajů. Dále tyto materiály projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. A já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Zdeněk Brož? Prosím, máte slovo.

Senátor Zdeněk Brož:  Paní předsedkyně, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, slibuji, že dnes už naposledy. Ještě jednou děkuji za přednesenou zprávu a chtěl bych tohoto momentu ještě využít k tomu, abych ocenil spolupráci obou našich výborů, velice si jí vážím a myslím si, že jsme opravdu udělali společně dobrou práci. Ale abych to nenechal jen na našich hlavách, tak bych chtěl poděkovat všem spolupracovníkům ze zahraničního výboru, kteří nám poskytli velmi významnou podporu při přípravě těch usnesení tak, jak jsme je tady připravili. Děkuji moc.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane senátore, děkuji. Otevírám rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám, není se tedy k čemu vyjádřit, takže můžeme hlasovat. Takže vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Zdeněk Besta. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že hlasování pořadové č. 20 se z 65 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo.

Návrh usnesení Senátu byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 191

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 191. Paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová je omluvena a protože se osvědčil pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, ujme se předkládací zprávy. Pane ministře, řečniště je opět vaše.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano, děkuji, pane předsedo. Někdo by mohl říci, že úspěch s Balkánem a východním partnerstvím mě neopravňuje k tomu, abych diktoval, já to přesto zkusím zastoupit paní ministryni Marksovou. Tady se jedná o návrh zákona, kterým se upravuje zákon, který se týká podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vím, že ministerstvo práce a sociálních věcí tady vycházelo z výsledků kontrol, které mělo k dispozici – Státního úřadu inspekce práce. Také zadalo dva projekty, které byly nějakým způsobem vyřešeny a některé věci se v nich vyjasnily. Vycházelo z výsledků debaty odborné veřejnosti a z požadavků některých institucí, jako je Český báňský úřad a Státní úřad inspekce práce. Kdybych měl říci alespoň základní věci, kterým se mění v novele, tak je to precizace některých pojmů jako je zhotovitel, zadavatel stavby, staveniště, koordinátor k bezpečnosti ochrany a zdraví při práci.

Další věc, která se řešila, byla úprava kvalifikačních předpokladů pro získání odborné způsobilosti v zajišťování činnosti prevence rizik apod. Pak tu bylo zavedení nového druhu zkoušky pro ty, kteří mají mít odvozenou kvalifikaci odborně způsobilé osoby. Bylo to zavedení evidence odborně způsobilých osob, dílčí úprava povinností zadavatele stavby, koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví odborně způsobilé osoby v prevenci rizik a nakonec, co bych ještě zmínil, zavedení přestupků a správních deliktů odborně způsobilých osob, zejména, pokud jde o koordinátory bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Tento návrh, který byl tady takto předložen ministerstvem, tak byl projednán ve sněmovně po prvním čtení ve výborech a tam při druhém čtení byl projednán. Vzešel z něho pozměňovací návrh pana poslance Sklenáka a návrh obsahuje parametrickou změnu výše příspěvků poskytovaného podle § 78 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, která navazuje na zvýšení minimální mzdy, ke kterému dochází od 1. ledna 2016. K tomu datu došlo ke změně minimální mzdy z 9 200 Kč na 9 900 Kč za měsíc. U zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, došlo ke zvýšení z 8 000 na 9 300 Kč za měsíc. A v důsledku změny výše minimální mzdy by zase zaměstnavatelé z více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců bez úpravy výše příspěvků se potýkali se zvýšením osobních nákladů na tyto zaměstnance. Proto tedy tento pozměňovací návrh. S ním ministerstvo práce a sociálních věcí souhlasilo a návrh zákona byl schválen na 39. schůzi sněmovny - 20. ledna i včetně tohoto uvedeného pozměňovacího návrhu a dalších. Vím, že u vás byl projednán také ve dvou výborech pozitivně, takže věřím, že navrhované změny získají podporu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, děkuji vám. Dále návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 191/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení máte jako senátní tisk č. 191/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Vosecký, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedo, dámy a pánové, pane ministře. Když jsem poslouchal pana ministra, tak v podstatě ocitoval skoro celou moji zprávu. Takže já bych pouze navázal na to, co tam neřekl, a to, že když vláda dávala návrh do Poslanecké sněmovny, tak konstatovala, že není nebo nebudou náklady na státní rozpočet ani na žádný jiný rozpočet. Tím, že pan poslanec Sklenák dodal pozměňovací návrh, tak to bude mít vliv na státní rozpočet mezi 380 až 450 mil. ročně. Garanční výbor Poslanecké sněmovny tento návrh schválil a Poslanecká sněmovna návrh na své 39. schůzi dne 2. 1. 2016 jej schválila. V rozpravě nikdo nevystoupil a s podanými pozměňovacími návrhy souhlasilo 149 poslanců, proti nebyl nikdo. Protože jsem teď za zdravotní výbor, tak já nejprve začnu VZSP. My jsme ho projednali 25. 2. 2016 jako senátní tisk č. 191. Doporučili jsme Senátu ČR projednaný návrh zákona schválit, tak jak byl předložen z vlády. Zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu určil jako zpravodaje Jiřího Voseckého, a to jsem já...

Teď bych vás seznámil s usnesením VZSP. Pak bych vzal usnesení ÚPV, protože na to se musím podívat.

69. usnesení ze 14. schůze konané dne 25. 2. 2016 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/91 Sb., o živnostenském podnikání, živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 191).

Po odůvodnění zástupce předkladatele, paní doktorky Naděždy Břeské, ředitelky legislativního odboru ministerstva práce a sociálních věcí ČR, a zpravodajské zprávy senátora Jiřího Voseckého a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jiřího Voseckého,

III. pověřuje místopředsedu výboru, senátora Vladimíra Plačka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, Martinu Štěchovi.

Usnesení ÚPV č. 86, 19. schůze, konaná dne 17. února 2016. Nebudu číst všechny ty zákony. Výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. doporučuje výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Radka Sušila,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Jenom pro pořádek, jméno Martin je taky krásné, ale já jsem pořád ještě Milan. Vzhledem k tomu, že pan senátor přednesl zprávu i za ÚPV, takže se nyní táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? (Senátor Jiří Vosecký se dotazuje, kam se má usadit.) Pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů, samozřejmě. Ano, je tady pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Ano, navrhuji, aby Senát vyjádřil vůli, a řeknu proč. My jsme tady mnohokrát řešili záležitost přílepku. To byly dramatické debaty ještě za paní senátorky Paukrtové. Existují na to nálezy Ústavního soudu. Tady je naprosto čistý, byť motivovaný bohulibě přílepek – změna zákona o zaměstnanosti. Trošku mě děsí, že ÚPV, který si ten zákon vzal, ač mu věcně nepřísluší, se zachoval tak, že bezostyšně ten zákon schválil. A právě tento výbor měl na to upozornit a neschválit, byť by to plénem prošlo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já bych prosil, tady se mají předkládat jenom návrhy.

Senátor Jaroslav Kubera:  Existuje samozřejmě čisté řešení, které by spočívalo v tom, co tady neprojde, že bychom vypustili tu první část. Ostatně, on ten první zákon je v podstatě o ničem, bez něj bychom žili úplně stejně, jako žijeme dodnes, a vláda by ho předložila znovu. Jako čistý bychom schválili ten přílepek. Z toho by se stal zákon. Protože pochybuji, že by takový návrh prošel, tak to je důvod, proč navrhuji, aby Senát vyjádřil vůli se zákonem nezabývat. (Senátor Jiří Vosecký mluví ve svém mikrofonu do probíhající řeči.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pardon, počkejte, pane kolego. Pane kolego Vosecký, vypněte si řečniště, protože vstupujete do diskuse... Tak, prosím, pane kolego Kubero, pokračujte.

Senátor Jaroslav Kubera:  To je všechno.

Senátor Jaroslav Kubera:  To je všechno. Navrhuji, aby Senát vyjádřil vůli nezabývat se.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže nezabývat se, navrhujete, ano? Ano. Slyšeli jsme návrh, budeme o něm hlasovat.

Byl podán návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 21, registrováno 62, kvórum 32, pro návrh 18, proti 20. Návrh byl zamítnut. Děkuji vám.

Budeme pokračovat, a to je rozprava, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se velice přimlouval za podporu tohoto návrhu zákona, a to právě z toho důvodu, i když byl kritizován jako přílepek, nicméně velice si toho vážím, že pan poslanec Sklenák podal tento pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně, poněvadž tím se zvyšuje finanční podpora těm zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, a to v I., II. a III. stupni invalidity.

Je to samozřejmě v souvislosti, jak už tady zaznělo, s navýšením minimální mzdy. Naprostá většina těchto zdravotně postižených pracuje právě za tu minimální mzdu. Ty náklady pro ty zaměstnavatele razantně stoupnou. Je tady opravdu tedy reálná obava, že zaměstnavatel se zachová tím nejjednodušším způsobem, že by tyto zaměstnance, zdravotně postižené, propustil.

Takže prosím vás o podporu, tak, jak bylo předneseno a předáno z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pane ministře, chcete se vyjádřit k rozpravě? Nechcete. Garanční zpravodaj má samozřejmě právo se vyjádřit. Nemá zájem se vyjádřit. Myslím si, že je jasné, že v obou dvou usneseních - jak garančního výboru, tak ÚPV je návrh schválit. Jiný návrh nebyl podán, takže budeme nyní hlasovat.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 22, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 42, proti nikdo. Návrh byl schválen. Takže děkuji předkladateli i zpravodaji. Předpokládám, zpravodaj – až si vezme kartu, tak se vypne, protože je přihlášený do rozpravy. Mám tady pořád přihlášeného... Už to vypadlo, tak...

Dalším bodem je

 

Návrh doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce

Tisk EU č. J 038/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky J 038/10 a J 038/10/01. Prosím opět pana ministra Lubomíra Zaorálka, aby zastoupil paní ministryni práce a sociálních věcí, Michaelu Marksovou, a předložil nám návrh.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano, děkuji, pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Rada, to je Rada EU, o kterou se jedná, o jejíž doporučení se jedná. Je to tedy navzdory tomu, že ta situace na trhu práce se v Evropě v poslední době zlepšuje. V případě ČR to určitě také platí, ten pozitivní trend na trhu práce je už od roku 2014. Přesto ty evropské trhy trpí dlouhodobými a probouzejícími se problémy. Především se jedná v tomto případě o prohlubování problému dlouhodobé nezaměstnanosti.

I když tedy ten trh práce má nějakou vzestupnou tendenci, tak není schopen absorbovat ty osoby dlouhodobě nezaměstnané. A to platí i v ČR, kde je 45 % těch evidovaných uchazečů nezaměstnaných více než 12 měsíců. Takže i nás se to týká. A proto tedy paní ministryně na to reaguje tímto způsobem. Na základě toho doporučení Rady EU.

Jádrem toho doporučení je vytvoření systému podpory osobám, které jsou dlouhodobě nezaměstnané, prostřednictvím podpory jejich registrace a vytvořením podmínek pro koordinaci poskytování všech služeb potřebných k integraci těch osob do trhu práce. Nástrojem má být jednotné kontaktní místo. Podstatným prvkem toho koordinovaného přístupu pak jsou integrační dohody, které se mají uzavřít mezi státní správou nebo nějakým orgánem odpovědným za realizaci sociální politiky, a tou osobou dlouhodobě nezaměstnanou. Ta dohoda, ten cíl je, aby ten dotyčný, dlouhodobě nezaměstnaný byl krok za krokem přibližován tomu trhu práce. Tím, že se vyhodnotí individuální charakteristiky jeho a hledá se nějaké trvalé uplatnění ve vhodném zaměstnání. Takže je to vlastně tento individuální přístup, který by se měl takto vytvořit i u nás. To musí být doplněno nějakou nabídkou vhodných aktivit. A zároveň ale vymezení určitých povinností té osoby při tom, že to taky bude opravdu dohoda, kde i ta dotyčná osoba bude muset splnit některé věci, které bude mít na své straně.

Takže to je podstata toho, proč ministryně práce na to reaguje pozitivně a s tím doporučením vyjadřuje souhlas. A rovněž je nutné říci, že české služby zaměstnanosti, které v podobě Úřadu práce ČR v sobě integrují realizaci politiky zaměstnanosti, tak i státní podporu a hmotnou nouzi, jsou na to, aby se realizovalo to doporučení, v této chvíli připraveny. Takže vlastně to je informace o tom, že jsme připraveni toto doporučení Rady EU vtělit a řídit se jím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, děkuji. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten také přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 038/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Peter Koliba, jehož nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tak jak již pan ministr tady přehledně uvedl, ta situace o problematice nezaměstnanosti je velice závažná. V září 2015 byla míra nezaměstnanosti v EU asi 9,3 %. Nynější míra nezaměstnanosti v EU byla zaměstnána v Německu a druhá nejnižší míra nezaměstnanosti byla právě v ČR, s hodnotou asi 5 %, nejvyšší je v Řecku – asi 25 %.

V ČR je na tom nejhůře Moravskoslezský kraj, kde z celkového počtu asi 122 tisíc osob bylo dlouhodobě nezaměstnaných asi 28 tisíc. Následuje Ústecký, Jihomoravský, Olomoucký atd.

Co je pozitivum, jsou konkrétní opatření, která mají posílit individualizovanou podporu zaměřenou především na dlouhodobě nezaměstnané, protože právě podíl dlouhodobě nezaměstnaných je vlastně nejvyšší z celkového počtu nezaměstnaných.

Tímto tiskem se zabýval VEU. Rovněž jej projednal VZSP a přijal stanovisko č. 57 z 9. 12. 2015. A VEU přijal usnesení, které jste dostali písemně, a já vás žádám o jeho podporu a přijetí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji vám, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Tento materiál projednal rovněž VZSP. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka, paní senátorka Božena Sekaninová? Nebo to byla společná zpráva? Paní kolegyně Sekaninová se věnuje svému mobilu a vystoupit si nepřeje, předpokládám? Ne, tak děkuji.

Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan kolega, senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Je trochu škoda, že tady není paní ministryně práce a sociálních věcí, ale protože pan ministr zahraničních věcí je také člen vlády a zároveň i poslancem, který je součástí koalice, která má v Poslanecké sněmovně většinu, a tudíž by měla mít rozhodující vliv na to, co se v Poslanecké sněmovně a s jakou prioritou projednává, tak si myslím, že i pro něj to bude snad přínosné, co tady budu říkat.

V tom úvodním vstupu pana ministra jsem si poznamenal některé věty, teď je tady přečtu. Dotyčný přibližován krok za krokem k trhu práce. Individuální přístup. Pozitivní reakce ministryně. Realizace politiky zaměstnanosti. Připraveni vtělit a řídit se jimi.

A nyní skutečnost jednoho takovéhoto případu.

28. března 2014, téměř před dvěma lety, pane ministře, Poslanecká sněmovna obdržela návrh změny zákona o hmotné nouzi. Tento návrh zákona je zaměřen na začleňování dlouhodobě nezaměstnaných opět do pracovního procesu. Navrhuje, abychom se vrátili z hlediska zákona o hmotné nouzi před rok 2012, abychom umožnili těm, co jsou dlouhodobě nezaměstnaní, pomocí veřejné služby si přivydělat k dávkám hmotné nouze, tím, že budou aktivní, nebudou tím ztrácet pracovní návyky a dokonce budou moci díky své práci v rámci veřejné služby i něco, co z toho od státu v podobě dávek hmotné nouze čerpají. Tento návrh je již téměř dva roky v Poslanecké sněmovně. Jaroslav Zeman, senátor, a já se vždycky společně střídáme na stráži, kdy nás Poslanecká sněmovna zavolá, abychom návrh mohli projednat. Dohromady za sebou už máme asi takových 15 – 20 čekacích lhůt, kdy jsme vždycky čekali někde, jestli se bude projednávat, nebo ne. Výsledek je, že doposud projednán není. Včera Poslanecká sněmovna skončila bodem 8. Toto byl bod 22. Takže taková je realita.

To znamená, jedna věc jsou řeči, řeči, řeči, a druhá věc je nečinnost, nečinnost, nečinnost. Máme konkrétní návrh, poslal vám ho Senát, vy s tím nic neděláte. A to máte většinu, a to, co bude na programu, nebo nebude, v podstatě určujete, kromě naprostých výjimek, se kterými nakonec, jak jste ukázali, si stejně dokážete poradit...

Druhý paragloss, ještě lepší. Zatímco tento stát dává desítky miliard na sociální dávky, například v hmotné nouzi, tak v případě, kdy tyto dávky mohou být sníženy, nebo resp. ti, co dlouhodobě nepracují, zpravidla třeba i proto, že nechtějí, mohou být aspoň částečně nějak určeni k tomu, aby pracovali, tak zároveň, a stát nečiní, nekoná, Poslanecká sněmovna neprojednává, tak zároveň ta samá Poslanecká sněmovna se zejména stará o to, jak šikanovat a buzerovat ty, co se o sebe sami starají. Zejména živnostníky. Tam na to čas máme, tam prostě povinnosti přidáváme, sice je na úřadech práce nemáme, ale my děláme všechno, aby tam skončili!

To znamená maximálně jim to starání se sami o sebe zatěžujeme. Výsledek této vlády na jedné straně tedy je - nestaráme se o ty, co nepracují, aby pracovali, ale staráme se o ty, kteří pracují, aby co nejdříve pracovat přestali, abychom jich na úřadech práce měli více. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a prosím o vystoupení pana senátora Jiřího Čunka.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vyslovím jen politování nad tím, že tady není paní ministryně, protože tento bod je vážnější, než se jeví. Očekával jsem totiž, že dnes tady povedeme diskusi částečně nad tím, co řekl můj předřečník. To je jedna věc. A druhá věc je, že je tomu mnoho let, co Ústavní soud rozhodl, že sociální dávky jsou právem nezaměstnaného a za ně nemůže odpracovávat žádnou činnost, nemůže si tedy tyto dávky odpracovávat. A to platí i u těch, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, protože sociální dávka je nároková z tohoto pohledu.

Očekával jsem, že tady dnes bude diskuse o tom, jakým způsobem stát dokáže řekněme donutit ty, kteří pracovat nechtějí, tak aby pracovat museli. V současné době situace je trochu lepší, protože můžeme povolávat dlouhodobě nezaměstnané, samozřejmě na základě toho, že úřady práce dobře spolupracují, což se ve valné většině děje, že skutečně vybírají dlouhodobě nezaměstnané a mohou být zaměstnáni na veřejně prospěšných pracích. Ale je tady velký problém v tom, že velké procento okamžitě onemocní, čili oni dlouhodobě nepracují a jakmile práci dostanou, tak onemocní.

Tady jsem právě očekával diskusi a také radu paní ministryně, jak spolupracovat s ministrem zdravotnictví, tedy také se zdravotními pojišťovnami, které budou v těchto případech více sledovat tuto nezaměstnanost, zda je skutečně oprávněná, protože chápu, že mnohdy u lékaře to není tak jednoduché.

Mrzí mě to, ale tento bod z mého pohledu je velmi těžce projednatelný s panem ministrem zahraničí, protože my tuto odbornost po něm ani nemůžeme chtít. On je totiž daleko širší než jenom konkrétní zákon, který bychom mohli projednávat. Myslel jsem, že doporučení paní ministryně přednese v celém komplexu, i toho, co tady bylo řečeno, jak se tyto věci budou měnit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vezmu si nyní sám slovo. Snažil jsem se přihlásit, ale tady odtud mi to, zdá se, nejde.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane předsedo, máte přednostní právo vystoupit. Slovo má předseda Senátu pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, musím jenom krátce zareagovat, jak to často bývá, na kolegu Vystrčila.

On nás tady seznámil s hrozným chováním vlády, která tak zhoršuje podmínky pro živnostníky v České republice. Nevím, jak jde dohromady to, že v České republice na jedné straně narůstá počet volných míst, nezaměstnanost se snížila, z čehož máme všichni, předpokládám, radost. To znamená, že je tady nabídka zaměstnaneckých míst, a to i v takových regionech, kde je vysoký počet osob samostatně výdělečně činných. A dokonce počet OSVČ za prvé v těchto regionech a za druhé v celé republice v loňském roce narostl. To nějak se zhoršujícími se podmínkami pro OSVČ nejde. Kdyby tady narůstala nezaměstnanost výrazně, tak řeknu, že ti lidé zachraňují situaci, že se stávají OSVČ a snaží se někde uživit. Počet OSVČ se v České republice přibližuje pomalu milionu a počtem OSVČ si představte – prostřednictvím řídícího – že my se řadíme k zemím převážně agrárního charakteru, to znamená k jihu Evropy, k zemím, které mají nejnižší ekonomickou výkonnost, které mají nejvíce problémů a mají velké množství nezaměstnaných a sektor je, měřeno HDP na hlavu, daleko méně produktivní, než jsou ty země, které mají spíše větší procento zaměstnanců a menší procento OSVČ.

Zaměstnavatelé volají po kvalifikované pracovní síle, chtějí zaměstnance ze zahraničí, přitom je známo, jaká to má rizika, a přitom u nás mnoho kvalifikovaných lidí, zejména v technických oborech, díky podmínkám, které máme vytvořeny, raději pracují jako OSVČ, protože je to pro ně ekonomicky zajímavé, což je samozřejmě jejich svobodné rozhodnutí, než by šli do zaměstnaneckého poměru, kde takový prostor nemají. Tím nechci vyloučit, že jsou regiony, že podnikání jako OSVČ je poslední možnost, jsou to například některé regiony s vysokou nezaměstnaností.

Chtěl jsem to tady říci z toho důvodu, že si myslím, že není seriozní mluvit o tom, že se OSVČ v České republice zhoršují podmínky, že to dělá vláda. Myslím si, že v porovnání k ostatním zemím světa a zejména Evropy a v porovnání, jaké podmínky jsou pro ostatní skupiny, které se živí prací, nejsou podmínky pro OSVČ vůbec špatné. Jsem schopen všude obhájit, že jsou řekl bych nadstandardní, zejména v systémech odvodů a že takováto diskuse je velmi a velmi neseriozní a je to jenom podle mého názoru politický útok a není to podloženou věcnou argumentací. Toto jsem tady chtěl objasnit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Dále v rozpravě vystoupí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěla jsem se zeptat, kolik finančních prostředků bude do tohoto programu nalito, protože to určitě bude nemalá částka. Jsem z Ústeckého kraje a musím říci, že vždycky, když slyším, že dáme finanční prostředky na dlouhodobě nezaměstnané atd., mám pocit, že to jako zmizí a nikdo je nedostane, tyto prostředky prostě rozplynou. Jsem zvědavá, jakým způsobem a přes koho se budou tyto prostředky distribuovat a jaké potom budou konkrétní výstupy z toho, že někomu se budeme individuálně věnovat a budeme se snažit, aby se do práce začlenil.

Na Slovensku zatím platí, a tomu já tleskám, ale asi možná dlouho platit nebude, že je povinnost 36 hodin týdně pracovat. Zatím to tak platí. Říká se, že tam u Ústavního soudu už také leží stížnost, že dávky vlastně nejsou práce, takže čekají, že to možná také bude zrušeno. Ale myslím si, že povinnost pracovat by měla být. Proč já mám mít povinnost někoho živit, když on nechce dělat. Vezměme si to s druhým gardem. Chodíme do práce a my jsme povinni. Povinni ano, ale na druhou stranu když někdo dlouhodobě nepracuje, tak to je obrovská svízel. Myslím si, že naše morálka má říkat ano, budu pracovat nebo budu aspoň na nějaké brigádě. Je třeba donutit tyto lidi, aby někam šli a začlenili se do běžného života.

A co mě úplně děsí. Myslím si, že tyto peníze by měl být možná směřovány i ke skupině mladých lidí, která hledá místo a nepracuje, aby nám zase na druhé straně nevyrůstala armáda mladých nezaměstnaných, protože ti jsou zvyklí, že doma nikdo nepracuje a oni potom nebudou pracovat také.

Čili zvážit, jestli ano, budeme pracovat s dlouhodobě nezaměstnanými, ale pak možná i s těmi mladými, kteří možná práci nemají. Z toho mám obrovskou hrůzu, protože opravdu to, co chodí do mé ordinace a vymlouvá se, že ho tady bolí v zádech, tam nám nejdou ani na brigádu, ani nechodí na praxe. Vidím to velmi špatně a mělo by se pracovat hlavně s mladými lidmi, a ne jenom s "chroniky" třeba deset, dvacet let nepracujícími. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, musím také aspoň krátce reagovat na pana předsedu Štěcha nějakým svým komentářem.

První věc je, že opatření nebo návrh změny zákona o hmotné nouzi, který, mimochodem, odhlasoval a schválil Senát a následně ho doporučuje k přijetí Poslanecké sněmovně, je skutečně zaměřen na práci s dlouhodobě nezaměstnanými, to znamená s těmi, co jsou šest měsíců na podpoře a následně potom ještě z nějakých důvodů, často to třeba bývá i z toho důvodu, že nemohou sehnat práci nebo že se jim nechce pracovat, následně žijí z dávek hmotné nouze, s tím, co zákon umožňuje, v souladu s tím, co tady říkal pan senátor Čunek a souvisí to s nálezem Ústavního soudu nebo s rozhodnutím Ústavního soudu, že mohou vykonávat veřejnou službu a v rámci výkonu veřejné služby 20 až 30 hodin měsíčně potom si mohou přilepšit nad existenční minimum nějakou částkou, která není příliš velká, ale umožní alespoň částečně vracet společnosti to, co od ní v dávkách hmotné nouze dostávají, a zároveň zase nezapomínají úplně pracovní návyky.

A myslím si, že je nutné a správné, abychom s těmito dlouhodobě nezaměstnanými pracovali, abychom jim dávali možnost se někde nějakým způsobem realizovat, být nějakým způsobem prospěšní. A vždycky jsem si myslel, že tento názor nemá jenom pravice, ale že je to řekněme také cílem levicových vlád. Nyní levicové vlády společně s dalšími politickými hnutími jednoznačně svým postojem k tomuto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně dávají najevo, že tomu tak není, že nemají žádný zájem na tom, aby tato možnost, aby ti, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, mohli veřejnou službu vykonávat, aby jim byla dána, aby to bylo vráceno na ten stav před rokem 2012.

To je moje první poznámka a moc nerozumím tomu, jak to souvisí s nějakými volnými a dalšími pracovními místy. Tady je situace trochu odlišná a skutečně si myslím, že by nám to nemělo být jedno, aspoň mně to jedno není, že se o to nikdo nestará a nikoho možnost pomoci těmto lidem nezajímá.

Druhá věc, která se týká toho, jestli je lepší být zaměstnancem nebo živnostníkem, záleží samozřejmě na úhlu pohledu. Já si lidí, kteří se sami o sebe dokáží postarat a nejsou závislí na někom jiném, velmi vážím. Pokud se někomu zdá, že k tomu mají zároveň nějaké nepřiměřené výhody, je to jeho názor. Každému bych doporučil, aby to zkusil živit se jako OSVČ. Vůbec bych si nedovolil vyslovovat nějaké názory toho typu, že jich tady máme příliš mnoho a že by bylo lepší, kdyby byli někde v nějakých továrnách.

Vím, že někdo z nás, zejména zaměstnanci a zaměstnavatelé a že bychom možná mohli chtít, aby většina lidí byla zaměstnaných. Ale upozorňuji, že to je z dlouhodobé perspektivy jakéhokoliv státu velmi nebezpečné, protože pokud něco je stabilizačním a stabilním prvkem nějaké ekonomiky, jsem přesvědčen, že jsou to právě živnostníci a malí podnikatelé. Ti nejsou náchylní při nějakých velkých otřesech a jsou schopni se o sebe postarat i při velmi významných krizích, zatímco velké podniky v tomto okamžiku krachují a vznikají obrovské sociální a další problémy. Můj názor tedy je: Zaplať pánbůh, že tady máme tolik osob samostatně výdělečně činných. O tom, jestli mají lepší podmínky než někde jinde nebo nemají, se samozřejmě také můžeme bavit, ale mluvil jsem zejména o tom, co se na tyto lidi chystá. Zatím musejí podávat, samozřejmě někteří z nich, kontrolní hlášení poprvé. Znám poměrně hodně živnostníků, a mohl bych je jmenovat, kteří říkají, že kontrolní hlášení je pro ně velkou zátěží. Teď dokonce jsem se díval na internet a tam i bývalý náměstek ministra financí Wagenknecht někde píše, že díky kontrolnímu hlášení musel zvýšit o dva tisíce korun mzdu svému účetnímu, aby vůbec zvládl kontrolní hlášení podat, atd., atd.

Jestli toto není zvyšování nároků na OSVČ a ztěžování jim existence, tak co jiného?

Zrovna tak elektronická evidence tržeb a věci s ní související, další administrativa, další náklady atd.

Chápu, že je potřeba nějaké další peníze vybrat, že je potřeba to někomu vzít, ale myslím si, že bychom k tomu měli přistupovat rozumně, neměli bychom po lidech chtít data, která můžeme vzít někde jinde, a měli bychom také trošku přemýšlet o tom, zda kromě toho, že se budeme pořád soustřeďovat na ty, kteří se uživí sami a nic to stát nestojí, měli bychom se také soustředit na ty, kteří už dneska stát něco stojí, protože jim stát vyplácí dávky hmotné nouze.

Na to jsem chtěl upozornit ve svém vystoupení. Chtěl jsem upozornit na to, že dle mého názoru je tady velký rozpor a značný rozdíl v důraze na tom, jak jednu skupinu obyvatel České republiky – to jsou živnostníci a drobní podnikatelé – neustále zatěžujeme dalšími a dalšími povinnostmi, které jim podnikání ztěžují, a na druhé straně druhou skupinu obyvatel, dlouhodobě nezaměstnané, nejsme ani schopni jim dát šanci, aby mohli například vykonávat veřejnou službu. A zatímco ti "první" nás nic nestojí, možná od některých nevybereme tolik, jak bychom vybrat měli, tak o druhou skupinu, která nepracuje a stojí nás dávky hmotné nouze, se nikdo nestará. To znamená jinými slovy, že se také může stát, že peníze, které vybereme navíc od těch, kteří pracují, dáme těm, kteří nepracují. A tak by to přece být nemělo.

Tolik ode mne zdůvodnění k tomu, co jsem říkal ve svém prvním vystoupení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Hlásí se pan místopředseda Zdeněk Škromach, prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Opět tady začíná vanout ledový dech pana ministra Drábka, známého toho otrokáře. Myslím, že je dost paradoxní v některých případech sledovat, jak vystupuje najednou pravice, jak ona by chtěla zajistit pracovní místa, jak by chtěla, aby lidé byli motivováni k práci. Co jste dělali celou tu dobu, kdy jste byli u vlády? Minimální mzda tady stagnovala celou tu dobu. Jaká byla motivace k práci? Za práci náleží mzda. A když mluvíte o živnostnících, o drobných živnostnících, kteří živí sami sebe, kteří nejsou zaměstnavateli, tak jste pro ně neudělali vůbec nic, naopak. Ti lidé mnohdy živořili. Až tato vláda konečně napravuje to, co vy jste tady napáchali jako pravice, ODS, TOPka, dokonce svého času ve spolupráci se zelenými. A to, že se lidem nabízí možnost zaměstnání, je jenom dobře. To jsou dobře vynaložené investice. Ale chtít po lidech a znovu se vracet k tomu, co tady pravice prosadila minule a více méně už to zavánělo téměř otrokářstvím, protože podmiňovala dokonce pro lidi, kteří dostali odstupné, tak nedostali ani žádnou podporu v nezaměstnanosti, ještě jim podmiňovala to, že musí pracovat, aby se vůbec registrovali na Úřadu práce. Toto byly záměry, které vy jste tady zavedli a tuto motivaci k práci.

Práce je právo. Na druhé straně člověk, který si poctivě platí sociální pojištění, když práci má, má právo i na to, aby mu společnost ve chvíli, kdy práci ztratí, pomohla.

A další věc. Myslím, že to tady i zaznělo. Tady přece byly funkční programy, programy pro handicapované na pracovním trhu, stejně jako pro lidi dlouhodobě nezaměstnané, tak pro lidi nad 50 let, pro mladé absolventy. Tyto programy se dneska rozbíhají, ale peníze, které tam předtím byly, pravice a myslím si, že otrokář Drábek, který byl typickým představitelem pravice, jak si představuje zaměstnaneckou politiku, jste vlastně všechno vybrali. A dneska tady budete říkat, jak má vláda konat.

Myslím si, že i Luboš Zaorálek jako ministr zahraničí to zvládne daleko líp, než Drábek s Nečasem dohromady.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, děkuji. A jenom upozorňuji, že projednáváme Návrh doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce. Hlásí se pan předseda klubu, pan Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já nebudu dlouhý, jenom mám smutnou zprávu pro pana místopředsedu Škromacha. Víte, proč tady není paní ministryně Marksová-Engelsová dneska, a musí za ni tady vystupovat pan ministr zahraničí? Nevím, jestli jste zaznamenali zprávu, že jistý pan Šiška, bývalý náměstek pana Drábka, byl osvobozen. A pan Drábek, tak, jak vy tady vždycky hlásáte, dokonce některé strany to mají v nějakém kodexu, že každý, na kterém jenom ulpí nějaká skvrnka, se má vzdát funkce, očistit se, a potom se vrátit...

Pokud na tuto teorii přistoupíme, tak pan ministr Drábek, který gentlemansky odstoupil, aniž bylo cokoli vyšetřeno, tak se dnes vrací... To je, pane místopředsedo, pro vás špatná zpráva... (Pobavení v Jednacím sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, tak máme tady zajímavou informaci. My za ni všichni děkujeme, je z oblasti satiry. Prosím, pane ministře, pane kolego senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Bývávalo, bývávalo... Hned jsem se chopil příležitosti...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Pane předsedo, chtěl bych dát procedurální návrh, abychom mohli vysokoškolský zákon projednat v klidu, tak bych navrhoval hlasovat pro jednání hlasování po 19. hodině, s tím, že bychom skončili bezprostředně po ukončení bodu - vysokoškolský zákon.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, budeme o tom návrhu hlasovat.

Tak, byl podán návrh hlasovat i po 19. hodině. A to tak, že bude projednáván pouze následující bod, a to je vysokoškolský zákon. A hlasovat, tak. Takže bude projednáván a hlasovat se.

Tak, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Tak, hlasování č. 23, registrováno 63, kvorum 32. Pro návrh 52, proti nikdo, takže návrh byl schválen.

A pokračujeme v rozpravě. Vystoupí pan senátor Jiří Hlavatý.

Senátor Jiří Hlavatý:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem včera večer, začínalo to asi v šest hodin večer, končilo o půlnoci, byl na Žofíně na vyhlášení Podnikatele roku ČR za loňský rok. Byla tam veliká účast, nešlo jenom o jednu osobu, Podnikatele roku, ale šlo o Podnikatele technologické, Nejmladší podnikatele, prostě hodnotilo se v různých kategoriích.

Když končila oficiální část, někdy kolem půl jedenácté, jedenácté hodiny, tak jsme tam diskutovali v různých diskuzních kroužcích. Pro zasmání – většina podnikatelů se vyjádřila tak, že by si přála krizi, aby se co nejrychleji vrátila krize do České republiky. Velké překvapení. Důvod byl ten, že nejsou lidi. Takže úvaha o tom, přijde krize, klesnou objednávky, budeme mít konečně lidi na to, abychom ty objednávky, které dneska máme a my je nejsme schopni plnit zákazníkům, nejde jenom o Českou republiku, jde samozřejmě o vývoz. Tak to byla velká touha.

Je to možná trošku překvapení, ale samozřejmě to souvisí s kategorií lidí, kteří jsou absolutně nezaměstnatelní. Jestli deset lidí přijde jako zájemci o práci, je zázrak, když z těch deseti lidí je to jeden. Je to opravdu velký zázrak, ale většinou i ten jeden po týdnech, někdy se štěstím po dvou třech měsících odejde. Většinou třeba k lékaři nebo z různých důvodů skončí.

Jsou to vážné věci a já nedokážu odpovědět na tu otázku, která tady byla řečena, jak stát donutí lidi, kteří jsou nezaměstnatelní, protože jsem naprosto jasně přesvědčen, že jsme ty lidi už prosili, to síto je naprosto jasné, v tom sítu uvízli opravdu jenom ti, kteří po určitých testech, po určitém tréninku, po určitém školení, po velkém věnování se těmto lidem, ano, ty lidi nakonec najdou to své místo.

Teď nemluvím jen o postech manažerů, protože u postu manažerů došlo v tomto státě k nekompromisnímu tvrdému přetahování. Lídrem v tom přetahování je dneska Automotive. Já tady jsem v Trutnovského okresu, konkrétně v Trutnově se nám velice dobře rozjíždí Automotive a ten si nebere žádné servítky. Když máte, já nevím, kategorii středního manažera, třeba kontrolora, nebo dohlížitele na kvalitu, manažera kvality, s 45 tisíci, okamžitě jdou na 50, nestačí 50, jdou na 55. A toto stejné vlastně běží i u obsluh strojů, operátorů těch strojů, ano, toto je situace.

Ale my jsme rádi, že tato situace takhle je. Myslím si, že když tady pan místopředseda Škromach mluvil o té starosti o ty lidi, to souvisí samozřejmě. Mluvil tady o minimální mzdě, to všechno samozřejmě přispívá k tomu, že my jako zaměstnavatelé, abychom si lidi udrželi, tak je to takové nepřímé zvyšování platu a větší starosti o ty lidi, aby v těch firmách zůstali.

Byly tady poznámky, a nechci tady mluvit moc o těch věcech, které souvisí s elektronickou evidencí tržeb, bylo tady řečeno o drobných podnikatelích, o drobných živnostnících, o rodinných firmách, jsou to úžasní lidé, o tom není pochyby, dělají od rána do večera. Přibyla jim teď samozřejmě další práce, která se týká určité evidence, papírování, administrativy. Já si myslím, že to je jenom otázka času, kdy se to zavede, kdy nastoupí u těch podnikatelů jejich děti, pokud budou mít zájem. Budou daleko jednodušeji zvládat určité úkoly, které souvisejí samozřejmě s výpočetní technikou, že si to všechno sedne.

V podstatě kdybych mluvil o naší firmě, zaměstnávám jich desítky, i stovky těchto rodinných firem a těchto drobných živnostníků, kteří jsou OSVČ. A oni touží jenom po jednom – aby podmínky, které mají u těch firem, protože ono se o tom moc nemluví, ale ty velké firmy táhnou ty malé, ty drobné. Vezměte si jenom Automotive, kolik zaměstnává všech těch subdodavatelů. Co to jsou subdodavatelé? Malé podniky? Určitě. To nejsou ty velké podniky. Takže oni touží jenom po tom, aby i ti ostatní, kteří nedodávají firmám, ale dodávají třeba na trh, aby měli ty stejné podmínky. A to znamená, aby kolem daní – já nevím, jak bych to nazval – jenom netancovali a nebo jenom nepřešlapovali, ale opravdu, aby ty daně platili. Protože když dělají rodinné firmy pro velké podniky, tak ty podmínky samozřejmě jsou úplně jiné, než když dělají pro někoho jiného. Všechno, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji, pan senátor Jiří Čunek vystoupí.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych jenom rád upozornil skutečně na jednu věc. Dnes to tak nevadí. Jak jsem říkal, pro tu diskuzi, a to nechci samozřejmě urazit pana ministra vůbec, ale pro tu diskuzi k tomuto bodu bych jistě potřeboval paní ministryni mít tady, aby ta diskuze byla k čemu. Ale v každém případě tento bod, který teď projednáváme, se jmenuje Návrh doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných. To znamená, není to ani o EET, není to ani o těch, kteří mají 50+, celý život pracují, zkrachuje firma a oni se ocitnou na úřadu práce. Tady není snad nikdo, nebo jsem to aspoň nikdy neslyšel, že by někdo chtěl těmto lidem bránit v přístupu k dávce v nezaměstnanosti, na kterou si přispívali celý život.

To vůbec ne. Ale my nikdy, díky těm vedlejším pohledům, které se tady ocitnou, nediskutujeme skutečně o té skupině, která je velká, o které tady mluvil také pan senátor Hlavatý, a to jsou ti, kteří jsou nezaměstnatelní z důvodů, že nechtějí být zaměstnaní. A vždycky nějakým způsobem dosáhnou na určitou podporu, která je přenese přes tu obtíž, že by museli jít do práce.

A to si myslím, že je důležitá věc, protože právě tito lidé nabourávají morálku těch ostatních. Těch, kteří tady pracují i jako živnostníci nebo zaměstnanci. A oni říkají, proč já mám chodit do práce za plat... Já jsem z Valašska, moc firem, které dávají padesátitisícové platy, tam není. Ano, v současné chvíli se platový průměr i tam zvedl, tak jako v celé České republice, ale přesto všechno mnoho lidí poukazuje na to, proč my ze svých platů, které nejsou velké, máme přispívat na ty, kteří evidentně nechtějí jít do práce?

A já si myslím, že tento bod je právě o tom. A možná bychom se měli právě tomuto věnovat a jistě bychom zlepšili i jiné věci, které se zaměstnaností a možná i s těmi věcmi, které jste tady vzpomněli, takže by se zlepšily. Minimálně by se zlepšila ne nálada, o tom bych nerad mluvil, ale důvěra občanů v tuto vládu, v tuto společnost a v řízení této společnosti, že se dokáže vypořádat s tím, že lidé, kteří nechtějí pracovat, ne nemohou, nechtějí, tak je to postihne víc palčivě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan senátor Milan Pešák.

Senátor Milan Pešák:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já vždycky nesmírně rozvažuji, jestli vystoupit, jestli reagovat na některé invektivy, které tady občas zazní. Většinou se kousnu do jazyku, udržím se v lavici. Dnes jsem zmáčkl tlačítko a přihlásil jsem se.

Protože chci, prostřednictvím pana předsedy, jednoznačně panu místopředsedovi Škromachovi říct, že jako celoživotní pravičák, přesvědčený pravičák, jsem nikdy pro Drábkovy zákony nehlasoval. Že si vzpomínám velmi dobře na dobu, kdy třeba byl předkládán zákon o zaměstnanosti, který zakládal nebo posiloval agentury práce, které zhoršují postavení běžných zaměstnanců (to jsou podle mě ti, kteří na pracovním trhu vytvářejí problém, nikoli živnostníci, kteří spíše tu práci dávají). Nicméně, když se tento zákon schvaloval, dobře si vzpomínám, jak jsme s kolegou Vystrčilem hlasovali proti. Uvádím to zase jenom proto, že ta reakce, to vystoupení bylo právě na kolegu Vystrčila.

Vzpomínám si velmi dobře, že zákon o pomůckách, o příspěvcích na kompenzační pomůcky pro zdravotně postižené jsem neschvaloval já, nehlasoval jsem pro něj. Ale schválil ho třeba klub kolegů z ČSSD. Chci toto všecko říct jenom proto, abych vyzval, prostřednictvím pana předsedy, pana místopředsedu Škromacha, aby příliš nepaušalizoval. Protože občas se dopouští příliš hrubého zjednodušení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan místopředseda, nejen mým prostřednictvím, slyšel. A kdo se hlásí? Nikdo už se nehlásí do rozpravy, takže rozpravu končím a táži se pana ministra Zaorálka, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit. Prosím, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Mě pobavil ten anekdotický výrok pana senátora Hlavatého – "už jenom nějaká krize nás může zachránit". Tomu rozumím, protože já souhlasím velmi vřele s tím, co tady padlo, že nejsou lidi. Já jsem na svém ministerstvu s tím konfrontovaný permanentně, prakticky skoro každý den. Ten dnešní tlak zaměstnavatelů na to, abychom my umožnili nějaký přísun pracovních sil z některých zemí kolem nás a pomohli jim plnit objednávky, protože na to nemají lidi, je obrovský a myslím si, že to zažívám jako málokdo druhý. Je to skoro jedno z klíčových témat dnes.

A bylo to dneska i dohodnuto ve vládě, že se budeme snažit vytvořit systém, který by to umožnil. Ale já si velmi dobře uvědomuji, že to je jeden dneska z nejvážnějších problémů. Já doufám, že ta krize nepřijde, takže budeme mít prostor na to, abychom na to reagovali. Ale zase bych chtěl za sebe říci, proč se třeba já tady ztotožňuji s tím doporučením Rady. Já to chápu vlastně zase jako pokus to ještě jednou prosít. Je to opravdu mířeno na dlouhodobě nezaměstnané a ty principy jsou v zásadě jenom metodické. Tady nejde o to, že by se na to dávaly nějaké zvláštní finanční prostředky, jak tady zaznělo, jestli to má nějaké nároky, tak to nemá.

Ten návrh, to doporučení EU nepředpokládá žádné zřízení nějakého zvláštního finančního nástroje, protože se vychází z toho, že EU má nástroj pro dlouhodobou nezaměstnanost. A to je evropský sociální fond. Takže tady se nepředpokládá zřízení něčeho dalšího. A já to chápu spíš tak, že to je metodické doporučení, které má tři čtyři základní principy. Ten první je, že se máme pokusit registrovat dlouhodobě nezaměstnané, prostě je lokalizovat. V tom druhém, že máme posoudit individuálně jejich potřeby, nebo jejich potenciál, to je to slovo. A na základě toho jim nabídnout jakousi dohodu o pracovní integraci, nejpozději do 18. měsíce té dlouhodobé nezaměstnanosti, která – a to je důležité – má ovšem i jakési úkoly, závazky a povinnosti pro ně.

Takže je to jakási metoda přístupu, jak máme postupovat. A to, že ministryně reaguje na to pozitivně, chápu to, že to je ochota s tím tady tohle ještě jednou prověřit. Právě pro ten nedostatek pracovních sil zjistit, jestli není možné individuálním přístupem některé přece jenom pro ten pracovní trh získat. A já vím, že máme země, jako je třeba Rakousko, kde jsem měl možnost se s tím trochu seznamovat, kde skutečně ten individuální přístup je na vysoké úrovni. Oni byli u nich schopni snížit nezaměstnanost na 4 %, protože dokázali takto individuálně pracovat a vlastně vytvořili stav, který je pro společnost výhodný. Mně připadá, že každý, koho získáme do práce, tak je to úspěch. Protože je to někdo, kdo je schopen vydělat sám.

A to je asi obsah, to hlavní, co jsem tady dnes předkládal. A já sám to podporuji a za sebe mohu říci, že tento typ nového pokusu a metody, která nám umožní dostat pár lidí zase na trh, ten já podporuji a věřím, že se nám vyplatí. Věřím, že ta krize nebude.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Než dám slovo panu zpravodaji, tak bych přece jenom chtěl říci, že tady ve vystoupení byla opakovaná stížnost na to, že senátní tisky ve sněmovně jsou zaparkovány a nejsou projednány. Já bych chtěl pana ministra, jako poslance i jako člověka, který má taky určitý vliv na projednávání tisku, požádat, aby senátní tisky nebyly odsouvané. Vím, že tam byly obstrukce, že tam byla blokace v minulém roce. Ale v letošním roce bych byl rád, kdyby se tisky projednávaly tak, jak přicházejí. Myslím si, že je to oprávněný požadavek. Děkuji, a pane zpravodaji, umějte se slova.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedo, ještě jednou. Takže shrnutí. Jenom na doplnění, opravdu jde o doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce s individuální pozorností, tak jak bylo konstatováno. Pan ministr odpověděl, v diskuzi vystoupilo sedm senátorů, z toho dva vystoupili dvakrát a jedna paní senátorka. Jiný návrh, než přijmout toto doporučení, nezazněl, proto poprosím o hlasování ve smyslu přijetí tohoto návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, pane senátore, budeme tak hlasovat.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum 32, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl garanční zpravodaj a jak je zapsáno v tisku J 038/10/02. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování číslo 24 je registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 46, proti 1, návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi za všechny předkládané body a děkuji i zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

A my budeme na základě i předchozího hlasování, tzn. o prodloužení jednání a i době hlasování pokračovat v jednání bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 193

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 193. Návrh uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, Kateřina Valachová, kterou mezi námi vítám. A paní ministryně, máte slovo.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za možnost představit vám ještě během dnešního jednacího dne návrh zákona, kterým se mění zákon o vysokých školách a související předpisy.

Dovolím si připomenout, že z hlediska změny právní úpravy vysokého školství se jedná v tomto případě o historický okamžik, protože novela vysokoškolského zákona doputovala do horní komory parlamentu po dlouhých 10 letech. Věřím, že její projednání bude úspěšné.

Obsahem novely vysokoškolského zákona je zejm. nastavit nový systém zajišťování kvality a sebeevaluace vysokých škol spojených s novou úpravou akreditací studijních programů a se zavedením možnosti získání institucionální akreditace. Významně posilujeme autonomii vysokých škol. Současně zavádíme nový nezávislý orgán, Národní akreditační úřad pro vysoké školství, který nahradí Akreditační komisi.

Klíčovými tématy v novele vysokoškolského zákona tak jsou systém hodnocení kvality vysokých škol, úprava nových pravidel akreditace studijních programů a zavedení systému institucionální akreditace, vytváření podmínek pro nezávislé odborné rozhodování o akreditacích a samozřejmě také tento návrh upravuje postavení a působení zahraničních vysokých škol a jejich poboček na území ČR, stanoví podmínky řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky a pozbytí platnosti vysokoškolského diplomu, a řízení o vyslovení neplatnosti jmenování docentem. Také napravuje některé dílčí nedostatky právní úpravy, např. v oblasti dosavadních praktických zkušeností. Na základě těchto praktických zkušeností zpoplatňuje podání žádosti a uznání zahraničního dokladu o vysokoškolském vzdělání apod.

Průběh projednávání. Vláda schválila návrh zákona v březnu 2015. V Poslanecké sněmovně byl následně projednán tento návrh tak, že zejm. se diskutovalo v oblasti práv fakult a také z hlediska jmenování profesorů. Zatímco v případě práv fakult byl změněn významným způsobem § 24 proti vládnímu návrhu, v případě jmenování profesorů byl zachován vládní návrh z hlediska drobné úpravy procedury. A sněmovna odmítla všechny pozměňovací návrhy, které zasahovaly do stávajících pravomocí prezidenta republiky.

Se všemi změnami Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas. Pouze k jednomu návrhu jsem zaujala neutrální stanovisko. Jednalo se právě o onu citlivou věc práv fakult kontra práv univerzit nebo vysokých škol, chcete-li. Tady chci říci, že se domnívám, že je zcela na místě, že jsem neutrální stanovisko zaujala, protože z hlediska autonomie vysokých škol se upřímně necítím jako exekutivní orgán povolána k tomu, abych rozhodcovala tehdy, pokud v případě pracovněprávních vztahů nejsou ve shodě reprezentace vysokých škol, tzn. Rada vysokých škol a Česká konference rektorů.

Výsledek zákona pokládám za dobrý základ pro další rozvoj našeho vysokého školství a samozřejmě děkuji za projednání v Senátu, doposud tedy v obou výborech. I podporu senátorů a senátorek v rámci projednání zákona ve výborech. A věřím a těším se na rozpravu, která bude následovat.

Děkuji vám v tuto chvíli za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní ministryně, děkuji za představení zákona. Návrh projednal ústavněprávní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 193/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo 193/1. Zpravodajskou výboru je paní senátorka Eva Syková, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové, předložený návrh zákona představuje, jak už bylo řečeno, komplexní novelu zákona o vysokých školách a je třeba ocenit, že se ji v Poslanecké sněmovně konečně podařilo schválit. Zahrnuje, ... myslím, že to tady bylo řečeno hodně rychle a už jste všichni unavení, ale já bych přeci jen některé věci ještě jednou zopakovala.

Zahrnuje zejm. změny v oblasti akreditace studijních programů včetně zřízení nového Národního akreditačního ústavu a změny v oblasti hodnocení kvality. V reakci na nepřijatelnou praxi, která se rozvinula na některých vysokých školách, novela stanovuje podmínky odnímání akademických titulů. Upravuje také pravidla pro působení zahraničních škol na území ČR. Není možné, abych se věnovala všem aspektům novely, ale podrobně o ně můžete požádat paní ministryni.

Průběh projednávání v Poslanecké sněmovně byl také částečně rychle shrnut, ale k předložené novele zákona byl v Poslanecké sněmovně podán vysoký počet pozměňovacích návrhů. Nejvíce se v Poslanecké sněmovně debatovalo o jmenování profesorů prezidentem. Žádný z podaných pozměňovacích návrhů ale předkladatel nedoporučil a ve 3. čtení byly všechny zamítnuty.

Téměř jednoznačně byly přijaty pozměňovací návrhy školského výboru, celkem 41. Vyjma drobných formulačních změn byla v novele zákona o vysokých školách definice mimořádného profesora, nová úprava zpracování údajů o uměleckých výstupech a zpřesňující úprava názvů oborů. Celkem tři pozměňovací návrhy byly podány k § 24, upravujícím práva fakult, o kterém bych se ještě chtěla podrobněji zmínit. Prošel pouze návrh pana poslance Svobody, který straní zájmům fakult a může zkomplikovat postavení rektora.

Paní ministryně k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko a Poslanecká sněmovna jej schválila. Důsledkem přijetí návrhu je nová úprava pravomocí fakulty v oblasti pracovněprávních vztahů: „Záležitosti podle odstavce 1, písmene e) orgán fakulty předem projednává s rektorem veřejné vysoké školy. Rektor a orgán fakulty se mohou dohodnout na omezení rozsahu záležitostí, které jsou takto projednávány.” To bych tedy chtěla zdůraznit.

Já se domnívám, že takto Poslaneckou sněmovnou schválená úprava bude v praxi působit aplikační obtíže, a to zejména proto, že z jejího znění není zřejmé, jakým způsobem bude projednávání pracovněprávních záležitostí vlastně probíhat, do jaké míry bude mít rektor vliv na výsledná rozhodnutí a co se stane, pokud se rektor a orgán fakulty nedohodnou.

Takto vágní úprava může nejen rektorovi, ale i vysoké škole zásadně ztížit rozhodování v pracovněprávních záležitostech, které jsou podstatné pro vysokou školu jako celek. Velké obtíže to může přinést např. v souvislosti se zavedením institucionální akreditace.

Návrh zákona byl v Senátu tedy přikázán VVVK, který je výborem garančním. Náš výbor se zabýval návrhem zákona na své 19. schůzi ve středu 24. 2.

Během rozpravy byly předloženy tři pozměňovací návrhy. Ráda bych vás s nimi seznámila.

První pozměňovací návrh, kterého jsem byla předkladatelkou já, se týkal již zmiňovaného § 24 zákona o vysokých školách a rozdělení pravomocí v pracovněprávních vztazích mezi rektora a děkany. Jeho podstatou bylo přesunutí pracovněprávních vztahů z § 24, odst. 1 písm. e) do § 24, odst. 2, a vypuštění odst. 4. Tím by veřejné vysoké škole bylo umožněno stanovit rozsah pravomocí fakulty v pracovněprávních záležitostech ve statutu veřejné vysoké školy a bylo by vše jasně řečeno.

Druhým pozměňovacím návrhem jsem reagovala na snahu některých poslanců řešit problém s tzv. létajícími profesory, tedy akademickými pracovníky, kteří paralelně působí na velkém množství vysokých škol. Přílepkem k novele zákona o podpoře sportu by takováto věc, podle informací z kuloárů, měla být řešena. Na schůzi našeho výboru předkladatel zastoupený paní náměstkyní Prudíkovou sdělil, že o řešení v podobě přílepku je informován.

Osobně jsem navrhovala úpravu přímo v zákoně o vysokých školách, konkrétně podmínění výdělečné činnosti na jiné vysoké škole souhlasem zaměstnavatele v kombinaci s fikcí souhlasu zaměstnavatele pro pracovní poměry vzniklé před účinností novely.

Třetí návrh týkající se uchazečů se týkal uchazečů o studium na Policejní akademii a podal jej pan senátor Oberpfalzer. Navrhoval vypuštění bodu 281 a zachování původního znění § 95, odstavce 3 zákona o vysokých školách, tj. aby se požadavky ministerstva vnitra při přijímání ke studiu vztahovaly pouze na příslušníky Policie ČR, nikoli na všechny uchazeče.

Po dlouhé diskusi, v níž vystoupili také zástupci České konference rektorů a Rady vysokých škol VVVK pozměňovací návrhy neschválil a doporučil Senátu schválit předložený návrh v postoupeném znění.

Oba senátní výbory, kterým byl návrh zákona přikázán, doporučují Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A jelikož, jak tady bylo řečeno, nebylo by asi vhodné ten zákon vracet do Poslanecké sněmovny, tak já svůj pozměňovací návrh podávat nebudu. Tolik asi zatím k mé zpravodajské zprávě.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, paní senátorko, děkuji za zpravodajskou zprávu a nyní vystoupí v zastoupení pana Miroslava Antla pan senátor Miloš Malý za ústavněprávní výbor. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, paní ministryně, dámy a pánové, vzhledem k pokročilé době se omezím na velmi stručné seznámení s 80. usnesením ústavněprávního výboru, které bylo přijato na 19. schůzi, která se konala 17. února. Výbor doporučuje schválit projednávaný návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem pro projednání na dnešní schůzi Senátu pana senátora Antla, který mě požádal o zastoupení. A téhož pověřuje se seznámením s tímto usnesením pana předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. A to je ze zpravodajských zpráv všechno. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Václav Hampl, prosím.

Senátor Václav Hampl:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, bylo tady zmíněno, že tato novela dospěla sem do této komory po zhruba 10 letech, a to mi nedá přeci jen k tomu vystoupit, protože osm z těch deseti let jsem byl v předsednictvu České konference rektorů, nějakou dobu i předsedou. Zažil jsem za tu dobu práci osmi ministrů na novele vysokoškolského zákona. A nezbývá tedy, než skutečně vyjádřit potěšení, že tato neuvěřitelně dlouhá a úsilím naplněná doba dospěla k tomuto momentu. Myslím si, že tady je to opravdu na poklonu paní ministryni a jejímu týmu, ale i jejímu předchůdci Petru Fialovi jakožto i mému předchůdci v roli předsedy České konference rektorů. Rozhodně stojí za to, ocenit i nezměrné úsilí České konference rektorů a Rady vysokých škol, zvláště v tom závěrečném posledním období a ostatně všem účastníkům, kteří na tom pracovali, bylo jich opravdu hodně.

Musím říci, že považuji za velmi dobré, že za ta léta se ta idea zákona hodně posunula od původních představ o radikální přeměně veřejných vysokých škol z veřejnoprávních institucí na politicky řízené korporátní firmy, které před lety akcentovala tzv. Bílá kniha terciárního vzdělávání. Nyní máme novelu, která, myslím, při správném uchopení, a to je docela důležité, při správné implementaci nebo při dobré implementaci má šanci potřebným způsobem zefektivnit činnost vysokých škol, zvýšit jejich kvalitu a při tom zachovávat jejich akademický charakter.

Důležité podle mě je, že ta novela zachovává jádro nynějšího vysokoškolského zákona. Ten je totiž ve své podstatě velmi dobrý, nepřestává mě naplňovat údivem, jak několik měsíců po konci komunistického režimu jsme měli přijatý velmi moderní vysokoškolský zákon na tu dobu, který skoro ze dne na den, řekl bych, přetočil vysoké školy na trajektorii, která je v dnešní Evropě zcela moderní, zcela současná. Ten zákon samozřejmě byl potom v roce 1998 zásadně inovován, ale pořád v té stejné kontuře. A nyní se ji v zásadě toho podstatného dobrého držíme.

Říkává se občas, že novela je hlavně o akreditačním mechanismu a procesu. To je jistě pravda po té, řekněme, právně-technologické stránce, ale myslím, že podstata toho, co se novela snaží přinést, je jednoznačný důraz na systematickou péči o kvalitu jednotlivých vysokých škol a vůbec vysokoškolského vzdělávání. A akreditace studijních programů a zejm. nově zaváděná institucionální akreditace jsou potom klíčovým prvkem tohoto zaostření na kvalitu.

Připomínám, že sebelepší zákon může být naplněn ne úplně šťastným způsobem i tady bude na tom hodně záležet, abychom tu akreditační praxi nepřevedli na nějaké další složité byrokratické cvičení, ale skutečný důraz byl na kvalitu. V tom zásadní roli bude mít nově vytvořený Národní akreditační úřad, který nahradí stávající model založený na Akreditační komisi a poněkud nestandardním dvojkolejném posuzování akreditačních žádostí ze strany Ministerstva školství a Akreditační komise.

Nedá mi to zdůraznit, že práce jednotlivých členů Akreditační komise celé ty roky je obdivuhodná. Myslím, že jsou to lidé, kteří skutečně nad rámec svých standardních pracovních povinností odpracovali neuvěřitelně mnoho pro kvalitu vysokých škol. Ale ten institucionální rámec pro jejich fungování se prostě přežil a je nutno ho inovovat.

Já si myslím, že vznik Národního akreditačního úřadu jakožto samostatného správního úřadu je jednoznačně pozitivním krokem. Klíčová je jeho nezávislost a také budoucí rozhodovací praxe, která musí být přísná a přitom transparentní. A proto myslím, že ve vedení tohoto úřadu musí být směs respektovaných osob jak z řad lidí, kteří mají konkrétní praktické zkušenosti s chodem vysokých škol a znalost jednotlivých vědních oborů, řekněme lidé z akademické sféry na jedné straně, ale i osoby s dlouholetou expertní znalostí systému fungování a řízení a financování ostatně do jisté míry vysokých škol a také osvícení představitelé profesních komor, zaměstnavatelů a podobně.

Bylo tu zmíněno, že debata během přípravy zákona běžela také hodně o způsobu jmenování profesorů, to je i mediálně oblíbené téma. Fakticky z hlediska toho zákona to rozhodně není nejdůležitější téma, v principu si myslím, že si lze představit dva modely. Ten současný, který máme teď, kdy role hlavy státu je skutečně symbolické přiznání se veřejnosti k tomu, že respektuje akademickou kvalifikaci vysokých škol, nebo potom zcela odlišný mechanismus, kdy by profesury byly skutečně funkčními místy jednotlivých vysokých škol. Návrh se přiklání k té první variantě. Já ho považuji v našich podmínkách za zaběhaný, rozhodně funkční a myslím si, že takto je v pořádku to schválit v tuto chvíli.

Důležitou oblastí, které ovšem ta novela se bohužel vyhnula, nebo toho se moc netýká, je problematika financování veřejných vysokých škol, to je také dlouhodobá bolest, a teď nemyslím otázky výše finančních prostředků, to je také dlouhodobá bolest. Ale myslím spíše to, že vysoké školy by strašně moc potřebovaly v ČR fungovat v podobném režimu, jako fungují v některých evropských zemích, neřkuli mimoevropských, a to je víceleté financování. Tak, aby se neplánovalo finančně z roku na rok, nebo přesněji řečeno, řekněme, z března do listopadu, v praxi. Čili nějaký víceletý rámec. Ale to je prostě věc, která v českých podmínkách je značně nejednoduchá, nemáme ji tady.

A pak druhá věc, která se týká financování, to je takové to, že vysoké školy lepí prostředky ze dvou hlavních šuplíků, ze dvou hlavních zdrojů veřejných prostředků – na vzdělávání a na vědeckou činnost. Kromě toho mají často ve velmi velké míře další prostředky třeba z mezinárodních grantových projektů apod. A toto nějakým způsobem zjednodušit, to účtování, by bylo velmi dobře. Ale s tím si počkáme na nějakou další větší novelu.

Ostatně v současné době si myslím, že by vysokým školám velmi pomohlo, kdyby polevil ten v poslední době rostoucí tlak dalších a dalších vykazovacích a byrokratických povinností, které se na vysoké školy valí, zejména z Letenské ulice. Mluvili jsme tady při tom předchozím bodu o tom, že různé ty vykazovací povinnosti jsou zátěží pro podnikatele. Ony jsou velkou zátěží i pro veřejné vysoké školy.

Ještě bych se chtěl vyjádřit, kdybyste dovolili, k tomu § 24, to je rozdělení kompetencí mezi fakulty, potažmo děkany, na jedné straně a celou univerzitní úroveň, reprezentovanou rektorem, na druhé straně. Paragraf 24 to je věc, která podle mě byla vůbec největší slabinou toho dosavadního zákona. Já jsem ho na začátku pochválil, že je docela dobrý, ale ten § 24 byl obrovsky riskantní, protože ten vlastně dělal to, že v řadě důležitých věcí pravomoce ležely na straně děkanů, ale odpovědnost ležela na straně rektora. V principu ten § 24 umožňoval, aby některý děkan legálně vytuneloval celou univerzitu, rektor by se na to smutně díval a šel za to bručet. Když to trochu nadsadím, ale ne moc. To, že se to zatím nestalo, je prostě důsledek toho, že se lidé, zdá se, občas chovají o něco slušněji, než by jim zákony umožňovaly. A to novelizované znění zásadně napravuje tenhle problém.

A má pravdu paní profesorka Syková, že by to mohl napravovat ještě o něco víc, kdyby tam nebyl ten pozměňovací návrh, který vznikl v Poslanecké sněmovně. Ale já jsem, musím říct, čím dál víc přesvědčen, že to současné znění je vlastně docela dobré, protože ono dává mnohem větší část těch pravomocí z děkana na rektora, ale přitom zachovává přece jen ten trochu zase kolegiátní charakter těch vysokých škol, který k němu prostě tradičně patří, a tomu prostředí založeném na intelektu rozhodně dělá dobře. Takže v tomto bych se k tomu přiklonil.

Létající profesoři. Bylo to tu už zmíněno. Tam je zase jedna zdánlivá drobnost v té novele, kterou máme před sebou, která ale v tom ve skutečnosti může udělat obrovský rozdíl. Existuje už řadu let databáze habilitovaných osob, docentů a profesorů, ze které je poznat, na kolika škola který docent a profesor působí, jakou výší úvazku apod. To je hrozně užitečný nástroj třeba pro tu současnou akreditační komisi, která se může rozhodnout, nebo která z toho může zjistit, že někdo opravdu má 5 úvazků na velmi různých vysokých školách apod. A podle toho se rozhodovat u té akreditace.

Ale dosud do té databáze neměli přístup ti akademičtí šéfové – děkani a rektoři. Čili ti vlastně byli odkázáni jenom na dobrou vůli těch létajících profesorů, že jim o tom řeknou, že jsou létající, nebo že se o tom nějak nesystematicky doslechnou. Ale do té databáze nemohli.

Ta novela zavádí tu možnost, že do té databáze mohou nahlížet, a tím pádem vlastně mají mnohem lepší manévrovací prostor, relativně standardními prostředky ten problém s létajícími profesory zásadně řešit. A proto si myslím, že nyní nějaké dodatečné pozměňovací návrhy nebo přílepky vlastně nejsou nutné. Pojďme to nechat běžet takhle, uvidíme, jak to vysoké školy budou zvládat pomocí toho nástroje, který tímto dostávají. Když tak potom, kdyby to nestačilo, tak pak podle mě je čas na to svědomitě připravit nějakou další novelu.

Pro úplnost bych ještě zmínil to, že tam jsou také zpřesnění, která se týkají soukromých vysokých škol. Tam zase z mého pohledu – mohlo by to jít možná i dále, ale zaplaťpánbůh za to, a zejména nová regulace, která se týká poboček zahraničních vysokých škol v ČR – zase dlouholetá bolest, na kterou vlastně dosud nebyly nástroje. Je dobře, že se spraví.

Sociální stipendium – zase mediálně celkem vděčné téma – já si myslím, že tady je důležitější než ta přesná částka, to, že se změnila ta cifra z fixního čísla napsaného v zákoně na nějaký algoritmus, nějaký odvozený od minimální mzdy, což si myslím, že je prostě legislativně čistší.

Na závěr dovolte jednu takovou možná osobnější poznámku. Když jsem byl rektorem Univerzity Karlovy, tak jsem docela usiloval o jednu droboulinkou změnu ve vysokoškolském zákoně, a ta se touto novelou také realizuje. Podle nyní platného vysokoškolského zákona – jméno mé univerzity je Univerzita Karlova v Praze. Ona ve skutečnosti historicky je v Praze, ale mnoho desetiletí už je taky v Plzni a v Hradci Králové. To přízvisko "v Praze" tam nedává moc smysl. Jsem rád, že bude-li tato novela přijata, tak prostě budeme Univerzita Karlova. Tečka.

Takže když to shrnu, myslím, že ta novela je v tuto chvíli věc, která zaslouží podporu. Myslím si, že by bylo zbytečné a velmi málo přínosné to vracet Poslanecké sněmovně. Přikláním se k tomu, abychom tu novelu schválili tak, jak nám ji předložila Poslanecká sněmovna.

Děkuji vám moc za pozornost a za trpělivost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já mám velkou radost, že předřečník, pan profesor Hampl, je spokojený s novelou zákona o vysokých školách. Z mého pohledu vidím určité momenty, z kterých bych úplně nejásala, ale jsem velmi ráda, že to je paní ministryně, a možná mé pochybnosti, nebo, předpokládám, určitě vyvrátí.

Myslím si, že je velice dobré, že se přistoupilo k nastavení hodnocení kvality vysokých škol, a to vnitřní a vnější hodnocení. To hodnocení kvality je velice důležité, protože pamatujeme, co se dělo na plzeňské fakultě, na problémy UJAKu, které se řešily na půdě Senátu – a myslím si, že dosud nejsou zcela dostatečně dořešeny.

Co se týká vnitřního hodnocení, navrhovaného vnitřního hodnocení, bude spočívat v nastavení a aplikaci určených standardů a postupů v rámci jednotlivých vysokých škol a jejich kontinuálního hodnocení. Předpokládám, že ty standardy už existují a že je jasné, jak budou určené standardy vypadat.

Trochu větší problém vidím ve vnějším hodnocení, které by měl provádět akreditační úřad. Dosud byla vlastně akreditační komise, která skončila, nebo která bude končit, a nahradí ji akreditační úřad. Z novely se dozvídáme, že náklady na nový akreditační úřad budou činit 8,5 milionu korun a roční fungování 38 milionů korun. Nevím, jak se k této částce došlo. Trochu mám obavy, že nevím, kdy má novela zákona o vysokých školách vstoupit v platnost, ale že ta vize o vnějším hodnocení by měla být už v této fázi mnohem na vyšší úrovni, lépe specifikována, ale možná, paní ministryně, mně budete oponovat.

Dále, co se mi úplně nelíbí, že v oblasti zahraničních vysokých škol musí projít povolovacím režimem, což si myslím, že je velice důležité jak pro evropské, tak mimoevropské zahraniční školy. Ale bohužel, zahraniční vysoké školy se nestanou součástí soustavy vysokých škol ČR. Nevím úplně proč, ale přijde mi to vůči nim trochu macešské. Je to nerovný přístup pro české a zahraniční vysoké školy.

Co se týká kompetence rektorů, jsem velmi ráda, že pan profesor Hampl je spokojený, že tu není žádný prostor, doufám, k diskusi, že jednotlivé kompetence rektorů jsou, doufám, vyjasněny.

Ještě trochu nejasné vidění ve mně vyvolává tzv. akademický obřad, kde vlastně spadá pod skutkovou podstatu správního deliktu, může to být 500 tisíc – horní hranice jsou 2 miliony. Ptám se, co je adekvátnost, kdy se využije ten akademický obřad, mi není úplně jasné.

To je asi vše. Tak trochu mi připadalo, že je zatím ta novela zákona trochu takový polotovar, ale věřím, paní ministryně, že mně to vyvrátíte.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji, pane předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se prostřednictvím pana předsedy nedomnívám, že by šlo o polotovar. Já mám velice usnadněnou úlohu, protože předchozí vystoupení pana senátora Hampla bylo skutečnou SWOT analýzou, kdy řekl všechno, co je pozitivní a co je na tom zákonu, řekněme, spornější.

Domnívám se, že se jedná o velice dobře vykonstruovaný zákon, jednak pro délku té diskuse, kterou má za sebou, tu anamnézu, která je velice dlouhá, a jednak to, že do něj zasahovaly skutečně osobnosti a osoby, které vysoké škole rozumí. To znamená – přinejmenším Rada vysokých škol a přinejmenším Konference rektorů, když nepočítám řadu ministrů, kteří se na ministerstvu vystřídali. Čili domnívám se, že měl dlouhou a pečlivou přípravu, že ty klady toho zákona víceméně převažují, především otázky akreditací považuji za velice důležité, stejně jako otázky, které se týkají financování vysokých škol. Je tam § 24, o kterém hovořila paní senátorka Syková a pan senátor Hampl. Kdybych to přirovnal k těhotenství, tak je to velice dlouhé těhotenství toho zákona a šikovný porodník do toho přiložil takovou svoji maličkou komplikaci. Ale předpokládám, že pouze maličkou, protože každý zákon musí mít určitou vůli v provádění. Nemůžeme přesně nadiktovat krok od kroku, jak které procesy budou fungovat. Já bych to vůbec nenazýval kulišárnou pana poslance, Poslanecké sněmovny.

Já se domnívám, že tento zákon je vyvážený, že, jak jsem říkal, prošel dlouhou dobou přípravy. Domnívám se, že ve znění, tak, jak jsme ho schválili ve Výboru pro vědu, kulturu a další kvality bychom ho měli schválit.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí paní senátorka Ivana Cabrnochová.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně. Já bych se chtěla vyjádřit k projednávané novele vysokoškolského zákona.

Když jsem se připravovala na dnešní plénum, tak jsem i tento bod projednávala s odborníky, radila jsem se mimo jiné s předsedou Rady vysokých škol, který tuto novelu kvituje.

Uvědomuji si, že jsme dlouhé roky čekali na novelizaci vysokoškolského zákona, že toto je nějaký bod, který vlastně nás posune zase o kousíček dál. I pan kolega Hampl zde zmiňoval pozitiva, která tato novelizace přináší. Upozorňoval na některé věci, které by mohly být ne úplně tak pozitivní.

Já jsem se chtěla zde z tohoto místa obrátit na paní ministryni, aby mi vysvětlila jednu věc, která mě trošku zarazila, a to je to, že vlastně návrh zákona neobsahuje ani zmocnění k vyhlášení úplného znění novelizace zákona ve Sbírce zákonů, a adresáti normy – tedy ti, kteří by tento zákon měli používat nejvíce, budou odkázáni na komerční poskytování úplného znění, tedy studenti, akademičtí pracovníci. Co je důvodem tohoto? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Paní kolegyně Cabrnochová byla poslední přihlášená do rozpravy, takže rozpravu uzavírám. A nyní prosím paní ministryni jako předkladatelku návrhu zákona, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi poděkovat za proběhlou rozpravu. Zejména bych chtěla reagovat nejprve na slova zpravodajky, co se týká právě možných úprav § 24, to znamená vyvážení práv děkanů – kontra práv rektorů z hlediska pracovně-právních vztahů.

Já se domnívám, že to stávající znění je uchopitelné praxí, protože umožňuje tedy sice projednání každé věci ze strany, iniciované ze strany děkana právě rektorem, nicméně zároveň počítá s možností, že se mohou dohodnout na způsobu odlišném. Z tohoto pohledu – byť v tom zákoně není přesně stanoveno, jak se dohodnou, to znamená jestli prostřednictvím statutu, jakou formou, takže praxe se s tím dokáže vypořádat, a že nebude docházet k situacím, které se obávají ty největší univerzity – že by byli zahlceni administrativou a vlastně nemohli řádně vykonávat své povinnosti. Věřím, že v tomto akademické prostředí bude respektovat ten stávající stav, že bude respektovat i to, že rektoři mají vyšší míru odpovědnosti do budoucna v případě například institucionální akreditace, že například na tuto situaci budou ty dohody mezi děkany a rektory pamatovat.

Chtěla bych také ocenit jak Českou konferenci rektorů, tak Radu vysokých škol, že se skutečně snažila ve všech případech podpořit tuto novelu i dosáhnout kompromisu nebo dokonce konsensu. Ve většině případů se to podařilo, v tomto případě bohužel se ten soulad nalézt nepodařilo. Nicméně nemám obavu, že bychom nedokázali tuto situaci zvládnout.

Co se týká létajících profesorů, tak jenom bych chtěl říci, že také se domnívám, ve shodě s panem profesorem Hamplem, že máme zde určitou příležitost v kombinaci právě ze strany standardů kvality budoucích akreditací a kombinací právě rejstříku, registru profesorů a docentů, že nám to dává v těch nadcházejících třech letech prostor v rámci přeakreditace všech oborů skutečně nastavit kvalitu vzdělávání i z hlediska těch pedagogických, akademických sborů tak, aby k této praxi nedocházelo.

Co se týče financování, tak souhlasím s těmi příspěvky, že je to určitě věc, které se nevyhneme. A změna financování vysokých škol je bezpochyby nutná. V tuto chvíli je situace taková, že pracujeme s narovnáním rozpočtu 2017. Propad, ke kterému došlo meziročně v rámci předchozích let, minimálně z hlediska rozpočtu, a máme ambici právě z hlediska výhledu financování skutečně zajistit vysokým školám v roce 2018 a 2019 jasné financování, tak, aby v horizontu tří let měly jistotu.

Co se týká novely vysokoškolského zákona, která bude řešit financování, předpokládám na základě dosavadních jednání v rámci expertní skupiny, že bychom postupovali evolučně, nikoli revolučně, zase novelou vysokoškolského zákona. Se změnami v principech financování vysokých škol bude seznámena Tripartita v pondělí, bude se o tom diskutovat. A k mému návrhu byli požádáni poprvé v rámci vedení sociálního dialogu také reprezentace vysokých škol, to znamená Rada vysokých škol a Česká konference rektorů.

Co se týká pochybností stavu prováděcích předpisů, tak tady připouštím – a osobně to nepokládám za šťastné, pokud takové věci, jako jsou právě standardy kvality a následně akreditací, nemají zákonodárci úplně v detailu k dispozici v situaci, kdy hlasují. Ale dovolím si nabídnout senátorům a senátorkám, že co se týká informace z hlediska implementace startu Národního akreditačního úřadu a stávajícího stavu prováděcích předpisů, tak bych si dovolila nabídnout, prostřednictvím pana předsedy, svou přítomnost a správu v těchto dvou věcech. Prostřednictvím např. výboru pro vzdělávání, tak, aby senátoři průběžně tyto informace měli a mohli je diskutovat a samozřejmě uplatňovat své náměty.

Co se týká nákladů na Národní akreditační úřad, tak co se týká těch 8,5 milionu Kč, ty budeme hradit ze stávajícího rozpočtu, a máme je k dispozici. Co se týká těch 38 milionů, tak dá se říct, že v podstatě toto je částka, která představuje mandatorní výdaje, odměny reprezentantů Národního akreditačního úřadu i kanceláře. Vycházíme tady z průměrných platů. A já věřím, že ty propočty byly udělány správně.

Co se týká poslední věci, která zazněla, tak úplné znění, byť je to dobrá praxe, která by měla být z hlediska předvídatelnosti a čitelnosti právních předpisů pro adresáty pravidlem, tak pravda je, že z hlediska legislativního procesu je to spíše výjimkou. Já si dovolím avizovat, že v případě těch dalších změn, které nás čekají v rámci školských předpisů, pokud budeme formulovat vládní návrh a posílat ho do Poslanecké sněmovny, a budou tam významné změny z hlediska množství, tak se budu snažit pro příště, aby skutečně na úplné znění bylo pamatováno.

Dovolím si závěrem poděkovat za proběhlou rozpravu a také poděkovat za – věřím, že podporu tohoto vládního návrhu senátorkám a senátorům, vaším prostřednictvím, pane předsedo. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, paní ministryně. A prosím zpravodajku, aby nás seznámila s průběhem diskuze a zejména s návrhem na usnesení.

Senátorka Eva Syková:  V diskusi vystoupili 4 senátoři, 2 senátorky a 2 senátoři. Po přednesení zpravodajských zpráv z obou výborů - oba výbory přijaly usnesení schválit předloženou novelu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A přistoupíme k hlasování.

Přítomno 56 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 29. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 25, registrováno 57, kvorum 29, pro návrh 53, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni a zároveň jí blahopřeji. Děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. To byl poslední bod dnešního dne, budeme pokračovat zítra od 9 hodin, podle pořadu naší schůze. Pan senátor Jiří Hlavatý nechce asi vystoupit... (Senátor Jiří Hlavatý: Ne.) To je omyl... Dobře, děkuji.

Takže zítra v devět hodin!

(Jednání ukončeno v 19.26 hodin.)