Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 23.09.2015

(1. den schůze – 23.09.2015)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 12. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. (Velký hluk v Jednacím sále.).

Oceňuji, že někteří z vás jste velmi dobří řečníci, ale, prosím, nechte si to na jinou příležitost, nyní bych prosil, abyste se věnovali pořadu této schůze a ukončili své rozhovory.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 9. září 2015. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Petr Bratský, Tomáš Grulich, Eliška Wagnerová, Emilie Třísková, Karel Kratochvíle, Patrik Kunčar a Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí našeho Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Milan Pešák a Jozef Regec. Ptám se: Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k našemu prvnímu hlasování, znělkou přizveme senátorky a senátory z předsálí.

Budeme hlasovat o ověřovatelích 12. schůze Senátu, jak jsem navrhl.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování č. 1 bylo registrováno 63 senátorek a senátorů, kvorum 32, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Milan Pešák a Jozef Regec.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 12. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením včerejší schůze Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Organizační výbor na svém včerejším jednání vyhověl předsedovi výboru pro záležitosti Evropské unie Václavu Hamplovi a na pořad schůze Senátu navrhuje tisky č. K 024/10, K 021/10 a K 022/10 a bod Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k aktuálním návrhům Evropské komise na řešení uprchlické krize v Evropské unii.

Organizační výbor rovněž doporučil pevná zařazení jednotlivých bodů dle dispozic jejich navrhovatelů.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan předseda klubu Petr Vícha, který již návrh avizoval a také se přihlásil.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, byl jsem požádán, abych požádal o úpravu pořadu, a sice bod 6 – senátní tisk č. K 024 byl zařazen jako poslední bod, protože nepřijde ministr vnitra a přednesla by jej paní ministryně Kateřina Valachová.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, slyšeli jste návrh. Má někdo z vás další návrh? Není tomu tak. Nejdříve budeme hlasovat o tom, zdali body, které jsem zde četl a včera je navrhl Organizační výbor k doplnění pořadu schůze, to znamená tisky č. K 024/10, K 021/10 a K 022/10 a Návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR k aktuálním návrhům Evropské komise na řešení uprchlické krize v Evropské unii, doplníme na pořad schůze, a pak budeme hlasovat o změně pořadu, tak jak navrhl pan předseda klubu sociální demokracie kolega Petr Vícha.

Takže nebudu pouštět znělku, protože uplynulo pouze několik okamžiků.

Budeme nyní hlasovat o doplnění pořadu schůze tak, jak navrhl včerejší Organizační výbor. Všem jasno?

Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

 Hlasování č. 2, registrováno 67, kvorum 34, pro návrh 65, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o návrhu kolegy Petra Víchy, který navrhuje, aby bod č. 6 v navrženém pořadu, tzn. senátní tisk č. K 024, byl zařazen jako poslední bod dnešního jednání. Ostatní body byly přečíslovány. Všem je jasno, o čem budeme hlasovat?

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 3 , registrováno 69, kvorum 35, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o pořadu schůze jako o celku v duchu přijatých návrhů předchozích dvou hlasování. Všichni srozuměni.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 4, registrováno 69, kvorum 35, pro návrh 65, proti nikdo. Děkuji vám.

Pořad schůze byl schválen a budeme se jím řídit.

A nyní jedna organizační záležitost. Budeme nyní projednávat Návrh Senátu PČR k aktuálním návrhům Evropské komise na řešení uprchlické krize v EU. Vzhledem k tomu, že podle našich rychlostí by úvodní slovo měl mít pan předseda VEU Václav Hampl, ale doporučuji následující změnu. Je tady přítomen na základě dohody s premiérem, který řídí jednání vlády, která mj. jedná o státním rozpočtu, jaksi v termínu, který je už tedy nutný, tak jsme se domluvili, že přijde pan ministr zahraničních věcí.

Navrhuji tedy, aby úvodní slovo k celému úvodnímu tématu, který se týká problematiky migrace a problémů, které s tím souvisí, přednesl pan ministr zahraničních věcí, určitou situační zprávu, a poté by se slova ujal pan předseda našeho VEU.

Jsou nějaké námitky? Není tomu tak. Takže já bych otevřel tento bod

 

Návrh usnesení Senátu PČR k aktuálním návrhům Evropské komise na řešení uprchlické krize v EU

Požádal bych o úvodní slovo pana ministra zahraničních věcí, který by nás uvedl do současné problematiky migrační krize a věcí s tím souvisejících, protože to se bude týkat de facto i některých dalších bodů, které on tady dneska má, protože samozřejmě asi to nebude moci být opomenuto.

Pane ministře, děkuji, že jste přišel. Prosím, ujměte se slova.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Já vám přeji dobré ráno. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi tedy několik slov k bodu, který jste zařadili jako první.

Uprchlická a migrační krize je skutečnou zkouškou akceschopnosti a soudržnosti EU. Hlavní úkol, který Evropa má, je na ni odpovídajícím způsobem zareagovat a být schopna předvést společnou kolektivní akci, která bude znamenat, že jsme schopni mít území členských států pod kontrolou z hlediska příchodu migrantů. Že jsme schopni je evidovat, registrovat a že jsme schopni rozhodovat o tom, jaký správný postup toho či onoho migranta nebo uprchlíka zvolit.

Komise zveřejnila balíček návrhů. Na něm jsme ocenili, že byly kombinací krátkodobých, dlouhodobých opatření. Dotýkaly se klíčových témat, jako je pro nás návrat k návratové politice, nebo návrhy, které upravují návratovou politiku tak, aby skutečně fungovala. Seznam bezpečných zemí, zřízení svěřeneckého fondu. To všechno byly věci, které jsme přivítali, protože jsou základ pro komplexní řešení.

Nicméně včera jednání ministrů vnitra nakonec mělo jeden bod, který, zdá se, z toho získal dominantní postavení, což nás trochu mrzí. A to je rozhodování o relokacích a o počtu uprchlíků, ke kterým se zavazují členské státy, že je přerozdělí. To, proč nás mrzí, že se to soustředilo, třeba to včerejší jednání, především na tento bod, je dáno tím, že jsme přesvědčeni, že samotný bod určení nějakého čísla, ke kterému se zavazujeme, není to, co by samotnou krizi vyřešilo, protože máme zkušenost z posledního rozhodnutí, které bylo učiněno na začátku července. Tam jsme se zavázali k tomu, že se ujmeme 40 tisíc uprchlíků a ČR pak dobrovolným rozhodnutím se přihlásila k 1500. My bohužel vidíme, že od té doby to celé postupovalo poměrně pomalu. A vlastně i dnes mohu říci, že ještě žádného uprchlíka ČR neměla možnost se ujmout, protože nám ho ještě žádné registrační centrum neposlalo, protože zřejmě není schopno, ještě žádné, tu práci odvést.

Takže my máme zkušenost, že sice máme číslo, ale číslo nevede samo k nějaké akci. To je důvod, proč jsme říkali, že je důležité se zabývat takovými věcmi, jako je ochrana vnější hranice; schengenské hranice EU. Je třeba opravdu zřídit – ono se tomu říká hotspot. Já bych to počeštil na registrační centra, která by měla být zřízena ve frontových státech, tedy státech na hranicích. Ta by fungovala tak, že by každý migrant, uprchlík, musel projít tímto centrem a ona by vlastně provedla registraci a byla by základem pro to, abychom se mohli bavit o tom, jak s uprchlíky dále jednat. Jak je dále v Evropě umístit.

Ale vzhledem k tomu, že registrační centra vlastně do této chvíle, v takové podobě, jakou bychom potřebovali, nefungují, tak vlastně máme čísla a nemáme mnoho víc, protože poslední jednání, které bylo včera znamenalo, že ze 120 tisíc, o kterých se mluvilo, se Maďarsko nechtělo ujmout těch svých 54 tisíc. Tak se nakonec jednalo fakticky o jenom 66 tisíc. Zbytek se odložil na další rok. Z 66 tisíc jich 15 tisíc má dělat registrační centrum v Itálii a zbytek Řecko.

Asi si dovedete představit, že v Řecku je situace taková, že tam vlastně teprve vzniká vláda a je velmi nejisté, jak se vlastně Řecko po tom, co bude vláda, k tomu celému postaví, protože to vypadá, že břemeno leží dnes především na Řecku. Dá se trochu předvídat, že to nebude jednoduchá debata s řeckou vládou. To je důvod, proč my pokládáme debatu o číslech za nezajištěnou a proč její premiér stále opakuje, že máme malé jistoty, že tohle bude během tří, čtyř měsíců fungovat, když víme, že samotné rozvržení o čísle ještě skutečně neznamená, že se změní současná situace, kdy bych tak řekl, marně čekáme na uprchlíka, který by nám byl poslán, protože procedura a celý systém registrace se ukazuje, že nejsme stále schopni zadministrovat. A není to tak, že by to bylo jenom na státech, jako je Itálie a Řecko. My vlastně nabízíme také své síly. To by měly být evropské agentury, které by se tady na tom měly podílet. My jsme připraveni tomu pomoci. Česká republika je připravena angažovat se při ochraně vnější hranice EU, materiálně, lidmi, finančně. My jsme nabízeli tuto pomoc víckrát. Stejně tak jsme připraveni se podílet na vyslání úředníků, těch, kteří by skutečně zvládali práci, registraci, v tzv. registračních centrech.

Tím nechci říct, že tohle je jenom tenhle problém, který musíme řešit. To, s čím zřejmě vystoupí dnes premiér v Bruselu, to bude ještě další významná oblast. A tou je, že bychom se měli zabývat situací v zemích, které jsou zdrojové země, ze kterých uprchlíci přicházejí, z táborů, o kterých se mluví – Turecko, Libanon, Jordánsko. Jen bych vás rád upozornil, že to je trošku zavádějící, protože v té debatě vzniká dojem, že např. v Turecku jsou všichni v nějakých táborech. Ono to tak bohužel není.

V táborech v Turecku je dneska, pokud vím, 260 – 300 tisíc uprchlíků a 1,5 milionu je jich volně, což má samozřejmě docela zásadní důsledky. Když si představíte rodinu, která je někde volně v terénu mezi uprchlíky s dětmi, tak bohužel děti nechodí do žádné školy. V té zemi, ať je to Turecko, Libanon, tam nejsou připraveni na to, aby např. Syřani učili děti v syrské škole. Výuka je zajištěna maximálně v táborech, kde to jakžtakž funguje, ale tam je jich dneska menšina, těch uprchlíků.

Abyste si uvědomili, jak je to celé hrozivé, tak tady vlastně vzniká nová generace milionů, která v této chvíli, a vlastně už dlouhodobě, není nijak vzdělávána. Ty děti opravdu nechodí do školy, když jsou v tom volném terénu někde v Turecku. Takže tady se často mluví o pracovních silách, což mi také nepřipadá šťastné. Já se domnívám, že to jsou všechno iluze. Tahle vlna není imigrační vlna, kde my můžeme dělat nějakou politiku pracovních sil. To je nesmysl. Tohle je vlna, která bude těžko zvládnutelná pro každého. A nebude to moc souviset s imigračními politikami. Ty věci se prostě směšují v těch debatách.

Já vás ujišťuji, že tohle není německá imigrační politika, co se dnes děje. Protože to není zdaleka pod kontrolou. Dokonce i ti němečtí experti trhu práce dnes říkají, že se obávají, že malý zlomek těch, kteří k nim přicházejí, budou skutečně schopni zaměstnat. A bude to spíš skupina, které bude nutno nějak pomoci.

Takže opravdu rozlišujme imigrační politiku a rozlišujme tuto vlnu uprchlíků. To jsou dvě věci, které jsou opravdu odlišné. A tohle je něco... (Znělka.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jsem stiskl jiné tlačítko, omlouvám se. Já jsem chtěl zapnout mikrofon a trefil jsem se vedle, omlouvám se.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Takže děkuji. Ale je to pro mě taková připomínka, že bych měl být stručnější. Já jsem si to tak přeložil..

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Takže to, co si myslím, že bude dnes premiér zdůrazňovat v Bruselu – a já bych se ještě rád dnes na vládě účastnil debaty o jeho mandátu, dnes zasedá vláda, nebo bude od desáté hodiny zasedat vláda. Já se přiznám, že bych se rád zúčastnil diskuse, která se bude týkat ještě mandátu, se kterým pojede premiér dnes na jednání Evropské rady. Mohu si dovolit snad předvídat, že premiér bude zdůrazňovat právě toto – abychom se věnovali těmto otázkám, které souvisí s předpoklady fungování Evropy. Asi všichni chápete, že jedna ze základních funkcí státu je být schopen kontrolovat situaci na svých hranicích.

Evropská unie je vlastně také takovýto útvar, který ty hlavní linie má vlastně na té vnější linii. A je to otázka základní věrohodnosti státu, pokud je schopen ty hranice kontrolovat. Taky rozumíte tomu, že celá naše vízová politika a pasy, všechno ztrácí smysl, pokud na hranicích jsou ti, kteří přicházejí s pasem nebo žádají o vízum, když se stanou vzácností, tak to asi zřejmě není atribut. To není něco, co by sneslo atributy státu. Proto, když mluvíme – ono to už dneska zní trochu, jako že tím všichni pořád máváme, ale opravdu ta obnova vnější hranice a schopnost ji kontrolovat i v takové situaci krize, nebo obnovit tu schopnost, že ta hranice je nějakým způsobem kontrolována, že se vytvoří centra, kterými musí každý nově příchozí projít. Tak, aby bylo možné rozhodnout o jeho statusu. Protože Evropa opravdu není schopna přijmout libovolné miliony těch, kteří sem přicházejí.

A vy dobře víte, že mezi těmi, kteří přicházejí, jsou uprchlíci, kteří utíkají z občanských válek, ve kterých jim skutečně jde o život, ale zároveň je tam poměrně velké procento těch, které odcházejí. Na příklad dokonce ani nepřicházejí z Afriky, dokonce přicházejí z Kosova, Albánie a dalších zemí. A teď je otázka, jestli my jsme schopni takto přijímat z bezpečných zemí, jak se tomu říká. To znamená, ze zemí, které de facto nejsou ohrožením života, kde jen pouze dnes nechtějí žít v podmínkách, které jim nepřipadají dobré a chtějí se dostat do prostředí, kde budou mít větší šance.

To je sice pochopitelné, ale domnívám se, že v situaci krize, ve které se nacházíme, by měla mít Evropa právo říci - ano, ale naše kapacity absorbovat jsou omezené, my nemůžeme přijmout všechny. Ekonomická migrace je něco, co musí v této chvíli počkat, protože my musíme řešit humanitární neštěstí, které se stalo. Ale nejde zvládnout všechno. A nejde to zvládnout ani takovými zeměmi, jako je Německo, protože všichni tušíme, že Německo je země, která je schopna velmi dobře zorganizovat věci, a která byla i v minulosti schopná velmi dobře zorganizovat uprchlíky nebo migranty. Dokonce na to mají zákon – residenzpflicht – který funguje, když to zjednoduším, takovým způsobem, že migranti jsou rozčleňováni, rozdělováni nejenom do spolkových zemí, ale dokonce i do regionů. A chtějí-li mít garance nějaké sociální pomoci, tak musí respektovat ten region, do kterého byli posláni. Takže tenhle německý způsob je velice promyšlený a skutečně provádí to rozdělování tím způsobem, které nyní vypadá, že by mělo vzniknout pro celou Evropu.

Tím jsem se snažil naznačit, že Německo skutečně je schopné zvládat asi relativně velké množství imigrantů. Nicméně i to, jak se ukazuje v posledních dnech, tady čelí něčemu, co zvládnout nedokáže. Stačí, když se pobavíte s představiteli Bavorska. Ti už několikrát veřejně řekli, že tohle je něco, co nejsou schopni zvládnout. A začali jednat s centrální vládou, aby učinila kroky, které tomu budou čelit, protože tohle nezvládne ani ten německý systém. A důsledky toho už jsou takové, že došlo k tomu, že Německo začalo uzavírat své hranice. Nebo ne uzavírat, ale začalo provádět kontrolu na hranicích. Dokonce i na hranicích s Českou republikou, jak vám mohou dosvědčit ti, co do Německa jezdí, a s dalšími zeměmi. Ale dokonce v Německu už se chystají návrhy zákonů, které změní třeba zákony, které se týkaly sociálních příspěvků pro uprchlíky. V těch zákonech, v těch předlohách dochází k docela zásadnímu snížení rozsahu té podpory.

Protože si Německo uvědomuje, že tento rozsah podpory znamená, že to vyvolává euforii v Turecku. Teď vám to říkám na základě informací, které mám, že ty informace o tom, že Německo je otevřené uprchlíkům, které zazněly ještě v minulých dnech a týdnech, tak skutečně vedly k euforii v Turecku a k tomu, že dokonce ti profesionální převaděči tam vytvářeli ještě větší hysterii v tom, že musíte rychle vyrazit na cestu, protože jinak se ty dveře zavřou, Německo za chvilku přestane přijímat. Takže oni ještě hnali tu vlnu právě tím, že řekli, v této chvíli je Německo otevřené a vy sebou musíte hodit, protože když to zmeškáte, tak za chvilku bude pozdě.

Byl to faktor neříkám, že jediný, těch faktorů toho, proč ta vlna začala dramaticky růst v posledních měsících nebo v posledních týdnech, dnech, těch je více a bylo by to na složitější debatu. Ale jedním byla i ta euforie, kterou mám doloženou, v prostředí těch táborů nebo i mimo ně, ve kterých vznikla atmosféra, rychle se vydejme na cestu a stihneme se ještě za pár týdnů do toho Německa dostat. A teď se ukázalo, že to je něco, co překračuje schopnosti to zvládnout. Proto říkám a tvrdím, že si to můžeme snad dovolit říci jednoznačně, že nejsme schopni přijmout libovolné množství uprchlíků. A není možné posílat zprávy o tom, že Evropa je takto otevřená všem, protože to je něco, co by zřejmě bylo nezvládnutelné.

Chápete? Je to úplně jednoduché. My můžeme být vstřícní, můžeme pomáhat a musíme pomáhat. Ale já jsem hluboce přesvědčen, že schopnost empatie je jedna ze schopností, na které je založena evropská civilizace. Domnívám se, že pokud bychom v ní selhali, když jde o to pomoci lidem, kteří jsou v nouzi a kteří utíkají a vlastně jim jde o život, tak bychom selhali jako civilizace, jako kultura. A tohle jsou hodnoty, které jsou pro nás nesmírně významné. A myslím si, že kdo je zpochybňuje, tak se opravdu v něčem vyděluje z kultury, která na tomhle založila svou existenci.

A na druhé straně si myslím, že je pravda, že ve chvíli, kdy se to množství začíná zvedat takovým způsobem, tak my musíme mít možnost provést určitá omezení. Třeba to je ta registrace, která rozdělí ekonomické migranty a ty, kteří budou žádat o mezinárodní ochranu a podle toho můžeme je potom buď přijmout, nebo jim říci, bohužel vy, kteří jste z oblasti zemí západního Balkánu a jinde, tak vás v této chvíli nejsme schopni absorbovat, protože to nejsme schopni prostě zvládnout a provést.

A vytvořit tento systém je podle mě i základ debaty o tom, jakým způsobem potom se o uprchlíky v Evropské unii postarat.

Já bych chtěl zdůraznit, že Česká republika se na začátku července zavázala – a to bylo naše dobrovolné rozhodnutí, že přijmeme dalších 1500 uprchlíků. V situaci, kdy už si tady samozřejmě řešíme příliv uprchlíků. Ale ten v České republice má specifickou podobu. Já si dovolím ještě zopakovat číslo, které jsem v posledních dnech mnohokrát uvedl. My jsme v tomto roce obdrželi žádost o mezinárodní ochranu od 990 žadatelů, z toho více než polovina byla z Ukrajiny. Ta druhá největší skupina jsou Kubánci. Ze Sýrie, o které se mluví jako o hlavním zdroji, to v České republice bylo pouze 69 žádostí. A všem jsme vyhověli, všem těm 69.

Takže vidíte, že česká situace je specifická a do této chvíle není úplně srovnatelná s tím, co je v některých jiných zemích. Jiná věc je, že i dlouhodobě jsem přesvědčen, že tady nemusí dojít k nějakým dramatickým změnám, protože ono se ukazuje, že do České republiky přicházejí tradičně třeba ti, kteří odcházejí z Ukrajiny. A víte, že už v této chvíli je v České republice určitý segment lidí, kteří sem přišli z minulosti, je to především z těchto zemí z Východu, a to číslo se říká, že je asi 450 tisíc. A Česká republika dokázala těm lidem nabídnout domov, práci. Myslím si, že je to něco, co jsme předvedli, že jsme schopni zvládnout.

Jiná věc je, že uprchlíci, kteří přicházejí ze zemí jižních, tak se domnívám, že oni skutečně preferují země, ve kterých někoho znají a kde se mohou na někoho obrátit. Ten důvod zájmu o Německo je podle mě také významně spojen s tím, že v Německu existují v místech, jako je Mnichov, Stuttgart, Hamburk apod. silné arabské komunity, které jsou vlastně tou jistotou, kterou oni mají. Přijít do země, kde nikoho neznáte, je obrovský problém asi pro každého.

A tady v České republice, když tady je řekněme 150 tisíc lidí, kteří přišli z Ukrajiny, tak je to samozřejmě pro ně snadnější sem přijít než pro lidi, kteří tady žádné zázemí nemají. A takhle to funguje podle mě i u těchto uprchlíků. A proto těch žádostí, které my dostáváme od uprchlíků, kteří přicházejí balkánskou cestou, je tak relativně málo. Možná, že to je teď trošku zjednodušené, co jsem řekl, ale myslím si, že to je důležitý faktor.

Takže tohle jsou všechno důvody, proč jsme chtěli, abychom v této zemi měli možnost o těch věcech rozhodovat na základě vlastní úvahy. Na základě toho, že to je rozhodnutí, které činí tato vláda a přebírá garanci za to, že je schopna nejenom přijmout uprchlíky, ale že je schopná se o ně také tady nějakým způsobem dále postarat a zajistit to, že budou součástí života společnosti. A ne, že budou žít někde na okraji jako nějaký segment, v ghettu apod. To je něco, co by bylo riskantní z hlediska bezpečnosti státu. A hlavně je to velice nebezpečné, že by se tu začali vytvářet nějací druhořadí občané, kteří by byli součástí šedých ekonomik a velmi snadno by se stávali obětí mafií a organizovaného zločinu.

Takže ten důvod, proč to mít pod kontrolou a proč říci, tohle jsme schopni zvládnout, za to přebíráme garanci. Je důležité obhájit tyto kroky před veřejností. A to byl asi důvod, proč jsme jako vláda necítili mandát, že můžeme souhlasit s něčím takovým, jako je povinný systém kvót a relokace, které by automaticky každý rok rozhodovaly o tisících uprchlících, kteří by přicházeli do této země. S tím, že ani nebyl stanoven strop na ten počet. To znamená, že při špatném scénáři bychom čelili třeba i desetitisícům uprchlíků, které bychom byli povinni přijmout podle nějakého vzorce, který byl navržen. Vlastně to by určitě bylo něco, co by mělo docela významný dopad. A bylo to ve velkém i zápasu s našimi schopnostmi takovou situaci zvládnout. Připadá mi, že česká vláda nemá mandát něco takového podepsat nebo se k tomu přihlásit, protože o ničem takovém jsme nikdy nemluvili ani před volbami, ani v programovém prohlášení vlády. A je to zásadní politická věc.

Takže proto jsme to cítili tak, že nemůžeme souhlasit s nějakým systémem, ve kterém by se najednou z toho, co bylo, vždy suverénním rozhodnutím státu stal výsledek nějakého automatického mechanismu, který by podle vzorce té zemi přiřazoval každý rok nějaké tisíce uprchlíků. A my bychom dokonce podle toho potom byli hodnoceni a eventuálně postiženi, kdybychom to nesplnili.

To nám připadalo, že je tak zásadní změna a tak zásadní politické rozhodnutí, že my, jako vláda, jsme nemohli toto akceptovat. Což se v této chvíli zaplaťpánbůh podařilo odvrátit, protože i rozhodnutí, které bylo učiněno včera, tak není rozhodnutí o nějakém povinném mechanismu rozdělování, který by tu existoval permanentně. Tahle debata úspěšná byla a tohle se myslím v této chvíli podařilo odvrátit.

To, co se včera rozhodlo, je zase jenom rozhodnutí, které má platit dočasně a nemá charakter žádné permanence. Takže ono to vypadá, že jsme prohráli, mně to připadá, že to je taky zjednoduší. Myslím si, že řadu argumentů, které jsme říkali, se nám podařilo sdělit. Já to sám cítím nejvíc, protože jsem o tom mluvil s řadou kolegů. I z těch klíčových představitelů komise, kteří se podepsali na tom návrhu – a můj dojem je, že řadu argumentů dokázali přijmout. Proto se také ten návrh výrazně měnil. I ten včerejší, který se hlasoval, už neměl zdaleka podobu toho, co se možná původně zamýšlelo. A co bylo skutečně povinným mechanismem relokace, který by se vytvořil na příští léta.

Takže já to beru, že to byla obtížná debata. Samozřejmě protože je to krizová situace – a krizová situace je zkouška – a bohužel vy to všichni cítíte asi podobně, že Evropská unie je systém, který právě na krizové situace, jak se ukazuje v posledních letech, zvlášť prostředky na řešení nemá. To se ukázalo stejně tak v ekonomické finanční krizi, to se ukázalo v bankovní krizi, to se ukázalo při řešení řeckého problému.

Ukazuje se, že ve chvílích mimořádného stresu, ať je v různé oblasti, zahraničně politické nebo ekonomické, tak Evropa nemá nástroje.

Celý ten systém 28 států je poměrně docela těžkopádný a schopnost zareagovat rychle, mít po ruce nástroje, které použiji, to se nám bohužel nedaří. Takže procházíme těmito zkouškami, já si samozřejmě přeji, abychom se z nich něco naučili, abychom ty nástroje vyvinuli. Takže teď doháníme to, co chybí v ochraně vnější hranice, registračních center pro velkou masu uprchlíků apod. Na to prostě nástroje Evropa nemá. A máme problém je rychle spustit. To je to, na co my třeba také poukazujeme, že krize běží a my jsme nedokázali předvést, že jsme schopni s ní zacházet podle pravidel. Ta dohoda je komplikovaná se všemi státy jihu, východu apod. Je to těžká diskuse.

Takže já si ale myslím, že naše loajalita k projektu je jedna věc. A druhá věc je, že jsme kritičtí ve chvíli, kdy nám připadá, že se přijímají rozhodnutí, která mají spíše symbolický význam, které jsou spíše gestem. Prostě se napíše nějaké číslo, a já si myslím, že my máme právo říct, že to číslo není podložené. A že to číslo samo o sobě neznamená, že jsme něco vyřešili. Což je asi velmi zjednodušeně i obsah toho, co jsme se snažili v té debatě diskutovat.

Já samozřejmě nemám žádnou radost z toho a nebudu říkat, však ono se ukáže, že jsme měli pravdu. Já z toho žádnou radost nemám, protože my jsme v tom všichni společně namočeni. My potřebujeme ne tady se obviňovat navzájem, nepotřebujeme si dokazovat, kdo má pravdu, my se potřebujeme dohodnout. To je důvod, proč se snažíme jednat. To je důvod, proč jsem sjednával poslední schůzky ministrů Visegrádu a ještě některých tady do Prahy. Účelem není říkat, ten selhal nebo ten to zavinil, účelem je tu společnou kolektivní akci skutečně vyvinout a dokázat předvést občanům, že jsme schopni v prostoru Evropské unie dodržovat pravidla a vytvořit nástroje, kterými tu situaci začneme kontrolovat.

My nemáme jinou možnost, než toto udělat. Že to občas vede ke krizovým situacím, že se neshodneme, to je součást toho, že ten problém je těžký. Je to mimořádně těžký test. Něco podobného jsme si asi neuměli úplně představit, že se může stát. A je to samozřejmě chyba. Byla možnost toto samozřejmě předvídat. Ale ono, jak to víte, v politice se předvídá špatně cokoliv. Těžko se předvídají krize na Ukrajině, nebyla schopnost předvídat ekonomickou krizi. A tady jsme to bohužel také nechytili včas. A přitom, jenom abych upozornil, to, že vývoj šel tímto směrem, toho náznaky jsou už od roku 2007.

To už bych mohl mluvit o prvním náběhu toho, co se vlastně odehrává před námi. Velkým katalyzátorem byla potom Libye a události v Libyi. A samozřejmě, proč to trvalo tak dlouho, než ta uprchlická vlna nastoupila, to také asi souvisí s tím, že se musela vybudovat logistika. To už víme všichni, že rok, rok a půl to trvalo, než převaděčské gangy vytvořily ten logistický systém, který je spojen i s informovaností přes sociální sítě, s nabídkovými listy, s cenami. Skoro dva roky vznikal ten systém a pak se začal rozjíždět v průběhu let 2013, 2014... A teď už vlastně jede naplno.

A kdybyste se mě zeptali, co musíme ještě udělat, abychom to zastavili, tak vám řeknu věc, já to všechno zjednodušuji, a ta mi připadá strašně důležitá. Na jednom příkladu to ukážu. Pokud padne v Sýrii Aleppo, tak to bude znamenat okamžitě dalších 500 tisíc uprchlíků.

To znamená, jedním ze základních a největších balvanů asi té krize je skutečně situace v Sýrii, čtyřletá válka. Jak už kdosi řekl, to je válka stejně dlouhá, jako byla první světová, která musela asi zákonitě tím, jak se vyvíjela, přivést lidi k zoufalství. Přestali věřit tomu, že má smysl čekat na to, až se jim něco stane. Proto se přemístili do těch táborů. A taky to, že v těch táborech se nepodařilo vytvořit podmínky, které by je učinily snesitelné dlouhodobě, tak to je podle mě všechno zanedbání něčeho, co se ukázalo být fatální.

Prostě ukázalo se, jak se nás opravdu týká, co se děje v Sýrii. A my můžeme na to sice jako kdyby zapomenout, že se tam zabíjejí lidé, že tam bylo zabito 200 tisíc lidí, že tam jsou miliony přesídlených, ale ono se nám to vrátí. Ten problém Sýrie je s námi takto těsně spojen. A já samozřejmě vím, že to není tak, že bychom na něj úplně zapomněli v té zahraničně politické rovině, ale podstatné je, že jsme nedokázali najít politické řešení. Že jsme nedokázali vyvinout postup a obnovit i určitou rovnováhu těch zemí, které se v tom zainteresují, na řešení, které by bylo udržitelné a které by udrželo život v Sýrii snesitelný. To si myslím, že je jeden z těch základních problémů, které stále máme.

Já to říkám jenom jako svoje přesvědčení. Já se domnívám, že problém Sýrie leží v srdci a v jádru toho, čemu čelíme. Já vím, že je taky velký problém Afghánistán, o tom bych mohl mluvit hned vzápětí, ale Sýrie je dnes zdrojem největšího počtu uprchlíků. Je to podle mě dnes i ta nejvíce... Já vím, že i Libye je problém. Nicméně o Libyi mám určité informace o tom, že by mohl v poměrně blízkém čase vzniknout zárodek jakési vlády národní jednoty, dohoda mezi Tripolis a Tobrukem. A že by tu mohl vzniknout partner pro mezinárodní společenství, pro Evropskou unii, který by nám pomohl řešit tu situaci i v teritoriálních vodách apod.

A kdyby vznikla tahle vláda, tak by bylo možné také přijmout rezoluci OSN apod. Takže já neříkám, že to je hotové, to bych tedy hodně přeháněl, ale přesto se aspoň blížíme v Libyi možná k něčemu, co by bylo zárodkem nějakého posunu do budoucna. Libye také. Ale přesto tvrdím, že Sýrie je dnes podle mě největší a nejzanedbanější neštěstí a tragédie, která se nám odehrává nedaleko, a kterou jsme nedokázali za čtyři roky ovlivnit pozitivním směrem.

Takže kdybyste se mě ptali, s čím začít, tak mně připadá, že tohle je "the hard the matter", tohle je to nejsilnější jádro problému, kterému čelíme.

Já se tady vlastně snažím říci, že Česká republika je země, která včera tím, že hlasovala a nesouhlasila s tím návrhem, tak to nebylo proto, že bychom se nechtěli podílet na problémech všech těchto kaskádovitě postupujících věcí, které jsou spojeny s migrační vlnou. A myslím si, že se budeme snažit ve všech těchto oblastech angažovat. Já budu předkládat vládě také návrh na navýšení finančních prostředků, které bychom chtěli poskytovat světovému potravinářskému programu, který se snaží zlepšit situaci uprchlíků v táborech v Turecku, Libanonu a Jordánsku. Já se budu snažit, aby se Česká republika maximálně angažovala maximálně podle svých možností na podpoře, aby se zlepšil život v těch táborech.

Já jsem třeba byl v táboře v Zaatari v Jordánsku, kde žije 90 tisíc lidí, a mně přišlo velmi užitečné, co tam děláme, když tam pomáháme vzdělávat mladá děvčata a chlapce. Snažíme se je vybavit pro život dovednostmi. To mi připadalo, že jsou nesmírně užitečné věci. Já bych si přál, abychom to dělali ještě ve větším rozsahu. Takže v celé řadě oblastí je to pro Českou republiku závazek, ke kterému se hlásí. A myslím si, že jsme připraveni se také hlásit k té solidaritě podílení se na řešení té věci v rámci Evropy.

Bylo mnohokrát řečeno – a musím to říct i dnes, že něco podobného můžeme odvrátit pouze, pokud budeme postupovat v Evropě společně. Samotná Česká republika, ani samotné Německo nejsou schopny krizi zvládnout. Jedině společný postup nám dává sílu se s tím vyrovnat. A já věřím, že i ta dnešní debata premiérů bude debatou koncentrovanou na tyhle pozitivní věci, které musíme udělat nebo je musíme zrychlit. Protože zřizování registračních center, to je přesně to, co trvá dlouho. Dokonce i ochrana vnější hranice. Když jsem se díval na to, v jakém čase se má tady postupovat ke zřízení těch stráží, tak jsou to měsíce. A víte, že ta situace je urgentní.

Tak tady neustále ten čas hraje proti nám. Takže já jsem vás chtěl přesvědčit o tom, že tohle, co se stalo včera, je součást velmi těžké situace, ve které si myslím, že my jsme měli právo říci názor a co si o tom myslíme. A že jsme to neříkali proto, že bychom něco bourali, ale spíš proto, abychom přivedli své partnery k tomu, abychom se bavili o těch věcech, které pokládáme za klíčové. A my na sebe vezmeme ty závazky, které nám z dohody v Evropě budou plynout. O tom by neměl nikdo pochybovat.

To, že ten evropský projekt naráží ve chvílích krize na problémy, to by nemělo oslabit naši loajalitu. Protože my z Evropy žijeme v mnoha ohledech, jsme její součástí a přál bych si, abychom to tak vždy cítili. I když je zle. Když je dobře, tak je to snadné, tak nám připadá, že nám Evropa přináší užitek, zaměstnání, živobytí, zisky. Ale i ve chvílích krize, které nyní přicházejí, tak musíme být schopni se podílet na tom, abychom se z té krize společně dostali.

Já jsem se dotkl několika věcí, které mi připadaly zajímavé a snažil jsem se je říkat tak, abych neopakoval to, co se všude píše, a doufám, že vás aspoň některé moje poznámky zaujaly.

Jinak bych to své úvodní slovo ukončil, protože si myslím, že to téma je tak široké, že je pro mě těžké odhadnout, co vás na tom nejvíc zajímá. Ale snad ten úvod byl pro vás trochu srozumitelný. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, také děkuji, a chci jenom upozornit, že projednáváme konkrétní náš bod "Návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR k aktuálním návrhům Evropské komise na řešení uprchlické krize v EU". Máme k tomu usnesení výboru. A já nyní prosím předsedu našeho evropského výboru pro Evropskou unii, aby se ujal slova. Hovoří pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Já především děkuji za vaši ochotu zařadit tento náš návrh evropského výboru na pořad dnešního jednání.

My jsme pevně přesvědčeni, že to je téma nejzásadnější důležitosti. Myslím si, že naše veřejnost zcela právem očekává, že taková tělesa jako parlament, jako Senát v této věci budou aktivní tak říkajíc v reálném čase. Že nám to nebude trvat moc dlouho. Čili to je jeden z projevů ochoty se v této věci angažovat.

Děkuji panu ministrovi za extenzivní a velmi informativní uvedení do současného stavu. Ta situace se vyvíjí každý den. Já si myslím, že je docela důležité si nejen uvědomit, ale asi i komunikovat na veřejnosti to, že pokud jde o faktické migranty, uprchlíky – kategorie samozřejmě nejsou identické – v České republice, tak ten stav, jak říkal pan ministr, není v tuto chvíli žádným způsobem pro nás hrozivý. Čili České republiky by se toto prvoplánově nemuselo týkat. Ale to samozřejmě není pravda. Jednak díky možným relokačním mechanismům, jednak díky tomu, že situace se skutečně velmi rychle vyvíjí, a jednak i díky tomu, že nám rozhodně nemůže být jedno, jak migrační vlna... Nebo vlna... Ona vlna také implikuje něco, co přijde a zase odejde.

Ale ona ta vlna může být docela dost dlouhá, tak co udělá se zbytkem Evropy, co udělá s Německem, to jsou samozřejmě věci, které se nás velmi hodně týkají.

Tato záležitost je, myslím, velmi komplikovaná také tím, že lidé v pohybu je vlastně směs různých motivací, různých důvodů. Na jedné straně jsou to rozhodně lidé ze Sýrie, kde si myslím, že je velmi důležité, abychom si všichni, naše veřejnost, uvědomovali, že to jsou skutečně lidé v beznadějné situaci, jak říkal pan ministr, válka, která trvá stejně dlouho jako trvala první světová válka, a v tuto chvíli není nikde žádné světélko na konci tunelu, čili tam je, myslím, zcela pochopitelné, že tito lidé ztrácení důvěru v to, že se v rozumném čase při délce svého vlastního života budou moci vrátit k nějakému normálnímu životu, a snaží se odpovědně vůči sobě a své rodině situaci nějakým způsobem řešit. To je věc, která by měla evokovat normální, standardní solidaritu a soucit k lidským bytostem ve vážném problému.

Ale k tomu v této vlně je namíchané samozřejmě i poměrně velké množství lidí, pro něž motivace dát se na pochod je podstatně méně dramatická, v některých případech, nebo možná v řadě případů, nevím, až poměrně málo významná.

Toto rozlišit je, myslím, nesmírně důležité. Vede to právě například k otázce "hotspotů", které pořád ne a ne se pořádně rozjet jakožto mechanismus, který by měl toto nějak pomoci rozklíčovat.

Když dovolíte, stručně bych okomentoval návrh usnesení, který máte před sebou. Připomínám, že byl přijat evropským výborem jednomyslně, jednohlasně. A troufl bych si říci, že vzhledem k tomu, že zasedání Evropské rady je mimořádné, neměli jsme tedy možnost se vyjádřit k mandátu vlády, tak svým způsobem toto usnesení, pokud ho přijmeme, by mohlo fungovat jako neoficiální, neformální součást mandátu pro pana premiéra na Evropské radě.

V usnesení jednak deklarujeme, že se budeme zabývat těmi konkrétními materiály, které se na evropské úrovni migrační krize týkají a jsou v nějakém procesu přípravy, zejména otázky kvót, relokací apod., ale i seznam bezpečných zemí, Akční plán Evropské unie v oblasti navracení, velmi důležitá komponenta v řešení této problematiky, a úloha vnější činnosti Evropské unie.

Nicméně přestože budeme mít tyto podklady, kterými se budeme zabývat, považujeme za důležité sel předběžně vyjádřit řekněme v proaktivním smyslu.

Připomínáme, že nadále trváme na těch výhradách, které máme k povinným relokačním mechanismům. Důvody jsme poměrně podrobně uvedli ve svém usnesení, které je v tuto chvíli tři měsíce staré, nicméně mnoho se na tom nezměnilo, nebo přesněji řečeno, vůbec nic.

Možná jenom připomenu – to není součást textu tohoto navrženého usnesení – že v usnesení z června jsme především zdůrazňovali, že v řešení migrační krize především musí pomoci přímá podpora a stabilizace v těch zemích, odkud migranti pocházejí a v tranzitních zemích, přičemž je samozřejmě potřeba také zachraňovat životy, které jsou ohrožené, a také bojovat proti převaděčství. Bude to jeden z bodů našeho dnešního zasedání.

V červnovém usnesení konstatujeme, že povinná relokace neřeší důvody, nesouvisí s ochranou života na moři a také rozhodně nepřispívá ke snížení migračního tlaku, naopak ho možná spíše může podněcovat.

V usnesení také zastáváme názor, že nedobrovolně přemístění migranti budou mít ještě menší motivaci se integrovat do společnosti, která je přijme, budou usilovat o přesun do těch zemí, o které stojí, což zase může mít bezpečnostní rizika, včetně reaktivací převaděčských sítí uvnitř Evropské unie.

A také zdůrazňujeme, že v souladu se zásadou subsidiarity – to je jedna z věcí, kterou je náš job tady kontrolovat v Parlamentu – musí být přemisťování a přesidlování migrantů věcí politického rozhodnutí každého členského státu, protože ten nese odpovědnost za další pobyt osob na svém území, tj. k integraci, zdravotní a sociální služby, bezpečnostní aspekty, a také musí mít možnost vyvolat politickou odpovědnost za případné selhání v těchto oblastech. A to je možné právě jenom na národní úrovni.

To je stručná parafráze relevantnějších bodů z našeho červnového usnesení.

Teď zpátky k návrhu nynějšího usnesení, kde na toto odkazujeme. V usnesení se navrhuje podporovat vládu v jejím stanovisku odmítajícím povinné relokační mechanismy, a zase připomínáme důvody.

Tady bych možná zmínil ještě dva aspekty, které nejsou součástí textu. Jeden je, řekl bych, politicky citlivý, a sice to, že návrhy na kvótové mechanismy sice řeší čísla, ale neřeší lidi, neřeší jací to budou lidé. A tady hrozí v podstatě, řekl bych, riziko nebo výhled jak to může probíhat, že lidé přijdou třeba do Německa, někteří zůstanou, někteří odejdou. A to, kteří zůstanou a kteří odejdou nebude věcí české vlády, nebude věcí našich úřadů, kdo přijde sem. A budou samozřejmě velmi velké rozdíly mezi migranty, ať už jde o jejich zdravotní stav, o jejich jazykové vybavení, o jejich další vzdělavatelnost, o jejich riziko z hlediska bezpečnostních problémů apod. A toto všechno by mělo být mimo kontrolu, mimo vliv naší vlády a našich úřadů.

Druhá věc, kterou bych k tomuto chtěl zmínit, a to je možná také podnět pro pana premiéra na nynější jednání v Evropské radě. Myslím si, že Česká republika by měla usilovat o to, aby relokační mechanismy, pokud budou přijaty, ale byly podmíněny pokrokem v jiných oblastech. Konkrétním příkladem jsou právě "hotspoty", o těch bylo rozhodnuto už před řadou měsíců, finance už na ně proudí řadu měsíců, a skutek, takříkajíc, utek ..... To je, myslím, jeden z docela klíčových aspektů, podchycení migrační vlny, nejenom zúřadování. To je také důležité, aby lidé nezkoušeli jednou to jako Syřané, jednou jako Afghánci, jednou jako Eritrejci pokaždé v jiné zemi, protože někde jim nevzali otisky prvků. To je také důležité. Ale důležitý aspekt "hotspotů" – dostaneme se k tomu podrobněji při našem dnešním posledním bodu – je také idea, že tam by také mohly být zkoncentrovány ty síly, které se týkají bezpečnostních rizik. I "hotspoty" by mohly pomoci právě z hlediska odhalování převaděčských sítí, gangů, které na tomto skutečně takovým hyenovým způsobem žijí. Čili podmínění přijetí těchto relokovaných migrantů reálným doložitelným pokrokem v těch věcech, které se týkají nějakého dostání této vlny pod kontrolu.

V našem navrženém usnesení dále oceňujeme, že se Komise snaží zaměřit na návratovou politiku a spolupráci se třetími zeměmi pokud jde o možnost navracení těch, kteří azyl nezískají, což je velmi důležitý aspekt. A zdůrazňujeme zde, že nám právě chybí realizace těch návrhů Komise, které byly domluveny už na jaře, třeba právě tyto "hotspots".

Konečně připomínáme, že Česká republika se solidárně už dlouhou dobu podílí na řešení situace, například řádným vyřizováním žádostí o azyl podaných na jejím území, přesídlováním ohrožených osob z Balkánu, relokací z Itálie a Řecka na dobrovolném základě, který vznikl v červnu, materiální pomocí v rámci bilaterální spolupráce atd. Těchto věcí je celá řada a je potřeba zdůrazňovat, že Česká republika není země, která by si nad tímto problémem umyla ruce, děláme v té věci hodně. Nicméně v posledním bodu usnesení přesto jsme považovali za vhodné požádat vládu, aby aktivity, které už dělá, dále stupňovala, protože situace se zjevně zhoršuje, zatím se nelepší, čili prvky přímé solidární pomoci členským státům Evropské unie a třetím zemím, které jsou tím nejvíce zasaženy, je důležité podpořit, a to z mého pohledu proto, že z dlouhodobého hlediska může Evropa tuto krizi zvládnout především důrazem na hodnoty, které ji konstituují, a mezi ně rozhodně solidarita a soucit patří. Děkuji vám moc za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  I já vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Jistě jste si všimli, že jsme se vystřídali u řídícího pultíku. Otevírám teď rozpravu k tomuto bodu. Prvním přihlášeným do rozpravy s právem přednosti je pan předseda Senátu Milan Štěch, takže má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Myslím si, že byl přihlášen pan kolega Kubera, ale jestli mu to nebude vadit, já nebudu mít dlouhou řeč.

Chci jenom říci, že navržené usnesení je velmi dobré, je vyvážené, a konec konců to, že bylo jednomyslně přijato ve výboru, svědčí o tom, že jde správným směrem. Vzhledem k tomu, že si myslím, že světové společenství – nyní nemluvím o Evropské unii, ale toto usnesení směřuje samozřejmě k Evropské komisi – obrazně řečeno, a já tento termín používám už nějaký týden, "chytá kocoura za ocas", to znamená, že se pořád mluví o přerozdělení a umístění migrantů, a nezbývá nic jiného, protože uvědomme si, i kdyby Evropská unie nebyla, protože někteří odpůrci Evropské unie říkají, že Evropská unie je k ničemu, alel kdyby Evropská unie nebyla, budeme tento problém řešit stejně, protože tito lidé by do Evropy šli, sice bychom měli mezi zeměmi hraniční kontroly, ale je naprosto jasné, že tito lidé by se chtěli dostat tam, kam se dostat chtějí a těžko bychom proti nim použili nějaké silové donucovací prostředky a byla by to stejně humanitární katastrofa, jak se v současné době z toho vyvíjí.

Chci jenom říci, že nám tam chybí právě jenom ten aspekt, abychom v usnesení upozornili na to, že je potřeba se skutečně soustředit na řešení příčin a problémů tam, odkud tito lidé prchají. Pokud se nezmění klima v zemích, odkud prchají, tento problém bude trvat a veškeré metody jeho řešení budou narážet na odpor, polemiku, budou zdrojem rozbrojů, bude to politicky zneužíváno a další a další věci.

Proto mi dovolte, abych do bodu 4 navrhl doplnění a celý odstavec přečtu. Vhledem k tomu, že to není pozměňovací návrh k senátnímu tisku, který by se týkal zákona, je možné načíst a není potřeba to dávat písemně. Přečtu celý odstavec, abyste viděli, že to navazuje.

Senát Parlamentu České republiky

4. proto nadále podporuje pozici vlády České republiky odmítající relokační mechanismy, které by byly povinné pro členské státy – myslím si, že to pořád platí, protože se bude ještě jednat jasně o mechanismy dlouhodobé, nyní jde jenom o, řekl bych, jednorázové – neboť taková opatření neřeší příčiny současné krize, spíše mohou vést k jejímu prohlubování a nejsou schopna se účinně vypořádat s problémem druhotného pohybu přemístěných osob – dále navrhuji doplnit – přičemž považuje za nezbytně nutné, aby byla řešena samotná příčina vzniku migračních toků všemi dostupnými prostředky v místech, ze kterých migranti přicházejí, a nejen přerozdělování mezi členské státy Evropské unie.

To je návrh na doplnění v tomto bodě. Myslím si, že je to pro nás, jak vás sleduji i jak jsem o tom diskutoval předtím, přijatelný návrh, protože jde na podstatu problému. Nechci ho víc detailně rozebírat, protože by to vedlo k polemice a myslím si, že obecné vyjádření je přijatelné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. Dalším přihlášeným s právem přednosti do rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, můj projev bude poněkud chaotický, ale tomu se nedivte, i situace je poněkud chaotická. Za tu dobu, co my tady budeme o této věci jednat, překročí hranice některých zemí desetitisíce uprchlíků. A my se tady bavíme teď o čísle, které rozdělujeme, ale to je problém, o kterém mluvím dlouho. To je problém desetinné čárky, zkusme se zamyslet nad tím, co se bude dít dál, co se bude dít, až uprchlíků bude pět nebo šest nebo sedm milionů a procento pro Českou republiku bude stejné.

Úspěchy pana ministra Dienstbiera, který tady není, v sociálním začleňování, jsou všem dostatečně známé. Jediný dobrý počin byla skoro likvidace agentury, která nikdy nic nedokázala, ani ta se nepovedla.

Nejde totiž jenom o to, kdo sem přijde, ale co bude dál. A nám se za dvacet let vyřešit problém s jednou malou menšinou nepřizpůsobivých, kde jsme nepokročili ani o milimetr, ač si často namlouváme, že jsme pokročili, nepokročili jsme nikam. A už teď se objevují hlasy, že by tito lidé měli mít hlasovací právo, a pokud ho mít nebudou, tak ho nepochybně budou mít jejich děti, protože k počtu, který teď rozdělujeme, si musíte připočítat minimálně plus čtyři nebo plus šest nebo plus deset. A vím, o čem mluvím, protože pacientů, kteří jezdi do teplických lázní, je relativně málo, ale doprovodu je relativně hodně, a ten právě způsobuje problémy, které máme, které naštěstí jsou dočasné, protože pokud v Kuvajtu nedojde k arabskému jaru, tak oni zase na podzim odjedou. Jen kdyby se tam náhodou něco stalo, tak by tam zůstali, a doufáme, že se to nestane.

Chování Evropy je naprosto neuvěřitelné. Evropa tady páchá harakiri v přímém přenosu a snaží se nám namluvit, že je to jinak. Není to jinak. Paní kancléřka přece nejprve je pozvala, chovala se jak pubertální dívka, co si na facebooku pozvala na narozeniny děti a místo třiceti jich přišlo tři sta a zdemolovaly jim tam dům a ona nevěděla, co s nimi. To je přesně tento příběh. Oni přišli a vy si je teď musíte vzít! To už se zapomnělo, že to byla ona, která říkala, ze Sýrie každého přijmeme, aby týden na to uzavřeli hranice.

Nechtěl bych se opravdu dočkat zprávy Českého rozhlasu a České televize, že jednotky armády Spolkové republiky a dalších zemí překročily hranice České republiky, aby nás donutily dodržovat kvóty. Zkuste si to přečíst, pan Vystrčil o tom bude mluvit. Nikdo z nás to nečetl, možná pan ministr zahraničí to četl. Tam jsou takové věci. My tady zatím diskutujeme ve vzduchu, my jsme si to ještě nikdo nestačil přečíst. Všichni si to přes víkend přečtěte, abyste domysleli, co se bude dít.

Velmi mě zaujal názor Svazu průmyslu a obchodu, který sice velmi hezky říkal, že je ochoten okamžitě přijmout pět tisíc zaměstnanců, což mě příjemně překvapilo, když je tady 400 tisíc nezaměstnaných, proč tu práci nenabídne jim. Údajně to nejsou jaksi sortimentně rozdělení lidé pro tuto práci, jsem zvědav, jakou bude mít pro tyto lidi. Bude to tak, že on si samozřejmě vybere kvalifikované a státu a radnicím, a mě zaujalo to, co tady říkal pan ministr, a vyděsilo mě to, že tak jako Spolková republika rozděluje migranty do jednotlivých spolkových zemí, tak předpokládám, že vláda přijde s tím, že rozdělí imigranty do jednotlivých obcí, nejlépe obcí s rozšířenou působností, a obcím s rozšířenou působností uloží, aby se o ně postaraly a peníze si našly ve svých rozpočtech, tak jako to udělala se zvýšením platu úředníků, kdy nám je řečeno, od listopadu zvedněte platy o 3 % a peníze si někde najděte. No, to bych uměl taky, já bych zvedl platy všem, kdy by si měly někde peníze najít. Nic nemáme v rozpočtu. To jsou takové hezké předvolební věci, ale pro nás tak hezké nejsou.

Cokoliv vláda udělá, tak jde vždycky bez peněz. A tisíc maličkostí umořilo vola. My na obcích, zejména bývalých okresních městech, jsme z toho již vyřízeni. Dennodenně přijde nejnovější zpráva, že zase přesuneme občanky a pasy na menší, takže my tam kabinky budeme mít nanic. Budeme muset zase lidi propouštět; a do toho přijde paní ministryně s tím, že možná by dávky bylo lepší, aby s ubytovnami nebyl takový binec, že by to rovnou platily opět obce s rozšířenou působností a najaly si na to nějaké lidi... Ono to vypadá, že to nesouvisí. Jen vám řeknu takovou výhrůžku, kterou jsem řekl našim pracovníkům SPODu, to je ochrana dětí. A děti je třeba chránit. Kdybychom postupovali podle zákona, tak každé rodině imigrantů, která tady je, by musely být děti odebrány. Protože v ČR se odebírají děti div za to, že nemají notebook!!! A tady děti žijí v různých podmínkách a nikdo děti neodebírá.

Přijde teď zima. Už vidím dojemné záběry televizí, jak ti chudáci na sněhu, s malými dětmi, tříletými, někde spí na sněhu v parku... Bude to velmi dojemné a je to velmi způsob vydírání. Podívejte se na YouTube, jak to s chlapečkem bylo, který tak celý svět úžasně dojal. Takovéto věci se zneužívají. Pochopitelně, každý takové věci rozumí a děti jsou pro každého z nás, naše děti, vnuci jsou pro nás takovým rodinným stříbrem a samozřejmě takové příběhy nás dojmou...

Velmi dobře to bylo včera v jistém článku od jistého advokáta Tomáše Sokola, že když jedete v přeplněném člunu a ještě deset lidí kolem plave a vy víte, že když jednoho vezmete, tak se člun převrátí. Takže nezbývá, než ho tam nechat. A je to přesně ten příběh. Nebavme se o šedesáti tisících, bavme se o tom, až přijde do Evropy deset miliónů lidí. A až děti jejích dětí budou mít právo volit, tak právo šaría naprosto legálně vznikne tím, že bude prohlasováno v parlamentech. A všechny evropské pupíky ta vlna smete, a když je nesmete tato vlna, tak je smetou extrémistické strany, které zejména v Německu – Konvička, to je nula bodů. Ale v Německu, kde jsou inteligentní extrémisté... Mimochodem, všimněte si, kolik spálili už ubytoven v úžasném demokratickém Německu. V Čechách nic takového se neděje. Tady byly jednotlivé případy. Ono se o tom nepíše. Tuším, bylo jich asi 250 napadení ubytoven, takže ono to není s vítáním imigrantů tak slavné, jak se nám to z německé strany líčí. Ale ve chvíli, až Evropský parlament bude obsazen extrémistickými stranami, tak jsem zvědavý, o čem tady budeme potom debatovat.

A že to riziko tady je, to je naprosto evidentní. Až se situace začne komplikovat, až dojde k prvním teroristickým útokům, protože ty mladé muže už stačí jenom ozbrojit. A z velkého počtu, samozřejmě, že to nejsou teroristi, ale stačí, když z miliónu bude teroristů sto nebo dvě stě. A jsou schopni v dnešní době, kdy marně dáváme do armády... proboha, na hranicích stálo třicet tisíc pohraničníků ozbrojených samopaly a s příkazem střílet. Co naše armáda bude dělat, když bude vycházet jeden voják na tři kilometry? Koho tam bude kde zastavovat? A samozřejmě, že je tam mechanismus.

Já se ptám pana ministra zahraničí, jak to tedy je doopravdy s těmi, že je tady neudržíme? Ale když si tam jenom nahlédnu do materiálu, my je tady udržíme. Protože, my když je tady neudržíme, tak je zastaví německá Policie a čeká nás sankce. Oni budou mít povinnost, aby tady zůstali. Když přejdou hranice, tak tam nebudou mít žádné zabezpečení, takže oni se rádi zase vrátí do chudého Česka...

A to je jenom jeden aspekt. Hodiny bychom mohli mluvit a my se tváříme, jako že o tom nevíme. Vyprávíme si, jak je to bezvadné, jak to všechno zajistíme. Jen tak mimochodem – ti uprchlíci z bezpečných zemí – podívejte se v Praze, jak staví novostavby. Jak se tady staví, to je radost. Od sedmi do sedmi jedou jeřáby. Včera potmě, svítili si baterkami. Bezpečnost práce tedy nebyla úplně optimální na stavbě, ale fungovalo to. Takže tito uprchlíci jsou pro nás relativně nejlepším přínosem, protože ti se integrují. Co když se věci na Ukrajině pohnou jiným směrem a přijde podobné množství do Čech z Ukrajiny? Kde potom bude pan ministr Dienstbier, který tak vykládá, a mimochodem každý ministr vlády mluví. Místopředseda vlády říká něco, ministr vnitra říká, kde má Dienstbier větší byt, kam je dá. Dienstbier říká, patnáct tisíc, žádný problém. Tak jak to vlastně je? Ani vláda si neví rady!

My to tady nevyřešíme. My si tady o tom můžeme povídat a přijímat usnesení. Za mě do usnesení mi tam chybí jediné, aby vláda okamžitě, jak to bude možné, podala žalobu u soudu pro lidská práva ve Štrasburku, a nečekala na to, až to udělají Slováci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším s přednostním právem je pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Zaprvé budu mluvit jiným tónem, ale co do důrazu hlasu, ale myslím s kolegou Kuberou, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ve všem, co tady řekl, zcela jednoznačně souhlasit a podpořit ho!

Mám to také bodově připravené, pár poznámek, čili nebude to nějaké perfektní vystoupení, ale dovolte mi pár poznámek.

Zaprvé chci vyslovit uspokojení s tím, že předseda Senátu tady navrhl doplnění usnesení, pro které jste jednohlasně, jak tady bylo řečeno, hlasovali, ale chyběly tam nejdůležitější věci, které tady pan předseda prostě navrhuje do usnesení doplnit.

Zadruhé bych chtěl ocenit včerejší vystoupení v ČT 24, myslím, že to byl Hyde Park; dvou vystupujících, kteří tam byli. Jeden byl pan Bartošek, druhý byl pan Fiala, protože se neustále vraceli k tomu, že je třeba řešit příčinu tady těchto záležitostí. Mám tady upozornění. To, co jste, pane ministře, tady říkal, tak si myslím, že z osmdesáti procent a mnohokrát opakoval, různé konsekvence. Myslím si, že z osmdesáti procent, my známe. Protože informace si zkrátka najdeme.

Nevím jak vy, ale já jsem dnes a denně konfrontován voliči, svými voliči, formou e-mailů, formou dopisů, formou SMS, formou pozvání na konkrétní jednání, kdy se probudíme, co s tím budeme dělat. Co udělá ČR atd. atd. Protože mezi lidmi je skutečně velká obava. To, co se stalo, je fatální selhání EU! A první krok je ne Merklová. První krok je nečinnost evropských politiků!

Vy jste tady, pane ministře, vysvětloval, jak dlouho se to všechno vyvíjelo. Evropští politici měli několik let informace z jednotlivých ohnisek, kde se to nyní dalo do pohybu, jak se to tam vyvíjí. Neudělali prostě vůbec, vůbec nic.

Myslím si, nejsem expert na ústavní právo, nebo expert na obranu a tak. Ale myslím si, že stát, nebo soustátí, nebo říše, jak chcete. EU je možná soustátí, které si neumí uhlídat, zabezpečit svoji hranici. Tak já si myslím, že je to na hliněných nohách a já si myslím, že zkrátka dříve nebo později, taková říše se rozpadne. Můžete mně oponovat, můžete prostě říkat cokoliv. Miliónů lidí je v pohybu příliš a EU doposud neudělala ani nějaký důrazný mimořádný summit, kde by prostě alespoň řekla, jak se kyvadlová doprava zločineckých mafií ve Středozemním moři, zastaví. Ani to se neudělalo do této chvíle.

Osobně, bohužel nevěřím, že se to nějakým způsobem podaří podchytit a měli bychom tady s tímto vědomím žít. Měli bychom, sice vám neporadím co, měli bychom zkrátka a dobře se přestat ukájet krásnými usneseními. Je potřeba prostě tlačit na vládu, aby vláda nepovolila.

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolego Kubero, nic se nestane. Před chvílí došla SMS, že premiér a většina ministrů ČSSD se přiklání k názoru, že žádná žaloba na EU nebude. To znamená, že Fico a Orbán v tom zůstanou sami.

Co jsem chtěl říci. Pane ministře, měli byste se zabývat příčinami tohoto stavu a měli byste prostě už dnes, proboha, konkrétně říkat, co budete dělat! Vy jste vláda, předseda vlády je členem Evropské rady a vy byste měli dneska říci, co v Sýrii budete dělat. Zatím čtu, že Spojené státy jsou znepokojeny, že se tam angažuje Rusko. Ptám se, co budete dělat a hlavně kdy budete dělat? Kdy co navrhnete, kdy se o tom vůbec začnete bavit, co v Sýrii budete dělat! Zatím se dělá to, že se přikládají další a další, dávají se další a další termíny ruských sankcí.

Ale bez Putina tu Sýrii, vážení přátelé, nevyřešíte. Takže moje otázka, pane ministře je, co budete konkrétně dělat, abyste zastavili proud uprchlíků z těch inkriminovaných oblastí, což je Sýrie, Irák, Libye. Řekl jste, že máte nějaké informace, že v té Libyi se to může možná domluvit. Kéž by to tak bylo.

Vzpomínám si, když prezident Zeman řekl, že Ukrajina je proti Islámskému státu chřipka. Vy konkrétně, pane ministře, jste reagoval, že snad nebudeme dělat nějaké křižácké tažení. Jestli si to dobře pamatuji. Nechci se do nikoho trefovat, bylo by to příliš laciné. Ale jenom nějaké obecné usnesení... Musí se zkrátka udělat něco víc. Já nechci žít ve státě, kde mně velí jedna kancléřka, kde co se šustne, ona řekne a my budeme ve všem jenom říkat, že jsme malí, že nemůžeme a tak dál, atd.

Jestli je mi známo, tak Evropská unie je založena na principu rovnoprávnosti. A ono to funguje trošku jinak. Tak buďte směrem k Evropské unii trošku s hlavou nahoru. Také jsme slyšeli od jednoho ministra, že si budeme uprchlíky vybírat podle profesí. Z toho je vidět, jaké politici měli informace, z toho je vidět, jak je to celé akceschopné a je poslední čas, aby se to nějakým způsobem zavrávoralo.

K té mojí otázce, jednu jsem vám položil: Co konkrétně bude česká vláda iniciovat, aby se to tam zastavilo? Speciálně mě zajímá, kdy začnete řešit Sýrii? A měl jsem tady ještě jednu otázku, jak se postavíte k přehlasování, ale protože tam byly různé ty, že budeme žalovat, i když je pravda, že to říkal předseda KDU-ČSL Bělobrádek, nevím, jak se k tomu postavilo ANO, ale vyjádřením premiéra dneska už je to celkem jasné.

Takže já jsem chtěl mluvit jiným akcentem hlasu, ale nezvládl jsem to. Ale to je jenom proto, že mě to velmi vzrušuje a velmi mě vzrušují usnesení, která nic neřeší. Ta situace je mimořádná. My jsme ústavní činitelé, i když nejsme vláda, a já jsem byl nejméně padesátkrát žádán, abychom my něco dělali. Abychom přestali – nebudu to říkat – mluvit a abychom zkrátka něco udělali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Hlásí se pan ministr Zaorálek, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji. Já jenom, protože jsem byl přímo osloven, tak zareaguji. Já nejsem předseda Evropské rady, jenom abych to upřesnil, aby tady nebyly zmiňovány funkce, které nemám. V této chvíli možná jenom platí to, že jsme předsednickou zemí Visegrádu.

Co se týče toho, co děláme v Sýrii. Já si dovolím říci, že Česká republika je země, která je v té věci angažovaná naprosto mimořádně. My jsme jediná země Evropské unie, která má zastupitelský úřad v Damašku. Jsme "protecting power" dokonce i pro Spojené státy a pro evropské země. A já velmi často slyším uznání za to, co Česká republika v Sýrii dělá.

Pokud bych měl mluvit o tom, co děláme, ne, že začneme dělat v Sýrii. Já si myslím, že my jsme angažováni v Sýrii rozsahem, který ani neodpovídá velikosti této země. Protože by si někdo myslel, co Česká republika chce v tomto prostoru. Ale myslím si, že máme to postavení velice zajímavé. Se Sýrií souvisela má poslední cesta do Íránu, kde jsem se v Teheránu sešel s prezidentem Rúháním, s ministrem zahraničí a s předsedou parlamentu. Když se ptáte, co budeme dělat, tak já jsem tady naznačil, že jde o hledání rovnováhy v tom regionu a hledání politického řešení.

Pokud byste chtěli podrobnější informace, tak by bylo lépe je podat na zahraničním výboru, částečně možná i na uzavřeném jednání, ale tady se teď nebudu pouštět do toho, co se rozhodně nedá odbýt dvěma větami.

Ale odmítám to, co začnete dělat? Česká republika je angažovaná v téhle věci jako málokdo druhý, a myslím si, že ti, kteří se tím zabývají, by vám to velmi rychle potvrdili. A můžeme se o tom pobavit detailně, protože si myslím, že i na základě toho, že tam máme lidi, tak si myslím, že máme informace, které jsou docela cenné. A o ty ostatní informace stojí o to se sdílet.

Takže my jsme ti, kteří si syrský problém uvědomují podle mého velmi zřetelně. I díky vazbám, které tam máme z minulosti. Takže já se o tom nebudu teď rozvykládávat, protože by to bylo nadlouho. Doporučuji to spíše udělat na nějakém zvláštním zasedání. Věnujme se Sýrii, já jsem na to připraven.

Pak tady bylo řečeno, že my v tom necháme Roberta Fica samotného. Já jsem si velmi podrobně přečetl jeho vyjádření, jeho stanoviska ze včerejška. A já jsem z toho pochopil jednoznačně, že Robert Fico nemluví o tom, že by podal žalobu na Evropskou unii, ale o tom, že pokud oni nebudou plnit kvóty, ne, nejde o kvóty, pokud ten svůj kontingent, který by měli vzít, nevezmou, takže jim hrozí tzv. infringement, neboli podání Evropské komise, že porušili to, k čemu se měli hlásit a na základě toho oni, že se budou muset bránit.

Takže tady nejde o to, tak já to chápu z toho, co jsem si ráno přečetl, tak jde o to, že mluvil o tom infringementu a o tom, že Slovensko může čelit, pokud se to takto časem odehraje, za určitých okolností může čelit infringementu. Takže tady není to, že by v něčem zůstal někdo sám. Myslím si, že tady jde o to, co může být důsledkem za nějaké měsíce, pokud by Evropská komise dospěla k závěru, že něco Slovensko neplní. Takže teď nejde podle mě o to, že by někdo někoho opouštěl.

A my jsme rozhodně, co se týče postupu, tak jsme jako Česká republika vycházeli i z té schůzky, které jsme tady měli v pondělí jako ministři zahraničí, my jsme rozhodně tím, jak vystupujeme a to, co děláme, tak nikoho podle mě nepřekvapujeme. A naše stanoviska i naše chování odpovídalo tomu, jak jsme se dohodli. Já tedy ani nepřijímám to, že jsem zaregistroval včera všude, že Visegrád už nefunguje nebo se rozpadá. Já si myslím, že to je v něčem taky velice přehnané.

Tady zaznělo, senátor říkal, že je vzrušený. Víte, mně připadá, že to vzrušení je trošku problém. Protože já bych byl rád, kdybychom se o těch věcech dokázali bavit klidně. Jestli chceme být schopni opravdu něco udělat, tak to chce odložit emoce a bavit se docela klidně o tom, co jsme schopni, jak můžeme přispět a věcně někomu pomoci. Já bych skoro řekl, proboha, nechme už těch emocí. Jednak ony jsou takové, že velmi snadno vyhýbají do extrémů, a tady jde o lidské osudy. Mně se nelíbí kvóty, víte, mně se nelíbí ty řeči o tom, jak budeme někoho distribuovat, mně se nelíbí ani to, jak někdo o tom mluví jako o pracovních silách, protože si myslím, že to je také nepochopení věci.

Max Frisch, ten Švýcar, řekl v roce 1965, když brali gastarbeitery do Německa, tak řekl: "My jsme chtěli pracovní síly a přišli nám lidé." A pak nevěděli, co s tím, protože se ukázalo, že společnost je živý organismus. A jak to udělat, aby ti lidé byli jeho součástí? Přišly pracovní síly a pak se ukázalo, že je problém, jak společně žít. A proto si myslím, že i tady jde o lidi. A my to nesmíme ztrácet ze zřetele. A proto je třeba odmítnout všechny ty extremistické..., právě ty emoce, které se do toho vkládají. A Česká republika přece není země, ve které by mohlo platit to, že my budeme někoho soudit podle toho, jaké je národnosti, jaké je barvy pleti nebo jakého je vyznání. My víme, že to jsou lidé jiné kultury a respektujeme to. To je přece základ, jak funguje Česká republika.

A měli bychom docela chladně uvažovat o tom, jak řešit mimořádnou situaci, která je těžká. A já jsem to říkal včera v nějaké televizi, samozřejmě, že jsme připraveni pomoci. Česká republika je solidární, zodpovědná země a jsme připraveni pomáhat. Víme, že to je naše povinnost, protože empatie je součást naší kulturní výbavy. Ale jiná věc taky je, že musíme mít při tom chladnou hlavu, protože se jedná o něco, co se nedá běžnými prostředky zvládnout.

To je, jako když přijde povodeň, tak taky najednou neplatí..., nemáte většinou vybavení na pětisetletou vodu, zjistíte, že to všechno bere s sebou, a vy máte mimořádnou situaci. A tak se musíme podle toho klidně snažit tu situaci zvládnout. To je to, co jsem tady říkal. My musíme být schopni rozlišit ty, kteří přicházejí, rozlišit ty, kteří jsou v životní nouzi, kteří nemají opravdu, kde by hlavu složili. A rozlišit ty, kteří přicházejí ze zemí, kde vlastně jim nebezpečí nehrozí a jenom by chtěli žít v lepších ekonomických podmínkách. A říci, bohužel, to v této chvíli nelze.

A to udělat s určitou chladnou hlavou, ne říkat, že jsme všichni vzrušeni. Rozumíte, to je normální práce. A není pravda, že se nestalo zase vůbec nic. To je tady taky zjednodušené. Nestalo se nic v těch klíčových věcech. Nebyla zřízena registrační centra a nebyla dostatečně posílena ochrana vnější hranice. Na druhé straně v oblasti zahraniční politiky bych mohl mluvit o velkých aktivitách, které se dělají vůči Sýrii, vůči situaci v Libyi apod. Tzn., to není tak, že by se nedělalo nic. Ale neděje se nic v těch oblastech, které jsou dneska podmínkou toho, aby se obnovil stav, ve kterém budou fungovat pravidla, kde ty věci budeme dostávat pod kontrolu, kde bude třeba platit princip, že každý musí projít registračním centrem, aby se mohlo vůbec s ním dále zacházet. A my musíme být schopni vybudovat v takové síle, abychom tuto mimořádnou situaci zvládli. I kdybychom tam měli dodat sami z ostatních zemí svoje pracovníky, kteří to pomůžou zadministrovat v těch frontových státech, které jsou na hranici.

Takže já bych se přimlouval za to, aby se udržela ta chladná hlava. Zvlášť si myslím, že není třeba cítit vzrušení, že by někdo něco nezvládal v České republice. I kdyby tady byl ministr vnitra, tak vám podá vyčerpávající popis situace v Česku, a rozhodně tam nebude, že bychom my dnes něco nezvládali. Nemáme sice mnoho kapacit, protože řada těch kapacit v minulých letech byla zrušena. A snažíme se, každá vláda skoro schvaluje nějaké zvláštní prostředky právě na řešení migrační krize. Ale je to něco, čím se zabýváme permanentně a domnívám se, víte, že my jsme v situaci... Taky si nemyslete, přátelé, že také to někdy vypadá v té zemi, že si lidé myslí, že obnova těch vnitřních hranic mezi státy by něco vyřešila. To je přece také iluze.

Představa, že kontroly, které dnes děláme – říká se jim "závojové kontroly", které se snaží zjistit, jestli náhodou nám nevnikli na území uprchlíci, o kterých nevíme a snažíme se k nim nějakým způsobem dostat a evidovat, to je dneska skoro účinnější, než kontrola nějaké hranice po celé délce. Takže to nemá tak jednoduchá řešení, ale myslím si, že v České republice to je zvládnutelné. A že v České republice zároveň kromě toho, že musíme zvládat ten prostor vlastní, který podle mě nepředstavuje žádná bezpečnostní rizika, to, co se v něm děje, tak zároveň se musíme snažit podílet se na tom, co by tu vlnu vyřešilo na vnějších hranicích, o které jde dnes podle mě především.

Ale není podle mě důvod k emocím. A hlavně bychom si měli uvědomovat, že jde o lidi a že nesmíme připustit nějaké extrémní uvažování. Protože to je něco, co by skutečně zemi poškodilo. Ten úkol vlády je tu situaci zvládat, přesvědčit vás i občany, že jsme schopni držet věci pod kontrolou, že nám tady nebudou vznikat žádná ghetta, žádné slumy, že toto něco, co by překračovalo naše schopnosti. Tam, kde je třeba přidat peněz a prostředků, přidáváme je.

Dnes se bude schvalovat státní rozpočet, a tam se budou přidávat miliardy právě na to, aby se posílila policie, aby se posílila bezpečnost státu. Ale děláme to v té míře, jak potřebujeme, a prostředky na to máme. Protože Česká republika je ekonomika, která funguje. Takže komplexní udržitelné řešení, to je to, oč máme usilovat, a musíme to dělat trochu s chladnou hlavou. Ty emoce nám nepomáhají.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře, další do rozpravy s právem přednosti je přihlášen pan první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobré dopoledne, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové,

já jsem tady před chvilkou slyšel asi šestkrát, že to máme řešit v klidu, bez emocí atd. Já se přiznám, že když jsem včera sledoval pana ministra Chovance, tak byl v absolutním klidu, ale vevnitř to bublalo, až to nebylo hezké...

Protože to, co včera předvedli ministři vnitra Evropské unie, považuji za obrovský problém, za precedent. Já vím, že jsme si v Lisabonské smlouvě odsouhlasili většinové hlasování atd. Ale rozhodnutí včera přece nebylo o tom, o čem ministři měli jednat. To znamená, o podmínkách, jak řešit ten problém z hlediska bezpečnosti. To bylo politické rozhodnutí, a to přece náleží úplně někomu jinému, a to se mělo odehrávat až dneska.

A to, že kvóty je něco, co se nám nelíbí, a nelíbilo se ani premiérovi a ostatním, to je samozřejmě pravda. Ale nemůžu si pomoct, Evropská unie již řadu let dokazuje, že ona je jako instituce, jako soustátí – a teď já nechci říkat superstát, federace, jak si někteří naivisté myslí, tak Evropská unie je pro období ekonomického růstu a do pohody. V momentě, kdy je krize, Evropská unie selhává. Selhává v plném rozsahu a myslím si, že jsme se vzájemně neposlouchali. A teď myslím spíš kolegy z té západní části, kdy jsme jim říkali mnoho informací. A předpokládám, že pan ministr také hovoří se svými kolegy o našich zkušenostech, které byly. Ať už to bylo 40 let totality, která nás tady ovládá.

Já jsem vždycky o sobě tvrdil, že jsem eurorealista. A věděl jsem o mnoha chybách, které se odehrávají v Evropské unii. Mně dramaticky vadilo pomazánkové máslo a ostatní věci, kterými se Evropská unie zabývá, a neřeší problémy, které se opravdu dotýkají občanů! Ať už jednotlivých států, nebo celé. Tento eurorealista se stal pesimistický eurorealistou...

A proto jsem také včera navečer vydal prohlášení. Přečtu vám ho:

"Rozhodnutí ministrů vnitra o přijetí kvót pro masovou imigraci ukázalo, že Evropská unie ztratila demokratický charakter a menšiny jsou válcované. Pevně věřím, že česká vláda dostojí svým slibům a obrátí se na Evropský soudní dvůr. A ten bude rozhodovat nikoliv politicky, ale podle evropského práva. Evropské unie hned v první velké krizi, které byla vystavena, absolutně selhala, popřela sama sebe a stala se nástrojem moci silných proti menším. Dnešním krokem Evropská unie nakročila do propasti a také všichni víme, že začíná mizet schengenský prostor."

My se teď bavíme o 40 tis. emigrantech, které se budou podle kvót rozdělovat. Evropský parlament odsouhlasil 120 tisíc. Odhady, že se po Evropě pohybuje milion lidí, to je všechno fakt, který musíme mít na zřeteli. Signály o tom, že paní Merkel otevřela náruč, byl spouštěcím mechanismem. Ale o tom už se tady hovořilo.

A já se ptám, kde je příčina? Protože chci-li vyřešit následky, tak musím příčinu. Mně se žádná diktatura nelíbí. Dramaticky nelíbí! Ale obrovské nadšení pro Arabské jaro, to byl přece základ, kdy pokus o export demokracie do zemí, které opravdu nejsou na to připravené, a to nadšení, že budeme jednoho prezidenta (diktátora) odstavovat, to dospělo k tomu, že se tam odehrává občanská válka nejhoršího kalibru. A mně je těch lidí obrovsky líto, ale odhady o tom, kolik je mezi těmi, kteří potřebují humanitární pomoc, kolik je lidí ekonomických, ale kolik je také radikálů, kteří jsou ochotni – a známe to všichni z těch záběrů – konat teroristické věci...

A já si myslím, že Evropská unie selhala v jedné věci. Vždyť snad zpravodajské služby věděly, co se chystá. Vždyť už se to nastartovalo před několika lety. Kde je ochrana vnějších hranic schengenského prostoru? Kde je v podstatě zákonné vymáhání narušení výsostných vod? Co se děje při ilegálním překročení hranic? Vždyť je to trestný čin!

A nemůžeme přece, a já jsem s hrůzou, myslím minulý týden se ve sněmovně na tohle téma diskutovalo, jsem viděl srovnání s tím, co se odehrávalo s emigrační vlnou z České republiky nebo z Maďarska během těch 40 let komunistické diktatury.

To je přece úplně o něčem jiném. A měla nás jedna věc varovat. A tím skončím.

V momentě, kdy se připravovala Lisabonská smlouva, tak se také diskutovalo o tom, že v preambuli by bylo napsáno, že Evropská unie má křesťansko-židovský základ. Bohužel, stromeček v Bruselu loni už nebyl. Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jen krátce tedy po tom, co bylo řečeno. Chtěl jsem předložit doplnění usnesení. Řekněme, že se spokojím s tím, co předložil pan předseda. Je to sice příliš kulantní, ale přesto snad pochopitelné, takže pro tuto změnu, nebo toto doplnění budu hlasovat a nebudu předkládat vlastní.

Chci jenom říct, že Evropská unie se samozřejmě zachovala tak, že selhala. To víme všichni a nikdo z nás to nepopírá. Ale my bychom jako malý stát – v pětisetmilionové unii máme deset milionů korun, tak bychom měli tak trochu odezírat, jak se chovají státy, které jsou malé, a přitom respektované. Jako příklad bych uvedl Izrael. Na nic nečekal a ve chvíli, kdy cítil ohrožení, tak to řešil. Neřešil to ale nějakými filosofickými traktáty svých politiků, kteří vyzývali k pravdě, lásce, pochopení a mluvili o milosrdenství, jako by ho očekávali od někoho jiného, ale když to ohrožení skutečně cítil, tak se bránil vojensky.

Já si myslím, že u nás by měla nastat debata zpět k tomu, abychom obnovili vojenskou službu, měli víc lidí připravených a schopných vůbec bránit naše hranice, protože my teď ani ten počet lidí nemůžeme naplnit. A tím bychom vyslali možná nějaký vzkaz.

Druhá věc, jestliže tady mluvíme o ochraně vnějších schengenských hranic, tak doufám, že všichni tady, ale bylo by dobře, aby to věděli i ve vládě a jinde, věděli, že to nejsou břehy ostrovů Řecka, nejsou to břehy Sicílie či Itálie, ale musíme začít už ve výsostných vodách příslušných států, tedy toho schengenského prostoru. A to se může dít jedině na základě vojenských lodí a vojenské pomoci, tak, jak to dělá Španělsko, ale o tom se moc nemluví. A to jsou – byť to možná nazve někdo jinak, ale to je normální křižácká válka. Já nevím, co to ve vás evokuje, ale ve mně historicky křižácké války evokují něco pozitivního pro Evropu. Ač to bylo konfrontováno a mnohdy motivováno tím, že šlo o majetky a o něco jiného. Nicméně ochrana toho, co tady – čím skončil pan místopředseda Sobotka, tzn. těch našich křesťanských a židovských kořenů, tak z čeho našeho Evropa tak, jak ji známe, vznikla, a na kterých stále ještě trochu stojí, tak nic jiného nám nepomůže.

Ty diskuse, jak je vidět, a diplomatická jednání - k ničemu nevedou. My, kteří jsme zkoušeni daleko méně, pochopitelně, daleko méně, to přiznávám, jako je kolega Kubera coby primátor, a my ostatní, kteří máme sociálně vyloučené komunity ještě z doby, kdy k nám přišli Cikáni z východu – tehdy se tak jmenovali, tak od té doby slyšíme o tom, co bychom měli dělat, jak se nám pomůže. Ale nikdy žádné pomoci se nám nedostalo. A lidé dobře vědí, že to tak bude i teď. Podívejte se na Řecko a jinam. Ony se jim dají poslat peníze, ale oni fakt nevědí zřejmě, co s tou vlnou udělat a zůstávají v tom trochu sami. V Itálii jim v tom brání mafie. Tam chápu, že Itálie zřejmě to má ještě komplikovanější tady v této poloze, nicméně Evropa stejně nezasáhne. To znamená, ochrana vnějších hranic vojenskou silou proti tomu, aby převaděči, kteří na tom vydělávají, tak aby zasáhla.

A že nám nevěří lidé? To se nedivte, oni zase tak hloupí nejsou. Ty řeči, které vedly k tomu – tak, jak to tady bylo řečeno –, že všechny agentury a všechny miliardy, které byly vyhozeny na řešení sociálně vyloučených oblastí a je z toho nic, je z toho nula. Můžu vám říct, že jediná konkrétní věc, a snad dobrá, je, že vláda dala 4 miliardy na to, že tyto lidi můžeme teď zaměstnávat ve veřejné službě. Tak to je úžasná věc, protože je přivedeme trochu k práci, ale jinak se nestalo vůbec nic. A vy si tam poraďte. A lidé to vidí a všichni vědí, že evropští politici stojí zády k přehradě, velké přehradě, která se protrhla, vola se valí, a oni diskutují o tom, kam přerozdělí ten tok. Ale nediskutují, jak ucpat tu díru. Protože my nejsme schopni přece přijmout mnoho milionů lidí.

A dokonce nebylo řečeno, pane ministře, a to si myslím, že by říct Evropa měla, tedy evropské společenství, kolik lidí jsme jako Evropa schopni přijmout. Ale pozor, my všichni víme, že přijmu-li někoho, tak mu musím dát práci, musím vědět, že on se tady zaměstná. To přece nejsou lidi, které tady necháváme na sociálních dávkách. A když jste tady vzpomněli hotspot, úžasná věc, myslím, že to je dobrý počin, ačkoli nefungují, nicméně všichni víme, že my ty lidi, které vyselektujeme, kteří přijdou a jsou to ekonomičtí uprchlíci – a já jsem skutečně přesvědčen, že kdyby... A tak trošku jsme to mnozí zažili, a skutečně v mém případě to nebylo vůbec o život, bylo to snad jenom o vězení, ale trochu tu dobu socialismu známe. Kdy jsme se pohybovali v prostředí, kdy to režimu nevyhovovalo, tak když někdo utíkal z těchto důvodů, a to nechci říct z důvodů, že by ho pověsili, jak to bylo v padesátých letech, nebo že tak, jak je to tam, v Sýrii u těch křesťanů, že vyvraždí celou rodinu, a v jiných státech Afriky, tak když tento člověk přijde a je šťastný, že přežil, tak těžko nám bude demolovat zařízení, že on chce jít někam jinam. To si myslím, že takhle se lidé, kteří jsou ohroženi na životě svém a své rodiny, určitě nechovají.

Problém je – a to víme všichni, že my, když je chytíme i v těch záchytných táborech, tedy v těch hotspotech, a řekneme, že tito ne, tak jak je pošleme zpátky? A kam? Nemají doklady atd.

To znamená, tohle všechno jsou otázky, které se neřeší, nicméně se diskutují. Lidé to slyší a vzniká ohromná nedůvěra mezi lidmi v Evropskou unii a bohužel i ve své vlády, jak to vlastně vyřeší. Já jsem včera úplně náhodně měl setkání s nějakými německými podnikateli, vůbec to nebylo o uprchlících, samozřejmě diskuse k tomu se začala vést. A skutečně si myslím, že Angela Merkel, tak jak tu podporu od těchto lidí dříve měla, tak ta podpora začíná velmi upadat. A je to přesně proto, že oni cítí, že ta povodeň, ta hráz se nezastavuje, vůbec se nemluví o tom, jak ji zasypou, to znamená, jak zabránit přílivu těch, které nemůžeme přijmout, a tu nedůvěru mají. A na to člověk nepotřebuje myslím si víc než osobní zkušenost v životě a to, co slyší ve zprávách.

Takže já jsem přesvědčen, že by bylo dobře přijmout to usnesení.

Přesto však myslím, že Visegrád možná mohl říci Evropě, byť vím, že je to těžké s ohledem na zajeté mechanismy, které doprovázejí každé jednání, že dokud se nebudeme bavit o tom, jak zabránit přílivu, to znamená přiznejme si, musí to být křižácká válka, nemá cenu dneska už řešit další opatření. Když přišlo prvních sto tisíc, tak chápu, že pětisetmilionová Evropa by to určitě uměla vstřebat, a my bychom to asi uměli také. Ale priorita dneska, a musí to znít směrem k našim občanům: Ne, my víme, co děláme, jak tomu zabráníme. A jsem určitě přesvědčen, že Česká republika, čeští občané nejsou rasisté, prokázali to mnohdy, napětí se zvyšuje jenom tam, kde se nekoná. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí je pan senátor Ivo Valenta, vzhledem k tomu, že pan místopředseda Zdeněk Škromach nepožaduje prioritní vystoupení.

Senátor Ivo Valenta:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Nemusím se pouštět do žádných složitých analýz, abych mohl konstatovat, že uprchlická krize v Evropě se doslova vymyká z rukou, a to jak fakticky, tak politicky. Včerejší rozhodnutí Rady ministrů vnitra je toho jasným důkazem a je bláhové se domnívat, že Evropská unie bude mít dostatek nástrojů, sil a bariér k tomu, aby dokázala přerozdělit 120 000 uprchlíků podle úředníky navrženého klíče do všech členských zemí.

Kvóty nejsou řešením této krize a jejích příčin, jsou pouze řešením důsledků a Evropská unie tak díky jejich prosazení prokazuje svoji impotenci v řešení skutečně zásadních a strategických problémů starého kontinentu.

Proto jsem rád, že česká vláda uhájila svá dřívější prohlášení a kvóty odmítla. Pokládám však za důležité vyzvat vládu, aby v tomto postoji vytrvala a proti včerejšímu rozhodnutí postupovala i nadále absolutně nekompromisně. Česká republika musí být ve své imigrační politice suverénní, přísná a sobecká, nekompromisní. Jinak si zaděláváme na velké sociální a možná i bezpečnostní problémy.

O to víc mne však udivují kroky, resp. výroky některých rádoby humanistů, kteří srovnávají dnešní uprchlickou krizi s osudem Čechů a Slováků v letech 1938, 1939 a 1968. Osobně některé takové výroky vnímám jako ztrátu poslední kapky soudnosti a zdravého rozumu. Vždy jde o něco naprosto nesrovnatelného, neboť skutečný důvod migrace současných uprchlíků je až nadmíru jasný. Jde jim pouze o ekonomické benefity, lepší sociální zázemí a pohodlnější život ve státech s rozvinutým sociálním systémem.

Českoslovenští emigranti prchali do západních zemí před praktiky totalitního režimu a se snem, že se jednou vrátí do svobodné a demokratické vlasti. V nových domovech byli pokorní, pracovití, respektovali nejen zákony, ale i místní zvyklosti. Na rozdíl od nich je valná většina současných uprchlíků jen ekonomickými imigranty, kterým je lhostejná politická situace v jejich zemi, na veřejném životě se nepodíleli a nikdy neplánují do své vlasti se vrátit. Pouze utíkají za lepším životem.

V této souvislosti mě zaujal velmi trefný komentář editora internetového zpravodajského serveru The American Interest Adama Garfinkleho, a dovolte mi citovat z jeho článku několik vět:

"Iracionální přístup Německa a Evropské unie přinese kontinentu agónii projevující se v oblasti sociálního státu, sebezničující multikulturní politice a bezpečnosti. Evropská unie se rozdělí na východní a západní část, mnohem víc, než byla v důsledku ekonomické krize rozdělena Evropa na sever a jih.

Za druhé, tato krize naprosto změní politiku ve většině západních zemí. Pokud to, co se v Evropě v současnosti děje, nebudou schopni zastavit rozumní lidé, pokusí se o to lidé mnohem méně rozumní."

Rád bych se mýlil, ale obávám se, že přesně toto je budoucí podoba Evropy. Evropská politická elita totiž zatím nedokázala vymyslet nic jiného, než pohádku o povinných kvótách, které samy o sobě nic nevyřeší a jen budou eskalovat napětí mezi členskými zeměmi. Copak si bruselští politici opravdu myslí, že administrativní kvóty udrží uprchlíky v jim přidělených zemích? Vždyť dokud bude v Evropě platit schengenský prostor, je volný pohyb osob jednou z největších výhod a zároveň pilířů, na kterých je postavena evropská integrace. Anebo Němci skutečně plánují, že budou denně a stále dokola vypravovat stovky vlaků a rozvážet uprchlíky do všech koutů světa?

Hledat řešení pro historicky největší krizi Evropské unie není vůbec jednoduché. Proto jsem přesvědčený o tom, že zajištění ochrany našich občanů, ale také kulturní, sociální a ekonomické integrity musí být naší prioritou. Pro její dosažení však nesmíme pouze jenom plamenně řečnit, ale musíme být schopni nabízet konkrétní řešení. Dovolím si tedy do této diskuse přinést alespoň několik impulzů:

První impulz. Inspirací by se nám mohla stát Austrálie, která má velmi dobrou zkušenost s ochranou své země před nelegální imigrací. Nelegální překročení státní nebo chcete-li evropské hranice, je nebo musí být trestným činem a podle toho se musí chovat všechny evropské represivní složky. Porušování zákona prostě nesmí být tolerováno. Uprchlík, neuprchlík – kdo nedodrží zákon, není v naší zemi vítaný.

Druhý impulz. Zřejmě nás nečekají jednoduché chvíle a obávám se, že policie i armáda budou mít plné ruce práce. Není vyloučené, že budeme muset otevřít diskusi také o zapojení kvalifikované ozbrojené veřejnosti. Vždyť v Rakousku nebo Švýcarsku je běžné, že mnohé ochranné role přebírají například myslivci, které v České republice naprosto přehlížíme a bohužel také nerozumně upozaďujeme.

Za třetí. Uprchlické tábory bychom neměli stavět v Evropě, ale v destinacích, odkud nám uprchlíci míří. Tam mají svůj domov, tam je legitimní, aby jim mezinárodní společenstvo pomáhalo. A také bude podle mne nezbytné, aby se západní demokratické země spojily k novému – a bylo to tady několikrát řečeno a nebojím se to říci znova – křižáckému tažení proti Islámskému státu, neboť dokud neutlumíme hlavní důvody, které zapřičinily dnešní migrační exodus, budeme pořád jen hasiči, kteří hasí roztroušená ohniska požáru.

Dámy a pánové, rád bych na vás apeloval, aby také Senátu Parlamentu České republiky nepodceňoval téma uprchlické krize a byl aktivní při hledání způsobu, jak této novodobé existenční zkoušce čelit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Do rozpravy se přihlásil pan ministr Zaorálek. Prosím, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji. Vážené paní senátorky a senátoři, mám trošku těžkou situaci, protože mě pan premiér bombarduje esemeskami, že začalo projednávání rozpočtu, kde se jedná také o kapitolu ministerstva zahraničí a že další bod, který je na programu, je jeho mandát pro jednání Evropské rady dnes odpoledne, a je samozřejmě toho názoru, že bych se toho měl zúčastnit.

Rád bych vás poprosil o jednu věc. Jednak se chci omluvit, ale zároveň bych si vzal usnesení, které se chystáte odhlasovat a o kterém mám tušení, že ho odhlasujete, protože si myslím, že zřejmě bude podpořeno v předložené podobě, že bych v debatě, která se blíží na vládě a která se týká také migrace a mandátu, se kterým by měl jet premiér na dnešní jednání, které začíná někdy v šest večer, pokud si to správně vybavuji, informoval bych vládu o této rozpravě i o usnesení, ke kterému zřejmě směřujete.

Zároveň bych vám chtěl říci, že se domnívám, že co se týče dalšího postupu České republiky, ponechal bych tady ještě prostor premiérovi, aby o tom mluvil se svými kolegy, s dalšími premiéry zemí Visegrádu, nebo že to je něco, co bych rozhodoval po poradě jednotlivých zemí mezi sebou, a na základě toho potom přijmou nějaké rozhodnutí.

Přál bych si, jak tady zaznělo ve vystoupeních, aby rozhodnutí bylo činěno na Evropské radě premiérů, a také jsem byl proti tomu, aby ho hlasováním rozhodli ministři vnitra. Přesto můj odhad je, že i když se toto vznese jako téma, Evropská rada bude mít silnou tendenci to pokládat za rozhodnuté, protože se toho horkého bramboru vlastně zbavili, ministři vnitra včera hlasováním rozhodli.

Myslím si, že i když to bude zvednuto jako téma, obávám se, že Evropská rada se bude chtít zabývat hlavně těmi otázkami, které si už teď dala do programu, a to jsou otázky, které souvisejí s naší pomocí táborům v Turecku, Libanonu, Jordánsku a otázkami vnějšími, které se týkají toho, co by měla Evropská unie dělat. To jsou určitě témata, která nás zajímají a do nichž zřejmě už je premiér vybaven z velké části mandátem a na kterém jsme se také jako ministerstvo zahraničí podíleli.

K tomu, co jsem tady slyšel, bych možná jenom řekl toto: Úplně jsem nepochopil vystoupení s křižáckými válkami, protože křižácké války byly vedeny tak, že se přišlo na nějaké území, to se obsadilo vojskem, tam se vyhlásila nějaká správa, přišel tam nějaký guvernér a vládl tam, jako třeba v Jeruzalémě. Tam to obsadili křižáci, což se stalo myslím jednou při první výpravě, obsadilo se to tam a pak se tam vládlo.

Chci jenom namítnout, že toto se úplně nedá dnes opakovat, protože my nemůžeme vtrhnout s armádou do Sýrie, vyhlásit to jako protektorát Evropy, dosadit tam guvernéra a udělat tam pořádek, protože tato doba je pryč, kdy to mohl činit Alexander Makedonský a jiní. A náš problém je právě v tom, že my možná jsme schopni někam armádou vtrhnout, jako jsme to udělali v Afghánistánu nebo v Iráku, ale ukazuje se, že nejsme schopni v zemi, kterou vojensky dobudeme, v ní potom postavit demokratickou vládu, která by se nám líbila. Teď z hlavy neřeknu, kolik jsme let byli v Afghánistánu, ale tato akce začala v roce 2001, je to obrovské množství let. A pamatuji si, který to byl americký politik, který říkal v Kongresu: Budeme v Afghánistánu 50 let, když to bude třeba. Nevydrželo ani zdaleka 50 let. A v Iráku jsme také pobyli pár let a výsledky toho jsou samozřejmě nesmírně sporné.

Ukazuje se tedy, že čistě vojenská síla, křižácká výprava, není schopna se zorientovat v situaci tak, aby našla politické řešení, protože je velice těžké, když do země vojenskou silou vtrhnete, udělat si úplně jasno v tom, kdo je dobrý chlapík a kdo je špatný chlapík, dobré chlapíky podpořit a špatné někde zavřít. To se prostě nedaří, protože je těžké se v tom vyznat. Když přijdete to do Sýrie, říká se, že tam je o pozice mírná a že tam je opozice špatná. Ale možná větší znalci než já by řekli, že to není tak jednoduché, linii mezi dobrou a špatnou opozicí tam namalovat a rozhodovat o tom, kdo má být ve vládě a kdo ne. To je práce, kterou musí odvést vždycky nějaké síly země s vyloučením extrémistů, jako je tzv. Islámský stát, apod. A my za ně tuto práci nedokážeme udělat.

Proto si myslím, že jakkoliv chápu to, že někdo může mít pocit, že se na to nedá dívat, že musíme nějak zabránit vraždění, není přece možné přihlížet k tomu, že tam umírají tisíce, statisíce lidí. Chápu to, když někdo řekne, musíme něco dělat. Ale jenom upozorňuji na to, že samotná armáda, kdybychom ji i postavili, jako že by nebylo jednoduché ji postavit, to je vám jasné, na samotnou Libyi bylo spočítáno, že bychom potřebovali 50 000 vojáků, aby akce měla smysl. A postavit 50 000 vojáků v Evropě ... Když ministryně obrany v Itálii řekla, že zvažuje něco podobného, tak ji v italském parlamentu smetli. Italové, kterých se to možná nejvíc týká, protože jsou nejblíž Libyi, i politicky zahraničně politicky, představa, že budou Italové stavět vojáky do Libye, byla pro italský parlament nepřijatelná, nehájitelná před veřejností. To jsou přece problémy. Je tedy možné volat po rázném řešení, ale myslím si, že když začnete o něm uvažovat, je to nesmírně těžké. Obávám se, že tady nějaká křižácká válka nepřichází v úvahu a jakkoliv chápu, že někdo má pocit bezmoci, myslím si, že se musíme angažovat a musíme hledat způsoby, a je jich celá řada, ale podle mne to nebude postavení armády, na to Evropa nemá. A víte, že se to nechtělo ani Spojeným státům americkým, nechtělo se jim dokonce ani do Libye, se zkušenostmi, které mají. Chápu, že někdo po tom volá, ale jenom vás upozorňuji, že to je dnes těžko proveditelné.

Omlouvám se, že končím tímto. Na druhé straně si myslím, že debata byla pro mě zajímavá, děkuji za ni a děkuji také za podporu stanoviska vlády, toho si vážím a budu o tom informovat vládu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, vážený odcházející pane ministře, kolegyně a kolegové. V průběhu věci, které říkáme migrační krize, jsem pochopil, že je třeba rozhodně krotit emoce. Na druhou stranu musím upřímně přiznat, že z některých příspěvků, které tu dodnes zazněly, na mě padla poměrně hluboká deprese. S pojmem křižáckých válek se už vyrovnal pan ministr.

Pokud jde o Evropskou unii, souhlasím s tím, že Evropská unie se zrovna, nevyznamenala, ale dokážeme si představit, v jaké bychom byli situaci, kdyby žádná Evropská unie neexistovala, jak bychom problém migrace řešili, kdyby tu nebyla žádná jednotná síla, která by dokázala jednotlivé státy přivést ke stolu, co by nás čekalo? Už teď na některých hranicích se mobilizují armády vůči jednomu státu, hlídají své hranice. Kdoví, jak by to vypadalo, kdybychom tu žádnou Evropskou unii neměli. Buďme proto trošku tolerantnější k situaci, která je neobyčejně složitá a jednoduchý odsudek "selhali, nezvládli to" je trošku laciný, když si neumíme představit, co by se dělo, kdyby tu Evropská unie nebyla.

Potom neustále se opakující poznámka – ilegální migrace je trestným činem. Fajn, existuje možnost legální migrace? Neexistuje. Máte pocit, že v Sýrii může někdo jít na nějaký konzulát a požádat o azyl? Žádné konzuláty tam nejsou. A to pomíjím samotné cestování po Sýrii jako naprosto nemožnou činnost. Takže fajn, říci, ono to zní pěkně: My jsme proti ilegální migraci a tu budeme trestat zákonem, to je trestný čin. A na druhou stranu si uvědomme, že k tomu není alternativa. Legální migrace neexistuje. Pokud někdo prchá z válečného konfliktu, překročí nedovoleně hranice, je to ilegální migrant, legální migrace neexistuje.

To, co tu přednášel pan ministr, jsem si vyslechl s příjemnými pocity. Chtěl bych, aby tak nějak mluvil a argumentoval představitel českého státu, byť v některých věcech nesouhlasím, ale mělo to hlavu a patu, mělo to racionální zdůvodnění.

Vítám i aktivitu, kterou přináší Senát. Přesto ale z jednoho konkrétního důvodu předložené usnesení podpořit nemohu, a to je neuvěřitelné zaujetí kvótami. Plno z vás ať už tady nebo v zákulisí Senátu říká, že kvóty jsou v podstatě zástupný problém, ony nic neřeší, je to určitý fakt. Přesto se veškerá diskuse zaměřuje právě na problém kvót, a tím vlastně nedává prostor, abychom diskutovali o tom, co je podstatné, i když je to v usnesení obsaženo, další věci. O čem se bude diskutovat v médiích? Pouze o postoji Senátu ke kvótám, o ničem jiném. Tak to média berou. Navíc nemám dobrý pocit z toho, že přestože vystoupení pana ministra, jak jsem říkal, tady bylo podle mne správné, dobré, ale to, co definuje postoj České republiky v Evropě, je postoj ke kvótám a posouvá nás v Evropě trošku někam, kde já bych být nechtěl. Proto mi vadí, že usnesení na tuto vlnu hraje, že tam je znovu obsažena část o relokaci, o kvótách a tím se vlastně zase podpoří to, že diskuse bude zase jenom o kvótách, o ničem jiném. To je důvod, proč já usnesení podpořit nemohu, byť tuto aktivitu samu o sobě vítám.

Namísto toho bych byl daleko raději, kdyby se diskutovalo o integraci uprchlíků, o azylové politice, o prostoru, o řešení, kde budeme rozlišovat mezi uprchlíkem, mezi ekonomickým emigrantem, a hlavně o tom, jak uprchlíky integrujeme, protože oni do české společnosti jednou přijdou, a je úplně jedno, jestli je přijmeme dobrovolně nebo na základě nějakých povinných kvót. To je úplně jedno. Důležité je, abychom na to byli připraveni, abychom byli připraveni zvládnout jejich integraci.

Byl bych strašně rád, kdyby aktivita Senátu směřovala k pozitivním prvkům a k řešení toho, jak integrovat uprchlíky, kteří do České republiky jednou přijdou, než aby se zaměřovala na proces, jestli to bude dobrovolně nebo povinně, který je naprosto zástupný, ale vděčný jak pro média, tak pro definování postoje České republiky v Evropě. A proto bych byl rád, abychom se v této diskusi kvótám vyhnuli a tímto usnesením je znova nevířili a nepodporovali a nezabíjeli tím diskusi, která je daleko rozumnější a racionálnější, která tady dnes probíhá, ale výstup z ní bude zase jenom na téma kvóty ano, kvóty ne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. S právem přednosti je přihlášen pan ministr Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Úvodem bych se omluvil, protože zároveň probíhá vláda, kde já předkládám nějaké body. I já se budu snažit být právě na toto téma na jednání vlády, takže tak trochu dneska migruji průběžně mezi Senátem a vládou.

Toto téma považuji za naprosto zásadní. Je to doopravdy vážná krize, je to krizové i pro Českou republiku a její postavení v Evropské unii. Protože musíme udržet nějakou pozici, abychom byli vnímáni jako věrohodný partner.

V tomto duchu já jsem i v minulých dnech vystupoval, protože udržet srozumitelnou pozici je doopravdy velmi komplikované. Ta základní pozice vlády, to, že odmítáme povinné kvóty, že chceme pomáhat dobrovolně a zároveň že voláme po celoevropském řešení, je poměrně logická. Já myslím, že to se dá srozumitelně obhajovat, za předpokladu, že ovšem nabídneme to komplexní řešení, že také nabídneme konkrétní představu, jak my chceme pomáhat na dobrovolném základě.

Já bych začal tím celoevropským řešením. V Evropě se volá, a Česká republika je součástí tohoto volání, po důsledném dodržování pravidel, tedy tzv. Dublinu 3, a zároveň po důsledném hlídání těch vnějších schengenských hranic. Když si to zanalyzujete, co to znamená, kdyby doopravdy všechny hraniční země Schengenu důsledně kontrolovaly hranice, tak by zřejmě stoprocentně zachytily veškeré migranty, zaregistrovaly by je, na hranici, možná by je umístili do nějakých těch hotspotů, jak se říká, či přijímacích táborů. To by prakticky znamenalo, že Řekové by při dodržování Dublinu 3 měli povinnost s výjimkou několika málo případů, kdy jde o slučování rodin, týkalo by se to hlavně dětí, tak na Řeky by dopadla povinnost, podle Dublinu 3, provést to azylové řízení prakticky se všemi těmi, kteří by vstoupili do schengenského prostoru na řecké, zpravidla námořní hranici.

Toto samozřejmě by vedlo k tomu, co se děje dnes, že Řecko by pod vahou takového náporu kolabovalo a přestalo by zase, tak, jako se ostatně děje dnes, dodržovat ta pravidla, po jejichž dodržování se volá.

A proto, když mluvíme o celoevropském řešení a o těch hotspotech a hlídání hranic Schengenu, tak to je možné pouze, pokud ty náklady převezmeme na celoevropské úrovni. Pokud tedy hlídání hranice třeba za účasti agentury Frontex, která dneska hraje v zásadě spíše okrajovou roli, pokud vybudování těch tzv. hotspotů, pokud i to azylové řízení převezmeme na evropskou úroveň, tedy prohloubíme mimo jiné integraci v této oblasti.

Pouze pak je to zvladatelné pro ty hraniční státy. Je ovšem potřeba si také uvědomit, co nastane potom, až proběhne to azylové řízení. To je také nástrojem toho, jak rozlišit ty, kteří mají právo na azyl, a ty, kteří jsou, jak se říká, ekonomičtí migranti, aniž bych chtěl teď debatovat o tom, co to vlastně znamená, ten pojem. Na to teprve může být navázána návratová politika. I tam je tedy důležité určit, kdo má to azylové řízení provést, aby někdo vůbec mohl být také navrácen.

Celé toto volání po dodržování pravidel i po nastavení toho evropského mechanismu, i kdyby takto byl navržen, tak je spojeno s dalším problémem. Co s těmi, kterým v tom jednotném evropském azylovém řízení přiznáme právo azylu? Tak se totiž zpátky dostaneme k dvěma variantám. Buď se vrátíme k debatě o relokačním mechanismu, protože dostanou na evropské úrovni přiznáno právo azylu, a kam tedy půjdou. Tedy opět nějaké kvóty, chcete-li. Anebo přistoupíme k řešení, že jakmile jednou dostane někdo právo azylu, tak se bude moci volně pohybovat v rámci schengenského prostoru, tak, jako občané Evropské unie. Žádné jiné řešení to nemá. Na toto zatím nikdo neodpověděl. Myslím si, že to je proto, že to nikdo příliš z vnitropolitických důvodů takto otevřeně diskutovat nechce. Tohle doopravdy je zásadní problém.

Velmi podstatné, jak jsem říkal, je také debatovat o tom, jak budeme dobrovolně pomáhat. V situaci, kdy jenom Německo předpokládá 600 – 800 tisíc uprchlíků na svém území, ať už jim nakonec bude, nebo nebude přiznáno právo azylu, v situaci, kdy statisíce lidí přicházejí přes Řecko, Itálii a dále postupují tedy přes evropský kontinent do nějaké pro ně vysněné cílové země, tak to je situace, která tady prostě je. A pokud my přijímáme solidární řešení v rámci Evropské unie a často na té straně těch příjemců té solidarity, tak i v tomto případě se podle mě musíme solidarizovat s těmi zeměmi, které čelí největšímu náporu. A pak samozřejmě se musíme bavit i o tom, aby ta nabídka té dobrovolné pomoci, když jsme odmítali ty povinné kvóty, byla doopravdy solidární. Aby to nebyla pouze formalita. Můžeme se samozřejmě bavit o počtech. Já jsem v minulém týdnu mluvil nikoli o nějaké cílové cifře, o nějaké cílové kvótě, já jsem pouze zdůrazňoval, že my máme schopnost tu pomoc v dostatečném rozsahu poskytnout. Je jedno, jestli to bude 5, 7 nebo 15 tisíc. Už to tady, myslím, dnes také zaznělo. Už dnes tady žije přes 400 tisíc cizinců. Další příklad, který mohu uvést, v době jugoslávských válek jenom z Bosny a Hercegoviny tady bylo odhadem 35 tisíc lidí, ne všichni v azylovém režimu. Někteří prostě přišli různým způsobem, řada možná i nelegálně, řeklo by se, a nebylo to nic nezvladatelného. V roce 2001 oficiálně žádalo o mezinárodní ochranu, ať už azyl, nebo jinou formu ochrany, 18 tisíc lidí. A my tady čelíme dneska panice, hrůze z toho, jestli to bude 600, 1500 nebo 5000 lidí. Bavme se věcně a čelme této panice, protože když si srovnáme, co byla Česká republika v minulosti schopna zvládnout, tak doopravdy není žádný důvod k panice. My žádnému náporu zatím nečelíme. My můžeme čelit nějaké zátěži, pokud se dobrovolně rozhodneme pomáhat.

Já nepůjdu do podrobností, z toho, co se nyní děje u nás v České republice, předpokládám, že k tomu se budou vyjadřovat ještě i jiní a jinde, než na této půdě, možná ještě jenom tak trošku fakticky k tomu, co tady říkal pan senátor Láska. Je pravda, že pokud jsou migranti na útěku, tak nemohou formálně dostát všem požadavkům a porušují nějaké právní předpisy. Ale já bych neřekl, že je to nelegální. Je tady Ženevská úmluva, která výslovně říká, že migrant může v takovém případě, kdy je v ohrožení, které naplňuje podmínky azylu, překročit nelegálně hranici, že mu to nelze přičítat k tíži. Takže ti, kteří splňují podmínky azylu, nevstupují nelegálně na území Evropské unie, ale vstupují na území Evropské unie v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je i Česká republika a všechny členské země Evropské unie vázány. Jenom abychom si to uvědomovali, když pak říkáme, že kdo na naše území vstoupí, tak porušil zákon, a musí snést například v podstatě uvěznění, dokonce horší formu uvěznění.

Ta debata je doopravdy zatížena celou řadou pověr, hysterií. Je to dáno tím, že se nekladou na stůl věcné argumenty, že v zásadě necháváme prostor celé řadě extremistů, kteří určují ten ráz veřejné debaty. Je tomu potřeba čelit, věcně debatovat o tom, jaké celoevropské řešení přijmout, věcně debatovat o tom, jak je schopna solidárně Česká republika pomoci v té krizi zemím v Evropě, které jsou zatíženy nejvíce, a také věcně debatovat o tom režimu na našem území ve vztahu k uprchlíkům. A samozřejmě, až po tu integraci, která tady byla také zmíněna. Protože nejhorší varianta je přijímat lidi odjinud, s jinými kulturními zvyky, a zahánět je do ghetta. To bychom si doopravdy zadělali na velký problém do budoucna možná v dalších generacích.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové. Tento bod jednání určitě skýtá možnost vystoupit a reagovat na aktuální situaci v Evropě, takže po vystoupení svých kolegů se omlouvám, pokud se některé mé myšlenky budou opakovat, kvůli tomu, že už tu zazněly.

Bude to pravděpodobně tím, že každý z nás se teď aktuálně setkává s občany, kteří mu dávají opakující se otázky.

Slyšíme od lidí různého věku obou pohlaví, co bude s Evropou dále, jak se postavíte k dalšímu přílivu imigrantů. Pokud budou do naší země přerozděleni, jak moc ovlivní jejich přítomnost ekonomickou situaci České republiky, potažmo ekonomiku celé Evropy. Není možné fundovaně odpovědět, protože nikdo z nás nemůže posloužit konkrétními čísly, především proto, že příliv uprchlíků ještě zdaleka nekončí, a pravděpodobně s jarem zase zesílí. Evropský plán na ochranu vnějších hranic a návratové politiky neexistuje.

Historická fakta bohužel dávají za pravdu těm nejradikálnějším odpůrcům migrace, a to především islámským běžencům do Evropy. Na několika místech naší země už se konaly demonstrace. I u nás v Plzni jsme takové demonstrace byli svědkem. To, že to nebylo tolik zmíněno v médiích, je možná věcí určitého klidu, který má být navozen.

Od křižáckých výprav a bojů o Kristův hrob, už několikrát to tu zaznělo, přes nájezdy v 16. století až po 11. září 2001 je zřejmé, jak těžké je propojení a soužití islámské a křesťanské kultury, pokud na určitém území je jedna kultura silně dominantní.

Evropa se po celá staletí bránila přílivu této kultury, která dnes otevírá náruč, ačkoli, anebo právě proto, že dějiny Evropy obsahují tolik těžkých válečných konfliktů, se naučila Evropa směřovat k míru a sociální spravedlnosti. Získání volebního práva, rovnoprávnost žen a mužů, sociální a pracovní podmínky, nebo zdravotní pojištění byl dlouhodobý vývojový proces. Evropa jím prošla a tento proces nebyl nikterak snadný.

Demokracie, kterou státy Evropy tímto procesem těžce získaly, se nyní stává zbraní právě proti Evropanům. Rychlý populační růst arabských a afrických států a možnost se dostat nyní do Evropy v takovémto velkém množství předestírá otázku, komu bude Evropa patřit v dalších desetiletích, kdo se bude nazývat Evropanem. Jaké bude třeba dominantní náboženství.

Pokud celá Evropa jednotně nezajistí své vnější hranice, nebude možné, aby naše děti žily v Evropě takové, jakou ji znala naše generace. Ne, Evropa se nemění, Evropa už se změnila. Nikdy už nebude taková, jako na začátku roku 2015.

A změnila se neuváženými rozhodnutími evropských politiků, kteří budou v blízké budoucnosti litovat svých líbivých a humánně vyhlížejících rozhodnutí.

V tomto směru považuji postoj naší vlády a především ministra vnitra za jediný správný. Doufám, že v něm budou pokračovat.

Podle mínění většiny občanů je nutné zabránit dalším migračním vlnám a dalšímu přerozdělování. Výdobytky ekonomické a sociální jsou výsledkem práce našich předků, a ti se snažili vybudovat lepší Evropu pro nás a pro naše děti, proto jsme povinni se zeptat, proč pro desetitisíce imigrantů je Evropa místem, kde už chtějí stále žít. Od žádného běžence v televizních šotech, omlouvám se, pokud to tam zaznělo, já jako jsem to neslyšela, nebylo řečeno, že by se chtěl vrátit zpátky domů, nebo obnovit svoji vlast zničenou válkou. Co tedy bylo důvodem, proč sem takové množství lidí přichází? Válečné konflikty v těchto zemích přetrvávají celá desetiletí. Není řeč pouze o Sýrii, protože kosovští Albánci, Afghánci jsou migranti ze zemí, kde aktuálně žádný těžký konflikt neprobíhá. Jediným důvodem totiž zůstává tedy zlepšení ekonomické situace každého z nich, proniknutí na pracovní trh a využití výhod sociálních, zdravotního pojištění, které Evropa nabízí. Jde tady o to si dnes otevřeně říci, zda jsme schopni tuto zátěž ekonomickou, sociální, kulturní a zdravotní v budoucnosti unést.

Ze své zkušenosti vím, jak těžce se získávají prostředky v těchto oblastech, jak moc jich je zapotřebí v sociální i zdravotní oblasti pro ty, kteří po celou dobu svého života přispívají do společné státní pokladny.

Jsme čeští senátoři, jsme odpovědní našim voličům.

Pomozme, buďme solidární, ale neohrozme sami sebe, ani bezpečnostně, ani ekonomicky, ani sociálně.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, vážený pane zpravodaji, kolegyně, kolegové, nebudu už dávat na hromadu další náhledy, pohledy a vhledy. Ale rád bych zde předestřel trochu osvěžující empirie. V pátek minulý týden jsem navštívil uprchlické zařízení v Zastávce. Rád bych vám podal několik dat o tomto uprchlickém zařízení.

Toto uprchlické zařízení má kapacitu 270 lidí. Může se v případě potřeby zvýšit až na 300, což bylo učiněno v době čečenské krize. Nyní se tam nachází 201 osob, z nichž 30 jsou žadatelé o azyl, a 171 jsou osoby, které byly zadrženy na našem území policií. Těch 30 osob, tak to jsou převážně Ukrajinci, jsou mezi nimi i nějací Kubánci. Mezi těmi 171 osobami jsou Eritrejci, Afghánci, Syřané. Nejmenší problém je se Syřany, kteří dodržují hygienické podmínky, jsou přizpůsobiví. Co se týká Eritrejců a Afghánců, ti jsou v tomto ohledu trošku těžkopádnější.

Toto uprchlické zařízení je pouze jakýmsi průtokovým zařízením, protože se tady neohřeje nikdo příliš dlouhou dobu. Těm 171 osobám se vyřídí brzy týdenní vízum a do té doby musí opustit Českou republiku. Ti z těch 30, tak ti za chvíli opustí také zařízení a dostanou se buď do domácnosti, nebo ke svým přátelům, příbuzným, kde čekají na vyřízení azylu, nebo jdou do stálého uprchlického tábora. To jen tak pro osvěžení, jak vypadá situace v uprchlickém zařízení v Zastávce.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkujeme za podané informace, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Šesták.

Senátor Jiří Šesták:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Nechci opakovat řadu věcí, které zde byly řečeny, s mnohými souhlasím, některé ve mně vytváří pocit smutku.

Já bych se rád vrátil k meritu věci, proč zde dneska sedíme. To znamená, k usnesení Senátu k tomu bodu.

Navážu na některé předřečníky, na pana kolegu Lásku, tím, že připomenu, že mi připadá, že téma kvót je v tomto usnesení nešťastné. A to z jednoho důvodu. Chybí zde schopnost, odvaha si přiznat, že situace se změnila od června, kdy jsme přijímali minulé usnesení. Nyní jsme se dostali do pasti. Z tvrdohlavého setrvávání na kvótách, které čítají řádově tisíce lidí, tak se stala dokola omílaná mantra, která nás dostává do sebeizolace. Antagonizovat si západní Evropu je obrovsky nebezpečné a sebezničující. Proč odmítáme tyto kvóty, když vlastně, jak bylo řečeno panem ministrem, nemáme dosud uprchlíky? Proč odmítáme kvóty, když směr uprchlíků směřuje k Německu, směřuje k těmto zemím, nás se v tuto chvíli netýká, notabene to usnesení se týká 60 tisíc uprchlíků, to znamená, že na nás by teď připadlo asi číslo 1500 uprchlíků. O dalších případných přerozděleních se bude jednat.

Kvůli pro mne podružnému problému se obrovsky poškozujeme. Proč jdeme proti Evropě, proč toto stanovisko nezastávají ostatní státy Evropy na západ od nás? Proč nejdeme třeba cestou Polska, které v poslední chvíli si ukouslo nohu z této pasti a podmínilo to určitými kroky, zcela logickými, se kterými je nutno souhlasit? Které by naopak nutily Evropu, aby začala konat. Polsko zůstalo součástí západní Evropy. Dnes totiž není už otázka, jestli kvóty, nebo ne. Před námi je otázka, jestli patříme k západu, nebo k východu. A my tímto rozhodnutím směřujeme k východu.

Bohužel přes řadu pozitivních kroků, které dělá naše vláda, mně některé kroky ministerstva vnitra připadají, že směřují především k tomu, jak odpudit uprchlíky, jak jim věc znechutit dopředu, aby sem vůbec nešli. Zde si dovolím připomenout případ, kdy jsme nabídli 15 dětem, syrským dětem, aby byly operované v našich nemocnicích, jestli se nepletu, tuto nabídku přijmou jenom dvě děti, nebo dokonce jedno.

Jsem smutný z toho, že žiji v zemi, kde jeden člověk, kterého jsme my ocenili, a po kterém jsme se chystali pojmenovat řadu náměstí a ulic, sir Nicholas Winton. Zachránil 600 dětí a naše země má problém se záchranou několika dětí. Protože polovina uprchlíků podle organizací, které se problémem imigrantů zabývají, tvoří děti.

V této souvislosti bych chtěl upozornit, a to říkal pan kolega Dienstbier, že tady se mluví o uprchlících, a je nutno si připomenout, že uprchlík znamená, že se na něj vztahuje Ženevská konvence z roku 1951. Nemůžu souhlasit s tím, že se jedná o ekonomické uprchlíky. Podle organizací, které se tímto problémem zabývají, včetně Lékařů bez hranic, asi 70 procent uprchlíků ze Sýrie jsou uprchlíci, na které se vztahuje tato konvence a kterým jsme my povinni pomoci. Cesta italská, ta přivádí asi 50 procent uprchlíků.

Je naší povinností pomáhat, pokud chceme dostát Ženevským úmluvám. Ty jsme uzavřeli nejenom proto, aby byly výhodné pro nás, ale aby byly výhodné i pro ty, kteří pomoc potřebují někdy jindy než my sami.

Jenom si dovolím na závěr replikovat na paní kolegyni Terelmešovou. Právě z jejího projevu mi bylo velmi smutno. Řeknu vám svůj postřeh z jedné cesty po Francii. Přijížděl jsem pohoří Vosges, kde jsem navštívil hřbitov vojáků z druhé světové války. Ten hřbitov byl rozdělen na dvě části. Jedna polovina byli Američané, druhá Francouzi. Američanů tam byla třetina. Byly tam známé pásy bílých křížů. Ale v té francouzské části plná třetina byly bílé mešity. A tam jsem si uvědomil, že problém islámu není problém současného nebezpečí, že to je taky problém už našich integrovaných občanů Evropy, kteří za Evropu a za její svobodu položili život v nemalé míře.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jenom faktickou, Zdeňku, promiň...

Jenom pro přesnost... Ty syrské rodiny, proč je tady jenom jedna, protože ostatní chtějí, aby děti byly operovány ve Spojených státech.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, pane místopředsedo, máte slovo, prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já myslím, že tady probíhá dost závažná diskuse, mnohdy jsou v tom emoce. Proč by v tom ty emoce být neměly? Tady přece jde o emoce. My se denně setkáváme s našimi spoluobčany, kteří mají strach. A asi nikdo nebude pochybovat o tom, že mám sociální cítění, že jej má, myslím si, naprostá většina zde přítomných. Druhá věc je posoudit situaci tak, jak skutečně je. Tady vystupoval přede mnou kolega, který říkal, přicházejí všichni, všichni jsou uprchlíci, všichni čekají na pomoc. Fajn. Ve chvíli, kdy překročí hranice Evropské unie, tak jsou v bezpečí. Chovají se tak? Měli by si sednout na zadek a počkat, počkat, až budou vyřízeni. Ne, ti lidé nepřichází za bezpečím, oni přichází do Německa.

Po Evropě nám dneska táhnou skupiny tisíců lidí, o kterých nikdo nic neví. Na druhé straně, když chce někdo přijít studovat do České republiky, do Evropské unie, tak prochází složitým procesem vyšetřování. Měsíce trvá vyřízení víza. Sdělme jasně světu: Zahoďte doklady a přijďte. Řekněte, že jste běženci, získáte tady sociální zajištění, práci, bydlení a dokonce i vzdělání. Proč budete žádat někde o vízum, když vlastně můžete klidně přijít. Jste vítáni! Tak mi to vyznívá.

Další otázka je problém bezpečnosti. Jsme si jisti, že to všechno je jenom náhoda, že se to odehrává jenom spontánně, tak, jak to je? Existují výroky významných představitelů, některých arabských zemí, o tom, že oni přece nemusí válčit, oni prostě Evropu osídlí svými lidmi. A ten proces určitým způsobem probíhá. Je to realita, která tady dneska je. A je potřeba si také uvědomit, že za těmi, kteří přicházejí, poté, co budou uznáni jako azylanti, poté, co budou integrováni, tak se přihlásí rodinní příslušníci, řádově troj- nebo čtyřnásobek lidí, který už tady je. A bude.

Myslím, že i tak demokratické země jako Spojené státy staví ploty na hranicích, odkud přichází migrace, kterou nejsou schopni kontrolovat. Přesto ta migrace probíhá a probíhá velmi intenzivně. Evropská unie, bohužel, dlouhodobě se účastní různých procesů ve světě, snaží se ovlivňovat, jsem přesvědčen o tom, že arabské jaro byl naprostý propad. Nastolovat demokracii a budovat uměle demokracii v zemích, které na to nejsou připraveny, je výsledek, který dnes tady je, který sklízíme. Kdy z těchto zemí utíkají, a možná někdy řízeně, tisíce a statisíce lidí a míří do země zaslíbené.

Gesta některých evropských politiků, jako například vyjádření paní Merkelové, říká: Willkommen! Přijďte! Proč by nepřišli? Všichni přijdou. Ale na druhé straně – Německo zavede kontroly na hranicích. Možná, že je významně i uzavře. A potom vnucuje kvóty na migranty ostatním evropským zemím. Já myslím, že Česká republika říká jasně: Pomůžeme. Na druhé straně ale je chybné vysílat do světa signály, aby přišli všichni. A oni mnohdy tito lidé přichází, nechovají se pokorně, nečekají pomoc. Oni přichází, agresivně mnohdy, vyžadují si ne pomoc, ale chtějí, říkají: Máme právo. Ano, máte právo. Ale přiměřené těm možnostem, do které země přichází. Já nejsem přesvědčen, že by migranti měli mít lepší podmínky než naši lidé, kteří jsou v sociální tísni.

Chceme integrovat tyto lidi, fajn, ale dokázali jsme to u našich některých vyloučených skupin? Dokázali jsme se s ním vyrovnat? Nemáme problém ještě stále? Určitě můžeme říkat, máme své hodnoty. Máme své vnímání světa, máme svoji snahu pomoci. Ovšem, vážené dámy a pánové, tito lidé přichází úplně z jiných zemí, s jinými hodnotami a oni naši vstřícnost vnímají jako naši slabost. A pokud nepochopíme, že již léta jsme ve válce, a že válka má různé formy, jenom my si stále myslíme, že války probíhají tak, jak probíhaly za druhé světové války, nebo tak, jak probíhaly v jiných koutech zemí světa – to přece není o tancích. To není o raketách, dneska. Dneska je to obyčejná migrace.

Proč by s námi válčili? Oni prostě přijdou... Takto je to mnohdy vnímáno a mně tady chybí například informace tajných služeb o tom, jak vlastně tento proces probíhá. My stále řešíme otázku kvót. Otázku – ti lidé tady přicházejí, musíme jim pomoci. Ano, musíme jim pomoci. Ale druhá věc je, že to má určité příčiny. A jestli jsou tady jasné symptomy toho, že v mnoha případech jde o organizované cesty těchto lidí. Prostě, vytlačit je z území. Nakonec historie nás učí, myslím, že mnozí z nás, všichni jsme měli možnost studovat historii na různých typech škol, ale stačí se podívat na wikipedii, do internetu apod. Jak se vedly války v dávných dobách? Když bylo město v obležení a docházely potravy a zásoby – otevřely se brány a vystrčily se děti, ženy, nemocné, starce a poslaly se k nepříteli, který město obléhal. Nepřítel měl dvě možnosti. Buď se o lidi postaral, a tím se samozřejmě oslabil a možná musel odtáhnout - a nakonec možná i prohrál. Anebo nechal lidi umřít hlady, nedejbože, i zmasakroval. To je historie, která se opakuje v různých podobách. Způsoby vedení války jsou různé. Ano, svět se mění, Evropa se mění. Nás čekají možná další migrační vlny z východu, z Ukrajiny, kde probíhá válka oligarchů a kde může nastat krize v situaci, kdy někteří představitelé hovoří o tom, jak potáhnou na Moskvu. To je sice hezké, ale podobné výroky prostě, myslím si, že jsou problematické.

Česká republika má svoje historické zkušenosti. Máme samozřejmě soucit k lidem, kteří to skutečně potřebují. Ale z chování mnoha lidí nemám pocit, že stojí o pomoc, ale že jdou za něčím úplně jiným. Ostatně zrovna nyní, než jsem sem šel, dnes ráno, tak byl v České televizi takový záběr mladého, usmívajícího se, zdravého, silného, možná Syřana, možná někoho jiného. Je to těžko rozlišit, protože všichni jsou bez dokladů, nebo většinou. Říkal, jdu do Německa, nebo do některé jiné země, do Holandska, nejsem si zcela jist. Prostě jdu tam za známými, jdu tam za synem, budu tam studovat. Fajn. Ale znovu se vracím k úvodní myšlence.

Nebylo by tedy lepší za této situace zrušit vůbec vízovou politiku, povinnost víz pro vstup do EU, za situace, kdy v zásadě sem přichází tisíce lidí bez jakýchkoliv dokladů a my je stejně budeme integrovat. My jim stejně pomůžeme, my jim dáme azyl, my jim dáme práci, my jim dáme bydlení, my jim dáme veškeré výhody. A naopak, lidem, kteří sem chtějí přijít studovat, kteří sem chtějí přijít pracovat, kteří sem chtějí přijít, mnohdy kvalifikovaní lidé. Lidé, kteří tady přijdou finančně zajištěni, chtějí tady studovat, chtějí si zaplatit studia, tak my jim to málem neumožníme a děláme jim veškeré překážky.

Podnikatelé, kteří tady mají mnohdy majetky, kteří tady mají podnikatelskou činnost. My je vyšetřujeme pomalu jako zločince, aby dostali vízum nebo dlouhodobé vízum pro pobyt v ČR, v Schengenu. A nejlepší způsob, jak se dostat do Evropy, jak tady být, je přijít v rámci migrační vlny... To přece je řešení, na to mnozí slyší. Mnohde je na pohyb navázán i organizovaný zločin, to je realita a víme o tom, protože samozřejmě ti převozníci a různí obchodníci s lidskou chudobou, kteří ale na ní mimořádně bohatnou a vyváží tuto lidskou chudobu vlastně do Evropy, tak jsou problém.

Ano, zbavme se emocí, řešme věci věcně, ale prosím, neobviňujme se navzájem z toho, že někdo to myslí dobře, někdo špatně. Že ti, kteří nabádají k opatrnosti, takže by měli být kriminalizováni, což zaznělo bohužel i od některých našich představitelů. Protože tak přeci myšlenka, nebo problém prostě nestojí. Je potřeba si uvědomit, že jen extremistické názory ať už těch, kteří vítají, nebo těch, kteří odmítají, jsou nebezpečné. A problém je v tom, že když my, rozumní politici, a já si myslím, že tady v Senátu jsme v naprosté většině, nebudeme věci řešit, tak za pár let nebude kdo to řešit. Protože jak ukazuje vývoj i v některých evropských zemích viz. např. Francie, kde v evropských volbách uspěla extremistická strana. Není to jediná země. Podívejme se na vývoj i v dalších zemích. Problém je, že pokud ti rozumní nebudou řešit, ale racionálně a radikálně tyto problémy, tak je tady nebezpečí nástupu extrémismu, který ale už nebude zvládnutý. Je tu nebezpečí nástupu nových vůdců a nových "führerů".

Proto úplně na závěr bych chtěl říci, že jednoznačně je potřeba, aby naše vláda držela linii odmítnutí povinných kvót, či si neumím představit, jak budeme v našich podmínkách tady držet lidi. Budeme stavět nové koncentráky, budeme tady lidi zavírat, budeme je hlídat ozbrojenými strážemi, aby náhodou nepřišli do jiné části EU? Postarejme se o ty, kteří to potřebují a kteří o to stojí. Odmítněme jednoznačně přerozdělování a sociální inženýrství, které dneska někteří představitelé EU předvádějí. Hledejme cestu k tomu, aby tady za pár let nevládli a nerozhodovali extrémisté, kteří samozřejmě už dnes se na tuto pozici těší.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S přednostním právem Jaroslav Kubera, který nepřítomností ztrácí, zůstává v pořadí. Pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. V harašení zbraněmi nám tady úplně zanikají základní skutečnosti. Jedna z těch skutečností je, jak nám tady řekl, ministr zahraničních věcí pan Zaorálek je, že imigrační procesy u nás běží normálně, bez jakýchkoliv zádrhelů. Kdo se přihlásí a chtěl by v podstatě žít v České republice, je zařazen do tohoto procesu. Proces má nějaký výsledek. Buď dostane možnost v ČR žít, nebo prostě imigraci nezíská. To je jedna z věcí, která prostě tady nějak zaniká. Jsme stále tlačeni do toho, abychom odsouhlasili kvóty. Ptám se, je EU země? Všichni říkáme, vstupují imigranti na území EU. Samozřejmě EU nemá žádnou zemi, není to stát.

Jsou tady suverénní národní státy. Kritizujeme Maďarsko. Kritizuje se Česká republika za to, že chceme dodržovat české zákony? Vždyť to je na hlavu postavené. Vycházíme z toho, že přece český lid, který si zvolil vládu, který si zvolil nás jako svoje reprezentanty, předpokládá, že budeme trvat na tom, aby naše zákony byly dodržovány a abychom podle nich postupovali.

A tady z Evropské unie vidím snahu udělat z toho jakoby stát pod řízením států větších – já to řeknu natvrdo – Německa. Kdy v okamžiku, kdy odmítnete tyto kvóty, tak nedostanete dotace na infrastrukturu. To jenom tak mezi řečí. Když odmítnete kvóty, my vás přehlasujeme.

Teď se ptám na to, jak může někdo přehlasovat stát, který má své suverénní území a který má svou ústavu v tom, aby mu někdo sem přerozdělil ve společnosti, s kterou máme uzavřenou smlouvu, počet lidí?

A já toto vidím jako nutnost podpořit naši vládu tímto návrhem usnesení, abychom opravdu kvóty odmítli a vystupovali jako suverénní stát, na který nikdo nebude činit nátlak. Nebudou nám státy, které mají větší ekonomickou aktivitu, které jsou rozlohově i početně věcí, nám přece nebudou diktovat, kolik lidí si tady přijmeme. Jsme suverénní stát, tak si přijmeme tolik lidí, kolik tady potřebujeme a v té struktuře, jakou potřebujeme.

A když se bavíme o tom, že by se měli kritizovat lidé, kteří utíkají před válkou, to je hloupost. Logicky, jestli na mě někdo střílí, tak já se budu snažit utéct. A určitě nebude první, co si budu zajišťovat, jestli mám v kapse pas. Prostě uteču. Ale je zase na té straně, ke které já přijdu, abych jí doložil to, že opravdu jsem imigrant z toho území, kde dochází k mému ohrožení života. A v podstatě zase je na tom státu, aby rozhodl, jestli dostanu status imigranta, nebo nedostanu. A já se hold musím tím řídit.

Další věc. Je tady jedno řešení, že bohužel většina států, které jsou zachyceny tou vlnou imigrace, v tom zůstávají samy. Je vidět na Maďarsku, že Maďarsko se s tím snaží poprat, jak umí, a z Evropské unie se mu dostane akorát výčitek. To děláte špatně, tamto je protizákonné... Ale oni bohužel dodržují jenom své zákony a snaží se zvládnout opravdu ten příliv lidí. Protože, řekněme si na rovinu, Česká republika není připravená na nějakou větší vlnu migrantů. Stačilo, když policie zastavila vlak, který jel od Břeclavi, a v ten okamžik jsme měli kompletně plné jedno středisko. Pro jistotu už přestali ty vlaky zastavovat a nechali ty lidi jet, protože co bychom si počali? Protože nemáme připraveny ani úředníky na větší počet žadatelů o azyl, ekonomicky na tom jsme tak, že nejsme schopní pokrýt ani péči o naše seniory. A v okamžiku, kdy se nějakým způsobem zapojíme tady do většího počtu uprchlíků, které bychom měli na našem území integrovat, tak si musíme spočítat jednu základní věc. A to, že jsme jako stát národnostní. A podíváme se zpátky do historie.

Byli jsme založeni jako Československo, které tady předtím historicky nikdy neexistovalo. Do vínku mu bylo dáno velké národnostní složení. Toto složení vedlo k likvidaci našeho státu v roce 1938. Dále v roce 1993, mám takový pocit, došlo k rozdělení tohoto státu, protože zase byla tady odstředivá tendence. A můžeme si říct, že pokud budeme mít v našem státě víc jak 10 procent cizinců, tak samozřejmě se budou hlásit o svá práva. Nic proti tomu, mají na to samozřejmě podle všech předpisů právo. Teď je otázka, zda je tento systém vůbec udržitelný? Zda je schopno společenství postupovat podle dohod, které jsou z roku 1951? Které vůbec nepočítaly tady s tímto v podstatě stěhováním národů.

Takže mně z toho vyplývá jedna věc – že Evropská unie není schopna nám v této věci nějak zásadně pomoci. Pokud si nepomůžeme jako Česká republika, případně jako státy V4, tak v podstatě v tom zůstaneme sami a budeme pouze mentorováni. Tak proto jsem já pro schválení tohoto návrhu, tak jak byl přednesen, včetně těch kvót, aby z toho vyznělo, že jsme suverénní stát a že nepodlehneme tomu, že nás někdo přehlasuje. Protože nemohou nás přehlasovat ministři vnitra Evropské unie. Vždyť by to byl nesmysl. To je vše.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl jenom vyjádřit svůj postoj k navrženému usnesení, protože s tím mám také maličký problém. Ono to vyplývá z toho, že Evropská komise něco vyplodí, nějaké sdělení nebo nějaké stanovisko, tady to jsou návrhy řešení k uprchlické krizi v Evropské unii, než se to přeloží, než to přijde do národních parlamentů, než to přijde na patřičný výbor, než to přijde k nám na plénum, tak uplyne spoustu času. Mezitím se samozřejmě situace hodně změní, nárůst uprchlíků se znásobí, mezitím zasedá Rada ministrů, pro vnitro, možná i Evropská rada, a my potom tady tak trošku jsme pozadu, časově pozadu.

Na té včerejší radě ministrů došlo k nějakému rozhodnutí, to rozhodnutí bylo demokratické a my ho musíme respektovat. A tak, jak říkal pan ministr Zaorálek, musíme se snažit postupovat společně. Proto si myslím, že některé body toho usnesení už jsou skutečně passé. Asi bychom na nich neměli trvat a měli bychom je vypustit. Potom dám nějaký návrh.

Mně vadí takový ten silný akcent na ty kvóty. Ono to skutečně vytváří dojem naší velmi malé ochoty podílet se na tom společném řešení, nebo vyjádřit nějakou solidaritu. Já jsem byl asi před týdnem na konferenci předsedů zahraničních výborů v Lucemburku, a musím přiznat, že jsem se tam necítil příliš dobře. Oni se na nás ti ostatní dívají tak, že jsme skutečně nějací divní, že nevíme, co chceme, že trošku zneužíváme Evropskou unii. Nechápali, proč nám nějaké spravedlivé rozdělení vadí. Když jsem je ubezpečoval, že jsme třeba schopni a ochotni přijmout možná i větší počet uprchlíků, tak mi příliš nevěřili. A ten špatný dojem se potom samozřejmě přenáší do ostatních oblastí a není to dobře. Není to dobře a někdy je mi trošku stydno za to, že jsme se tak příliš soustředili na ty kvóty. Protože pokud se mluví o uprchlické krizi, tak se mluví o kvótách. Přitom je to skutečně velmi zástupná věc a měla by být řešena až naposled.

Byla to chyba Evropské unie, byla to chyba komise, že také začala nejdřív psát nějaké tabulky a čísla, kolik kdo by měl přijmout, místo aby se soustředili na jiná preventivní řešení, která by zamezila nebo omezila trošku ten migrační tok.

Také není pravda, že by kvóty podporovaly migraci. Já myslím, že ti lidé, kteří už jsou 4 roky někde v utečeneckých táborech, tak jestli někdo kvóty přijme nebo nepřijme, že je jim to jedno. Oni zkrátka chtějí do bezpečí a to na to nemá žádný vliv.

Já předpokládám, že se vláda České republiky podřídí tomuto rozhodnutí Rady ministrů, že ani nebudeme podávat žádnou žalobu k Evropskému soudu. A že toto jednorázové dočasné rozdělení uprchlíků budeme akceptovat.

A potom se tedy ptám, jestli tím naším usnesením podporujeme naši vládu? Protože když vláda řekne, my to respektujeme, my v horizontu těch dvou let přijmeme tři tisíce migrantů, nebo pro ně vytvoříme podmínky, aby u nás mohli žít, a my budeme neustále trvat na tom, že kvóty jsou špatně, s tím nesouhlasíme, tak to jako podporu vlády vůbec nevidím.

Proto bych si dovolil navrhnout, abychom o bodech usnesení výboru pro evropské záležitosti, abychom bod tři a čtyři hlasovali zvlášť. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, s právem přednosti pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já chápu, že někteří z nás považují diskusi o kvótách za nešťastnou, že by se jí chtěli vyhnout a chtěli by, abychom šli v linii západních zemích. Ale, víte, my přesně nevíme, jak to v těch západních zemích je? Podívejte se, dneska třeba premiér Bavorska, který je de facto také z křesťanského politického směru v Německu, to znamená partner koaliční paní Merkelové, tak velmi kriticky se k politice Německa i k její osobě vyjádřili. Takže i v těchto zemích probíhají různé procesy.

Já si myslím, že není dobré, abychom to usnesení výboru nějak zásadně měnili. Protože to usnesení reaguje na materiál, který tady projednáváme. A ten materiál se včerejšími závěry rady ministrů vnitra nezměnil. Ten materiál pořád platí. A chci jenom říct, že bychom to tedy měli posuzovat tak komplexně, jak to bylo předloženo jako materiál, kterým se chce Evropská komise řídit.

A co se týká kvót, jakoby se zdálo, že se o tom nebavme, teď se to vyřešilo, nevyřešilo. Protože bylo přijato jen rozhodnutí, které řeší situaci k dnešnímu dni, ale nepřijal se mechanismus, kterým se budeme řídit v dalším období. A počítejme s tím, že může sice dojít s nastávajícím podzimem a zimou k útlumu, ale na jaře může přijít další vlna, pokud se neposunou politická, případně vojenská řešení v oblastí zemí původu té migrace.

Takže my musíme dál, jak výbor v tom usnesení má, tlačit na naše představitele, kteří za nás jednají, ale především na Evropskou komisi, aby hledali řešení v rámci mezinárodního společenství. To není jenom problém Evropy, aby hledali řešení, která budou efektivní, protože my si tady budeme možná za půl roku vyčítat, co jsme měli udělat, a neudělali. A z tohoto důvodu si myslím, že to usnesení je zcela na místě.

Takže to je k tomuto. Jinak se domnívám, že ta situace skutečně není řešena. Já znovu říkám, setkal jsem se s několika politiky ze západní Evropy a opravdu oni všichni mluví o kvótách. My ani o těch kvótách nemluvíme, ale my se jich ptáme, co budeme dělat, aby ti migranti sem nemuseli přicházet. Nemuseli, protože na to opravdu můžeme mít různý názor, jestli přicházejí z důvodů, že je sem někdo posílá, aby tady dělali zle, nebo sem přicházejí z důvodů, což si myslím, že se skutečně už doma bojí o své rodiny, ale v každém případě se nic moc pro to nedělá. Mám pocit, že řada vlivných lidí si řeší svoje osobní zájmy.

Podívejte se, když bylo potřeba řešit zajištění surovin ze zemí Blízkého a Středního východu pro vyspělý ekonomický svět, tak se tam nasadily vojenské kapacity a řešily se tyto zájmy. Když je potřeba řešit osudy a základní existenční problémy lidí, tak najednou jako by to bylo druhotné a dostali jsme se do situace, že se bavíme jenom o kvótách. Tak já se také odmítám bavit jenom o kvótách, myslím si, že to je nebezpečné, zavádějící, ale na druhou stranu to není možné pominout, protože my s tím budeme konfrontovaní. Před tím neutečeme. A rozhodnutí, zásadní rozhodnutí o prakticky milionech lidí, kteří jsou dneska v Turecku a dalších zemích, a lidi, kteří jsou na pochodu sem, protože je bohužel předpoklad, že řada lidí z Turecka se za nějakou dobu vydá do západní Evropy, protože v tom Turecku se jim dobře nežije. Pan ministr to tady říkal, tam pouze asi 20 procent má potřebná lidská práva, jako je zdravotní péče, jako je práce, ani tu nemají, zajištění dětí, škol, a další.

Takže my můžeme počítat, že pokud ty lidi, které tady teď umístíme a bude tady v Evropě o ně hodně dobře postaráno, takže to bude motivovat další, aby se vydali, aby sem šli. Takže my před tím neutečeme. Já skutečně varuji, byť rozumím některým kolegům, že by chtěli kvóty, abychom neměli tu nálepku, vyndat, ale Evropa se o nich baví. Na Západě se o těch kvótách baví, bohužel. Oni z toho udělali ten hlavní problém, my ne. My jsme říkali vezmeme, měli jsme tedy říct kolik, to jsme neřekli, ale my jsme z toho ten hlavní problém neudělali.

Abychom utekli od kvót, myslím si, že by nám to i občané hodně zazlívali. My stejně budeme mít problém vysvětlit to, co se teď děje, a ještě kdybychom na ty kvóty úplně zapomněli, jako že neexistují a existovat nebudou, a ony existovat budou, tak jsme politici mimo realitu a hrajeme si na něco, v čem nejsme.

Víte, já si vzpomínám na rok 1989, kdy byla ta nahrávka Jakeše na Hrádečku, kdy říkal, že je tam jako kůl v plotě. A já bych se nerad dočkal, abychom konstatovali, že my si děláme nějakou politiku, a lidi mají úplně jiný názor, že jsme jak kůl v plotě. Protože podle posledních průzkumů, jestli se nepletu, tak bylo to číslo přes 70 procent lidí, kteří mají velmi negativní postoj k migraci. A my si sice můžeme říkat, že nemají pravdu, ale nakonec jsme říkali, že budeme jednat v zájmu a podle potřeb občanů. Samozřejmě má každý z nás právo na svůj individuální postoj, hájí ho, ale nemůžeme úplně říct, že těch 70 procent lidí je špatně informovaných. Vždyť nakonec sdělovací prostředky, zejména veřejnoprávní, zase z pohledu některých lidí se zdá, že informují jednostranně ve prospěch té migrace. Ale já si myslím, že ani jedno není pravda.

Takže z tohoto pohledu se domnívám, že musíme, aspoň já se tím chci řídit, brát v potaz názory občanů. Protože my ten mandát máme od občanů. A my nejsme ty nejchytřejší hlavy na světě. Oni taky mají určité zkušenosti a jejich názor je taky něčím podložen. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Já k tomuhle tématu se dovolím vyjádřit v takových třech částech. Ta první se týká obecně migrace a Evropy, ta druhá se potom říká řekněme navrženého usnesení a třetí potom toho, co včera bylo schváleno evropskými ministry vnitra.

Co se týká té první věci, Evropy a současné migrace do Evropy, tak mně připadá, že za spoustu věcí si můžeme sami. Zdá se mi, že Evropa, teď se to bojíme říci, se v nějakém okamžiku zachovala tak, když uvedu nějaký příklad, jako kdybych já, který bydlím v Telči a máme tam s manželkou byt 3+1, bych řekl, heleďte, přijeďte všichni na dovolenou do Telče, co jste naši příbuzní, a já vás tady všechny rád ubytuji a postarám se o vás. Kdyby všichni přijeli, tak jich bude dvacet pětadvacet a do toho bytu se prostě nevejdou.

A nejhorší je, když dochází k tomu, že se vyvolávají přehnaná očekávání, která potom mohou způsobovat problémy, které se velmi obtížně vysvětlují. A ti, co je potom vysvětlují příliš otevřeně, tak jsou považováni za ty, co nejsou solidární. A ti, co jsou velmi příznivě nakloněni, tak potom jsou na té opačné straně.

Když uvedu pár čísel, na světě žije asi 8 miliard obyvatel, a z toho podle průzkumu zhruba 2 miliardy nejsou spokojeny s tím, kde žijí. Evropa má 500 milionů obyvatel, předpokládám, že z těch 2 miliard, které nejsou spokojeny s tím, kde žijí, kdybychom se zeptali, zda chtějí bydlet v Evropě, tak by naprostá většina řekla ano. Ale aby bydleli v Evropě, to prostě není možné, protože by se sem nevešli.

Máme nějaké limity. A protože existují nějaké limity, objemové a další početní, tak se to nějak v těch státech řeší. V případě, že se státy dají dohromady a vzniká Evropská unie, tak to řeší Evropská unie jako celek a má k tomu např. i nástroj, kterému se říká azylové řízení. A v okamžiku, kdy někdo chce požádat o azyl v zemi Evropské unie, tak má azylovým řízením projít.

No a nám se stalo, že jsme to podle práva, evropského práva, evropských směrnic a národních směrnic, nedělali. Že jsme najednou vyvolali v těch, co k nám přicházejí, přehnaná očekávání, oni zjistili, že vlastně můžou projít přes Itálii nebo Řecko, aniž by řádným azylovým řízením prošli, aniž by proběhly všechny věci, které proběhnout mají. Dokonce došlo k tomu – já to někdy říkám, že to je podobné tomu, jako když většina lidí, nebo část lidí si stoupne do fronty na rohlíky a trpělivě stojí. To jsou ti, co se podrobují azylovému řízení. A potom někdo se na to vykašle a proběhne. Čili někteří, kteří se podrobili azylovému řízení v Itálii nebo Řecku, dodnes někde čekají v nějakém záchytném táboře. A ti, co se na to vykašlali, tak dneska už jsou vesele na cestě do Německa.

Tak to dneska vypadá a taková je situace a tam jsme to dopracovali. A je to vina nás všech, protože jsme všichni státy EU, a s tímhle teď musíme říct. A pokud velmi rychle nedokážeme utlumit ta přehnaná očekávání, tak budeme mít obrovský problém. A teď se dostávám k tomu druhému, o čem chci mluvit. Zatím ve všech těch materiálech, které máme k dispozici, je o tom, jak ten problém vyřešit a jak utlumit ta přehnaná očekávání a říci, dobře, pokud někdo k nám chce přijít do Evropy, tak budeme posuzovat ty lidi podle toho, jestli jsou ohroženi na životě. Pokud ano, prozkoumáme to, bude to tak, přijmeme vás. Pokud si chcete jenom ekonomicky polepšit, budeme to také posuzovat, ale my se rozhodneme, zda to pro nás je výhodné, nebo ne. A pokud jste tady proto, abyste ničili nebo ohrožovali naši kulturu, tak v tom okamžiku samozřejmě neuspějete.

A tohle nemáme zorganizováno. Nám to nefunguje. Nefunguje to ani v Itálii, ani v Řecku, přestože na to šly stamilióny korun. Nic se s tím neděje, místo toho ministři vnitra jednají o tom, jak ti, co sem přišli, budou přerozdělováni. Což samozřejmě je důležité, ale pokud se k tomuhle A neřekne to B, jak se tomu do budoucna zabrání, tak jediné, co musí přijít, je to, že poté, co se poprvé odsouhlasilo 40 tisíc, podruhé 120 tisíc, tak potřetí to bude 250 tisíc. A počtvrté 500 tisíc a poté milion. A těch lidí je tolik, že se za nějakou dobu do té Evropy prostě nevejdou, ať chceme, nebo nechceme.

A tady je ještě jedna poznámka. Solidarita jednoznačně ano, ale já mám pocit, že někteří zaměňují solidaritu se solidarismem. Jako ideologie solidarismus. Něco, co je nutné, co musíme uctívat jako nějakého boha. Ale solidarita přece vždycky musí v nějakém okamžiku končit. Solidarita většiny z nás končí tehdy, když to ohrožuje naši rodinu, náš majetek, naše zdraví, náš život. A stejně tak to je i s Evropou. A to je rozdíl mezi solidaritou a solidarismem, protože ideologie jako takové se nezastaví před tím, když je ohrožen život, nebo zdraví, nebo majetek. Tam to tak není. Takže bych byl velmi rád, kdybychom si tyhle věci nepletli a nezaměňovali solidaritu a solidarismus, protože to jsou naprosto dvě oddělené kategorie.

A teď k tomu usnesení. Já mám podobný názor jako pan senátor Bublan v tom, že to usnesení je částečně přežité. Je to logické, protože nemohli ti, co ho připravovali, předpokládat, co udělá rada ministrů vnitra. Na druhé straně si myslím, že spousta věcí, které se tam navrhují, je v pořádku a je nutná. U toho prvního bodu, kde Senát říká, že se bude podrobně zabývat, bych skoro požádal předkladatele, zda by vysvětlil, co tím myslí?

Jestli si myslí, že na každé schůzi Senátu bude zařazen bod, na který bude pozván např. ministr zahraničních věcí, který nebude spěchat na vládu a který tady prostě řekne, jak to vypadá, co se děje, jak se postupuje v rámci snižování přehnaných očekávání, co dělá Česká republika, co dělá Evropská unie, co se chystá, abychom zabránili dalším vlnám uprchlíků atd.?

Takže se ptám, co si mám představit pod tím prvním bodem? Jestli to, že na každé schůzi Senátu bude jeden z bodů, kde budeme migraci projednávat. Já osobně bych se za to i přimlouvat, protože se mi zdá, že minimálně v nejbližším období to bude velmi aktuální akutní téma. Jelikož my nemáme možnosti interpelací, tak je to jediná možnost, jak se o těch informacích dozvědět a zároveň mít, v uvozovkách, v rámci toho bodu možnost interpelovat příslušného ministra, který sem přijde a bude k té věci mluvit. Ideální je, kdyby mohl přijít premiér. Zase chápu, že pokud se připravuje dnešní jednání, tak to dnes nešlo. Proto to dnes ani výjimečně nekritizuji.

Další věc, kterou k tomu usnesení mám, je otázka, jestli ta dvojka – "považuje však za vhodné" – je vůbec nutná? Já osobně bych byl proto, aby tam bod č. 2 nebyl a aby byl vypuštěn. Dle mého názoru nemá žádný obsahový význam a nemění nic dalšího.

Třetí věc, to si dovolím navrhnout panu předsedovi Senátu Štěchovi, mně se zdá, že jeho blok by si zasloužil vlastní odtržku, a ne být přifařen k bodu č. 4. Ale je to na něm. Pokud on to nebude navrhovat, tak já to zvedat nebudu. To, co mi v usnesení chybí – a já předpokládám, že potom náš klub si kvůli tomu potom bude brát i krátkou přestávku – jsou dvě věci. První je, že to usnesení nějak explicitně nemluví o tom, že tady neustále při přijímání uprchlíků je porušováno evropské právo. Dochází tam k flagrantnímu porušování evropského práva a národních práv v rámci azylového řízení, v rámci nakládání s migranty atd. Tam to není tak, že by ty země, přes které k nám uprchlíci přicházejí, a i potom další země, které jsou těmi transferovými zeměmi, dodržovaly své národní a evropské právo. Ony toho ani nejsou schopny. Ale to má někde začátek a to se musí změnit. Přece není možné na jedné straně říkat, buďme solidární, a na druhé straně říkat, ale my nejsme právním státem, my nejsme Evropskou unií, kde vládnou směrnice a nařízení, které jsme přijali. My se klidně bez nich můžeme chovat. My můžeme klidně říct, přijeďte k nám, Syřané. A oni běží celou Evropou, aniž by měli pas, aniž by měli vyřízený azyl, aniž by měli cokoli, co je opravňuje k pohybu v schengenském prostoru. Tak, jak to máme my řekněme občané, nebo členové zemí, nebo občané zemí, které jsou členy Evropské unie.

Takže to je druhá věc k tomu usnesení "Návrh na doplnění". Otázkou je, zda bychom neměli trvat i na tom, aby právě přezkum toho, zda se rada ministrů vnitra a případně i rada premiérů chová dle evropského práva, když určuje kvóty, zda bychom neměli trvat i na tom, aby to někdo přezkoumal. Aby se zjistilo, zda tohle je vůbec možné? Zda je možné nařídit jednotlivému státu, kolik má přijmout uprchlíků a za jakých podmínek.

Teď k tomu třetímu. To je to, co včera schválili ministři vnitra. Ten materiál vypadá takhle, má celkem 40 stránek, 24 stránek je preambule – to je zvláštní. Když si já představím, že bychom přijímali usnesení, které má 24stránkovou preambuli. A následně 16 stránek potom je to vlastní rozhodnutí. Nevím, zda jste si ho všichni stačili přečíst? V tom vlastním rozhodnutí kromě toho, že se tam říká, že každý stát, který přijme uprchlíka, dostane 6000 euro. A když se Itálie nebo Řecko zbaví nějakého uprchlíka, tak dostane 500 euro, tak je tam taky napsána spousta dalších věcí, které mimochodem kromě jiného předjímají to, že nedojde k tomu, že by byl relokován jakýkoli uprchlík, který neprojde žádným azylovým řízením.

Mě by velmi zajímalo, jak to bude zabezpečeno, protože tam nejsou nikde žádné sankce. Tak už dneska nevěřím tomu, že se tak bude dít a že k těm 120 tisícům uprchlíkům a jejich relokaci nebude docházet úplně jiným způsobem. A zase nebudou přicházet do jiných zemí s tím, aniž bychom měli o nich jakékoliv údaje.

Jinak ten materiál jako takový vůbec nic kromě kvót neřeší. Neříká, co bude v případě další vlny. Jenom předjímá to, že pokud by došlo k další vlně, tak zase něco podobného může rada premiérů přijmout. Ale že by se ten materiál zabýval tím, co budeme dělat, aby se to neopakovalo, co budeme dělat, abychom zabránili té příčině, není tam v tomto směru ani spřežka. Vůbec nic.

Já se nedivím, že zástupce České republiky nebyl ochoten takovýto materiál schvalovat. Opravdu, pokud my se máme bavit o tom, že ještě někoho přijmeme, že ještě nějaký problém v Řecku a Itálii – mimochodem, Maďarsko vypadlo úplně. Maďarsko vypadlo, a v tom usnesení ho máme – v Řecku a Itálii pomůžeme, tak já jsem ochoten někomu pomoci, pokud zároveň v té samé věci je napsáno, že do budoucna už bude tímhle a tímhle způsobem zajištěno, že se tak podruhé nestane, potřetí, počtvrté. Tady nic takového není.

Dokonce bych řekl, že materiál je napsán tak, že se málem předjímá, že se zase něco takového stane, že znovu už podle tohoto, co tady máme, budeme znovu rozhodovat, a znovu těch 200 tisíc, nebo kolik to bude příště, budeme nějakým způsobem přerozdělovat.

To jsou moje poznámky. Jestli jsem mluvil emotivně, a někteří by rádi, aby se mluvilo neemotivně, tak se omlouvám, myslím si, že i emotivní projev může být někdy racionální.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Chápu, že žádáte, aby bod č. 2 z toho usnesení byl hlasován samostatně. Jo?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak, senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Celou tu dobu tady slyšíme – kvóty, ano – kvóty, ne. Já myslím, že na tom to nestojí, nebo tak to nestojí. Já si myslím, že to spíš stojí na tom, jestli imigranty ano, nebo ne. Proč to říkám?

Místopředseda Sobotka tady připomněl, že v letošním roce, nebo v loňském roce už nestál v Bruselu vánoční strom, tedy přizpůsobili jsme se právě muslimské komunitě.

Já připomenu návštěvu Hillary Clintonové v Saúdské Arábii, když jí nedovolili vystoupit, protože se jim zdálo, že má příliš odhalená ramena. Mohla vystoupit, až jí je zahalili nějakou šálou.

Slyšeli jsme tady, že imigranti přichází z válečných oblastí. Já si to tak docela nemyslím. Proč to říkám?

Když se podíváte na ty záběry, jak vystupují z lodí, to nevypadá, že jsou to lidé, kteří přichází z válečné oblasti, podívejte se, jak jsou vybaveni, jak jsou vybaveni mobily, jak jsou vybaveni iPady, jak jsou vybaveni ale i finančně. Protože když si vám v televizi stěžuje na to, že ho ti darebáci připravili o 15 tisíc eur, které zaplatili za jednoho z nich, a oni jsou dva, tak že budou muset hledat nějaké jiné. Tak to nevypadá, že by to bylo z válčících oblastí.

Padlo tady také to, že polovina uprchlíků jsou děti. Ani s tím nemohu souhlasit. Podívejte se zase na ty záběry v televizích, které hovoří úplně o něčem jiném. Neříkám, že tam děti nejsou, ale je jich skutečně jenom minimum. Takže zase, jestliže bych posílal nebo se obával o svoji rodinu ve válčící oblasti, první, koho budu posílat pryč, jsou děti a jejich matka. Tak, abych je ochránil. Sám tam zůstanu, abych tu situaci tam řešil. Víte, jsem přesvědčen, že s nimi přichází, a myslíme, že celá řada z vás stejně tak, velmi vážné bezpečnostní riziko. Proč? Vezměte si, jak je to dávno, kdy v Řecku v lodi přivážející humanitární pomoc objevili 5 tisíc amerických zbraní a půl milionu nábojů. Já se ptám, pro koho? Kdo to poslal? Na co to poslal, se ptát nemusím. To myslím, že je nám všem asi jasné.

Jsem přesvědčen o tom, že celá tato migrace je snaha o vážné oslabení ekonomiky Evropské unie. Tak to tedy vidím já a tak myslím, že to i je.

Nakonec bych rád zatleskal kolegovi Malému za jeho vystoupení. Řekl přesně to, co jsem chtěl říci já. Možná, že to řekl i dokonce přesněji a lépe.

Evropská unie není státem, Evropská unie je soustátí, mohu-li to tak nazvat, suverénních států. A tak bychom se měli chovat.

Předseda výboru našeho už vás požádal o podporu usnesení VEU. Já vás o podporu jako místopředseda tohoto výboru prosím také.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, původně už jsem nechtěla vystupovat, protože všechno tady bylo řečeno. Ale přesto, já bych chtěla vaši pozornost obrátit k něčemu úplně jinému. Teď se toho trošku dotkl pan senátor Doubrava.

Já celý ten problém nevidím v tom, že bychom se teď měli točit neustále na těch kvótách atd. Ale vidím ten problém v tom, co bude v budoucnosti. Abychom se začali pomalu připravovat na to, co bychom měli dělat pro to, abychom tady vůbec udrželi v Evropě nějaký pořádek, abychom si tady zachovali své hodnoty.

Ta dvě nebezpečí, která tady jsou, je nebezpečí terorismu... Už dnes bychom my jako stát – a všechny ostatní státy Evropské unie – se měli připravovat na to, jak budeme postupovat proti teroristům, kteří tady budou. A jestli jich bude pět, nebo jich bude sto tisíc, to nikdo nevíme. Ale prostě tady budou. Jestli chcete, abychom tady v Praze v metru třeba měli nějakou teroristickou akci nebo něco podobného, nebo aby to bylo někde jinde v Evropě, kam přiletíme, nebo aby tady padala letadla, tak nad tím můžeme zavřít oči a můžeme se pouze bavit o kvótách. Takže to já si myslím, že už dneska jsme mnohem dál, měli bychom se skutečně bavit o těch reálných nebezpečích, která zde budou. Naši politici by měli začít řešit tu situaci, co budeme dělat, až ty teroristické útoky tady začnou v Evropě. Takže to je moje jedna připomínka. To si myslím, že bychom měli začít dělat okamžitě.

Druhá připomínka je obrovské riziko toho, že migranti, kteří vyznávají islám, tady budou chtít si zachovat svoji kulturní identitu. Budou tady tudíž chtít stavět mešity, budou chtít, aby jejich ženy tady chodily zahalené, aby tady děvčata jejich neměla ta práva, jako mají chlapci apod. To je další věc, které budeme muset čelit. My bychom si měli pomalu připravit zákony na to, abychom se tohoto tady nedočkali. Evropská unie by v tom měla být jednotná. Evropská unie by měla být jednotná v tom, jestli můžou šátky být ve školách, nebo nemají být. Je to jenom takový zevní ukazatel. Můžeme si myslet, že na tom nezáleží. Ale ono na tom totiž záleží. Protože to určuje, jak se tady ta komunita v Evropě bude chovat, jak budou ty jejich děti vychovávány.

My si musíme uvědomit to, že názory, které tato komunita může mít, extrémní, nebudou to jistě všichni, ale takovéto názory tady určitě budou, my opět bychom se měli připravit na to, jak těmto problémům v Evropě budeme čelit. A myslím, že tady není na místě přílišná tolerance.

Ano, je tady na místě, abychom jim pomohli, abychom se o ně postarali. Ale už není na místě, aby tito migranti nechtěli otevřeně uznávat práva, která v těch zemí platí. Zákony, které v té zemi platí.

Myslím, že bychom se měli oprostit od té diskuse – kvóty, nekvóty – a takové ty drobnosti v podstatě proti tomu, co nás čeká, pokud se tady navýší výrazně terorismus a navýší se výrazně požadavky těchto menšin, které budou chtít nakonec i do vlád v těch zemích apod.

Takže to je moje připomínka. Myslím, že bychom měli pokračovat v tom, co chceme dělat dál, až tady vyřešíme teď tu aktuální situaci nějakých kvót, která bude jistě problém budoucnosti. Ale měli bychom se na ta potenciální nebezpečí skutečně teď zaměřit.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Hassan Mezian.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zaprvé bych chtěl poděkovat panu předsedovi Štěchovi za to, že skutečně příčina problému je válečný konflikt. Jsem si jistý, že velká část uprchlíků, jakmile skončí válka v Sýrii nebo jakmile uvidí nějaké světlo na konci tunelu, že se to nějakým způsobem řeší, tak jsem si jistý, že velká část této migrační vlny, že se určitě otočí. Nevím, do jaké míry, ale já jsem si tím jistý.

Kdo slyší některé názory některých politiků, nejen některých politiků, ale hlavně extrémistů, kteří v kyberprostoru nás bombardují všelijakými výroky ze strachu, a rozšiřující se strach, a nejen strach, nenávist atd. Já jsem se jenom chtěl s vámi podělit o jednu moji zkušenost.

Minulý týden jsme uspořádali sbírku na pomoc uprchlíkům. Měli jsme dvě vyhrazené místnosti. To byla ta akce plánovaná na 3 – 4 dny, během 2 hodin se obě dvě místnosti naplnily. Český národ, ať řekne v kyberprostoru cokoli, ať řeknou extrémisté z jakýchkoli řad cokoli, lidé, kteří jsou vystrašeni, jsou solidární. Český národ prezentuje svou kulturu skutečně, jak jsem viděl ze své ordinace a z různých akcí, že to je kultura humanity. Pomohli nám v té akci, v té sbírce dvě rodiny uprchlíků ze Sýrie. Jeden byl stomatolog a druhý civilní inženýr. Jsou tady už 5 měsíců, mluví česky obstojně, protože chodí na integrační kurz. Už teď stomatolog, jak čeká na souhlas ministerstva k výkonu povolání, už má několik nabídek práce. A civilní inženýr také dostal nabídky práce. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní senátorka Jitka Seitlová se přihlásila. Jenom vás upozorňuji, než začnete mluvit, paní kolegyně, že před přestávkou na oběd ještě budeme mít pevně zařazený bod – volba ústavního soudce.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, také jsem původně neměla v úmyslu vystoupit, ale protože debata je tak rozsáhlá a tak trošku se nám to tady jednoznačně defiluje jako názor, který je silný, nebo názor, který je slabý, tak jsem se rozhodla, že vystoupím.

Víte, myslím si, že co tady bylo řečeno o televizi, teď dokumentoval můj předřečník, pan senátor Doubrava. Myslím si, že to nebyla informační kampaň o migrantech. Myslím si, že to byla kampaň proti uprchlíkům. Od počátku. Každé televizní zprávy, každé Události, komentáře, každé hlášení začínalo záběry těch, kteří jsou samozřejmě solventní, těch, kteří dělají nepokoje, těch, kteří jsou silní. Dětí a problémových věcí tam bylo opravdu málo. Začaly se objevovat až v poslední době. Myslím si, že právě tohle všechno vyvolalo obrovský strach v našich občanech. Já poslouchám hlasy občanů. Ano, občané se opravdu bojí.

Ale současně souhlasím s druhým předřečníkem, s panem Mezianem Hassanem, že lidé jsou v podstatě solidární, ale mají strach. Mají strach, protože si říkají, je tady nezákonnost. V tom případě je potřeba i slyšet názor pana senátora Vystrčila, který říkal: My si všichni přejeme, a na tom se všichni shodujeme, aby byla zajištěna zákonnost, aby ti, co přichází, prošli azylovým řízením. Aby bylo jasné, že tito jsou opravdu uprchlíci; a tito pravděpodobně mají možná i jiné záměry.

To byly tři věci, které si myslím, že je potřeba tady zdůraznit a říci: Ano, Evropa zaspala. Evropa se nechovala, jak by měla. Ale v této souvislosti si nemyslím, že je nejšťastnější, abychom pro těžkou situaci v Evropě ještě rozdmýchávali vnitřní napětí, abychom podávali žaloby, abychom trvali na kvótách, které, jak nakonec tady zaznělo téměř od všech, jsou do určité míry jenom symbolem, který fakticky neřeší situaci a je něčím téměř podružným z hlediska toho, co by bylo potřeba řešit.

To je asi důležité, co by tady mělo ještě zaznít.

Můj názor je, že budu souhlasit s tím, aby se vypustily kvóty z našeho usnesení, které máme. Naopak doporučuji to, co navrhuje pan předseda Štěch. To je prvním krokem k tomu, návrhem, něčím, čím pozitivně chceme ovlivnit řešení této situace.

Ještě to poslední, co tady zaznělo, víte, paní senátorka Syková hovořila o teroristických útocích. Ano, teroristické útoky, to je opravdu nesmírné riziko pro nás, pro celou Evropu. Ale ty teroristické útoky nemusí přímo souviset s migrační krizí. To tady asi nebylo úplně řečeno. Teroristické útoky, když bude pozornost těch, kteří chtějí, zaměřena na Českou republiku, tak se s nimi bohužel setkáme. A tady má paní senátorka určitě pravdu v tom, že je potřeba, abychom zajistili bezpečnost, zajistili zákonnost a připravili se na to, než se mohou objevit. Bez toho, že bychom je dávali přímo do souvislosti, bohužel, jak se někdy děje, i s migrační krizí.

Když se zavřeme, oni stejně budou, Spojené státy mají ploty, mají zkušenost obrovskou, a přitom také nedokáží při bohatství té země a tomu, jak jsou tam ty obranné a bezpečnostní složky formovány, nedokážou zabránit těmto věcem. Soustřeďme se na to, abychom byli opatrnější v těchto věcech. Nedávejme to do souvislosti s tím, že teď probíhá nějaká migrační vlna a že přicházející jsou ti, kteří tady budou páchat tyto činy. Soustřeďme se na to, aby všichni prošli azylovým řízením, aby azylové řízení jednoznačně deklarovalo pro občany, a nakonec i pro ně, bezpečnost a možná i uplatnění se tady v našem prostoru, který máme. Respektování právních předpisů a zákonů, to je základ Evropy. Na tom stavějme. To je vize, kterou bychom měli dodržet.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Lumír Aschenbrenner má slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem člen výboru pro Evropskou unii, takže předpokládáte správně, že nemám nic proti usnesení, které zde bylo předloženo. Nicméně v bodě 7, za bod 7, kde se vyzývá vláda k čemusi, bych ještě doplnil návrh na bod 8, že Senát žádá vládu České republiky, aby v případě, že Evropská unie bude trvat na stanovení tzv. uprchlických kvót, postoupila prověření Rady Evropské unie Evropskému soudnímu dvoru.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže děkuji. Slovo má Zdeněk Brož. A mimochodem, ten pozměňovací návrh, nebo doplněk, je potřeba nechat napsat a rozdat na lavici. Pane kolego! Organizační odbor! Ale rychle, začínáme se blížit... Máte slovo.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové. Padlo tady několik věcí. Já jsem si našel něco mezitím na internetu. Možná bychom se měli někdy zamyslet nad tím, co tady říkáme.

Pověst vánočního stromku v Bruselu, našel jsem blog na iDNES.cz, člověka, který stejně jako já se zamyslel nad tím, jestli je to pravda. A protože byl v Bruselu na služební cestě, tak tam vyzpovídal dva své pracovní pracovní kolegy. Já vám rychle přečtu ten rozhovor.

První Belgičan, věk 25 let, pracuje v Bruselu. Jeho přítelkyně rovněž žije a studuje v Bruselu. Můj dotaz: Slyšel jsem, že v Bruselu nebudete mít vánoční stromek, protože by to uráželo muslimy, je to tak? Odpověď: Co? Můj dotaz: V českých médiích psali, že bruselská radnice, aby neurazila jiné víry, zejména muslimy, nebude mít vánoční stromek. Je to tak? Odpověď: Vím, že tam nemá být stromek, protože tam má být něco jiného. Ale že by to bylo kvůli muslimům, to jsem fakt neslyšel. Dotaz: Nemohl by ses někde mrknout do belgických novin atd.? V Česku psali, že to může být Sharia4Belgium, jak vám prý říkali, že se máte odstěhovat z Belgie, když se vám to nelíbí. Odpověď: Jo, tyhle! TO jsou dva týpci. A co vím, tak je zavřeli za to video na YouTube. Ale jo, zeptám se doma a dám ti vědět.

Belgičan číslo 2, věk 33 let, pracuje a žije v Bruselu. Můj dotaz: Slyšel jsem, že v Bruselu nebudete mít vánoční stromek, protože by to uráželo muslimy. Je to tak? Odpověď: Cože? V českých médiích psali, že bruselská radnice, aby neurazila jiné víry, zejména muslimy, nebude mít vánoční stromek, je to tak? Odpověď: Jo, tohle! To psali u vás. To je opravdu dobré! Můj dotaz: Jo, psali. A jak to tedy je? Máš pravdu v tom, že Bruselu nebude mít vánoční stromek na Grote Markt, jelikož radnice tenhle rok šetří, a tak našla sponzora osvětlení. Je to firma Electrabel. Jen místo stromku tam bude konstrukce tvaru vánočního stromku.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane místopředsedo, pane předsedo, dámy a pánové. Protože na hranici Českolipska je obec Jezová a byla pod Bezdězem, tak jsem se tam byl podívat. Ono vás tam bylo víc, ale já znám se starostou osobně, takže jsem návštěvu s panem starostou plánoval někdy před prázdninami. Bavili jsme se, že se tam přijedu podívat, že se poptáme na věci, které jsou. Než jsme dali dohromady kalendář, tak jsme se domluvili na 4. září. Mezitím se něco posunulo. Nečekal jsem, že se to tak posune. Ale prostě, stalo se. Po dohodě jsme řekli, že na termínu nic měnit nebudeme, takže jsem tam přijel, navštívil jsem kolegu, popovídali jsme si. Ptal jsem se, jaké mají potřeby, jaké jsou emoce a tyto věci. Bylo mi řečeno: Emoce utichly. My v podstatě s lidmi, kteří jsou v táboře, nemáme žádný rozpor. Se správou tábora. Ti lidé, kteří jsou propuštěni, s těmi jsme to vyřešili tak, že je, a teď nevím, jestli je to každá sudá, nebo lichá hodina, prostě přivezou na vlak. Tam se kříží dva vlaky. Jeden jede do Rumburka, druhý do Prahy a v podstatě problém není.

Jiná věc je, že v táboře mají trošku problém se školou, protože loni nárokovali, protože bylo málo dětí, tak nárokovali jednoho kantora, teď je tam z 600 ubytovaných 180 dětí od věku od 1 do 18 let. Kantoři tam musí dojíždět 3 nebo 4. Město na ně nemá finanční prostředky a řeší se to.

Požádal jsem pana starostu, jestli by nezprostředkoval schůzku s vedením tábora, což byl jeden telefonát. Tam jsem přišel a v podstatě jsem se s panem ředitelem a se zaměstnanci bavil, ti mi řekli: Ano, je tady velká část Syřanů. S těmi nejsou vůbec žádné problémy. Jsou tady Ukrajinci, nejsou s nimi žádné problémy. Ano, jsou tady nějaké problémy s těmi ostatními, jako jsou Somálci a tito. Tam nějaký problém je. To je nutno vnímat. Ale jinak je celý provoz bez problémů, vypadá to tam dobře. Jediný problém, který tam mají, jsou zaměstnanci. Protože zaměstnanci, kteří tam jsou, jsou poměrně špatně hodnocení. Protože v oblasti Bělé pod Bezdězem, kde – Mladá Boleslav je poměrně nízká nezaměstnanost, protože Mladá Boleslav to odsává, takže by bylo dobré se bavit, protože požadavky na kvalifikaci těchto lidí jsou poměrně vysoké, zvýšit platy zaměstnanců. To mám od pana starosty. A pak jsem se ptal občanů Jezové, jaký mají problém. Šel jsem si sám bez pana starosty. A v podstatě ti lidé říkali: My nemáme až takový problém. My nevnímáme Vietnamce, nemáme s nimi problém apod. Ale vnímáme jinou věc, a to je ta, že za stávající situace, neříkám, že všichni, ale lidé, kteří stát platí, prostě v určité chvíli nedělají to, co je, ať je to policie, ať je to státní zástupce, ať je to soudce. Prostě v určitém okamžiku ten policista nebo státní zástupce nebo soudce přimhouří oči a hledá alibistický způsob, jak tento případ neřešit, nebo se mu vyhnout tak, aby to nemusel řešit. To znamená, ti lidé spíš mají strach, že státní instituce nebo stát nefunguje tak, jak by měl. To je základní problém. Lidé se nebojí těch lidí, kteří jsou. Ale ten stát, nebo ti lidé vnímají, že některé státní instituce nepracují stoprocentně. My bychom se měli bavit o tom, aby policie byla nekompromisní, aby k tomu měla prostředky. Státní zástupci aby byli nekompromisní a nebáli se. A soudci – aby soudili a nebáli se. Ale to v tuto chvíli u některých jedinců není. Z toho mají lidé obavy. To je základní problém, který vnímají normální, obyčejní lidé. Stát není schopen některé věci, které jsou zákonné, které my tady tvrdíme, že by se měly dodržovat, vymáhat a naplnit.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Jak jsem avizoval ve svém vystoupení, dovoluji si přednést usnesení, které se dotýká právě nutnosti dodržovat platné směrnice, nařízení a zákony i v rámci řešení migrační krize. Usnesení jste obdrželi. Já ho jenom načtu. Senát České republiky upozorňuje, že řešení dopadu migrační krize nemůže být důvodem k nedodržování platných evropských směrnic a nařízení a legislativě členských států Evropské unie.

To je všechno, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A já se ptám, kam, pane kolego. Ten salát, ten pozměňovací návrh je takový trošku méně uspořádaný.

Senátor Miloš Vystrčil:  Ano. Je to podle mého názoru v podstatě jedno. Spíš bych řekl, že to patří do spodní části toho usnesení, kde k tomu vyzývá, potom upozorňuje a žádá. To by tak mělo logiku. Vyzývá, upozorňuje, žádá. Nebo upozorňuje, vyzývá, žádá.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já vás chápu, ale já v tom pozměňováku slovo "vyzývá" nevidím. Takže mám – upozorňuje – a pak žádá. Takže chcete, aby bod "upozorňuje" byl novým bodem 5?

Senátor Miloš Vystrčil:  Já před sebou teď nemám ten návrh; to usnesení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tady ho máte, já vám ho dám.

Senátor Miloš Vystrčil:  Myslím – ten původní. Právě na ten jsem myslel, když jsem hovořil o slově "vyzývá". Vyzývá je v bodě 7. Můj názor je, že by ten návrh usnesení, které upozorňuje, měl být před návrhem usnesení, které podával pan kolega Aschenbrenner, který je druhým usnesením na tom ručně psaném papíře. To znamená, za bod 7 navrhuji jako bod 8 "upozorňuje" a jako bod 9 "žádá".

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To jsem na pana zpravodaje zvědav. Pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně. Já jsem zjistil, že jsem poslední, kdo nepromluvil, a tak chci poděkovat všem, kteří už promluvili a řekli k této problematice své stanovisko, protože myslím, že bylo zapotřebí, abychom si k tomu tuto záležitost otevřeli.

Nebudu navrhovat žádné usnesení, ani se nebudu k žádnému usnesení vyjadřovat. Ale měl jsem tu možnost být právě Senátem vyslán na Slovensko. Ta cesta měla původně trošku širší účel. Ale koneckonců, skončili jsme u tohoto problému.

Já jsem si díky tomu udělal určitou představu sám za sebe, jakým způsobem to budeme řešit. Tady chci poděkovat kolegu Papouškovi, který mluvil o Zastávce. Chci vám říct, že mezi Zastávkou u nás a mezi Medvedevem na Slovensku je velký rozdíl. Nechci říkat, jaký je rozdíl mezi Slovenskem a Maďarskem, ale chci říct, že je tam velký rozdíl. Já jsem si z toho odvodil pouze tu věc, že si sám za sebe velmi pracně řeším, co budu dělat. Nechci to teď nikomu vnucovat a znovu říkám – děkuji vám za diskusi. Ale byl bych velmi rád, kdyby vláda České republiky našla systémový přístup. Protože já umím mezi těmi utečenci vybrat toho, komu pomůžu. Já bych byl rád, aby to dokázala naše vláda. Nechci se vůbec ohánět tím, kdo za to může, kdo koho pozval, kdo tady je. Ale chci říct, že jsou mezi nimi lidé, kteří potřebují naši pomoc. A jsou lidé, kterých se můžeme bát. Já tady mezi tímto neumím rozlišit úplně snadno a přesně za Českou republiku, ale umím rozlišit sám za sebe.

Děkuji vám za pozornost. A znovu říkám – usnesení nebudu rozšiřovat, ani nebudu navrhovat, o čem se má hlasovat. To přenechávám tady zpravodaji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Rozpravu končím, protože se nikdo další nepřihlásil. A slovo má pan zpravodaj, pan předseda výboru.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, souhlasím s vámi, že si sám nezávidím svou situaci. V obsáhlé diskusi vystoupilo, pokud jsem dobře počítal, 23 senátorek a senátorů, někteří dvakrát. Zaznělo pět pozměňovacích návrhů a pokusím se společně s vámi tím prokličkovat tak, abychom dospěli k usnesení, se kterým budeme spokojeni.

Možná ještě stručný komentář k diskusi. Logičtější by samozřejmě bylo, kdyby diskusi na závěr okomentoval některý z členů vlády, ale žádný tady v tuto chvíli není, a já to nehodlám suplovat, řeknu jenom několik drobných poznámek.

Myslím si, že v diskusi hodně rezonovaly starosti, obavy, frustrace, které dobře známe z médií, a známe je všichni z debat s voliči, s občany a sami je do jisté míry sdílíme. Situace, zejména svým objemem, skutečně celkem pochopitelně vyvolává jisté obavy, úzkosti, strach. Na druhou stranu také velmi souhlasím s panem ministrem Zaorálkem v tom, že jedna z věcí, kterou této problematické situaci můžeme čelit, je skutečně snaha o jakýsi klid, rozvahu a racionální chování. To ostatně je jeden z hlavních přínosů evropské kultury světu, racionální diskurs. A to je jedna z hodnot, kterou si myslím, že bychom měli hájit.

Zaznělo tu také, že pokud jde o kvóty, většina v Evropské unii válcuje malé státy. To je jistě pravda. Na druhou stranu, když se bavíme s lidmi z větších států, oni to vidí zase opačně, vidí, že menšina drží pod krkem většinu a nechce jí dovolit mechanismus, na kterém se shodla. A to vede myslím k tomu, že to, co tady ve věci kvót potřebujeme, je pokusit se o nějaký kompromis, zase v nejlepší tradici evropské diplomacie, evropských tradic.

Proto velmi silně nesouhlasím osobně s tím, co zde říkal pan senátor Valenta, že by vláda v této věci měla být zcela nekompromisní. Myslím si, že to je cesta, která by nebyla dobrá. Vláda by se měla snažit najít takový kompromis, se kterým všichni budou schopni existovat. Nevím s jistotou, co to je, ale některé návrhy jsem naznačil na začátku a zazněly tady znova, např. pozvolný nárůst počtu uprchlíků, kteří budou přijati v zemi, svazovat s doložitelným pokrokem v dalších věcech, v dalších nástrojích, které mohou nejenom řešit povodeň, jak tady někdo nazval valící se vodu nebo rozdělení nateklé vody, ale také řešit příčiny. To, co se nabízí z první ruky, je například doložitelný pokrok v "hotspotech".

Byla tady opakovaně řeč o křižáckých výpravách. Já vím o dějepise málo, zase jsem byl z toho dneska usvědčen, když musím říci, že moji učitelé dějepisu mě úspěšně uchránili před informací, že strategií proti nepříteli v nouzi bylo poslání žen a dětí k nepříteli. Nicméně to málo, co tuším, je, že křižácké výpravy nebyly zrovna úspěšné, to není nejúspěšnější kapitola evropských dějin. Jestli zrovna v tomto se inspirovat, nevím. To, co si o tom myslím, je, že ano, nějaká rozhodná akce ve věci Sýrie je nutná. Má-li to být zrovna vojenská intervence, je myslím mnohem složitější otázka. Zde si myslím, že důraz na diplomacii, jakkoliv se to někomu může zdát jako opatrnější apod., ale je nutné i proto, že jedněmi ústy potom mluvíme o tom, že jakoby vyvážíme demokracii, jak arabské jaro jsme podpořili, někde pád diktátorů apod. Ale to přitom byla přesně stejná věc, v nějakých jiných zemích intervenovat takovým způsobem, aby to z hlediska Evropy a jejích hodnot bylo účinnější, jenom toho zřejmě moc neumíme. Tady bych na bojový pokřik, křižácká výprava do Sýrie, osobně byl přece jenom opatrnější.

Mohu osobně potvrdit to, co zde říkal pan ministr Zaorálek, že naše diplomacie v Sýrii je vynikající, paní velvyslankyně je obdivuhodná žena, nesmírně statečná, nesmírně schopná, dělá tam obrovskou práci.

Po těchto obecnějších poznámkách bych se pokusil reagovat na příspěvky, které se týkaly přímo návrhu usnesení. První byl kolega Čunek, který návrh usnesení podpořil s jistým váháním nebo s jistými drobnými výhradami.

Další byl kolega Láska, a sice kvůli kvótám, že tam klademe velký důraz na kvóty. Děkuji mu za to, protože tím mi dal možnost ještě naposledy se pokusit ho argumentačně přesvědčit, aby usnesení podpořil, byť následně vzniklý návrh, aby se tyto dva body hlasovaly separátně, by mu možná mohlo umožnit hlasovat aspoň pro zbývající body.

Nicméně kvóty. Jednak věřím tomu, že když se na to podíváme, nejsou tam úplně dominujícím tématem, jsou to dva ze sedmi bodů, nepočítáme-li ten, který pověřuje našeho pana předsedu, aby s usnesením nějak dál naložil, resp. jsou to dva z věcných bodů, nepočítáme-li začátek, že se k něčemu vyjádříme. Po této kvantifikační stránce to snad není tak strašné. Nicméně důležitější z mého pohledu je to, že přece jenom je to téma, ať se nám, to líbí nebo nelíbí, které českou veřejností v tuto chvíli hýbe a je v tuto chvíli velmi aktuálně součástí celého tématu. Tady bych si spíše myslel, že Senát jakožto reprezentace svých voličů by se tomuto tématu neměl vyhnout ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, omlouvám se, ale začal jste usnesením, pozměňovacími nebo doplňujícími návrhy, ale vy teď začínáte věci vysvětlovat, to se vracíme téměř do rozpravy, která tady byla. Zpravodaj prý může, říká mi teď pan předseda, všechno. Vy tedy můžete všechno. Vy tady přesvědčujete kolegu o tom, že kvóty nejsou dominantní. Ale teď už jsme u usnesení. Tím jste začal.

Senátor Václav Hampl:  Dobře. První z pozměňovacích návrhů, které tady zazněly, byl pozměňovací návrh pana předsedy Štěcha, přidat text, který jste dostali, s tím, že mě informoval, že je tam drobný překlep, nikoliv dokonavý vid "dořešena samotná příčina", ale "řešena samotná příčina", což si myslím, což je, jak si myslím, lepší formulace. Navrhuji, abychom toto hlasovali jako první. Potom bychom hlasovali separátně body 3 a 4, ve smyslu, případně se nevyjadřovat ke kvótám, ale dovolil bych si doplnit to, že bychom hlasovali bod 4 až po středník, po němž je doplňující návrh pana předsedy Štěch. Čili pokud ho schválíme, nebudeme pak už znovu hlasovat o tom, že ho zase zrušíme.

A další popořadě je návrh vyřadit bod 2, čili ten by se hlasoval samostatně jako další. A konečně návrh, který jste dostali oxeroxovaný rukou, a sice v opačném pořadí, než jsou na tomto papíru, to znamená nejdříve bychom hlasovali, aby za nynější bod 7, kdy se vyzývá vláda, za něj by byl přidán bod, že žádáme vládu, aby dala k soudu, a ještě za to další pozměňovací návrh, že upozorňujeme, že řešení dopadu migrační krize nemůže být důvodem k nedodržování platných evropských směrnic a nařízení a legislativy členských států Evropské unie.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A otázka: O dvou bodech, které jsou separátní, také hlasovat zvlášť?

Senátor Václav Hampl:  Ano, navrhuji o nich hlasovat separátně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To, jak budeme hlasovat, je jasné. Moc vám děkuji. A kolega Vícha se hlásí o slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Rád bych poprosil o pětiminutovou přestávku na poradu klubu před hlasováním.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ve 13.05 hodin se sejdeme k hlasování.

(Jednání přerušeno v 13.00 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.06 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně a kolegové, po krátké přestávce budeme v jednání pokračovat, a to hlasováním. Poprosil bych pana zpravodaje, aby nám od mikrofonu, kam si vezme identifikační kartičku, říkal, o kterém bodu budeme hlasovat, a buďme pozorní.

Senátor Václav Hampl:  První hlasování bude o doplňujícím návrhu pana předsedy Štěcha, který se týká příčiny vzniku migračních toků.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím o další návrh.

Senátor Václav Hampl:  Další hlasování bude o nynějších bodech 3 a 4. Je návrh, aby byly vypuštěny, resp. aby bylo separátní hlasování o tom, jestli v návrhu usnesení budou nebo nebudou, a to v případě bodu č. 4 až po středník, za nimž je nyní schválené doplnění pana předsedy Štěcha.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To je sice hezké, ale my jsme nyní schválili výraznou většinou doplněk bodu 4 a tím se vlastně hlasování o jeho existenci z mého pohledu stává nehlasovatelný. A máme návrh separátně hlasovat o bodu 2, kde byl návrh na vyřazení, a separátně o bodu 3. Podle mého názoru ztrácí logiku, abychom nyní hlasovali o vyřazení bodu 4, když jsme ho teď obohatili. A jde o to, jestli kolega Bublan s tím souhlasí nebo nesouhlasí. Kdybychom vyřadili úvodní část bodu 4, museli bychom přeformulovat text navržený předsedou Štěchem.

Pohyb rukou kolegy Bublana znamená, že nechce o bodu č. 4 hlasovat. Máme tedy samostatné hlasování o bodech 2 a 3.

Senátor Václav Hampl:  Nicméně bych se jenom lehce ohradil, že jsem dopředu avizoval, že bych navrhoval tento postup hlasování. Ale uznávám, že lehoulinká formulační úprava tučného textu v návrhu usnesení by byla nutná.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ale už je to debata nás dvou, je ostatně bezpředmětná, protože kolega Bublan stáhl svůj návrh na separátní hlasování o bodu č. 4, máme hlasování o bodech 2 a 3.

Senátor Václav Hampl:  V pořadí podání by se mělo nejdříve hlasovat o bodu č. 3 a pak o bodu č. 2.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Je to možné. Hlasujeme samostatně o bodu č. 3. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby v návrhu usnesení byl bod č. 3 nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo chce vyřadit bod č. 3, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 57, proti 7. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Hampl:  Nyní tedy o bodu 2. Upřesňuji, kdo chce, aby tam byl, bude hlasovat ANO.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Návrh byl vyřadit. Takže - řekl kolega Vystrčil ve svém návrhu. Kývá hlavou, vyřadit.

Senátor Václav Hampl:  Oprava. Kdo chce, aby byl vyřazen, hlasuje ANO.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Všem je jasné, jak budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vyřazení, tak tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je, aby to tam zůstalo, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 19, proti 34. Návrh byl zamítnut. Čili bod č. 2 zůstává.

Senátor Václav Hampl:  Další bude návrh, který jste dostali psaný rukou, v němž se žádá vláda, aby případné kvóty postoupila k Evropskému soudnímu dvoru.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento bod, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 8 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 18, proti 32. Návrh byl zamítnut. Dále.

Senátor Václav Hampl:  Poslední pozměňovací návrh – upozornění, že je potřeba nadále dodržovat právo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže je jasné, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento bod, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 63, proti nikdo. Návrh schválen.

O tom, že se bude poslední bod přečíslovávat, nemusíme hlasovat. To je všechno, předpokládám. Děkuji vám. (Senátor V. Hampl: Asi nyní celkové hlasování...)

Teď musím hlasovat o celkovém. Nechte si to tam, hlasujte radši odsud.

Takže hlasujeme o znění usnesení, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 10 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 61, proti 1. Návrh byl schválen.

Děkuji hlavně panu zpravodaji, protože svoji roli zvládl přes komplikace vynikajícím způsobem.

A máme poslední bod před obědem a to je

 

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudce Ústavního soudu (JUDr. Jaromír Jirsa)

Tisk č. 119

Máme to jako tisk 119. Navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí JUDr. Jaromíra Jirsy na našem jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 11 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 57, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Vítám pana doktora.

Dnešního jednání se nemůže zúčastnit prezident republiky, proto navrhuji, aby podle stejného paragrafu jsme vyslovili souhlas s účastí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Vratislava Mynáře na našem jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 12 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 50, proti 1.

Návrh byl schválen.

Nyní poprosím pana vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pana Vratislava Mynáře, aby nás seznámil s návrhem prezidenta republiky. Máte šanci.

Vratislav Mynář:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení senátoři. Dovolte, abych s pověření prezidenta republiky uvedl jeho návrh na jmenování pana JUDr. Jaromíra Jirsy soudcem Ústavního soudu.

Pan prezident se moc omlouvá, že vzhledem k tomu, že tento termín jednání Senátu byl posunut, nemohl odložit svoji plánovanou cestu na Severní Moravu. Nicméně, mám vyřídit nejsrdečnější pozdravy od pana prezidenta vám všem.

Návrh je výsledkem pečlivého výběru z více možných kandidátů, kdy pan prezident, po konzultaci s vrcholnými představiteli justice, bere v úvahu kromě základních ústavních požadavků především taková kritéria, jako je nezpochybnitelná odbornost kandidáta a potřeba dotvářet složení Ústavního soudu tak, aby odborná specializace jednotlivých soudců, kterou získali v různých institucích a odborech právní praxe, pokryla pokud možno všechna základní právní odvětví, v nichž je pravomoc Ústavního soudu uskutečňována. Pokud bude s návrhem vysloven souhlas, bude Ústavní soud doplněn na plný počet 15 soudců.

Podrobné odůvodnění návrhu pana prezidenta na jmenování JUDr. Jirsy soudcem Ústavního soudu, je předmětem senátního tisku č. 119.

Proto bych chtěl pouze vyzvednout, že JUDr. Jirsa je soudcem od roku 1992 do současné doby. A jako soudce v oboru civilního práva soudil nejdříve na Obvodním soudě pro Prahu 8, poté na Obvodním soudě pro Prahu 1 a nyní na Městském soudě pro Prahu značný počet případů v nejrůznějších právních oblastech. Přičemž např. při svém působení na Obvodním soudě pro Prahu 1, se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení příslušných zákonných ustanovení, která tehdy představovala nedůstojnou konstrukci odškodňování bolestí a ztíženého společenského uplatnění.

V současné době na Městském soudě v Praze soudí například spory na ochranu průmyslových práv, což je agenda, pro kterou je tento soud výlučně příslušný. Působí zde rovněž jako předseda odvolacího senátu v podnikatelských sporech.

Na Obvodním soudě pro Prahu 1 byl zároveň místopředsedou tohoto soudu. V rámci organizátorské práce se věnoval přechodu na týmové uspořádání práce a dosáhl zde významného zlepšení v počtu vyřizovaných věcí tímto soudem.

Od roku 2009 je místopředsedou Městského soudu v Praze. JUDr. Jirsa se dlouhodobě věnuje civilnímu procesnímu právu. Jako vedoucí autorského týmu a hlavní autor napsal například učebnici k novému občanskému zákoníku a občanskému soudnímu řádu. Pravidelně publikuje v řadě odborných časopisů, věnuje se lektorské a přednáškové činnosti pro řadu institucí, zejména pro justiční akademii. Je pedagogem na vysoké škole.

V letech 2002 až 2008 byl prezidentem Soudcovské unie a v této funkci se například zasadil o přijetí etického kodexu soudce. Prosazoval v zájmu racionalizace práce soudů projekt tzv. mini týmů. Prosazoval funkci asistenta soudce i na úrovni nalézacích a odvolacích soudů.

O jeho odborné i morální autoritě v celém kolektivu soudců svědčí i to, že do čela této funkce byl zvolen dvakrát po sobě.

Vážené paní senátorky, vážení senátoři, pan prezident republiky by byl rád, kdyby Senát vyslovil s jeho návrhem na jmenování doktora Jaromíra Jirsy soudcem Ústavního soudu souhlas. Moc vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já vám děkuji, posaďte se vpravo ke stolku zpravodajů, protože zastupujete prezidenta.

Garančním výborem je ústavně-právní výbor, usnesení má č. 119/1, zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, dobrý den všem. Velmi stručně. Nejprve k tomu legislativnímu procesu. Ten tisk nám byl předložen 7. 8. 2015, lhůta nám končí tedy 6. 10. tohoto roku. Organizační výbor nám přikázal tisk 11. 8. 2015, a my jsme se ho zdatně zhostili.

Jako obvykle na tomto místě coby garanční zpravodaj připomínám článek 84, odstavec 3 Ústavy ČR, který staví ty základní podmínky pro to, kdo může být kandidátem na soudce Ústavního soudu ČR. Může to být bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně 10 let činný v právnickém povolání.

Pokud jde o váženého pana kandidáta Dr. Jaromíra Jirsu, kterého rovněž zdravím, on nebyl soudně trestán. Je ve věku 49 let, vystudoval řádnou právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jeho právnická praxe, započitatelná, je 25 let. Od roku 1990 byl právním čekatelem a od roku 1992, jak pan kancléř správně podotkl, je již soudcem. Místopředsedou Městského soudu v Praze je započítatelně od roku 2007, a to na úseku insolvencí, cenných papírů a odvolací agendy.

Působí nejen jako předseda senátu odvolacího, tzn. soudu 2. stupně, ale i soudu nalézacího, tzn. soudu 1. stupně. Což já osobně velmi oceňuji. Pokud jde o další jeho aktivity, byl členem expertních komisí pro civilní proces, občansko-soudní řízení. V roce 2002 – 2008 on byl i prezidentem Soudcovské unie. A jak správně pan kancléř řekl, on se podílel na Etickém kodexu v soudcovském kariérním řádu a vnitřní organizaci struktury soudů. Jeho praxe je ryze zaměřená na civilní soudcovství, tedy občansko-právní a obchodní.

Je třeba připomenout i jeho bohatou publikační činnost. A já bych tady zdůraznil nejvýznamnější publikaci, tedy z mého pohledu, ač jsem trestňák, a to na pětidílný Velký soudcovský komentář k občanskému soudnímu řádu z roku 2014, kdy on byl nejen vedoucím autorského týmu, ale byl i hlavním autorem. A jak bylo řečeno, dokonce vystupuje i coby vysokoškolský pedagog. A pokud já mám zprávy, tak velmi správně a velmi zdatně. Tedy je přínosem pro každého studenta.

Tady my jsme už učinili v ústavně-právním výboru horní komory českého parlamentu první závěr, a to ten, že jsme konstatovali, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát pan Dr. Jaromír Jirsa splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu.

Pokud jde o vlastní průběh naší 13. schůze v 10. senátním období minulou středu, to je 16. 9. 2015, tak nám pana kandidáta představil osobně pan zde přítomný, pan ředitel legislativní, tedy pokud jde o Kancelář prezidenta republiky Dr. Václav Pelikán, který konstatoval návrh pana prezidenta, který máme všichni k dispozici, a který nám pan kancléř tady specifikoval.

Poté následovalo stručné představení pana kandidáta a rozprava. A ze svého pohledu, a nejen svého, protože my jsme mezitím absolvovali i výjezdní zasedání, kde jsme měli možnost i kuloárně hovořit všechny členy ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, on jednoznačně, jednoznačně přesvědčil o svých odborných vlastnostech, o svých zkušenostech. On, když odpovídal, tak mluvil s rozvahou. Hledal odpovědi tak, aby je precizoval a aby je co nejpřesněji vyjádřil.

Jinak z té rozpravy bych připomněl jednu zásadní věc. On řekl, že vyřídil přes 11 tisíc věcí. 11 tisíc věcí! Ono to říká jednak jeho zásluhy, ale současně to říká, že dalších asi minimálně 5 tisíc lidí a právních zástupců neuspokojil, takže těch e-mailů, které přišly, není tolik. Ale každopádně ne každý může být spokojen s jeho rozhodnutím. Já vždycky oceňuji výkon.

V rozpravě vystoupil i nadřízený pana kandidáta, to je Dr. Libor Vávra, který je předsedou Městského soudu v Praze. A z jeho vystoupení já bych připomněl to, že on, coby bývalý předseda Soudcovské unie, vyzdvihl i to, že pan kandidát obhájil opakovaně tento post. A někteří z vás máte za sebou i opakování obhajování mandátu senátora Parlamentu ČR, a víte, že je to daleko složitější než ta první volba jako taková.

On tím chtěl říci, respektive jednoznačně sdělil, že soudci, kteří ho zvolili z celé České republiky, mají k němu velkou úctu a že si váží jeho odborných znalostí. Ale i lidských znalostí, protože tam mají možnost se poznat osobně. Jinak proběhlo tajné hlasování. Já už jsem to naznačil, ale ze 7 přítomných členů ústavně-právního výboru pro pana kandidáta hlasovalo 7 lidí, takže jednoznačně všichni přítomní dali najevo, že byť k tomu mohli předtím přistupovat různě, takže pan kandidát je o svých schopnostech coby případný soudce Ústavního soudu ČR jednoznačně přesvědčil.

A nyní mi dovolte, abych velmi stručně přečetl naše 65. usnesení, tedy naše výborové, z 13. schůze, konané dne 16. září 2015, kde výbor: I - konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že doktor Jaromír Jirsa splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu. II – na základě tajného hlasování doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním doktora Jaromíra Jirsy soudcem Ústavního soudu. III – doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta soudcem Ústavního soudu hlasoval tajně. IV – zpravodajem určuje senátor Miroslava Antla. V – téhož coby předsedu tohoto výboru, aby o tomto našem rozhodnutí informoval předsedu horní komory českého parlamentu.

Já pro jistotu, protože jsou tady i noví senátoři, dovolím si konstatovat, že postup Senátu se řídí paragrafem 140, jednacího řádu Senátu PČR, přičemž k vyslovení souhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu je nutná nadpoloviční většina přítomných senátorů. Podle přílohy č. 2 senátního volebního řádu hlasuje Senát většinovém způsobem v tajném hlasování. A doporučuji, abychom – jako dosud vždy, tzn. v posledních letech poměrně často – nejprve hlasovali o způsobu hlasování, podle § 71, odst. 2 jednacího řádu Senátu o tom, zda proběhne tajné hlasování.

Já vám děkuji, vážené kolegyně, vážení kolegové, za pozornost, a vám, vážený pane předsedající, že jste mě nechali domluvit. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Na to máte plné právo. Dalším výborem byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, usnesení má číslo 119/2, a zpravodajem je pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedající, paní a pánové, já budu ve svém vystoupení o něco stručnější než můj vážený předřečník, pan garanční zpravodaj z ústavně-právního výboru. Nicméně bych chtěl konstatovat, že všechny kvality, které tady zazněly v charakteristice kandidáta na soudce Ústavního soudu, doktora práv Jaromíra Jirsy, tak, jak byly vysloveny, se s nimi ztotožňuji.

Já bych, protože jsem slíbil, že budu stručný, tak bych velice rád zdůraznil pouze jedinou věc. Jako vysokoškolský učitel jsem byl nesmírně potěšen, že pan kandidát na soudce Ústavního soudu je význačným pedagogem a že má bohatou publikační činnost. A to si myslím, že ho v mých očích značně rovněž favorizuje.

Já bych si dovolil přečíst – protože charakteristiky tady už byly jednou řečeny, a už jsem řekl, že se s nimi naprosto ztotožňuji –, chtěl bych přečíst usnesení. A to 75. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. My jsme na 16. 5. měli návštěvu ve stejném složení jako ústavně-právní výbor, a po debatě a po otázkách na pana doktora práv Jaromíra Jirsu jsme projednali senátní tisk č. 119, seznámili se se všemi doklady, listinami, které ověřují splnění zákonných podmínek a konstatovali jsme, že navrhovaný kandidát splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu. A doporučujeme Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním Dr. Jaromíra Jirsy soudcem Ústavního soudu.

A také doporučujeme, stejně jako můj vážený předřečník, aby se o tomto v rámci jednacího řádu hlasovalo tajně. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego, a já nyní otvírám rozpravu, do které se jako první přihlásil navržený kandidát pan JUDr. Jaromír Jirsa. Pane doktore, máte mikrofon k dispozici.

Jaromír Jirsa:  Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, jsem si vědom, že mě a) předběhli uprchlíci, b) že jsem poslední chod před obědem, tak se budu snažit být stručný...

Nicméně, znáte to, když řečník řekne, že bude stručný, tak to vypadá zpravidla přesně opačně. Nicméně, dovolte mi, abych se pokusil na tomto místě pronést několik úvah kandidáta na funkci soudce tak vznešené instituce, jakou je Ústavní soud. A jsem si zároveň vědom, a z toho mám lehké mrazení, že ta situace, ve které se momentálně nacházím, tak v té se nacházím poprvé a naposledy v životě. Neboť i kdybych se ústavním soudcem stal, tak jsem přesvědčen o tom, že mandát ústavního soudce by neměl být opakovatelný.

Zde jsou tedy mé úvahy kandidáta na funkci soudce Ústavního soudu České republiky.

Ústava určuje jako minimální věkovou hranici pro možnost vykonávat funkci ústavního soudce 40 let. Sociologicky vzato, nejmladší generací českých ústavních soudců tedy mohou být výhradně příslušníci starší poloviny demografické skupiny, která se označuje jako generace X. Protože k této generaci patřím, něco o jejím životě vím, bohužel také to, že v odborném žargonu se jí někdy říká "generace lenochů", neboli slackers, to není příliš povzbudivé a doufám, že ani příliš přesné.

25 let jsem příslušníkem justice, 23 roků soudcem. O soudech se v této společnosti obecně míní, že jsou pomalé, a ani to není příliš povzbudivé. Ale jsem přesvědčen, že ani to není příliš přesné. Přijal jsem po zralé úvaze a po poradě s mými nejbližšími, rodinou, přáteli a v neposlední řadě také s kolegy právníky, nominaci do funkce ústavního soudce panem prezidentem. Jsem proto samozřejmě připraven pokusit se obhájit důvodnost této nominace před Senátem.

Předpokládám, že by zde tak jako tak padla v nějaké formě otázka, proč jsem na tuto nabídku přistoupil. Jeden z nejdůležitějších důvodů spočívá právě v tom, co jsem řekl na začátku. Drtivá většina příslušníků té naší generace X, občanů a politiků, které si volíme, zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů, lékařů, umělců, sportovců, policistů i právníků, jsou lidé, jejichž práce svědčí o tom, že nejsme generací lenochů. Považuji za správné, nutné a potřebné přispět alespoň svou skromnou a malou měrou k potvrzení tohoto názoru, za kterým si stojím.

Pevně věřím, že pro soudce obecné justice nesmí být právo formálním dogmatem. Jeho prvním úkolem je, stejně jako u soudce ústavního, ochrana práv člověka a občana. V tomto smyslu je, či spíše měl by být, hodnotový žebříček každého soudce stejný, ačkoli se liší výstupy soudcovské činnosti. Neboť prvořadým úkolem soudce obecného soudu je při důsledném respektu k základním právům a svobodám lidí rozhodovat v konkrétních kauzách o právech a povinnostech subjektů právních poměrů.

Kdežto primárním úkolem soudce Ústavního soudu je posuzovat, zda základní práva a svobody jsou vskutku důsledně respektovány. Totéž ovšem platí i v druhé zásadní oblasti. Zatímco k primárním úkolům ústavních soudců jmenovitě patří abstraktní kontrola ústavnosti právních norem, je i povinností soudce obecného soudu neustále poměřovat, zda takzvané jednoduché či obyčejné právo, které aplikuje ve své rozhodovací praxi, odpovídá duchu demokratického právního státu a myšlenkám demokracie a humanismu.

Pokud započteme krátkou etapu za první republiky, dojdeme jednoduše k poznání, že křesla ústavních soudců obsadily za celou tu dobu jen zhruba čtyři desítky žen a mužů. Zařadit se do této společnosti je podle mého názoru jedním z nesporných vrcholů představitelné kariéry pro každého právníka. Jako každého člověka, který má z lidské podstaty nepřehlédnutelné slabosti, je pro mě – upřímně přiznávám - toto pomyšlení úžasné.

Tvrdí-li někdo v takové situaci něco jiného, je buď živoucí svatý, nebo lže. Uvědomuji si ale naprosto jasně, že kariérní vrchol dráhy konkrétní osoby není podstatou, cílem, ani smyslem funkce ústavního soudce. Tím je toliko a výhradně služba myšlenkám spravedlnosti, demokracie, humanismu a mravnosti. A z tohoto hlediska nacházím skvělou inspiraci v Masarykových ideálech humanitních, kde TGM představuje své dilema na linii polemiky kantovsko-humovské.

Cituji: "Přiznávám se tu k těm, kteří zakládají mravnost na citu, ale nemyslím, že cit má být v protivě k rozumu. Citová etika se nesmí ztrácet v citech. Myslím, že soulad citu s rozumem a do jisté míry převládání citů nám bude základem mravnosti. Mravnost je založena na citu, ale není každý cit pravý, pěkný, a protože mravnost na citu je založena, neodporuje proto rozumu. Hledejme vzdělání, právě proto, že cit je slepý, musíme citu svítit rozumem." Konec citace.

Myslím, že jako mnoho moudrých myšlenek velkých osobností mohla by i tato slova být tesána do průčelí soudních budov. A zdá se mi, že tímto mottem je ovládána i drtivá část produkce Ústavního soudu. A zdá se mi a jsem přesvědčen, že takový postoj je mi vlastní a jsem připraven to prokázat.

Jednou z věcí, na které se snad s jistými výsledky dlouhodobě podílím, a na kterou bych se rád soustředil, pokud bych dostal vaši důvěru a stal se ústavním soudcem, je pokračovat v boji proti přepjatému formalismu. Formalismu, pro který přestává proces plnit jemu vlastní roli pouhé služky či berličky práva hmotného, a ostatně i ústavního, stává se z něj řízení pro řízení, jehož smysl už někdy nechápe ani sám soudce, natož účastník zahnaný procesními kličkami do kouta. Neformalistický přístup a materiální pojetí práva to mimochodem žádá – a zcela právem – český Ústavní soud po obecné justici, a myslím, že i po legislativě.

Naprosto nemohu souhlasit s názory některých teoretiků, že snaha o prosazování hodnotových přístupů k právu, tedy mj. požadavky na prosazení principů spravedlivého procesu, rovnosti zbraní, ochrany slabší strany, zachování zákonného soudce apod., je výrazem jakéhosi narušení systému dělby moci. Základem evropského kontinentálního právního systému samozřejmě zůstávají normativní právní akty moci zákonodárné, ovšem v pojetí moderního demokratického právního státu se tvorba práva musí odvíjet od principů a hodnot demokracie, humanismu a spravedlnosti.

A v tomto smyslu se právo netvoří a neobohacuje pouze formulací dobrých právních norem, ale stejně tak i jejich správnou a přiměřenou interpretací a citlivou aplikací. Úkolem procesních nástrojů – a v tom vidím ústavní rozměr celé záležitosti – je nikoli komplikovat subjektům v právním vztahu přístup k právu, nýbrž garantovat, aby právo bylo respektováno, aby byla zajištěna nejen jeho vymahatelnost, ale i faktická vymožitelnost.

Vážené dámy, vážení pánové, možná mi může být přičítáno k tíži, že nejsem akademickým znalcem ústavního práva. Nejsem a v tomto ohledu mám velký kus práce před sebou, abych se i v teoretické, myšlenkové a akademické rovině alespoň přiblížil k takovým osobnostem, jakými byli Vladimír Klokočka, Antonín Procházka, Pavel Holländr, Vladimír Čermák... A jaké bezesporu nacházíme i v dnešním složení Ústavního soudu.

Za bezmála čtvrtstoletí kariéry soudce nalézacího a později předsedy odvolacího senátu, jsem však rozhodl – a doufám, že nejen vyřídil, stovky kauz. Ať už se týkaly poškozených zaměstnanců či zaměstnavatelů, manželů a partnerů, kteří se ocitli ve válce, dětí, které se staly obětí těchto válek, vlastníků, jejichž práva byla pošlapána, nájemců, kteří byli šikanováni pronajímateli i pronajímatelů poškozovaných nájemci, občanů bojujících se státní úřední mašinérií, zdravotně postižených lidí, podnikatelů, kteří doplatili na nekalé obchodní praktiky, napálených spotřebitelů, živnostníků, pro něž se stala pohledávka ve výši sto tisíc korun otázkou bytí a nebytí, i jiných.

A velmi dobře jsem si při tom uvědomil – navíc i z pozice justičního manažera, který od soudců vždy vyžadoval maximum odpovědnosti, co mohou napáchat průtahy, připjatě formalistický postup řízení, zneužívání práva, nedostatek citu pro věc spravedlnosti a, promiňte mi ten výraz, selského rozumu.

Vážené senátorky, vážení senátoři, nyní svůj profesní osud odevzdávám do vašich rukou s nadějí, že své bohaté zkušenosti budu moci zúročit u Ústavního soudu a děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  I já děkuji. (Potlesk.)

Nezbyde, než se odebrat úplně nahoru, jedině, kdyby na vás byly nějaké otázky. Do rozpravy, která byla otevřena, se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by předkladatel nebo zpravodajové se chtěli vyjádřit. A vzhledem k tomu, že náš jednací rád v příloze 2, což je volební řád, v článku 6 a v bodě 4 jasně deklaruje: "O návrhu na vyslovení souhlasu s nominací podle zvláštních předpisů hlasuje Senát většinovým způsobem a tajně," takže jinou šanci nemáme, uděluji slovo předsedovi volební komise Luďkovi Jeništovi.

Senátor Luděk Jeništa:  Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové.

Slyšeli jsme, že volba proběhne tajnou formou, takže mi nyní dovolte, abych vás seznámil se způsobem této volby. Tak jako vždycky před vstupem do Prezidentského salonku obdržíte po podpisu prezenční listiny hlasovací lístek, na kterém je pod pořadovým číslem 1 uvedeno jméno navrženého, tzn. Dr. Jaromíra Jirsy. Souhlas s jmenováním soudcem Ústavního soudu vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jménem navrženého, nesouhlas pak přeškrtnutím pořadového čísla před tímto jménem. Platným hlasovacím lístkem bude ten, na kterém bude pořadové číslo 1 buď zakroužkováno, nebo přeškrtnuto křížkem. Jiný způsob úpravy bude znamenat neplatný hlas.

Konstatuji nyní, že volební místnost je Prezidentský salonek, je připravena pro volbu. Prosím tedy členy volební komise, aby se odebrali ihned do volební místnosti. A pro informaci předsedajícímu schůze uvádím, že po zkušenostech z minulých voleb vydávání lístků hlasování potrvá deset minut. Vyhodnocení bude potom prezentováno po polední pauze, jejíž délku pravděpodobně nyní určí předsedající schůze.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já děkuji, všem je jasné, že na volby jako takové máme 10 minut. A zároveň vyhlašuji přestávku do 14.46 hodin. Dobrou chuť těm, kteří ještě nejedli.

(Jednání přerušeno v 13.46 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.47 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, začíná náš odpolední blok. Poprosím předsedu volební komise pana senátora Jeništu, aby nás seznámil s výsledkem dnešní volby. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Ještě jednou hezké odpoledne. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudce´Ústavního soudu JUDr. Jaromíra Jirsy.

K samotné tajné volbě: Bylo vydáno celkem 69 hlasovacích lístků, odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků bylo také 69, počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula.

Pro JUDr. Jaromíra Jirsu bylo odevzdáno 55 platných hlasů. V tajném hlasování byl tedy vysloven souhlas se jmenováním JUDr. Jaromíra Jirsy soudcem Ústavního soudu, k čemuž mu srdečně blahopřeji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane doktore, já vám jménem Senátu též gratuluji. Nevím, jestli se chcete ještě vyjádřit, než zahájíme další bod. Nechci vás vyzývat, už jsem to dělala včera na našem klubu, tak aby to nebylo podezřelé. Chcete vystoupit, počkáme si na vaši řeč, prosím. Hovoří úspěšný kandidát na soudce Ústavního soudu pan JUDr. Jaromír Jirsa, prosím.

Jaromír Jirsa:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, děkuji a budu se snažit nezklamat vaši důvěru a doufám, že do Ústavního soudu přinesu to, co jsem tady ve svém projevu nasliboval. Budu se o to snažit.

Přeji vám hezký den a hodně zdaru při vašem dalším jednání. Na shledanou, děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  My to přejeme vám i občanům naší vlasti.

Budeme v našem jednání pokračovat. Chci jenom upozornit, abyste nezapomněli, že i naše horní komora dnes v 18.00 hod. pořádá podpůrný koncert pro Nepál. Uvidíme, jak naše schůze skončí.

Dalším bodem je

 

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2014

Tisk č. 105

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí guvernéra České národní banky Miroslava Singera na našem jednání.

Já vás pro jistotu ještě svolám, protože pořád ještě pobíháme...

V sále je nyní přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 24. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte prosím tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 13, ze 48 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 25, pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi nyní, abych přivítala guvernéra České národní banky pana Miroslava Singera. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 105 a prosím guvernéra ČNB, aby nás zde se svoji zprávou seznámil.

Miroslav Singer:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené přítomné, vážení přítomní, vážené senátorky, vážení senátoři. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem je – dovolím si říct – pravidelný produkt ČNB, včetně jeho projednávání na této půdě. Informuje ve své první části o vývoji regulace v oblasti dohledu a o vlastním výkonu dohledu. Dále o zapojení ČNB do činnosti evropských orgánů dohledu.

Druhá část podrobně informuje o vývoji finančním trhu, oboje samozřejmě v roce 2014. Dovolili jsme si tento rok přidat přílohu vyhodnocení informací o podáních veřejnosti doručených ČNB v roce 2014.

Pokud jde o strukturu sektoru finančního trhu, lze říci, že nedošlo k žádné zásadní změně. Máme novou pobočku Sumitomo Mitsui Banking Corporation Europe. Bylo odejmuto povolení působit jako družstevní záložna, v družstevní záložně WPB Capital. Obě dvě změny jsou ovšem z hlediska velikosti finančního sektoru málo významné.

Pokud jde o regulaci, dovolím si vypíchnout tři základní zákonné akty.

Byla přijata novela zákona o bankách, která k nám z Evropy transponuje směrnici CRD IV a nařízení CLDR. Týká se především stability jednotlivých institucí a kapitálových požadavků, ale vytváří také nějaký rámec pro krizové řízení a povinností institucí vypracovávat ozdravné plány.

Dále byla přijata novela zákona o investičních společnostech a fondech, která v zásadě odstraňuje nedostatky zjištěné při aplikaci zákona. A významněji z hlediska mediální pozornosti novela zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, která zavedla, řekl bych, silnější regulaci do tohoto sektoru.

Z hlediska sekundární legislativy. Vydali jsme 2 názvy hlášek a 18 opatření obecné rozpravy, 11 úředních sdělení, 8 sdělení o vydání obecných pokynů evropských orgánů v dohledu.

Výkon dohledu na finančním trhu se jako vždy provádí dohledem na dálku a kontrolou na místě. Pokud jde o dohled na dálku, tam věnujeme pozornost zejména vývoji kvality úvěrových portfólií, kategorizaci pohledávek, likviditě, celkovému hospodaření.

Musím zmínit společný projekt zátěžového testování bank. U sektoru družstevních záložen – tam jsme se samozřejmě zabývali především kategorizací úvěrového portfólia v tvorbě opravných položek i dodatečných a financování ekonomicky spjatých skupin. Kapitálový trh – tam šlo zejména o kontrolu limitu angažovanosti v návaznosti na zrušení možnosti vylučovat peněžní prostředky zákazníků z angažovanosti a o kapitálovou přiměřenost; u pojišťovnictví, což je po bankách druhý nejvýznamnější sektor, kde jsme se snažili samozřejmě vedle obecného vývoje identifikovat potencionální slabiny. Slabiny v pojišťovnictví, rizikovost a činili jsme pravidelné kontroly z pololetní frekvencí.

Pokud jde o kontroly na místě. Provedli jsme 39 kontrol v bankách a družstevních záložnách. Dále jsme ukončili 28 kontrol u poskytovatelů investičních služeb a 79 kontrol pojišťovacích zprostředkovatelů. V pojišťovnách jsme uskutečnili 4 kontroly.

Pokud jde o sankční činnost – ukončili jsme pravomocně celkem 77 sankčních řízení. Mám-li zhodnotit dohled nad dodržováním pravidel ochrany spotřebitele. Dvě třetiny všech podání se víceméně rovnoměrně dělí mezi pojišťovnictví a úvěrové instituce. V pojišťovnictví jsou to stížnosti na předsmluvní informace a poplatky primárně, samozřejmě. U úvěrových institucí nejvíce v oblasti platebního styku a poplatků.

Na úrovni mezinárodní spolupráci stojí za to zmínit, že vedle evropských orgánů jsme zapojeni do 10 kolegií evropských bankovních skupin a jedné s centrálou ve Spojených státech, dokonce jsme iniciovali jedno kolegium orgánů dohledu.

Nyní si dovolím zhodnotit finanční trh v ČR v roce 2014.

Obecně lze říci, že finanční trh u nás je stabilní. Dosahoval dobrých hospodářských výsledků. Bankovní sektor, nejvýznamnější jeho část, je zdravý, dobře kapitálově vybavený, dostatečně likvidní, ziskový. Družstevní záložny, hospodaření sektoru se zlepšilo proti předchozímu roku. Ale zhoršila se kvalita úvěrového portfolia, což je nepochybně i důsledek našeho úsilí v oblasti správné klasifikace úvěrů. Nicméně, jak říkám, hospodaření se zlepšilo a družstevní záložny splnily minimální požadované kapitálové poměry.

Pokud jde o obchodníky s cennými papíry – tam sektor vykazuje zisk. Totéž lze říci u penzijních společností, totéž lze říci u pojišťoven. Pojišťovny opět ziskové, spolu s ekonomických oživením došlo i k růstu předepsaného pojistného a zvýšila se i bilanční suma.

Takže se dá říct, že kdybych to měl parafrázovat – loňský rok neznamenal žádný velký otřes ani žádný velký dramatický vývoj na finančním sektoru u nás, který zůstává stabilní. A troufnu si říci, že dohromady, jako celek, solidní. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy – výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 105/1. Zpravodajem výboru je určen pan senátor Jaromír Strnad, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane guvernére, dámy, kolegyně, kolegové, snad bych jenom doplnil pana guvernéra, že předkládaná zpráva je složena ze tří částí, jak již tady bylo řečeno. V části A se nachází informace o přímém výkonu dohledu nad finančním trhem. O změnách v právních předpisech regulující finanční trh a o zavádění nových přístupů ke zvýšení stability a transparentnosti finančního trhu ČR, o licenčních a sankčních řízeních a o mezinárodní spolupráci.

V části B je popsán vývoj jednotlivých sektorů finančního trhu, tj. úvěrových institucí, pojišťoven, penzijních fondů a kapitálového trhu v loňském roce.

V části C pak obsahuje informace o podání veřejnosti v oblasti dohledu nad finančním trhem a ochrany spotřebitele. Co je tedy patrné, že v oblasti ochrany spotřebitele je významnou součástí dohledu nad finančním trhem.

V roce 2014 ČNB přispěla k rozvoji finanční gramotnosti klientů a k ochraně jejich oprávněných zájmů.

Dále pak, jak již bylo řečena, kvalita úvěrového portfolia sektoru družstevních záložen v roce 2014 se zhoršila, i když i v tomto roce tento sektor dosáhl zisku. Zisk vykázal i sektor obchodníků s cennými papíry. Aktiva fondu kolektivního investování vzrostla. Kladného hospodářského výsledku dosáhl i sektor penzijních společností a aktivitu fondu penzijních společností se také zvýšila. To, že se zvýšil zisk u pojišťoven, tady bylo také řečeno.

Seznámil bych vás se 104. usnesením VHZD ze 13. schůze konané dne 11. srpna 2015. Po úvodním slově zástupce předkladatele, Pavla Hollmanna, ředitele sekce regulace a mezinárodní spolupráce na finančním trhu České národní banky, po mé zpravodajské zprávě, kterou za mě přednesl senátor Jan Hajda a po rozpravě:

I. výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2014,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, kterou nyní otevírám. A protože vím, že se... Ano, pan senátor Jaroslav Kubera má slovo. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní předsedající, vážený pane guvernére. Je vždycky zajímavé, že ty nejdůležitější zprávy nikoho nezajímají. Ta vaše zpráva je samozřejmě mnohem důležitější, než to na první pohled vypadá. Ale já ji nebudu pitvat. Zeptám se vás jako laik, protože to zajímá i veřejnost, víte, že v 90. letech se úroky u některých záložen pohybovaly kolem 17 – 18 procent, řada lidí, zejména seniorů, z neznalosti, protože za totality je nikdo žádné finanční gramotnosti neučil, tam dala celé své úspory. Já jsem pak řešil s těmi lidmi, kteří se dostali do neřešitelných situací. Ale ono, odolejte tomu, 17 procent. Oni mysleli, že to bude pro ně dobré zabezpečení ve stáří. Teď dochází k takovému obrácenému jevu. Že už jsme na nule. Už jsem si přečetl, že některé komerční banky chystají záporné úroky. Už se vydávají dluhopisy se záporným výnosem. Mně to přijde naprosto nenormální. Myslím si, že to nemůže mít dobrého konce. Dokonce moje město, v pátek vám posílám 150 milionů korun, protože to je jediná záchrana, nebudu říkat, jakou částku máme, aby ostatní kolegové nezáviděli. Ještě by se to dozvěděl ministr financí a už by nám nedal vůbec nic. My hospodaříme dobře. Ale ta jistota, kdyby náhodou, nedej bože, se něco stalo, je minimální. Stát nutí občany, že musí mít účty. Jsou země, které dokonce připravují totální likvidaci hotových peněz a placení všechno přes účet. Občan je tedy povinen v podstatě mít účet, žádnou jinou možnost nemá. Nemá téměř žádnou záruku, jenom tu minimální, to pojištění, ale třeba pro takovou obec to pojištění je bezvýznamné, protože ty částky se pohybují v řádech 100 milionů, a to pojištění je velmi směšné. Co by to znamenalo, kdyby se něco stalo, a ty obce o ty peníze přišly, to nechci ani domýšlet.

Ale mě spíš nejvíc zajímá ten názor na to, jestli je to normální? Nehovořím o tom, že na jednom účtu mi stále ten vklad klesal, protože jsem s ním vůbec nehýbal, a on se pořád zmenšoval, protože poplatky trvaly a úrok žádný.

Mně to přijde, že tohle nemůže do budoucna vést k ničemu jinému, než k nějaké katastrofické situaci. Vy se zatím nemáte k tomu, samozřejmě, na vás to záleží, že, vy už jste na nule a nechce se vám jít na mínus 1, 2, 3, 4, 5. Ale jenom kdybyste to vysvětlil, ten princip, proč vlastně k této situaci dochází? Protože občané se v tom velmi těžce orientují a nerozumí tomu. Když si jdou pro půjčku, tak platí 6 – napsáno na obrazovce, a dole – to RPSN – co nevědí, co to je, to je tam tak malým písmem, že ani na velké televizi se to nedá přečíst. Já jim pořád vysvětluji, že se musí dívat i dolů, toho nahoře si nevšímat, to je moc hezké. Podívejte se, tam dole, to je to, o co vás oberou.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Ivo Valenta. Prosím, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Dobrý den, pane guvernére, dobrý den, paní předsedající, dámy a pánové. Nemyslel jsem si, že s tím příspěvkem někdy přijdu, ale zjistil jsem, že i v bankovním sektoru a v peněžnictví dochází k diskriminaci těch malých oproti těm velkým. Proto jsem si dovolil krátký příspěvek, který bych tady rád přednesl.

V minulém roce byla přijata novela zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrových družstvech. Tato novela vnesla do stávající právní úpravy mnohé pozitivní prvky, leč také jedno kontroverzní pravidlo. Jedná se o tzv. pravidlo 1:10, které zvyšuje neúročený členský podíl, který zároveň de facto vyjímá z režimu povinného pojištění vkladů. Je tady spousta paragrafů, to není tak důležité. Souhrn zůstatků vkladů člena spojený s úrokem, nebo obdobnou výhodou, nesmí překročit desetinásobek souhrnu jeho splaceného členského vkladu a splaceného dalšího členského vkladu.

Údajným cílem zavedení tohoto pravidla bylo zvýšení zainteresovanosti členů na řízení družstevní záložny. Jak víte, z jednání Senátu vzešel návrh s cílem zmírnit dopad na záložny a jejich členy, a to odložením jeho účinnosti. Poslaneckou sněmovnou však byl přehlasován zákon a byl přijat ve znění navrženém ministerstvem financí.

Je však důležité si uvědomit, že v důsledku zavedení tohoto pravidla reálně dochází k diskriminaci, a to hned ve dvou rovinách.

Jedná se o diskriminaci ve vztahu k družstevním záložnám evropským, které spadají mezi úvěrové instituce, pro něž žádné takové pravidlo neplatí.

V zájmu právní jistoty a vzhledem k potřebě zajistit rovné podmínky v rámci Unie je pro fungování vnitřního trhu zásadní přijmout jednotný soubor předpisů pro všechny účastníky trhu.

Česká právní úprava však české družstevní záložny diskriminuje ve vztahu subjektů z jiných členských států. Rovněž však, a to především jsou zároveň diskriminováni vkladatelé družstevních záložen, kteří jsou fakticky vyňati ze 100% pojištění vkladů. Členský vklad ve výši 10 % celkového vkladu není pojištěným vkladem. Povinnost 100% pojištění vkladů u všech úvěrových institucí je v současnosti upraven směrnicí Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2014, o systémech pojištění vkladů, přičemž odkazuje na definici pojmu obsaženou v článku 4, bod 1, nařízení EU, Evropského parlamentu a Rady EU.

O obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a změně nařízení 648/2012, podle které se rozumí úvěrovou institucí podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet.

České družstevní záložny pod evropskou definici úvěrových institucí jednoznačně spadají. Vkladatelé záložen však v rozporu s evropským právem řádně ochráněni nejsou. Je tedy více než potřebné tento nežádoucí stav legislativní cestou odstranit.

Jestli bych mohl na pana guvernéra jeden dotaz, jestli chystá Česká národní banka napravení této věci, nějakou úpravou, nebo legislativní iniciativou, a kdy.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. A ptám se pana guvernéra? Chce zareagovat, prosím.

Miroslav Singer:  Já velmi děkuji za oba dotazy. Možná k tomu prvnímu... Musím jednak upozornit, že on se týká jiné dimenze činnosti centrální banky, tj. měnové politiky, ne už tak dohledu nad finančním trhem. Snad jen v té dimenzi, jaká rizika to do finančního trhu přináší, ten stav, na který pan senátor upozornil. A možná v té dimenzi těch poplatků a jiných, RPSN a tak dále.

Já zkusím postupně, jenom varuji, v té měnové politice jsem strašně limitován tím, že máme zítra měnové zasedání. Máme karanténu na výroky, které by mohly ovlivnit trhy.

Nicméně ty obecně nízké úrokové sazby, nebo v některých zemích záporné úrokové sazby, jsou odrazem toho, že stále ještě končí období, které do historie zřejmě vejde jako velká recese, období nejhlubšího propadu moderních ekonomik, vyspělých moderních ekonomik, od druhé světové války a od deprese, která jí předcházela. A na to ty centrální banky reagují uvolňováním měnové politiky, které má mimo jiné formu velmi nízkých a v některých zemích záporných sazeb. Tak, aby de facto přiměly část vkladatelů nebo držitelů finančních prostředků k tomu, aby je investovali do produktivních aktiv. To je ten záměr.

U nás si dovolím k tomu několik poznámek. Zatímco ty některé státy skutečně zvažují existenci hotovostních peněz, jsou to státy, které už dnes v podstatě hotovostní peníze minimálně využívají u nás, stále lineárně roste potřeba těch hotovostních peněz, což samozřejmě mimo jiné vytváří nějaké dno, které definuje, kam se nedá jít s úroky níže, v záporném smyslu, protože pak by vám vkladatelé vybrali ty peníze a uložili je do těch hotovostních peněz, kterých se negativní úrok nikdy týkat nemůže.

To je první moje poznámka.

Druhá – pokud se jedná o RPSN a malé písmo, troufnu si říct, že v tom regulovaném sektoru se ty poměry zlepšily. Zlepšila se i vzdělanost těch uživatelů těch úvěrových produktů. Největší problém je v tuto chvíli, a vím, že vláda chystá zákon, který by měl výrazně změnit stav věcí, zůstává v tom nelicencovaném sektoru. Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli mezi námi a ministerstvem probíhá debata o tom, co by tam mělo, nebo nemělo být, tak mám trošku problém říct, jak věc dopadne. Ale rozhodně upozorňuji, že nějaká iniciativa na opatření, které by mělo ten stav zlepšit, v tuto chvíli probíhá.

S tím bohužel ještě jednou.. Za normálních okolností v jiné datum, jak asi ti z vás, kteří to už zažili, bych mluvil klidně i déle o té měnové politice, ale dneska skutečně nemůžu. Musím být stručnější.

K panu senátoru Valentovi... Jak bych začal? Zaprvé – úvěrová družstva nejsou banky. Je třeba to oddělovat. Úvěrové družstevní záložny nejsou banky, a tudíž mají jiné a odlišné podmínky. V mnoha směrech mají tu regulaci lehčí. Protože se vychází z toho, že jsou to družstva. To je ta myšlenka kdysi pana doktora Kampelíka, což byl lékař, který působil v Písku, jinak velmi odvážný člověk, který přispěchal Praze na pomoc v revolučním roce 1948, ovšem nedostatek rychlých... V čele tedy píseckých rodáků... Obecně jako člověk, který se velmi snažil u nás zlepšit stav finančního sektoru a celkově stav Čech. Ale ta myšlenka je, že se ti členové starají o hospodaření, starají se o ty produkty, nějakým způsobem každá země, kde má ten sektor, nějakým způsobem ho prostě reguluje jinak. A v něčem jinak limituje než banky. Právě proto, že zase na druhou stranu v mnoha směrech je ten sektor regulován lehčeji. Jinými slovy, v našem případě došlo po dramatických problémech institucí v tom sektoru, které naštěstí nestály žádné peníze ze státního rozpočtu, k té změně, která byla schválena, ke které, podotýkám, jenom Senát, pokud si pamatuji, chtěl její odložení, ale nějak nedošlo na této půdě k ničemu, co by ji negovalo. A to povýšení té zainteresovanosti těch vkladatelů.

Druhá moje poznámka k tomu je – ti vkladatelé – a ta myšlenka je, že jsou to menší instituce, musím se přiznat, že mezinárodní přesah těch institucí, troufnu si tvrdit, u dohledových orgánů, ať už našich, nebo těch, kterých by se to týkalo, by asi nebyl shledán úplně s nadšením. Jsou to instituce, které si mají hlídat družstevníci. To je první věc.

Moje druhá poznámka – nebavíme se tudíž v tomto smyslu jenom o vkladatelích. Bavíme se vždycky o někom, kdo současně musí mít kapitál vázaný, nebo nějaký zájem, družstevní vklad v té jednotce. Ta otázka je, jestli má být ten kapitál v obecném smyslu, nebo ten jeho příspěvek do toho majetku družstva pojištěný. Já musím říci, že my jsme se s ministerstvem i s vládou této země shodli, že tak by to být nemělo, že ten by pojištěný být neměl. Ta míra byznysu, který může ten člen činit s tou družstevní záložnou, by měl být prostě odvinut od jeho vkladu, od jeho zájmu na tom, aby ten byznys byl soudný. To znamená, že, když to uzavřu, my, ač tedy bychom ani nemohli, nemáme primární legislativu, tu má ministerstvo financí, ale musím říci, že my nechystáme ani netlačíme na to, aby bylo něco v této věci změněno, protože my tu úpravu považujeme za jdoucí správným směrem. Troufnu si říci, že stav toho sektoru dodnes ukazuje, že ty varovné věštby na téma, že přijdou záložny o likviditu atd., se prostě nenaplnily. Ten sektor je na tom o něco lépe z hlediska hospodaření, než byl o rok předtím. Ani dnes, a musím říct, že tu likviditu sledujeme podrobně, tak nevidíme žádné dramatické en bloc zhoršení toho sektoru. Musím říct, že si to hlídáme docela podrobně. A samozřejmě s tím, jak se blíží to, kdy ta jednotlivá usnesení, protože to zdaleka není jenom ten princip 1:10, se blíží, není na něm vidět známka nějakého en bloc otřesu. Takže v tomto smyslu vás asi zklamu, ale musím říct, nechystáme, a tudíž vám nemohou odpovědět jinak, než že nechystáme ani neiniciujeme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane guvernére. Nyní prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl nám návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování. Děkuji.

Senátor Jaromír Strnad:  Do rozpravy se přihlásili dva senátoři. Vznesli dotazy na pana guvernéra, následně pan guvernér ve své řeči odpověděl na dotazy. Zazněl zde jediný návrh, a to vzít zprávu na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak navrhl senátor Jaromír Strnad. Já vás svolám.

A já opakuji, že budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Jaromír Strnad. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 14 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji panu guvernérovi i zpravodajovi. Ukončuji projednávání tohoto bodu. Na shledanou.

A my pokračujeme dalším bodem, a to je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2014

Tisk č. 104

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu, vyslovili souhlas s účastí místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Josefa Chýleho na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno... Tak, ještě nám to nenaskočilo... V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 31. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 15 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní mi tedy dovolte, abych zde přivítala Josefa Chýleho, místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 104. Prosím pana místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby nás s výroční zprávou nyní seznámil. Prosím, vítejte v Senátu.

Josef Chýle:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážené dámy, vážení pánové. Předně dovolte, abych omluvil osobní neúčast pana předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, pana Ing. Petra Rafaje. Důvodem pro jeho nepřítomnost je jeho zdravotní indispozice. Vnímá naprosto zásadním způsobem, že se nemůže účastnit osobně tohoto projednávání, neboť výroční zpráva za rok 2014 je u nás vnímána jako zcela zásadní dokument. Nevnímáme jej jen jako něco mrtvého, to znamená, co se primárně obrací do minulosti, ale zejména jako souhrn jakýchsi problémů a koncepčních otázek, které musí být řešeny.

Jinak se v oblasti soutěžního práva následně nemůže nic stát. Proto jestliže zaznívá např. v této výroční zprávě skutečnost, jako tvrdá data, to znamená, že k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v prvním stupni pouze v oblasti veřejných zakázek přišlo přes dva tisíce různých stížností, a v prvním stupni 1622, tak jsme samozřejmě toto podrobili velké analýze. Zásadním závěrem je to, že mnohem důležitější než tento údaj je ta část osmá této výroční zprávy, nazvaná Agenda 2015. My jsme totiž zjistili na základě tohoto čísla, že celá řada podání, která přichází např. v oblasti veřejných zakázek úřadu, jsou ryze obstrukčního charakteru. Proto v této agendě a v této části osmé naleznete řešení tohoto problému, které bylo iniciováno již v roce 2014.

Já zde s velkou odpovědností a samozřejmě i s velkou radostí mohu říci, že i díky vám byla přijata pak v březnu tohoto roku novela 40/2015, která řešila předmětný problém. Proto jakmile příští rok, v roce 2015, budete porovnávat tato má slova, která jsem zde uvedl s velkou odpovědností, tak věřím, že jednoznačně potvrdí to, že celá řada těchto podání byla nově eliminována. Stejně tak v případě, v oblasti soutěžního práva. Jestliže výroční zpráva hovoří o nějakých 228 milionech, tak v současné době máme před sebou celý čtvrtý kvartál. Můžeme hovořit o 2 miliardách a 73 milionech. Svědčí to samozřejmě o zefektivnění činnosti úřadu.

Proto dovolte na tomto místě pouze ještě jednu připomínku, která je v podstatě důsledkem též osmé části této výroční zprávy, neboť je častou kritikou, která zaznívá v médiích o úřadu, velká doba, a zejména v oblasti veřejných zakázek, za kterou zodpovídám já, od 1. 7. tohoto roku, kdy není vydáváno ve stanovených lhůtách rozhodnutí. Dovolte, abych vás seznámil, že od 1. 7. je průměrná lhůta v prvním stupni, za který odpovídám, pak lhůta 15,8 dne pro vydání rozhodnutí. Je to opět něco, kde nepřináším nový údaj, ale dívám se do minulosti, jinými slovy, já vycházím z výroční zprávy 2014 jako z dokumentu, který je velmi zásadní, který otevírá otázky, které pak následně musí být řešeny, a v tomto případě je úřad řešil mimo jiné předmětnou novelou.

Proto dovolte na závěr tohoto velmi stručného slova pak vyslovit jakousi víru v to, že v roce 2015, až budete srovnávat tuto výroční zprávu 2014, tak že ty jednotlivé údaje a tvrdá data, ze kterých samozřejmě vycházíme, která jsou velmi zásadní, že budou hovořit o zefektivnění toho sebevědomého, nezávislého, zodpovědného, soutěžního úřadu, který chrání soutěžní právo, zejména pak poctivé dodavatele.

Já děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane místopředsedo. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 104/01. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Čuba, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Čuba:  Vážený pane předsedo, na 13. schůzi VHZD dne 11. 8. 2015 byla projednána výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2014. VHZD doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2014.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se též ke stolku zpravodajů, abyste sledoval případnou rozpravu a zaznamenával další možné návrhy.

A já nyní otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane kolego, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já spíše mám takový dodatečný dotaz k té zprávě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která se týká veřejných zakázek. Rozdělil bych tu otázku na dvě části. První je, jestli lze na základě spolupráce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s ministerstvem pro místní rozvoj nějak ze strany úřadu říci, jak vidí do budoucna otázku veřejných zakázek z hlediska počtu podávání podnětů právě k ÚOHS a rychlosti řešení těchto podnětů, protože to je věc, která poměrně významně zdržuje velké množství investorů. Sám zpravodaj nebo předkladatel zprávy říkal, že ve spoustě případů se jedná pouze o obstrukce, jinými slovy, jestli se počítá s tím, že nějakým způsobem by se v rámci zákona zadávání veřejných zakázek, zda třeba úřad nepodával nějaký takovýto návrh, nepřemýšlí o tom, že by se těmto obstrukcím snažil nějak zabránit.

Druhá moje otázka zní, já jsem to z té zprávy nevyčetl, možná jsem nebyl dostatečně pozorný, a to je, že díky tomu, že Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže posuzuje některé veřejné zakázky, a třeba to někdy trvá i delší dobu, než je ta doba průměrná, tak spousta zakázek není realizovaná. Tak jestli je možné říci, jaký je celkový objem zakázek, které díky tomu, že leží u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nejsou realizovány. Jaký je ten celkový objem těch všech zakázek, které by mohly být realizovány, ale nejsou, protože vy je ještě prošetřujete a teprve budete rozhodovat o tom, zda byly vyřízeny v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, nebo zda je třeba budete vracet apod.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Do rozpravy, jak vidím, se dále nikdo nehlásí. Takže ji uzavírám. A táži se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit? Prosím, máte slovo.

Josef Chýle:  Vážený pane senátore, já se domnívám, že velmi rád odpovím na tyto otázky, neboť především jsem člověk, který se zabývá zakázkovým právem poměrně dlouho, i na akademické půdě, hlavně jsem i legislativcem, takže vím, jakým způsobem i tento způsob řešíme.

Bohužel teď hovořím – a snad tady nebudu obtěžovat příliš vážené senátorky a senátory – protože toto směřuje do úpravy roku 2016 a nového zákona o zadávání veřejných zakázek, který by měl být přijat nejpozději 18. dubna 2016. Já jsem garantem, to znamená, zde rozhodně nepřistupuji před vás jako někdo, kdo by teď trpěl sebestředností, ale naopak velkou sebeodpovědností a kritikou, protože já jsem definoval tu úpravu dozoru. A pokud hovoříte právě o tom, jak eliminovat dalším způsobem některá tato obstrukční podání, o kterých jsem mimo jiné hovořil, tak teď jenom bodově zmíním některá ta opatření.

Předně – zvyšuje se propadnutí sankce v případě těch návrhů z 20 % na 35 %, kdy propadá kauce, v případě těch návrhů, kde vůbec navrhovatele nezajímá vlastní meritorní rozhodnutí úřadu. To znamená, pouze podají návrh a ještě předtím, před okamžikem, než úřad vůbec rozhodne, tak automaticky berou návrh zpět. V podstatě si chtějí jaksi vydobýt na zadavateli nějakou dohodou efektivní řešení pro ně. Zpravidla o tom slýcháváte tak, že nedostane sice tuto zakázku, ale dostane jinou. V tomto případě se zvyšuje propadnutí této kauce z těch 20 na 35 %.

Současně řešíme – a jak věřím, v tomto máme shodu i na úrovni Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí, v Legislativní radě vlády atd., což jsem absolvoval, efektivně přezkum zakázek po uzavření smlouvy, které jsou spolufinancované z fondů EU. My se domníváme, že je naprosto neuvěřitelné... Už dále nelze ustát stav, kdy v podstatě na jednu zakázku, která byla nějakým způsobem financována z fondu, přijde jako kontrola, ať již finanční úřad, auditor, řídící orgán – a následně mnohdy až pět let zpětně po uzavření smlouvy – ještě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, protože mu někdo posílá tento podnět.

V případě, a teď opravdu velmi zdůrazňuji, po uzavření smlouvy, protože to je zásadní, jinak bychom rezignovali my na svoji funkci, kdyby ta soutěž běžela, tam to nespadá. Ale po uzavření smlouvy, kdy už ta zakázka je dávno realizována a je spolufinancovaná z fondů, tak ji nelze napadnout u úřadu podnětem.

Zde dochází k zefektivnění toho systému, protože na úrovni implementační struktury jednoznačně existuje kontrolní mechanismus a kontrolní systém. A už je nadbytečné, aby úřad přistupoval jako několikátý orgán v řadě a sankcionoval nějakou pokutou zadavatele, když už dostal před několika lety korekci, která je pro něj mnohem zásadnějšího charakteru. Současně dochází, a to je další z těch opatření, dochází k eliminaci všech těch neúspěšných dodavatelů, kteří v podstatě jenom chtějí obejít složení kauce a podání řádného návrhu k úřadu a podávají podnět. Ten systém, který jsme znali, a já vás tímto rozhodně nechci zatěžovat, ale který je upraven v ustanovení § 110, odst. 9 současného zákona o zadávání veřejných zakázek, tak se ukázal jako nefunkční. A má to dosah i do spisové služby. Hovořil jsem o tom i s odborníky, abychom tento systém zefektivnili. Počítá s tím, že tyto podněty, kde ten navrhovatel měl podat námitky a následně podat návrh, placený návrh, když to takto zobecním, tak se vůbec nevyřizuje. To znamená, nespadá do toho ustanovení 42 správního řádu.

Pakliže jste hovořil o těch lhůtách, dovolte, abych s velkou sebekázní a sebeodpovědností zde řekl, že vnímám ty problémy, které byly v minulosti. Ale prosím vás, posuzujte to podle aktuálního stavu, takto k vám přistupuji. Od 1. 7. u všech zahájených správních řízení, za které odpovídám, tak je lhůta 15,8 dne pro vydání rozhodnutí. Pokud já vím, nemám žádnou věc, která by byla po uplynutí 60denní lhůty. To nic nemění na tom, že bezesporu bylo v roce 2014 a 2015 zahájeno řízení, kde ta lhůta pro vydání rozhodnutí přesáhla těch 60 dní. Nicméně to je věc, která byla panem předsedou řešena. Proto před vámi stojím, pokud to mohu říci takto.

Co se týká toho posledního, je třeba rozlišovat dvě zásadní věci. My nevíme celkovou částku a my ji ani neevidujeme, kolik zakázek se – a teď je otázkou, co se nerealizovalo jako takové. Jestliže k nám přijde návrh a je to před uzavřením smlouvy, tak řešíme to, zda je nutné nějakým způsobem tu soutěž pozastavit, či nikoli. Pokud není pozastaveno vydání předběžného opatření, pak dochází k vydání rozhodnutí, ale zadavatel nemusí na nic čekat. Současně, pokud vyčká meritorní rozhodnutí, tak samozřejmě musí být vydáno v té zákonné lhůtě, kterou jsem zmiňoval, a to je z mého pohledu naprostá samozřejmost. V případě, že smlouva byla uzavřena, a tím pádem se řeší pouze delikt, tak tam rozhodně nemůžeme nikdy hovořit o tom, že by byl v něčem zadavatel zablokován, protože tam už je plněno ze smlouvy. Maximálně jde o výplatu peněz u spolufinancovaných zakázek zpětně. Nicméně to stěžejní je, my jsme psali panu premiérovi, když se tázal na celkovou částku u veřejných zakázek, které jsou přezkoumávány na úřadě, jež jsou spolufinancovány z fondů, a to před uzavřením smlouvy. Ta částka byla úplně minimální. Rád vám ji dohledám, není předmětem té výroční zprávy, nebudu zastírat... Nechci vám dát nepřiléhavé informace, ale naprosto přesně to mohu vyhledat ještě v elektronických podkladech. Nicméně jde o jednotky veřejných zakázek a jde o naprosto minimální částku. Mnohem zásadnější problém, a to je zřejmé, je u těch zakázek, kde již byla uzavřena smlouva, ale na druhou stranu jsem hovořil ve své řeči o tom, že je důležité si brát nějaké ponaučení, tak je to právě to opatření, které řešíme i na legislativní, což už by se nemělo stávat, protože budou vyloučeny podněty právě u takovýchto zakázek spolufinancovaných z fondů a po uzavření smlouvy zřejmě od 18. dubna 2016. Tudíž by vůbec neměly docházet na úřad.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. A protože padl jediný návrh, tak, jak nám jej navrhl senátor František Čuba, budeme hlasovat vzít na vědomí. Já vás svolám.

Aktuálně je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, ruku nahoru a, prosím, tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 16 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 53 a proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže přikročíme k dalšímu bodu, tím by měl být "Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k informaci vlády České republiky o změně rámcové pozice k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce" Ovšem mám informaci, že pan ministr, který měl předkládat tento návrh, nedorazí. Pan senátor Hampl se hlásí s procedurálním návrhem.

Senátor Václav Hampl:  Přesně tak, děkuji za slovo. Já za evropský výbor navrhuji, abychom tento bod odložili, na rozdíl od třeba tohoto tématu převaděčství, které, děkuji, že bylo zařazeno na dnešní jednání. Tak toto je věc, která nespěchá do té míry, že bychom ji nemohli projednat na příštím zasedání s účastí pana ministra. Myslím, že by byla účast pana ministra při projednání vysoce žádoucí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Je to procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 17 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, a tím je

 

Informace o působení nasaditelného spojovacího modulu v operaci NATO "Active Fence" v Turecké republice

Tisk č. 109

Tento senátní tisk uvede ministr obrany Martin Stropnický. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Předkládaný materiál informuje o působení nasaditelného spojovacího modulu Deployable Communiation Module, DCM v operaci NATO "Active Fence" v Turecké republice. Jak už bylo řečeno, působení Armády České republiky v misi vláda a obě komory Parlamentu ČR schválily v říjnu loňského roku v rámci mandátu pro zahraniční operace v letech 2015 až 2016 s tím, že v případě konkrétního nasazení o něm budou informovány.

Operace Active Fence je operací NATO a nesouvisí s aktuálními vojenskými aktivitami Turecka a USA namířenými proti ISIL a Kurdům, resp. jejich frakci PKK v Sýrii a Iráku.

Operace je zaměřena na posílení protivzdušné a protiraketové obrany tureckého území a populace v kontextu konfliktu v Sýrii a byla spuštěna v lednu roku 2013. Od začátku operace se jedná již o třetí působení českého DCM v Turecku. První dvě se uskutečnily v letech 2013 a 2014. Česká republika byla zapojena skupinou sedmi příslušníků DCM v období od 28. dubna do 7. září 2015 s tím, že operační úkol plnila od 1. května do 31. srpna 2015. Jejich úkolem bylo kromě jiného zajišťovat spojení jednotek jak v prostoru působení, tak i mezi velitelstvím operace a nadřízenými aliančními velitelstvími. Financování působení příslušníků DCM v Turecké republice je pokryto z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany. Celkové náklady jsou odhadovány na 5 663 769 Kč.

Jenom pro zajímavost uvedu, že tato skupina našich vojáků podléhala ženskému velení.

Materiál vláda vzala na vědomí 24. června 2015 svým usnesením č. 500 a doporučil jsem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost i nyní plénu Senátu vzít materiál na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedenou informací zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 109/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Táborský, kterého nyní žádám o uvedení tohoto usnesení. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Cíl této informace pan ministr objasnil. Chci zde pouze podtrhnout jednu otázku, že s návrhem působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2015 až 2016 s výhledem na rok 2017 vyslovil Senát souhlas svým usnesením č. 635 ze dne 23. října 2014.

Pokud se týká vlastní operace Active Fence, Turecko požádalo v rámci integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO o posílení ochrany tureckého území a populace v souladu s platným stálým obraným plánem NATO z roku 2007. Toto posílení si vyžádalo odpovídající navýšení prvků velení a řízení. Součástí tohoto kroku bylo rozmístění protiletadlových a protiraketových systémů Patriot , poskytuje Německo, USA, Španělsko a nyní ho vystřídalo Nizozemsko.

Pro zabezpečení systému velení nasazených protiletadlových a protiraketových systémů Patriot vysílá NATO spojovací prvky, o kterých tady bylo hovořeno, a součástí třetího spojovacího praporu NATO jsou i příslušníci naší armády.

Chtěl bych zde ještě podtrhnout otázku, že působení v této alianční operaci v Turecké republice je praktickým naplňováním závazků vyplývajících z členství České republiky v NATO a zároveň příspěvkem k zajištění mezinárodní bezpečnosti. Je také projevem solidarity s aliančním spojencem a v neposlední řadě příspěvkem k efektivnímu fungování alianční vojenské struktury.

Dále zde bylo řečeno, že tato operace probíhá od ledna 2013 a jedná se o třetí působení českého modulu v Turecké republice.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tuto informaci na své 13. schůzi dne 11. srpna 2015. Výbor doporučuje Senátu vzít na vědomí Informaci o působení nasaditelného spojovacího modulu v operaci NATO "Active Fence" v Turecké republice a doporučuje Senátu požádat vládu, aby informovala Senát Parlamentu České republiky o výsledcích působení nasaditelného spojovacího modulu v operaci "Active Fence" v Turecké republice, a to nejpozději v 30. června 2016. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si ještě přeje vystoupit. Nepřeje, děkuji, pan zpravodaj také ne.

Usnesení jsme dostali písemně, takže o tomto usnesení budeme v tuto chvíli hlasovat.

Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, tak jak jej přednesl pan zpravodaj a máte ho uvedeno v senátním tisku č. 109/1.

V sále je v tuto chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 18 se ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

 

Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2014

Tisk č. 116

Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 160 a uvede ji pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi stručně představit zprávu o vývoji Evropské unie v roce 2014, kterou každoročně předkládá vláda Senátu na základě jeho jednacího řádu.

Zpráva o vývoji Evropské unie shrnuje důležité události, legislativní akty a opatření přijatá na unijní úrovni během uplynulého kalendářního roku, tedy roku 2014. Ten se v Evropské unii nesl v duchu změn spojených s volbami do Evropského parlamentu, ustavením nové Evropské komise a zvolením předsedy Evropské rady. Unijní instituce se v novém složení zaměřily na vytyčení strategického směřování Evropské unie v nadcházejícím volebním období.

Evropská rada přijala strategickou agendu unie V čase změn, jejíž cíle by se měly odrazil v každoročním plánování Evropské komise.

Nový předseda Evropské komise následně tuto agendu reflektoval ve svém programu Nový začátek pro Evropu. Stejně tak konzistentní první program Junckerovy komise na rok 2015 odráží směr stanovený Evropskou radou a zaměřuje se na zjednodušení a revizi stávající unijní legislativy.

V uplynulém roce lze za jedno z hlavních sdělení Evropské komise považovat návrh investičního plánu pro Evropu postaveného na vytvoření jednak Evropského fondu pro strategické investice, dále zásobníku důvěryhodných projektů a příznivého investičního prostředí. V oblasti finančních záležitostí pokračovaly práce na tzv. bankovní unii, tedy schválení jednotného mechanismu pro řešení krizí v dubnu či spuštění jednotného mechanismu dohledu v listopadu 2014.

Pokud se zaměříme na jednotlivé sektorové politiky Evropské unie, vzhledem k institucionální výměně na unijní úrovni zde pokračovala spíše již dříve započatá jednání. V rámci vnitřního trhu to byla jednání o opatřeních v Aktu o jednotném trhu I. a II. , nařízení o elektronické identifikaci, směrnice o vysílání pracovníků, směrnice o elektronické fakturaci. V sektoru dopravy takto pokračovala diskuse především o IV. železničním balíčku, jak o jeho technické, tak již i politické části.

Během jednání na Radě pro dopravu, telekomunikace a energetiku byla zohledňována pozice Senátu Parlamentu ČR k nařízení stanovujícímu opatření týkající se jednotného evropského trhu elektronických telekomunikací.

V oblasti ochrany klimatu byl prioritním tématem roku 2014 balíček návrhů, který měl vymezit rámec klimatické a energetické politiky EU po roce 2020. Součástí balíčku je návrh cílů ke snížení emisí skleníkových plynů, k obnovitelným zdrojům a energetické účinnosti.

Jedním z hlavních projednávaných návrhů v oblasti zaměstnanosti byl návrh nařízení o evropské síti služeb zaměstnanosti, přístupu pracovníků ke službám mobility a další integrace trhů práce, ke kterému Rada v prosinci přijala obecný přístup. Rovněž zde vláda jednala v souladu s přijatým usnesením Senátu Parlamentu ČR.

Dlouhodobě diskutovaný návrh nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce doznal během jednání v uplynulém roce řady změn, včetně návrhu na vytvoření tzv. kolegia evropských žalobců ze všech zúčastňujících členských států a možnosti vyšetřovat a stíhat trestné činy proti finančním zájmům EU jak pro Úřad evropského veřejného žalobce, tak pro národní orgány.

Cílem stávajícího lucemburského předsednictví je dosáhnout dohody s Evropským parlamentem do konce letošního roku.

V prosinci přijala rada závěry k revizi strategie vnitřní bezpečnosti EU, která je v souladu s pozicí Senátu Parlamentu ČR jednou z priorit ČR v letošním roce.

V zahraničně politické oblasti patřil v uplynulém roce k nejvýznamnějším událostem schválení strategie EU k problematice zahraničních bojovníků a protiteroristického boje v Iráku a Sýrii, jejímž cílem je zmenšit rizika, která pro EU představují zahraniční bojovníci.

Vzhledem k roli Ruska v ukrajinské krizi pak EU přijala sankci vůči Rusku ve formě zastavení jednání o vízové facilitaci a nové dohodě o partnerství a spolupráci, dále zmrazení majetku a zákazu vstupu na území EU pro osoby a subjekty, které narušují či těží z narušování teritoriální integrity, suverenity a nezávislosti Ukrajiny a sankcí zavedených v reakci na nelegální anexi Krymu a Sevastopolu a dále sektorových sankcí.

Prohloubeny byly naopak obchodní vztahy s jinými partnery. Finalizován byl text komplexní ekonomické obchodní dohody s Kanadou a pokračovala jednání o TTIP, nově v kontextu zveřejnění mandátu Evropské komise pro vyjednávání.

Závěrem mi dovolte shrnout, že ze znění předkládané zprávy o vývoji EU v roce 2014 jasně vyplývá, že gestoři projednávaných legislativních a nelegislativních návrhů v Radě v souladu s loňským usnesením Senátu ke zprávě o vývoji pro rok 2013 brali v potaz přijatá usnesení Senátu k těmto návrhům a reflektovali pozici Senátu během přípravy na tato jednání. Stejně tak je tomu i v letošním roce, ve kterém se vláda i nadále snaží maximálně zohlednit pozici obou komor Parlamentu ČR během všech relevantních jednání na unijní úrovni.

Tolik ke zprávě a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem, který projednával tuto zprávu, byl výbor pro záležitosti Evropské unie. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 116/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s touto zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Evropský výbor už vás dnes v dopolední části zasedání,myslím dosti zabavil, takže tentokrát budeme vcelku struční pokud jde o usnesení, ve kterém se navrhuje vzít tuto zprávu na vědomí.

Stručný komentář, možná snad nad rámec toho, co už řekl pan ministr a kolega senátor Dienstbier.

Tato zpráva je skutečně věcí, kterou projednává právě výlučně Senát. Náš výbor pozitivně kvitoval, že tato zpráva specificky odkazuje právě na stanoviska Senátu, i potažmo Poslanecké sněmovny a reflektuje, jak byly postoje vzaty v úvahu.

Jinak je to výroční zpráva, jejíž hodnota podle mého názoru je v tom, že je to dobrý referenční materiál, je snadno tam dohledat vývoj jednotlivých agend. Z tohoto hlediska je to nepochybně materiál, který do budoucna bude dobře mít ať už v knihovničce nebo v nějaké digitální podobě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolego senátore, vážené senátorky a senátoři. Dovolila jsem si vás chvíli zdržovat tím, že bych se chtěla vyjádřit ke Zprávě o vývoji Evropské unie z hlediska podpory vědy, výzkumu a výsledků v této oblasti.

Výbor pro záležitosti Evropské unie nám doporučil, abychom Zprávu o vývoji Evropské unie vzali na vědomí. S tím souhlasím, ale dovolte mi, abych vás krátce seznámila s tím, jak si Česká republika vede ve srovnání s ostatními členskými zeměmi EU ve Zprávě o pokroku v Evropském výzkumném prostoru, o níž se Zpráva o vývoji EU letmo zmiňuje.

Co se týká státních rozpočtových výdajů na výzkum a vývoj, skončila Česká republika celkově čtrnáctá, což není špatné. Pokud bychom hodnotili podíl státních výdajů na výzkum a vývoj na celkových státních výdajích, dosáhla Česká republika dokonce 10. místa.

V případě podílu na HDP 11. místo. Zajímavé je, že ČR již předstihla Norsko, Německo či Nizozemí, pokud jde o procento státních výdajů na výzkum, které byly vynaloženy formou projektového financování. Ocenit je třeba také to, že Norsko a Nizozemí Česká republika překonala, i pokud jde o procento státních výdajů, které byly vynaloženy na podporu mezinárodní spolupráce.

Mohlo by to být ale zavádějící, co jsem teď řekla. Při srovnání nominálních výdajů, celkových i přepočtených na jednoho obyvatele stále ještě zaostáváme. Ale je alespoň patrný pozitivní trend ve struktuře státních výdajů. V personálním zajištění výzkumu má ČR ještě jistou rezervu, přepočteme-li počet výzkumníků na jeden tisíc obyvatel. V ČR dostaneme necelých 0,9 %. V EU je průměrná hodnota zhruba o dvě desetiny vyšší. Není zvlášť překvapivé, že nejhorší výsledky vykazuje ČR především, co se týká podílu žen na celkovém počtu výzkumníků a celkovém počtu absolventů doktorského studia, kde jsme na 25. místě.

Na druhou stranu si ČR vede docela dobře, pokud jde o podíl žen na počtu představitelů výzkumných institucí. Tj. 16,9 % na šestém místě. Je to ale dáno také tím, že ani průměr EU není u tohoto ukazatele příliš vysoký. Co je ale důležité a potěšující - možná, že to tak všichni nevnímáte, ale my z akademické sféry ano - je, že v počtu publikací na jednoho výzkumníka i počtu spoluautorství s partnery v rámci EU jsme již dokázali zaujmout pozici v mírném nadprůměru. Naším slabším místem zůstává míra spolupráce s výzkumníky ze zemí mimo EU a počet mezinárodních patentových přihlášek, podle smlouvy o patentové spolupráci. Tím bych chtěla komentovat, že někdy se říká, že česká věda není dostatečně dobrá. Opravdu se v posledních letech hodně zlepšila, což vlastně ukazuje, že se dostáváme na nadprůměrnou příčku. Na řešení uvedených problémů se samozřejmě pracuje, tj. těch, které máme, které jsem přednesla. A tudíž bych chtěla říct, že příkladem může být vytvoření společného patentového úřadu pro země Visegrádské skupiny a další opatření v rámci Národního programu reforem.

Doufám, že ke zvýšení efektivity a konkurenceschopnosti české vědy přispěje také nová metodika hodnocení výzkumu, kterou připravujeme v Radě pro výzkum, vývoj a inovace, jehož jsem první místopředsedkyní.

Jak opakovaně upozorňuji, je také třeba se vypořádat s nadměrnou administrativní zátěží a nesystematičností v rozhodování a řízení. Říkám to pro to, že nový zákon o podpoře výzkumu by tyto nedostatky měl napravit a umožnit vytvoření centrálně řízeného koordinovaného a kontrolovatelného úřadu pro financování vědy a výzkumu, což jistě tady brzy uslyšíme a na čem se také pracuje.

V zájmu toho by mělo být vytvořeno nové ministerstvo pro vědu. Návrh věcného záměru zákona Rada pro výzkum, vývoj a inovace schválila počátkem září. Jsem tedy přesvědčena, že bychom měli těmto otázkám věnovat stálou pozornost a dovolila jsem si přednést tento souhrn a komentář. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Děkuji. Pan zpravodaj také ne.

Takže nám nezbývá než hlasovat o návrhu usnesení. Budeme tedy nyní hlasovat o návrhu tak, jak je přednesl pan zpravodaj a zároveň tak, jak je obsaženo v usnesení výboru pro záležitosti EU.

V sále je přítomno v tuto chvíli 58 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 19, se z 58 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 30, pro vyslovilo 43, proti byl 1.

Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu a tím je

 

Balíček k lepší regulaci v EU

Tisk EU č. K 021/10

Tisk EU č. K 022/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky K 021/10, K 022/10 a K 021/10/1 a K 022/10/01. Nyní bych požádal pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Evropská komise přijala dne 19. května 2015 Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků agenda EU a Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě návrh interinstitucionální dohody o lepší právní úpravě, jako součást komplexního balíčku reforem, který má být změněn způsob práce na evropské úrovni v oblasti přípravy nových návrhů a kontroly účelnosti stávajících právních předpisů. Cílem je zvýšit kvalitu jejich přípravy, důsledněji posuzovat její účelnost, proveditelnost, hodnocení jejích dopadů a změn. Závazek zlepšovat právní úpravu, jakož to nástroj k prosazování politických priorit EU je součástí hlavních politických směrů Evropské komise, kterým je předseda komise prezentoval priority pro své volební období.

Iniciativu odůvodnil negativními dopady, pokud jde o narůstající regulaci a zásahy EU do každodenního života občanů EU. Priority se promítly i do pracovního programu Komise pro rok 2015, v podobě menšího počtu nových iniciativ. Obsah iniciativy se dotýká několika základních programů, či dlouhodobých aktivit, jejichž realizaci Komise zahájila již v minulých letech a nyní provádí jejich aktualizaci. Jedná se o proces konzultací dotčených stran u nových návrhů připravovaných Komisí, zlepšení procesu hodnocení dopadu regulace ze strany Komise, co do kontroly, kvality a jejich lepší využívání legislativními orgány, tak jinak Evropským parlamentem a Radou.

Dále sektorový program na zjednodušování a snižování nadbytečné regulační zátěže u stávající unijní legislativy REFIT. Komise zamýšlí více konzultovat a lépe naslouchat občanům a zúčastněným stranám. V oblasti konzultací je potvrzena základní dvanáctitýdenní veřejná konzultace, které předchází zveřejnění legislativních návrhů a je zachována notifikace o obsahu připravovaných nových návrhů Komise, v pracovním programu, prostřednictvím tzv. cestovních map.

Nově je navrhováno, aby byla zavedena rovněž fáze konzultací v délce osmi týdnů, kdy budou mít dotčené subjekty možnost poskytnout zpětnou vazbu ke zveřejněným legislativním návrhům. Jedná se mimochodem o shodnou lhůtu poskytovanou vnitrostátním parlamentům pro předložení odůvodněných stanovisek, týkajících se principu subsidiarity. Zde se tedy pro zákonodárce nic nemění. Po dobu čtyř týdnů budou rovněž na internetových stránkách Komise zpřístupněny návrhy aktů v přenesené pravomoci a důležité prováděcí akty, jakož i akty stanovující technické nebo zvláštní prvky. Zúčastněné strany k nim mohou předložit připomínky před jejich přijetím Komisí, či členskými státy v příslušných formacích.

Co se týče provádění hodnocení dopadů regulace, Komise poprvé připustila alespoň částečné posílení vnější kontroly kvality zpracovávání hodnocení dopadů. Nově ustanoveným výborem pro kontrolu regulace. Zatímco jeho předchůdce byl výhradně složen z vlastních zaměstnanců, Komise na úrovni generálních ředitelů, nově budou tři ze šesti členů experti, působící mimo orgány EU. Sedmý předseda však zůstává rovněž zástupcem Komise a to na úrovni generálního ředitele. Cílem opatření je posílení nezávislosti mechanismu přezkumu. Výbor pro kontrolu regulace byl zřízen rozhodnutím Komise, které nabylo účinnosti dne 1. července 2015 s tím, že dosavadní členové výborů pro posuzování dopadů Evropské komise byli požádáni, aby dočasně vykonávali funkci prozatímních členů.

Dne 6. srpna 2015 vyhlásila Evropská komise výběrová řízení na místa členů Výboru pro kontrolu regulace s možností podávání žádostí do 28. září letošního roku. Tedy 3 členové budou přijatí z pozic mimo útvary Komise, zatímco zbývající 3 budou vybráni a jmenováni v rámci Evropské komise.

Externí členové výboru budou vybráni na základě jejich prokázané vědecké odborné znalosti v oblasti posuzování dopadů, hodnocení ex post a regulační politiky obecně, mimo jiné makroekonomie, mikroekonomie a politik v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí. Všichni členové výboru budou jmenováni na pevně stanovené období 3 let bez možnosti prodloužení a na plný úvazek. Všichni členové výboru spadají administrativně pod generální sekretariát Evropské komise, vztahuje se na ně služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Unie a kodex řádného úředního chování zaměstnanců Evropské komise.

Pokračuje také již v minulosti zahájený program REFIT na přezkum stávajících předpisů EU v rámci vybraných sektorů. Existuje závazek, že každé generální ředitelství musí v průběhu kalendářního roku provést alespoň jeden přezkum ve vybrané oblasti. Nově vznikne, resp. bude přebudována na nových principech tzv. platforma programu REFIT pro účely dialogu mezi odborníky, která bude zahrnovat dvě skupiny odborníků. Jedna bude složena ze zástupců členských států a druhá ze zástupců tzv. zúčastněných stran, tedy asociací – Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů. Jejím úkolem bude připomínkování výstupů z jednotlivých přezkumů ze strany Komise, resp. formulace nových podnětů pro Komisi. Výstupy a návrhy, které z dialogů vyplynou, budou Komisí zohledňovány při tvorbě budoucích legislativních návrhů.

Nyní k návrhu interinstitucionální dohody o lepší právní úpravě. Cílem dohody je zjednodušení unijního právního prostředí, snížení administrativní zátěže a zefektivnění tvorby unijní legislativy tak, aby se zaměřovala na oblasti s co největší přidanou evropskou hodnotou. Návrh dohody o lepší právní úpravě mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou zakotvuje hlavní právní a institucionální rámec pro celý balíček ke zlepšování právní úpravy. Komise v předloženém návrhu představuje dva hlavní nástroje k dosažení sledovaných cílů, a to posílení konzultací při přípravě a po schválení návrhu a posílení posuzování dopadů v průběhu celého legislativního procesu na úrovni Evropské unie.

Interinstitucionální dohoda klade důraz na posílení posuzování dopadů nově navrhované legislativy. Výraznou změnou je nutnost posuzování dopadů u veškerých podstatných změn, které k návrhu Komise hodlá přijmout Evropský parlament nebo rada. Komise vyzývá radu i parlament, aby převzaly odpovědnost za to, že před zahájením projednávání nového návrhu či při navržení pozměňovacích návrhů budou důkladněji provádět přezkum posouzení dopadů zpracovaných Komisí, resp. dodatečná hodnocení dopadů vyplývající z pozměňovacích návrhů. Česká republika obecně s těmito dvěma hlavními prostředky souhlasí, nicméně stále uplatňuje dílčí výhrady týkající se uvádění těchto prostředků do praxe. Je nutné zaměřit se i na to, aby v důsledku navrhovaných postupů nebyla jen úměrně prodlužována délka legislativního procesu. Rovněž je nezbytné se zaměřit na skutečný přínos nových opatření a vyjasnit tak například, jakým způsobem budou dodatečné konzultace či výsledky posouzení dopadů v návrhu právního předpisu zohledněny.

Česká republika rovněž oceňuje, že projednávaný návrh obsahuje zmínku o významu role národních parlamentů. Uvítali bychom rozšíření ustanovení, pokud jde o roli národních parlamentů v mechanismech kontroly subsidiarity. Interinstitucionální dohoda dále apeluje na členské státy, aby při implementaci unijního práva prováděly dodatečné posuzování dopadů, pokud jde vnitrostátní právní úprava nad rámec unijního práva, a rovněž aby bylo jasně uveřejněno, že se jedná o dodatečnou nástavbu v rámci vnitrostátního práva, která nezbytně nevyplývá z práva unijního. Komise vyzývá členské státy, aby při provádění právních předpisů Evropské unie do vnitrostátního práva nepřekračovaly rámec toho, co tyto předpisy vyžadují, nebo tím zvyšují náklady podniků a veřejných orgánů.

Pokud jde o trialogy, vláda zastává názor, že je třeba zachovat určitou flexibilitu a neformální podobu trialogů. V rámci interinstitucionální dohody však lze podpořit například detailnější úpravu trialogů, pokud jde o posílení postavení Rady na rovnocenné s Evropským parlamentem.

Česká republika dlouhodobě podporuje snahy o zjednodušení unijního legislativního prostředí a odbourání nadměrné administrativní zátěže. Zejména v kombinaci s důrazem na malé a střední podniky považujeme tyto iniciativy za důležité ve snaze o zvýšení konkurenceschopnosti celé Unie.

V rámci těchto cílů je rovněž nutné usilovat o zajištění institucionální rovnováhy, zejména pokud jde o postavení Rady a Evropského parlamentu. Navrhovaná dohoda mezi třemi ústředními orgány se z tohoto hlediska jeví být dobrým výchozím bodem pro další diskusi.

Mezi hlavní priority České republiky patří zapojení Rady do legislativního programování, konzultace expertů členských států v rámci přípravy aktů v přenesené pravomoci i posílení programu REFIT. Česká republika dále vítá, že do interinstitucionální dohody byla zařazena zmínka o důležitosti role vnitrostátních parlamentů. Vítali bychom však, kdyby ustanovení týkající se role parlamentu, bylo zařazeno do samotného normativního textu.

Pokud jde o dva hlavní nástroje, jejichž prostřednictvím dohoda usiluje o zlepšení právní úpravy a naplnění stanovených cílů, tak jinak posílení konzultací a posuzování dopadů v průběhu celého unijního legislativního procesu, lze říci, že Česká republika obecně s těmito dvěma prostředky souhlasí, uplatňuje je. Nicméně má některé dílčí výhrady k jejich praktickému provedení.

Při zvažování navrhovaných nástrojů je nutné zohlednit též kritérium možného navýšení administrativní zátěže a finančních nákladů pro unijní orgány, resp. členské státy. To je relevantní především u otázky posílení posuzování dopadů, dále pak je nutné zaměřit se i na skutečný přínos nových opatření. Kvůli dodatečným konzultacím a posuzování dopadů by též nemělo docházet ke zbytečným průběhům v legislativním procesu na evropské úrovni.

Dále uplatňujeme výhrady též k části, která se zabývá implementací unijního práva členskými státy. Účelem dohody by mělo být především upravovat vzájemné vztahy mezi institucemi Evropské unie. Pokud má být tedy problematika vnitrostátní implementace v dohodě vůbec řešena, je třeba aby se jednalo pouze o kratší a obecnější úpravu bez instruktivní části týkající se způsobu implementace unijního práva v členských státech.

Česká republika uplatnila své výhrady při projednávání tzv. lines to take v rámci pracovní skupiny Antici + 1, ačkoli některé z nich nakonec nebyly ve finálním znění zohledněny, Česká republika dokument obecně podpořila.

Dne 16. září 2015 vydal VEU Senátu usnesení, v němž uvedl, že vítá zaměření legislativní politiky Evropské komise pouze na vybrané priority, vyjádřil názor, že by měla být upřednostňovaná kvalita právní úpravy a transparentnost. Považuje za vhodné, aby pozměňovací návrhy Rady či Evropského parlamentu byly podrobeny novému posouzení dopadů ze strany Evropské komise. Má pochybnosti o užívání neformálních trialogů, s ohledem na jejich netransparentnost upozorňuje, že je nutné upřednostňovat úpravu v legislativním aktu před vydáváním aktů v přenesené pravomoci Evropského parlamentu. Je přesvědčen, že větší zapojení expertů ze státní správy členských států by přispělo ke kvalitě regulace a vyzývá Evropskou komisi, aby se soustředila na důkladnější odůvodňování souladu svých návrhů se zásadami subsidiarity a proporcionality a rychleji reagovala na odůvodněná stanoviska vnitrostátních parlamentů.

Doporučení výboru se z větší části shodují s názorem vlády na toto téma. Mírný nesoulad existuje pouze v oblasti trialogů. Vláda se domnívá, že je zapotřebí zachovat flexibilitu a neformální podobu trialogů. Lze však podpořit detailnější úpravu trialogů, pokud jde o posílení postavení Rady na rovnocenné s Evropským parlamentem. Pokud jde o oblast posuzování dopadů, Česká republika je součástí tzv. like minded skupiny, tedy stejně smýšlejících členských států, která se usazuje o ustavení nezávislého institucionálního rámce hodnocení dopadů legislativních návrhů pro všechny tři orgány. Včetně dodatečného vyhodnocování dopadů pozměňovacích návrhů.

Kromě toho ale dlouhodobě podporuje též přístup, kdy by hlavní odpovědnost za vyhodnocování dopadů nesla primárně Evropská komise. Z tohoto hlediska navrhované usnesení Senátu s pozicí vlády České republiky v tomto ohledu není v rozporu.

Děkuji vám za pozornost. A to je vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky K021/10/02 a K022/10/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Besta, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já myslím, že pan ministr tady řekl už úplně všechno, že skutečně bych se musel opakovat. Takže ještě jenom takové technické věci, které možná pan ministr zapomněl, nebo nechtěl říci.

Tyto dvě sdělení jsou součástí balíčku, který se snaží snížit administrativní zátěž a zjednodušit právní prostředí Evropské unie. Proto jsme to dali do balíčku, abychom tu administrativní zátěž trošku snížili. Sdělení jako takové je komunikační dokument, který slouží jako informační podklad pro evropské a další instituce, na jehož základě probíhá diskuse o dalších krocích Evropské unie.

Ten obsah dokumentu tady byl skutečně velice dobře popsán. Ty dvě součástí, ta lepší regulace pro lepší výsledky, agenda EU, kde Komise zamýšlí zjednodušit mimo jiné i řízení fondů Evropské unie. Ten návrh meziinstitucionální dohody o lepší právní úpravě, mezi jiným je tam i povinnost Evropského parlamentu a Rady vypracovávat vlastní posouzení dopadu významných změn, které přijaly k návrhům Komise. Východiskem má být původní posouzení dopadu provedené Komisí, které by mělo zároveň hodnotit i různá alternativní řešení. V případě významných změn návrhů Komise by kterýkoli orgán Evropské unie mohl navrhnout sestavení nezávislého ad hoc panelu k posouzení dopadu těchto změn ještě v průběhu legislativního procesu. A tam jsou další věci, které tady už byly řečeny.

Skutečně nepředpokládáme nějaký velký dopad na naši legislativu. Ale pokud by se prosadily některé ambicióznější návrhy na vnitrostátní posuzování dopadu evropské legislativy, mohlo by to vést skutečně ke změnám jednacích řádů obou komor Parlamentu České republiky. A na rozpočet také nepředpokládáme žádný bezprostřední dopad. Mimo možného personálního navýšení kapacit pro posuzování dopadu na vnitrostátní úrovni.

Evropský parlament, Rada EU, Evropský ombudsman se těmito materiály také průběžně zabývají. Existují zde další požadavky na průběh a transparentnost aktu evropské agendy. Česká republika vstoupila do této debaty společným dokumentem zemí V4, který je v souladu s vládní pozicí. Česká republika je členem skupiny 11 států, které se v dubnu obrátily na Evropskou komisi s tématem lepší regulace.

Jak už jsem říkal, ten balíček lepší regulace sestává z mnoha dílčích prvků, které by podle Komise měly vést ke snižování administrativní zátěže, tvořené předpisy Evropské unie. S určitou nadsázkou lze říci, že celý projekt lepší regulace by zasloužil ještě navíc zásadní zjednodušení. Přestože Evropská komise v minulosti uváděla, že mezi lety 2007 – 2012 došlo ke snížení zátěže administrativní o celých 32 %, nyní uznává, že zejména malé podniky a střední podniky výraznou úlevu nepociťují.

Vládní pozice, která už tady byla řečena, reflektuje zájmy České republiky jako členského státu zachovat si v rámci Rady co největší vliv na tvorbu práva Evropské unie, a proto se brání i oslabování role Evropské rady a Rady ve prospěch Evropského parlamentu. Například v otázce legislativního plánování.

My jsme na 16. schůzi VEU přijali doporučení, k těmto dvěma aktům, k těmto dvěma sdělením. Po informaci paní Lucie Šestákové, která je ředitelkou Odboru koordinace hospodářských politik, a pana Jana Kněžínka, náměstka pro řízení sekce Legislativní rady vlády, a po rozpravě jsme přijali toto doporučení, které máte samozřejmě před sebou, které vlastně celé okomentoval přede mnou i pan ministr.

Z větší části, nebo téměř celé se shoduje s pozicí vlády. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj také ne. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak byl předložen výborem.

Takže můžeme přistoupit k hlasování. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

A já mohu konstatovat, že v hlasování č. 20 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 43, proti byli dva. Návrh byl přijat. Tím končím tento bod. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro jednotný digitální trh v EU

Tisk EU č. K 017/10

Senátní tisk č. K017/10 a ještě K017/10/01. Požádal bych, a je tady, pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás s tímto materiálem seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Evropská komise v květnu tohoto roku přijala svoji strategii jednotného digitálního trhu, která představuje zásadní krok na cestě k odbourání přetrvávajících překážek integrace digitálních trhů členských států Evropské unie.

Strategie se zaměřuje na 14 oblastí, rozdělených do 3 pilířů a další tři průřezové oblasti, jako jsou zlepšení online přístupu spotřebitelů a podniků ke zboží a službám či vytváření vhodných a rovných podmínek pro rozvoj moderních digitálních sítí. Mezi další cíle strategie patří rovněž podporovat nárůst inovačního digitálního podnikání v Evropě a maximálně využít růstového potenciálu evropské digitální ekonomiky založené na datech.

Přínosy odstranění překážek pro jednotný digitální trh Komise vyčíslila jako ruční přírůstek HDP Evropské unie ve výši 415 miliard eur.

Komise se ve strategii zavázala urychleně přezkoumat a přizpůsobit stávající regulatorní rámec aktuálním podmínkám a potřebám digitálního věku, nejpozději do konce roku 2016 zveřejnit konkrétní předpisy.

Rámcová pozice ČR ke strategii jednotného digitálního trhu shrnuje česká očekávání a postoje k této problematice. Od naplnění strategie si slibujeme navýšení investic a následný rozvoj moderních sítí vysokorychlostního internetu či odstranění překážek pro přeshraniční online obchod a lepší přístup k online obsahu napříč EU.

Přínosy tak vidíme jak pro podnikatele, tak především pro spotřebitele.

Zároveň si však Česká republika nepřeje další nárůst byrokratické zátěže, zejména pro podnikatele, a proto bude při tvorbě budoucí evropské legislativy dohlížet na to, aby byl důsledně uplatňován tzv. princip lepší regulace, což znamená především zpracovávání důkladných hodnocení dopadů přijímaných opatření na digitální ekonomiku a především pak na malé a střední podniky a startupy.

ČR bude rovněž pozorně sledovat budoucí návrhy Komise na harmonizaci pravidel správy rádiového spektra, které by neměly vést k omezování pravomocí národních regulátorů. Citlivou pak z pohledu ČR i nadále zůstává otázka regulace digitálních platforem. ČR je také přesvědčena o tom, že v rámci další harmonizace a liberalizace přeshraničního online obchodování nesmí docházet k nepřiměřenému zatěžování obchodníků. Rámcová pozice obsahuje detailní popis problematiky a zdůvodnění pozice České republiky.

Materiál prošel připomínkovým řízením v rámci agend Databáze politik EU a byl schválen VEU na vládní úrovni bez rozporu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 017/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan ministr nás seznámil s obsahem sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropského hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě a s pozicí vlády České republiky k tomuto tisku.

Téma jednotného digitálního trhu je v rámci Evropské unie již dlouho sledované téma. I Česká republika si v rámci svého předsednictví ve visegrádské skupině od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2016 jako jednu z priorit vytkla právě rozvoj digitální ekonomiky.

Odstranění překážek digitálního trhu lze považovat za dosažení dalších ze svobod, které by měla Evropská unie garantovat a zajišťovat svým občanům. Ostatně i Lucembursko jako současná předsednická země v Radě si jako jednu ze sedmi priorit stanovilo oživení jednotného trhu s ohledem na jeho digitální dimenzi. Navazuje tak na lotyšské předsednictví a vytyčilo digitální dimenzi jednotného trhu coby jedno z hlavních témat nadcházejícího období. V následujícím půlroce bude pozornost věnována zejména revizi autorského práva, telekomunikačního rámce a ochraně spotřebitele, nakupujícího online. Pro Českou republiku je vytvoření jednotného digitálního trhu zásadním tématem. Proto chce být Česká republika v těchto otázkách na evropské úrovni aktivní a podpoří taková opatření, která nebudou znamenat přílišnou zátěž pro podnikatele a zároveň zaručí adekvátní právní jistotu pro uživatele těchto služeb.

Běžný občan přínosy a omezení digitálního trhu pociťuje vesměs nepřímo, tedy zprostředkovaně. Co ale asi vnímá za všech okolností bezprostředně, je bezproblémový přístup k internetu, služby mobilních operátorů a stav elektronizace veřejné správy.

Dovolte mi tři poznámky.

První se týká internetu. Je stále ještě řada oblastí a regionů se špatným či dokonce žádným přístupem k internetu. Po odstranění těchto slabě pokrytých či dokonce hluchých míst je zapotřebí úzká součinnost národních a mezinárodních orgánů a subjektů.

Druhá poznámka – v oblasti služeb mobilních operátorů nás stále ještě omezuje tzv. roaming, to ostatně víme všichni. Pozitivní je, že se Lotyšsku v rámci jeho předsednictví v Radě podařilo dosáhnout předběžné dohody s Evropským parlamentem o pravidlech pro ukončení roamingu ke dni 15. 6. 2017. Spolu s tím je ale zapotřebí vyřešit i to, že v okrajových oblastech Evropské unie dochází k "přetahování" zákazníků se silnějším operátorem, působícím mimo území Evropské unie, a zákazníci – tedy klienti – jsou tak zcela bezbranní vůči dramatickému zdražení služeb, přestože se stále nachází na území Evropské unie a využívají služby v rámci Evropské unie. Paradoxně se ale většinou jedná o jedny a tytéž operátory, nebo jejich dceřiné společnosti, kteří nabízejí své služby jak na území členských států Evropské unie, tak i mimo něj.

Třetí poznámka – elektronizace veřejné správy je v podmínkách České republiky občanům již dlouho slibována. Výsledky jsou ale zatím nevalné a mezinárodní hodnocení nás řadí na předposlední místa v porovnávání s ostatními členskými státy Evropské unie, přitom omezení a odstranění stále narůstající byrokratické zátěže občanů a podnikatelů ze strany státních institucí je slibováno všemi politickými reprezentacemi bez rozdílu. Bohužel ale s nevalným efektem.

Jednotný digitální trh je samozřejmě mnohem komplexnější problematika, než jak jsem se zmínil v předchozích třech poznámkách. Náš výbor se samozřejmě snažil celou šíři této problematiky postihnout ve svém doporučení a zároveň využít předchozích závěrů, které jsme k této problematice zaujali již dříve, při projednávání obdobných dokumentů. Jsem přesvědčen o tom, že se problematikou digitální agendy nezabýváme naposledy. Stala se součástí našeho života a bude hrát stále významnější roli. Digitální agenda – obecně digitalizace – je sice dobrý sluha, na druhou stranu ale velmi zlý pán. Musíme ji udržet pod kontrolou a efektně ji ovládat. Nikoli aby ona ovládala nás, jak jsme bohužel svědky u části, především mladé, generace, kdy závislost na některých produktech digitálního trhu nabývá patologických rozměrů.

Autor legendární Šifry mistra Leonarda, americký spisovatel Dan Brown, napsal celou řadu zajímavých knih. Jednou z nich je i román Digitální pevnost. Dovolím si z ní odcitovat jen jednu jedinou větu. V digitálním věku se soukromí stává přežitkem minulosti. I to bychom měli mít na paměti, když budujeme digitální svět, protože právo na soukromí je jedním ze základních lidských práv.

V průběhu projednávání tohoto bodu jsem položil tři, nebo čtyři otázky k této problematice. První byla, že v současné době se na národní úrovni připravuje nová koncepce digitální agendy, zpracovaná a nazvaná Akční plán pro rozvoj digitální ekonomiky v České republice, která měla být dokončena v létě 2015. Co bude s obsahem této koncepce, jaký bude vztah této koncepce a současné strategie – digitální Česko?

Druhá byla digitální agenda jednou z priorit českého předsednictví ve skupině zemí V4, jakých cílů chce vláda v této oblasti dosáhnout v rámci V4.

Třetí – konzultuje vláda digitální agendu se sociálními partnery? Pokud ano, jaký je jejich názor na předloženou strategii a co považují za klíčové body.

A čtvrtá – Česká republika je dle mezinárodního hodnocení zařazena na předposlední místa v porovnání s ostatními členskými státy, pokud jde o poskytování služeb digitální veřejné správy. Jak se k tomuto hodnocení staví vláda a jaké kroky hodlá podniknout ke zlepšení současného nedobrého stavu?

Já jsem požádal, aby na tyto otázky nám byly zaslány písemné odpovědi. Já samozřejmě ty písemné odpovědi vám tady číst nebudu. Řekl jsem vám o tom jenom proto, aby pokud chcete někdo se seznámit s těmi odpověďmi, rád vám je poskytnu.

VEU tak přijal usnesení, které vám přečtu. Je to 86. usnesení z 15. schůze konané dne 28. července 2015. Ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie pro jednotný digitální trh v Evropské unii, senátní tisk č. K017/10. Po úvodní informace Vladimíra Bártla, ředitele Odboru poštovních služeb informační společnosti ministerstva průmyslu a obchodu, zpravodajské zprávě Jaroslava Doubravy a po rozpravě – výbor přijímá:

I. ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie pro jednotný digitální trh v Evropské unii doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje PČR, aby ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie pro jednotný digitální trh v Evropské unii se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu,

IV. pověřuje předsedu výboru, Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Předpokládám, že doporučení našeho výboru máte všichni k dispozici, takže ho nemusím číst. Jen vás poprosím o podporu a schválení tohoto usnesení, nebo tohoto návrhu VEU.

A za to vám děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi jenom několik slov k této věci.

Především roaming – ano, roaming, aby byl zrušen, to je nepochybně cíl. Bude to v polovině roku 2017. Při té diskusi na úrovni Bruselu s jednak ukázalo, že pro některé země je to důležité a pozitivní, pro jiné to naopak může zdražit některé služby. Samozřejmě, objevila se tam i jistá sociální nerovnost, protože odstranění roamingu je něco, z čehož benefituje jedno procento, možná pět procent populace, těch, kteří neustále někam jezdí.

Pro většinu populace, která jede jednou ročně do Chorvatska na pobřeží, stačí onen balíček, který je už poskytnut nyní, který aspoň v omezené míře omezuje ty roamingové poplatky. Nicméně je to pozitivní, že v polovině příštího roku, pardon, 2017, již ty roamingy budou zrušeny.

Chtěl bych také říci, že pro ministerstvo průmyslu a obchodu je finalizace národního akčního plánu rozvoje sítí vysokou prioritou. Netěší mne to zpoždění, které nastalo. Ale platí jedna věc, aby ten plán mohl být schválen, abychom následně mohli čerpat evropské fondy, tak já musím dosáhnout nejen shody v rámci státních úřadů, to znamená s kolegy – ministry, ale musím také dosáhnout dohodu se sektorem. To znamená, v ICT odvětví. Jak už tady bylo zmíněno panem senátorem Doubravou, obecně v rozvoji internetu jsme někde uprostřed evropského pelotonu. S e-governmentem jsme na předposledním nebo možná 26. místě. Souvisí to především s rozvojem neveřejných sítí, které spravuje ministerstvo vnitra.

Proto vedeme onu debatu, jestli by část těch peněz nemohla přejít do IROPu na rozvoj neveřejných sítí. Ta poslední dohoda je, že ministerstvo průmyslu a obchodu by rozdělovalo na rozvoj vysokorychlostního internetu 10 miliard. 4 miliardy by odešly do IROPu posílit neveřejné sítě. Samozřejmě, všechno to má jeden předpoklad, že to bude vykomunikováno a schváleno Evropskou komisí. To je jedna věc, dohoda v rámci připomínkového řízení.

A druhá důležitá věc je, že proto, abychom ty peníze mohli distribuovat, je nutná dohoda se sektorem, která nebude v České republice úplně jednoduchá, protože Česká republika má jedno specifikum, které nemá žádná jiná evropská země. V ostatních evropských zemích, ve všech, je počet wifinářských firem takzvaných menší, než je počet prstů na dvou rukách. V České republice jich je kolem 1600.

Proto ministerstvo průmyslu a obchodu iniciuje na příští úterý setkání se zástupci sektoru všech hlavních asociací. Budeme se snažit dosáhnout dohody, jak dále postupovat.

A ještě jednu věc bych rád dodal. Byl dotaz, zdali se o tom jedná se sociálními partnery. Všechny tyto záležitosti jsou pravidelnou součástí jednání tripartity. Mají o to zájem jak odbory, tak zaměstnavatelé. Vláda to komunikuje, stejně jako většinu ostatních otázek.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. Takže můžeme přistoupit k hlasování o návrhu na usnesení.

Budeme hlasovat o návrhu, tak, jak jej přednesl pan senátor Jaroslav Doubrava, a tak, jak je uvedeno v tisku K017/10/02. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 21 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 48, proti byl jeden, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji, a tím tento bod končím.

Dalším bodem našeho programu je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

Tisk č. 72

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 72. Uvede ho paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, Kateřina Valachová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Děkuji vám za udělení slova, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Ráda bych vám představila vládní návrh, kterým se předkládají PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Jedná se o číslo tisku 72. Zároveň bych chtěla využít příležitosti, že jsem zde jako ministryně školství poprvé, a vyjádřit potěšení nad tím, že mohu takto v Senátu vystoupit.

Co se týká Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, je to pravidelná aktualizace příloh, která je pouhou procesní záležitostí, a tyto změny jsou technického a doplňujícího charakteru. Jedná se o mnohostrannou smlouvu, která vstoupila v platnost 1. února 2007. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 1. června 2007.

Účelem úmluvy je zohlednit aktuální okolnosti v boji proti dopingu, posílit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit celosvětově smluvní rámec pro společný boj vládních a nevládních organizací proti dopingu. Do současné době přistoupilo k úmluvě 179 zemí.

Světová antidopingová agentura v souladu s článkem 34 úmluvy připravila pro rok 2015 změny Přílohy I a Přílohy II, jak jsem avizovala, které byly jednomyslně přijaty na základě písemných konzultací. Vláda České republiky vyslovila souhlas s přijetím těchto změn dne 15. dubna 2015 usnesením č. 275.

V Senátu k předloženému materiálu doporučil dát souhlas s ratifikací výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 10. června 2915 a výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice dne 30. června 2015.

Změna Přílohy I aktualizuje a doplňuje tuto Přílohu o nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem. Jedná se o následující úpravy: změna a upřesnění názvosloví některých látek, malé změny v rozdělení skupiny stimulancia, změna znění a uspořádání skupin hormony včetně nových příkladů. Změna Přílohy II zjednodušuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek a metod dopingu. Jedná se o následující úpravy pro vaši přehlednost: změna postupu jednotlivých antidopingových organizací při schvalování a vzájemném uznávání terapeutických výjimek, možnost retroaktivní žádosti sportovců nižších výkonnostních a věkových kategorií po případném pozitivním nálezu zakázané látky v moči a také inovovaný formulář žádosti o terapeutické výjimky.

Tolik stručně z mé strany předklad tohoto vládního návrhu a úvodního slova. A budu samozřejmě velmi ráda, pokud Senát souhlas vysloví. Děkuji vám, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně, zaujměte, prosím místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 72/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec.

Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 72/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Pane předsedající, vážené paní ministryně, kolegyně a kolegové. Smyslem a účelem této Mezinárodní úmluvy je zohlednit nové aktuální okolnosti v boji proti dopingu a tak podpořit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit co nejširší celosvětově smluvní rámec pro společný boj proti dopingu.

Součástí předmětné úmluvy je Příloha I obsahující seznam zakázaných látek a metod, a dále Příloha II, jež obsahuje mezinárodní standard pro terapeutické výjimky. Světová antidopingová agentura v souladu s článkem 34 úmluvy upravila pro rok 2015 obě tyto přílohy a ty byly na základě písemných konzultací smluvními stranami přijaty a vstoupily v platnost k 1. lednu 2015. Hovořila o tom i paní ministryně.

Vláda České republiky vyslovila souhlas, to také říkala paní ministryně. Přijetí této úmluvy nemá dopady na státní rozpočet, ani na veřejné rozpočty, netýká se rovnosti postavení mužů a žen. Protože se změny příloh stanou v souladu s článkem 10 Ústavy České republiky součástí českého právního řádu až po projednání Parlamentem ČR a ratifikování prezidentem republiky, je třeba proceduru urychleně dokončit.

Na závěr vás seznámím s usnesením našeho výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice k tomuto tisku z 30. června 2015:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jozef Regec. Vím, že si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jozef Regec:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní ministryně, kolegyně a kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který zasedal dne 10. června 2015 k vládnímu návrhu, kterým se předkládají Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, po odůvodnění zástupce předkladatele pana Ing. Roberta Plagy, náměstka ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, a po zpravodajské zprávě senátora Jozefa Regece výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jozefa Regece a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Chtěl bych paní ministryni poděkovat za včerejší setkání s ní na Podvýboru pro sport. Bylo to velice příjemné posezení. Myslím si, že jsme si spoustu věcí mohli vyříkat, a doufám, že bude sportu nakloněna i nadále a že uděláme všechno pro to, aby peníze do sportu šly a šlo jich tam víc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, ... Ale nestačil jsem ji uzavřít, pane senátore Kubero, vy chcete vystoupit? Ano. Pan senátor Jaroslav Kubera se přihlásil do rozpravy na poslední chvíli a v posledním okamžiku. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Ten Parkinson měl pravdu, čím závažnější věc, tím menší zájem. Chtěl jsem se jenom s vámi podělit o to, čemu nerozumím. Teď jsem četl, že někde to dělají tak, že vezmou moč, někam ji uloží, za deset let se naučí analyzovat a pak mu seberou medaili. To mi přijde trošku na hlavu.

Jenom filozofická otázka, když se tím zabýváme, jestli vůbec se my tím máme zabývat. Je to v každém sportu. Plavky, které málo kloužou, se musejí zakázat. Teprve až mají všichni plavky, které málo kloužou, tak je povolí. Oštěp, který dobře lítá, protože ho někdo má první, tak se zakáže, pak už mají všichni tento oštěp, tak se povolí. A to je nekonečný příběh. A stále děláme tady seznamy, a chemici vědí, že stačí jednu molekulu změnit a musíme dát do seznamu zase novou látku. A my se tím pořád trápíme, a já nevím proč.

Mně je to tedy, popravdě řečeno, úplně jedno, co kdo jí, proč to jí, protože i ten, kdo běhá víc než já, tak má lepší čas. To je doping jako prase! On chodí každý den ráno jako magor, klouby má sice potom nemocné, ale čas na stovku má lepší než já. Ale mně je to úplně jedno, je to jeho věc, proč my se do toho montujeme, vždyť to je nekonečný příběh. Vzpomeňte si, jak vlítli Italové do šaten nebo ubikací a teď jim tam všechno sebrali, a oni zas něco vymysleli, píchají kyslík do krve nebo já nevím co. Nikdy nad nimi nemůžete vyhrát. Nikdy nad nimi nemůžete vyhrát! Proč je nenechat být? Jestli potom někdo má problémy ve stáří, to je přece jeho problém, ať si našetří, a on má našetřeno z tenisu, tak si zaplatí dobrého doktora. Jako byznys pro agenturu je to bezvadné, jezdí po celém světě, teď se jim tam ten tenista "vyčůrá", viděl jsem to, jak tam vždycky běží s ním na záchod, teď on nemůže, říká, musíte chvíli počkat, já jsem nepil. A oni to uloží, protože nevědí, co tam má, a za deset let zjistí co tam má a vrací olympijskou medaili... Zdá se vám to normální? Mně tedy ne, ale já pro to hlasovat nebudu, jenom se na to ptám, to je filozofický přístup k životu, kam až, do jaké míry se máme jednotlivému člověku montovat ... Je to profesionální sport, je logické, že se všichni snaží, aby vyhráli. A buďte ubezpečeni, že když vznikne nová látka, tak do měsíce ji mají všichni. Je to tedy rovnocenné, to je jenom první chvíle, než někdo na to přijde, že když si vezme něco, tak mu to běhá líp. Ale druhý den už to vědí všichni a musí zase někdo hledat něco nového, aby mu to běhalo líp.

Je to stejné, jako tady honíme drogy. Pořád děláme seznam, a nikdy nebude tento seznam konečný, oni zítra zase tam něco přehodí, a my se zase budeme trápit a nevíme, proč se trápíme. Říkám vám, netrapte se, nebo se utrápíte.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další do rozpravy se hlásí pan senátor Jozef Regec. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jozef Regec:  Děkuji za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího k panu senátorovi Kuberovi: Já jsem si to zažil, vím, jaké to je. Není to jenom se, kdo se chce "vyčůrat", není to jenom odebrat krev. Je to byznys, je to zase jenom byznys. Někdo hledá, jak sportovcům pomoci, on ví, že sportovci peníze mají, a někdo je chytá, protože si to chce samozřejmě nechat zaplatit.

Před rokem 1989 jsme tady měli něco takového, co fungovalo. Měli jsme tady organizovaný doping, který byl pod státem, který byl garantovaný, registrovaný, a kdo chtěl, měl možnost to podepsat a využíval tyto podpůrné prostředky. Po roce 1989 se otevřely brány do světa, každý, kdo chtěl, mohl přijet do apotéky v Itálii koupit si bez problémů EPO, což je přípravek, který vám nějakým způsobem pomůže při tvorbě červených krvinek. A co se z toho stalo? Byznys, je to jenom byznys. To znamená, že kdo má peníze, je schopen peníze do toho dát, a pak si tady hrajeme na Jánošíka a na toho, kdo ho chce chytat, a tady teď to máme černé na bílém. Ale tím, že podpoříme tuto změnu, že zase máme možnost nějakým způsobem podpořit to, abychom nepoctivé sportovce, kteří peníze mají a myslí si, že si mohou koupit, co chtějí, myslím, že je to dobře, že to takhle máme, že se pochytají, protože ne všichni mají tyto možnosti, aby si podpůrné prostředky mohli koupit, a ne všichni zase jsou poctiví a nepoctiví. Myslím si, že jsem byl jeden z poctivých, bohudík, zatím jsou pochytáni a pak mají dnes své starosti, jaké mají, že byli nepoctiví.

Znovu jenom říkám, že dneska je sport až na druhé stránce, prioritní je dneska bohužel byznys, že sportovci jsou svým způsobem honěni k tomu a donuceni k tomu, aby podpůrné prostředky brali, aby podávali lepší výkony, aby mohli dostávat více peněz. A zase ti druzí je chytají jenom proto, aby zase měli peníze, protože dneska, co si budeme povídat, antidopingové laboratoře je zase krásný byznys, protože odněkud peníze musejí dostávat, to znamená, dostávají je od mezinárodních federací, atd., atd.

Když se tak na to podíváme, je to jenom tok peněz, nic víc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, děkuji panu senátorovi, že mi dal za pravdu, že je to byznys, to víme. Léky jsou přece také velký byznys, dokonce farmaceutické koncerny už mají celou řadu léků, ke kterým teď hledají nemoci, takže vytasí tu nemoc šílených krav, tu ptačí chřipku nebo něco, protože to je samozřejmě byznys. Ale já všude čtu tady v těchto materiálech, jak musíme tento byznys podporovat. Ono by to šlo také udělat tak, že bychom vůbec zakázali léky a prostě, kdo by vydržel, by vydržel, a kdo by nevydržel, by nevydržel. Proč má někdo tu výhodu, žel třeba na to má, kupuje si drahé wobenzymy za 1 600 korun, za 2 000 korun, nejvíce si to kupují důchodci, což mi moc nejde do hlavy. Já tam vždycky přijdu a když vidím tuto cenu, tak omdlím, a babička si to kupuje, že prý je to úžasné, protože si to někde přečetla, že to je zcela bezvadné, a nikoho nenapadne, aby zakazoval léky. Léky přece nejsou zdravé. Moje žena bere asi devět léků, a já říkám, to musíš umřít jenom z toho, co tady dlabeš. A já ti to platím, protože kdybych nekouřil, tak na to nikdy v životě zdravotnictví nebude mít.

Říkám to, že to je fakt filozofická otázka, to asi není o této smlouvě. To je filozofická otázka, do jaké míry má stát zasahovat do života lidí. Že sport už dávno není to, co býval, je evidentní. Proto také není třeba podporovat profesionální sport, protože ten má podporovat radnice a děti, a ne, že my platíme. Našemu fotbalovému mužstvu jsem řekl, že mohou mít příspěvkovou organizaci, kapitán bude mít 30 tisíc a hráči 20 tisíc a oni nechtěli, že prý to ne. A chtěli by pořád jako miliony na profesionální sporty. A já pořád jsem to ještě nepochopil a nerozumím tomu. Ale to dávám dětským sportovcům 7 tisíc korun na jednoho, protože si myslím, že by měly sportovat normálně.

Ale nechci to teď zpochybňovat, klidně to odhlasujte. Ale říkám vám, že to nikam nepovede, protože byznys tady bude vždycky a vždycky vás bude předbíhat. Je to prostě marná snaha, jenom to někoho baví, a někdo jiný zase z toho má byznys, jak jste to řekl, prostřednictvím pana předsedajícího. Laboratoře, to je úžasný byznys, a komisaře, co jezdí po celém světě, bych chtěl dělat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Brož:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky a senátoři, zkusil bych debatu vrátit na nějakou rozumnou úroveň. Doping ve sportu je zlo, obchod s dopingem je obchod s drogami, a bojujeme proti drogám, tak si myslím, že musíme bojovat i proti dopingu ve sportu. Není to tak jednoduché, že to je jenom byznys, protože sport dělají dneska vrcholově děti možná od deseti, dvanácti, čtrnácti let, a když jim někdo tyto věci nabídne ze svých vlastních ambicí trenérských, rodičovských, jakýchkoliv, je to prostě šílenství, ale stává se to a stalo se to. A mohu vám říci, že jsem prožil se sportem skoro celý život a znám ve svém okolí lidi, kteří s velkou pravděpodobností zemřeli proto, že brali doping.

Pokud se týká uchovávání vzorků, to je nejlepší, co se zatím bojovníkům proti dopingu podařilo, protože vždycky zločin je před těmi, kdo ho dohání. A teď se vlastně stalo to, že uchováním odebraných vzorků se skutečně získá čas na nalezení lepších metod, které odhalí doping i po mnoha letech. To je jedině dobře. Myslím si, že čistota vel sportu je důležitá věc a vůbec bych si to nedovolil z tohoto místa zlehčovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se přihlásil do rozpravy předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Musím zareagovat na to, co tady říkal kolega Jaroslav Kubera. Mohlo by to vyznívat tak, že je to jednotný názor Senátu, já mám názor diametrálně jiný. Myslím si, že společenství lidí, poté, co se začalo organizovat, došlo k závěru, že musí mít určitá pravidla. V moderní společnosti jsou promítnuta do právního řádu. A mohli bychom také říci, že nebudeme mít žádné dopravní předpisy, že nebudeme mít žádný trestní zákoník, že nepotřebujeme mít státní zástupce, soudy. Ano, ono by to možná šlo, ale jak by naše společnost vypadala. Bohužel, jako lidé se neumíme zatím chovat tak, abychom ctili právo druhých, často zasahujeme do práv druhých, a to s cílem získat pro sebe určitou výhodu. Myslím si, že tato pozice i ve sportu existuje, že někdo, kdo cítí, že nebude mít ten úspěch, který by chtěl mít, se uchyluje, ať už dobrovolně nebo pod nějakým nátlakem, i třeba ekonomickým, k tomu, že chce získat určitou výhodu. A právě to, že se ukazuje, že lze moderní poznatky vědy zpětně promítnout do sportu, je velikánský strašák a Armstrongové a další jsou odstrašujícími příklady, protože každé trestní rozhodnutí, soudní výrok nemá jenom potrestat viníka, je určitou výstrahou pro společnost, že se to nesmí a nemůže vyplácet. A tak je tomu i ve sportu.

Je dobře, že věda se promítá do sportu. Stojí to peníze, ale všechno v lidském počínání, když jsme si dali jako ekvivalent peníze, stojí peníze, a nakonec společnost se neustále vyvíjí kupředu, takže to asi tak špatné s naší společností není, byť nás zaskočí nebo překvapují různé věci, ať už je to příroda nebo určité konflikty mezi lidmi. Ale myslím si, že lidstvo ve své podstatě jde dopředu a proto také musí být tyto nástroje, které nás usměrňují jako občany. A my jsme se pro to svobodně rozhodli a nakonec o našem směřování rozhodujeme ve volbách. Máme systém parlamentní demokracie, a další a další věci.

Sdílím tedy jiný názor, nejsem příznivcem anarchie, protože anarchie nikdy nic dobrého lidstvu nepřinesla.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Jeništa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, pane místopředsedové, vážené kolegyně, kolegové. Když se mluví o sportu, tak mi to nedalo, vždycky bylo, je a mělo i do budoucna být hlavním mottem ve sportu fair play. Fair play je takový výraz, který se často používá, ale bohužel často z toho sportu vypadává. Tady když se mluvilo o tom uchovávání vzorků, já jsem strašně rád, že se to děje, akorát bych byl rád, kdyby s tím pozdějším odhalováním viníků, kdyby zároveň šly i nějaké tvrdé sankce. Ono by to působilo nejenom jako motivace, ale zároveň jako obrovská prevence pro ty sportovce. Oni si sice užijí tu chvíli slávy, kdy vystoupí na stupně vítězů, dostanou medaili, ale za 5 – 7 let budou vědět, že na ně padne ta obrovská deka ostudy. Myslím si, že spousta z nich případný doping odpustí.

Ale když jsem mluvil o tom fair play, tak ona to není jenom otázka dopingu. Já třeba mám hrozně rád fotbal. Fotbal je fenomén, sportovní fenomén naší doby, celé planety. Moje děti hrají fotbal. Ale když to někdy sledujete, tak si říkám, podívejte se dneska na úsilí těch hráčů a na podstatu fotbalu. A teď přichází na tom trávníku okamžiky, kdy vlastně podstatou toho fotbalu nebo hlavním úkolem těch hráčů je, promiňte mi to slovo, očůrat rozhodčího. Nafilmovat něco. Hlásit se. Ten out, ten roh. Pořád zvedat ruku. Minule mě naštval Ronaldo, když nastřelil záda protihráče ve vápně a začal tam tancovat s rukami nahoře. Vymodlil si penaltu, která nebyla... A když potom vidíte třeba u nás v nějakém ligovém zápase, kdy hráč přizná na polovině hráče out, soupeř hodí out a z protiútoku dá gól, a trenér se v tisku vyjádří v tom smyslu, že tomu hráči dal takový céres, že už to nikdy neudělá, tak ten trenér vlastně řekl, já jsem tomu hráči řekl, že už nikdy nesmí být férový v tom sportu. A to je strašně špatné, protože tato výchova začíná už u těch malinkých dětí, u těch žáčků, dorostenců. Oni už jsou k tomu vedení, jsou k tomu učeni. A to si myslím, že je nebezpečné skoro stejně jako ten doping.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, sportovci se probudili. Já se tentokrát musím svého kolegy Jardy Kubery zastat, protože on tím, co tady říkal, tak provokuje. Provokuje podle mě správně. Protože vždycky je to tak, že se snažíme nějakým způsobem některé věci regulovat. Ta regulace by se měla používat především tehdy, když člověk tím svým chováním ohrožuje ty okolo sebe, což je například ta rychlost, já nevím, pohybu v autě, na silnici atd. Otázkou je, do jaké míry se ty regulace mají používat v okamžiku, kdy ten člověk ohrožuje pouze sám sebe. Komu patří ten jeho život? Tady si myslím, že mít na to různý názor je možné. Že si někdo myslí, že bychom měli za každou cenu bránit člověku, když ohrožuje sám sebe, protože víme lépe, co chce, než on sám, tak tady může být člověk, který si myslí, že bychom toho člověka v tom měli nechat, aby on sám se rozhodoval o svém životě a o tom, jak to bude vypadat s jeho zdravím sám. Těch příkladů máme spoustu. Nikdy nás ani nenapadlo, že bychom se o to starali. Každý z nás se možná připravoval někdy v životě na nějakou zkoušku. Když najednou zjistil, že se nestíhá všechno nastudovat, tak se učil přes noc. To ale nebylo rozhodně zdravé, zvlášť když si k tomu dal tři kávy. Máme zakázat studentům se učit přes noc, nebo nemáme? Protože evidentně to je proti jejich zdraví atd. To jsou takové absurdní věci, které můžeme rozebírat, které potom buď připustíme, že si ten člověk o tom může rozhodovat sám, nebo ne, na druhé straně – vždycky to, jak se člověk chová sám k sobě, ovlivňuje to okolí. A vždycky na tu regulaci budeme mít různé názory. Myslím si, že je potřeba si vyslechnout všechny. A potom to vede k tomu, že se najde ta optimální míra té regulace. A to si myslím, že bylo důvodem vystoupení pana senátora Kubery. Rozhodně to nebylo myšleno tak, abychom se nestarali o nikoho a o nic a všechno nechali běžet jenom tak, bez jakýchkoli pravidel.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, obzvláště kolego Kubero. Já si dovolím říci, že pokud jste si všimli, já jsem se odhlásil poté, co kolega Brož vystoupil a řekl zcela jasně stanovisko, které bylo podle mě normální. Já bych podtrhl slovo normální. Něco totiž musí existovat jako norma. Jestli chceme nějakým způsobem fungovat, tak si musíme věci pojmenovat pravými jmény. A protože tady došlo opět k dalšímu zamlžení, tak já si dovolím zopakovat pouze jednu větu. Ta jedna věta říká: Doping je zlo. Ostatní si, prosím, přeříkejte z toho, co řekl kolega Brož. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí ještě pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové. Všichni se tady bavíme o velmi významném dokumentu, kdybychom ho nepřijali, tak se vystavíme v podstatě tlaku tak úplně všech států, které tuto chartu ctí. Samozřejmě, naši sportovci by měli zásadní problém. To všichni víme. Kdo se ve sportu chvilku pohyboval, tak je mu jasné, já jsem se pohyboval v cyklistice, zažil jsem mnoho dopingových kontrol. Je tam však problém v tom, že to množství těch dopingových látek je tak obrovské, že si nejsem jistý tím, jestli někdo z vás viděl rozsah, co všechno je doping. Takže přijměme vždycky něco, co víme, o co se jedná. Pro vaši informaci, já nemohu být vrcholovým sportovcem, samozřejmě, že na to nemám ani fyzičku, protože mě občas bolí za krkem a vezmu si Ibalgin. Bohužel, látky obsažené v Ibalginu jsou doping. A možná si pamatujete na heroické doby, kdy se jela Tour de France na kole bez přehazovačky. Ti lidé jeli v podstatě na drogy. Aby to vůbec přežili. Ta doba je pryč, nesmí se vrátit. Vycházejme z toho, že skandalizování a trestání po 10 letech je něco úplně špatného, protože nikdo vám nezaručí, že 100% ten vzorek byl perfektně skladován, že nepřemrzl, že tam nebylo něco. Nebo objektivita té laboratoře. To jsou věci, které jsou jenom vždycky na morálku. Jestli je to v pořádku, nebo není. A to je naše svědomí. Já se přiznám k jedné věci, že budu hlasovat pro přijetí, ač s tím vnitřně moc nesouhlasím, protože naši sportovci by byli potom jako černé ovce v mezinárodním sportovním poli.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A už se do rozpravy nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. A zeptám se paní ministryně, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit, takže prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Já si dovolím poděkovat za proběhlou rozpravu. Já zejména k tomu přistupuji tak, že skutečně jde o to zajistit, aby se sportovalo fair play. Takže samozřejmě požádám o podporu vládního návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. Pan zpravodaj si přeje vystoupit? Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji. V rozpravě vystoupilo 8 senátorů, jeden dvakrát. A v podstatě pro mě z toho vyplynulo takové ponaučení, že bychom se měli asi více věnovat preventivní výchově a morálce v celé společnosti, protože to si myslím, že je základ toho, aby potom to fair play se opravdu v tom sportu a vůbec v životě uplatňovalo.

Takže protože ale žádný senátor nedal návrh na jiné hlasování, takže, pane předsedající, padl v podstatě ten můj návrh jediný, dát souhlas k ratifikaci. A o tom bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Je tomu tak, pane zpravodaji. Tudíž přistoupíme k hlasování.

A budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas s ratifikací změn Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 22 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Tím tento bod končím. Děkuji paní ministryni, děkuji panu zpravodaji.

A my se vystřídáme v řízení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán EU proti převádění migrantů (2015-2020)

Tisk EU č. K 024/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk K 024/10 a K 024/10/01. Prosím tedy paní ministryni Kateřinu Valachovou, aby pronesla úvodní slovo. A také uvádím, že zastupuje pana ministra Milana Chovance.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych v zastoupení ministra vnitra Milana Chovance představila sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Akční plán EU proti pašování migrantů pro roky 2015 – 2020.

Sdělení Evropské komise – Akční plán EU proti pašování migrantů bylo vypracováno v návaznosti na evropský program pro migraci, který stanovil boj proti převaděčství jako jednu z priorit společné evropské migrační politiky. S cílem zamezit zneužívání migrantů zločineckými sítěmi navrhuje akční plán proti převaděčství opatření pro prevenci a boj proti převaděčství. Mezi hlavní body předkládaného akčního plánu patří zejména: posílená policejní a soudní reakce týkající se především spolupráce při odhalování, zadržování a likvidaci plavidel převaděčů, zbavení převaděčů jejich zisku a vyhledávání majetku z trestné činnosti a posílení operativní spolupráce v boji proti převaděčství napříč EU včetně zesílené role relevantních agentur EU. Další sada opatření se zaměřuje na efektivní shromažďování a sdílení informací vedoucí ke zlepšení sběru, toku a vyhodnocování informací o jednotlivých aspektech nelegální migrace a o převaděčství, vč. umístění evropských styčných důstojníků pro migraci v klíčových zemích. A také – o posílení monitoringu v předhraničních oblastech a efektivní využívání informačních systémů EU vč. podpory monitorování internetového obsahu a zapojení agentury Europol v této oblasti.

Předposlední část akčního plánu, který máte před sebou, představuje opatření v oblasti prevence převaděčství a pomoci zranitelným skupinám – migrantům, která by měla přispět ke zvyšování informovanosti o rizicích spojených s pašováním lidí, k navazování partnerství s provozovateli podniků v nejrizikovějších odvětvích, jako je například doprava, a ke zvyšování účinnosti návratů jako prostředku odrazujícího od převaděčství, prostřednictvím urychlených vyjednávacích procesů, readmisních dohod mezi EU a třetími zeměmi. V neposlední řadě Evropská komise navrhuje posílení spolupráce se třetími zeměmi prostřednictvím budování kapacit třetích zemí pro řízení migrace, budování policejních a justičních kapacit k potírání převaděčství v relevantních třetích zemích a prostřednictvím zvyšování soudržnosti a dopadu činnosti EU ve třetích zemích.

Závěrem bych chtěla říci, že prevence a boj proti převaděčství patří z pohledu České republiky mezi hlavní priority v rámci řešení současné migrační krize v Evropské unii, proto navrhovaný dokument vláda vítá a podporuje. Jde však o dokument značně obecné povahy, a tak bude možné formulovat konkrétní stanovisko České republiky až v okamžiku, kdy budou známa konkrétní specifika jednotlivých opatření.

Vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedo, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, vážená paní ministryně. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 024/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, který je omluven na dnešní schůzi. Zastoupí ho pan senátor Václav Hampl, kterého nyní prosím, aby se ujal slova.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, vážená paní ministryně. Já k obsahu toho materiálu asi bych v tuto chvíli příliš nedodával. Chtěl jsem poděkovat za to zařazení na dnešní jednání, byť v nepřítomnosti pana ministra vnitra. Jsem velmi pevně přesvědčen, že to je agenda, která, jak jsme se o tom bavili už dopoledne, je mimořádné důležitosti. V tomto případě také přece jenom jde už o konkrétní kroky, opatření jiné, než jenom, řekněme, ty kvóty, které jsme obsáhle diskutovali dopoledne. Byť musím souhlasit s paní ministryní, že pořád se ještě pohybujeme, byť jsou to už jaksi konkrétnější věci, tak na poměrně obecné rovině. Ještě to nejsou konkrétní rozhodnutí, konkrétní činy. Ale právě proto myslím, že je důležité to projednat poměrně rychle, protože v tomto čas kvapí. Je velmi důležité, aby se něco začalo dít.

Návrh usnesení jste dostali. Věřím, že ho máte před sebou. Já ho asi v tuto chvíli nebudu parafrázovat. To, co možná může stát za zmínku, je skutečně ta otázka financování nebo snahy vystopovat a rozbít ty cesty financování, to je celkem osvědčená metoda proti organizovanému zločinu. Byť tady celkem správně pozice České republiky připomíná, že to nebude tak jednoduché, protože velká část těch finančních operací v tomto případě se odehrává hotovostním způsobem, kde přece jenom to sledování je podstatně složitější než u bankovního spojení.

Možná bych také na okraj poznamenal to, že trošku podrobnější diskuse v rámci evropského výboru byla o té otázce odhalování, zadržování a likvidace plavidel určených k převaděčství. Víme z médií, že zejména v poslední době je poměrně zřejmé, že ta plavidla jsou často těmi převaděči brána jako víceméně jednoúčelové pomůcky, pokud možno, co nejlacinější. Řešili jsme i tu otázku, jestli to riziko likvidace těch plavidel vlastně nebude zpětně podporovat to, aby ti převaděči používali ještě levnější, a tím pádem ještě nebezpečnější plavidla.

Nicméně důvod, proč to v usnesení nakonec navrhujeme, je ten, že to je jistě pravda s těmi plavidly, levnými jednoduchými na jedno použití, pokud jde tedy o východní balkánskou cestu, ale pokud jde o cesty přes Středozemní moře, jaksi na delší vzdálenosti přece jen plavidla musí být trošku podstatnější a tam přece jen ten jejich turnover není až tak snadný. Navíc jde také o právní aspekt toho, kdy v tuto chvíli i když plavidla jsou řekněme zajištěna nějakou pobřežní stráží. Lidé, kterým tam něco hrozilo ve smyslu ohrožení života, tak jsou nějakým způsobem zajištěni, tak potom po právní stránce vlastně v tuto chvíli není, co s tou lodí dělat, když ji de facto vrátit. Takže to je nepochybně něco, kde opravdu je lepší se lodi zbavit, když už ji máme v rukou. To snad možná poznámka k jedné konkrétní věci, která si myslím, že by mohla vyvolat případně nějakou debatu. Jinak většina ostatních věcí si myslím, že z mého pohledu je velmi k doporučení. Je dobře, aby se ve věci začalo už něco hodně rychle dít, protože třeba hotspots, jako místa integrované interakce s běženci, kde jde nejenom o otisky prstů, ale právě také o možnost vytěžení informací o převaděčských sítích. O rozhodnutích padlo už dávno, finance už na to byly vyčleněny, zaplaceny, ale hotspots pořád nefungují. Čili ten důraz na to, aby se konečně v tom začalo něco dít, je z mého pohledu podstatný. Děkuji vám za pozornost a budu rád, když podpoříte návrh evropského výboru.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se ujal u stolku zpravodaje funkce garančního zpravodaje. Otevírám rozpravu, přihlášen je pan kolega Zdeněk Papoušek, prosím. Tak to je omyl, není. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní ministryně nemá zájem vystoupit. Pan zpravodaj také asi řekl všechno. Takže přistoupíme k hlasování. Můžeme tedy svolat znělkou.

Budeme hlasovat o usnesení tak, jak navrhl pan zpravodaj a které je obsaženo ve 101. usnesení výboru pro záležitosti EU, je to příloha zmiňovaného usnesení. Všem je jasno, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Přítomno je 49, kvorum 25. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 23, registrováno 49, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodaji. Tento bod jsme uzavřeli.

Pokud jsem dobře informován, máme projednat ještě čtyři tisky a měl by je v zastoupení pana ministra zahraničních věcí přednést pan ministr Jiří Dienstbier. Říká, že ano, takže já je nejprve uvedu. Projednáme

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o účasti Chorvatské republiky v Evropském hospodářském prostoru

Tisk č. 63

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 63 a uvede ho v zastoupení ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka pan ministr Jiří Dienstbier. Pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Chtěl bych vás tímto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody, pomocí které Chorvatská republika splní jednu ze svých povinností plynoucích z jejího členství v EU. A stane se dalším členem Evropského hospodářského výboru. Koncepce EHP spočívá v rozšíření účinků unijního práva v oblasti vnitřního trhu a rozvoje spolupráce některých dalších souvisejících oblastech s dalšími zeměmi evropského kontinentu, aniž by se stali členskými státy EU. Konkrétně se jedná o Island, Lichtenštejnské knížectví a Norské království. Účelem Dohody o účasti Chorvatska v EHP je především přizpůsobit dohodu o EHP rozšířenému počtu jejich smluvních stran. Dohoda se prozatímně na straně EU provádí v mezích unijních pravomocí od 12. dubna 2014. Nyní je zapotřebí ji ratifikovat, či schválit všemi smluvními stranami. Z hlediska právního řádu ČR se jedná o smlouvu tzv. prezidentské kategorie, a proto je zapotřebí vyslovení souhlasu PČR s ratifikací. Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR se závazky vyplývajícími z členství v EU, jakož i se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Děkuji za pozornost a požádám vás ještě jednou o souhlas s ratifikací.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 63/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je výbor pro záležitosti EU, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 63/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Zdeněk Besta.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, je to tak, že Evropský hospodářský prostor vznikl 1. ledna 1994 uzavřením dohody mezi tehdejšími evropskými společenstvími a jejich členskými státy a tehdejšími zeměmi Evropského sdružení volného obchodu. Část zemí se přeměnila v EU, část do ní nevstoupila, jak už tady bylo řečeno, Islandská republika, Lichtenštejnsko, Norské království. Nyní, když Chorvatsko vstoupilo do EU, tak musí s těmito státy a s EU podepsat smlouvu o vstupu do Evropského hospodářského prostoru. V rámci jednání o finančních mechanismech byl dohodnut finanční příspěvek k vyrovnání sociálních a ekonomických disproporcí ve výši 5 mil. eur pro Chorvatsko na období do 30. dubna 2014. Kromě toho poskytne Chorvatsku ve svém období Norské království dotační příspěvek ve výši 4,6 mil. eur. Jak už tady bylo řečeno z hlediska právního řádu, se jedná o smlouvu tzv. prezidentské kategorie, která naplňuje znaky článku 49 naší Ústavy. Rozhodnutí Rady o uzavření dohody za EU bude přijato teprve poté, co s dohodou vysloví souhlas Evropský parlament a bude ratifikována všemi členskými státy.

V Poslanecké sněmovně byla tato dohoda přikázána již v dubnu zahraničnímu výboru v prvním čtení. Druhé čtení proběhlo 17. 9. a v usnesení č. 874 byl dán souhlas s ratifikací této dohody od Poslanecké sněmovny. My jsme v rámci EU projednali dohodu na 12. schůzi VEU 3. června 2015 a po úvodní informaci Lukáše Kauckého, náměstka ministra zahraničních věcí, a po rozpravě doporučujeme Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci dohody o účasti Chorvatské republiky v Evropském hospodářském prostoru, která byla podepsána v Bruselu dne 11. dubna 2014. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodaje a splnil úkoly garančního zpravodaje, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? Nepřeje si vystoupit, takže otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nechce vystoupit, pan garanční zpravodaj a zpravodaj další také ne. Takže budeme hlasovat o návrhu, který nám připravil výbor, tzn., že Senát dává souhlas s ratifikací. Připomínám, že obě dvě usnesení výborů jsou shodná. Je to tak.

Je přítomno 49 senátorek a senátorů a kvorum je 25, ale raději ještě přizvu znělkou, aby si nikdo nestěžoval, že mu nebylo umožněno hlasovat...

Budeme hlasovat o usnesení, kterým Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o účasti Chorvatské republiky v Evropském hospodářském výboru, která byla podepsána v Bruselu dne 11. dubna 2014.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 24, registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o hospodářském partnerství mezi státy CARIFORA na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé

Tisk č. 69

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 69 a opět v zastoupení pana ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka návrh uvede pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Předložená dohoda je součástí skupiny dohod o hospodářském partnerství, které představují komplexní pojetí obchodně ekonomické a rozvojové spolupráce mezi EU a zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří. Dohody jsou nástrojem k postupnému odstraňování překážek obchodů a posílení spolupráce v oblastech souvisejících s obchodem. Dohoda tedy zakotvuje komplexní obchodně ekonomickou a rozvojovou spolupráci mezi stranami. Vedle primárního ekonomického hlediska je zde výrazná rozvojová dimenze. Dimenze, jež podtrhuje mezinárodně politický význam dohody a zvyšuje prestiž rozvojové spolupráce EU. Dohodu již ratifikovalo 17 členských států EU. Dohoda si klade za cíl podporovat rovněž proces regionální integrace mezi státy CARIFORA a zejména podporovat regionální hospodářskou integraci jako klíčový nástroj k usnadnění jejich integrace do světového hospodářství a sociálního pokroku slučitelného s udržitelným rozvojem.

Zejména by dohoda měla přispět k ustavení efektivně fungujících regionálních trhů, k přílivu investic a zvýšení konkurenceschopnosti regionů. Dohoda má taktéž potenciál v podobě základny pro rozvoj vzájemných česko-karibských obchodních a ekonomických vztahů. Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR se závazky vyplývajícími z členství v EU, jakož i se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Chtěl bych vás proto požádat o její podporu. Dohoda by neměla mít přímý dopad na státní rozpočet ČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 69/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hassan Mezian. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 69/1. Zpravodajem byl sice pan senátor Jan Veleba, ten je omluven a zastoupí ho pan senátor Jaromír Strnad. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych pana ministra pouze doplnil, že toto hospodářské, resp. obchodní partnerství založené dohodou nemá na prvním místě přispívat k omezování a konečnému vymýcení chudoby. Děje se tak zejména cestou podpory regionální integrace, na kterou je kladen zvláštní důraz hospodářské spolupráce a řádné správy věcí veřejných, jakož i postupné integrace státu CARIFORA do světového hospodářství. Dohoda se sjednává na dobu neurčitou, přičemž smluvní strany ji mohou vypovědět.

Seznámím vás tedy s 84. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o hospodářském partnerství mezi státy CARIFORA na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé. Po úvodním slově zástupce předkladatele Vladimíra Bärtla, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, a Martina Tlapy, náměstka ministra zahraničních věcí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Veleby a po rozpravě za prvé výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Dohody o hospodářském partnerství mezi státy CARIFORA na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Velebu a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Hassan Mezian. Nepřeje si vystoupit. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě, rozpravu uzavírám.

Oba výbory mají shodné usnesení. Předpokládám, že pan ministr ani zpravodajové nechtějí vystoupit.

Budeme tedy hlasovat o usnesení, tak jak navrhl garanční zpravodaj a jak je psáno v usnesení obou dvou výborů.

V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26. Budeme hlasovat o usnesení, které zní:

Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o hospodářském partnerství mezi státy CARIFORA na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, která byla podepsána v Bridgetownu v Barbadosu dne 15. října 2008.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 25, registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodajům i panu ministrovi, který dále ovšem zůstává jako předkladatel.

Nyní projednáme

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte zavádějící postup předkládání oznámení

Tisk č. 90

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 90 a opět v zastoupení ministra zahraničních věcí jej uvede pan ministr Jiří Dienstbier. Pane ministře, prosím.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Protokol stanovuje postup pro předložení oznámení o konkrétním porušení jak samotné Úmluvy o právech dítěte z roku 1989, tak i jejích prvních dvou opčních protokolů. Představuje tak další krok a impuls k posílení realizace těchto práv v praxi. Takové oznámení bude moci podat jednotlivec, skupina jednotlivců, jakož i smluvní strana Úmluvy, načež bude posouzeno již existujícím výborem pro práva dítěte.

V platnost pro ČR vstoupí předložený protokol tři měsíce po uložení ratifikačních listin.

Vzhledem k tomu, že na základě čl. 20 Protokolu se může oznámení podané k výboru pro práva dítěte týkat pouze takového porušení práva, ke kterému došlo až po vstupu protokolu v platnost pro dotčený stát, je možné očekávat, že první oznámení podle protokolu mohou být České republice předána k vyjádření až nejdříve po uplynutí jednoho roku od vstupu protokolu v platnost, neboť musí být splněna podmínka předchozího vyčerpání všech dostupných vnitrostátních opravných prostředků.

Podobný stížnostní mechanismus již v České republice známe, zakotvuje jej pro nás závazná úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestání, nebo také opční protokol k úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen.

V současnosti se nepředpokládá, že by sjednání protokolu mělo bezprostřední přímý dopad na státní rozpočet. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které bylo pověřeno zajišťováním agendy související s tímto novým mechanismem, přeloží vládě za tři roky po vstupu protokolu v platnost pro Českou republiku hodnotící zprávu o správě této agendy s uvedením počtu vyřízených stížností a finanční zátěže z toho vyplývající.

Určité vodítko pro odhadnutí administrativní a finanční zátěže, jakou bude nový mechanismus pro Českou republiku představovat, poskytuje počet oznámení podaných proti České republice u výše zmíněných mezinárodních stížnostních mechanismů. Kupříkladu Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen za dobu od jeho vstupu v platnost od prosince 2000 rozhodl celkem o 24 stížnostech, ale žádná z nich nebyla podána proti České republice.

Předložený protokol je nástrojem posílení ochrany práv zakotvených v tak zásadním lidskoprávním dokumentu. Proto věřím, že i Parlament ČR jednoznačně podpoří a děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 90/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hassan Mezian.

Dále návrh projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 90/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 90/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj výboru pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Pan ministr tady řekl vše. Já bych to sice mohl přečíst, ale přečtu naše usnesení, které nese č. 48, je z 10. schůze konané 15. července 2015 a doporučuje jím Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte zavádějícího postup předkládání oznámení, s tím, že pro uložení ratifikační listiny bude učiněno následující prohlášení:

"V souladu s článkem 12 odst. 1 Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte zavádějící postup předkládání oznámení prohlašuje Česká republika, že uznává působnost Výboru pro práva dítěte k přijímání a projednání oznámení podle tohoto článku".

II. Zpravodajem výboru je senátor Miroslav Antl.

III. Předseda výboru Miroslav Antl předá toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR

Jinak jsme o tom moc nediskutovali, protože nám připadalo, že je vše vyřešeno a že bychom to měli podpořit, a tak proběhla rozprava, která v podstatě neproběhla. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Hassan Mezian. Nepřeje si vystoupit. A obdobně se táži zpravodajky výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice paní senátorky Zuzany Baudyšové, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, zpravodajové. Domnívám se, že ač vypadá záležitost třetího Opčního protokolu jako velmi nezajímavá a zbytečná, je to velice důležité v zájmu naplnění práv dítěte a v zájmu plnění Úmluvy o právech dítěte.

Nebudeme tady rozvádět, jak práva jsou či nejsou porušována, myslím si, že na to není dneska prostor, ale každopádně je to kapitola velice důležitá.

Chtěla bych se jenom ráda zeptat pana ministra Dienstbiera. Zmínil ministerstvo práce a sociálních věcí. Čí naplňování a vyhodnocování oznámení o porušování práv dítěte bude tedy kompetence? Předpokládám, že je to kompetence Výboru pro práva dítěte Rady vlády České republiky pro lidská práva, pane ministře?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan ministr pak odpoví při závěrečném slově.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Myslím si, že ministerstvo práce je hodně zahlceno a domnívám se, že by Radě vlády České republiky pro lidská práva a Výboru pro dětská práva velmi hezky slušelo a příslušelo, kdyby celou tuto důležitou kapitolu si vzalo za své. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. To spíše než zpravodajská zpráva byla rozprava, ale nic se neděje, je to v pořádku. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo si přeje vystoupit v rozpravě? Nikdo nechce vystoupit, rozpravu uzavírám, a táži se pana ministra, zda na závěr chce vystoupit, pravděpodobně zodpoví vznesený dotaz.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, chci vystoupit, protože je slušné odpovědět na otázku, která tady byla položena. Zdůraznil bych, že Rada vlády pro lidská práva a samozřejmě i její Výbor pro práva dítěte se pravidelně zabývá lidskoprávními otázkami, které se dětí dotýkají. Nicméně Rada vlády a tím spíše její pracovní orgán, kterým výbor je, jsou poradními orgány vlády a nikoliv ústředními správními úřady, které by mohly mít gesci nad dodržováním jakékoliv úmluvy. Celá úmluva je dlouhodobě v gesci ministerstva práce a sociálních věcí a proto je logické, že i s dalším Opčním protokolem to bude úplně stejné. A to jsou důvody, proč gesci nad tímto má ministerstvo práce a sociálních věcí a proč toto ministerstvo by mělo vyhodnotit, jakým způsobem tento mechanismus, který Opční protokol má zavést i pro Českou republiku, funguje a jaké má dopady, samozřejmě včetně nákladů, např. i na rozpočet.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Táži se zpravodajů, zdali si přejí vystoupit. Paní zpravodajka Baudyšová chce ještě vystoupit, ale prosím, jako zpravodajka se závěrečným slovem, ale pozor na to, aby to nebyla už rozprava, ta už je uzavřena.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Pane předsedo, bude to jenom dotaz na pana ministra nebo na nás všechny. (Rozruch v sále.) Tak to nebude dotaz, dobrá. Jenom bych doporučovala, aby byly jasně ukotveny kompetence odpovědných orgánů za plnění, protože jinak to bude tak, jako je to v celé ochraně dětí v České republice, že se věci přehazují z jednoho resortu na druhý.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Jsem velkorysost sama, takže nechci, abychom tady z toho dělali striktní úřad. Myslím si, že to nebylo nijak přes obvyklou normu. Děkuji.

A vzhledem k tomu, že všechny tři výbory přijaly shodné usnesení, můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno je 49 senátorek a senátorů, kvorum 25. Budeme hlasovat o usnesení, které raději přečtu:

Senát dává souhlas k ratifikaci Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte zavádějícího postup předkládání oznámení, s tím, že při uložení ratifikační listiny bude učiněno následující prohlášení:

"V souladu s článkem 12 odst. 1 Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte zavádějícího postup předkládání oznámení prohlašuje Česká republika, že uznává působnost výboru pro práva dítěte k přijímání a projednávání oznámení podle tohoto článku."

Tolik návrh usnesení. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, prosím. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 26, registrováno 50, kvórum 26, pro návrh 44, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi, který dále ještě zůstává k jednomu tisku. A děkuji všem třem zpravodajům.

Nyní projednáme poslední bod dnešního pořadu schůze, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o programu pracovní dovolené, podepsaná dne 8. června 2015 v Jeruzalémě

Tisk č. 94

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 94. Jako v předchozích třech případech ministra zahraničních věcí zastoupí opět pan ministr Jiří Dienstbier. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dohoda by měla přinést mladým lidem ve věku od 18 do 30 let možnost uskutečnit až roční poznávací pobyt na území druhé smluvní strany a v jeho průběhu nejen cestovat a studovat, ale vykonávat pracovní činnost, a získat tak finanční prostředky ke krytí části nákladů spojených s pobytem.

Česká republika má podobné dohody o pracovní dovolené sjednány s Kanadou, Novým Zélandem a Korejskou republikou. Možnosti, jež tyto dohody zakládají, jsou ze strany českých občanů hojně využívány. V současné době se jedná o obdobných dohodách s Austrálií a Japonskem, těsně před podpisem je dohoda s Chile. Z pohledu právního řádu České republiky je dohoda mezinárodní smlouvou prezidentského typu, neboť upravuje práva a povinnosti osob, jakož i další věci, jejichž úprava je vyhrazena zákonu. Nyní je proto třeba, aby souhlas s její ratifikací vyslovily obě komory Parlamentu České republiky.

Nepředpokládá se, že by sjednání dohody mělo bezprostřední přímý dopad na státní rozpočet. Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky s mezinárodně-právními závazky České republiky, jakož i s právem Evropské unie.

Pevně věřím, že sjednání dohody podpoří další rozvoj vztahů mezi Českou republikou a Izraelem, zejména mezi mladými lidmi z obou států.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 94/01. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane senátore.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já více než to, co uváděl pan ministr, mohu konstatovat, že VZVOB ve svém 65. usnesení ze 13. schůze konané dne 11. srpna 2015 doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou České republiky a vládou státu Izrael o programu pracovní dovolené, podepsané dne 8. června 2015 v Jeruzalémě.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane ministře, dámy a pánové. Já velmi vítám tuto smlouvu. Je mojí povinností fakticky, abych požádala tímto prostřednictvím, aby podobná smlouva, tak, jak jsme se dozvěděli, už je připravována, byla urychlena právě třeba pro Austrálii. Komise pro krajany navštívila Austrálii, byli jsme ze všech stran žádáni, aby takováto smlouva byla co nejdřív urychlena a připravena. Takže tímto prostřednictvím předávám tuto informaci i tuto žádost panu ministrovi. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Táži se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Zpravodaj? Také ne. Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno 48, aktuální kvórum 25. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou České republiky a vládou státu Izrael o programu pracovní dovolené, podepsané dne 8. června 2015 v Jeruzalémě. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 27, registrováno 49, kvórum 25, pro návrh 46, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme pořad 12. schůze Senátu. Já vás chci ještě upozornit a požádat, tento pátek od 15 hodin ve Valdštejnském paláci v Historickém sále proběhne předávání cen Senátu PČR významným osobnostem, které jste někteří z vás navrhli. Další návrhy přišly od občanů. Pořad bude natáčen Českou televizí, bude vysílán na Den české státnosti 28. září. Jste srdečně zváni, místa máte zajištěna. Byl bych rád, kdyby tam bylo co nejvíce senátorů, aby občané věděli, že opravdu považujeme ty osoby, které jsme vybrali, za osobnosti. A i svou přítomností, že oceňujeme jejich přínos pro naši společnost.

Děkuji vám za účast, přeji vám hezký zbytek dne a těším se s vámi na setkání, nejraději už teď v pátek v 15.00 hodin. Na shledanou!

(Jednání ukončeno v 18.08 hodin.)