Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 23.07.2015

(2. den schůze – 23.07.2015)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 10. schůze Senátu Parlamentu České republiky a popřál vám dobrý den!

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Milada Emmerová, Petr Gawlas, Dagmar Terelmešová, Václav Hampl, Božena Sekaninová, Alena Dernerová, Radko Martínek, Miluše Horská, Leopold Sulovský, Ivo Valenta, Patrik Kunčar a Milan Pešák.

Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Samozřejmě připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí našeho Jednacího sálu.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu naší schůze, který je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 25. - 26. června 2015

Tisk č. 108

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 108. S obsahem nás nyní seznámí předseda vlády pan Bohuslav Sobotka, kterého mezi námi vítám. Pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Vážený pane předsedo Senátu, vážené senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych se ve stručnosti pokusil shrnout výsledky Evropské rady, která se konala ve dnech 25. – 26. června v Bruselu. Hlavním tématem jednání byla problematika migrace. Hovořilo se ale také o bezpečnosti a obraně, o vztahu Spojeného království k Evropské unii a také o hospodářských otázkách.

Před jednáním Evropské rady proběhla tradiční koordinace států Visegrádské čtyřky a bylo dosaženo dohody nad společným postupem 4 zemí Visegrádské skupiny k problematice migrace.

Myslím, že to, že se nám podařilo společně sladit postup a dodržet dohodu během celého náročného jednání Evropské rady, tak to znovu ukazuje praktický přínos Visegrádské spolupráce.

Nejsložitějším tématem zasedání byla migrace, resp. květnový návrh Evropské komise na zavedení povinných kvót pro relokaci migrantů z Itálie a z Řecka. Pozice České republiky byla v této otázce dlouhodobě jasná a čitelná. Povinné kvóty nejsou, podle nás, řešením aktuální migrační krize. Jsme však ochotní projevit – jako Česká republika – solidaritu na dobrovolné bázi.

To byla pozice, kterou ČR deklarovala od samotného počátku migrační krize. Na všech jednáních vláda takovýmto způsobem postupovala. Myslím, že nakonec z hlediska celého postupu se tato strategie ukázala jako úspěšná.

Díky spolupráci zemí V4 během jednání Evropské rady a také díky tomu, že tuto pozici zemí V4 podpořily i některé další členské země Evropské unie, podařilo se nám prosadit odmítnutí povinných kvót, tzn. závěr z jednání Evropské rady obsahuje jasný odkaz na dobrovolnost principů resettlementu a realokace.

Evropská rada schválila tedy mimořádnou relokaci 40 tisíc migrantů z Itálie a Řecka a přesídlení dalších 20 tisíc osob s právem na mezinárodní ochranu, avšak na základě dobrovolného zapojení jednotlivých členských států EU. Díky tomu je proces relokace plně v našich rukou. Budeme přijímat jen ty migranty, kteří byli řádně zaregistrovány a projdou bezpečnostní kontrolou.

Vláda v reakci na výsledky summitu schválila dobrovolnou nabídku České republiky, která představuje přijetí 1100 relokovaných až 400 přesídlených v průběhu tří kalendářních let. Dá se tedy předpokládat, že tento program bude fungovat v roce 2015, 2016 a 2017 a v průběhu těchto tří kalendářních let by tady postupně solidární pomoc České republiky vůči EU představovala celkem 1500 migrantů.

Relokace a přesídlení jsou úzce provázány s dalšími prioritami České republiky, především efektivní návratovou politikou a spoluprací se třetími zeměmi.

Evropská rada dále rozhodla o zřízení přijímacích kapacit v nejvíce postižených členských státech, tzv. hotspot, kde bude probíhat registrace migrantů.

V oblasti návratové politiky Evropská rada pověřila vysokou představitelku EU posílením dialogu se státy původu a tranzitu, vyzvala k důsledné implementaci readmisních dohod a napojení návratové politiky na rozvojovou politiku EU, apelovala na implementaci návratové směrnice ze strany členských států a rozhodla o zapojení Prontexu a Evropského azylového úřadu do návratových procedur.

Co se týče spolupráce s třetími zeměmi, Evropská rada rozhodla o konání dvou mezinárodních konferencí, jejichž hlavním tématem bude migrace a tedy návratová politika. První konference se uskuteční na Maltě ve Vallettě a druhá v Budapešti.

Pokud jde o další témata, která byla předmětem jednání této Evropské rady. Evropská rada se také věnovala situaci ve Spojeném království, proběhla krátká prezentace britského premiéra k reformní agendě a připravovanému referendu o setrvání Spojeného království v EU. Vystoupení premiéra Camerona se omezilo na již známé informace a podrobnější diskuse k tomuto tématu se neodehrála. Předpokládá se, že britské návrhy budou konkretizovány v průběhu letošního léta a podzimu a celý balíček by následně Evropská rada měla posoudit na svém zasedání v prosinci.

Pozice České republiky je v tomto směru jasná – jsme ochotni jednat o smysluplných návrzích na zefektivnění unijní legislativy nebo návrzích na prohlubování vnitřního trhu, ale důrazně trváme na zachování volného pohybu osob a v současné chvíli také nevidíme příliš prostoru pro revizi primárního práva EU.

Dalším významným tématem červnové Evropské rady byla bezpečnost a obrana. Evropská rada vyzvala k implementaci obnovené strategie vnitřní bezpečnosti a naplnění všech opatření v boji proti terorizmu, které byly dohodnuty na mimořádném zasedání v únoru, vyzvala také k vytvoření komplexní zahraničně politické a bezpečnostní strategie. V úzké spolupráci s členskými státy ji vypracuje vysoká představitelka a předloží ke schválení v červnu roku 2016.

Evropská rada také opětovně zdůraznila úsilí o efektivnější a viditelnější společnou bezpečnostní a obrannou politiku. Závěry vyzývají zejména k rozvoji civilních a vojenských kapacit třetích zemí, zapojení nástrojů EU do boje proti hybridním hrozbám, spolupráci s OSN, NATO, OBSE a Africkou unií a také vyzývají k dostatečné alokaci prostředků na obranu v rozpočtech členských států.

Pokud jde o hospodářské otázky, na jednání Evropské rady proběhla orientační diskuse k tzv. zprávě pěti předsedů k dokončení Evropské hospodářské a měnové unie. Další analýza zprávy se uskuteční na úrovni Rady. Neformální Rada pro obecné záležitosti bude o zprávě diskutovat v pátek v Lucemburku.

Předseda euroskupiny Evropskou radu informoval o vývoji jednání o řeckém záchranném programu a dalším důležitým ekonomickým tématem byla také otázka digitální agendy.

Evropská rada v oblasti hospodářských otázek vyzvala k přijetí nařízení o telekomunikačním trhu a balíčku na ochranu údajů, zdůraznila usnadňování přeshraničního přístupu k on line přístupu a apelovala na dobudování přívětivého prostředí pro digitální podnikání, zlepšování digitálních dovedností a prohlubování elektronické veřejné správy.

Tolik tedy, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, stručný komentář k informaci o posledním jednání Evropské rady. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane premiére, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 108/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám o jeho vystoupení.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, milé kolegyně a kolegové. Na rozdíl od pana předsedy vlády budu postupovat obráceně a zaměřím se nejdříve na ty body, které nepovažuji za tak kontroverzní, jako je migrace a tu si nechám naposled.

Jak již bylo řečeno – nechci se příliš opakovat – byly projednány čtyři základní oblasti. Vezmu-li to vysloveně odzadu, hovořilo se o referendu ve Spojeném království o setrvání v EU. Ale protože, jak jsem slyšel od účastníků, bylo již málo času, tak Velká Británie pouze informovala o tom, co chystá nebo co bude, ale nebyla k tomu žádná zvláštní velká diskuse.

Další oblastí, kterou se Evropská rada zabývala, byla otázka zaměstnanosti, růstu a konkurenceschopnosti. Zde musím konstatovat, že se jednání nelišilo od názorů a od vymezení mantinelů, které dávala jak Poslanecká sněmovna, tak i Senát vládě, a proto se o tom, myslím, nemusím příliš zmiňovat.

A stejně je to tak i oblast bezpečnosti a ochrany, kdy Rada konstatovala, že bezpečnost je skutečně velmi narušena a kladla velký důraz především na vnitřní bezpečnost, a to dokonce i v souvislosti s migrací.

Dovolím si k migraci přistoupit poněkud šířeni, a to nejen proto, že to hýbe naší společností, ale i tak, že dostávám otázky od novinářů, které jsou velmi a výrazně zjednodušené typu: kolik chcete přijmout migrantů a odkud, ale tyto otázky jsou samozřejmě daleko složitější, a proto jsem si připravil delší projev.

Problém migrace nejsou jednoduché otázky, jak jsem zmínil. Nejdříve je třeba si uvědomit, že migrace není vůbec žádným novým fenomenem. Soustředíme-li se na moderní dějiny po roce 1948, jsme schopni zaznamenat rozsáhlé přesuny obyvatel jak uvnitř států, tak i mezi nimi. Například před první světovou válkou žilo v Rakousku více než 300 tisíc Čechů. V migračních vlnách 1850 až 1950 odešly z Evropy desítky milionů lidí, z chudého Irska to bylo například více než 50 % obyvatel. Po druhé světové válce byl pohyb v Evropě ještě silnější. Židé, kteří přežili holocaust, se hromadně stěhovali do USA a do Izraele. Tři miliony Němců byly od nás vysídleny, značný počet jich musel odejít z Polska. Jestli si dovedete představit – do Itálie přichází, já nevím, nějakých 120 tisíc lidí, do poválečného hladového Německa najednou přišly s balíčkem 50 kg přes tři miliony lidí.

To jsou jen ta nejkřiklavější čísla. I posledních dvacet let je provázeno v celém světě velkým stěhováním. Nesmíme zapomenout, že neexistuje pouze Evropa. Připomenu jen hranici mezi Mexikem a USA, příliv lidí do Jižní Ameriky a do Austrálie. Uvnitř Evropy utíkají lidé ze států s válečnými konflikty. Vzpomenu na válečné běsnění na Balkáně; tehdy do České republiky přišlo kolem 35 tisíc utečenců.

Česká republika patřila a patří mezi státy s uvážlivou migrační politikou. Podporujeme legální migraci jako účinný prostředek proti nelegální migraci. V současné době žije v ČR 450 000 cizinců, z nich asi 120 000 je Ukrajinců.

Tato uvážlivá migrační politika snížila výrazně počet žádostí o azyl. V roce 2001 vykazoval počet žádostí o azyl číslo 18 094. Z nich nejvíce bylo Ukrajinců, kteří se domnívali, že žádostí o azyl získají snadněji trvalý pobyt v ČR. Právě důraz na legální migraci snížil počet žadatelů o azyl zhruba na tisícovku ročně. Legální migraci lze totiž řídit, a to tak, aby integrace cizinců do přijímací společnosti byla co nejefektivnější. ČR patří kvalitou integrace cizinců mezi přední státy Evropy. Myslím, že můžu konstatovat, že ČR rozhodně není xenofobní společností a že nejsme uzavřenou pevností bez humanismu. Přispíváme dostatečně k řešení celoevropské migrace. Přidanou hodnotu v řešení evropského problému migrace je naše znalost a orientace na východní hranici. Zde jsme s dalšími státy bývalého komunistického bloku nezastupitelní. Není a nebude to Řecko ani Itálie, kdo řeší a bude řešit migraci z Východu, ale Česká republika, Slovensko, Polsko. Předvídatelně jsme před lety iniciovali politiku východního partnerství. Zde jsme připraveni. Z tohoto důvodu není vůbec namístě otázka, kolik bychom měli přijmout migrantů, aniž bychom si položili otázku – odkud. Jenom v roce 2014 bylo v Evropě 22 % žádostí o azyl z Ruska, Ukrajiny a zemí západního Balkánu. Není to tedy jenom Sýrie, není to tedy ani Libye. Rád bych se zde pozastavil o tolik diskutované solidaritě s Itálií a Řeckem. Solidarita by mohla být akceptována, musí být vždy vyvážená zodpovědností. Zde mám v případě Itálie a Řecka velmi vážné pochybnosti. Maďarsko se svou hranicí se Srbskem je ponecháno svému osudu, přičemž je za letošní rok počet nelegálních migrantů v Maďarsku a v Itálii prakticky totožný. Itálie získala od EU na ochranu vnějších hranic 160 mil. EUR, Maďarsko 1,6 mil. EUR. Projevem solidarity v uvozovkách Evropské komise je, že Maďarsko nemusí z Itálie a z Řecka dobrovolně přijmout žádného uprchlíka.

Na můj dotaz při jednání o migraci v Poslanecké sněmovně, jak může komise řešit migraci v Maďarsku, odpověděl ředitel pro migraci a ochranu Evropské komise pan Laurent Muschel, že se do Maďarska chystají podívat...

ČR nabídla Itálii další finanční příspěvek ve výši 0,5 mil. EUR. 60 odborníků s příslušnou technikou a i přes opětovné nabízení si Itálie naši nabídku nevyzvedla. Asi je nepotřebuje. Itálie a Řecko neplní podmínky smluv pro práci s nelegálními migranty, především pak plnění tzv. dublinské smlouvy a využití readmisních dohod. Že plnit závazky lze, je příkladem Španělsko. V roce 2006 přijalo na Kanárské ostrovy z Afriky 36 000 běženců. Bez dotací Španělsko iniciovalo řadu politik, rozvinulo několik mechanismů, instrumentů a operačních prostředků, které umožnily zastavit tento probíhající fenomén. Všechna opatření byla založena na základním principu, tj. zásadně spolupracovat se zeměmi původu a tranzitů a aktivně je zapojovat. Za tímto účelem je třeba využít veškeré nástroje zahraniční politiky, zejména pak rozvojovou spolupráci. V roce 2008 snížili počet nelegálních migrantů ze západní Afriky z čísla 36 000 na nulu. Dnes při silné migrační vlně doputovalo do Španělska necelých 2 000 utečenců. Divíme se pak Španělsku, že se odmítá výrazněji podílet na přijímání uprchlíků z Řecka a Itálie. Dále Slovensko a Polsko je v EU považováno za nedostatečně solidární. Nedivím se jim. Mrzí mně, že právě ČR opustila své stanovisko a přidala se ke státům, kteří tolerují nečinnost Itálie a Řecka. A nahrazují ji – troufám si říct – falešnou solidaritou.

Za chvíli dospějeme do stejné situace, jaká je na poli hospodářském v Řecku. Všichni viděli, že Řekové falšují své statistiky, všichni přivírali své oči, všichni jsme byli solidární a nyní je Řecko na pokraji krachu, který táhne dolů i ostatní poctivější státy. Když o tom tak přemýšlím, čtu zprávy z EU, ukazuje se, že v řešení migrace není žádný cíl. Máme pouze řešení, jakou cestou se vydat, v našem případě cestou solidarity, ale nikde se nedozvídáme, kam cesta má vést. Cílem, který bychom se neměli bát formulovat, je v první fázi snížení počtů nelegálních migrantů a v poslední fázi je úplná nula. Tak, jako se to podařilo v Austrálii a tak jak se to podařilo, jak už jsem řekl před chvílí, i Španělsku.

Zrekapituluji svou úvahu v nějaký závěr. Česká republika přináší do společné evropské migrační politiky svou zkušenost s přijímáním migrantů z východu a jihovýchodu Evropy. Zde jsme s ostatními státy V4 nezastupitelní. To je náš příspěvek do solidárního řešení migrační situace v Evropě. Současné dohadování Evropské rady, Evropské komise vypadá jako hádka dvou kluků vymezujících si své území na pískovišti. Nejprve Rada, teď to zjednoduším, jsem si toho vědom, odmítla povinné kvóty, přijala celkem rozumná řešení migrace v Evropě. Komise, aniž by jednala s jakoukoli členskou zemí a bez konzultace s Radou, přišla s povinnými kvótami, následovaly výhrůžky Řecka, Itálie, že otevřou hranice a vpustí nelegální migranty do Evropy. Poslední jednání Rady přineslo dobrovolné přijetí kvót. Dobrovolnost vypadá tak, že Komise ustoupila povinným kvótám s tím, že řekla ano, povinné kvóty nebudou, ale zde máte 60 000 běženců a sami se postarejte a rozeberte si je, jak uznáte za vhodné. Již více než půl roku pozoruji na negativní dopad tohoto kroku. Není problém, aby se ČR vyrovnala s rozumným počtem utečenců. Tuto zkušenost už máme a už jsme to mnohokrát, mnohokrát provedli. Problém je v komunikaci vlády s novináři a s veřejností. Již od února letošního roku připravila vláda k migrační politice také komunikační strategii. Připravuje ji tak dlouho, až se ocitá řešení migrace na ulici, a to je to jedno z nejnebezpečnějších věcí, která se nám může stát.

Na rozdíl od některých kolegů se domnívám, že dobrovolné přijetí kvót může na politické scéně vést k růstu radikálních hnutí na obou stranách politického spektra. Tedy jak na ultralevici, tak na ultrapravici. Již dnes jsme svědky demonstrací, jejichž počet a radikalizace porostou. Nechci přispívat svou kritikou k eskalaci společnosti. Jsem si vědom, že jednání v EU nejsou jednoduchá, a proto navrhuji usnesení, které jsem navrhl již na výboru pro Evropskou unii, a které bylo přijato vzít tento materiál na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže, a přeci jenom pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedo, vážené senátorky, senátoři. Myslím, že toto téma je velmi závažné. Setkáváme se s ním dennodenně při jednání s našimi občany. Musím říci, že mám někdy pocit, že lidé už jenom čekají, kdy je budou vyhánět migranti z jejich domů a z jejich bytů, protože obava, která mezi lidmi je, je obrovská. Je potřeba ale těmto věcem čelit reálnými fakty a pokud jde o otázku přístupu, tak jednoznačně musíme říci ano. Pomůžeme, ale nepřejeme si vás.

To je jasný vzkaz. Nejhorší je, ti tzv. vítači vytváří dojem, v zemích, odkud lidé přichází, mnohdy ze zemí, kde přichází za ekonomickým blahobytem, za tím, že Evropa je jakýmsi rájem, tak přichází s očekáváním, že tady padají pečení holubi ze stromů. Takto to ale není. Je potřeba informovat a hledat aktivní politiku i v zemích, odkud lidé přicházejí.

Na druhé straně se tady hovoří o solidaritě. Mnohé země Evropské unie mají svoji historii. Máme ji my, mají ji další země. Je zajímavé, že země, které po nás žádají solidaritu účasti na řešení migrace z oblastí, které kdysi byly koloniemi, jsou to země, které tyto kolonie měly. Oni realizovali mnohdy své bohatství díky těmto koloniím, tam vznikly přirozené vazby mezi rodinami, známými. Ti lidé nepřichází do neznámého prostředí. Oni přichází do zemí, které byly jejich rodné a domovské. Ale tyto země s námi nebyly solidární ve výnosech z koloniální účasti. Dneska po nás chtějí, abychom my byli solidární s nimi? To je v pořádku, ale každá věc má svoji míru a historii. Je potřeba věci brát v širších souvislostech, protože mnozí lidé, kteří sem přichází, přichází v očekávání ne že půjdou do Česka, k Česku nemají žádný vztah, tady je ani moc nezajímáme. Nezajímáme je ani ve vztahu k našemu sociálnímu systému, protože náš sociální systém v porovnání s německým, švédským, francouzským a dalšími je spíše odrazují, než lákají. Takže stejně nakonec směřují do zemí, kde mají své přirozené vazby, kde mají své rodiny, kde mají své známé.

Myslím, že i tyto věci je potřeba brát do úvahy, pokud hovoříme o řešení novodobé migrace, která vzniká, historicky nastává svým způsobem i nové stěhování národů, to je realita. Svým způsobem je to také výsledek Arabského jara, které jsme mnozí obdivovali, dneska důsledky jsou tady, bohužel.

Je potřeba hledat a myslím, že tlačit právě na země, které mají své přirozené vazby v těch původních zemích, odkud migrace přichází, aby využily své diplomatické, své hospodářské a další vazby k tomu, abychom řešili situaci těch lidí v zemích, odkud pochází, nikoli abychom řešili situaci až tady. Vím, že to dneska a teď v tuto chvíli nejde, ta situace je nějaká. Ale musím tady podpořit pozici vlády, která samozřejmě to nemá jednoduché pod tím tlakem v rámci Evropy. Na druhé straně musím říct, že považuji za nešťastné některé výzvy k tomu uzavřít hranice apod. Prostě svět dneska je globalizovaný, svět se bude stěhovat, lidé se budou stěhovat. My tomu nějakým uzavřením hranic nezabráníme.

Samozřejmě je potřeba se tady výrazně postavit proti nebezpečí, které může existovat, tj. otázka terorismu, organizovaného zločinu. To jsou reality, které prostě existují. Na druhé straně – zase poznatky jsou takové, že většinou lidé, kteří mají nějaké teroristické nebo zločinecké úmysly, tak do Evropy nepřichází na těch gumových člunech, ale přijíždí s naprosto perfektními doklady, za luxusních podmínek. Protože samozřejmě možnosti tady existují.

Z tohoto pohledu myslím, že navržené usnesení je vyvážené, že nám dává prostor. A určitě náš směr, kterým jdeme, tj. orientace spíše na východ (Ukrajina apod.). Nakonec v České republice už dneska máme víc jak půl milionu cizinců, kteří tady legálně žijí. To nepočítám, kolik jich je ještě nelegálních, kteří tady jsou. Takže ta realita tady je. V tom kontextu se bavíme o 500 – 1000 lidech, takže vyváženost tady není. Je potřeba samozřejmě uklidnit mínění veřejnosti, je potřeba oba extrémy, které se dnes objevují, jak ty vítače, tak ty odmítače - prostě dostat do roviny reálného řešení. Myslím, že tento přístup vlády je potřeba ocenit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové. Mě zaujalo to, jak nikdo se nehlásí. Všimněte si, že čím je menší problém, tím delší je diskuse. Včera jsme tady trávili hodiny o tom, jestli Česká televize informuje objektivně, nebo ne. Vzpomínám si, jak jsme tady šest hodin zasypávali důl Frenštát na základě petice, pak jsme řešili lýkožrouta a podobné věci. Evropská unie se chová podobně; je to, jako když praskne přehrada a my řešíme, že bychom mohli dát na okraje vody pytle s pískem. Prostě problém je daleko vážnější, než si myslíme. My díky té úžasné korektnosti, která tady funguje, kolem něj pořád chodíme jako kolem horké kaše.

Já spíš mám dotazy na pana premiéra, když je tady. Já hodně sleduji dění a slyším premiéra, jak něco říká, ministr financí něco říká. Ten naštěstí jeden den říká něco a druhý den něco úplně obráceného. Ale to je spíš politická taktika. Pan ministr průmyslu říká také něco jiného. Zmíním například tu situaci, jestli budeme něco platit Řecku, nebo nebudeme něco platit Řecku. Samozřejmě, že budeme platit Řecku, byť ESN byl považován už za mrtvý a nebudeme... A ta konečná, kdybychom se cukali, tak samozřejmě se nám změní operační program a řekne se: Hoši, když nechcete platit, tak my vám trošku zkrátíme ty dotace a máte na krku všechny starosty, kteří už mají naplánováno, za jaké nesmysly ty peníze utratí.

Takže já bych rád, aby bylo jasně řečeno, jak to tedy vlastně je. Jestli budeme platit, nebo budeme platit. Že budeme platit, to je přece evidentní. My se chováme, jako když půjčíme rodině, která má dva miliony dluhů, další milion. To je přesně ten systém. Bojíme se říct, že to Řecko jenom odkládáme, tlačíme ho před sebou. Ten výsledek bude čím dál horší. Samozřejmě jsem si vědom toho, že tam existuje jeden aspekt, který je velmi důležitý, ten je geopolitický. Spojené státy samozřejmě zavolaly Angele Merkelové, pan prezident Obama, že Řecko musí zůstat v eurozóně. Rozumím tomu, proč. Nebudu to tady zbytečně dál rozvádět. Nicméně to půjčování peněz do nekonečna, přece každý ví, že je to nesmysl. Všichni se tváří, jako že to smysl je. Kromě toho Unie řeší takové závažné otázky, jestli vysavač bude mít výkon 600 wattů nebo 800 wattů a další podobné věci.

Ten pohyb nebude tak, jak nám tady někdo líčí, my si tedy vybereme ty lékaře, ty inženýry, a kdo si vybere ty ostatní? Kdo si vybere ty mladíky z Islámského státu? Ty ať si vybere někdo jiný. Takhle to prostě nemůže fungovat. Všichni by si vybrali lékaře, odborníky, inženýry. Na někoho by pak zbyli ti ostatní. Prostě ten pohyb bude takový, že normálními prostředky mu nelze zabránit. Lze mu zabránit netradičními prostředky, to znamená zablokováním. Tou dlouhou diskusí o tom problému, co uděláte vy, když budete tam někde čekat na tu loď, která vás převeze, z médií, protože všichni mají mobily a sledují internet, budete říkat: Bacha, už něco připravují, možná nám to zatrhnou. Tak rychle, ať jsme ještě mezi těmi, kteří se tam dostanou. Připomíná mi to kdysi, když jsme říkali: My, co bydlíme u hranic blízko, tak až to vypukne, tak to budeme mít kousek. Pražáci už nedojedou. Říkali jsme tomu systém plné nádrže. Stále máme plnou nádrž, ale jak říká Bolek Polívka: Utekl bych, ale kam? Všude je to stejný!

Takže jenom chci naznačit, že ten problém je mnohem větší, než si myslíme. Budou to desetimiliony a stamiliony a ten problém je pořád stejný. Porodnost na světě roste geometrickou řadou v některých zemích, v jiných zemích ne. Takže si prostě budeme muset zvyknout na to, že tato civilizace končí. Pár let to ještě vydržíme, ale nedá se s tím nic dělat. Evropa nabyla dojmu, že ona je tady středem světa, vždycky slyším, když mluvím o tom, že válka je nevyhnutelná. Ale co s tou Evropou? Co když tady ta Evropa nebude? Tak se podívejte na ten glóbus. Nestane se vůbec nic. Evropa je taková malá srandička, ale my si myslíme, že jsme pupek světa, jako Češi myslíme, že jsme pupek světa, nejsme žádný pupek světa. Papuánci na Nové Guinee možná ani nezaregistrují, že třetí světová válka začala.

Mě zaujal zákon o pyrotechnice teprve teď, protože mě to tak moc nezajímalo. Přečetl jsem si ho, to je takováto bichle. Zkuste se do něj podívat, to je naprosto neuvěřitelné, co se tam píše, abyste mohl udělat ohňostroj. Já tedy teď u nás, někteří lidé si stěžují na ohňostroje, říkám, že ohňostroje je třeba zakázat, protože vy pak nepoznáte, jestli je to ještě ohňostroj, nebo jestli už začala třetí světová válka.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A vystoupí s přednostním právem pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Velmi krátce. Já bych chtěl upozornit a mám dojem, že už jsem to tady jednou říkal. My se bavíme o migrantech, o tom, zdali ano, nebo ne, ale vzpomeňte si, kolik lidí, kolik desítek tisíc lidí odešlo z Československa tehdy de facto na západ. Těch politických mezi námi moc nebylo. Byli spíš ekonomičtí, byli spíš ti, kteří byli chytřejší, kteří byli možná vzdělanější, možná už to byli různí doktoři, inženýři, kteří věděli, že se budou mít lépe na západě. My tady v Senátu přece máme Stálou komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Členové vám můžou potvrdit, nebo vlastně proč ji máme? Máme ji proto, že tam ty krajany máme. Buď tam odešli úplně dobrovolně, ale oni tam spíš odešli v těch vlnách, když utíkali před socialismem a komunismem.

Švýcarsko samo o sobě v roce 1968 – 1969 první nastavilo Československu možnost přijmout migranty od nás. 20 tisíc lidí to bylo. Najednou. Pak přišla další vlna, dalších 20 tisíc. 40 tisíc najednou ve Švýcarsku. My se tady bavíme o 40 tisících, kteří jsou někde na jihu Evropy. Ono to tak skutečně nefunguje.

Já bohužel nejsem takový euroskeptik jako někteří mí kolegové, já Evropu vítám, protože těch předností je podle mě více než těch negativ. Nicméně co mně vadí, to tady už bylo dnes řečeno, oni eurokrati, kteří sedí v Bruselu, kteří sedí u Evropské komise. Tam nejhorší na tom je, že jednotlivé členské státy přes své poslance nemají ani takovou šanci ty věci ovlivňovat jako Evropská komise. A mně to vadí. Tam je zapotřebí začít. Tam je zapotřebí těmto lidem dát tvrdě přes prsty, protože ti vymýšlí všechny ty nesmysly, které se potom na nás valí v různých evropských směrnicích.

Takže jestli Evropská komise vymýšlí nějaký plán, jak sem dostat migranty, cíleně – necíleně, já vám můžu říct, ono to funguje samo od sebe. Já jsem ve středu jel z našeho výboru tady z jednání a v Krušných horách, v takové myší díře, za Chomutovem, najednou tam bylo migrantů, vylezli z lesa, černochů. Nejdřív jsem si myslel, že jsou to turisté, že objevili Krušné hory, že nás přijeli navštívit. Pak mi to všechno došlo teprve, že to byli migranti. Ale samozřejmě, ti tam nezůstávali, ti šli o ten kousek dál, což je asi nějakých 7 – 8 kilometrů, možná je to tam ještě blíž v těch místech. Ty hranice přešli. Oni jdou za lepším bytím. Je to přirozené, je to lidské. Možná budeme stavět někde zeď, jako to připravují nebo dělají již Maďaři. Ona nám ta zeď samozřejmě částečně také pomůže, protože těch migrantů nepůjde tolik přes nás jako tranzitní zemi.

Není tak dlouho období, když čínská, vietnamská mafie převáděla obrovské množství lidí, kteří byli vesměs z Asie, přes Krušné hory. V zimě. Minus 15. Ti lidé tam měli na nohách jenom igelitové pytle. V metru sněhu. Na všechno si pamatuji velmi dobře. Ještě fungovala v té době de facto cizinecká pohraniční policie, která v té době byla na hranicích. Dnes už ji tam nemáme. Tzn., dojíždí z nějakých okresních, bližších měst. 40 kilometrů vzdálených od státní hranice.

Je třeba si taky uvědomit, nevím, jestli to víte, kolik máme v České republice třeba žijících Američanů. Těch nejsou stovky. To jsou tisíce lidí, kteří tady jsou. My o tom vlastně ani nevíme. Je pravda, že jsou nám přirozenější, protože jsou nám vzezřením bližší. A samozřejmě i nějakými hodnotami z civilizace, z které pochází. Tam si myslím, že nastane ten třaskavý okamžik, protože mít se lépe je sice krásné, ale musím se přizpůsobit tam, kam jdu, a chci se mít lépe, tak se musím přizpůsobit, a musím pro to taky konat, což většinou nefunguje.

A jenom poznámka k Řecku. Víte, všichni jsme to velmi dobře věděli už jako členové Evropské unie od roku 2005.

Přece takové šílenosti, které trpěla Evropská unie a de facto Evropská komise, že daly obrovské finanční prostředky na výstavbu dálnice Athény – Soluň, která se nikdy nepostavila, udělala se jedna mimoúrovňová křižovatka. Co se stalo? Nic! Naopak. Evropská unie dala peníze znova. Pamatuji si, před 10 lety, když jsme ještě nebyli členy Evropské unie, nebo předtím, než jsme těsně byli, budeme 10 let, nebo jsme 10 let, tak byla krásná reportáž na ARD, na německé televizi, kde vysadili obrovskou plantáž broskví v Řecku. Ona zašla asi za 4 roky. Ale nezašla, protože byla špatně založená, nebo že by ten projekt byl špatný. Tam oni nepočítali s lidským aspektem. Lidský aspekt ale v tomto je, že přece jenom ty státy, které jsou jižněji, tak samozřejmě i díky tomu podnebí, kde žijí, my jsme ho zažívali včera, mají přes poledne takové víceméně volno. Vždyť víte, že v Itálii si ani v zimě nekoupíte nic přes poledne. Oni mají do tří zavřeno. Takže tam tento projekt skončil tím, že ti, kteří měli na starosti závlahy, tak jenom v tu dobu, když nepracovali přes to poledne, ty závlahy nepouštěli. Ty rostliny všechny zašly a byly to tisíce hektarů, obrovské plantáže. A tehdy to ARD ukazovalo jako příklad pomoci, která šla vniveč, a vlastně se jenom nepočítalo s lidským faktorem.

Čili Evropská unie, migrace – všechno je velmi složité. Nezávidím ani této vládě, ani těm budoucím vládám. Ale je zapotřebí, a řekl to tady jeden z předřečníků, se postavit k Evropě jasně a rázně a nesmysly jako Řecko dopředu eliminovat. Jakmile se objeví, a to je včetně našich projektů tady v České republice, nesmyslné projekty, tamhle cesta Maxipsa Fíka někde v Žatci, nebo kde to tam je, v Kadani, vždyť to jsou šílenosti vyhozené. My jsme tyto peníze mohli využít úplně jinak. Máme teď nové plánovací období 2014 – 2020. Tady hledejme i u sebe, kde máme rezervy, kde musíme sami upozorňovat, aby se neutrácely zbytečné peníze, naopak, aby se utrácely tak, abychom potom měli na placení nemocenských a dalších věcí, o kterých jsme se tady včera bavili.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem pan senátor Jan Veleba. Má slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové. Já bych se jenom omezil na pár poznámek.

Pokud se týká těch uprchlíků a srovnávání těch současných uprchlíků, a to, že v minulém režimu emigrovali od nás statisíce lidí, tak si dovoluji poznamenat, že to je srovnání nesrovnatelného, protože od nás třeba do Švýcarska odcházeli lidé, kteří něco uměli, prostě byly to mozky. Byl to zcela určitě přínos. To zaprvé.

Zadruhé odcházeli do stejné kultury, neodcházeli jenom do Švýcarska, bylo to do Německa, do Rakouska, do Kanady, do Spojených států, do Austrálie, do stejné kultury. Chovali se tak, že udělali všechno proto, aby se v té nové společnosti uplatnili, že prostě udělali všechno proto, aby se rychle přizpůsobili.

Jsem si jist, že ta současná vlna uprchlíků tuto povahu zkrátka nemá. Je třeba hledat mechanismy, jak ze současné situace, která je, kde já osobně žádné řešení nemám, jak zkrátka tu situaci stabilizovat.

Nekritizoval bych nějak těžce vládu za to, že v této situaci se usnesla na tom, že přijmeme, já si to číslo přesně nepamatuji, vypadlo mi teď z hlavy, budu zaokrouhlovat, 1500 uprchlíků, nekritizoval bych vládu za to, protože toto množství je množství, které si myslím, že by se mělo nějakým způsobem zvládnout.

Ale chci se pana premiéra zeptat, jaký má názor na to, jak to stabilizovat, jak to zastavit. Protože já si myslím, že to bude zkrátka pokračovat. A přijdou jiné vlády, přijdou prostě jiné názory, že se tento proces může plně rozvinout. A pokud se tak stane, tak já sám se obávám, mám naprosto odlišný názor od předřečníka na toto.

Pokud se týká té Evropské komise, Evropské unie, tak chci poznamenat, že to řeší tak, jak řeší všechno. To znamená, mechanismus je takový, já svůj názor nikomu nevnucuji, mechanismus je takový, že vznikne někde nějaký problém, nechá se to být, nechá se to vyhnít. Až ten problém expanduje, tak teprve pod velkým tlakem a s velkým zpožděním se řeší. A toto řešení je zpravidla prostě mnohem horší, než kdyby se to začalo řešit v okamžiku, kdy ten problém vznikl. O čem mluvím?

Evropští politici měli už před 3 lety tabulky z jednotlivých území Afriky a Asie o vývoji počtu uprchlíků, vývoji počtu emigrantů. Začali reagovat až tehdy, až se ve Středozemním moři topily tisíce lidí. To je zkrátka fakt. A jestli tedy bude Evropská unie tímto způsobem problémy řešit, jako že zatím řeší, tak já skutečně mám prostě obavy, já tady nebudu rozmělňovat téma, nebudu skákat na Řecko a další věci, byla by to dlouhá diskuse. Ale jestli tímto způsobem se věci budou řešit, tak mám obavy.

A mám velikou obavu z dalšího postupu vůči tomuto problému, o kterém je teď řeč. Poprosil bych pana premiéra, kdyby k tomu tady řekl nějaké svoje stanovisko.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Mě zatím ta vystoupí a ty podkladové materiály, které jsme dostaly, vedou k 3 dotazům.

Na úvod bych ale chtěl, protože většinou, když tady stojím, tak kritizuji nepřítomnost pana premiéra, tak dnes ocenit, že za námi přišel. Neděje se tak příliš často. A teď k těm dotazům.

K tomu prvnímu mě vedl velmi dobře zpracovaná zpravodajská zpráva našeho kolegy Tomáše Grulicha. Moje otázka na pana premiéra je, jakým způsobem se Česká republika snaží zabránit té neproporcionalitě, která je tady v rámci té deklarované solidarity a odpovědnosti k těm různým hraničním zemím, ve kterých je dnes velké množství migrantů. Mám tím na mysli ten rozdílný přístup např. oproti Itálii, Řecku a oproti tomu potom Maďarsku. Takže to je moje první otázka, zda v této věci se snažíme dosáhnout toho skutečně, aby ta solidarita a odpovědnost byla proporcionální.

Ta druhá otázka potom vyplývá z vyjádření pana premiéra, do jisté míry samo ocenění toho, že se podařilo České republice a některým dalším dosáhnout toho, aby nebyly přiděleny z hlediska přijímání migrantů jednotlivým zemím kvóty. To je určitě dobře. Oceňujeme to napříč politickým spektrem. Na druhé straně – má otázka směřuje k tomu, jakým způsobem tedy Česká republika bude migranty vybírat, přijímat. Jak bude vypadat ten proces. Já jsem se to snažil někde dohledat, ten další bod, který nám tady bude představen, bude pan premiér hovořit o národním programu reforem České republiky. Tam je odstavec 6.3.8 – strategie migrační politiky České republiky. To si dovolím tady přečíst, neboť je to velmi podobné, co tady někdy cituje pan kolega Kubera. Problematiku migrace pojímá vláda komplexně a strategicky. Její ekonomické přínosy jsou reflektovány v přípravě nové strategie migrační politiky České republiky, doprovázené komunikační strategií České republiky, o přínosech a dopadech migrace (oba dokumenty by měla v červnu 2015 schválit vláda). Jednou ze stěžejních zásad, jimiž se strategie bude řídit, je podpora legální migrace, která je pro stát a pro občany přínosná takovým způsobem, aby mohla Česká republika pružně reagovat na potřeby svého pracovního trhu a reflektovat dlouhodobé potřeby státu. Cílem komunikační strategie prostřednictvím veřejné diskuse je mimo jiné informovat o společenských dopadech migrace a změnit postoje veřejnosti. Takže nějaké obecné věty... Asi těžko v té strategii lze čekat něco jiného, pokud by to pan premiér tady dokázal konkretizovat, potom bych i ty obecné věty zase já dokázal tolerovat.

Třetí věc se týká toho dokumentu, který jsme dostali jako podklad. Tam se v části III. v bodě 13. zmiňuje také to, že na radě se jednalo v rámci té kapitoly Zaměstnanost, růst a konkurenceschopnost i o tom, že byla vzata na vědomí zpráva o hospodářské a měnové unii, jejíž vypracování si vyžádala v prosinci 2014 a požádala radu, aby ji urychleně posoudila. To znamená, moje otázka zní, jestli v té zprávě, která byla vzata na vědomí o hospodářské a měnové unii, se také jednalo o Řecku, o tom, jak to bude vypadat s měnovou unií z hlediska fungování a další existence a členství Řecka v měnové unii. To znamená, otázka zní, zda v bodě v rámci jednání o bodě 13. a braní na vědomí této zprávy se jednalo např. i o tom, co tady zase už bylo položeno jako otázka, do jaké míry a jakým způsobem, v případě, že Řecko setrvává dneska v měnové unii, pořád zůstává členským státem eurozóny, budou případně saturován jeho dluhy členskými státy, buď eurozóny, nebo celé Evropské unie.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem pan místopředseda Přemysl Sobotka se ujme slova.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové. Já jsem v daném okamžiku opoziční politik. Přesto jsem pana premiéra a jeho stanovisko z hlediska kvót výrazně pochválil. Myslím si, že takhle bychom měli jednat.

Pro mě ty kvóty se týkají 40 tisíc emigrantů, ale kde jsou ta čísla těch nelegálních? To řešení je asi samozřejmě daleko komplikovanější.

Takže moje otázka, pane premiére, jak jsou zajištěny hranice České republice a hranice Schengenu proti nelegálním migrantům, protože já tady musím potvrdit to, co řekl, myslím, kolega Veleba, že Evropská unie to moc řešit neumí, nechce, nebo se tomu nějakým způsobem vyhýbá.

Když už přijmeme, já musím říct, že jsem pro, žadatele o azyl, ale to jsou ti legální, já pokládám otázku, jak dalece budeme schopni vybírat si ty kandidáty, kteří by tady mohli požádat o azyl, protože nevím, já to tedy nevím určitě, jaké mají dokumenty, jak se prokáže, že jsou to křesťané, jak se prokáže, že jsou to ti, nebo oni. Já si myslím, že to je otázka, kterou bychom se také měli zabývat. Myslím si, že někteří naši čelní politici mluví pouze o křesťanech. Já bych nerozlišoval. Pro mě jsou to lidé, kteří chtějí tady být, chtějí tady dodržovat zákony, chtějí tady dodržovat systém evropských hodnot, resp. našich českých.

Co budeme dělat s těmi neúspěšnými? Jak je budeme vracet, kam je budeme vracet? A to je, myslím, problém pro celou Evropskou unii. Budeme je vracet jako za hranice České republiky, nebo jakým způsobem je budeme distribuovat? Je to strašné slovo. Takže to je moje další otázka na pana premiéra.

A ta nejdůležitější je, jestli vůbec Evropská unie diskutuje o těch nelegálních, protože to je daleko větší nebezpečí, než jsou ti legální. Se zděšením jsem zaznamenal výroky bývalého ministra zahraničí Cyrila Svobody, že musíme splatit světu za to, že v roce 1948 a 1968 přijímali naše emigranty. Byla úplně jiná situace, úplně jiná kultura, všichni naši emigranti, s kterými se sejdete, tak vám řeknou jednoduchou větou: My jsme se museli přizpůsobit daným zákonům a daným pravidlům.

Takže děkuji za pozornost a rád bych, pane premiére, odpovědi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové. Já bych rád jenom připomněl jednu věc, která tu zazněla, už když jsme se o problematice migrantů a uprchlíků bavili posledně. Chtěl bych ji připomenout proto, že z těch některých předchozích vystoupení jsem měl dojem, že na to zapomínáme, a to je, abychom rozlišovali mezi migranty, ekonomickými migranty, a uprchlíky. Uprchlíky z válečných konfliktů. Abychom to rozlišovali, hlavně když vedeme diskusi, když se bavíme o tom, kdo, proč, co dělá, jakou má motivaci. Netuším, jestli k nám chodí, nebo jestli do Evropy chodí s vidinou nějakých pečených holubů, ale každopádně vím dobře, proč do Evropy odchází lidé z válečných konfliktů. Odchází sem proto, že chtějí zachránit své děti, své syny před verbováním do nesmyslných válek. Odchází sem proto, že ztratili obživu, že ztratili domovy nad hlavou. Právě proto, že ta diskuse směšuje tyto dva problémy, tak se leckdy stává velmi povrchní. Proto pojďme důsledně rozlišovat v naší diskusi, kdy se bavíme o uprchlících z válečných konfliktů, kdy se bavíme o ekonomických migrantech.

Já tu diskusi okolo ekonomických migrantů naprosto chápu. Vím, že je to složité. Rozumím těm názorům.

Na druhou stranu, pokud se zvedne v České republice averze vůči tomu, že máme přijmout 15 rodin, 15 syrských rodin z válečného konfliktu, tak toto nechápu. Nechápu, proč taková averze, proč taková diskuse. To by podle mě mělo být něco naprosto automatického. Naprosto automatického.

Řeknu svůj pohled na toto rozdělení a přihlásím se tady do jedné škatulky, která tu byla řečena. Pokud jde o uprchlíky z válečných konfliktů, tak já se považuji za hrdého vítače.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan kolega, senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý den, vážený pane premiére, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já bych ještě rozvinul možná to, co říkal před chvílí náš pan kolega, senátor Láska. Je třeba rozlišovat exulanty a emigranty. Myslím si, že řada z vás ví dobře, o čem mluvím.

Exulanti jsou lidé, kteří museli opustit svoji zemi z různých důvodů, většinou buď se jim jednalo o život a život svých blízkých, nebo o dlouholeté tresty v zemích, kde demokracie neexistuje, kde jsou jiné režimy. Tito lidé často měli osobní velkou odvahu bojovat proti zlovládcům ve svých zemích. Nakonec byli nuceni, aby zachránili holé životy, nebo říkám, aby se zachránili před dlouhodobým vězením, opustit svoji zemi. Česká republika vůči těmto lidem postupovala velmi vstřícně a velmi seriózně. Máme poměrně slušné jméno. Do dnešní doby jsem nijak nezaznamenal, že bychom nebyli země vstřícná k lidem, kteří jsou exulanti.

Když jsme zmiňovali ty složité roky, ve kterých byla naše země, kdy lidé odcházeli odsud, také mezi nimi byli někteří exulanti, kteří žili v cizině, s tím, že se první den, kdy to půjde, vrátí domů. Oni tam nechtěli žít, oni tam byli prostě nuceni žít. Souhlasím s tím, že drtivá většina z nich se snažila zapojit do jejich společnosti. Většinou to byly vynikající osobnosti a zapojily se skvěle. Ale už 18. listopadu jsem je viděl, v roce 1989, na Národní. A to zde vlastně byli, přijeli a ještě jim stále hrozila vězení. Ještě stále přešli přes hranice inkognito, neměli platné papíry, v případě, že by je někdo tehdy odhalil, tak by šli sedět. Okamžitě. Ale už zde byli. Už cítili, že je ta situace, kdy se mohou vrátit domů.

Na druhé straně emigranti jsou lidé, kteří svou zemi opustí, s tím, že se už vrátit nechtějí. A to jsou ty případy, kde jsou to buď důvody ekonomické, nebo jsou to také důvody politické, oni prostě nejsou schopni v některé zemi s tím režimem žít, ale už se tam nikdy vrátit nechtějí. Chtějí prostě úplně změnit podmínky života sebe a svých dětí. A v případě, že se to v jejich zemích po nějakých letech stane, že přijde jiný režim, nastane situace, kdy by se vrátit mohli, v drtivé většině už se nevrátí, protože už se asimilovali do nového prostředí, už tam chtějí žít.

Já bych vám mohl říkat množství takových případů, většina z vás je ostatně znáte, spoustu rodin, které už nikdy sem nepřijedou. Oni třeba České republice fandí, sledují ji, volit sem nejezdí... Oni v té zemi, když je možnost na ambasádách volit, tak to je příliš dáleko. Moje šestra patřila mezi ně, takže hovořím dokonce i ze zkušenosti své vlastní rodiny. A známe takové lidi i z jiných zemí.

Proč to říkám? Já bych rád, aby ta politika České republiky vůči exulantům, vůči lidem, kteří opravdu mají ve svých zemích těžkou situaci, a v řadě případů by je to skutečně stálo životy, aby pro ně se tady místo našlo. Oni ještě dlouho budou ve sběrných táborech, v některých vašich regionech. Prosím ty z vás, kteří mají takové tábory nebo zařízení, které spravuje ministerstvo vnitro, abyste je případně třeba navštívili, abyste zjistili situaci, abyste se ptali státních úředníků, jak to vypadá.

Druhá věc, že ve vlně, která momentálně se valí do Evropy, že prostě přirozená hráz poměrně despotických režimů, které v severní Africe byly, která bránila tomu, aby z dalších zemí, jako je Súdán, Somálsko, Niger, Čad, Mali a další země, velice volně mohli přijíždět lidé a poměrně masivně ke Středozemnímu moři a dali třeba veškeré svoje prostředky za to, aby je někdo přes tu vodu převezl, tak ty režimy prostě padly. My bychom jako Evropa, ale i jako Česká republika, měli v těch zemích, přímo nějak zemích působit, aby se ty režimy změnily, aby ty kmenové války, které tam jsou, tam je země, kde je 56 kmenů, každý z nich si myslí, že má budoucího vládce. Ty se vraždí mezi sebou, tam nosí samopaly nebo Kalašnikovy 12leté děti. Co, mladší, menší, 9leté děti. Už tam jsou Češi, už jsou tam nevládní neziskové organizace. Člověk v tísni, Lékaři bez hranic a další. Působíme tam. Ale naše vláda, nevím, připojili jsme se do nějakých mezinárodních programů oficiálních?

Často se jedná o věci zavést do vesnic vodu, rozdat rodinám nějakou tu kozu, která je uživí, protože hladoví. Systém vzdělávání naplnit, poslat tam nějaké učitele, vzdělávat je. Vždyť přece ve vzdělání je to, aby v těch zemích se lidé odvrátili od toho nějakého kmenového uspořádání, aby začali přemýšlet trošku jinak, aby se vytvořily systémy pro to, aby ta země měla modernější systém svého zřízení, který nějakou dobu vydrží. Já vím, že je to těžké, když jsme se dívali na bývalou Jugoslávii, dneska Ukrajinu, a další země přímo v centru Evropy, co se tam odehrálo za hrůzy. To si nikdo nedovede vůbec představit. A opět to byl střet náboženský, etnický, řekněme i rodový, nebo národní, národnostní.

Uměle vytvořené státy, vždyť je máme mezi sebou pořád, tak se podívejme do Belgie. Co Kanada? Co Španělsko? Nejvýznamnější trenér dneska bojuje za Katalánsko. Vždyť máme takové konflikty i mezi sebou uvnitř a jsou tady síly, které jsou odstředivé, které chtějí vytvářet menší a menší regionky. Co Morava a Praha? Co bychom si vykládali! Včera zrovna to tady zaznívalo ohledně té televize a regionálních studií. Musíme být trošku i rozumní.

Já bych měl jenom jeden jediný dotaz na pana premiéra, jestli existují evropské programy v mateřských zemích emigrantů. Já sám jsem byl třeba v Súdánu. Musím to tady asi říct. Já jsem byl v Dárfúru. Je to jedna z největších hrůz, jakou jsem v životě zažil. Právě tam neměli pro desítky tisíc lidí, kteří dennodenně... To se měnilo, tam každý den přišlo 10 tisíc a 5 tisíc zase odešlo. A zase pak přišlo 15. Oni tam neměli vodu, neměli jídlo, neměli školu, neměli nemocnici. Ale stálo tam 10 tisíc terénních Toyot – mezinárodní pomoc.

Na co je tam měli? Pane premiére, prosím vás, máte nějaké evropské programy v mateřských zemích, těch imigrantů, kteří se dnes valí do Evropy? Máme nějaké programy, do kterých se Česká republika může zapojit, připojit, mimo samozřejmě vojenských? A máme případně nějakou možnost, že by naše vláda zauvažovala, že si vybere některou z těch zemí a pomůže tam našim nevládním neziskovým organizacím masivněji, abychom opravdu měli pocit, že něco děláme, že děláme pro sebe v zemích, odkud ti lidé přicházejí. Oni, když budou mít jenom trochu slušné podmínky doma, nemají důvod kamkoliv odcházet. To je strašlivý stres. To si musíme všichni uvědomit. Oni tady nežijí v nějakém komfortu, ani nebudou žít. A ve stresu, až tady budou, budou z toho další osoby, které teroristé snadno oslovují. Dneska internet je vražedný nástroj. To si musíme uvědomit.

Pane premiére, jestli existuje nějaký program, já osobně ho velice rád podpořím. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane premiére, pane předsedo, dámy a pánové. Z tohoto místa bych rád poděkoval našem premiérovi za to, že z maxima možného, co bylo, vytěžil maximum. Je pravda, že nemáme dobré vyhlídky. Podíváte-li se na Řecko, tak Řecko je jenom odložený problém. Podle ekonomických studií Řecko nikdy svůj dluh nesplatí a pokud nebude dostávat další půjčky, tak stejně zkrachuje.

Podíváte-li se na Itálii, která je daleko větším státem, má už skoro 140 % zadlužení. To by nebyla ta hrůza, ale hrůza je křivka, jak toto zadlužení stoupá. Tam není nějaká položka, která by řekla, že se toto zadlužení zastavilo. Tam byl zoubeček jak na pile a strmě směrem nahoru. Itálie je obrovská země, tu Evropská unie neufinancuje. Co budeme dělat dál?

Česká republika samozřejmě nemá šanci v této věci nějak zvlášť pomoci, ale musíme to brát v úvahu a musíme se připravovat na budoucnost.

To samé je s migranty. Migrace v Evropě byla vždycky. Těch 1500 migrantů, co pan premiér vyjednal, je třešnička na dortu, protože 1500 lidí se tady rozpustí v našem množství a ani nebudou vidět.

Ale máme tady další ale. Toto je začátek, a kde jsou ty další miliony, které čekají na severu Afriky, aby se dostaly do Evropy. A když vezmete křivku populace, tak to se nikdy nezastaví. Tyto miliony se budou posouvat pořád dál, protože v Africe se neuživí a Evropa proti této migrační vlně pracuje s předpisy a se stanovisky, které máme z doby po roce 1945, po ukončení druhé světové války, kdy bylo potřeba přesunout velké množství lidí do Palestiny, tak se uzavřely mezinárodní smlouvy. Tyto mezinárodní smlouvy se nedají aplikovat na tuto dobu. Otevřeme oči, začněme smlouvy přepracovávat, protože jednoho krásného dne se stane, jak už to tady bylo řečeno, že velké množství, které se sem přepraví, které tady bude nelegálně, my nikdy zpět států původu těchto lidí nedostaneme, že to ekonomicky nezvládneme. Podíváte-li se, jak máme velkou armádu, migranti ji zašlapou do země. Máme 27 tisíc tabulkových vojáků, ve skutečnosti 23 tisíc, většina jsou důstojníci, máme vojáků minimum. Výsledkem tedy bude, že budeme muset začít vážně přemýšlet nad tím, pokud chceme přežít, abychom se zase začali sami bránit, protože nikdo nám tuto zemi neubrání, jedině my sami. A jestli na to rezignujeme, tak jsme rezignovali na vlastní zemi, na vlastní vlast. A pak nad námi žádné smilování nebude, prostě o tuto vlast přijdeme a budeme tady v menšině. Podíváte se do Francie. Francie je země mimořádně demokratická. A už tam mají města, mají tam regiony, kde původní Francouzi ztratili vládu nad nimi. Ale je to demokratické.

Demokracie bohužel nemá obrany. Demokracii si musíme bránit sami. A zatím děláme všecko pro to, abychom ji neubránili. Když se já jako osoba budu bránit před útokem někoho, kdo mě chce okrást, tak první, co se bude zkoumat, je to, jestli jsem se bránil přiměřeně. Nedej bože, abych toho člověka zastřelil, než dojde ke mně na dva kroky, i když má v ruce zbraň. No tak půjdu sedět. A tyto věci musíme začít měnit, protože lidé, kteří se k nám dostávají z jiných částí světa, třeba z Afriky, jak bylo řečeno, jsou malí vojáci. Oni již od 12 let válčili a pro ně zmáčknout kohoutek není žádný problém. On prostě chce přežít. Ale nezlobte se, já chci přežít také. Musí se tedy začít vážně přemýšlet o tom, jestli máme právo se bránit a jestli náhodou potom nějaký soudce nebude říkat – víte, ale vy jste měl přece jenom uvažovat o tom, že jste měl vědět, že ten člověk vám nechce nijak zvlášť ublížit, no, že vás chce okrást, že vás chce těžce zranit, to přece nevyváží to, že byste mu nějak vážně ublížil.

A toto je cesta do pekla, kdy je nám zakázáno, abychom se sami bránili. A my si ještě říkáme, ano, to je paráda, my se přece nebudeme bránit, vždyť nás někdo bude chránit. Kdo nás bude chránit, když ne my sami? A toto jsou otázky, na které dostaneme odpovědi nikoli dnes, zítra, pozítří, za pět, za 10 let. Možná, že za deset, za padesát let už tady nebude Česká republika, možná tady bude něco jiného. Jak řekl zcela správně pan senátor Kubera – Evropa je jako říše římská, pomalu umírá na to, že byla velmi, velmi vzdělaná a rezignovala na vlastní obranu. Na vlastní obranu si najímala cizí lidi. A ti samozřejmě přišli na to, že je jednodušší si tu zemi vzít. Proč by si ji nevzali, když ji vlastní obyvatelé nechtěli bránit.

Toto je věc, která mě velice mrzí, že kdokoliv řekne pravdu, tak je okamžitě ostouzen. Když se podíváte do včerejšího tisku, máte tam velké články o marginálních otázkách, které řešil Senát. Ale o vážných otázkách tam nemáte ani slovo. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane premiére. Především bych chtěl říci, že plně souhlasím se svým předřečníkem z 99 %, ale s čím nemohu souhlasit, je názor kolegy Bratského. Myslím si, že v těch státech, odkud imigranti přicházejí, by se měli ujmout nápravy a zjednání pořádku ti, kteří tam rozbili fungující státy, fungující mechanizmy, kdo rozbil a umožnil opětovně postavení se kmenů proti sobě, to znamená, že rozbil sjednocené kmenové státy. Mluvím, a vy to víte, o Iráku, Libyi i Sýrii. Myslím si, že tam je klíčový problém, že ač máme různé názory na jejich vládce, nikdy se nedopustili takových zvěrstev, jaká se tam páchají dnes.

Jsem přesvědčen o tom, že klíčovým problémem je zamezení příchodu imigrantů do Evropy, a to zamezení za každou cenu. A pane premiére, jestli dovolíte, položil bych vám v té souvislosti tři otázky.

První otázka je, jak je možné, že Itálie a Řecko nedokáží ochránit vnější hranici schengenského prostoru, a v podstatě se nic neděje? Jak je možné, že Maďarsko přijme opatření na tuto ochranu, jak už tady bylo řečeno, za podstatně menšího příspěvku Evropské unie, je v podstatě skandalizováno za to, že si dovoluje tam postavit nebo stavět plot.

Chtěl bych se také zeptat, co na to Evropská unie, protože je to EU, která vynakládá nemalé prostředky na zabezpečení vnější schengenské hranice Itálii a Řecku, jaké opatření vůči nim učiní nebo činí.

A třetí otázka. Jak je možné, že naše paní ombudsmanka Šabatová nabádá přijímání imigrantů, i kdyby měli falešné pasy, a nikdo z vlády na to nereagoval nebo to snad nezaznamenal? Přiznám se, že nad tímto výrokem jsem se velmi podivoval a do dneška ho strávit nemohu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí paní kolegyně senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové. Dovoluji si vystoupit, protože už pamatuji hodně a těch křížků už jsem nasbírala v životě hodně. To je důvod, proč jsem se rozhodla vystoupit.

Musím říci, že si moc vážím toho, že žiji v otevřené Evropě a že jsem se dočkala doby, kdy je volný pohyb osob a velmi si toho vážím. To, co mě znepokojuje, je to, že Maďarsko staví ploty, staví bariéry proti samozřejmě důvodnému strachu. A obávám se, že tato tendence nebo tento krok hrozí i České republice. Přestože víme, že většina migrantů má Českou republiku i Maďarsko jako tranzitní území, bere se v úvahu, abychom se opět začali bránit a stavěli ploty, natahovali dráty, v čem jsme vlastně žili 40 let.

Chápu, že hledání řešení pro celou tuto složitou otázku je velice obtížné. Myslím si, že pan premiér dělá co umí. Doufám, že tato diskuse neodpudí pana premiéra od další návštěvy Senátu.

A jenom, co bych navrhovala, abych nebyla chytrá horákyně a v podstatě neřekla radu žádnou. Doporučovala bych, aby se zvýšila hraniční kontrola. To jsem ostatně navrhovala už dříve, kdy i české děti jsou unášeny v rámci Evropy, a bohužel díky volnému průjezdu hraniční zónou je toto velice snadné. Čili zpřísnit hraniční kontrolu, ale nestavme ploty, bariéry a nebraňme volnému pohybu osob. Věřím, že migrantům jde skutečně o to, aby skončili v Německu, aby skončili v severských zemích, kde je mnohem vyspělejší sociální systém. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. A nyní prosím o vystoupení pana senátora Jaroslava Malého.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedo, pane premiére, vážené senátorky, vážení senátoři. Délka této diskuse svědčí o tom, že se skutečně věnujeme vážným problémům, nikoliv minoritním, a pokusím se mít krátký příspěvek.

Faktem je, a souzním s těmi předřečníky, kteří říkali, že příliv migrantů do Evropy je kontinuální s určitými událostmi, které se odehrávají v určitých letech a jsou vyvolány nejrůznějšími konflikty. Jenom na počátku tohoto tisíciletí bylo v Evropě více než 25 milionů cizinců. Nyní nárůst bude jistě znamenat něco kolem 30 milionů cizinců. Země s nejvyšším počtem cizinců je Lucembursko, které má 37 % cizinců, Německo 9 % cizinců.

Čili tento problém není nový. Přesto Evropská unie nemá jednotnou imigrační politiku. Čili jsou tady imigranti a přitom se pohybují v jakémsi protokolárním vakuu. Nejednotná imigrační politika způsobuje, že státy přijímají běžence nebo imigranty či migranty za nestejných podmínek. Tyto podmínky se časem vytvořily do systému asimilačního, do systému diskriminačního či do systému multikulturního. Multikulturní systém mají Švédsko a Nizozemsko, asimilační systém má Francie a diskriminační systém, kdy imigranti nemají přístup ke všem pravidlům veřejného života, má třeba Švýcarsko nebo státy Blízkého východu.

Pro Českou republiku žádný z těchto modelů není optimální, on není optimální ani pro Evropskou unii. ČIli moje otázka na pana premiéra je, zda Evropská unie jedná o jednotné migrační politice a zda jsou na obzoru nějaké červánky, že bude migrační politika nějakým rozumným způsobem řízena. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Palas.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, dámy a pánové. Pane premiére, zaznamenal jsem a slyšel jsem, že na Valašsku se uplatňuje jedno opatření proti migrantům – každý migrant, který vstoupí na Valašsko, údajně musí vypít deci slivovice a sníst kus vepřového špeku. A pokud to nepojí a nevypije, je to asi muslim a musí odejít. Kolega Čunek, pokud bude vystupovat, to možná potvrdí nebo vyvrátí.

Chtěl jsem tuto debatu odlehčit záměrně. Jsem přesvědčen, že vláda v mezích svých možností dělá maximum možného. Tento proces, pohyb lidí ve světě a v Evropě, přes Evropu směrem do západní Evropy je potřeba mít pod kontrolou a myslím si, že to vláda činí, kontroluje, monitoruje, vrací lidi, pokud nejsou v pořádku. V tuto chvíli se asi víc pro to dělat nedá.

Chtěl bych obrátit pozornost na jinou věc, která se týká rovněž migrace, potenciální migrace obyvatel, o které zde ještě nebylo hovořeno. A to je migrace z Ukrajiny. Na senátním výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsme dostali informaci, že u nás v republice trvale žije 110 tisíc ukrajinských občanů v tuto chvíli a je v zásadě připraveno, vzhledem k situaci, která na Ukrajině je, zhruba 1,5 milionů lidí, kteří se mohou dát do pohybu. Tito lidé nepůjdou do západní Evropy, ale zůstanou v Polsku, na Slovensku a u nás.

A chtěl bych položit otázku panu premiérovi v tomto smyslu, zda vláda vnímá tento problém jako určité nebezpečí, zda budeme připraveni na tuto vlnu. To bude jiná vlna, kvalitativně jiná vlna a zda jsme schopni si s tímto přílivem nějakým způsobem poradit, protože tito lidé zčásti u nás zůstanou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, dalším v pořadí je do rozpravy přihlášen pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené dámy, vážení pánové. Nebudu opakovat to, co už tady bylo mnohokrát řečeno, chtěl bych možná situaci jenom trošku zjednodušit.

V první řadě bych chtěl říci, že všichni víme, že situace je nesmírně složitá a myslím si, že vláda v ní dělá co může a že má dvě extrémní řešení. Tím prvním je zabednit se a nepustit k nám nikoho, což by se možná mnohým lidem líbilo, ale to je asi řešení, které v tuto chvíli není na řadě.

Druhým řešením tedy je pod nějakým režimem nebo pod nějakou regulací uprchlíky přijímat.

Nejhorší, co bychom v této situaci mohli udělat, jsou podle mého názoru dvě věci – přijmout je a dávat jim najevo, že je nechceme v této zemi. V tu chvíli z nich vytvoříme opravdu to, čemu se říká frustrovaný potenciální terorista.

Druhá chyba, kterou bychom pravděpodobně udělali, je vytvořit obrovská ghetta, shromáždit je na nějaká místa, na nějaké velké ubytovny a vytvořit neklid v územích, kde bychom tato místa organizovali.

Chtěl bych říci jeden svůj vlastní příběh, říkejme tomu zkušenost dobré praxe.

Na začátku tohoto tisíciletí, když jsem začal starostovat ve městě Šumperku, se na mě obrátil tehdejší hejtman pan Březina. Myslím si, že i na ostatní starosty, s tím, že jsou přeplněná azylová centra a jestli bychom se jako starostové velkých měst nedokázali postarat o nějaké rodiny. Reagoval jsem na to velmi rychle a připravili jsme integraci jedné rodiny. Byla to rodina z Afghánistánu, které hrozilo smrtelné nebezpečí v té době. Připravili jsme pro ně všechno, co je potřeba, to znamená bydlení, práci pro otce rodiny, školu pro děti. Připravili jsme prostředí pro ubytování rodiny v konkrétním domě tím, že jsme se bavili s těmi lidmi, kteří měli být jejich budoucí sousedé. Vybavili jsme jim nějakým způsobem základní potřeby. Pak mně ti lidé zmizeli z hledáčku a nedávno, před několika dny, jsem otevřel internet a děvče, které u mě tenkrát sedělo v kanceláři, bylo jí 14 a zařizovala všechno pro celou rodinu, protože byla jediná, která uměla česky, která se v Zastávce u Brna byla schopna za rok naučit česky. Má krásný rozhovor, můžete si ho najít – zadejte si do vyhledávače Fatima Rahimi, Šumperk. Děvče dneska říká, že je ze Šumperka, že je Češka, že má ráda knedlíky a svíčkovou a je redaktorkou nějakého renomovaného časopisu. Nebyla to křesťanská rodina. Nebyla.

Nechci říkat, že mám patent na něco nebo že máme na něco patent. Možná chci jenom říct, že toto je cesta, že máme v této zemi 205 trojkových obcí a 6000 obcí obecně, a pokud bychom šli touto cestou, tak možná by to nebylo úplně špatné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové. Ptám se, proč občané většinově, zdá se, mají strach přijmout uprchlíky z těchto islámských zemí nebo postižených zemí. Jsem přesvědčen, že bohužel případů, které tady řekl předřečník pan senátor Brož, známe málo. To znamená příklady dobré praxe, kdy takto dobře dopadnou. My máme velmi dobrou zkušenost s migranty, kteří k nám přišli před mnoha sty lety. Tehdy se nazývali Cikáni, dnes jsou to Romové. My jsme je a je to naše chyba, není to jejich chyba, žádným způsobem nedokázali integrovat, a to především proto, že jsme téměř nikdy nevytvořili ucelený program. Nebo nepřijali ucelený program, který by integraci podpořil. Nebudu vás tím zdržovat, už jsem o tom mluvil několikrát. My program máme asi takový, že tu pomůžeme nějakým dětem, tu dáme nějaké peníze na zpěvy a tance. Pak se snažíme řešit něco s těmi, kteří konají nějaké problémy někde na severu Čech tím, že utratíme 200 mil. Kč. Pošleme tam Policii, ale nic zvláštního se nestane. Ale program, který máme zpracovaný již dlouhodobě a vláda ho přijala v roce 2012, teď ho inovovala. To znamená program, který by byl spuštěn na celém území, staral se o děti ve školkách tak, aby uměly česky. Děti ve školách tak, aby měly všechny asistenty, pak případně v učebních oborech či na středních školách atd., a pak, abychom vytvořili zákonné prostředí, kdy otcové dětí jsou mnoho let nezaměstnaní, kteří tráví čas většinově buď doma u televize anebo kolem těchto domů, tak těmto lidem nedokážeme dát práci tak, aby ji museli přijmout a také ji museli vykonávat. A pokud bychom tohoto dosáhli, tak vám z osobní zkušenosti stejně tak, jako pan senátor Brož, tam, kde se nám to chvíli povedlo, tak se naráz situace začíná měnit. Ne samozřejmě tak, že by to pěti, deseti, možná dvaceti let jejich chování bylo nerozeznatelné od chování většinové společnosti, která chodí do zaměstnání. To asi ne. Ale významně by se situace zlepšila.

Situace, kdy roste rasová nesnášenlivost, může vznikat i tak jednoduše jako je situace, kterou právě teď řeším nově u nás na Vsetíně, kde jsou opravená náměstí a na tato náměstí chodí maminky s kočárky a mladí lidé od 15 do, zkrátka teď jsem nechtěl říci jen mladí lidé, ale velmi často jsou tam mladé skupiny Romů, kteří nechodí do zaměstnání. Je jim 15 až 60 let, a oni tam jenom sedí a oni nic nedělají. Oni skutečně neodhazují papíry, nedělají binec, jenom obsadí všechny lavičky a baví se tam. Tak, že bychom jim to ani nemohli nějakým zásadním způsobem vytknout. Problém samozřejmě není v tom, abychom jim vůbec něco takového vytýkali. Problém je v tom, že oni mají být v práci. Rozhodl jsem, a naštěstí, a tady musím pana premiéra v tomto smyslu pochválit, či jeho vládu, že vytvořila program, kdy dala více peněz, a to teď sděluji vám všem, na úřady práce, proto, abyste mohli zaměstnat dlouhodobě nezaměstnatelné lidi a za peníze státu – samozřejmě nejsou všechny – protože oni hradí, např. dostanete zhruba 12 000 Kč. Tedy myslím obec, případně nezisková organizace, která by je vzala. Můžete jim dát určité činnosti a za tyto peníze oni budou konat práci. Musím říci, že celkově státní správa a teď myslím i deriváty státní správy, se mnou spolupracují dobře, takže těchto lidí chceme přijmout desítky a budou dělat takové práce jako např. po povodních v roce 1997, když se projedete, samozřejmě dnes to nejde díky stavu vody, ale když jinak po krásné Bečvě se projedete a po všech našich řekách, tak tam vidíte PET lahve, staré sítě, silony atd., které uvízly v březích a křoví. To všechno oni mohou tito lidé dělat. Je to ohromná práce, vezměte si, kolik máme povodí a jak vypadají a budou vypadat, mohou vypadat krásně. A stát určitě vydělá na tom, že tyto lidi z náměstí tímto způsobem s naší pomocí pochopitelně dostane, protože nemá cenu jim vysvětlovat, že tam nemají sedět, ať se rozptýlí a sedí někde jinde. Oni mají mít práci. Ale ouha! Co se stane, když on práci nepřijme? Máme totiž tisíc důvodů, pro které on práci může nepřijmout. Dneska má rýmičku, zítra má zrovna nějaké – jde s dítětem, musí doprovodit dítě zase s rýmičkou apod. Takže máme spoustu věcí, které pro slušného, normálního občana mají být v našem systému, ale my neumíme systém rozdělit jaksi diferencovaně. On platí pro všechny občany stejně.

To znamená, výsledek je, že velmi těžce je vůbec do práce dostaneme, pak už jsme změnili zákony tak, že když práci nakonec odmítne z vlastního důvodu atd., tak je vyřazen z Úřadu práce, a tím je vyřazen coby příjemce dávky. Ovšem když on prokáže, že skutečně nemá na chleba, tak vy ho hlady nemůžete nechat umřít. To znamená, stát se o něj zase postará. A nám ohromně roste skupina, která už vůbec není romská. Je to skupina z většinové společnosti mladých lidí, kteří už jsou ve středním věku, tedy mladí byli dříve a dneska mají přes 40 let, protože máme 25 let po revoluci, a oni v zásadě nikdy nešli do práce, protože jim ta trocha stačí. To nemluvím o těch, kteří páchají trestnou činnost, jim stačí to, že se o ně vždycky stát aspoň trochu postará a nedonutí je.

Chci tím říct; samozřejmě vytvářet systém, který bude motivační, kdy nakonec, což jsme taky zkusili, že jsme jim na svačinu dávali chlebíčky a nějak jsme je motivovali, aby pro ně práce byla příznivá, což se vám zdá neskutečné... Zkusil jsem to jen tak, co lidi přivede k práci. Je to velmi těžké. Nás čeká spolupráce se státem v tom, abychom toto změnili.

Kdybychom dokázali my – jako stát – tuto oblast, kterou desítky let neumíme řešit, tak jsem přesvědčen, že naši občané nám budou věřit, že když přijmeme uprchlíky nebo utečence z válečných oblastí, tak dokážeme zajistit to, aby se mohli integrovat v naší společnosti. Protože máme velkou skupinu, která se integrovat nedokáže.

Nevím, a neslyšel jsem to, jestli v několika set lidech, které chceme přijmout, přijímáme skutečně jenom ty, kteří jsou lidmi, kteří přijali naši kulturu tím, že žijí v křesťanství. Nebo jsou to lidé, kteří jsou lékaři, učitelé – zkrátka už jsou v zásadě připraveni, aby mohli získat nějaké povolání. Nebo jsou to lidé, kteří nejenže neumí ani česky, ale nekonali nikdy ani žádnou práci v civilizované podobě, kromě žití ve svých domorodých obcích, kde kdysi žili.

Myslím, že toto je příčina nedůvěry. Jsem přesvědčen, že český národ není národ rasistů. Nejsme lidé, kteří jsme a priori proti každému, kdo je jiný. Jen máme špatné zkušenosti s tím, že problémy neřešíme. Teď se bavíme vždycky jenom o tom, že bychom měli někomu pomoci. My mu pomůžeme. Ale co se stane, co bude za deset let – to nevíme. Lidé nikdy nepřichází tady do Prahy, nejsou rozmísťovány kolem Úřady vlády, ani kolem Senátu... Zkrátka, vždycky se najde nějaká jiná obec, někdo jiný, kdo strach musí překonat a kdo obtíže potom ponese. Obce nebo kde shromažďovací tábor, nebo jak se to bude nazývat, nevím, bude mít, tak ti lidé píší a ptají se. Jak nás ochráníte? Vždyť máte tu zkušenost. Musíme na to dokázat odpovědět. Dokážeme dobře odpovědět nejenom tím, že problém vyřešíme, ale aspoň ho začneme řešit. A my jsme, jak jsem podotkl, v mnoho oblastech ještě ani nezačali.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou se omlouvám, že vystupuji podruhé. Ale vyprovokoval mě k tomu kolega Brož se zkušenostmi u něj ve městě.

Chtěl bych panu premiérovi říct, jak se připravujeme na příliv migrantů v táborech, které máme mít, tak to asi není nejšťastnější cesta, kterou volíme. To, že tam bude mj. obrovské množství pracovníků, kteří se budou starat – státní pracovníci – k tomu bude ještě vesměs cizinecká policie. Už vím, že od cizinecké policie to dostali pracovníci nařízeno, kteří budou 4 – 6 neděl dislokováni v těchto jakýchsi táborech. Dovedete si představit, že vytváříme v podstatě zase gheto.

Kolega Brož tady řekl, že se to dá řešit i jinak.

Pojďme to řešit od začátku jinak. Minulý týden mi volala Česká televize, Český rozhlas, veškeré regionální deníky, jestli už přes nás nějací migranti přebíhají... Druhá otázka byla, jestli hned na druhé straně – v Sasku – nebude nějaký utečenecký tábor. Vyprovokovalo mě to k tomu, že jsem zavolal panu starostovi do Annabergu, že ho chci navštívit, protože chci vědět, jak se chtějí s těmito problémy vyrovnat. Velmi překvapivá odpověď. Město Annaberg v současné době už přijalo z kvóty, ke které se přihlásilo Německo, 250 běženců. Výhoda východního Německa je, že mají prázdná panelová sídliště, kde mají zhruba jednu třetinu bytů prázdných. Ale oni neudělali lágr, přestože by tam tu možnost měli. A oněch 250 rodin rozmístili mezi normální obyvatele v relativně malém Annabergu. K tomu požádali různá občanská sdružení a zejména církev – u nich evangelickou, kdy jejich lidi na dobrovolné bázi, nejsou za to placení, si vzali na starost jednu nebo dvě takovéto rodiny, za kterými docházejí, pomáhají jim s vyplňováním formulářů apod. To je asi cesta.

Dávám to jako návrh, aby pan premiér o této věci informoval osoby, které mají na starosti záležitost – vesměs je to ministerstvo vnitra, cizinecká pohraniční policie – jsem ochoten zprostředkovat kontakty tak, aby se mohli naši lidé seznámit s možnostmi řešení jinými, než které tady připravujeme.

Je mi líto, musím říct na rovinu, policistek a policistů, kteří teď od rodin budou v době prázdnin, kdy si mysleli, že možná pojednou i na dovolenou se svými dětmi. Ale budou muset, mají to jako příkaz, je to jako na vojně, odsloužit si měsíc anebo měsíc a půl v těchto zařízeních.

Pojďme zkusit hledat jinou cestu. Nerad zdržuji. Kolega Brož mě na to navedl. Myslím, že zkušenost, kterou jsem nabral minulý čtvrtek u starosty Annabergu, by se částečně dala uplatnit i u nás.

Tím jsem chtěl přispět do diskuse k řešení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, velmi mě těší hloubka názorů, které zde zazněly a vůbec úroveň diskuse, která skutečně ukazuje, až na extrémnější výjimky, že senátoři v této zemi přistupuji k této věci humánním způsobem a problém se řeší i vládou ČR také způsobem, který mě velmi těší. I když skutečně světový problém je daleko větší. To tady také zaznělo. Daleko větší, než co je otázka 30-40 tis. uprchlíků, nebo 50 tis. Ve světě jsou miliony, které jsou bez přístřeší. Jsou migranty. Konkrétně v Sýrii je 10 mil. uprchlíků; 3-4 mil. jsou v okolních zemích. Pár desítek tisíců jsou někde po Evropě anebo i jinde. Máme přijmout 1500 uprchlíků, kteří jsou, předpokládám, Syřané a vytváří podstatnou část těchto uprchlíků.

Velmi mě těší vystoupení, kromě jiného, i pana senátora Grulicha, jehož vystoupení patří skutečně do učebnic migrace. Sledoval jsem jeho vystoupení na půdě v Poslanecké sněmovně a je skutečně na vysoké úrovni znalostí problematiky a řešení. Taky se tomu nedivím, protože je dobrý historik...

Já bych chtěl upřesnit trošku jinou věc. Tady zazněla otázka víry, otázka náboženství těch, kteří přicházejí. Budu mluvit konkrétně o Sýrii, vzhledem k tomu, že tuto problematiku znám trošku víc. Trošku se mě týká.

Když budeme chtít vědět, jaké jsou víry, budeme mít problém. Ten problém je, že v dokladech není kolonka pro náboženství. Zaprvé. Zadruhé – pokud bychom se jich zeptali na nějaké záludné otázky kolem náboženství, tak Sýrie patřila, kolegové, kteří znali Sýrii i z doby, než vznikl tento konflikt, Sýrie patřila k zemím, k nejtolerantnějším zemím Středního východu, kde islámská víra byla součástí vzdělání křesťanů. Křesťanská víra byla součástí vzdělání muslimů v Sýrii. Takže někdy nastala i nějaká kuriózní situace, když jeden můj známý, blízký přítel, po několika letech jsem se o něm dozvěděl, že je křesťan. On nějakou dobu učil islámské náboženství. Chtěli to od něj, tak to učil, tak to šlo. Otázka víry v současné době – co kdo udělá, jak poznáme, on vám jíst vepřové bude, bude s vámi pít. Protože jednoduše otázku víry neřeší. To mu řeší jenom Evropané, nebo lidé, kam přijde, a dozvědí se z jeho jména, že může být muslim, nebo křesťan. Tady může vzniknout problém. Není to poprvé.

V druhé polovině 19. století, konkrétně v roce 1869, nějaká část Čechů, především z Žatecka, Lounska a z Rakovnicka, migrovala na Ukrajinu. Tam bylo součástí dohody s císařským Ruskem, že si nechají své náboženství, svou víru, pak po určité době, co tam byli, tak museli přestoupit na pravoslavnou víru, nebo i jinou víru. V jedné vesnici už bylo více kostelů, ale ve skutečnosti to byli ti samí lidé. Pak se vrátili sem a jsou vynikající lidé, jsou volyňští Češi. Otázka víry se občas řešila, ale není to šťastně řešeno.

Co budeme dělat s lidmi, kteří nevěří? Třeba jejich rodiče jsou muslimové, nebo křesťané, ale sami to neřeší. Neřeší víru. Nalepíme jim na čelo, že jsou muslimové, nebo křesťané, přesto, že už dávno nejsou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já jsem původně nechtěla vystupovat, ale přesto, tedy doufám, že už budu poslední, že už tady přestaneme trápit pana premiéra. Já bych mu samozřejmě chtěla poděkovat za jeho úsilí.

Na druhé straně, my jsme tady od toho, abychom se zabývali nějakým dlouhodobým výhledem. My jsme tady také uspořádali seminář, na kterém jsme se pod vedením bývalého rektora Hampla, o této problematice bavili. Získali jsme skutečně data od cizinecké policie atd., jak věci vypadají. Já tady s tím nebudu zdržovat. Ale faktem je, už tady bylo řečeno, že do naší země skutečně přichází lidé, kteří nejsou odborníci, vzdělaní lidé. Ti jdou do Kanady, do USA, do Austrálie. Potom takoví ti středně vzdělaní půjdou do Německa a do skandinávských zemí. A u nás se budeme opravdu střetávat se skupinou těchto lidí. Já si samozřejmě těchto lidí také vážím. Ale tito lidé nejsou tak lehce přizpůsobiví, jako jsou třeba lidé, kteří získali vzdělání na vyšší úrovni apod. Ale o tom jsem nechtěla mluvit.

Nedávno jsem byla na návštěvě v Ženevě. Byli jsme jako senátní delegace v Ženevě. Byli jsme ubytováni nejprve v hotelu, což byl omyl Senátu, posléze jsme se tam ani neubytovali, a museli jsme bydlet v jiném hotelu, protože ten hotel se ocitl v enklávě imigrantských přistěhovalců. Je okamžitě za tou linií okolo Ženevského jezera, kde jsou ty pětihvězdičkové nejlepší hotely, tak za nimi je čtvrť, celá čtvrť, která je plná imigrantů. Ale že imigrantů, to by tak nevadilo. Ale jsou to většinou muslimové, nebo arabští či jiní přistěhovatelé. Na každém rohu stojí prostitutka. Je tam šílený řev, takže ani v těch hotelích už se nikdo ubytovat nemůže... A to je obrovská enkláva v Ženevě, která je takovýmto městem...

Když toto naši občané vidí, to jsem se vás tedy, pane premiére, chtěla zeptat, jestli máme nějaký dlouhodobý výhled na to, pokud se tady začneme setkávat v budoucnosti s takovými obrovskými problémy, že tady vzniknout třeba enklávy, které budou v městech potom skutečně existovat. Občané se bojí a skutečně čekají od vlády, že jim vláda řekne nějakou dlouhodobou perspektivu, že tady nedojde třeba k tomu, že tady takové enklávy budou. Občané se bojí toho, že bude v každém městě synagoga, tedy pardon… (Smích...) Modlitebna, muslimská modlitebna. Synagogy se nebojí, promiňte, to už dávno ne. Že tady budou tyto modlitebny, které tady už ostatně i v Praze jsou. Ale ani to by tak nevadilo.

Ale ve skutečnosti tady vznikne menšina, a to začíná být skutečně něco, čeho se občané bojí, protože když tady budou menšiny, když tady budou obce, které v podstatě budou mít muslimskou nakonec i samosprávu, a tato muslimská menšina vyznávající islám potom bude chtít tedy být i zastoupena v orgánech parlamentu apod., tak to si lidé začínají uvědomovat. A skutečně, když přemýšlí o životě svých dětí v budoucnosti, tak z toho začínají mít veliký strach.

A je to podporováno i tím, že když dneska přijdete do středu Vídně, tak tam chodí samé zahalené ženy v burkách, nejenom v šátcích, ale v burkách, a to tady taky povolíme. Proto já se vás ptám, jestli my povolíme, aby tady muslimské ženy přistěhovalců nosily burky, aby do školy nosily šátky atd., aby tedy vlastně došlo k zjevné manifestaci islámského náboženství. Jestli prostě budeme toto tolerovat. Nechci říct, že bychom netolerovali jejich víru, ale vnější aspekty té víry, jestli tady hodláme v budoucnosti tolerovat, přiblížit se velice špatným příkladům, které vidíme ve Francii, ve Švýcarsku, v Rakousku apod. To je, myslím si, skutečně velké nebezpečí.

Už tady bylo mluveno o tom, že my když jsme někam emigrovali, rok 1968 je něco úplně jiného, protože skutečně lidé se přizpůsobovali těm zemím, zvláště čeští lidé se vždycky dobře dovedli přizpůsobit. Jestli tedy máme skutečně nějakou vizi a plán, jak zamezíme takovýmto problémům, které by tady mohly nastat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. A zeptám se pana předsedy vlády, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Rozprava byla skutečně rozsáhlá. Musím říci, že pojmenovala téměř všechny aspekty současné krize, jedné z těch mnoha krizí, ve které se nacházíme.

Kdybych měl reagovat na všechny otázky a na všechny podněty, které v rozpravě zazněly, tak bych tady byl asi ještě další hodinu. Možná tady další hodinu budu, ale já se zkusím alespoň k některým důležitým věcem, o kterých zde byla řeč, vyjádřit.

Zaprvé – co se vlastně stalo? Já myslím, že je potřeba si uvědomit, že svět se změnil. Některé problémy, které v minulosti nebyly tak naléhavé, tak se prostě naléhavými staly. To se v životě odehrává, takovéto věci, to není nic, z čeho bychom měli být úplně vyděšeni. Prostě svět se mění. Mění se zejména v bezprostředním okolí Evropy.

Když se podíváme na to, jak vypadalo okolí Evropy v minulosti, už tady o tom také byla řeč, byl tady nějaký koloniální systém, ten měl řadu negativních aspektů, byl spojen s velkým vykořisťováním zemí, které byly koloniemi evropských zemí, ale vytvářel určité stabilní prostředí v bezprostředním okolí Evropy. Teď mám na mysli Severní Afriku a mám na mysli Blízký východ.

Potom přišla studená válka. To uspořádání v rámci studené války z části navázalo na bývalé kolonie, některé kolonie se osamostatnily, ale vždycky se přidaly k jednomu z těch velkých bloků, které tady byly. To znamená, jak ten východní, tak ten západní blok – v řadě zemí se tolerovaly diktatury jenom proto, že ty diktatury byly loajální – tu více k sovětskému bloku, tu více k bloku Spojených států a jeho spojenců. To je také realita. Ale svět studené války také vytvářel určitou stabilitu, i když ne vždycky, ale určitou stabilitu vytvářel. Potom se zhroutil sovětský systém; a dostali jsme se do období, které se nazývalo, řada komentátorů ho nazývala Pax Americana. To znamená, byly to Spojené státy, které do značné míry převzaly a aktivně přebíraly odpovědnost za řešení některých bezprostředních problémů ve světě. To samozřejmě přineslo aktivnější angažmá Spojených států, ale i nás jako spojenců – v Afghánistánu, nebo třeba v Iráku.

V posledních letech dochází k tomu, že Spojené státy se z této role začínají stahovat, pod dojmem demokratických rozhodnutí uvnitř Spojených států, tak jistě vidíte ten rozdíl mezi administrativou prezidenta Obamy, jakým způsobem se chová tato administrativa, a jak se chovala například administrativa prezidenta Bushe, mladšího nebo i staršího. Tady je prostě velký rozdíl.

V zemích, které dříve byly stabilní díky koloniálnímu systému, byly stabilní v rámci studené války, kdy se jednotlivé velmoci hlídaly, byly stabilní v rámci Pax Americana, nebo byly součástí nějaké vojenské intervence, tak dneska v těch oblastech propuká chaos.

Spojené státy se do značné míry stáhly z Iráku, perspektiva stažení z Afghánistánu už je na dohled, co se děje v severní Africe – Libye, Egypt, Tunisko – země, které buď jsou v občanské válce, nebo jsou významně ohroženy nestabilitou. Prostě bezpečnostní okolí Evropy se v posledních několika letech, možná v posledních 5 – 10 letech, zásadním, dramatickým způsobem proměnilo.

Já si myslím, že Evropa na to začala zčásti reagovat, ale podle mého názoru na to reaguje velmi pomalu. Tady velmi často je poptávka po tom, aby Evropa něco udělala v tom svém okolí. Ale jaké má na to Evropa nástroje? Má Evropa společnou armádu? Nemá. Má Evropa skutečně společnou efektivní demokracii? Nemá. To znamená, musí reagovat v rámci těch struktur, které dneska má. Ta reakce je velmi komplikovaná, velmi obtížná, velmi pomalá a málo efektivní. Já to mohu říci za ten poslední rok a půl, kdy se účastním jednání Evropské rady v situaci, kdy několika těmto krizím čelíme. A to, že je tady migrační krize, to je přece důsledek zvýšené bezpečnostní nestability v okolí Evropy. To, že je tady problém s teroristy, to koneckonců s tím také souvisí. Takže podle mého názoru je potřeba se dívat na příčiny migrační krize, pokud mluvíme a chceme mluvit o tom, a budeme diskutovat o tom, jak se budeme vyrovnávat s důsledky, jestli jsme schopni tu migrační krizi omezit, např. z hlediska její kvantity a z hlediska jejího dopadu na to, co se dneska odehrává v Evropě.

Podle mě základní linií, kterou bychom měli společně sledovat, a to nedokáže vyřešit Česká republika, nedokáže to vyřešit naše administrativa, diplomacie, naše armáda. Je to prostě společná reakce v rámci Evropy. A musíme se soustředit na to, i ve spolupráci s našimi spojenci, v rámci mezinárodních institucí, v rámci Severoatlantické aliance, musíme se soustředit na to, aby ubylo válečných konfliktů, které se odehrávají v tom základním perimetru, to znamená v bezprostřední blízkosti Evropy, v těch zemích, ze kterých lze do Evropy, byť s velkými problémy, s velkými náklady, ale ze kterých lze do Evropy emigrovat. Evropa by se měla soustředit na to, abychom uhasili válečné konflikty v bezprostředním okolí Evropy. To je podle mého názoru ten první krok, který musíme udělat. Na to je potřeba se soustředit.

Byla tady zmíněna krize na Balkáně. V okamžiku, kdy se vraždili Chorvati, Srbové a Bosňáci, tak řešením nebylo zdvojit, ztrojit bezpečnostní opatření na hranicích mezi Evropou a Balkánem. Řešení bylo tam jít a pokusit se vyjednat mír. Pokusit se Balkán stabilizovat. Proto vznikla – křehké řešení, složité řešení – ale vznikla Bosna a Hercegovina. Možná to není ideálně fungující stát, ale skončila tam válka. Ti lidé se přestali vraždit. Přestal také ten podnět k té velké migrační vlně uprchlíků, kteří skutečně přišli v 90. letech. My jsme se také o velkou část z nich dokázali postarat. Někteří se vrátili domů, ale velká část z nich se tady usadila, integrovali se bez nějakých velkých problémů. To byla bezprostřední válka v blízkosti Evropy. Řešením bylo dokázat zajistit mír a ten region stabilizovat.

A dnes – pokud říkáme do budoucna dlouhodobě stabilizovat – tak to znamená třeba i ten západní Balkán postupně integrovat do Evropské unie a postupně ho integrovat do NATO, protože to bude ta definitivní stabilizace této oblasti. A to, že ta oblast není stabilizovaná, tak o tom vypovídá i velká uprchlice vlna, která přišla z Kosova v tom minulém roce. Nepřišla ze Sýrie nebo z Iráku nebo z Afghánistánu, ale velká migrační vlna šla z Kosova. Já si nemyslím, že lidé z Kosova, že tam je dnes taková situace, aby tito lidé mohli získat v Evropě status uprchlíka. To je klasický příklad ekonomické migrace. Ale první vlny běženců, které přišly do Maďarska, byly z této oblasti. Evidentně – že tam také všechno není v pořádku, na západním Balkáně. Je potřeba se tam dívat, je potřeba se na něj soustředit.

Přispět k tomu, aby se ukončila válka v Sýrii, přispět k tomu, aby se ukončila zničující občanská válka, která je v Libyi, protože dokud se to nestane, tak tam není s kým jednat.

Já naprosto souhlasím s těmi, kteří zmiňují pozitivní příklad Španělska. Španělsko, bez toho, aniž by nějak dramaticky volalo o pomoc, bez toho, aniž by svolávalo mimořádné summity Evropské rady, tak Španělsko si dokázalo s migrační vlnou poradit. Ale bylo to za cenu toho, a bylo to také za podmínek toho, že Španělé měli s kým jednat, že tady byla marocká vláda, že tady byla alžírská vláda. S těmi vládami mohlo Španělsko jednat. Mohlo se s nimi dohodnout na tom, že zlepší readmisní dohody, mohli se s nimi dohodnout na táborech, které byly pro žadatele o azyl mimo území Španělska. Dohodli se s nimi na velkorysé rozvojové pomoci pro tyto státy za určitých podmínek. A to byla ta cesta, kterou se Španělsko vydalo. Vracení lidé, kteří nezískali ve Španělsku azyl. To je ta druhá věc, kterou chci zdůraznit.

Jestliže se nám podaří mít partnery v těch zemích, ze kterých dnes přichází uprchlíky, jestliže se podaří uhasit válečné konflikty v bezprostředním okolí Evropy, tak potom potřebujeme mít readmisní smlouvy, musíme mít systém návratu. Protože lidé, kteří přichází do Evropy, mají právo požádat o azyl, v rámci azylového řízení se zjišťuje ta kategorizace, jestli je to uprchlík, nebo jestli je to člověk, který v Evropě hledá práci, lepší život, lepší obživu, ale nepřichází ze státu, který je zmítán nějakým válečným konfliktem. Nehrozí mu tam taková nebezpečí, aby získal v Evropě právo na azyl. A ti lidé, kteří nezískají právo na azyl v Evropě, tak by měli být vraceni do svých domovských států. Ale s kým chcete jednat o tom vracení v Sýrii? S kým o tom chcete jednat dneska v Libyi? To prostě není možné. Takže musíme tam mít partnery. Ale podmínkou pro to, abychom tam ty partnery měli, abychom mohli realizovat ten španělský model, který se ukázal jako efektivní, je uhasit válečné konflikt těchto zemích.

Druhá věc je, aby tam nevznikaly konflikty další. To je samozřejmě velký úkol pro mezinárodní společenství. Je to samozřejmě velká výzva pro rozvojovou pomoc. My jako Česká republika poskytujeme rozvojovou pomoc, patříme mezi aktivní země, máme i řadu konkrétních míst v Africe. Patří mezi ně například Etiopie a některé další státy, kde se realizuje naše rozvojová pomoc. A podle mého názoru úspěšně. Ale my potřebujeme, aby Evropa začala jednat a tu rozvojovou pomoc koordinovala, efektivně ji koordinovala. A podvázala ji jednoznačnou dohodou a spoluprací těchto zemí, kterým my pomáháme z hlediska jejich rozvoje, z hlediska jejich stabilizace, tak oni musí být konkrétním partnerem v oblasti migrace.

Je důležité provázat, a to je třetí klíčová věc, provázat rozvojovou pomoc, která je poskytována v bezprostředním okolí Evropy s jasnými dohodami o návratové politice, s tím, že tyto země budou schopny zajistit elementární režim z hlediska komunikace s Evropou, pokud jde o schengenskou hranici.

Schengenská hranice – ta musí mít svá pravidla. Je potřeba realizovat taková opatření, aby se prostě nedalo přes schengenskou hranici běžně procházet, bez potřebných dokladů, to znamená nelegálním způsobem. Tady je evidentní, že Řecko a Itálie nezvládají svoji roli. Já jim to nechci vyčítat. Řecko má posledních 5 let řadu vlastních problémů. Ale… A ta vlna, která přichází, je skutečně velká v důsledku nestability v okolí Evropy. Ale jasně naše poznatky, které máme, říkají, že Itálie a Řecko tuto svoji roli nezvládají. To znamená, musí se zlepšit fungování zemí, které na sebe vzaly odpovědnost, že se postarají o vnější schengenskou hranici, to byla jedna z podmínek, na kterých vznikl schengenský prostor, za kterých byli do Schengenu přijati a s touto svojí odpovědností se musí vypořádat. To znamená, zajistit řádné fungování schengenské hranice.

To si myslím, že jsou řešení, nebo alespoň částečná řešení té migrační krize. Ale nikdy nebudeme schopni dosáhnout toho, aby se Evropa úplně uzavřela. Je otázka, jestli by to bylo rozumné, já myslím, že by to rozumné nebylo, kdyby se Evropa chtěla úplně nějakým způsobem uzavřít, a země, které mají podobnou situaci a mají problémy s ekonomickou migrací, když se podíváte na Spojené státy, jejich hranice s Mexikem, to je problém, který mokvá řadu desítek let. Doposud se ho žádné americké administrativě ve skutečnosti nepodařilo vyřešit.

Můžeme se snažit, abychom migrační; náhlé migrační proudy dokázali rozředit, můžeme se snažit o to, aby Evropa byla schopna bránit své schengenské hranice, vyžadovat dodržování zákonů, dodržování předpisů, ale je také důležité, aby Evropa a jednotlivé evropské země měly svoji aktivní migrační politiku.

Ta debata kolem aktivní migrační politiky bude také hodně komplikovaná. Naše vláda je připravena ji podstoupit. Připravují se strategické dokumenty, které budou součástí debaty o budoucnosti migrační politiky. To musí také souviset s tím, jaká bude situace u nás na trhu práce, jak se vyrovnáme se stárnutím populace. Víte, že řada zaměstnavatelů dneska má problém s kvalifikovanými pracovními silami, že roste poptávka po tom, a už zase tím, že ekonomika roste, snížila se nezaměstnanost, v řadě regionů je sice nezaměstnanost ještě vysoká, my jsme včera byli v Ostravě, nebo v Ústí jsem byl v pondělí, ale v řadě okresů už je nezaměstnanost kolem 5 procent. To znamená, dostáváme se do situace, kdy opět zaměstnavatelé budou volat po dovozu pracovních sil do České republiky. A tady si myslím, že musíme mít migrační koncepci, která bude poučena.

My jsme mohli sledovat v západní Evropě celou řadu různých modelů, jak vypadala migrační politika v těchto zemích, a to, po čem já volám, je, abychom se poučili. Abychom ve světle nebo v důsledku politické korektnosti nepřehlíželi reálné problémy, které některé migrační modely v západní Evropě vytvořily. To je prostě realita. Já vím, že to tady v některých příspěvcích také zaznělo.

Myslím si, že z hlediska České republiky je samozřejmě důležité, pokud budeme schopni migrační toky ovlivnit, pokud zde bude poptávka po lidech, kteří budou potřeba na našem trhu práce, tak je důležité, abychom se snažili, aby přicházeli lidé ze zemí, které nám budou kulturně a nábožensky blízké. Pokud budeme mít tuto možnost si to vybrat, pokud budeme schopni mít nějaké aktivní nástroje migrační politiky, tak bychom se měli orientovat na země, které jsou nám kulturně a nábožensky blízké, protože v situaci, kdy by tady byly příliš velké rozdíly, tak to může ve druhé, ve třetí generaci směřovat k tomu, co vidíme v některých zemích západní Evropy.

To je bohužel také problém toho, čím dnes třeba prochází moderní islám, je to problém radikalizace části muslimů. Já myslím, že je potřeba vždycky rozlišovat mezi muslimy a mezi radikálními muslimy, kteří slyší na některé radikální myšlenky v rámci islámu, které vedou a směřují ke konfrontaci s jinými náboženstvími, s jinými skupinami. Tady je potřeba vždycky velmi intenzivně rozlišovat.

Už tady byla řeč o strachu. Já myslím, že se lidem nemůžeme divit. Jestliže my jsme tady rok, dva roky, tři roky konfrontováni s tím, jak se projevuje Islámský stát, předtím jsme tady byli konfrontováni s tím, jak se projevuje Al-Káida, prostě dneska je internet, média na to velmi citlivě reagují, informace se k lidem okamžitě dostávají. Nemůžeme se divit, že lidé mají strach, jestliže ty migrační proudy jsou spojovány se zeměmi, kde například působí Islámský stát. Takže já se občanům nedivím. Na druhou stranu je na politické reprezentaci, je, myslím, na nás všech, kdo jsme součástí veřejného života, abychom tu debatu vraceli k reálu, abychom vysvětlovali občanům, že to, co vidí v televizi, není realita České republiky. Že my jsme schopni v České republice fungovat takovým způsobem, abychom lidem bezpečnost garantovali.

Opatření, která přijala vláda v souvislosti si migrační vlnou, směřují k tomu, abychom zajistili dodržování zákona a abychom zajistili dodržení a udržení veřejného pořádku. Já bych si skutečně nepřál, aby naše orgány, policie, cizinecká policie, nebyly schopny zvládat problémy spojené s migrační vlnou. Zaznělo tady, že policisté musí někde sloužit a podobně. To je jejich povinnost. To je prostě povinnost příslušníků policie. Vyplývá to ze služebního zákona. Nikdo po nich určitě nechce povinnosti, které by byly v rozporu se zákonem. Jestliže je tady takto vážná migrační krize, tak je potřeba, aby bezpečnostní složky státu byly mobilizovány. Prostě musí být v pohotovosti, musí být vidět a musí pracovat.

Bohužel, ten bezpečnostní aparát státu byl zdecimován. Nejenom bezpečnostní aparát státu, víte, že byla zrušena i řada těch azylových zařízení. Armáda má naprosto nenaplněné stavy. To jsou tristní čísla. Když se podíváte na naplněnost jednotlivých jednotek Armády České republiky, naprosto tristní čísla. Byla rušena tabulková místa u cizinecké policie v minulých letech, a nejenom u cizinecké policie. Prostě ten aparát, bezpečnostní aparát státu byl v důsledku škrtů v posledních 8 letech dramatickým způsobem zdecimován. My současně s tím, že se snažíme, abychom udrželi zákonnost a veřejný pořádek, tak musíme tem bezpečnostní aparát státu obnovit. Tím se vracím k tomu, čím jsem začal. Protože svět se bezpečnostně změnil. A bezprostřední okolí Evropy se bezpečnostně dramaticky zhoršilo.

Proto jsme začali už loni navyšovat rozpočet armády. To není nějaká vlna neodůvodněného zbrojení, je to poznání toho, že svět je mnohem nebezpečnější místo, že naše armáda byla rozpočtovými škrty zdecimována. 8 let po sobě se každý rok snižoval rozpočet armády. To znamená, nemáme vůbec naplněné stavy. Musíme je postupně naplnit. Je tady plán, postupně o 4 tisíce vojáků přijmout více do profesionální armády během několika příštích let a posílit stavy Armády České republiky, abychom vůbec byli schopni plnit ty úkoly, které plnit máme, protože my dneska máme velké angažmá v misích, pak stačí jedna událost typu Vrbětic a vlastně už armáda nemá žádné jiné disponibilní zdroje. Tam jsme to v minulých letech dopracovali. Policie České republiky – máme plán na zvýšení počtu tabulkových míst u policie, včetně cizinecké policie, o zhruba 4 tisíce míst během několika příštích let. Opět reagujeme na zhoršenou bezpečnostní situaci ve světě.

Chci vás také informovat o tom, že se podrobně zabýváme situací jednotlivých bezpečnostních služeb. To se příliš neví, ale ty byly také redukovány škrty. Z bezpečnostních služeb v minulých letech v důsledku snižování rozpočtu musely odejít desítky lidí, v důsledku snižování rozpočtu. Bezpečnostní situace se zhoršila, my se na to musíme lépe připravit. Situace, kdy se vrací bojovníci z Islámského státu, kteří odešli z Rakouska nebo z Německa, tak se do těchto zemí vrací, do zemí, kteří bezprostředně s námi souvisí, tak to znamená, že musíme mít také silnější kapacity v oblasti bezpečnostních služeb, pro to, abychom byli schopni občanům České republiky garantovat jejich bezpečnost.

A teď, prosím, se vrátím k Evropské radě.

Já myslím, že na Evropské radě jsme se museli vypořádat s několika velkými výzvami. Tou první bylo, že se podle mého názoru tak trošku Evropská komise utrhla z řetězu. Už to tady zaznělo v jednom z vystoupení, my jsme se na jaře, když jsme se sešli mimořádně kvůli tragédii uprchlíků, kteří se tedy ve velkém počtu bohužel topili ve Středozemním moři, jsme se sešli, abychom se dohodli, jak se ten problém bude řešit. Jsem rád, že se ho podařilo vyřešit, že jste si všimli, že ten počet lidí, kteří se utopí při nelegální migraci z Afriky do Itálie, se prudce snížil, v důsledku opatření, které přijala Evropská komise. Já jsem rád, že tady jsme byli efektivní. Rozhodnutí, která jsme přijali na Evropské radě v dubnu, pomohla zachránit stovky lidských životů za těch uplynulých několik měsíců.

Ale tehdy jsme se dohodli, že budeme pomáhat Itálii a Řecku na dobrovolné bázi. To byl požadavek, na kterém já jsem trval za Českou republiku. Ten požadavek dobrovolné báze byl obsažen v dubnových závěrech Evropské rady. Pak z ničeho nic přišla Evropská komise a zcela v rozporu s dubnovými závěry Evropské rady navrhla, že budou povinné kvóty. Ona se Komise vůbec nedržela závěrů Evropské rady. Tohle byla principiální debata. Protože Evropa – kdo dneska reprezentuje Evropu? Evropu reprezentuje Evropská komise, která z povahy věci by tedy měla být nezávislá, to znamená, jednotliví komisaři by neměli být vázáni na své země, nemůžou od nich přijímat žádné mandáty. Je to tedy Evropská komise. Pak je tady Evropský parlament a pak je tady Evropská rada, kde sedí předsedové vlád všech 28 členských zemí. Není možné, aby Evropská komise při své práci ignorovala práci Evropské rady. Takže to jsme si nemohli nechat líbit jako Česká republika. Teď nemluvím o tom, že kvóty, kdyby se prosadily, tak by vlastně znamenaly spíše pobídku. Znamenaly by alibi pro ty země, které si dnes neplní povinnosti v rámci Schengenu. Nikdo by neřešil Itálii a Řecko, prostě proto, že Itálie a Řecko by se mohly spolehnout na automatický systém kvót, který by každý rok přerozdělil migranty z těchto zemí do všech ostatních zemí Evropské unie.

Tento systém jsme odmítli. Zaprvé – není to řešení, naopak, byla by to spíše pobídka pro nelegální migraci. Zatřetí – bylo by to alibi pro země, které nejsou schopny si plnit své povinnosti na hranici schengenského prostoru.

Byli jsme tedy proti kvótám ze dvou důvodů. Zaprvé z principiálního, protože takto Evropská unie fungovat nemůže, není možné ignorovat názory předsedů vlád členských zemí Evropské unie.

A zadruhé – kvóty by odváděly pozornost od toho, co skutečně musíme udělat. Kvóty tedy byly odmítnuty.

Kdyby nebylo postoje České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, tak by kvóty byly přijaty. My jsme zůstali jako poslední 4 země v té debatě na Evropské radě. Některé státy s námi sympatizovaly, ale nekladly tu podmínku kategoricky. My jsme byli poslední 4 země, z celé osmadvacítky, které se proti kvótám postavili. A to, že jsme vytrvali do samého závěru, znamenalo, že v tom závěru Evropské rady je znovu potvrzen odkaz na dobrovolnost.

Teď jednotlivé členské země mají možnost prokázat svoji solidaritu. My jsme ji prokázali v rozsahu 1500 lidí. Z toho 400 lidí, z těch 1500, 400 lidí by měli být ti, kterým nabídneme v České republice azyl, domov. To jsou lidé, kteří jsou dnes v uprchlických táborech, např. v Jordánsku, nebo v Kurdistánu.

To by měli být primárně uprchlíci před syrskou občanskou válkou, 400 lidí. 1100 lidí je naše solidární podpora Itálie a Řecka, v případě, že tyto země budou schopny tyto uprchlíky registrovat. A v případě, že tito lidé projdou naší elementární bezpečnostní prověrkou. Během 3 let 1500 lidí.

Ten počet jsme stanovili na základě našich kapacit, na základě našich ekonomických možností, na základě naší schopnosti tyto lidi elementárně integrovat v našem prostředí. Chci jenom připomenout, pro srovnání, že od začátku letošního roku jenom Spolková země Sasko, která je v sousedství České republiky, tak jenom Spolková země Sasko od ledna letošního roku přijala 8500 uprchlíků. Sasko – 8500 uprchlíků v prvním pololetí letošního roku. To je realita.

A jenom chci opravit, jeden z předřečníků tady mluvil o tom, že Němci už teď, jak rozdělují uprchlíky, že reagují na tu evropskou solidaritu. Ne, to jsou jiná čísla. To jsou lidé, kteří už mezitím přišli do Německa. Mezitím přišli do Německa, v rámci té uprchlické vlny.

Ta solidarita… Německo se přihlásilo, přijme asi 9 tisíc dalších lidí v rámci toho evropského solidárního mechanismu. Ale už 8500 v Sasku. Myslím si, že 1500 jako příspěvek České republiky je realistický. Ale současně nám v rámci Evropy umožňuje, abychom trvali na těch věcech, na kterých trvat chceme. To znamená, aby skutečně existovala registrace uprchlíků v Řecku a v Itálii. Na tom, aby začala fungovat schengenská hranice, na tom, aby se dělala návratová politika. Tohle všechno my teď máme možnost zdůrazňovat. Kdybychom se nepřidali k tomu evropskému solidárnímu mechanismu, tak už by nás nikdo neposlouchal. A ve skutečnosti by se s námi vůbec nikdo nebavil, pokud bychom jako Česká republika řekli: Ne, my do té solidarity nijak nepřispějeme. Vyřešte si to úplně sami. Nejenom že by to neodpovídalo našim tradicím, které jako země máme, jako humanistický a demokratický stát, ale v rámci Evropy by to byla naprosto hloupá a chybná strategie.

Naše strategie je jiná. Odmítnout kvóty, prosadit dobrovolnou pomoc, v rámci dobrovolné pomoci se zachovat slušně a solidně vůči ostatním. Ale současně trvat na těch věcech, které pokládáme za skutečné řešení té migrační krize, která dneska v Evropě je.

Tolik tedy, vážené senátorky, vážení senátoři, několik poznámek k diskusi, která zde zazněla. Samozřejmě se objevily ještě dotazy jiné. Já na některé z nich chci ještě teď zareagovat velmi stručně.

Řecko. Budeme platit něco Řecku? My nejsme součástí eurozóny. Řecko je součástí eurozóny. Určitě dneska, x-let po tom, co Řecko do eurozóny vstoupilo, tak je, myslím, všem evidentní, že to byla chyba, že se eurozóna velkomyslně rozšířila o Řecko, protože Řecko nesplňovalo podmínky pro to, aby mohlo vydržet členství v eurozóně.

Přijetí eura vyslalo do řecké ekonomiky velmi chybné signály, např. pokud jde o nízké úrokové sazby. A to prostě vedlo k tomu, že Řecko nebylo schopno se s tím z hlediska struktury své ekonomiky dobře vypořádat.

Evropa přijala ovšem rozhodnutí a eurozóna se rozhodla udržet celistvost eurozóny, to znamená nepřipustit, že by eurozóna nebyla definitivní měnovou oblastí. Já tomu rozumím. Já myslím, že to má celou řadu racionálních důvodů. Stejně tak chci zdůraznit, že bych pokládal za velkou chybu, kdyby tady ještě v Evropě, když tady máme Libyi, když tady máme Sýrii, když tady máme Somálsko, když tady máme Kosovo, tak kdyby ještě k těm zhrouceným státům přibylo Řecko. To si dost dobře nedokáži představit, jaké další bezpečnostní, politické, geopolitické aspekty by zhroucení, totální zhroucení Řecka do té současné krizové situace přineslo. Já jsem přesvědčen o tom, že dohoda s Řeckem, která obsahuje velmi tvrdé podmínky vůči Řecku, je lepší řešení, i z hlediska budoucnosti České republiky, než mít v rámci Evropské unie totálně ekonomicky zhroucený stát. Protože stejně by Řecku Evropa v takovéto situaci musela pomoci. A to by nebyla jenom nějaká omezená humanitární pomoc, ale byla by to pomoc, která by si nepochybně vyžádala další finanční prostředky.

Česká republika se podílí na evropském mechanismu, který je známými pod zkratkou ESM. V rámci tohoto mechanismu bude Řecku poskytnuta krátkodobá půjčka. My jsme jako Česká republika se jasně v rámci vyjednávání postavili proti tomu, aby tato krátkodobá půjčka pro nás znamenala jakékoli rozpočtové riziko. Na počátku, jakmile se ta myšlenka objevila, jsme jasně deklarovali jako Česká republika, že si využití toho mechanismu EFSM nepřejeme. A spolu s námi to řeklo i několik dalších zemí. Souvisí to s tím, co jsem říkal předtím. Evropská rada už se rozhodla před řadou let, že ten mechanismus EFSM nebude používán po roce 2013. To byl závěr z Evropské rady z konce roku 2010. Proto já jsem říkal, že ten mechanismus je mrtvý. Prostě Evropská rada se rozhodla, že už ho používat nebude. Teď, v této situaci, byla půjčka z EFSM identifikována jako jediná možnost, jak rychle Řecku pomoci.

My jsme si vymínili, a povedlo se nám to vyjednat, jako skupině zemí, která se proti tomu postavila, tak se nám to podařilo vyjednat, že ta půjčka z EFSM je garantován zeměmi eurozóny, to znamená, i kdyby Řecko tu krátkodobou půjčku nesplatilo, tak úhrada bude učiněna v rámci jiných garancí, které byly poskytnuty. Česká republiky tedy nic neriskuje tím, že Řecku bude z toho mechanismu EFSM poskytnuta, zdůrazňuji – krátkodobá pomoc. Ta krátkodobá pomoc by měla být v řádu několika málo měsíců nahrazena půjčkou z toho evropského mechanismu ESM, na kterém se podílí země eurozóny. Takže není tady žádné fiskální riziko. Za této podmínky Česká republika vyjádřila svůj souhlas s tím, že krátkodobá pomoc Řecku z EFSM poskytnuta bude.

Čili opět se nám podařilo vyjednat výhodné podmínky pro Českou republiku a současně tím, že jsme souhlasili s použitím tohoto mechanismu. Projevili jsme potřebnou schopnost dohody, komunikace, a solidarity v rámci Evropské unie. A myslím si, že takto musíme postupovat i do budoucna, to znamená, musíme hájit naše národní zájmy, ale současně musíme také znát hranici, kde by obhajoba národních zájmů se mohla dostat do konfliktu potřeby soudržnosti a jednotného postupu v rámci Evropské unie. Tuto zásadu jsme uplatňovali, když se debatovalo o sankcích vůči Rusku, tuto zásadu jsme uplatňovali, když se jednalo o kvótách pro migranty, tuto zásadu jsme uplatňovali, když se jednalo o půjčce z mechanismu ESM, a chci vás ujistit, že tuto zásadu bude naše vláda uplatňovat i v jakýchkoliv dalších jednáních.

Tolik k Řecku a k situaci kolem půjčky.

Byla zde samozřejmě ještě jakási nabídka nebo alternativa toho, že bychom nemuseli využívat v České republice zařízení ministerstva vnitra, která jsou určena pro žadatele o azyl. To není reálná představa. Dnes i na základě zvýšených bezpečnostních opatření cizinecká policie každý den zadrží někde mezi 20 až 50 nelegálními migranty. U některých z těchto lidí se prokáže, že vstoupili na území Schengenu v jiné členské zemi EU, nebo že požádali o azyl už v jiné zemi EU. Tady vzniká naše právo, abychom požadovali návrat těchto lidí do země původu. V situaci, kdy bychom tyto lidi neumístili v detenčním zařízení ministerstva vnitra a poslali je například do některé z rodin, která by jim nabídla přístřeší, tak tito lidé tady druhý den už nebudou, budou pokračovat v cestě do Německa a do Švédska, do Norska, prostě tam, kam se vydali. Čili podle pravidel schengenského prostoru v takovéto situaci, kdy máme právo na návrat toho člověka, musíme postupovat v souladu s předpisy. Je tady umístěn do detenčního zařízení ministerstva vnitra a následně se řeší návrat do té země, kam podle pravidel schengenského prostoru by se vrátit měl. Pokud bychom takto nepostupovali, logicky se na nás může zlobit Německo, může se na nás zlobit Rakousko a kterákoliv další země EU, které by zjistily, že tito lidé přišli do České republiky a byli identifikováni v České republice. Tady je jednoznačně zřejmé, že potřebujeme záchytová zařízení ministerstva vnitra. Problémem je, že mají nedostatečnou kapacitu. Řada z nich se v minulých letech zrušila, aby se ušetřily peníze, nebyly migrační vlny, tato zařízení nebyla potřeba, tomu rozumím, ale v situaci, kdy je takováto dramatická migrační vlna, musíme opět kapacitu těchto detenčních zařízení posílit, protože jinak nemáme kde tyto lidi umístit v situaci, kdy čekají na to, aby byli navráceni do jiné země v rámci Schengenu, nemáme je kam umístit, čili potřebujeme toto zařízení . A současně potřebujeme také zařízení pro první fázi pro lidi, kteří tady požádají o azyl a čekají na vyřízení žádosti o azyl.

Pokud jde o 1.500 lidí. Mluvil jsem tady o 400 lidech, kteří přijdou z uprchlických táborů na Blízkém východě. U těch se dá předpokládat, že z velké části budou chtít, alespoň po dobu válečného konfliktu, v České republice zůstat. Počítáme s tím, a už byla zahájena komunikace s církvemi, s obcemi, kraji, s neziskovým sektorem a počítáme s tím, že tady by měl být připraven integrační program, na kterém se všichni, kdo mají zájem pomoci, budou moci aktivně podílet. Nemáme rozhodně zájem na tom, aby lidé, kteří získali azyl v České republice nebo tady získali status uprchlíka, zůstávali zbytečně dlouho v zařízeních ministerstva vnitra. To samozřejmě není rozumné, a v okamžiku kdy bude možnost jim nabídnout domov, práci mimo tato zařízení, takovýmto způsobem bude muset integrace pokračovat. Tady rozhodně nepůjde o to, že by se vytvářely, byť jen rizika toho, že tady budou vznikat nějaká ghetta. Naším cílem rozhodně je, aby tato podpora a pomoc byla decentralizována, abychom využili nabídek, které máme ze strany církví, firem, občanského sektoru o pomoc lidem, kteří tady získají azyl, status uprchlíka a budou chtít v ČR zůstat.

Z 1100 lidí v rámci pomoci Itálii část z nich nezíská azyl v ČR. To se samozřejmě může stát. A tam bude potřeb ještě dořešit, jaký bude jejich další osud. Debata kolem dobrovolné pomoci není skončena, ministři vnitra ji zatím ještě neuzavřeli, to znamená, že tato jednání budou pokračovat, a nejsou skončena mimo jiné také proto, že ještě nebyla dohodnuta přesně všechna pravidla, v jejichž rámci budeme reagovat.

Ale poprosil bych, kdybychom skutečně vnímali to, že tady máme dva procesy, které probíhají paralelně. Za prvé máme tady migrační vlnu, to znamená přes naše území nezávisle na evropské solidární akci přecházejí lidé, část z nich tady bude z nich chtít požádat o azyl, část z nich chce pouze projít Českou republikou někam dál. Tady musíme respektovat zákon, dodržovat zákon a vynucovat si zákon. A pak je tady solidární pomoc, kterou budeme realizovat v rozsahu 1500 lidí v rámci tříletého časového horizontu. Toto jsou dvě věci, které probíhají vedle sebe, a budou klást samozřejmě mnohem větší požadavky na ministerstvo vnitra, na policii, na naše azylové kapacity i na organizace, které budou chtít s integrací a pomocí migrantům nebo uprchlíkům v ČR vládě pomoci. A chci tady deklarovat jasnou otevřenost. Nedávno jsem se sešel i se zástupci církví, kdy jsme o této záležitosti jednali, tak aby církve věděly, jakým způsobem postupuje celý proces. Je s nimi v kontaktu ministerstvo vnitra. Požádal jsem ministra vnitra, aby byl v kontaktu i se sociálními partnery, se zaměstnavateli, s odboráři, aby tady probíhala kolem této věci diskuse. Pro nás je také důležité, aby pro lidi, kteří u nás získají azyl, nebo budou tady jako uprchlíci, byla vytvořena pracovní místa, to znamená byla možnost je i touto formou integrovat do naší společnosti.

Vážené senátorky, vážení senátoři, tolik velmi stručně alespoň základní reakce na rozsáhlou diskusi, která tady k mé zprávě zazněla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane premiére. A zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu samozřejmě už zdržovat, protože se tím zabýváme už více než dvě hodiny. Vystoupilo celkem 16 senátorek a senátorů, z toho jeden dvakrát. Mezi nimi bylo několik mistrů odboček, takže nebudu reagovat na to, co tady bylo řečeno. Pokud jde o to, co se mi zdá, že tady úplně nezaznělo, znovu bych zdůraznil, že se odhaduje, že až 90 % nelegálních migrantů, kteří přicházejí přes Středomoří, jsou oběťmi obchodníků s lidmi. A obchod s lidmi – už jsem to tady několikrát říkal – je druhý nejvýnosnější obchod hned po zbraních, který předběhl už i obchod s drogami.

Chtěl jsem poukázat především na neschopnost EU řešit tuto migrační krizi, a především na to, že zde není jenom Středomoří, ale že je zde ještě nějaká východní hranice, nějaká jihovýchodní hranice a že podpora ochrany vnější hranice Schengenu je výrazně nerovnoměrná, že daleko víc směřuje do Středomoří, než na tyto ostatní hranice.

A jediné, co bych vyčítal vládě, je skutečně absence komunikační strategie, kterou slibuje tuším už od dubna, ale ještě ji nerealizovala a někde se nám to ve společnosti odráží. A tato komunikace by měla být nejen dovnitř českého státu, ale i vně, aby si i ostatní evropské státy uvědomily, že migrací nepohrdáme a že ji realizujeme velmi dobře.

Zazněla tady řada nápadů a námětů, o kterých mohu říci, že víc než polovina je již v České republice několik let realizována.

Zůstáváme u návrhu, který jsem řekl na začátku, vzít tento materiál na vědomí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. To je jediný návrh, o kterém budeme hlasovat. Předpokládám, že stanovisko pana premiéra je kladné a stanovisko zpravodaje je samozřejmě také kladné.

Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan zpravodaj Tomáš Grulich. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování . Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE: Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 21 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32, pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu premiérovi, děkuji panu zpravodaji a tím jsme projednali tento bod.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

 

Národní program reforem České republiky pro rok 2015

Tisk č. 85

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. 85 a uvede jej pan předseda vlády Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokusím se být maximálně stručný. Dovolte mi, abych vám představil Národní program reforem České republiky pro rok 2015.

Národní program reforem představuje ústřední dokument národohospodářské politiky v kontextu provádění strategie Evropa 2020, určuje klíčová opatření na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti, a to za předpokladu provádění zodpovědné rozpočtové politiky. V rámci Evropského semestru předkládají tyto programy všechny členské státy Evropské komisi, ta jim jako zpětnou vazbu navrhne hospodářsko-politická doporučení pro provádění jejich národních hospodářských politik.

Národní program reforem 2015 proto obsahuje provedené a plánované kroky, jež vedou mj. k naplňování doporučení z minulého roku.

Národní program reforem je každoročně připravován ve spolupráci s komorami Parlamentu ČR, s partnery hospodářského a sociální dialogu. Proběhla série kulatých stolů, kde byla témata Národního programu reforem podrobně prodiskutována. Finální podoba Národního programu reforem byla následně projednána i v relevantních výborech Senátu.

Během přípravy Národního programu byla zohledněna únorová analýza Evropské komise, tzv. country report. Ta posoudila pokrok České republiky v naplňování doporučení z minulého roku. Musím říci, že v porovnání s jinými zeměmi vyzněla tato analýza Evropské komise vcelku pozitivně. Podle Evropské komise Česká republika netrpí žádnými makroekonomickými nerovnováhami, navíc je Česká republika v současné době zemí s jednou z nejnižších nezaměstnaností v rámci EU, a situace na trhu práce se i nadále výrazně zlepšuje.

Po zhodnocení Národního programu reforem byla v květnu letošního roku Evropskou komisí vydána doporučení pro rok 2015, čímž byl letošní Evropský semestr ukončen. Česká republika obdržela celkem čtyři doporučení, což je výrazně méně oproti předchozím letům, a je to i určité uznání pokroku ČR v řadě oblastí. Doporučení se týkají zejména udržitelnosti transparentnosti veřejných financí, zlepšení výběru daní, boje s korupcí a reformy školství. Tato doporučení jsou v souladu s prioritami vlády a vláda se je bude snažit naplnit.

Tolik velmi stručně k Národnímu programu reforem ČR pro rok 2015. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo vlády. Tento tisk projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 85/3. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Syková.

Tento tisk projednal také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 85/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda.

Garančním výborem je výbor pro záležitosti EU. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 85/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který je ale omluven a měl by ho zastoupit pan senátor Antonín Maštalíř. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo Senátu, vážený pane premiére, dámy a pánové, budu velmi stručný, protože v podstatě s celým Národním programem reforem České republiky pro rok 2015 nás seznámil pan premiér, takže pouze přečtu usnesení našeho výboru, které zní:

Senátní tisk č. 85. Výbor pro záležitosti Evropské unie

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Národní program reforem České republiky pro rok 2015;

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Hampla, kterého tímto zastupuji;

3. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Tolik ode mne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice paní senátorka Eva Syková. Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, nechci zdržovat příliš dlouho, ale přesto bych vás ráda seznámila se svojí zpravodajskou zprávou.

Na úvod mi dovolte připomenout, že Národním programem reforem jako takovým se Senát zabýval naposledy ve svém 8. funkčním období na 25. schůzi konané dne 16. srpna 2012. Ve svém usnesení Senát Národní program reforem pro rok 2012 (senátní tisk 369) předložený vládou Petra Nečase odmítl. Senát mimo jiné konstatoval, že Národní program reforem pouze shrnuje záměry tehdejší koaliční vlády pokračovat v plnění svého programového prohlášení.

Podobná situace nastala o rok dříve v případě Národního programu reforem pro rok 2011 (senátní tisk 79,) projednávaného na 8. schůzi dne 4. května 2011. Senát tehdy poukázal na to, že Národní program reforem přesahuje svým desetiletým horizontem dva a půl násobně délku časového mandátu vlády, která ho nekonzultovala s opozicí a ve skutečnosti se jedná o dlouhodobé rozvedení úkolů obsažených ve vládním prohlášení, nikoli o skutečný národní program reforem.

V tomto smyslu bych zde proto ráda ocenila, že Národní program reforem předložený současnou vládou není prostou aplikací jejího programového prohlášení, ale klade si vyšší a dlouhodobější cíle.

Náš výbor se zabýval především oblastí vzdělávání, vědy, výzkumu a inovací, která se řeší v kapitole 3 Národního programu reforem pro rok 2015 a ve které se nejprve shrnuje pokrok v implementaci doporučení Rady z roku 2014.

Oblasti vzdělávání a oblasti vědy a výzkumu se týká podkapitola 3.5, ve které Národní program reforem se věnuje čtyřem hlavním okruhům problémů:

1. reformě vysokého školství a uplatnitelnosti absolventů na trhu práce,

2. hodnocení a financování výzkumu,

3. testování žáků a hodnocení kvality škol a učitelů,

4. inkluzivitě vzdělávání.

Řešením prvního okruhu problémů má být připravovaná a vládou již schválená novela zákona o vysokých školách, která kromě jiného stanovuje pravidla pro vnitřní systémy zajišťování kvality, zavádí profesní a akademické profily studijních programů a institucionální akreditaci pro oblasti vzdělávání. Rozvojové plány jednotlivých škol mají být hodnoceny v rámci Individuálního projektu národního KREDO.

V zájmu uplatnitelnosti absolventů bude Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR cíleně vyhodnocovat kvalifikační potřeby trhu práce, což je projekt Překvap.

K otázce financování Národní program reforem uvádí, že vláda postupně navyšuje veřejné výdaje a usiluje o stabilizaci institucionální podpory. Připravovaný systém hodnocení výzkumných organizací již nemá být zaměřen bibliometricky, ale má zohledňovat i další aspekty provozu a řízení, např. kvalitu managementu, strategii rozvoje, mezinárodní aktivity, úspěšnost získávání prostředků ze soukromých zdrojů.

Výzkumné infrastruktury, které byly postaveny a vystaveny a stály nemalé množství peněz, budou hodnoceny nejen ex ante, ale vznikne metodika pro jejich hodnocení interim a ex post. Testování mělo být podle Národního programu reforem v tomto školním roce provedeno u vybraného vzorku žáků 9. ročníku základních škol a 3. ročníku SOŠ.

Výsledky byly zveřejněny na stránkách ministerstva školství 25. června. Testové úlohy, s jejichž pomocí Česká školní inspekce provedla výběrové zajišťování výsledků, následně mohou využít všechny školy, zapsané do rejstříku pro další účely. Školy mohou navíc realizovat vlastní vnitřní hodnocení pomocí nově vytvořeného modelu pro školní testování v rámci systému InspIS SET. Dále se připravuje rámec pro komplexní hodnocení kvality, jehož součástí je definování kritérií kvalitní školy a návrh kariérního systému pro učitele. Strategii v oblasti inkluze má být podle Národního programu reforem implementována prostřednictvím akčního plánu inkluzívního vzdělávání. Novelou školského zákona byly zpřístupněny přípravné třídy i dětem, které nejsou přímo sociálně znevýhodněny. Připravuje se zavedení povinného posledního roku předškolního vzdělávání od školního roku 2017, 2018. Ke zlepšení postavení Romů má přispět Akční plán opatření ke vzdělávání romských dětí, žáků, studentů, na období 2015 až 2017 a Strategie romské integrace do roku 2020. Pokud jde o národní cíle v rámci Strategie Evropa 2020, ČR si stanovila v oblasti vzdělávání dva kvalitativní indikátory a v oblasti vědy jeden indikátor. Je to za prvé snížení počtu osob předčasně odcházejících ze vzdělávání na 5,5 %, za druhé dosažení stavu, kdy ve věkové kategorii od 30 do 34 let bude podíl obyvatelstva s terciárním vzděláváním činit alespoň 32 %, za třetí dosažení úrovně veřejných výdajů na vědu, výzkum, vývoj a inovace ve výši 1 % HDP.

V kapitole 5 Národního programu reforem se představují probíhající a plánovaná reformní opatření vlády nad rámec doporučení Rady, a to jmenovitě v opatření pro kvalitní vzdělávání, kde jsou v rámci Individuálního projektu národního nazývaného POSPOLU připravována systémová a legislativní opatření, která prohloubí spolupráci středních odborných škol a firem. Probíhá rok průmyslu a technického vzdělávání, který má zlepšit veřejný obraz technických a přírodovědných oborů a strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 směřuje k prosazení nových metod ve výuce a zlepšení dovedností žáků s informacemi a digitálními technologiemi.

Za druhé jsou to opatření pro růst založený na výzkumu a inovacích a tady se především bude jednat o podporu excelentního výzkumu. Připravuje se návrh nového zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, kterého se účastním rovněž jako členka Rady pro vědu, výzkum a inovace. Změny budou zahrnovat zřízení nového ministerstva, úpravy hodnocení výzkumných organizací a postavení a financování infrastruktury pro výzkum. Dále bude aktualizována cestovní mapa velkých infrastruktur. Připravuje se aktualizace národní politiky výzkumu, vývoje a inovací a bude se sledovat udržitelnost kapacit vybudovaných v rámci evropských fondů, která bude zajištěna prostřednictvím národních programů udržitelnosti.

Od srpna 2014 do listopadu 2015 je realizován projekt zefektivnění činnosti technologické agentury. Dále jsou to ještě opatření na podporu rozvoje spolupráce mezi podnikovou sférou a výzkumnými organizacemi a dále opatření na podporu inovačního podnikání a rozvoje startupů, což chce vláda splnit tím, že bude podporovat malé a střední inovativní podniky v rámci Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, a tím, že bude vytvořen Národní inovační fond, který bude poskytovat rizikový kapitál ve fázi založení a rozvoje. Bude realizována informační kampaň vysvětlující principy a důvody ochrany průmyslového vlastnictví a systém ochrany podle smlouvy o patentové spolupráci. Připravuje se systém patentů s jednotným účinkem a Jednotný patentový soud a Visegrádský patentový institut, o kterém budeme ještě dneska jednat. A dále jsou to opatření na podporu kosmických aktivit.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se na své schůzi 30. června zabýval tímto programem v oblasti vědy a výzkumu a usnesl se doporučit Senátu, aby vzal Národní program reforem pro rok 2015 na vědomí.

Znění usnesení výboru je, že výbor bere za prvé na vědomí Národní program reforem ČR pro rok 2015, doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Národní program reforem ČR pro rok 2015 na vědomí, určuje zpravodajkou pro projednání senátního tisku č. 85 na schůzi Senátu senátorku Evu Sykovou a pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, za velmi podrobnou zpravodajskou zprávu. Ptám se zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Jana Hajdy, zda si přeje vystoupit Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal 24. června Národní program reforem s tím, že všichni členové doporučují dnešnímu zasedání vzít na vědomí.

Z podrobné rozpravy bych vybral jenom tři věci. Výbor pozitivně hodnotil balík zákonů o rozpočtové zodpovědnosti, který začne platit od 1. 1. příštího roku. Myslím si, že výsledky už i v letošním pololetí jsou konkrétní a pozitivní. Hodnotíme pozitivně kroky vlády v oblasti podpory hospodářského růstu a zaměstnanosti, což se rovněž příznivě projevuje na růstu HDP za prvních 6 měsíců tohoto roku. Jediná taková připomínka byla, pokud se týká efektivnosti výběru daní, ale poněvadž odpoledne budeme projednávat konvergenční program a je to výsada pana ministra financí a vicepremiéra, takže dotaz bude potom až na něho.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. K tomu Národnímu programu reforem jsem se podrobněji dostal až trochu později, než zasedal náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Musím přiznat, že mě to trošku mrzí, protože zpětně se domnívám, jsem za to i trochu zodpovědný jako předseda výboru, že jsme Národní program reforem také měli projednat a pobavit se o věcech, které se týkají zejména výkonu státní správy a potom výkonu veřejné správy.

Co v Národním programu reforem je o těchto dvou věcech napsáno, vám za chvíli sdělím. Největší problém, který tam vidím, je, že je to v úplně naprostém rozporu se stávající realitou a s tím, co se ve skutečnosti děje.

Začnu tím bodem, který má číslo 37 a nazývá se - kvalita státní správy, boj proti korupci, administrativa fondu EU a zadávání veřejných zakázek. Já se budu zabývat jen kvalitou státní správy, kde je v Národním programu reforem zmíněn pouze zákon o státní službě. a to v tom smyslu, že to je v podstatě úspěch nebo by to měl být úspěch.

Můj názor je, že podoba zákona o státní službě, která byla přijata, je totálním neúspěchem a blamáží zákonodárců. Zejména těch z dolní komory Parlamentu ČR. Potom také zejména vlády a příslušného ministerstva, které mělo zákon na starosti. Obecně je tam napsáno, že kvalita státní správy by měla být zajištěna tím, že bude zajištěna stabilita, efektivita a profesionalita státní správy.

Jaká je situace? Včera vyšla zpráva v tisku, ve které je oznamováno z tisku, z médií, že bude zrušeno v roce 2016, číslo jsem přesně nespočítal, asi 30 nebo 40 finančních úřadů. Na obcích s rozšířenou působností v případě kraje Vysočina je to finanční úřad v Pacově, v Náměšti a v Telči.

Zajímavé je, byť to není to nejpodstatnější, že nebude zrušen žádný finanční úřad na Jižní Moravě... Pan premiér, myslím, kandidoval za Jižní Moravu... Následně se později – po této zprávě – hlásí postupně ředitelé finančních úřadů starostům, že jim to přijdou oznámit. To je skutečná prezentace zajišťování stability, efektivity a profesionality výkonu státní správy, tzn. budeme mít méně finančních úřadů. Asi před 2-3 měsíci jsem zažíval podobnou diskusi o tom, jak se ruší poslední katastrální úřady na menších obcích s rozšířenou působností, což je další strategický a dlouhodobě promyšlený a všem zdůvodněný krok... Samozřejmě, je to přesně naopak. Co jsem říkal, je ironické.

Jednotlivá ministerstva, podle toho, jak je napadne, upravují výkon státní správy. Kašlou na skladebnost, která je potom později zdůrazňována jako jedna z priorit v případě výkonu veřejné správy. Kašlou na občany. Kašlou na dostupnost. Jediné, co se děje, je to, že hlídají rozpočet svého ministerstva. Pokud se zrušením katastrálního úřadu ušetří nějaké peníze na platech pracovníků, tak je to bezvadné, že se třikrát tolik neušetří na peněženkách občanů, kteří potom budou muset jezdit z Telče do Jihlavy. A je jich asi 2 tisíce. Když to vynásobíme náklady – to nikoho nezajímá... Proč by to někdo sčítal dohromady?

Vláda a provoz vlády ušetří. To, že občané a jejich peněženky prodělají, nikoho nezajímá.

Jak to vypadá s finančními úřady? Předpokládám, že nám opět někdo řekne, že se ušetří, protože nebudou finanční úřady, máme elektronizaci... Všechno to vyřídíme po internetu. Zvlášť občané, kterým je 60 a více, a není jich málo, a tahle vláda pořád všude říká, jak na ně myslí... Tak na ně myslí tak, že jim zrušila katastrální úřady, protože ti mailovat neumí, bude jim rušit finanční úřady...

To je konkrétní sdělení této vlády k tomu, jak se stará o občany, kteří dneska nevládnou elektronickými médii a neumí komunikovat elektronicky!

Co se bude dít s úřady práce, nevím. V současné době jsou pověřeny všemi ostatními výkony některé vybrané okresní úřady práce. Moje dcera, když sháněla jakousi možnost dotace z ÚP, tak měla dvě možnosti. První bylo, sežeň si všechna potvrzení sama – od pojišťovny, sociálního zabezpečení atd. Potom to vyřídíme do týdne, resp. 14 dnů. Druhá je možnost, že potvrzení, která jsou potřebná k dotaci seženeme my, jako pracovní úřad. Ale bude to trvat 3 měsíce. To znamená – buď sám si obcházej všechny úřady jako tomu bylo doposud atd. – pak to možná stihneš do 14 dnů, protože tam všude zajedeš, poprosíš a vezmeš papír, poskládáš na sebe – a dáš na ÚP. Anebo to uděláme my, a pak to nebude týden nebo 14 dní, ale bude to 3 měsíce...

Tak to funguje! Tak se vlastně nepohybuje občan, ale pohybují se úřady. Občan se nakonec stejně pohybuje, protože to chce mít brzy, tak to takto musí udělat.

Neříkám, že je to jenom vina této vlády. Jenom říkám, že to všechno pokračuje v zajetých kolejích. Nic se nemění. Jedeme močálem černým kolem bílých skal dál...

Žádná stabilita. Žádná efektivita. A žádná profesionalizace. Aspoň z mého pohledu a z mé strany z hlediska výkonu státní správy.

To bychom se ještě mohli bavit o přenesené působnosti. To znamená, o tom, co dělá stát s obcemi. S obcí si stát dělá služky a baví se s nimi po telefonu! To znamená, máme nějaký nový registr přestupků? Bezvadné... Hledáte nějakou rýhu v zákoně o registru přestupků nebo o přestupcích, kde zjistíte, kolik to bude obce stát, až budou do formuláře zapisovat registry přestupků a registrovat to? Nenajdete samozřejmě nic. To, že to budou nějaké další náklady na obce, že tam bude nějaký další úředník, který to bude muset všechno zúřadovat a kromě standardního výkazu, který posílá další rok na ČSÚ o tom, kolik bylo přestupků na obcích s rozšířenou působností, bude se vypisovat ještě další výkaz o každém přestupku atd. atd. – je bezvadné. Stát si vyčíslil náklady, které to bude stát v hardware, software a jeho úředníky. Kolik to bude stát obce a kolik za to dostanou, v zákoně není. Budeme se o tom za chviličku bavit, až tady budeme projednávat změnu zákona o přestupcích.

Další přenesený výkon státní správy, bezvadný, co se připravuje – změna stavebního zákona, stavební řízení. Všechno to dáme dohromady – územní řízení, stavební povolení, EIA, zintegrujeme to atd. Bude to bezvadné...

Můj názor je, že to dopadne naprostou katastrofou! Protože zejména na menších obcích, kde dneska máme stavební úřady, které znají situaci a povolují, nebudou schopny takto složitý proces zrealizovat a bude se to všechno táhnout ještě delší dobu, než je tomu dneska. To je výkon státní správy, který nás čeká v oblasti stavebních úřadů.

Obecně bych to charakterizoval – narůstání administrativy, nárůst byrokracie, prodlužování lhůt. A dále – všechno je pořád složitější a složitější. Namísto toho, abychom to zjednodušovali, tak vymýšlíme nástroje, abychom složitější věci zvládli, tzn. projekty e-Sbírka, e-Legislativa atd. To není zefektivnění.

Pokud chceme, aby veřejná správa byla jednodušší, tak to nemůžeme dělat tak, že vymyslíme složitější nástroj na její ovládání a vyznání se v ní. Ale musíme ji samotnou zjednodušit! To je jediná možnost. To jsou věci týkající se státní správy, a řekněme, odst. 3.7. v Národním programu reforem.

Pak je tady ještě odst. 5.1., ten je úplně bezvadný, nazývá se "Efektivní veřejná správa" (a je tam ještě – "a kvalitní legislativní prostředí").

Jak tedy vypadá kvalitní legislativní prostředí a jak na něm pracujeme, vážené kolegyně, kolegové, všichni víte.

Vážený pane premiére, co nám dneska přichází z vlády a z Poslanecké sněmovny – jsem tady 5 let – nikdy to nebylo horší! Nikdy to nebylo horší! To už jsem si myslel, že už to horší býti nemůže, když už pan Bárta prohlásil, že vláda vlastně jenom něco připraví a je to takový podvozek; zákon, co přijde do Poslanecké sněmovny, a tam že oni ještě udělají. To byly Věci veřejné... Dneska to tedy nikdo veřejně neprohlašuje. Ale to, co se děje se zákony, které přicházejí z vlády, tak v PS z hlediska počtu pozměňovacích návrhů, je neuvěřitelné!

Upozorním ještě na jednu věc, o které mluvím strašně dlouho. Je nesmírně důležitá. Přesto na ni všichni kašlou! A to je, když vláda dává návrh zákona do sněmovny, tak k tomu dá důvodovou zprávu a dá tam text s vyznačením změn, kde poslanci se mohou dozvědět, co tam vláda mění. Když potom PS, která přijme třeba 25 anebo taky 80 pozměňovacích návrhů, projedná návrh zákona, tak samozřejmě Senátu nepošle žádný text s vyznačením změn! Ale pošle vládní text a k němu pošle 81 pozměňovacích návrhů. A 81 senátorů sedí, a samostatně nebo pomocí klubů a dalších a dalších pracovníků, kteří se tím živí, jak jsme efektivní, si dělá své změnové dokumenty, aby se v tom potom vyznali – a mohli případně navrhovat nějaké změny anebo je připomínkovat.

Není v silách předsedy Senátu; ani premiéra ani nikoho jiného, aby se toto změnilo. Přitom je to takto jednoduchá věc.

Všichni říkají: My nemůžeme, my na to nemáme peníze, my musíme šetřit. Tak prostě, my se prošetříme až k tomu, že nebudeme mít vůbec nic, až k té naprosté chudobě. Protože na tomto šetřit znamená, že všude jinde se vydává 5 – 10krát více peněz, jenom proto, že to někdo nedokáže zorganizovat. A dneska sociálně-demokratický premiér, sociálně-demokratický předseda sněmovny, sociálně-demokratický předseda Senátu – a stejně to nefunguje. Tak co tedy ještě víc udělat? Asi tam dát nějakého z ODS, nebo já nevím koho.

To je prostě věc pro mě nepochopitelná. Myslím si, že opět ukazuje na to, jak ta státní správa a veřejná správa prostě nefunguje, jak ty věci, napsané v tom národním programu, jsou jenom řeči. Jenom řeči. A skutek utek. Teď k té veřejné správě a kvalitní legislativě.

Ach jo… Podívejme se na tu historii, co jsme teď v poslední době zažili. Neuvěřitelně složitý a neustále zesložiťovaný systém kontrol. Duplicitní kontroly, triplicitní kontroly. Pořád někdo výkon veřejné správy a veřejné moci na úrovni obcí kontroluje. Úplně se v tom vyžívá, vymýšlí se pořád další a další kontroly, to znamená, největší podvodník je zastupitel a úplně největší potom starosta. To znamená, aniž by se to prokázalo atd., potřeba přijmout registr smluv, protože to vypadá hezky a mluví se o tom, kdo to propaguje, tak je nejpopulárnější. Potřeba poslat na obce NKÚ, protože to všude kolem je, byť to tak úplně není, a je to trošku jinak, a protože to vlastně je dobré, že NKÚ někam může, a hlavně my to potom můžeme vykázat a dostaneme v EU další kladnou čárku. Potřeba zesložitit zákon o zadávání veřejných zakázek a hlavně moc neumožnit potom případě odmítat například někoho, kdo už třikrát obci nezaplatil, protože by to bylo porušení zákona, protože do nové zakázky se to, že neplní starou zakázku, započítávat nemůže. Potřeba zesložitit EIU a udělat to tak. Potřeba znerovnoprávnit stát a obce, v případě vynětí ze zemědělského půdního fondu, protože v novém zákoně, který nám poslala vláda, je, že při vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, pokud je pod komunikací, tak pokud ta komunikace patří státu, tak stát neplatí. Pokud komunikace patří obci, tak prostě obec platí. Tak to dneska je, takhle je to bezvadné. Takový je ten vstřícný přístup.

Jinak to jsem vám zapomněl říct, co znamená ta efektivní veřejná správa. Efektivní veřejná správa znamená zjednodušení struktury a zvýšení skladebnosti. A potom jsou tam některé další věci, mezi nimi je např. i přiblížení veřejné správy občanům. To tam pořád je. Přiblížení. Přibližujeme, rušíme katastrální úřady, rušíme finanční úřady, rušíme další věci, které se dělaly. Dneska si na dvojce, obci druhého stupně, ani nevyřídíte pas, ani občanku. Ten člověk musí na trojku. Neuvěřitelná věc v době elektronizace! Tak to dneska vypadá a nikdo s tím nic nedělá, hlavně píšeme národní programy reforem. Bezvadné!

Pak tady mám teď další výborný nápad. Malá rozpočtová pravidla a velká rozpočtová pravidla. Zeptejte se na obcích, pane premiére, co způsobila malá rozpočtová pravidla z hlediska nárůstu administrace. To je neuvěřitelné! K čemu to bylo? Nikdo po tom nevolal, nikdo to nechtěl, až na pár výjimek. Teď si najednou někdo vzpomněl, že všechno musí všude viset, nejlépe na úředních deskách, které jsou pouze dálkově dostupné. To znamená, že se na to zase polovina lidí nikdy nepodívá, ale tak to děláme, protože na ty normální úřední desky by se to nevešlo. To by bylo přes celé náměstí v Telči. Takže se to musí dávat na elektronické desky, tam to všichni vyvěšujeme, tam to všechno visí. Nic se přitom nezměnilo, akorát lidé jsou naštvaní. Takže to je celé, co k tomu říkám.

Můj názor je, že dochází k postupnému rozvratu veřejné správy za fungování této vlády. Nemyslím si, že je to tak úplně vina sociální demokracie. Řekl bych, že jsou tady prostě jiní borci, kteří veřejnou správu nikdy neviděli, neví, jak funguje. Myslí si, že je to firma, a takhle to potom vypadá, že rozvrací normální veřejnou správu a normální zastupitelskou demokracii, tím, že to chtějí řešit jiným způsobem a jinak. Ono to nejde, protože zastupitelská demokracie tady je od toho, aby se to řešilo tím způsobem, jak je to dlouhodobě nastaveno, ale vy ten rozvrat umožňujete jako premiér. A to je ten problém. Nejste schopen se postavit za ty obyčejné starosty, obyčejné zastupitele, kteří kolikrát nasazují svůj krk a volný čas, děláte z nich podvodníky. Dopředu předpokládáte, že jsou to podvodníci, že je potřeba, aby všichni všechno prokazovali, ukazovali, atd. To znamená, nejde o žádnou efektivní veřejnou správu, nejde o žádné kvalitní legislativní prostředí. Jsou to jenom řeči, řeči a řeči!

Takže – co říct na závěr? Na závěr řeknu jenom to, že bych byl rád, kdyby toto projednávání národního programu reforem taky způsobilo, že se někdo bude zabývat tou reálnou situací a bude se zabývat vůbec tím, jak to dneska vypadá. Byl bych velmi rád, pokud by konečně ministerstvo vnitra a ministr vnitra měl tu pravomoc, že bez něj žádný ministr v oblasti veřejné správy, kam patří i státní správa, neudělá vůbec nic. Protože potom každý z nich si buduje svoje království, svoje císařství a dělá svoje blbiny. Takhle by to aspoň muselo být tak, že by ty blbiny musel schválit ministr vnitra. To se dneska neděje a ten, kdo na to doplácí, jsou občané a starostové a zastupitelé. A doplácí na toto ta republika. A pokud máme někam se dostat, tak to musí být tak, jak tady říkal včera pan Hlavatý, což je úplně unikátní, že města a obce budou opory této republiky. V současné době to nejsou opory, ale služky státu, s kterými si ten stát čím dál víc má snahu se bavit jenom po telefonu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji, dobré dopoledne. Vážený pane premiére, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já tady po tom emotivním projevu pana kolegy slibuji, že budu zaprvé výrazně kratší, klidnější. Mám jeden konkrétní dotaz.

V souvislosti s tím, že jsme tady na minulé, předminulé schůzi ukončovali druhý pilíř penzijního systému, já jsem se vlastně také ptala na to, co se bude dít dál. V tom národním… Resp. Evropská komise nám dlouhodobě vytýká, a teď si tady dovolím citovat, že Česká republika stále čelí výzvám, pokud jde o dlouhodobou fiskální udržitelnost, a to především kvůli očekávaným nárůstům ve výdajích na důchody. Přeloženo, prostě ten deficit důchodového systému se stále prohlubuje.

Já jsem si docela podrobně studovala práci té odborné komise, protože vláda na to reagovala, že založila odbornou komisi, která se bude tomuto problému věnovat. Takže jsem se dívala na práci odborné komise pro důchodovou reformu, jaké si vytkla cíle. Zatím jsem našla jediné dva konkrétní výstupy, a to je to, že navrhují přerozdělení důchodů mezi manžely, zadruhé, že ten odchod do důchodu by měl být nastaven tak, aby každý z nás trávil v důchodu čtvrtinu svého života, což ale zatím znamená jenom další prohloubení tohoto deficitu.

Takže ta moje otázka je, myslím, jasná, jednoduchá. Jestli jsou tedy nějaké jiné, tajné výstupy, nebo jak se vláda k tomu postaví, co připraví? Já jsem rozuměla tomu, že sociální demokracie měla zrušení druhého pilíře ve svém programu. Nicméně jsem stále očekávala, že k tomuto přistoupí až poté, co navrhne nějakou variantu, a to jsem zatím nezaregistrovala.

Děkuji.

Ono ještě odpoledne tady budeme mít konvergenční program. Tam asi se to bude týkat i tohoto.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan místopředseda Senátu Ivo Bárek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já také budu klidnější u tohoto mikrofonu, protože si myslím, že člověk už je také nějakým pamětníkem. Vzpomínám si na spoustu věcí za ty roky, které jsem zde prošel, spoustu vlád, spoustu předsedů vlád. Myslím si, že emotivní vystoupení pana senátora Vystrčila samozřejmě určitě je k věci, jsou věci, o kterých je potřeba debatovat. Naprosto souhlasím, že jsou některé záležitosti typu rozpočtových pravidel, které určitě zatěžují obce. A pokud si pamatuji, tak Senát a sociálně demokratičtí senátoři hlasovali pro to, aby se ta rozpočtová pravidla upravila. To znamená, myslím si, že to není věcí sociální demokracie. Myslím si, že spíš postupu Poslanecké sněmovny.

Samozřejmě, zda se jedná o rozklad veřejné správy, já si myslím, že započal za vlády pravice v té chvíli. Nechci se tady nějak vracet do minulosti, ale nechtěl bych tady komentovat vystoupení, nebo vládu tehdy, kdy vládl premiér Nečas a asi paní Nagyová z Úřadu vlády. Když jsem sledoval teď ty poslední věci a rozhovory, tak mě z toho mrazí v zádech, kdo vlastně řídil naši republiku. Ale do toho bych tady nechtěl sahat, do toho vstupovat.

Já jenom dvě poznámky, jak to tady vypadalo s legislativním postupem vlády za premiéra Nečase. Likvidace úřadů práce. Jak to vypadalo? Byl podán poslanecký návrh, vůbec to neprošlo nikým, zlikvidovány úřady práce. Dneska to tato vláda schytává a musí to nějakým způsobem řešit. Opět se do toho nebudu dál pouštět. Asi si na to všichni vzpomenete.

A možná ještě jedna věc, když jsme tady probírali tzv. Topolánkův batoh, tak legislativa tady vypadala tak, že sem přišel pan premiér, pravice tady vpravo navrhla, abychom se zákonem vůbec nezabývali. Tak to tady probíhalo. Takže dál bych se k tomu nechtěl vyjadřovat. Určitě bych k tomu také mohl mít emotivní výstup, ale myslím si, že to za to nestojí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a do rozpravy se hlásí pan senátor Jan Horník s přednostním právem. Paní senátorko, vydržte, myslím na vás. Prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já se musím zastat kolegy Vystrčila. Víte, kolega Vystrčil, který k nám přišel do výboru, tak si vzpomeňte dobře, to bylo ještě za předsednictví zrovna kolegy Ivo Bárka, že jsme mnoho těchto věcí diskutovali. On byl jeden z těch, který byl nespokojen z toho, jak vládne de facto pravice, jak nenaslouchá nám senátorům, jak nenaslouchá občanům.

Ono ale ne v bledě modrém provedení, ale teď to jde trochu do toho oranžového, já netvrdím, že to dělá sociální demokracie, protože sociální demokracie nevládne sama, tak nám zde přichází další nesmysly. Už to kolega Vystrčil zmiňoval. Poplatky za vynětí z půdy. No! My jsme to tady přece většinově napravili! Poslali jsme to do Poslanecké sněmovny a máme výsledek? Výsledek je to, že je podle mě naprosto neústavní postavení tohoto státu vůči samosprávám, protože to nejsou jenom obce, to jsou i kraje.

To přece není normální! A tady já se ptám, proč sociální demokracie jako největší partner více nepůsobí na ty své. Bohužel mě mrzí, že i tady máme kolegy z KDU-ČSL, kdy jejich lidé to prosazovali. To je špatně. Senát vždycky, aspoň těch posledních 5 – 6 let se snaží komunikovat a my mezi sebou.

To, co tady dneska řekl Miloš Vystrčil, tak řekl, nechci říct, že je to úplně většinové, ale skoro většinové mínění většiny z nás, kteří jsme tady už nějaký pátek, kteří třeba děláme v samosprávách. On to dneska naprosto jasně a přesně popsal. Kdo tomu úplně nerozuměl, tak se podívejte na steno. Bylo by dobře, kdyby se na steno podívali všichni ministři. A to teď není kritika sociální demokracie, je to kritika nás všech politiků, ať tady byly vlády jakékoli, tak jsme nebyli schopni se domluvit. Tento Senát se poslední dobou velmi dobře domlouvá. A taky zákony, nebo novelizace, které tady jsou, a od nás odcházející pozměňovací návrhy bývají i mnohdy akceptovány Poslaneckou sněmovnou. Tady je jiný, myslím si, že v Senátu je dneska trošku jiná situace než v Poslanecké sněmovně. Ale my tady přece nejsme pro žádné politické strany. My jsme tady právě pro ty občany, o kterých mluvil kolega Vystrčil. My jsme tady přece pro ty, kteří to mají v těch územích spravovat, což jsou zejména, a řekl to tady včera kolega Hlavatý, což jsou zejména obce a což jsou samozřejmě kraje.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane premiére, pane předsedající, neměla jsem v úmyslu původně vystupovat, ale po vystoupení pana předsedy našeho VUZP jsem se přece jen rozhodla, že se také připojím k určitému stanovisku k tomuto materiálu, který před námi leží.

Víte, materiál obsahuje obrovské množství oblastí, kterých se dotýká, a pravděpodobně bychom o něm mohli diskutovat velice dlouho. Myslím, že ke každé kapitole by tady mohla být nějaká připomínka.

Mně materiál, tak, jak jsem ho prošla, připadá velmi povrchní. Musím říct, že to není jenom státní správa. Musím říct, že to je třeba snižování energetické účinnosti, která je také zploštěna do opatření, která fakticky nebyla provedena. Celé je to - ten materiál – já bych řekla materiál pro materiál. Někdo nám řekl, že máme stanovit nějaké priority, tak my se s tím vyrovnáme a něco napíšeme. Papír to unese. Nezlobte se, ale mně to připomíná takové vládní materiály, které známe před rokem 1990. Byla bych nerada, abychom se uchylovali v rámci Evropské unie k takovémuto systému.

A teď ještě jednu poznámku k státní správě. Víte, žijeme v našem světě a to, co nám dává motivaci, to, co nás inspiruje, je srovnání, jak se jiné státy srovnávají, jak dokáží měnit systémy. Můžeme se od nich buď poučit v tom dobrém slova smyslu, nebo i v tom špatném slova smyslu, kde se něco nepodařilo.

Byla jsem v zastoupení VUZP delegována na jednání V4. Věřte, že na jednání V4, to je Maďarsko, Polsko a Slovensko, jsem se vůbec necítila dobře. Protože to, čím se prezentovaly tyto tři státy proti nám, bylo daleko posunuté ve prospěch občanů, ať už se to týká právě elektronizace, podávání žádostí, komunikace s lidmi. To všechno, musím říct, u nás zamrzlo, zaspalo a neposunujeme se dále.

Domnívám se, bohužel, že ministerstvo vnitra je obrovským, velmi významným ministerstvem. Ale státní správě jako takové se věnuje velmi malá pozornost. Státní správa, to není jenom zákon o státní službě. Státní správa – to jsou všichni úředníci právě na úrovni krajů, na úrovni jednotlivých obcí, kde dochází k největší komunikaci s občanem. Tam jsou obrovské rezervy z hlediska metodiky, z hlediska resortismu. To, co popisoval pan předseda výboru ohledně toho, jak jsou lidé honěni od úřadu k úřadu, jak máme nesjednocený systém státní správy, kde lidé neví, jestli mají jít na pověřený úřad, obec s rozšířenou působností, na základní obec, nebo jestli mají jet na kraj. Opravdu toto vůbec nemáme dořešené. Argumentujeme tady, že jsme efektivitu státní správy řešili tím, že máme zákon o státní službě. Nezlobte se, ten zákon o státní službě... 12 let trvalo, než jsme něco přijali. Musím říct, že jako poslední v rámci zemí, ze kterých jsme vstupovali do Evropské unie. To není velká chlouba. Naopak. Bylo to, řekla bych, až s odřenýma ušima.

Takže opravdu – pozornost státní správě není dostatečná. Zpráva, jak je deklarovaná, podle mě není dostatečně realizovaná; odpověď, která je tu pro Evropskou komisi, neodpovídá tomu, co by mělo být, jak bychom měli dále postupovat.

To samé – upozorňuji – snížení energetické náročnosti. Nechci zdržovat. Ale opravdu – ani tam nevidím, že prostor, který máme, který by měl být naplněn, je dostatečně naplňován. A teď to neříkám ani z pozice nějakého opozičního politika, ani koaličního politika. Říkám to věcně k materiálu, který tady před námi leží.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. S přednostním právem se hlásí pan senátor Petr Šilar. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobré poledne, pane předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové. Víte, že nepatřím mezi řečníky a nechodím k tomuto pultíku často. Ale přesto mi dovolte, musím zareagovat na vystoupení kolegy Vystrčila i kolegy Bárka.

Chtěl bych podtrhnout všechno to, co tady říkal kolega Vystrčil, protože si myslím, že už je to dlouhou dobu, co mnozí z nás – starostové, já tedy bývalý starosta dlouhodobě, kolega Vystrčil ty pocity, které mají starostové a my kolegové především ve venkovských oblastech. Třeba starostové z neuvolněných funkcí si úplně zoufají, protože neví, komu to říct. Říkají to nám většinou, senátorům, protože jsme nejblíž většinou. A vždycky to dostaneme schytáno, o tom, co tam v té Praze děláte za blbosti. Chtěl bych tady říci, že to není otázka, jestli vůbec je vláda pravice, nebo levice, protože si myslím, že v době, kdy vládla tzv. pravice, já to můžu posoudit na dvou ministerstvech, které znám velmi dobře, ministerstvo zemědělství, ministerstvo životního prostředí a MMR, tak vím, že kolega Vystrčil kritizoval zrovna tak své zemědělské ministry z ODS, právě třeba i kvůli tomu programu, i kvůli tomu zákonu o vynětí ze zemědělského půdního fondu.

Já chci říci k tomu jenom to, že nám nevládnou politici, ale vládnou nám úředníci. To je potřeba říct, že tady vládne autokracie, byrokracie úředníků, kteří se obklopí – každý politik, ať je z kterékoli strany, a to je nejhorší, a navíc to ještě dopadá vždycky dolů, až na toho posledního starostu v té obci. Ten úředník ještě dneska, když už neví kudy kam, přesvědčíme ho z omylu, nebo z některých věcí, že je to prostě špatně, tak se zaštítí Bruselem a řekne, že to takhle máme nařízené z Bruselu. To je normální, běžná praxe, se kterou se setkáváme na všech úřadech.

Mimo té arogance a mimo těch věcí, které prostě ti úředníci, kteří mají moc a mají kulaté razítko, jak já říkám, tak nám prostě vládnou. Tady je potřeba se proti tomu důrazně postavit. Jestliže tady před sebou máme dokument o programu reforem, tak by bylo potřeba, aby v tom programu reforem, kde mně chybí zásadní, důležité věci, a to je otázka, jak všechny ty krásné řeči, které tady máme napsané ve všech reformách, v programu reforem a ve všech koncepcích, aby tam bylo jasné napsané, kdo to zařídí, jak to udělá, pokud možno ještě termín, do kdy to bude nějakým způsobem plněno. A potom ať se to kontroluje, ne ať se kontrolují ti starostové za každý program, ale ať se kontrolují ti úředníci, kteří to měli zařídit, aby to nějakým způsobem fungovalo.

Celý ten program reforem je úplně k ničemu, když nebudeme vědět, kdo to zařídí, jak to udělá, a někdo, kdo si za tím bere odpovědnost. Zatím to jsou všechno jenom krásné řeči. My už tady přijímáme spoustu dokumentů, které jsou vždycky krásné, bereme to na vědomí. Potom skutek utek. Takže, prosím vás, já bych chtěl připojit, jestli Havlíček řekl jeden citát o vlastenectví, tak bych rád parafrázoval jeho řeč, aby nám toto povídání a toto krasořečení z huby do rukou přejíti ráčilo.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Já mám jenom 2 poznámky. Ta první je, že nedělám a pevně věřím, že nikdy nebudu dělat to, abych někomu vytýkal, že mě nebo kohokoli jiného kritizuje, jenom proto, že on nebo jeho strana někdy předtím udělali obdobnou chybu.

Kdybych to měl uvést na příkladu, pokud jednou ministr financí za ODS, já věřím, že se toho zase někdy dočkáme, by rušil finanční úřady, tak bych nikdy nevytýkal ani panu Hlavatému, ani Andreji Babišovi, že ho to kritizuje, protože, a neuváděl bych argument, že ho nemá co kritizovat, protože je rušil také. To tak není a nemělo by být. Přece není pravdou, že nemáme právo někoho kritizovat jenom proto, že strana, ve které jsme, kdysi předtím udělala chybu. Jestli bychom takto měli postupovat, tak to si myslím, že by nebylo dobře.

A druhá věc, která je takovým obecným závěrem. Z toho stavu, ve kterém se dneska nacházíme. Zastupitelská demokracie je založena na důvěře, na důvěře toho, že ti lidé v tom místě jsou schopni si zvolit dobré zastupitele, a to dobrého starostu, a že ten primárně má zájem na tom, aby ta obec fungovala, aby se tam těm lidem dobře žilo.

To, co se dneska děje, je, že tady začíná vítězit teze, nebo princip, že je zastupitelská demokracie a vůbec ten systém zastupitelské demokracie potřeba založit na nedůvěře v zastupitele a ve starosty, kteří jsou voleni zastupitelem. A to si myslím, že je naprosto chybné, že je nejvyšší čas to zastavit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan místopředseda Senátu Ivo Bárek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já určitě pana senátora Vystrčila, prostřednictvím vašeho, pane místopředsedo, znám velice dobře. Velmi si cením toho, jak pracoval ve výboru. Je naprostou pravdou, že ať tam byl ministr za tu či onu vládu, tak opravdu velmi významně kritizoval postupy i své vlády i svých ministrů.

Já jsem nebral tu kritiku ze své pozice, že něco kritizuje, ale spíš to, že si pamatuji, že to jeho vystoupení vypadalo, že teď za rok a něco se tady zhroutil komplexní systém, že něco nefunguje. Samozřejmě, je spousta chyb. Naprosto souhlasím, že je potřeba s nimi něco dělat. Ale myslím si, že je to obecný problém, ale vztahovat to jenom k této vládě, si myslím, že to není správný postup. Myslím si, že těch chyb se tady udělalo spoustu. Souhlasím s tím, ať se nedělají dál. Ať se o tom debatuje. Ale ať to vystoupení má smysl v tom, že to nevypadá tak a že těm voličům to teď takhle říkám, že tady rok a půl je totální kolaps. Myslím si, že výsledky o tom nevypovídají, není potřeba si tady takhle honit triko.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. A do rozpravy se již nikdo nehlásí... A! Hlásí! Překvapivě, pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Nebojte se, nebudu nikoho napadat, ani minulou vládu, ani tuto vládu. Jenom řeknu jednu poznámku, ke které tady došlo. Ta první záležitost, které jsme se dopustili, myslím, že je čas to zmínit, byla ta, která se týká mimořádně toho, že vy si tady můžete dneska povídat, co chcete, ale David Rath má dneska vyslechnout rozsudek, takže to bude headline, vaše povídačky tady nebudou nikoho zajímat, to jenom aby vám to bylo jasné, že tady se nikam nedostanete. To zaprvé.

David Rath by ovšem nestál dnes před soudem, kdybychom svého času, a vůbec nebudu hodnotit, kdo to byl, jak to bylo, neprovedli onu reformu veřejné správy, jednak vznik krajů byl první příčinou obrovských problémů, které dnes řešíme. My vzpomínáme, teď jsem o tom hovořil s panem náměstkem Mlsnou v souvislosti s přestupky, na okresní úřady, kdy to bylo tak, že když stát něco vymyslel, a že 166 náměstků ministrů toho vymyslí opravdu hodně, tak to dostal okresní úřad, ten si dal do rozpočtu peníze na tu novou činnost a příští rok dostal... Měnily se územní plány, tak on pro ty malé obce to dělal, protože ony to neuměly. Dnes je to tak, že cokoli se odehraje, tak vždycky je v zákoně napsáno takové to hnusné slovo "ORP", což je obec s rozšířenou působností, česky řečeno okresní město. Takže okresy zůstaly, ale bez okresních úřadů, a na okresní města se valí všechny ty agendy, které si kdo kdykoli vymyslí. Samozřejmě bez peněz. Bez peněz. Registr přestupků je výborná věc, ale já budu muset najmout nějaké lidi, kteří do něj budou dávat údaje. Interní auditoři, to je výborná věc, ale místo jednoho budu mít čtyři podle návrhu zákona. Čtyři! To jsou asi 4 miliony korun ročně. Co budou dělat 8,5 hodiny, mi absolutně není jasné. Protože skoro všechny obce do toho padnou, protože tam jsou kritéria 250 milionů rozpočet, počet obyvatel, blablabla... Ale nejsou společná. Ale stačí, když ta obec splňuje jedno kritérium, a má 4 auditory. Protože kdesi sedí kdosi, který si myslí, že je to tak správně, je zaujatý svojí úzkou agendou. A myslí si, že nikdo nedělá nic jiného, než že se zabývá tím, co on navrhuje. A každé ministerstvo, a to je to, co já kritizuji, a nesouvisí to s žádnou vládou, ani minulou, ani současnou, je to objektivní skutečnost.

Ministerstvo vnitra zcela rezignovalo na koordinační činnost. Jednotlivá ministerstva si dělají absolutně, co chtějí, bez jakékoli koordinace, dokonce už ani se zastupitelstvím nekomunikují. Obrací se rovnou na úředníky v přenesené působnosti. Na druhé straně zjistíme, že sněmovna přijala zákon, vzpomeňte si, pamětníci, o tom, že malé děti nebudou, když rodiče nezaplatí za popelnici, tak v 18 letech jim přijde neuvěřitelná faktura. Teď se to sněmovna pokusila, tu blbost od začátku, ke které nikdy nemělo dojít, napravit. Takže to zkusíme, že už to tedy ony platit nebudou. Ale zase z toho bude další a další administrativa. Kdyby ta blbost nikdy nevznikla... A takhle musí Senát posuzovat zákon! Jestli ten zákon, bez něj budeme žít úplně stejně, jako jsme žili včera, tak ho zřejmě na nic nepotřebujeme.

Já jsem si teprve dnes, přiznávám se, přečetl zákon o pyrotechnických výrobcích. Zkuste se do něj někdo podívat. Asi málokdo z vás se tím zabýval, protože vám to připadá, že vás to nezajímá. Bylo snad v této republice hromadné úmrtí při ohňostroji při nějaké akci profesionální? Nebylo. Problém je možná ohňostrojařů, kteří na Silvestra místo toho, aby sebrali ty peníze a udělali velký ohňostroj, tak si to každý koupí, občas to někomu utrhne prsty, ale nic dramatického se také nestalo. A o tom ten zákon zase není. Je to jenom zase administrativa, hlášení, administrativa.

U těch malých dětí to dopadlo tak, že naprosto paradoxně, pane premiére, sněmovna odsouhlasila, že o odpuštění poplatku, což vy dobře víte jako bývalý ministr financí, že poplatky jsou daně.

A řídí se - tehdy zákonem o správě daní a poplatků, dnes daňovým řádem, nemůžou být v samostatné působnosti, nemůže zastupitelstvo rozhodovat o tom, jestli je někomu odpustí, nebo neodpustí. Je to naprosto evidentní. A je to proto, že přenesená a samostatná působnost se slily do takové bramboračky. Ani ministerstva často vůbec netuší, jestli je to v přenesené, nebo v samostatné, a to je to, proč já léta bojuji za oddělený model. Vím, že jsou příznivci odděleného modelu, spojeného modelu, ale ukázalo se, že ten spojený model je z mnoha důvodů nepraktický. Například když spadne registr řidičů, tak kdo si myslíte, že je idiot? Myslíte si, že ministr vnitra? Nikoli, primátor.

Takže to jsem chtěl jenom naznačit, abychom se dali cestou, kde bude každému jasné, občanovi je totiž úplně jedno, když jde na úřad, jestli je to přenesená, on to ani neví, ale já sedím tam a ministr sedí v Praze. Ke mně on si dojde, protože to má 50 metrů, tak vtrhne do mé kanceláře, kde jsou dveře opravdu doslova otevřené, začne mi vykládat, jaké jsem hovado, že tam čekal a ono to spadlo.

Takže nad tím je třeba se zamyslet, pane premiére, a vrátit ministerstvu vnitra tu kompetenci, kterou mělo, aby jednotlivá ministerstva byla povinna konzultovat své nápady. A úplně nejlepší by bylo, kdyby ministerstva si ty své nápady také zaplatila. Protože samozřejmě všechny ty agendy, které dostáváme, s nimi žádné peníze nepřichází. S nimi přichází jenom další a další úkoly. A už ani není ty lidi kam posadit, natož je získat. A není úplně jednoduché, mimochodem, my naštěstí ty 4 auditory mít nebudeme, protože v Ústeckém kraji 4 tak vzdělané odborníky ani nenajdeme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A opět se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Pardon, ale s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane premiére, vážený místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Dovolte mi, pane předsedající, abych se ohradil přes vás senátoru Kuberovi, protože já tady opravdu nevystupuji z toho důvodu, aby mě někde nějaká média zaznamenala. Já to nepotřebuji. Já jsem víc jak 25 let starostou. Nevím, jestli to udělala média, nebo občané. Já je nepotřebuji. Je vaše věc, jestli vy je potřebujete. Vy jste jenom tento týden vypustil takových unikátních řešení na problémy tohoto státu, že jste se objevil dvakrát v Seznamu na titulní stránce. Dneska jste nám dvakrát řekl o zákoně o ohňostrojích. Teď znova opakovaně.

Já bych doporučil předsedajícím, kdyby byli rychlejší, tak, jak vždycky byl rychlý váš kolega, Přemek Sobotka. Ten totiž se moc neptá, jestli ještě někdo chce vystupovat. Vy jste moc slušní a kolega Škromach teď byl a dal prostor, protože kolega Kubera byl někde mimo, nesledoval rozpravu. Pokud mám zprávy, tak byl obklopen novináři, protože zase měl možná nějaké speciální řešení na nějakou problematiku tohoto státu, ale přišel na poslední chvíli a stačil se bohužel přihlásit. My už jsme tuto věc, kde jsme asi vše potřebné projednali, mohli mít za sebou. Pan premiér se k tomu mohl vyjádřit, mohl se k tomu vyjádřit zpravodaj a mohli jsme jít na další bod. Jardo, mrzí mě to, ale musel jsem to říct.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A opět s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jen poznámku. Nebyl jsem nikým obklopen, protože tady skoro žádní novináři nejsou, oni jsou všichni na tom procesu s Davidem Rathem. To zaprvé. A za druhé, víte, v době mediální techniky, pane senátore, prostřednictvím nálezů Ústavního soudu, vaším, hovořím jenom k senátorovi, aby to nebylo snad na veřejnost, ony existují takové televizní monitory. Já dokonce mám taková zařízení, že můžu stále sledovat ČT24, takže jsem vás, zejména pana senátora Vystrčila, velmi zaujatě poslouchal. A proto jsem přišel. A kdy jsem přišel a kdy se přihlásím, při vší úctě, pane senátore, je moje věc. Stejně tak jako jaké návrhy přednesu, nebo nepřednesu je také moje věc. Vy si o tom můžete myslet, co chcete, je to vaše svaté právo. Ale to je tak všechno, co s tím můžete udělat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se opět do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Já bych v podstatě vystupovat už nemusel, ale nechci, aby v tom pan kolega Horník zůstal sám. Takže tady řeknu takové dvě, možná tři věci. První je, že určitě platí, že existuje alespoň jeden senátor, který nevystupuje u tohoto pultu proto, aby to zaznamenala média, nebo zejména média, nebo další nějaké sdělovací prostředky. To je první věc.

Druhá věc – byť jsem pozorně poslouchal, co říkal pan senátor Kubera, tak z toho, co říkal, mi pořád plyne, že možná je potřeba tady říci, že by bylo dobré, kdyby, když se senátoři hlásí do rozpravy, tak tomu bylo tak, že tu předchozí rozpravu slyšeli. A případně opravdu pozorně poslouchali. Protože když tomu tak není, tak potom některé věci zaznívají opakovaně. Možná se to někdy děje úmyslně, pokud to tak v případě pana senátora Kubery bylo, tak se omlouvám. Ať si tu připomínku nebere tím pádem osobně, prostřednictvím pana předsedajícího mu to takto sděluji.

A třetí věc – ta je složitější, ale byla tady zmíněna. Spojený model a oddělený model veřejné správy. Oba mají výhody a nevýhody. Můžeme se o tom bavit. Co ale určitě platí, určitě platí, pokud se poslanci této země dohodli na nějakém řešení, tak to nejhorší, co může být, je, když to řešení, které jsme přijali, budeme neustále a dokola zpochybňovat. Protože to potom nebude fungovat.

To znamená, jestli má vzniknout nějaká debata, tak se o tom bavme někde na nějakém fóru, znova tu otázku otevřeme, udělejme seminář, na kterém třeba nebudou novináři, ale jako pořád říkat, že je to blbě, a žádný další krok neudělat, nám v ničem nepomůže.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se pana premiéra, zda si přeje vystoupit k tak obsáhlé rozpravě, která tady proběhla? Přeje si, takže prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Mě tedy překvapilo to rychlé, náhlé, nečekané ukončení rozpravy. Ale budeme se s tím muset nějak všichni vypořádat.

Já samozřejmě děkuji za tu rozpravu, nicméně musím říci, že se hodně dotýkala zákonů, které nejsou předmětem toho národního programu reforem, ale dotýkala se zákonů, které se zejména vážou na činnost obcí a měst.

Já jako člověk, který řadu let seděl v zastupitelstvu města, které nemá příliš mnoho obyvatel, má něco kolem 6 tisíc obyvatel, se dokáži vcítit do pozice starosty, radního, zastupitele, který se musí vypořádávat s novou legislativou. A musím tady říci, že připomínky a názory, které uplatňuji při tvorbě nové legislativy, nejenom jako poslanec, ale také jako člen vlády, jsou na straně obcí. A musím říci, že vítám stanoviska Senátu, pokud tato stanoviska Senátu směřují k tomu, že se administrativní tlak omezuje nebo snižuje.

Souhlasím s tím, že ministerstva jsou schopna vymyslet úplně cokoliv. Vítám podnět pro ministerstvo vnitra, budu o tom s panem ministrem na základě dnešní rozpravy v Senátu mluvit, protože si myslím, že by ministerstvo vnitra mělo být v tomto směru razantnější a mělo by trvat na připomínkách zásadního charakteru v rámci připomínkového řízení, pokud návrhy jednotlivých ministerstev znamenají nové administrativní náklady do kraje nebo obce, aniž by současně na to ministerstvo financí poskytlo finanční prostředky. Myslím si, že to je role, kterou by mělo ministerstvo vnitra sehrávat, protože nikdo jiný tuto roli nesehraje. Tak jak dnes běží procesy ve státní správě a probíhají připomínková řízení k jednotlivým návrhům zákonů, tak ministerstvo financí jenom zajímá, jestli to má dopad na státní rozpočet. Ve skutečnosti se příliš nestará o to, jestli to má dopad na kraje a už vůbec se většinou nestará o to, jestli to má dopad na obecní rozpočty. Musí tady být jeden úřad, ministerstvo, jehož zástupce sedí na vládě a má možnost až do poslední chvíle uplatňovat tyto připomínky. A tuto roli by mělo plnit ministerstvo vnitra. Souhlasím s tím a určitě požádám pana ministra vnitra Chovance, aby tuto roli plnil důsledněji, a aby ji eventuálně plnil důsledněji ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou nebo se Senátem, protože jak ve sněmovně, tak v Senátu sedí lidé, kteří mají zkušenost z komunální politiky a jsou schopni tyto věci posoudit.

Určitě tady souhlasím, za tento podnět děkuji.

Bude mě určitě zajímat na ministerstvu financí, co se děje s finančními úřady, protože v minulosti to bylo tak, že zrušení finančních úřadů se nedalo udělat bez změny zákona, tak před několika lety došlo ke změně zákona, kde toto zmocnění už přešlo na ministerstvo financí, to znamená legislativa už do toho nemůže mluvit, a vlastně do toho nemluví ani vláda, protože proces změny struktury finančních úřadů přes vládu nešel. A určitě mě bude zajímat, co se teď odehrává z hlediska finančních úřadů a jaké to bude mít důsledky z hlediska dostupnosti veřejné správy. Dlouhodobě zastávám názor, který zopakuji i teď tady. Pokud jsme provedli reformu veřejné správy, zřídili jsme kraje – k tomu se možná ještě vrátí – a zřídili jsme trojkové obce, tak podle mého názoru státní správa, teď nemám na mysli přenesenou státní správu, ale mám na mysli výkon státní správy, tak kontaktní místa by měla být soustředěna na trojkových obcích. Myslím si, že to je přirozený uzel, kde by kontaktní místa státní správy měla být zastoupena, tak aby se lidé fyzicky mohli se zástupcem státní správy v trojkové obci setkat.

Když jsem byl ministrem financí, tak jsem také rušil některé finanční úřady, ale vždycky jenom na obcích nižšího stupně. To znamená, že za dobu, kdy jsem byl ministrem financí, nezrušil se žádný finanční úřad, který by byl v trojkové obci, prostě proto, že se domnívám, že trojkové obci takovéto zastoupení patří, byť počet trojkových obcí je možná o něco větší, než původně vláda zamýšlela. Ale totéž se týká i krajů. I počet krajů v ČR je o něco větší, než původně zamýšlela Zemanova vláda, když návrh předkládala. To byl potom spojený lobbing poslanců z menších regionů, kteří prosadili 14 krajů v ČR. Myslím si, že bychom vystačili docela dobře i s osmi kraji v ČR. Ale jsem přesvědčen a tom, že bez krajů bychom se z hlediska racionální organizace veřejných služeb v naší zemi neobešli. Myslím si, že nebylo udržitelné, abychom dlouhodobě tady měli okresní úřady, protože je mnohem racionálnější řešit střední školství, dopravní obslužnost, údržbu komunikací, zdravotnictví na úrovni o něco větších celků, než je okres, to znamená na úrovni krajů, protože tady existují určité sítě, kdy je racionální, aby správa probíhala na vyšší úrovni, než byla úroveň okresu. Ale počet krajů racionálně stanoven nebyl. Je to výsledek politického rozhodnutí, politické debaty. Kdyby to bylo rozhodnutí zcela racionální a ekonomické, tak by zřejmě počet krajů byl menší.

Totéž se týká trojkových obcí. Ale když už jsme se jednou rozhodli a máme 14 krajů a máme něco přes 200 trojkových obcí, měli bychom mít tu odvahu, aby na této úrovni byly odpovídající pravomoci. A myslím si, že úroveň daňové správy by měla být v kontaktu minimálně s úrovní trojkových obcí, pokud to je odůvodnitelné a pokud to je alespoň trochu racionální.

Tolik jenom velmi stručně některé reakce. Nebudu určitě reagovat úplně na všechno, ale musím říci, že v některých otázkách jsem měl podobný názor jako Senát. To se týkalo například pozměňovacího návrhu, který byl k oblasti výkupu, vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Myslím si, že bylo naprosto racionální, aby režim, který byl uplatněn u státních komunikací, byl uplatněn na základě pozměňujícího návrhu, který byl přijat v Senátu, do obecních komunikací, ale ne vždycky názor předsedy vlády při hlasování v Poslanecké sněmovně o pozměňujících návrzích Senátu převáží a vyhraje. Ale jsem také rád za ta slova, která tady zazněla, že se totiž nacházíme v období kdy lze racionálně vést debatu o pozměňujících návrzích Senátu ve sněmovně, kdy paušálně návrhy Senátu nejsou odmítány a kdy velmi často v situaci, kdy Senát návrh zákona rozumným způsobem opraví, bez ohledu na nějaké politické konotace návrh Senátu získává v Poslanecké sněmovně podporu. A myslím si, že to je rozumná úroveň vztahu mezi oběma komorami.

A úplně poslední poznámka. Byla tady velká stížnost na podobu, v jaké dostává Senát návrhy zákonů z Poslanecké sněmovny, že tam nejsou vyznačeny změny. Nevím, jestli je to nějaké zhoršení oproti stavu, který tady byl předtím, jestli někdy v minulosti tyto změny byly vyznačovány. Pokud nikdy nebyly, tak si myslím, že to je sdílená odpovědnost všech politických garnitur, které se vystřídaly ve vedení Senátu. Bez ohledu na to, že dnes je ve vedení Senátu sociální demokrat, je to myslím jenom otázka nějaké racionální dohody mezi komorami. A myslím si, že to je věc, do které se vláda snad ani nemusí plést z hlediska toho, aby byla dosažena nějaká dohoda mezi komorami, v jaké podobě senátoři dostávají příslušné návrhy zákonů k tomu, aby se v nich mohli lépe zorientovat a přesně byli schopni identifikovat, k jakým změnám na půdě Poslanecké sněmovny došlo.

Tolik jenom několik poznámek. Nicméně musím znovu konstatovat, že velká část debaty se odehrála mimo změny, které přináší na Národní program reforem. A jestliže Národní program reforem mluví o tom, že byl přijat zákon o státní služby, myslím, že to je zcela namístě, protože tento zákon tady v minulosti přijat nebyl. Mohl být v minulosti už opakovaně uveden do praxe, nikdo to nikdy neudělal. To znamená, že Česká republika v době, kdy přišla naše vláda, žádný zákon o státní službě účinný neměla. My jsme toto rozhodnutí učinili, přijali jsme omezení ještě v době mandátu této vlády, "nepřekopli" jsme to až na nadcházející vládní garnitury. Budeme se muset vypořádat s implementací tohoto zákona v rámci mandátu této vlády, ale myslím si, že uděláme práci, ke které tady v uplynulých letech nebyl dostatek politické odvahy.

Stejně tak jsme museli přijmout rozhodnutí o novele EIA z hlediska stavebního řízení. O tom tady bylo dost řečeno v rámci rozpravy, o komplikaci stavebního řízení. Rozhodnutí o EIA bylo po České republice požadováno několik let. Vždycky přišla nová vláda, dostala upozornění ze strany Evropské komise, že nemáme harmonizovaná pravidla pro posuzování vlivu na životní prostředí. Všechny vlády to ignorovaly a my jsme se dostali do situace, kdy už to prostě nebylo možné dále ignorovat a tuto změnu jsme museli schválit tak, aby ČR mj. byla schopna splnit podmínky pro schválení operačních programů a nepřišli jsme o další stovky miliard korun jenom proto, že jsme si nebyli schopni během pěti, šesti let upravit naši národní legislativu. To, že to samozřejmě vyvolá následně změny a že to bude znamenat větší nároky pro posuzování vlivu na životní prostředí, je zřejmé, ale my k tomu nepřistupujeme pasivně. A chci jenom připomenout, že se připravuje novela zákona o stavebním řízení, a jsem přesvědčen o tom, že to umožní zkrácení povolování staveb. A připravuje se zákon o zadávání veřejných zakázek. Opět jsem přesvědčen, že by tam měly převážit racionální přístupy z hlediska organizace veřejných zakázek, aby vůbec bylo možné v naší zemi ještě něco v rámci veřejného sektoru vysoutěžit, protože změny, které byly přijaty v minulých letech, vedou v řadě ohledů spíše k tomu, že jsme schopni soutěžit neomezeně dlouho, ale nejsme schopni investovat veřejné peníze v nějakém racionálním citu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane premiére a požádal bych pana zpravodaje o vystoupení a o návrh na usnesení. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji. Nejprve bych provedl závěrečné zhodnocení tohoto materiálu. Jak jsme slyšeli, materiál prošel třemi výbory. Všechny výbory navrhují, abychom materiál vzali na vědomí.

Chtěl bych ještě říci, že v diskusi vystoupilo osm senátorů, někteří opakovaně. To je ode mne všechno.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Přistoupíme nyní k hlasování o tomto návrhu. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru. Předpokládám, že pan premiér souhlasí, pan zpravodaj také souhlasí. (Oba souhlasili.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 22 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu premiérovi, děkuji i panu zpravodaji. A my se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Ivo Bárek.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším bodem před polední přestávkou je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 101

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 101. Prosím pana ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, kterého v Senátu vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění a dalších souvisejících zákonů, který v souladu s programovým prohlášením vlády posiluje dozor a veřejnou kontrolu nad finančními toky veřejného zdravotního pojištění a dále zvyšuje efektivitu a transparentnost systému.

Navrhované změny se týkají zejména problematiky zveřejňování smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb, poskytování informací zdravotních pojišťoven dotčeným ministerstvům nebo právní úpravy pro výkon funkce ředitele a členů orgánů zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven.

V souvislosti s efektivním využíváním zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění obsahuje návrh ustanovení týkající se např. zákazu náboru pojištěnců zdravotními pojišťovnami prostřednictvím třetích osob nebo zrušení ztrátového zajišťovacího fondu.

Předloženým návrhem je také posilováno posilování pojištěnců a jejich nároků vyplývajících z účasti na systému veřejného zdravotního pojištění. To se týká např. flexibilnějšího výběru zdravotní pojišťovny. Tu bude sice možné i nadále změnit pouze jednou za 12 měsíců, ale tato změna bude nově umožněna již k začátku každého kalendářního pololetí a nikoliv, jako doposud, pouze až k začátku následujícího kalendářního roku.

V rámci projednávání vládní předlohy v Poslanecké sněmovně byla přijata celá řada pozměňovacích návrhů rozšiřujících původní návrh. Novela tak zavádí jako hrazenou službu očkování proti pneumokokovým infekcím u pojištěnců starších 65 let, nebo například předpokládá, že o sloučení zdravotních pojišťoven bude rozhodovat vláda na základě vyjádření ministerstva zdravotnictví a ministerstva financí.

Další pozměňovací návrhy přijaté Poslaneckou sněmovnou se týkají usnadnění procesu uzavírání smluv se zdravotními pojišťovnami v souvislosti s tzv. převody praxí mezi lékaři, zavedení klasifikace akutní lůžkové péče, a to v souvislosti s projektem DRD Restart, zpřesnění pravidel pro tvorbu seznamu zdravotních výkonů nebo úpravu pravidel pro přijímání úhradových vyhlášek.

Na půdě Senátu byl návrh minulou středu projednán výborem pro zdravotnictví a sociální politiku a také ústavně-právním výborem. Oba výbory doporučují Senátu návrh schválit ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, předložený návrh je jedním z opatření, která mají zvýšit efektivitu a transparentnost systému veřejného zdravotního pojištění, a proto věřím, že jej podpoříte také v následném legislativním procesu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 101/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Plaček.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 101/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Šromová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jak zde již bylo řečeno, předloha představuje soubor čtyř návrhů zákonů, který tvoří novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, novela zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, novela zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách a novela zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Hlavní cíle této novely a hlavní body zde již shrnul pan ministr, takže se nebudu opakovat. Možná vyzdvihnu ještě některé body, které zde nezazněly.

V novém návrhu v zákoně o veřejném zdravotním pojištění se například upřesňují povinnosti pojištěnců po jejich návratu z dlouhodobého pobytu v cizině. Také se stanoví, že narozené dítě bude pojištěno u zdravotní pojišťovny, u níž je pojištěn otec dítěte v den jeho narození v případě, že matka dítěte není zdravotně pojištěna. V § 15 se zde také vymezují podmínky pro poskytnutí hrazených zdravotních služeb v souvislosti s IVF. Novela se také zabývá způsobem úhrad poskytovatelům zdravotních služeb. Řeší samozřejmě i otázky úhradové vyhlášky, mimo jiné nově ukládá SÚKLu provádět hloubkové revize maximálních cen léčivých přípravků v intervalu nejméně jedenkrát za pět let, doposud to byly roky tři. Nově zde např. zakotvuje, že navrhovatelem výběrového řízení před uzavřením smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb může být též obec.

Otázky podmínek slučování zdravotních pojišťoven zde již také byly zmíněny.

Krátce aspoň k legislativnímu procesu. Návrh zákona vláda předložila Poslanecké sněmovně 7. ledna 2015. První čtení se konalo 11. února 2015 a poslední třetí čtení proběhlo 19. června 2015. Sněmovna nejprve vyslovila souhlas se stažením čtyř pozměňovacích návrhů poslance Vyzuly a poté schválila návrh zákona, ve znění celkem 38 pozměňovacích návrhů, kdy v hlasování z přítomných 164 poslanců pro návrh zákona hlasovalo 147 poslanců, jeden byl proti.

Zdravotní výbor projednal na své 8. schůzi konané dne 15. 7. tento návrh zákona a v podstatě vydal usnesení k tomuto senátnímu tisku č. 101. Po odůvodnění MUDr. Svatopluka Němečka – ministra zdravotnictví zpravodajské zprávě senátorky Aleny Šromové a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a za druhé určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Šromovou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ano, vidím ho. Pan senátor Plaček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné brzké odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Návrhem tohoto zákona se velice podrobně taktéž zabýval ÚPV a závěr zmínil již pan ministr. Nicméně dovolte mi, pokud možno budu stručný, přesto se k projednávání vyjádřím.

Dovolím si nejprve odcitovat hlavní pozitiva, která jsme na ÚPV maximálně oceňovali. Některá zazněla, některá se teď budou možná opakovat, ale budu opravdu stručný.

Návrh zákona řeší převody praxí. Je to po dlouhé době, řekl bych, konečně záležitost, která se tímto vyřeší. Řeší možnosti přestupů pojištěnců k jiné zdravotní pojišťovně, které doposud jsou pouze k 1. lednu daného roku. S tím, že pojištěnec se musí přihlásit k 30. červnu předcházejícího roku. Zavádí se možnost přestupů stále jednou za 12 měsíců, nicméně ve dvou různých termínech. K 1. lednu a k 1. červnu. Vždy s podmínkou, že se pojištěnec přihlásí k poslednímu dni předcházejícího čtvrtletí. Zavádí úhradu z veřejného zdravotního pojištění pro seniory starší 65 let, co se týká očkování proti pneumokokům. A taktéž zavádí možnost úhrady protonové léčby s tím, že by záležitost mohla odblokovat problémy VZP při jednáních s Protonovým centrem Praha. ÚPV se také zabýval nejenom faktickou stránkou návrhů, ale také legislativně právní. A bohužel v průběhu legislativního procesu v PS s přijímáním pozměňovacích návrhů došlo k určitým možným potenciálním kolizím, které by mohly souviset s datem účinnosti tohoto zákona. Jedná se především o záležitost dohodovacího řízení, kde se dohadují úhrady za zdravotní služby a způsoby regulace. Toto dohodovací řízení v současné době probíhá a má povinnost ukončit buď dohodou či nedohodou toto jednání 121 dní před koncem kalendářního roku. Tedy do 31. srpna. Pokud dojde k nedohodě, pak včetně dohod zvážit dohody i nedohody ministerstvo zdravotnictví a vydá úhradovou vyhlášku. Podle této nové právní úpravy by mělo dohodovací řízení skončit k 30. červnu a pak na základě dohody či nedohody vydává ministerstvo zdravotnictví vydává tzv. úhradovou vyhlášku do 31. října. V čem je problém? Ve chvíli, kdy účinnost zákona v průběhu měsíce srpna, má být 15 dní po vyhlášení, tak v tuto chvíli dohodovací řízení stále ještě probíhá a je v legitimním očekávání účastníků, aby proběhlo. Je otázkou, zda by nová právní úprava měla přednost před stávající.

Další záležitost. To se týká časů obdobného, pokud by účinnost zákona byla v jiný kalendářní den než první v daném měsíci. Týká se to náhrad, ze kterých se doposud platí zdravotní pojištění. Tam vyměřovacím základem je kalendářní měsíc a ve chvíli, kdy by účinnost byla někdy v průběhu daného kalendářního měsíce, není zřejmé, který kalendářní měsíc by byl směrodatný pro změnu, která se tady navrhuje. Nicméně základem návrhu je směr transparence. Dovolte mi říci, že to už se tady stává pojmem. Chceme být maximálně transparentní a vnímám tady zákon, že zdravotníci jsou první v řadě, jsou předvojem, kteří budou ukazovat směr transparence v dalších oblastech. Jsem přesvědčen o tom, že transparentní by měli být všichni příjemci z veřejných finančních zdrojů. Takže předpokládám, že dnes jsou to poprvé zdravotníci, protože na základě tohoto zákona se budou zveřejňovat smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Tyto budou účinné až po zveřejnění, kde pojišťovna má 60 dní na to, aby tuto smlouvu včetně úhradových dodatků a dalších dodatků zveřejnila. Toto je velice zajímavé téma, jak jsem zjistil pro média, která se nedokážu představit, že by zdravotní pojišťovna musela v každém případě 60 dní využít. Svým způsobem to nedává logiku, protože pokud se zdravotní pojišťovna rozhodne uzavřít smlouvu se zdravotnickým zařízením, nic jí nebrání, aby to záhy zveřejnila. Takže určitě 60 dní je tam podle mě zavádějících. Vrátím se k zveřejňování zdravotních smluv se zdravotnickými zařízeními. Zveřejní se všechny smlouvy, všechny dodatky včetně úhradových dodatků. Chci tady zdůraznit, že se budou zveřejňovat úhrady od zdravotních pojišťoven, nikoliv příjmy těchto zdravotnických zařízeních. Příjmy jsou diametrálně odlišné oproti těmto číslům, která budou k dispozici. Nic nehovoří tato čísla o tom, jaká zdravotnická zařízení mají náklady, kolik platí nájmy, kolik platí za energie, kolik zaměstnávají zdravotních sester jiných lékařů atd. Čili svým způsobem tento údaj bude zavádějící a prakticky nic neříkající. Navíc jsou tyto údaje neporovnatelné navzájem. Protože každé zdravotnické zařízení je trošku jiné.

Dovolte mi závěrem, abych vás seznámil s usnesením ÚPV. Je to 44. usnesení z 10. schůze ze dne 15. července 2015 návrhu tohoto zákona, který byl předložen jako senátní tisk č. 101, kdy po úvodním slově paní doktorky Lenky Tesky Arnoštové, náměstkyně ministra zdravotnictví, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Vladimír Plaček a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka

III. pověřuje pana předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje, aby podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Peter Koliba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pane ministře. Dovolte mi, že přesto, že oceňuji pozitiva této navrhované změny, tak jsem si dovolil podat pozměňovací návrh, který máte písemně. Tento pozměňovací návrh by umožnil pacientům svobodnou volbu při rozhodování o jejich vlastním zdraví. A to prostřednictvím možnosti volby zdravotnického prostředku, který není standardně hrazený zdravotní pojišťovnou. A to bez nutnosti hradit celý zdravotní výkon či obcházet zákon prostřednictvím darovacích smluv, jak je tomu v současné době.

Tento pozměňovací návrh spočívá v tom, že umožňuje pacientům možnost doplatit si rozdíl mezi částkou, kterou běžně hradí pojišťovna a cenou za případné dražší prostředky.

V dnešní době nemají pacienti tuto možnost volby a musí se spokojit s jedinou možností zdravotnického prostředku nebo služby, kterou jim pojišťovna plně uhradí, ačkoliv možností na trhu je mnohem více. Pokud se pacient rozhodne pro jinou, než pojišťovnou zvolenou variantu, musí k tomu zaplatit i celou operaci, včetně výkonu lékařů. Nejde o žádné dělení medicíny na chudou a bohatou. Naopak, vytváří se zde možnost legálně doplatit rozdíl mezi nejlevnějším prostředkem, který je hrazený z veřejného zdravotního pojištění a skutečnou cenou kvalitnějšího prostředku.

Tato spoluúčast pojištěnců je zcela dobrovolná a nedojde při ní k žádnému omezovaní současně hrazených služeb.

ČLK, která je složena z nejlepších lékařů v oboru, vždy podporovala tuto možnost volby pacientů a doplatků za komfortnější provedení některých zdravotnických výkonů. Jako příklad můžeme uvést doplatky za odlehčenou sádru, multifokální čočky, kyčelní nebo kolenní klouby. Pokud je pacient sportovec, bude mít zájem o kvalitnější klouby, které mu v budoucnu dovolí se sportem pokračovat a bude ochoten si za ně připlatit. V gynekologii jsou to běžná vyšetření třeba liquid base, tj. je kvalitnější zpřesnění cytologického nálezu, které pojišťovna nehradí a není jasné, jak to má lékař účtovat, když je pouze doplněk klinického vyšetření. Pojištěnec bude mít nově možnost si sám doplatit i připlatit za některá laboratorní vyšetření. V těchto případech už zákon nadstandardní služby umožňuje, např. v případě očkování proti papilomavirům (tzv. HPV), kdy si pacienti mohou vybrat očkovací látku. Smějí použít vakcínu plně hrazenou pojišťovnou, nebo dražší očkovací látku. V tomto případě ale doplatí finanční rozdíl. Nově by nemuseli platit práci lékaře za celý výkon.

V roce 2013 Ústavní soud úpravu v nadstandardech zrušil. Stalo se tak však pouze s ohledem na tehdejší formu vyhlášky, a ne kvůli principu.

Zákonné ustanovení možnosti doplatku pacienta je přípustné a v souladu s ústavním pořádkem. Odborníci tvrdí, že je dokonce potřebné pro zachování vysoké úrovně zdravotnictví.

Obyvatelé ČR mají zdravotní péči garantovanou Ústavou ČT, kde se v čl. 31 v Listině základní práv a svobod praví, že každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Přesně toto je citace čl. 31. Máme tedy nárok na bezplatnou zdravotní péči. A opravdu chceme pouze nejlevnější péči? Nic není zadarmo. Ani medicína se bez peněz dělat nedá. Ale proč bereme našim občanům právo a možnost připlatit si za kvalitnější čočku, kloub nebo sádru? Pokud je možnost volby z více typů léčby, pacient by si sám měl rozhodnout – na základě všech informací a rizik, kterou si zvolí.

Nesmyslná omezující pravidla jenom vytváří prostředí pro obcházení zákona. O takového nadstandardy je ze strany pacientů velká poptávka. Důkazem jsou vzniklé metody, které se současně v ustanovení zákona obchází. A to buď prostřednictvím seznamu výkonů, kde jsou výkony zdvojeny do variant bez zvlášť účtovaného léčebného prostředku nebo materiálu, aby si poskytovatel nevybíral za tzv. hrazenou službu, např. očkování – to jsou kódy 02100 a 02105. Anebo za druhé formou "darů" poskytovateli, ze kterých je "dohrazováno" pořízení a užití nákladnějšího zdravotnického prostředků. Především metoda darů je velice nebezpečná. Z důvodu snížené transparentnosti, kterou právě nabízí tato novela zákona předložená panem ministrem, i bezpečnost. Pokud poskytovatel z obav před restriktivním výkladem zákona zdravotní pojišťovnou do zdravotnické dokumentace uvede jiný zdravotnický prostředek, tzn. schválený, ale použije jiný, dražší – takovýto postup potom rozbíjí postupy vigilance, tzn. hlášení případných nežádoucích příhod. Paradoxně tak snižuje úroveň zabezpečení citlivého segmentu výrobku.

Finanční dopady pro rozpočet zdravotního pojištění a poskytovatele jsou nulové, mají nulový přímý dopad na zdravotní pojištění. Zdravotní pojištění by hradili stále stejně. Naopak. Navrhované řešení zmírní tlak výrobců a zdravotnických prostředků na zařazování nových a cenově nákladnějších alternativ zdravotnických prostředků do úhradových číselníků. Dneska je vždy stoprocentní úhrada zdravotních pojišťoven, čímž se sníží trvalý nárůst výdajů v této oblasti zdravotní péče.

Vzhledem k minimálnímu nárůstu administrativní zátěže je vliv na náklady účastníků, tzn. zdravotní pojištění a poskytovatele, finančně zanedbatelný.

Pozměňovací návrh je v souladu s pravidly úhrady dle seznamu výkonů a pravidly dle úhrady zvlášť účtovaného materiálu. Pozměňovací návrh je legislativně-technickou úpravou vyplývající z vložení nového bodu č. 8 do čl. I a nového označení dosavadních bodů 12 a 19 čl. I.

Dovolte mi, abych na podporu mého pozměňujícího návrhu uvedl ještě několik důležitých skutečností. Cílem je legalizace možnosti doplatku za lepší zdravotnický prostředek, bez nutnosti hradit finančně celý tento výkon. Současný stav to umožňuje pouze za předpokladu obcházení tohoto zákona, jak jsem uvedl, např. formou sponzorských darů nebo jiných darovacích smluv.

Ještě bych uvedl, že ministr Němeček se zavázal, jak uváděl 26. 6. ve svých hlavních prioritách – dosáhnout ekonomickou stabilizaci resortu a zvýšit efektivitu a transparentnost veřejného zdravotnictví. To částečně v předloženém návrhu zákona plní, ale dovolím si svůj pozměňovací návrh, který zajistí ještě větší transparentnost a zároveň dá všem pacientům možnost volby.

Pozměňovací návrh poslanců ANO – Radky Maksové a Miloslava Janulíka – ministr Němeček v Poslanecké sněmovně odmítl. Hlavním důvodem negativního postoje vůči tomuto návrhu byly jeho formální nedostatky, protože byl špatně technicky napsaný, a proto byl neakceptovatelný.

Můj pozměňovací návrh je napsán srozumitelně a technicky je v pořádku. Pokud bude přijat, je pouze na ministerstvu zdravotnictví, jaký prováděcí předpis nebo vyhlášku k tomu zpracuje. Také není proti zájmům ministerstva zdravotnictví. Naopak, vytváří mu legislativní prostor k vytvoření prováděcího předpisu nebo vyhlášky. Tím bude tato úprava i v souvislosti s požadavky Ústavního soudu. Pokud bude někdo argumentovat rozhodnutím ÚS, tak argumentace byla právě v tom, že nestačí vyhláška. Ale musí být přijat zákon, což právě řeší můj pozměňovací návrh. Proto si myslím, že ho nepostihne stejný osud, pokud bude přijat.

Proti argumentu, že není stanovena základní cena zdravotnického prostředku, z kterého se dá vypočítat doplatek prostředků, který si vybere pacient, konstatuji, že základní cena je daná v seznamu výkonu léčiv v rámci číselníku VZP a zvlášť účtovaných materiálů, na kterou tento zákon poukazuje.

Také se musím ptát, proč ministr zdravotnictví tento pozměňující návrh nepodpořil, když je v souladu s jeho cíli z roku 2014. Cituji: "Zvýšení efektivity, transparentnosti veřejného zdravotnictví a vytvoření stabilního a spravedlivého úhradového mechanismu". Dovoluji si také připomenout vyjádření ministra Němečka z 9. 10. 2013, kdy v té době – jako stínový ministr zdravotnictví – prohlásil. Cituji: "Za věci, které nejsou brány jako jádro poskytování zdravotní péče, ať si každý připlatí. Nebudu proti tomu, aby si lidé zaplatili za vyšší komfort, ať jsou to nadstandardní pokoje, strava, možnosti ošetření v odpoledních hodinách nebo o víkendu, nebo ať jsou to tzv. lehčí sádry apod.". Konec citace.

Zákony mají lidem ulehčit život a dát jim možnost připlatit si na své zdraví, a ne je omezovat. Nutit je automaticky používat pouze nejlevnější produkt na trhu. Již 25 let žijeme v demokratické společnosti. Ale proč musíme mít direktivní socialistické zdravotnictví s monopolem na nejlevnější zdravotní prostředky na trhu? To je moje otázka.

V Evropě patříme mezi země s nejmenší spoluúčastí pacienta na financování zdravotní péče, jak vyplynulo ze semináře, který pořádal zdravotní výbor Senátu ve spolupráci s PS dne 15. 4. 2015.

Ještě mi dovolte několik slov k současné situaci k financování zdravotnictví. Jak už jsem uvedl, ministr Němeček se zavázal – jak uváděl 26. 6. 2014 – dosáhnout ekonomickou stabilizaci resortu. Nevím, zda si pod tím představoval pouze zrušení regulačních poplatků, což představuje ztrátu 2 mld. 100 mil. Kč ročně? Ale k tomu došlo bez náhradního mechanismu financování deficitu rozpočtu.

Poplatky také pozitivně regulovaly zneužívání zdravotní péče, a přitom nebyly nahrazeny jiným mechanismem. Tím se přímo zhoršila kvalita a dostupnost zdravotní péče, jak to dneska vidíme u praktických lékařů i odborných specialistů.

Daleko větší problém pro lékaře představuje nerovnoměrné financování lůžkových zařízení na úkor ambulantní péče. Z dat, které máme k dispozici od plátců zdravotní péče, tedy od zdravotních pojišťoven, vyplývá, že ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě podporuje nemocnice. Dává jim na jejich provoz veřejného zdravotního pojištění nejvíce peněz ze všech zemí Evropské unie. Nevím o žádném státu Evropské unie, kde by segment lůžkových zařízení spotřebovával přes 50 procent všech veřejných prostředků, které do zdravotnictví směřují.

Znepokojivé je, že toto procento stále narůstá. Od roku 2000 narostlo o 7 procent.

Také prezident České lékařské komory, Milan Kubek, Němečkovi vytýká, že ve vyhlášce zvýšil úhrady jenom nemocnicím, zatímco ambulancím se jenom nahradí chybějící poplatky regulační.

Hlavním cílem pana ministra bylo zvýšení efektivity a transparentnosti a vybudování moderní, národní, zdravotní, informační agentury. Ministerstvo zdravotnictví však do dnešního dne nepředložilo jasnou koncepci péče a hlavně způsob refinancování nároků v současné době extenzivní zdravotní péče, kterou máme. Chybí digitalizace celého systému, zavedení elektronické zdravotní karty pacienta, elektronických receptů, jednotné elektronické evidence koloběhu peněz v resortu zdravotnictví.

To by zabránilo duplicitě klinických vyšetření i laboratorních vyšetření apod. Pan ministr se tváří spokojeno a prezentuje, hlavně v médiích, že situace ve zdravotnictví je stabilizovaná. Ale nadále přetrvává nepřehlednost finančních prostředků, čerpání peněz z veřejného zdravotního pojištění, je špatná vzájemná komunikace mezi informačními systémy jednotlivých pojišťoven, která jenom nahrává dalším únikům finančních prostředků.

Právě pojišťovny nemají propojeny informační systémy, tak, aby mohly zkontrolovat čerpání toho klienta u jiné zdravotní pojišťovny. Například se to projevuje v případech, konkrétně u metody léčby IVF (in vitro fertilizace), kde podle zákona má klientka nárok na 3 cykly, resp. 4 cykly, když bylo přeneseno jedno embryo, ale v současné době pojišťovny nemůžou mezi sebou si předávat informace, nemůžou zjistit, zda pacientka při změně pojišťovny nečerpala u jiné zdravotní pojišťovny tuto péči. Pouze na základě doporučení ošetřujícího lékaře, a ten nemá vždy všechny informace k dispozici.

V současné době podle podhodnoceného výkonového systému, který neodpovídá reálným nákladům, chybí stanovení standardů zdravotní péče, chybí elektronické zdravotní karty pacienta, chybí kontrola kvality práce lékařů, chybí diferencované financování podle úrovně dané zdravotní péče.

Důsledkem toho stavu je, že zdravotnictví je jako černá díra, ve které zmizí jakékoli množství peněz bez náležitého přehledu vydaných prostředků. A vůbec mě neuspokojila odpověď pana ministra v rozhovoru pro Český rozhlas ze dne 17. února 2014, kdy na otázku, zda se dá vůbec do českého zdravotnictví zavést nějaký transparentní systém, kdy nám všem bude jasné, kam a proč ty peníze tečou, odpověděl pouze: Ani teď ten systém není transparentní, on je prostě hodně složitý.

Závěrem mi dovolte opět připomenout, že navrhovaný pozměňující návrh má nulový dopad na rozpočet zdravotního pojištění, vytváří ministerstvu zdravotnictví legislativní prostor k vytvoření prováděcího předpisu nebo vyhlášky, tím bude tato úprava i v souladu s požadavky Ústavního soudu.

Proto bych vás, vážené paní senátorky, páni senátoři, chtěl požádat o podporu mého pozměňujícího návrhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, děkuji. Další do rozpravy je přihlášen místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři. Musím reagovat na předchozí vystoupení, které bylo snůškou různých domněnek a různých pomluv ministra.

Já jsem přesvědčen o tom, že ministerstvo naopak postupuje naprosto v rámci programu, který byl schválen v rámci vládní koalice. Pokud např. jde o zrušení daně z nemoci, či poplatku ve zdravotnictví, které tady zavedly minulé, pravicové vlády, tak to je jenom dohoda v rámci koalice, nakonec je to programový cíl, který jsme měli. Myslím, že jsme k tomu dostali mandát i od občanů. Není pravdou, že nebyl nalezen způsob financování tohoto výpadku, kdy skutečně bylo naprosto nemorální, a je to nemorální vybírat peníze od těch nemocných, místo toho, aby ten systém byl solidární, a vždycky to tak bylo. A tady vzpomínat nějaké socialistické zdravotnictví apod., no, nevím, možná, že v některých věcech bylo i lepší, než to, co předvedly tyto pravicové vlády, které tady byly.

Ale přece poplatek za pojištěnce, za pojištěnce, který není výdělečně činný, to bylo to, co bylo dohodnuto i v rámci vládní koalice. Takže toto opatření bylo naprosto fiskálně vyrovnané. Kdyby ovšem ministerstvo financí neustále nevyužívalo, a myslím si, že i vystoupení pana kolegy senátory bylo toho důkazem, k neustálým útokům na ministerstvo zdravotnictví, tak, aby hledali chyby tam, kde prostě nejsou. Je samozřejmé, a myslím si, že to k tomu patří, že zdravotnictví má být financováno jak v rámci pojištění, tak je náš systém postavený, tj. plateb za nevýdělečně činné, což jsou senioři, což jsou děti, studenti a další, a jestliže minulé vlády celá léta nevalorizovaly tento poplatek, tak samozřejmě ty peníze v tom systému chyběly.

Mnohdy samozřejmě – a tady určitě otázka postavení pojišťoven a zjednodušení toho systému, to je věc, ke které ale musí směřovat snaha i koaličních partnerů v rámci vlády. Tady mám pocit, že žádná velká podpora ministerstva zdravotnictví v této věci nikdy nebyla.

A další věc. Nejsem přesvědčen o tom, že bylo teď v tuto chvíli potřeba komunikovat pozměňovací návrh. Pokud totiž projde návrh zákona, tak, že bude schválen, a ten návrh tady je, tak samozřejmě žádný pozměňovací návrh se už schvalovat nebude. Já jsem přesvědčen o tom, že to není jenom otázka legislativních chyb, ale je to otázka principiální a zásadní, protože podobné návrhy, které se pravidelně objevují ze stran pravice už 20 let, tak mají jediný cíl. Zavést tady institut chudinské zdravotní péče. Chudinské zdravotní péče! Takovýto návrh, který, pokud by prošel, tak jednoznačně povede k tomu, že zdravotní pojišťovny budou financovat jenom ty nejlevnější zdravotnické postupy, léky a další platby. Všechno ostatní budou ponechávat na tom, aby si to lidé zaplatili sami. Stejný princip je prosazování tzv. rovného důchodu, se kterým přišel překvapivě i pan ministr financí Babiš, a sice, aby všichni měli stejný důchod. Ono to vypadá hezky, ale ve skutečnosti to směřuje k tomu, aby to bylo někde nad hranicí životního minima, tak, aby důchodci nemuseli dostávat doplatky do životního minima. A zároveň, aby se řeklo: A to ostatní si doplaťte. To bude stejný výsledek, pokud by tento návrh pana senátora, tedy pokud by k tomu byl prostor, a já věřím, že ten zákon schválíme, tak, jak je předložen, tak pokud by měl projít.

Ten problém není jenom v legislativní podobě, ale ten problém je, že to neřeší další věci, otázku např. možnosti komerčního připojištění a další. Jak budou zajištěni lidé, kteří mají dneska, naprostá většina lidí dnes nemá na to, aby financovala ještě zdravotní péči v rozsahu, tak, jak mají někteří představu. Dneska zubaři pomalu by chtěli platit i za černé plomby. Proboha, v situaci, kdy každý z nás si platí, nebo je za něj placeno zdravotní pojištění, tak musí mít nárok na to, aby měl kvalitní zdravotní péči. A ne aby se sbírala víčka pro děti, které na zdravotní péči nemají. A tento návrh to ještě bude zhoršovat, tu situaci.

Takže musím jednoznačně odmítnout tu kritiku, která tady účelově zazněla. Jsem přesvědčen naopak, že je potřeba ocenit přístup ministerstva v těch krocích, kterými realizuje programové prohlášení této koaliční vlády. Této koaliční vlády, na kterém se shodla. A konkrétně například zrušení poplatků ve zdravotnictví bylo jedním z těch, které si vláda vytkla, kde jsme její záměr naplnili.

Ale problém je v tom, že následně na to se samozřejmě hledají různé důvody, jak destabilizovat zdravotnický systém, např. tím, že se nedostatečně bude valorizovat poplatek za nevýdělečně činného pojištěnce. U nás není zdravotní péče zdarma. U nás každý z nás platíme, platí za nás zaměstnavatelé, platí za nás stát. Takže zdravotní péče není zdarma v této zemi. A my si musíme klást otázku, co za to pojištění budeme chtít? A ne chodit s tím, k tomu pojištění si tedy ještě připlaťte. Co to znamená? To znamená jenom to, že to je jiná forma zvyšování zdravotního pojištění. Tak to řekněte, vážené dámy a pánové, na rovinu: Chceme zvýšit zdravotní pojištění! A navíc se znova vracíme k tomu, že chceme zavést tady další zatížení pro ty, kteří jsou už nemocní. Daň z nemoci. Opakuji – daň z nemoci. Každý poplatek, který je vybírán navíc, je daní, kterou je zhoršován stav těch, kteří jsou nemocní. Já naopak jsem přesvědčen o tom, že zdravotnictví a jeho financování by mělo být solidární, to znamená, že ta většina těch, kteří mají to štěstí, že jsou zdraví, tak se určitým způsobem skládají na ty, kteří to štěstí neměli a bohužel jsou nemocní.

Díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře. Nebudu pokračovat v debatě, která je jistě zajímavá a která se týká financování našeho zdravotnictví a financování jednotlivých zákroků a ošetření.

Dostala jsem podnět, a ten podnět jsem dostala od Asociace českých a moravských nemocnic. S tím podnětem se velice ztotožňuji, protože ho považuji za velmi rozumný. Nicméně ten podnět přišel opravdu pozdě, přišel až po jednání zdravotního výboru i toho ÚPV. A teď jsem stála před rozhodnutím, jak se s tím návrhem, který tady je, vyrovnat.

Já vás seznámím s tím, co Asociace českých a moravských nemocnic považuje za nedostatek návrhu, nebo chybu návrhu, který je nám předložen.

Jedná se o termíny a lhůty pro vydání úhradové vyhlášky. Návrh, který před námi leží, stanovuje lhůtu pro vydání úhradové vyhlášky do 31. 8. toho každého roku, teď nemluvím o roku 2015. Tam už o tom hovořil můj předřečník. Ale týká se následně všech dalších let.

Je to samozřejmě dobře, protože ten termín dává jakousi jistotu pro lékaře, aby věděli, co je v dalším období čeká. Ale problém nastává v tom, že lhůta pro dohadovací řízení byla stanovena do 30. 6.

Nemocnice teď uvádí, a není důvod o tom pochybovat: Navrhované zkracování lhůty pro ukončení dohadovacího řízení v termínu 30. 6. posouvá jednání o úhradách pro následující rok do období, kdy nejen nejsou k dispozici ani výsledky prvního pololetí roku předcházejícího roku pro dohodnutí výše úhrad, ale nejsou k dispozici ani výsledky roku předcházejícího. Teprve v pololetí příslušného roku dochází k vyúčtování zálohových úhrad za předchozí kalendářní rok. Výsledky mohou být potom známy nejdříve po skončení pololetí.

To, co je navrhováno, tedy způsobem, který je navrhován v novele zákona, by došlo k tomu, že v době jednání o úhradách za rok 2017, které by probíhalo do 30. 6. 2016, by nebyly známy ani výsledky úhrad za rok 2015. To by jak zdravotní pojišťovny, tak zdravotnická zařízení vedlo k jednání bez základních informací, jednání za podmínek nejistoty o skutečné výši úhrad za poslední dva roky.

Jestliže již dnes jen zřídka, a to jen v některých segmentech zdravotní péče, dochází v dohadovacím řízení k dohodě, za popsané situace by dohoda byla jen výjimkou a dohadovací řízení by se stalo zcela dysfunkční.

Domnívám se, že tento požadavek, nebo tato námitka je zcela oprávněná. Ptám se pana ministra, jak se s tímto argumentem vyrovnáme. Já jsem velmi ráda, že návrh zákona přináší některé změny, které vedou k transparentnosti smluv, o kterých tady hovořil předřečník. A teď opravdu nevím, jak se vyrovnat s tímto argumentem, který považuji za velmi zásadní. Budu čekat na odpověď a domnívám se, že pokud bychom nevraceli, a to bych nerada, abychom vraceli návrh zákona, aby se zase zpozdily všechny úkony, které jsou pozitivní, které z nového návrhu vyplývají, abychom v nějaké další právní úpravě tuto věc dořešili. Není možné, aby dohadovací řízení, které je nesmírně obtížné a vyžaduje určitě dlouhý čas a je náročné, abychom ho zkrátili na dobu do 30. 6., na úkor jednání. Pak by úředníci měli lhůtu na poměrně snadné napsání vyhlášky 4 měsíce. Dosud neměli 4 měsíce. Dosud měli 2 měsíce, nebo 3,5 měsíce. Mně to připadá opravdu nesprávné. Poprosím tedy pana ministra o stanovisko.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další je do rozpravy přihlášen předseda Senátu, pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já podporuji návrh, který přišel z výboru, jestli se nepletu, návrh zákona schválit v postoupeném znění. Chci se vyjádřit k pozměňovacímu návrhu pana senátora Petera Koliby.

Zaprvé chci říci, že jsem přesvědčen, že ta úprava, která, kdyby vstoupila do praxe, a já jsem přesvědčen, že nevstoupí, tak způsobí řadu zmatků, protože si myslím, že je to velmi obecné, výklady by byly velmi různorodé. Nevím, kdo by k tomu dělal výklad, jedině by mohl asi k tomu dělat výklad soud. Ale to je spíš na okraj.

Já chci říct jinou věc. Samozřejmě respektuji, že každý senátor, každý poslanec může projevit jakoukoli iniciativu a předložit si jakýkoli návrh. Ale stejně musím říci v této úrovni, že jsem byl, a tady vlastně jediným, který se účastnil a byl u projednávání a dohadování koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády. V oblasti zdravotnictví tam řeč o placených úhradách byla. Závěr byl, že do této věci se nejde. Takže já to považuji za velmi hrubé porušení koaliční smlouvy, protože předkladatel tohoto návrhu reprezentuje, a je zvolen na kandidátce, za politické hnutí ANO, a je to úplně markantní, transparentní porušení koaliční smlouvy.

Samozřejmě – každý se k tomu může postavit. Respektuji, že každý má právo předložit jakýkoli návrh, ale musím tuto větu tady říct, protože jsem přesvědčen, že tomu tak je.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, předložený návrh zákona přináší řadu prospěšných změn ve 4 různých zákonech. Ráda bych se ale přesto vyjádřila ke dvěma oblastem.

K té jedné velmi problémové, kterou tady dnes diskutujeme.

Já bych si myslela, a já jako lékařka se budu řídit svým názorem lékařky, že do toho nebudu vnášet politické aspekty do problému. Co můžou pacienti dneska obdržet, co nemůžou obdržet.

Jako lékařka se zcela ztotožňuji s názorem, že by pacienti měli mít možnost zvolit si také jiné než standardně hrazené zdravotnické prostředky. Upozorňuji, že se tady jedná o zdravotnické prostředky, nikoli jen o nějakou léčbu. Léčba je pořád stejná! Tady jsou jenom zdravotnické prostředky. Když si můžu koupit jogurt, tak si taky můžu koupit katetr třeba. Proč bych si ho nemohla koupit. To je můj názor tedy.

Samozřejmě souhlasím s tím, že by péče hrazená ze zdravotního pojištění měla být srovnatelná, že je třeba být ostražitý vůči pokusům o postupné zpoplatnění veřejného zdravotnictví.

Nemyslím si ale, že to musí nutně znamenat vyloučení jakékoli individualizace léčby.

Spoluúčast ve formě doplácení není v rozporu s ústavním pořádkem, jak už tady ostatně bylo řečeno. Ověřila jsem si to. Zákon určité formy spoluúčasti připouští už nyní. Bylo řečeno i paní náměstkyní Arnoštovou, že ministerstvo se bude možností úhrady zdravotnických prostředků zabývat. A proto bych se chtěla zeptat pana ministra, jestli je to tak kacířská myšlenka, schválit tady pozměňovací návrh.

Bránění formě spoluúčasti v podobě doplácení za určitý prostředek v praxi vede k tomu, že pacient je postaven před volbu buď úplné úhrady nákladů na léčbu, jak již bylo řečeno, z vlastních zdrojů, což není spravedlivé... To už vůbec není spravedlivé, když nám jde o spravedlnost. Protože platí zdravotní pojištění. A tady se nejedná o ty nejbohatší pacienty. Tady se jedná i o střední vrstvu, která je tady nejširší, doufejme, u nás, kde lidé dávají přednost třeba lepšímu kloubu před lepším autem...

Nebo musí obejít zákon prostřednictvím darovacích smluv, což se mi značně příčí. Dokonce je přímo lékaři v nemocnicích nabádají: "Jestli chcete lepší katetr, tak si ho formou daru zaplaťte."

Obě tyto varianty jsou špatné. První znamená faktické zpoplatnění péče pro některé typy pacientů. Druhá do určité míry také. Kromě toho navíc zdravotnickou péči zneprůhledňuje.

Žádám vás proto, abyste zvážili přijetí pozměňovacího návrhu kolegy Koliby. Prostřednictvím, vaším prostřednictvím, pane předsedající, nemohu souhlasit s názorem pana místopředsedy Škromacha, že se tady nějak zdravotní péče rozdělí na chudinskou a jinou. Zdravotní péče bude pořád stejná. Jedná se, znovu zdůrazňuji, pouze o zdravotnické prostředky, které si tímto způsobem může člověk koupit. (Senátor P. Koliba z místa, mimo mikrofon uplatňuje poznámku.)

Já jsem tomu rozuměla tak, že se jedná o zdravotnické prostředky. Je to tak? (Senátor P. Koliba vyjadřuje z místa nesouhlas.) Ne? Dobře, tak je možné k tomu mít komentář. Já se tedy domnívám, že zdravotnické prostředky by si pacienti měli mít možnost hradit a neměli je hradit formou darů, ale takto.

Co se týká druhého tématu, o kterém bych tady chtěla hovořit. Velmi vítám, že předložený návrh zákona doplňuje novou položku protonová radioterapie do Přílohy I zákona o veřejném zdravotním pojištění, tedy do seznamu zdravotních výkonů ze zdravotního pojištění nehrazených nebo hrazených jen za určitých podmínek.

I když se domnívám, že bychom mohli posílit hrazení protonové terapie více, a zmíním se proč, tak je to výrazný posun dopředu.

Protonová radioterapie má být nově hrazena, pokud bude indikována centrem vysoce specializované péče v oboru onkologie. Podle důvodové zprávy, která byla předložena Poslanecké sněmovně, vláda předpokládá, že ročně by měla být protonová terapie poskytnuta 50 – 100 pacientům. Náklady na jednoho pacienta by se měly pohybovat ve výši 500 tisíc korun, přičemž konečná cena bude záviset na počtu jednotek ozařování. Nemyslím si tedy, že by to byla natolik rozdílná cena, kterou dnes vyžadují pacienti, kteří mají komplexní onkologickou léčbu.

Nemyslím si, že by to byla především finanční záležitost toho, omezovat protonovou léčbu u pacientů.

Uvedený počet pacientů představuje podle mého názoru velký pokrok oproti číslům zmiňovaným v minulosti. Ještě nedávno, v únoru 2014, označila VZP v tiskové zprávě protonovou léčbu za vhodnou pro zhruba 30 pacientů ročně. S odvoláním na výsledky analýzy zpracované 12 odborníky z Masarykovy univerzity v Brně a 3 zástupců odborných lékařských společností.

Lze pochopit, že rozvoj protonové terapie v České republice je dlouhodobě negativně poznamenán kauzou spojenou se spornou smlouvou, kterou VZP uzavřela s pražským Proton Therapy Center.

Zdůrazňuji, že se nestavím na žádnou stranu této kauzy. Nebudu se pouštět do jejího rozboru. Myslím si jen, že je kontraproduktivní, pokud vysoké počty pacientů, jejichž léčbu tato smlouva předpokládala, slouží jako důvod k podhodnocování aplikovatelnosti protonové terapie v klinické praxi, jakkoli v tom nepochybně hraje roli také prostá opatrnost a důvěra v jiné, osvědčené druhy léčby.

V rámci rešerší, které jsem zpracovávala před 2 lety, jsem se mimo jiné dostala ke zprávě, kterou pro britské ministry v únoru 2007 připravila tamní národní poradní skupina pro radioterapii. Ve zmíněné zprávě národní poradní skupina odhadovala, že na základě tehdejší úrovně poznání už tenkrát bylo možné ospravedlnit poskytnutí protonové léčby až 31 pacientům na 1 milion obyvatel za 1 rok. Pokud bychom tento odhad v přepočtu uplatnili v České republice, znamenalo by to, že protonovou terapii by mohlo podstoupit zhruba 310 pacientů ročně, mimo zmiňovaných 30 pacientů. Teoreticky až tedy 6x více, než uvádí citovaný odhad v důvodové zprávě předloženého návrhu zákona.

Rovněž z dalších pasáží této důvodové zprávy se bohužel zdá, jakoby protonová terapie do určité míry zůstávala jakýmsi nechtěným dítětem. Je samozřejmé, že se nejedná o onkologický všelék, že aplikování této terapie je omezeno vysokými náklady na léčbu. Pokud však důvodová zpráva zmínila slabé stránky protonové terapie, je na místě k tomu doplnit i stránky silné. Především menší rozsah vedlejších účinků a s nimi spojených nákladů na jejich druhotnou léčbu.

Pane ministře, znáte výsledky srovnání standardní protinádorové terapie nádoru prostaty pomocí běžné onkologické léčby a protonové terapie? (Ministr S. Němeček nesouhlasně pokyvuje.) Já je znám u několika pacientů a vím, že mladí muži, kteří jsou léčeni onkologickou léčbou, velmi často končí trvalou inkontinencí. Pacienti, kteří podstoupí protonovou léčbu, stejně tak mají nízké hodnoty PSA, čili jsou vyléčeni, tak tuto inkontinenci nemají. Pánové, kteří tady sedíte, domnívám se, že by pro vás nebylo příjemné, kdybyste podstoupili léčbu, která povede k vaší inkontinenci, že byste si všichni rádi i připlatili na protonovou léčbu. Což ale si myslím, že by nemělo být, že by měla být standardně aplikována.

Já si myslím, že je potřeba skutečně provádět analýzy dál, protože skutečně v této metodice dochází ve světě k velkému pokroku. Jiné státy budují další protonová centra a zřejmě po upřesnění této metodiky a jejím rozvoji to bude velmi vhodná terapie.

Doufám proto, že dnes schválíte zařazení protonové terapie mezi výkony, které jsou za určitých podmínek ze zdravotního pojištění hrazeny. Nikdo to nerozporuje. Posune nás to směrem k nejvyspělejším státům světa.

Při této příležitosti bych také chtěla vyzvat ministerstvo zdravotnictví i zainteresovanou odbornou veřejnost, aby podpořily využití protonové terapie ve všech případech, kdy její indikace může přispět ke zvýšení kvality života pacienta a omezení sekundárních komplikací, spojených s léčbou. Nejen u dětských pacientů, u kterých se to již dnes uznává. To je investice, která se společnosti nepochybně vyplatí, protože umožní nejen rozvinutí osobního potenciálu budoucího aktivního člena společnosti, ale sníží náklady na zdravotní systém a řešení sekundárních komplikací i u dospělých.

Děkuji vám tedy za podporu protonové terapie a podporuji návrh, který tady přednesl pan senátor Koliba o možnosti hradit zdravotní prostředky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášena paní Zdeňka Hamousová s právem přednosti na vystoupení. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, dobrý den, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já bych jenom ráda upřesnila a vyjádřila podporu pozměňovacímu návrhu pana doktora Koliby, protože on v pozměňovacím návrhu doopravdy seriózně, cituji, se nevyjadřuje k tomu, že se bude hradit služba, ale zdravotnický prostředek. Cituji: Není dotčeno právo pojištěnce sjednat s poskytovatelem při poskytování zdravotních služeb použití zdravotnického prostředku ekonomicky náročnějšího. Několikrát zazněl komentář, že novela zákona mluví také o transparentnosti. Toto je jenom transparentní zlegalizování současného stavu. Pozměňovací návrh jsem konzultovala se dvěma odděleními, chirurgickými odděleními nemocnic, jedné krajské nemocnice, myslím tím lékaře, jedné krajské nemocnice a jednoho nestátního zdravotnického zařízení v právní formě obecně prospěšná společnost. Všichni samozřejmě potvrdili, opravdu mluvím, všichni chirurgové z obou dvou oddělení potvrdili, že by to byla legalizace stavu, který je dnes, kdy se obchází - formou daru a ničeho jiného - jinou formou situace, kdy si pacient doplatí, nebo zaplatí ten jiný prostředek zdravotnický.

Takže podporuji a prosím vás o zamyšlení nad pozměňovacím návrhem pana doktora Koliby a jeho podporu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Když vidím, že pan senátor Hlavatý, který sedí vedle pana senátora Koliby, je přihlášen do rozpravy, tak se mi po tom, co jsem tady slyšel, zdá, že bude žádat Senát, aby ho přesadil někam jinam, protože takového asociála by si pes kůrku nevzal.

Já si myslím, že je to jenom špatným čtením, možná určitou politickou proklamací. To, co jsme tady slyšeli. V zásadě chci říct jen to, že po rozpravě s panem náměstkem zde přítomného pana ministra, s Filipem, jsem přistoupil k tomu, a zřejmě k tomu přistoupí náš klub, že se v tomto případě zdržíme pouze. Ovšem žádáme k tomu o stanovisko pana ministra a jeho příslib, že se touto problematikou bude zabývat. Proč to říkám?

Tato diskuse už se odehrávala v dřívějších dobách, nemyslím teď jenom při projednávání v Poslanecké sněmovně. Já sám jsem ji podstoupil několikrát. A to v roce 2007 a v roce 2008. Vždy se ukázalo, že to není tak úplně jednoduché v našich podmínkách, tento systém zavést.

Je to dáno tím, že ve zdravotnictví není zaveden 100procentně DRG systém, není zavedeno mnoho systémů, kdy se dá pro stát jednoznačně sledovat, co je zaplaceno, co je hrazeno ze zdravotního pojištění, co je tou stanovenou hodnotou té náhrady – později toho rozdílu. Já si myslím, že to je vážná věc. Musí na tom pracovat ministerstvo. To uznávám. To, že zároveň uznávám a moc děkuji paní kolegyni, prostřednictvím pana předsedajícího, za ten příspěvek, který tady měla, skoro bych řekl, že na lavici, kde sedí, je to určitá statečnost, že to takto řekla, tak já za ten příspěvek velmi děkuji, protože je naprosto jasné, o co se jedná. Nejedná se o to, že někomu, a já jsem s panem kolegou Kolibou o tom nemluvil, když jsem si četl ten návrh, tak se jistě nejedná o to, že někdo chce někomu chudému vzít a bohatému přidat, to určitě tak není.

Ale faktem je, že dávám za pravdu ministerstvu, že tento problém se musí řešit, musí se řešit v určitém komplexu.

A jenom pro doplnění. Tento systém je tady už zavedený teď. Dětem do 18 let, a budu mluvit jenom o tom, čemu rozumím, dětem do 18 let jsou například od jedničky po čtyřku hrazeny plomby bílé, které jsou podstatně dražší samozřejmě než plomby amalgámové. Ovšem po 18 letech věku už nejsou hrazeny nikomu. Tady je taky ta diference, že pak si tu plombu můžete jenom koupit, my dospělí, protože málokdo by chtěl mít v jedničce či ve dvojce zubu, to znamená v těch předních zubech, černý amalgám. Jenom proto, že to tady bylo zmíněno, tak ta diskrepance tady je už teď. Pokud vy budete mít v zubu, třeba v pětce, v šestce, v zadním zubu tedy, velký kaz, tak pojišťovna hradí lékaři pouze tzv. jedno podání, tj. asi 230 Kč, amalgámové. Ovšem někdy ty velké kazy vyžadují tři. To znamená, je to tak, že vám to dnes zaplatí ten lékař ze svého. Takže je mnoho věcí, a samozřejmě mnoho lékařů to řeší způsobem, který je nepřijatelný, nevhodný, v rozporu se zákonem. Ti, co to tak neřeší, na to doplácí.

To jsou všechno otázky, které pan ministr bude muset vyřešit. Ale to v souvislosti právě s touto problematikou je jistě velmi vhodné.

Takže děkuji za pozornost. Vyzývám tímto pana ministra, aby, zda mám, ať mluvím za sebe, nejsem předseda klubu, podpořit tento zákon v té podobě, ve které je, tak bych ho žádal, aby se k této věci jasně pan ministr vyjádřil.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A další v pořadí je přihlášen pan senátor Peter Koliba. Prosím, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Dovolte mi, abych hned úvodem, prostřednictvím předsedajícího, reagoval na doslova napadení od pana místopředsedy Senátu, abych se výrazně ohradil vůči tomu, že můj přednes byl "snůška pomluv". Jestli tam nějaká pomluva byla, tak, prosím vás, uveďte konkrétně.

Taky bych uvedl, že zřejmě nepochopil věcný záměr toho pozměňovacího návrhu. Některá slova beru skoro jako výhrůžky. Takže vůči tomu bych se jako senátor Parlamentu České republiky výrazně ohradil.

Dále, nemluvil jsem pouze o panu ministru Němečkovi, mluvil jsem o ministerstvu zdravotnictví. A vůbec nemluvím za ministerstvo financí, jsem tady sám za sebe, nejsem členem hnutí ANO, i když jsem byl zvolen s podporou, tak vystupuji a prezentuji svoje vlastní názory.

Jenom pro ujasnění a pro věcnost, protože zřejmě nedošlo k plnému pochopení znění mého pozměňujícího návrhu, dovoluji si citovat, že na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přímo od pojištěnce žádat žádnou úhradu. Ale tím není dotčeno právo pojištěnce sjednat s poskytovatelem při poskytování zdravotnických služeb použití zdravotnického prostředku ekonomicky náročnějšího. Tudíž nemluvím o službách. Mluvím o prostředcích. Jednoznačně je to v mém pozměňovacím návrhu uvedeno. Proto, prosím, čtěte pozorně.

Rovněž, co se týká financování zdravotnictví, ano, platíme si zdravotní pojištění, ale není to pojištění. Je to v současné době zdravotní "daň", protože je to odvod, který se přerozděluje. Zdravotní péče ve svém důsledku je výrazně podhodnocena. To jsou signály, které přichází od mnoha zdravotnických zařízení, nejenom lůžkových, ale i ambulantních.

Prostředky, které se přerozdělují v současné době, nejenom nestačí na úhradu zvyšujících se nákladů, ale jsou to prostředky, které absolutně co se týče odměňování zdravotníků, je staví do úplně jiné kategorie zaměstnanců, kde v mnoha směrech je velký problém.

Co se týče pana předsedy Senátu Štěcha, zase prostřednictvím předsedajícího, za prvé co se týče "řady zmatků" atd., tak tam zmatky nejsou. Je to jednoznačně napsané. A co se týče koaliční smlouvy, v článku 6 bodu 1 je napsáno, že do dvou, tří let ministerstvo zdravotnictví provede úpravu úhradové vyhlášky, což si myslím, že zase není v rozporu s koaliční smlouvou.

A velice bych, zase prostřednictvím pana předsedajícího, poděkoval paní senátorce Sykové za to, že pochopila můj návrh a že, ještě jednou, nemluvíme o léčbě. Léčba není zahrnuta v mém pozměňujícím návrhu. Jde pouze o zdravotnické prostředky. A ještě jednou. Nevím, jestli vyčkávání má smysl. Můj pozměňující návrh je v podstatě ve prospěch ministerstva zdravotnictví, protože mu vytváří legislativní podklad ošetřit tyto další věci vyhláškou, jak jsem již uváděl, to znamená prováděcí vyhláškou se dá tyto věci opravit. A rozdíl v ceně je jednoznačně daný, protože v současné době máme seznam zdravotnických prostředků hrazených z veřejného zdravotního pojištění, ale tam jsou zařazovány ty nejlevnější prostředky.

Ještě jednou. Pokud chcete cokoliv legálně, v současné době to legislativa neumožňuje. Myslím si, že můj pozměňovací návrh není tak dramatický, aby se nedal přijmout, ale vlastně by vytvořil prostor k dalšímu zpracování v pozdějších předpisech. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, chtěla jsem se vyjádřit k pozměňovacímu návrhu, byť jsme v obecné rozpravě, ale k tématu a především k tomu, co pan senátor zde říkal.

Je jistě možno souhlasit s tím, že za určité prostředky, které znamenají pro pacienta větší komfort, ale nemají vliv na jeho zdravotní kondici, je myslitelné, aby si připlatil. To by nebylo ani proti intencím nálezu Ústavního soudu.

Pan senátor Koliba, předkladatel pozměňovacího návrhu, se ale mýlí, když interpretuje nález Ústavního soudu, že se vyjádřil jenom v tom smyslu, že nadstandard byl vlastně stanoven jenom vyhláškou. Samozřejmě, že to byla jedna z výtek. Ale další výtka, a ta je po mém soudu velmi podstatná, byla ta, že řekl, že zákon musí stanovit přesná kritéria pro to, co všechno bude hrazeno, přičemž upozorňoval na to, že to samozřejmě nesmí být žádná chudinská zdravotní péče, že to musí být opravdu standard, který si může tato republika dovolit, že to nesmí vést ke snížení současných standardů. A já si také myslím, že to, že dnes do léčebných postupů jsou zařazeny jen ty nejlevnější postupy, snad ani nemůže být pravda, proboha. To by mě jako pacienta vyděsilo, protože to skutečně není možné. To opravdu není možné.

Jinak ovšem řešení, které nalezl exministr Heger, který jednoduše napsal ano, hrazeno je jenom to nejlevnější, opravdu doslova, tam bylo jediné kritérium cena, a všechno ostatní už se platí. To je řešení zcela nepřijatelné. Cena není vůbec rozhodující. Rozhodující je pacient, prospěch pacienta. A znovu opakuji. A lze si představit úhradu něčeho, co je jaksi větší komfort pro pacienta, aniž by to mířilo na zhoršení jeho zdraví nebo nedostatečná kompenzace jeho zdraví. A navíc je potřeba pamatovat i na ty skupiny, které jsou opravdu totálně nemajetné nebo velmi nemajetné a u nichž třeba zdravotní indikace bude taková, že musí dostat něco, co pro jiného je jenom komfort, ale pro něj to bude vlastně životní nutnost. I na to je potřeba pamatovat při tom, když se bude tvořit zákonný podklad. Jinými slovy, tento avizovaný pozměňovací návrh je velikým zjednodušením, a proto já pro něj rozhodně hlasovat nemohu.

Ale určitě si myslím, že je to velké téma, kterého by se ministerstvo ujmout mělo.

Podstata celého tohoto návrhu má směřovat k šetření ve zdravotnictví. Přihřeji si nyní polívčičku, protože pan ministr už tady nebude. Jestli je podstata šetření ve zdravotnictví, zefektivnění finančních toků atd., atd., tak je možná třeba se zamyslet znovu – vím, že je to nepopulární – i nad odměnami ředitelů zdravotních pojišťoven, atd., atd. Mě tam totiž zarazila sankce za přestupek, která u ředitelů zdravotních pojišťoven, když se dopustí nějakého jednání, které je třeba zatajením něčeho, co by měli říci při tom, když jsou instalováni, atd. A sankce za některé přestupky je až půl milionu korun. A když jsem se na ústavně-právním výboru ptala, co vedlo ministerstvo k takové drakonické sankci, bylo mi řečeno – no, oni jsou odměňováni velmi dobře, pro ně to opravdu žádná jakoby citelná sankce. To tedy sorry! Jestli jsou odměňováni tak, že půl milionu pro ně není citelná sankce, tak je někde chyba... je někde velká chyba, a potom je potřeba, aby se ministerstvo i na toto podívalo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Hlavatý. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Hlavatý:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře. Připadá mi to tak, nebo aspoň poznámky se tady trošku hrnuly k tomu, kde je levice a kde je pravice a že my jsme tady nezávislí, já jsem nezávislý kandidát za ANO, a že je tady koaliční smlouva a že dochází k nějakému hrubému porušení koaliční smlouvy.

Jsem z toho docela nepříjemně překvapen. A když budu mluvit o své osobě, nemohu sám sebe ani definovat, jestli jsem na straně levice nebo pravice. Jako podnikatel jsem především na straně našich zaměstnanců. To je pro mě naprosto jednoznačné. A pokud tady bylo mluveno o městech a o starostech a o obcích, tak já si připadám jako starosta, protože se starám o zaměstnance, a je mi jedno, jestli je to z levé nebo z pravé strany.

V poslední době, protože svým způsobem začínám pronikat do politiky a mám tu senátní kancelář, chodí za mnou spousta lidí z okolí a z regionů a chtějí pomoci. Snažím se jim ve všech věcech pomáhat. A dokonce ještě, než byl pozměňovací návrh, tak několik z nich také za mnou bylo ohledně tohoto tématu, že nemají možnost si připlatit, a teď mluvím o zdravotním prostředku, kde úkon zůstává stále stejný. Říkají, poraďte mě, jak to mám udělat. Nabízejí mi různé sponzorské smlouvy, nějaké dohody, jak to mám udělat, nemůžete v Senátu do toho zasáhnout?

A teď vám k tomu řeknu, že jde o lidi, které definujeme třeba jako střední třídu a definujeme lidi nás v oblasti třeba jako obsluhy strojů, kde vám dělník řekne: Tak já nepojedu se starou tři roky na dovolenou, ale chci si dát lepší kloub.

Přesto bych tady ještě upozornil na další momenty, o kterých se tady dnes nemluvilo a které spíše vycházejí z mých zkušeností a z mé praxe. Podle mě vyšší použití ze strany lékařů a ze strany sester dražších zdravotních prostředků co to bude ve skutečnosti znamenat? Ve skutečnosti to bude znamenat to, že dojde k jejich větší spotřebě.

Co znamená to, když dojde k větší spotřebě? To jednoznačně znamená, že musí postupně dojít k jejich větší výrobě. Co to znamená pro výrobní podnik, když dojde k jejich větší výrobě? Dojde samozřejmě k tomu, že dojde ke zlevnění této výroby. Těchto příkladů máme kolem sebe spousty. Dojde tedy ke zlevnění této výroby.

Co to bude znamenat dál, když jsem tady dneska asi pětkrát slyšel slovo inovace. Vždyť my jsme dneska totálně proti inovacím, my je brzdíme a na jednu stranu vláda připravuje reformy a inovujme všechno, co je možné, i když na to třeba nemáme lidi. Když se dál nad tím zamyslíme, když jsme skončili u toho, že to přinese větší výrobu, přinese to nižší náklady. A když budeme pokračovat v této úvaze, vy si myslíte, že se zastaví proces vývoje? Před 25 lety jsem chodil, kolik vážil mobil, kilo a kolik váží dneska. Vy si myslíte, že to, čemu dneska říkáme, že je drahý nadstandard nebo drahý zdravotní prostředek, který použiji, co bude tento prostředek znamenat do budoucna? To, že dojde samozřejmě k další jeho inovaci. A já jsem skoro hodně přesvědčen o tom, že to, co dneska je ten drahý zdravotní prostředek, tak z tohoto drahého zdravotního prostředku se stane za pár let zase standardní prostředek, který se dneska běžně používá, to znamená ten levný. A místo těchto dneska drahých standardních prostředků, o kterých se dnes bavíme, nastoupí zase jiná další řada, která bude následovat. Nebraňme se inovacím, když o nich takhle mluvíme, a snažme se tyto inovace podporovat. Určitě mi dáte za pravdu, že když budu mít použít dražší a kvalitnější "nadstandard", tedy dražší zdravotní prostředek, co to bude znamenat? Bude to znamenat větší životnost? Mělo by to znamenat větší životnost zdravotního prostředku, že nebudu tak často reoperovaný, že budu mít větší šanci, že výrobek, který použiji na svém těle, že mi vydrží delší dobu? Vždyť je to stále jenom samá výhoda.

Byla tady zmínka třeba o střední třídě a o tom všem. Já určitě nemohu být podezírán z toho, že bych se nezastával zaměstnanců, že bych se nezastával lidí. Trpím tím, jak trpí lidé tím, že nemůžeme dneska třeba zvyšovat mzdy, protože by nám hrozilo, že přestaneme být třeba konkurečněschopní.

Přemýšlejte i o tom, co jsem tady před chvilkou říkal, než budeme všichni hlasovat pro tento pozměňovací návrh. Možná, že tento pozměňovací návrh, jak tady řekla moje předřečnice paní senátorka Wagnerová, má třeba řadu nedostatků, ale snažme se posunout naši společnost.

A nezapomeňme naposled ještě na jednu věc. Určitě mně dáte za pravdu, že naše české zdravotnictví má vysoké standardy. Můžeme se na tom určitě všichni shodnout.

Pokud bychom odhlasovali tento pozměňovací návrh, ten nepovede k ničemu jinému, než k tomu, abychom si naše vysoké standardy našeho zdravotnictví dál udrželi v budoucnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A zatím poslední do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl jsem mít bobříka mlčení, už také proto, že péče o zdraví znamená, abyste se dostali na oběd, ale to už jste asi všichni byli, takže můžeme pokračovat.

Mám dvě stručné poznámky. Jedna je povinnost z hlediska Hippokratovy přísahy neškodit, a to ani slovem, takže musím říci něco k prostatám. Mezitím jsem tady našel, trvalo mi to tři minuty, 52 tisíc případů z posledních 10 let, jak se to v České republice chová, tak to vám stručně popíši, abychom tady hovořili skutečnosti i stran protonové léčby. A potom jednu věc, kterou bych chtěl říci v rámci zdejšího smíru, že si tady hrajeme hru, jestli pacient bude připlácen nebo ne. Pacient vstoupí za dveře ordinace dneska ráno a platí jak mourovatý. A minimálně pět senátorů, kteří jsou v různé lékařské péči a se kterými jsme se bavili o tom, vědí své, včetně velkých pražských nemocnic.

Musíme jenom říci, za jakých podmínek budou platit. A já si nemyslím, že tak nešťastně, jako se snažil jinak sympatický a s obsažně správným návrhem Ing. Hovorka těsně před vánocemi tam cosi přilepit, a teď ministerstvo jakoby dolaďuje tuto transparenci, takže bychom dneska měli, byť dobře míněný návrh pana váženého senátora, vaším prostřednictvím, Koliby urychlit. My totiž vycházíme z toho, že svět je lineární. Mne přítel Dušek, ředitel ÚZISu, upozorňuje každodenně, že svět je nelineární. Vy předpokládáte, že dražší je lepší, že víme, co je dražší. Vy předpokládáte, že známe cenu ve špitále. Uvedu vám krátký příklad. Když budete mít dvě drobné metastázy v játrech, které nebudou k operování, tak existuje na to sonda, tzv. spálit červa, radiofrekvenční ablace. Tam nejlevnější stojí 25 tisíc, dražší stojí 35 tisíc, a už máme sondy ještě lepší s takovou štětičkou za 45 tisíc. S pojišťovnou se dohadujeme o 372 bodů, čili ani ne korun. A já vedu asi osmiletý hovor s nejmenovanou současnou paní ředitelkou VZP v Brně, kde nám říká, že v těch 372 bodech je zakalkulováno těch 25 tisíc. A tudíž samozřejmě každého pacienta, kterého dělám, sponzorujeme a musíme to ušulit někde jinde. Já na to neznám lepší slovo, než ušulit. Čili my vycházíme z toho. A za druhé, vy znáte, prosím vás, v současné době cenu stapleru. Před třemi lety jsem tady panu ministru Hegerovi ukazoval, že střevní anastomózu umíme řešit za pár korun, za desetikoruny, za stokoruny, valtracem za 10 tisíc, staplerem za 12 tisíc, a nevíme, jestli cena je 12 tisíc nebo 13 tisíc, za paraskopický 50 tisíc, nebo robotický za 110 tisíc. Tam se pohybujeme.

Myslím si, že bychom si to měli vzít jako svazácký úkol tady všichni, a zejména výbor pro zdravotnictví udělal k tomu zcela řádné jednání, říct, za co všechno jednání pacient platí, proč platí, kde platí legálně, kde nelegálně, zda vůbec doktoři znají ceny, a skutečně se vydat touto cestou, abychom stávající stav byli schopni aspoň dohnat, když ne předehnat. Ale nekomplikoval bych to zrovna dneska, protože se bojím, když nějaké urychlené ujednání tady přijmeme, může se stát i to, co tady katastroficky predikoval kolega Škromach, vaším prostřednictvím, který říkal, že se shrnou firmy a vymyslí všechno možné, aby to právě šlo k těm formálně nejlevnějším.

Víte, cena nástroje je jedna věc. Ale tady vám i pracovníci Senátu, kteří běhají třeba s pumpami na inzulín, vám vysvětlí, že cena není rozhodující, rozhodující je servis. Rozhodující se, když se to pokazí, jestli tam někdo bude za 14 dní anebo za půl hodiny, protože na tom taky závisí život.

Ono je to tedy květnatější, složitější, je to potřeba řešit ze zaplevelenosti. Indikoval jsem tady před třemi, čtyřmi lety, když jsme inovovali zákon o zdravotních službách, když jsme inovovali zákon o zdravotním pojištění, že narůstá zaplevelenost. A to odplevelování nejde, prosím vás, nejde naráz, to se pak musí dělat postupně a ne v tom guláši asi 10 témat.

Čili přimlouval bych se, abychom šli na návrh ministerský, s tím, že pan ministr se veřejně zaváže, a my se zavážeme jako senátní výbor, že celý podzim nebudeme dělat nic jiného, než myslet na to, jak tuto stránku znovelizovat třeba po novém roce, protože se skutečně urychlenosti bojím a jsem si vědom toho, že co říkal pan kolega Koliba, je samozřejmě z velké části také pravdivé.

A teď k prostatám. Prostaty prvního, druhého stadia – bude to velmi rychlé, nebojte se. Křivečky jsou takhle: Česká republika jako jeden z mála států ve světě má možnosti během několika minut vyvodit výsledky. V Německu vám to neudělají, ani v USA. V USA vám to udělají na jeden špitál nebo na jednu studii. My jsme udrželi zatím komunistický systém od roku 1977 Národního onkologického registru, a žádný z 18 ministrů to zatím nezničil, ač se o to všichni snažili, zatím jen ministr Němeček a věřím, že ho to nenapadne. Umíme si tedy ukázat výsledky. A to jsem udělal tady teď, a jakoukoli další diagnozu vám předvedu, na 52 000, že když pacienty můžete operovat v prvním, druhém stadiu, mají asi 80 % desetileté přežití.

Když je jenom ozařujete, z jiných důvodů, tak mají 70 % přežití, když je léčíte hormonální léčbou, protože nemohou být operováni nebo ozařováni, tak to padá na 40 % a je to prakticky stejné, jako kdyby jste je neléčili a dělá se to u nádorů, které pomalu rostou a ve věku, který je už takový třeba i rizikový pro nějaké výkony. To je základní fakt, že si to umíme najít. A teď, to, že má pacient inkontinenci po operaci prostaty, není tím, že radioterapie je lepší. To je tím, že se špatně ušila anastomóza, ona totiž nedomyká, protože pacient je inkontinentní. Opak je, že stenózuje a musí mít pacient katetr, protože se nevymočí. A to buď děláte rukama ze zkušeností nebo to děláte laparoskopicky a máte to zvětšeno; anebo to děláte roboticky. Rozdíl je 5 000, 50 000 a 115 000. Ne na odstranění nádorů. Na zašití anastomózy. Anebo to dělá, kdo je zcela nezkušený a zbytečně to neudělá. Čili je to technická věc. Vzhledem k tomu, že tady máme 52 000 pacientů za 10 let, 5 000 za rok, tak nemusíme vycházet ze zkušenosti jednoho kamaráda nebo někoho, o kom jsme slyšeli. Samozřejmě, že komplikace jsou u všech metod, tedy radioterapií. Ta nemá nic společného s inkontinencí. Abyste dostali do nádoru energii, můžete použít buď fotonů nebo částic. Proč říkáme jenom protony? My jsme už v 80. letech v Brně zářili neutronem a californiem. To jsou také částice. I částicová léčba nebo fotonová léčba. Dobře. V tomto zákoně je zcela z pragmatických důvodů Pečenka a spol. debata od roku 2001, kterou Senát nezaznamenal. Senát začal v roce 2013 a chtěl na zdravotním výboru, aby byla naceněna cena frakce. Ta je 13 000 Kč, 26 000 Kč, 39 000 Kč nebo 55 000 Kč. Vyberte si. Všechno bylo v novinách. Když neznám cenu jednoho rohlíku, neznám cenu 10 rohlíků. Kdo ví, že 500 000? Proč Ashyu jsme zářili za 1,8 mil.? Čili nemáme zatím pořádek ani na cenění. Tento výkon není v seznamu výkonů bodových hodnocení, což byla naše podmínka zase v roce 2013, abychom se bavili dál. Stejně tak, jako tam nejsou jiné technologie, brachyterapie a čtyři roky tam čekaly věci nezařazené. Máme také technologii carbenes, což je sice gamma technologie, ale jiným způsobem. Záříme iridiem. Proč do zákona dáváme zrovna protony? Chápu to, momentálně je to nutné. Ale prosím vás, neblázněme lidem hlavy. Z hlediska nádorů mně je to úplně jedno. Jediná výhoda je tam, že částice, jako když hážete hrách proti prádlu na šňůře; tak ty se tam chytnou, kdežto fotony projdou. Takže samozřejmě rozptyl fotonů do okolí je větší než Braggův efekt při částicích. Což někdy je výhoda, někdy nevýhoda. U mozkových nádorů dětí je samozřejmě obrovská výhoda, když to můžete zastavit přesně v ložisku. A když ozáříte celou pánev s prorostlým nádorem, tak mi řekněte, kde je výhoda, když to zastavíte na milimetru, když máte pánev prorostlou. Byla doporučení, na co protonová terapie má smysl a na co nemá.

Už to, že ve Velké Británii přišli na to a my jsme to konzultovali, mi to neuvěříte, poprvé v roce 2001, když se protonová léčba chtěla instalovat v Brně. Tehdy Roger Jameson, předseda asociace radioterapeutů v Manchesteru, jsme to probírali a on říkal, jestli jste tak bohatá země, tak si to zainstalujte. Tenkrát proto měly stát 1 mld. Teď stály čtyři. Nezastavíme to. Částicová terapie je v pořádku. Dejme to do zákona, ale prosím vás, neříkejme, že když pacient je ozářen protony, tak není inkontinentní. Ono stejně tak není inkontinentní, když je ozářen fotony. On může mít po obou zářeních hemoragickou cystitidu, tzn. že krvácí jako blázen buď bezprostředně anebo za dva, za tři roky je tam degenerace sliznice. Ta nemá s inkontinencí nic společného. Inkontinence samozřejmě, když někomu uříznu močovou trubici a našijí mu to tam špatně, tak inkontinentní mu tam našijí dobře, tak není inkontinentní. Bojím se, abych se nevrátil k nám na venkov. A neřekli Žaloudíku, ty jsi popleta, co to tam všechno motáte dohromady. Tak z důvodu jsem vám tady uvedl pár čísel. sebeobrany (Smích v sále.)

Prosím vás, je dobře, že tam asi protony jsou, ale stejně by tam mohly být třeba po operaci kýly pomoci sítěk. Budeme dávat jednotlivé výkony do zákona. Dobře. Situace to vyžaduje. Moc bych prosil, abychom všichni pochopili, že věc s připlácením je tak složitá a navíc denně existující zcela neregulovaně, že se jí musíme celý podzim věnovat a přimět ministerstvo, aby z toho udělalo samostatnou novelu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji za vystoupení. Za velmi erudovanou přednášku. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Je otevřená obecná rozprava, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Pro mě to bylo velmi poučné. Už vím, za kým mám jít s prostatou, protože si budu jistý, že to bude v pořádku. Začala mně tady trošku bolet kyčle, nevím, kdo je tady za kyčlaře. Dělám si zde průzkum. Máme tady celkem dobré složení. Člověk, jak stárne, bude potřebovat. Jenom jsem chtěl vaším prostřednictvím vzkázat panu senátoru Horníkovi, jestli si všiml, že se do této debaty nezapojuji, protože chci zůstat zdravý.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Alena Šromová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Jenom stručně. Myslím si, že myšlenka pozměňovacího návrhu je samozřejmě dobrá, ale myslím si, že jde o hodně složitou věc, která by měla být řádně projednána včetně projednání na zdravotním výboru.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Další do rozpravy není nikdo přihlášen. Rozpravu končím. A samozřejmě poprosím pana ministra, aby se nám vyjádřil, že bylo spoustu dotazů. Takže prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chci nejprve poděkovat za velmi konstruktivní a zajímavou rozpravu. Musím říct, že jsem se celé dopoledne na ni těšil a nakonec jsem se dočkal. A dovolte mi, abych zareagoval na to nejpodstatnější. Doufám, že nic důležitého neopomenu, ale vyloučeno to samozřejmě není, protože témat bylo spoustu a byly i velmi rozsáhlé.

Dovolte mi nejprve k tomu pozměňovacímu návrhu. Musím úvodem říci, že považuji a považoval bych za nešťastné, aby takto klíčová věc, která může velmi zásadně ovlivnit celou spoustu oblastí poskytování zdravotní péče. Celou spoustu oblastí, kde se bude rozhodovat o dostupnosti moderních technologií pro pacienty, aby byly řešeny pozměňovacím návrhem zde na plénu, který neprošel zdravotním a sociálním výborem, ani ústavně-právním výborem, který nebyl podroben důkladné analýze z hlediska všech dopadů, protože si myslím, že by to nebylo úplně zodpovědné a já právě považuji Senát za pojistku, která bude zabraňovat tomu, aby byly přijímány ne úplně promyšlené normy, které pak můžou mít důsledky, o kterých přitom přijímání nevíme. Protože debata probíhala velmi podobně v PS, protože návrh, který je zde, je jenom kosmeticky upraveným pozměňovacím návrhem poslanců hnutí ANO paní Maxové a pana Janulíka.

Dovolte mi několik poznámek, i když samozřejmě nebudou asi tak erudovány, jako od paní senátorky Wagnerové. Podle analýz, které jsme k návrhu měli, tak musíme říci kromě absence hodnocení návrhu dopadů návrhů ve vztahu k pojištěncům předložený pozměňovací návrh neobsahuje ustanovení o tom, jak se má ve vztahu ke konkrétnímu pojištěnci a jeho zdravotnímu stavu stanovit, co je pro něj nejméně ekonomicky náročné, popř. co se rozumí pod zdravotnickým prostředkem ekonomicky náročnějším, než jaký odpovídá rozsahům a podmínkám hrazených služeb dle tohoto zákona. Není také zřejmé, na co má pojištěnec ještě nárok. A za co si už vzhledem ke svému zdravotnímu stavu musí připlatit. Návrhu uváděný pojem rozsah a podmínky hrazených služeb vztahující se k určení podmínek, za nichž má pojištěnec ústavně zaručené právo na bezplatnou zdravotní péči. Je totiž nutné vždy vztahovat ke konkrétnímu případu, což v tomto případě se tedy neděje. Podle našeho názoru návrh stanoví, že bude možné zatížit pacienty vyšší spoluúčastí ve všech případech, kdy bude mít pojištěnec při poskytování hrazených služeb na výběr z různých typů zdravotních prostředků, které budou při poskytnutí dotčené zdravotní služby přicházet v úvahu. Ještě mi dovolte dvě poznámky k této záležitosti. Tady je třeba si uvědomit, že stále, i když je internet, i když jsou rychlé informace k dispozici, bude, existuje a bude existovat velká informační nerovnováha mezi pacientem a lékařem.

Nikdy nemůžeme zabránit, že pacient v okamžiku, kdy se bude rozhodovat, se nebude rozhodovat zcela svobodně – při znalosti všech okolností a toho, jestli opravdu prostředek, za který by si měl doplácet, je opravdu naprosto nezbytný pro zlepšení jeho zdravotního stavu, nebo ne.

Byl jsem vyzván některými kolegy senátory k tomu, abych řekl další postup ministerstva. Budu to opakovat, protože už jsem to několikrát učinil. Ministerstvo si je vědomo toho, že věc je problematická. Dnes vlastně neumožňuje těm, kteří se rozhodnou vzít si jinou variantu péče, aby dostali zákonný nárok, aby dopláceli jenom rozdíl. Nicméně, myslíme si, že tato problematika je velmi složitá a je třeba posoudit všechny konkrétní možnosti dopadu.

Řeknu tady dvě cesty, kterými chceme jít – před odesláním do připomínkového řízení je návrh zákona o zdravotnických prostředcích, který bude řešit celou obrovskou škálu zdravotnických prostředků, kterých je dneska zhruba 40 tisíc, který bude řešit zákonný nárok a přesné vymezení tohoto nároku v každé skupina zdravotnických prostředků pro konkrétního pojištěnce. To si myslíme, že vyřeší 90 % tohoto problému. Pak je otázka zdravotních výkonů, kde materiál nebo materiálová část je pevně svázána se zdravotní péči, s poskytováním péče. Naše ministerstvo – teď v průběhu prázdnin – analyzuje situaci, jakými cestami se toto dá řešit. Do konce prázdnin analýzu budeme mít. Zveřejníme ji. Chceme vést diskusi nejenom tady v Senátu a s vaším zapojením do této záležitosti, ale i s širokou zdravotnickou a laickou veřejností, abychom našli cestu, kdy umožníme, co tady bylo požadováno. Ale zároveň budeme chránit pacienta, aby se náhodou nestal hříčkou v rukách, řekněme, ne vždy úplně korektního poskytovatele zdravotní péče.

Dovolte mi ještě, abych odpověděl i na některé další záležitosti, které tady zazněly, tj. otázka, kdy poslaneckým návrhem byla upravena pravidla pro dohodovací řízení a pro vydání úhradové vyhlášky. Co tady zaznělo od paní senátorky Seitlové – musím říct, že je na tom samozřejmě kus pravdy, že v okamžiku, kdy se zkracuje lhůta pro vydání úhradové vyhlášky; v návrhu je do konce měsíce října, tak se poměrně výrazně zkracuje i doba dohodovacího řízení a zkracuje se možnost mít výsledky za stávající období, predikce. Musím říct, že tady je to vždycky "něco za něco". Protože pokud chceme mít vyhlášku dříve, tak za to zaplatíme tím, že ji budeme dříve připravovat. Jednotlivé skupiny poskytovatelů se budou muset dříve domlouvat, a budou mít méně informací. Nějakým způsobem daň tady za toto bude. Musím říct, že i čas pro ministerstvo, aby se s výsledky dohodovacího řízení nějakým způsobem vypořádalo, tak je třeba přece jenom nějaký čas poskytnout, protože musí zanalyzovat situaci.

Dohody, které byly, resp. nedohody; připravit návrhy, prokonzultovat to, postoupit to do připomínkového řízení, postoupit to Legislativní radě vlády, aby se k tomu vyjádřila – a pak to vydat ve Sbírce zákonů do 30. 10., také to samozřejmě něco bude znamenat. Opravdu jsme schopni to zkrácení zrealizovat – jako ministerstvo – do 30. 10. Určitě se budeme následně zabývat tím, co se ukáže, že je problematické, jestli se to dá nějakým způsobem více optimalizovat apod.

Výzva, která byla řečena, dopadla na "úrodnou půdu". Zavazuji se tady k tomu, že určitě v okamžiku, kdy se ukáže realita, tak na to budeme reagovat.

Jinak chci poděkovat – prostřednictvím pana předsedajícího – panu senátoru Žaloudíkovi za reakci k protonové terapii, protože – ano, protonová terapie – především mediálně, s jistými úmysly, kteří to za 4 mld. vybudovali, se stala velkým mediálním tématem. Co tady zaznělo, a jsem přesvědčen, že tomu tak je, nejsem onkolog, vážím si těch, kteří této problematice rozumí a zabývají se jí, ale z mnoha zdrojů, lidmi, kterým věřím, a kde si myslím, že opravdu říkají co ve svém profesním životě zjistili a že je jaksi férový argument, že skutečně v ČR je to maximálně do 100 pacientů, kde to indikováno nějakým způsobem je možné a že počty reálně by mohly být ještě nižší. Jsem rád, že bylo řečeno, že to není pro masovou terapii, protože tady máme stávající prostředky, které to řeší s naprosto stejnými výsledky, ne-li s lepšími v některých případech a s náklady, které jsou výrazně nižší. Myslím si, že je dobře, že toto nezůstalo bez reakce.

Předem bych chtěl velmi poděkovat za vstřícný přístup senátu k této novele. Protože si myslím, že řeší spousty problémů, které jsme tady z minulosti měli nahromaděné. Samozřejmě neřeší všechno. Musím tady férově uznat, že nejsme schopní za několik měsíců ani rok, a spoustu věcí ani za dva, vyřešit. Protože ono je to třeba odpracovat.

Připravujeme teď velmi významnou novelu, která postaví na nohy národní zdravotní informační systém, kdy vlastně bude mít ÚZIS přístup k datům plátců. Dostaneme se do úplně jiné pozice z hlediska analýz zdravotní péče, z hlediska výsledků, z hlediska efektivity. Něco, co předváděl pan senátor Žaloudík, co se týče karcinomu prostatu, tak bude možné skoro u celého rozsahu zdravotní péče. To považuji trošku za revoluci v českém zdravotnictví. Ale trvá to. Chystáme projekt DRG Restart, na kterém se pracuje, kdy lidé odvádějí práci podle předem stanoveného harmonogramu. Ale zase – neuděláme to za půl roku nebo za rok, protože by to dopadlo jako v předchozích obdobích, kdy jsme to tzv. chtěli uspěchat. A dopadlo to špatně, protože se to nakonec vymstí.

Chci předem poděkovat a požádat o podporu této novely. Chtěl bych požádat o to, aby nebyl podporován pozměňovací návrh týkající se doplácení na péči, protože si myslím, že tak jak je formulován, skrývá mnohá rizika. Mohl by destabilizovat situaci. Zavazuji se tady veřejně, že situaci budeme řešit, budeme o ní diskutovat a budeme se snažit nalézt řešení, které, řekněme, vyhoví potřebám, které tady byly nějakým způsobem nastíněny a zároveň bude myslet na ochranu pacientů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře. Jenom pro steno – z dnešního jednání je ještě omluvena paní senátorka Filipiová.

Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Vladimír Plaček. (Nechce.) Paní zpravodajko garančního výboru, prosím, abyste se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Alena Šromová:  V celkem obšírné rozpravě se vyjádřilo k problematice celkem 14 senátorů a senátorek; z toho jeden kolega dvakrát. Většina debata se týkala otázky event. doplatků na zdravotnické prostředky. Za sebe se víceméně ztotožňuji s názory obou výborů – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Padl tady návrh na schválení. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 23. Registrováno 64, kvorum 33. Pro 55, proti 4.

Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Vyhlašuji tzv. polední přestávku. Začali bychom za deset minut půl čtvrté. To znamená, jen půlhodinovou. Dobrou chuť!

(Jednání přerušeno v 14.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.24 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  "Prořídlé kolegyně, kolegové". Vítám vás na po obědovém pokračování naší schůze. Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Islandem na straně druhé o účasti Islandu na společném plnění závazků Evropské unie, jejích členských států a Islandu ve druhém kontrolním období Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu

Tisk č. 68

Máme to jako tisk č. 68 a pan ministr životního prostředí Richard Brabec nám to uvede.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Budu stručný. Dovolte mi, abych vás opravdu ve stručnosti seznámil s obsahem předkládaného materiálu na 8. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu, které se konalo v závěru roku 2012 v Kataru. Smluvní strany přijaly změnu Kjótského protokolu. Na jejím základě se EU a její členské státy společně s Islandem zavázaly snížit své emise skleníkových plynů o 20 % ve srovnání s referenčním rokem, kterým je rok 1990. V souladu s článkem 4 odst. 1 Kjótského protokolu a na základě prohlášení učiněného v souvislosti s přijetím změny tohoto Protokolu na klimatické konferenci v Dauhá, budou EU, její členské státy a Island uvedený redukční závazek plnit společně. Protože Island není členem EU, a proto také EU i její členské státy s ním uzavírají samostatnou mezinárodní dohodu o účasti Islandu na společném plnění závazků EU, jejíchž členských států a Islandu ve druhém kontrolním období Kjótského protokolu, v níž se vymezují podmínky pro plnění redukčního závazku v letech 2013 až 2020.

V navrhované Dohodě se Island mimo jiné zavazuje i zajistit, aby úhrnné antropogenní emise skleníkových plynů vyjádřené v ekvivalentu C02 a vymezené ve změně Kjótského protokolu nepřekročily ve druhém kontrolním období přidělené množství emisí skleníkových plynů stanovené v dohodě.

Zavazuje se rovněž dodržovat povinnost právní předpisy EU, které souvisejí s prováděním změny Kjótského protokolu přijatým v Dauhá. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro VUZP, usnesení má číslo 68/1, zpravodajkou je paní senátorka Jitka Seitlová, která má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážený pane ministře. Doufám, že jsme využili polední přestávku alespoň ke krátkému oddechu. Dovolte, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k Dohodě; je to vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ĆR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a Islandem na straně druhé o účasti Islandu na společném plnění závazku EU, jejíchž členských států a Islandu v druhém kontrolním období Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Myslím, že v názvu je skoro všechno, co k Úmluvě potřebujeme vědět. Velice krátce doplním, že to bylo osmé zasedání smluvních stran v roce 2012 v Kataru v Douhá, které se rozhodlo změnit Protokol nebo respektive doplnit. Doplnilo ho o dvě věci. První věc, kterou se 28 států EU i Island zavázalo snížit skleníkové emise, resp. emise skleníkových plynů o 20 % v porovnání s referenčním rokem.

Závazek se týká hlavně druhého kontrolního období. Druhé kontrolní období je od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2020. Současně je to tak, že se Island, který není členem EU, rozhodl, že závazky bude společně plnit s námi.

To je důvod, proč tady dneska jsme a proč se o tom dneska bavíme. Vzhledem k tomu, že Island není členským státem EU, musí za tímto účelem EU a její členské státy uzavřít s Islandem samostatnou mezinárodní smlouvu.

Cílem dohody je stanovení podmínek zapojení Islandu. Pro informaci. Dohoda je mezinárodní smlouva, u níž ratifikace prezidentem republiky vyžaduje souhlas obou komor Parlamentu ČR v souladu s článkem 49 písm. a) a písm. e) ústavního zákona Ústavy ČR.

VUZP se zabýval na svém jednání 10. června 2015 Úmluvou a přijal usnesení č. 50, ve kterém doporučuje dát souhlas k ratifikaci Dohody.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem je VZVOB. Usnesení má č. 68/02 a zpravodajem je pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Konstatuji, že jsme na své 11. schůzi z 10. června dali souhlas s ratifikací a zároveň se hlásím do rozpravy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám rozpravu a do rozpravy, pane kolego, si elektronicky zmáčkněte čudlík. Slovo má pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Ještě jednou dobré odpoledne. Úplně nechápu rozhodnutí Islandu. Nevím, zda se sopka do toho započítává, ale oni mají geotermální energii, takže to není možná pro ně problém podepsat. Nicméně mělo by zaznít, že Kjótský protokol nijak nepomohl ke snižování emisí. Zejména, čeho se podařilo dosáhnout, je zatížení dotačních rozpočtů cen i přenosových soustav novými superdrahými a málo spolehlivými zdroji, které jsou výhodné víceméně pro své majitele. Samozřejmě, na obyčejné lidi to dopadlo jak vyššími cenami, tak daněmi. A i když mám k panu ministrovi řadu výhrad, tak za Kjótský protokol opravdu nemůže, takže doporučuji ke schválení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí. Rozpravu končím. Ale přesto hlásí... Paní senátorka Jitka Seitlová. Ještě, že jsem tu větu nedořekl.

Senátorka Jitka Seitlová:  Jsem ráda, že mám prostor i v rozpravě, protože jako zpravodaj samozřejmě mohu jenom konstatovat, jak proběhla rozprava. Dámy a pánové, myslím, že informace, které předložil můj předřečník, nejsou úplně přesné, protože není pravdou, že Kjótský protokol neměl i pozitivní výsledky. A docela dobré pozitivní výsledky. Určitě se zjistilo během průběhu plnění Protokolu, že jsou tam slabiny a že musí být připravena nová smlouva. Je to Pařížská smlouva, která se chystá, kde se v září sejdou zástupci všech zemí světa; myslím, že všech. Tam se bude jednat; připravuje se nová Pařížská úmluva.

Nechci se zmiňovat o slabinách. Bylo to zejména náhradní plnění v Kjótském protokolu, byly to nakonec i problémy s emisními povolenkami, které nebyly správně hodnoceny. Nebyly správně započítány. Máme také problém v ČR. Ale výsledek Kjótského protokolu je, že skutečně došlo k významnému snížení emise skleníkových plynů v rámci EU a zemí EU. To je třeba říct. Nechci říkat to přesné číslo, které bylo za první období. Dneska se pohybuje kolem 16 až 18 % proti referenčnímu roku, a to není málo. Není pravdou, že dohoda, která vznikla, by byla úplně řeknu bezzubá nebo neměla význam. Měla význam. A přinesla určitý posun, byť víme, že posun, který přinesla, není dostatečný pro to, aby se svět nedostal do problémů. Myslím si, že zazněly některé nepřesné informace, je dané také tím, že skutečně máme velmi málo informací, o tom, co se děje se změnou klimatu.

Než bylo dnešní jednání zahájeno, tak jsem komunikovala s ministerstvem životního prostředí a žádala jsem jeho tiskový odbor, aby nám poskytl senátorům stručné, jednoznačné informace, které by byly vám všem k dispozici. Bohužel jsem byla odkázána opět na 40stránkovou velmi složitou zprávu, která je zprávou, o které jsem hovořila, když jsme projednávali podklady k Pařížské konferenci. Je to škoda. Mám asi pět brožurek, které vám dám k dispozici. Jsou jednoduché, krátké. Alespoň pro základní informaci. A doufám, že se ministerstvo v tomto poněkud zlepší, abychom informace, kterými jsme v obrovském množství zahrnuty, nám byly poskytnuty a nemuseli jsme studovat složité, nároční studie, byť jsou přeloženy do českého jazyka. To jen pro doplnění. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, jenom vaším prostřednictvím bych požádal kolegyni zpravodajku, jestli by předala informaci, kolikanásobek ušetřených emisí vyprodukovala za stejnou dobu Čína. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vyřiďte si to po skončení obecné rozpravy. Nebo rozpravy, kterou teď končím. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit? Nechce. Zpravodajka se chce vyjádřit? Také nechce. Máme jediný návrh, a to je souhlas s ratifikací. Po znělce se sejdeme a odhlasujeme.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s ratifikací, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedne ruku. Paní senátorka Seitlová něco potřebuje? Mačkáte úplně blbý knoflík. (Pobavení v sále.)

Hlasování č. 24 skončeno, registrováno 53, kvorum 27, pro 45, proti nikdo. Návrh schválen.

Pane ministře, děkuji. Děkuji i zpravodajům a jsme u dalšího bodu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 97

Máme to jako senátní tisk č. 97 a zároveň bych poprosil pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás s tím seznámil.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi několik slov úvodem k dnes projednávané novele zákona o regulaci reklamy. V první řadě je třeba říci, že nutnost novelizovat tento zákon byla vyvolávána především řízením o porušení smlouvy, které v roce 2014 Českou republikou zahájila Evropská komise. Komise ČR vytýká ne úplnou transpozici směrnice k nekalým obchodním praktikám, která byla primárně transponována do zákona o ochraně spotřebitele, avšak částečně se dotýká i zákona o regulaci reklamy. V této souvislosti bych rád předně zmínil, že směrnice o nekalých obchodních praktikách má charakter plné harmonizace a členské státy proto nemohou uvedenou oblast regulovat ani mírněji, ani příznivěji, než požaduje směrnice. Je povinností ČR uvést svůj právní řád plně do souladu s touto směrnicí. Vždycky komise směřují k tomu, že ačkoliv byl do zákona o regulaci reklamy transponován zákaz reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, transpozice není úplná, neboť nebyla zároveň odstraněna ustanovení, která jsou částečně duplicitní transpoziční úpravou obsaženou v zákoně o ochraně spotřebitele ani ustanovení, která jsou částečně přísnější, než připouští směrnice. Je to v rozporu s její plně harmonizační povahou.

Výslovné zákazy, které jsou duplicitní či přísnější, než umožňuje směrnice, jsou tedy předloženým návrhem ze zákona o regulaci reklamy vypuštěny. Nicméně vzhledem k tomu, že zůstane v platnosti zákaz reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, bude spotřebitel před závadnou reklamou nadále chráněn de facto stejně jako dosud a v rozsahu, na kterém se zástupci členských států přijetím směrnice shodli.

Závěrem si dovoluji připomenout, že vzhledem k tomu, že návrh zákona odstraňuje nedostatky vytknuté ČR Evropskou komisí, znamenalo by jeho nepřijetí, tedy nesplnění povinnosti transponovat řádně směrnici riziko postihu ze strany EU.

Nyní mi dovolte ve stručnosti představit další úpravy, obsažené v návrhu novely zákona o regulaci reklamy. Novelou je tuzemská právní úprava adaptovaná na nařízení Evropského parlamentu a Rady, týkající se požadavků na texty uvedené v souvislosti se značením potravin, které musí být dodrženy i v reklamě na potraviny. Mimo to návrh přináší dozorové pravomoci k reklamě na potraviny, pokud obsahují výživové nebo zdravotní tvrzení z krajských živnostenských úřadů na státní zemědělskou a potravinářskou inspekci.

To by mělo zvýšit efektivitu výkonu dozoru, neboť tato inspekce již vykonává dozor nad značením potravin.

Návrh novely zákona se na základě pozměňovacích návrhů uplatněných v Poslanecké sněmovně dotýká také problematiky reklamy na nepovolené loterie. Provozování loterií na území ČR je značně omezeno, resp. je až na výjimky zakázáno, k naplnění účelu tohoto omezení je třeba efektivně bránit i působení reklamy na loterie a jiné podobné hry, jejíž provozování není na našem území povoleno.

Vzhledem k tomu, že tyto reklamy se zpravidla dostávají do sporu se zákonem, až jejich šířením na území České republiky, je explicitně zaváděn postih šíření reklamy na nepovolené loterie.

Reklama na nepovolené loterie se tak zařadí po bok reklamy na zbraně či tabákové výrobky, u kterých je již nyní šiřitel zodpovědný za to, že takovou reklamu šíří v souladu se zvláštními požadavky stanovenými zákonem.

Dále novelou dochází k přesunu dozory reklamy na nepovolené loterie z krajských živnostenských úřadů na celní úřady, které jako orgány v působnosti ministerstva financí mají ihned k dispozici informace o tom, zda je konkrétní loterie povolena, či nikoli.

Novela také přináší další dílčí úpravy, jejichž cílem je vytvořit podmínky pro kvalitní výkon dozoru zákona o regulaci reklamy. Návrh rovněž upřesňuje ustanovení regulující tzv. volební reklamu, tak, aby byla porušením zákonem daných omezení postižitelná, což podle dosud platné právní úpravy není možné, neboť tzv. volební reklamu nelze vůbec podřadit pod definici reklamy.

Podle požadavků ministerstva pro místní rozvoj se také navrhuje uvolnění regulace reklamy v pohřebnictví, avšak s tím, že zásadní omezení šíření této reklamy z etických důvodů zůstane zachováno, obsah reklamu bude muset být v souladu s dobrými mravy.

Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, návrh, který máte nyní před sebou, odstraňuje, jak jsem již v úvodu zmínil, dílčí nedostatky v zákoně o regulaci reklamy, a to zejména s ohledem na výtku Evropské komise ohledně transpozice směrnice k nekalým obchodním praktikám.

Doufám, že i s přihlédnutím k důvodům, které jsem zde uvedl, a k doporučujícímu stanovisku garančního výboru tento návrh podpoříte.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VVVK. Usnesení má číslo 97/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Oberfalzer, který má slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Na našem výboru proběhla celkem obsáhlá debata k tomuto návrhu. Ale celá se věnovala jediné jeho části, a sice regulaci reklamy pro loterijní společnosti.

Já se, bude-li potřeba, k tomu vrátím v rozpravě, nicméně výsledkem našeho rokování bylo, že drtivou většinou 7:1 bylo doporučeno plénu schválit tuto předlohu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem je ÚPV, který nepřijal žádné usnesení. Záznam máme jako tisk 97/2. Zpravodajem je pan senátor Stanislav Juránek, který má slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Po úvodním slově Karla Novotného náš ÚPV nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku, když z 8 přítomných senátorů ÚPV pro návrh hlasovali 4 senátoři, proti hlasoval 1 senátor a 3 senátoři se zdrželi hlasování.

K stanovisku se vrátím v obecné rozpravě.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji za slovo. Já chci jenom říci, že takovým tím klíčovým důvodem, proč někteří senátoři váhali a zdrželi se hlasování, tak byla záležitost materiálu, který nám dodal Seznam.cz. Nechci se bavit o tom, že považuji stále za dobré, aby i takováto společnost byla postižena, nebo byla pod kontrolou tohoto zákona. Chci jenom říci, že ty záležitosti a argumenty, které tam byly, jsou velmi liché, protože je lze velmi snadno ošetřit právním způsobem, bude-li tato firma postižena, aby byl postižen ten nejbližší pod nimi. A takto si to může udělat v tom řetězci, který jste možná dostali rozdaný úplně každý.

Tedy chci říci, že sám za sebe navrhuji, abychom schválili, stejně tak, jako ten klíčový výbor, který se tím zabýval.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Paní senátorka Eva Syková má slovo.

Senátorka Eva Syková:  Pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych chtěla podpořit znění tohoto zákona, tedy návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40 o regulaci reklamy především.

Již ve znění, v němž byl tento návrh zákona předložen sněmovně, se navrhovalo doplnění odpovědnosti šiřitele za šíření reklamy na nepovolené či neoznámené loterie a jiné podobné hry a stanovení souvisejících sankcí.

Vláda svůj návrh odůvodnila tím, že především u reklamy šířené internetem zpravidla není možné určit jiný subjekt, než právě šiřitele. A pro šiřitele není obtížné ověřit, zda se jedná o loterii, či podobnou hru povolenou, resp. oznámenou. Tento postoj svým hlasováním potvrdila rovněž Poslanecká sněmovna.

Proti výše uvedeným změnám se zvedla vlna kritiky. Dostali jste celou řadu dopisů, předpokládám, že podobně jako já jste obdrželi celkem logické vyjádření společnosti Seznam, Asociace televizních organizací, příp. další připomínky.

Jak již bylo řečeno, VVVK se na své schůzi 21. července tímto zabýval. Vyslechl zástupce všech zájmových skupin, které se do projednávání tohoto návrhu zákona zapojily. Lze pochopit, že šiřitelé reklamy se obávají komplikací a zvýšených nákladů.

Argumentaci proti novele ovšem nelze stavět na tom, že je obtížné či nemožné, zejména v případě internetové reklamy, určit zadavatele reklamy. Pokud jsou obchodní procesy šiřitelů reklamy nastaveny tak, že šiřitelé vlastně neznají totožnost zadavatele, je naopak dobře, pokud šiřitelé tyto procesy budou muset změnit. Nebude to přínosné čistě z hlediska reklamy na loterie, ale obecně. A s tím se budeme stále více a více setkávat, že budeme konfrontováni se zavádějícími, nebo dokonce špatnými informacemi šířenými šiřitelem.

Argumentovat nelze ani v tom smyslu, že šiřitelé budou nuceni analyzovat, zda se jedná o loterii, či jinou podobnou hru. Ve skutečnosti šiřitelům bude z obsahu zadané reklamy dostatečně zřejmé, že by se mohlo jednat o loterii nebo podobnou hru, že tedy musí být ověřeno, zda byla řádně povolena, či oznámena.

Stát se samozřejmě nemůže zříct svých povinností. Na druhou stranu ale k povinnostem státu patří i to, aby bránil vzniku situací, které mu plnění povinností znesnadňují či znemožňují.

Pokud šiřitel reklamy šíří reklamu na nepovolenou loterii, stát sice může zpětně dohledat a sankcionovat zadavatele, ale již uskutečněnému šíření a tím vzniklé škodě zabránit nemůže. Reklama už je rozšířena.

Tu samozřejmě ten, kdo ji chce šířit, může počítat i s tím, že bude muset třeba uhradit tu pokutu. A stejně ji šířit chce.

Šiřitel může ještě před šířením reklamy jednoduše nahlédnout do seznamu provozovatelů loterií a sázkových her, který je veřejně přístupný na webových stránkách ministerstva vnitra, příp. též do obchodního rejstříku, ověřit tak, zda je zadavatel reklamy držitelem povolení a odmítnout šíření reklamy v případě, že zadavatel držitelem povolení není.

Je tudíž logické, aby stát od šiřitele tento krok vyžadoval a vytvořil tak účinnou překážku pro samotné šíření reklamy na nepovolenou loterii.

To, co v předloženém návrhu zákona prosazuje vláda, není českou zvláštností a platí v celé řadě dalších zemí. Těch zemí je hodně, ale například v Dánsku musí všichni provozovatelé hazardních her mít zvláštní licenci a šíření reklamy na hry bez licence je zcela zakázáno. Dánský zákon o hazardních hrách stanoví sankci pro toho, kdo by záměrně či z hrubé nedbalosti šířil reklamu pro provozovatele hry bez licence.

Pojem hazardní hry je v tomto zákoně široce pojatý. Zahrnuje i loterie a v zásadě všechny aktivity, v nichž má účastník možnost výhry, jejíž pravděpodobnost, i třeba malé výhry, bonusu, jejíž pravděpodobnost je zčásti založena na náhodě.

Vzhledem k tomu, že škodám způsobovaným šířením reklamy na nepovolené loterie nelze předejít, pokud se šiřitelé reklamy nestanou odpovědnými za obsah jimi šířené reklamy, ráda bych vás požádala, abyste svým hlasem uzákonění odpovědnosti šiřitelů podpořili. Výrazně tak přispějete k omezení nelegálního hazardu v naší zemi.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Jiří Oberfalzer má slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Paní kolegyně Syková to vyjádřila vlastně naprosto úplně a precizně. Já bych si dovolil dodat jenom takovou malou ilustraci. Na náměstí máme dva pekaře. Jeden zaměstnává lidi, odvádí odvody, platí jim řádně mzdu a platí veškeré daně ze zisku, z DPH. Platí nájem. Pak máme druhého, který zaměstnává lidi na černo, snižuje si základ daně pofidérními neexistujícími náklady a šidí stát, jakož i své zaměstnance. To je vlastně popis situace, ve které se nacházíme. Jenom dva údaje.

Nelegální trh loterií v České republice je stejně velký jako ten legální. Stát tím, že tyto tzv. nelegální společnosti neodvádí to, co musí ty řádně zaregistrované, přichází o miliardu korun ročně. Odhadem. Těch zemí v Evropě, kde toto opatření je zavedeno, je 12. Mám je tady sepsány. Nebudu tím zdržovat. Dánsko potlačilo tento nelegální trh na úroveň 4 %, ale to díky tomu, že nejen že má zakázanou reklamu, ale uplatnilo ještě další dva kroky, které ovšem nejsou v gesci pana ministra průmyslu a obchodu, takže se o nich jistě budeme bavit při příští příležitosti.

Myslím si, že je nejvyšší čas toto zavést. Všechna opatření, která jsme v minulosti dělali, se ukázala neefektivní. A tudíž je třeba sáhnout k takovému drakonickému kroku, nemusí se nám líbit, ale nemůžeme připustit souběžnou existenci těchto dvou pekařů, o kterých jsem mluvil.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, končím obecnou rozpravu. Otázka na pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Chce, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Já bych chtěl jenom poděkovat za konstruktivní debatu a podporu toho vládního návrhu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Položím otázku garančnímu zpravodaji, aby nám vyhodnotil debatu.

Senátor Jiří Oberfalzer:  V debatě nepadl jiný než podpůrný návrh, máme zde tedy návrh našeho výboru, a ten je schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. A ještě otázka pro zpravodaje výboru ÚPV, pana senátora Juránka? Nechce se vyjádřit. Máme jediný návrh, schválit. Po znělce o něm budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 25 ukončeno. Registrováno 56, kvórum 29, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodajům. Pan ministr zůstane s námi.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 98

Máme to jako tisk č. 98. Pan ministr je již připraven. Máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V roce 2010 došlo k havárii ropné plošiny firmy British Petroleum v Mexickém zálivu. Jako reakci na to vytvořila Evropská komise směrnici, která sjednocuje v rámci EU bezpečnostní podmínky pro činnost při těžbě ropy a zemního plynu v moři. Všechny členské státy mají povinnost implementovat tuto směrnici do svých národních legislativ.

Pro Českou republiku jako vnitrozemský stát vyplývá ze směrnice jediná povinnost. V případě, že u společnosti registrované v ČR dojde při činnostech spojených s průzkumem a těžbou ropy a zemního plynu v moři k závažné havárii mimo teritorium členských zemí EU, bude tato společnost povinna na žádost Evropské komise zaslat prostřednictvím MPO o této závažné havárii informaci. Ty budou následně ministerstvem odeslány do Bruselu.

V rámci novelizace původního zákona z roku 2000 byly provedeny některé technické úpravy jeho znění, aby byl uveden do souladu se současnou legislativou, zejména s novým správním řádem a občanským zákoníkem.

Materiál byl projednán v Poslanecké sněmovně a byl schválen ve 3. čtení 18. června 2015.

Dovolte, abych vyjádřil potěšení ze skutečnosti, že návrh uvedeného zákona podpořily oba senátní výbory, v nichž byl projednáván. Jedná o VHZD a VUZP.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, závěrem bych vás chtěl požádat o podporu předloženého návrhu zákona při dnešním projednávání na plénu Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má číslo 98/1. Zpravodajem je pan senátor Karel Kratochvíle, který má slovo.

Senátor Karel Kratochvíle:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení kolegové senátoři. Dovolte mi přednést zpravodajskou zprávu VHZD Senátu k předloženému návrhu zákona, který je předložen jako senátní tisk č. 98.

Cíle a záměry předložené novely zde byly představeny panem ministrem průmyslu a obchodu. Jak je známo, cílem předpokládaného návrhu zákona je implementace povinností vyplývajících ze směrnice Evropského parlamentu a rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013, o bezpečnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES.

Pro Českou republiku jako pro stát, který nemá moře, bude implementací uvedené směrnice nově zavedena povinnost stanovená pro vnitrozemské státy, a to povinnost následující.

Pokud bude v České republice registrovaná společnost, která provádí činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři, mimo teritorium Evropské unie, a dojde u ní při této činnosti k závažné havárii, je na požádání Evropské komise prostřednictvím státu, ve kterém je zaregistrována, povinnost poskytovat informace o této havárii. V České republice bude tuto funkci prostředníka plnit ministerstvo průmyslu a obchodu.

Tato informační povinnost bude se vztahovat i na dceřiné společnosti zmíněné společnosti. Současně jsou v předloženém návrhu zákona uvedena pravidla, příslušná pro ustanovení o správním trestání a o pokutách za porušení uvedené informační povinnosti. Bude možno postihovat až do 10 milionů korun.

Dochází také ke změně názvu zákona, neboť činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři jsou v převážné většině prováděny ve výlučných ekonomických zónách, moři a jednotlivých států světa. Nikoli v mezinárodních vodách.

Legislativní proces předloženého návrhu zákona probíhal poměrně rychle. Návrh zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně 5. ledna 2015. V rámci 1. čtení v Poslanecké sněmovně byl návrh zákona přikázán k projednání hospodářskému výboru, který svým usnesením doporučil vládní návrh zákona schválit beze změn. Při 2. čtení v Poslanecké sněmovně byly uplatněny čtyři pozměňovací návrhy, z nichž 3 mají povahu legislativně-technických úprav, jeden pozměňovací návrh změnil původně navržené datum nabytí účinnosti zákona, a to na den vyhlášení ve Sbírce zákonů. Ve 3. čtení, které probíhalo 19. června, byl v Poslanecké sněmovně předložený návrh zákona schválen ve znění podaných pozměňovacích návrhů, a to – ze 148 přítomných poslanců hlasovalo 147 pro přijetí, žádný nebyl proti.

VHZD Senátu jakožto výbor garanční projednal předložený senátní tisk č. 98 ze dne 22. července 2015 na své 12. schůzi. Svým usnesením č. 96 doporučil Senátu Parlamentu schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl VUZP. Usnesení má č. 98/2. Slovo má zpravodajka výboru, paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře. Myslím, že co mělo být řečeno, bylo řečeno. Jenom doplním pro informaci, že to hlavní gró, co jsme měnili, co požadovala evropská směrnice, čl. 41 této směrnice, tak to je vlastně čistým přepisem směrnice. Jediné, o čem jsme rozhodovali, nebo rozhodujeme, je to, jak vysoká bude pokuta. Pokuta, která je v kompetenci stanovení každé země, má být odrazující, přiměřená, účinná. Stanovili jsme, že to bude 10 milionů. Myslím, že to bude stačit.

To je z mé strany jenom pro doplnění.

V tuto chvíli si dovolím říci, že VUZP projednal návrh zákona a doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Moje otázka pro všechny. Zda někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona? Nikdo, otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže ji končím. Není se k čemu vyjadřovat. Máme jediný návrh, a to schválit – a po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 26 skončeno. Registrováno 56, kvórum 29, pro 49, proti nikdo. Návrh schválen. Děkuji zpravodajům a pan ministr nám zůstává.

Budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice)

Tisk č. 99

Máme to jako tisk č. 99 a opět pan ministr Jan Mládek nám to představí.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi uvést vládní návrh zákona o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi.

Hlavním důvodem pro předložení tohoto zákona je transpozice směrnice o dodávání pyrotechnických výrobků na trh a prováděcí směrnice, kterou se zřizuje systém pro sledovatelnost pyrotechnických výrobků.

Nově navrhovaný zákon představuje komplexní úpravu v oblasti pyrotechnických výrobků, který je v současné době upraven různými právními předpisy. Zákon o pyrotechnice kromě novel souvisejících s pyrotechnickými výrobky obsahuje i technickou novelu zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní a střeliva.

Návrh zákona projednal VHZD. Ten vám ho svým usnesením doporučuje schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Proto si i já na závěr dovoluji požádat vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, o podporu předkládaného návrhu zákona o pyrotechnice.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má číslo 99/1. Zpravodajkou je paní senátorka Veronika Vrecionová, která má slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr velice jednoduše shrnul, jde o transpozici, která je poměrně složitá, zpřísňuje vše kolem této dané materie. Nicméně já si tady dovolím vám... My jsme tu záležitost diskutovali na hospodářském výboru. Jelikož k tomu byla řada připomínek naší legislativy, tak jsme se tím podrobně zaobírali. Myslím si, že většina těch problémů byla vysvětlena, s tím, že i závěr legislativy byl takový, že nic nebrání k tomu, aby tento návrh mohl platit.

Na závěr si dovolím přečíst doporučení hospodářského výboru, který doporučuje Senátu Parlamentu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Má někdo návrh nezabývat se? Nemá, otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí. Končím ji. Máme jediný návrh, a to je schválit, takže po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 27 ukončeno. Registrováno 56, kvórum 29, pro 43, proti 1. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

A dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o Visegrádském patentovém institutu, podepsaná v Bratislavě dne 26. února 2015

Tisk č. 57

Máme to jako tisk č. 57 a také máme pana ministra Jana Mládka u mikrofonu. Prosím.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Úvodem bych rád zdůraznil, že dohoda o Visegrádském patentovém institutu je opatřením na podporu inovací a nástroj k posílení konkurenceschopnosti firem v regionu.

Český průmysl, výzkum a vývoj, nutně potřebují pomoci s ochranou technických inovací v zahraničí patentováním. Vytvořením Visegrádského patentového institutu prostřednictvím sjednání mezinárodní smlouvy se státy visegrádské skupiny snaží zahraniční ochranou svým přihlašovatelům usnadnit, a to snížením nákladů na patentové rešerše při zachování nezbytné kvality. Výhodou bude bezpochyby rovněž možnost komunikace v českém jazyce. Ke vzniku VPI je zapotřebí souhlasu shromáždění Mezinárodní unie pro patentovou spolupráci, jež bude zasedat v říjnu 2015. Pro souhlas je však nezbytné, aby před tímto zasedáním již dohoda vstoupila v platnost. Česká republika tedy musí dohodu ratifikovat co nejdříve, aby následně mohlo dojít k uložení ratifikační listiny u depozitáře dohody. A ta do konce září 2015 nabyla platnosti.

Vzhledem ke zvažovaným změnám určování mezinárodních rešeršních orgánů by Česká republika v případě, kdy by dohodu tento rok ratifikovat nestihla, byla vystavena riziku, že by Visegrádský patentový institut nemusel nikdy vzniknout.

A veškeré úsilí, které Česká republika do sjednávání dohody dosud vložila, by přišlo vniveč. Zřízení VPI si nevyžádá žádné investice, ani nové zaměstnance, když bude využívat stávající odborné a rešeršní průzkumové kapacity národních patentových úřadů smluvních stran. Dohodu projednaly senátní výbory VHZD a VZVOB. Oba ve svých usneseních doporučily dát souhlas s ratifikací.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má č. 57/1. Zpravodajem je pan senátor Libor Michálek, který má slovo. (K řečnickému pultu přichází jiný senátor.) Pane senátore, já vás chápu, ale v této chvíli má mluvit garanční zpravodaj, a to je pan senátor Libor Michálek, a to určitě nejste vy. Takže se vám omlouvám.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vše podstatné tady bylo shrnuto, tak jenom ve stručnosti. Záměrem dohody je podpořit investice a mezinárodní konkurenceschopnost ve střední a východní Evropě. Takže tato předkládaná dohoda bude otevřena pro přístup i dalším evropským státům. Přestože po formální stránce ta dohoda je sjednána pouze mezi vládou České republiky a vládami Polska, Maďarska a Slovenska, tak je z hlediska právního řádu České republiky mezinárodní rezidentskou smlouvou podle čl. 49 ústavního zákona, tudíž je třeba našeho souhlasu.

Dovolím si tedy přečíst návrh – a je to 83. usnesení VHZD z 11. schůze konané dne 24. června 2015 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu k vyslovení souhlas s ratifikací dohoda o Visegrádském patentovém institutu. Návrh zní:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu dát souhlas k ratifikaci o Visegrádském patentovém institutu, podepsaný v Bratislavě dne 26. února 2015.

Zadruhé – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Libora Michálka.

Zatřetí – pověřuje předsedu výboru, senátora, pana Hajdu, aby předložil usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl VZVOB. Usnesení má č. 57/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Brož. Nechce vystoupit. Takže já v této chvíli otevírám rozpravu. Do té se nikdo nehlásí. Hlásí! Paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Pane předsedající, vážený pane ministře, omlouvám se, že opět vystupuji, ale nedá mi to, protože vystupuji jednak jako senátorka, ale také jako první místopředsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace. A musím říct, že velmi vítám předloženou dohodu. Oceňuji záměr vytvořit společný patentový úřad pro země visegrádské skupiny. Náš souhlas s ratifikací bude konkrétním krokem ve prospěch malých a středních podniků, univerzit a výzkumných pracovišť, které tímto způsobem získají snazší a levnější přístup do mezinárodního systému přihlašování vynálezů k zahraniční ochraně podle smlouvy o patentové ochraně.

Podle důvodové zprávy předložené vládou Poslanecké sněmovně přihlašovatelé navíc budou moci v nezanedbatelné míře snížit své náklady. Konkrétně až o čtvrtinu v případě právnických osob a téměř o 2/5 v případě fyzických osob, což je zejména pro výzkumné organizace podstatná změna, která jim umožní mnohem větší úsilí o patentování. Protože v České republice je ve srovnání s řadou dalších zemí Evropské unie ročně přihlašováno mnohem menší procento patentů a většina z nich zůstává chráněna pouze na národní úrovni, což má pramalý smysl.

Zvýšení počtu patentů s mezinárodní ochranou je tedy velkým českým problémem. Státy visegrádské skupiny se při formulaci dohody o společném patentovém úřadu inspirovaly Nordickým patentovým institutem, který slouží jako regionální orgán mezinárodní patentové ochrany pro skandinávské země.

Ambicí je, aby nově vznikající úřad hrál obdobnou roli ve střední a východní Evropě, tedy poskytoval zájemcům z tohoto regionu mezinárodní rešerše a mezinárodní předběžné průzkumy podle smlouvy o patentové ochraně. Z toho je zřejmé, jak významná dohoda to je. Zřízení nového úřadu si nevyžádá velké investice, protože plně využije stávajících kapacit národních patentových úřadů zúčastněných zemí.

Přínos toho nebude jen ekonomický, jak už jsem se zmínila. S úřadem budou moci přihlašovatelé komunikovat v českém jazyce, jak řekl již pan ministr, což přispěje také k úsporám časovým a ke snížení organizační náročnosti, která je všeobecným problémem nejenom ve vědě a výzkumu a ve vzdělávání.

Vytvoření Visegrádského patentového institutu je pozitivním příkladem prospěšnosti užší spolupráce zemí visegrádské skupiny a naplňuje cíle stanovené Národním programem reforem, o kterých jsem tady ráno hovořila a hovořil o tom také pan předseda vlády, a to v oblasti inovačního podnikání a využití potenciálu průmyslového vlastnictví.

Děkuji vám za pozornost a žádám vás o podporu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechce. Zpravodaj také ne. Takže v této chvíli máme jediný návrh, a to je souhlasné stanovisko s ratifikací. Po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s ratifikací, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 28 ukončeno. Registrováno 56, kvórum 29, pro 48, proti nikdo. Návrh byl přijat. Pane ministře, děkuji vám. Na shledanou. Stejně tak jako zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání (Lanzarote, 25. října 2007)

Tisk č. 60

Máme to jako tisk č. 60. Uvede nám ho pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Vítám vás, mikrofon je váš.

Senátor Jaroslav Palas:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, tzn. Lanzarotská úmluva nemusí být složitě představována. Stačí název – o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání.

Řeknu k tomu jenom tolik, že všechny body, ke kterým nás tato úmluva zavazuje, jsme již splnili. Nepřináší nám vlastně žádné nové závazky do budoucna. Pro nás je to spíš deklarace, že tuto úmluvu nebo její obsah podporujeme. Zároveň musím říct, protože jsme se poněkud s ratifikací zdrželi, tak již dnes na nás pohlíženo s jistým znepokojením, proč jsme to dosud nepodepsali. Možná v rozpravě případně vysvětlím detaily, pokud někoho budou zajímat. Jinak poprosím o podporu ratifikace. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je ÚPV. Usnesení má č. 60/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Senátu, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pan ministr k obsahu odkázal na to, co máme před sebou. Já vás ještě orientuji, i když vím, že to nepotřebujete, že podrobnosti k obsahu tohoto návrhu máme v tisku předchozím, tzn. ne v tisku č. 60, ale 337, kde legislativní odbor naší horní komory českého Parlamentu nám napsal přesně všechno, co tam je. Ale také napsal, že původní návrh nezohledňoval rekodifikaci trestního zákoníku, kde vlastně veškeré paragrafy (nebudu vám je tady číst, abych vás nezdržoval, i když bych měl asi přečíst celou zprávu) máme v trestním zákoníku. Mohu navázat na to, co zde řekl pan ministr, a případně zareagovat, kdyby bylo potřeba, v rámci rozpravy.

Jak už bylo sděleno, je to naše 27. usnesení z 6. schůze konané 29. dubna 2015, v němž náš výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání (Lanzarote, 25. října 2007).

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla.

III. Pověřuje téhož, aby on, tedy já, v roli předsedy ÚPV Senátu Parlamentu ČR informoval pana předsedu naší komory. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku. Dalším výborem byl VZVOB. Usnesení má č. 60/2. Zpravodajem je pan senátor Hassan Mezian, který se zřejmě v rámci totožného závěru vzdal svého slova, protože tu není.

V této chvíli otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí. Končím rozpravu. Nevidím důvod se vyjadřovat.

Máme jediný návrh, a to návrh, který nám přednesl garanční zpravodaj. Souhlasné stanovisko. Po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 25 ukončeno. Registrováno 57, kvorum 29. Pro 46, proto nikdo.

Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Pan ministr bude pokračovat. Budeme projednávat bod

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Cookovými ostrovy o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Aucklandu dne 4. února 2015

Tisk č. 54

Máme to jako tisk č. 54. Místo ministra financí Andreje Babiše nám to předloží pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, s dovolením, úvodní slovo přečtu, protože o tom moc nevím...

Dne 4. února 2015 tuto Dohodu mezi Českou republikou a Cookovými ostrovy o výměna informací v daňových záležitostech podepsal velvyslanec ČR a za stranu Cookových ostrovů i předseda vlády.

Ministerstvo financí od roku 2010 ve spolupráci s Generálním finančním ředitelstvím sjednává jurisdikcemi s preferenčním daňovým režimem dohody o výměna informací pro daňové účely. Prozatím tato jednání vyústila v 14 konečných návrhů textu, které následně procházejí legislativním procesem vedoucím k ratifikaci. V platnost vstoupilo již 9 dohod, které jsou také vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv.

Sjednávání dohody proběhlo na základě vzorového návrhu směrnice pro expertní jednání o dohodách o výměně informací v daňových záležitostech a návrhu dohody o výměně informací v daňových záležitostech, které byly schváleny usnesením vlády z roku 2010. Navrhovaná dohoda plně vyhovuje standardům OECD pro mezinárodní výměnu daňových informací. Předmětem dohody jsou vybrané daně, na kterých se smluvní strany dohodly při expertním vyjednávání; v ČR daně všeho druhu a pojmenování, a na Cookových ostrovech daně z příjmu fyzických a právnických osob, srážkové daně a daň z přidané hodnoty.

Informace poskytnuté na základě této dohody podléhají příslušné povinnosti mlčenlivosti. Uzavřením dohody získá ČR možnost dožádání příslušného orgánu smluvního státu o informace, které jsou významné pro zjištění, stanovení a zabezpečení úhrady daní, popř. k vyšetřování nebo trestnímu stíhání daňových trestných činů. Vzhledem k právním omezením daných evropských právním řádem mohou být poskytnuté informace použity v trestním řízení pouze jako informace operativní.

Smluvní strany se zavazují na žádost poskytnout také informace, které jsou v držení bank nebo jiných finančních institucí. Schválení dohody, na jejímž základě se bude uskutečňovat mezinárodní výměna datových informací s jurisdikcemi doposud považovanými za daňové ráje, je velmi žádoucí, neboť lze očekávat pozitivní dopad především na daňové výnosy ČR, a to vlivem snížení daňových úniků. Dohody působí také jako preventivní opatření k posílení platební morálky českých daňových poplatníků.

Ze všech těchto důvodů žádám Senát o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má č. 54/1. Zpravodajem je pan senátor František Čuba, který má slovo.

Senátor František Čuba:  Vážený pane předsedající, na 11. schůzi VHZD dne 24. června 2015 byl projednán vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Cookovými ostrovy o výměně informací v daňových záležitostech, kdy v Aucklandu byla podepsána odpovídající dohoda.

K tomuto vládnímu návrhu nemáme připomínky. Navrhujeme Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této dohody, jak jej svým usnesením doporučil VHZD.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů, vedle pana ministra. VZVOB projednal tento návrh a usnesení má č. 54/2. Zpravodajem je pan senátor Václav Láska. Máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, jenom krátce doplním, že smysl této smlouvy je, aby se Česká republika dostala k informacím o bankovních převodech a o financích, které se nacházejí v bankovních institucích Cookových ostrovů nebo i nebankovních institucí, tzv. trustů. Protože dosavadní praxe Cookových ostrovů byla taková, že pokud kdokoliv zažádal o informaci tohoto charakteru, tak Cookovy ostrovy vyžadovaly zahájení soudního procesu na Cookových ostrovech, což není jaksi příliš praktické, takže tato smlouva umožňuje výměnu těchto informací, bez dalšího. Není úplně zanedbatelná, protože Cookovy ostrovy mají toliko 21 tis. obyvatel, ale příjem z bankovních transakcí jim tvoří 8 % HDP, takže si myslím, že smlouva má svůj smysl.

Náš výbor projednal tuto věc na své 10. schůzi dne 6. 5. 2015 a přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Cookovými ostrovy o výměně informací a daňových záležitostech, která byla podepsána v Aucklandu dne 4. února 2015. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Václava Lásku. Pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Tak ji končím. Není se k čemu tudíž vyjadřovat.

Máme jediný návrh – dát souhlasné stanovisko. Po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování č. 30 ukončeno. Registrováno 57, kvorum 29. Pro 48, proti nikdo.

Návrh je schválen. Děkuji zpravodajům.

Pan ministr nám přednese další bod, a to je

 

Konvergenční program České republiky aktualizace duben 2015

Tisk č. 73

Máme to jako tisk č. 73. Pane ministře, můžete hovořit.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Je na mně, abych vám představil aktuální zprávu vlády o Konvergenčním programu ČR. V tomto programu naše vláda prezentuje svoji střednědobou fiskální strategii spolu s dalšími hospodářskými politikami, a to jak české odborné veřejnosti, tak i institucím Evropské unie.

Aktualizace byla Senátu zaslána v rámci vnějšího připomínkového řízení v pátek 10. dubna. Institucím Evropské unie 30. dubna.

Snaha o snížení deficitu vládního sektoru v letech celosvětové krize mezi léty 2009-2013 vedla k poklesu výkonnosti české ekonomiky. Vleklá recese se odrazila i v případě státního rozpočtu na rok 2014, kde byla změněna fiskální politika plná škrtů a zvyšování daní na expanzivní, s cílem naopak podpořit hospodářský růst. Obnovená důvěra spotřebitelů i firem se projevila jak v růstu soukromé spotřeby, tak i investic. K nárůstu investic významně přispěl také vládní sektor, kde po předchozích 4 letech soustavného poklesu vzrostly investice za rok 2014 o více než 17 %. Tento nárůst by měl být ještě více umocněn v letošním roce, kdy se projevuje snaha o maximální zapojení prostředků z EU.

Ve státní správě se snažíme racionalizovat nákupy zboží a služeb a zvyšovat její efektivnost. Prioritou vlády v oblasti fiskální politiky pro následující roky je v těchto pozitivních krocích pokračovat i nadále a zaměřit se také na narovnání tržního prostředí a posílení výběru daní. Hlavními opatřeními v této oblasti jsou: kontrolní hlášení, elektronická evidence tržeb a restrukturalizace finanční a celní správy.

Pro rok 2015 očekáváme pokles deficitu veřejných rozpočtů na 83,1 mld. Kč, což představuje 1,9 % HDP. Do tohoto deficitu se v metodice ESA 2010 jednorázově promítne pronájem nadzvukových letadel Gripen ve výši 10,5 mld. Bez toho by to bylo tedy necelých 73 mld.

V letošním roce očekáváme pokračování silné investiční aktivity vládních institucí, a to jak z evropských, tak z národních zdrojů. Saldo vládního sektoru bude v roce 2015 ovlivněno i snížením DPH na vybrané komodity. Vyšší valorizací starobních důchodů, včetně mimořádné dávky 600 Kč vyplacené v prosinci 2015 a růstem platů ve státním sektoru.

V dalších letech by mělo saldo sektoru vládních institucí klesnout, a sice až na 0,6 % HDP v roce 2018. Důvodem jsou vládní opatření proti krácení daní, nalézání úspor ve výdajích a vývoji ekonomiky. Klesající trend očekáváme i u strukturálního salda, které by mělo dosáhnout de facto hodnotu svého střednědobého rozpočtového cíle, kterým je strukturální saldo mínus 1 % HDP. Fiskální politika tím opět správně plní svoji stabilizační funkci.

Pro rok 2015 očekáváme další pokles vládního dluhu až na 40,9 % HDP, přičemž důvodem je zejména zapojení prostředků státní pokladny. V roce 2018 by se měl vládní dluh pohybovat okolo 40 %.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má č. 73/1. Zpravodajem je pan senátor Jan Hajda. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážená pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, VHZD projednal Konvergenční program na své schůzi 24. června 2015 a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít tento na vědomí, poněvadž v podstatě už byl odeslán do Bruselu, kam ho musí vláda pravidelně předkládat.

Zdůraznil bych 3 věci. Za prvé. Vládě se daří snižovat saldo. Pokud se týká tohoto salda ve vztahu k HDP, tak v letošním roce by mělo dosáhnout 1,9 %, v roce 2018 0,6 % a rovněž se snižuje celkový náš dluh ve vztahu k HDP z 42,6 na 40,2 %, což je tedy příznivé.

Ovšem - pan ministr mi zřejmě neodpoví, předpokládal jsem, že tu bude pan ministr Babiš, jak je to s vývojem výběru daní v letošním roce, poněvadž tam se situace nezdá tak příznivá, a přitom je velice důležitá pro plnění všech vládních programů.

Ještě jednou zdůrazňuji, že VHZD navrhuje vzít na vědomí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Tento program projednal také VEU. Usnesení má č. 73/2 a zpravodajem je pan senátor Zdeněk Besta. Máte slovo.

Senátor Zdeněk Besta:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, mí předřečníci už vysvětlili, co je to "Konvergenční program" a jaký má význam pro naši republiku. Konvergence, pokud si to z češtinářského hlediska probereme, je to sbíhavost, sbližování, sjednocování, slučování... To všechno si pod tím můžeme představit.

Ale v podstatě náš "Konvergenční program" je sblížení i s naším Národním programem reforem, který jsme už obšírně projednávali dneska dopoledne.

Tento Konvergenční program má zhruba 7 kapitol, 7 bodů takových hlavních. Ale celkem je to obsáhlý materiál o 52 stranách. Ke konci jsou tabulky a predikce dalšího vývoje.

Náš výbor pro záležitosti EU se tímto Konvergenčním programem zabýval na své 12. schůzi konané 3. června 2015. Po úvodní informaci Jana Sixty, náměstka ministra financí a mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje, a to je v souladu s výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Konvergenční program ČR, aktualizace duben 2015. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Otevírám rozpravu. Pan ministr se hlásí. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Chtěl jsem jenom reagovat na otázku pana zpravodaje, která se týkala výběru daní. Ono sice čteme ve všech novinách, že se nedaří vybírat daně, protože tedy číslo meziročně klesá, ale skutečnost je vlastně opačná. Protože v meziročním srovnání jsou a už nikde nenapíší, jednorázové vlivy. Konkrétně jednak jde o změnu v oblasti spotřebních daní, kdy byla znovu zavedena tzv. zelená nafta, dále různé slevy na daních týkajících se zvýhodnění jaksi rodin s dětmi. Údajně přímo fyzických osob a konečně v oblasti DPH, jednak zavedení 10% sazby na některé výrobky a služby a zejména na rovnání situace, kdy dlouhodobě finanční správa v podstatě za léta 2012 až 2014 zadržovala neoprávněně v rámci nějakých kontrol poměrně vysoké částky na DPH. A tedy to se vyřešilo, narovnalo a částky, které byly zadržovány neoprávněně, se vrátily. Toto všechno meziročně dělá 11,6 mld. jaksi rozdílů. Když to od toho odečteme, když to očistíme, tak zjistíme, že DPH, výběr DPH roste téměř o 3 procenta a u daně z příjmů fyzických osob by nám to rostlo o 4,6 % dokonce.

Když to porovnáme s růstem hrubého domácího produktu, tak ten je sice téměř 4 procenta, což by konec konců odpovídalo, ale je třeba si uvědomit, že z těchto 4 procent téměř 2 procenta jsou tvořeny tvorbou zásob na straně podnikatelů. A zásoby se ještě nedaní. Ty se daní až ve chvíli, kdy tedy jsou proměněny v peníze. Když to zase odečteme, máme asi dvouprocentní růst HDP v tom, v čem se přímo by měl promítat do inkasa daní, v konečném výsledku se nám daří vybírat daně o něco lépe, než dříve. A nikdo nepopírá, že samozřejmě je před námi v tomto ohledu ještě dlouhá cesta, ale opatření, dobře víte, že se postupně přijímají ať už je to kontrolní hlášení nebo snad brzy i elektronická evidence tržeb. A v dalších letech by tedy měly začít přinášet svoje ovoce. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky, pane ministře, za doplnění. Slovo má s právem přednosti pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Rychle jsem zmáčkl čudlík, aby předsedající neuťal urychleně diskusi, protože mám dojem, že je to jedno z nejdůležitějších témat dnešní schůze. Vyjádřím jenom podiv nad tím, že nás nenavštívil pan ministr financí, protože ten by tady měl být. Ten by se měl zodpovídat, tím nechci podceňovat úlohu pana ministra spravedlnosti. Určitě o mnohém ví. O mnohém, co se v podstatě v této věci, na co bychom se ptali, nicméně bych to chtěl slyšet od pana ministra Babiše a nikoliv jenom různě vzkazovat přes média. Takže já bych chtěl poprosit, aby příště, pokud takováto záležitost bude Senátu předkládána, aby byl ministr v tak důležité věci zde u nás v Senátu přítomen. Omlouvám se panu ministrovi spravedlnosti, doopravdy to není myšleno osobně. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To je vše. Paní senátorka Eva Syková má slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, musím se ztotožnit s tím, co tady právě bylo řečeno, protože my vám tady budeme vykládat, co si myslíme, že by měl vědět pan ministr Babiš, a vy mu to ani asi nemůžete všecko interpretovat. Je to opravdu případná připomínka, protože tady budeme trošku mluvit zbytečně. Ale já tedy už dnes nebudu mluvit, už mluvím naposled. Ve svém vystoupení jsem se k loňské aktualizaci Konvergenčního programu už vyjádřila a uvítala jsem, že Konvergenční program stavěl na diferencované konsolidaci veřejných financí a že měl šest nejdůležitějších priorit strukturálních politik. A mezi ně řadil jak vzdělávání, tak výzkum, vývoj a inovace. Ocenila jsem tehdy, že v oblasti výzkumu, vývoje a inovací Konvergenční program výslovně zmínil problém administrativní náročnosti, potřebu zvýšení kvality výsledků výzkumu a vývoje a nezbytnost motivování soukromého sektoru k využívání těchto výsledků. Je potěšující, že uvedené pasáže Konvergenčního programu neměli čistě deklaratorní charakter a v uplynulém roce byly podniknuty reálné kroky směřující k řešení zmíněných problémů.

V letošní aktualizaci Konvergenčního programu jsou ve vztahu k výzkumu a vývoji, což tedy je moje záležitost, zmíněna témata podrobněji zpracovaná v Národním programu reforem, ke kterému jsem se vyjadřovala dopoledne na této schůzi ve své zpravodajské zprávě k Národnímu programu reforem. Jedná se především o zlepšení podmínek pro excelentní výzkum, posílení spolupráce mezi podnikovou sférou a výzkumnými organizacemi, rozvoj startupů, úpravu metodiky, hodnocení výzkumných organizací a novou úpravu postavení a financování infrastruktury pro výzkum. To, co je ještě třeba přidat mezi priority, je skutečné snížení administrativní zátěže vědců a firem, žádajících o granty a dotace. Obrovská administrativní zátěž může žadatelům zabírat až 50 % jejich pracovního času, který by jinak mohli využít pro kvalifikovanou práci. Předevčírem jsme to komunikovali panu premiérovi za Klub českých hlav a za Radu pro výzkum.

K výše uvedeným tématům Konvergenčního programu bych ráda doplnila, že především na posledních dvou tématech, tedy úpravě metodiky hodnocení výzkumných organizací a nové úpravě postavení a financování infrastruktury pro výzkum, intenzivně pracujeme v Radě pro výzkum, vývoj a inovace. Na červnovém zasedání této Rady se podařilo mimo jiné obměnit složení komise pro hodnocení výzkumu a obratem tuto komisi pověřit přípravou metodiky hodnocení pro příští rok.

Pokud jde o nový zákon na podporu výzkumu, vývoje a inovací, jeho příprava je dosud ve fázi věcného záměru. RVVI se jím naposledy zabývala na svém květnovém zasedání. Podle plánu legislativních prací vlády na rok 2015 měl být věcný záměr zákona předložen vládě v březnu 2015. Proces přípravy se nicméně ukázal být časově náročnější. Věřím nicméně, že se do příští aktualizace Konvergenčního programu a Národního programu reforem podaří toto zpoždění dohnat. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S přednostním právem pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Budu stručný. Jenom bych chtěl podpořit to, co tady už zaznělo.

Chtěl bych požádat pana ministra, aby vzkázal panu místopředsedovi vlády panu Babišovi, aby se obtěžoval a chodil do Senátu. Připadá mi to, že nejsme tady toho hodni, když tady může být celé dopoledne předseda vlády, může tady být i ministr financí. Zvlášť při takovýchto záležitostech, který, při vší úctě k vám, protože vaše odbornost je jiná, tak zkrátka a dobře na rovinu řečeno, nejste schopen odpovídajícím způsobem zkrátka reagovat. Neberte to ve zlém, ale je to prostě tak. A my to takto cítíme. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobré odpoledne, vážený pane ministře, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já, oproti svým předřečníkům tady mám pár dotazů, které i přesto přese všechno, že tady měl být pan vicepremiér, ale je tu pan ministr, já pevně doufám, že jako dva kolegové i z jednoho hnutí si předali informace. Já si dovolím své dotazy, které bych ráda položila, položit, budu doufat, že mi pan ministr dokáže odpovědět.

My jsme tady ráno probírali Národní program reforem. Protože tyto dva dokumenty spolu úzce souvisí, já jsem pokládala dotaz, jeden z těch, které chci položit panu premiérovi, on mi vůbec neodpověděl. Tak já doufám, že mě uspokojíte vy... (Smích v sále.) Jinak bych byla dvakrát neuspokojená...

Já jsem se ráno ptala na to… Tam je řada věcí, které nám vytýká Komise, které dle mého názoru ten náš materiál vůbec nereflektuje. Jedno z toho je otázka týkající se penzijního systému. Já se vám omlouvám, musím ji tady zopakovat. Evropská komise nám vytýká, že náš penzijní systém je neudržitelný. Já se ptám, že se náš deficit důchodového systému neustále prohlubuje, chystá se zrušení druhého pilíře, již byl uzavřen, a já se ptám, jak tato vláda se chystá tento problém řešit. Ta odpověď vždy zní, že byla založena komise, ta komise tady zatím přišla pouze s dvěma návrhy, které v konečném důsledku tento deficit pouze prohloubí.

Takže moje otázka je, co budeme s touto výtkou Evropské komise dělat.

Mám tady řadu dalších dotazů, ale já se tedy omezím pouze na ty dva ještě, nebo tři, které považuji za podstatné.

Daňový systém. Komise České republice vytýká, že namísto zjednodušení systému DPH zavedla Česká republika v roce 2014 její třetí sazbu. Tak by mě zajímalo, jak my budeme zefektivňovat daňový systém. Podotýkám, že opatření k omezení daňových úniků například prostřednictvím těch měsíčních hlášení o DPH není zjednodušením daňového systému, ale je to jeho pravým opakem.

Daňové zatížení práce. Komise vytýká, že daňové příjmy v České republice jsou i nadále, já se omlouvám, já to tak cituji, abych to neříkala svými slovy, nadále silně založeny na zdanění práce, přičemž poměrně vysokému daňovému zatížení práce čelí pracující s nízkými příjmy, především ti, kteří jsou bezdětní. V kapitole 6.2 konvergenčního programu je vyjádření ke snižování daňového zatížení práce. Zde se ale vůbec nehovoří o snižování vysokého daňového zatížení bezdětných.

Abych vás nezatěžovala řadou dalších dotazů, ještě bych se tady chtěla dotknout problému kolem podnikatelského prostředí. Komise nám vytýká, že veřejným investicím stojí v cestě administrativní i regulatorní překážky bránící plánování investic a také netransparentní a zdlouhavé postupy pro získání územních a stavebních povolení. Tomu jsme se tady ráno také dlouho věnovali. Pokud jde o odstraňování regulatorních překážek, konvergenční program věnuje podnikatelskému prostředí pouze dvě věty, a to, že je realizována řada opatření vedoucích ke snížení administrativní zátěže podnikatelů a k podpoře malých a středních podniků. To se rozvádí v tom národním programu reforem. Pokud si ale připomeneme například kontrolní hlášení nebo elektronickou evidenci tržeb, chystanou, to je vše pravým opakem, než snížením administrativní zátěže.

Takže já bych prosila aspoň na tyto základní dotazy nějakou reakci. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Miloš Vystrčil má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já na rozdíl od paní kolegyně Vrecionové nebudu počítat s tím, že by mě pan ministr spravedlnosti z hlediska informování o konvergenčním programu mohl uspokojit. Ale přesto tady několik věcí řeknu.

Před začátkem volebního období této současné Poslanecké sněmovny jsme všichni viděli všude takové velké billboardy, tam byli chlapci, zejména chlapci, někdy i dívky v bílých košilích, říkali: Makáme. Budeme to dělat jinak. Už to tady konečně vymeteme a zařídíme a uděláme atd. Dneska ten jejich největší guru není v práci! Já nevím, co dělá, ale měl být tady, v horní komoře Parlamentu České republiky. Měl tady s námi pracovat. Nevím, co by se dělo ve firmě, kdyby manažer, který má odpovídat na základní dotazy lidí, kteří společně s ním připravují základní směrnice pro fungování té firmy, nepřišel do práce a nechtěl se bavit s těmi lidmi o tom, co je jedním ze základních programů a jedním ze základních pilířů této republiky, co dokonce je odesláno už do Bruselu.

Pro média, zejména pro Mladou frontu DNES a pro Rádio Impuls a další, pan Andrej Babiš, ministr financí, není v práci a nemaká! Nevím, co dělá, kde dělá, co má důležitějšího na práci, ale tady není, měl tady být. Neplní své volební sliby. Stejně jako to dělá v mnoha dalších věcech.

Takže, prosím vás, doufám, že to zítra někdo napíše. (Smích v sále.) Nebo řekne.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  My si to napíšeme všichni.

Senátor Miloš Vystrčil:  Takže nevím, jak se řídí firma, zřejmě na porady firem manažeři nechodí, zřejmě to všechno je ještě úplně jinak, než já jsem měl tu představu. Zejména si myslím, že to bude jinak.

A teď jsem měl ještě připraveno také spoustu dotazů, jak jsem říkal, pane ministře, nepočítal jsem s tím, že mě uspokojíte, tak jenom upozorním na to, že je překvapivé, že struktura výdajů z roku 2013 je velmi podobná struktuře výdajů, kterou prosazuje, resp. plánuje tato vláda v roce 2018, ačkoli to chce dělat všechno jinak. Tou strukturou výdajů myslím, kolik se dá na sociální věci atd.

To znamená, buď to předtím také bylo celkem v pořádku a není na té struktuře výdajů co měnit, nebo je to nějaké takové divné. Já nevím, proč je to divné, neočekávám od vás odpověď na mou otázku.

Potom je tam ještě jedna věc, která by mě zajímala. Ten konvergenční program byl odevzdán do Bruselu. To znamená, předpokládám, že to, co je tam napsáno, by mělo i platit. Zaznamenal jsem, že se počítá i s tím, a já bych se za to velmi přimlouval, aby v rámci rozpočtového určení daní byly dorovnány i ztráty obcí. S ničím takovým ten konvergenční program nepočítá. Možná, že to v tom programu není, ale přesto to uděláme. V tom případě zase ty věci budeme dělat jinak, než se dělat mají. Ale možná to je ten nový styl těch pánů v bílých košilích a bez kravat.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor, předseda Senátu, Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já chápu, že konvergenční program a program reforem jsou materiály, do kterých se samozřejmě pokusí, nebo může opozice trefovat. Je to její svaté právo. Ovšem nakonec parafrázované staré biblické – podle skutku poznáte – je, nakonec budu hovořit v číslech. Jestli jsme tady takhle seděli před 3 – 4 lety, před 3 lety, hovořili jsme o tom, že patříme mezi 4 země Evropské unie, které mají nejvyšší hospodářský propad, tak dnes, já jsem tomu rád a věřím, že drtivá většina veřejnosti, dnes patříme mezi 3 země Evropské unie, které mají nejvyšší hospodářský růst. Můžete říct, že je to díky cyklu, ale je zajímavé, že ty cykly vždycky nějak vycházejí blbě, když vládne pravice. Ale tak už to může být od přírody nějak zařízené.

Já považuji za velmi dobré, že hospodářská politika vlády se zásadně změnil a byl jsem rád, když jsme projednávali koaliční smlouvu a programové prohlášení vlády, že v tom byla naprostá shoda, byť jsme se lišili v některých detailech a krocích a lišit se budeme, samozřejmě.

Ale to, že opustíme politiku škrtů a politiku strašení veřejnosti a tím de facto i našich partnerů a okolí, z deficitů a z investic jsme vytvořili ve společnosti přece jenom jinou náladu, která, jsem plně přesvědčen a samozřejmě nás můžete chytat za slovo, za 3 roky, že povede k tomu, že skutečně v tom roce 2018 budeme mít roční schodek veřejných rozpočtů, státního rozpočtu, těch 0,6 % oproti stavu, který byl před 2 lety, kdy byl nad 3 %. Věřím pevně v to, že schodek v letošním roce bude dodržen, že bude možná ještě menší než 1,9 % HDP. Skutečně se domnívám, že i přes některé problémy ve výběru daní, kde je potřeba provést některé změny, že se nám podaří makroekonomické ukazatele splnit.

I to zvyšování zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti také nepřišlo, jak se říká, shůry. Neurodilo se samo od sebe. Velký vliv na to má ta ofenzivní politika.

Jestli se podíváme, že se podařilo de facto investiční aktivitu zvýšit meziročně o 17 %, tak i řada zaměstnavatelů, zejména v průmyslu a ve stavebnictví dvojnásobně, kvituje právě to, že ty finance, které se dneska ve státním rozpočtu připravují a jsou k dispozici, jsou na programy rozvoje a investic, které by měly mít multiplikaci v dalších letech.

Takže já se domnívám, že přes všechnu tu kritiku a obracení se na zprávu Evropské komise, která samozřejmě v každé zemi něco najde, ale kdyby to nenašla, tak ti úředníci by de facto nemohli vykázat nějaké výsledky své práce, tak přesto se domnívám, že nezbývá nic jiného než uznat, že vývoj v České republice je velmi pozitivní. Kdyby nám to takto vydrželo, bylo by to jistě dobře. Možná, že by se to úplně z politických důvodů nehodilo opozici. Ale nakonec si myslím, že rozhodující pro občany je, aby byla stabilita, aby byla zaměstnanost, aby rostla životní úroveň, k tomu potřebujeme růst výdělků.

Ale co mě osobně velmi trápí a myslím si, že nás kolem toho bude čekat poměrně velký problém, dost by mě zajímalo, ačkoli tady není ministr financí, jak se s tím hodlá vyrovnat, budu se ptát i při nejbližší příležitosti pana premiéra, a to je problematika chování České národní banky.

Já si myslím, že její politika, kterou odůvodňuje cílenou inflací, že před rokem a čtvrt chtěla bránit deflaci, dneska už deflace nehrozí, už nám jde nahoru pomalu inflace, mírná inflace je samozřejmě z makroekonomického hlediska, dá se říct, zdravá. Ale domnívám se, že to umělé prostředí, které tady v oblasti směnného kursu Česká národní banka vyrábí, který je naprosto protiliberální, že sklidíme někdy v blízké době velmi hořké plody. Protože je zcela zřejmé, ekonomové, kteří chtějí s Českou národní bankou dobře vyjít, tak hovoří o tom, že reálný kurs koruny by měl být někde kolem 24 – 25 Kč. Ale já znám mnoho ekonomů, kteří hovoří o tom, že reálný kurz koruny vůči euru by měl být zhruba 20 – 22 Kč. Dneska se to části podnikatelů, kteří mají spíše vývoz, docela líbí. Ale my jednou budeme muset s odpuštěním ten hašiš, ten doping přestat užívat, zbude nám ta reálná, holá podstata, že ten kurs se bude muset zreálnit. Podezírám do určité míry Českou národní banku, i když to neumím prokázat, že možná tím hraje svoji hru, aby do určité míry oddálila možnost přijetí eura, což teď stejně "nehrozí", protože objektivní podmínky pro to nejsou v samotné měnové unii.

Takže já se domnívám, že toto je do určité míry velká časová bomba pro naše exportéry. Že jednou budou muset to skokové posílení koruny řešit, a budou to řešit velmi a velmi složitě.

A to tady ani příliš nemluvím o tom, co to dělá s konkurencí naší mzdy. Jestli nám Evropská komise vyčítá mzdové náklady a zdanění a další, tak to je úplně podle mého podružné, toto je daleko důležitější, protože když se na to podíváte z pohledu občana, který dnes jezdí po světě, jsme v globálním světě, a srovnává se s okolními zeměmi, tak vůči euru zbytečně, když to euro také oslabuje, tak se naše kupní síla, naše parita zhoršuje, to je naprosto jasné. Když se podíváte na další měny světové, to je dolar a švýcarský frank, tak je to násobně ještě horší, protože ty posilují. Takže z tohoto pohledu opravdu my jako Češi děláme v porovnání k ostatním zemím za daleko levnější mzdu. A samozřejmě, dá se říct, že se pořád vnucujeme jako montovna, jako země, která má malé náklady, zejména ve směnném kursu, a to je politika, která je krátkozraká, musí do určité míry v blízké době skončit. Takže to je věc, která mi nejvíc vadí .

Vím, že podle zákona o České národní bance, banka v tomto je svéprávná, nemůže tam exekutiva zasahovat. Na druhé straně zákon říká, že bankovní rada má konzultovat s vládou intervence. Vím od bývalého předsedy vlády Rusnoka, tehdy jsem se ho ptal, když bylo to první zvýšení v roce 2013, resp. ty nákupy, pardon, ty prodeje koruny, a nákupy eura, tak jsem se ho ptal, jestli to bylo předem konzultováno s vládou. On mi řekl: Dozvěděl jsem se to půl hodiny předem. Myslím si, že v této politice pan Singr a jeho bankovní rada pokračují. Z tohoto pohledu chci říci na závěr, že by bylo moc dobře, kdyby se měnila ústava, aby o bankovní radě nerozhodoval do budoucna už jeden člověk, aby bankovní rada byla tvořena, aspoň jako Ústavní soud, širší plejádou ekonomů, kteří mají třeba rozdílné makroekonomické přístupy.

Není dobře, když takovýto klíčový orgán tvoří názor jednoho člověka, byť to může být velmi chytrý, schopný člověk, není to ale podle mě dobře. Takže i toto je argument pro to, že by se mělo jmenování členů bankovní rady v budoucnu podle mého názoru změnit.

Takže to je moje obava. Jinak si myslím... Jsem z koalice, jsem představitel sociální demokracie. Samozřejmě to může vyznít jako samochvála, ale řekněte mi, jaká země v posledních 2 letech udělala tak výrazný obraz v makroekonomických číslech i v konkrétních výsledcích zaměstnanosti, růstu hospodářské výkonnosti a na to navazující ukazatelích. Těžko budete hledat jiné. A to si tu budeme ještě sypat popel na hlavu? Proč? Je potřeba mít taky pozitivní zprávy k občanům, aby občané věřili v budoucnost, která se zdá, že je teď přece jenom světlejší, než byla před 3 lety.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já v této chvíli využiji práva přednosti a půjdu k mikrofonu. Předám...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  S právem přednosti první místopředseda Senátu, Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Před chvilkou jsme slyšeli předsedu Senátu, jak jsme úspěšní atd. Já předpokládám, že jedna věc mu je také jasná, že ta ekonomika má vždycky skluz, že nereaguje ve vteřině na všechna opatření. Takže já bych v této chvíli jako opoziční politik mohl říci, že růst je zásluhou toho, co se tady odehrálo v době předchozích vlád, resp. vlády. Ale nebudu to říkat. Nebudu nikomu nic vyčítat. Nebudu ani brát panu předsedovi jeho myšlenky. Ale s jednou myšlenkou ostře nesouhlasím. A to je, když řekl, že ta zlepšená situace v České republice se třeba nemusí líbit dnešní opozici. Jak na toto přišel, nechápu. Prosperita České republiky nám leží na srdci všem.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane místopředsedo. Dalším do rozpravy je přihlášen pan Zdeněk Besta.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já tak trošku musím pochválit vládu, resp. ministerstvo financí a vládu, protože již v dubnu před předložením konvergenčního programu, který není zcela nový, je to návrh aktualizace konvergenčního programu, takže již v dubnu byly informovány gesčně příslušné výbory obou komor Parlamentu. Byly informovány o přípravě a obsahu letošní aktualizace. Taktéž byly informovány o způsobu, jakým naše republika reagovala na minulá doporučení Rady Evropské unie vůči minulému národnímu programu reforem.

Pokud byste šli dozadu do svých emailů, tak určitě najdete pozvánku na několik kulatých stolů, které se odehrály u příležitosti toho návrhu aktualizace konvergenčního programu, tak i národního programu reforem, kdy vláda, potažmo ministerstvo financí zatáhla do vnějšího připomínkového řízení, kromě povinných připomínkových míst zařadila i hlavní sociální partnery, a to Radu hospodářské a sociální dohody, Českomoravskou konfederaci odborových svazů, Agrární komoru, Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářskou komoru...

A taktéž, jak jsem již říkal, příslušné výbory našeho Parlamentu, to znamená Poslanecké sněmovny a Senátu. Takže tady jde o to, že skutečně jsme mohli být informováni o tom, jak se tvoří ten národní program, konvergenční program apod.

Já jsem se několika těch kulatých stolů zúčastnil a skutečně, pokud by se měly všechny připomínky zahrnout do tohoto programu, tak by neměl 52 stran, ale 152 stran, 160 stran. Třeba odborové svazy tam chtěly přesně vyspecifikovat růst mezd, růst platů apod. To nejde. Je to materiál obecný, podle kterého se dá řídit. A potom ještě, že tam nejsou všechny připomínky, jak tady zaznělo, třeba o důchodové reformě. Takže kapitola 5 přináší informace o stavu důchodového systému a systému veřejného zdravotního pojištění, včetně reformních opatření. V rámci dlouhodobé udržitelnosti je zde představena i aktualizace penzijních projekcí v rámci pracovní skupiny pro stárnutí populace a udržitelnosti při výboru pro hospodářskou politiku EPC z podzimu 2014.

Takže tolik k té tvorbě konvergenčního programu České republiky.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom takové tři poznámky. Ta první, jak jsem pochopil, tak někteří zástupci sociální demokracie se rozhodli, že zastoupí pana ministra Babiše, doufám, že jim to bude nějak sociálně kompenzovat. Já jim za to děkuji a vážím si toho. Přesto trvám na tom, že to neznamená, že pan Andrej Babiš není v práci. Jedině že by objížděl finanční úřady a oznamoval starostům, proč je ruší, to bych možná ještě pochopil, pokud by přímo s nimi vešel do osobní komunikace a vysvětlil, že v rámci konvergenčního programu a úspor v oblasti financování státní správy je potřeba zrušit 21 finančních úřadů např. v Aši, nebo Bohumíně, nebo v Telči, nebo v Pacově, nebo Náměšti, nebo dalších, já nevím, kolika obcích s rozšířenou působností. Takže to je ta moje první poznámka.

Druhá – prostřednictvím pana předsedajícího – k panu senátoru Štěchovi. Pane předsedo, mám pocit, že v té bibli není – podle skutku poznáte – ale po ovoci poznáte je. Aby ovoce mohlo vyrůst, buď by to mohl být strom poznání, nebo strom života, nebo ještě nějaký úplně jiný strom, tak je potřeba ho zalévat a pěstit, potom musí nějakou dobu kvést, to jsou právě ty životní cykly a ty ekonomické cykly. A pokud bychom dneska to brali tak, že v podstatě když vládne sociální demokracie, zejména potom když vládne s ANO, že je to všechno lineární, jak pan Žaloudík dneska říkal, tak to lineární není. Ale kdybychom to brali, tak budete mít pravdu pouze tehdy, když za rok bude HDP růst rychlostí 7 % nebo 8 %. Pak to bude pravda. Pokud to budou pořád 2,5 %, tak to nebude pravda. A to, co tady říkáte, je spíše zbožné přání. Možná to souvisí s tím stromem. A není to pravda a já jsem pevně přesvědčen o tom, že to nebude za rok 5 nebo 6 %, rychlost, kterou poroste naše ekonomika, že skutečně to je normální, standardní ekonomický cyklus. Vaše vláda, nebo vláda, na které se podílíte, má to štěstí, že se zrovna dostala do toho vrcholu. Možná jste ten vrchol maličko ovlivnili, jeho amplitudu, ale rozhodně to není tak, že byste tu amplitudu vy vyvolali. Tak to prostě není.

Takže to jsou dvě věci, které jsem chtěl říci. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Jiří Čunek má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, vážení kolegové. Když jsem přišel v roce 2007 do vlády, tak byl ohromný růst, věřte mi, že se nedomnívám, že to bylo ani mým příchodem, ani kýmkoli jiným, zkrátka Česká republika v té velikosti, kterou má, by to musela strašně moc zkazit, aby zásadním způsobem ovlivnila globální ekonomické podmínky. Pravdou ale je pro současnou dobu, to pravdou je, že zrovna tam vidím mluvit pana ministra Ťoka, takže jestli se rada rozhodla a když se podíváte na stavební práce, především na cestách dneska, kdy se dospotřebovávají velkou rychlostí poslední peníze z OPD I, tedy z Operačního programu Dopravy za to minulé období, a vrhly se tam ty peníze, a díky predikci dobrých výsledků se stát "zadlužuje" tím, že říká: Ono to dopadne ten rok dobře. To znamená, de facto se nezadluží z výběru daní, DPH atd. Zaměstnali neuvěřitelné procento firem, dneska sehnat firmu na stavební práce tohoto typu je velmi komplikované. Je to pro nás všechny velmi dobře, protože ta kvalita prací dle mého názoru začíná růst. Taky cena těch prací začíná růst, takže už se nedělá za podnákladové ceny. Protože firmy jsou teď v tom konkurenčním prostředí díky mnoha pracím ve výhodě. Je tím pádem větší zaměstnanost. A to je pravda, že si myslím, že tohle současná vláda v této dimenzi mohla ovlivnit. Ale celosvětový hospodářský růst určitě zásadním způsobem neovlivňujeme. Možná tady bylo mnoho dobrých rozhodnutí toho typu, zavěsit některé zásadní podniky, jako je Škoda apod., na německou ekonomiku, na které jsme hodně závislí ve svém vývozu. Protože tam ten obrat je ohromný. Mnozí pro ni pracují taky. Tak to u nás vypadá dobře. Ale nepřeceňujme, prosím, své zásluhy.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan předseda Senátu, Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, musím udělat repliku, i když to dělám nerad, já jsem ve svém vystoupení řekl, že možná nemusí mít opozice z toho radost, já jsem neřekl, že z toho má radost, jsem rád, že jste mě ujistil, pane kolego, pane místopředsedo první, že z toho radost máte. Takže o to je to sympatičtější.

A ještě bych chtěl říci, víte, my teď říkáme, že jsme na té vlně toho pozitivního cyklu, ale když se podíváte do hodnocení vývoje v Evropě, protože my jsme závislí zejména na výměně zboží a spolupráci v Evropě, tak v Evropě to oživení ještě není tak robustní. Evropa pořád ještě má dozvuky hospodářské krize. Možná, že jste zaznamenali v posledních dnech, že německá ekonomika zpomalila. Ona ta čísla, která má Česká republika, jsou skutečně ta nejlepší čísla, já neříkám, že to tak musí být za 2 – 3 roky. Samozřejmě, přijde-li nějaká krize, může se to zhoršit. Ale myslím si, že je zde drobet lepší prostředí. Česká republika samozřejmě zásluhou firem, lidí, občanů, zaměstnanců, ale i vlády to využila, a jsou to pozitivní výsledky, tak proč si sypat popel na hlavu.

Já si myslím, že každá vláda má právo si zvolit svoji hospodářskou politiku. Porovná se, co je úspěšnější. Jako my jsme museli do určité míry respektovat předchozí vlády, že zvolily jinou hospodářskou politiku, která měla údajně zajistit lepší fiskální kondici, my si myslíme, že k tomu nedošlo, protože čím menší hrubý domácí produkt, tím horší výchozí parametry pro vztah výkonnosti a GDP, takže z tohoto hlediska se domnívám, že ty výsledky jsou slušné. Samozřejmě, že je nemůžeme přeceňovat, ale na druhou stranu není žádný důvod, abychom tady byli kritičtí a říkali, že se dělají zásadní chyby. Já vidím jedinou zásadní chybu, tu jsem řekl, taky bych mohl mlčet, a to je intervence České národní banky.

A tady, samozřejmě, v současné době mě mrzí, že to znehodnocuje peníze ve vztahu k zahraničí všech občanů a dvojnásobně mám obavu z toho, že to velmi vystaví za několik měsíců nebo let nepříznivou situaci firem, které jsou na vývozu závislé, protože k tomu zreálnění koruny jednou musí dojít, protože to není možné věčně držet na umělém kursu.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já nejsem vystudovaný ekonom, ale dneska se tady trošku baví dva nevystudovaní ekonomové. Přesto se těmi věcmi poměrně podrobně zabývám. Samozřejmě, že ta míra toho úspěchu a míra té ekonomické prosperity v případě toho, že odezní hospodářská krize, je úměrná tvrdosti jejich opatření, které byly učiněny. Pokud se bavíme o nějaké politické chybě Nečasovy vlády, tak to je, že šetřila příliš tvrdě. Což znamená, že potom bylo možné, aby opozice získávala laciné body na tom, že někteří šetří méně, tím pádem potom že se jim vede lépe. Ale samozřejmě dneska mají nižší ekonomický růst, než máme my, protože nešetřili tak tvrdé. To je celé, to je jednoduché. To je pořád jedna ekonomika a ta sinusoida s různě velkou amplitudou.

Pořád to nic neříká o tom, že by tato vláda byla geniální, že by zajišťovala 3procentní růst, příští rok 6procentní a potom 9procentní a na konci svého období 12procentní. Na to se obzvláště těším.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Víte, kdo je to optimista? To je ten, kdo má nedostatek informací. Ale já jsem jenom chtěl říct, že to může být taky jinak. My se radujeme, že nám stoupá poptávka domácností, lidé více nakupují. A co když tím důvodem není to, že věří v lepší budoucnost, ale právě opak? Že se bojí budoucnosti, takže utrácí? Moje žena, když si koupila boty, tak jsem se jí vždycky ptal, proč si kupuje boty, když už jedny má. Dneska jí říkám: Věruško, klidně si je kup, kdo ví, jak to bude.

A ta druhá věc – víte, jak bychom se měli, kdybychom tady neschvalovali ty věci, které tady schvalujeme? Kdyby zákon o veřejných zakázkách byl normální, kdyby se nepřichystal nový stavební zákon, který bude samozřejmě, a to se spolehněte, mnohem horší než ten dosavadní, kdyby nebyl nový památkový zákon, který už teď, a záleží to vždycky na tom, v kterém kraji nebo okrese jsou ti, kteří zastupují tu instituci. Ale já mám neustálé stížnosti a bojujeme s nimi i jako radnice, protože ony to jsou sice moje zaměstnankyně, ale vykonávají to v přenesené působnosti, tak já před nimi stojím s čepicí a říkám: Prosím vás, my jsme tu barvu udělali béžovou v tom zahradním domě, ale nenuťte nás, abychom to přemalovávali. Ono je to hezké. Ne, ne, my si myslíme, že by to mělo být tak. Toto omítnete takto, ono to spadlo. V Kroměříži ta legrace stála 500 milionů, ta oprava, půl milionu, pardon, půl milionu oprava jenom toho, co si oni vymysleli, a ono to samozřejmě nefungovalo. Takže vajíčka už se do omítky nedávají.

Takže bychom se měli naprosto úžasně, kdyby tady jisté skupiny neblokovaly 10 let dálnici D8, kdyby kdekdo do všeho nerýpal, kdyby se dalo normálně stavět, kdybychom tady každý druhý zákon zamítli, protože by se bez něj žilo docela dobře, ale my stále více a ještě více registrujeme, za chvíli to uvidíte, registr registrů, všechno musíme stále registrovat. Každý, kdo dělá někde na úřadě, vám řekne, že věc zvaná spisová služba, pan ministr mi to určitě potvrdí, v zastoupení pana ministra Babiše, že je to něco naprosto šíleného. Můžete se zeptat každého, kdo s tím kdy přijde do styku. Takže to bychom se měli ještě lépe. Ale já věřím v naši budoucnost, protože si myslím, že Češi se velmi podceňují neustále si připadáme, že jsme největší zloději, největší korupčníci, nešikovní, ti ostatní dělají všechno lépe, není to pravda. Nejsme horší než Rakušané, Němci nebo Francouzi.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak, nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? V zastoupení pana ministra Babiše?

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Samozřejmě, kdybych mohl uspokojit krásnou dámu, tak se o to snažím, ale tentokrát se mi to asi nepodaří, protože skutečně nejsem ministr financí. Nebo krásného pána také samozřejmě. Nezbývá, než abych mu to vyřídil. Nicméně přece jenom dvě věci zmíním.

Pokud jde o ten důchodový systém, to jsme asi všichni zvědaví, co ta komise přinese. Jenom chci říct jedno, a to je, že důchodový systém se zdá být neudržitelný v zásadě ve všech evropských zemích. To zase není něco, co by byla naše specialita. On ten recept na to prostě zatím nikdo nemá. Ta populace stárne. Co s tím v tuto chvíli asi zatím ještě nikdo neví.

A co je mi bližší jako téma, to je ta administrativní zátěž a snižování administrativní zátěže. Víte, to je taková mantra. Prosté snižování administrativní zátěže nic neřeší. Dám vám příklad. Před několika lety pravicová vláda provedla zjednodušení v oblasti zápisu do obchodního rejstříku, které spočívalo v tom, že se již neobesílá ta osoba, která je tam zapsaná. K čemu to vedlo? K tomu, že lidé to mají o něco jednodušší, ale také jim občas někdo ukradne společnost. Oni se to dozví, až když se podívají do výpisu náhodou, nebo když přijdou do banky a najednou zjistí, že nemohou disponovat se svým účtem. Takže ono s tím snižováním administrativní zátěže se musí opatrně a rozumně. Ono se nedá jenom škrtat všechny papíry a všechna razítka. Je potřeba se vždycky zamyslet, jestli náhodou nemají nějaký smysl.

My nerazíme nějaké primitivní snižování administrativní zátěže, ale její racionalizaci, to znamená, její zachování a vylepšení tam, kde je potřeba, a její zrušení tam, kde potřeba není.

Abych uvedl příklad obou těch věcí, tak si myslím, že to kontrolní hlášení je skutečně něco, co velice prospěje k efektivnějšímu výběru daní. Vy jste zaměňovala efektivní výběr daně a jednoduchý systém, to jsou prostě dvě různé věci. Proti tomu víte, že jsme teď zavedli, nebo zavádíme přímé zápisy, zavedli jsme přímé zápisy společností do obchodního rejstříku věcí u notářů, to si myslím, že je výrazné zjednodušení pro podnikatele, kteří prostě nemusí už na ten úřad, že dokonce zavádíme tu možnost, aby si nechali zapsat společnost s ručením omezeným za 3 tisíce korun, dosud to stálo asi 10, bylo to mnohem složitější. Takových opatření děláme spoustu. Takže tam, kde to jde, tak tu zátěž snižujeme, ale nebudeme to dělat slepě, nebudeme to dělat nesmyslně.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan garanční zpravodaj má slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně, kolegové, myslím, že ta debata byla velice zajímavá z vaší strany. Já bych měl jenom tři poznámky.

Byl jsem spokojen s tím, jak pan ministr zastoupil ministra financí a zodpověděl mi na ty daně. To je první věc.

Nepadla ta další věc, a to je, jak se daří stavebnictví, jakým tempem roste stavebnictví. My, kteří pracujeme v obecním zastupitelstvu, víme, že před rokem a půl nabízely firmy 60 %, dneska pod 100 % už nikdo nepůjde. Vezměte si, kolik žádají zedníci, pokud jsou na hodinu apod. Ale přispívá to k životní úrovni hlavně na vesnicích, s tím jsem spokojen.

Myslím si, že ještě jedna věc, pokud se týká té kritiky Evropské komise, zdanění práce. My loni jsme si dali s Ing. Bisem tu práci a to zdanění a ta drahost té práce není, jak nám Evropská komise vytýká, nejsme o nic dražší než Evropa. Musíme toto obhájit.

Jinak v rozpravě vystoupilo 8 senátorek a senátorů, někteří dvakrát. Doporučuji za hospodářský výbor vzít konvergenční program na vědomí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, ptám se pana senátora Besty, jestli chce vystoupit? Nechce vystoupit. Takže máme jediný návrh, vzít na vědomí. Po znělce o něm budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 31 ukončeno. Registrováno 52, kvórum 27, pro 40, proti 2. Návrh byl schválen. Děkuji zastupujícímu ministrovi a děkuji i zpravodajům. My se tady vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Etiopské federativní demokratické republiky o letecké dopravě

Tisk č. 51

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 51. Uvede ho ministr dopravy, pan Dan Ťok, kterému... (Škromach pohlíží do sálu) Á! Je tady! Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Vzájemné vztahy České republiky a Etiopské federativní demokratické republiky v oblasti civilního letectví nejsou v současné době nijak upraveny. Na základě zájmu obou stran na sjednání dohody se v roce 2011 uskutečnilo jednání expertních delegací o textu dohody, se kterým následně vláda České republiky vyslovila souhlas svým usnesením v červnu roku 2012. Dohoda pak byla podepsána v listopadu 2014.

Dohoda je velmi liberální, odpovídající současnému vývoji v oblasti civilního letectví. Je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, včetně závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii.

Její sjednání nevyžaduje změny v českém právním řádu a nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu.

Dohoda představuje jednu z možností, jak dále rozvíjet vzájemné vztahy obou zemí, leteckým dopravcům z obou stran nabízí široké možnosti pro komerční využití.

Předkládanou dohodu projednal jak VZVOB, tak i VHZD. Oba doporučily vyslovit s ratifikací dohody souhlas. Dovoluji si vás tímto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací předkládané dohody.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/1, pardon 52/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Tak ještě jednou ode mě hezké odpoledne, vážený pane ministře, pane místopředsedo. Pan ministr shrnul materii tohoto vládního návrhu, je to standardní smlouva mezi vládou České republiky a Etiopskou federativní demokratickou republikou o letecké dopravě.

My jsme tento návrh projednali na hospodářském výboru.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou České republiky a vládou Etiopské federativní demokratické republiky o letecké dopravě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Zeptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Zdeněk Brož? Nepřeje si vystoupit. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si. Paní zpravodajka také ne. Usnesení bylo předneseno, máme jej v materiálech, takže o tomto usnesení budeme hlasovat.

Takže budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou České republiky a vládou Etiopské federativní demokratické republiky o letecké dopravě.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 32 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Jamajky o letecké dopravě

Tisk č. 53

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 53. Uvede ho opět pan ministr dopravy Dan Ťok.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Česká republika nemá dosud upraveny vzájemné vztahy s Jamajkou žádnou dvoustranou mezinárodní smlouvou. Dohoda o letecké dopravě by se tak měla stát prvním takovým dokumentem upravujícím tyto vztahy na bilaterální úrovni. Dohoda byla po schválení vládou České republiky podepsána 19. listopadu 2014. Jedná se o liberální text, který vychází z českého návrhu a obsahuje úpravu všech důležitých oblastí letecké dopravy, jako je stanovení rozsahu přepravních práv, podmínky pro provozování letecké dopravy mezi smluvními stranami, spolupráci v oblasti provozní bezpečnosti i ochrany letectví před protiprávními činy i další.

Impulsem pro sjednání letecké dopravy bylo zavedení přímého leteckého spojení mezi Českou republikou a Jamajkou v podobě nepravidelné letecké dopravy v roce 2012.

Letecká dohoda zavede jasný právní rámec v oblasti letecké dopravy mezi oběma státy a mohla by přispět také k dalšímu rozvoji vzájemných vztahů s Jamajkou.

Předkládanou dohodu projednal jak výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tak výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a oba doporučily vyslovit s ratifikací dohody souhlas. Dovoluji si vás tímto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací předkládané dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 53/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 53/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Ještě jednou velice stručně. Jde opět o zcela bezproblémový vládní návrh. Nevím, jestli pan ministr řekl, že sjednání této dohody nevyžaduje změny ve vnitrostátním právu České republiky, proto to pro jistotu doplním.

A na závěr přečtu ještě doporučení hospodářského výboru:

Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci mezi Dohody mezi vládou České republiky a vládou Jamajky o letecké dopravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuj, paní senátorko. Předpokládám, že zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Zdeněk Brož nebude vystupovat. Děkuji.

Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám.

Zeptám se pana ministra, zda s přeje vystoupit. Nepřeje, děkuji. Paní zpravodajka také ne. Můžeme tudíž přistoupit k hlasování o návrhu usnesení.

Budeme hlasovat o návrhu, že Senát dává souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou České republiky a vládou Jamajky o letecké dopravě. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 33 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu ministrovi, děkuji i paní zpravodajce.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat používání geneticky modifikovaných potravin a krmiv na svém území

Tisk EU č. N 016/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 16/10 a N 16/10/01. Požádal bych nyní pana ministra zemědělství Mariana Jurečku, aby nás s tímto materiálem seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Dobrý podvečer. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Rád bych vám představil návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat používání geneticky modifikovaných potravina krmiv na svém území.

Tento návrh je výsledkem přezkumu právních předpisů Komise týkající se povolování geneticky modifikovaných potravin a krmiv na trhu EU.

Evropská komise zjistila, že dlouhodobě ve všech fázích schvalovacího postupu nebylo dosaženo kvalifikované většiny pro ani proti návrhu povolit uvádění konkrétního geneticky modifikovaného organismu na trh. Tímto jednáním členské státy alibisticky ponechávají konečné rozhodnutí na Evropské komisi.

Cílem předloženého návrhu tedy je přimět členské státy aktivně rozhodovat o povolení geneticky modifikovaných potravin a krmiv. Navrhuje rozšířit řešení dohodnutého v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2015/412 o možnosti členských států na svém území omezit nebo zakázat pěstování geneticky modifikovaných rostlin, o používání geneticky používaných potravin a krmiv. To znamená, že by členské státy měly možnost na svém území omezit nebo zakázat geneticky modifikovaných potravin a krmiv na jiném nežli vědeckém základu.

Opatření přijímaná členskými státy musí být ale slučitelná s vnitřním trhem, nesmí tedy omezovat volný pohyb zboží, musí být nediskriminační a v souladu s mezinárodními závazky EU.

Vzhledem k dosud předloženým dokumentům a samotnému návrhu si ale nedovedu představit, jak by členské státy mohly daný návrh nařízení použít v praxi a současně plnit zmíněné podmínky o volném trhu.

Z pohledu České republiky jde o velmi problematický návrh, především kvůli možnému negativnímu dopadu na sektor výroby krmiv. Česká republika je odkázána na distribuci komodit v rámci EU a proto mám vážné obavy, že by členské státy mohly blokovat volný oběh krmiv. Případné zákazy použití geneticky modifikovaných potravin a krmiv jednotlivých členských států budou mít negativní vliv na český trh a všeobecně na evropský sektor krmiv, protože Evropská unie se dlouhodobě potýká s nedostatkem bílkovinných zdrojů v krmivářském průmyslu.

Přijetím předloženého právního předpisu bychom současnou bílkovinnou krizi nejen prohloubili a snížili konkurenceschopnost také domácích živočišných produktů.

Chtěl bych zdůraznit, že Evropská unie je v současné době závislá na dovozu krmiv, především na dovozu geneticky modifikované sóji, a to až z 95 %. Dovozy geneticky modifikované sóji nelze nahradit v tento okamžik konvenční sójou, jelikož nejvýznamnější vývozci sóji na světě Brazílie, Argentina a USA se specializují výhradně na pěstování, tj. na podstatně vyšší výnosy než standardní sója na území České republiky neb pěstovaná v rámci EU. Česká republika vyprodukovala v roce 2014 asi 16.500 tun sóji, dalších potřebných 405.000 tun sóji a sójových extrahovaných šrotů pochází z produkce třetích zemí. Situace v ČR tedy kopíruje situaci v EU a blokování volného obchodu s geneticky modifikovanými produkty by na české zemědělství mělo v tento okamžik opravdu vážné dopady.

Z výše uvedených důvodů Česká republika návrh nařízení nepodporuje. V souladu s dlouhodobě pragmatickou pozicí České republiky ke geneticky modifikovaným organismům jsme pro zachování současného systému schvalování založeného na vědeckých poznatcích.

Pozice ČR byla podpořena národními nevládními organizacemi, konkrétně Potravinářskou komorou a Spolkem pro komodity a krmiva. Na mezinárodní úrovni byla pozice ČR oficiálně prezentována dne 13. července 2015 na Radě pro zemědělství a rybářství.

Na závěr je důležité zmínit, že na Radě uvedený návrh odmítla drtivá většina členských států EU. Ostře návrh odsoudili také zástupci USA v rámci jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerstvím. Návrh nařízení se chystá zamítnout také Evropský parlament a největší kritika k předloženému návrhu zazněla ze strany evropských organizací zastupujících zpracovatele potravin a krmiv, zemědělce a osivářský průmysl. Na zmíněném jednání Rady 13. července hovořil také o tom, že pokud dnes máme málo problémů v sektoru živočišné produkce, tak pokud chceme problémů mít více, tak potom směle ke světlým zítřkům tento návrh přijměme. Nicméně jak jsem již zmiňoval, drtivá většina členských států tento návrh v současné chvíli nepodporuje, protože nemáme adekvátní náhradu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 16/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého nyní žádám, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr zde velice obšírně a podrobně vyložil problematiku této materie. Já bych si dovolil vás nyní již dále neunavovat svojí zpravodajskou zprávou a dovolil bych si vás pouze seznámit s usnesením a doporučením výboru.

79. usnesení ze 13. schůze výboru pro záležitosti Evropské unie konané dne 16. července 2015 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení č. 1829/2003, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat používání geneticky modifikovaných potravin a krmiv na svém území (senátní tisk

č. N 16/10):

Po úvodní informaci Věry Šedivé, náměstkyně ministra zemědělství, Veroniky Peštové, náměstkyně ministra životního prostředí, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a zpravodajské zprávě senátora Jana Látky a po rozpravě výbor:

1. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení č.1829/2003, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat používání geneticky modifikovaných potravin a krmiv na svém území, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat používání geneticky modifikovaných potravin a krmiv na svém území, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Látku;

4. pověřuje předsedu výboru senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Dále bych si vás dovolil seznámit s doporučením k vyjádření Senátu k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat používání geneticky modifikovaných potravin a krmiv na svém území:

Senát Parlamentu České republiky

I/1. vnímá v obecné rovině pozitivně návrh Evropské komise, aby členské státy měly pravomoc upravit rozsah použití geneticky modifikovaných potravin a krmiv na svém území;

2. konstatuje však, že případný zákaz či omezení používání geneticky modifikovaných potravin a krmiv v jednom členském státě nesmí představovat omezení možnosti přepravy těchto potravin a krmiv přes území tohoto státu, neboť tím by mohl být omezen jejich dovoz do členských států, které zákaz či omezení používání nepřijaly, což by představilo narušení jednotného trhu i mezinárodního obchodu;

II/1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání;

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Dále tyto materiály projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Petr Gawlas. Nepřeje si vystoupit.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje, pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu na usnesení, tak jak jej přednesl pan senátor Jan Látka.

V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 34 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.

V jednání budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 95

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 95. Návrh uvede paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, senátorky a senátoři, ráda bych uvedla tento zákon. Tento návrh zákona především sjednocuje přístup k poskytování podpory v nezaměstnanosti u uchazečů o zaměstnání, kterým zákon umožňuje v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání zároveň také výkon činnosti za mzdu, platu nebo odměnu nepřesahující polovinu minimální mzdy. A v zákoně vyjmenovaní uchazeči o zaměstnání, zejména ve funkci statutárních či kontrolních orgánů různých právnických osob teď nebudou moci souběžně pobírat podporu v nezaměstnanosti, stejně jako je tomu již nyní u uchazečů vykonávajících tzv. nekolidující zaměstnání. A ty doby, po které už jsou výše uvedené osoby v postavení vyjmenovaných funkcí, budou rovněž vyloučeny ze zápočtů do podpůrčí doby pro výplatu podpory v nezaměstnanosti.

Dále se zde sjednocují rozhodné skutečnosti pro účely nepřiznání podpory v nezaměstnanosti a poskytování, resp. výplaty této podpory. Nově se upravuje oznamovací povinnost těchto uchazečů o zaměstnání.

Další nový prvek, který tam je, to je "legalizace", aby ministerstvo práce a sociálních věcí mohlo zřídit státní příspěvkovou organizaci k plnění úkolů v oblasti zaměstnanosti, a to fond dalšího vzdělávání, který vznikl v minulém období poněkud nestandardně.

Dále také dochází ke zkrácení období, po které nebudou moci zaměstnavatelé, kterým byla pravomocně uložena pokuta za umožnění nelegální práce, žádat o zahraničního zaměstnance na zaměstnaneckou kartu, a to z dosavadních 12 měsíců na 4 měsíce.

Návrh dále umožňuje započítat dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti do doby posuzované z hlediska nároku na podporu v nezaměstnanosti.

A v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně doznal návrh ještě změny, kdy je tam především navrženo legislativní řešení příspěvků v době částečné nezaměstnanosti, což je tzv. kurzarbeit. A zároveň se tam reaguje na nález Ústavního soudu ze dne 9. září 2014, který zrušil dolní hranici pokuty 250.000 Kč za nelegální zaměstnávání v zákoně o zaměstnanosti.

Dále tam byla založena fikce prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty v zákoně o zaměstnanosti a v zákoně o pobytu cizinců. A ještě je tam jeden návrh, kdy bylo navrženo zrušení požadavku uplynutí 12 měsíců ode dne obsazení zřízeného chráněného pracovního místa jako podmínky pro poskytnutí příspěvku pro tyto lidi.

Ministerstvo s těmito poslaneckými návrhy vyslovilo souhlas. Děkuji za pozornost a dovoluji si vás požádat o vyslovení souhlasu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 95/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 95/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Papoušek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Dovolil bych si tady přednést zpravodajskou zprávu. Nejprve bych vás seznámil s tím, jak probíhal legislativní proces schvalování této novely, kterou se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Legislativní proces měl následující průběh: Vláda návrh zákona schválila dne 3. září 2014 a téhož dne jej předložila Poslanecké sněmovně. První čtení zde proběhlo dne 11. února 2015. 15. dubna 2015 výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny doporučil Poslanecké sněmovně vládní návrh schválit, přičemž přišel s 16 pozměňovacími návrhy. Ve druhém čtení 22. května 2015 bylo nejvýznamnějším počinem podle mého soudu přijetí návrhu poslankyně Nohavové, týkající se podpory v nezaměstnanosti v souvislosti s tzv. nekolidujícím zaměstnáním. Vysvětlím trošku později.

Dne 17. června 2015 Poslanecká sněmovna návrh zákona s pozměňovacími návrhy schválila, a to celkem bez problémů. Z přítomných 175 poslanců pro návrh hlasovalo 133 a 37 bylo proti, což může být důkazem toho, že s velkou mocí přichází velká odpovědnost jak říká Ben Parker.

Nyní bych krátce shrnul základní momenty, o nichž se domnívám, že byly výrazné, co se týká změn a zásahů do stávající právní úpravy. Domnívám se, že to byly čtyři, které se promítly do této novely.

První zásah je takový, že se upravuje podmínka pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti v souvislosti s výkonem tzv. nekolidujícího zaměstnání. Co to je nekolidující zaměstnání? To je takové, kdy člověk dostává mzdu nepřesahující polovinu zákonné minimální mzdy. Za současné právní úpravy podporu v nezaměstnanosti nemohl dostávat člověk, který vykonával nekolidující zaměstnání v pracovním či služebním poměru, ale mohli ji dostávat různí společníci, jednatelé, členové představenstev, dozorčích rad apod. Teď nárok na podporu nebode mít nikdo z nich, kromě členů bytového družstva, což byl právě návrh poslankyně Nohavové, který prošel.

Za druhé. Návrh zákona řeší tzv. náhradní dobu zaměstnání. Náhradní doba zaměstnání je doba, která se člověku započítává, jako kdyby pracoval, i když nepracuje. Je to důležité vzhledem k tomu, aby mohl případně dostávat podporu v nezaměstnanosti. Novela chce, aby se do této doby započítávala také dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, během níž skončí pracovní poměr. Týká se to také toho, kdy člověk onemocní v tzv. ochranné době, což je sedm dní po skončení pracovního poměru.

Třetí novinkou je tzv. kurzarbeit. To byla asi nejdiskutovanější věc v Poslanecké sněmovně, čili poskytování příspěvků v době tzv. částečné nezaměstnanosti. Základní idea zavedení této normy je proto, aby se ušetřily peníze jak firmám, tak státu. Ocitne-li se podnik v krizi nebo stihne-li ho živelná pohroma, nebude muset propustit zaměstnance pro nadbytečnost a tudíž mu vyplácet odstupné ve výši dvou měsíčních platů a stát mu nebude muset vyplácet podporu v nezaměstnanosti.

A poslední věcí je také možnost pro ministerstvo práce a sociálních věcí, jak už paní ministryně zmiňovala, zřídit státní příspěvkovou organizaci. A zde je to reakce na již zmiňovaný fond dalšího vzdělávání, jehož práce byla poněkud problematická a jehož právní ukotvenost je nejasná. Fond vznikl v roce 2012 transformací Institutu výchovy a bezpečnosti práce. Realizuje 15 projektů hrazených z Evropského sociálního fondu a měl by podporovat osoby znevýhodněné na trhu práce, tzn. např. lidi nad 50 let, handicapované absolventy, ženy po mateřské apod., a to třeba formou stáží ve firmách. Nejvyšší kontrolní úřad však zjistil, že projekt stáží ve firmách nejdůležitější cílové skupiny nezasáhl. Nyní bude mít ministerstvo práce a sociálních věcí možnost podobné organizace zřídit, rozdělit, sloučit, nechat splynout či zrušit.

To bylo ke změnám.

A nyní, jak se k tomu postavil výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR. Ten se touto novelou zabýval dne 15. července 2015 na své 8. schůzi a přijal toto usnesení:

Po odůvodnění zástupce předkladatele JUDr. Petra Šimerky, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátora Zdeňka Papouška a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Zdeňka Papouška.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Zeptám se pana zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Miroslava Nenutila, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milá paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Vše podstatné tady bylo řečeno, mně nezbývá nic jiného, než konstatovat, že ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR doporučil přijmout tuto materii ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou s tím, že upozorňuje, že právě v části pozměňovacího návrhu vzniklém v Poslanecké sněmovně, jež se týká zákonné úpravy omezující podmínky nároku na podporu v nezaměstnanosti, úpravy povinnosti uchazečů o zaměstnání atd. a nevztahuje se to na člena bytového družstva. To je až téměř na hranici srozumitelnosti a patřičné odbory ministerstva práce a sociálních věcí se budou muset připravit na téměř jisté výklady tohoto zákona.

Jinak, jak již jsem říkal, ústavně-právní výbor doporučuje schválit návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím a otevírám tudíž obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se paní ministryně, zda si přeje vystoupit. Nepřeje, pan zpravodaj Papoušek a pan zpravodaj Nenutil také ne.

V tuto chvíli budeme hlasovat o jediném návrhu, který zazněl, a to je návrh na schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 35 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodajům a tento bod končím.

Hlásí se, zřejmě s procedurálním návrhem, pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, milá paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, mám dva procedurální návrhy. Ten první je, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19.00 hodině. A druhý je, abychom senátní tisk č. 96, který je v pořadu schůze nazván jako poslední bod, přejmenovali na předposlední bod, abychom pak přestupky mohli projednat. Kdybychom to totiž neučinili, následoval by nyní poslední bod a přestupky bychom projednat nemohli. Již jsme porušili pořad tím, že jsme teď projednávali předposlední bod a nebyl to předposlední bod. Doufám, že to bylo srozumitelné.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, budou tedy dvě hlasování. Jednak, že budeme jednat i hlasovat i po 19.00 hodině. O tomto návrhu nechám hlasovat neprodleně.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 36 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Druhý procedurální návrh byl přehodit poslední a předposlední bod.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 37 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

V tuto chvíli bude zastupovat paní ministryně Marksová pana ministra Chovance. (Projevy nesouhlasu z pléna.)

Pardon. I když jsem přesvědčen, že toto hlasování bylo nadbytečné, ale budiž, omlouvám se, špatně jsem to pochopil.

Budeme nyní projednávat další bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony

Tisk č. 96

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 96. Návrh uvede opět paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládám vám zde dílčí novelu zákoníku práce. Větší systémová novela se v současné době připravuje, nicméně i tak ji považuji za významnou z hlediska prosazení nových trendů v oblasti odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Cílem tohoto návrhu je především zachování právní úpravy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v zákoníku práce. Plně to odpovídá závěrům přijatým v rámci tripartity a zároveň je tato úprava přizpůsobena novým trendům soukromého práva, včetně harmonizace používaných pojmů, přičemž odškodněnému, resp. poškozenému zaměstnanci se zaručuje stejná úroveň odčinění nemajetkové újmy, jako je tomu podle občanského zákoníku. A návrhem tohoto zákona se zároveň zrušuje zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který od svého schválení v roce 2006 ani dosud nenabyl účinnosti. To znamená, že lze říci, že se ukázal jako naprosto neživotaschopný.

Navrhuje se také převedení hmotně právních ustanovení o náhradě škody na zdraví z přechodných ustanovení zákoníku práce, do nichž se právě dostala z důvodu neúčinnosti zákona o úrazovém pojištění. A současně se zde promítá ještě několik drobnějších věcných změn, které byly společně navrženy sociálními partnery. Jedná se třeba o náhradu nákladů na činnost sociálních partnerů, deklarace sociálních partnerů jako veřejně prospěšných osob, a potom opravdu o vysloveně legislativně technické úpravy.

Věřím, že tato novela dostane vaši podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 96/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eliška Wagnerová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 96/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Tento zákon je mým evergreenem, neboť mě provází celou mojí kariérou v Senátu, poněvadž už jsem opravdu třikrát zpravodajem tohoto zákona. Jednalo se vždycky o nějaký způsob odkládání účinnosti tohoto neúčinného, neživotaschopného zákona.

Senát se v posledních třech letech opakovaně zabýval, ať již v souvislosti s projednáváním příslušných návrhů zákonných úprav souvisejících se zákonem o úrazovém pojištění zaměstnanců, návrhy na posun jeho účinnosti či návrh na jeho zrušení, tak i v souvislosti s projednáváním této problematiky na konferenci v Senátu. Jednalo se o prodloužení na rok 2010, 2013, 2015 a poslední prodlužování jsme projednávali v loňském roce.

Paní ministryně opravdu řekla všechno, co je cílem tohoto zákona. Jedná se o jednoduchou materii, já bych se opravdu nyní jenom opakoval, opakoval bych to, co řekla paní ministryně, což bych si nechtěl nikdy dovolit. A nezbývá nic jiného, než vás seznámit s usnesením výboru:

35. usnesení z 8. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, konané dne 15. července 2015 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony (senátní tisk č. 96):

Po odůvodnění zástupce předkladatele pana JUDr. Petra Šimerky, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, po zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Radka Sušila.

Děkuji vám za váš čas.

 

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV paní senátorka Eliška Wagnerová. Nepřeje si vystoupit. Ptám se také, zda někdo navrhuje - podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takovou vůli nevidím.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji otevírám. Máme jediný návrh – předpokládám, že paní ministryně nechce vystoupit, pan zpravodaj také ne. Máme tady jediný na hlasování, to je schválit.

Je podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 38 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji paní ministryni i panu zpravodaji. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme v řízení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Čili budeme pokračovat dalším bodem, a to je poslední bod naší 10. schůze, je jím

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 100

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 100. Návrh uvede v zastoupení ministra Chovance paní ministryně Marksová. Prosím o úvodní slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, paní senátorky, senátoři. Velice ráda bych stručně uvedla - tento zákon je zde upraven především záměr evidovat v evidenci přestupků vedené Rejstříkem trestů vybrané přestupky podle zákona o přestupcích. Konkrétně se jedná o přestupky proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku. Navrhovaná právní úprava také postihuje recidivu těchto přestupků odstupňováním výše sankcí.

Podle tohoto návrhu budou evidovány také další přestupky podle zákona o přestupcích a podle zvláštních zákonů za účelem posouzení spolehlivosti konkrétních osob. Například podle zákona o zbraních. Cíl je zde nahradit institut čestných prohlášení, jejichž prostřednictvím je v současné době prokazovaná spolehlivost fyzických osob podle zvláštních zákonů opisem z evidence přestupků. To znamená, že příslušný orgán tak získá informace potřebné k posouzení spolehlivosti osoby, aniž by byl odkázán na to, že tato osoba podá čestné prohlášení a dále návrh obsahuje dílčí změny, jejichž provedení si vyžádaly požadavky aplikace zákona o přestupcích při vedení přestupkového řízení.

Prosím vás o podporu této novely a děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní ministryně. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 100/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 100/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, který je již připraven k předložení své zpravodajské zprávy.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Naváži na slova paní ministryně. Chtěl bych zmínit legislativní proces, což je moje povinnost. Tento návrh byl předložen PS 9. prosince 2014. Tam byl přikázán ústavně-právnímu výboru, pak bylo 24 podaných pozměňovacích návrhů, z toho PS bylo přijato 21 pozměňovacích návrhů, a když se podíváte na hlasování, tak v rámci ÚPV bylo hlasování komplexní u všech, na jednání dolní komory českého Parlamentu to probíhalo skutečně postupně jeden po druhém.

Co z toho vypadlo? Vypadlo tam to, co původně pan ministr vnitra dával a vláda česká. Mezi oprávněnými subjekty měla být finanční správa a celní správa ČR s tím, že samozřejmě logicky pak nám doputovaly i do ÚPV podněty k podání pozměňovacích návrhů tak, aby se okruh oprávněných subjektů, které by vstupovaly do registru přestupků, rozšířily. Nebudu vám tady číst celý průběh, jednání v PS, ostatně ho znáte. A zřejmě lépe než já.

Pokud jde o Senát, nám doputoval návrh 26. 6. tohoto roku. Končí nám lhůta 26. 7. tohoto roku, takže stíháme. Vážený pan předseda říkal, jaké výbory byly stanoveny, pokud jde o obsah, tak vlastně podíváme-li se do obsahu, tak zjišťujeme, že návrh zákona má 21 částí. Týká se tedy spousty právních předpisů, které já tady nemíním citovat i s ohledem na časové naše možnosti. Pokud jde o evidenci přestupků.

Vážená paní ministryně konstatovala, že se jedná o páchané přestupky. A všichni víme, že to jsou zejména přestupky proti majetku a přestupky proti občanskému soužití. Vlastně analogie v trestním zákoníku je krádež, poškozování cizí věci a nebo trestní čin výtržnictví, případně útok vedený proti integritě osoby.

Pokud jde o další přestupky, určitě tam nejsou přestupky na úseku dopravy. Z orgánů, které mají právo vstupovat, ty máme před sebou. Zmínil jsem se o nich a proč jsem se o nich zmínil? Protože na schůzi ÚPV Senátu Parlamentu ČR jsem se aktivně přihlásil o to, že budu zpravodajem a už jsem vám zmínil dva pozměňovací návrhy, které jsem měl v záměru podat. Čekal jsem na vysvětlení ze strany navrhovatele a zástupcem pana ministra Chovance byl dlouholetý, byť věkem mladý legislativec, pan doktor Mlsna, který odpovídal na otázky, které jsem k němu měl. A jedno z toho, tj. třetí pozměňovací návrh, resp. v pořadí z hlediska zákona buď 1 a 3, tzn. v článku I vypustit bod 22 a přečíslovat ty ostatní. Čeho se týká? To je to, co asi trápí starosty a vůbec orgány, které by měly rozhodovat o přestupkovém řízení, je, že se nám objevuje poškození nemajetkovou újmou. A všichni víme, že už v rámci vývoje trestního řádu vlastně jediná újma, která se v trestním řízení nikdy neodškodňovala, resp. soud odkazoval na řízení ve věcech občanskoprávních, byla právě náhrada morální škody. A náhle se nám dostává do zákona toto ustanovení, aniž by dávalo dále návod správnímu orgánu, jak postupovat. Protože jsem už řekl, že jsem se ptal zástupce předkladatele a je evidentní a vy to víte, že legisvakanční lhůta i u tohoto ustanovení je stanovena na 14 měsíců, tzn. času dost, a je připraven vládní návrh, který by to měl řešit. V tuto chvíli jsem nepodal žádný z pozměňovacích návrhů, a to z toho důvodu, víme, že PS bude mít na rozdíl od nás prázdniny. Ona by rozhodovala až někdy v září, v říjnu a vlastně tím by se zákon a jeho realizace, jeho přípravná fáze je velmi zdlouhavá, dostala se do časového skluzu.

Všechno ostatní nacházíte v tom zákonu. Já už z avizovaných pozměňovacích návrhů jsem vycítil, že polemizujete s obsahem toho návrhu zákona, to znamená, že ho znáte precizně.

A teď, co řekl ÚPV ve svém 45. usnesení na své 10. schůzi 15. července 2015.

I. doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje mě, tedy senátora Miroslava Antla, aby se stal zpravodajem,

III. téhož jako předsedu výboru, aby o tom spravil váženého pana předsedu Senátu Parlamentu České republiky.

Ve stručnosti telegraficky vše, ale jsem samozřejmě připraven i reagovat.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se usadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Pavel Eybert? Ano, prosím.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. VUZP projednal zákon o přestupcích na své schůzi 15. 7. letošního roku. Po zprávě zpravodaje, předkladatele, a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě byl podán návrh na usnesení pléna Senátu Parlamentu České republiky nezabývat se tímto zákonem. Tento návrh byl vyjádřením toho, že jsme základně nebyli proti registru přestupků, ale neznali jsme detailně, co je v připravovaném novém zákoně o přestupcích, který vláda posouvá v současné do Poslanecké sněmovny.

To, že nám v tom zákoně také leccos chybí, to je to, s čím vás chci seznámit, protože se vším ostatním už jste byli seznámeni, jak paní ministryní, tak garančním zpravodajem. Jednou z těch kritizovaných věcí bylo to, že na základě této novely jsou ukládány obcím, městům, tedy těm, které zřizují přestupkovou komisi, nové povinnosti přinášející náklady a zákon vůbec neřeší posílení příjmu obcí, měst, které tyto komise zřizují.

Důvodová zpráva se zabývá pouze náklady, které vzniknou na centrální úrovni, a to ve výši 32 milionů korun. O obcích, o městech tam není nic, a už to tady dnes padlo, že každý zákon by se měl zabývat i těmi náklady, které padnou na města, obce, příp. kraje.

Pouhé zvýšení ukládaných pokut, které je v této novele zákoně o přestupcích, se nám jeví jako málo účinné, někdy až kontraproduktivní z hlediska fungování měst, obcí. Pokusím se to vysvětlit.

Přistoupí-li přestupkové komise na vyšší částky ukládaných pokut, zvýší se výrazně počty, a tím i objemy nezaplacených částek. Valnou část přestupků páchají, a to i opakovaně, občané, kteří jsou sociálně velmi slabí. Buď nic nemají, nebo aspoň deklarují, že nic nemají, a bydlí třeba na obecních, městských úřadech, tedy mají tam přihlášenu tu evidenční adresu.

Od takovýchto občanů nelze pokuty vymoci, a to ani v regresních řízeních, jako je například exekuce. Městům a obcím se tak zvyšují pohledávky dlužníků. Starostové, zastupitelé jsou povinni tyto pohledávky vymáhat. Pokud tak nečiní a závazky dlužníků dosáhnou určité výše, pak auditní orgány, které kontrolují hospodaření našich měst a obcí ve svých závěrech kritizují chování zastupitelů, starostů a své závěry pak překlápějí do hodnocení, které má své dopady na funkcionáře měst a na vůbec výsledek toho auditu.

V případě, že začnete tyto pohledávky vymáhat, máte další náklady. Na advokáty, na soudní poplatky, na odměny exekutorů. Ve finále ale stejně nic, nebo skoro nic, nevymůžete, když, tak jenom pár procent z těch dlužných částek. Proto je podle našeho názoru potřeba přemýšlet o tom, jaké alternativní testy k peněžním sankcím by bylo možné používat pro trestání v přestupkovém řízení. Nabízí se různé možnosti.

Jednou by mohlo být ukládání trestu veřejně prospěšných prací. Obce, města s tímto trestem zacházet umí. Používají ho např. ke zlepšení vzhledu svých měst, obcí. Navíc je tento trest veřejně prospěšných prací, pokud není vykonáván, překlápěn do krátkodobého trestu odnětí svobody. Funguje to tak např. v Německu, fungovalo to i u nás v období tzv. první republiky, před 2. světovou válkou. Nemyslím si, že by na tom bylo něco protiústavního. Parlamentní institut si to myslí také.

Proti – prostě a jednoduše – návrh zákona, který není dobře vymožitelný pro své nedotažení do funkční podoby nám ke zmenšení počtu přestupků, ke zmenšení počtu recidivního chování přestupců nepomůže. Jen nám zvýší administrativu, náklady a přidělá nám problémy. Z těchto důvodů pak při hlasování o zákonu pouze dva členové výboru podpořili návrh zákonem se nezabývat, jelikož jiný návrh nepadl, skončilo jednání pouze záznamem z jednání.

Členy výboru jsem pak byl vyzván k připravení doprovodného usnesení, které by vyjádřilo připomínky vznesené k zákonu během diskuse na výboru. Budu tedy podávat návrh na doprovodné usnesení. Nebude to usnesení schválené výborem, ale podporované členy výboru a připodepsané kolegy Petrem Víchou i předsedou výboru Milošem Vystrčilem. Bude vyzývat vládu České republiky, aby se uvedenými problémy zabývala.

Vzhledem k tomu, že lhůta pro nabytí účinnosti převážné části zákona, jak už tady také bylo řečeno mým předřečníkem, je 14 měsíců, a je to dobře z hlediska potřeby času na přípravu systému registru přestupků, má vláda dost času, aby se těmito našimi připomínkami zabývala, a v novele, kterou nyní posouvá do Parlamentu České republiky, i zohlednila.

Závěrem už jenom řeknu, že mě výbor pověřil podáním zpravodajské zprávy z jednání výboru a předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, seznámit předsedu Senátu Parlamentu České republiky se záznamem z jednání výboru. V obecné rozpravě si pak dovolím podat návrh na doprovodné usnesení, jelikož jeho obsah jsem zde ve své řeči zdůvodnil.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Paní senátorka? Ne, takže nikdo nenavrhuje. Proto otevírám obecnou rozpravu. Jak první se přihlásila paní senátorka Eliška Wagnerová. (ze sálu se ozývá, že přihlášena dříve byla jiná senátorka) Hmm, já jsem si jí nevšiml, omlouvám se, můžu to nechat být? Tak, prosím, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Tak ještě jednou tedy dobrý večer, dámy a pánové, paní ministryně, pane předsedo. Jak jste seznali ze svých lavic, původně jsem zamýšlela podat pozměňovací návrh, ale projednávání dnešní agendy mě vede k hlubšímu zamyšlení. Vzhledem k tomu, co jsme tady odsouhlasili, které návrhy zákonů.

V trestním právu – a přestupky je třeba považovat v širším slova smyslu za trestání – protože koneckonců i Štrasburský soud posuzuje právě podle výše sankcí i přestupky autonomně jako trestné činy, aplikuje na ně maximy, které platí pro vyšetřování, a tedy odsuzování trestných činů, tak jsem dospěla k závěru, že v tom trestním právu samozřejmě platí, že škodlivost jednání se vyjadřuje výší sankce. Jiné, lepší měřítko nemáme, než výše sankce.

To je v i v trestním právu v tom užším slova smyslu naprosto běžné. Za ty trestné činy, které považujeme za méně škodlivé, hrozí sankce nižší. A stupňují se až po ty nejvyšší.

Když si uvážíte, že dnes jsme tu schválili nejméně 3 návrhy zákonů, z nichž tedy první, to byla regulace reklamy, byly pokuty za přestupky. 100 tisíc, 500 tisíc, 2 miliony; u toho veřejného zdravotního pojištění – 100 tisíc, 500 tisíc; u toho průzkumu mořského dna šlo o 10 milionů, dokonce o 100 milionů. A jsou to přestupky. Přestupky! A tyto se nezapisují do toho navrhovaného Rejstříku trestů. Zapisují se tam takové, v tomto pohledu a v této dimenzi viděno – a ta dimenze vyjadřuje škodlivost toho jednání, zapisují se tam prostě takové "drobotiny", kde je sankce (i tak dost vysoká) 10 tisíc, bylo tady už zmiňováno, že jde o přestupky proti majetku a proti občanskému soužití. Ale ony tam jsou ještě i přestupky proti veřejnému pořádku kupříkladu. Mezi nimi je například taková hrůza, jako je rušení nočního klidu.

Tak si představte, že prostě někdo jednou bude mít oslavu, bude hlučná, dojde k posuzování přestupku, a tento přestupek bude zapsán do toho rejstříku. A s ním se to potáhne navrhovaných 5 let, protože prostě přestupky nepodléhají zahlazení, a tak tento zákon zkonstruoval institut vyřazení z evidence, k tomu vyřazení z evidence má dojít až po 5 letech od pravomocného odsouzení, přičemž za to pravomocné odsouzení, do toho se počítá i rozhodování o správní žalobě, která je eventuálně podána, tak si vezměte, že to můžou být roky ještě, co se to potáhne. Tak to není 5 let, ale bude to třeba 8 let, a bude to za jednu hlučnou oslavu, která sklidila tu penalizaci za přestupek. A z druhé strany 100 milionů uložených podle toho zákona o mořském dnu a nic. Nula. A co má za následek, že to bude v tomto rejstříku takto evidováno takto dlouhou dobu?

Podívejte se, tam jsou sice doprovodné zákony vyjmenované, já nevím, kolik jich je, asi 5 nebo 7, ale my máme další zákony, v nichž se vyžaduje zcela obecně vyjádřená bezúhonnost. Bezúhonnost! Já jsem přesvědčena o tom, že tyto další zákony, které vyžadují tu bezúhonnost, a to je třeba zákon o soudech a soudcích, bude to určitě zákon o státním zastupitelství, atd. Dnes se vyžaduje opis z rejstříku trestů, ale jakmile tady budou evidovány i ty přestupky, budou se vyžadovat i ty přestupky.

Takže za jednu noční oslavu čekatel, řekněme, na soudce prostě bude mít odklad k tomu, aby se mohl ucházet o funkci soudce třeba až o 8 let, nebo státního zástupce. To mi připadá, že je to vlastně... Ona je to de facto další podmínka pro výkon toho povolání. To všechno není domyšleno. Ten zákon je totálně nesystematický. A tudíž já tedy především navrhuji, aby byl zamítnut. To je můj návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Nyní tedy písemně přihlášený senátor Pavel Eybert, prosím.

Senátor Pavel Eybert:  Takže ještě jednou, teď jsme právě slyšeli od paní kolegyně, jaké až částky přestupků se mohou ukládat. A právě z těchto důvodů jsem si dovolil navrhnout vám doprovodné usnesení, ke kterému jsem byl členy výboru po projednání na výboru vyzván. Takže si dovolím ho přečíst.

Usnesení Senátu z 10. schůze konané 22. července 2015. Senát v návaznosti na projednávání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 100.

I. Vyzývá vládu České republiky, aby se zabývala těmito podněty:

1. Předložený návrh zákona bude pro obce, města znamenat nárůst administrativy a s tím spojený nárůst nákladů na přenesený výkon státní správy, bez toho, aby došlo k navýšení příjmu obcí a měst. Je nezbytné, aby každý návrh zákona obsahoval vyčíslení nejen nákladů státu, ale i nákladů obcí a měst, kterým se nové povinnosti zákonem ukládají.

2. Samotné zvýšení pokut za přestupky nepřinese očekávaný efekt zabránění recidivě v páchání přestupků. Pokud orgány obcí a měst, které vedou přestupkové řízení, přistoupí k této praxi, dojde ke zvýšenému nárůstu nevymožených, pravomocně uložených pokut, neboť přestupků se v převážné míře dopouští občané, od kterých není možné očekávat úhradu sankce, a to ani v exekučním řízení. Pro postih pachatelů přestupků, u nichž si uložení finanční sankce ukáže jako neúčinné, je proto potřeba zavést nové, alternativní druhy sankcí. V úvahu přichází možnost ukládat v přestupkovém řízení sankci obecně prospěšných prací, která by byla koncipována podle obdobných zásad, jaké stanoví trestní zákoník pro trest obecně prospěšných prací ukládaných soudy za trestné činy. Maření výkonu takové sankce by bylo postižitelné jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí.

II. Ukládá předsedovi Senátu, aby předložil toto usnesení předsedovi vlády České republiky.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Pěkný podvečer, pane předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Teď bych spíš tady chtěl mluvit jako starosta a člen přestupkové komise.

Doposud – a musím říct, že na přestupcích obce Okrouhlá – které si děláme, jsme řešili spoustu různých přestupků, některé komické, některé vážné. Někdy to byly opravdu pouze sousedské spory, nebo klasičtí stěžovatelé, kteří si vymýšlí. A prostě někdy jsme měli problém to vyřešit, ale vždycky jsme si uměli poradit. Ovšem teď, když jsem četl tento zákon, tak jsem narazil v bodě 22., kde se doplňují slova: "nebo osoba, které byla přestupkem způsobena nemajetková újma". Já vám řeknu, to je poprvé, kdy mě jako starostu zákon dostal! Od právníků a vůbec od kolegů, kteří jsou zkušenější v oblasti práva, bych potřeboval poradit, a nejenom pro sebe, to je i pro ostatní starosty, příp. pro odvolací orgány kraje, protože já když už pak nevím kudy kam, tak to udělám tak, aby to šlo na odvolání na kraj, ať si s tím odborníci na kraji poradí. Ale já bych prostě potřeboval nějakou metodiku, když už to ministerstvo to tam dalo, paní ministryně, tak i pro ty starosti a pro ostatní, kteří se tím budou zabývat, tak připravili, jak se hodnotí nemajetková újma, nějakou tabulku, abychom si to uměli exaktně najít, ale hlavně – kolik za který bude prostě nějaká sazba. Já nevím, já si s tím neumím poradit. Jestliže jsou tady erudovaní právníci, jestli by mi někdo opravdu, ale to není jenom pro mě, to je i pro ty ostatní členy přestupkových komisí, předsedy přestupkových komisí, prostě vyřešit tento problém, protože já si s ním opravdu neumím poradit, nevím, co s tím.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se na úvod připojuji k návrhu paní senátorky Wagnerové na zamítnutí tohoto zákona, s tím, že si dovolím také k tomu připojit krátké zdůvodnění, kde se budu opírat z velké části o věci, které tady byly už řečeny, zároveň potom ještě na závěr vyslovím takovou prosbu, ke které bych rád, kdyby došlo, kdyby náhodou ten zákon zamítnut nebyl, což věřím, že je málo pravděpodobné.

Ten zákon je, já jsem o tom už mluvil, jakýmsi dalším projevem neúcty předkladatele toho zákona, což je jedno z ministerstev k obcím a samosprávám. Mluvil tady o tom pan senátor Eybert, zatímco ten zákon poměrně přesně v důvodové zprávě vyčísluje, kolik to všechno bude stát, zavedení toho registru přestupků – státní správu, státní instituce a ministerstva, kolik bude stát hardware, kolik bude stát software, kolik budou stát státní úředníci, tak se vůbec nezabývá tím, kolik to bude stát obce s rozšířenou působností, zda jim to způsobí, nebo nezpůsobí žádné problémy. Já si myslím, že bychom na tento typ chování ministerstev, ať se to týká kteréhokoli ministerstva, přistupovat neměli. To je první důvod k zamítnutí toho zákona.

Druhý důvod, který tady zmiňoval částečně pan senátor Eybert, je, že dle mého názoru z velké části ten zákon nenaplňuje svůj původní účel, já jsem někde říkal, že je vykostěný. Ten zákon, jak tady bylo řečeno, původně počítal s tím, byť vím, že k tomu někteří, například i bývalí ústavní právníci, resp. právničky plus další znalci práva, mají určité výhrady, počítal s tím, že dojde v případě opakovaných přestupků, tzv. recidivy, případně i neplacení uložených pokut k tomu, že ten člověk bude postižen jiným způsobem. Ať jsou to veřejně prospěšné práce. Kdysi za první republiky existovaly a fungovaly i obecní šatlavy. Je to věc, na kterou můžeme mít rozdílný názor. Ale pravdou je, že neplatiči, chroničtí neplatiči jsou velkým problémem obcí, často tady o tom hovoří pan kolega Kubera. Jakési zvýšení sankcí v případě velkého počtu těchto neplatičů vůbec nic nezajistí, ničemu nepomůže, protože oni žádnými prostředky nedisponují, tudíž žádnou pokutu nikdy nezaplatí. Jiným způsobem my je potrestat zkrátka nemůžeme. Oni potom místo od místa kradou, do 5 tisíc korun, tím pádem se dopouští dalších a dalších přestupků. To znamená, to nenaplnění toho účelu toho zákona je další důvod, proč si myslím, že by ten zákon měl být zamítnut, že bychom se měli znovu zabývat tím, co je obsaženo v usnesení, které tady četl pan kolega Eybert, které v podstatě vyzývá zákonodárce a odborníky, aby se zamysleli nad tím, jakým způsobem působit na ty chronické neplatiče, na ty chronické přestupkáře, neboli recidivisty, abychom tu situaci nějak změnili ve prospěch měst a obcí, které to potom musí v první řadě řešit.

Poslední věc je nekvalita toho zákona. Ta nekvalita toho zákona spočívá v několika věcech. O jedné tady mluvil pan kolega Vosecký, že bude velmi obtížné rozeznat, co je, nebo není nemajetkovou újmou, jak to tedy bude ta přestupková komise dělat. Druhá věc je jakési pozapomnění nebo nevyřešení práv postiženého. Já neříkám, že mám v oblibě ty, co páchají přestupky, na druhé straně, v tom zákoně je napsáno, že pokud se tomu, kdo je označen za člověka, který spáchal přestupek, že může podat námitku. Ale nikde v tom zákoně není obsaženo, že by se mohl podívat na to, jakým způsobem ten jeho přestupek byl do toho registru přestupků zapsán. On se na to zkrátka vůbec nemůže podívat, protože ten zápis do registru přestupků dělá po vynesení toho rozsudku nějaký určený úředník, opis z registru přestupků si nemůže ten, kdo ten přestupek, vůbec vyžádat, nemůže se na to ani podívat. To znamená, to je problém, který zase ukazuje na nekvalitu zákona, je to další problém, kvůli kterému bychom ten zákon měli odmítnout. Měli bychom předkladatele přinutit k tomu, aby to udělal pořádně.

A potom je tady ta neproporcionalita, o které mluvila paní kolegyně Wagnerová, že některé přestupky se budou zapisovat, jiné se nebudou zapisovat. Potom málem ty horší přestupky zapsány nebudou, a tím pádem vlastně dojde k tomu, že některý bude mít prázdný přestupkový rejstřík, když to zjednoduším, prázdný registr přestupků, jiný ho bude mít plný, přestože ten, kdo ho má prázdný, tak zaplatil za přestupky více, ale byly to ty přestupky, které se tam nezapisují, což je také prostě špatně. Takovéto zákony bychom schvalovat neměli.

To jsou ty důvody, proč to zamítnout.

Pokud se tak náhodou nestane, věřím, že to je velmi málo pravděpodobně, jak už jsem říkal, tak jsem si dovolil předložit pozměňovací návrh, společně s panem kolegou, senátorem Valentou, který alespoň myslí na ta práva postiženého, na ta práva toho, kdo spáchal přestupek, byť si uvědomuje, zároveň ho vystavuje určitému riziku, že potom po něm ten opis z registru přestupků bude požadován. Ale můj postoj v této věci je takový, že pokud někdo spáchal přestupek, tak součástí toho trestu je i to, že po něm někdo potom ten opis může chtít, je to jeho věc. My musíme věřit tomu, že jednak ta praktická činnost těch přestupkových komisí je trošku něco jiného než ta činnost akademická, o které tady trošku mluvila paní senátorka Wagnerová, jednak to může i ten, kdo bude mít k dispozici opis těch přestupků, tak pokud tam bude např. rušení nočního klidu, tak to nebude důvod, aby to nějak významně hodnotil např. z hlediska posuzování toho, zda umožní tomu člověku např. se ucházet o nějaký typ zaměstnání, nebo nějaký typ pronájmu. S tím, že samozřejmě bude na tom člověku, zda ten opis z registru přestupků poskytne, nebo ne. Nikdo k tomu toho člověka nemůže nikdy nutit.

To je ta věc, která je obsažena v tom pozměňovacím návrhu, který máte před sebou, máte ho i zdůvodněný.

Další věc, o které tady už mluvil pan kolega Eybert, já to jenom opakuji, je, že je tam také navrženo to doprovodné usnesení, které rovněž samozřejmě v mém případě je aktuální pouze tehdy, pokud neprojde možnost, kterou preferuji, a to je zamítnutí tohoto zákona.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já se v tuto pokročilou dobu omlouvám, že vystupuji, ale vystupuji na celém plénu dnes poprvé, slibuji, že naposledy, vyprovokovalo mě k mému krátkému vystoupení to, že tady padly návrhy na zamítnutí toho zákona.

Já jsem připodepsal s kolegou Vystrčilem a kolegou Eybertem to doprovodné usnesení. Myslel jsem to ale úplně jinak, že to je doprovodné usnesení k přijetí tohoto zákona. Ano. Protože takto jsme na výboru hovořili. Říkali jsme si o tom, že to má výhody i nevýhody, ten zákon, mezi výhody patří to, že se prodlužuje ta lhůta na 2 roky, protože víme na obcích, že někdy, když oni se tomu vyhýbají, tak to v době jednoho roku nejde stihnout. Takže jsou tam i věci výhodné. Proto bych doporučoval, abychom ten zákon schválili, aby začala běžet ta 14měsíční lhůta a v ní abychom zase usilovali ještě o vylepšení těch věcí.

Já bych rád připomněl, ještě jsem to konzultoval teď se Svazem měst a obcí, protože teď tady vystupujeme, že to zatěžuje obce, ale to je požadavek Svazu měst a obcí.

Chci připomenout, že na minulém plénu jsme tady projednávali – tak trošku možná narychlo a bez účasti předkladatelů, ale předtím jsme se tím velmi podrobně zabývali na výborech – petici iniciovanou Svazem měst a obcí, kterou podepsaly desetitisíce občanů, a tam byly požadavky, aby se řešily ubytovny, aby se řešily odpady, obecně prospěšné práce a aby byl zaveden registr přestupků, protože přestupky páchají tu v jedné obci, tu v jiné, a nikdy se vlastně neví, kolik jich napáchali. My jsme tady – tu petici – kolegyně a kolegové, schválili. Teď je tady první úspěch Svazu obcí. Už donutil ministerstvo, aby jeden z bodů tady předložilo, byť možná ne v úplně dokonalé podobě. Měli jsme vyšší představy. A my už říkáme, že to není dobře. Takže já apeluji na vás, abychom schválili návrh zákona a abychom schválili i doprovodné usnesení a usilovali dále o zlepšení. To je vše, co jsem chtěl říct. Slibuji, ať už tady padne v dalších příspěvcích cokoli, tak já už podruhé ani potřetí dnes nevystoupím. (Pobavení v sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, vím, že už je pozdní doba, ale přece jenom bych se chtěl - jako právník - k této věci vyjádřit. Tento druh je přesně ten typ zákona, jak tu často padá, bez kterého bychom mohli úplně v pohodě žít, který je úplně zbytečný.

Zavádíme rejstřík přestupků; složitou věc, náročnou věc. Jak finančně, tak organizačně. Jenom z důvodů, abychom mohli zavést princip recidivy do přestupků. Recidiva je tam zhodnocena pouze zvýšením finančních trestů o jednu polovinu, že u zopakovaného přestupku můžete uložit sankci ve škále o polovinu větší, než když je to poprvé, což – jak bylo řečeno – s největší pravděpodobností nebude fungovat.

Zavádíme něco složitého. Pro něco, co fungovat nebude. Už z tohoto důvodu mi přijde zákon naprosto zbytečný. Ale on ve své podstatě může být i škodlivý. Protože škála přestupků, na které se má recidiva vztahovat, je opravdu velmi široká. Od závažných opakovaných, které fakt vadí v občanském soužití, až po ty úplně – tady padlo rušení nočního klidu. Přidám – vyčůráte se tam, kde nemáte, a spácháte přestupek – a jste tam...

Právě proto, že škála přestupků je tak obrovsky široká, tak by tam měl být určitý lidský přístup při jejich zhodnocení, což leckdy není. Vzpomeňte si na případ člověka, který přecházel na červenou. Policista v civilu mu řekl – přestupek, půjdete se mnou, on ho neuposlechl, dopustil se přestupkového jednání. Byly na něj použity pacifikační donucovací prostředky. Vyhodnocení znělo – ano, všechno je podle zákona. Ano, bylo všechno podle zákona. Ale lidský přístup tam úplně akcentoval, že to byla prostě úplná hloupost ze strany toho policisty.

Obávám se, že, když zavedeme tento rejstřík, tak vlastně přispějeme k formalizaci. Jednou si něco spáchal, jednou jsi v rejstříku, a už se to s tebou veze... A jakýkoliv lidský přístup, jakékoliv zhodnocení toho, jaký přestupek byl, úplně zmizí. Proto bych se také připojil k návrhu, který tu padl. Abychom tento zákon zamítli. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, paní ministryně, myslím, že MPSV není tím, které je předkladatelem. Rozumím, že paní ministryně zastupuje a bude pro ni obtížné se vypořádat s velice zajímavou a určitě přínosnou debatou, která tady probíhá.

Dovolte, abych se vrátila k tomu, co nám tady řekla paní senátorka Wagnerová, moje předřečnice. Musím říct, že si ji nesmírně vážím a je pro mě určitou autoritou z hlediska práva. Ale přesto si dovolím ještě další pohled k tomu, co tady řekla. Ona totiž řekla, že výše sankce by měla odpovídat závažnosti společenské nebezpečnosti. Jenže ve skutečnosti jsme od tohoto principu při stanovování přestupků do určité míry zásadně odstoupili. Proč? Byl tady příklad, a ten říkal – pan ředitel zdravotní pojišťovny má tak vysoký plat, že pokud udělá nějaký přestupek, byť společenská závažnost tam není tak zásadní, tak aby to bylo účinné a odrazující, tak mu musíme, vzhledem k jeho příjmu, dát pokutu velice vysokou. To stejné platí v zákoně, který jsme také dneska projednávali, kde máme stomilionovou pokutu. Zase se nejedná o přestupek z hlediska stomilionové pokuty, který by byl hodnocen podle závažnosti toho, že někdo poskytl neúplnou informaci, ale podle toho, že kdo ji poskytuje, je tak movitý a pohybuje se v tak obrovském finančním toku, že nižší sazba pokuty by fakticky byla neúčinná a nebyla by odrazující.

Jenom jsem chtěla doplnit, že nelze vycházet jenom z výše pokuty. My jsme se od ní v rámci stanovování přestupků fakticky uchýlili. To jenom pro doplnění.

Jinak chci říct, že rozumím všem výtkám nebo námitkám, které k návrhu jsou, ztotožňuji se s tím, že pro starosty určitě bude problém stanovit, zda je někdo účastníkem přestupkového řízení, protože oni nevědí, jestli mu byla nebo nebyla učiněna majetková újma. Je sice pravda, že je to jenom procesní věc. Nicméně procesní, která může vést i k zrušení celého řízení, protože někdo byl vyhodnocen v přestupkové komisi, že není tím, komu byla způsobena nemajetková újma, a následně v odvolacím řízení to bude jinak. Můžu říct, že je v zákoně řadě věcí, které jsou opravdu velmi diskutabilní.

Na druhou stranu tady nebylo řečeno to podstatné, co mě vede k tomu, že pro zamítnutí přece jenom ruku nezvednu. Po dlouhé době obrovských diskusí, které se vedly, se prodlužuje lhůta pro projednání přestupků. My víme, je to dokonce 30 % přestupků, které nám spadnou proto, že do objektivní lhůty jednoho roku se řízení nevejde. Dostala jsem, a možná vy všichni také, mail. V mailu byl řečeno, když úředníci to nejsou schopní vyřídit to do jednoho roku, tak proč mě mají protahovat řízení o dva roky a tahat mě po úřadech dva roky. Tomuto argumentu do určité míry rozumím. Na druhé straně si řekněme, že jsme v situaci, a řešila jsem ji mnohokrát, jako zástupkyně ombudsmana, že jednotliví úředníci jsou přehlcení a opravdu nestačí. Vláda si dala požadavek, který byl velmi líbivý. Byly to také vlády předtím, nebudu říkat, které, protože ony to měly všechny. Snižme počet úředníků. Dobrá, snižme je. Ale ne za cenu, že snížíme také kvalitu a výkon státní správy. Teď zrovna nedávno běžel, myslím, že ve zprávách, spot, kde ukazovali, kolik leží na odvolání přestupků, třeba právě těch dopravních 2 – 3 tisíce, kde jsou na to 3 lidé tady někde na magistrátu... Musím říct, že v tuto chvíli po dlouhých debatách, které jsem měla i panem JUDr. Motejlem, jsme řekli, ano, lhůta musí být nějakým způsobem upravena, protože jinak uniká obrovské množství možná i lehčích protispolečenských jednání řádnému postihu. A lidé, kterých se to dotýká, a říkají, teď všechny lhůty propadly, a dotyčný nebyl postižen – tak to vnímají jako neschopnost státu do určité míry zajistit, aby ten kdo něco dělá protizákonně, byl postižen. A to je špatně.

V této chvíli, přestože vím, že návrh zákona má problémy, tak budu hlasovat pro a budu hlasovat také pro usnesení, které předložil pan senátor Eybert. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, mám dvě připomínky k zákonu. Skoro bych řekl, že opačné, než jsme tady v několika příspěvcích slyšeli. Součást trestu je také jeho rychlost. Není přece možné, aby člověk, která něco spáchá, nebo je dokonce obviněn z toho, že to spáchá, pak se při řízení, ukáže, že ne, tak byl tahán dlouhou dobu.

Uzavřu to jednoduše. Myslím, že bychom měli spíš přemýšlet o tom, a nabádat k tomu příslušné orgány, tzn. ministerstvo vnitra, a v případě trestných činů ministerstvo spravedlnosti, abychom úředníkům, soudů atd. dali nástroje pro to, aby řízení mohlo být rychlé také v tom, že se nám ti, kteří tady něco páchají, nemohli jen tak vymlouvat a prodlužovat řízení.

Když je chyba na straně státu, pak nechť je to výhoda toho, kdo v řízení je.

Možná u přestupků bychom mohli pokrčit rameny. Ale vezměte si, že v Americe je pravidlo, které neřeknu přesně, ale je to tak, že pokud neodsoudíte člověka do určité lhůty, která většinou souvisí s promlčením trestného činu, tzn. s délkou, takže tam, kde by mohl dostat nejvyšší sazbu pět let, tak pokud do pěti let člověka neodsoudí, tak se řízení ruší, odkládá. Člověk je neodsouzen.

Vezměte si, že my tady máme u nás soudní řízení, které se táhnou více než 10 let. Nakonec je ten člověk osvobozen. Ovšem on už je potrestán přece strašně tou délkou. Někteří, a to je vidět, mají psychické, rodinné a já nevím jaké problémy. Takže v tomto duchu, já vím, že tady neprojednáváme trestní zákon, ale v tomto duchu bychom taky měli někdy uvažovat.

A druhá věc – já se velmi připojuji k tomu, aby tam byl i ten alternativní trest, to znamená, že by museli konat veřejně prospěšné práce, ale pozor, nejenom ti homelesáci a všichni ti, kteří zkrátka nemají žádné prostředky, deklarují to, oni je skutečně nemají. Takže oni si dělají legraci před veřejností z těch policistů. Ti policisté, příp. ti, kteří zasahují v té věci, jsou absolutně demotivováni, protože ví, že s tím nic nenadělají. Ale pak tady máme ještě jednu skupinu, to jsou, teď mi dovolte ten výraz, tzv. fracci, tedy ti, kteří mají rodiče, kteří to za ně vždycky nakonec zaplatí. Ale oni opakují ten přestupek, takže oni přistoupí velmi rychle i na to, že ten přestupek se stal, k určité škodě došlo, technické služby příslušné obce či města to zkrátka sklidily, takže se stanoví pokuta, pak se vyčíslí škoda, tatínek přijde, zaplatí to. Tady těmto by taky určitě slušelo to, aby při takových opakovaných případech dostali ten alternativní trest, vzali si metlu a uklidili to.

Takže já si myslím, že nad tímto zákonem bychom měli přemýšlet. To doprovodné usnesení je určitě dobré, ale v té době, kdy se bude dopracovávat vládou, tak bych upozornil, že ten alternativní trest má mnohdy daleko větší význam než ty peníze.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, paní ministryně, dámy a pánové. Hodiny postoupily, je nás tady čím dál tím méně. Jsem předposlední řečník k tomu návrhu zákona. Vždycky jsme si říkali, že zákon má mít nějaký cíl, tento cíl se pomalu z toho zákona vytrácí. Možná si pamatujete, že bylo za cíl, abychom měli evidenci v přestupcích, abychom mohli zvýšit sazbu, abychom to posunuli do nějaké kvalitativně vyšší úrovně trestání.

Možná si pamatujete, že obce dostaly pravomoci, že budou se vyjadřovat právě k těm ubytovnám a k těm nepřizpůsobivým, kteří tam páchají právě tyto přestupky, že z těch ubytoven prostě půjdou pryč. Výsledek je jaký? No, nepůjdou pryč, protože nemají kam jít. Takže obce si v ničem nepomohly.

Výsledkem tohoto bude, že obce dostanou další práci, to znamená, že budou vést další evidenci, ale výsledkem nebude, že někdo bude potrestán efektivněji a rychleji, ale budeme mít pouze evidenci, kde, dejme tomu, někdo z nás udělá nějaký jednoduchý přestupek, jej vyprovokoval, ale už se nedostane ke zbrojnímu průkazu, už se nedostane k loveckému lístku, a ten člověk, kterému je to úplně ukradeno, který tam bude mít dalších 60 přestupků, tomu je to přece jedno. Tomu to nevadí. Takže koho chceme sankcionovat? Chceme sankcionovat lidi, kteří ty přestupky páchají. Pravidelně.

Tento zákon nevede k tomu cíli, který jsme chtěli. My jsme měli určitý cíl. A ten cíl se nám neustále vzdaluje, takže bohužel jsme mimo.

To je vše, co jsem k tomu chtěl říct.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Paní senátorka Eliška Wagnerová nyní vystoupí.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Opravdu jenom velmi krátce, kolegyně, kolegové. Trvám na všem, co jsem řekla, jen chci dodat. Uvědomme si, že tím, když tento zákon přijmeme a pod zorným úhlem toho, co jsme už tento den přijímali, rušíme tisíce let platný právní systém. Tisíce let platný právní systém! A to je přece něco, co je velmi závažné. Domnívám se, že ten zákon je výsledkem resortismu taky. Takový zákon by neměl psát jenom ministr vnitra samostatně. On by ho měl psát v souladu s ministrem spravedlnosti, tak, aby skutečně také bylo zřetelné, že je tu hranice mezi přestupkem a tedy trestným činem. Tady my máme jedno kontinuum. Dneska už nikdo neví, co je vlastně hroší. 100 milionů pokuty, nebo podmíněný trest? Vyberte si.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Přihlásil se ještě pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, myslím, že pan senátor Láska to řekl jasně a stručně. Bez toho zákona budeme žít úplně stejně, jako jsme žili včera. Mimochodem, kdyby už platil, tak pan ministr financí by tam už na 5 let visel, že čůral na festivalu. Jen tak mimochodem. Kdyby platil...

Ale to není to podstatné. Původním záměrem toho zákona, o který tak bojoval Svaz měst a obcí, bylo, aby opakované přestupky se transformovaly v trestný čin. Záhy se ovšem ukázalo, že to byla jenom úvaha od stolu, protože ono to není tak snadné. Je to skoro nemožné. To nejdůležitější z toho zákona vypadlo, zůstala opět velká administrativa. Navyšování pokut, o tom už nechci mluvit, ale chci mluvit o tom, že výběr pokut je téměř nulový. Já už jsem tady jednou říkal to hrozné číslo, hned se mi přihlásili exekutoři, v tuto chvíli za dopravní přestupky je to asi 36 milionů korun nezaplacených pokut. Umíte si představit ty balíky na úřadě, většina z těch přestupků je dopravních samozřejmě, dělají to stejní lidé z té komise, my máme asi dvě, nebo tři, to jsou stejní lidé, to je absolutně nemožné. Jen tak mimochodem, my už jsme tady v Senátu projednávali prodloužení té lhůty, to je velká chyba. Výsledek, když prodloužíme tu lhůtu, bude jenom těm, že ty metry balíku budou 3 metry, 4 metry. A vzpomeňte, že už jsou stíhány úřednice, tuším, v Ústí nad Labem, že to dávaly někam kamsi na stranu, protože to nebylo vůbec možné, oni to vyhmátli a obvinili je z trestného činu. Už tady bylo řečeno, že obec může být, ona to totiž není klasická pohledávka, tam žádné úroky nenabíhají. Mimochodem, mohla by je vybírat také celní správa, ale ta má svých starostí dost, takže nechce. Takže ten výběr je doslova nulový. Exekutor vymůže asi tak 3 %.

Pokud chceme opravdu udělat řešení, tak musí být netradiční. Já příliš nesouhlasím s tím, že se odebírají řidičáky neplatičům alimentů. Není to úplně čisté opatření. Ale je velmi účinné. A podobně by se dalo postupovat v tomto případě, kdybychom se zbavili té překorektnosti, a to tak, já jsem to řekl v ÚPV, samozřejmě diskuse na internetu byla zcela mimo mísu, tam mluvili o nájmu z bytů apod. Toho se to netýkalo. Ale představte si situaci, jak u nás nechávají všichni všechno na poslední chvíli, teď byly obrovské fronty na pasy, protože se doma podívali, jedeme už pozítří, člověče, a my jsme se nepodívali, on nám neplatí. Ta situace je jednoduchá, přiběhne tam pán, paní si jenom takhle ťukne, pan Říha, výborně, pan Říha. Vy to máte – zrychlený pas, to je, já nevím, 1500 Kč. Ale vy tady máte ještě 500, tak to máte 2000 Kč, pokladna je tady 10 metrů, běžte to tam zaplatit, přineste mi potvrzení, okamžitě vám to všechno zařídím. Jo, Jandák staví kůlnu! Chtěl by stavební povolení? Jandák, vy toho tady máte! Vy tady máte 22 tisíc! Jak se vám to nahromadilo? Tak utíkejte do banky, nebo do pokladny, zaplaťte to a hned se vám budeme věnovat. Ten nejpikantnější je svatba. Ale tam si nejsem úplně jistý. Kdyby mu řekli: My vás oddáme, ale až zaplatíte tu pokutu, co jste nezaplatil. A on by řekl: Ježišmarjá, to je bomba, to je dobré, to nezaplatím ani omylem! Takže to zrovna by asi nebyl úplně ten dobrý příklad.

Pokud jde o to zapisování, to je ještě dojemnější. Představte si situaci, že tam se píše, že ve statutárních městech to bude zapisovat rovnou městská policie. Tam to bude kombinované. To bude zapisovat městská policie, pak to bude zapisovat správní orgán, který pravomocně rozhodl, což není městská. Ta bude zapisovat jenom blokové. A já vás ujišťuji, že strážník, než by něco zapisoval, tak radši půjde okolo a nebude se dívat. Protože jak musí něco zapisovat... Tady byl kdysi senátorem jistý pan Pavlata, ten nikdy nezaplatil pokutu jako senátor. A víte proč?

Vždycky, když ho chytila policie, že třeba jel rychle a chtěli tisíc korun, tak on říkal: Jo, kdyby tisíc korun, "che", to by byla legrace. Já budu platit 15 tisíc korun, pane strážmistr. Říkal, jak to? No, vy to tady sepíšete, to půjde do mandátového a imunitního výboru a my tam máme takový limit, tam se dává 15 tisíc. A vždycky mu to prošlo, že se nad ním smilovali, proč by platil 15 tisíc, a říkali, jeďte, pane Pavlato.

Jenom, vaším prostřednictvím, pro pana senátora Čunka. V USA je to ještě jinak, tam už jsou trochu dál, tam přestupky zásadně řeší soudy, a to i přestupky, že sousedův pes poškrábal sousedovi auto, tak to řeší soud. Kdybych to tady řekl před ministrem spravedlnosti, tak omdlí. Správě by toto všechno měly řešit soudy. Dodnes jsem nepochopil ten systém, že vás zastaví a řeknou vám, že zítra v 10. hodin budete tam u soudu. A kdyby náhodou tam nepřišel policista, který vás tam poslal, což je fantastické, on tam nepřišel, protože si spočítal, že za "šichtu" dostane větší peníze, než jak se platí u soudu za svědečné. Nepřijde tedy k soudu a člověk je osvobozen, protože policista je žalující strana. Je to pro nás něco naprosto nepředstavitelné. Nemluvě o tom, že účinek trestu, když v Praze vám přijde po dvou letech, že se máte dostavit na Prahu 11, že jste tady jel před dvěma lety 53 km, tak je opravdu výchovný účinek úplně dokonalý.

Jeden recept je odebrat městské policii právo měřit rychlost, protože to je něco naprosto šíleného. Teď už konečně právníci přišli na to, že pokud policie neměří vlastním radarem, ale radarem pronajmutým, tak nemusíte platit. Říkám to tady veřejně, aby to všichni slyšeli, nemusíte platit, protože to je ilegální, ona musí měřit s vlastním. A není vůbec důvod, aby městská policie rychlost měřila. To je starost státní policie. Je tam mnoho dalších technických věcí, je to jenom administrativa, která obce bude stát peníze. A pak budeme zklamáni včetně Svazu měst a obcí, že kýžený výsledek se jaksi nedostavil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pan senátor Kubera byl posledním přihlášeným do rozpravy. Nikdo se již nehlásí, rozpravu uzavírám. A prosím paní navrhovatelku, která zastupuje pana ministra, zdali se chce vyjádřit? Nechce se vyjádřit k obecné rozpravě. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Pavel Eybert? Nepřeje si vystoupit. Prosím tedy garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedo Senátu, jenom stručně. Vystoupilo 10 senátorů, samozřejmě včetně senátorek, z toho paní senátorka Eliška Wagnerová dvakrát. Procesně tady byl návrh ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR na schválení. Coby předseda tohoto výboru jsem vždycky rozmrzelý, když náhle slyším jinou rozpravu, než probíhá na ústavně-právním výboru, a opět se dozvídám návrhy na zamítnutí. Ani jeden z nich tam nezazněl. A znovu připomínám – náš výbor rozhodl o tom, že nám doporučíme, aby byl návrh zákona schválen.

Jinak tady je další návrh na schválení. Ale ten je v souladu. A je tady ještě doprovodné usnesení, které bychom eventuálně hlasovali při případném schválení. Děkuji panu předsedovi Víchovi, že to upřesnil, že se to netýká jakéhokoliv rozhodnutí Senátu, to znamená třeba zamítavého apod.

Jinak bych chtěl ještě podotknouti, a nebudu zdržovat, že jsem neviděl milionové pokuty za přestupky, zejména za rušení nočního klidu, ale to je poznámka.

Stále trvám na stanovisku na schválení, kdyby návrh nebyl přijat, tak potom na zamítnutí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  S technickou poznámkou pan místopředseda Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Protože po tomto hlasování se asi rozprchneme, měl bych návrh na usnesení, nebo ať to vezme pan předseda jenom jako můj návrh, že by napsal premiérovi české vlády, že zastupování u závažných věcí – a to se, paní ministryně, omlouvám – vy tady sedíte jako oběť a nakonec vám nezbude než říci, že se k tomu nebudete vyjadřovat. Předtím jsme tady jednali s panem ministrem spravedlnosti místo s panem ministrem financí. A mně se to hrubě nelíbí, protože debata má hlavu a patu a ministr, který tady zastupuje resortního ministra. Pokud zde nebude nějaká šance, abychom o tom třeba hlasovali, ale takhle daleko jít nechci, tak napíši dopis panu předsedovi Senátu, aby napsal panu premiérovi sám od sebe.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Lekl jsem se kvůli tomuto vyjádření. Za prvé je potřeba vzít v úvahu, že projednáváme vládní návrhy. A myslím si, že je věcí vlády, koho si nominuje, i když je logické, že by to měl být člověk, který za příslušnou oblast je garantem, ale jsou to vládní návrhy, prosím.

Za druhé. V minulosti jsme také připustili praxi, a ať tady byly vlády takové nebo onaké, že tady předkládal návrhy čtyř, pěti ministrů jeden člověk, a to nebylo jenom v poslední době.

A třetí věc. Víte, já neumím , a myslím, že to nebude umět ani vláda, říci, které jsou závažné zákony, protože jak tady bylo řečeno před chvilkou garančním zpravodajem, v garančním výboru tento zákon prošel bez diskuse a tam se nejevilo, že to bude takto závažná diskuse. Máme na ni samozřejmě právo, je v pořádku.

Můžeme vyzvat ministry, premiéra, aby se maximálně zúčastňovali jednání Senátu a návrhy obhajovali příslušní ministři. To je samozřejmě možné. Ale prosím, abychom brali v potaz také praxi, která tady byla a nezapomínali, že je to do určité míry věcí vlády, protože je to vládní návrh.

To je moje stanovisko k tomuto. A myslím si, že bychom neměli zavádět zvyklosti, které potom nebudeme schopni v budoucnu si vynutit. A to je věc jak minulá, tak v současnosti, a věřím, že to bude i v budoucnosti, ať jsou tady vlády jakékoliv a tady většina jakákoliv.

Ještě technická.

 

Senátor Jaroslav Kubera:  Jenom jednu věc. Prosím, přihlásit a odhlásit, že se tady hodně změnilo.

(Jednání opět zahájeno v 19.31 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, to uděláme. Děkuji.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Zopakuji, co navrhl garanční zpravodaj. Navrhl schválit. Pokud tento návrh projde, bude se hlasovat o usnesení Senátu, které bylo předloženo. Pokud tento návrh neprojde a budeme hlasovat o zamítnutí, tak ať to dopadne, jak to dopadne, už se nebude doprovodné usnesení přijímat. Takto to bylo navrženo. Nikdo k tomu nemáte námitky, dobře.

Udělám nyní první věc, že přizvu senátorky a senátory k hlasování.

Všechny vás nyní odhlašuji a prosím, znovu se přihlaste. V současné době je nás přítomno 40, kvorum pro přijetí je 21.

Zahajuji hlasování o návrhu, který zazněl v garančním výboru i zde na plénu, a to je návrh zákona schválit tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 39 registrováno 40, kvorum 21, pro návrh 21, proti 11. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o usnesení Senátu, které tady bylo načteno a bylo písemně rozdáno panem senátorem Eybertem. A je to společný návrh pánů senátorů Eybert – Vícha – Vystrčil. Rozumíte všichni, o čem budeme hlasovat? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 40, registrováno 38, kvorum 20, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodajům.

Vážení kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme pořad 10. schůze Senátu Parlamentu České republiky. Chci vás požádat, abyste ve výborech projednali tisky, které byly přikázány v úterý na schůzi Organizačního výboru a nezapomněli, že 12. srpna 2015 se bude konat 11. schůze Senátu, na kterou vás zvu. Mezi tím vám přeji, aby se vám dobře dařilo a příjemný večer pro nejbližší hodiny. Na shledanou.

(Jednání ukončeno v 19.31 hodin.)