Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 17.06.2015

(1. den schůze – 17.06.2015)

(Jednání zahájeno v 10.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 9. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Samozřejmě vás zároveň prosím, abyste ukončili rozhovory a posadili se na svá místa.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla rozdána ve středu 27. května letošního roku.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Lubomír Franc, Tomáš Jirsa, Jaroslav Malý, Jaroslav Doubrava a z dopoledního jednání Václav Láska.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak ještě neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu u prezence.

Nyní, podle § 56 odst. 4, určíme dva ověřovatele této naší schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Jiří Vosecký. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme tedy k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Jiří Vosecký.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že při hlasování č. 1 bylo přítomno 73 senátorek a senátorů, kvorum 37. Pro návrh 72, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Tomáš Grulich a Jiří Vosecký.

Organizační výbor na svém včerejším jednání doporučil plénu Senátu zařadit na pořad schůze senátní tisky č. 86 až 89, což jsou návrhy zákonů postoupené Poslaneckou sněmovnou. Dále senátní tisky č. 75 a 91, což byly body předkládané Ministerstvem obrany ČR a v neposlední řadě evropské tisky J 19/10, K 20/10 a J 23/10.

Organizační výbor rovněž doporučil vyřadit z programu schůze bod č. 19, a to je projednání podání pana Portmanna.

Organizační výbor doporučil pevné zařazení jednotlivých bodů dle dispozice od navrhovatelů. Máte, předpokládám, tyto návrhy k dispozici.

Ptám se: Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan kolega Přemysl Sobotka, pak paní kolegyně Eliška Wagnerová.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, návrh, který jste před chvilkou slyšeli, tj. vyřazení bodu, tak jak zaznělo včera na Organizačním výboru a dnes o tom budeme hlasovat, to znamená dopis, který nám v podstatě dává určitou šanci, abychom projednali ve výboru celou tuto problematiku. Uvidíme, jak hlasování dopadne, ale mě velmi překvapilo, protože na minulém Organizačním výboru tento bod standardně prošel, včera se to opět revokovalo, a myslím si, že to ukazuje na určitou situaci, která je. Tento návrh zazněl, a neberte to teď osobně, kolegové ze sociální demokracie, z vašich řad. Čeho se bojíte? Že nechcete projednat ve výboru téma, které hraničí s náplní zákona, tak jak je o ÚSTR.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Chci jenom upozornit ostatní vystupující. Pan místopředseda Přemysl Sobotka má samozřejmě přednostní právo vystoupit kdykoliv, ale jinak chci ostatní, kteří nemají přednostní právo, upozornit, že projednáváme bod programu, tudíž je možné podávat návrhy, ale nevézt rozpravu.

Pane kolego místopředsedo, chápu to, že dáváte návrh, abychom o návrhu o vyřazení bodu týkajícího se podání pana Portmanna, což je bod č. 19, hlasovali samostatně. Je to tak? (Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka souhlasí.) Dobře. Nyní paní kolegyně Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já se vlastně chci také vyjádřit k bodu č. 19. Domnívám se, že by toto podání, ať už si o jeho obsahu myslíme cokoliv, ale týká se prostě problematiky, kterou má Senát v gesci, a tudíž by tedy tato věc měla projít výborem, který by ji měl nějakým způsobem uzavřít. To je můj názor a podle toho bychom měli postupovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vyjádříme ho samozřejmě každý hlasováním. Děkuji. Pan kolega Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Návrh na samostatné hlasování byl podán. Já bych jenom ještě navázal na paní předsedkyni Wagnerovou. Nejenom že Senát má tuto problematiku v gesci a je vlastně jediným kompetentním orgánem, který může rozhodovat o Radě Ústavu pro studium totalitních režimů. Navíc, podle stanoviska legislativy, bychom se takovýmto podnětem zabývat měli.

Nikdo zde nechce rozpoutávat nějaký lidový soud v plénu Senátu. My máme jediný návrh, aby se tento bod zařadil některému výboru, přesněji řečeno přikázal, a ten aby pak přišel s nějakým návrhem do pléna Senátu a o kterém by se prostě hlasovalo. Budeme-li soustavně tento bod vyřazovat z programu, tak počítejte s tím, že my ho budeme soustavně navrhovat, protože si myslíme, že je to naše zodpovědnost a my před ní nemůžeme utíkat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. A upozorňuji, kolegové. Chci být velkorysý, že se mají podávat pouze návrhy a nevézt rozpravu. Pan senátor a senátor Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, i já zareaguji na bod týkající se podnětu pana Portmanna. Jsem toho názoru, že podněty může samozřejmě podávat každý, jaké chce, a neznamená to, že Senát automaticky každý podnět bude řešit přímo na plenární schůzi. Tady bych upozornil na to, že pan Portmann je jedním z neúspěšných uchazečů ve výběrovém řízení na ředitele ÚSTR, který si tímto způsobem vyřizuje účty s členy Rady, kteří ho nevybrali.

Rovněž bych upozornil na to, co jsem tady říkal už na minulé schůzi. Oba zpochybňovaní členové Rady dali před volbou zde na plénu Senátu čestné prohlášení, jak budou postupovat a přesně podle tohoto prohlášení postupovali. Jinými slovy, nemá tady cenu v jednom kuse zpochybňovat rozhodnutí Senátu, protože toto vlastně zpochybňuje naši volební komisi .....

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, chápu, ale, prosím vás, berte v potaz mou předchozí žádost.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já ji beru v potaz, nicméně všichni se tady k tomuto vyjadřovali, a myslím, že musí zaznít i druhý názor. A to, že se někdo nedokáže smířit s tím, že volba členů Rady nedopadla tak, jak si představuje, není důvodem, abychom to pořád dokolečka projednávali a zkoušeli tuto volbu zpochybnit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, nenuťte mě, abych přistupoval k tomu, že vám budu odebírat slovo. Prosím vás, dodržujte jednací řád. Já jsem respektoval u prvního místopředsedy, že má přednostní právo, ale prosím vás, nedělejte repliky, není to v souladu s jednacím řádem.

Pan senátor Jan Veleba s přednostním právem.

Senátor Jan Veleba:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, já mám jenom jedinou větu, vy jste ji tady řekl: Dodržujme tento jednací řád, a vás žádám, abyste řídil schůzi podle jednacího řádu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, snažím se, ale není to opravdu, vážené kolegyně a kolegové, s vámi jednoduché, s některými z vás. Kolega Oberfalzer má slovo, prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane kolego, myslím, že dám panu předsedovi příležitost, aby to demonstroval.

Pan senátor Dienstbier říká, že tady nechce dělat žádný soud a přehodnocování rozhodnutí volební komise. Přitom sám zde vynáší konečné ústupky. My chceme jedinou věc – ať to projedná výbor, dospěje k závěru a pak se hlasováním vyjádříme.

Já samozřejmě nechci vést diskusi, ale jestliže tady zaznělo hodnocení podnětu pana Portmanna, tak vlastně jako předjímáme a děláme přesně to, co nechceme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Nikdo další se do rozpravy k pořadu naší schůze nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A my nyní přistoupíme k hlasování.

V souladu s jednacím řádem, jak jsem to tady konzultoval s naším organizačním odborem, budeme – poslouchejte – en bloc hlasovat o návrhu Organizačního výboru, který se týká zařazení tisků č. 86 až 89, dále zařazení tisků 75 a 91 a tisku č. J 19/10, K 20/10 a J 23/10. Tyto body byly včera na Organizačním výboru naprosto bezproblémové. A rovněž bychom v tomto hlasování hlasovali o pevném zařazení jednotlivých bodů dle dispozic, které byly od navrhovatelů, to znamená od ministrů, protože k tomu také nebyly žádné výhrady.

To by bylo jedno hlasování. Pak bude druhé hlasování, které bude o návrhu pana prvního místopředsedy Přemysla Sobotky, a budeme hlasovat o doporučení Organizačního výboru, aby se vyřadil z pořadu naší schůze bod č. 19, který se týká projednání podání pana Portmanna. To znamená, že o tomto vyřazení budeme hlasovat zvlášť. Kdo bude souhlasit s vyřazením, hlasuje ANO, kdo nesouhlasí, hlasuje NE nebo se ZDRŽUJE. Rozumíme všichni, aby tady potom nebylo nějaké dohadování? (Souhlas.) A nakonec budeme hlasovat o pořadu schůze, ve znění přijatých návrhů.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Nyní budeme hlasovat o zařazení bodu, které včera schválil organizační výbor, které jsem tady před chvilkou uvedl, včetně pevného zařazení bodu dle žádostí ministrů.

Poté bude druhé hlasování, které bude o vyřazení bodu číslo 19.

Takže zahajuji hlasování o prvním bodu, tj. zařazení bodu navrženým organizačním výborem a pevném zařazení.

Zahajuji hlasování, kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Já vám děkuji. Hlasování č. 2, registrováno 73, kvórum pro přijetí 37, pro návrh 71, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o návrhu vyřadit z pořadu 9. schůze, tzn. dnešní schůze bod č. 19, týkající se podání pana Portmanna.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 3, registrováno 73, kvórum 37, pro návrh 38, proti 33.

Návrh byl schválen.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že jsem opakovaně zcela jasně formuloval postup, takže tak. Děkuji vám.

A nyní budeme hlasovat o pořadu naší 9. schůze, jako celku, tak vlastně, jak byl navržen Organizačním výborem a jak jsme v předchozích hlasováních rozhodli.

Takže zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 4, registrováno 73, kvórum 37, pro návrh 57, proti 5.

Návrh byl schválen a my se budeme pořadem této schůze řídit. Prosím, abychom to všichni, jako demokraté, respektovali.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 80

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 80. Návrh uvede ministr dopravy Dan Ťok, kterého mezi námi vítám a kterému také uděluji slovo, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, pojďte mezi nás, nebojte se nás. (Smích v sále.) My jsme daleko vstřícnější, zajisté, než jste možná zvyklý z Poslanecké sněmovny. A samozřejmě vítám vás, vidíte, my jsme tady i precizní. Takže, posaďte se ke stolku a máte slovo, řečniště je vaše.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládaný vládní návrh zákona se dotýká několika oblastí právní úpravy. Předně je to ochrana veřejně přístupných účelových komunikací před znečišťováním, ničením a poškozováním a úprava působnosti obecních úřadů v oblasti výkonu státní správy, kdy dochází k přesunu působnosti silničního správního úřadu ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací z obecních úřadů obcí, na obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Dále přistupuje ke změnám pojetí a vymezení kategorií a tříd, dálnic a silnic a na to navazující úpravě nejvyšších dovolených rychlostí, v zákoně o silničním provozu, ve kterém dochází také k úpravě procesu stanovování místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Návrh obsahuje rovněž podrobnější úpravu nakládání s odtaženými motorovými vozidly, popřípadě jejich vraky. Dále se zavádí možnost vyloučení tranzitní nákladní dopravy u silnic druhé a třetí třídy. A v neposlední řadě obsahuje návrh úpravy směřující k usnadnění právní a majetkové přípravy výstavby pozemkových komunikací.

Kromě těchto komplexních změn obsahuje návrh ještě dílčí úpravy, např. v oblasti křížení pozemních komunikací s drahami, kontrolního vážení, správy pozemní komunikace, propadání předplaceného mýtného a dalších.

Předložený návrh obsahuje také zrušení platné, ale dosud neúčinné novely zákona o pozemních komunikacích, kterou se měl změnit způsob prokazování úhrady časového poplatku za užití vybraných pozemních komunikací, a to z papírové dálniční známky na elektronické zařízení.

Tento návrh byl projednán ve třech výborech Senátu. Všechny tyto výbory doporučily vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně; v zásadě s totožnými pozměňovacími návrhy.

Ministerstvo dopravy souhlasí s většinou těchto pozměňovacích návrhů, s výjimkou pozměňovacího návrhu týkajícího se silniční vegetace, s nímž nesouhlasí.

Námi předkládaný návrh zákona tedy obsahuje souhrn změn, které jsou pro aplikační praxi velmi potřebné, a proto žádám o vyjádření podpory tohoto vládního návrhu zákona.

Proto mi dovolte vás požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a samozřejmě v průběhu rozpravy, včetně závěrečného slova, budete mít možnost se vyjádřit.

Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 80/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý.

Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a také přijal usnesení, jež jste obdrželi, jako senátní tisk č. 80/3, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Carbol.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 80/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Bratský:  Dobré ráno, pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Máme před sebou poměrně dlouhý den, takže svoji zpravodajskou zprávu trošku zkrátím. Pan ministr sdělil podstatné věci. Já bych k tomu snad ještě dodal ze své zpravodajské zprávy některé zásadní změny, které oproti vládnímu návrhu dozněly v Poslanecké sněmovně, abychom si uvědomili ještě před tím, než se budeme zabývat pozměňovacími návrhy ze Senátu, o co se vlastně jedná. Čili v zákoně o pozemních komunikacích do výčtu součásti pozemních komunikací byly doplněny stavby technických a jiných zařízení určených pro provádění kontrolní činnosti při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu. Do výčtu příslušenství byly doplněny objekty a prostranství sloužící k zabezpečení úkolů složek integrovaného záchranného systému. Došlo k vymezení nové skutkové podstaty správního deliktu provozovatele vozidla, spočívající v porušení zákazu, nebo omezení tranzitní nákladní dopravy, stanovené místní úpravou silničního provozu, s možností uložit za toto jednání pokutu až do výše 100 tisíc korun. A obcím byla zachována stávající působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací.

V zákoně o silničním provozu byla možnost místní úpravou provozu zvýšit nejvyšší dovolenou rychlost vozidla mimo obec o maximálně 20 km/h. Byla ovšem stažena i dálnice. Vláda navrhovala použít tento způsob jen u silnic pro motorová vozidla.

Dále stávající text - dodatkové značky mimo dopravní obsluhy byl upraven na gramaticky správné znění "mimo dopravní obsluhu". Došlo k rozšíření výjimky zjednodušený postup pro stanovení přechodné úpravy provozu opatřením obecné povahy v případě hrozby nebezpečí z prodlení i pro veřejně přístupné účelové komunikace. A stanovila se lhůta pro nabytí účinnosti opatření obecné povahy v případě stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, a to 5. dnem po vyvěšení na úřední desce.

Usnesení VHZD máte před sebou pod číslem 80/1. Obsahuje mimo to, že se doporučuje vrátit zákon, návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, pozměňovací návrh tohoto garančního výboru, který je v řadě případů totožný i s body pozměňovacích návrhů, které přijaly i další dva výbory.

To je z mé strany v této chvíli asi vše. Myslím si, že v obecné rozpravě a pak i v podrobné se budeme ještě chvilku zákonem zabývat, takže v této chvíli bych svoji zpravodajskou zprávu ukončil. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Také prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miloš Malý? Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Rád bych vás seznámil s 37. usnesením našeho ÚPV, na kterém jsme projednávali tento senátní tisk číslo 80. A taktéž doporučujeme vám všem, abychom vrátili tento návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze.

Pak bych se k tomu vyjádřil v obecné rozpravě, ať v současné době nerozkošaťuji svou zpravodajskou zprávu, která se týká pouze tohoto projednání, nikoli však detailů.

Takže bych vás rád seznámil s tímto usnesením.

I. Doporučujeme Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedené v příloze;

II. Určujeme zpravodajem výboru k projednání tohoto tisku na této schůzi Senátu senátora Miloše Malého a našeho senátora, předsedu Antla, pověřujeme tímto, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já bych se potom přihlásil do obecné rozpravy.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Jiří Carbol? Ano. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych krátce zrekapituloval usnesení, které přijal VUZP. K senátnímu tisku č. 80.

Výbor doporučil Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jiřího Carbola.

Pověřil předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Sám bych se dovolil přihlásit do obecné rozpravy k těm pozměňovacím návrhů k tomu, co tady zmínil pan ministr dopravy, a to je pozměňovací návrh, který se týká silniční vegetace.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Samozřejmě, pane senátore, až bude ten bod, tak se samozřejmě přihlásíte, buď písemně, nebo pomocí tlačítka.

Táži se, zda někdo z vás navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Proto otevírám obecnou rozpravu.

Kdo se hlásí jako první do obecné rozpravy? Tak... Pan senátor Pavel Eybert. Připraví se pan senátor Petr Vícha s přednostním právem. Dal jsem nyní slovo panu Eybertovi.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já si dovolím otevřít ještě jeden problém v zákoně o pozemních komunikacích, který tady právě probíráme.

Podle znění zákona § 36 odst. 2, 3 a 4 nelze v tělese komunikace ukládat podélně žádné sítě technické infrastruktury, a to ani v místních komunikacích, které jsou vlastnicky většinou měst a obcí, právě tak, jako celá řada sítí technické infrastruktury, např. kanalizace, vodovody, kabely veřejného osvětlení, rozhlasu apod.

Co to pro nás jako pro města a obce znamená? Je to o tom, že musíme vykoupit o polovinu pozemků na komunikace a vedení technické infrastruktury více, než kdybychom mohli umísťovat sítě technické infrastruktury do komunikací, a to včetně chodníků, které jsou komunikací 4. třídy.

Pan ministr dobře ví, co to je za problém a náklady vykupovat pozemky pod komunikace.

Stát chce na jedné straně chránit zemědělský půdní fond, a tak výrazně zvýšil částky za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Na druhé straně nás nutí zabírat další půdu pro ukládání sítí technické infrastruktury tím, že nám zakazuje jejich umístění do komunikací. Náklady na přípravu nových území pro výstavbu bytového fondu a rodinných domků tak opět významně zdražujeme.

Ono nejde myslet jenom na velká města, kde ceny za metr čtvereční pozemku na parcelu pro výstavbu bytů nebo rodinných domků se pohybují v atraktivních územích nad 5 000 Kč za metr čtvereční. Měli bychom také myslet na ostatní části republiky, kde realizovatelná cena za jeden metr čtvereční se pohybuje někde mezi 500 – 600 Kč při zainvestovaném území. Nebo si opravdu přejeme vysídlení menších sídel a koncentraci obyvatel jen do velkých měst, tedy těch největších.

Dovolím si seznámit vás se stanoviskem Odboru dopravy města s rozšířenou působností k této problematice při řešení území v nové zástavbě.

Cituji: Veškeré inženýrské sítě budou umístěny mimo pozemní komunikace. Pozemní komunikace nejsou určeny k vedení inženýrských sítí. Pro vedení kanalizace vodovodního řadu, plynovodního potrubí, kabelů nízkého napětí, veřejného osvětlení a veřejného rozhlasu potřebujeme podle norem odstupu zhruba pruh 4 metry široký. Znamená to, že mezi rodinnými domky potřebujete pruh minimálně široký více jak 12 metrů, abyste tam mohli zřídit vozovku, chodník a sítě technické infrastruktury.

Přijde mi to jako zbytečné plýtvání půdou, pozemky, ale také finančními prostředky měst, obcí a v konečném důsledku těch, kteří si chtějí postavit nebo koupit své bydlení.

Jelikož se mi tato situace nelíbí, tak pokud projde novela zákona do podrobné rozpravy, dovolím si podat pozměňovací návrh, kterým by alespoň v místních komunikacích bylo umožněno podélně vést vedení technické infrastruktury v komunikacích, to znamená i v chodnících i ve vozovce. Zatím děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, já vám také děkuji. Pan senátor Vícha neuplatňuje přednostní právo, takže vystoupí pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych taky zareagoval na tuto vládní novelu. Myslím si, že jsme se tímto zákonem velmi pečlivě zabývali ve všech výborech. Já tady musím poděkovat panu ministrovi, že přišel i na náš výbor VUZP, kde jsme určité věci vyjasnili. Já každopádně podporuji ty pozměňovací návrhy, které jsou shodné skoro ze všech výborů, to znamená ta péče o zeleň, jednak Policie ČR – že nemá právo veta, zatřetí – města a kraje můžou pověřit údržbou silnic firmy, které se vysoutěží, příp. stát.

Podporuji taky to nezvyšování rychlosti na našich dálnicích ze 130 na 150, ač jsem senátor z nejvýchodnější oblasti a mám to do Prahy nejblíž, a někdy by mi to pomohlo, ale pan ministr nám jasně řekl, že dálnice se to netýká. Čili zvedneme ze 70 na 90, z 90 na 110.

Ale co jsem chtěl hlavně sdělit, to je záležitost, kterou jsme iniciovali jako senátoři napříč politickým spektrem. Byla to novela zákona 361 o pozemních komunikacích, kdy jsme reagovali na zkracování tras a objíždění mýtného. Nejčastěji v příhraničních oblastech, kdy řidiči tímto zkracováním tras jednak ničili cesty 2. a 3. tříd, dokonce vjížděli na cyklostezky v pohraničí, docházelo k nebezpečným situacím, kde například v obci Bukovec tam v pohraničí spadl kamion do příkopu. 10 metrů od toho se pohybovala pracovní skupina dělníků na cyklostezce. Paradoxní bylo nakonec to, že uvedl, neměl tam do toho zákazu vjezdu co vjíždět, řidič uvedl do zápisu pro policii, že tam musel vjet, a vysypal se proto, protože se míjel s druhým kamionem. Čili řešíme tady celorepublikový problém. My jako senátoři jsme navrhovali zvýšit pokutu z 2 tisíc na 20 tisíc. Jistě si na to někteří vzpomínáte. Bylo nám vytýkáno, že je to hodně. Pak jsme navrhovali udělení 2 trestných bodů.

Já tady musím pochválit spolupráci mezi Senátem, Poslaneckou sněmovnou i vládou, protože tento náš návrh se dostal do této vládní novely, kterou nyní projednáváme. Musím poděkovat i kolegovi, poslanci Birkemu, který po spolupráci, kdy jsem byl dvakrát v hospodářském výboru i v Poslanecké sněmovně, podal pozměňovací návrh. Tento delikt se nyní stává docela vážným přestupkem, kdy můžeme udělit takovému řidiči kamionu nebo spediční firmě pokutu až 100 tisíc. Nejsou tam ty 2 trestné body, ale ta pokuta, si myslím, je dostatečná.

Čili já tuto novelu velice podporuji. A pro ty kolegy, kteří tam byli podepsáni pod tou novelou naší senátní, jenom sděluji, je to v této vládní novele. Ten přestupek je ještě zpřísněný.

Takže tak, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím o vystoupení pana senátora Petra Víchy.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Budu velmi stručný. Je vzácná shoda v usneseních v podstatě všech výborů, které se tím zákonem zabývaly. S tím, že výbor pro veřejnou správu tam má dvě změny navíc. A ještě jsou některé tady avizovány. Já bych se chtěl vyjádřit k jedné z nich. Bude o tom asi podrobněji hovořit kolega Carbol, který to na výboru navrhoval. Je to záležitost, která už v hospodářském výboru ve sněmovně získala podporu. Ale pak při hlasování na plénu těsně o 1 – 2 hlasy neprošla. Týká se to nepatrného znění vypuštění slov "silniční vegetace", ale o co jde?

Jestli si vzpomínáte, v určitou dobu v minulosti tady kolega Kubera dal pozměňovací návrh, aby se vlastník staral v zimě o chodníky. Patří mu to, musí se o to starat. A to je úplně stejná záležitost. ŘSD má podél svých cest zeleň a v poslední době se odmítá o ni starat. Chce, aby se v intravilánu obcí o to starala města. Města zase jen obtížně můžou na cizích pozemcích kácet cizí stromy. Pak tam může hrozit nebezpečí od této zeleně. Takže nastávají spory a myslím si, že je jednoduché to vyřešit vypuštěním těchto slůvek. Bude jasné, že vlastník se stará, patří mu to. Když nechce tu zeleň a nepotřebuje, tak ať ji té obci převede, pak se bude starat obec.

Myslím si, že mnohem důležitější jsou ty drobné pozměňovací návrhy, na kterých je tady shoda, se kterými souhlasí pan ministr, než jedna věc, která zajímá média, a to je 130 a 150. A teď je otázka taktiky tady. Takto to říkám, aby prošly ty pozměňovací návrhy, které chceme, tak jak se k tomu postavit z pohledu té rychlosti.

Nejprve jsem na výboru myslel, že by bylo dobré nechat to tak, protože stejně nic nehrozí. A když ministerstvo tu 150 nikde nedá, tak nikde nebude. Proč jsem si to myslel? Protože jsem se podíval do stenozáznamu a ve sněmovně ta 150 prošla velkou většinou. A ještě je ve stenozáznamu napsáno: doprovázeno bouřlivým potleskem poslanců. A všichni budeme jezdit 150, radovali se.

Ale na výboru na doporučení pana ministra jsem doporučil změnit taktiku, protože pan ministr je odpůrcem té 150. Média skoro nic jiného nezajímá, než jak tady rozhodneme. 130 – 150. Takže já doporučuji i tu změnu, která tam v tom návrhu je. To znamená, aby bylo jasné, že zůstává 130. Nikde se nebude jezdit více. Pan ministr slíbil, věřím, že to zopakuje ještě, že tím pádem ten návrh tak, jak projde ze Senátu, tak bude mít podporu v Poslanecké sněmovně.

A teď poslední věc, kvůli které jsem chtěl vystoupit. Já avizuji ještě jeden pozměňovací návrh. Dostali jste ho na svá místa. Podám ho potom v podrobné rozpravě, pokud k ní dospějeme. Je to v oblasti účinnosti doplnění jednoho bodu, který by měl účinnost rychlejší než až 1. 1. Je to po dohodě s panem ministrem. Týká se to té zimní údržby, kterou by měly provádět kraje, a tak, aby mohly ji už na zimu nasmlouvat, pokud by tam byla účinnost až 1. 1., tak by se dostaly do potíží.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí s přednostním právem, ale je i v pořadí, pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Já jenom chci krátce avizovat pozměňovací návrh, který jsem připravil, který jste obdrželi. Týká se cyklistů a kontrol na alkohol, protože si myslím, že je to věc, která je velmi aktuální. Bohužel tady dochází ke zneužívání výkladu zákona, je to upřesnění, které ještě podrobněji potom uvedu v podrobné rozpravě.

Věřím tomu, že pan ministr tento návrh podpoří. Na oplátku tedy za to, že si myslím, že těch 150 km na dálnici je stejně zbytečných. 20 let jezdím mezi Prahou a Břeclaví a myslím si, že nebyla doba, kdy by bylo možné vůbec takovou rychlostí se pohybovat. Obzvláště dneska, kdy na většině dálnic je povolena 80. Takže ani průměrná rychlost na dálnici, aspoň na D1, mnohdy nedosahuje průměrné rychlosti na běžné komunikaci mezi obcemi. A tady už jsem slyšel několik připomínek občanů, kteří říkali, že na konci dálnice by měl stát ministr dopravy s ministrem financí a vracet poplatky za dálnici.

Takže myslím, že v Senátu dojde k té úpravě. Těch 130 si myslím, že je optimálních. Za situace, kdy nevzpomínám, že by taková průměrná rychlost na některých dálnicích vůbec byla i v nejbližších letech reálná.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, pane ministře, vážené dámy a pánové. Nebudu hovořit dlouho, přesto považuji za svou povinnost vystoupit.

Jak už bylo řečeno, výbory přijaly pozměňovací návrh, kterým chtějí vrátit původní znění zákona, to znamená na dálnicích nebude povolena 150, ale 130. Asi všichni jsme byli osloveni médii. Média se nás ptala, jak budeme hlasovat. Já jsem byla oslovena také, řekla jsem – ano, budu hlasovat pro 150, protože si myslím, že to někde je možné. A pak se na mě obrátili lidé, kteří nelobují za sebe, kteří vlastně mají jediný zájem, a to je v tomto případě bohulibý veřejný zájem.

Předložili mi podklady, odborné podklady, statistiky, informace o tom, že zvýšení rychlosti skutečně znamenalo – to bylo někdy v roce 1997 – jednoznačný nárůst nehodovosti a smrtelných nehod. Dále také předložili řadu argumentů, které po odborné stránce jednoznačně dokladují, že zvýšením rychlosti na 150 km, bychom byli pravděpodobně ojedinělí. Pro informaci jsem si vám dovolila na vaše lavice ještě předložit tabulku, kterou jsem dostala také k dispozici. Vidíte, že rychlost se skutečně pohybuje i na dálnicích mezi 110 – 130 km.

Mezi dlouhodobě nejbezpečnější zemí z hlediska dopravy patří Švédsko, Velká Británie, Nizozemsko. Tady je rychlost 110 km, v Nizozemsku 130 km.

Naopak výrazně nižší dopravní bezpečnost, kde jsou vyšší hodnoty, 140 km, je v Bulharsku, v Polsku a v zemích rozvojových.

Silnou a nejvýrazněji ohroženou skupinou, která by byla tou, na koho dopadnou zvýšené rychlostní limity, jsou mladí začínající řidiči. Ti často nezvládnou řízení a havarují. Následky jsou zpravidla tragické.

V ČR není zákonem zaveden institut řidičského oprávnění "na zkoušku", který by např. omezil povolenou rychlost jízdy v počátcích řidičské praxe. Vyšší rychlost se také projeví v kratším čase ve zpracování informací a k reakci. Brzdná dráha je delší a možnost vyhnout se kolizi je menší. Vyšší maximální rychlost rovněž zvýší rozdíly v rychlostech jednotlivých aut. Snížení homogenity rychlostí, nižší homogenita rychlosti jednotlivých vozidel má za následek nižší propustnost silnic, tj. způsobuje častější formu kongescí. Celkově se tedy dojezdový čas zvyšuje namísto toho, aby se snížil. Vyšší rychlost rovněž znamená, jak už jsem řekla, více nehod, které mj. vytvářejí právě tyto další kongesce, tzn. fronty, které nás na dálnici brzdí a kdy musíme rychle zbržďovat. Tam je právě nejčastější situace běžných nehod, s kterými se určitě všichni setkáváme.

Pan ministr na našem jednání výboru také odůvodnil nebo podpořil naše rozhodnutí na vypuštění možnosti 150 km/h tím, že technický stav našich dálnic neodpovídá této rychlosti a že nejsou konstruovány na tuto rychlost.

Dovolila jsem si vystoupit i s těmito informacemi, protože vím, že stanovisko, i když jsou tady stanoviska výborů, není jednotné. Debata na našem výboru byla, řekněme, bohatá. Proto předkládám tyto argumenty i vám, abyste zvážili svoje rozhodnutí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera... Dobře, pan senátor netrvá na přednostním právu. Vystoupí tedy paní senátorky Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, domnívám se, že schválení předložené novely může výrazně usnadnit přípravu pozemních komunikací nadregionálního a celostátního významu. Zákon v § 17 konečně říká, že dálnice, silnice a místní komunikace první třídy jsou veřejně prospěšné, včetně součástí příslušenství a souvisejících staveb a umožňuje odejmout či omezit vlastnické právo k pozemku či k stavbě v zájmu realizace výstavby, opravy, modernizace či rekonstrukce.

Je pravda, že jde o deklarování veřejného zájmu v obecné rovině, které přímo neřeší potíže s přípravou konkrétních dopravních staveb. Jedná se ale o nezpochybnitelný argument, s jehož pomocí bude moci být veřejný zájem v konkrétních řízeních doložen.

Kromě výše popsané úpravy novela také nově kategorizuje druhy pozemních komunikací podle jejich určení a dopravního významu. Dosavadní rychlostní silnice je nahrazena pojmem "místní komunikace I. třídy". Důležité je, že místní komunikace I. třídy může být označena jako silnice pro motorová vozidla a vztahuje se na ní ustanovení o veřejné prospěšnosti. V ČR je několik problematických dopravních staveb, jejichž příprava se neúměrně prodlužuje. Jednou z nich je také dosavadní rychlostní silnice R1 (neboli Pražský okruh). Tato novela představuje naději pro tisíce obyvatel Prahy i Středočeského kraje, že se dočkají vyřešení několik let trvající patové situace.

Nechci rozhodně zpochybňovat nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Nicméně se domnívám, že ve výjimečných případech, kdy se jednoznačně jedná o obecný prospěch, potřebuje společnost nástroje, jak soukromé zájmy jednotlivců vyvážit zájmy celku. Chybějící dopravní infrastruktury nepřímo způsobuje závažné dopady nejenom ekonomické, ale i ekologické a zdravotní. Vede k přetížení stávající sítě v místech, která kapacitně nemohou stačit. Výsledkem jsou kongesce, hluk, znečištěné ovzduší a nevyhovující stav komunikací. Neopominutelný je vliv na zdraví a s tím spojené značné navýšení nákladů na zdravotnictví.

Proto velmi vítám tuto novelu. K předložené novele přijal garanční výbor pozměňovací návrhy, a tady zazněla celá řada odůvodněných pozměňovacích návrhů. Například pozměňovací návrh, aby nebylo přijato navýšení rychlosti. A jak paní senátorka Seitlová zmínila přehled v jiných zemích, myslím, že bychom byli jednou z mála zemí, která by něco takového dovolila a že to skutečně není potřeba. Už se tady o tom hovořilo dlouho. Jsou to pozměňovací návrhy, které podpořím. Ale nechtěla bych, aby se tato novela zákona zdržovala natolik, abychom skutečně nemohli naplnit, o čem jsem tady mluvila. Aby bylo možno co nejdříve - a pan ministr dobře ví, jak je to těžké se tady dohodnout o okruhu - konečně začít stavět Pražský okruh.

Pokud tato novela nabízí možnost, jak urychlit výstavbu významných dopravních staveb, je třeba tento bod novely schválit. Myslím, že tady nebyla žádná připomínka, že by se schválit neměl. Bylo by dobré tento zákon, pokud možno, schválit co nejdříve.

Doporučovala bych pozměňovací návrhy omezit skutečně na to, jak říkal pan ministr, co je schválitelné, abychom co nejdříve dosáhli výsledku a přijetí tohoto návrhu zákona. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera. Připraví se pan senátor Miloš Malý.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, podařilo se, co se daří skoro vždycky. Za chvíli to bude očkování, které bude "hlavním bodem" programu jiného zákona. Tady se podařilo odpoutat pozornost na rychlost, a tím se také podařilo, že nám unikly různé jiné věci; některé z nich jsme objevili. Některé z nich jsme ale neobjevili, protože ve 30 dnech, jenom novela je tak obsáhlá, to ještě není celý zákon.

Existují tři rychlosti na pozemních komunikacích. Rychlost nulová, rychlost přiměřená a rychlost nepřiměřená. Žádné číslo k nim není přiřazeno. Jednou může být rychlost 30 km/h velmi nepřiměřená, když pojedete z kopce, kde se objeví olejová skvrna nebo náledí, tak vám nepomůže, že jedete v rámci povoleného limitu. Stejně tak, když budete ráno projíždět Holešovicemi, tak je tam marně padesátka; vy pojedete deset. Na druhou stranu, když pojedete přes Prahu z Brna, tak jako idioti, protože nechcete, aby vám za rok přišlo z městské policie pozvání do Prahy 11 nebo do některé jiné, tak pojedete padesátkou přes celou Prahu, kdy nepotkáte ani auto ani človíčka, žádné přechody po cestě nejsou, protože je to v podstatě dálniční okruh se čtyřmi pruhy, kde jsou svodidla, a vy se tam potáhnete... To jsou takové zvláštní absurdity.

Ta "stopadesátka" je samozřejmě normální. Není to nic zvláštního. Tady bylo argumentováno rychlostmi v různých zemích. Německo kupodivu nebylo příliš zmíněno. Je tam sice "neomezená", ale občas je tam v některých úsecích 130. Kupodivu, nehodovost na dálnicích v Německu je minimální. Pročpak asi? Nebude to asi tím, že umí lépe jezdit?

Nebude to tím, že znamení o změně směru jízdy je v Čechách tabu? Ani název blinkr nepomohl, který je jednoslovný. Stejně nevědí, na co to mají, proč to mají, že s tím mají blikat, když zastavují, když odbočují, aby ten, kdo jede za nimi, věděl, co udělají.

Jistý Dr. Friml – dej mu pán Bůh štěstí a dlouhý život – napsal před mnoha lety v jiné situaci a v jiné dopravě několik příruček pro řidiče. Měla by to být povinná četba od škol a všichni řidiči v autoškolách by měli takovou příručku vyfasovat. Jen tak ji jednu uvedu – když vyjíždíš na hory na horizont, tak zpomal, protože nevíš, jestli za ním nestojí traktor s vlekem. Do zatáčku vždy jezdi tak, aby si nejezdil, všimněte si, jak lidé "řezají" zatáčky i ve městě. Já vždycky mojí ženě říkám, když odbočuješ vlevo, nedodržuj zákon, jeď úplně vpravo a pak si teprve odboč, protože jinak tě tam nějaký idiot sejme, protože on to tam "řízne". Všimněte si toho, jak to řežou, oni vůbec nejedou tak, jak mají jet ve svém pruhu.

To je jenom takový malý poznatek, na dálnici ani nemluvě. Oni zapnou někdy blinkr, ale to už ve chvíli, kdy odbočují. Ten musí zapnout tak, aby věděl ...

Jedna z typických věcí, kterou by policie neměla stíhat. Když přijíždíte k semaforu a rozsvítí se vám žlutá už v takové blízkosti, že nemůžete bezpečně zastavit, tak je lépe riskovat a projet na červenou, než si nechat nabourat "zadek". To není pirátství, to je úvaha, že když je mokro, tak nejspíše ten za vámi to do vás napálí. Proto někteří řidiči, a policie to naštěstí příliš nesleduje, mají rádi tu kouli, když máte tu kouli vzadu, ta je bezvadná, protože když takový blbec do vás narazí, tak on si udělá díru do značky a vy máte auto v pořádku.

Já jsem více méně z legrace navrhoval, jak bychom to vyřešili. Já nevěřím panu ministrovi, že má zlobbovanou sněmovnu, a mám obavu z toho, že ty rozumné pozměňovací návrhy, které my tady přijmeme, spadnou pod stůl, protože sněmovna nás přehlasuje. Já nevím, jakou nám může dát pan ministr záruku. Vyřešili bychom to samozřejmě jednoduše. Kdybychom dali pozměňovací návrh 160 místo 150, tak možná by to potom prošlo ve sněmovně. Ale to si dělám legraci. Ale neuznávám argumenty typu, že když jim dovolíte 130, budou jezdit 150. Když jim dovolíte 0,3, dáte jim jedno pivo, Čech bude pít dvě piva. To jsou nesmyslné argumenty, které svědčí jenom o tom, že neumíme vymáhat právo. A tím, že ho neumíme vymáhat, protože si stále vymýšlíme velké pokuty, množství značek, zákaz stání, zákaz zastavení, ale všichni tam stojí, protože vědí, že pravděpodobnost, že by tam někdo přišel a vyhodil je nebo pokutoval je, je velmi malá, stejně jako jezdění metrem zadarmo v Praze. To, že vás chytne revizor se vyplatí, protože pojedete tisíckrát zadarmo a jednou zaplatíte pokutu, nebo nezaplatíte a pak máte na krku exekutora.

Věc, jako vybržďování, jak jsme svědky občas v televizi, to je mimo lidské chápání, a to jsou idioti, se kterými ani zákon nic neudělá. To jsou podobně jako duševně nemocní, jako ti, co někam přijdou a zabijí učitelku, protože jsou pomatení. To normálního člověka přece ani nemůže vůbec napadnout, jako že by najel před někoho, pak vybržďoval, ale proti těm ani zákon asi nepomůže.

Ale co mě naprosto šokovalo, když tady tak lkáme a říkáme, jak v Evropě, že tady je návrh, aby cyklisté mohli chlastat, což mi tedy přijde, za chvíli tady budeme mít zákon o ochraně zdraví před alkoholem a jinými toxikomaniemi. A tady se vlastně navrhuje, aby mohli ... Já bych naopak navrhoval, aby opilý chodec byl pokutován, protože když se vám motá ožrala po chodníku a v nečekaném okamžiku vám tam skočí, tak máte problém bez ohledu na to, jestli byl opilý nebo nebyl. Takže i chodec pokud se pohybuje na veřejnosti, by měl mít nějaký limit.

Mimochodem, v Evropě limit je – vaším prostřednictvím k paní senátorce Seitlové – 0,3 až 0,8 podle Evropské unie. A Česká republika má takový zvláštní paradox. Ona má nulu, ale to je jenom takový fígl, ve skutečnosti má 0,25. Stojí to obrovské peníze, po malém pivu, když přijdete do nemocnice, tak už vám nic nenajdou, stačí trošku malinko zdržovat a už vám žádný alkohol nenajdou. A tady, když se řekne 0,3, tak se najednou opět rozvine podobná vlna, jakože kinetická energie automobilu při 130 je menší než při 150. To je opravdu objev vhodný Nobelovy ceny, protože kinetická energie šinkanzenu je nepochybně mnohonásobně větší než kinetická energie místního motoráčku. A přesto děláme a budeme stavět vysokorychlostní tratě. Dokonce, když spadne letadlo s 300 cestujícími, tak je to větší škoda, než když spadne Cesna s šesti, a přesto létají Jumba a obrovská letadla - a nikomu to nevadí. A tyto havárie byly, jsou a budou, a stejně tak byly, jsou a budou havarie na silnicích. A jedině výuka, vysvětlování, nekonečné vysvětlování, na co že je to zrcátko, na co že jsou blinkry. Vyhláška nebo zákon by mohl být úplně jednoduchý – řidič se chová tak, aby neohrožoval sebe a jiné účastníky silničního provozu a jezdí přiměřenou rychlostí. To je úplně všechno, to obsahuje úplně všechno, to je 150 paragrafů. 150 paragrafů, které máme v zákoně. Úplně se nevěnujeme například tomu, že Ředitelství silnic a dálnic po nás chce peníze za to, že vyvěsíme městskou vlajku na okružní křižovatce, protože prý je to reklama, chce od nás peníze. Jako Češi jsme si samozřejmě poradili, dali jsme tam českou vlajku a byli v "hajzlu", že. To my Češi vždycky najdeme řešení, česká vlajka evidentně reklama není. Ale to jsou prostě absurdity. Jiné absurdity jsou vracení vozidel, které je tam popsáno neskutečně složitým způsobem, že jsme se rozhodli, že přestaneme mít ulice, protože to pro nás bude jednodušší, než abychom vraceli auto na místo, pak ho odtáhli někam, pak ho tři roky někde zase drželi, když si ho nevyzvedne, než ho prodáme. Přečtěte si ty věty. To je pohádka Boženy Němcové a ne zákon. Takhle se přece zákony nepíší, zákony musí být raz, dva, tři, a ne popisné. A to není jenom tento, to je celá legislativa. Vy tady všichni horujete jak odborníci a odbornice. Tak si přečtěte právního rádce, poslední číslo o české legislativě, co říkají odborníci, že je to taková hrůza, že nám už tady zešedivělo asi osm legislativců, že, pane doktore, pro které to musí být neskutečné utrpení, neskutečné utrpení. Tady bude jeden zákon, kde mají zastupitelstva rozhodovat o tom, jestli odpustíme dětem poplatek za popelnice, místo abychom nikdy takový poplatek nezavedli. Takovou blbost! Vzpomínáte si na to, když jsme tady proti tomu horovali a prohráli jsme, že je to nesmysl, aby malé děti platily za popelnice, že to je blbost od přírody? A ne, teď to budeme pracně napravovat a zastupitelstvo údajně bude rozhodovat, což je samozřejmě právní nesmysl, protože je to evidentně podle daňového řádu a je to přenesená působnost. Ale to v této republice nikdo příliš moc nerozlišuje.

Mimochodem, také jsem navrhoval, aby se předjíždělo na dálnici zprava. To je bomba, co? Co paní senátorko, to by byla hrůza. No, nebyla by to hrůza, protože v USA se předjíždí zprava, a tam bez blinkru to neuděláte. Tam nikdo nepřejede z pruhu do pruhu, aby nezablikal, protože by se nejspíše zabil. Zrychluje to neuvěřitelně dopravu, nikomu to nevadí. Tady je to veliký přestupek, když vás někdo předjede zprava. A proč by nemohl, k čemu to vadí? Jenom musí pořád to hlídat, nemůže tam vjet, když tam jedu já, musí si vyhodnotit, jakou rychlostí tam má vjet. Když vás například někdo předjíždí, tak musíte přidat, protože když je to rychlé auto, tak on by vás mohl také střihnout. Můžete překročit i 130, protože je to bezpečnější. Zákon říká, že doprava má být bezpečná, a také, pane ministře, plynulá, že? To je tam to druhá slovo. Nevím, jestli pořadí je plynulá a bezpečná nebo naopak, ale určitě tato dvě slova spolu souvisejí. Já bych se tedy nebál vůbec stopadesáti, ono to bude tak, že pan ministr záhy přijde na to, že to bude velmi výhodné určit některé úseky, kde bude 150 a na jejich konci policie umístí radar. A já vás ujišťuji, že to je podobné, jako radary tady v Praze, na kamery, jak mi změří to úsekové.

Mimochodem, mám dotaz na pana ministra. Za prvé, jestli je úsekové měření v České republice legální a v souladu se zákonem? To je první můj dotaz, protože já si myslím, že není. A druhý dotaz, kdy opakovaně některé části policie říkají, že řidič nemůže mít antiradar. Já tvrdím, že může mít, nemůže mít pouze antiradar, který omezuje nějak činnost měřícího radaru. Ale pan ministr to určitě bude vědět lépe.

Nepropadal bych panice. Já vás varuji. Pokud schválíte vypuštění stopadesátky, tak vám skoro garantuji, že neprojdou ani ostatní pozměňovací návrhy, které jsou velmi rozumné, dokonce i ministerstvo proti nim nemá žádné zásadní námitky. Nevím, jakou by nám pan ministr mohl dát záruku, že to má zlobbované ve sněmovně tak, že naše návrhy projdou a rychlost bude 130. Jestli takovou má, tak bych ji rád slyšel. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Malý, připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, po panu senátorovi Kuberovi se velmi špatně mluví vždycky, protože on vezme podstatu věci, ale já se k němu připojím v jedné věci, a to, že jsme se nechali vtlačit do pozice, že hlavním tématem tohoto zákona je stopadesátka. Omyl! Tento zákon se prostě skládá ze spousty právních norem a jednou z těchto norem je to, že je možno umístit na vybraných úsecích značku, která umožní jet rychleji. Všichni víme, že značky se neumisťují tak, že by prostě přišel někdo a podíval se na to a řekl: V této zatáčce to se bude krásně krouhat, tak tady dáme stopadesátku.

Je to prostě správní řízení, ve kterém se rozhoduje, a výsledkem je rozhodnutí o umístění dopravního značení. Docházíme samozřejmě k tomu, že tady nedáváme vůbec nějakou možnost, že by dálnice měla stopadesátku. Toto nám prostě zase někdo vsunul, že budeme rozhodovat, že se bude po dálnici jezdit 150. Limit je pořád 130. Nic se na něm nemění, pouze se umožňuje v některých vybraných úsecích, které budou samozřejmě označeny dopravním značením, umožnit zvýšenou rychlost o 20 km. Bez mrknutí oka zvyšujeme rychlost o 30 km na komunikacích, které jsou nižšího řádu. Nikdo se tím nezabývá. Přitom, když na silnici, která je konstruována hůře než dálnice, zvýšíme rychlost o 30 km, tak tam můžeme počítat, že budou daleko větší problémy. Ale to není mediálně zajímavé, tak se tím nezabýváme.

Když se podíváte, tak jsme tady měli řečeno, že dálnice je konstruována na 120. V pořádku. Jezdíme povolených 130, takže tady už překračujeme o 10 km konstrukční rychlost dálnice. Když jsem se ptal, protože jsem stavař a vím, kam mám položit otázku, jaká je konstrukční rychlost pro rovný úsek, tak se mi projektant samozřejmě zasmál a říkal mi, pro rovný úsek nemáme žádné omezení, prostě navrhují se zatáčky, poloměry zatáček, napojovací přípojky se silnicemi nižší třídy na dálnice, které mají určité parametry, které jsou podle norem, a tam to jde podle rychlosti. V okamžiku, když budeme tady tvrdit, že na rovném úseku dálnice je dálnice nebezpečná, když pojedeme 150, tak zkuste si sednout do auta, já jsem to schválně udělal. Jel jsem ne 130, ale jel jsem podle tachometru nějak 120, 125. Jel jsem v pravém pruhu. Jel jsem jediný, všichni na mě blikali, ať uhnu nebo ať přidám. Při přejezdu ke zúženým místům jsem se samozřejmě zařadil do pomalejšího pruhu, a rup ty boty, zprava prosvištělo auto s modrým majáčkem, který mělo za okny, bez ohledu na to, že tam mohl kdokoli kdykoli vybočit, třeba s problémem na motoru, což se mnohdy stává, že prostě kamioňáci se "uvaří" a musí vyhodit blinkr doprava, že je to ucpe.

Bavíme se o tom, že lidé jsou normálně neschopní jet po rovné cestě stopadesátkou, a když kdokoliv z vás jede do Prahy po dálnici, tak ví, že máme dva pruhy. Jeden pruh je pro ty, co jedou 130 a druhý pruh je pro ty, co jedou nad 130. Policie chytá akorát ty, co jedou nad 140, protože by množství, které jede touto rychlostí, nebyla schopna posbírat.

A teď je otázka v tom, jestli se máme nechat vtlačit do toho, že řekneme – paráda, nepovolíme na rovném úseku zvýšit rychlost, dodržíme 130 a nevezmeme si vzor od Němců, kteří uvažují klasickým rozumem – je-li něco bezpečné, tak proč to nedělat. Mají to odzkoušeno, žádný problém s tím nemají.

A já se připojím k panu senátorovi Kuberovi. To není v autech, je to v lidech. Lidé jsou schopni se zabít i na rovné cestě, pokud nebudou dodržovat zdravý rozum. Viděl jsem to sám, když jsem jel před několika lety právě sem do Prahy, kdy z levé strany kolem mne prosvištělo auto, pak z pravé – kluci se honili po dálnici. O 10 km dál byli oba v příkopě.

Není to o ničem jiném, není to o předpisech. Oni byli schopni se z cesty vyrazit i při rychlosti 120 km, 130 km. Vše je tedy dáno jenom o zdravém rozumu a o zdravém užívání předpisů, které máme.

Jeden můj kolega říkal, že nejlepší by bylo, abychom všecko zakázali a udělovali z toho výjimky. Pak by to bylo pro nás jednodušší. Ale já se spíš připojuji k tomu, čím méně zákonů a čím jednodušší, tím lépe pro naše spoluobčany. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Vystoupí pan senátor Jiří Čunek, připraví se pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Rád bych za prvé požádal, abychom při hlasování, pokud dojde, tak jak avizoval pan senátor Vícha, skutečně k tomu, že do pozměňovacích návrhů bude načtena rychlost, abychom, prosím, s ohledem na nám již známou věc nemuseli hlasovat proti tomu, s čím bychom jinak souhlasili, abychom tedy zakázání stopadesátky oddělili a hlasovali odděleně. Je to procedurální záležitost a jde o to, abychom o této věci hlasovali samostatně.

Další věc, kterou bych rád podotkl je, že my všichni, tedy i já jsem velký vyznavač vlaku co se týká Prahy a vůbec té dálnice. Nicméně také někdy musím jezdit po dálnici, a jsem přesvědčen, že všichni zažíváte to samé. Tam, kde musíme jet 10 či 15 km osmdesátkou, tak hned poté chtějí dohnat to, co zameškali, takže je pravdou, že těch 130 km se jezdí málo a nevím, zda se nehodovost zvýšila nějak významně.

Myslím, že ti nejnebezpečnější řidiči, kteří způsobují napětí v řidičích normálních, kteří potom mnohdy bourají, jsou ti, kteří mají někde už devět, deset bodů, bojí se o ztrátu řidičáku a v obci jedou 30 km místo, aby jeli 50 km, protože se bojí, že by mohli neuhlídat tachometr. A totéž se týká v devadesátce, takže na krásných přehledných úsecích tito řidiči zdržují a vytvářejí celé kolony. Všichni to známe. Jsem tedy jeden z těch, co tvrdí, že 150 km např. na úseku Vyškov – Kroměříž, což je úplně nová krásná dálnice bez jakýchkoliv problémů, pro vás, kteří tam jezdíte málo, je to možná neznámé, ale až tato dálnice, kdy teď se opravuje, až bude upravena, uvidíte, že bude mnoho úseků, kde bude bezpečná i stopadesátka. A proto bych byl proti tomu, abychom podávali pozměňovací návrh v této oblasti. Nicméně, jak jsem již řekl, chtěl bych, aby se hlasovalo odděleně.

Pan kolega Kubera tady zmínil jednu záležitost, a to je alkohol. No, vezměte si, že Evropská unie nám dávala peníze, a pořád ze Státního fondu dopravní infrastruktury můžete získat peníze coby města a obce na výstavbu cyklostezek. A tam je samozřejmě také nula, tedy co se týká alkoholu. A teď se podívejte na jižní Moravu, tam máme vinařskou cyklostezku. To je tedy úžasná věc. Jinak je v mapách a je úžasná. Já jsem tam jel a jednou jsem tam jel, když se tam objevila nějaká policie, všichni se samozřejmě varovali, a pak došlo k pádu "kolistů", protože tam kolem úseku, kde byl avizován policista, šlo asi 100 cyklistů a vedli kola, a ti, co jeli, tam samozřejmě měli ohromné problémy. Sám o sobě je to nonsens. To znamená, já samozřejmě podporuji to, aby na cyklostezce nějaká možnost mít alkohol v krvi byla, protože vinařská cyklostezka jinak nemá žádný smysl.

Co se týká ostatních, my služebně starší senátoři si pamatujeme tu diskusi – to tady pan ministr ještě zdaleka nebyl, tak to nemůžeme vědět – jak jsme bojovali o to, abychom stanovili 0,3. V Evropě to mají, tady se odvoláváme na to, co kdo má, Evropa nemá, atd. A co máme mi dnes? My jsme tady měli – a já to vůbec nezpochybňuji – od dvou jistě velmi renomovaných výzkumných ústavů, obsazených jistě velmi dobrými lékaři, dobrozdání o tom, že hranice, kdy skutečně člověk nemůže mít alkohol v krvi jinak, než že ho požije, to znamená, žádným vadným nebo zkrátka metabolickým procesem se vám alkohol v krvi může vytvořit i po požití jídel a nápojů, které alkoholické jinak nejsou; tam jsou asi záležitosti týkající se také onemocnění konkrétního člověka apod., a tato hranice byla stanovena na 0,24.

To znamená, žádným vadným, nebo zkrátka metabolickým procesem se vám alkohol v krvi může vytvořit i po požití jídel a nápojů, které alkoholické jinak nejsou. Samozřejmě tam jsou asi záležitosti týkající se také onemocnění konkrétního člověka apod. A hranice byla stanovena na 0,24. Nad tuto hranici již není možné, aby člověk v krvi alkohol měl, aniž by ho požil, bylo řečeno.

A přesto všechno my jsme si právě proto, že my nulu chceme ji mít, tak my jí tam máme. Nicméně, když někoho poučeného zastaví policista a poučený si dal malé pivo a je tam 0,11, dvanáct, patnáct. On řekne, že nepožil, no tak se to zkrátka s ním táhne a máme tady situaci – takže zastaví ho policista, nevyřeší se to. Pak to jde na příslušný úřad, tedy městský. Pak to jde na krajský úřad a pak nakonec to může jít k soudu. A soud nemůže konstatovat nic jiného než to, že jestliže on může mít 0,24, aniž by požil. Tak ho toho provinění zbaví. Zabývalo se tím mezitím třicet lidí, stálo to spoustu času tento stát a příslušné obce. A výsledek je nulový. A pak tady máme tedy ty, kteří požijí pivo a řeknou, že nepožili a zaměstnají stát, stojí nás to peníze.

A ti, kteří se přiznají, no tak zaplatí a mají z toho jenom problém. A to si myslím, že je chyba. Jestliže je tady 0,24 tak my máme stanovit hranici 0,3. Po této hranici, nevím, jestli se stanoví, že bude zastřelen hříšník, nebo dostane jiný trest, ale v každém případě dostane trest a nemůže z něho uhnout. Nemůže z něho vykličkovat. Nemůže se zkrátka nic stát a všichni víme, že 0,3 – nakonec to ve zprávách bylo řečeno, jaksi nemůže ovlivňovat významným způsobem řidiče tak, že by mohl způsobit nehodu.

Nicméně drtivá většina z nás, nebo z vás, nebo z těch, co tady byli, tak říká – to ne, my tomu věříme, my bychom to takto schválili. Ale kdybychom to povolili, no tak to bude daleko horší. Já jsem přesvědčen, že to není pravda. Utahováním šroubu nikdy ve společnosti, a zažili jsme to přeci v minulých dobách ve všech oblastech, nikdy nezpůsobíte lepší chování. Naopak.

Stanovení rychlosti, stanovení správných předpisů, které jsou v relaci s obvyklým způsobem života, tak pochopitelnost zákonů způsobuje, že je potom mnozí rádi dodržují. Já si vzpomínám, jak jsem jednou jezdil po Zélandu; a tam téměř v žádné vesnici, byť tam byla padesátka, ta padesátka se nerespektovala, protože jakmile domy byly dál třeba od cesty, deset metrů apod. Hned tam byla 70kilometrová rychlost povolena. A když jsem po Zélandu jezdil, tak jsem zjistil, že tam vlastně jezdím naprosto přirozeně, nemám žádnou touhu nic překračovat, protože značky a značení upravovaly rychlost skutečně velmi dobře.

U nás máme spoustu míst a spoustu vesnic, kde také mnohdy policisté vybírají. Kde vyjíždíte z vesnice a už tam není žádný dům a ještě tři sta metrů, pak je teprve konec vesnice. Každý na to šlápne, zvlášť teď myslím na jedno místo, kde je kopec, protože kopec vidí před sebou a všichni poruší padesátku. No, když už tedy tam nemůže být ten konec vesnice dán blíž, z nějakých důvodů, tak proč tam není povolení vyšší rychlosti? Všichni bychom to přivítali, ale je to normální. Já si myslím, že my stále proti té normalitě bojujeme nějakými zákazy a myslíme si, že se to zlepší. Ne, naopak.

Pozměňovací návrh bohužel se nám nepodařilo připravit na těch 0,3, ale věřte, pane ministře, že se o to v Senátu budeme snažit. A to právě proto, že bychom tím vyřešili i pozměňovací návrh, který tady předkládá pan kolega Škromach.

A co se týká tady těch cyklistů. Pak bychom nemuseli mít tisíc výjimek, co cyklisté, co motoristé atd. Takže závěrem chci ještě jednou požádat, abychom o pozměňovacím návrhu, snížit limit na 130, tak, abychom o něm hlasovali odděleně. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Váš požadavek zajisté zaznamenal garanční zpravodaj, který bude předkládat jednotlivé návrhy, pokud dojde na podrobnou rozpravu. Tak, nyní vystoupí pan senátor Oberfalzer a připraví se pan senátor Carbol.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Když se projednávají některé návrhy, tak propadáme takové té společenské psychologii, že povolíme-li jedno malé pivo, budou naše silnice lemovány mrtvými opilci a mrtvými řidiči ostatními účastníky provozu, kteří se stali obětí těchto osob.

Když se má zvýšit rychlost na dálnici, je to stejné. Prostě budou všude mrtví, protože dvacet kilometrů navíc, to už prostě nezvládneme a lidi zkrátka si přidají k tomu dalších dvacet. Bude to 170.

Tady zazněl velice rozumný a hodnotný příspěvek pana kolegy Malého. Já jenom připomenu, když se stavěly dálnice a rychlostní silnice v České republice nebo v Československu, tak byla maximální rychlost 110. Posléze přišel návrh, aby se zvýšila na 130. Debata byla stejná. Když se povolí 130, bude se jezdit 150. Všude budou mrtví, řidiči to nezvládnou, protože podléháme pocitu, že když něco povolíme, tak je to povinné. To znamená, když se povolí 150, tak všichni budou muset jet 150. Přitom správně tady už zaznělo, že to zejména na dálnici D1 skoro nejde, ale dálnice do Rozvadova je prostě stavěna na nejvyšší kvalitě evropských standardů, a tam si myslím, že ani 180 km v hodině není nebezpečná rychlost.

Ono totiž ne všechno se odvíjí od kvality silnice, ale je tady také otázka kvality vozů, které máme k dispozici. Chtěl bych vás také upozornit, že nemáme v ČR jenom dálnice a rychlostní silnice. Máme silnice první, druhé a třetí třídy. Na těchto silnicích je maximální povolená rychlost 90 km v hodině.

Všichni pocházíme z nějakých vzdálenějších regionů, ve kterých je spousta silnic třetí třídy. Myslíte si, že je možné jimi projet v nějakém úseku několika desítek kilometrů, rychlostí 90 km v hodině? No, není. Tam jsou zatáčky, různá zúžená místa, kde se auta musí s velkou opatrností míjet. To přece není možné jet 90 km v hodině v celém úseku. Přesto je to povoleno zákonem a zabije se tam zase jenom blázen, šílenec, nebo řidič, který se nesoustředí na jízdu. Čili neděsme se toho, když něco povolíme, že to automaticky znamená smrt a fatální konec.

Pan ministr řekl, že stejně těch 150 km nikde neumístí, čili to, že je stále proti tomu návrhu, který mu pouze dává možnost, kterou sám nevyužije, tak si myslím, že to je motivováno obavou, že až jednou bude na tomto místě sedět jiný ministr, že on by to třeba mohl někam na dálnici umístit. Ale jinak nechápu, proč mu to vadí, když to nechce využít.

Nejvíce nehod vzniká z toho, že se řidiči nevěnují řízení, anebo že nepřizpůsobí rychlost. Ale to není rychlost 130 nebo 110. To je často rychlost 60, 70 km. Čili opět je to o tom, co tady říkal kolega Kubera. Je to o slušnosti a soustředění se na rychlost jízdy.

Já vám uvedu jeden příklad. Často jezdím po strakonické výpadovce, rychlostní silnici, která vede směr Příbram, Strakonice, Písek. Za Chuchlí, když se projede poslední zastavěnou oblastí, je na této silnici povolená rychlost 80 km v hodině. Je to čtyřproudová silnice, kde není žádný chodník, není tam přechod pro chodce a vy tam smíte jet jenom 80 km v hodině.

Zatímco na okresce, mezi dvěma vesnicemi, můžete jet 90. To je pro mě absolutně nepochopitelné a považuji to s odpuštěním, promiňte mi to slovo, za docela obyčejnou buzeraci, anebo, sice jsem tam už dlouho nezažil, že by tam někdo měřil, nebo jenom vytváření podmínek pro výběr pokut za překročení rychlostního limitu. Já bych prosil, jestli bychom se mohli soustředit na rozumné věci. 150 km v hodině skutečně není žádné nebezpečí. Všichni vidí dálnici D1, ale my máme jiné dálnice v republice a na těch to nebude problém žádný.

A pak ještě poslední poznámka. Já nemám právo tady provádět takovéto průzkumy. Ale můžete zvednou ruku, kdo si myslí, že se nejezdí na dálnici 150 km? Já myslím, že se jezdí. A že to nekončí nehodou. Nehodou to končí, když za volantem sedí blázen anebo naprosto nezodpovědný či nesvéprávný jedinec. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Carbol a připraví se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já bych navázal na svého předřečníka a chtěl bych také hovořit o jednom rozumném návrhu. Je to návrh vypuštění dvou slov ze stávajícího zákona, a to slov "silniční vegetace". Pozměňující návrh se bude hlasovat samostatně zřejmě pro to, že je odlišný od pozměňovacích návrhů, které přijal výbor hospodářský, kde hlasování o tomto návrhu skončilo vyrovnaně a vlastně všechny návrhy, které přijal výbor pro územní rozvoj jsou v návrhu hospodářského výboru obsaženy.

Jenom krátce bych k návrhu chtěl říci, proč návrh je tak konfliktní. Návrh reaguje na otázky kolem údržby silniční vegetace v průjezdních úsecích obcí, kdy rozhodnutí soudu vegetaci v intravilánu obce označily za veřejnou zeleň, o níž mají pečovat ve smyslu zákona o obcích obce. Tento závěr, vyplývající z rozhodnutí soudu je vůči místním samosprávám velmi neseriozní, protože je bude finančně zatěžovat a vyvolá další nejasné otázky. Už o nich hovořil kolega Petr Vícha.

Problém vlastnictví skácené dřevní hmoty, její likvidace apod. Současné znění občanského zákoníku obecně stanoví, že součástí pozemku je stavba zřízená na pozemku i rostlinstvo na pozemku vzešlé. Naopak § 14 písm. b) současného zákona o pozemních komunikacích rozdílně stanoví, že v průjezdním úseku není součástí ani příslušenstvím dálnice a silnice silniční vegetace.

§ 7 zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny stanoví, že vlastník pozemku je povinen pečovat o dřeviny. Chtěl bych vás poprosit tedy o podporu v zájmu místních samospráv v obci a měst. Omlouvám se panu ministrovi, který nepodporuje tento pozměňující návrh a chtěl bych vás požádat o podporu. Tento návrh je uveden pod číslem 2, pozměňujících návrhů výboru pro územní rozvoj.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Velká debata se nakonec, jak říkal kolega Kubera, strhla skutečně k rychlosti. Nicméně, já bych chtěl požádat pana ministra – 130, 150, víte, ale já si vezmu náš krátký úsek silnice první třídy. Je to silnice 1/25, mezi Ostrovem a Karlovými Vary, čtyřproud, na kterém se jezdí devadesát a on vlastně slouží hlavně k tomu, aby tam byla dopravní policie a jezdili takový ty červený, modrý a zelený škodovky. Všichni už je známe, všichni překračujeme, já to tedy aspoň vidím a myslím si, že všichni. Když jedu 110 na této silnici a tam jedou všichni 110 a ještě mi ujíždějí. Čili se domnívám, že to je hodně kontraproduktivní, když my vynakládáme obrovské peníze, mnohdy z EU a nejsem si jistý, jestli na této silnici byl ten případ. Nicméně obchvat Ostrova stál jedna a tři čtvrtě miliardy.

Nádherná silnice a my tam jedeme devadesát. Žádné nehody, jedeme devadesát. Jsou tam úseky, které jsou naprosto rovné, musíme jet devadesát. A slouží to jenom dopravní policii, místo toho, aby ona hlídala ty řidiče, jak říkal kolega Kubera, neukazují, že odbočují, nedávají blinkr. Tak oni naopak stíhají ty řidiče, kteří jedou možná o deset nebo o dvacet kilometrů rychleji.

Víte, proč stát vlastně vynakládá tak velké peníze, abychom tam jezdili takhle pomalu? Vždyť je to úplný nesmysl. A ještě všichni tady mluvíte o penězích z EU. Uvědomujete si, že jedním z největších přispěvatelů do EU, ten který přispívá, ne, že by bral, je sousední Německo? A to Německo má neomezenou rychlost. Tak bychom se možná podle toho mohli trochu řídit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil a zatím poslední přihlášený je Petr Bratský, který se připraví.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan kolega senátor Petr Vícha tady představil jakousi taktiku, s jakou bychom dneska mohli postupovat při schvalování pozměňovacích návrhů, které jednak byly přijaty ve výborech a jednak také – možná budou některé přijaty z těch, co jsou předneseny nebo budou předneseny na plénu v podrobné rozpravě.

Já za sebe musím říci, že přeci jen o trochu více věřím v příčetnost poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. A nemyslím si o nich, že jsou nesvéprávné loutky, které když jednou hlasovaly pro možnost někde navýšit rychlost, tak následně poté, co jim pan ministr dopravy řekne, že to nebylo správně po druhé. A následně poté, co se dozví, že pan prezident, který zase zřejmě je velmi mocný, řekne, že zákon bude vetovat, změní názor, protože poslanci by měli hlasovat podle svého vědomí a svědomí. A pokud se jim to vědomí a svědomí tak rychle mění, tak něco není v pořádku.

Proto si myslím, že bychom měli trvat na svých pozměňovacích návrzích a neměli bychom jenom účelově přistupovat na některé další pro to, že se nám to potom z hlediska schvalování těch našich, o kterých jsme přesvědčeni, vyplatí.

Pozměňovací návrhy, které vznikly na našich výborech, jsou veskrze velmi rozumné. A já předpokládám, že pan ministr se tady k nim vyjádří a případně nám řekne, proč je proti nim, nebo proč naznačuje, že by je rád zobchodoval za nějakou věc, kterou potřebuje prosadit on.

Ten první, který se týká výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu říká, že prostě když se něco opravuje nebo udržuje a dělá to veřejnoprávní korporace nebo stát, že by to mělo být vysoutěženo. A to my jsme do zákona navrhli zařadit, aby to bylo jasné a aby nikdo nemohl dostávat. Byť to třeba budou kraje, nějakou údržbu, nějaké úpravy, a aby se tu soutěžilo standardně podle zákona o veřejných zakázkách. To je obsah zákona nebo návrhu číslo 1, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Obsahem návrhu číslo 2 našeho výboru je potom, aby ten, kdo majetek vlastní, tak aby se o něj staral. A aby neříkal, že se o něj má starat někdo, který, řekněme by byl rád nebo víc ho zajímá, aby tam bylo uklizeno a pokáceno, ale proto, že majetek je někoho jiného. Tak s tím má jedině problémy, které tady popisoval například pan kolega Carbol.

Návrh číslo 4 našeho výboru potom říká, že Policie by měla být dotčeným orgánem, jako každý jiný orgán. Policie by neměla mít právo veta, a pokud Policii se nelíbí, že někde se město potřebuje dát zákaz vjezdu nebo usadit nějakou značku, potom by to měla říci a ve správním řízení by měl správní orgán rozhodnout, zda argumenty o tom, že je narušena bezpečnost a plynulost silničního provozu, jsou správné. To znamená, není důvod, aby Policie měla nějaké zvláštní kulaté razítko, oproti např. památkářům nebo někomu jinému. A to je ten návrh č. 4 zákona výboru nebo návrhu změny zákona výboru pro územní rozvoj.

Pak je tady ten, jak se na to ptal pan kolega Čunek, aby se v tom zorientoval, buď pozměňovací návrh č. 3 výbor pro územní rozvoj, nebo pozměňovací návrh č. 5, výboru pro hospodářství. A ten říká, že bychom se měli vrátit k tomu, aby nebylo možné na některých úsecích dálnice navýšit rychlost na 150 km za hodinu.

Tady je jedna odbočka, ale důležitá, protože pořád tady dochází k matení pojmů. Kdyby někdo vydával tuto tabulku, kterou nám nechala rozdat paní kolegyně Seitlová, po schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zase by tam u České republiky bylo 130. Zase by tam bylo 130, protože § 18 odst. 3 zůstává stejný, pořád maximální rychlost na dálnici v ČR zůstává 130 km, s tím, že je možné na některých úsecích, stejně jako u jiných silnic první třídy a motorových, případně zvýšit rychlost na 110 km, tam by to bylo na 150. To znamená, není to tak, že se v ČR navrhuje zvýšit na dálnicích rychlost na 150. Vím, že to tady několikrát zaznělo, ale upozorňuji na to, že tato přehledná tabulka by vypadala v případě České republiky úplně stejně, před i po přijetí tohoto zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Byl by tam možná dodatek, "někde 150".

To je věc, kterou jsem tady chtěl zdůraznit, a byl bych rád, kdybychom to brali v potaz v případě hlasování. A já za sebe nedoporučuji přistupovat na to, že budeme snižovat rychlost ze 150 na 130 v případných eventuálních potenciálních úsecích, které ještě žádné neexistují, protože nám to pro přijetí našich návrhů podle mého názoru vůbec, ale vůbec v ničem nepomůže, pokud nepřistoupíme na to, že poslanci jsou nemyslící loutky.

Co se týká návrhů pana kolegy Škromacha, ten říká, pokud nezpůsobíte nehodu, tak můžete jezdit na kole, jak chcete opilý, a policie vás nemá právo kontrolovat. Byť jsem tedy liberálem, tak si myslím, že to není dobrý návrh, jednak proto, že nebyl vůbec diskutován a je nám tady jaksi najednou podsouván v rámci jednání pléna Senátu, a vůbec jsem nezaregistroval, že by se jím někdo zabýval dopředu a vyžádal si nějaké statistiky. Já jsem se teď díval rychle do internetu a do nějakých statistik Besipu, a zjistil jsem, že tři čtvrtiny nehod policistů, pardon, tři čtvrtiny nehod cyklistů, jsou způsobeny cyklisty, kteří požili. Tři čtvrtiny, to znamená 75 %! To tedy není asi úplně zanedbatelné množství, a myslím si, že minimálně by se o tom mělo velmi přemýšlet a mělo by to být více rozmyšleno.

Jinak upozorňuji na další věc, kterou asi všichni víme, ale jenom pro ty "náhodou". Cyklista, když je přistižen, že požil, tak nadále může řídit kolo, není mu odebrána možnost řídit kolo, a není mu odebírán řidičský průkaz. Čili jediné, co se stane je, že zaplatí. Nic jiného tam není, není tam žádná jiná hrozba, která by tady hrozila.

Co se týká pozměňovacích návrhů pana kolegy Eyberta, tak to je nádherný příklad absolutní nekomunikace, už druhý, ministerstva zemědělství a ministerstva dopravy. Ten první jsme zažili u zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Ministr dopravy vůbec netušil, že ministr zemědělství navrhuje, aby v případě komunikací místních bylo povinností obce nebo města zaplatit za vynětí zemědělského půdního fondu, a podle bonity i docela slušné částky, může to být klidně i tisíc korun nebo pět set korun za metr čtverečný. Když si vezmete komunikaci dlouhou kilometr, širokou 4 metry, tak to vychází na 2 miliony při bonitě 2 nebo 3, jen to praští. A následně samozřejmě obce a města musí ještě potom půdu vykupovat, poté, co zaplatí za vynětí. Stát na svých silnicích za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu samozřejmě platit nemusí. Nerovnost dvou veřejnoprávních korporací jako hrom. Byla tam, ministr dopravy za nás nebojoval a ministerstvo dopravy proti této nerovnosti nějakým způsobem nevystupovalo.

Dneska jsme v situaci, kdy zase ministerstvo zemědělství mohlo říci ministerstvu dopravy – nebylo by vhodné aspoň v případě místních komunikací zjednodušit pokládání infrastruktury technické do vozovky, když obce s tím budou souhlasit nebo když to bude nová místní komunikace, nový chodník apod.? Výsledkem je to, že toto zjednodušení v zákoně není. Je to velmi obtížné, návrh pana senátora Eyberta v tomhle směru je velmi logický. Bohužel zase ministerstvo dopravy, protože zřejmě obce menší než milion obyvatel je příliš nezajímají, nereagovalo, a tuto připomínku v meziresortním připomínkovém řízení nedalo, a teď jsme před situací, jak to řešit, s tím, že já neříkám, že návrh pana senátora Eyberta je ideální, ale z hlediska jeho pozice dlouholetého komunálního politika, starosty je logický.

Co se týká návrhu pana senátora Víchy na to, abychom urychlili možnost zadávání veřejných zakázek z hlediska údržby, jak jsem o tom mluvil, považuji za logický a potřebný a prosím o jeho podporu.

Tolik ode mne v této chvíli, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělení slova. Já ještě právě před podrobnou rozpravou jsem cítil za potřebu vystoupit k několika bodům navržených pozměňovacích návrhů, ale protože kolega Vystrčil přede mnou to vzal docela z vody načisto, tak už mi zbyl jenom poslední, aby v této rozpravě zazněl, a to je bod úplně číslo 1, který se vlastně týká toho, že se trochu mate pojem v zákoně, správce komunikace, což je ten, co vykonává správu majetkově, ale za správce se obvykle označuje ten, kdo fakticky pro majitele komunikace opravy a údržby dělá. Čili my tímto návrhem se vlastně snažíme zajistit to, aby obce jako vlastníci komunikací, zvláště malých místních, mohli mít právo ve výběrových řízeních si zařídit třetí osobu, které se může říkat správce nebo všelijak jinak, aby mohl v podstatě jako majitel, ovšem v zákoně uvedený správce, vykonávat svoje povinnosti.

Abychom tedy věděli, o čem budeme diskutovat, chci vás jako garanční zpravodaj ujistit, že jsem stejně měl připraveno oddělené hlasování, ale děkuji kolegovi Čunkovi, že chtěl na základě jednoho důležitého bodu na to upozornit.

A potom ještě možná pár poznámek, když jsem sledoval rozpravu. Tak za prvé, účastníkem silničního provozu je i chodec, nejenom cyklista, ale i chodec. Pokud někde po silnicích se nám budou pohybovat osoby pod vlivem alkoholu, tak s nimi může být nakládáno úplně stejně, jako kdyby to byl řidič. Ve městech se to samozřejmě nedodržuje, protože komunikace je i chodník, takže kdybychom měli vzít tyto věci doslova, tak by asi policie nedělala nic jiného.

Další věcí je, že pan ministr dopravy, i kdyby nakrásně chtěl, i kdyby to bylo jeho velké přání anebo prostě si to chtěl vynutit, nemůže policii nařídit, kde smí a kde nesmí měřit, nemůže obcím nařídit, kde si dají jak daleko ceduli, že už končí obec. To prostě ministr dopravy udělat nemůže. To není tedy ten, na kterého se máme obracet. Kdyby tady byl ministr vnitra apod., tam bychom možná mohli jako senátoři vyjádřit nějaké své mínění na určité věci, které se dějí, které jsou jistě negativní a neprospívají dobré náladě naší společnosti. Ale tady není to místo.

Pan kolega Miloš Malý měl velkou pravdu v tom, že sice je upřena pozornost na stopadesátku na dálnicích v místě, kde by to šlo a umístit tam tuto značku, že mnohem nebezpečnější bude snižovat na silnicích nižších tříd. To nikoho nezajímá a vcelku to tak zůstává, náš pozměňovací návrh se toho netýká, takže se bude týkat jenom dálnic, které tedy laskavě z toho vypustíme. Kdybychom měli mít takové obavy o zdraví a životy obyvatel, tak by zřejmě ze Senátu měl jít pozměňovací návrh, aby se vůbec toto navyšování nedělo. Čili to je jenom otázka.

A pak k taktice. Já se také obávám, jestli se nakonec nestane to, že dobré pozměňovací návrhy ze Senátu, včetně legislativně technických, které jsme si dovolili, když už zákon vracíme Poslanecké sněmovně, nemusíme mít takový strach, buď to schválí jako celek nebo nikoliv, tak tentokrát s ulehčením jsme si tam mohli dovolit dát to, co nám naše legislativa dobře připravila a malinko pročistila novelu, která k nám přichází.

To je jenom moje taková poznámka, možná povzdech na závěr, že jindy si takovou frajeřinu nemůžeme dovolit, že čistíme zákony a raději je pouštíme a přitom naše legislativa a lidé, kteří se tím zabývali, mívají často hodně práce.

Musíte si to asi každý nechat projít hlavou po podrobné rozpravě, jak se rozhodnete, co je správná taktika na Poslaneckou sněmovnu, jestli tam ponechat 150 a doufat, že ti poslanci a poslankyně, kteří pro to hlasovali, vezmou celý náš pozměňovací návrh, anebo naopak, že nastane něco opačného, když to snížíme, takže díky tomu to pěkně projde, to nebudu nikomu radit z tohoto místa, není to moje role. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. A nyní je možnost pana navrhovatele, pana ministra, aby se k obecné rozpravě vyjádřil. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, rád bych reagoval na pár věcí, které tady byly zmíněny, jenom malý povzdech, přestože se tady asi desetkrát ozvalo, že stopadesátka není tím zásadním tématem, tak mám pocit, že se v podstatě nemluvilo o ničem jiném. Ale já se jí dotknu až úplně na konci.

Chtěl bych tady reagovat na pozměňovací návrh pana senátora Škromacha. Bohužel ho musím trošku zklamat, protože s ním nebudu souhlasit, ačkoliv jsem z jižní Moravy. Dovolil bych si tady ocitovat, co mi napsal můj úřad, a myslím si, že se s tím ztotožňuji:

Problém je, že navrhovaná úprava by jednoznačně měla dopad na účinnost zákazu používat alkohol před jízdou na nemotorovém vozidle.

V tomto návrhu, i když by byl zákaz formálně zachován, takže zákaz se tímto návrhem neruší. Velmi by se omezovala možnost jeho kontroly, pouze v případě nehody, navíc prakticky jen takové, u které je povinná přítomnost policie, tj. smrt, zranění, škoda nad 100 tis. Kč. Většina řidičů nemotorových vozidel by tedy předpokládala, že nebudou kontrolováni. Nehodu určitě nezpůsobím tak, že si mohu dát nějaké to pivo nebo víno. Navíc významnější požití alkoholu by jen posilovalo neodpovědnou představu, že mně se nic nestane. Nelze tedy spoléhat, že podnapilý cyklista kriticky vyhodnotí situaci, raději nepojede, bude dávat větší pozor, aby nezpůsobil nehodu. Navrhovaná úprava se navíc nevztahuje pouze na cyklostezky, ale na všechny pozemní komunikace. Dále nedopadá pouze na cyklisty, ale např. i povozy, drožky, které třeba v Praze se běžně pohybují v ulicích a vozí cestující.

Tolik k tomu. Tento návrh nemohu podpořit.

Na druhé straně ještě k alkoholu, který se tady objevoval. Já neříkám, jaké má být definitivní stanovisko, to musí samozřejmě legislativci udělat. Pokud se schválí legislativně to, co je v okolních zemích, tak já s tím v zásadě problém asi mít nebudu.

K debatě, která tady byla. Chci tady prohlásit, že nemám zlobbovanou sněmovnu. Je to tak, že bych jenom upozornil na dva aspekty. První je, že většina klubů měla v tomto zákoně a v tomto bodě volné hlasování ve sněmovně, tudíž tam se vyjadřovalo opravdu stanovisko toho, jak lidé rádi nebo neradi řídí rychle. Ale myslím si, že tady by měl zavládnout zdravý rozum ohledně rychlosti 150 km.

Na otázky pana senátora Kubery ohledně úsekového měření. Úsekové měření je v souladu se zákonem. Chtěl bych tady jenom říct – vezměte to tak, že většina úsekových měření, která jsou, nejsou z hlediska toho, že by tam chtělo ministerstvo dopravy, zejména v Praze někomu dělat tzv. buzeraci. Je to proto, např. stopadesátka na D 1, příjezd do Prahy, víte, že tam je to kvůli stížnostem občanů na hluk. Padesátka plus tichý asfalt se tam dával kvůli tomu, že tam už bylo rozhodnutí několika soudů o tom, že má město Praha udělat opatření, aby se tam hluk snížil. K tomu, aby se tam přivaděč odstranil, nemá nikdo odvahu, takže se to dělá tímhle způsobem.

A já bych rád jenom zdůraznil, že např. v Rakousku kvůli rychlosti snižují rychlosti na dálnicích velice často a velice běžně.

Ještě tady bylo řečeno, že naše dálnice jsou konstruovány na rychlost 120 km a jezdíme stejně 130. To říkal pan senátor Miloš Malý. Jsou konstruovány na rychlost 120 až 130 a jsou to ty prvky, o kterých tady bylo mluveno.

Já jenom poslední věc ke stopadesátce, nechci už to příliš prodlužovat. Tady ještě byl řečen argument, že se zvedla technika, vozy jsou lépe vybaveny. Je to pravda, ale když se podíváte, jaké je stáří vozů, průměrné stáří vozů na našich silnicích, tak to, že tam má opravdu někdo vychytávky techniky – byl jsem posledně na mezinárodním dopravním fóru v Lipsku a německý ministr dopravy přijel v Audině, kterou z Berlína až do Lipska, nemusel řídit, řídil mu ji satelit. Takže i taková auta jsou. Nevím, jakou jel rychlostí, pravděpodobně standardní. Nicméně neznamená to, že máme všichni taková auta a musíme se dívat na všechny účastníky silničního provozu.

Chtěl bych požádat Senát, vás všechny, abyste podpořili pozměňovací návrh a odsouhlasili vynětí tří slůvek, které umožňuje zvýšení rychlosti na dálnici ze 130 na 150 km, protože si myslím, že to je vhodný krok.

Já jsem také nikdy neřekl, že pokud to projde, že bych ty úseky vlastně nezřídil, že to zřizuje ministerstvo. Chtěl bych opravit oblíbený omyl. Není to tak, že bych řekl, že to zakážu. Pokud přijde někdo s takovýmto návrhem, pokud takovýto zákon bude platit, tak já nechám samozřejmě správní úřady posoudit tuto žádost a bude-li vyhověno zákonu, tak ano. Na druhé straně si opravdu nemyslím, že Česká republika takovéto ustanovení v zákonech potřebuje. Ono velmi zmiňované Německo, které má neomezenou rychlost, tak ono to tak úplně není. Doporučená rychlost je 130 a každý účastník nehody, který jede rychleji než 130, se považuje za viníka nehody a v podstatě se s ním zachází úplně jinak. Tato úprava v zákonech by nám při povolení stopadesátky chyběla.

Jenom bych chtěl říct a chtěl bych vás požádat, abyste vypuštění stopadesátky na dálnicích podpořili.

Chtěl bych ještě reagovat na pana senátora Horníka, na silnici Ostrov. Právě to, že navrhujeme 20 km zvýšení silnic na silnicích první třídy, které díky rekvalifikaci dálnic mohou být vybaveny značkou Silnice pro motorová vozidla, tak tam se umožní z 90 km jezdit 110 km, těch úseků je několik. Jsou to hlavně silnice, které mají čtyři pruhy s odděleným středním pruhem. Je to tato silnice, je to také silnice mezi Hradcem Králové a Pardubicemi a je jich další množství.

To je zhruba všechno. Chtěl bych se ještě vrátit k zeleni. Není to tak, jakože bychom tady chtěli přenášet problém jenom na obce.

V 90 % případů ŘSD vlastní jenom velmi malý kousek zeleně vedle silnice. Je to míněno tak, a bylo to vždycky v zákoně míněno tak, že jezdit jenom kvůli tomuto malému kousku stříhat trávu, když se třeba stříhá v intravilánu obce celé, tak to bylo z hlediska zjednodušení, nikoliv kvůli tomu, že bychom chtěli přenášet úkol na někoho dalšího.

Naše stanovisko je k tomu negativní. Právě i proto, že na to byla soudní rozhodnutí, která vlastně tuto právní úpravu potvrdila. Naše stanovisko zůstává negativní, ale nemáme problém, když se to přehlasuje. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře. Ptám se zpravodaje ÚPV pana senátora Miloše Malého, jestli chce vystoupit. (Nechce vystoupit.) Pan senátor Jiří Carbol jako zpravodaj dalšího výboru – VUZP – nechce vystoupit.

Nyní je slovo na garančním zpravodaji, aby se vyjádřil, pokud má zájem, k obecné rozpravě.

Senátor Petr Bratský:  Já k obecné rozpravě už vystoupím jenom ve smyslu, že jsem slíbil, že nechám hlasovat jednotlivě logické celky nebo jednotlivé body navržených usnesení. Myslím, že garanční výbor i výbory, které podaly usnesení písemnou formou, tak už nemusíme načítat. Chtěl jsem jenom říci, že bych pak jako o prvním nechal hlasovat o bodu č. 1 VHZD, tj. vyjmutí třetí osoby na údržby a opravy. Pak o bodech 2, 3 a 4 tohoto usnesení zvlášť, tj. tisk 80/1, abychom si to připomněli. To jsou legislativně-technické připomínky Senátu. Pak o bodu č. 50, tj. "stopadesátka", ponechat, neponechat. Pak o bodech 6 a 7 zase dohromady, tj. závazné stanovisko policie – vypustit. Potom bych nechal hlasovat chronologicky...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane kolego, nechci vám do toho skákat, ale jsme pořád v obecné rozpravě. Tady toto bude vhodné potom v podrobné, která, věřím, že proběhne...

Senátor Petr Bratský:  Chtěl jsem to jenom dopředu avizovat. Berte to jako "veselou vsuvku", nebudu už zdržovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám za uzavření závěrečnými slovy. Vzhledem k tomu, že nenavrhl nikdo hlasování o zamítnutí, schválení atd., tak přistoupíme k podrobné rozpravě, kterou nyní otevírám.

Jako první se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Pak pan místopředseda Zdeněk Škromach, senátor Pavel Eybert, a věřím, že další.

Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, jak jsem avizoval, přečtu krátký pozměňovací návrh, který máte ve svých lavicích.

Za prvé. Část šestá, čl. VIII se mění tak, že nově zní: Část šestá, účinnost, čl VIII. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 31. prosince 2015 s výjimkou ustanovení čl. I bodu 11, 36, 37 a čl. II bodu 4, které nabývají účinnosti třicátým dnem po jeho vyhlášení. Tolik návrh.

Do znění, které je v zákoně, se přidává pouze bod 11, tj. ten, který se týká správy silnic. Krátké odůvodnění. Připravenou novelou má být změnou ustanovení § 9 odst. 3 umožněno vlastníkovi silnic první třídy uzavírat smlouvy na správu a údržbu přímo s kraji jako VÚSC. Vzhledem k účinnosti zákona 31. prosince 2015 by nebylo možné tyto smlouvy uzavřít již na zimní období 2015/2016. Vzhledem k tomu se navrhuje dřívější doba účinnosti novelizace tohoto ustanovení. Děkuji.

Ještě požádám před hlasováním o pětiminutovou přestávku pro klub.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Připomínám, že tento návrh máme v písemné podobě. Ale musel být načten, protože byl přednesen a podán až tady na schůzi.

Nyní vystoupí pan místopředseda Škromach... (Necháváte pořadí...) Pan kolega Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolím si načíst avizovaný pozměňovací návrh. Sice k němu pan ministr zatím neřekl žádné své stanovisko, ale věřím, že ho pak nakonec řekne před hlasováním.

V čl. I za bod 71 vložit nový bod 72 tohoto znění:

Bod 72. § 36 odst. 4 zní: Odst. 4. V zastavěném a zastavitelném území obce mohou být v místních komunikacích podélně umísťována vedení technické infrastruktury.

Odůvodnění jsem už tady říkal. Ale hlavně je to o tom, že města a obce jsou nuceny k dalším výkupům ploch, tzn. k dalším nákladům za tyto plochy a také za vynětí ze zemědělského původního fondu pro umístění sítí technické infrastruktury, když není možné umístit do komunikace, hlavně tedy u nových výstaveb.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, také děkuji. Připomínám, že návrh máme písemně k dispozici. Nyní tedy pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych načetl pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 80).

V čl. III za bod 14 vložit nový bod 15, který zní: 15. V § 124 se doplňuje odst. 11, který zní: Odst. 11. Oprávnění podle odst. 10 písm. f) nelze užít u řidiče nemotorového vozidla účastnícího se provozu na pozemních komunikacích, který není účastníkem dopravní nehody. Následující body přečíslovat.

Odůvodnění. Pozměňovací návrh reaguje na praxi, ve které je cyklista, jako každý jiný účastník provozu na pozemních komunikacích povinen na výzvu příslušníka Policie ČR podrobit se dechové zkoušce. Policie ČR má přitom oprávnění kontrolovat plnění povinností vyplývajících ze zákona nejen na silnicích, ale i na stezkách pro cyklisty. Silniční zákon nijak nerozlišuje, zda se cyklista pohybuje v provozu mezi vozidly na silnici či na značené cyklostezce, na které je pohyb osob nepoměrně pomalejší i bezpečnější jak pro cyklistu samotného, tak i pro ostatní cyklisty a chodce. Cílem tohoto návrhu je změnit pravidla silničního provozu vztahující se k cyklistům nebo řidičům nemotorových vozidel, a tady chci zdůraznit, že historicky vždycky byla rozlišována motorová i nemotorová vozidla, protože řidič nemotorového vozidla, což je samozřejmě cyklista a paradoxně dneska by to mohl být i jezdec na kolečkových bruslích apod., ohrožuje v první řadě sebe, nikoliv ostatní. I z tohoto důvodu bylo vždycky přihlíženo k tomu, že tady byl jiný přístup než k řidičům motorových vozidel.

Tito účastníci provozu by nemohli být namátkově kontrolováni na přítomnost alkoholu, podobně jako např. chodci nebo lidé na kolečkových bruslích. Současně ale není přistoupeno ke změně povinnosti zdržet se požívání alkoholu nebo návykových látek. Tato povinnost cyklistům zůstává. V případě nehody bude postupováno shodně s dosavadní právní úpravou. Čili alkohol bude přitěžující okolností. Ponechání této povinnosti v nezměněné podobě by mělo přispět k tlaku na cyklisty, aby při jízdě byli maximálně ostražití, aby nedošlo k dopravní nehodě, při které by již bylo možné cyklistu na přítomnost alkoholu v krvi kontrolovat.

Chci říci, že reaguji na připomínky občanů, ale i dalších, které se objevují. Zaznělo to už tady i ze strany pana ministra. Paradoxně mě překvapil, když tento návrh nepodpořil. Ale na druhé straně v další větě prohlásil, že by klidně podpořil alkohol za volantem, jak je to obvyklé i v mnoha jiných evropských zemích, což je společensky ale i bezpečnostně daleko nebezpečnější. Myslím, že to nikdo nenavrhuje. Ve většině evropských zemí tento problém neřeší, protože ve většině zemí je povolen i alkohol za volantem. Protože tady často uvádíme porovnání s jinými evropskými zeměmi, tak bych rád uvedl, že v řadě evropských zemí je tolerované množství alkoholu v krvi nejen v případě cyklistů, ale i řidičů motorových vozidel, kteří jsou svou povahou daleko nebezpečnější. Např. státy Francie, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Švýcarsko, Španělsko – tolerují půl promile alkoholu v krvi u cyklisty, což je samozřejmě i v případě nehody bráno do úvahy. Rakousko má dokonce 0,8 promile a v Německu je to přes 1 promile. Já jsem nechtěl navrhovat právě to, aby u cyklisty byla hladina alkoholu dána, protože by to mohlo svádět k tomu, že by bylo "téměř povinností" jezdit pod vlivem alkoholu.

Ale každopádně jednoznačně chci tady upozornit na to, že např. i prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. z Katedry kriminalistiky Policie Akademie ČR v Praze tvrdí, že bylo zjištěno, že do hladiny alkoholu 0,3 promile se reakční doba v podstatě nemění. Pak se zvyšuje kvadratickou funkcí. Tato pravidla, i méně pochopitelná, v případě cyklistů. Těch argumentů by bylo možné uvést víc. Bohužel, pan ministr neuvedl, že cyklista dostane pokutu, a tím je to vyřešeno. Myslím, že o tom hovořili i jiní kolegové. Ovšem pokuta může být až 50 tis. Kč. Tady se nerozlišuje řidič motorového vozidla. Berme v úvahu, že jsou poměrně nízké stavy policie. Jsem přesvědčen o tom, že policisté by v první řadě měli kontrolovat řidiče motorových vozidel, kamionů, kteří ohrožují nejenom sebe, ale ohrožují i ostatní účastníky dopravy. A nikoliv věnovat se, a mnohdy i účelově, a samozřejmě, on to nikdo moc nepotvrdí, ale je to z kuloárů, že mají za úkol vybrat pokuty, pak je paradoxní, že najednou se objeví policie na vinařských cyklistických stezkách, kde nechává foukat cyklisty... Je paradoxní, kdy na vesnicích, já vím, že v Praze je to trochu jinak, protože v Praze dojedu do hospody na pivko metrem. Ale na venkově se běžně jezdilo na kole. A jestliže potom se člověk dozvídá případy, kdy policisté stojí za rohem, a čekají, až chlapi nasednou na kola, kteří si dali jedno dvě tři piva, a nechají je foukat a sázejí jim pokuty v řádu desítek tisíc korun, jsem přesvědčen o tom, že je to účelové, že je to chování, které je nepřiměřené. Proto, prosím, zvažte svůj přístup k tomuto návrhu, byť uznávám, že nebyl nějak dlouhodobě dopředu diskutován. Ale možná i právě proto je důvod celkem jednoduchý, že by tady měl zapůsobit "selský rozum", že tento návrh nenavrhuje žádnou hladinu alkoholu pro cyklisty, jak je to ve většině zemí. Naopak vychází z toho, že cyklisté by pít neměli. Na druhé straně uvádí, že požití alkoholu v případě účasti na dopravní nehodě u cyklisty je přitěžující okolností. Samozřejmě, že každá agentura, která se zabývá bezpečností, bude říkat, že by bylo nejlépe, aby lidé, kteří se pohybují na veřejných komunikacích, v jakékoliv podobě nepožívali vůbec žádný alkohol. Stejně tak budou říkat, že by občané vůbec neměli držet střelné zbraně, protože většina střelných poranění vznikne právě střelnou zbraní.

Nechci to dál rozvádět. Myslím, že návrh je celkem jednoznačný a jednoduchý. Dají se hledat jiné možnosti. Ale vyšli jsme z toho, a znovu shrnu, že základní princip je ten, že návrh nestanoví možnost, aby cyklista požíval alkohol. Na druhé straně zavádí to, aby nebyli cyklisté nebo řidiči nemotorových vozidel buzerováni tím, že budou kontrolováni na alkohol. A mnohdy si dovolím říct, že neprosto neférově pokutováni naprosto nepřiměřenými pokutami. Prostě není doba "slavností sněženek", kdy policista zastaví cyklistu, sebere mu ventil, a tím mu bere i jeho duši, a on odchází s vyfouklým kolem. Ale bohužel to mnohdy stojí skutečně poměrně velké pokuty lidí, kteří si dali jedno dvě tři piva někde v zahradní restauraci.

Děkuji za pozornost a děkuji za pochopení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Připomenu, že pozměňovací návrh pana kolegy Škromacha také máme písemně k dispozici. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Mně to připomnělo Vladimíra Justa, jak jednou na jedné desce Ozvěny malých scén říkal, že se mu zdálo, že je na nějaké schůzi, že mluvil, pak se probudil – a byl opravdu na nějaké schůzi a opravdu mluvil... Já prostě to nemůžu vůbec pochopit, vaším prostřednictvím, k panu místopředsedovi. To přece nemůžeme myslet vážně! Víte, proč se chodník jmenuje chodník? Protože je pro chodce. A víte, proč se vozovka jmenuje vozovka? Protože je pro vozy. Tak vznikly názvy. To jenom my jsme řekli, že uděláme takové bílé čáry a na bílých čárách, chodec, když přechází vozovku, má přednost. A chodci tomu uvěřili, a proto máme tolik mrtvých chodců...

Navrhovat ale úplně vážně, když tady budeme za chvílí probírat zákon o ochraně společnosti před alkoholem a jinými toxikomániemi – já si naopak myslím, že pokud se pohybuje po vozovce chodec, tak by měl být chodec měřen, a pokud se mu zjistí alkohol, tak by měl být pokutován. Protože on je v té chvíli účastníkem silničního provozu. To je omyl, že chodec není účastníkem silničního provozu. On je. Rozumím tomu, že opilí Moraváci na kolech budou nadšení tímto návrhem. Protože na kolech se chlastá! To je všeobecně známo. Pokud si chlastají na cyklistické stezce, tak je mi to celkem jedno. Akorát občas tam srazí nějakou maminku s kočárkem. Protože na stezkách jsou bruslaři, maminky na bruslích a kolaři. A protože česká společnost je velmi netolerantní, tak občas do sebe vrazí.

Ale tento návrh nemůže být přece myšlen vážně. Doufám, že při pětiminutové přestávce se sociální demokracie vzpamatuje, a takový návrh nepodpoří, byť vypadá velmi hezky. Ale já poradím panu místopředsedovi, jak to jde opravdu udělat. Já se s ním spojím a dáme návrh, aby i v České republice podobně jako v ostatních evropských státech byl limit 0,5 – a máme problém vyřešen.

Pokud si dá přiměřeně pivo, tak ať si jezdí, ať je to šofér anebo cyklista. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Byť se vám někomu mohlo zdát, že to jde za rámec podrobné rozpravy, tak se domnívám, že ne, protože to bylo k pozměňovacímu návrhu, který tady byl přednesen. Je to v pořádku. S přednostním právem pan kolega Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Omlouvám se, ale chci reagovat na jako vždy velmi zajímavé vystoupení mého kolegy, který reagoval na můj návrh. Znovu bych pro něj osobně zopakoval, že tento návrh vůbec nepovoluje alkohol pro cyklisty. To je jedna věc. Druhá možnost, kterou jsme zvažovali, a je taky připravená, tzn. stanovit obdobně jako v ostatních evropských zemích např. 0,5; nebo v Rakousku 0,8, v Německu dokonce 0.6 promile. Ale vzhledem k tomu, že u nás je v zásadě prohibice alkoholová, tak tento návrh řeší jedinou otázku. Preventivní kontrola. Preventivní otázka preventivní kontroly. Ale nezavádí, a to bych si vyprosil takovýto způsob komentáře, nezavádí povolaní alkoholu pro cyklistu. To je jednoznačná verze. A pokud cyklista skutečně poruší zákon a pod vlivem alkoholu způsobí nehodu, je samozřejmě posuzován a je to považováno za přitěžující okolnost. Samozřejmě je možná i druhá varianta. Budu rád, když pan Kubera v případě, že by tento návrh neprošel, bude participovat na návrhu, který je taky připraven. Ale myslím, že je méně vhodný, protože tento návrh řeší pouze administrativu. Policisté by měli spíše kontrolovat; omezené kapacity, které mají, pro kontrolu daleko nebezpečnějších účastníků silničního provozu, nikoliv cyklistů. Proto o tom hovořím.

Ale jednoznačně musím odmítnout, že by tento návrh zaváděl alkohol pro cyklisty. Naopak, návrh, o kterém hovořil pan kolega Kubera, bude umožňovat, aby lidé na kole nebo na nemotorových vozidlech požívali alkohol až do určité výše.

Je to samozřejmě jedna z možností, ale myslím, že není úplně ideální pro naše podmínky. A tak znovu jenom upozorňuji na to, že tento návrh určitým způsobem slaďuje legislativu s tím, co je obvyklé v naprosté většině evropských zemí, protože tento argument je, myslím si, velmi důležitý. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Posledním přihlášeným je pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já jenom odkážu v krátkosti na naše usnesení. A dva body, které tam máme, bychom měli hlasovat v jednom bloku, protože spolu souvisejí.

A jenom kraťounká replika na to, co tady proběhlo. Nemotorová doprava jsou také jezdci na koních. Teď je otázka, jak budeme řešit jestli kůň bude opilý. To je jenom replika, nechci odpovídat. (Oživení v sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Doufám, že garanční zpravodaj tento požadavek slyšel. Táži se: Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Připomínám, že máme pozměňovací návrhy ve třech žlutých tiscích z výboru, které jsou považovány za oficiální přednesené návrhy.

Podrobnou rozpravu uzavírám. A nyní zase pan ministr má právo vystoupit se závěrečným slovem k předloženým návrhům, s tím, že připomenu, že při každém hlasování, které potom budeme provádět, se budu pana ministra ptát na jeho stanovisko. Pane ministře, máte možnost závěrečného slova a pak budete ještě mít možnost se vyjádřit k jednotlivým návrhům, zda ANO nebo NE.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Rád bych konstatoval, že to, co jsem říkal na začátku, je pravda. Jenom bych rád doplnil moje předchozí závěrečné slovo určitým apelem. Ve svém úvodním slově jsem říkal, že tímto zákonem rušíme také nutnost mít elektronické dálniční známky. Pokud se nám nepodaří zákon do konce letošního roku schválit a nabyl účinnosti, tak bohužel nemůžeme vydávat dálniční známky. I to je důvod, kde bychom opravdu potřebovali, aby tento zákon prošel. A proto by bylo dobře, aby ty pozměňovací návrhy, které tady předkládáme, včetně stopadesátky, prošly. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, za vaše závěrečné slovo. Ještě se zeptám zpravodajů. Ústavně-právní výbor, pan senátor Miloš Malý přeje si vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Pan senátor Jiří Carbol si také nepřeje vystoupit.

Pane garanční zpravodaji, řečniště je vaše, máte to všechno na povel. V souladu s naším jednacím řádem vás prosím, abyste přednášel pozměňovací návrhy, které zazněly, předtím máte samozřejmě ještě možnost k závěrečnému vyjádření, ale hlavně prosím o předložení návrhů.

A než budeme hlasovat, bude nyní pochopitelně pětiminutová přestávka. Chcete závěrečné slovo, pane zpravodaji?

Senátor Petr Bratský:  Já myslím, že ho nepotřebuji, protože potom ke každému bodu před hlasováním vždycky řeknu, o čem se ještě jedná. Jestli s tím budete takhle souhlasit a nebudete to považovat za přílišné zdržování, mám to připraveno po bodech, vždycky snad v nějakých logických souvislostech, takže nyní bych již nechal přestávku na jednání klubů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní budeme mít přestávku do 12.30 hodin, pak budeme pokračovat v hlasování, které nám předloží garanční zpravodaj.

(Jednání přerušeno v 12.24 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.30 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, posaďte se, včetně váženého pana senátora Martínka a Hampla.

Pane garanční zpravodaji, vaší úlohou už není teď diskutovat, ale předkládat návrhy. Prosím vás, pane garanční zpravodaji, pojďte k hlavnímu řečništi a proveďte nás hlasováním o jednotlivých pozměňovacích návrzích v souladu s naším jednacím řádem a tak, jak bylo požadováno některými senátory.

Budu se ptát pana ministra a pana garančního zpravodaje na stanovisko k jednotlivým návrhům.

Senátor Petr Bratský:  Milé kolegyně, vážení kolegové, připravil jsem si to tak, že za základ považuji usnesení garančního výboru a "postrk" bude dělat ještě výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a na závěr potom jednotlivé návrhy kolegů senátorů, jak zazněly.

Nejprve bychom hlasovali podle usnesení garančního výboru, které máte v senátním tisku č. 80/1 o bodu č. 1, což je bod, který hovoří o tom, že si mohou obce najmout třetí osoby na údržbu a opravy, abychom věděli, o čem hlasujeme.

O tomto bodu bychom nyní hlasovali jako o bodu prvním.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan senátor v úvodu řekl postup, jak se bude hlasovat. Ptám se: Jsou k tomuto postupu nějaké připomínky, nějaké výhrady? Nejsou. Zároveň předložil návrh, abychom hlasovali o bodu č. 1 z tisku hospodářského výboru. Je to tak? (Souhlas.)

Připomenu, že je nás přítomno 76, kvorum pro přijetí je 39. A prosím o stanovisko k návrhu, který přednesl pan garanční zpravodaj, tj. k bodu č. 1 tisku č. 80/1 hospodářského výboru (ministr i zpravodaj souhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 76, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh.

Senátor Petr Bratský:  Další návrh je usnesení garančního výboru, tisk 80/1, body 2 až 4. Jsou to body, což jsou legislativně technické připomínky dle naší legislativy, které výbor doporučil.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, slyšeli jste návrh, nevidím žádné výhrady. Prosím o stanoviska (ministr i zpravodaj souhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 6 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 74, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím garančního zpravodaje o další návrh.

Senátor Petr Bratský:  Nyní prosím o zvýšení pozornosti. Budeme hlasovat o usnesení garančního výboru tisk č. 80/1, bod č. 5, v případě jeho přijetí je nehlasovatelný bod č. 3 v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, což je v tisku č. 80/3. Je to bod, který vypouští slova "na dálnici", neboli stopadesátka.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím o stanoviska. (Ministr souhlasí, garanční zpravodaj nesouhlasí.)

Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 7 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 43, proti 28. Návrh byl schválen.

Prosím o další návrh.

Senátor Petr Bratský:  Další hlasování bude o usnesení garančního výboru, tisk č. 80/1, body 6 a 7, můžeme hlasovat společně. To je u slova policie vypustit slovo "závazné", že její stanovisko bude závazné, aby tedy nebylo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Všichni rozumějí. Prosím o stanoviska. Ministr i garanční zpravodaj souhlasí.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 8 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 73, proti 3. Návrh byl schválen.

Prosím o další návrh.

Senátor Petr Bratský:  Další návrh je usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tisk č. 80/3, bod č. 2, zkráceně tomu můžeme říkat silniční vegetace, abychom věděli, o čem hlasujeme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím o stanoviska. (Ministr nesouhlasí, garanční zpravodaj souhlasí.)

Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 9 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 67, proti 3. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátor Petr Bratský:  Dalším návrhem je návrh kolegy Eyberta, neboli podélné umístění technické infrastruktury v komunikacích v zastavitelném území obce.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Návrh byl dán písemně a byl přednesen ústně. Prosím o stanoviska. (Ministr souhlasí, garanční zpravodaj jako bývalý komunální politik také souhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 10 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 73, proti jeden. Návrh byl schválen.

Prosím o další návrh.

Senátor Petr Bratský:  Dalším návrhem byl návrh pana místopředsedy Škromacha, řekněme zkráceně nekontrolování cyklistů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Návrh byl předložen písemně a byl ústně přednesen. Prosím o stanoviska. (Ministr nesouhlasí, garanční zpravodaj má neutrální stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 11 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 26, proti 26. Návrh byl zamítnut.

Prosím o další, předpokládám poslední návrh.

Senátor Petr Bratský:  Posledním návrhem je bod, který navrhl pan kolega Vícha – účinnost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Návrh máme písemně a byl přednesen ústně. Prosím o stanoviska (ministr i garanční zpravodaj souhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 12 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 76, proti nikdo.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Prosím o stanoviska. (Ministr i garanční zpravodaj souhlasí.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 13 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 75, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní nás čeká hlasování o tom, abychom pověřili v souladu s usnesením č. 65 z 28. ledna 2005 senátory, kteří odůvodní naše usnesení na schůzi Poslanecké sněmovny. Po předběžných konzultacích navrhuji, aby to byli senátoři Petr Bratský a Miloš Malý. Předpokládám, že souhlasí. (Souhlas.)

Ptám se, zda jsou nějaké námitky nebo jiné návrhy? Pokud tomu tak není, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 14 registrováno 76, kvorum 39, pro návrh 74, proti nikdo. Pověření bylo schváleno.

Děkuji panu ministrovi za předložení návrhu, zpravodajům za odvedenou práci. Moc jsme toho zatím neudělali, udělali jsme jeden bod, ale pracovali jsme pilně.

Vyhlašuji polední přestávku do 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.44 hodin.)

(Jednání zahájeno v 13.45 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat po polední přestávce.

Prvním bodem, který máme projednat, je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství přijaté v Jersey dne 14. července 2011, v Panamě dne 6. července 2012 a v Portoroži dne 18. září 2014

Tisk č. 44

Máme to jako tisk č. 44. Slovo má pan ministr životního prostředí Richard Brabec... (Reakce na hlasy z pléna.) Kolegové, mně x-lidí říkalo, že přijde s procedurálním... Nikdo nepřišel...

Program je dán. A jasně! Je někdo ochoten zastoupit pana ministra Brabce? (Pan ministr Brabec je tady, tak co mě tady pletete, kolegové...) Pan ministr přichází a má slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobrý den, dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, omlouvám se, trošku jsem v předsálí byl zmaten tím, že to vypadalo, že ještě dám přednost panu kolegovi Křečkovi, který tady údajně čekal od rána. Takže jsem na to byl samozřejmě připraven, ale pokud mám takto možnost, tak vás nezdržím.

Dovolte mi tedy ve stručnosti představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství, která byla přijata v Jersey 14. července 2011 a následně další změny v roce 2012 a v roce 2014.

Mezinárodní úmluva byla sjednána tehdejšími velrybářskými státy už v roce 1946 kvůli ochraně velrybích populací, což mělo umožnit správný rozvoj velrybářského průmyslu. Určitě vzniká dojem, proč ČR se účastní této dohody. ČR se s vědomím za stav životního prostředí připojila v roce 2005, kdy se stala smluvní stranou a připojila se k ochranářským státům v souladu s politikou EU.

V současné době má úmluva 88 smluvních stran. Z toho 25 členských států EU s výjimkou Lotyšska, Malty a Řecka. Rozhodovacím orgánem úmluvy je Mezinárodní velrybářská komise, která v současnosti zasedá jednou za dva roky. Komise na svém 63., 64. a 65. zasedání v letech 2011, 2012 a 2014 přijala určité změny harmonogramu úmluvy spočívající v posunutí dat vymezující období lovných sezón. Jde o praktická opatření významná jak pro obyvatele závislé na rybolovu, tak pro ochranu lovem nejvíce ohrožených druhů velryb.

V podmínkách ČR se jedná o změnu prezidentské smlouvy, a proto je ke schválení této smlouvy potřebný souhlas Parlamentu a následně ratifikace prezidentem republiky. S vědomím toho, že se ČR nezabývá lovem velryb, což vás určitě nepřekvapí, a s ohledem na malý rozsah změn přijatých také na předchozím 63., 64. výročním zasedání komise, bylo jejich schválení odloženo tak, aby mohly být ratifikovány společně s úpravami harmonogramu přijatými komisí na jejím 65. zasedání.

Tento postup byl rovněž veden snahou omezit administrativní zátěž vlády a následně Parlamentu s tím, že o všech změnách bude rozhodnuto najednou. Změny harmonogramu úmluvy jsou v souladu s právem EU a ČR. Jejich přijetí nebude mít žádný dopad na právo ČR, veřejnou správu, podnikatelský sektor ani na státní rozpočet.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má č. 44/1, zpravodajem pan senátor Martin Tesařík, který má slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr v podstatě velmi podrobně objasnil před projednávanou materii, dovolte mi tedy, abych vás seznámil pouze s 39. usnesením garančního výboru, kterým byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životního prostředí. Toto usnesení jsme přijali na své 9. schůzi, konané 29. dubna, přičemž výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas k ratifikaci změn harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství, přijatých v Jersey dne 14. července 2011, v Panamě dne 6. července 2012 a v Portoroži dne 18. září 2014.

Děkuji, že jste mne vyslechli.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů jako garanční zpravodaj. Dalším výborem byl výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení má č. 44/2, zpravodajem je pan senátor Tomáš Jirsa, kterého nevidím. Takže někdo jiný z tohoto výboru. Pan předseda je, takže on vystoupí, v zastoupení zpravodaje, který byl na jejich výboru určen. Pan senátor Bublan, má slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Výbor se zabýval tímto tiskem a po projednání doporučuje vyslovit souhlas.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Já otvírám obecnou rozpravu, do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. Takže nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodajové se chtěli k něčemu - co neexistuje - vyjadřovat. Máme jediný návrh a to je dát souhlas s ratifikací a o tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO, moment, až to naběhne. Teď tlačítko ANO, kdo je pro. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 15 ukončeno, registrováno 56, kvórum 29, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A tím končím projednávání tohoto bodu. Pravděpodobně s faktickou pan senátor Petr Vícha nebo procedurální.

Senátor Petr Vícha:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Považoval jsem za nemožné navrhnout změnu programu, aniž bych měl souhlas pana ministra a pak jsem nestihl sem přijít. Takže teď s tím přicházím trochu opožděně. Navrhuji tuto změnu programu.

Po dalším bodu pana ministra, navrhuji zařadit bod původně pod č. 4, senátní tisk 62, souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2014 a po ní a po bodu pana ministra Mládka, který je pod bodem 13, navrhuji zařadit původně navrhované body 2, 3, které měl mít pan premiér a měl ji zastoupit Jiří Dienstbier. Stačí to takto, pane místopředsedo?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já si myslím, že to všichni chápeme a paní senátorka Zdeňka Hamousová ještě přichází.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, pane předsedající. Vážení kolegové, děkuji. Mám procedurální návrh. Dovoluji si navrhnout, aby bod č. 5 a 6, schváleného pořadu 9. schůze Senátu, byl přesunut na zítřejší bod programu, a to sice jako 2 a 3, po pevně zařazeném bodu č. 23. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Myslíte 24 bod. Ale vy jste měla pravdu, protože jsme vyřadili bod ÚSTR, takže omlouvám se, tady mě pan kolega pomýlil s čísly. Takže všichni víme, o čem budeme hlasovat. Tisky 5, 6 – přeřazujeme na zítra a ostatní podle návrhu kolegy Víchy, po ministrovi Brabcovi uděláme ochránce práv a potom po kolegu Mládkovi uděláme ostatní, tak, jak nám to navrhl.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 15 ukončeno, registrováno 59, kvórum 30, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A vracíme se k bodu, který se nazývá Sdělení Komise Pařížský protokol-plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020, máme to jako tisky K 09/10 a K 09/10/01 a slovo má ministr životního prostředí Richard Brabec.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Ještě jednou děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám také stručně představil sdělení k Pařížskému protokolu, které reprezentuje určitou vizi Evropské komise o nové transparentní právně závazné smlouvě o ochraně klimatu, která by měla být přijata letos na podzim, tedy koncem listopadu, začátkem prosince v Paříži na klimatické konferenci.

Budoucí smlouva by dle komise měla obsahovat následující body.

Za prvé - dlouhodobý celosvětový cíl snižování emisí skleníkových plynů, který by měl být alespoň 60 % snížení v roce 2050 v porovnání s hodnotami roku 2010.

Za druhé - revize závazku jednotlivých států se musí provádět každých pět let, aby byly v souladu s cíli a nejnovějšími vědeckými poznatky.

Za třetí - transparentnost a odpovědnost plnění přijatých redukčních závazků musí být podpořena každoročním vykazováním národních emisních inventur a jejich ověřováním.

Nová smlouva by měla podporovat také opatření v oblasti přizpůsobování se dopadům změny klimatu v kontextu udržitelného rozvoje. Rovněž by měla být realizována účinná a efektivní opatření, která by mobilizovala investice veřejného i soukromého sektoru do nízkoemisního rozvoje jednotlivých ekonomik.

Ke snižování emisí musí přistoupit všechny státy a přijaté závazky by měly počítat se snižováním emisí všech sledovaných skleníkových plynů na všech úrovních hospodářství.

Z pohledu ČR považujeme sdělení za dobrý základ pro další diskusi o prvcích budoucí Mezinárodní smlouvy o ochraně klimatu. Nová – právně závazná smlouva musí odrážet měnící se podmínky a postavení jednotlivých států v rámci světové ekonomiky, jakož i současnou situaci geopolitickou a schopnost zemí přispět ke společnému úsilí ve snižování emisí skleníkových plynů globálně.

Podstatné v této souvislosti pro ČR bude, aby budoucí smlouva byla mezinárodně právně závazná. Je třeba zdůraznit, že výrazněji by měly ke snižování emisí skleníkových plynů přispět rozvinuté státy, ale zapojit se nezbytně do tohoto úsilí musí rovněž všechny rozvojové státy. V této souvislosti bych rád jen upozornil na fakt, že podíl EU na globálních emisích činí necelých 9 % a dále klesá. Zatímco podíl dvou nejvýznamnějších světových emitentů, tedy Číny a Spojených států amerických činí 24 %, respektive 12 %. Podíl Číny na světových emisích naopak neustále roste.

Sdělení komise odpovídajícím způsobem převádí cíle přijaté na Evropské radě v říjnu 2014, což je tzv. klimaticko-energetický rámec, do podoby zamýšleného redukčního příspěvku EU v rámci Mezinárodní dohody tj. těch dobře známých 40 % snížení skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s rokem 1990.

Víte, vážené senátorky, vážení senátoři, že tento cíl se týká i České republiky a zatím vše svědčí pro to, že ČR tento cíl bude schopna splnit. Tento příspěvek byl rovněž schválen Radou ministrů pro životní prostředí 6. března 2015. EU svůj redukční příspěvek oznámila, jako jedna z prvních smluvních stran rámcové úmluvy organizace Spojených národů o změně klimatu, čímž podpořila svou pozici lídra v rámci mezinárodních vyjednání o ochraně klimatu, která by měla vrcholit přijetím nové smlouvy na konferenci v Paříži.

Z toho, co jsem řekl, je zřejmé, že dosáhnout určitého kompromisu na klimatické konferenci v Paříži bude nesmírně náročné, protože je tam celá řada faktorů, které půjdou proti sobě a bude to opravdu vrcholné politiku. Klimatické konferenci bude předcházet celá řada jednání. V červenci by měla být k dispozici aktualizovaná zpráva, aktualizovaný materiál pro další debatu. Určitě se objeví opět aktualizace v rámci projednávání nejenom ve vládě, ale i v rámci Parlamentu.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Tímto tiskem se zabýval VEU. Usnesení má č. K 9/10/02. Zpravodajem je pan senátor Antonín Maštalíř, který má slovo.

Senátor Antonín Maštalíř:  Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Senátu, vážený pane ministře, dámy a pánové senátorky a senátoři, vzhledem k tomu, že pan ministr detailně rozebral, co to je Pařížský protokol a jak bude probíhat, tak udělám jenom jakýsi průvod celým materiálem.

Jenom bych řekl, že sdělení představuje vizi EU o transparentní a dynamické právně závazné dohodě o změně klimatu, jež světu umožní zabránit, aby globální oteplování dosáhlo nebezpečné úrovně. Mezinárodní jednání, která právě probíhají, by měla být dokončena na konferenci OSN o klimatu v Paříži v prosinci 2015, jak už zmínil pan ministr.

Sdělení převádí rozhodnutí přijatá na evropském summitu v říjnu 2014 do podoby cíle, který EU navrhuje zařadit do nové dohody coby nástroj pro snižování emisí. Sdělení je klíčovým prvkem realizace priority Junckerovy komise, kterou je vytvořit odolnou energetickou unii založenou na prozřetelné politice v oblasti změny klimatu.

Samozřejmě, že Pařížské konferenci předcházela celá řada jiných mezinárodních dohod a úmluv. Jen bych tady vzpomněl Kjótský protokol, který už je z roku 1994 a je prodloužen do roku 2020. Na něj bude Pařížská konference navazovat.

Jen taková zajímavost, už jste to tu slyšeli. Evropa samozřejmě problém nemá. Ale jiné velké světové ekonomiky, ať se jedná o Spojené státy americké, Indii, Čínu, se v podstatě nepřipojily. USA neratifikovaly tehdy smlouvu. Indie a Čína se sice připojily, ale nemusely závazky, které si Evropa dala, dodržovat.

Pro malé zpestření vám řeknu, že nejšpinavější město na světě je třeba Dillí, kde je spad prachových částic 153 mikrogramů na m3 za den. Jen pro ilustraci – u nás v Karviné je to 33. Takže vidíte, že znečištění je tam pateronásobné.

Je opravdu namístě efektivně bojovat proti všem tady těmto neduhům, jak tady bylo již zmíněno. Dál bych o tom příliš nehovořil.

Spíš bych se věnoval našemu usnesení, které jsme přijali na našem VEU. Seznámil bych vás, protože ne všichni jste si ho z našich krabic, které tam máme k dispozici v Kolovratském paláci vzali, tak bych vám řekl jen několik rozhodujících doporučení.

Senát Parlamentu ČR podporuje v obecné rovině úsilí o ochranu světového klimatu, jelikož klimatickou změnu považuje za fakt, na který je nezbytné adekvátně reagovat mj. přípravou a realizací adaptačních a zmírňujících opatření. Považujeme za zásadní, aby kvantitativní závazky a cíle v oblasti změny klimatu byly přijímány pouze na základě skutečně objektivních a prokazatelných vědeckých poznatků a prognóz s cílem předejít chybným regulatorním zásahům s dalekosáhlými a mnohdy nezamýšlenými následky jako jsou nesystémové podpory některých druhů energií či masivní pěstování energetických plodin, tzn. řepky, kukuřice a jiných - dál to nemíním rozvádět, z kterých se vyrábějí biopaliva 1. generace.

Senát souhlasí s rámcovou pozicí vlády a dodává, že sdělení vnímá především jako dobrý základ pro další diskusi o budoucí podobě mezinárodní smlouvy o ochraně klimatu. Senát připomíná, že jsme se tady již v jiných materiálech a v jiných letech zabývali touto otázkou. Takže to není první materiál, který jsme z této oblasti probírali.

Senát podporuje v obecné rovině návrh Evropské komise ohledně hlavních prvků budoucí mezinárodní smlouvy a vstup nové smlouvy v platnost poté, co bude ratifikační proces dokončen hlavními světovými emitenty skleníkových plynů reprezentující přibližně 80 % globálních emisí.

Senát poukazuje na skutečnost, že v současné době je potřeba realizovat strategii přizpůsobování se změnám klimatu, jelikož působení založení na správném pochopení fungování a chování přírodních ekosystémů může včas snížit rizika povodní a eroze půdy, zlepšit kvalitu vody i ovzduší, zajistit lepší energetickou a potravinovou bezpečnost. V neposlední řadě přispět k lepšímu zvládání dopadů klimatických změn. Tady navazuji na bod, který jsem vám před chvílí četl, tzn., že by bylo vhodné výhledově opustit nesystémovou podporu některých druhů energií, která vlastně vzniká masivním pěstováním energetických plodin.

Dále Senát požaduje, aby vláda ČR provedla kvalifikovaný odhad předpokládaných nákladů ČR spojených s realizací záměrů a doporučení obsažených v tomto sdělení a zaměřila se na taková opatření, která na našem území efektivně zlepší situaci v ochraně životního prostředí.

Senát žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem zohlednila tato stanoviska a o dalších iniciativách navazujících na tato sdělení.

Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské unii.

Tolik za náš výbor – VEU.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem, který se zabýval tímto materiálem, byl VHZD. Ptám se pana senátora, zpravodaje Petra Bratského, zda si přeje vystoupit. (Nechce.) Posledním výborem byl VUZP. Podobná otázka na zpravodaje Petra Gawlase. Ten chce, tak má slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, za VUZP bych sdělil, že máme totožné stanovisko s VEU ve všech deseti bodech, jak tady přednesl kolega, zpravodaj Antonín Maštalíř.

Zaujímáme – na žádost VEU – stanovisko ke sdělení Komise Evropskému parlamentu Pařížský protokol – plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020, které tvoří přílohu tohoto usnesení, kterou přečetl pan garanční zpravodaj a za druhé pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU a předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám rozpravu. Paní senátorka Jitka Seitlová jako první.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jak už bylo řečeno, výbory se shodly na usneseních, která máte ve svých lavicích a která jsou zcela totožná.

Domnívám se, že tato usnesení odpovídají tomu, co je vlastně součástí návrhu a v mnoha bodech pouze opakuji to, co jednoznačně deklaruje návrh Pařížské úmluvy. Je tedy samozřejmě možností Senátu, aby takové usnesení přijal a zopakoval to, co je v návrhu Pařížské úmluvy.

Mám ovšem jeden dotaz, a tento dotaz mám na pana zpravodaje. Tady se uvádí, zda Senát – a já to teď trošku zdůrazním – pouze v obecné rovině usiluje o ochranu světového klimatu.

Musím říct, že debata o termínu, v obecné rovině, se o tom vedla. Jiné názory řečníků by byly asi takové, že termín v obecné rovině nemá žádný význam.

Přikláním se tedy k tomu, že to nebyl význam, který jsem teď přednesla, že je to pouze v obecné rovině. Ale chci přijmout ten výklad, že Senát skutečně podporuje úsilí o ochranu světového klimatu. Myslím si, že takto to je a že to tak možná cítíme. Nevím ...

Pro mě je úplně zásadní to, že fakticky bylo řečeno, co Kjótský protokol navrhoval, to tady bylo řečeno, a jak se plní. To také bylo řečeno. Ale nebylo řečeno, co je tím důvodem přijetí nebo návrhu Pařížské konvence. Přemýšlela jsem o tom, jestli vám to mám tady nějakým způsobem přednést a přišlo mi, že by to bylo možná nadlouho. Ale v tuhle chvíli mi trochu vadí, že ministerstvo životního prostředí má řadu dokumentů, které má dokonce přeložené za nemalé peníze do českého jazyka, což by nebyl problém, aby bylo distribuované, aby byla informována široká veřejnost. Vy je nemáte, já jsem si je musela vyžádat od ministerstva životního prostředí. Oni mi je ještě, tak trošku jako neradi, poslali. A teď je skutečně škoda, že my vlastně nevíme, teď se říká 20 %, 40 %. Vím, že pro zatížení jiných úkolů, které máte v jiných oblastech, nemáte informaci, jaký je skutečný stav a jak je nesmírně naléhavé, abychom řešili ať už adaptačními nebo zmírňujícími, tzv. mitigačními opatřeními současnou situaci.

V tuhle chvíli jsme ve stavu, kdy proto, aby nedošlo ke zvýšení na takovou úroveň, která už by byla pro mnoho částí světa i pro nás velmi těžko snesitelná, máme už jen jednu třetinu emisí k tomu, co jsme vyčerpali. To znamená, že by se neměla zvednout teplota v průměru nad 2 stupně pro celou planetu. A v tuhle chvíli máme, podle analýz, kterých bylo provedeno velmi mnoho, informace o tom, že je stanoveno určité množství, 2400 až 3300 mil. gigatun, které jsou tím, co musíme dodržet. Pokud překročíme tuto produkci, tak už bude teplota nad průměrnými 2 stupni v rámci celé planety.

A to je situace, které se všichni obávají, protože pak na některých částech území, kde dneska žije obrovské množství lidí, by už tihle lidé těžko mohli žít. A jestliže mluvíme o migračních tocích, které teď řešíme, a které jsou velkým problémem, tak změny klimatu v důsledku nad 2 stupně by znamenaly migraci, která je násobně větší než to, co trápí nyní Evropu a s čím se potýkáme.

Nechci opravdu zdržovat váš čas a nemám prostor na to, abych o všem, co se píše ve studiích, které jsou dokonce určeny pro veřejnost nebo pro politiky, pohovořila. Dokonce jsem při projednávání zaslechla, že některé informace, které se k nám dostávají, jsou neověřené, že si jenom nějaké skupiny vědeckých pracovníků hrají na svém písečku a mají nějaké projekty, kterými se živí a které jsou stejně k ničemu.

Doporučuji tedy a žádám ministerstvo, aby překlad, který je a není, řekla bych, příliš objemný a je to materiál z pátého mezinárodního panelu pro změnu klimatu, aby byl skutečně předložen senátorům a aby oni věděli, co všechno v tuhle chvíli víme, co víme s jistotou na 99 %, protože nikdy nemůžeme dopředu odhadovat, že se ještě něco výjimečného může stát, např. vybuchnout sopka nebo dojít k nějakému zásadnímu zemětřesení. Je potřeba, aby tohle věděli nejen senátoři, ale také veřejnost. A tomu není věnována vůbec žádná pozornost. A přitom podklady , které jsou právě k pařížské konferenci říkají: Všechny závazky, které země přijímají, by neměly být otázkou jenom nějaké vládní nomenklatury nebo tichého jednání specialistů – odborníků, ale lidé s tím musí být ztotožněni. A právě země jako Čína, Indie jsou země, kde lidé vůbec neví o tom, co je možné z hlediska budoucnosti, pokud nesnížíme emise skleníkových plynů.

Cíl, který je stanoven – a to říká Evropa, to říká Evropská unie, která teď chystá pařížskou konferenci – musíme dosáhnout právě v těch zemích, informovat širokou veřejnost. A já se obávám, že my neinformujeme ani tady u nás, a opravdu bohužel musím říct, že široká veřejnost vůbec nebyla seznámena s výsledky závěrů, které jsou minimálně alarmující.

Čeká nás velmi, velmi složité období vyjednávání. A taková vyjednávání, která zahrnují, jak se tady uvádí, všechny země, budou nesmírně obtížná. Ale závisí na tom ne budoucnost příštích generací, ale již v roce 2030, 2050, pokud se nepodaří snížit emise, skutečně situace z hlediska klimatických změn, obrovského sucha, nedostatku vody, potravinové nedostatečnosti, migrace bude velmi silně ovlivňovat dění na celé planetě a každého z nás v našich domovech. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Přihlásil se pan kolega Miloš Vystrčil, má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, ctěné kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já jenom velmi stručně. V podstatě stejně jako to zaznělo při jednání na našem výboru, musím reagovat na paní kolegyni Jitku Seitlovou a říci si, zda v obecné rovině nebo bez obecné roviny podporujeme úsilí o ochranu světového klimatu. To, že je někde napsáno, že podporujeme něco v obecné rovině, znamená, že to nepodporujeme za každou cenu. A já si myslím, že to je také správně, když nepodporujeme věci za každou cenu, protože pokud by naše podpora úsilí o ochranu světového klimatu měla například znamenat, že dojde ke ztrátám životu lidí nebo k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti nebo k zásadnímu snížení životní úrovně, tak to potom tak není. Proto to tam je v obecné rovině; a proto jsme my na výboru hlasovali nakonec jinak, než tady dnes navrhovala paní kolegyně Seitlová.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Chcete, tak máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, jenom velmi krátká reakce. Paní senátorka Seitlová má pravdu v tom, že ta věc je velmi vážná. Bohužel možnost České republiky je v tom, že se pohybujeme někde v rámci našich kompetencí i v rámci Evropské unie. Materiály, o kterých jste hovořila, jsou k dispozici na webu ministerstva životního prostředí.

Máme připravenu i určitou informační kampaň, která bude logicky navazovat na pokračující jednání, tak jak budou přípravy materiálů ještě před jednáním v Paříži a nezpochybitelně i média budou mít samozřejmě zájem o stanovisko České republiky.

Mohu vám slíbit, že Česká republika v rámci své dosavadní pozice bude určitě patřit k těm státům, které budou aktivní.

A troufám si dokonce říct, že to, co se momentálně děje ve světě, a v tom s vámi souhlasím, a to, jak exponenciálně se projevují změny klimatu, globálního klimatu v rámci některých států, a už poměrně blízko i České republiky, pamatujeme si nedávné hurikány i tornáda v Německu, to prostě budou věci, které se začnou velmi brzy týkat někdy třeba i střední Evropy, s dopadem na povodně, na sucho. To jsou věci, kterým čelíme už dnes a musíme na ně reagovat. Proto určitě si svoji odpovědnost, byť naším malým dílem trošku bych řekl symbolickým, ale i tak velmi důležitým, uvědomujeme a rozumně se jí zhostíme. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Ptám se zpravodaje Petra Gawlase, jestli chce vstoupit. Nechce, zpravodaj Petr Bratský také nechce, takže slovo má pan senátor Maštalíř.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem samozřejmě očekával, že paní senátorka Seitlová vystoupí, protože jsem zapomněl na úvod říct, že jsem na jejich výboru, kde se materiál projednával, byl a ona měla připravený pozměňovací návrh, kdy ho nakonec sice stáhla, ale nicméně já s tím, co paní senátorka tady říkala, v podstatě souhlasím. Mám samozřejmě připraven tady ještě další materiál, jenom maličko bych z něj odcitoval. Je to možná to, co jste třeba chtěla i slyšet:

Pařížský protokol je vlastně plán boje proti globálním změnám klimatu po roce 2020, se obdobně jako všechny předchozí obdobné dokumenty Evropské komise opírá pouze o rešeršní materiály mezinárodního panelu pro změnu klimatu a je to založeno na dvou ne zcela vědecky a historicky podložených premisách. To my samozřejmě víme. Teď bych mohl dále odcitovat, a chci k tomu pouze říct závěrem, že vše svědčí o tom, že úroveň našeho poznání v otázkách zemského klimatu má dosti velké mezery a že nás v tom směru čeká opravdu ještě dlouhá cesta a nebylo by dobré, aby politický populismus předbíhal vědecké poznání.

To je jenom na dokreslení toho, co jste se tady snažila říct.

Teď samozřejmě k tomu, co bych dál řekl, že výhrady, které jste i vy řekla, ovšem nikterak nezpochybňují úsilí a potřebu omezovat závislost na fosilních i uhlíkových zdrojích a jejich spotřebu, a to nejen z důvodů snižování emisí skleníkových plynů, ale i proto, že je nezbytné tyto prakticky neobnovitelné a leckdy zatím ještě nenahraditelné zdroje uchovat i pro příští generace, ale i proto, že jsme především v případě ropy a plynu závislí na masivních dovozech z jiných zemí a regionů. Cesty vedoucí k dekarbonizaci ekonomik jsou tedy rozhodně správné a nezbytné k trvalé udržitelnosti kvalitního života.

To je všechno. Mohl bych samozřejmě pokračovat dál, je toho více, ale já to, co jste tady řekla, vůbec nezpochybňuji, naopak je to otázka, kterou by bylo vhodné ještě dále prodiskutovat. Ale důležité je to, co řekl pan ministr, že Česká republika jako taková věnuje otázkám energetiky, změn klimatu opravdu nemálo pozornosti, byla přijata řada dokumentů. A Senát se plně staví za tyto dokumenty. Myslím si, že tyto dokumenty, které byly přijaty, jsou úplně konzistentní s tím, co Česká republika chce.

Předkládám tedy Senátu usnesení s doporučeními, v diskusi vystoupila jedna senátorka. Tolik ode mne, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Máme tedy jediný návrh, a to z výboru pro záležitosti Evropské unie, schválit usnesení, které bylo Senátu doporučeno ke schválení. O tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 17 ukončeno, registrováno 65, kvorum 33, pro 56, proti jeden. Návrh byl schválen.

Pane ministře, děkuji, děkuji i zpravodajům.

Hlásí se paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážení kolegové, poprosím ještě o jednu procedurální změnu ke schválení, a to bod dnešního programu č. 17 a 18 zařadit na projednání po bodu č. 3, to znamená po panu ministrovi Dienstbierovi. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Máme zde procedurální návrh, všichni víme, o čem tento návrh je. Zahajuji hlasování o této změně. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18 ukončeno, registrováno 65, kvorum 33, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Přihlásila se paní senátorka Eliška Wagnerová, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Velmi se omlouvám, ale není mi jasné, kdy vlastně pan ministr Dienstbier bude vystupovat, zda dnes nebo zítra. Paní kolegyně Hamousová tady řekla, že to má být zařazeno po vystoupení ministra Dienstbiera. A předpokládala jsem, že dopolední body jsou zařazeny, nebo možná budou až zítra, protože nyní projednáváme dopolední program. To znamená, že by se to přesunulo až na dřívější den. Je to tak?

Senátorka Eliška Wagnerová:  Tak potom tomu nerozumím. Zajímalo by mě, zda vy jste to dobře pochopili. Vysvětlete mi to.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, jednak jedině prostřednictvím předsedajícího můžete oslovovat kohokoliv v plénu, tak si to dovysvětlete kuloárně, a my jsme u dalšího bodu, tak jak byl pořad změněn, a tímto bodem je

 

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2014

Tisk č. 62

Máme to jako tisk č. 62. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 jednacího řádu souhlasili s účastí zástupce veřejného ochránce práv Stanislava Křečka na našem jednání. O tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro účast pana Stanislava Křečka, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 19 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 46, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Nejprve vítám pana Stanislava Křečka na naší schůzi.

Zprávu o činnosti veřejného ochránce práv máme jako tisk č. 62 a zástupce veřejného zástupce práv pan Stanislav Křeček nás nyní se souhrnnou zprávou seznámí.

Stanislav Křeček:  Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za vstřícnost při předřazení. Současně omlouvám veřejnou ochránkyni práv. Pokusím se ji zde nahradit.

Dámy a pánové, zprávu jste měli k dispozici. Nechci opakovat to, co bylo možné, abyste si přečetli. Jen bych shrnul, že zpráva se věnuje jednak legislativním doporučením, jednak uplatněným zvláštním oprávněním, statistice a významným záležitostem, které jsme řešili v oblasti státní správy, systematickým návštěvám a ochraně před diskriminací. Tedy vším, co má vážená ochránkyně práce v náplni práce.

Ze zákonných doporučení bych poukázal jen na to, že v českém právním řádu chybí zákonné vymezení podmínek, za nichž lze omezit svobodu člověka v zařízení sociálních služeb. Je to dlouhodobá záležitost, už na ni upozorňoval i předchozí ochránce, JUDr. Varvařovský.

Dále bych upozornil na to, že považujeme za nezbytné přijetí zákona o opatrovnictví, tak, jak to předpokládá nový občanský zákoník, protože absence tohoto opatření může vést k některým legislativním problémům.

A konečně bych považoval za důležité upozornit na nezbytnost výslovného zakotvení kritérií, podle kterých bude orgán pomoci v hmotné nouzi při rozhodování o dávce, zejména poplatku, doplatku za bydlení určovat místní obvyklé nájemné. Tato záležitost bude samozřejmě významně determinována současnou situací v této oblasti a přijetím zákona o sociálním bydlení.

Shrnul bych, že veřejná ochránkyně práv obdržela v minulém roce 8 202 podnětů, z toho 58 v její působnosti. Je tedy vidět, že značná část podnětů nepatří do působnosti ochránkyně, přesto se snažíme i na takové případy nebo takové podněty reagovat vysvětlením, pokud je to podle našich znalostí možné, vysvětlit občanům, kam se mají obracet, kde se mohou pomoci dovolati. Podstatná část – plných 27 % – je z oblasti sociálního zabezpečení, na 2. místě jsou to potom stavby, regionální rozvoj – 16 %, armáda, policie a vězeňství.

Dámy a pánové, chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že zpráva poskytuje část zpětné vazby, která je k práci zákonného sboru zapotřebí.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem pro projednání této souhrnné zprávy byl VVVK. Usnesení má číslo 62/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Čunek, který má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane zástupce ombudsmanky, kolegyně, kolegové. Já bych rád upozornil jako první bod v této zprávě na jednu technickou nedokonalost, která nám komplikuje práci, a to, že příště – až budete tuto zprávu psát a tisknout, tak bych prosil, aby ta čísla byla na třech jiných stranách, ne na vnitřní straně. Takže ta sešitá zpráva pak nemá číslování stran, protože je sešito. Tak to jaksi jen na margo těch technických věcí.

Rád bych se věnoval jako první ekonomice této slovutné organizace. Takže bych uvedl jen přehled. V roce 2011 bylo z rozpočtu vyčleněno 95 milionů 264 tisíc na chod úřadu a čerpáno bylo 79, zaokrouhluji to. V roce 2012 to bylo méně schválených, a to 93 milionů, vyčerpáno bylo 85,5. V roce 2013 to bylo 98 milionů schválených a 89 vyčerpaných. V roce 2014 pak byl schválený rozpočet 98 milionů, byl však navýšen s ohledem na zvýšení 3,5procentního bodu tarifních tabulek, plus ještě tam bylo 9 milionů navíc na kofinancování evropských fondů. Takže nakonec celkový rozpočet byl 109 milionů korun. Ten skutečný však byl nakonec 101 milionů korun. To jenom abychom viděli, jaký je vývoj této organizace, co se týká financí.

Jinak, jak tady již bylo řečeno, veřejná ochránkyně práv se svým týmem se věnuje detailně mnoha oblastem. Já bych chtěl zmínit jednu věc, kterou uvádějí hned v té první části, a to je vyhodnocení doporučení, o kterých jsme mluvili taky na výboru. Jedno z těch doporučení bylo, že nenaplněno zůstává doporučení upravit výše, tedy míněno doporučení veřejné ochránkyně práv, upravit výše soudního poplatku za podání antidiskriminační žaloby tak, aby nebyl vypočítáván procentem z výše požadované náhrady nemajetkové újmy v penězích, příp. aby byl stanoven na výši 1 000 korun. Tady jen podotknu, že tento požadavek, nebo naplnění požadavku veřejného ochránce v této části si myslím, že vytváří, tato nabídka by vyvolala poptávku u mnoha klientů, to znamená, že by došlo podle mého názoru k zásadnímu navýšení soudních sporů, které by de facto navrhovatele nebo žalobce stály velmi málo. Byly by tedy velké náklady ze strany státu na soudní řízení a samozřejmě ostatní náklady, které by to vyvolávalo u těch, kteří by tu tíži museli nést. To jen na margo některých návrhů, které byly řečeny.

Pak je tady část, která se věnuje diskriminačním záležitostem. Asi není možné s ohledem na čas citovat všechny a rozporovat či polemizovat se všemi náležitostmi. Mnozí z vás se mě ptali, zda jsou tam burky. V této zprávě o tom rozhodnutí veřejné ochránkyně práv o burkách nic není. Já nevím, jestli to opravdu se týkalo toho minulého roku, nebo až začátku tohoto roku, nicméně tato zpráva žádná stanoviska v této věci nepopisuje.

Je tady jedna věc, která tady byla také zmíněna, a to, že ochránkyně oba výbory, zdravotnictví a sociální politika, a ÚPV Senátu upozornila na možné důsledky přijetí novely zákona o pomoci v hmotné nouzi. To je ten zákon, který jsme tady probírali, číslo 111, v minulosti. V rozsahu zavedení souhlasu obce jako podmínky pro přiznání poplatku na bydlení z důvodů hodných zvláštního zřetele na bydlení v ubytovně. Hrozící bezdomovectví osob, v jejich případě, kdy obec neudělí souhlas té provozovně, a jejich přesun do jiných obcí.

Já si myslím, že toto doporučení my jsme nevyslyšeli. Já jsem přesvědčen, že to bylo správně, protože se teď během tohoto půlroku až roku ukáže zaprvé, jak reagují jednotlivé obce na toto ustanovení, na využití této možnosti, jak se k tomu postaví, jaký bude výsledek. Faktem však je, že doposud jsou to, nebo v tomto případě jsou to obce, které nějakým způsobem mohou do oblasti, která tady několik let zpět vytvářela velmi velký odpor veřejnosti vůči tomu, jak tyto dávky byly zneužívány v těch jednotlivých ubytovnách apod., tak si myslím, že to opatření bylo adekvátní. Aniž bych chtěl dále jmenovat některé další věci, se kterými bych asi polemizoval, tak bych tady spíše doporučil skutečně ochránkyni, a o tom jsme diskutovali na výboru, aniž bychom tedy přijímali k tomu nějaká usnesení, spíš bychom zde doporučili ochránkyni, veřejné ochránkyni práv, aby se zabývali apelací na vládu aplikovat kompletní opatření, která vláda přijala v této oblasti. Především v oblasti vyloučených lokalit, protože jedině komplex těchto opatření může mít nějaký vliv, není dobré vytrhovat jenom jednotlivé věci, a ty potom nějakým způsobem upravovat.

Samozřejmě existuje vládou přijatý materiál, který oblasti sociálně vyloučené komplexně řeší, bohužel se však doposud komplexně nerealizuje. Tam by bylo možná dobře, aby úřad napřel své síly.

Jednou z dalších věcí, za kterou bych já osobně ochránkyni velmi pochválil, to je také ten tlak, který napřímila směrem k soudům. Tam byla řešena stížnost, kdysi někdo natočil nahrávku bez souhlasu soudce. A ta nahrávka obsahovala rozhovor soudce a zapisovatelky při přestávce soudního jednání. A tady soud, který potom v této věci rozhodoval, řekl, že to byla nahrávka nepovolená soudem, a proto se k ní nepřihlíží.

Nicméně ochránkyně tady vyjádřila názor, že každý soudce má vystupovat i během přestávky jako profesionál a chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce. To znamená, zasáhla v této oblasti, která je velmi důležitá pro důvěru občanů. Asi velmi správně.

V těch dalších věcech je možné s ochránkyní samozřejmě v mnoha věcech souhlasit, zvláště jejich práce v sociálních zařízeních, vztahu zařízení ke starým a nemohoucím občanům, tam udělali určitě velmi dobrou práci.

Na základě prodiskutování celé této zprávy si vám dovolím přednést usnesení VVVK, které přijal na své 6. schůzí dne 6. května.

Po úvodním slovu předsedy výboru, senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění souhrnné zprávy Mgr. Šabatovou, veřejnou ochránkyní práv, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Čunka výbor bere na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv, doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí tuto zprávu a určuje senátora Čunka zpravodajem tohoto tisku.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl ÚPV. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení má číslo 62/2. Chce vystoupit? Běží... Nechce vystoupit, takže já v této chvíli otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já budu velmi stručný. Jenom mám dotaz na pana zástupce ombudsmanky. Určitě jste zaznamenali... Pane Křečku, poslouchejte... On mě neslyší, děda... Hovořím k vám, mám dotaz, když tady není paní ombudsmanka, na vás. Veřejnost zaujal případ oné figurantky, která chtěla onen byt, nyní snad se údajně soudí o to, že byla diskriminována. Já si vzpomínám, že před rokem 1989, hodně dávno před rokem 1989 dokonce platil zákon, že když měl někdo volný byt v rodinném domku, tak mu mohl národní výbor přidělit nájemníka. Komunisté toto ustanovení zrušili, tuším, v roce 1964, jestli si to dobře pamatuji. Ptám se, jestli opět budeme v této situaci? Protože např. se nás úřad ombudsmana ptá, na městě nám dává otázku, proč jsme nedali byt tomuto člověku? Víte, že byty se nepřidělují, byty se pronajímají. Je to v kompetenci rady města a o tom se hlasuje. To znamená, že když prostě ten člověk nedostane dost hlasů, tak mu byt není pronajat. My jsme takto odpověděli, že prostě to nezískalo dost hlasů, nebyl jediný, šlo tam opět o rasovou diskriminaci, ale naštěstí to bylo 10 případů. Ten jeden byl mezi nimi . Z těch 10 to nedostal nikdo. Takže to nemohla být rasová diskriminace. Ale pak z úřadu i nadále chodily další dopisy.

Tak já se spíš ptám na to, mně se totiž někdy zdá, že úřad ombudsmana překračuje ty kompetence, které má. Rozumím tomu, vzpomeňte na ten příklad s šátky v té pražské škole apod., kde, tuším, i pan zástupce měl na to poněkud odlišný názor než paní ombudsmanka, jestli dobře sleduji internet.

Ale tohle je pro mě docela zásadní otázka, protože ona je velmi podobná tomu, co se na nás teď chystá, to je to 5 % bytů musí mít obec a podobné věci. Všichni cítí, že tak, jak je připravován ten zákon o sociálním bydlení, že fungovat nemůže, že to bude ještě dlouhá diskuse, co s tím udělat. A pokud jde o ty ohlašovny, tak my zřejmě zvolíme opačný případ než pan senátor Vícha. Všem dáme souhlas. Protože, já se v tom shoduji s paní senátorkou Wagnerovou, že na tu dávku je nárok, bez ohledu na to, jak samospráva rozhodne. To uvidíme, až nějaký advokát se toho chopí a ti lidé se budou soudit.

On totiž vtip je v tom, že tam, kde zaujali ten tvrdý přístup, tak jednak úřad práce napsal okamžitě vyděračský dopis, ať počítáme s tím, že pokud nedáme ten souhlas, tak oni nám ty lidi pošlou, protože my jsme ORP, to znamená, staráme se o tyto lidi v celém správním obvodu, takže oni doporučí těm lidem, aby se obrátili na naši sociálku, a my je budeme mít stejně na krku. To je odpověď úřadu práce, jak s tím naložit.

Takže my jsme zvolili spíše tu variantu dát souhlas, a to proto, že oni můžou žádat opakovaně. Takže tam, kde nedali ten souhlas, tak každý měsíc...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já vás nechci přerušit, ale to není ke zprávě ombudsmana.

Senátor Jaroslav Kubera:  No, to je ke zprávě ombudsmana, protože ombudsman se nepochybně v tomto bude velmi silně angažovat. Takže zůstanu u toho dotazu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ale zprávu máme z roku 2014. Za rok si klidně vystupte...

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobře. Pane místopředsedo, nevím, jestli za rok tady ještě budeme...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane zástupce veřejné ochránkyně práv. Dovoluji si vystoupit, je to teď tak naskládané za sebou, takže se omlouvám, že mě tady vidíte zase, ale je to náhoda, jak dopadl program.

Mám tedy zaprvé ještě nějaký dovětek k dotazu, nebo k tomu, co tady za informaci předkládal garanční zpravodaj, který sice bez komentáře, nicméně přednesl nárůst výdajů, které má kancelář veřejného ochránce práv.

Já jsem v té době byla zástupkyní veřejného ochránce práv právě v těch letech, které pan zpravodaj předkládal, pro informaci. Musím říct, že navýšení jednak samozřejmě znamená navýšení tak, jak se nám zvyšují platy, jak tedy dochází k běžné devalvaci a platy se skutečně zvyšují, ale zejména veřejný ochránce práv měl řadu nových kompetencí. Ta celá řada nových kompetencí nebyla v mnoha případech vůbec sanována, nebyl to jen ten antidiskriminační zákon, který samozřejmě vyžaduje řešení poměrně složitých problémů, zaměstnávání právníků. Ale je to například také mezivládní dohoda o sledování vyhošťování cizinců, kde musí být přímo přítomen. Je to otázka, která souvisí s dalšími úpravami, které se postupně nabalují na veřejného ochránce práv. On proti tomu protestuje, nicméně nakonec je mu stejně kompetence, jako nezávislé instituci, řekněme, velmi důvěryhodné v této České republice, svěřena.

Takže ten nárůst byl daný zejména tím, že narůstaly postupně a rozšiřovaly se kompetence.

Pak mám další věc, které jsem vlastně dotazem na pana zástupce veřejné ochránkyně práv, a ta se opět týká doporučení, která vydala za rok 2013, která do dnešního dne nejsou skutečně řešena. Pro mě je opravdu velmi důležité, abych věděla, proč tedy se nepodařilo, aby zákon o sociálně právní ochraně dětí podle doporučení veřejného ochránce práv nebyl tedy upraven tak, aby opatrovník dítěte měl právo nahlížet do spisu pro to, aby to dítě mohl řádně hájit. Já to vidím jako opravdu závažnou věc. Je pro mě naprosto nepochopitelné, proč se to znovu připomíná, snad už 3 roky, a nedošlo k nápravě. Jestli veřejný ochránce práv skutečně tuto věc doporučil vládě, jestli proběhla nějaká jednání, jaká byla stanoviska vlády, to by mě opravdu velmi zajímalo.

Pak je ještě druhá věc, kterou bych také ráda zmínila. Veřejný ochránce práv už zase opakovaně, a to je zpráva za rok 2013, a já vím, že za rok 2014 bude stejná, upozorňuje, že nemáme zákon o opatrovnictví. Pokud tedy pan zpravodaj chválil veřejnou ochránkyni práv za to, že zasahovala v zařízeních pro seniory, domovy pro osoby, které potřebují pomoc třetí osoby, pak právě zákon o opatrovnictví je tím, který významně chybí, aby celou problematiku řešil systémově.

Nejenom jednotlivými zásahy a kontrolami a následným dohadováním. Teď v tuto chvíli mám naprosto aktuální informaci. Jednala jsem včera s paní ministryní práce a sociálních věcí. Ta mi sdělila: "Ano, zákon o opatrovnictví zase není na stole. Je v gesci ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti se snažilo, abychom zákon měli my jako ministerstvo práce a sociálních věcí. Ale my jsme to odmítli, takže znovu je zákon v gesci ministra spravedlnosti, a opět se nic neřeší."

Víte, vy jste všichni možná zaznamenali případ Lazaret. Ten případ Lazaret, který já jsem měla v Přerově. Tím největším problémem, kdy vůbec situace, kterou jsme viděli, mohla nastat, bylo to, že lidé, kteří jsou závislí na pomoci třetí osoby, a často jsou, řekněme, do určité míry nesvéprávní, nemají stanoveného opatrovníka. Mám ve svém regionu domov pro seniory a pro osoby nemocné, který čítá několik set osob. Je tam o ně dobře postaráno. Doufám. Ale opatrovníka drtivě většině těchto osob dělá pan starosta z malé obce, která má asi 150 obyvatel. A panu starostovi je v tuto chvíli opravdu už hodná řádka let. On říká: Já kdybych se zbláznil, tak to nemůžu stihnout, nemůžu toho opatrovníka dělat. Naprosto nesplňuje roli, kterou od opatrovnictví požadujeme, která má být naplněna, aby se neopakovaly takovéto Lazarety.

Já proto důsledně žádám, a vím, že tady není ministr spravedlnosti, ale nemám prostor, kde jinde o tom hovořit, aby skutečně ministerstva, ať už práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvem spravedlnosti, přistoupila k tomu, aby připravila návrh a mohl tento zákon být přijat pro ochranu osob, kteří ho nezbytně nutně potřebují.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážené kolegyně, kolegové, ještě jednu věc, kterou jsem nechtěl zmiňovat coby zpravodaj tisku. Nicméně v diskusi ji mám připravenou. Chtěl bych ji zmínit v této vyhlášce, která, si myslím, nemíří správným směrem ze strany veřejné ochránkyně práv, a to je poukázání na to, že v případě vyhlášek regulujících místní pořádek ochránkyně zaznamenala zejména stížnosti na segregační dopad těchto regulací v tzv. vyloučených lokalitách, kde vyhlášky zavádějí přísnější pravidla pro chování na veřejném prostranství než v jiných lokalitách. V některých případech vyhláška dokonce plošně zakazuje činnosti, které nejsou samy o sobě závadné, např. sezení na obrubníku. Ochránkyně vyzvala ministerstvo vnitra, aby opětovně přezkoumalo zákonnost těchto vyhlášek, a zaměřilo se na možné diskriminační dopady a na zásah do ústavu zaručeného práva na svobodu pohybu.

Já ze své osobní zkušenosti vám chci říct, že bych v tomto případě právě očekával od veřejné ochránkyně práv trochu něco jiného. Protože chování určitých skupin obyvatel, a prosím, nemluvím jenom o Romech, ale jsou to bezdomovci apod., tak chování těchto občanů, o kterých se většinou dá říci, že jsou sociálně vyloučeni, ale nejenom ti, zapříčiňuje napětí v obcích a městech mezi obyvateli.

Je to například tak, že když určitá skupina lidí si vezme... Maminky si vezmou kočárky, dají se dohromady, obsadí všechny lavičky na příslušném náměstí, teď nemluvím o velkých městech, kde těch náměstí a laviček je většinou hodně, ale ve městech menší velikosti, a obcích, a obsadí ta lukrativní místa, a to na celé dopoledne. K nim se přidá mnoho rodinných příslušníků... Ono samo osobě to není závadové chování. Dokonce by se dalo říci, že ty rodinné vazby a sepětí bez ironie jsou velmi v pořádku. Jenomže to vylučuje všechny. A pokud je to každý den, kdy je hezky, tak to vylučuje ostatní občany z toho, aby oni si tam sednout mohli. Dokonce když ty skupiny, ačkoli nepáchají žádnou trestnou činnost, a teď mluvím třeba o bezdomovcích, kteří po sobě poté zanechají nějaký nepořádek tam, tak už tím, že jsou tam, tak ti ostatní občané tam nechodí.

K tomu se samozřejmě přidává určitý typ hlučnějšího chování, projevy, které nejsou standardní v normální společnosti, tedy ve většinové společnosti apod. To potom vede k napětí mezi těmito skupinami a občané samozřejmě poukazují na to, zda je tady jenom jedna skupina, která může těch veřejných dober používat, a ti ostatní ne. To musíme potom udělat druhý park, ale i ten by byl obsazený. A pak bychom museli určit místa, ve kterém parku kdo bude, a to už by ta segregace byla.

Takže tyto vyhlášky, byť nejsou vždy zcela šťastné, tak míří spíš na to, že chtějí nějakým způsobem omezit určité skupiny obyvatel v některém způsobu chování, který je na překážku těm ostatním, a pokud se jim to podaří, tak to sníží napětí v tom městě.

Já samozřejmě tady musím podotknout totéž, co jsem říkal v té své první řeči. Ani toto není samo o sobě spasitelné opatření, které by vyřešilo tuto situaci. Jediné, co tuto situaci může řešit, je skutečně naplňování toho postupu, který vláda schválila v roce 2012, a to je postup proti vyloučeným lokalitám, který upravuje a upřesňuje taky práce s těmito lidmi. A pokud vláda tento postup nezačne naplňovat, a on začíná, prosím, u dětí předškolního věku, a týká se potom vlastně všech obyvatel z této lokality, až vlastně do důchodu, hlavně chování v těch lokalitách, tak se nic změnit nemůže. A to je právě to, na co poukazuji, že veřejný ochránce práv by všechny tyto věci měl chápat ve své souvislosti, ne v těch oddělených, vymezených věcech, na které třeba tady, co se týká vyhlášek, na které upozorňuje ministerstvo vnitro, aby zasáhlo, příp. by měli upozornit také na to, jak skutečně té segregaci, ke které později dochází v jednotlivých městech a zvyšování napětí, jak tomu může pomoci veřejný ochránce práv.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych chtěla podpořit svého předřečníka, kolegu Jiřího Čunka, protože my řešíme tuto problematiku ve městě Most také. Zítra budeme mít zastupitelstvo a myslím, že bude docela rušné.

Já si myslím, že by paní ochránkyně práv lidských měla tedy opravdu brát na zřetel i tu druhou misku vah, o které hovořil kolega Čunek, protože si myslím, že ta situace bude čím dál tím horší.

V Ústeckém kraji, jak ukazují statistiky, je největší počet romských obyvatel, asi 22 – 24 tisíc. Máme tam obrovské množství ubytoven, navíc volných bytů, do kterých se právě stěhují, nebo jsou nastěhováváni různě přizpůsobiví občané. Takže ten problém s posedáváním a s tancem na hlavní třídě, když to tak můžu nazvat, hlavní ulici městě Most je opravdu velmi palčivý. Můžu říct, že tomu zbytku, pomalu tedy tomu zbytku normálních obyvatel se to přestává líbit.

Takže zítra bude asi rušná debata. Chtěla bych, aby paní předsedkyně, resp. ochránce práv vzal vždycky v potaz obě dvě misky vah, aby prostě nepreferoval jenom tu jednu stranu.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pane předkladateli, chcete se vyjádřit k rozpravě? Máte plné právo jít k mikrofonu.

Stanislav Křeček:  Děkuji, pane místopředsedo. Zřejmě mi nic jiného nezbývá. Dámy a pánové, situace ve vyloučených lokalitách samozřejmě asi nemůže být řešena v této rozpravě, v této zprávě. Asi by to zasloužilo větší nebo širší prostor. K tomu, co řekl pan senátor Čunek, tak my máme jako klasický příklad koupání v kašně v Brně. Když vydáme zákaz koupání v kašně v Brně, tak samozřejmě tento zákaz bude směřovat k těm, kteří se v kašně koupají, diskriminačně, nikoli k těm, které by nikdy nenapadlo se v kašně koupat. Jsou to věci složité.

K tomu, co říkal pan senátor Kubera, bych upozornil na to, že situační testování není tak zcela neobvyklé, v činnosti orgánů kontrolních. Já tady připomínám situační testování bankovních produktů, které jsme organizovali v minulém roce, kdy předstírali, že jsou důchodci, a nedostalo se jim bankovního produktu nebo pojištění apod. Přestože finanční částky měly k dispozici, čili vyloučeno to není. Tato situace v tom nájemním bydlení je ještě komplikovaná tím, že to situační testování nesměřovalo k pronajímateli, ale k tomu, kdo měl smlouvu o zprostředkování služeb. Čili zprostředkovateli služby. Občanský zákoník zprostředkovateli služby zapovídá, aby tomu, kdo ho pověřil zprostředkováním, předložil návrh, který on si zjevně nepřeje. Čili tím je to poněkud komplikované.

Já tuto saturaci nemám na starosti, mohu říct tedy jen osobní názor, který bych shrnul do věty, že antidiskriminační zákon obsahuje kvadraturu kruhů, která říká, že samozřejmě nikdo není povinen byt pronajmout, ale antidiskriminační důvody samozřejmě nelze z ochrany veřejného pořádku prostě sdělovat. Takový je antidiskriminační zákon, takové je postavení, kterému se bráníme ve veřejném prostoru, proti diskriminaci určitých skupin.

Jinak budu vaše námitky veřejné ochránkyni práv samozřejmě tlumočit.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Chce se pan zpravodaj Čunek vyjádřit? Nechce. Máme jediný návrh, a to je vzít na vědomí tuto zpráv. Po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Tlačítko ANO, kdo bere na vědomí. Tlačítko NE, kdo nebere na vědomí.

Hlasování č. 20 ukončeno. Registrováno 64, kvórum 33, pro 56, proti nikdo. Návrh schválen.

Děkuji vám, pane zástupce ombudsmanky. My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, a na programu máme

 

Balíček opatření k energetické unii

Tisk EU č. K 010/10

Tisk EU č. K 011/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk K 010/10, K 011/10 a K 010/10/01, K 011/10/01. Požádal bych pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás seznámil s těmito materiály. Zároveň ho tady vítám. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dnes se zabýváme tématem energetické unie, které je jednou ze strategických priorit současné Evropské komise, ke kterému Evropská komise vydala v únoru 2015 balíček dokumentů.

Hlavní částí balíčku je sdělení k rámcové strategii, k vytvoření energetické unie. Spolu s tím Komise vydala také sdělení o dosažení 10procentního cíle propojení elektro-energetických soustav do roku 2020.

Pozice vlády k oběma uvedeným sdělením byly schváleny VEU na vládní úrovni dne 16. března tohoto roku, přičemž pozici k energetické unii ministerstvo průmyslu a obchodu vypracovalo společně s ministerstvem životního prostředí.

Ve svém vystoupení bych se chtěl nejprve věnovat sdělení k vytvoření odolné energetické unie.

V tomto sdělení Komise navrhuje komplexní přístup k energetice a provádění energetické politiky s ostatními politikami. Prioritou budou podle Komise nyní především energetická bezpečnost, založená na vzájemné solidaritě a důvěře, dokončení vnitřního trhu s energií, který má přinést volný pohyb energií napříč EU, energetická účinnost a přechod k nízkouhlíkové ekonomice.

Česká republika obecně podporuje budování odolné energetické unie a přístup Komise k tomuto konceptu. Aby došlo k naplnění dlouhodobých priorit EU i ČR, v oblasti energetiky, musí energetická unie podle názoru vlády splňovat následující podmínky. Energetická unie musí respektovat svobodu energetického mixu, zakotvenou v Lisabonské smlouvě, zohlednit dopady na ceny energií a konkurenceschopnost a měla by být realizována co nejefektivnějším využitím již přijatých politik a nástrojů.

Podle mého názoru z ní musí aktivně profitovat hlavně koneční spotřebitelé energie. Jsem přesvědčen, že nejdůležitější prioritou energetické unie musí být fungující a propojený vnitřní trh s energií bez distorzí.

ČR proto dlouhodobě podporuje bezodkladnou implementaci liberalizační legislativy napříč EU. Realizace energetické unie bude vyžadovat solidaritu mezi členskými státi, úzkou spolupráci a výměnu informací mezi státy, na úrovni regionální i celoevropské.

Solidarita však musí být podpořena individuální odpovědností každého státu. Musíme zajistit diverzifikaci energetických zdrojů, dodavatelů i přepravních tras. Proto potřebujeme dostatečnou kapacitu a odolnost národní energetické infrastruktury.

Z tohoto důvodu musíme mimo jiné urychleně modernizovat a posílit existující přenosové a přepravní sítě, a to přes hraniční i uvnitř jednotlivých států.

Jejich rozvoj musí odrážet mimo jiné tempo rozvoje obnovitelných zdrojů s proměnlivou výrobou energie.

V konceptu energetické unie bych přivítal patřičné uznání role jaderné energie. Jsem přesvědčen, že jaderná energetika má v evropském portfoliu zdrojů své opodstatněné místo. Bez jaderné energetiky totiž řada členských států včetně České republiky nebude schopna naplňovat své závazky ve snižování emisí skleníkových plynů a zároveň garantovat svou energetickou bezpečnost.

V této souvislosti je důležité uvést, že 3. června vláda schválila národní akční plán pro rozvoj jaderné energetiky v České republice. Jak jsem již uvedl, téma energetické unie je strategickou agendou Evropské unie, proto se jím zabývala Evropská rada ve dnech 19. – 20. března 2015. Evropská rada ve svých závěrech podpořila záměr zřídit energetickou unii, akcentovala budování infrastruktury pro elektřinu a plyn, důslednou implementaci existující legislativy v oblasti energetiky a bezpečnost dodávek skrze budování robustních přenosových soustav. Zvýšení energetické účinnosti a nízkouhlíkové technologie.

Díky spolupráci zemí V4 se podařilo do záměru prosadit také řešení cen energií pro průmysl a domácnosti. Závěry březnové rady k energetické unii ČR vítá a považuje je za dobrý základ pro další kroky a příspěvek k posílení energetické bezpečnosti.

V návaznosti na závěry na březnový summit EU schválila Rada pro energetiku dne 8. června závěry k implementaci energetické unie, zaměřené na posílení role spotřebitelů a přilákání investic do energetiky. Na osvědčenou spolupráci v rámci skupiny států V4 bude navazovat i české předsednictví, které potrvá od července letošního roku do června 2016.

Energetika a implementace energetické unie budou jedněmi z klíčových priorit našeho programu. V souvislosti s tématem evropské energetické politiky a energetické unie bych chtěl zmínit, že v rámci koncepčních dokumentů ČR potvrzuje plnění stanovených cílů v oblasti klimatu a energetiky do roku 2020 a 2030.

Klíčovým strategickým dokumentem ČR pro další rozvoj v oblasti energetiky je aktualizace státní energetické koncepce, kterou vláda schválila 18. května.

Nyní bych se stručně vyjádřil ke sdělení Komise pro dosažení 10procentního cíle propojení elektrických sítí.

Sdělení hodnotí plnění cíle propojení elektrických sítí ve výši 10 procent instalovaného výkonu výroby v každém členském státě EU a uvádí opatření nezbytná pro jeho dosažení.

Sdělení se rovněž věnuje financování investic do energetické infrastruktury. ČR sdělení podporuje, neboť lepší propojení sítí přispěje v dlouhodobém horizontu k vyšší efektivitě trhu, větší bezpečnosti, spolehlivosti a kvality dodávek elektřiny.

Rád bych uvedl, že míra propojení ČR s okolními státy v současné době činí 17 % a přesahuje tak cíl 10 %. ČR však hodlá i nadále rozvíjet svoji energetickou infrastrukturu, v souladu s očekávanými potřebami vnitřního trhu.

Závěrem bych rád ocenil dosavadní diskuse k tématu energetické unie, vedené na půdě Senátu, které potvrdily shodný pohled na koncept energetické unie a přinesly řadu cenných podnětů.

Vítám, že usnesení výboru a podvýboru Senátu k dnes projednávaným sdělením jsou ve shodě s pozicí vlády, která bude, pevně doufám, rovněž podpořena usnesením pléna Senátu.

Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisky K 010/10/02 a K 011/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, senátorky a senátoři, já budu pokračovat vlastně v tom, co jsem začal, protože to patří do jednoho balíčku spolu s pařížským protokolem.

Česká republika se v oblasti energetické politiky rozhoduje v návaznosti na jednání uvnitř Evropské unie, která v současné době směřuje k vytvoření energetické unie.

Je to největší energetický projekt od dob společenství uhlí a oceli, jak řekl Maroš Šefčovič, místopředseda Evropské komise, který je zodpovědný za energetickou unii, když v únoru tohoto roku představoval její návrh.

Myšlenka o energetické unii je logickou reakcí na současné mezinárodní výzvy a na další vývoj odehrávající se na energetickém trhu EU.

Samozřejmě k tomuto tématu proběhla řada různých slyšení, konferencí, kulatých stolů. Všude se zabývala způsoby, jak integrovat energetický trh EU a také, jak se věnovat případným vlivům, které potenciálně mohou tvarovat budoucnost energetické unie.

Evropská unie se již dohodla na svých energetických a klimatických cílech do roku 2030. Tím nejen že vytvořila pevný základ pro budoucí orientaci jednotlivých členských států v oblasti energetické politiky, ale také se díky tomu poskytne s budoucí energetickou unií nezbytný rámec k předvídatelnějšímu prostředí pro energetické investice. Je opravdu zřejmé, že energetické politiky nemohou být prováděny v izolaci, neboť politická rozhodnutí jednotlivých členských států mají významný dopad i na státy ostatní. Například v podmínkách České republiky na německé energii je vliv na domácí energetický sektor, a co více, s konfliktem na Ukrajině získaly otázky, týkající se energetické bezpečnosti EU, ještě větší naléhavost. To znamená, nehovoříme jenom o elektrické energii, ale taky o dodávkách zemního plynu a ropy.

Očekává se výměna názorů mezi podnikatelskou komunitou, občanskou společenství, zástupci médií, představitel vlád i EU, která má pomoci přispět k hledání konsensu ohledně budoucí energetické politiky v České republice, stejně jako v celé energetické unii EU. To jenom na okraj.

Ještě takovou malou poznámku. Já když jsem byl právě na jednom z těch kulatých stolů, tak tam zaznělo z úst jednoho minoritního akcionáře, dokonce ČEZu… Říká: Víte, na té energetické politice by se neměli podílet jenom politikové, ale v podstatě i výrobci, ale i celá veřejnost, celá společnost. Říká: Pak teprve bychom možná všichni byli uspokojeni, protože samozřejmě to nejdůležitější, o tom, předpokládám, mluvil i pan ministr, je otázka, aby ta energie byla co nejlevnější.

Právo členských zemí vybrat si vlastní skladbu energetického mixu je zakotveno v Lisabonské smlouvě. Do jaké míry omezují evropské cíle, které mají být dosaženy v roce 2030, a často protichůdné, národní energetické politiky rozhodnutí členských států. Jsou národní energetické politiky schopny čelit otázkám energetické bezpečnosti, cenové dostupnosti a udržitelnosti, a to vše hospodářským způsobem?

To jsou všechno otázky, které teď v současné době vlastně hýbou celou Evropskou unií. Pokud by nedocházelo k migraci, tak otázka energetické unie by byla vlastně tím nejdůležitějším, čím se v současné době celá EU zabývá.

Dynamický vývoj obnovitelných zdrojů a provázanost evropských energetických trhů mohou vést ke snížení velkoobchodních cen elektřiny a následně k nízké výnosnosti investic v oblasti konvenčních zdrojů, tedy včetně plynu, uhlí a jádra.

Zároveň je třeba připomenout, že podmínky pro zavedení obnovitelných zdrojů se napříč členskými státy různí.

Jaká bude budoucnost konvenčních zdrojů v Evropě? Už nám to sdělil pan ministr. Samozřejmě, Česká republika, což všichni, jak tady sedíte, víme, se přiklonila většinově k tomu, že… Musím říct, že většinu energie by měla, nebo dejme tomu třetinu, vyrábět z jádra. A v podstatě v Evropě budeme možná jediní, kdo se k této energii přichýlil jako k nosné. Protože když jsme tady měli před 2 dny delegaci z Německa, já jsem to téma nahodil, už tady kýve předseda našeho výboru, pan Hampl, tak jsem jim vlastně nahrál na smeč, protože zbytek debaty už se jenom točil kolem jádra, protože ani německá strana samozřejmě není příliš nadšena tím, že chceme pokračovat ve výstavbě jaderných reaktorů, to už nemluvím samozřejmě o Rakousku. Ale to jenom jako na okraj.

Jaká je budoucnost konvenčních zdrojů energie v Evropě? Čeho může EU dosáhnout prostřednictvím investic do propojených energetických sítí členských zemí a lze nalézt společnou řeč, diskusi ohledně cen pro koncové odběratele ohledně bezpečnosti dodávek? Co je zapotřebí udělat, aby v souvislosti s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů na trhu posílily domácí elektrické sítě i vnitřní propojenost členských států? To jsou všechno otázky, na které bude potřeba v brzké době odpovědět. Nedávné zkušenosti ukázaly, že některé členské státy jsou z důvodu své vysoké závislosti na dovozu energie náchylnější k vnějším šokům. Toto zjištění bylo nedávno přece potvrzeno plynovými zátěžemi, nebo zátěžovými testy, když to klidně tak řeknu, protože si vzpomínáte, co se začalo dít na Ukrajině. A samozřejmě, že my na to nemůžeme hledět, aniž bychom nebyli připraveni, co by se dělo, pokud by přestal téci plyn z Ruska. Musíme být zásobeni a nehledě na to hledat alternativní zdroje. A to samé může se stát i s dodávkami elektrické energie.

Dá se proto říci, že energetická unie musí být připravena zmírnit jakékoli bezpečnostní hrozby, kterým čelí evropský energetický trh. Energetická unie však může mít různé formy. Jaká jsou očekávání České republiky, Německa, Polska či Evropské komise ohledně energetické unie, a do jaké míry jsou tato očekávání kompatibilní s probíhajícím tržním vývojem? Jak ovlivní klimatické energetické cíle Evropské unie, které mají být dosaženy do roku 2030? Je to energeticky bezpečné? Do jaké míry můžeme zůstat závislými na jednom dominantním zdroji, jmenovitě na ruském plynu? Jak by mohla energetická unie přispět k posílení energetické bezpečnosti EU v tomto kontextu?

Tím vším se zabývala v současné době Rada, Komise, různé kulaté stoly atd. Byla vyslovena řada různých hypotéz.

Já doufám, že forma energetické unie, kterou momentálně v EU členské státy připravují, bez ohledu na to, že bude rozdílná skladba energetického mixu a budou i rozdílné pohledy energetické i zeměpisné na energetickou výbavu, tak že nedojde k tomu, že by se v Evropě stal nějaký kolaps, nějaký black out. Já si přeji, aby opravdu k tomu nedošlo. A aby k tomu nedošlo, proto dalším cílem je právě tisk 11/10. To je dosažení cíle propojení elektrických sítí, těch 10 %. Zajištění vhodnost evropské elektro-rozvodné sítě pro rok 2020. A k tomu bych akorát řekl něco maličko, protože to už celé pan ministr vysvětlil, protože samozřejmě to kritérium je velmi důležité.

Je to paušalizující kritérium, které nerespektuje reálné postavení země s ohledem na její sousedy. Dalším úskalím je to, že každý propojený systém může v případě jakékoli poruchy či narušení předávat tyto negativní vzruchy dalším partnerům a destabilizovat tak podstatně část větší propojené soustavy. Na co narážím? To je třeba to, co jsem řekl, když jsme my měli tam tu německou stranu, že… Vy to taky znáte určitě všichni… Že v Německu je ústup od jaderné energie, že z větší části sever Německa vyrábí dnes elektrickou energii ve větrných elektrárnách. Jih, jako je Bavorsko, je opatřen soláry a bioplynovými stanicemi. A pokud začnou od Severního moře vát větry, a ty tam vanou skoro 30 dní do měsíce, tak se německou energetickou sítí řítí obrovské množství elektrické energie, které nejsme schopni naší přenosovou sítí zachytit, protože nemáme v pořádku transformátory, a dochází k značným přetokům, které mohou vyvrcholit klidně i tím zmiňovaným black outem. To když jsem tam se zmínil, samozřejmě to vyvolalo velmi bouřlivou reakci. Ale nicméně, vlády se snaží tento problém už odstranit, jak německá, tak česká.

Ale to je jenom jeden malý příklad. Takových příkladů je samozřejmě celá řada.

Proto nic jiného než to, že opravdu vítáme iniciativu Evropské unie ohledně propojení veškerých evropských energetických sítí, ale tady se nejedná, když o tom budu mluvit, jenom o elektrické energii, ale jedná se i o propojení sítí plynových a ropných. O tom se musím aspoň částečně zmínit, protože jsem byl i na jednom kulatém stolu, kde se probíralo i propojení jižní, kdy Česká republika v podstatě je připravena na to, kdyby došlo k nějakému kolapsu, že bychom mohli třeba odebírat plyn z této větve, ale má to momentálně jeden háček, že nemáme dokončeno propojení s Rakouskem.

A já to klidně tady řekl, já jsem oslovil Maroše Šefčoviče, když jsem se ho ptal, jaký má názor na to, jestli náhodou, pokud by k tomu, já předpokládám, že dojde, došlo, aby rakouská strana nám tzv. nedělala potíže v souvislosti s jádrem, jestli mi rozumíte, co jsem teď tím chtěl říct. Tam nám chybí nějakých pár desítek kilometrů potrubí. Pokud se to podaří postavit, tak budeme plně propojeni i s tou jižní větví. Pro zajištění bezpečnosti dodávek to samozřejmě pro Českou republiku znamená hodně. Ale to jsem chtěl jenom jako oživení pozornosti.

Já bych tímto ukončil. A teď bych se jenom věnoval svému usnesení, které jsme přijali na našem výboru.

Je to usnesení K 010/10/02 a K 011/10/02 o materiálech, já to nebudu číst, to už jsme říkali. Přijímáme ke sdělení Evropského parlamentu, jmenovaných bodů… A doporučujeme Senátu s řadou doporučení, já bych vám jenom vypíchl zase 3 nejdůležitější z toho usnesení. Kdy Senát PČR se domnívá, že základem energetického mixu každého státu Evropské unie by měly být především stabilně fungující zdroje, přičemž jejich složení musí být předmětem svobodného rozhodnutí každého členského státu. Dále Senát PČR konstatuje, že s ohledem na vysokou závislost členských států na dovozech energie z třetích zemí a na jednom dominantním dodavateli ropy a plynu je zcela zásadní posílit energetickou bezpečnost EU, a tak v této souvislosti vyzdvihnout nutnost další diverzifikace dodávek energie. Ať už zdrojů, dodavatelů a přepravních tras. A dále podporuje vyšší propojení elektro-rozvodných sítí v EU a tento proces považuje za nezbytnou podmínku dokončení jednotného vnitřního energetického trhu EU, přičemž však zdůrazňuje, že členské státy musí mít možnost přijímat opatření, umožňující efektivní ochranu své rozvodné sítě před neplánovanými přetoky elektrické energie ze zahraničí.

Tolik z našeho usnesení, které jsme přijali ve výboru VEU. Chtěl bych podotknout akorát, že naším materiálem, to, že to spolu souvisí, se zaobíraly už dříve zmíněné výbory VUZP a ten další výbor s jeho podvýborem pro energetiku. Pokud tedy budou chtít, mohu se samozřejmě tady ještě vyjádřit k tomu, co jsem řekl, ale já jsem s těmi, kteří se tím zaobírali, hovořil, kdy řekli: Ano, my podporujeme všechno, co jste ve vašem výboru přijali.

Takže tolik ode mě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Dále tyto materiály projednal VHZD. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Petr Bratský? Kývá, že ano. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji, dobrý den. Pan zpravodaj hovořil poměrně dlouho. Jeho zpravodajská zpráva byla taková i populárně naučná. Já jsem od výboru dostal stanovisko, že mám přečíst stanovisko podvýboru pro energetiku, který si výbor osvojil. Tak já vám v rychlosti přečtu, protože bohužel ho nedostáváte jako materiál na stůl, to stanovisko podvýboru, alespoň myslím, že se nemýlím. Tak já rychle ty body přečtu.

Podvýbor pro dopravu a energetiku podporuje vytvoření takové energetické unie, která by zajistila bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii spotřebitelům v EU a v obecné rovině souhlasí s 5 základními pilíři, na kterých by energetická unie dle návrhu Komise měla stát.

Za dále se domnívá, že základem energetického mixu každého státu EU by měly být především stabilně fungující zdroje, přičemž jejich složení musí být předmětem svobodného rozhodnutí každého členského státu.

Konstatuje, že s ohledem na vysokou závislost členských států na dovozech energie ze třetích zemí a na jednom dominantním postaveném dodavateli ropy a plynu, nejmenujeme, je zcela zásadní posílit energetickou bezpečnost EU. V této souvislosti vyzdvihnu nutnost další diverzifikace dodávek energie, zdrojů, dodavatelů a přepravních tras.

Dále zastáváme názor, že snižování závislosti na dovozech energetických surovin, např. prostřednictvím energetické účinnosti či využívání domácích energetických zdrojů, včetně využití obnovitelných zdrojů by mělo probíhat nákladově, efektivně tak, aby nebyla ohrožena konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Za páté - podporuje vyšší propojení elektrorozvodných sítí v EU a tento proces považuje za nezbytnou podmínku dokončení jednotného vnitřního energetické trhu EU, přičemž zdůrazňuje, že členské státy musí mít možnost přijímat opatření umožňující efektivní ochranu své rozvodné sítě před neplánovanými přetoky elektrické energie ze zahraničí. Opět nejmenujeme zemi, která nás takto ohrožuje.

Za šesté - podtrhuje zcela zásadní význam podpory výzkumných a inovačních programů v oblasti energetiky, neboť nové technologie, jako např. ukládání energie, čistá fosilní paliva, nová generace obnovitelných zdrojů a další výzkum v oblasti jaderné energetiky, inteligentních sítí nebo energetické účinnosti mohou v budoucnosti zásadně přispět k energetické bezpečnosti.

Podvýbor je přesvědčen, ve shodě s pozicí vlády ČR, že přechod k nízkouhlíkové ekonomice musí probíhat na základě opatřeních, založených na tržních mechanismech, nákladové efektivitě a technologické neutralitě a dodává, že Senát ČR dlouhodobě podporuje jadernou energetiku, jako nízkoemisní zdroje energie významné pro naplnění evropských dekarbonizačních závazků.

Podvýbor doporučuje postoupit dokumenty k projednání plénu Senátu ČR. Tolik za podvýbor energetiky, s kterým se ztotožnil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Projekt energetické unie je velmi ambiciózní plán, který si zaslouží naši podporu. O tom není diskuse. Zároveň tu bylo řečeno plno věcí, s kterými nelze nic souhlasit. Já jsem si vzal slovo, protože bych chtěl polemizovat s jedinou věcí, a to je role jaderné energetiky v celém plánu a postoji Česka.

Bylo tu řečeno, panem ministrem, že jaderná energie je významná součást našeho plánu. V usnesení, které jsme tu slyšeli je zopakovaná dlouhodobá podpora Senátu jaderné energii. Já bych v tom neviděl až tak jednoznačně – a dovolte mi říct pár faktorů, pár argumentů, které tak jednoznačně vyjádřené podpoře nenahrávají.

Řada států EU se z důvodů ryze politických, rozhodla od jaderné energie ustupovat. Reaguje tím prostě na odezvu svých občanů, vyhodnotila svoji situaci a je to rozhodnutí ryze politické. Na nás dopadá v tom smyslu, že si musíme položit otázku, jestli ČR při své síle, jak ekonomické, tak energetické, si může vůbec dovolit odlišnou strategii, než zaujímá zbytek Evropy a než zaujímá její největší soused.

Důvod k zpochybnění jaderné energie je i ekonomický. Ona je to energie, která je velmi, velmi drahá. Řada nezrealizovaných, nedostavěných, předražených projektů ukazuje, že je to ekonomicky náročný způsob a drahý způsob získávání energie. V poslední době lze připomenout třeba projekt ve Francii, ve Flamanville, který je značně opožděný, značně zdražený a je to jeden z faktorů, proč i Francie, coby lídr a jaderné energie plánuje v nejbližších deseti letech snížit podíl jaderné energie na své výrobě ze 75 na 50 %. Byť se tu bavíme v kontextu Evropy, tak mi dovolte také připomenout jedno velké riziko v kontextu světovém, a to je riziko bezpečnostní. Kde, když se podíváte na mapu zemí, které zvažují nebo plánují výstavbu jaderných reaktorů, tak jsou to země, kde bychom si prostě jadernou energii příliš nepřáli. Jsou to země, jejichž bezpečnostní situace je velmi na vážkách, velmi riskantní. Byť je to od nás daleko, tak výstavba jaderné energie a rozvoj jaderné energie právě v těchto zemích může být ve finále rizikem i pro nás, pro celý svět.

Naopak, co je argument, který je České republice blízký, je těžba uranu a zejména úložiště jaderného odpadu, které bude velmi rezonovat mezi obyvateli ČR a to ať z pohledu dlouhodobých úložišť, tak vlastně z pohledu definitivního řešení úložiště jaderného odpadu, které pokud se nepletu, tak odpověď na to, jak zcela definitivně a na věky řešit úložiště jaderného odpadu, vyřešená není. Odpověď na tuto otázku není dána, proto je pro mne na zváženou, zda vidět budoucnost v něčem, kde neumíme odpovědět na všechny řešení, na všechny otázky, které jsou s tím spojené.

Všechny tyto faktory pravděpodobně způsobují to, že jaderná energie jako taková je celosvětově na ústupu. V současné době tuším na nějakých 11 %. Vrátíme se ještě zpátky do prostředí ČR, tak samozřejmě nelze nepředjímat argument, že energetický trh v ČR byl významně deformován nezvládnutou podporu obnovitelných zdrojů. To je pravda, to nelze nijak zpochybňovat, s tím se musíme nějak poprat.

Na druhou stranu už nezaznívá argument, že jaderná energie je daleko větším příjemcem dotací než všechny obnovitelné zdroje dohromady. Pokud můžu zacitovat nějaká čísla; a není to jenom prostřednictvím ČR, ale prostřednictvím EU jako takové, tak ze zprávy Evropské komise z roku 2011 vyplývá, že všech 27 států EU dotovalo obnovitelné zdroje 30 miliardami, jaderné 35 miliardami a fosilní 26 miliardami. Takže neopomínejme ani argument, že jaderná energie opravdu stojí hodně a stát bude. A zatímco současné vědecké poznání napovídá tomu, že v blízké době obnovitelné zdroje se zcela obejdou bez dotací, tak jaderná energie nikoli. Ta prostě dotace bude potřebovat i do budoucna.

Já se nepovažuji za nějakého dogmatika nebo fanatika v této oblasti. Já nevolám po tom, abychom hned uzavřeli Temelín. Já si dokážu dokonce představit, že bude potřeba proto, aby se česká přenosová soustava připravila na moderní zdroje a na obnovitelné zdroje, takže třeba bude potřeba prodloužit i životnost Dukovan. To prostě musíme uvažovat pragmaticky. Ale za mě je jaderná energie určité přechodné řešení. Něco, co musíme akceptovat, ale rozhodně bych v jaderné energii neviděl naši budoucnost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych jenom chtěl reagovat nebo navázat na to, co tady říkal pan kolega senátor Láska. S většinou, toho, co říkal, souhlasím hodně a se zbytkem souhlasím aspoň trochu. Ale přesto bych se chtěl navrženého usnesení trochu zastat. Já jsem pro něj v evropském výboru hlasoval a jde skutečně o to, že evropský výbor, potažmo Senát, přikloní-li se k této formulaci, tak prostě poukazuje na svoje dosavadní stanovisko. V tom smyslu, že jaderná energie je jeden ze zdrojů, který může pomoci s dekarbonizačními závazky. Tam, prosím pěkně, poukazuji na konkrétní formulaci, která tam je. Jinak to, že v této věci je poměrně razantní vývoj, že si myslím, že Německo, pokud se mu ten velmi odvážný, ambiciozní experiment, do kterého vlastně teď vstupuje, teď někdy v těchto dnech se má uzavírat jedna z těch prvních velkých jaderných elektráren. Pokud se mu povede, tak to bude neuvěřitelný tahoun energetického sektoru vůbec, v Evropě určitě, nejspíš ve světě. Takže se určitě něco stane.

Ale prosté konstatování, že tento Senát po řadu let vidí jadernou energetiku jako tu, která by s dekarbonizačními cíli mohla pomoci, to si myslím, že je prostý fakt. Také bych si dovolil přece jen mírně poukázat na to, že my trochu máme sklon a já mu rozumím, dívat se na obnovitelné zdroje energie jako na něco, co je ve svých počátcích a čekáme od jeho vývoje velké pokroky. Myslím, že zcela právem. Tam se stanou velké věci. Ale v principu se to samé může stát s jadernou energetikou. My bychom se na ni neměli úplně dívat jenom tím prizmatem 50. let.

Snaha o nějakou termojadernou fúzi běží hodně dlouho, zatím se to nějak ne a ne přiblížit. Ale samozřejmě, kdyby se to přiblížilo, tak je potom jaderná energetika zcela úplně o něčem jiném.

Takže to jenom na jisté vysvětlení formulace a myslím si, že přiklonění se k té formulaci, tak jak je navržena, rozhodně neznamená nebo já to tak nevnímám, jako nějaký bianco šek na budování dalších bloků Temelína nebo Dukovan.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jenom krátká reakce na pana kolegu Lásku. Ta situace ohledně energetické bezpečnosti ČR je komplikovaná nejen z hlediska, řekněme, nějaké bezpečnosti ohledně možného dovozu či vývozu, ale obecně i z hlediska dostatečnosti množství této energie. A co se týká jaderné elektrárny Dukovany, která dneska vlastně dodává zhruba nějakých necelých 20 % naší potřeby, tak ta její životnost v podstatě skončila a už dochází k jejímu prodlužování životnosti do roku 2025, případně do roku 2035. To znamená, není to tak, že bychom v nějaké té budoucnosti desítek let, byli energeticky zabezpečeni, a to přesto, že dneska jsme poměrně významným vývozcem elektrické energie.

Ohledně předpokladů toho, jak technologický pokrok v oblasti energetických zdrojů, zejména z obnovitelných zdrojů energie, bude dál pokračovat, bych také si dovolil vyzvat určité obezřetnosti, protože zhruba v roce 1940, myslím to bylo osm (1948), se předpokládalo po té, co byla spuštěna první jaderná elektrárna, která fungovala na principu štěpení jádra těžkých prvků, že to nebude dlouho trvat a podaří se nám i připravit termonukleární fúzi, o které mluvil pan rektor Hampl.

Je rok 2015 a termonukleární fúze nikde, což je docela překvapující. Můžeme si říkat, čím to asi bude, možná proto, že stále jsou nějaké fosilní zdroje a intenzita výzkumu není taková, jaká by mohla být. Ale tak to zkrátka je a takoví lidé jsme. A tady jenom takovou malou odbočku mimochodem využívání sluníčka, to je využívání také jaderné energie, která vzniká termonukleární fúzí, ale na Slunci, kde nám výbuchy tím provázené nevadí. Takže v tomto směru je optimismus, který vychází z toho, že za chvilku budeme schopni svoji spotřebu pokrýt z obnovitelných zdrojů energie, bych velmi mírnil, nehledě na to, že ČR zrovna svojí polohou a řekněme i nějakým geografickým uspořádáním není optimálním územím pro využití, z hlediska, já nevím, energie Slunce. Trošku lepší je to v případě energie větru, tam ale paradoxně opět narážíme, řekněme na určité potom poškození té krajiny, z hlediska, řekněme nějakého krajinného rázu a dalších věcí. A je otázkou, zda některé průvodní jevy, které souvisí s fungováním větrných elektráren, se v nějaké době neukáží jako docela významně škodlivé.

A je to také, řekněme součást určitých studií. Potom existují různé výpočty, které ukazují, že instalací obrovského množství těchto větrných elektráren bychom nepokryli ani, řekněme ani 10 % naší celkové spotřeby. Z tohoto hlediska já musím říci, že se dívám na postup vlády jako na postup realistický, na postup, který v této době není ani nijak přehnaný, a řekl bych, že i z hlediska energetické bezpečnosti je uvážlivý, neboť to, co má jaderná energetika oproti jiné energetice, jako jednoznačnou výhodou je, že tady se zásoby toho paliva můžeme nahromadit na poměrně velkou dobu dopředu a tím myslím roky, možná i desítky let a tím pádem do určité míry si nezávislost zajistit. Nehledě na to, a to prosím vás, nijak nepřivolávám, to zdůrazňuji, že kdyby bylo nejhůř, tak my i zdroje pro palivo, pro jaderné elektrárny na svém území máme. Ale jako samozřejmě nikdo nechce dneska, aby byly jakkoliv těženy, protože je to věc, která by znamenala naprosto zásadní zásahy do území ČR. Proto říkám, že to říkám vyloženě jako věc, kdyby došlo k nějaké světové katastrofě, nebo něco takového.

Takže tak to dneska je, takhle bych byl rád, kdybychom se na to podívali, a v tomto si myslím, že přístup vlády je celkem uvážlivý a vyvážený.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, vážené dámy a pánové, kolegyně a kolegové. To, co zaznělo určitě bylo nesmírně důležité a zajímavé. Já mám jenom otázku a nějaké doplnění.

Tak pan předseda výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj, životní prostředí, hovořil o roli jaderné energetiky. Myslím, že poměrně realisticky. Nicméně, on hovoří o tom, že my máme na našem území zdroje, to znamená suroviny. Ano, zdroje máme, ale ty zdroje, které máme jsou na hranici rentability, a to vůbec nebyly hodnoceny externality, tzn. jaké jsou důsledky těžby a veškeré náklady s ní. Ale teď to podstatné.

To je všechno, co máme. My nemáme to, jak je přepracovat a my také nebudeme vyrábět žádná zařízení, která se týkají nových bloků jaderných elektráren. Tohle všechno, sice některé závody jsou na našem území, ale patří do ruských rukou. A to je potřeba říci naprosto jasně a naprosto zřetelně. Jádro dneska neznamená naši soběstačnost a bezpečnost. Myslím si, že to hodně lidí neví, protože jsem se setkala i v konzultaci se senátory a senátorkami s tím, že tuto informaci neměli k dispozici. Musím říci, že i představitelé Ministerstva průmyslu a obchodu ČR tuto informaci teď nedávno na veřejném slyšení, která se týkala limitu těžby hnědého uhlí, kde samozřejmě byla probíraná i otázka celkové energetické koncepce, tak tam tohle jednoznačně zaznělo.

Je potřeba si uvědomit, že možná jsme měli v minulosti jakousi hrdost, že jsme vyráběli velké turbíny, ale dneska nám to už nepatří. A je to v rukou ruského kapitálu, který nás takto může velmi silně ovlivnit. To je první doplnění jenom informace, která tu zazněla jenom z části.

Těžba, to otevírání těžby znamená obrovské externí náklady, ohrožení životního prostředí, a musím říci, že byla ukončena před několika desítkami let. Nebylo to náhodou a rozhodnutí bylo naprosto oprávněné. A byly tady i návrhy pana ministra, že by se u nás takový závod na přepracování jaderného paliva mohl objevit. To zaznělo, to je tak dva měsíce. Ale myslím si, že pan ministr po té, co dostal všechny informace, které měl dostat, nebo které potřeboval, od toho ustoupil, aspoň tak na veřejnosti informace zazněla. Takže je třeba vždycky zvažovat všechny souvislosti v kontextu.

A teď tedy mám otázku. A ta otázka se týká tzv. pentalateral fóra, které vzniklo v roce 2007, a které sdružuje země, jež mají snahu jít směrem k plné integraci trhu elektřiny a mají maximální zájem uplatnit obnovitelné zdroje, o kterých tady bylo již hovořeno a to rychleji, než je celkový postoj všech států EU.

Měla jsem možnost teď být na velkém semináři v Poslanecké sněmovně, který se týkal právě Pařížské úmluvy.

Nedávno – minulý týden tady byla velká konference, kterou pořádalo ministerstvo životního prostředí, a všude zaznívá to, co mě až překvapilo, že skutečně dochází k obrovskému posunu a změnám, protože je jednoznačně deklarováno: musíme mít bezuhlíkové technologie a na to budou koncentrovány všechny dotace a zaměří se všechny inovace. A já mám jenom trošku obavu, aby nám neujel ten vlak a abychom my nebudovali ty věci, které jsou jistě určitou jistotou, protože víme, ano, ono to kdysi fungovalo, ale celý zbytek Evropy šel zcela jiným směrem, a právě totiž inovací, které nám tolik chybějí a které mohou mít vysokou přidanou hodnotu, tak do těch my vlastně vůbec neinvestujeme nebo se na ně nesoustředíme.

Mám ještě tuto otázku. Ptám se, je tu sousední stát, a to je Spolková republika Německo. Tato Spolková republika Německo, jak už jsme slyšeli od mých předřečníků, jde úplně jiným směrem. A naše energetika s ní nebude kompatibilní, ona možná bude kompatibilní s V4. Je tedy otázka, jestli chceme zůstat v druhé řadě nebo chceme být mezi těmi premianty.

Já si skutečně tuto otázku kladu a nemám na ni odpověď, ale raději bych byla tam, kde se jde dopředu. Česká republika byla historicky tím lídrem. A ne, že pořád těžíme uhlí, to je ještě další otázka. My dneska podporujeme kotlíky. Kotlíky podporujeme na pevná paliva a víme, že právě bezuhlíkové technologie mohou být strašným problémem pro toho, kdo si dneska kupuje uhlí, protože ono se může výrazně zdražovat. Upozorňují na to všechny studie, které jsem teď měla možnost sledovat, studovat, seznámit se s nimi.

Mám tady otázku, jestli je Česká republika členem nebo se chce stát členem pentalaterárního fóra, jestli má o to zájem a do jaké míry se chce zajímat o strategii, která dneska v Evropě, já bych řekla, "zvoní".

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pan ministr by potřeboval být ve Sněmovně, ale musí reagovat na to, co tady bylo vystoupeno.

Především bych chtěl ocenit usnesení výboru i podvýboru, která jdou velmi podobným směrem, jako je pozice ministerstva průmyslu a obchodu a obecně vlády České republiky. Chtěl bych také zdůraznit to, co tady bylo diskutováno z hlediska energetické bezpečnosti. Česká republika i před vznikem energetické unie udělala hodně pro to, aby tato země byla z hlediska dodávek energií bezpečná. V 90. letech byl postaven alternativní ropovod do Ingolstadtu a my dneska jsme schopni veškerou ropu importovat z Ingolstadtu, fakticky pak z přístavu Terst, touto cestou dostáváme jednu třetinu surové ropy z Ázerbájdžánu a jsme touto cestou schopni dostat i ruskou ropu, která by se musela vozit v tom případě loděmi, kdyby došlo k úplnému uzavření ropovodu Družba přes Ukrajinu.

Z hlediska plynu je situace také příznivá, protože vedle plynovodu skrze Ukrajinu máme napojení na tzv. Norstream, a následuje plynovod Opal a Gazela, kterými jsme schopni také dostat veškerou spotřebu, nemluvě o tom, že vedle diverzifikace cest máme i diverzifikaci zdrojů, třetina plynu je kontraktována v Norsku a v poslední době se stále více používají spotové trhy, protože to je ekonomicky výhodnější.

Ano, bavíme se o tom, že by se měl postavit plynovod Stork 2, zajistit tuto nezávislost ještě více, tj. propojení na terminál zkapalněného plynu, který se dokončuje v polském Swinoujscie. Podotýkám, že tady ovšem vzniká jeden problém. Pokud má země jenom jeden plynovod, tak je zcela logické postavit druhý, aby nebyla závislá na jedné trase. Pokud má ovšem dva, tak začíná být otázkou, jestli náhodou to není příliš drahé, protože ten, kdo to zaplatí, tam jsou jenom tři kandidáti. Buď dá něco Evropská unie, my chceme, aby něco dala ve výši 10 %, 15 %. A o zbytek se musí podělit tranzit a spotřebitelé. Čili ona ta bezpečnost také není zadarmo.

A ještě více to eskaluje v případě plynovodu; jeden z projektů 50 km plynovodu z Moravy do Rakouska, což vypadá jako dobrý nápad propojit se na Baumgarten, do té doby, než zjistíte, že alternativou je, že uděláme dohodu se Slováky, protože tam tato propojení existují a je to jenom o tom dostat přístup do sítě v případě nějaké krizové situace, protože tam už propojení existuje.

Obecně si myslím, že to druhé je lepší nápad.

V případě elektřiny, elektrických sítí. Chtěl bych říci, že ano, budují se transformátory, protože pro nás pro Českou republiku energii vedeme, jak už tady také bylo řečeno. Produkce obnovitelných zdrojů je především na Baltském moři, Severním moři, spotřeba je v Bavorsku, a zafouká vítr na severu a pro Českou republiku to znamená riziko blackoutu, protože spotřeba je v Bavorsku, nekontrolovaně to teče přes Spolkovou republiku Německo. A ti samí, co chtějí zelené energie, tak už si nechtějí připustit, že je třeba také vybudovat vysokonapěťová spojení, která už v Německu mohla dávno stát, ale nestojí, protože zase naráží na odpor místních skupin, kterým se nelíbí, že budou mít blízko vysoké napětí. Chybí tam trochu pochopení, že nemůžeme mít úplně všechno najednou. Česká republika dostaví transformátory někdy během roku 2016 a tím budeme zbaveni největšího rizika.

Chtěl bych rovněž podpořit názor, který tady zazněl, že pokud postavíme jaderné elektrárny, tak je to nejbezpečnější zdroj, jaký máme, protože pokud má někdo jadernou elektrárnu a má jaderné inženýry, kteří jsou schopni je obsluhovat a má nějakou zásobu jaderného paliva, tak může být na dlouhá léta nezávislý na jakýchkoliv dovozech, protože imputy do jaderné elektrárny jsou objemově poměrně malé, a je jedno, kdo to vyrobil, je jedno, kdo dodal palivo, protože konec konců i v Temelíně se prokázalo, že Temelín může fungovat na palivo firmy Westinghouse, ale může fungovat také na palivo ruské firmy Tvel. Obojí už se stalo velmi prakticky.

Co se týče toho tady zmíněného, uchovat Dukovany. To znamená velmi jednoduchou věc. Když to dobře dopadne, bloky v Dukovanech budou každý fungovat 50 let. To znamená, že bloky v Dukovanech v lepším případě budou odstavovány mezi lety 2035 až 2037, 50 let poté, co byly spuštěny. To, co bychom potřebovali, to, co je nyní prioritou Státní jaderné koncepce, je postavit minimálně jeden větší blok v Dukovanech, tak aby po roce 2037 Dukovany nepřestaly být jadernou elektrárnou, už jenom proto, že tam mají vybudovanou infrastrukturu, sítě vysokého napětí, přečerpávací elektrárnu a zejména pak občané v okolí jsou zvyklí na činnost jaderné elektrárny.

Co se týče těžby uranu. Těžba uranu v České republice nebyla zastavena, v ČR dosud pokračuje těžba uranu hornickým způsobem, ale skončí v roce 2017 Dolní Rožince jako poslední důl a 800 horníků bude propuštěno. Těžba uranu chemickým způsobem již skončila někdy v roce 1992, odstraňování následků bude pokračovat ještě do roku 2040. Skutečně to, že těžíme uran, je hodně irelevantní z hlediska bezpečnosti, protože my sice můžeme vyrobit ten slavný žlutý koláč, ale je pouze několik zemí světa, které jsou schopny provádět obohacování, to my nejsme schopni dělat, nebudeme schopni dělat, a my musíme potom na základě mezinárodních dohod dostat obohacený uran.

Byla tady myšlenka stavby fabriky na kompletaci, tj. na konečnou fázi, což je v podstatě sofistikovaná strojírenská výroba. Musím ovšem přiznat, že není pro to politická vůle. Proto i studie, zabývající se touto otázkou, byly zastaveny.

Osobně si myslím, že toto je škoda, ale respektuji většinovou politickou vůli.

Kromě nějakých bezpečnostních obav musím říci, že tam je ještě jedna velmi praktická námitka – aby to mohlo efektivně fungovat, museli bychom získat spolupráci dalších zemí, které provozují jaderné elektrárny podobného typu, tj. Slovenska, Maďarska a Finska, a je docela velmi obtížné dosáhnout tohoto sjednocení, aby všichni odebírali palivo závodu v České republice.

Bylo tady také zmíněno, že jsme tady sami vůči velkému sousedovi, který se rozhodl, že půjde nějakou jinou cestou, že všechno má být obnovitelné zdroje a ještě zavře všechny jaderné elektrárny do roku 2022. Nedávno se mi bavorská ministryně chlubila, že přeplňují své cíle, že měli závazek zavřít jadernou elektrárnu v Bavorsku do konce tohoto roku a že už ji zavřou do konce školního roku.

Otázkou je, k čemu to všechno povede, protože v tuto chvíli oni dosahují to, že v Německu je elektřina tím, že velké firmy nemohou samy od sebe vypnout zdroje např. paroplynovou elektrárnu, oni si musí napsat supliku na úřad, když jim úřad povolí, tak ji vypnou. Výsledkem toho je, že tyto firmy přestávají být konkurenceschopné. Firma E.ON reaguje rozdělením na dvě části. Jedna, kde jsou ty staré nepopulární ošklivé zdroje, a druhá, kde jsou všechny ty moderní obnovitelné sítě, to, co musí fungovat. Proč to dělají? Protože jsou si vědomy toho, že nechtějí úplně zničit hodnotu akcií, takže pokud dojde na nejhorší, zbankrotuje ta část, kde jsou ošklivé klasické zdroje a ta druhá část bude fungovat nadále.

Je rovněž pravda, že se často argumentuje tím, že jaderná energetika má mít uzavřený cyklus, máme mít vyřešeno úložiště jaderného odpadu. A s tím se dá než souhlasit.

Zároveň musím říci, že různí aktivisté s námi hrají hru na Hlava XXII se to jmenuje. Ano, je třeba mít úložiště, ale jakmile je pokus jakékoliv úložiště postavit, tak se objeví spousta námitek, jak je to nebezpečné.

Osobně si myslím, že je to nezodpovědné, protože co je alternativou, že se nepostaví úložiště, jako to reálně hrozí v Německu, že na sedmnácti přechodných úložištích vedle jaderných elektráren bude palivo skladováno s daleko menší ochranou, ať už před havárií letadla, teroristickým útokem, než by to bylo v definitivním hlubinném úložišti. To bude čistý výsledek, pokud uspějeme. Já pevně doufám, že se zdá, že v ČR je několik lokalit, která jsou připravena uvažovat o geologickém průzkumu, který je předpokladem pro to, abychom se dopracovali, že někdy v roce 2045 se to začne stavět a v roce 2055 se to postaví a pak budeme mít uzavřený cyklus.

Ano, Německo nechce provozovat jaderné elektrárny, chce mít všechno na obnovitelných zdrojích. Ale je stále velké množství zemí, které chtějí provozovat jadernou energetiku. V Evropské unii je to především Spojené království, které má nový projekt jaderné elektrárny Hinkley Point. Je to Francie, která pouze snižuje svůj podíl jaderné energetiky na energetickém mixu. Je to samozřejmě Slovensko, je to Maďarsko, které chce stavět novou jadernou elektrárnu. Ale jadernou elektrárnu chce stavět i Polsko, protože Polsko neví, kam se vrtnout v energetice, protože je stále velmi závislé na těžbě černého uhlí.

Chtěl bych podotknout, že v Německu samotném výsledkem této politiky EnergieWende a zavírání jaderných elektráren je nárůst spotřeby černého uhlí, hnědého uhlí, výroby v klasických elektrárnách a dokonce i emisí C02. Je nám ovšem sdělováno, že to je pouze dočasný vývoj a v budoucnu to všechno bude pěkné. Možná, že se to podaří vyřešit, jistotu nemáme, ale nemáme ani jistotu, jestli budou ochotni kývnout na některé megaprojekty. V Bavorsku jsem se na to ptal, protože jeden z projektů, který je báječný, který by to pomohl řešit – máme jednu přehradu na Dunaji a máme Lipno. Kdyby se to propojilo, vznikne z toho výborný systém, přečerpávací elektrárna, asi 50 km nějakých rour, 1 000 MW. Ale chceme dostat saunu a floru z povodí Dunaje do Vltavy? Já nevím, odpověď jsem nedostal. Nějaká alternativní řešení sice existují, ale není úplně zřejmé, zdali budou úspěšně realizována.

Co se týče oné pentolaterární skupiny, pokud vím, Česká republika nemá ambici se připojit k tomuto uskupení.

Doufám, že jsem reagoval na všechno důležité. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje Petra Bratského, jestli si přeje vystoupit. Nepřeje, děkuji. Nyní bych požádal pana zpravodaje.

Senátor Antonín Maštalíř:  Pane místopředsedo, já jsem samozřejmě pozorně poslouchal pana ministra, díval jsem se na paní senátorku Seitlovou i na pana senátora Lásku, kteří, jak to tak cítím, jsou proti jaderné energii. Ale myslím si, že jak to tady zaznělo, je to svobodná volba energetického mixu a nám v současné době ne, že nezbývá něco, ale vy jste chtěla vědět, že jsme důkladně neřekli podíly této energie. Víme, že zhruba jedna třetina je z jádra, jedna třetina je z tepelných elektráren, a zatím ani jeden druh energií v naší republice není nahraditelný, na rozdíl třeba od Německa, kde opravdu větrná energie dneska umí vyrobit. Já jsem to tak cítil, možná jste to tak neříkala, ale to je jedno.

Myslím si, že pan ministr, v podstatě na všechny dotazy, které zde zazněly, odpověděl. A chtěl bych jenom konstatovat, že v diskusi vystoupili čtyři senátorky a senátoři, z čehož děkuji tady panu senátorovi Vystrčilovi za to, jak vystoupil, protože vlastně podpořil to, co jsem já řekl a co řekl následně i pan ministr, jakým směrem se bude ubírat politika energetického mixu v naší republice na určitou dobu let, a ona potom se samozřejmě bude měnit, tak jak to tady z vašich zpráv zaznělo. Třeba nebude uran, třeba nebude to nebo ono, my nevíme, z čeho se energie může vyrábět třeba v roce 2050, 2060, 2070. Ale je nějaká koncepce, ke které se Česká republika přihlásila. A já jsem tam řekl, pokud jste mě poslouchali, že na jednom z kulatých stolů zaznělo, že vláda možná měla více dbát na stanoviska odborníků, ale i laické veřejnosti. Myslím si, že debat a diskusí k této problematice bylo hodně. Sám jsem se zúčastnil hodně kulatých stolů. A takové připomínky, jako vy jste tady měli, tam samozřejmě zaznívaly, a na ty pak patřičně odpovídali jednotliví odborníci, kteří byli buď z uhelné oblasti nebo z jaderné nebo větrné apod., a každý samozřejmě hájil svoje.

Ale chtěl bych to ukončit s tím, že v našem výboru jsme přijali usnesení, s jehož hlavními body jsem vás seznámil. A závěrem tohoto usnesení je, že bychom chtěli, abychom ho dneska přijali a schválili, aby ho posléze předseda Senátu postoupil dále, abychom ho mohli poslat i Evropské komisi.

Tolik ode mne, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Antonín Maštalíř.

V sále je v tuto chvíli přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 21 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům. A nyní přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 25. - 26. června 2015

Tisk č. 83

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk číslo 83. S jeho obsahem nás seznámí pan ministr Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi stručně shrnout agendu Evropské rady, která proběhne 25. a 26. června. A nastínit pozici, již bude Česká republika zastávat.

Evropská rada se bude zabývat poměrně širokým spektrem témat, problematikou migrace, bezpečnostními otázkami, hospodářskými otázkami a také vztahem Spojeného království a Evropské unie.

Nejprve k migraci. Evropská rada se k tématu vrátí a zhodnotí, jak jsou implementována opatření, která přijala na svém mimořádném zasedání v dubnu. Diskutovat se bude především o opatřeních podporujících solidaritu mezi členskými státi, o návratové politice a o spolupráci se třetími zeměmi.

Krom závěrů Evropské rady z dubna bude podkladem pro diskusi také evropský program pro migraci předložený v květnu Evropskou komisí. V diskusi se Evropská rada nepochybně dotkne také konkrétních na evropský program pro migraci navazujících návrhů Komise, zejména návrhů na spuštění nouzového relokačního systému a doporučení k přesídlovacímu mechanismu.

Vláda v souvislosti s migrační krizí ve Středomoří zdůrazňuje především nutnost přijmout systémová opatření, která důsledně zasáhnou proti organizátorům nelegální migrace, především proti převaděčům a obchodníkům s lidmi, která budou dlouhodobě napomáhat stabilizaci situace ve zdrojových a tranzitních zemích migrace.

Vláda podporuje efektivnější návratovou politiku i realizací s ní souvisejících praktických programů pro osoby, které se v Evropské unii nekvalifikují pro mezinárodní ochranu. To zahrnuje také silnější roli agentury Frontex v této oblasti.

Vláda je i nadále přesvědčena, že společný migrační a azylový systém může fungovat pouze v případě, že bude založen na vyvážení principů solidarity a odpovědnosti. Tento přístup znamená, že se všechny členské státy adekvátně zapojí do sdílení břemene a současně budou všechny státy dodržovat pravidla, na nichž systém stojí.

Dlouhodobě se vláda vymezuje proti zavedení povinného mechanismu přerozdělování migrantů, tzv. kvót, přesídlovací či relokační mechanismy by měly zůstat na dobrovolné bázi, neboť představují pouze sekundární nástroj, který koncepčně neřeší příčiny a kořeny migračních tlaků.

Vláda si je současně vědoma své spoluodpovědnosti, a je proto připravena se i nadále zapojovat na dobrovolné bázi do realizace solidárních opatření na evropské úrovni. Bude také pokračovat v provádění svých vlastních projektů, které napomáhají řešení aktuální migrační situace. Tato situace se každým dnem dynamicky vyvíjí, to platí o vývoji pozic členských států. Zatím tak není zcela jasné, jaký výsledek Evropská rada v této oblasti přinese.

Vláda svou pozici srozumitelně a konzistentně prosazuje, současně ji intenzivně koordinuje se státy Visegrádské čtyřky. O společné pozici V4 k migraci bude pan předseda vlády opětovně jednat na pátečním summitu lídrů V4 v Bratislavě.

Evropská rada se bude dále zabývat tématem společné bezpečnostní a obranné politiky. Diskutovat bude především o přípravě revize evropské bezpečnostní strategie. Nová strategie by měla reagovat na změny v bezpečnostním prostředí v posledních letech. Strategie musí být komplexní a při zachování geografické vyváženosti reflektovat aktuální bezpečnostní hrozby tak, aby na ně Evropská unie byla schopna včas a účinně reagovat.

Vláda dále prosazuje, aby se Evropská rada zabývala schopnostmi Evropské unie na poli bezpečnosti, především komplexním přístupem k řešení krizí, nasaditelností EU Battlegroups, spoluprací EU a NATO a nastavením vhodného prostředí pro evropský obranný průmysl.

Evropská rada se bude zabývat také vnitřní bezpečností a zhodnotí opatření přijatá v tomto roce v rámci boje proti terorismu.

Dalším tématem na programu Evropské rady jsou hospodářské otázky. Evropská rada zhodnotí současný stav vyjednávání dohody o transatlantickém obchodním a investičním partnerství, pravděpodobně ve svých závěrech uvítá rychlé schválení nařízení o evropském fondu pro strategické investice a vyzve k zahájení jeho činnosti a schvalování prvních projektů.

Vláda České republiky jednání komplexní a ambiciózní dohody s USA podporuje a vítá rychlé uzavření jednání o evropském fondu pro strategické investice.

Evropská rada se vyjádří také k digitální agendě, ta je určena zejména strategií pro jednotný digitální trh v Evropě, kterou v květnu zveřejnila Komise. Vláda ambiciózní plány Komise vítá, podporuje opatření, která povedou ke zvýšení přeshraničního obchodování s digitálními výrobky a službami, důraz je třeba klást na srozumitelné a administrativně nenáročné právní prostředí, které podnikatelům umožní včas reagovat na rychlý digitální rozvoj.

Dále by se Evropská rada měla zabývat tématem prohlubování hospodářské a měnové unie. Základem pro diskusi by měla být tzv. zpráva 4 předsedů, tedy předsedů Komise, Euroskupiny, Evropské rady a prezidenta Evropské centrální banky.

Hlavní výzvou v této oblasti je zajistit, aby rámec hospodářské a měnové unie byl plně kompatibilní s požadavky na sdílení jednotné měny a zajišťoval odolnost proti budoucím šokům, které mohou ohrozit hospodářskou a politickou stabilitu Evropské unie.

Vláda podporuje zjednodušení a zefektivnění koordinace hospodářských, fiskálních a sociálních reforem v jednotlivých členských státech. Vytváření nových pravidel nepovažuje vláda za vhodné do té doby, dokud nejsou řádně odzkoušena a plně využívána ta stávající. Jakékoli budoucí úpravy by v každém případě měly zohlednit potenciální sociální dopady.

Posledním tématem nadcházející Evropské rady je tzv. Brexit, tedy vztah Spojeného království a Evropské unie a související britské návrhy na reformu Evropské unie. Cílem návrh, o jejichž obrysech zatím britská vláda vede neformální konzultace, by mělo být především zefektivnění a zjednodušení unijního legislativního prostředí, navrácení některých pravomocí zpět na národní úroveň a zároveň prohloubení spolupráce v oblasti vnitřního trhu.

Česká vláda je otevřena diskusi o konkrétních návrzích, jakmile budou zveřejněny. Zároveň se domnívá, že reforma prostřednictvím změny primárního práva by neměla být v krátkodobém horizontu prioritou.

Vláda má však pro jednání s britskou stranou jasné mantinely. Zejména nepřipustí, aby eventuální reformy jakkoli narušily volný pohyb osob, či evropský integrační projekt jako celek.

Naopak se vláda nebrání konstruktivní diskusi o takových tématech, jakými jsou zajištění lepší účinnosti současného právního rámce v oblasti volného pohybu, či budování funkčního vnitřního trhu Evropské unie.

Vláda očekává, že na červnové Evropské radě se bude jednat především o procedurálních aspektech dalšího postupu. Věcné otázky by měly být řešeny později. Vyváženou dohodu o jasném harmonogramu dalšího projednání Brexitu vláda podpoří. V substanci předpokládáme diskusi až směrem k prosincové Evropské radě na základě konkrétních britských návrhů.

Toť vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 83/1. Zpravodajem tohoto výboru je určen pan senátor Václav Hampl, který má nyní slovo. Prosím.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane vicepremiére, milé kolegyně, milí kolegové. Ano, evropský výbor byl na svém včerejším zasedání podrobně informován v zásadě ve stejných konturách, jako jsme vyslechli nyní. Neměl s tímto úmyslem postupu vlády na Evropské radě žádný problém, přesto navrhuje, tak, jak jsme možná v poslední době občas navrhovali, trochu širší usnesení než pouhé vzetí na vědomí, a to sice v zájmu podpory některých aspektů, které považujeme za důležité.

Konkrétně pochopitelně záležitosti, které se týkají té migrační, imigrační krize, navrhujeme vám, pokud budete souhlasit, abyste společně s námi zopakovali nesouhlas s povinnými kvótami, včetně toho, co bylo obsahem usnesení minulého našeho zasedání, totiž té ochoty, dobrovolné pomoci, toho vyjádření solidarity v dobrovolném režimu. Zdůraznění toho, že klíčové pro nějaké smysluplné trvalejší řešení je především přímá podpory stabilizace v zemích původu migrantů a v tranzitních zemích, a zejména boj s organizovaným zločinem s převaděčstvím. Stejně tak samozřejmě akutní záchrana životů na moři.

Pokud jde o tu přípravu aktualizace bezpečnostní strategie Evropské unie, tam se nám dostalo informace, že se očekává opět spíš procedurální debata, nebo ne příliš hluboká věcná debata, ale to bude úkol spíš pro paní předsedkyni Mogherini zhruba do roka vypracovat materiál, který nemusí být příliš obsáhlý, ale měl by být dostatečně flexibilní, aby uměl reagovat na výzvy tak, jak přicházejí. K TTIP už jsme se společně vyjádřili a dále to monitorujeme. Myslím, že mandát vlády je v tomto v pořádku pro Evropskou radu. Stejně tak Junckerův balíček. Tady bych chtěl zdůraznit to, že mezitím došlo k poměrně značnému posunu ve vyjednávání mezi Komisí na jedné straně a Evropským parlamentem na druhé straně. Zejména pokud jde o téma, které jsme tady také probírali a také jsme se k němu vyjádřili, totiž takříkajíc – odkud na to vzít peníze, potažmo ten původní plán Komise vzít na to peníze dominantně z prostředků na vědu, nebo z Horizontu 2020.

To i na základě našeho podnětu skupina europoslanců rozporovala. Po těch jednáních si myslím, že ten kompromisní návrh, který je v tuto chvíli na stole, je rozumně přijatelný. Na všechny strany. Vláda ho také podporuje. Já myslím, že my také implicitním souhlasem na to můžeme kývnout.

Stejně tak pokud jde o tu oblast digitální agendy, tady si myslím, že zase existuje jakási obecná podpora rozvoje této programové priority.

Pokud jde o Brexit, k tomu jsme nepovažovali za potřebné v tuto chvíli se v usnesení vyjadřovat proto, že jak řekl pan vicepremiér, je to v tuto chvíli spíš neformální kontura, s čím přesně Angličané doopravdy budou chtít a nebudou chtít přijít, není ještě úplně jasné. To je věc, kterou je nepochybně potřeba monitorovat, zblízka sledovat, i proto, že já osobně, a myslím, že i někteří další členové výboru minimálně také, ale není to součástí usnesení, jsem přesvědčen, že některé podněty, s kterými Británie přichází, rozhodně stojí za velmi důkladnou pozornost a mohou ve finále přinést zlepšení fungování Evropské unie.

Brexit, jakkoli nepochybně je hrozbou pro Evropskou unii, tak je také, jak u hrozeb bývá, myslím, příležitostí.

A poslední, nebo předposlední dva body toho našeho navrženého usnesení se týkají toho, že vlastně schvalujeme mandát vlády nad dokumenty, které nejsou vlastně k dispozici. To je zejména ta tzv. zpráva 4 předsedů, která se týká těch hospodářských věcí. Včera nebyla. Předpokládám, že dneska stále ještě není. Čili těžko se k tomu vyjadřovat. Navrhujeme tady poměrně, myslím, kulantní formulaci, že nepovažujeme za vhodné, aby Evropská rada přijímala politické závěry k dalšímu prohlubování hospodářské měnové unie, jestliže ten příslušný podkladový dokument nám zatím není k dispozici. A obdobně, pokud jde o ten bod 5 našeho navrženého usnesení, že přijímání zásadních politických závěrů vyžaduje důkladnou předchozí debatu na úrovni členských států. A když ty podkladové materiály nemáme, těžko to můžeme udělat.

Znovu opakuji, to se týká v tomto konkrétním případě této Rady, nebo tohoto zasedání Evropské rady, zejména těch hospodářských věcí. Pokud jde o Brexit, tak tam je to, řekněme, celkem pochopitelné, že v tuto chvíli je to jakási předběžná konzultace.

Tolik tedy komentář k tomu usnesení, které si dovoluji vám doporučit k přijetí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Já nyní otevírám rozpravu, do které se hlásí jako první pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám 3 dotazy na zástupce pana premiéra, s tím, že si neodpustím vás informovat, že podle mých záznamů pan premiér nastolil pravidlo, že sem 3 – 4x nepůjde a pak přijde. To znamená, zatím mu to vychází z hlediska našich zasedání tak, že vždycky 3 – 4x nejde a pak tedy milostivě Senát navštíví.

Co se týká mých dotazů, tak 2 se týkají migrace. Ten první se týká sdělení, že na jednání Evropské rady by Česká republika měla podporovat přijetí systémových řešení, která důsledně zasáhnou proti organizátorům nelegální migrace. Že by v tomto směru měla vystupovat aktivně. Tak jsem se chtěl pana premiéra zeptat, jaká ta systémová řešení případně Česká republika, a zda nějaká, bude navrhovat. Případně jsem chtěl poprosit o jejich konkrétnější popis.

Druhý dotaz, který jsem měl připravený v oblasti migrace, je rozpor mezi prohlášeními vlády, naposledy pana ministra Chovance, a hlasováním některých europoslanců, kteří jsou z koaličních stran, zatímco vláda poměrně jednoznačně odmítá stanovení kvót, tak europoslanci z vládní koalice v Evropském parlamentu naopak stanovení kvót podpořili. Tak jsem se chtěl zeptat, jak si máme tuto ambivalenci vysvětlovat, zda a co z ní lze třeba vyčíst.

Třetí a v tuto chvíli moje poslední otázka se týká bezpečnostních otázek. Navazuje na zprávu, že vláda České republiky v zájmu chování schengenského prostoru podporuje v současné podobě ty vnější hranice, aby nedocházelo uvnitř toho schengenského prostoru ke kontrolám. V tomto směru hodlá, řekněme, i nastolit nějakou intenzivnější spolupráci. Takže jsem se chtěl zeptat, jakým způsobem a jak, příp. jakými konkrétními návrhy bude vláda České republiky na jednání Evropské rady podporovat lepší ochranu té schengenské hranice, hranice schengenského prostoru, protože je to velmi důležité, zvláště v případě, když se dozvídáme, že vláda nepočítá s tím, že jakkoli jde k dalším nějakým omezením uvnitř schengenského prostoru z hlediska prostupnosti státních hranic, docházelo.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nevidím nikoho, takže rozpravu uzavírám. Takže poprosím o reakci pana ministra Dienstbiera, v tuto chvíli za pana předsedu vlády.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Napřed tedy k mému zastoupení premiéra u tohoto bodu. Já bych chtěl k vysvětlení uvést, že tyto body měly být původně projednávány dnes dopoledne, kdy byl pan premiér na Hradě při příležitosti jmenování nové ministryně školství, zároveň bohužel probíhá také schůze Poslanecké sněmovny, a ani premiér se nemůže rozdělit na tři a být na třech místech zároveň. Tolik vysvětlení a důvod tedy omluvy pana předsedy vlády k těmto bodům.

Co se týká systémových řešení, já jsem tady o nich v zásadě mluvil. Jednak je to zásah proti převaděčům, obchodníkům s lidmi, kteří organizují v řadě případů migraci, protože bez nich, bez působení těchto mafiánských struktur by se celý ten proces nemohl v tomto rozsahu tak, jak ho sledujeme, odehrávat.

S tím samozřejmě souvisí posílení ostrahy vnějších schengenských hranic, kterou některé státy zvládají, některé státy, které jsou vystaveny podobným tlakům v oblasti Středozemí a jiné státy jsou v tom mnohem laxnější, a jsou to ty, které pak se právě nejvíce domáhají solidarity při řešení daných problémů.

Tady vláda říká, že solidarita je samozřejmě v rámci Evropské unie nezbytná, ale zároveň je také nezbytné vyžadovat odpovědnost za dodržování pravidel ochrany vnější schengenské hranice od hraničních států. To je samozřejmě jedna ta systémová záležitost. Další věc, kterou vláda zdůrazňuje, což samozřejmě není krátkodobé řešení, ale spíše, řekněme, středně- nebo dlouhodobé, tak je pomáhat stabilizovat oblasti, ze kterých uprchlíci pocházejí, příp. stabilizaci v tranzitních zemích, protože bez řešení tohoto problému rovněž nebude možné zastavit uprchlickou vlnu v těch rozměrech, tak, jak ji můžeme sledovat v poslední době.

Já asi tady nebudu příliš obsáhle komentovat zmiňovaný rozpor v některých postojích mezi vládou a europoslanci. Pouze zkonstatuji, že vláda dlouhodobě zaujímá konstantní postoj v této věci. Ale tak, jak jsem ho zde prezentoval, s tím, že vyjednáváme, já jsem zmiňoval koordinaci v rámci Visegrádské čtyřky, ale to samozřejmě není jediná koordinace. My samozřejmě víme, že pro naše postoje musíme získat mnohem širší podporu k tomu, abychom na Evropské radě naše pozice byli schopni obhájit.

Tolik krátce v reakci na vystoupení pana kolegy Vystrčila.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji. A poprosím zpravodaje, jestli by nám řekl o proběhlé rozpravě. Děkuji.

Senátor Václav Hampl:  Už jenom velmi stručně. Především se omlouvám za mystifikaci, že pana ministra nazývám vicepremiérem, to trochu... Když mi dovolíte, uzmout 15 vteřin vašeho času na snad mírné obveselení mi připomíná doby, kdy jsem jezdil s rektorským řidičem a ten vždycky když jel někam, kam neměl, a chytili ho přitom, tak z okénka zadrmolil: Rektor Univerzity Karlovy, místopředseda vlády. A když jsem se ho ptal, proč to říká, tak on říkal: V Česku nikdy nikdo neví, kdo všechno je vlastně místopředseda vlády. Tak jsem prokázal, že jsem na tom podobně. Moc se omlouvám.

Ale jinak... Ta Rada bude o řadě témat, ale celkem pochopitelně hodně palčivá je migrace. Narazili jsme na to teď, ještě na to narazíme. Já bych jenom chtěl tady zopakovat ústně pozvání, které jste, doufám, dostali písemně na takovou platformu o migraci, kterou organizuje evropský výbor, zejména z iniciativy Tomáše Grulicha, který se tomuto tématu velmi dlouhodobě a kvalifikovaně věnuje. 23. 6. v 9,30 hodin. Takže pokud tomuto tématu přiřazujete důležitost, která mu patří, tak jste srdečně zváni. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji. A my můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů. Kvórum pro přijetí je 33. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku nahoru a tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 22 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji předkladateli i panu zpravodaji. Tento bod končíme.

A pokračujeme dál.

Dalším bodem je

 

Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2015 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2015NPR

Tisk EU č. J 019/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk J 019/10 a J 019/10/1. Já prosím znovu pana ministra Dienstbiera, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Dnes 13. května zveřejnila Evropská komise návrh doporučení pro jednotlivé členské státy Evropské unie a také pro eurozónu jako celek. Doporučení jsou vydávána každoročně v rámci tzv. evropského semestru, prostřednictvím kterého probíhá na unijní úrovni koordinace hospodářských politik členských zemí.

Smyslem doporučení je poskytnout členským státům základní vodítka pro provádění jejich národních hospodářských reforem v nadcházejícím období s cílem podpořit hospodářský růst a tvorbu pracovních míst.

Znění doporučení je sice názorem Evropské komise, avšak také výsledkem jejího několikaměsíčního dialogu s vládou České republiky.

V rámci tohoto dialogu se vládě ve spolupráci s ostatními státy podařilo prosadit řadu pozitivních změn. Došlo ke snížení počtu doporučení, jejich většímu zaměření na priority vlády, byl také zkvalitněn harmonogram následného projednávání návrhů, doporučení.

Co se týká úkolů vyplývajících z loňských doporučení, ty vláda plnila dobře. Byl přijat a je postupně prováděn služební zákon, bylo dosaženo pokroku v přípravě čerpání strukturálních fondů, energetické účinnosti či politiky zaměstnanosti. Letos jsme tedy na místo loňských 7 obdrželi pouze 4 doporučení, přičemž za pozitivní lze považovat, že jejich obsah v zásadě odpovídá programových prioritám vlády.

Jejich naplnění tedy z převážné části probíhá již v rámci aktuálně prováděných opatření. Tento obsahový soulad mezi pohledy Evropské komise a vlády České republiky je podstatný pro úspěšné provedení plánovaných reformních kroků a je zásadní z tohoto hlediska.

Nyní stručně k obsahu jednotlivých doporučení.

První směřuje do fiskální oblasti a zdravotnictví. Zde je třeba ocenit, že Komise uznala dosavadní pokrok České republiky v oblasti ozdravování veřejných financí. Plnění rozpočtových pravidel Evropské unie je základním předpokladem budoucího vstupu České republiky do eurozóny. I proto se vláda zavázala v programovém prohlášení, že bude po celou dobu svého volebního období udržovat schodek veřejných financí pod 3 % HDP.

Druhé z doporučení cíl na daňovou oblast, veřejné zakázky a boj proti korupci. Vláda ho vnímá jako výraznou podporu svému úsilí v oblasti efektivního výběru daní a účinného zamezování daňovým únikům, které se Česká republika snaží dlouhodobě zlepšit. V oblasti boje s korupcí je připravena řada zákonů, které se nacházejí v různé fázi projednávání. Jde kupříkladu o novelu zákona o prokazování původu majetku, novelu zákona o politických stranách či návrh zákona o registru smluv. Na zavedení registru je přitom ze strany Komise opakovaně apelováno i v kontextu transparentnosti veřejných zakázek.

Další doporučení směřuje do oblasti zdanění práce a péče o rodinu. Debata k přesunu daňové zátěže od práce k jiným oblastem probíhá v české politice dlouhodobě. Vláda se tomuto tématu věnuje a přijímá kompenzační opatření pro některé nízkopříjmové skupiny. Jde však o vysoce citlivé téma a možnosti dalšího snížení daňového zatížení práce je s ohledem na podstatné dopady na státní rozpočet třeba nejprve řádně analyzovat. V oblasti péče o rodinu ocenila Evropská komise více než roční úsilí této vlády, pro kterou už jsou kvalitní a dostupné služby péče o děti prioritou. Pro financování dalšího rozvoje těchto kapacit využije Česká republika jak národní, tak i evropské zdroje.

Poslední z doporučení směřuje do oblasti vzdělávání. Kvalitní a dostupné vzdělávání je základním předpokladem pro zvyšování konkurenceschopnosti národní ekonomiky. Stejně tak je nutné, aby vzdělávací systém reagoval na potřeby trhu práce. Nejde jen o kvalitu vzdělávání, ale i o jeho dostupnost pro všechny skupiny, včetně těch znevýhodněných. Vláda problematiku rovnosti přístupu ke vzdělávání pojímá komplexně v rámci širšího tématu sociální politiky.

Pokud jde o procesní stránku, návrh doporučení byl na evropské úrovni v minulých týdnech předmětem technických jednání. Příslušní ministři jej v radě schválí v tomto týdnu a v následujícím týdnu dojde k jeho politickému potvrzení Evropskou radou. K formálnímu přijetí radou dojde v polovině července. První příležitostí ke zhodnocení pokroku v plnění doporučení bude zpráva o plnění národního programu reforem 2015, která bude vládě předložena na podzim letošního roku.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Prosím, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk J 019/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Evropský výbor přijal k tomuto usnesení, kterému pracovně říkáme 3D, protože je to naše doporučení plénu, jak se vyjádřit k doporučení pro radu, aby doporučila České republice. Je to prostě doporučení na třetí.

Já jsem rád, že pokud se nepletu, tak zde není senátor Kubera. Myslím, že by to byla výborná nahrávka pro hezké rétorické cvičení na téma newspeak v Evropské unii. Já bych tentokrát souhlasil. Je to trochu legrační. Nicméně věcně, prosím pěkně, je to, jak už tady zaznělo, je to výsledek poměrně komplikovaného procesu, jakéhosi ping-pongu mezi Českou republikou a Evropskou unií v širokém slova smyslu. Jedním z těch podstatných mezikroků je Národní program reforem České republiky na rok 2015. To je dokument, jehož příprava probíhala kromě jiného také formou kulatých stolů různých účastníků, nebo různých aktérů k jednotlivým tématům a evropský výbor jednotlivými svými členy se těchto kulatých stolů ve velké většině případů zúčastnil. Čili ten proces jsme průběžně monitorovali už během jeho vzniku.

Proto, když k nám přišel na stůl tento finální produkt tohoto úsilí, tak jsme už mnoho připomínek k němu neměli.

V zásadě v obecné rovině souhlasíme, což, jak už se tady jednou diskutovalo, znamená, že souhlasíme, až na některé drobné případné výhrady.

A ty jsou v části II. toho usnesení, které máte k dispozici. Tam jsou některé věci, které jsme nějakým způsobem považovali za užitečné vyzdvihnout z doporučení Evropské komise, popř. nějakým způsobem reagovat na to, jak se k těm doporučením staví vláda.

Tady je třeba důležité z mého pohledu ten bod II., tedy pardon, 2., II., to znamená nejen navyšovat veřejné investice, ale také zásadně odstraňovat administrativní a regulatorní překážky. Plánování investic a realizace investic, vč. netransparentních a zdlouhavých postupů pro získání územních a stavebních povolení. Myslím, že to jsou věci, které všichni velmi dobře známe, velmi dobře víme, jak nás to zdržuje, jak se bránit té investiční činnosti. A že bez toho je těžké si představit nějaký razantnější nárůst.

Chtěl bych upozornit na bod 3., kde se přikláníme k názoru Komise, že je třeba pracovat na tom snížit náklady na výběr a placení daní, a to jak pro plátce, tak pro výběrce té daně. Náš dojem při tom projednávání byl, že důraz vlády tady je zejména na zamezování daňových úniků, což je nepochybně chvályhodné, ale ten důraz také na zlevňování toho procesu nám při tom projednávání, musím říct, trochu chyběl. Mám tedy na mysli konkrétně návrhy opatření, která nepochybně by naopak měla zvýšené náklady pro ty poplatníky. To se ostatně týká i toho bodu 4. našeho usnesení.

Považovali jsme za užitečné nebo za vhodné, když už se vyjadřujeme k těm jednotlivým 4 doporučením, podtrhnout i doporučení ke zdravotnictví. Toto spíše bez nějakých konkretizací, ale na podporu důležitosti tohoto aspektu.

Pokud jde o to čtvrté doporučení, které se týká školství, k tomu vlastně máme 2 doporučení pro doporučení pro doporučení. Jedno se týká novely vysokoškolského zákona. To je věc, která je připravena, v projednávání v Poslanecké sněmovně. V tuto chvíli trochu zmrazeném. Tady jsme považovali trochu za důležité zase vůči stanovisku vládu upozornit na to, že ta novela vysokoškolského zákona, tak, jak je připravena, není reformou vysokého školství. To je reforma akreditačního procesu ve vysokém školství a některé další důležité věci zůstávají neřešeny, a tedy je potřeba se jim nadále věnovat. A pak je tu bod 7. našeho usnesení, ten se také týká školství, a to je podle mě věc jakési vnitřní rozpornosti nebo nejednotnosti toho dokumentu, který v těch konkrétních doporučeních, to jsou stručné věty – ta doporučení, v těch doporučeních se mluví o tom, že je potřeba zajistit odpovídající odbornou přípravu učitelů, ale přitom v tom komentáři, který to vysvětluje (ta doporučení), tak vlastně o tomto vůbec nic není. Čili proto i po projednání s představitelem Evropské komise, který nám toto poměrně obsáhle představoval, tak máme za to, že stojí za to upozornit, že toto doporučení není úplně jasné.

Na druhou stranu ten komentář, který k těm doporučením je, tak poměrně důrazně mluví o tom, že vážným problémem školství je nízké platové ohodnocení učitelů, jakožto překážka, která hrozí, že jakékoli dobré opatření, které se udělá ve školství, tak stejně bude tímto omezováno, nebo jeho účinnost bude omezována. Tento aspekt, jakkoli je v tom komentáři, tak ten se zase nepromítá do toho doporučení, takže na to upozorňuje ten bod 7. Snaží se tyto dva aspekty nějak ujednotit.

Poslední bod v části II. se potom týká protikorupčních věcí. Vyjmenováváme opatření, na kterých se shodla Komise a vláda v příslušných materiálech. Ale považovali jsme za užitečné na závěr toho bodu zejména zdůraznit ten aspekt, pokud jde o zadávání veřejných zakázek, jejich zveřejňování v centralizovaném registru. To je něco, co Komise výrazně doporučuje, zdá se to být poměrně snadným opatřením. To, prosím pěkně, není nezbytně to samé, jako zveřejňování smluv. Přitom v té vládní reakci to nijak vypíchnuto není. Stejně tak jako poskytování odpovídajícího vedení a školení zadavatelům. Zhruba stejný příběh.

Tolik, prosím pěkně, paní předsedající, můj komentář k tomuto návrhu usnesení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já vám děkuji, pane kolego. Prosím, opět se posaďte ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jenom nevím, jestli jsem nepřeskočil, protože myslím, že se tím zabýval ještě jeden výbor, a sice hospodářský, a jestli by nejdříve neměl mluvit ještě zpravodaj hospodářského výboru.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Nemám žádné pokyny, máte slovo, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Dobře. Tak jestli tomu je tak, děkuji mockrát. A právě jsem porovnával ty dvě usnesení, protože u hospodářského výboru na celou tuto tematiku je vlastně usnesení, které hovoří o tom, že to výbor bere na vědomí. Já si velmi vážím pana profesora a samozřejmě i práce evropského výboru, protože ho považuji za jeden z nejpracovitějších. A ta škála, která se na něj valí, je velká.

Ale na druhé straně, já bych velmi nedoporučoval, aby se Senát vyjadřoval nějakým způsobem k materiálu, který je komunikací mezi Evropskou komisí a českým státem. Zkusím zdůvodnit proč. Nebo resp. vyjadřoval, ale navrhoval ještě nějaká další eventuálně zlepšení.

Za celou mou zkušenost s Evropskou komisí, v době, kdy jsem byl ministrem, tak se vždy ukazovalo jako kontraproduktivní, pokud několik subjektů se vyjadřovalo k různým věcem a navrhovalo různé věci ve vztahu k Evropské unii, protože evropští úředníci mají takovou zvláštní vlastnost, velmi kreativně se chopit příležitosti a v okamžiku, kdy někdo z ČR je iniciativnější než ten, který celou záležitost má řešit, tak vzápětí se ukáže, že ten, který celou situaci má řešit, je konfrontován se situací, kdy ani to, co evropští úředníci předtím nechtěli, tak najednou chtějí. A ještě to zdůvodňují tím, že to prakticky chce ČR.

Já si myslím, že řada těch připomínek, které jsou v tom usnesení výboru, jsou určitě na debatu a na diskusi. Ale vřele bych doporučoval, aby tato debata a diskuse se odehrávala čistě na poli vztahů, dejme tomu, Senát – vláda, nebo při projednávání těch jednotlivých zákonů, které jsou tam stanoveny. Neměli bychom to řešit při této příležitosti, protože je nepochybné, že Evropská komise stanovisko Senátu při tom závěrečném vypořádání – bude s ním nějak pracovat. A upřímně řečeno, bůhví jak.

Takže já si myslím, že za této situace... A já tedy osobně mám, nevím, jak vy, ale já mám osobně s některými těmi body poměrně velké problémy. Jenom bych chtěl připomenout jednu záležitost, tu slavnou 250, kterou jsme tady měli, kdo to neví, tak to je právě to zveřejňování smluv, kde si teď radnice budou muset asi zřejmě vylepit kolem náměstí jednotlivé smlouvy, tak já bych byl velmi opatrný k těmto návrhů zákonů, protože pan zpravodaj nás tady upozornil, a já s ním souhlasím, že by bylo dobré mít jeden registr. Ale otázka je jaký. Protože my těch registrů už v této chvíli máme několik. Protože pokud se týká přímo veřejných zakázek, tak přece všichni, kteří zveřejňují veřejné zakázky, tak by je měli zveřejňovat ve veřejném věstníku.

Pokud se týká zveřejňování smluv, tak vzápětí máme tu onu 250, vedle toho má obec povinnost zveřejňovat věci na veřejné desce a vedle toho se ještě připravuje další povedená taškařice, což je registr smluv.

Já samozřejmě nic proti něčemu, ale byl bych rád, aby, pokud tedy něco bude, aby to bylo jedno, ne aby toho bylo dvacet, tak, jak se začíná jevit, že to je. A nejlépe bude, když autoři vždycky potom to doplní ještě tím, že když to nezveřejníte konkrétně tam, tak se stane celá zakázka protizákonná, a bude hrozit anulace od samého počátku, což mimochodem už v této chvíli je, protože obec – pokud své věci nevyvěsí příslušným způsobem na veřejné desce – tak to zakládá předpoklad pro anulaci celého jednání od samého počátku. Takže nic nového pod sluncem.

Navíc já jsem byl shodou okolností, protože mě samozřejmě zajímá další nápad, který tady co nevidět budeme mít, a to je rozšíření pravomoci NKÚ, tak jsem využil pozvání pana Kaly k tomu, abych se zúčastnil semináře na NKÚ. Takže jsem tam včera strávil dopoledne. Musím říct, vcelku zajímavé. Tady jsem některým ukazoval, některé ty materiály jsou opravdu zajímavé. Mimo jiné tam ministerstvo vnitra sdělilo, že připravuje jednotný registr pro veřejné instituce, od ministerstev počínaje, přes nevládní, nebo vládní organizace, ale nevládního charakteru, přes jednotlivé obce rozčleněné podle trojkových, dvojkových, jednotkových atd., které momentálně ověřuje, kde také hlavním principem a součástí má být to, aby se všechno zveřejňovalo. Navíc mají na ministerstvu vnitra ještě takovou v podstatě vizi, že by k tomu byly poměrně jednoduché návody, tak, aby to dovedl na té své úrovni vyplnit každý.

Takže já si myslím, že celá řada těch dílčích názorů evropského výboru je na samotnou diskusi. Nemyslím si, že je možné, abychom jenom tak útržkově tuto věc v jedné nebo dvou větách... Jinak se to ale na druhé straně, musím říct, asi tam napsat nedalo, tak abychom to teď přijali jako takové. Navíc, když prostě tyhle útržkové informace potom mohou být předmětem, jak jsem již říkal před chvílí, jisté invence evropských úředníků.

Já bych velmi doporučil, abychom hlasovali tím způsobem, že vezmeme to usnesení hospodářského výboru, které bere tuto zprávu, na vědomí. A jak všechny ty věci, které jsou obsaženy v tom evropském výboru, abychom projednávali separátně s vládou na čistě národní úrovni, nikoli abychom do toho tahali Evropskou komisi.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já vás musím upozornit, že tento tisk hospodářský výbor neprojednával. Projednával jiný, který s tím souvisí.

Senátor Radko Martínek:  Ale v tom okamžiku já jsem tedy byl informován, že to takhle bylo. Ale jestli to tak není, tak se omlouvám.

Senátor Radko Martínek:  A tím pádem navrhuji, abychom tento tisk vzali na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám. Prosím pana ministra, jestli chce reagovat? Nechce. Pana zpravodaje prosím.

Senátor Václav Hampl:  Já k tomuto příspěvku vystoupit musím. Rád se pokusím zareagovat. Já bych chtěl zdůraznit, opravdu zdůraznit, že všechno, co je v tom navrženém usnesení, tak je parafráze toho, co navrhuje Komise, popř. k čemu se vyjadřuje v následné reakci vláda. Čili není to žádná novotvorba senátorů, není to žádná novotvorba našeho výboru. Všechno jsou to parafráze, jsou to formulace. Souhlasíme s Komisí. Jsme přesvědčeni ve shodě s doporučením Komise. Souhlasí s názorem Komise atd. Není tam žádná novotvorba.

Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že je plným právem tohoto pléna rozhodnout se na pouhé vzetí na vědomí bez dalších komentářů. Nicméně možná bych si dovolil, a teď se omlouvám, nejsem zcela ještě zběhlý v těch procesních věcech, ale navrhnout, jestli bychom tedy nemohli hlasovat rozděleně o těch jednotlivých bodech, a to sice v tom smyslu, že z toho vystoupení pana senátora Martínka jsem vyrozuměl dvě hlavní výhrady, jednak ta, která se týká toho bodu 8. To znamená, navrhl bych hlasovat separátně o tom bodu 8., zda ho tam mít, nebo nemít. A druhý se týká v podstatě bodu 2. z té části III. Pověřením předsedy Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi, protože opakovaně zaznělo, že tohle by měla být věc komunikace vnitrostátní, nikoli směrem ke Komisi.

Já za oběma těmi návrhy stojím. Dovolil bych si vás vyzvat a požádat, abyste hlasovali pro ně, nicméně považoval bych za rozumný, demokratický proces hlasovat o těchto bodech odděleně. Potom o zbytku s výjimkou, když nebude zbytek přijatý, tak budeme hlasovat o pouhém vzetí na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže tak, jak pane zpravodaji říkáte, tak budeme hlasovat. Já vás svolám.

Budeme hlasovat, jak nás provede pan senátor Hampl. Prosím, pan senátor Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, kolegyně, nejsem až tak úplně zběhlý v jednacím řádu Senátu, jak jsem kdysi v Poslanecké sněmovně. Ale navrhl jsem protinávrh, aby se přijalo usnesení – bere na vědomí. Bylo zvykem, že o protinávrhu se hlasovalo jako o prvním. Bylo to bráno jako protinávrh. Když tak prosím, aby mě zde přítomní místopředsedové nebo resp. pan zpravodaj, aby to uvedli do souladu. Jestli se mýlím, tak se omlouvám. (Předseda Senátu Milan Štěch – mimo mikrofon – "Asi by se mělo hlasovat o protinávrhu jako o prvním.")

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prosím, pane zpravodaji, proveďte nás. (Senátoři se domlouvají před řečnickým pultem.)

Senátor Václav Hampl:  Tak prosím, po rychlé domluvě v zájmu toho, aby proces, pokud možno, nebyl moc zmatečný, budeme hlasovat o protinávrhu, pouhé vzetí na vědomí. V případě, že nebude přijat, pokračovali bychom směrem k navrženému usnesení VEU resp. o rozděleném hlasování o návrhu, jak jsem to uvedl předtím. Teď bychom hlasovali o protinávrhu, pouhé vzetí na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Teď hlasujeme o protinávrhu, o návrhu pana senátora Martínka, jak nám řekl pan zpravodaj – pouhé vzetí na vědomí.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 33, proti bylo 9.

Návrh byl přijat. Končíme projednání tohoto bodu. Děkuji navrhovateli i zpravodajům. (Tak se vám to, pane senátore, povedlo a gratuluji.)

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 79

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 79. Prosím ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím o klid, přátelé! Ať vytvoříme důstojné prostředí. Máte slovo, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, předkládaný návrh zákona je reakcí na nové předpisy EU a na požadavky některých mezinárodních uskupení v oblasti boje s korupcí a mezinárodních uskupení v oblasti boje s praním špinavých peněz. Jde o dílčí změny, jejichž cílem je dosažení standardů právní úpravy vyplývajících z mezinárodních... (Předsedající opakovaně vyžaduje klid v Jednacím sále.) Mám pochopení, protože den je dlouhý... a evropských závazků ČR.

Předkládaná novela sleduje tyto cíle: řádnou implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady o útocích na informační systémy, řádnou implementaci směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, a to doplněním některých skutkových podstat trestných činů v oblasti životního prostředí o další znak subjektivní stránky, a to hrubou nedbalost.

V souladu se závěry hodnotící zprávy ČR ohledně inkriminací, kterou schválila skupina států proti korupci – tzv. GRECO – doplnit skutkovou podstatu trestného činu nepřímého úplatkářství o postih osoby, která dá slíbit úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na úřední osobu nebo tak již učinila.

Dále návrh reaguje na požadavky výboru expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu – tzv. MONYEVAL, kdy je třeba do českého trestního práva zavést trestnost přípravného jednání u trestných činů podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti, přičemž trestnost spolčení by se měla vztahovat na všechny skutkové podstaty, tj. na základní i kvalifikované.

Podle doporučení obsažených ve zprávě ze čtvrté hodnotitelské návštěvy MONYEVALu se rovněž navrhuje přizpůsobení skutkové podstaty trestného činu teroristického útoku.

Vážené senátorky, vážení senátoři, předložená novela je pro dosažení souladu s požadavky práva EU a s požadavky mezinárodního společenství zcela nezbytná, proto věřím, že ji podpoříte. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/1. Zpravodajem výboru byl pak určen senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pan ministr k obsahu řekl úplně vše, aniž bychom byli domluveni, takže mohu vynechat několik stránek ze své zpravodajské zprávy. Ale chci, jako obvykle, se zmínit o legislativním procesu resp. o několika poněkud podrobnějších poznámkách.

Pokud jde o vývoj, tak pověřeno bylo ministerstvo spravedlnosti. V připomínkovém řízení meziresortním bylo uplatněno asi 10 zásadních připomínek, které byly vypořádány. Souhlasím s tím, co napsal legislativní odbor našeho Senátu, že naštěstí byly odmítnuty návrhy ministra školství a ministra zdravotnictví na doplnění novely. Kdo to znáte, tak jste si určitě všimli, že exministr Chládek tam chtěl, aby byla speciální ochrana pedagogů před žáky v rámci trestního zákoníku, což jsem od začátku komentoval jako nesmyslné. A pak je tam speciální postih léčitelů. To prošlo; resp. neprošlo v rámci PS, kdy i navrhovatel vzal tyto návrhy zpět.

Jinak v PS to vypadalo, že návrh projde bez problémů. Avšak ve druhém čtení byly podány pozměňovací poslanecké návrhy. Tam šlo o to – pozměnit vládní návrh úpravy jednání pachatele u trestného činu podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti, tzn. postih praní špinavých peněz tak, že se trestnost spolčení k jejich spáchání nahradí širším pojmem "kdo pro spáchání takového činu vytváří podmínky". Bylo to opřeno o požadavek výboru expertů.

Návrh zákona z vládní strany se vypořádal s tímto požadavkem tak, že zavedl trestnost spolčení se k takové trestné činnosti, což samozřejmě z hlediska právní teorie i praxe je nepostačující. Když se podíváme, tak spolčení je jednou z forem přípravy, protože další pak, když se podíváte, tuším, že do § 20 odst. 1 trestního zákoníku, tak najdeme, že tam patří organizování, návod, pomoc, příprava prostředků ke spáchání.

Dále bylo alternativně navrhováno zvýšit trestní sazby. To je vždycky taková berlička, zvýšíme trestní sazby na 10 let, čímž se dostaneme vlastně na hranici zvlášť závažného zločinu. A v té chvíli je možná příprava ke spáchání zvlášť závažného zločinu. Nic z toho neprošlo. Tady je ovšem třeba říci, že vládní i poslanecká připomínka měla "svůj rozum". Ale chybělo, tuším, asi 8 hlasů k tomu, aby prošla.

Pak tam byl další poslanecký návrh, a to je připustit účinnou lítost pro podvody a jiné trestné činy. Myslím, že jsme se s tím tady už setkali. Aspoň vy, pamětníci, to víte, když tehdy svaz obchodu se snažil protlačit účinnou lítost pro tyto trestné činy z hlediska konstrukce, ale zejména praxe trestního postihu za tyto trestné činy. Je to naprosto nepřijatelné. Navrhovatel vzal návrh zpět.

Poslední poslanecký návrh, resp. pozměňovací návrh se týkal úpravy skutkové podstaty neoprávněné výroby a jiného nakládání s látkami poškozujícími ozónovou vrstvu. Tam šlo o termín - nikoliv v malém rozsahu. Tento pojem, resp. formální znak byl vládou vynechán.

Abych v tom dramatickém výkladu dospěl k závěru. Žádný z těchto poslaneckých pozměňovacích návrhů nebyl přijat.

Bylo schváleno tak, že ze 175 přihlášených poslanců hlasovalo 157 pro návrh a jeden byl proti.

Bylo nám to předáno 22. 5. letošního roku. Lhůta nám končí 21. 6. 2015, což bychom měli stihnout.

Pokud jde, jak už jsem konstatoval obsah, pan ministr tady řekl vše. On zmínil vlastně i korupční delikty. U korupčních deliktů je třeba připomenout, protože to sledujeme delší dobu, snahy všech bojovat proti korupci; no, snahy, spíše deklaratorní prohlášení, že všichni bojujeme proti korupci. Ale jde tam o to, že u trestného činu přijetí úplatku – v § 331 trestního zákoníku – máme napsáno – pro sebe nebo pro jiného dá si slíbit úplatek. U trestného činu podplácení v následujícím paragrafu je – poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek. U předmětného přečinu, který zde pan ministr slíbil je jenom – žádá nebo přijme úplatek.

To znamená, co tady pan ministr říkal, je naprosto logické. Chybí tam další forma do té třetí, která by měla i u nepřímého úplatkářství být v trestním zákoníku.

Pak je tady účinnost. Pokud jde o legislativní problémy. Legislativní problémy nejsou. Je spíš diskuse o tom, jestli příprava jako taková má být samostatnou skutkovou podstatou či nikoliv. Znovu říkám – legislativní odbor podal obsáhlou informaci o tom, jaké formy, o čem bychom ne my měli jednat dnes, ale do budoucna třeba v rámci kolokvia nebo širšího sezení, tzn. zdali se dá bojovat proti praní špinavých peněz tak, aby příprava byla postižitelná.

V tuto chvíli se musíme ovšem vyrovnat s návrhem na novelu trestního zákoníku. Já říkám, že návrh je v pořádku, v čemž se rovněž shoduji s panem ministrem. Pokud jde o usnesení našeho ÚPV Senátu Parlamentu ČR, to nese číslo 40.

Výbor v něm pod I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou; II. Zpravodajem určuje senátora Miroslava Antla; III. Pověřuje téhož, aby o tom spravil váženého pana předsedu horní komory českého Parlamentu.

Toť v tuto chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu.

Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Děkuji.

Otevírám nyní obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím... Přece jenom – pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, chtěl bych navázat na mojí poslední diskusi s panem ministrem, protože on na vládě, když se projednával vinohradnický zákon, tak se postavil proti tomu, aby bylo pančování potravin a vína hodnoceno jako trestný čin.

Nechal jsem si udělat rozbor Parlamentním institutem, který jsem obdržel dnes. Parlamentní institut říká. V současné době pančování vína není trestným činem. Podle trestního zákoníku lze v tomto případě postupovat pouze z pohledu výroby nelegálního alkoholu jako neoprávněného podnikání, které je trestním zákoníkem upraveno § 251.

Chtěl bych říci k situaci na trhu třeba s vínem, jak je možné, že nejsou adekvátně trestáni ti, kteří do vína dávají až 70 % vody. Jsou přistiženi při tomto činu dvanáctkrát. Mimo to sto milionů litrů vína se prodává v šedé ekonomice, což představuje daňový únik 2,5 miliardy DPH.

Myslím, že situace u tvrdého alkoholu se začala řešit tehdy, až byli první mrtví. Nepřeju si, aby situace i v jiných potravinách dospěla tak daleko.

Proto se ptám pana ministra, proč se nekoná alespoň v rámci toho, co je umožněno, poněvadž Parlamentní institut mi udělal i rozbor v okolních státech. Co si může dovolit výrobce u nás, v okolních státech by šel sedět natvrdo, řeknu to obecně. Ptám se tedy, proč se nekoná a proč se tyto věci neřeší. Čekáme snad na další průšvih?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Vidím, že do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Prosím o reakci pana ministra.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, francouzsky se úplatek řekne "pot-de-vin" neboli "hrnec vína", což se mi jeví jako jediná souvislost mezi současným návrhem a tématem pančování vína. Nevím, jestli máme zatěžovat dnešní rozpravu touto problematikou. Nicméně, když už otázka byla vznesena, náš trestní zákoník sice skutečně neobsahuje zvláštní skutkovou podstatu, která by mířila právě na pančování vína. Nicméně, obsahuje několik skutkových podstat, které se dají využít, někdy dokonce i více najednou – ať už je to poškozování spotřebitele anebo je to porušování pravidel potravinářských. Přiznám se, že si ani přesně nepamatuji názvy. Někdy by to mohl být i podvod.

Rozhodně se nedomnívám, že by nám chyběly legislativní nástroje. Ono je to podobné jako s problematikou stáčených tachometrů, kde se jeden čas mělo za to, v populárních tiskovinách, že je nezbytné, že nám chybí skutková podstata, než někomu skutečně došlo, že je to docela obyčejný podvod...

Pokud si pro každý případ chování, které spadá pod obecnější skutkové podstaty budeme vytvářet zvláštní skutkové podstaty v jakési klamné představě, že tím se to konečně začne stíhat, tak jednak budeme mít trestní zákoník nakonec nesmírně nepřehledný a jednak stejně ničeho nedosáhneme. Protože problém prostě není v textu zákona. Problém je v práci policie a dalších kompetentních orgánů. Znovu opakuji a zdůrazňuji. Pokud by byla vůle, zákonné prostředky k dispozici jsou a nevidím žádný důvod, proč bychom je měli rozšiřovat.

Mohu jen doporučit, napřete své úsilí směrem k tomu, aby byla vůle. Ale to je skutečně věc jiného resortu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, budu – jako obvykle – velmi stručný až telegrafický. Navážu na slova pana ministra. Podíváte-li se už dnes do velmi pestrého trestního zákoníku – do jeho zvláštní části – tak tam najdete, co on zmínil. Trestný čin poškození závadnými potravinami, tzn. poškození zdraví i s následkem smrti. Najdeme poškození spotřebitele v rámci obchodu. A najdeme, když nezjistíme materiální podvod, tak najdeme "181", tzn. morální podvod. Šidíme někoho, a zejména ve vinařském kraji to asi trestají možná i "trestem smrti" ... (Pobavení v senátorských lavicích.) Ale každopádně morální podvod je odsouzení v rámci vinařských krajů asi to nejhorší, co by koho mohlo potkat, zvláště je-li to mediálně vyjádřeno. Jinak poznámku k tomu, co říkal pan ministr jasně – policejní složky, vytvořme "vinnou policii", a možná se to někomu i toto slovní spojení bude líbit.

Jinak odkazuji na svůj návrh, resp. návrh našeho ÚPV horní komory českého Parlamentu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. A to zaznělo z vašich úst, že schválíme tento návrh zákona a přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je momentálně přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 24 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i zpravodaji.

Pokračujeme v našem odpoledním programu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 77

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 77. Prosím zástupce skupiny poslanců pana poslance Jeronýma Tejce, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, vítejte v Senátu a máte slovo.

Poslanec Jeroným Tejc:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vím, že váš čas je stejně drahý jako čas náš z Poslanecké sněmovny, ne-li dražší, a proto se pokusím spíše odkázat na jednotlivé klíčové body tohoto návrhu zákona.

Řekl bych, že tento návrh patří do typu hybridních návrhů zákonů, neboť předkladatelem jsou poslanci, kteří se rozhodli napříč spektrem řešit problematiku exekucí a podle našeho názoru regulace a úpravy oproti současnému stavu, nicméně za dobu více než roku, kdy se tento návrh zákona projednával, jsme také v rámci ústavně-právního výboru přijali nejen připomínky dalších kolegyň a kolegů, ale také některé, které vzešly z ministerstva spravedlnosti, které jsme nakonec uplatnili právě proto, abychom nezaplevelovali náš právní řád neustálými novelizacemi tohoto textu, a také proto, aby se doba přijetí mohla zkrátit.

A protože nepochybně ještě bude na tuto věc reagovat i pan ministr spravedlnosti, který zmíní spíše ty věci, které byly iniciovány ministerstvem, tak bych si dovolil vyjádřit se ke třem bodům, které jsme považovali za důležité.

První je, že se rozšiřuje a zpřesňuje seznam věcí, které nebude možné zabavit v exekuci. Pokud si je přečtete v § 322 odst. 2, tak to není nijak rozsáhlý výčet v tom smyslu, že by zabránil vymáhání dluhů po dlužnících, nicméně odpovídá jednak realitě a podle mého názoru i etickým pravidlům a určité slušnosti, která nám někdy bohužel při exekucích chyběla. A byť uznávám, že tento výčet je možná až příliš kazuistický a že by mnohdy stačila judikatura, ukázalo se, že bohužel ne vždy pro všechny exekutory jsou zřejmě judikáty a soudní rozhodnutí dostupné a proto jsme se rozhodli je napsat možná až podrobněji do zákona.

To je první část, kterou považuji za velmi podstatnou.

Druhá, o které byla velká debata, že nechceme, aby bylo možné provést exekuci pro drobné dluhy. Bohužel se stávalo, že řada lidí přišla pro dluh ve výši pět, deset, patnáct tisíc korun o střechu nad hlavou. A my jsme zaujali postoj, který říká, že pokud je dluh do 30 000 Kč plus příslušenství, ale základní dluh je 30 000 Kč a méně, tak v takovém případě není možné provést exekuci nemovitosti povinného, a to za několika předpokladů. Za prvé v ní musí bydlet, to znamená musí tam mít trvalé bydliště. Nebude se to týkat lidí, kteří utíkají, schovávají se na jiné adresy, ale mají skutečně ve své nemovitosti trvalé bydliště. A druhá podmínka je, že se nebude jednat o pohledávku na výživné, nebude to pohledávka způsobená trestným činem a nebo škodou na zdraví a nebo by to odporovalo dobrým mravům. To znamená, že tímto způsobem samozřejmě nebudou chráněny například pachatelé trestných činů, kteří by měli uhradit následně oběti trestného činu konkrétní škodu. Ti samozřejmě žádnou ochranu mít poskytnutu nebudou.

A třetí věc, abych už nezdržoval dlouho, je možná technicky detailem, nicméně je důležitá. Stává se, že v řadě případů dlužník má na účtu dostatek prostředků k úhradě konkrétního dluhu, někdy deset, někdy dvacet, někdy padesát tisíc korun, nicméně exekutor tento účet zablokuje, zablokuje veškerý majetek včetně nemovitostí a koná. Nicméně koná několik měsíců, a to, když exekuce pokračuje poměrně rychle a dlužník nemá možnost manipulovat se svým účtem, tak aby uhradil konkrétní částku, přitom nedojde ke stržení této částky exekutorem a bohužel někdy nabýváme podezření, že v některých případech nejde ani tak o to vymoci dluh, jako spíše dostat se např. k lukrativním nemovitostem jejich prodejem.

Proto měníme zákon tak, že v případě, že je dostatek prostředků na konkrétním účtu k úhradě exekuce a potřebných nákladů, pak dlužník může disponovat s tímto účtem, ale pouze ve prospěch účtu exekutora, pak musí být tento nárok ihned exekutorem akceptován a také nastupuje to, že exekutor má sníženou odměnu, protože samozřejmě nekoná další a další úkony.

To jsou ve stručnosti snad základní body, o které se opíral náš návrh, abych nemusel říkat to, co by po mně opakoval pan ministr, to bych považoval i vůči němu, i vůči vám za nezdvořilé. A dovolte mi, abych tedy poděkoval a případně odpověděl na vaše dotazy, budou-li nějaké případné připomínky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 77/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, pane ministře, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Předseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pan poslanec Jeroným Tejc nás seznámil v podstatě s obsahem předkládaného zákona, vynechal ovšem jednu oblast, která je rovněž součástí tohoto návrhu, a sice, že tento návrh také zvyšuje kontrolní činnost nebo možnosti nad konáním exekutorů. A mimo jiné do této kontrolní oblasti bezpochyby patří i ono ustanovení, které předvídá fakt, že veškeré mobiliární exekuce, tedy exekuce věcí movitých, mají být nahrávány audiovizuálně. Dnes to je velmi snadné i na mobilní telefon, to lze tímto způsobem vlastně nahrávat.

Tento institut, který je po mém soudu velmi důležitý, byl pojat do návrhu zákona rovněž a v Poslanecké sněmovně odsouhlasen.

Na to přišel ovšem do Senátu dopis předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, který brojí proti tomuto ustanovení a říká, že toto ustanovení zasahuje nebo je schopné jeho aplikace zasáhnout do soukromí osob, které vlastně ani nemusí být účastníky exekuce, jinými slovy, že se na to natočení dostane do tohoto spektra prostě i nějaká jiná osoba. Ovšem řekla bych, že zcela pomíjí fakt, že toto ustanovení bylo určitě do tohoto zákona zařazeno proto, aby naopak garantovalo větší míru ochranu soukromí dlužníka, do které naopak invazivně a mnohdy, jak tedy víme z médií, velmi invazivně vstupuje právě exekutor.

Dál potom v Poslanecké sněmovně pan ministr velmi trefně poznamenal, že tento návrh zákona postihuje vlastně jenom velmi malou výseč exekucí, a sice exekuce, které se týkají nemajetných dlužníků. Mobiliární exekuce se zpravidla skutečně týká jen opravdu nemajetných. Vidíte tedy, že to bylo míněno jako ochrana těch opravdu velmi slabých.

No, nicméně dobře. Abych tedy zrekapitulovala ještě dál to, co se dělo. V ústavně-právním výboru jsme dostali všichni, a předpokládám, že možná i další senátoři, ještě dopis zástupce nebo reprezentanta Exekutorské komory, který brojil a přímo zformuloval pozměňovací návrh ve vztahu k pořadí, v jakém mají exekuce být prováděny, tak jak tady o tom bylo hovořeno.

Já jsem si neosvojila jako zpravodajka ani návrh předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, ani tento návrh, který přišel z Exekutorské komory a navrhla jsem v ústavně-právním výboru, abychom odsouhlasili, že navrhneme plénu Senátu, aby souhlasil s přijetím zákona ve znění, které nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou. Ale nakonec jsem byla přehlasována a v ústavně-právním výboru byly akceptovány oba návrhy.

Usnesení ústavně-právního výboru nyní tedy zní, že doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v jeho příloze, určil mne jako zpravodajku a pověřil předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, což se také stalo.

Já sama za sebe pak ještě vystoupím v rozpravě a učiním návrh.

Ke zpravodajské zprávě bych chtěla ještě dodat, že pokud jde o proces přijímání, na něm bylo zajímavé to, že původně tento návrh směřoval ke změně jenom jednoho paragrafu, a sice výčtu věcí, které mají být vyňaty z exekuce. To je jeden paragraf v občanském soudním řádu.

Potom v ústavně-právním výboru, který přerušil jednání, vznikl tzv. komplexní pozměňovací návrh, který doplnil právě návrh zákona do té podoby, která je nám dnes předložena.

Co to má za důsledek? To má ale za důsledek to, že dnes nám chybí důvodová zpráva ke všem ustanovením, která byla vytvořena komplexním pozměňovacím návrhem, což může vlastně být i problém, nehledě na to, že i samotný institut komplexního pozměňovacího návrhu pokud jde nad rámec intencí původního předkladatele, tak může být problém. V tomto případě ale těžko říct. Z toho, co jsem vyčetla, tak spíš jsem měla pocit, že tady byli ve shodě předkladatel a ministerstvo a že tam více méně shoda panovala.

Zatím jsem tlumočila návrh ústavně-právního výboru a pak ještě vystoupím se svým návrhem. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit a zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, děkuji, takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan ministr. Pane ministře, vy můžete vystoupit kdykoliv. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, jakkoliv nejsme předkladateli tohoto návrhu, tak sem přicházím primárně vyjádřit velice silnou a plnou podporu tomuto návrhu ze strany ministerstva spravedlnosti.

Historie vzniku tohoto návrhu, resp. ve znění již zmiňovaného komplexního pozměňovacího návrhu byla taková, že jsme jako ministerstvo zjistili, že různé poslanecké iniciativy, které byly v legislativním procesu, se překrývají s našimi vlastními záměry, o kterých jsme původně předpokládali, že je vtělíme do návrhu vládního. A vzhledem k tomu, že jde o problematiku sociálně mimořádně citlivou a tudíž urgentní, dospěli jsme nakonec k závěru, že i u vědomí toho, že to bude poněkud nestandardní a že bude chybět důvodová zpráva, že kdo rychle dává, dvakrát dává, nebo kdo rychle zde tvoří zákony, dvakrát tvoří zákony. Proto jsme se sami zapojili do přípravy komplexního pozměňovacího návrhu, vytvořili jsme ho ve shodě jak s předkladateli, tak i se značnou částí opozice. Tento návrh byl nakonec skutečně přijat rozsáhlou většinou a minimálně v Poslanecké sněmovně šlo o vůli, která šla, jak se říká, napříč politickým spektrem.

Chci se zastavit jenom u dvou věcí, a to právě u těch dvou věcí, kterých se dotýkají pozměňovací návrhy uplatněné zde v Senátu.

Tím prvním je otázka povinnosti pořizovat zvukově obrazový záznam při mobiliární exekuci.

Nemohu v tomto směru souhlasit se stanoviskem předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, a to ze dvou důvodů. První důvod je formální. Zákon o ochraně osobních údajů zná zákonnou licenci, čili říká, že není v rozporu se zákonem pro ochranu osobních údajů, pokud jsou tyto údaje shromažďovány a zpracovávány proto, že to vyžaduje zvláštní zákon. Pokud si do tohoto zákona napíšeme, že se to musí dělat, pak pochopitelně k žádné protiprávnosti tu docházet nebude.

A druhý, pro mne pochopitelně důležitější, je obsahový či chcete-li teleologický. Pokud bychom přijali tezi, že právo na ochranu osobních údajů brání pořizování takového záznamu, tak bychom ve skutečnosti popírali smysl tohoto zákona, což se nám bohužel stává vícekráte nebo častěji vzhledem k aplikační praxi daného úřadu. Jde o to, že to, co je skutečným zásahem do soukromí, je výkon veřejné moci, ke kterému dochází v tomto soukromém prostoru. A povinnost pořídit, povinnost to, kdo vykonává veřejnou moc, a to delegovanou navíc na soukromou osobu, pořídit nezpochybnitelný důkaz o způsobu výkonu této veřejné moci a tím také jeho legalitě a legitimitě, je nástrojem ochrany a nástrojem umenšení takového zásahu do soukromí.

Jsem přesvědčen o tom, že je závažnějším zásahem do práv určité osoby, pokud mu tam tedy vstupuje někdo, do je nadán veřejnou mocí a jedná tam způsobem, o kterém potom nebudou existovat důkazy, čili může tam uplatnit nějakou zvůli či libovůli, než to, že bude pořízen záznam o něčem takovém, a to záznam, který pochopitelně bude moci být užit jenom ve striktně stanovených zákonných případech, tj. primárně pro kontrolu právě zákonnosti zásahu.

A doplním k tomu ještě naši zkušenost aplikační, to znamená zkušenost z naší dozorové dohledové činnosti nad prací exekutorů, kdy téměř všechny stížnosti, které jdou proti postupu oněch exekutorů, či spíše jejich vykonavatelů při mobiliárních exekucích nakonec narazí na důkazní nouzi. Buď tu, že audiovizuální nahrávka, která dnes je pořizována jen dobrovolně vůbec není, pak je to tvrzení proti tvrzení a my tam prakticky nejsme schopni zasáhnout, byť třeba považujeme tvrzení údajně poškozeného za značně plausibilní, anebo sice taková nahrávka je, ale jako na potvoru je přerušena z nějakého důvodu, právě v rozhodujícím okamžiku. Buď jeden ze dvou, který má u sebe kameru, zrovna si musel pro něco skočit do auta, nebo se náhodou rozbila, anebo něco podobného.

Z tohoto důvodu jsme přesvědčeni, na základě naší dohledové praxe, že máme-li být schopni vykonávat účinný dohled, máme-li být schopni dohlížet na to, že lidé nejsou poškozováni v tomto svém intimním prostředí, tak musíme mít k dispozici tyto audiovizuální nahrávky. Z tohoto důvodu, to už je vám pochopitelně zřejmé, nesouhlasím s tímto pozměňovacím návrhem.

A mé souhlasné stanovisko neuslyšíte ani pokud jde o druhý pozměňovací návrh, tj. ono vypuštění či velké oslabení zaváděného pořadí způsobu provedení exekuce. To je zrovna věc, kterou považujeme za důležitý prvek našeho návrhu. Je to velice jednoduché opatření, které spočívá v tom, že zákon jasně řekne, že nejprve je třeba začít tím nejméně invazivním, tj. tím, že se vezmou peníze z účtu, teprve, když tam žádné nejsou, tak se jde do další kategorie. A takto postupně se teprve končí u nejsilnějších, nejhorších způsobů exekuce.

Ono lze na to samozřejmě namítnout, že již dnes zákon říká, že je potřeba zvolit prostředky, které nejsou excesivní. Ale z praxe víme, že to jednak není dodržováno a případná soudní náprava přichází vždy pozdě, a nutně z podstaty věci pozdě, poté, co už se tedy nenapravitelná újma stala, a jednak, že i judikatura nám to bohužel prolamuje, protože dovoluje exekutorovi, aby zahájil exekuční činnost ve větším rozsahu, než který potom nakonec bude potřebovat. Setkáváme se pak v praxi, a znáte to někdy i z mediálních kauz, s tím, že exekutor např. na začátku zablokuje nemovitosti, ještě je neprodá, ale zablokuje je, ačkoliv na účtu je dostatek a dokonce velký přebytek finančních prostředků, třeba jde o nějakou zcela bagatelní pohledávku. Připomeňme, že takto čas od času jsou zablokovány nemovitosti i státu nebo nějakého velkého města kvůli nějaké nepatrné, pravidelně ještě ke všemu sporné pohledávce. Zažili jsme případ, kdy jeden exekutor začal zabavovat zboží v obchodech Tesco, ačkoliv nepochybně také na účtu bylo peněz dost.

Z tohoto důvodu jsem přesvědčen o tom, že naše jednoduché opatření v podobě závazného seznamu je opatření dobré, prospěšné, a i z tohoto důvodu vás prosím, abyste nevyhověli na změnu návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji vám. Je zde technická připomínka, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Mám jenom faktickou poznámku pro ctěné senátorky a senátory. Pana ministra tímto žádám o to, aby si příště třeba připravil nebo více vážil slova, když tady sděloval, že v Poslanecké sněmovně byl návrh zákona podpořen napříč politickým spektrem. Není to pravda, nikdo z poslanců a poslankyň ODS pro tento zákon nehlasoval.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Do rozpravy se dále hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové.

Předně děkuji skupině poslanců za to, že podruhé pozdvihli novelu tohoto zákona. A schválně říkám podruhé, protože za chvilku tato číslovka důležitá.

Nezáviděl jsem úlohu paní zpravodajce, protože si neosvojila pozměňovací návrh ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR. A z toho důvodu bych chtěl zareagovat trochu jinak a jiným způsobem, než barvité líčení pana ministra.

V podstatě mu děkuji za jeho vystoupení, poněvadž popsal podstatu dvou pozměňovacích návrhů. Jen k tomu prvnímu, to se týká povinnosti zaznamenávat to obrazem i zvukem soupis věcí. Jestliže dosud byla možnost toto pořizovat na žádost kohokoliv ze zúčastněných stran a ti ostatní byli poučeni o tom, že se záznam dělá, a fungovalo to. Teď se tam dává striktní povinnost, důvody tady pan ministr uvedl. Ale vzpomeňme si, kolikrát tady říkáme, jestliže dostačuje možnost, proč bychom měli možnost mít povinnost. Nemluvím o nějakých dalších nákladech na pořizování zvukového a obrazového záznamu, to asi není tak nepřekonatelné. Podstatné ale je, že tento záznam je potom součástí spisu. A do tohoto spisu už může nahlížet větší počet osob, než jsou jenom ty zúčastněné. A to byla také potom i jedna z podstat dopisu pana předsedy Úřadu na ochranu osobních údajů.

Druhá část pozměňovacího návrhu se týká postupu při vymáhání peněžité částky. Zatímco při první novele jsme tady kladli důraz na to, aby nějakým způsobem byl ochráněný manžel či manželka povinného. Není nic neobvyklého, že v rodině je jeden, dva anebo vícero účtů, a tady jsme to preferovali. Teď v tomto návrhu se účet povinného klade do stejné roviny s účtem manžela povinného. Není tedy pravdou to, co jsme původně chtěli, aby manžel povinného byl alespoň částečně chráněn.

Podstata tohoto pozměňovacího návrhu manžela povinného dává až do druhého pořadí, ale k prvnímu přiřazuje další mírnější způsoby vymáhání financí, ať už je to přikázání nějaké jiné peněžité pohledávky nebo postižením majetkových práv, srážkami ze mzdy, nebo správou nemovité věci, nebo pozastavením řidičského oprávnění. Teprve pak...

A to je tedy škála, ze které se exekutor může vybrat. A teprve pak nastupuje přikázání pohledávky z účtu manžela povinného. A potom ty dva ostatní body zůstávají beze změny.

To je tedy podstata toho pozměňovacího návrhu.

Poprosím vás, abyste pustili tento tisk do podrobné rozpravy, poněvadž při jeho zpracování jsem nebyl úplně tak důsledný, nebo důkladný, a opomněl jsem tam zapracovat vložení legislativně technické pozměňovací návrhy, jež jste dostali rozdány asi zhruba před hodinou. Ty bych potom byl nucen načíst.

Zatím vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má nyní v obecné rozpravě pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní místopředsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Já tady v tomto případě vnímám takové 2 základní aspekty, jednak že je tady právo věřitele, oprávněné, a pak je tady druhý aspekt, a to je jakýsi citlivý zásah do života dlužníka.

Já si myslím, že je potřeba tento druhý aspekt velice respektovat, to znamená, já bych podpořil povinnost pořizovat ten videozáznam, nebo zvukový a obrazový záznam, z této akce, protože by měly být ta osobnostní práva dlužníka respektována, měl by být pořízen jakýsi důkazní materiál pro případné soudní spory.

Z nedávné doby je znám případ, kdy zaměstnanci jednoho nejmenovaného exekutora místo toho, aby prováděli soupis majetku, tak se vlastně tam starali o to, aby zájemci si prohlédli byt, který případně by uvažovali koupit.

Takže já jsem pro to, aby byla povinnost pořizovat tento zvukový a obrazový záznam. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Koliba. Prosím, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěl bych taky přispět do této diskuse a rozhodně podle určitých zkušeností z praxe vím, že postup exekutorů v mnoha případech, a těch exekucí v naší společnosti bohužel přibývá, ten postup těch exekutorů je mnohokrát v rozporu se zákonem. A není na to žádný důkaz a není na to žádný postup. Znám případ, kdy dokonce ministerstvo spravedlnosti uznalo nelegální postup, doslova nelegální postup exekutora. Bylo podáno i trestné oznámení. Byly udělané další kroky v rámci našeho právního řádu. Výsledek byl ten, že dostala to exekutorská komora k posouzení, resp. už v postihu bylo uznané, že postup exekutora nebyl správný, došlo k porušení zákona a postih měl být ze strany exekutorské komory, která to odložila. Prosím vás, já se velice přimlouvám k tomu, co říkal pan ministr, aby tyto pozměňující návrhy, které omezují doslova práva těch postižených tou exekucí, oni se někteří z nich dostanou do exekuce ne vlastní vinou, je to otázka i těch manželů, kdy ten manžel se dostane, propadne hazardu, začne hrát automaty, dostane se do situace, že ten partner je postižen exekucí, v podstatě nevinně. Ale nemá možnosti se bránit.

Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Já už jenom doplním vlastně k tomu, co jsem řekla. Tady zaznělo od pana ministra, dobře, bude tu zákonná licence, to znamená úprava zákonná, že nahrávka je možná, a tudíž jaksi formálně vzato je to jasné, materiálně vzato chci poukázat na nález ústavního soudu, který není starý, je několik týdnů v podstatě starý, který připustil, že lze i v pracovně právním sporu použít nahrávku, kterou si pořídí, pokud si ji pořídí ta strana slabší. Strana slabší. Na to žádná zákonná licence není. Až dosud všechny soudy říkaly: Toto možné není. Já sama si nejsem úplně jista tímto nálezem, jsem zvědavá, jak se ta judikatura bude dál vyvíjet. Ale v každém případě je tu tento nález. Jestliže to ústavní soud interpretuje, tu slabost, tak, že vlastně jde vysloveně nad rámec všech zákonných ustanovení, tak tím spíš v situaci, kde, jak jsem už řekla, jde o ty nejslabší ze slabých, to zaprvé, a zadruhé nejde o žádný soukromoprávní vztah, kde by si byli rovni ti účastníci víceméně, což v pracovněprávním vztahu prostě je. Ale tady je to nerovné postavení. Exekutor má moc. A ten dlužník prostě je ten, kdo poslouchá, ten, kdo je podřízený. Takže tím spíš v tomto vztahu tedy je ta zákonná licence rozhodně na místě.

Jinými slovy, já bych ráda udělala návrh, a sice navrhuji Senátu, aby schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A já se ještě ptám, kdo se chce přihlásit do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Takže obecnou rozpravu končím. A ptám se zástupce navrhovatelů, pana poslance Tejce, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím.

Poslanec Jeroným Tejc:  Já pouze poděkuji za tu debatu. Jenom bych potvrdil slova pana senátora Vystrčila, že skutečně ODS pro tento návrh zákona nehlasovala. Jinak pokud mě paměť neklame, tak hlasovalo z toho spektra zbývajících 6 stran, a to buď všichni poslanci té dané strany, nebo alespoň drtivá většina. Takže výsledek hlasování – poměr byl 161 pro ze 185 přítomných, pro ten návrh, tak, jak byl přijat. Ale to asi není podstatné.

Já vám děkuji za pozornost, kterou jste věnovali tomuto návrhu. Budu očekávat váš verdikt. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji. A zeptám se paní garanční zpravodajky, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  V obecné rozpravě vystoupilo několik senátorů a senátorek. Já jsem je bohužel, přiznám se zcela bez mučení, nepočítala. Zazněly tu jak názory, které obhajovaly to stanovisko, které vyústilo v pozměňovací návrh ÚPV, tak názory, které obhajovaly návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny. Jenom snad zdůrazním, že samozřejmě ministr spravedlnosti, který by mohl být neutrální v tomto případě, protože tím navrhovatelem je poslanecká skupina, skupina poslanců, tak tedy se přiklonil k tomu návrhu, který přišel z Poslanecké sněmovny, což jistě má taky určitou relevanci.

Takže já prostě nemám další návrhy. Hlasovat teď tedy o tom návrh schválit ten návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, který byl učiněn.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, byl podán návrh na schválení tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já si vás dovolím všechny sezvat k hlasování znělkou.

Byl podán návrh schválit návrh zákona. Já o tomto dávám hlasovat. Aktuálně přítomno je 62 senátorů a senátorek. Aktuální kvórum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, registrováno 62, kvórum 32, pro 32, proti 1. Návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladatelům, děkuji panu ministrovi, garanční zpravodajce.

A budeme pokračovat dalším bodem jednání.

A tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 o Evropském sociálním fondu, pokud jde o navýšení počáteční předběžné platby vyplácené na operační programy podporované z Iniciativy

Tisk EU č. N 007/10

Na podporu zaměstnanosti mladých lidí. Je to náš senátní tisk č. N 007/10 a N 007/10/01. Já tady vítám paní ministryni práce a sociálních věcí a prosím ji, aby nás seznámila s tímto materiálem. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, senátorky a senátoři. (Ministryně pronáší vystoupení s chrapotem.)

Já budu opravdu hodně stručná, protože jsem ztratila hlas. Tento návrh je návrhem Evropské komise, která navrhuje na rok 2015 zvýšení částky určené na předfinancování iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, která je financována ze zvláštního přídělu pro tuto iniciativu. Nejedná se o celkové zvýšení finančních prostředků, ale o to, že se tam jenom přesune část do předfinancování. Předpokládá se, že celkově toto opatření umožní podporu 350 tisíc až 650 tisíc mladých lidí, jež v roce 2015, a o to vlastně jde, aby se tyto prostředky čerpaly co nejrychleji a jednoduše. A jenom pro zajímavost, pro Českou republiku se to specificky týká jenom regionu Severozápad. To znamená, jedná se o Ústecký a Karlovarský kraj, což jsou jediné regiony, které splňují tu podmínku, kde míra nezaměstnanosti mladých lidí překročí práh 25 %. U nás tato iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí jde vlastně v režimu aktivní politiky zaměstnanosti.

Takže já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám děkuji, paní předkladatelko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 007/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Peter Koliba, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tak, jak již bylo řečeno paní ministryní, míra nezaměstnanosti mladých lidí do 25 let dosáhla v Evropské unii na konci roku 2014 - 21,4 %. Přitom nejvyšší míra je v podstatě v jižních zemích, jako ve Španělsku – 51 %. V České republice je tato míra 14,3 %, zhruba 51 tisíc osob.

Proto představila v roce 2012 Evropská komise tzv. balíček zaměstnanosti mládeže. Jeho nejdůležitějším bodem je návrh doporučení zřízení záruk pro mladé lidi. Podstatou je, že všichni mladí lidé do 25 let obdrží do 4 měsíců od začátku nezaměstnanosti či od ukončení formálního vzdělání kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání učňovského programu nebo stáže.

Cílem této iniciativy je zajistit dostatečné a dodatečné finanční prostředky na podporu zaměstnanosti mladých lidí v těch regionech, kde je nezaměstnanost nad 25 %.

Jak již bylo řečeno, jediným regionem této podpory v České republice je region Severozápad, tedy Karlovarský a Ústecký kraj.

Co se týká výše finančních prostředků. České republice bylo vyčleněno zhruba 13,6 milionu eur, které pomohou efektivně zvýšit zaměstnanost mladých lidí v Karlovarském a Ústeckém kraji. Proto doporučuji tak, jak je navrženo usnesení, ho přijmout.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. A poprosím, abyste se také posadil ke stolečku zpravodajů. A já otvírám rozpravu k této materii. Hlásí se pan senátor Antonín Maštalíř. A má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, já bych měl k tomu jenom malinkou připomínku. Nezaměstnanost je největší sociální zlo, které postihuje všechny státy EU. Je možná na škodu, že tato materie neřeší v návaznosti i zaměstnávání lidí starších 50 let a jejich diskriminaci na trhu práce, čímž nechci říct, že by se touto problematikou EU nezabývala. Ale myslíme si, že tato problematika měla být řešena komplexně. Alespoň to zaznělo na jednání našeho výboru EU.

Obdobně vystoupil na diskusi v národním konventu i sám státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, který upozornil rovněž na fakt, že zatímco problému nezaměstnanosti mladých lidí je v současnosti věnováno dost prostoru k diskusi na evropské úrovni, nezaměstnanost lidí starších 50 lidí je dnes vnímána jako problém s nižší prioritou.

Geografické predikce předvídají postupné stárnutí populace v Evropské unii i v České republice, tudíž se míra vlivu této skupiny na státní rozpočet bude v čase dále zvyšovat.

Na uvedené problémy je třeba se připravit především důslednou restrukturalizací vzdělávání a snahou zakotvit standardy, které povedou k tvorbě důstojných pracovních pozic. Pracovní pozice by měly být plánovány se střednědobým až dlouhodobým horizontem, aby odolávaly krátkodobým výkyvům a byly ochranou proti cyklickým změnám.

To je ode mě všechno, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkujeme. A dalším v pořadí je přihlášen do rozpravy pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já předesílám, že vzhledem k hlasové indispozici paní ministryně nepožaduji reakci na to, co řeknu, ale chci to říci.

Chci říci, že všichni víme, že nezaměstnanost je velký problém. Nezaměstnanost mladých lidí ještě větší, protože opouští školu, a místo toho, aby se naučili pracovat, zavést si normální, běžný rytmus běžného člověka v našem civilizačním okruhu, tak se naučí žít ze sociálních dávek, naučí se nevstávat, naučí se žít v sociálně ne úplně optimálních podmínkách, mnohdy v chudobě. To všechno je špatně.

Je potřeba s tím něco dělat. Ale ta otázka je, co s tím dělat.

Já mám velkou obavu, že vždycky když vidím, nebo Evropská unie když vidí nějaký problém a my v naší zemi to občas také napodobujeme, tak tam šoupneme nějaké dotace a myslíme si, že tím, že se vyhlásí nějaký dotační program, bude možno na něco uvolňovat peníze, tak že se ten problém vyřeší.

Většinou to funguje jinak. Já chci poukázat právě na ten případ, na ty případy, kdy to funguje přesně opačně. Takovou "dobrou" myšlenkou bylo, že proto, aby se dostali na trh práce různě znevýhodnění, buď ti absolventi, nebo lidé se zdravotním postižením, tak se vymyslely programy, kdy se vlastně na nějakou dobu platí jejich mzda.

To má samozřejmě ten efekt, že samozřejmě nějakou chvíli ti lidé pracují, nicméně posléze zaměstnavatel, a chci zdůraznit, že lhostejno, zdali je to ekonomický subjekt působící jako soukromá firma, jako podnikatelský subjekt, nebo jako státní organizace, veřejná instituce, tak řekne: Pracoval/a jste velmi dobře, byli jsme s vámi spokojeni, bylo to vynikající. Až budete mít zase takovouto dotaci, tak přijďte. Teď se s vámi na nějakou dobu rozloučíme.

A to vede k tomu, že vlastně ti lidé místo toho, aby se z toho ghetta těch svých problémů dostali, tak se v něm naopak tím déle udržují. Já samozřejmě vím, že tento tisk má vskutku marginální význam, protože tady v České republice se to týká pouze těch regionů na severu, severozápadě, nicméně chci na tuto skutečnost právě toho udržování těch lidí v tom neblahém stavu, byť s myšlenkou, že jim nejlépe pomůžeme, jak umíme, chci na něj upozornit. A chci vyzvat k tomu, aby se hledaly jiné metody a možnosti.

Chceme-li prostě těm lidem pomoci, chceme-li je nějak na tom pracovním trhu zvýhodnit, chceme-li to, tak udělejme, nebo použijme nástrojů, které zlevní jejich práci. A na to slyší samozřejmě jak podnikatelské subjekty, tak úřady, organizace, protože nikdo, ať je to rozpočtová organizace, nebo podnikající subjekt nemá peněz dost, vždycky bude rád, když nějaká práce někoho, nějakého pracovníka, bude stát méně. Tím nástrojem je třeba to, že by se snížil na nějakou dobu odvod sociálního a zdravotního pojištění. Tím by se samozřejmě ta práce takového člověka snížila, tedy ty náklady za tu práci takovéhoto člověka by se snížily. Nebylo by to tak demotivující a nemělo to ty efekty, o kterých jsem mluvil. Myslím si, že naopak by to mělo právě ty efekty, že by ten člověk v tom podniku, v té organizaci, na tom pracovním místě mohl zůstat, mohl vydržet a mohl tam být dlouhodobě, protože všichni by věděli, že podpora, která měla tu možnost toho pracovního místa otevřít, byla vyčerpána, zafungovala. A teď už to bude fungovat normálním, běžným způsobem, podle zdravého rozumu.

Toto jsem chtěl říci, navrhnout a připomenout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkujeme. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem z toho Ústeckého kraje a jak říkám, z Klondiku, je pravda, že ta nezaměstnanost je tam obrovská, jak tedy u té nízké věkové skupiny, tak u té vyšší věkové skupiny. Musím souhlasit se svým kolegou, panem senátorem Pešákem, co tu říkal.

Já jsem ráda, že ty peníze dostaneme, ale otázka je, jak budou využity. Jestli se ty peníze nějakým způsobem neminou, protože řada těch peněz, které už šly do programu Vzdělání pro konkurenceschopnost skončila úplně tak, jak neměla. Jsou opakovaně známy případy, kdy různé agentury, kde je tatáž osoba vyskytující se v nich, jednou jako jednatel, jednou jako společník, má jakési rekvalifikační kurzy. Výsledek těch rekvalifikačních kurzů nikde není vidět, protože nezaměstnanost je stále vysoká. A prostě ti lidé práci nemají. Já si myslím, že pokud někdo dostane ty finanční prostředky, tak na druhou stranu, ano, mám je, ale musím být kontrolován. Musím vědět, kolik těch lidí, které jsem rekvalifikoval, se konečně někam prostě na tom trhu práce dostalo a skutečně mohlo dál pracovat a uplatnilo se. To je jedna věc.

Druhá věc, když chci podporovat zaměstnanost, tak bychom asi také měli trochu restrukturalizovat školství, protože u nás máme samé... Mně chodí tedy do ordinace samí číšníci, číšnice, jsou v gastronomii. Pak mají zablokovaná záda, protože nejsou vůbec zvyklí na nějakou fyzickou práci. A pak vám třeba v městě Most, kde je vysoký stupeň nezaměstnanost, visí zhruba 3 týdny na jedné restauraci: Hledáme kuchaře, čistý příjem 25 000 Kč, což je tedy v Mostě dost vysoká částka. Oni dlouho hledali, než vůbec nějakého kuchaře našli. To znamená, že by se měl změnit asi i ten systém toho vzdělávání.

A v podstatě v neposlední řadě chci říci, že na trianglu u nás bude vlastně firma Nexen otevírat velký závod na výrobu pneumatik, mělo by tam být přes 3 tisíce pracovních míst. Říká se, slyšela jsem, že se úplně děsí kraj toho, jak ty lidi sežene, protože chybí právě ti, kteří něco v tom daném oboru umí.

Takže já si myslím, že by ty peníze měly být směřovány zcela cíleně, ale na určité projekty, které budou mít smysluplnost a které v podstatě přinesou to ovoce. A budu po těch subjektech, které budou ty peníze čerpat, chtít vidět ty výsledky. Protože zatím ty výsledky od určitých skupin vůbec vidět nebyly.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkujeme. Ptám se, jestli se někdo hlásí do rozpravy ještě? Nevidím nikoho, takže rozpravu končím. Ptám se paní předkladatelky neboli paní ministryně i přes její hlasové indispozice, zda se chce nějak vyjádřit? Nechce. Rozumíme tomu. Prosím, pan garanční zpravodaj má slovo. Prosím.

Senátor Peter Koliba:  Já děkuji. Já bych jenom shrnul, že v diskusi vystoupili 2 senátoři, jedna paní senátorka. Upozorňuji, že tady jde o časový faktor rychlejšího, to není navýšení prostředků, jenom rychlejšího čerpání. V letošním roce aby byla ta dostupnost, aby mohly být tyto finanční prostředky co nejrychleji uvolněny. V podstatě je tedy jen jeden návrh, který doporučuje přijmout usnesení tak, jak vám bylo písemně předloženo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. Velice správně. Máme tady usnesení VEU č. N 007/10/02, na základě kterého budeme hlasovat o schválení tohoto usnesení.

Já vás svolám.

Kdo je pro toto usnesení N 007/10/02, takže zahajuji hlasování. Už to jede. Takže kdo je pro toto usnesení, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto usnesení, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 26. Registrováno 61, kvórum 31, pro 49, proti 1. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni i za její statečné vystupování tady v Senátu i panu zpravodaji.

A budeme pokračovat dalším bodem naší schůze, a tím je

 

Vládní návrh na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky

Tisk č. 75

Je to senátní tisk č. 75. A tento senátní tisk uvede pan ministr obrany Martin Stropnický, kterého tady u nás v Senátu vítám. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Hezký podvečer, děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Jsem rád, že na mě došlo. Dovolte, abych řekl několik slov k vládnímu návrhu na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky.

Byl vládou schválen, jejím usnesením ze dne 27. dubna tohoto roku. Rád bych řekl, že ten britský tým působí v České republice již od roku 2000, na základě schválení parlamentem, který vyslovil souhlas s jeho pobytem na dobu 5 let. Tato doba byla potom ještě v roce 2005 a 2010 vždy o 5 let prodloužena. Ta současná pětiletá lhůta uplyne 9. října letošního roku.

K činnosti tohoto týmu. Je to britský tým tvořený max. 30 osobami, spočívá v pořádání kursů pro poddůstojníky Armády České republiky a ozbrojených sil členských států NATO a EU a též států zúčastněných v programu Partnerství pro mír.

O tyto kursy je nadále velký zájem. Britská strana tedy požádala o prodloužení doby působení svého týmu na našem území.

Pokračování činnosti britského týmu je v zájmu České republiky, neboť přispívá ke zvýšení prestiže naší země, jak v rámci NATO, tak EU, a zároveň mezi státy zúčastněnými v programu Partnerství pro mír.

S ohledem na tyto skutečnosti vláda České republiky navrhuje prodloužení doby působení tohoto britského týmu na území České republiky o dalších 5 let. Podobně tedy jako v letech 2000, 2005 a 2010 vláda dále navrhuje vyslovit souhlas s pobytem zahraničních účastníků kursu pořádaných britským týmem v počtu do 100 osob v jednotlivém kursu.

Děkuji tímto za pozornost a prosím Senát, aby vyslovil souhlas s předloženým návrhem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. A prosím, abyste se posadil u stolečku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 75/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Táborský. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyněk, kolegové. V době vstupu České republiky, Polska, Maďarska přišla Velká Británie s iniciativou zřídit na území jednoho z těchto států výcvikové středisko a pomoci tedy v době výchovy a výcviku těch nejnižších velitelů, velitelů družstev a velitelů čet.

Je dobře, že Česká republika pro tento výcvikový tým ve své době vytvořila nejlepší podmínky. Byla vybrána s tím, že toto výcvikové středisko bude ve Vyškově na Moravě.

Jak pan ministr tady již rozebíral, tento poradní a výcvikový tým působí již řadu let. Dosahuje velice kvalitních výsledků. Jenom za toto poslední období, roky 2010 – 2015, se tohoto výcviku zúčastnilo celkově 22 států a 1 200 osob. A potom ještě v roce 2007, když bylo rozšíření o dalších 5 států, tak proběhl výcvik dalších asi 72 osob z Maroka a Alžírska.

Bylo tady řečeno, že je to dobrý příspěvek české armády do Severoatlantické aliance, že zvyšuje prestiž nejenom Severoatlantické aliance, ale i v dalších zemích Partnerství pro mír.

VZVOB projednal tisk na 11. schůzi konané 10. června tohoto roku. Přijal usnesení k vládnímu návrhu na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu České republiky na území České republiky, senátní tisk č. 75, kde doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s prodloužením doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky v počtu do 30 osob s předpokládanou dobou pobytu 5 let, počínaje dnem 10. října 2015. Dále za druhé, pobytem příslušníků ozbrojených států členských států Severoatlantické smlouvy, Evropské unie a států zúčastněných v programu Partnerství pro mír, v počtu do 100 osob v jednotlivém kursu na území České republiky za účelem jejich účasti ve výcvikových kursech pořádaných Britským vojenským poradním a výcvikovým týmem v České republice od 10. října 2015. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Táborského. Pověřuje předsedu výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto senátnímu tisku. Vidím, že se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A máme tady jediné hlasování, a to o návrhu usnesení, tak, jak jej přednesl zpravodaj výboru. Já se ani neptám pana ministra, jestli se chce vyjádřit, protože nebylo ani k čemu.

Takže jenom připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.

Takže já všechny svolám.

Já počkám chviličku, ať mají kolegové možnost přijít, protože ještě tam vidím paní senátorku, jak běží.

Tak... Nechal jsem prostor. Takže můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl pan zpravodaj Josef Táborský. Aktuálně je přítomno 59 senátorů a senátorek, aktuální kvórum je 41. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 29. Registrováno 59, kvórum 41, pro 55, proti nikdo. Návrh usnesení byl schválen.

A budeme pokračovat dalším bodem, a ten bude poslední na dnešním jednání.

Tímto bodem je

 

Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v rámci operace NATO v roce 2015

Tisk č. 91

Rovněž poprosím u tohoto senátního tisku, aby nám ho uvedl pan ministr obrany Martin Stropnický. Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vyslání sil a prostředků resortu ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandu v rámci operace NATO v roce 2015 schválila vláda svým usnesením č. 437 ze dne 3. června 2015.

O co jde? Vláda tím reaguje na urgentní žádost NATO o mimořádné převzetí úkolu od kanadských vzdušných sil, které se zapojí do operace mezinárodní koalice proti tzv. Islámskému státu a nebudou proto schopny současně zajišťovat původně zamýšlenou ochranu islandského vzdušného prostoru.

O co se bude jednat konkrétně? Půjde o vyslání do 70 osob s 5 letouny JAS-39 Gripen, z toho jeden bude letoun záložní, a to v období od 20. července do 31. srpna tohoto roku.

Z pohledu NATO se jedná o důležitý příspěvek k obranyschopnosti Aliance, tímto krokem potvrdíme naši solidaritu s aliančními spojenci a také naši schopnost rychle a pružně reagovat na potřeby společné obrany.

Zároveň se bude jednat o konkrétní, byť nepřímý příspěvek České republiky k boji mezinárodní koalice proti tzv. Islámskému státu.

Podle materiálu schváleného vládou nepřesáhnout finanční náklady související s naším zapojením do ochrany islandského vzdušného prostoru výši 24 milionů korun, budou plně hrazeny z rozpočtu ministerstva obrany. Ve skutečnosti ale budou náklady nižší, protože mezitím došlo k domluvě na spolupráci při dopravě našich letadel a vojáků na Island se Švédskem.

Švédské straně budeme sice muset náklady na přepravu uhradit, bude se ale jednat zhruba o 2 – 3 miliony korun nižší částku, než byla původně plánována.

Celkové náklady se tak přiblíží hranici 20 milionů korun. Kromě samotné úspory je tato spolupráce dokladem také vysoké kvality našich bilaterálních vztahů se Švédskem v oblasti obrany.

Děkuji za pozornost a žádám tímto Senát, aby s předloženým materiálem vyslovil souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkujeme, pane ministře, za přednesení úvodní zprávy k této materii. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 91/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan, Prosím, pane kolego, pane předsedo, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pan ministr popsal návrh vlády na vyslání našich leteckých sil na Island celkem detailně. Já bych jenom připomněl, že ten záměr na působení leteckých sil Armády České republiky k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky nebyl projednáván a také nebyl schválen v tom balíku, který jsme dělali na podzim loňského roku, které popisují všechny zahraniční operace našich obranných sil na to období let 2015 – 2016.

Bylo to proto, že jsme nepočítali, nebo vláda nepočítala s tím, že by v tomto roce byly naše vzdušné síly využity v rámci Severoatlantické aliance pro ochranu některých států, které nedisponují nadzvukovými letadly.

Já jenom připomenu, že kromě Islandu se jedná také o Albánii, Slovinsko a samozřejmě všechny 3 pobaltské státy.

Počítáme s tím, že až v tom roce 2016 budou opět naše letadla a naši letci využiti, ať už k ochraně vzdušného prostoru Pobaltí, nebo opět Islandu.

Je to skutečně výjimečná žádost kanadských vojenských sil, protože ty působí na území Islámského státu, ne islandského, ale tzv. Islámského. Je to taková nepřímá podpora, nebo nepřímá účast i na této záležitosti.

Návrh je předkládán podle článku 43, odst. 3, písm. a) Ústavy České republiky. Je zapotřebí opět nadpoloviční většiny všech senátorů.

Děkuji za pozornost.

Ještě malý moment, já si dovolím, abych nezdržoval, přečíst návrh usnesení.

Výbor se tím zabýval na své 11. schůzi. Doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s rozhodnutím vlády o působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v období od 20. července do 31. srpna 2015, o celkovém počtu do 70 osob. Doporučuje Senátu požádat vládu, aby informovala Senát PČR o působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v roce 2015, a to nejpozději do 30. června 2016.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů. Otvírám rozpravu k tomuto tisku. Hlásí se do rozpravy pan 1. místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já v plném rozsahu hlasuji pro, to nemusíte mít strach, že vystupuji s nějakým negativním stanoviskem. Ale nevím už, v kterých médiích zaznělo, že na Island budeme mít asi 120 vojáků vyslaných, takže to je blábol, tak, jak to bývá. To je má první otázka k panu ministrovi.

A pak jsem nepochopil a zřejmě můj rozum to není schopen absorbovat, co je to nepřímá účast v boji proti Islámskému státu, když budeme nad Islandem. Já bych rád, kdyby mi to bylo vysvětleno.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. A předpokládám, že se pan ministr vyjádří k problematice, kterou tady otevřel pan 1. místopředseda. Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající. Ta odpověď mi přijde relativně jednoduchá. Ta mezinárodní koalice, která je velmi široká, myslím ta, která se snaží těmi vzdušnými údery oslabit postup, nebo ty zisky územní toho Islámského státu v Sýrii a především na území Iráku, tak byla proti původním plánům rozšířena právě o ty kanadské vzdušné kapacity. Ty byly původně plánovány na Island. To znamená, my jsme tím převzetím air policingu na Islandu umožnili kanadské armádě se zapojit do těch vzdušných útoků na Islámský stát. Čili to je to vysvětlení. Kdybychom to neudělali, tak prostě ta Kanada by musela držet závazek air policingu na Islandu, a tím by oslabila svoji, nebo tu alianční, ale nejenom alianční, protože ta koalice je velmi široká, která se zapojuje proti Islámskému státu. Čili toto. Do většího detailu bych asi nešel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zeptám se pana zpravodaje, jestli se chce vyslovit? Nechce. Takže máme tady jediné hlasování, a to hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl pan zpravodaj František Bublan.

Já si vás dovolím sezvat k hlasování.

Před hlasováním připomínám, tak, jak to tady přednesl pan senátor Bublan, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.

Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 41. Já zahajuji hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení, jak ho přednesl pan senátor Bublan, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto usnesení, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 28. Registrováno 59, pro 55, proti nikdo.

Tento návrh usnesení byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Končím i dnešní jednání 9. schůze Senátu. Zítra schůze pokračuje v Jednacím sále od 9.00 hodin.

Hezký večer!

(Jednání ukončeno v 18.40 hodin.)