Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

4

4. den zasedání

(19. března 1998)

Místopředseda SenátuVladimír Zeman:Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté.

Dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování druhé schůze Senátu. Z dnešního jednání se písemně omluvili tito senátoři: Michael Žantovský, Alfréd Michalík, Jan Koukal a Vladimír Oplt.

Tak, jak jsme se včera dohodli, přeskočili jsme dva body, které měly následovat, a budeme pokračovat původním bodem č. 19. Jde o:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Protokol konsolidující Mezinárodní úmluvu o spolupráci pro bezpečnost leteckého provozu - Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu (EUROCONTROL) ze dne 13. prosince 1960, ve znění pozdějších novel a doplňků (Brusel, 27. června 1997), a těchto jejich příloh: příloha I - Statut agentury, příloha II - Letové informační oblasti, příloha III - Daňová ustanovení, příloha IV - Ustanovení o společném systému traťových poplatků (dále jen „Protokol“)

Tento návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 1998/26. Garančním výborem je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/26/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil.

Dále byl návrh na vyslovení souhlasu s Protokolem přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Také tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1998/26/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Drlý.

Nyní žádám zpravodaje garančního výboru, pana senátora Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem Protokolu a usnesením výboru.

Senátor Jiří Pospíšil:Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové.

Tento Protokol, který je nám předkládán ke schválení, přes svůj neuvěřitelně dlouhý název je záležitostí velice praktickou. Sestává se z ustanovení, kterými se mění původní dohoda z roku 1960 a ke které jsme přistoupili my v roce 1996.

Původní úmluva z roku 1960 byla podepsána a ratifikována osmi zakládajícími členy. Za dobu více než třiceti let došlo k zásadním změnám v letectví a k výraznému nárůstu letového provozu v Evropě a k nárůstu počtu členů EUROCONTROL. Nynější stav je 27 a další státy podaly žádost o členství. To vyžaduje změnu mechanismu hlasování o zásadních otázkách EUROCONTROLu a změnu způsobu řízení a rozsahu pravomocí výkonné struktury.

Dosud bylo nutné pro rozhodnutí o naprosté většině otázek získat jednomyslný souhlas. Nová úmluva umožňuje přijmout většinu rozhodnutí většinovým hlasováním, a to váženou většinou přítomných hlasů, přičemž hlasy jsou váženy tak, že každý stát zaplatí příspěvky, které sestávají z 30 % v závislosti na jeho hrubém domácím produktu, a ze 70 % na majetku, kterým jsou vybavena jeho letiště. A podle procent, kterými se účastní na placení EUROCONTROL, je mu podle tabulky přidělen počet hlasů.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak rozhodnutí jsou přijímána kvalifikovanou většinou. Rozhodnutí jsou přijata tehdy, když se pro rozhodnutí vysloví 75 % hlasů, to znamená podle váhy jednotlivých zemí, ale současně ještě 75 % členů.

Je to prolomení konsensuálního rozhodnutí, to znamená, že už nikdo nemá právo veta v této organizaci. Ale na druhé straně není to prosté hlasování většinou, je potřeba, aby se pro rozhodnutí vyslovila opravdu velká většina při této konstrukci.

Domnívám se, že je to dobrá cesta, že jako v jedné z prvních evropských institucí se zavádí takovýto systém hlasování, a nemůže tak žádný jednotlivý stát rozhodnutí zablokovat.

Nová úmluva stanovuje také větší rozsah pravomocí generálnímu řediteli EUROCONTROL pro řešení otázek, kterým je EUROCONTROL pověřen, a EUROCONTROL také bude mít větší díl výkonné pravomoci.

Při EUROCONTROL budou dále ustanoveny komise pro regulaci bezpečnosti a komise pro ověřování výkonnosti.

To znamená, že se zvýší výkonné pravomoci a administrativní podpora bude členům EUROKONTROL zvýšena. Bude též založen výbor pro civilně-vojenskou součinnost a EUROKONTROL jim bude poskytovat administrativní podporu. Tento výbor pro civilní a vojenskou činnost a komise pro regulaci a bezpečnost nebudou mít vlastní aparát.

Samozřejmě ČR hradí poplatky v této organizaci. Členský poplatek činil v roce 1996 42 milionů Kč a ještě navíc odvádí 0,69 z fakturované částky za provozování letišť a letištní poplatky.

Dá se říci, že tato dohoda nenese žádných finačních nároků, naopak členství v této dohodě zemi přináší prostředky, protože poplatky, které se splácejí, jsou velice efektivně zaplaceny z letových poplatků, které náš stát vybírá. Zaplatili jsme 42 milionů za členství a 5,5 milionu za podíl z fakturované částky tzn. přibližně 47 milionů, ale vybrali jsme 810 milionů. Z tohoto hlediska je dohoda pro nás výhodná a doporučuji, abychom přijali usnesení, které navrhl náš výbor. Přečtu ho.

Usnesení k návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Protokol konsolidující Mezinárodní úmluvu o spolupráci pro bezpečnost leteckého provozu Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu Eurokontrol ze dne 13. 12. 1960, ve znění pozdějších novel a doplňků, Brusel 27. 6. 1997, a těchto jejích příloh: příloha I – statut agentury, příloha II– letové informační oblasti, příloha III – daňová ustanovení, příloha IV – ustanovení o společném systému traťových poplatků – dále jen Protokol.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit souhlas s protokolem a určil zpravodajem mne.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů.

Dále se ptám pana Ladislava Drlého, zda chce hovořit za Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Ladislav Drlý:Dámy a pánové, chtěl bych v krátkosti doplnit zprávu pana zpravodaje garančního výboru o informaci, že v Poslanecké sněmovně k tomuto návrhu neproběhla žádná rozprava. Projednávání se jak při prvním, tak při druhém čtení omezilo pouze na zprávu předkladatele a zprávu zpravodajů. Přikázán byl návrh hospodářskému výboru, který doporučil smlouvu schválit bez jakýchkoli dalších připomínek a dodatků. Tento návrh byl akceptován, když pro něj z přítomných 165 poslanců hlasovalo 98.

V našem Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu byl tento návrh projednán 11. 3. Výbor k němu přijal usnesení č. 18, které máte k dispozici. V tomto usnesení náš výbor doporučuje Senátu vyjádřit souhlas s tímto protokolem. Určuje jako zpravodaje mne a pověřuje předsedu výboru předložit usnesení výboru předsedovi Senátu ČR.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane kolego. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nevidím nikoho, rozpravu tedy ukončím.

Protože oba výbory přijaly souhlasné stanovisko přijmout souhlas s návrhem tak, jak nám byl předložen, zahajuji hlasování.

Prosím skrutátory o součet přítomných. V tuto chvíli je nás přítomno 56, potřebný počet hlasů pro přijetí je 29.

Kdo souhlasí s tím, abychom vyslovili souhlas s protokolem, nechť zvedne ruku. Pro tento návrh se vyslovilo 51 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Konstatuji, že návrh byl přijat.

Dále budeme pokračovat bodem, který se jmenuje:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi ČR a SRN o železniční dopravě přes společné státní hranice a o ulehčené průvozní železniční dopravě, podepsaná v Praze 19. 6. 1997...

Tento návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 1998/27. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/27/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář.

Dále byl návrh na vyslovení souhlasu se smlouvou přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Také tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1998/27/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Zahradníček.

Nyní žádám zpravodaje garančního výboru, pana senátora Karla Korytáře, aby nás seznámil s návrhem smlouvy a s usnesením výboru.

Senátor Karel Korytář:Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení senátoři!

Přeprava cestujících a zboží v železniční dopravě přes společné státní hranice má velký význam z hlediska ochrany státních zájmů a patří mezi jednu z priorit zahraniční politiky České republiky.

Návrh na sjednání smlouvy vyplynul ze změn ve státoprávním uspořádání, k němuž došlo v obou státech, a s ohledem na dřívější politický vývoj nebyla mezi bývalou ČSFR a SRN sjednána mezinárodní smlouva v železniční dopravě. Urychlenému sjednání této smlouvy přikládají obě strany velký význam. Zvlášť naléhavé je mezinárodně smluvně řešit některé otázky pohraniční železniční dopravy a její urychlení přes společné státní hranice.

K nejvýznamnějším ustanovením v textu lze řadit například v článku IV ustanovení, které umožňuje aplikaci právních předpisů při plnění policejních úkolů v železniční dopravě, nebo článek VII, který obsahuje závazek smluvních stran týkající se osvobození všech předmětů určených pro služební potřebu a osobních potřeb nutných k služebnímu pobytu v územním státě od cla. Článek VIII má pak velký význam pro urychlení železniční dopravy mezi smluvními státy, neboť stanoví minimalizaci pobytu vlaků ve výměnných nebo pohraničních stanicích s ohledem na pohraniční odbavování.

Smlouva je v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv mezi oběma státy. Z hlediska ekonomického nevznikne žádný přímý vztah se státním rozpočtem.

V Poslanecké sněmovně byl návrh po doporučení zahraničního výboru přijat bez připomínek.

Na základě předchozích skutečností, po seznámení se s průběhem projednání v Poslanecké sněmovně, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako garanční výbor doporučuje ve svém usnesení č. 22 plénu Senátu vyslovit souhlas s návrhem, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k odsouhlasení Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o železniční dopravě přes společné státní hranice a o ulehčené provozní železniční dopravě, podepsaná v Praze dne 19. června 1997. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Uděluji dále slovo zpravodaji Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, panu senátorovi Luďku Zahradníčkovi.

Senátor Luděk Zahradníček:Vážený pane předsedající, ctihodný Senáte.

Předřečník již uvedl tuto smlouvu, která zabezpečuje dobré vztahy na našich hranicích v oblasti železniční dopravy. Z hlediska zahraničního a bezpečnostního je dobré si uvědomit, že určuje výkon určitých práv, která zpravidla bývají vymezena občanům toho kterého státu i občanům druhého státu na území státu sousedního.

Jde zejména o možnost použití zbraně, které je ovšem dovoleno příslušným orgánům, tj. pohraniční policii a celním orgánům pouze v případě nutné obrany.

Příslušníci příslušných složek druhého státu mohou také na území sousedního státu zadržovat osoby v případech, které jsou ve smlouvě vyjmenovány, jsou však povinni tyto osoby ihned předat orgánům státu, v němž k zadržení došlo nebo na němž jízda vlaku dospěla do nejbližší pohraniční stanice.

Všechny tyto věci, stejně jako obdobná opatření týkající se tzv. průvozní dopravy, tzn. těch případů, kdy část železniční trati prochází územím sousedního státu a vrací se na území státu výchozího, kdy doprava po zahraničním území je využívána k dopravě vnitrostátní, jsou smlouvou zabezpečeny a smlouva je podkladem pro korektní a kooperativní výkon železniční dopravy na našich hranicích s naším největším sousedem.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost proto na svém zasedání dne 12. března přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyjádřit s touto mezinárodní smlouvou souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane kolego. Otevírám k tomuto bodu rozpravu.

Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)Rozpravu proto uzavírám a spíše formálně se ptám obou zpravodajů, zda hodlají ještě vystoupit. (Ne.)

Oba výbory shodně vyslovily názor, abychom se smlouvou vyslovili souhlas. Zahajuji hlasování.

Konstatuji, že nyní je přítomno 41 senátorů a senátorek. Potřebný počet hlasů pro přijetí je tudíž 21.

Kdo souhlasí s tím, abychom vyslovili souhlas s projednanou smlouvou, nechť zvedne ruku. 40.

Kdo je proti?(Nikdo.)Konstatuji, že návrh byl přijat.

Dalším bodem schváleného programu je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Tuniskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 6. ledna 1997 v Tunisu...

Tento návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 1998/22.

Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/22/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Petřík.

Dále byl návrh na vyslovení souhlasu s dohodou přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Také tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1998/22/2.

Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Zahradníček.

Nyní žádám zpravodaje garančního výboru, pana senátora Petříka, aby nás seznámil s návrhem dohody a usnesením výboru. Prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Petřík:Pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové!

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal na své 6. schůzi dne 11. března t.r. Dohodu mezi Českou republikou a Tuniskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, senátní tisk č. 1998/22, kterou na této schůzi odůvodnil zástupce navrhovatele, náměstek ministra financí pan Michal Frankl.

Smyslem dohody je přání rozvinout hospodářskou spolupráci obou států, podporovat a vytvářet příznivé podmínky pro investice investorů a podpora a vzájemná ochrana investic.

Dohoda zakotvuje zejména všechny záruky obvykle poskytované investorům obou smluvních stran, a to závazek umožnit na svém území investice investoru druhého státu, princip národního zacházení a doložku nejvyšších výhod, záruku proti vyvlastnění majetku zahraničních investorů, záruku volného převodu plateb souvisejících s investicí do zahraničí a způsob řešení sporu mezi investorem a přijímající smluvní stranou.

Dohoda je sjednána na dobu 10 let s možností ukončit její platnost kdykoli písemnou výpovědí s jednoroční výpovědní lhůtou. Dohoda se neodchyluje od zásad uvedených ve vzorové dohodě o ohraně investic, za kterou je považována dohoda s Maďarskou republikou.

Obdobné dohody schválil Senát Parlamentu ČR v uplynulém roce s Malajsií, Uruguají, Indií, Argentinou, Irskem, republikami Běloruskou, Kazašskou a Uzbeckou.

Jedná se o standardní mezinárodní hospodářskou smlouvu všeobecné povahy, která nevyžaduje změnu v právním řádu ČR, nedotýká se jiných mezinárodních smluv, nemá bezprostřední dopad na státní rozpočet a není v rozporu s právem Evropské unie ani zahraničněpolitickými zájmy ČR.

Vláda ČR schválila dohodu 2. dubna 1997 a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR s ní vyslovila souhlas 25. února 1998 117 hlasy. Nikdo nebyl proti.

S poukazem na uvedené skutečnosti dospěl Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po rozpravě k usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1998/22/1, ve kterém doporučuje Senátu vyjádřit souhlas s touto dohodou.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Dále prosím, aby se slova ujal pan senátor Luděk Zahradníček.

Senátor Luděk Zahradníček:Pane předsedající, ctihodný Senáte, pan předřečník, kolega Petřík, velmi dobře zdůvodnil hospodářský význam této smlouvy, její technickou stránku a nezbývá, než abych doplnil, že Tuniská republika, ležící na severním pobřeží afrického kontinentu, je naším tradičním dobrým partnerem v oblasti obchodních vztahů a že tato smlouva je jednou z prvních tohoto druhu - tedy smlouva o ochraně investic, kterou uzavíráme s některým státem na africkém kontinentu, byť jde o jeho část blízkou a součást starého světa.

Směřuje především, podle mého názoru, k ochraně našich investic v Tunisku, od kterých lze očekávat, že budou častější než investice tuniské na území našem.

Tunisko je zemí, která prochází již od svého osamostatnění v roce 1956 procesem industrializace, a zahraniční investoři jsou vítáni zejména v těch oblastech, kde se vytvářejí pro domácí obyvatele pracovní příležitosti. Není neobvyklé, že zahraniční investoři budují montážní továrny, do kterých se dovážejí díly vyrobené v zemích původu, a na místě se montuje hotový výrobek, čímž se lze vyhnout nutnosti platit vysoká cla za dovoz hotových výrobků. To je totiž politika tuniské vlády, stejně jako vlád ostatních.

Tato dohoda proto umožní našim investorům zvýšit svoji účast v zemi, která je známa tradičně dobrými styky s bývalým Československem, je známa také tím, že v ní pracovaly stovky našich expertů v oblasti zdravotnictví, geologie a jiných odvětví, takže máme u nás také dostatek odborníků, kteří poměry v této zemi znají a kteří, doufejme, budou moci pomoci naší investiční účasti v Tunisku.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost proto na svém posledním zasedání přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu, aby tuto smlouvu schválil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore, za zpravodajskou zprávu. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nevidím. Končím tedy rozpravu.

Budeme hlasovat o přednesených návrzích. Zahajuji hlasování. Prosím o součet přítomných v sále.

Je nás přítomno 42. Potřebné kvorum pro přijetí je 22. Oba výbory shodně přijaly usnesení, abychom vyslovili souhlas s dohodou.

Kdo souhlasí tímto návrhem, nechť zdvihne ruku. (Hlasuje se).Všech 42 přítomných senátorek a senátorů.Děkuji, pane zpravodaji. Projednávání bodu končím.

Dalším bodem našeho pořadu je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi vládou ČR a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Kyjevě dne 30. června 1997...

Tento návrh vám byl rozdán jako senátní tisk 1998/23. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1998/23/1. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jan Zapletal. Dále byl návrh na vyslovení souhlasu se smlouvou přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Také tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 1998/23/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Babka.

Žádám zpravodaje garančního výboru, pana senátora Jana Zapletala, aby nás seznámil s návrhem smlouvy a s usnesením výboru.

Senátor Jan Zapletal:Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, vážení hosté, tento návrh smlouvy vychází z modelu OECD a OSN tak, aby došlo k objektivnímu rozdělení práva na daň z jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy.

Vzhledem k tomu, že dvojí zdanění je nežádoucí a příčinou jeho vzniku je kolize daňových zákonů dvou států, musí být uzavřena mezinárodní smlouva s charakterem smlouvy prezidentské. Protože však v souladu se svou legislativou považuje ukrajinská vláda takovouto smlouva za mezivládní, byla tato uzavřena po formální stránce jako smlouva mezi vládami.

Touto smlouvou se zvýší právní jistota investorů obou států a rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou států. Obsah smlouvy je zcela standardní pro smlouvy tohoto druhu. Všechny vycházejí, jak víme, ze smlouvy s Maďarskem. Smlouva nevyžaduje změny v českém právním řádu, nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána, a nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se tímto návrhem smlouvy zabýval dne 11. 3. 1998 a doporučuje Senátu, aby vyslovil souhlas s tímto návrhem smlouvy, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, zaujměte své místo. Nyní dávám slovo zpravodaji Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Prosím pana senátora Babku, aby se ujal slova.

Senátor Zdeněk Babka:Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednával tuto smlouvu, měli jsme ji k dispozici. Ve smlouvě jsou definovány ukrajinské i české daně. Je to smlouva, která nemá žádné negativní dopady v žádném směru. Ukrajina je pro nás významným obchodním partnerem, obrat dosavadní sítě zatím nepřekročil půl miliardy dolarů, ale obě strany mají mimořádný zájem na podstatném zvýšení. Z tohoto hlediska je projednávaná smlouva pro nás velmi důležitá.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal své usnesení 23/2, které zní: Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra financí Michala Franka, po zpravodajské zprávě senátora Zdeňka Babky a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit souhlas s mezinárodní smlouvou.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore, můžete se posadit ke stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Neregistruji nikoho, rozpravu tedy končím.

Budeme hlasovat o přednesených návrzích. Zahajuji hlasování.

Prosím o součet přítomných v sále. Je nás přítomno 44, potřebný počet hlasů pro přijetí je 23. Oba výbory shodně přijaly usnesení, abychom vyslovili souhlas s touto mezinárodní smlouvou. Ptám se tedy, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku. Pro tento návrh hlasovalo všech přítomných 44 senátorek a senátorů. Smlouva tedy byla přijata.Děkuji vám, pane zpravodaji.

Dalším bodem je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu

Smlouva mezi Českou republikou a Slovinskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a majetku,

podepsaná v Lublani dne 13. června 1997...

Tento návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 1998/24. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/24/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Drlý.

Dále byl návrh na vyslovení souhlasu se smlouvou přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Také tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1998/24/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vítězslav Matuška. Nyní žádám zpravodaje garančního výboru, pana senátora Ladislava Drlého, aby nás seznámil s návrhem smlouvy a usnesením garančního výboru. Prosím, máte slovo.

Senátor Ladislav Drlý:Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, Smlouva mezi Českou republikou a Slovinskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku je smlouva, která má nahradit ve vzájemných vztazích dosud uplatňovanou mezinárodní smlouvu, která byla uzavřena mezi bývalou Československou socialistickou republikou a bývalou Socialistickou federativní republikou Jugoslávie. Jedná se o standardní smlouvu stejného typu, jakou jsme projednávali před chvílí. Poslanecká sněmovna ji v prvním čtení přikázala zahraničnímu výboru, kromě tohoto výboru se smlouvou zabýval rozpočtový výbor. Oba výbory doporučily Poslanecké sněmovně vyslovit se smlouvou souhlas. Ten byl udělen 25. února, když pro hlasovalo 102 ze 165 přítomných poslanců. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu projednal návrh této smlouvy na své 6. schůzi dne 11. března a jednomyslně doporučuje Senátu vyjádřit s touto smlouvou souhlas. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Nyní dávám slovo zpravodaji Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, panu senátoru Matuškovi. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Vítězslav Matuška:Děkuji. Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, dámy a pánové, náš Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se touto smlouvou zabýval 11. března 1998. Velmi obsáhle odůvodnil tuto smlouvu zástupce předkladatele, náměstek ministra zahraničních věcí, Michal Frankl.

Jedná se o smlouvu standardní a já bych zde chtěl říci, že ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou republikou a Slovinskem uplatňuje tato smlouva o zamezení dvojího zdanění, která byla uzavřena na počátku 80. let mezi bývalou ČSSR a bývalou Sjednocenou federativní republikou Jugoslávie, vztahy mezi oběma zeměmi. Oba nově vzniklé státy se dohodly na uzavření této nové dvoustranné smlouvy, která lépe odráží politický a ekonomický vývoj v obou zemích. Ustanovení, osobní a věcný obsah smlouvy je v článcích 1 až 2 a v článcích 3 až 27 - jsou tam všechny základní náležitosti. Tato smlouva nevyžaduje změn v českém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Konec účinnosti stávající smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČSSR a Sjednocenou federativní republikou Jugoslávie je řešen v článku 28 předkládané smlouvy.

Z těchto důvodů shledal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost tuto smlouvu, o které se hovoří, naprosto v pořádku, a proto doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit souhlas s touto mezinárodní smlouvou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se jen z formálního hlediska, zda zpravodajové mají ještě nějaké zprávy. Nemají. Děkuji. Budeme tedy hlasovat o dvou návrzích. Zahajuji hlasování.

Prosím o součet přítomných. V této chvíli je nás přítomno 50. Potřebný počet pro přijetí je 26. Oba výbory přijaly souhlasné usnesení, abychom vyslovili souhlas s tou smlouvou. Ptám se tedy, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku.

Pro tento návrh hlasovalo 49 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Konstatuji, že návrh byl přijat.Děkuji vám, pane zpravodaji.

Následujícím bodem je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Libanonskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná

v Praze dne 28. srpna 1997...

Tento návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 1998/25. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/25/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář.

Dále byl návrh k vyslovení souhlasu se Smlouvou přikázán Výboru pro zahraniční věcí, obranu a bezpečnost. Také tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1998/25/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vítězslav Matuška. Žádám nyní zpravodaje garančního výboru, pana senátora Karla Korytáře, aby nás seznámil s návrhem smlouvy a s usnesením garančního výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Korytář:Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, cílem této smlouvy je rozvíjet všestranné a vzájemně výhodné hospodářské vztahy s Libanonskou republikou, což je současně i cílem české zahraniční politiky v tomto teritoriu.

Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které právnickým a fyzickým osobám jednoho státu plynou z druhého státu. Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních, výzkumných a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně-technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců a sportovců.

Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením dvou států, vzájemně koordinovaným mezinárodní smlouvou.

Sjednáním navrhované smlouvy s Libanonskou republikou dojde k objektivnímu rozdělení práva na daň z jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy, tj. stát - zdroje příjmu a stát - jeho příjemce. Jejím uzavřením se zvýší právní jistota investorů obou států a zajistí při zdaňování příjmů a majetku pro subjekty jednoho státu na území druhého státu stejné zacházení, jaké používají subjekty toho druhého státu.

Uzavření smlouvy ani její provádění nebude mít přímý dopad na státní rozpočet. Nevyžaduje změny v českém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána. Celkový přínos plynoucí z této smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Libanonem bude záviset na rozvoji jednotlivých forem hospodářské spolupráce.

V PS byl návrh po doporučení zahraničního a rozpočtového výboru přijat bez připomínek. V našem výboru byl návrh projednán 11. března 1998.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako garanční výbor doporučuje ve svém usnesení č. 19 plénu Senátu vyslovit souhlas s návrhem ve znění předloženém PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, zaujměte své místo. Nyní prosím pana senátora Matušku, aby nás seznámil se zprávou svého výboru.

Senátor Vítězslav Matuška:Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, podobně jako v předchozí smlouvě se Slovinskem, i zde 11. března t. r. projednal náš Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost tuto smlouvu za účasti zástupce předkladatele, náměstka ministra financí, pana Michala Frankla. Jedná se opět o smlouvu standardní, a protože můj kolega senátor Korytář jako člen garančního výboru před chvílí celkem podrobně objasnil podstatné náležitosti znění návrhu této smlouvy, já bych chtěl pouze dodat, že zahraniční obchod mezi Libanonskou republikou a Českou republikou v posledních letech nevykazuje příliš vysoký obrat, pokud se jedná o export - import oběma směry. Ale přesto tato smlouva je pro obě země velice důležitá. Ministerstvo financí - pro vaši informaci -připravuje s dalšími státy podobné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, např. s Izraelem, a pokud se jedná o některé africké země, tak s Jihoafrickou republikou a s Alžírskou republikou.

Opět v čl. 1 - 2 je uveden osobní a věcný rozsah smlouvy a všechny podstatné náležitosti jsou dále uvedeny v čl. 3 - 28.

Sjednání této smlouvy s Libanonem nevyžaduje rovněž změny v českém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných právních smluv, kterými je ČR vázána. Proto přijal náš Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení - viz senátní tisk 1998/25/2, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit souhlas s touto mezinárodní smlouvou.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Nikdo se nehlásí do rozpravy, rozpravu tedy končím. Ptám se formálně zpravodajů, zda chtějí ještě něco doplnit. Nechtějí. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrzích výborů.

Prosím o součet přítomných. V současné chvíli zůstává stav nezměněn od posledního hlasování. Je nás přítomno 50. Potřebné kvorum pro přijetí je 26. Oba výbory, kterým byla tato smlouva přidělena, vypracovaly usnesení, které navrhuje, abychom vyslovili souhlas s touto smlouvou. Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku.

Pro tento návrh se vyslovilo 48 přítomných senátorek a senátorů. Ptám se, kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo.

Konstatuji tedy, že návrh byl přijat.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dospěli jsme k bodu číslo 24 původního návrhu schváleného pořadu druhé schůze, jak nás zmocnilo včerejší rozhodnutí Senátu, a nyní by správně měl následovat bod: pokračování projednávání zákona o rodině. Byl jsem informován předsedou Ústavně-právního výboru, že skončil svou práci a připravil materiály, které budeme potřebovat pro druhou část rozpravy, nicméně v současné době se tyto materiály rozmnožují a budou k dispozici asi v 11 hodin.

Máme několik možností, jak s časem naložit. Pokud bude připraven pan senátor Jurečka, mohli bychom nyní pokračovat rozpočtem Senátu, pakliže by byl souhlas, tak po projednání tohoto bodu bychom mohli zahájit projednávání senátního návrhu zákona o jednacím řádu Senátu.

Pakliže by byl souhlas s takovou novou změnou našeho pořadu schůze, prosím, abychom se k němu vyjádřili hlasováním. Zahajuji k tomuto bodu hlasování.

V této chvíli je nás přítomno 56, pro přijetí návrhu je zapotřebí 29 hlasů. Ptám se, kdo souhlasí s tím, abychom nyní projednali bod č. 25 - Rozpočet Senátu Parlamentu ČR pro rok 1998 a po jeho skončení zahájili projednávání původního bodu číslo 17 - Senátní návrh zákona o jednacím řádu Senátu, nechť prosím zvedne ruku. Pro tento návrh se vyslovilo 53 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh byl přijat.

Budeme se tedy nyní zabývat bodem:

Rozpočet Senátu Parlamentu ČR pro rok 1998.

Rozpočet Senátu Parlamentu ČR pro rok 1998 vám byl rozdán v první části druhé schůze Senátu. Spolu s tímto návrhem vám bylo rozdáno usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu č. 15 ze dne 26. února 1998.

Odůvodněním tohoto návrhu pověřil Organizační výbor pana senátora Jaroslava Jurečku. Prosím jej, aby nás seznámil s rozpočtem Senátu Parlamentu ČR pro rok 1998 a aby přednesl návrh na usnesení. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Jurečka:Děkuji. Pane předsedající, pane předsedo, paní a pánové.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se z pověření předsedy Senátu zabývá i rozpočtovými otázkami Senátu Parlamentu ČR. V tomto smyslu v minulém roce Kancelář Senátu spolupracovala s Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu jednak na průběžném vyhodnocování čerpání rozpočtových prostředků v roce 1997, tak také na přípravě návrhu rozpočtu pro letošní rok.

Dovolte, abych stručně zmínil základní charakteristiky rozpočtu tak, jak byl navržen.

Především šlo v neinvestičních prostředcích o zajištění běžných výdajů, kde prioritou samozřejmě byly výdaje plynoucí ze zákona č. 236/1995 Sb.,o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, dále zajištění činnosti Senátu, informační služby apod. a samozřejmě také závazné ukazatele rozpočtu.

V režijních výdajích jde především o vodu, palivo a energie, služby a materiál.

V tomto smyslu na základě vyhodnocování rozpočtu 1997 byl návrh rozpočtu pro rok 1998 v této části devadesátiprocentní výší upraveného rozpočtu roku 1997.

V investičních výdajích nám šlo především o to, abychom pokračovali v obnově sídla Senátu, zejména pak zprovoznění objektů A a B Valdštejnského paláce s novým jednacím sálem, tzv. konírnou, včetně interiérů a nezbytného technického zázemí v objektu A1.

Takto postavený rozpočet měl celkovou výši cca 931 milionů Kč. Při projednávání v Poslanecké sněmovně došlo k výraznému, skoro bych řekl bolestnému, snížení v části neinvestičních výdajů o 67 milionů Kč a u investičních prostředků zhruba o 199 milionů Kč.

Jsme si vědomi, že akcentem našich dnů musí být šetrnost, efektivnost, ale domníváme se, že 28 % snížení našeho návrhu nám přináší v řadě otázek, nikoliv jen v investičních, ale i funkčních, provozních, velké problémy.

Proto se výbor na svém jednání dne 26. 2. 1998 usnesl, aby byl se základními charakteristikami našeho rozpočtu seznámen Senát jako těleso.

V rámci běžných výdajů se restrikce 67 milionů Kč odrazí v položkách: nákup materiálu, služby a údržba. V rámci investičních výdajů to bude znamenat, že nebude možné uskutečnit průzkumy Kolovratského a Malého Fürstenberského paláce a Valdštejnské zahrady, což v plánu původně schváleném dokonce ještě Poslaneckou sněmovnou bude znamenat zpomalení projektové přípravy staveb na další období.

Zvláště nepříjemná je skutečnost, že bude nutno odsunout realizaci investice vyvolané na rozpínací stanici a přeložku distribučního trafa a nebude samozřejmě možné zahájit rekonstrukci druhou etapou objektu C Valdštejnského paláce, což je ta část, na kterou existuje havarijní výměr.

Znamená to, že náš původní záměr zprovoznit tyto reprezentační prostory pražské a ostatní veřejnosti dostane jisté trhliny.

Finanční restrikce současně znamená vzhledem k indexovanému způsobu výpočtu rozpočtu jisté problémy i pro příští rok.

Z toho důvodu v usnesení, které zmiňoval pan předsedající, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu bude spolu s Kanceláří Senátu usilovat při projednávání závěrečného účtu kapitoly 303 – Senát o to, aby došlo k jistému navýšení rozpočtových prostředků pro rok 1998, a to o ty prostředky, které Senát v loňském roce vrátil do rozpočtu ČR.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku. Otevírám k tomuto bodu diskusi. Kdo se hlásí do rozpravy? Prosím, pane senátore, máte slovo. Pan senátor Bohumil Čada.

Senátor Bohumil Čada:Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, protože pracuji ve Stálé komisi pro kontrolu práce Kanceláře Senátu, jsem rovněž informován o rozpočtu. Výši rozpočtu hodnotím negativně. Myslím, že každý z nás ví to, že prodlužování investice znamená současně její prodražování. Jsou zde havarijní situace, jak se o tom zmínil kolega Jurečka, jsou tady statické problémy. Víme, že to nebude žádný úsporný krok ve vztahu ke státnímu rozpočtu, ale ve svém důsledku do budoucna to bude mít naopak zhoršující stav v dalších letech ve státním rozpočtu. Myslím, že v tomto směru nesehrál rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny objektivní roli. Iniciativa jeho předsedy poslance Jozefa Wagnera se mi zdá, že nebyla založena na objektivních informacích.

Nejsem si také jist, jestli jsme jako Senát a jeho orgány udělali všechno pro to, aby se situace podařila zvrátit. Pochopitelně, že to znamená i v provozních výdajích Senátu určitá omezení. Chtěl bych vás vyzvat k tomu, abyste v tomto směru měli pochopení.

Plně podporuji i to, co říkal kolega Jurečka pokud jde o iniciativu a o pokus v rámci státního závěrečného účtu o eventuální navýšení rozpočtu, protože by to znamenalo ve svém důsledku pozitivní krok, nikoli nehospodárný.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan senátor Vyvadil. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Vyvadil:Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, mám jednu poznámku, která by možná vycházela z toho, co řekl pan kolega Čada. Myslím, že bychom se svým usnesením mohli rozhodnout tak, že uložíme hospodářskému výboru, aby ve spolupráci s Ústavně-právním výborem předložil novelu zákona o rozpočtových pravidlech tak, aby Senát jako svébytná a samostatná komora Parlamentu ČR, pokud se týká jejích finančních prostředků, byla nezávislá na schůzi Poslanecké sněmovny. Je to samozřejmě obtížná situace, ale domnívám se, že se tato situace dotýká možná samotné podstaty existence Senátu. Myslím si, že bychom se o to měli pokusit. Může nastat situace, že bychom byli zlikvidováni. Vím, co to udělalo na Slovensku, kdy Vladimír Mečiar stále zmenšoval prostředky na činnost prezidentské kanceláře. Doporučuji, abychom v tomto ohledu přijali usnesení.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Prosím pana senátora Jurečku, aby se vyjádřil k předneseným stanoviskům.

Senátor Jaroslav Jurečka:Dovolte mi dvě poznámky. První je k názoru pana senátora Čady. K tomu, co říkal, nemám žádné výhrady, až na jedinou větičku a ta se týká jeho pochybnosti o tom, zda Kancelář Senátu, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Stálá komise pro práci Kanceláře Senátu i Organizační výboru učinily vše potřebné a možné v tom, aby rozpočet Senátu pro rok 1998 neměl takto restriktivní charakter. Chtěl bych pana senátora i vás ujistit, že jsme udělali více než možné.

K návrhu kolegy Vyvadila bych chtěl říci, že v obecné rovině ho vítám. V tuto chvíli nemám písemný podklad, který bych Senátu předložil. Umím si představit, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu spolu s Výborem ústavně-právním přijde s touto iniciativou bez toho, že by byl zavázán usnesením pléna. Proto bych si dovolil vám přednést návrh usnesení Senátu. S jistým skřípáním zubů přednáším návrh usnesení, aby Senát vzal na vědomí rozpočet Senátu Parlamentu ČR pro rok 1998.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. To je jediný návrh na usnesení. Chce pan senátor Vyvadil doložit svůj návrh písemně, nebo ho naformuluje?

Senátor Jiří Vyvadil:Když není cítit potřeba, tak ne.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Budeme hlasovat o návrhu pana senátora Jurečky.

V tuto chvíli je nás přítomno 59, potřebný počet hlasů pro přijetí je 30.

Kdo souhlasí s tím, abychom přijali usnesení tak, jak je přednesl kolega Jurečka, abychom předložený návrh rozpočtu Senátu vzali na vědomí? Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku.

Pro tento návrh hlasuje 49 senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? 2 senátoři byli proti tomuto návrhu. Konstatuji, že návrh byl přijat.Děkuji panu senátorovi Jurečkovi.

Jak jsme si odsouhlasili, měli bychom pokračovat v jednání o Jednacím řádu. Mám pocit, že zde chybí dva zpravodajové, a sice paní senátorka Benešová a pan senátor Koukal.

Nezbývá mi tudíž nic jiného než přerušit naše jednání a v případě, že v 11 hodin budou k hlasování připraveny materiály k zákonu o rodině, odsouhlasíme další změnu a budeme pokračovat projednáváním zákona o rodině a následně tak, jak bylo původně naznačeno.

Pokud by se podařilo zajistit, že budou přítomni zpravodajové dříve, nemusela by být přestávka až do 11 hodin. Nicméně s ohledem na to, že v tuto chvíli to není jasné, bude podle mého názoru rozumné přerušit jednání do 11 hodin.

Přerušuji naše jednání do 11 hodin a vyhlašuji přestávku.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych zahájil naši přerušenou schůzi.

V úvodu mi dovolte, abychom učinili jednu formální procedurální otázku, protože jsme si před přerušením odsouhlasili, že měl následovat zákon o jednacím řádu Senátu, ale vzhledem k tomu, že v této chvíli jsou již připraveny pozměňovací návrhy k zákonu o rodině, měli bychom formálně zrušit naše rozhodnutí a pokračovat tak, jak byla původní dohoda.

Zahajuji hlasování ke změně programu. Prosím o součet přítomných senátorek a senátorů.

V této chvíli je nás přítomno 66, potřebný počet hlasů pro přijetí je 34. Ptám se tedy vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, kdo souhlasí s tím, abychom nyní pokračovali přerušeným bodem programu, to znamená návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon číslo 94/1963 Sb., o rodině, a aby až potom následoval původně dohodnutý program, to znamená návrh zákona o jednacím řádu Senátu, návrh rezoluce Senátu k porušování lidských práv v Číně a Tibetu atd.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť, prosím, zdvihne ruku. Všech 66 přítomných senátorek a senátorů odsouhlasilo tuto změnu.

Budeme tedy pokračovat v přerušeném bodě.

Zahajuji přerušenou druhou část rozpravy k:

Návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů.

Dovolte mi malou rekapitulaci. Včera jsme na naší schůzi přerušili projednávání tohoto návrhu zákona na žádost předsedy Ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor dnes projednal nově podané pozměňovací návrhy.

Poprosil bych pana senátora Pavla Rychetského, aby nás seznámil s výsledkem jednání.

Senátor Pavel Rychetský:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, Ústavně-právní výbor za přítomnosti zpravodajů zbývajících dvou výborů, které měly přikázánu tuto normu, v souladu s našimi Prozatímními pravidly pro jednání Senátu dnes na svém zasedání projednal tři pozměňovací návrhy, které poprvé zazněly až ve druhé části rozpravy na plénu Senátu a které tedy nebyly předmětem jednání žádných výborů.

Musím vás současně informovat, že Ústavně-právní výbor svého zasedání využil též k tomu, aby projednal všechny případy, nebylo jich mnoho, kdy Senátu byl předložen pozměňující nebo doplňující návrh jenom jedním ze tří výborů a dvěma ostatními nikoli. Jako garanční výbor tedy i k těmto návrhům se v rámci Ústavně-právního výboru k těmto jistým diskrepancím vedla rozprava včetně hlasování o tom, jaké stanovisko Ústavně-právního výboru má naše zpravodajka tlumočit.

Finálním výsledkem práce Ústavně-právního výboru je tisk, který máte před sebou a je to definitivní znění všech pozměňovacích návrhů k návrhu projednávané novely zákona o rodině, tisk, který je členěn tak, v jakém pořadí podle platných pravidel by měly být jednotlivé pozměňovací návrhy zde hlasovány, s tím, že na rozdíl od předchozího tisku máte v tomto případě vždy též uvedeno, kdo je předkladatelem tohoto návrhu, a tam, kde je to smysluplné, máte též uvedeno, kde hlasování o příslušném návrhu vylučuje, kdyby byl přijat, hlasování o návrhu jiném nebo kde je třeba o dvou návrzích hlasování spojit do jednoho hlasování.

Z tohoto tisku zjistíte, že ze tří pozměňovacích návrhů - a o tom bych vás chtěl informovat - přednesených až zde na plénu si Ústavně-právní výbor osvojil a svým vlastním usnesením též vám navrhuje přijmout dva.

O jaké návrhy šlo? Šlo především o návrh paní senátorky Seitlové, která jej ovšem předložila alternativně. V jednom případě navrhla, aby z § 1 nového znění zákona o rodině byl vypuštěn odstavec 2, tj. byl vypuštěn odstavec, který říká, co je účelem manželství. Argumenty zde paní senátorka přednesla a musím říci, že by bylo zbytečné je opakovat.

Druhý pozměňovací návrh, který paní senátorka přednesla a který se vlastně vylučuje s tím prvním, je naopak zachovat odstavec 2, leč před slova „účelem manželství je založení rodiny a výchova dětí“ předřadit slovo „hlavním účelem“.

Tady bych vás chtěl informovat, že Ústavně-právní výbor po rozpravě a hlasování dospěl k většinovému názoru, že on podporuje první pozměňovací návrh paní senátorky, to znamená nedefinovat v zákoně účel manželství.

Nechci dlouze rozvádět, proč taková definice by byla obtížná a vždy by byla velmi sporná z hlediska možné šíře tohoto pojmu. Chci jenom říci jednu skutečnost. V dosavadním textu zákona o rodině definice manželství, resp. jeho účelu, tj. založení rodiny a výchova dětí, má vztah k jiným částem zákona o rodině, a to k části o rozvodu. Dosavadní zákon o rodině říká, že soud rozvede manželství, když je tak hluboce a trvale rozvráceno, že již nemůže plnit svůj společenský účel. Vzhledem k tomu, že v předložené novele postoupené nám Poslaneckou sněmovnou se již opustila tato hmotně právní podmínka pro rozvod manželství, a protože dnes, tuším, v § 24 se předpokládá, že soud manželství rozvede tehdy, kdy je natolik hluboce a trvale rozvráceno, že již nelze obnovit manželské soužití, není vypuštění odst. 2 z § 1 zásahem do ostatní osnovy zákona, neboť se stal stejně pouze proklamativním.

Už nejde o hmotně právní ustanovení, se kterými byly svázány nějaké podmínky.

Druhý pozměňovací návrh, přednesený z pléna, byl pozměňovací návrh pana senátora Havlíčka, který vyvolal podstatně závažnější diskusi. Tento pozměňovací návrh se týkal bodu 50. Pan senátor Havlíček navrhl jeho vypuštění. Pro osvěžení paměti bych chtěl říci, že jde o ustanovení, které navazuje na ustanovení předchozí, které říká, že každý je oprávněn upozornit orgány péče o dítě na to, že výchova nějakého dítěte je ohrožena. Pan místopředseda Havlíček navrhuje vypustit navazující ustanovení o tom, že takové upozornění adresované orgánu péče o dítě, tj. orgánu státní správy, je důvěrnou informací. Jinými slovy, že příslušný adresát tohoto upozornění by neměl zveřejňovat, kdo mu takové upozornění poskytl.

Chtěl bych zdůraznit, že diskuse, která se v Ústavně-právním výboru rozvinula, vzala v úvahu všechny argumenty, včetně argumentů toho směru, že je jisté nebezpečí zneužívání, že pokud budou někteří naši spoluobčané vědět, že jsou kryti tímto ustanovením, mohou podávat i neodůvodněná upozornění i upozornění, která by mohla směřovat k šikaně nebo k jiným způsobům znevážení spoluobčana.

Ústavně-právní výbor přesto výraznou většinou doporučil nepřijmout tento pozměňovací návrh, a to ze dvou důvodů. První důvod je ten, že skutečnost, že někdo upozornil orgán péče o dítě, že je podezření, že výchova nějakého nezletilého dítěte je ohrožena a že je potřeba prošetřit tyto události, nemá žádné hmotně-právní důsledky na práva a právem chráněné zájmy nikoho. Takové upozornění má jediný důsledek: povinnost orgánů státní správy prověřit, zda je, nebo není pravdivé – nic víc.

Domníváme se, že je na prvním místě třeba hájit zájmy dítěte a teprve na druhém místě eventuální zájmy těch, kteří za dítě nesou odpovědnost, tj. za jeho výchovu.

Druhým argumentem je též to, že dosud neexistuje zákon o právu na informace, pokud se týká činnosti státních orgánů. Zde jde o orgán státní správy. Paní senátorka jako zpravodajka upozornila na to, že pracovníci státní správy jsou stejně vázáni mlčenlivostí o své činnosti a informují až o výsledcích své činnosti. Domníváme se, že je na místě nepodpořit návrh pana senátora Havlíčka.¨

Třetí návrh, o kterém se musím zmínit, je návrh můj. V druhé části rozpravy jsem přednesl návrh, aby se zcela vypustil bod 27. Bod 27 je třetí forma rozvodu – tak zvaná ztížená forma rozvodu. Zdůvodnil jsem, proč se domnívám, že by nebylo vhodné přijímat právní normu, která ukládá soudu, aby v případě, že o to jeden z rozvádějících se manželů požádá, zjišťoval to, kdo a do jaké míry způsobil rozvrat manželství, stejně jako jsem vyslovil jistou nespokojenost s tím, že pokud by se zjistily příčiny, pro které nemá být manželství rozvedeno, pak by podle předloženého návrhu tento návrh rozvodu trval další 3 roky, což by v některých případech mohlo znamenat státní donucení občanů, aby žili ve svazku, ve kterém někdy alespoň pro jednoho z nich je peklem žít.

Ústavně-právní výbor, jak z předloženého tisku vidíte, změnil svůj názor a návrh na vypuštění bodu 27 akceptoval. V tuto chvíli se to stalo nejen pozměňujícím nebo doplňujícím návrhem mým, ale i návrhem Ústavně-právního výboru. Zdůrazňuji, že to nebyla drtivá většina, ale většina, tuším, 7 : 6 nebo : 5 hlasům. Stalo se tak poté, co Ústavně-právní výbor tento návrh rozšířil tak, aby v bodu 27, tj. nové znění § 93, odst. 2, kde se zakládá nový institut - vyživovací povinnost rozvedeného manžela vůči druhému rozvedenému manželovi právě v případech, kdy mu vznikla rozvodem újma a kdy nezpůsobil převážnou měrou rozvrat manželství, aby tato vyživovací povinnost byla prodloužena na 5 let.

Jinými slovy - institut, který navrhujeme vypustit z řízení o rozvodu zjišťování kdo, jak zapříčinil, zůstává v zákonu, ale jen pro případy, že poškozený rozvedený manžel bude žádat vyživovací povinnost. Přesuneme ho do jiného soudního řízení. Domníváme se, že je to rozumnější řešení. Nechci vás ale ovlivňovat, zdůrazňuji, že v Ústavně-právním výboru nebyla naprostá jednomyslnost.

Jiné pozměňovací návrhy až v druhé části rozpravy na půdě Senátu včera nezazněly. Protože druhá část rozpravy byla pouze přerušena, nikoli ukončena, je přirozené, že v jejím pokračování, které bylo otevřeno, lze předkládat další pozměňovací návrhy.

Chtěl bych upozornit na to, že, jak všichni cítíme, jde o komplikovanou normu. V tuto chvíli již bylo a bude hlasováno o celkem 25 pozměňovacích návrzích. 25. návrh, protože je legislativně technický, skládá se z více než deseti. Jde o velké množství. Kdyby se znovu předkládaly další pozměňovací návrhy, nelze vyloučit, že by muselo dojít k novému přerušení schůze Senátu a k novému zasedání Ústavně-právního výboru. Nejde o varování, jen o informaci. Leč je pravda, že ústavní 30denní lhůta pro projednání této osnovy Senátem je taková, že jejím marným uplynutím zákon platí ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Je potřeba, aby k nějakému meritornímu usnesení Senát dospěl nejpozději dnes s ohledem na to, že legislativa musí návrh zpracovat, než ho předá Poslanecké sněmovně.

Jde o pouhou informaci. To je vše, co jsem byl pověřen vám sdělit.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane předsedo, i celé vaší komisi za náročnou práci. Upozorňuji, že jsme stále ve druhé části rozpravy. Kdo se hlásí první? Paní senátorka Svobodová.

Senátorka Vlasta Svobodová:Pane předsedající, milý Senáte, domnívám se, že když budeme postupovat tak, jak navrhl pan předseda Rychetský, to znamená, že budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích Ústavně-právního výboru, přijdou zkrátka pozměňovací návrhy z Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Jedná se konkrétně o dva návrhy, které si do jisté míry osvojil Ústavně-právní výbor, ale jsou v nich určité rozdíly. Jsou to rozdíly ve slovech, ale jsou to rozdíly významové.

Proto navrhuji, pokud budeme postupovat tak, že se budou brát v úvahu návrhy Ústavně-právního výboru, a dojde se k návrhu, který je velmi podobný návrhu našeho výboru, abychom mohli předložit oba tyto návrhy najednou, abyste se mohli zorientovat v tom, pro co chcete hlasovat.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. O slovo se hlásí pan senátor Rychetský, připraví se paní senátorka Nováková.

Senátor Pavel Rychetský:Promiňte, že si opět beru slovo, ale myslím, že jde o nedorozumění. Nenavrhoval jsem, aby se hlasovaly jenom nebo přednostně návrhy Ústavně-právního výboru. To, v jakém pořadí se hlasují pozměňující a doplňující návrhy, stanoví naše prozatímní pravidla. Hlasují se v tom pořadí, jaká je osnova zákona. Tak to máte před sebou rozmnoženo.

Případ, který má na mysli paní kolegyně, je uveden v materiálu na straně 1 jako body 6 a 7 a upozorňuji, že návrh Výboru zdravotního a sociálního je naopak předřazen návrhu Ústavně-právního výboru jako bod č. 6. Potom by se teprve hlasovalo o bodu 7, takže je to přesně naopak.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji za vysvětlení. O slovo se hlásí paní senátorka Nováková.

Senátorka Eva Nováková:Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři.

Dovolte, abych se vyjádřila k některým návrhům, které zde zazněly jako návrhy pozměňovací.

V prvé řadě bych se chtěla vyjádřit k alternativním návrhům paní senátorky Seitlové, kde, jak jsme právě slyšeli od pana předsedy Ústavně-právního výboru, bychom měli vypustit odst. 2 – „účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí“.

Jak už jsem včera řekla, protože nejsem doktorkou práv, vždy se snažím získat informace u povolaných právníků. Dnes ráno jsem si dovolila konzultovat naše pozměňovací návrhy s paní docentkou Radvanovou, kterou, myslím, všichni právníci znají jako nestorku rodinného práva, která vlastně všechny naše právníky toto právo učila.

Dotazovala jsem se, co se stane, když vypustíme druhý odstavec, a co vlastně text tohoto odstavce z pohledu odborníků na rodinné právo říká.

Řekla mi, že společnost tím sděluje, že má zájem na tom, aby byla zakládána rodina a manželství, poněvadž víme, že dnes je tendence, aby lidé spolu žili, měli děti, ale manželství nezaloží. Tím potom vznikají všechny nedobré komplikace pro děti a to jak majetkové, tak výchovné.

Proto se velmi přimlouvá za to, abychom buď ponechali tento odstavec v původním znění, anebo abychom přijali variantu II paní senátorky Seitlové, která říká „hlavním účelem“.

Jde o to, v souvislosti s námitkami, které byly vzneseny, že například manželé, kteří jsou už v pokročilém věku a samozřejmě děti mít nebudou, uzavřou sňatek nebo v okamžiku, kdy manželé vstupují do manželství, nevědí, zda děti budou nebo nebudou mít, jejich manželství potom vypadá jako neúčelné. Říkala, že takto by to samozřejmě právníci nikdy nevykládali, protože tuto záležitost je třeba vidět v celém kontextu. Potom tím, kdybychom přijali tento návrh „hlavním účelem“, říkáme, že společnost má zájem na tom, aby byla zakládána rodina a manželství.

Tolik k prvnímu pozměňovacímu návrhu.

Nyní k bodu 30 pozměňovacích návrhů, které jsme dostali včera, kde se říká, že „jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit ...“. Tím v podstatě říkáme, že to může být i bez jejich dohody.

V této souvislosti bych chtěla říci, že takovéto ustanovení by bylo velmi neúčelné a že původní znění, kdy soud takto rozhodne po dohodě manželů, že tak to má být, protože není-li dohoda manželů, je to stejně neúčinné. Soud nemůže například nařídit, aby jeden manžel vodil dítě do školky, když třeba nechce. Základní musí být dohoda a potom je samozřejmě možná společná péče.

Zde bych se velmi přimlouvala za to, abychom ponechali původní znění, které přišlo z Poslanecké sněmovny.

K bodu 55. Tam se také snažíme přikázat soudu něco, čeho soud není mocen, že při nařízení ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí a tak dále. Toto všechno by právě měl řešit zákon o sociálně-právní ochraně dítěte a orgány sociálně-právní ochrany dítěte.

Toto je také názor paní docentky Radvanové, že toto soudu přikázat nemůžeme, protože toho není mocen.

Ještě k problému, který je tady velmi diskutován, a to k textu odstavce b § 68, kde navrhovatelé říkají, že po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevil o dítě žádný zájem, ačkoli mu v projevení zájmu nebránila závažná překážka.

Domnívám se, a potvrdila to i docentka Radvanová, že termín „žádný zájem“ je velmi ošidný. To se totiž opravdu dostáváme tam, jak tomu bylo například s korespondenčními lístky a tak dále.

Říká, že toto v podstatě nic neřeší a že rozhodně by nebylo správné toto znění přijmout. Kdybychom přijali formulaci, že pokud po dvou měsících přijde do rodiny osvojitele, kdy osvojitel má právo kdykoliv ustoupit od svého záměru osvojit si dítě, pak toto dítě zůstává v obrovské právní nejistotě, protože v tuto chvíli je už v jakémsi vzduchoprázdnu.

V každém případě by tam mělo být uvedeno, sama ale nedokáži formulovat takový pozměňovací návrh, že současně by měl být ustanoven poručník, aby k takovéto situaci nedošlo.

I z hlediska mezinárodního práva doba šesti měsíců má velký význam, protože kdyby tam byly uvedeny pouze dva měsíce, pokud je zájem, projevení zájmu za tyto dva měsíce se může projevit i tím, že přijde korespondenční lístek a podobně, což je možné zamlčet nebo uschovat. Doba šesti měsíců je lhůtou, která je všude ve světě uznávána. Pouze v Německu, jak mi bylo sděleno, platí uvedené dva měsíce.

Německo má však velmi přísný samostatný zákon, který řeší osvojování dětí a adopci. Tam je to tudíž následně druhotně ošetřeno.

Ještě bych se chtěla vyjádřit k tomu, co řekl pan předseda Ústavně-právního výboru, že Ústavně-právní výbor většinově přijal, abychom vypustili v bodě 27 § 24b, kde se říká: „Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než jeden rok, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.“

V této souvislosti bych chtěla říci, že především je nepodložené tvrdit, že manžel domáhající se rozvodu bude vydán na milost a nemilost manželu, jenž se rozvádět nechce.

Protože druhý odstavec v § 24b nutno číst v kontextu, v souvislosti s prvním odstavcem. Myslím si, že by byla velká škoda, kdybychom vlastně neudělali to, co je běžné v celém evropském právu. Totiž, za určitých okolností, kdy skutečně by jednomu z manželů mohla vzniknout tvrdostí zákona velká újma. Je to např. v takových záležitostech, kdy jeden z manželů vážně onemocní. Jsou to dnes třeba i mnozí mladí muži, kteří po těžké autohavárii jsou v různých rehabilitačních ústavech, a když se vrátí, tak už mají prostě doma někoho jiného.

Jde tedy o to, aby takové ukvapené věci se nemohly dít, aby skutečně ten manžel, který právě třeba ze zdravotních důvodů se brání rozvodu, aby ten čas tady byl na to, aby nebylo manželství unáhleně rozvedeno.

Pokud vím, a tak mi to bylo také potvrzeno paní docentkou, kratší doba než ty tři roky nikde ve světě není a prakticky veškeré evropské státy tuto možnost ztíženého rozvodu mají. Tolik jsem chtěla říci na základě toho, jakých poznatků jsem nabyla od paní doc. Radvanové; pokud je uznáte za vhodné, použijte je.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Chtěl bych se zeptat, zda jsou nějaké pozměňovací návrhy. Nejsou. Dále se přihlásil do rozpravy pan senátor Benda. Připraví se pan senátor Luděk Zahradníček.

Senátor Václav Benda:Vážený Senáte, nebudu vůbec odůvodňovat svou skepsi k celému tomuto zákonu, kdy po šesti letech pečlivé práce nad tím, abychom oddělili zákon o rodině (případné torzo zákona o rodině) od občanského zákoníku - máme zase jenom nově upravený zákon o rodině.

Chtěl bych se vřele přimluvit za pozměňovací návrh pana místopředsedy Havlíčka na vypuštění - je to bod 50 původního návrhu. Je to důvěrnost sdělení.

Domnívám se, že v odůvodnění Ústavně-právního výboru byly dvě věci nepřesné. Za prvé. K tomuto konkrétnímu bodu, samozřejmě, že všechny vyjmenované úřady a instituce jsou povinny chránit důvěrná tajemství. To jim stanoví velmi přísné zákony, ale tady nad rámec této povinnosti o důvěrnosti je tedy přísný zákaz jakékoli oznámení sdělit, nebo sdělit jeho zdroj. To je podstatné rozšíření i tak přísných zákonů o důvěrnosti informací. Čili to jde nad rámec stávajících zákonů, které jsou dosti přísné.

Souvisí to s druhou chybou, která podle mého názoru byla ve vysvětlení Ústavně-právního výboru, která se vztahuje k paragrafu, který tomu předchází, tedy k § 42, odst. 1. Tam se neukládá povinnost to oznámení prošetřit. Tato povinnost je samozřejmě dána zase zákonem. Tam se ukládá povinnost vyjmenovaným orgánům, který jsou pak poviny učinit vhodné výchovné opatření, i když to oznámení by bylo sebeabsurdnější. Já vás ze své delší policejní praxe a z jiné praxe ujišťuji, že 80 % udání směřuje v této zemi proti dětem a psům. Jestliže uložíme soudním a dalším orgánům, aby anonymně zatajily zdroj a provedly výchovné opatření v každém případě, i když to bude sebešílenější - že to dítě brečí nebo pes štěká; toto je zase nad rámec povinností, čili dovolím si 27. drobný pozměňovací návrh, aby v bodu 49 bylo ukončeno tečkou za slovem „orgán", a aby byla vyškrtnuta ta vedlejší věta „…který je pak povinen učinit vhodné výchovné opatření". Ten orgán má své povinnosti dané mu zákonem a toto je prostě šílené zatížení těch orgánů a budou vykládat výchovné opatření tak, že prostě výchovné opatření neudělají. To je prostě špatně. Podporuji tedy návrh místopředsedy Havlíčka. Dovolím si doplnit toto vyškrtnutí oněch pěti slov. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Luďka Zahradníčka.

Senátor Luděk Zahradníček:Pane předsedající, ctihodný Senáte, chci se vyjádřit jenom k jedné věci, a to je k § 1, ke kterému předložila pozměňovací návrhy kolegyně Seitlová. Připojuji se k jejímu návrhu, a to k jeho první variantě, totiž vypustit odst. 2, který praví, že účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Nemohu souhlasit s argumentací, kterou zde přednesla paní senátorka Nováková, protože tímto ustanovením vlastně dochází k diskriminaci takových manželství, která z jakýchkoli důvodů nemohou nebo nechtějí mít děti. Je-li toto ustanovení, byť by to bylo hlavním účelem manželství, to je v podstatě totéž. Vlastně manželství, které nemá děti, neplní svůj účel nebo svůj hlavní účel, což si myslím, že je víceméně totéž. Takovýmto deklarativním ustanovením nezařídíme, aby se nerodily nemanželské děti. Jestliže společnost má zájem, a já si myslím, že má, aby nemanželských dětí bylo co nejméně, pak to nemůže nařizovat nějakým zákonem. Pokud by to chtěla nařídit zákonem, tak toto ustanovení na to stejně nestačí. Čili snažme se oddělit deklarativní prohlášení od pozitivního obsahu zákona. Tento zákon není mezinárodní smlouvou, kde na začátku se připojují různé deklarativní odstavce znějící třeba - Senát bera v úvahu nebo maje na mysli atd., to jsou deklarativní věci, které mají smysl v mezinárodním právu, které má daleko menší míru vynutitelnosti než právo národní.

Dovolím si připojit ještě jednu drobnou poznámku technickou, o které si myslím, že ji lze vyřešit v korektuře. Já jsem neustále znepokojován jazykem našich zákonů, které nadmírně užívají rodu trpného místo rodu činného. V bodu 6, který se týká § 27, doporučuji - v návrhu je napsáno: v § 27, odst. 2 slova „a záměrné" se vypouštějí a slova „lze považovat" se nahrazují slovy „je považováno" - doporučuji to nahradit slovy „se považuje", protože to se týká věty „…bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné a záměrné, považuje se za změnu poměrů". To jenom z důvodu ochrany našeho mateřského jazyka, který, jak doufám, je mateřštinou většiny z nás.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Dále se písemně přihlásil pan senátor Štěch, prosím ho, aby se ujal slova. Připraví se paní senátorka Seitlová.

Senátor Milan Štěch:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl vyjádřit k bodu 30, tj. § 26, odst. 2. V návrhu, který nám byl předložen Ústavně-právním výborem, se návrh posouvá, podle mého názoru, jaksi více vyhovět zájmům např. druhého rodiče, který to dítě, o které se jedná, nemá svěřeno do péče. Vystoupení paní kolegyně Novákové de facto bylo ve směru, aby střídavá péče mohla být jedině za předpokladu dohody obou rodičů. Já s tímto názorem velmi výrazně souhlasím, protože si nedovedu představit, jak bude vypadat prostředí pro dítě, když k dohodě nedojde. Nerad bych se dočkal toho, abychom nechali dítě napospas různým rozbrojům, které se často po rozpadu manželství vyskytují, a dítě by bylo de facto tím obětním beránkem.

Myslím si, že je třeba, protože my musíme zájmy druhého rodiče chránit, § 27, odst. 2, který se snažíme vylepšit ve prospěch druhého rodiče, aby mu nemohlo být záměrně bráněno. A myslím si, že by bylo potřeba skutečně něco z toho návrhu Ústavně-právního výboru převzít, a tudíž dávám nový návrh, dělám to nerad, ale je to velmi vážná záležitost, tzn. abychom udělali kompilát toho návrhu Ústavně-právního výboru, původního znění, kde bude dohoda obou rodičů obsažena a znění by bylo následující:

§ 26, odst. 2 by zněl: „Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, mají-li o výchovu zájem, může soud schválit dohodu obou rodičů o svěření dítěte do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby." Myslím si, že by to bylo vyhovující, a přiznám se, že to je formulováno ve prospěch dítěte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore, prosím paní senátorku Seitlovou, připraví se pan senátor Koukal.

Senátorka Jitka Seitlová:Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi se ještě vyjádřit k tomu, co zaznělo v preambuli zákona. Já souhlasím s tím, že jistý záměr právníků mohl být velmi pozitivní a jejich cílem bylo deklarovat to, co bylo řečeno ze strany paní senátorky Novákové. To je jistě velmi správné.

Na druhé straně ale musím konstatovat, že se to těm, kteří k tomu formulovali usnesení, prostě nepodařilo. Že tak, jak je ta preambule formulována, je to zavádějící a může pro řadu občanů v tomto státě znít velmi nešťastně. Proto se ptám i vás, zda vůbec můžeme přijmout takové vysvětlení, že tím někdo něco myslel. Myslím, že je důležité, aby zákon sloužil nejen právníkům, ale i občanovi, a to zejména v úvodních preambulích. Právo jako takové má být zejména ve svých základních ustanoveních jasné a srozumitelné všem, kteří ho budou chtít používat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, paní senátorko, a prosím pana senátora Koukala, aby se ujal slova.

Senátor Jan Koukal:Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vystoupit na podporu některých potřebných návrhů a s některými polemizovat, pakliže jsou uvedeny variantně. Budu se snažit postupovat podle tisků, jak jsme je obdrželi od Ústavně-právního výboru. K té otázce, která byla teď diskutována právě senátorkou Seitlovou, bych chtěl říci, že problém vnímám a rozumím mu, i co se týká deklarace i se smířím s tím, že když je zákon formulován, že tím někdo něco myslí. Pevně věřím, že to je tak téměř vždy, když se zákon formuluje. Přimlouvám se za to, aby z těch dvou variant týkajících se manželství byla vzata ta druhá, tj. varianta, kde se hovoří o hlavním účelu manželství. Tomu rozumím a vskutku si myslím, že tento typ deklarace má svůj smysl. Dokážu si představit, že to souvisí s jistými hodnotami, které považujeme za standardní, za tvořící tuto společnost, a proto mi připadá, že to tam může být napsáno, a nijak se nebráním variantě první, ale docela bych rád tu myšlenku v zákonu udržel.

Pokud jde o další z mých připomínek, které souvisí s bodem 31, tj. § 27, odst. 2, přiznám se, že když jsme diskutovali problém na výboru, měli jsme k dispozici různá stanoviska a ta stanoviska byla v mnohém rozporuplná. Já jsem zastával stanovisko, které spíše odpovídá tomu, co předkládá Ústavně-právní výbor, ale po diskusích, které jsem měl ve své senátní kanceláři se sdružením rodičů, které opravdu řeší ten nepříjemný konflikt, který nastane po rozvodu, kdy bývalý partner brání v kontaktu či ve styku svému partnerovi, v 80 % jsou to samozřejmě otcové, a ta nerovnováha, která v tom vzniká, je, pochopitelně, dána jakýmsi přirozeným řádem v této společnosti a našimi možnostmi. Nechci právním řádem zasahovat do přirozeného řádu věcí, ale přesto všechno si myslím, že formulace, která je jako první uvedena v tisku, tzn. že se vypustí slova „záměrně“ a že se nakonec změní slova „lze považovat" za slova „je považováno". To jsou slova, která svým způsobem více omezí prostor - možná ne pro rozhodování, ale pro posuzování soudem v dané záležitosti a že to zjednoduší rozhodování, které velmi obtížně bude objektivní, neboť tyto záležitosti vždy jsou pochopitelně vytvářeny v jistých subjektivních relacích, které se těžko budou právním řádem objektivizovat. Přimlouvám se za tu formulaci teď a omlouvám se předsedovi výboru, panu doktoru Vízkovi, za tu první formulaci, která zmenšuje prostor, především ta slova „lze považovat" nahrazuje za slova „je považováno". Tím je část rozhodnutí soudu dána.

Dále bych se chtěl zeptat na problém, který tady zmínila kolegyně Nováková a který jsem také dlouhou dobu považoval za velmi jednoznačný, a to je k bodu 71 § 68, odst. 1. Jedná se především o zkrácení jakési doby na dva měsíce. Já bych rád podpořil zkrácení toho celého prošetřovacího procesu, ale mám poměrně výrazný problém s definicí pojmu „žádný zájem“. Bojím se způsobu, jak lze tuto věc poměrně jednoduše znehodnotit, byť chápu, že ve srovnání odstavce a) a b) je nezbytné, aby došlo k jakémusi zpřísnění odstavce a), který má časovou lhůtu 6 měsíců. Když chci zkrátit lhůtu pro šetření nebo rozhodování, musím opravdový zájem tak trošku zpřísnit. Opravdový zájem je tam nakonec explicitně popsán, co to přibližně znamená, čili výčtovým způsobem je definován, zatímco „žádný zájem" je pro mě dost obtížně přijatelná formulace, nevím, jak bude soud tento pojem vysvětlovat. Rád bych se ještě před hlasováním o tom něco zde dověděl, především samozřejmě od navrhovatelů.

Myslím si, že to je z mých připomínek v tomto okamžiku asi to nejdůležitější. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Nemám další přihlášky do rozpravy. Hlásí se ještě někdo? Paní senátorka Svobodová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Vlasta Svobodová:Vážený pane předsedající, vážení kolegové, já bych chtěla na prvním místě něco říci k tzv. střídavé výchově, ke které hovořil kolega Štěch.

V té novele, kterou nám postoupila Sněmovna, je veliký pokrok oproti stávajícímu zákonu. Ovšem je tam ta dohoda, já se domnívám, že když se rodiče dohodnou, takže není potřeba už žádného dalšího zásahu. Proto si myslím, že ta formulace, kterou udělal u nás Ústavně-právní výbor, že soud může dítě svěřit - je tam, prosím vás, to „může“ - já sama bych se přikláněla ještě k tomu tvrdšímu – formulaci: svěří, ale dobře, toto si myslím, že je tak přiměřené pro současný stav věcí. Kdybyste slyšeli ty otce, o kterých se zmínil pan primátor Koukal, kteří se nemohou domoci svého práva a kteří se domnívají, že tímto soud bude trošku, bude více přihlížet na jejich právo, tak si myslím, že byste pochopili, že to máme odhlasovat tak, jak je to v pozměňovacím návrhu k § 26 Ústavně-právního výboru. Ale hlavně, co vám chci říci, je pozměňovací návrh, který uplatňoval pan senátor Rychetský, který kouzlem své osobnosti způsobil, že je to teď pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru, a to k § 24, tj. ztížený rozvod. Tato záležitost ztíženého rozvodu byla velice kladně přijata veřejností jak odbornou, tak laickou. Nebyla ovšem stejně kladně přijata sdělovacími prostředky a já jsem čekala, kdy se ozve hlas, že stát tady vstupuje a nařizuje lidem, aby spolu tři roky žili, i když oni spolu žít nechtějí.

Ono tomu tak není. Stát tímto způsobem dává prostor, aby ti lidé se přizpůsobili situaci, kterou nezavinili, a která způsobila, že jejich manželství je ohroženo. Je to např. situace, kdy se narodí dítě, které není zdravé. Je to pro oba rodiče strašný šok a myslím, že hlavně pro toho muže, který si už představuje, jak svého potomka vodí na tenis, a naráz se musí smířit s dítětem, které třeba nebude nikdy chodit. A jeho první rozhodnutí, že to prostě nevydrží, že se na to nemůže dívat, může být korigováno a často tomu tak bývá, že je korigováno. On se k té rodině vrátí. Jestliže se v prvním pohnutí rozvedou, tak už je ten návrat podstatně těžší. Tady je jasně řečeno, že toto má být uplatněno, když se na rozvratu manželství porušením povinností ten partner převážně nepodílel. Obavy, že by nějaká žena, nějaká manželka, která se potuluje pouze po barech, z manžela vymáhala výživné, si myslím, že jsou úplně neopodstatněné, protože žádný soud by nemohl v její prospěch rozhodnout. Myslím, že toto se týká velice malého procenta lidí, ale velice závažných případů, kde jde právě o postižené děti, kde jde o náhlý úraz jednoho z partnerů apod. Myslím, že kdybychom tento paragraf vypustili, tak že ten zákon úplně znehodnotíme. Já to považuji za jeden z největších činů, který udělala PS v této novele.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, paní senátorko, dále se hlásí pan senátor Špaček, potom pan senátor Rychetský.

Senátor Milan Špaček:Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, já se chci vyjádřit k tomu, co tady zaznělo od paní kolegyně Novákové a od paní kolegyně Svobodové, a to z titulu, že 10 let pracuji jako sociální pediatr a podílím se na koncepci péče o postižené děti.

Smyslem - a předpokládám, že to nikdo nezpochybňuje - tohoto zákona je ochrana rodiny. A jestliže bereme klasickou definici rodiny jako společenské jednotky, která je tvořena manžely - mužem a ženou - a jejich dětmi jako klasická dvougenerační rodina, tak je nám zcela jasné, že nejzranitelnějším článkem této formace je dítě. Kohezní vztahy, které panují v rodině, mohou být narušeny lecčím. Mohou být narušeny zevně, faktory působícími zvenku, faktory působícími z vnitřku. Já nechci váš nebo náš čas dlouho brát, jednoznačně vás žádám, abychom bod 27 nevypouštěli. Mně, pediatrovi, když už se tady o tom bavíme, vadí jedna věc, a to je znění § 24b, odst. 1 - nesouhlasí manžel, jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Ale komu je způsobena největší újma rozvodem? No, jsou to děti, přátelé. A já se o ty děti starám, já mám dětské centrum ve Znojmě, jehož vedení jsem pustil v důsledku této funkce, kterou zde vykonávám, ale to neznamená, že s tímto zařízením nemám kontakt. Já vám jako ilustraci řeknu příklad. Jde o dítě, o které pečuji, je to dítě, které se narodilo z Dawnovým syndromem, a protože jsme často svědky, a to mně kolegové lékaři tady mohou potvrdit, sdělení diagnózy nešetrným způsobem, které vedlo k tomu, že ta matka přišla domů z porodnice a řekla, že dítě zemřelo, i když dítě žilo. Já když jsem si ji potom zavolal a hovořil jsem s ní, tak ona mi řekla, že manžel řekl, že on s námi žít nebude, a jestliže toto dítě dovedu domů, tak on odejde. A proto se odhodlala k tomuto zoufalému kroku a my hledáme teď pro to dítě náhradní rodinnou péči.

Předsudky vůči dětem postiženým, které panují nejenom v naší společnosti, je to záležitost celosvětová, tak nám zabraňují najít úspěšně pro toto dítě náhradní rodinu. To jsem uváděl jenom jako ilustraci. Jestliže my dovolíme, aby i tato kategorie, tzn. rodina, ve které se narodí postižené dítě, jak říkala kolegyně Svobodová, mohla být z náhlého popudu, rozhodnutí jednoho z partnerů, a bývá to většinou otec, nebývá to vždycky, ale většinou to bývá otec, tak zabráníme tomu, aby mohlo dojít k rehabilitačnímu procesu. K tomu, že vztahy v této rodině se postupně napraví a i ten muž nebo partner, který by odešel z tohoto důvodu, že nenajde cestu zpátky. Jestliže to tady necháme, vždyť my tím nepřikazujeme těm lidem, aby spolu žili, když považují společné soužití za peklo, jak tady zaznělo. Ale tím, že nerozvedeme, neučiníme definitivní právní akt nebo neumožníme učinit definitivní právní akt rozvodu, tak dáváme jakousi šanci, že se ty vztahy obnoví, a to je sekundární prevence. Ono to tady včera možná mělo zaznít, že existuje primární, sekundární a terciární prevence. Sekundární prevence je napravit to, co se porušilo nebo to, co je porušeno a teprve ta terciární prevence je hledání náhradní rodinné péče, když už ta původní rodina nefunguje. To byly důvody, které mě vedly a nebo vedou k tomu, abych vás požádal, abychom nevypouštěli § 24 b. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Dále bude hovořit pan kolega Rychetský a připraví se pan senátor Vyvadil.

Senátor Pavel Rychetský:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já mám jenom několik spíše technických, eventuálně vysvětlujících poznámek. Zazněly další pozměňovací návrhy, domnívám se, že když budeme velmi pečliví a odpovědní, že bychom byli schopni o nich hlasovat bez dalšího přerušení a bez nové schůze Ústavně-právního výboru. Přesto bych chtěl vám říci, co by to znamenalo.

Pozměňovací návrh pana kolegy Václava Bendy by v tom materiálu, který máte všichni před sebou, byl jako bod 8 a), třeba na vršek strany 9, a zněl by takto. Kolega Benda jej patrně nepředložil písemně a opustil nás, tak já bych trochu zasuploval. K bodu 49 - v § 42, odst. 1, druhá věta, se vypouštějí slova „který je pak povinen učinit vhodná výchovná opatření". To byl návrh pana senátora Bendy. Hlasovalo by se tedy za bodem 8 a před bodem 9. S žádným jiným návrhem nesouvisí, tzn. jeho přijetí či nepřijetí nemá vliv na průběh hlasování.

Druhý pozměňující návrh je pozměňující návrh pana kolegy Štěcha a je zvláštní tím, že je to pozměňující návrh k pozměňujícímu návrhu pod bodem 5. Znamená to, že napřed by se hlasovalo o bodu 5. To je pozměňující návrh Ústavně-právního výboru o střídavé péči, a kdyby byl přijat, pak by se hlasovalo o návrhu pana kolegy Štěcha, zda se doplní za slova: „může soud“ nová slova: „schválit dohodu rodičů o svěření“ a místo „dítě“ by bylo „dítěte“ a pak by byl text stejný.

Vzhledem k tomu, že je rozprava, dovolím si tady vyslovit jistý nesouhlas s pozměňujícím návrhem kolegy Štěcha. Ústavně-právní výbor dohodu rodičů vědomě vypustil a vědomě rozhodování o tom, zda bude tento nový, velice exotický institut střídavé nebo společné péče, nebo nebude založen, nechal výlučně na rozhodnutí soudu, a to ze všech důvodů, jednak z důvodu ochrany dítěte, ale nezapírám, že také proto, že kdyby tam dohoda dítěte byla podmínkou, tak může jeden z rodičů - nechci označovat který - tou nedohodou skutečně nejenom blokovat tento institut, ale může to použít i jako vydírání za účelem uzavření jiných dohod, víme jakých. Proto si myslíme, že by to mělo být skutečně výlučně věcí objektivního posouzení soudu.

A teď k otázce, kterou položil, nikoli Ústavně-právnímu výboru, ale předkladatelkám, pan kolega Koukal. Vážené kolegyně a kolegové, jsem si vědom toho, že pod bodem 14 návrh všech tří výborů na dramatické zkrácení lhůty na dva měsíce po narození dítěte je nesmírně odvážný krok. Mám sám o něm vážné pochyby a v podstatě, mám-li říci pravdu, nejsem jaksi kategoricky proti tomu z jediného důvodu. Dva měsíce je velmi krátká doba, ale doby, ve kterých jednají soudy, jsou takové, že v okamžiku, kdy bude soud rozhodovat, bude už vždycky zaplněno i těch šest měsíců, takže ve skutečnosti tento návrh je velmi, velmi, abych tak řekl, mimo realitu jdoucí ovšem bohužel. Byl bych rád, kdyby tomu tak nebylo a kdyby soudy jednaly v krátkých lhůtách.

A teď k dotazu pana kolegy Koukala, který je naprosto logický a věcný, a to je jeden z utajených záměrů tohoto zákona už po desetiletí.

Tady se totiž říká, že nastávají nějaké právní účinky, když někdo něco nedělal. Neprojevoval opravdový zájem nebo dokonce neprojevoval žádný zájem. To je dost absurdní, protože, jak známo, už od starého Říma dokazovat, že se něco nestalo, nejde. Důkaz o non factu nemohu podat, mohu pouze dokázat, co se stalo, že se něco dělalo.

Ve skutečnosti v tomto ustanovení zde i v dosavadním ustanovení v celém rodinném právu je skrytá presumpce a obrácené důkazní břemeno. Úmyslem tohoto ustanovení je, aby rodič dokázal, že projevoval, nikdo mu nebude dokazovat, že neprojevoval. Tady se předpokládá, když to nedokážeš, tak jsi neměl o dítě zájem, ty se snaž.

Jsem si vědom toho, že to je v právu trochu zvrácený přístup, ale v tomto případě je použit v zájmu ochrany dětí. Rodiče většinou nelze sehnat, víme, o jaké situace jde, a mně v tomto případě tento institut nevadí.

Myslím si, že jsem v podstatě vyčerpal všechny připomínky, které byly. Nevyužívám svého práva, nenavrhuji přerušení schůze. Mám-li být stručný, nedoporučuji pozměňovací návrh pana kolegy Štěcha za svou osobu, upozorňuji, nikoliv za výbor, takové právo v této chvíli nemám.

A jsem naprosto neutrální k návrhu kolegy Bendy. Vůbec nic nebrání tomu, aby byl přijat, nebo nebyl přijat, nemá to vliv na strukturu zákona, má to nepochybnou logiku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Ale jsou ještě dva přihlášení, takže se možná ještě budete muset vyjádřit, nyní je přihlášen pan senátor Vyvadil a připraví se paní senátorka Filipová.

Pan senátor Vyvadil nechce vystoupit, dobře, bude hovořit paní senátorka Filipová, prosím.

Senátorka Jarmila Filipová:Měla jsem původně v úmyslu odpovědět na otázku panu senátoru Koukalovi, ale domnívám se, že pan senátor Rychetský na ni odpověděl zcela vyčerpávajícím způsobem, i když bych chtěla ještě k této záležitosti poznamenat, že všichni, kteří jsme projednávali tento pozměňovací návrh, jsme si vědomi toho, že soudy jednají velice dlouho a že dvouměsíční lhůta ve srovnání s jednáním soudů je vlastně, lze říci, i proklamativní. Ale nakonec jsme vyšli z toho, že zkrátíme-li o čtyři měsíce celou proceduru, že to považujeme za úspěch. Z tohoto jsme tedy vyšli a to je hlavní motiv.

Jinak všechny mechanismy, že to musí posuzovat soud, zůstávají stejné jako u toho, když se rozhoduje o tom, zda rodiče neprojevovali opravdový zájem.

Jako druhý bod bych se chtěla vyjádřit k návrhu pana senátora Štěcha. Včera jsem tu vysvětlovala, z čeho nebo z jakých výchozích předpokladů jsme vycházeli v návrhu doplnění § 26, kdy soud může svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů za určitých podmínek.

Řekla jsem tu, že jsme dali soudu i tolik možných stupňů volnosti, aby rozhodl a posoudil všechny okolnosti, že skutečně bude záležet jenom na soudu, aby posoudil, zda to je vhodné. Zároveň se nedomnívám, že by plošně nastala taková změna, že by všechny soudy svěřovaly všechny děti do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů, ale jde tu o prolomení určitého způsobu myšlení, které v nás přetrvává, že je naprosto správné a normální, že soudy svěřují dítě přednostně do péče jednoho z rodičů a druhému z rodičů je dítě na nějaký malý čas vlastně předáváno.

Pokud pan senátor Štěch zde mluvil o doplnění odstavce 2 o dohodu rodičů. Pokud bychom přistoupili na to, tak pan senátor Štěch a další senátoři nemusí hlasovat pro tento pozměňovací návrh, protože v podstatě v původním návrhu zákona je odstavec 2 ve znění: „Je-li to v zájmu dítěte, může soud schválit dohodu rodičů o svěření dítěte do společné, popřípadě střídavé výchovy oběma rodiči.“ A tam soud posuzuje zase zájem dítěte, takže se domnívám, že tato formulace by byla dostatečná, kdyby nechtěli senátoři nebo nechtěla většina přistoupit na pozměňovací návrh, který dal Ústavně-právní výbor.

Chtěla bych se ještě vyjádřit k druhé části tohoto pozměňovacího návrhu, a to je § 26, kdy za odstavec 2 vkládáme nový odstavec 3, který zní: „Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.“ V současném znění zákona je totiž jenom věta: „Je-li to v zájmu rodičů, může soud chválit dohodu rodičů o svěření dítěte do společné, popřípadě střídavé výchovy oběma rodiči“, a není zde specifikováno, že může schválit i jinou dohodu, to znamená, že dítě bude vychovávat jeden rodič a druhý rodič bude mít předem určený režim.

Domnívám se, že bychom tím zabránili výkonu § 24a, odst. 1b, kde se jedná o tzv. dohodnutý rozvod, kde rodiče, pokud doloží soudu pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, a v dalším odstavci máme, že soud může schválit jenom dohodu o svěření dítěte do společné, popřípadě střídavé výchovy oběma rodiči. Právníci sice tvrdí, že to lze dovodit, ale domnívám se, že by bylo dobře, aby tam byly možné všechny případy, tj. společná, střídavá výchova i jiná výchova, a proto je tam návrh odstavce 3: rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu. Je tedy možné dohodnout se v podstatě jakkoliv. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, paní senátorko. Prosím pana senátora Štěcha.

Senátor Milan Štěch:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, svůj návrh, který jsem předložil, stahuji ne proto, že bych se domníval, že je špatný, domnívám se, že by vylepšil původní znění, které přišlo z Poslanecké sněmovny, ale vzhledem k proceduře mám obavy, že bych tím zkomplikoval hlasování. Proto podporuji původní návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny.

Chci dodat, že nový institut střídavé péče, který se zavádí v novele, je velký krok kupředu směrem k možnosti zavedení tohoto institutu, že se na výchově mohou po rozvodu výrazněji podílet oba rodiče, ale vyvolal velké obavy lidí, kteří v praxi s problematikou dětí z rozvedených manželství pracují. Na mne se obrátili pracovníci oddělení péče o děti okresních úřadů, kteří na to upozorňují, že z toho mají velké obavy. Oni jsou těmi, kteří iniciují, aby dohoda byla jako podmínka. Naopak tam chtěli doplnit věci, které by se týkaly toho, aby bylo zamezeno tomu, že například dojde k tomu, že rodiče, kteří se rozvedou a budou bydlet od sebe a budou mít upravenou střídavou péči a budou vyžadovat, aby dítě měnilo trvalý pobyt, to znamená, že bude narušen jeho vztah ke kolektivu a ke škole. Můžete říci, že to soud nepřipustí, ale toto nebezpečí v tom, co přišlo ze Sněmovny, obsaženo je. Pokud tam ještě vypustíme dohodu, mám obavu, že prostor pro soud - rozhodnout v neprospěch dítěte se ještě výrazně zvětšuje. Proto si myslím, že původní návrh z Poslanecké sněmovny je dostatečným krokem ke směru práv druhého rodiče a tuto mez bychom neměli povolit překročit. Proto podpořím původní návrh z Poslanecké sněmovny a svůj pozměňovací návrh stahuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Prosím kolegu Rychetského a potom kolegu Vyvadila.

Senátor Pavel Rychetský:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, záměrně jsem se přihlásil zvlášť, protože jsem nechtěl ve své první části reagovat na otázky, které se týkaly výlučně mého pozměňovacího návrhu.

Pravda je, že Ústavně-právní výbor, nikoli převážnou většinou, se ztotožnil, a společně sem předkládáme návrh na vypuštění § 25b. Zazněla zde slova varující před takovým krokem s upozorněním na to, že smyslem takového ustanovení je právě ochrana manželství jako institutu v případech, kdy toto manželství potká nenadálá tragédie v narození postiženého dítěte apod. Proto je potřeba ochrannou lhůtu, kdy nemůže být manželství rozvedeno, byť jeden z manželů o to usiluje, zakotvit. Chtěl bych upozornit, že je to naprosto falešný omyl. Toto ustanovení se nevztahuje na tato manželství. Manželství, kde se tato tragédie stane, nejde nikdy rozvést, ne po dobu jednoho nebo tří let. Podívejte se na § 24, odst. 2. Je to obecné ustanovení zákona, ke kterému nikdo žádný pozměňovací návrh nevznesl a který výslovně stanoví: Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem dětí daným zvláštními důvody. To je obecné ustanovení a to platí pro všechny formy rozvodu. Tam je zákaz rozvodu, tam není ochranná lhůta.

Ustanovení v § 24b, které navrhuji vypustit, se vztahuje výlučně ke vztahu mezi dvěma manžely, kdy se jeden chce rozvést, a druhý ne. S ustanovením věcně souhlasím, zejména s motivací. Souhlasím s tím, že by nebylo možné, aby soud povoloval rozvody manželství, kdy jednomu bude způsobena zvlášť závažná újma a mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, zejména když se nepodílel na rozvratu. Nebezpečí tohoto ustanovení vidím v něčem jiném.

Když se přijme zákon v uvedené podobě, nebudou tři druhy rozvodových manželství, všechna manželství budou rozváděna ve stejném typu občanskoprávního řízení. Stačí ale, aby jeden z účastníků řízení namítl toto ustanovení, a v každém případě se bude muset zjišťovat, zda a jak se kdo podílel na rozvratu, zda a jak závažná újma takovým případem vznikne a zda jsou nebo nejsou mimořádné okolnosti. Všechny rozvody se protáhnou. I když soud bude racionálně a spravedlivě rozhodovat, tzn. toto ustanovení se stane výjimečným, protáhne to všechna rozvodová řízení. Tady vidím problém, ale zdůrazňuji, že je věc svobodného rozhodnutí každého z nás, jak budeme hlasovat. Obě stanoviska považuji za legitimní. Jen chci říci, že argumentace, pokud se týká ochrany dětí, není v tomto ustanovení. Je to ve výslovném ustanovení § 24, odst.2. Ta je tam naprostá, absolutní a bez lhůt.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Vyvadila, potom paní senátorku Filipovou.

Senátor Jiří Vyvadil:Pane předsedající, pane předsedo, především bych vás chtěl poprosit, až budeme hlasovat o bodu 1 a 2, mysleme na to, že toto je norma dopadající na 10 milionů občanů. Dopadá-li na 10 milionů občanů, má prioritní význam, aby tam bylo: hlavním účelem manželství je to a to. Mějme to na mysli. Protože mám pocit, že tam je alternativa dána, berme druhou alternativu. Cítím, že to má svůj význam. Chtěl bych o to poprosit a sám pro to budu plédovat, protože mám pro to pochopení.

K bodu 30. Chtěl bych navázat na paní senátorku Svobodovou, která zde několikrát zdůraznila, že má na mysli nikoliv to co říkají právníci, ale spíše to, co chrání zájem dítěte, a přesto zdůraznila, že se přiklání pro návrh Ústavně-právního výboru.

Jak já to znám v rozvodových a porozvodových sporech, ženy dobrovolně žádnou dohodu nepodepíší. Jestli je někdo moudrý za určitých okolností, je to pouze soud. To, že mu dáme určitý legislativní záměr, to ještě neznamená – soud bude vážit, zda to využije, v prvních případech to bude jeden z dvaceti, než se to zjudikuje, za jakých podmínek. Věřte, že i potom vždycky bude jeden ze dvou partnerů ještě takových deset let trvale zvýhodňován. Pokud by se tam dala jen dohoda, můžeme to vyškrtnout, protože to nikdy nebude.

Plédoval bych pro to, co říkala paní senátorka Svobodová a co navrhuje Ústavně-právní výbor. Není to v zájmu druhého rodiče, je to v zájmu dítěte.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Prosím paní senátorku Filipovou.

Senátorka Jarmila Filipová:Chtěla bych se vyjádřit k bodu 30, ke změně § 26 a rozptýlit obavy, které zde pan senátor Štěch pronesl na adresu orgánů sociálně-právní ochrany dětí, nynější péče o děti u okresních úřadů. Pokud tento orgán sociálně-právní ochrany dětí dokáže rozhodnout, že střídavá výchova není pro dítě přínosem, domnívám se, že soud je minimálně stejně svéprávným, aby o tom rozhodl také, nehledě na to, že orgán sociálně-právní ochrany dětí je u tohoto soudu při rozhodování přítomen jako opatrovník. Nehrozí tam nebezpečí, že by nebylo posouzeno, zda střídavá výchova je pro dítě vhodná, či není.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, paní senátorko. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Paní senátorka Svobodová.

Senátorka Vlasta Svobodová:Ke své argumentaci, týkající se ztíženého rozvodu, bych chtěla připojit, že zaniklo, protože jsem zřejmě příliš zdůrazňovala narození postiženého dítěte, že jsou i jiné situace. Například jeden z partnerů se přes noc ocitne na invalidním vozíku nebo je konstatována nevyléčitelná choroba apod. Myslím, že to jsou také situace, které ošetřuje tento paragraf.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Druhou část rozpravy končím a ptám se paní senátorky Čelišové, zda se chce vyjádřit. (Nechce.)

Děkuji. Nyní se budu ptát postupně jednotlivých zpravodajů výborů, zda se chtějí vyjádřit.

Prosím pana senátora Petráše za Výbor petiční, zda se chce vyjádřit. (Nikoliv.)

Paní senátorka Vlasta Svobodová? (Nikoliv.)

Nezbývá mi než udělit slovo paní senátorce Filipové, zpravodajce garančního výboru, s tím, zda si přeje říci závěrečné slovo, a následně přistoupit k hlasování, nebo zda hned přistoupíme k hlasování.

Senátorka Jarmila Filipová:Chtěla bych říci, že proběhla tak podrobná debata, že mé závěrečné slovo je zbytečné. Navrhuji, abychom začali hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Vyhovuji vašemu návrhu a zahajuji hlasování.

Ve chvíli, kdy zazněla znělka, se o slovo hlásil předseda klubu KDU-ČSL. Uděluji mu slovo.

Senátor Jiří Šenkýř:Pane předsedající, chtěl bych říci, že znělka zazněla až poté, co jsem se hlásil.

Chci požádat o 10minutovou přestávku na jednání klubu před tímto hlasováním.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Vyhovuji vašemu přání. Sejdeme se ve 12.35 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Prosím, zaujměte svá místa v lavicích, budeme pokračovat.

Dámy a pánové, budeme pokračovat. Tím, že požádal o slovo předseda klubu KDU-ČSL, jsme vlastně nezahájili hlasování. Já mám možnost ještě umožnit závěrečné slovo paní poslankyni Čelišové, která chce sdělit ještě několik informací.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych ještě jednou poděkovala vám všem, kteří jste se podíleli na diskusi k tomuto návrhu zákona o rodině. Zároveň bych vás chtěla ubezpečit, že jednotlivé paragrafy tak, jak budou schváleny Senátem, budeme obhajovat při projednávání v jednotlivých výborech Poslanecké sněmovny i v samotné Sněmovně při závěrečném hlasování.

Chtěla bych ale požádat a poprosit všechny z vás, abyste zvážili některé z bodů, které jsou předkládány v pozměňovacích návrzích v závěrečné verzi, zda byste přece jenom nezvážili svá hlasování. Bude asi velice složité obhajovat některé z bodů ve Sněmovně, protože byly přijímány velkou většinou a diskuse, která k nim proběhla na základě doporučení všech - jak odborníků na rodinné právo. Na různých dalších jednáních výborů i v samotné Sněmovně bude asi velmi těžké některé tyto momenty v tomto jednání prosadit.

Dovolila bych si upozornit na bod 27, kde za předkladatelky se obávám, že nebudeme umět obhájit ve Sněmovně z výše uvedených důvodů vypuštění bodu 27, protože, jak jsem předeslala, myslím si, že to bude zásadní hlasování.

Dále bych vás chtěla poprosit u bodu 30, zde bych se přikláněla, podporovala bych návrh, který zde zazněl od pana senátora Štěcha. Jde o původní návrh Poslanecké sněmovny, aby byl tento bod, pokud to bude možné, v této verzi schválen.

Konečně jako třetí bod, který vidím jako velice složitý a kde opět odborníci v oblasti rodinného práva bez rozdílu - mám na mysli bod 71 v § 68, odst. 1. Tato naše předloha vychází z obou vládních verzí a v podstatě bych se přimlouvala za to, aby byla podpořena tak, jak zde zaznělo z úst paní senátorky Novákové, tzn. zamítavé stanovisko.

Děkuji vám ještě jednou mnohokrát za podíl a za to, že jste se snažili svými pozměňovacími návrhy zlepšit námi předloženou předlohu.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, paní poslankyně. Pro jistotu se ptám, zda ještě některý předseda klubu nemá zájem vznést nějaký požadavek. Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování. Prosím o součet přítomných v sále. V tuto chvíli je nás přítomno 72. Čili nadpoloviční většina je 37 hlasů - je potřeba pro přijetí jednotlivých pozměňovacích návrhů.

Prosím paní senátorku Filipovou, aby přednášela postupně jednotlivé pozměňovací návrhy, o kterých budeme samostatně hlasovat.

Senátorka Jarmila Filipová:Nejprve bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu k bodu 3. K tomuto bodu byly podány dvě alternativy pozměňovacího návrhu paní senátorkou Seitlovou. Návrh, který máte pod č. 1: v § 1 se vypouští odst. 2, zároveň se zrušuje číslování odstavců, je návrh paní senátorky Seitlové a tento návrh podpořil Ústavně-právní výbor.

Pokud tento návrh by byl schválen, budeme o něm hlasovat jako o prvním, bude již nehlasovatelný návrh, který máte uveden pod č. 2, který navrhla paní senátorka Seitlová jako alternativu, kde v § 1, odst. 2 se slova „účelem manželství" nahrazují slovy „hlavním účelem manželství".

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Budeme tedy hlasovat nejdříve o návrhu označeném arabskou číslicí 1. Kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne ruku. Pro hlasovalo 28přítomných senátorek a senátorů, tento návrh tedy nebyl přijat. Budeme tedy hlasovat o návrhu pod pořadovým č. 2. Ano? Pardon.

Kdo je proti tomuto návrhu označeným č. 1? Proti bylo 21, konstatuji tedy znovu, že návrh nebyl přijat.

Budeme hlasovat o návrhu č. 2. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť zdvihne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 68přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? O jednoho nás přibylo, ale kvorum pro přijetí zůstává stejné. Ptal jsem se skrutátorů, kdo je proti tomuto návrhu. Nikdo. Konstatuji, že návrh pod pořadovým číslem 2 byl přijat.Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jarmila Filipová:Dále budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích k bodu 27. Týká se to § 24b. K tomuto bodu byly podány také dva pozměňovací návrhy. První pozměňovací návrh je návrh Výboru petičního, budu ho nazývat, pokud dovolíte, takto zkráceně, který zní: V § 24b, odst. 2 se slova „1 rok" zaměňují za slova „3 roky". K tomuto bodu byl podán ještě další pozměňovací návrh pana senátora Rychetského, který byl potvrzen také Ústavně-právním výborem. Tento druhý návrh je nehlasovatelný, pokud bude přijat pozměňovací návrh Výboru petičního. Pozměňovací návrh pana senátora Rychetského a Ústavně-právního výboru zní: Bod 27 se vypouští, ostatní body se přečíslují. V bodu 97 § 93, odst. 2 se slovo „tří" nahrazuje slovem „pěti".

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, budeme tedy hlasovat nejdříve o návrhu pod bodem č. 3. Kdo je pro tento návrh, nechť, prosím, zdvihne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 42 přítomných senátorek, senátorů. Proti bylo 19 přítomných senátorek, senátorů.

Konstatuji, že tento návrh byl přijat. Z toho důvodu nemusíme hlasovat o bodu 4. Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:K bodu 5 - pozměňovací návrh č. 30. Já bych nechala o každém z odstavců hlasovat zvlášť, protože pokud neschválíme tento odstavec, tak budeme muset ten odstavec 3 trochu pozměnit. Já o tom nechám hlasovat a třeba problém odpadne sám od sebe. Takže první pozměňovací návrh v § 26, odst. 2 zní: „Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe ošetřeny jeho potřeby" - „...lépe zajištěny jeho potřeby", promiňte.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Paní senátorko, chcete hlasovat nyní o tomto odstavci 2 samostatně. Dobře. Kdo je tedy pro návrh tak, jak byl přednesen, je to pořadové č. bodu 5 a odst. 2 z § 26. Kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne ruku. Pro hlasovalo 39 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Proti hlasovali 3 senátoři. Návrh byl tedy přijat.

Senátorka Jarmila Filipová:Nyní bych nechala hlasovat o další části tohoto pozměňovacího návrhu: v § 26 se za odst. 2 vkládá nový odst. 3, který zní: „Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu“. Dosavadní odstavce 3 - 4 se označují jako odstavce 4 a 5.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne ruku, prosím. Pro tento návrh hlasovalo 50 přítomných senátorek a senátorů. Informuji vás, že nás opětovně o 2 přibylo, kvorum potřebné pro přijetí se zvýšilo na 38. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo nebyl proti. Konstatuji, že i tento návrh byl přijat.Prosím o další návrh hlasování.

Senátorka Jarmila Filipová:Další pozměňovací návrh se týká bodu 31. Byly zde podány opět 2 pozměňovací návrhy. První pozměňovací návrh je návrh Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který zní: V § 27, odst. 2 se slova „a záměrné“ vypouštějí a slova „lze považovat“ se nahrazují slovy „je považován“. Další pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru je nehlasovatelný, pokud bude přijat pozměňovací návrh Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Návrh Ústavně-právního výboru zní: V § 27, odst. 2 se slova „a záměrné“ vypouštějí.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, nejdříve tedy budeme hlasovat o návrhu, který je pod pořadovým číslem 6. Kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne ruku. Pro hlasovalo 46 přítomných senátorek, senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Jeden byl proti. Tento návrh byl přijat.O návrhu pod bodem č. 7 nemusíme hlasovat. Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:Další návrh je pozměňovací návrh k bodu 44. Je to pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru, který zní:V § 37b, odst. 3 se slova „včetně určení banky pro bezpečné uložení peněz dítěte a pojišťovny, s níž mají být uzavřeny příslušné pojistné smlouvy“, vypouštějí. Tento pozměňovací návrh je jediný.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 65 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo.

Konstatuji, že návrh byl přijat.Zároveň informuji, že stav se nám opětovně změnil na 73. Potřebné kvorum je 37. Prosím paní senátorku Filipovou.

Senátorka Jarmila Filipová:Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh k bodu 49, který podal pan senátor Benda. Je to jediný pozměňovací návrh k tomuto bodu a zní: V § 42, odst. 1, druhá věta se slova „který je pak povinen učinit vhodné výchovné opatření“ vypouštějí.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 48 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh byl přijat.Prosím dál.

Senátorka Jarmila Filipová:Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh k bodu 50, který podal pan senátor Havlíček, a tento pozměňovací návrh zní:„Bod 50 se vypouští, ostatní body se přečíslují“.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 16 senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Jeden senátor. Návrh nebyl přijat.Prosím dál.

Senátorka Jarmila Filipová:Další pozměňovací návrhy byly podány k bodu 55. Byly podány celkem dva pozměňovací návrhy. První z těchto pozměňovacích návrhů podal Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku: § 46 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

(3) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má vždy přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, musí být ústavní výchova neodkladně zrušena.

Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru, který je nehlasovatelný, pokud by byl přijat pozměňovací návrh Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru je předložen ve znění: § 46 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

(3) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Budeme tedy nejdříve hlasovat o návrhu pod pořadovým číslem 10. Kdo souhlasí s návrhem pod pořadovým číslem 10, nechť prosím zdvihne ruku. Pro hlasovalo 18 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Proti je šest přítomných. Návrh nebyl přijat.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, který byl čten jako druhý a je pod pořadovým číslem 11. Kdo je pro tento návrh? Pro tento návrh hlasovalo 63 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Proti není nikdo. Návrh byl přijat.

Paní senátorko, prosím dál.

Senátorka Jarmila Filipová:Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru, který navrhuje, aby se za bod 67 vložil nový bod 68, který zní: Za § 62 se vkládá nový § 62a, který zní:

§ 62a: Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva. Zbývající body se přečíslují.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Pro tento návrh hlasovalo 59 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Jeden senátor je proti. Návrh byl přijat.

Prosím o další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:Pozměňovací návrh k bodu 70 podal Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a stanovisko Ústavně-právního výboru je souhlasné. Tento návrh zní:

V § 67 v nově označeném odstavci 1 se slovo „přivolení“ nahrazuje slovem „souhlasu“.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, kdo souhlasí s tímto návrhem? Pro tento návrh hlasovalo 70 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh byl přijat.

Změnil se nám opětovně počet přítomných senátorek a senátorů. Je v tuto chvíli 72, potřebné kvorum pro přijetí je 37.

Přejdeme k dalšímu návrhu.

Senátorka Jarmila Filipová:K bodu 71 byl podán pozměňující návrh, se kterým vyjádřily souhlas Ústavně-právní výbor, Výbor petiční a Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento pozměňovací návrh zní: V § 68 odst. 1 zní:

(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže

a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo

b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.

V § 68, odst. 3 se slova „podmínky uvedené“ nahrazují slovy „podmínek uvedených“.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Kdo souhlasí s předloženým návrhem? Pro tento návrh hlasovalo 69 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Dva senátoři jsou proti. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:K bodu 79 podal pozměňující návrh Ústavně-právní výbor. Návrh zní: bod 79 se vypouští. Ostatní body se přečíslují.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Kdo souhlasí s tímto předloženým návrhem? Pro tento návrh hlasovalo 49 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Jeden je proti. Návrh byl přijat.

Prosím o další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová: K bodu 87 podal pozměňovací návrh Ústavně-právní výbor. Tento pozměňovací návrh zní:

V § 79 odst. 1 se za slovy „fyzickou osobu“ doplňuje tečka a zbytek věty se vypouští.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Kdo podporuje tento návrh, nechť, prosím, zdvihne ruku. Pro hlasovalo 49 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:K bodu 91 podal pozměňovací návrh Ústavně-právní výbor ve znění: § 85b se vypouští.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo souhlasí s tímto návrhem? Pro hlasovalo 56 senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? 2. I tento návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:K bodu 107 podal pozměňující návrh opět Ústavně-právní výbor. Tento pozměňovací návrh zní:

Dosavadní text § 101 se označuje jako odst. 1 a doplňuje se novým odst. 2, který zní: Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 67 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:Další pozměňovací návrh je opět pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru, podle kterého se za bod 108 vkládá nový bod 109, který zní:

V § 103 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplní se slova „pokud jeho potřeby nejsou kryty ošetřovným“. Ostatní body se přečíslují.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo souhlasí s tímto návrhem? Pro tento návrh hlasovalo 57 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:Další pozměňovací návrhy byly podány k čl. 2 předložené novely zákona.

Pozměňovací návrh k bodu 3 podal opět Ústavně-právní výbor, který navrhuje tento pozměňovací návrh:

Bod 3 zní: § 136 zní:

1) věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.

2) společné jmění může vzniknout jen mezi manžely.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo souhlasí s tímto návrhem? Pro tento návrh hlasovalo 66 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? 1. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:K bodu 4, čl. 2 podal pozměňovací návrh Ústavně-právní výbor, který navrhuje:

§ 146 zní: Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. Pro hlasovalo 63 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:K bodu 6, čl. 2 podal pozměňovací návrh Ústavně-právní výbor. Tento pozměňovací návrh zní:

V § 149, odst. 4, se slova „odstavců 1 a 2“ nahrazují slovy „odstavců 2 a 3“.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo souhlasí s tímto návrhem? Pro tento návrh hlasovalo 66 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh bylpřijat.

Prosím bod 23.

Senátorka Jarmila Filipová:Další pozměňovací návrhy jsou podány k čl. 3 předložené novely zákona. Ústavně-právní výbor navrhuje za bod 4 doplnit nový bod 5, který zní:

Bod 5. V § 181, odst. 1, se za slovo „rodiče“ vkládají slova „popřípadě poručník“.

Ostatní body se přečíslují.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku. Pro hlasovalo 67 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím o další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:Pozměňovací návrh k bodu 7 podal opět Ústavně-právní výbor. Tento pozměňovací návrh zní:

V § 238, odst. 2, písm. b) se za slovo „otcovství“ vkládají slova „nebo mateřství“.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. Pro hlasovalo 61 přítomných. Kdo je proti? 3. Tento návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Jarmila Filipová:Vážený pane předsedo, protože ostatní pozměňovací návrhy jsou legislativně-technické povahy, navrhuji, abychom celý tento blok pozměňovacích návrhů hlasovali společně. Nechám ale o tom rozhodnout hlasováním.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Kdo souhlasí s návrhem paní předkladatelky? Pro tento návrh hlasovalo 69 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Tento procedurální návrh byl přijat.

Kdo souhlasí s tím, abychom schválili en bloc pozměňovací návrhy legislativní povahy – bod 25? Kdo je pro, nechť zvedne ruku.

Pro tento návrh hlasovalo 69 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo není proti. I tento návrh byl přijat.

Dámy a pánové, vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V tuto chvíli je v sále přítomno 74 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí je 38.

Vážené senátorky a senátoři, kdo souhlasí s tím, abychom vrátili Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, nechť zvedne ruku. 68.

Kdo je proti? 1.

Konstatuji, že jsme odsouhlasili, aby byl návrh zákona vrácen Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Děkuji paní zpravodajce za její práci. Zároveň děkuji i paní poslankyni Čelišové a vyhlašuji přestávku do 14.30 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych zahájil odpolední pokračování dnešního jednání pléna Senátu.

Toto jednání zahájíme bodem, který se jmenuje:

Návrh Komise Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu

- návrh senátního návrhu zákona o jednacím řádu Senátu

Tento návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/6a uvede ho zástupce navrhovatelů, pan senátor Vladimír Zeman. Pane kolego, máte slovo, prosím.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Vážený pane předsedající, dámy a pánové, byl jsem pověřen Organizačním výborem uvést senátní návrh zákona - návrh zákona o jednacím řádu Senátu.

Všichni víme, že podle článku 106, odst. 4 Ústavy ČR svá jednání a veškerou další činnost Senátu vedeme podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny s úpravami přiměřeného použití jeho ustanovení pro jednání Senátu a podle Prozatímních pravidel jednání Senátu o návrzích zákonů.

První zmíněná právní norma byla schválena usnesením Senátu č. 1996/2, druhá usnesením č. 3/1997, ve znění usnesení č. 26/1997, usnesení č. 37/1997, usnesení č. 67/1997 a usnesení č. 132/1997. I když používané instituty dávají dostatečný prostor pro ústavní činnost Senátu a zdá se, že můžeme říci, že se osvědčují, nemohou trvale nahradit zákon, který je pro činnost Senátu v budoucnu nutný. Za tím účelem Senát na své druhé schůzi v březnu 1997 zřídil Komisi Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu.

Záměrem komise bylo připravit návrh struktury zákona o jednacím řádu Senátu, tu podrobit rozpravě v politických klubech, na základě získaných připomínek zadat odborné instituci návrh paragrafovaného znění. Na návrh senátora Rychetského byla projednána struktura zákona a komisí schválena.

Kromě připomínek od paní senátorky Moserové a pana senátora Rychetského komise od klubů neobdržela připomínky a ty, o kterých jsem hovořil a které obdržela, nebyly zásadního charakteru.

Jisté problémy nastaly i v nalezení instituce, která by zpracovala konečné znění zákona. Parlamentní institut neměl volnou kapacitu, nepochodili jsme ani na vysokoškolské bázi. Vzali jsme tedy zavděk, že se této práce ujal senátní legislativní odbor. Ten zpracoval konečné znění návrhu přesně v duchu zadání, to znamená, že v hlavních, řekněme politických dimenzích, kopíroval systém Poslanecké sněmovny.

Možná, že až poslední politické události, kdy stále ještě dochází k přeskupování sil na naší politické scéně, náhle zvýšily a změnily pozornost senátorů a senátorek při projednávání tohoto návrhu ve výborech.

Pokud bych chtěl velmi jednoduše a zkráceně vystihnout hlavní politikum současných připomínek, jde o to, abychom našli vyvážené proporce mezi postavením politických klubů a postavením senátora a zachovat tak vyváženost mezi volnou soutěží politických stran a zároveň respektovat práva a postavení senátora zvoleného většinovým volebním způsobem. Nevyváženost postavení senátora jako jednotlivce je zvlášť umocněna, pokud je nezařazený nebo není členem žádné politické strany.

Většina připomínek a pozměňovacích návrhů, s kterými jsem se seznámil ze zpráv jednotlivých výborů, přímo nebo nepřímo reflektuje zmíněnou problematiku.

Nechci závěrem svého úvodního vystoupení předesílat a ovlivňovat, jak asi jednání tohoto bodu dopadne. Dovoluji si však předeslat, že budu navrhovat, abychom podle článku 18, odst. 2a, našich Prozatímních pravidel o jednání Senátu o návrzích zákonů postoupili návrh do druhé části rozpravy.

Tolik úvodem.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane místopředsedo, prosím, posaďte se u stolku zpravodajů a sledujte rozpravu k tomuto bodu.

Garančním výborem pro tento návrh senátního návrhu zákona je Ústavně-právní výbor. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Pavla Rychetského a přijal usnesení, které jste dostali jako senátní tisk č. 1997/6/1.

Dávám slovo panu senátoru Richardu Falbrovi.

Senátor Richard Falbr:Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jako zpravodaj jsem byl určen já, nikoliv kolega Rychetský.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Omlouvám se, já mám v prezidiální zprávě Pavla Rychetského, ale tím se s vámi nebudu přít, pane kolego, prosím, hovořte a všichni vás budeme považovat za zpravodaje. Já se omlouvám.

Senátor Richard Falbr:Děkuji. Návrh jednacího řádu Senátu je pojat jako modifikované znění jednacího řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu. Obecným problémem tohoto návrhu je prolínání s Ústavou, s volebním zákonem, zákonem o Ústavnímu soudu, což může způsobit nutnost novelizace v případě, že dojde ke změně těch zákonů, jejichž ustanovení jsou v návrhu zákona o jednacím řádu opisována.

Vzhledem k tomu, že Senát vzniká většinovou volbou senátorů, není podle názoru Ústavně-právního výboru zaručeno rovnoprávné postavení senátorů, kteří byli zvoleni jako nezávislí a nebo vystoupí ze senátorského klubu.

Není možno rozumně zdůvodnit voličům, že jejich nezávislý senátor nemá stejné možnosti jako senátoři, kteří jsou organizováni v klubech. Návrh na vytváření klubů je postaven na principu obligatornosti klubové příslušnosti a klubům poskytuje četná monopolní oprávnění, čímž jsou senátoři stojící mimo kluby někdy i výrazně diskriminováni.

Za zamyšlení stojí také pasus, podle kterého se vytváří fikce tzv. funkčních období Senátu. Pro to není vůbec nikde žádná opora. Můžeme maximálně hovořit o funkčních obdobích funkcionářů Senátu. Kdybychom hovořili o funkčních obdobíchSenátu, někteří z nás by byli voleni na jedno funkční období Senátu, někteří na dvě funkční období Senátu a někteří na tři funkční období Senátu.

Předkladatel se zmínil o potížích, které doprovázely vznik tohoto návrhu. Myslím, že jednou z hlavních potíží bylo, že do určené komise nedocházeli ti, kteří tam docházet měli. Pak zůstalo zpracování návrhu na někom jiném.

Na základě jednání Ústavně-právního výboru se Ústavně-právní výbor usnesl přerušit projednávání senátního tisku pro řadu nedostatků v návrhu jednacího řádu obsažených. S tímto návrhem předstupuji já před Senát.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů.

Vzhledem k tomu, že návrh senátního návrhu zákona byl také přikázán Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/6/2 a určil zpravodajkou paní senátorku Alenu Palečkovou, prosím paní kolegyni, aby se ujala slova.

Senátorka Alena Palečková:Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval návrhem zákona o jednacím řádu Senátu na své schůzi, která byla 18. února. Projednávání tohoto návrhu zákona bylo přerušeno a dokončeno 25. února 1998. Při projednávání byly předloženy jednotlivými členy našeho výboru připomínky k návrhu zákona o jednacím řádu, které jsou přílohou usnesení čís. 1998/6/2, které máte k dispozici. Při pokračování projednávání byly za přítomnosti členů výboru a zástupců odboru legislativy jednotlivé připomínky projednávány. Došli jsme k názoru, že některé z připomínek jsou rázu spíše technického, někdy téměř jen jazykového, zatímco některé zasahují hlouběji do podstaty návrhu zákona. Usoudili jsme, že některé spíše vyžadují politická rozhodnutí a že by bylo v tom případě rozumné přerušit projednávání tohoto zákona a vrátit zpět k projednání do klubů a k dalšímu jednání.

Výbor přijal usnesení k tomuto návrhu zákona, které vám nyní přečtu.

Po odůvodnění zástupce navrhovatele, místopředsedy Senátu Vladimíra Zemana, po zpravodajské zprávě senátorky Aleny Palečkové a po rozpravě výbor:

1. konstatuje, že některé části návrhu zákona neodrážejí odpovídajícím způsobem specifické postavení a úlohu Senátu, a proto

2. doporučuje Senátu, aby uložil Komisi Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu dopracovat jednací řád podle připomínek, které jsou součástí tohoto usnesení.

3 Určuje zpravodajem výboru pro projednávání návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou.

4. Pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bartoše předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji, paní senátorko. Následně byl tento návrh senátního návrhu zákona přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk čís. 1998/6/3 a určil zpravodajem pana senátora Luďka Zahradníčka. Prosím, pane senátore, ujměte se slova.

Senátor Luděk Zahradníček:Pane předsedající, ctihodný Senáte, jednací řád projednával Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnosti. Přijal usnesení, které obsahuje obsáhlý pozměňovací návrh, který vám byl rozdán.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vycházel přitom z určitých zásad, které vyplynuly především z diskuse. Především se domnívá, alespoň podle mé interpretace, že Senát je těleso poněkud jiné povahy než Poslanecká sněmovna a že tedy mandát je individuálnější než je tomu v Poslanecké sněmovně, kde především každý zastupuje politickou stranu, za kterou byl zvolen.

Výbor se zabýval také věcmi, které se týkají těch částí návrhu jednacího řádu, které se zabývají mezinárodními aktivitami Senátu, mezinárodními činnostmi, tzn. těmi věcmi, které se týkají jednání o mezinárodních smlouvách a které se týkají záležitostí bezpečnosti státu, tzn. jednání Senátu o vyslovení souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky a o vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky.

Myslím, že by nemělo velký smysl pronášet zde dlouhé věcné zdůvodňování návrhů, které výbor přijal, protože nejsou technické povahy, jsou věcí určitého politicko-filosofického názoru, který v našem výboru převládl. V tomto duchu byl zpracován. To je vše, co k tomu mohu uvést.

Konstatuji, že výbor dne 19. února přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu, aby návrh tohoto zákona přijal ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore.

Dále byl projednávaný návrh senátního návrhu zákona přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/6/4, a určil jako zpravodaje pana senátora Ladislava Drlého. Prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Senátor Ladislav Drlý:Dámy a pánové, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval tímto návrhem dne 26. února 1998 na své 4. schůzi. Po zprávě zástupce navrhovatele místopředsedy Senátu, ing. Vladimíra Zemana, a po mé zpravodajské zprávě se výbor usnesl, že projednávání návrhu senátního zákona o jednacím řádu Senátu bude přerušeno a podrobná rozprava bude zahájena po projednání návrhu zákona v senátorských klubech.

K obnovení jednání o tomto návrhu zákona v současné době nedošlo.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore.

Jako dalšímu výboru byl tento návrh senátního návrhu zákona přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/6/5, a určil zpravodajkou paní senátorku Libuši Benešovou. Prosím ji, aby se ujala slova.

Senátorka Libuše Benešová:Vážený pane předsedající, dámy a pánové!

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednával návrh senátního návrhu zákona o jednacím řádu, zpracovaný komisí Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu na své 3. schůzi dne 25. února t.r.

V obsáhlé rozpravě konstatoval zejména, že návrh zákona nebyl dostatečně diskutován v Senátu, v senátorských klubech ani výborech. Tuto diskusi postrádáme. Senátoři nejsou podle jeho názoru dostatečně identifikováni s takto závažným zákonem, kterým se budou každodenně řídit, a je nutné, aby pro seznámení s návrhem zákona a se ztotožněním se s tímto návrhem bylo učiněno ještě několik dalších kroků.

Proto přijal toto usnesení.

Žádal Organizační výbor, aby projednání této přílohy bylo vyřazeno z programu 2. schůze Senátu a aby pověřil Komisi Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu svolat pracovní seminář, kterého se budou moci zúčastnit všichni senátoři, kteří budou mít o tuto problematiku zájem.

Současně požádal komisi, aby soustředila veškeré došlé připomínky a názory a poskytla je všem senátorům.

Vzhledem k tomu, že našemu návrhu nebylo vyhověno a projednávání tohoto návrhu zákona bylo zařazeno na 2. schůzi Senátu, náš názor se nyní blíží názoru přerušit projednávání tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, paní senátorko.

Nakonec byl návrh senátního návrhu zákona přikázán Výboru petičnímu, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu.

Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/6/6, a určil jako zpravodaje pana senátora Jana Koukala. Prosím ho, aby se ujal slova.

Senátor Jan Koukal:Pane předsedající, dámy a pánové!

Náš výbor projednával po rozsáhlé rozpravě návrh jednacího řádu a řekl bych, že jsme se v podstatě přiblížili svým stanoviskem některým stanoviskům, která zde již byla prezentována, jak to ostatně je uvedeno v tisku. Možná, že naše diskuse byla poněkud obecnější, neboť jsme vycházeli z jistých základních axiomů, které jsou uvedeny v důvodové zprávě k tisku o jednacím řádu.

Máme pocit, že komplikovanost zákona o jednacím řádu Senátu je, jak to uvedl zpravodaj Ústavně-právního výboru, dána především tím, že je to norma, která navazuje na mnohé další problémy, které jsou řešeny, bohužel, až v Ústavě, a tím se dostáváme do jakýchsi omezených možností s jednacím řádem pracovat.

Na druhé straně je pravdou, že vezmeme-li první axiom z našeho legislativního odboru, tzn. vzít v úvahu nabyté roční zkušenosti z formování zásad pravidel jednání, je vidět, že naše zkušenosti by možná vedly k jisté úpravě, která by minimálně modifikovala některé vztahy mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Otázkou je, jak daleko můžeme jít a co vše je potřeba iniciovat.

Faktem je, že druhý axiom, který důvodová zpráva obsahuje, to je zachovat maximální možnou kompatibilitu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, není možná tak zcela obecně přijatý konsensus, protože při projednávání některých našich zákonů se přece jenom cítíme v nerovnoprávné situaci a máme pocit, že by způsob projednávání vzájemných návrhů i způsob hlasování mohly doznat jistých změn.

Protože k takovéto výrazné změně, která by patrně mohla vést až k úpravě postavení Senátu, je potřeba daleko větší politický konsensus než jenom formální projednání v jednotlivých orgánech Senátu, přijali jsme usnesení, které, jak jsem již předeslal, je velice podobné usnesení dalších výborů.

Výbor petiční, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu:

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR přerušit projednávání návrhu senátního návrhu zákona o jednacím řádu Senátu,

2. navrhuje senátorským klubům znovu projednat složení Komise Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu s cílem zefektivnit její činnost, koordinaci práce na souvisejících zákonech o jednacím řádu Senátu a zákonu vymezujícího vztah Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR,

3. určuje zpravodajem, jak už bylo uvedeno, senátora Koukala.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Dříve než přikročím k tomu, že bych otevřel první část rozpravy, dovolte mi, abych vyhodnotil dosavadní průběh projednávání tohoto bodu.

V několika vystoupeních zpravodajů padl návrh přerušit projednávání tohoto bodu a tento návrh bych v tuto chvíli měl vnímat jako návrh procedurální. Nicméně vzhledem k tomu, že v § 63 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny s úpravami přiměřeného použití jeho ustanovení pro jednání Senátu v odstavci 2 se říká: „Jestliže je v rozpravě přednesen návrh, může senátor nebo navrhovatel navrhnout přerušení projednávané věci až do doby, kdy k přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor určený Senátem nebo senátorské kluby. Současně může navrhnout, kdy má být projednávání přerušeno. O návrhu na přerušení projednávání rozhodne Senát a současně může určit lhůtu, do kdy jí určený výbor předloží stanovisko k přednesenému návrhu."

Především se chci se Senátem poradit, zda takový návrh na přerušení zazněl. Podle mého názoru ano, jakkoli rozprava ještě nebyla otevřena.

Dále zde není napsáno, že takový návrh může podat zpravodaj, ale je zde uvedeno, že senátor, což se stalo.

Chtěl bych otevřít krátkou rozpravu k tomu, abychom dokončili otázku podmínek přerušení, a to do doby, kdy k přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor. Není zde uvedeno „komise“, ale myslím se shodneme, že to vztahujeme i na komisi.

Padl zde návrh Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku vrátit komisi dopracovat. Myslím si, že tento návrh můžeme vnímat jako návrh v souvislosti s tímto přerušením až do doby, kdy komise zaujme stanovisko.

Prosím, pan předseda klubu ODS, senátor Kondr.

Senátor Milan Kondr:Pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, když jsme se více než před rokem sešli, myslím, že jsme absenci jednacího řádu pociťovali obzvlášť citelně a všichni jsme s velkým zadostiučiněním vzali na vědomí příslib Komise pro přípravu jednacího řádu, která nám slibovala, že do roka a do dne od zahájení práce v Senátu budeme již pracovat se svým jednacím řádem.

Přiznám se, že je i mou chybou jako nás všech, že jsme málo dbali na to, abychom dostávali pravidelné informace o práci této komise.

Možná, že je chybou nás všech, že dnes stojíme v rozpacích - a z informací jednotlivých zpravodajů je to zřejmé, nad výsledkem práce, který je k ničemu.

Bohužel, tento návrh je nepoužitelný nejenom proto, že nedošlo k politickému konsensu, který je možná obtížnější než u jiných návrhů, ale bohužel se vyznačuje obrovským množstvím nedostatků, nedomyšleností, které si, myslím, mohly být odstraněny, kdybychom informace o průběhu práce na tomto návrhu dostávali v dřívější dílčí podobě tak, aby v jednotlivých etapách mohl být tento návrh zdokonalován až k dnešnímu datu, kdy by jistě nebyl problém nad ním hlasovat a schválit.

Dnes stojíme v rozpacích nad tímto návrhem a jsou procedurální rozpaky nad tím, jak přerušit a zbavit se konkrétního problému, před kterým stojíme, to svědčí o obtížné situaci.

Musím říci jednu věc. Já nevěřím, že ona komise, a musím říci, že nevěřím, že pod vedením, kterým byla tato komise vedena, je schopna nám v jakékoliv době, tzn. i kdybychom jí poskytli ještě další lhůtu, předložit pochopitelný a pojednatelný návrh.

Domnívám se, že bylo chybou tuto komisi ustavit. Bylo chybou ji obsadit personálně tak, jak byla obsazena, a opravdu mě mrzí, teprve dnes jsem se dozvěděl, že komise se v podstatě nescházela. Nevím, proč jsme to nemohli vědět dříve; z pozice předsedy klubu bych se snažil přijmout taková opatření, aby komise byla alespoň trochu funkční.

To znamená, pokud pouze přerušíme a svěříme komisi dopracování, výsledkem bude, že za měsíc, za dva měsíce, možná za tři měsíce, budeme v rozpacích stát nad dílkem, ke kterému většina z nás nebude cítit žádný vztah.

Domnívám se, že bychom měli postupovat pro Senát standardním způsobem. Standardním orgánem Senátu, který pracuje v Senátu, jsou jeho výbory. V tomto případě výbor Ústavně-právní. Uvědomuji si, že pro Ústavně-právní výbor, a jsem jeho členem, je to obrovská zátěž, obrovský nárůst práce, ale nevidím jiné řešení, a prosím vás, vážení kolegové, abyste se nad tím zamysleli a svým usnesením dnes dokončení této práce svěřili Ústavně-právnímu výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Prosím, pan místopředseda Zeman. Po vašem vystoupení zdůrazňuji, že jsem otevřel rozpravu výhradně k vyjasnění návrhu na přerušení tohoto bodu. Potom uvidíme, jak rozhodneme dál.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Vážený pane přesedající, dámy a pánové, to, co zaznělo od pana senátora Kondra, považuji za vysoce nekorektní a svědčí o tom i jeho neinformovanost o projednávání věci, o které dneska hovoříme.

To, že nebyl Senát informován - zřejmě panu senátoru Kondrovi ušlo, že usnesením Senátu bylo určeno komisi, aby průběžně informovala Senát o práci na této právní normě.

První informaci, tak, jak bylo určeno i datem, předložila komise na jednání Senátu ve dnech 11., 12. a 17. června 1997. Kromě toho, že proběhla rozsáhlá informace o věcech týkajících se přípravy této normy o další práci komise, zazněla doslova tato slova: Na závěr se musím zmínit o jednom negativním jevu, který brzdí rychlejší postup práce Komise pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu. Na den 4. 6. byla svolána druhá schůze, která nemohla být uskutečněna pro omluvenou, ale i neomluvenou absenci všech členů komise, kromě jejího předsedy. Apeluji proto na členy komise, apeluji na předsedy senátorských klubů, aby zabezpečili účast na jednání komise a aby neprodleně do 20. 6. doručili mně připomínky k rozeslaným materiálům. Tolik citace z tohoto usnesení.

Domnívám se, že Senát měl právo a možná i povinnost, aby určil další kontrolní termíny pro práci komise. Já jsem si o ten termín neřekl, ale 80 dalších to mohlo učinit.

Pokud se týká práce komise a přehledu korespondence ohledně tvorby návrhu zákona o jednacím řádu:

25.6., tzn. posléze po zmíněném jednání, byl rozeslán dopis všem senátorům ve smyslu toho, co jsem zde říkal. Kromě odpovědi pana dr. Rychetského - bez reakce.

23.7.- dopis předsedům klubů. Tak, aby se o tom mohlo hovořit na schůzi 30. 7. - bez reakce.

28.7. - provedeno totéž. Odpověděla paní dr. Moserová.

30.9. - zaslána první verze zákona o jednacím řádu - bez reakce.

23.1. - dopis senátorům. Odpověděl pan kolega Rychetský, který dal připomínky a návrhy na doplnění. Tentýž den tajemník komise obtelefonoval všechny kluby, zda budou vůbec nějaké připomínky dávat k návrhům, které byly komisi připraveny. Telefonicky připomínky z klubu ODS; bylo slíbeno, že přednese senátor Pospíšil na schůzi komise. Telefonicky sdělil senátor Benda z KDU-ČSL, že nebudou mít námitky. ODA telefonicky sdělila, že nemá námitky; sdělila to telefonicky tajemnice paní Jeníčková.

Mohl bych dále mluvit o schůzích, které se konaly zhruba za 1,5 - 2 měsíce, které byly navštěvovány tak nízko, že jsme prakticky na více než polovině komisí nebyli usnášení schopni.

Co se týká některých připomínek, které zazněly od jednotlivých zástupců nebo zpravodajů výborů, mohu rovnou odpovědět paní kolegyni zpravodajce orgánů územního rozvoje a veřejné správy, že jí nemohu soustředit připomínky, protože jsem žádné nedostal. Ty, které byly, byly rozeslány všem několikrát.

Měli jsme zde pozvány experty, kteří se vyjadřovali. Já jsem se musel tenkrát na tuto schůzku omluvit. Zastupoval mě místopředseda pan Rychetský; byl tam sám. Atd., atd. Mohl bych pokračovat.

Já se domnívám, pane předsedající - musím to vaším prostřednictvím sdělit panu senátorovi Kondrovi ještě jednou - že považuji takové vystoupení, které přednesl, za ránu pod pás.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji, pane místopředsedo, o slovo se přihlásil pan místopředseda Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane předsedající, pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych v této chvíli přinesl procedurální návrh a to je v souladu s několika závěry z několika našich výborů, přerušit tento bod, protože se dostáváme do osobních polemik o tom, kdo, kdy, co udělal. Samozřejmě je vina na straně 81 senátorů a senátorek, že nepřinesli a dostatečně nepracovali. Ale myslím, že do dnešního dne nám standardní provizorní pravidla dostačovala a v této chvíli se zde začne odehrávat osobní nebo méně osobní souboj jednotlivých lidí na téma, kdo má větší nebo menší zásluhy.

Pane předsedající, můj návrh zní, prosím, aby bylo přerušeno toto jednání o tomto bodu a aby se přenesla práce do jednotlivých výborů a klubů, a tím bych samozřejmě žádal jednotlivé zúčastněné, aby v tom začali intenzivněji pracovat, než bylo doposud.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Pan senátor Kondr, prosím, jako předseda klubu.

Senátor Milan Kondr:Pane předsedající, byl bych rád, kdybyste svým prostřednictvím panu senátoru Zemanovi sdělil, že pokud mé připomínky bral osobně, tak jsem je tak nemyslel, a jestli jsem to snad přehnal nebo to vypadalo, chtěl bych se mu omluvit. V žádném případě jsem to nemyslel osobně.

Ale chtěl bych říct jednu věc. I z jeho vystoupení mě přesvědčil o tom, že komise, nechci teď vůbec říkat kým zaviněním, ale byla zcela nefunkční, zcela nefunkční. A jsem přesvědčen, že ani dnešní jednání funkčnost komise neobnoví. A znovu říkám, že musím trvat na svém návrhu, aby projednání a příprava tohoto materiálu byla svěřena Ústavně-právnímu výboru. Bez jakékoli osobní roviny v tomto. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. Máme před sebou následující procedurální návrhy: Procedurální návrh Ústavně-právního výboru - přerušit projednávání tohoto bodu bez dalšího upřesnění.

Dále máme před sebou usnesení Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který sice nepíše, že přerušit, ale jinak se to vyložit nedá, přerušit a uložit Komisi Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu dopracovat jednací řád podle připomínek, které jsou součástí tohoto usnesení.

Dále padl návrh pana senátora Jana Koukala jako zpravodaje Výboru petičního - přerušit a dát projednat senátorským klubům.

Dále padl procedurální návrh přednesený panem senátorem Kondrem - přerušit až do usnesení příslušného Ústavně-právního výboru.

A konečně je před námi procedurální návrh pana místopředsedy Sobotky -přerušit do usnesení výborů a klubů.

Dám hlasovat o těchto procedurálních návrzích v pořadí tak, jak zazněly. S technickou poznámkou se přihlásil pan senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, posledních několik minut mě přesvědčilo o tom, že zákon o jednacím řádu skutečně potřebujeme. Vy jste otevřel rozpravu. Do této rozpravy byli přihlášeni řečníci včetně mě, a přestože padly procedurální návrhy, můžete o nich dát hlasovat až po ukončení vystoupení přihlášených řečníků. To za prvé.

Za druhé § 58, odst. 3 zákona o jednacím řádu sice říká, že řečníkovi pověřenému přednést k věci stanovisko senátorského klubu, a předpokládám, že pan předseda Kondr přednášel stanovisko senátorského klubu, se udělí slovo kdykoli, ale to neznamená, že se mu udělí slovo mimo pořadí. Udělí se mu slovo v pořadí přihlášených řečníků a vy jste to pořadí změnil. Čili, prosím, postupujme alespoň podle jednacího řádu tak, jak ho máme dosud k dispozici.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore, za snůšku kritiky. Ujišťuji vás, že se snažím dodržovat jednací řád, jak jen umím. Technická poznámka - pan senátor Benda.

Senátor Václav Benda:Já lituji, ale cituji popaměti, k procedurálnímu návrhu přednesenému kdykoli se hlasuje okamžitě a bez rozpravy. Není pravdou, že se musí nechat doběhnout rozprava, když bude dán procedurální návrh na přerušení nebo já nevím na co. Pak předsedající se možná dopustil chyby, že si nechal nahromadit procedurální návrhy. Měl hlasovat o každém, jakmile padl.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. Pan Vojíř, předseda klubu sociální demokracie.

Senátor Zdeněk Vojíř:Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se domnívám, že ustanovení o tom, kdy se uděluje předsedovi klubu slovo, je zcela zřetelné a právě zdůrazňuje to, že to je mimo pořadí. To mi dovolte jako poznámku.

Využívám tedy práva, že mi bylo uděleno mimo pořadí slovo, a prosím o přestávku na deset minut. Současně prosím předsedy všech klubů o krátkou poradu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji, pane předsedo, přerušuji schůzi do 15.30 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Vážené kolegyně, vážení kolegové, po krátké přestávce opět pokračujeme v našem jednání.

Předtím, než se vrátíme k projednávané materii, dovolte mi, abych vás informoval o tom, že dnes večer se v prostorách Valdštejnského paláce pořádá recepce při příležitosti konání Rousrottova semináře. A vzhledem k tomu, že je potřeba připravit některé prostory, prosím, abyste s pochopením vzali na vědomí, že místnosti zde v gastrochodbě budou v průběhu odpoledne již připravovány. K dispozici je vám navíc po celou dobu jídelna. Děkuji, že jste trpělivě vyslechli toto sdělení.

Prosím, pane senátore Koukale, máte technickou poznámku.

Senátor Jan Koukal:Pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, ale mně připadá poměrně absurdní, abychom neustále upravovali harmonogram svých jednání podle recepcí, setkání, nějakých výborů, komisí a něčeho podobného v prostorách, které jsou výhradně určeny pro práci Senátu. Prosím, aby Organizační výbor přijal taková opatření, aby se to dále nedělo.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Hlásí se pan senátor Kondr.

Senátor Milan Kondr:Pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, musím reagovat na připomínku pana senátora Koukala a chtěl bych říci za sebe jako člena Organizačního výboru, že jsem hlasoval pro uspořádání recepce. Ale přiznám se, že jsem netušil do této chvíle, že recepce bude uspořádána v prostorách, které slouží pro schůzi Senátu, a vlastně znemožní pokračování a řádnou práci Senátu. To mě nenapadlo ani v nejmenším a také v materiálu, který mi byl předložen, nic takového uvedeno nebylo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane předsedo, zatím nevnímám a nepociťuji, že by práce tohoto Senátu byla omezena.

O přerušení této schůze před deseti minutami požádal pan senátor Vojíř, předseda klubu ČSSD, a táži se ho, prosím pěkně, s jakým výsledkem toto přerušení skončilo. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Zdeněk Vojíř:Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Po projednání se všemi předsedy senátorských klubů navrhuji toto usnesení:

Senát

1) přerušuje projednávání návrhu senátního návrhu zákona o jednacím řádu Senátu,

2) žádá Organizační výbor, aby znovu zařadil tento bod na pořad schůze Senátu po projednání v Komisi Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu, výborech Senátu a senátorských klubech,

3) pověřuje Komisi Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu svolat pracovní seminář, kterého se budou moci zúčastnit všichni senátoři, kteří budou mít zájem.

Tolik návrh usnesení. A současně navrhuji, aby tento návrh byl zejména s ohledem na jeho první bod přijat jako návrh procedurální a hlasováno o něm bez rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Stechnickou poznámkou se přihlásil pan senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Děkuji, pane předsedající, bude to procedurální poznámka.

Domnívám se, že dosud nepadl návrh ani procedurální návrh, který by byl hlasovatelný. Odstavec 8 § 54 zákona o jednacím řádu sice říká, že Senát může též přerušit projednávání bodu pořadu a další jednání o něm odročit. Mezi návrhy, které jsou taxativně vymezeny v § 63 jako možné návrhy, které lze předkládat, není návrh na přerušení, nýbrž návrh na odročení, kterým navrhuje senátor, aby projednávaný návrh nebyl rozhodnut ihned, ale aby se o něm jednalo buď v době pozdější vyjádřené určitým časovým údajem nebo podmínkou, která musí být nejprve splněna, a nebo aby jednání bylo odročeno na dobu neurčitou, což se pro projednávání návrhů zákonů neaplikuje.

Čili pokud bychom měli o něčem hlasovat, tak musíme hlasovat o návrhu na odročení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Poprosil bych vás, abyste obrátil ještě o dvě stránky jednací řád, který máte v ruce, na stránku 36. Je tam odstavec 2, který se týká přerušení.

Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Žantovský:Děkuji, pane předsedající. Tento odstavec jsem podrobně studoval. Ale tento odstavec říká: jestliže je v rozpravě přednesen návrh, tedy v rozpravě k projednávané věci a projednávanou věcí je návrh zákona o jednacím řádu Senátu a k tomuto návrhu, prosím pěkně, nebyla otevřena rozprava.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Technickou poznámku má místopředseda Senátu pan Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, abych vyhověl kolegovi Žantovskému jako známému znalci celého jednacího řádu našich Prozatímních pravidel, osvojuji si jeho návrh a žádám o přerušení a odročení nebo jak jste říkal přesně tento název. A v této chvíli je to procedurální návrh, který, doufám, už nebude předmětem dalších technických poznámek, které by skutečně zlehčovaly průběh jednání, protože vůle je tady jasná, akorát hrajeme si na detailizaci.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. Hlásí se pan senátor Kondr. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Milan Kondr:Pane předsedající, mám pocit, že ztrácíme nit našeho jednání. Smyslem našeho jednání přece je co nejrychleji, myslím ne dnes, ale v nejrychlejší době dospět k uchopitelnému jednacímu řádu. I tato rozprava, která zatím probíhá, přestože nebyla otevřena, svědčí o tom, že jednací řád potřebujeme. Tak proboha nebrzděme to. A chci říci jedno přísloví, znám ho ještě z doby, kdy jsem byl primátorem: Chceš-li něčeho nedosáhnout, založ na to komisi.

Bohužel toto se objevilo v plné nahotě. Musím říci, že vznikl dojem, že přednesený návrh kolegy Vojíře vznikl dohodou. Ano, ale já nejsem účasten dohody , s jeho návrhem nesouhlasím. Domnívám se, že máme využívat standardních postupů a mechanismů, které Senát umí a které zná i náš Prozatímní jednací řád. Zná návrh na odkázání orgánu Senátu. Tímto orgánem Senátu považuji Ústavně-právní výbor.

Navrhuji, aby tento návrh zákona o jednacím řádu byl odkázán orgánu Senátu - Ústavně-právnímu výboru. O tom, jestli zrušíme nebo nezrušíme komise, rozhodneme jindy. Odkažme to orgánu, který je schopen práci odvést.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Táži se předsedy sociálně demokratického klubu, senátora Vojíře, zda si osvojí návrh na slovo odročení.

Senátor Zdeněk Vojíř:Návrh na slovo odročení si samozřejmě osvojuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu, který přednesl pan senátor Vojíř. Prosím o součet senátorů v sále. Je nás přítomno 70 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 36.

Prosím kolegu Vojíře, aby ještě jednou přečetl návrh usnesení včetně onoho vyměněného slova, které si osvojil.

Senátor Zdeněk Vojíř:Senát 1. odročuje projednávání návrhu senátního návrhu zákona o jednacím řádu Senátu,

2. žádá Organizační výbor Senátu, aby zařadil projednávání senátního návrhu zákona o jednacím řádu Senátu na pořad schůze Senátu po jeho projednání v Komisi pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu, ve výborech Senátu a v senátorských klubech,

3. pověřuje Komisi Senátu pro přípravu návrhu zákona o jednacím řádu Senátu svolat k tomuto návrhu zákona pracovní seminář, kterého se budou moci účastnit všichni senátoři, kteří budou mít zájem.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Táži se, kdo je pro toto usnesení? Pro toto usnesení se vyslovilo 49 senátorek a senátorů. Kdo je proti? Proti se vyslovilo 12 senátorek a senátorů. Návrh byl přijat, projednávání tohoto bodu bylo odročeno.Děkuji zpravodaji a předkladateli.

Dalším bodem naší dnešní schůze je

Návrh rezoluce Senátu Parlamentu České republiky k porušování lidských práv v Číně a v Tibetu...

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk 1997/107a uvede ho zástupce navrhovatele, senátor Václav Benda. Prosím, máte slovo, pane kolego.

Senátor Václav Benda:Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, padlo tady několik zmínek a návrh rezoluce projednávala celá řada výborů. Dříve než přečtu návrh rezoluce, jak ho jednomyslně přijal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost před několika měsíci, uvedl bych několik zdůvodňujících poznámek.

Najde se mezi námi málokdo, kdo by pochyboval o tom, že v Číně a zvláště v Tibetu (jsou to i jiné čínské provincie) jsou nejzávažnějším způsobem porušována lidská práva. V materiálech, které jednotlivé výbory dostaly k dispozici, máme konkrétní jmenné seznamy 1217 současných politických vězňů nebo vězňů svědomí v Číně a v Tibetu. Toto jsou jen případy, které se podařilo při uzavřenosti zjistit. Představuje to nepatrný zlomek skutečného stavu.

Stejně tak pokud jde o etnické čistky v Tibetu, a ty pokračují od poloviny roku 1996 - prováděné operace „Silný úder v Tibetu", můžeme se přít, jestli ten rok to bylo 500 tisíc, jiný rok jiný počet. Fakt je ten, že v současné době v Tibetu na 6 milionů Tibeťanů, což bylo před 3 - 4 desetiletími monolitní obyvatelstvo, tam žije 7,5 milionů Číňanů. Dramatickým způsobem je měněna etnická struktura obyvatelstva a samozřejmě v souvislosti s tím jsou Tibeťané vyháněni do exilu nebo jsou vězněni v Číně.

Čínské velvyslanectví a vůbec ČLR se dovolává specifické situace lidských práv, s oblibou protestuje, ale na druhé straně přijala základní závazky OSN i v oblasti lidských práv, zatímco pouhou kritiku pokládá za urážlivé vměšování do svých vnitřních záležitostí a nepřipouští Červeným křížem počínaje až po vysokou komisařku konče kontrolu na svém území, tak na druhé straně s oblibou jako stálý člen Rady bezpečnosti vystupuje velmi problematicky k zjevné agresi a porušování lidských práv jinde. Domnívá se, že tam může vehementně zasahovat do záležitostí jiných států.

Zejména v hospodářském výboru, ale i v dalších diskusích byly vznášeny úvahy o možném dosahu čínských výhrůžek, o možných odvetných opatřeních. Mohu vás ujistit, prošli jsme si poměrně podrobně historii posledních 15 až 20 let, jak to bylo v případě jednotlivých konfliktních situací, že všechno to má charakter 378. vážného varování, ale že ve skutečnosti tyto výhrůžky nemají dramatický dosah, nebo že se o jeden rok opozdí výměna dvou čínských a německých studentů, nebo je vypovězen zástupce nějaké nadace z Číny, pokud tato nadace tady pořádá konferenci o Tibetu, ale o dramatických hospodářských opatřeních mluviti věru nelze.

Dokonce je to příklad výmluvy, protože to byly české podnikatelské kruhy, které vehementně podporovaly toto čínské mínění. Jako příklad výmluvy lze uvést Tatru Kopřivnice, kdy naopak v období zlepšování vztahů s Čínskou republikou přišla o svou rozsáhlou zakázku, a to proto, že nebyla schopna splnit čínské podmínky na modernizaci nebo úpravu svých vozů. Nemělo to tudíž žádné politické pozadí a myslím, že se opravdu nemusíme v tomto směru obávat. Naopak často ztráta tváře znamená mnohem horší podmínky než to, jak se chovat máme a musíme.

Jinak bych chtěl konstatovat, že zatímco vlády jsou samozřejmě zdrženlivější, valná většina demokratických parlamentů, zvláště v Evropě, ale i v nejrůznějších zemích světa, přijala opakovaně velmi ostré a obsáhlé rezoluce jak k lidským právům v Číně, tak speciálně k problematice Tibetu.

Je to také Evropský parlament, který už několikrát přijal rezoluci na toto téma. Poslední rezoluce jsou z loňského roku z amerického Senátu apod., stejně tak v Kanadě, Austrálii a dalších zemích přijímají důrazné rezoluce proti porušování lidských práv.

V rezoluci, kterou navrhl Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a která vycházela z různých variant rezolucí projednávaných od září loňského roku v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, se úmyslně vyhýbáme zpolitizování této záležitosti nějakými poukazy nebo požadavky nezávislosti Tibetu, když to je samozřejmě velmi problematické. Jedině se důrazně zastáváme dodržování lidských práv a mezinárodních závazků, které na sebe vzala Čínská lidová republika, dodržování etnických, kulturních a podobných práv tibetského lidu.

Mám zde několik novinek oproti tomu, co bylo projednáváno ve výborech, resp. oproti tomu, co jsem říkal na minulém nebo předminulém plénu.

Poslanecká sněmovna zatím stále nezařadila tento bod na program svého jednání, kromě jiného s odůvodňováním své krátké životnosti a přílišného návalu práce. Výbor pro zahraniční věci rozhodl přijmout tuto rezoluci jako své vlastní usnesení a již byla odeslána Všečínskému lidovému shromáždění jako samostatný postoj zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. Při rozpravách ve výborech byla dále zmínka o tom, že Čína změnila v loňském roce tradiční způsob popravy zastřelením za popravu injekcí. Mimochodem, Čína popravuje daleko nejvíce lidí na světě, je tam vykonáváno ročně oficiálně přes 4 tisíce poprav. Byla vyslovena podezření, že důvod změny popravy spočíval v tom, že lidské orgány jsou používány k transplantacím, což je novinka.

Asi před třemi týdny byli ve Spojených státech agenty FBI zatčeni dva čínští občané, kteří nabízeli dodávky lidských orgánů pro transplantaci. Toto je tudíž dosti silný důkaz toho, že tato podezření nebyla jenom podezřeními tisku. Tito čínští občané jsou nyní souzeni ve Spojených státech.

Dále bych zde ještě zmínil, aby se netvrdilo, že situace v lidských právech v Číně je sice špatná, ale že se snad zlepšuje nebo bude zlepšovat, pan Van Tan, který byl v roce 1989 po událostech na náměstí Nebeského klidu odsouzen na 4 léta vězení a která si odseděl, byl v loňském roce znovu odsouzen na 11 let vězení, je vězněn, přičemž obžaloba jej vinila z toho, že v zahraniční publikoval protivládní články, dále sháněl peníze na podporu disidentů, kteří se ocitli v nouzi, a přijal stipendium od kalifornské univerzity. To jsou zločiny na 11 let v současné Číně!

O operaci „Silný úder" jsem se tady již zmínil. Ta probíhá od poloviny roku 1996 dodnes v Tibetu a má za následek věznění stovek až tisíců osob, vyhnání mnichů z klášterů, jsou doklady minimálně o 6 umučených během těchto persekucí.

Já se proto nebudu už dál rozšiřovat, čili proto doporučuji jako zpravodaj zahraničního výboru nebo vlastně zástupce navrhovatele přijmout usnesení v té podobě, jak ho 17. prosince 1997 navrhl Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, máte ho k dispozici v tisku 1997/107. Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Návrh rezoluce přikázal Organizační výbor Výboru petičnímu, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu.

Tento výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Egona Lánského a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/107/1.

Dále byl návrh rezoluce přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodajem je pan senátor Jaroslav Petřík. Také tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/107/2.

A konečně byl návrh rezoluce přikázán Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který určil svou zpravodajkou paní senátorku Vlastu Svobodovou. I tento výbor přijal usnesení a to jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/107/3.

Nyní žádám o slovo zpravodaje Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, pana senátora Egona Lánského.

Senátor Egon Lánský:Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, Výbor petiční, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu na svém zasedání dne 18. února projednal návrh rezoluce vyšlý z Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu České republiky a po obsáhlé, a řekl bych - mírně řečeno - živé, diskusi doporučil, aby se plénum Senátu tímto návrhem rezoluce zabývalo.

Já bych mohl z projednávání připomenout, že většina tento návrh přijala, že se diskutovalo také o některých pozměňovacích návrzích ve smyslu například, že by se v rezoluci nemělo objevovat slovo Tibet, protože česká zahraniční politika prostě uznává politiku jedné Číny. Tyto pozměňovací návrhy se diskutovaly, nebylo však o nich hlasováno a tudíž, pokud by taková nálada v plénu vznikla, mohly být formulovány v průběhu diskuse. Do té doby tedy zůstaňme u toho, že Výbor petiční, pro lidská práva atd. navrhuje, aby se plénum Senátu tímto textem zabývalo.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, abyste mohl sledovat rozpravu a zaznamenávat si případné pozměňovací návrhy a abyste k nim mohl později zaujmout stanovisko. Prosím zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pana senátora Jaroslava Petříka, aby on nás seznámil s výsledkem projednávání návrhu v jeho výboru.

Senátor Jaroslav Petřík:Pane předsedo, paní kolegyně, páni kolegové, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal na své schůzi dne 21. ledna tohoto roku návrh rezoluce Senátu Parlamentu ČR k porušování lidských práv v Číně a Tibetu - senátní tisk 1997/107. Po vyslechnutí zprávy předkladatele, která zazněla z úst zpravodaje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pana senátora Václava Bendy, a informace senátora pana Zdeňka Klausnera v následné rozpravě nezazněla jediná připomínka k nezpochybnitelné etické stránce návrhu rezoluce. O to více pak byl frekventován možný negativní dopad, který by mohl výrazně poškodit zájmy českých podnikatelů v této oblasti.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po podrobné rozpravě nepřijal k návrhu rezoluce žádné usnesení, které by s plným vědomím odpovědnosti nemohlo doporučit Senátu, jak je uvedeno v senátním tisku 1997/107/2. Pouze doporučil Organizačnímu výboru Senátu Parlamentu ČR, aby tento bod nezařazoval na program jednání schůze Senátu.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore, a prosím zpravodajku Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, paní senátorku Vlastu Svobodovou, aby ona se ujala slova.

Senátorka Vlasta Svobodová:Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámila s usnesením Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a s menšinovým stanoviskem tohoto výboru. Usnesení ze dne 18. února k rezoluci Senátu Parlamentu ČR k porušování lidských práv v Číně a Tibetu.

Výbor vyslechl informaci člena Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost senátora Václava Bendy a senátora Jana Kavana, zpravodajskou zprávu senátorek Vlasty Svobodové a Aleny Palečkové a obrátil se s žádostí o doplňující informace na Výbor petiční, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu.

Členové výboru při svém posouzení návrhu zahraničního výboru vycházejí z evropské tradice lidských práv. Na druhé straně jsou si vědomi rozdílné tradice chápání této otázky v jiných regionech. Přesto zastávají názor, že základní lidská práva a svobody mají univerzální charakter a jejich porušování v určité zemi svými důsledky a významem přesahují rámec dané země.

Proto výbor:

1. navrhuje Senátu Parlamentu ČR přijmout usnesení doporučující zástupcům Parlamentu ČR, aby při jednáních na mezinárodních fórech, jakým je například Rada Evropy, podporovali přijetí společných akcí na obranu a ke zdůraznění pocitu zodpovědnosti za lidská práva v kterékoli části země.

2. doporučuje, aby se Senát obrátil i na vládu ČR a prezidenta republiky se žádostí o obdobnou podporu akcí OSN.

Výbor dále nenalezl dostatek důvodů pro prioritní projednání porušování lidských práv v Tibetu a Číně. Jsou mu totiž známy i další země a teritoria, kde práva jednotlivců nebo skupin nejsou rovnocenná, příp. jsou hrubě poškozována, a k nimž zatím Parlament ČR otevřené stanovisko nezaujal.

Proto za třetí nedoporučuje schválení návrhu rezoluce k porušování lidských práv v Číně a v Tibetu Senátem.

Určuje zpravodajkou výboru pro projednání na schůzi Senátu senátorku Vlastu Svobodovou a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bartoše předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A nyní mi dovolte, abych vás seznámila s menšinovým stanoviskem senátního Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku podporující přijetí rezoluce k porušování lidských práv v Tibetu a Číně. Senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal rezoluci o porušování lidských práv v Tibetu a Číně a dospěl k závěru, který je jak v rozporu se stanoviskem Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tak s názorem tří mých kolegyň a kolegů a mým vlastním, neboť v bodě 3 svého usnesení nedoporučuje výbor schválení návrhu rezoluce.

Náš názor je opačný. Jako zpravodajka výboru pro projednání návrhu rezoluce jsem se zabývala velmi podrobně problémem porušování lidských práv v Tibetu a v Číně a případnými dopady schválení této rezoluce.

Z hlediska členky horní komory českého zákonodárného sboru a členky Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku musím konstatovat, že v Tibetu jsou často a opakovaně porušována ta lidská práva, která má za úkol náš senátní výbor v naší zemi hájit.

Tibeťané nemají rovnoprávný přístup k lékařskému ošetření, je prováděna plánovaná násilná sterilizace žen a jsou u nich vynucovány potraty. Stát pokutuje překročení limitu počtu dětí a zasahuje tak do práva rodiny.

V nedávné době se podařilo odhalit, že v Číně probíhají objednané popravy za účelem získání a prodeje lidských orgánů. Přestože všichni máme ještě v živé paměti masakr na náměstí Nebeského klidu tak kontrastující s naší nenásilnou sametovou revolucí, připomenu i další zločiny - mučení politických vězňů včetně žen a dětí, násilné deportace, zavedení čínštiny jako jediného úředního jazyka, rušení výuky mateřského jazyka na nejnižším stupni škol, diskriminace v přístupu ke vzdělání, rušení klášterů; věznění, vyhánění a převýchovu tibetských mnichů doplnily v poslední době zprávy o uvěznění několika katolických biskupů a řady kněží.

Domnívám se, že mlčení k tak rozsáhlému porušování lidských práv v Tibetu znamená nejen souhlas s prováděním jedné z největších genocid od druhé světové války, ale i převzetí podílu zodpovědnosti za ni.

Zamítnutí rezoluce Senátem by bylo fakticky popřením skutečnosti, že k porušování lidských práv v Číně a zvláště v Tibetu dochází. Z tohoto důvodu také nemohu přijmout tvrzení, že i jinde na světě jsou porušována lidská práva, a proto nemá Senát o této rezoluci hlasovat. Znamenalo by to, že dokud není na světě vše v pořádku, může náš Senát tolerovat jakýkoliv zločin.

Jsem přesvědčena, že právě Senát Parlamentu ČR je vhodným shromážděním k přijetí rezoluce odsuzující porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Jsme totiž komorou, která má za úkol hájit ústavní práva a principy, ke kterým také základní lidská práva patří. Na rozdíl od Poslanecké sněmovny nejsme svázáni s výkonnou moci, a protože naše stanovisko nemůže ohrozit bilaterální diplomatické vztahy ani fakticky poškodit vzájemný obchod, který je navíc nepatrný. Schválením rezoluce by se Senát Parlamentu ČR přiřadil k podobným prohlášením opakovaně přijatým Kongresem Spojených států, německým Bundestagem a Evropským parlamentem.

Ještě bych ráda řekla, že mě velmi překvapuje, že někteří moji kolegové, kteří se s takovou vřelou účastí zúčastnili ekumenických bohoslužeb za oběti komunistického režimu za vězně, kteří byli popraveni komunisty u nás v 50. letech -bohoslužba probíhala v katedrále sv. Víta v únoru - že titíž kolegové teď mají problém, jestli se mají nebo nemají přidat k této rezoluci, která se zabývá problematikou stejných vězňů, a dokonce i stejného režimu.

Ještě bych chtěla říct, že jsme dostali na stůl pozměňovací návrh senátorky Moserové, který si, myslím, je velmi aktuální a velice bych uvítala, kdyby byl přijat zároveň s rezolucí.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, paní senátorko. Tím jsme vyčerpali příspěvky zpravodajů. Ještě technická poznámka, pan senátor Bartoš jako předseda výboru.

Senátor František Bartoš:Pane předsedající, pane předsedo, jako předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku chci sdělit Senátu, že si vážím každého názoru, i menšinového. Ale 18. února nebyl projednán tento menšinový názor na jednání výboru, ani na následném zasedání výboru jsme nebyli s tímto menšinovým názorem seznámeni. Poprosil bych paní senátorku, kdyby ještě uvedla, za koho, za kolik senátorů našeho výboru dneska promluvila.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Pane předsedo, dovolte, abych vás upozornil, že obracet se na své kolegy můžete jen mým prostřednictvím. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Vlasta Svobodová:Pane předsedající, já bych ráda odpověděla. Skutečně nebyl projednán menšinový názor, já jsem jenom oznámila na výboru, že budeme mít menšinový názor, který je ovšem obsažen v jedné větě, a sice, že souhlasíme s projednáním rezoluce Senátu. Jedná se o můj názor, dále kolegyně Palečkové, Vladimíra Kulhánka a senátora Horáka.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám. Otevírám k projednávanému bodu rozpravu. Oznamuji vám, že mám tyto písemné přihlášky. Pana senátora Lánského, Matušky a Jařaba; dále jsou do rozpravy přihlášeni z pléna pan senátor Musial, pan senátor Kavan a paní místopředsedkyně Moserová.

Prosím pana senátora Lánského, aby se ujal slova.

Senátor Egon Lánský:Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, toto moje vystoupení je vystoupení osobní, tudíž nikoliv nutně v souladu se stanoviskem výboru, jehož jsem byl a ještě jsem zpravodajem k této otázce.

Dámy a pánové, dovolte mi, aby se připojil k tomu, co tady bylo řečeno panem senátorem Bendou a paní senátorkou Svobodovou - ano, toto všechno je pravda. Dokonce s velkou pravděpodobností jsou pravdou mnohem horší věci, které se dějí v Čínské lidové republice a které jsou trvalým, dlouhodobým a flagrantním porušováním lidských práv v této zemi.

Dovolte mi také, abych připomněl, že jsem po celá dlouhá léta aktivně pracoval na poli lidských práv v exilu a že jsem přesvědčen o tom, že vystoupení politiků jednotlivých občanů, podpisové akce apod. mají význam, mají smysl a pro disidenty v totalitních zemích jsou velkou podporou; často jim také konkrétně pomáhají ke změnám a ulehčení v jejich těžké situaci.

Přesto všechno si dovolím upozornit vás, že projednáváme tento bod právě v týdnu, kdy v Ženevě zasedá komise 53 členských zemí, komise pro lidská práva OSN, a že tato komise po uplynulých 7 let každoročně měla na pořadu bod - porušování lidských práv v Číně (někdy v Tibetu; podle toho, jak jednotlivé země tento stát uznávají).

Dovolte mi, abych poukázal na skutečnost, že letos poprvé na programu jednání této komise nebude ze strany Spojených států a ze strany Evropské unie předložen bod „Porušování lidských práv v Číně".

Důvodů k tomu je celá řada. Dovolím si předeslat, že vůbec nejsem přesvědčen o tom, že důvodem je konkrétní výrazná změna v této situaci v Číně. Vzal jsem si ale na podporu několik článků z amerického tisku z posledních dnů, abych vás informoval, že ani dlouholetý předseda organizace Amnesty International letos nepléduje, aby tento bod byl zařazen na jednání oné komise, o které jsem se zmínil.

Co tedy je příčinou takové výrazné změny? Domnívám se, že příčiny jsou nejméně dvě. Kromě toho, že Čínská lidová republika v poslední době přistoupila svým podpisem k Chartě Spojených národů pro politická a občanská práva, tak vláda Čínské republiky také podpořila jednu pracovní skupinu v rámci OSN v Ženevě, která se zabývá vypracováním deklarace na obranu lidských práv.

Vůbec se nedomnívám, dámy a pánové, že tento fakt cokoli, bohužel, změní na situaci pronásledovaných disidentů v Číně. Dokonce bych mohl citovat z rozhovoru učiněného v těchto dnech právě s vedoucím čínské delegace v Ženevě, z něhož vyplývá na jedné straně, že čínská vláda vítá kritiku, a na druhé straně, že ti konkrétní kritici, o které se jedná, vlastně nejsou kritiky, protože to jsou lidé, kteří se provinili proti čínským zákonům, a jsou to právě dva jmenovaní bývalí disidenti nyní žijící na západě - Harr Wu a Wei Jingsheng.

Tudíž domnívám se, že jakkoli čínská vláda se dnes rozhodla změnit své případné stanovisko k některým deklaracím OSN, nerozhodla se změnit svou politiku vůči domácím disidentům.

V uplynulých dnech, a právě v těchto dnech, probíhá v Číně také zasedání čínského parlamentu a došlo už dosud k výrazným změnám v čínském vedení. Domnívám se, že tyto dva aspekty dohromady jsou důvodem, proč jak vláda Spojených států, tak vlády zemí Evropské unie se zdržely letos toho svého standardního kroku, kterým po uplynulých 7 let bývalo jmenování Čínské lidové republiky mezi kritizovanými zeměmi, které nedodržují a nerespektují lidská práva.

Domnívám se, že z politického hlediska, dámy a pánové, je nesmírně důležité ukázat, že světové a mezinárodní společenství tyto kroky zaregistrovalo a že je považuje za kroky správným směrem. Osobně se, jak už jsem řekl, nedomnívám, že to bezprostředně změní cokoli na situaci utiskovaných disidentů v Čínské lidové republice. Jsem ovšem přesvědčen, že mezinárodní společenství musí udělat nejdřív toto gesto, aby poté, když se ukáže, že bylo zbytečné, na vládu Čínské republiky tlačili, Čínské lidové republiky, opravuji se, protože Čínská republika je jiný stát, aby na vládu Čínské lidové republiky tlačili v této věci o to výrazněji.

Proto přesto, že jsem dlouholetým zastáncem aktivního boje za lidská práva, když jsou porušovaná kdekoli na světě, dávám vám, dámy a pánové, k úvaze, abychom se protentokrát zamysleli a možná počkali s nějakými rozhodujícími kroky až do té doby, kdy se ukáže, že vláda Čínské lidové republiky ani tentokrát svá gesta nemyslela vážně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. K řečništi prosím pana senátora Vítězslava Matušku, připraví se pan senátor Josef Jařab.

Senátor Vítězslav Matuška:Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové, náš Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost byl prvním senátním výborem, který se v závěru minulého roku zabýval dodržováním nebo nedodržováním lidských práv v Číně vůči Tibetu, a dle mého názoru věnoval této závažné, velmi závažné otázce, značnou pozornost. My jsme se několikrát opakovaně vrátili k projednávání této otázky a výsledkem, jak všichni dobře víte, byl návrh rezoluce dle 77. usnesení našeho zahraničního výboru ze dne 17. prosince minulého roku.

Od té doby uplynuly tři měsíce a další tři výbory, naše senátní výbory, se touto otázkou nepochybně rovněž velmi zodpovědně zabývaly. Každý z těchto výborů, náš i další tři, tedy dohromady 4 senátní výbory, došly každý k jinému závěru. Diametrálně k jinému závěru a já si kladu otázku, proč tomu tak asi je.

Nepochybně tento problém Čínské lidové republiky a otázku, k níž se máme vyjádřit, domnívám se, že to je nejen právo, ale i povinnost nás senátorů se k ní vyjádřit a zaujmout odpovídající stanovisko, mohl býti ve výborech projednáván jednak v rovině politické, jednak v rovině ekonomické, v rovině obchodní, společenské atd. Někomu se možná zdál příliš rozsáhlý a razantní navrhovaný text usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, některý výbor možná má obavy z toho, jaká reakce bude z čínské strany, přijme-li náš Senát příslušné usnesení, a jak se to odrazí v rovině obchodních vztahů, následných obchodních vztahů, v rovině kulturních vztahů, sportovních atd. atd.

My jsme si v zahraničním výboru kladli otázku, jestliže máme přijmout nějakou rezoluci, tak musíme mít jasnou odpověď na to, zda v Čínské lidové republice jsou porušována práva, anebo nejsou porušována práva. Základní listina práv a svobod. My jsme prostě dospěli k názoru, že máme nepochybně dostatek materiálů, informací ze zahraničí k tomu, abychom si odpověděli na tuto otázku kladně. Také proto máte text našeho usnesení před sebou.

Velice hodně zásadních věcí tady přede mnou řekl zpravodaj našeho zahraničního výboru, senátor Václav Benda, paní kolegyně senátorka Svobodová a senátor Lánský.

Uvědomme si, že od počátku devadesátých let mnohé státy, zejména Spojené státy americké a další země, další parlamenty, jako Bundestag v NSR, Belgie, Anglie a některé další přijaly celou řadu rezolucí, které odsuzují a kritizují, i velice důrazně, to, co se v Čínské lidové republice děje.

Když bych ocitoval jenom dvě věty z rezolucí Kongresu USA o protiprávnosti čínské nadvlády nad Tibetem z 28. října roku 1991, uvidíme, jak na to zareagovaly Spojené státy.

„Politika Spojených států odmítá agresi a jiné protiprávní použití síly jednou zemí proti svrchovanosti druhé jako prostředek rozšíření území a odsuzuje porušování mezinárodního práva včetně okupace jedné země druhou."

A dále: „Četné deklarace Spojených států od čínské invaze deklarovaly právo Tibetu na sebeurčení a protiprávnost čínské okupace Tibetu."

Slyšel jsem názory, že Česká republika je malá, že Spojené státy americké jsou veliké, supervelmoc, a že my si nemůžeme dost dobře dovolit reagovat, je-li v některé části světa něco v nepořádku.

Domnívám se, že tomu tak není, že my jako svrchovaný stát, jako Česká republika, máme právo, ale především povinnost reagovat na všechny problémy ve všech regionech, na různých částech světa, poledníků a rovnoběžek v případě, že tam nebude něco v pořádku.

Když to obrátíme: když se některé svrchované zemi nebude něco líbit a bude mít výhrady vůči tomu, co se děje v České republice, nepochybně má právo a může toho využít, že nás bude kritizovat, a my odpovídajícím způsobem se nad tím musíme zamyslet, reagovat, říci, v jaké lhůtě shledáme nápravu atd.

Dámy a pánové, my hovoříme na jedné straně o tom, že máme s Čínskou lidovou republikou dlouhodobé vztahy. Hovoříme dále o tom, že máme dlouhodobé a měli jsme dlouhodobé přátelské vztahy. A domnívám se tedy, přátelé, že svrchované státy by si měly dokázat říci vhodnou diplomatickou formou, vhodným způsobem, vhodným usnesením to, co se nám na někom nelíbí.

Kolega senátor Lánský se zmínil o situaci v posledních několika dnech, pokud jde snad o počátek změny Činy pod následky toho, že je kritizována z více stran a více zeměmi, na propuštění politických vězňů. Je pravdou, že před týdnem čínský ministr zahraničních věcí sdělil, že jeho země hodlá podepsat mezinárodní úmluvu o ochraně politických a občanských práv.

V Ženevě zasedá komise OSN a Evropská unie sdělila, že nebude letos podporovat rezoluci, která bude kritizovat Peking, a odůvodnila to tím, že v Číně bylo v lidských právech dosaženo jistého pokroku.

Spojené státy americké na to zareagovaly, jak víme z tisku z posledních dnů, takovýmto způsobem, že díky tomu, že několik čínských disidentů bylo propuštěno, Bílý dům se kloní k tomu, aby uplatňoval spíše politiku konstruktivní angažovanosti než politické izolace. Ale i v samotných Spojených státech amerických toto stanovisko je kritizováno a vzpomínaný Amnesty International říkal, že Čína by se měla posuzovat podle činů, a nikoliv podle slibů.

Politická scéna i nalevo i napravo rovněž kritizovala toto stanovisko Spojených států amerických.

Chtěl bych zde říci to, že já patřím k těm, kteří souhlasí s textem rezoluce, který náš Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost navrhl, a naše plénum Senátu samozřejmě stojí před otázkou, zda přijme nebo nepřijme návrh rezoluce zahraničního výboru, a nebo bude v další části rozpravy jednáno o upřesnění textů, protože zde máme další doplňující návrhy. Je to návrh paní místopředsedkyně Moserové a je to návrh pana senátora Kavana.

Na závěr svého vystoupení chci říci, že zastávám názor, že bychom se neměli obávat z žádných důvodů vyjádřit své stanovisko, že bychom to měli udělat formou odpovídající vážnosti Senátu Parlamentu naší České republiky, a nedovedu si představit, že by tento Senát žádné stanovisko dnes k problému, o kterém hovoříme, nepřijal. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Josef Jařab, připraví se pan senátor Jaroslav Musial.

Senátor Josef Jařab:Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové.

Dovolte na úvod dvě osobní vzpomínky, které nejsou jistě jenom mými osobními vzpomínkami.

Na jaře 1968 jsme sledovali vývoj v Československu a stále častěji jsme se cítili být unášeni vlnou optimistického entuziasmu. Sám jsem si těžko uměl představit, že se vývoj může zvrátit, vrátit zpátky, a 21. srpna 1968 se to náhle stalo.

Musím říci, že jsem prožíval podobné pocity, když jsem se díval na záznamy z náměstí Nebeského klidu v létě 1989. A říkal jsem si, není možné, aby se to mohlo zvrátit, i v Číně se teď historie vydává jiným směrem. Brzy na to se stalo to, co se stalo. Brutální síla sovětského komunismu, brutální síla totalitního systému v Číně prostě učinila všemu konec.

Říkám to proto, že bychom si měli umět představit tyto dvě situace jako situace, které obě patřily nám. Nám, jako lidem, kteří jsme se snažili vysvobodit se z totalitního režimu, z totalitní svěrací kazajky. Svoboda a lidská práva, která k ní patří, jsou nedělitelná.

Máme tu před sebou rezoluci. A budu teď reagovat na to, co řekl před chvílí kolega Lánský. Myslím si, že je to záležitost Spojených států amerických, a řekněme evropských států, jakým způsobem se letos zdrží nebo nezdrží při kritickém posuzování situace v Tibetu. My bychom měli uvažovat, že jsme se zdrželi a zdržovali možná až příliš dlouho od vyjádření solidarity s těmi, kteří jsou v situaci, v jaké jsme my byli před deseti lety.

O tom, že se v Číně, na teritoriu Tibetu opravdu objevuje porušování lidských práv, základních lidských práv, zdá se, že nemá nikdo pochyby; a důkazy, které dostáváme, jsou důkazy velmi přesvědčivé. Číňané po čtyřicet let své vlády v Tibetu provádějí likvidaci Tibeťanů a Tibetu.

Zničili stovky buddhistických klášterů, potlačují místní buddhistické náboženství, zavírají jeho vyznavače, zejména mnichy, do koncentračních táborů, dopouštějí se mučení. Čínští vojáci způsobili rovněž ekologickou devastaci celé oblasti, skoro úplné vybití zvěře atd.

V současné době dochází k intenzivní snaze o přemístění co největšího počtu etnických Číňanů do Tibetu, takže se Tibeťané stávají ve vlastní zemi menšinou, navíc diskriminovanou. Nadále jsou zavíráni a mizejí lidé pro politické a náboženské přesvědčení, včetně dětí, které jsou považovány místními buddhisty za převtělence různých eminentních náboženských figur.

Představitelé Čínské lidové republiky nám říkají, že jde o jejich vnitřní záležitosti, záležitosti svrchované Číny. I toto jistě všichni pamatujeme jako argument, kdykoli jsme si my stěžovali na porušování lidských práv ve vlastní zemi nebo kdy k tomu dochází v jiných zemích, kde v totalitních režimech lidská práva jsou porušována, a zvenku se objevuje kritika.

Argument, že Tibet vždycky patřil Číně, potvrzují jenom čínští historici, nečínští historici to většinou přijímají jako tvrzení nepodložené, nepravdivé. Tibet byl před čínskou invazí nesporně samostatným státem, který měl diplomatické styky s jinými státy. Nakonec ani v předchozích staletích, kdy neměl jednoznačně charakter uceleného státu, nepatřil Tibet Číně, pouze za vlády Kublajchána byl součástí společného státu, v němž ovšem nevládli Číňané, ale jedni i druzí byli pod nadvládou Mongolů.

Rezoluce však není o nezávislosti Tibetu, ale o lidských právech, o tom, že by Číňané měli zahájit rozhovory v rámci Číny s tibetskou exilovou vládou jako legitimním zástupcem Tibeťanů. Tento požadavek se mi jeví jako zcela legitimní.

Když slyšíme, že máme první vlaštovky jakési liberalizace politiky vůči zatím utiskovaným, můžeme to jen přivítat, ale určitě to pro mne neznamená, že bych měl pozastavit a znovu si rozmýšlet toto své vyjádření a svou rezoluci. Vzpomínám si na leden 1990, kdy jsme byli v Olomouci ještě okupovaným městem. Ve městě jsme měli 25 - 30 tisíc sovětských vojáků. V polovině měsíce jsme jako univerzita zorganizovali demonstraci, která požadovala odchod sovětských vojsk. Jak už to studenti umějí, recesním způsobem pod názvem „Děkujeme vám za návštěvu". Shromáždilo se 50 - 60 tisíc lidí. Slyšel jsem i z centrálních úřadů z Prahy, Michael Kocáb mi telefonoval a řekl, že bychom to měli pozastavit, až když dojde k jednání pana prezidenta Havla u Gorbačova. My jsme si mysleli, že právě toto může být podporou pro jednání prezidenta Havla u Gorbačova.

Jestliže podpoříme tuto rezoluci a děje-li se něco v Číně, bude to podpora liberálnějších a liberálně uvažujících, třeba i členů vlády nebo těch Číňanů, kteří chápou, k čemu opravdu směřujeme.

Argument o malém státu, že když něco říkáme, nic to neznamená, že stejně nic nezměníme, je opravdu jen částečná pravda. Je to také pochopitelně výmluva. Mnohé podobné akce začínají od malých evropských zemí, např. skandinávských. Číňané jsou sice poměrně rezistentní k nátlaku, ale nedávno propustili několik prominentních disidentů a jedině díky nátlaku zvenčí, který začali Italové. Tak proč ne jednou my, za něž bojovali lidé v zahraničí ještě před 10 lety?

Když jsem se díval na situaci v USA za návštěvy čínského prezidenta, jsou tu na jedné straně různé reakce politiků, ale také reakce politiků a občanů.

Jsem velmi potěšen tím, že v rozmezí posledních 2 - 3 let se přidalo v této zemi mnohem více obyvatel i institucí k tomu, že vyvěsili tibetskou vlajku při akci, kdy jsme si připomínali solidaritu s těmi, kteří v totalitních podmínkách ČLR v Tibetu trpí.

Při loňském fóru 2000 jsem měl možnost se setkat s dalajlámou. Řekl nám, že jakákoli podpora jednotlivce - a tím více celého státu - je neobyčejně vítána a posiluje je. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Prosím o slovo pana senátora Jaroslava Musiala. Připraví se senátor Jan Kavan.

Senátor Jaroslav Musial:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, na dnešní schůzi projednáváme návrh rezoluce porušování lidských práv v Číně a v Tibetu. Na mnoha místech České republiky zavlály u příležitosti 49. výročí obsazení Tibetu ČLR a 39. výročí povstání tibetského lidu tibetské vlajky. Je správné pozvednout hlas proti každému porušování lidských práv a svobod vždy a všude na světě, kde člověku, našemu bližnímu, se děje křivda. V tom se se zprávou předkladatele a zpravodaje ztotožňuji.

Domnívám se však, že v základních údajích výzvy měly zaznít bližší informace, jak na situaci v ČLR reaguje světová veřejnost. Domnívám se, že bychom se měli chovat obdobně jako zástupci Evropské unie, kteří se při každé příležitosti uměřeně diplomaticky zasazují o zesílené respektování autonomie Tibetu, jeho náboženství, kultury a jazyka. Takové připomínání přináší určité výsledky.

Tak např. podle zprávy generálního tajemníka OSN o naplňování Deklarace práv osob náležejících k národnostním, etnickým, náboženským a jazykovým menšinám v roce 1996 na jedné straně ocenila, že místní obyvatelstvo v Tibetu má své noviny, učebnice, školy, ale na druhé straně vyjádřila zpráva znepokojení nad skutečnou možností uplatňovat svobodu náboženského vyznání.

Za neuspokojivé označil např. před několika dny ministr zahraničních věcí Rakouska Wolfgang Schüssel čínské údaje o osmiletém Tenzigu Gendünovi Čhökji Nimovi, kterého v květnu 1995 označil dalajláma za převtělení (reinkarnaci) 10. pančenlámy , který zemřel v roce 1989.

Velvyslanec ČLR v Praze, pan Jen Pcheng, říká, že spor dalajlámy s Pekingem je ponejvíc o náboženské a sociální dimenzi.

Ze zpráv světových agentur jsme se dověděli, že v den americko-čínského summitu ve Washingtonu 29. října 1997 poradce prezidenta B. Clintona pro Národní bezpečnost Sandy Berger hovořil o určitých pozitivních změnách - svobodná volba zaměstnání, místa, kde chtějí lidé žít, kde chtějí, aby jejich děti chodily do školy apod., aniž slevil z amerických občanských a politických svobod. Každým novým zákonem, který více odpovídá světovým standardům ochrany lidských práv, každou novou mezinárodní smlouvou se situace v Číně zlepšuje. Je to oficiální stanovisko poradce prezidenta USA B. Clintona.

Čína přistoupila nedávno k mezinárodnímu paktu o hospodářských a kulturních právech. Čína přistoupila už k více mezinárodním úmluvám včetně úmluvy proti mučení, krutému, nelidskému nebo jinak ponižujícímu zacházení či trestání.

Když se obdobná rezoluce jako naše senátní projednávala před Vánocemi v roce 1997 v Poslanecké sněmovně, nedošlo mezi poslanci k dohodě.

Byly-li důvodem koaličních i opozičních poslanců obavy z oslabení nějakých hospodářských vztahů, nebyly vysloveny nahlas. Domnívám se, že by bylo vhodné dát více prostoru poznání čínsko-tibetských poměrů.

Můžeme být k Číně kritičtí, musíme však být k ní také spravedliví. Nebojme se při jednání nebo při domlouvání obchodů s čínskými partnery se stále ptát, jak je to s ochranou lidských práv u nich. Vzpomeňme si na signatáře Charty 77, kteří důsledným úsilím hnuli svědomím světové veřejnosti. Takovéto naše konání bude mít lepší výsledek než nějaká do nebe volající nákladná zahraniční cesta, při které měla za 13 dní skupina našich senátorů vzít ztečí Velkou čínskou zeď a vyšetřit či vypátrat nevyřešitelné a nevypátratelné.

Vzpomněl jsem si na kamaráda, který jako vězeň v koncentračním táboře v Terezíně zažil v roce 1944 vyšetřovací komisi Mezinárodního červeného kříže, která měla zjistit nelidské poměry v Terezíně.

Komise tehdy nezjistila nic, protože zločiny spáchané na lidech, kteří nosili Davidovu hvězdu, byly před ní pečlivě ukryty.

Úmysl sledovat dodržování lidských práv je jistě úmyslem ušlechtilým. Měli bychom svůj zájem rozšířit např. také o situaci v tureckých žalářích, kde je přes 10 tisíc většinou kurdských politických vězňů, prostory obehnané ostnatým drátem, policie, která mučí vyšetřované elektrickým proudem do rukou, do pohlavních orgánů či do jazyka obětí, bití, znásilňování žen, zabíjení starců, dětí, bombardování a vypalování kurdských vesnic. To je obraz dnešního Turecka, hrůz turecko-iráckého pohraničního pásma.

Nebo Alžírsko. Tam v šestileté občanské válce zahynulo na 75 tisíc lidí rukou ozbrojených protivládních extremistických skupin. Za vraždění, podřezávání hrdel, useknutí hlav, řezání prsou žen, rozbíjení hlav dětí o zdi domů nese zodpovědnost i vojenský režim současné vlády, která nedokáže zastavit teror.

Vzpomínáte si snad, že bychom, kromě hlasu svatého otce Jana Pavla II. slyšeli přesvědčivá slova protestů z úst ctihodných našich diplomatů proti porušování lidských práv a základních svobod v těchto zemích?

Neměli bychom se vyslovit k situaci v Jugoslávii, Černé hoře, kde v jihosrbské provincii Kosovo v těchto dnech umírají lidé, nevinní lidé, jejichž vinou je touha po svobodě?

Kladu si otázku: nesepisuje někde v některé zemi nějaká demokratická zákonodárná instituce rezoluci nebo výzvu podobnou té naší s tím malým rozdílem, že nám budou kladeny otázky o projevech rasismu u nás, o projevech, které mají za následek zmařené lidské životy?

Pan prezident Václav Havel nedávno řekl, že projevy rasismu a xenofobie mohou ohrozit náš vstup do Evropské unie. Za vyholené lebky, za hromadu lidí s vyholenými názory, kteří si neumějí představit život v harmonii s menšinami, ať jsou to Romové, Vietnamci nebo kdokoliv jiné barvy pleti nebo jiného smýšlení, jsme ve světě posuzováni my všichni.

Měli bychom proto zodpovědně zvážit, zda naše věrohodnost při dodržování lidských práv a základních svobod převáží předmětné doporučení návrhu rezoluce adresované Čínské lidové republice.

Mám otázku: jaká bude naše reakce, až se Všečínské shromáždění lidových zástupců v odpověď na náš projevený zájem např. o život desátého pančenlámy zeptá na důvody brutálního utopení romského chlapce Tibora Danihela z Písku nebo surově zavražděného súdánského studenta v Praze v minulém roce?

Tady už asi salonní vystoupení a projevy stačit nebudou. Břímě etiky je příliš veliké pro člověka, který se narodil se srdcem. Jakoukoli výmluvou, omluvou nebo i mlčením se stáváme podílníky spoluviny.

Jsem si vědom složitosti situace. Přestože se v mnohém ztotožňuji s vývody pana senátora Bendy, jsem nucen navrhnout, abychom projednávání rezoluce přerušili či odročili, přepracovali a stáhli jako výzvu všem parlamentům světa, kde dochází k porušování občanských a lidských práv.

Rád bych vám připomněl slova pana prezidenta Václava Havla, který se zúčastnil zasedání OSN v Ženevě u příležitosti 50. výročí podpisu Všeobecné deklarace lidských práv a který v rozhovoru s generálním tajemníkem Kofi Annanem řekl, cituji:

„Základní předpoklad pro dodržování lidských práv je, aby politici reprezentující různé země dokázali, že v jejich zemi se ta či ona práva tak či onak porušují, aby to netajili, neskrývali před domácí a zahraniční veřejností. Mluvit o problémech ve vlastní zemi je první krok k jejich nápravě. Zameťme si před vlastním prahem," zdůraznil Václav Havel a odmítl hodnotit postavení České republiky v oblasti dodržování lidských práv ve srovnání s evropskými zeměmi. Pan prezident má pravdu.

Domnívám se, že bychom se k živému problému dodržování lidských práv a základních svobod mohli vrátit po vlastním zpytování svědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Chci se vás zeptat, zda návrh, který jste vyslovil v průběhu své řeči, to je přerušit projednávání tohoto bodu, mám chápat jako návrh procedurální. (Ano.)

Děkuji. Návrh zazněl, budeme o něm bez rozpravy hlasovat.

(Někteří senátoři mají námitky proti zvolenému postupu.)

Dříve než dám hlasovat, cituji ze zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny s úpravou přiměřeného použití ustanovení pro jednání Senátu, § 63, odst. 2: „O návrhu na přerušení projednávání rozhodne Senát a současně může určit lhůtu, do kdy určený výbor předloží stanovisko k přednesenému návrhu.“

Musím dát možnost k tomu, aby Senát navrhl lhůtu před hlasováním o přerušení jednání.

Chce se někdo ve smyslu jednacího řádu vyjádřit k přednesenému návrhu, a to pouze v tom rozsahu, v jakém to připouští jednací řád? (Senátor Žantovský.)Dávám slovo senátorovi Žantovskému.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, ve smyslu § 63, odst. 2 navrhuji přerušení a odročení tohoto bodu na jednu hodinu, aby se mohl sejít Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a zaujmout k tomu stanovisko.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Přejete si navrhnout, rozumím-li vám správně, přerušení v délce jedné hodiny? (Ano.)Děkuji.

Pan senátor Luděk Zahradníček. Máte slovo.

Senátor Luděk Zahradníček:Můj návrh by byl obdobného rázu jako návrh kolegy Žantovského, jenom myslím, že je potřeba z dikce jednacího řádu také určit výbor, který se k tomu vyjádří, a ten návrh sice implicitně byl obsažen v tom, co řekl pan senátor Žantovský, ale já to říkám explicitně, žádám, aby se hlasovalo také o tom, aby Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost byl pověřen vyjádřením k této věci ve smyslu onoho ustanovení, které jste, pane předsedající, citoval.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Pan senátor Musial.

Senátor Jaroslav Musial:Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kolegyně, domnívám se, že hodina je jenom malá náplast na tak široký problém. Tu věc je třeba skutečně vzít do hloubky a já navrhuji, aby to bylo zařazeno na program příští schůze.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Takže návrhy zazněly, další nezaznívají, měli bychom tedy hlasovat. Napřed o posledním návrhu, tj. návrh kolegy Musiala přerušit projednávání tohoto bodu do příští schůze Senátu. Poté by byl společný návrh, rozumím-li tomu dobře, pánů senátorů Zahradníčka a Žantovského, kde se vzájemně doplnili. Paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Vážený pane předsedající, já bych si dovolila tady dát ještě jeden návrh, jestli je to možné, protože se domnívám, že byly předány pozměňovací návrhy k té smlouvě a že by v rámci toho přerušení měly být projednány tyto pozměňovací návrhy, protože jinak k nim těžko mohou výbory zaujmout stanovisko. Ty pozměňovací návrhy mohou pozměnit i ten rozsah a to znění. Já bych navrhovala, ať je to speciální návrh, hodinu a 10 minut na projednání toho celého, co tady bylo řečeno, plus těch pozměňovacích návrhů, proto říkám hodina a deset minut.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Paní kolegyně, obávám se, že teď vám nerozumím. Vy dáváte upřesnění, ke kterému z procedurálních návrhů? Procedurální návrhy jsou všechny na přerušení. To je zpřesnění návrhu pana Zahradníčka a pana Žantovského. Pane senátore Zahradníčku, prosím, pomozte mi. Nový návrh, který se liší od těch předchozích. Pan místopředseda Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane předsedající, pane předsedo, já si myslím, že kolega Musial dal jasný návrh, a to, že máme na stole několik pozměňovacích návrhů; neblokuje, abychom do příště v příslušných výborech tyto pozměňovací návrhy projednali a na dalším zasedání pléna Senátu diskutovali na toto téma. 1 hodina 10 minut je stejná jako hodina. Jestli tady vidí někdo nějaký problém, že za 10 minut projednáme tuto závažnou věc detailněji, tak já si připadám, že to není pravda. Takže můj návrh zní: přerušit toto jednání, odložit tak, jak je dikce našeho jednacího řádu s tím, že pozměňovací návrhy, které tady zazněly v plném rozsahu se projednají v daných výborech, kterým tento návrh smlouvy nebo naší rezoluce byl předán v předchozích projednáváních a předchozím návrhu.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Připojil jste se tedy k návrhu senátora Musiala. Děkuji. Pan senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, já bych jenom připomněl z dikce § 60, že při procedurálním návrhu nelze uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Pokud se týče návrhu mého a senátora Zahradníčka, domnívám se, že náš výbor je schopný se s těmi námitkami, které byly vzneseny, vyrovnat během jedné hodiny.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji, já vám to nezpochybňuji. Takže abych byl velmi korektní, poslední návrh, který zazněl, je návrh paní senátorky Seitlové přerušení na hodinu a 10 minut. Paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedající, vidím tedy, že hodina stačí, já proto ten návrh beru zpět.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Ano, děkuji vám, takže první návrh, o kterém budeme hlasovat. Ještě pan senátor Jurečka.

Senátor Jaroslav Jurečka:Pane předsedající, já konstatuji, že tento návrh rezoluce byl také uložen Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a dovolte mi vyjádřit mé přesvědčení, že tomuto výboru hodina stačit nebude, a já bych se rád tímto textem zabýval.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám. Pan předseda Senátu se ujme slova.

Předseda Senátu Petr Pithart:My jsme ovšem, vážené kolegyně a kolegové, téměř znovu otevřeli meritorní debatu. Já toho trochu zneužiji a pléduji pro to, abychom měli odvahu se tím problémem ještě dnes zabývat tak, abychom o něm rozhodli. To, co požaduje kolega Musial, nevyřešíme do konce našeho života. Udělat si jaksi přehled o situaci ve všech dotčených zemích světa a nezapomeňme, že my reagujeme na chování režimu, a nikoliv na činy třeba rasistů u nás. To je obrovský rozdíl. A to platí také pro Alžír a pro řadu příkladů, které jste uvedl. Mějme odvahu rozhodnout dnes. Velmi o to prosím.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Budeme hlasovat. Všechny argumenty jsme slyšeli a hlasujeme o návrhu senátora Musiala přerušit projednávání tohoto bodu do příští schůze. Prosím o součet senátorek a senátorů v sále. V sále je celkem přítomno 67 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí je 34. Táži se, kdo je pro přerušení projednávání tohoto bodu do příští schůze Senátu. Pro tento návrh se vyslovilo celkem 31 senátorek a senátorů. Táži se, kdo je proti. Proti se vyslovilo 28 senátorek a senátorů. Tento návrh nebyl přijat.

Druhý procedurální návrh, který byl podán je návrh na přerušení na 1 hodinu. Táži se, kdo je pro tento procedurální návrh. (Hlasuje se.)

Pro tento návrh se vyslovilo 16 senátorek a senátorů. Táži se, kdo je proti. (Hlasuje se.) Proti se vyslovilo 21 senátorek a senátorů. Konstatuji, že ani tento návrh nebyl přijat.

Pokračujeme tedy v rozpravě. Slovo uděluji panu senátoru Janu Kavanovi. Připraví se paní místopředsedkyně Jaroslava Moserová.

Senátor Jan Kavan:Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nebudu přidávat k faktům, která tu zazněla od senátora Bendy, senátorky Svobodové, protože s nimi souhlasím a byla by to zbytečná ztráta času. Souhlasím i s řadou poznámek pana senátora Musiala; např. souhlasím s tím, že bychom se měli chovat podobně jako představitelé Evropské unie, že bychom měli být kritičtí i spravedliví, a jsem rád, že připomněl i perzekuci v Turecku a v Alžírsku, a samozřejmě bych v jiném kontextu uvítal i rezoluci k projevům rasismu u nás.

Není to ovšem pro mě v žádném případě argument, abychom se nezabývali předloženým návrhem usnesení. Stejně tak samozřejmě souhlasím s těmi fakty, které nám sdělil pan senátor Lánský, ale nesouhlasím s jeho závěrem.

Když jsem o tom před několika dny hovořil na Ministerstvu zahraničních věcí v Londýně, neboť to byl návrh ministra zahraničních věcí v jeho funkci hlavního představitele Evropské unie, který navrhl, aby Evropská unie letos neprosazovala v Komisi lidských práv OSN rezoluci, která se prosazuje vlastně od roku 1989, od událostí na náměstí.

Jeho závěr návrhu, který byl přijat, byl, že komise zváží během tohoto roku, zda znovu předloží rezoluci příští rok na základě plnění čtyř podmínek, mezi nimiž je značné propouštění disidentů na seznamu, který Evropská unie pravidelně Čínské lidové republice překládá, na přijetí evropské trojky v Tibetu a na zárukách, že tam budou moci kontrolovat svůj vlastní program a že se jim podaří zjistit ta fakta o Tibetu, kvůli kterým tam jedou, že bude úspěšná návštěva komisařky pro lidská práva paní Robinsonové atd. atd.

A vycházel z toho, jak tu vlastně řekl senátor Lánský, že zatím ani jednou ta rezoluce nebyla schválena, i když byla pokaždé předložena. A jenom jeden rok byla vlastně projednávána. V ostatních letech vždy ty hlasy - především z Afriky, Asie a Latinské Ameriky, prosadily - nezabývat se.

Řada diplomatů v posledních dnech mě znovu ujistila, že toto je jedno z nejdůležitějších výsostně politických a nesmírně složitých rozhodnutí, která budeme dělat. Je to pochopitelné. Je to vlastně ten věčný problém politiků, jak se rozhodnout v souladu se svým svědomím a morálními principy a současně tak, aby neohrozil zájmy svých voličů či zájmy své země.

Já si tedy, když bych se mohl podělit i o osobní zážitky, pamatuji, jak v období tzv. normalizace, a především po vzniku Charty 77, jsem zažil nesčíslně mnoho jednání se západními politiky, kteří na téměř lékařských vahách se snažili balancovat; alespoň tedy verbálně, princip dodržování lidských práv ve střední a východní Evropě s potřebou neohrozit obchodní vztahy s tehdejším sovětským blokem.

A příliš často mi, bohužel, vysvětlovali, ať vyřídím Chartě 77 a chartistům jejich obdiv a morální povzbuzení, ale že zatím nemohou riskovat nestabilitu tím či oním konkrétním krokem. A i ti, kteří se v takových situacích rozhodli pomáhat obhájcům lidských práv a zavřeným politickým vězňům, se pak neshodli na té nejvhodnější formě. Někteří byli a jsou přesvědčeni, že nejvíce lze pomáhat formou dialogu v rámci rozvinutých vztahů všeho druhu, případně tichou diplomacií, případně tišším předáním seznamu politických vězňů, třeba uprostřed obchodního jednání, docílit změny statu quo. Omlouvám se, a je to třeba přiznat, že někteří disidenti na seznamu takovýchto osob pak byli propuštěni; ve většině případů, a to se týká zvláště Čínské lidové republiky, pak vyhoštěni.

Pro některé je to důkaz úspěchu, pro jiné je to kosmetický ústupek; je to věc názoru. Ti, co jsou pro ostřejší odsouzení, pro rezoluce, které žádají změnu systému, tak pro ty to je kosmetickým ústupkem a jejich řešení jsou čistší, upřímnější, méně kompromisní. Otázkou ovšem je, zda jsou také efektivnější.

To základní dilema mám alespoň pro sebe vyřešeno již řadu let. V tomto smyslu odkazuji na hlavní poselství Charty 77, na odkaz, pro niž lidská práva byla nedělitelná, a porušení základních lidských práv u nás či kdekoliv jinde na světě je porušením lidských práv každého z nás.

Jsem přesvědčen, že pokud bychom na takové flagrantní porušování lidských práv reagovali lhostejností, stali bychom se za toto porušení spoluzodpovědnými.

Jsem si vědom, a i diskuse, která tu začala probíhat a která probíhala na výborech, které jsem navštívil, jsem si vědom, že můj postoj k předloženému usnesení řada mých kolegů a přátel, kterých si vážím, nesdílí. Rovněž vím, že rezoluci podporují i ti, s nimiž v jiných věcech zásadně nesouhlasím.

Ale i tento problém mám vyřešen. Myslím, že ho máme vyřešený z doby, kdy jsme odmítali taková ta hesla: „Řekni mi, kdo ti tleská, a já ti řeknu, kdo jsi." Zastánci takovýchto hesel rovněž odmítali třeba kritiku zacházení s chartisty poukazem na to, že třeba v Americe perzekvují černošské obyvatelstvo, a proto bychom si neměli něco takového dovolit.

I to jsem slyšel. Vhodnější formou podobného argumentu je pak tvrzení, že si každý musí nejdříve zamést před vlastním prahem, o čemž se tu vlastně zmínil již senátor Musial. Chtěl bych zdůraznit, že jsem si dobře vědom, že lidská práva jsou porušována nejen v ČLR, ale i jinde, dnes např. v Turecku nebo v Alžírsku, a ještě, aspoň metaforicky, neoschly slzy argentinských matek, jejichž synové zmizeli, ale i těch, kteří byli perzekvováni řeckou nebo chilskou generálskou juntou.

V neposlední řadě si uvědomuji, že i u nás dochází k rasově motivovaným, řekl bych, přímo vraždám, a věřím, že se Senát brzo k těmto skutečnostem vyjádří. To, že jsme to dosud neudělali, nemůže být však argumentem pro to, abychom odhlasovali buď jen obecnou neadresnou rezoluci tak, jak ji navrhuje jeden z našich výborů, kde jsou hezké věty o lidských právech, a každý by s tím mohl souhlasit a týká se všech, avšak také nikoho. Není to tedy pro mě argumentem, abych hlasováním nedal najevo svůj ostrý nesouhlas se zavíráním čínských disidentů, s mučením vězňů, třeba s vazbou bez soudu, která podle posledního materiálu Amnesty International se v současné době týká více než 200 000 lidí.

Samozřejmě, že Čína není zdaleka jediná země, která porušuje lidská práva. Ale je největší zemí, kde k tomu dochází. A pokud by se mocným zemím dovolilo bez problémů porušovat mezinárodně uznané standardy lidských práv, byli bychom svědky další prohrané bitvy v úsilí o naplnění ideálů Deklarace lidských práv, kterou přijalo OSN v roce 1948.

Jedním z hlavních argumentů odpůrců předloženého textu návrhu usnesení je, že by to přijetí mohlo vést k ohrožení českých ekonomických zájmů. Samozřejmě to nelze brát na lehkou váhu. Velvyslanec ČLR v Praze pan Jen Pcheng na schůzce, které se účastnil předseda našeho výboru Michael Žantovský a já, nám tvrdil, že přijetí rezoluce by znamenalo formu politického nátlaku, podporu separatistických snah dalajlámy a že by bylo chápáno čínskou stranou jako konfrontační krok. A naznačoval, že by čínská strana mohla reagovat a že by to mohlo vést ke zhoršení vzájemných vztahů mezi ČR a ČLR. Neřekl, že by to vedlo k obchodním sankcím.

V zahraničním obchodu ČLR nehraje ČR významnou roli. V roce 1996 k nám ČLR vyvezla zboží za 0,166 miliard USD a dovezla od nás zboží za 0,066 miliard USD. Od roku 1994 je naše obchodní bilance velmi pasivní a tento trend se nadále prohlubuje. Do ČLR tradičně vyvážíme nákladní automobily Tatra, osobní automobily Škoda a ty dohromady reprezentují 45 % českého vývozu. Kovoobráběcí stroje, tiskařské, textilní stroje, diesel motory. Uznávám, a je to naprosto nepochybné, že velký čínský trh poskytuje naději pro naši exportní politiku, pokud ji budeme dělat dobře.

Otázkou však zůstává, zda jediným způsobem je jí zkusit pomoci právě přehlížením porušování lidských práv. Nevěřím, že existuje přímá úměra mezi mlčením k tomuto porušování a vývozem a na druhé straně mezi vyjádřením stanoviska a sankcemi. Potvrzují to i zkušenosti z jiných zemí a už se tady předřečníci ptali, jak to tam vypadá.

Dám pár příkladů. Největším evropským obchodním partnerem ČLR je Německo. V létě 1966 se ve Spolkové republice Německo konala mezinárodní konference o Tibetu a byla přijata rezoluce téměř všemi poslaneckými frakcemi v Bundestagu, která byla velmi kritická k porušování lidských práv v Tibetu. ČLR okamžitě zrušila návštěvu delegace podvýboru Bundestagu pro lidská práva do ČLR, odvolala týden čínské kultury v Mnichově, podala protestní nótu a vypověděla pobočku nadace Fridricha Neumanna, která konferenci svolala. Tečka. Po následujících návštěvách ministra zahraničních věcí Kinkela a o tři měsíce později prezidenta Herzoga došlo koncem stejného roku, 1966, znovu k normalizaci vztahů, tentokrát v tom skutečném slova smyslu toho slova.

Holandsko je rovněž výmluvným příkladem. V holandské zahraniční politice vždycky hrála lidská práva důležitou roli. Holandsko i přes jednoznačné výhružky sankcemi bylo jedna ze zemí, které nejvíce prosazovaly kritickou rezoluci v Komisi OSN pro lidská práva.

Číně velmi záleží na tom, aby se těmto rezolucím zabránilo. Americká Human Rights Watch v detailním dokumentu, který tu mám, tvrdí, že od dubna 1996 do března 1997 nabídla ČLR státům, které byly členy komise, zvláště z Latinské Ameriky, Afriky či Asie, nové výhodné smlouvy, investice, spolupráci na projektech, které jsou rozsáhlé, od zemědělství až k jaderné technologii.

Výsledný dojem - řada z těchto zemí rezoluci nepodpořila, i když uznávám, a uznává to i Human Rights Watch, že důvody pro sblížení s ČLR mohly být i jiné, např. snaha Číny oslabit vztahy těchto zemí s Taiwanem, zájem o dlouhodobější spolupráci apod. Ale výsledný dojem byl poměrně jednoznačný.

Ale ani proti Holandsku nebyly uplatněny obchodní sankce. Došlo na čas k ochlazení vztahů v oblastech školství, kultury apod. Ale jen na čas. V posledním projevu na toto téma ministr zahraničních věcí Holandska van Mierlo trval na tom, že je třeba vytrvat ve snaze o diskusi o lidských právech. V jiné části téhož projevu uvítal, že pan Ju připustil princip univerzality. A pak také ocenil signály ze strany čínské vlády více se orientovat na Evropu jako takovou a na názory, které zde přetrvávají. Holandsko tedy neudělalo kompromis a já se domnívám, že nejsou přesvědčující důkazy o tom, že by kritika lidských práv automaticky vedla k těm obchodním sankcím, jichž se členové našeho hospodářského výboru a další senátoři a senátorky obávají.

Nemohu to samozřejmě vyloučit. Ale protože to nemohu vyloučit, je třeba se zamyslet nad tím, jakou cenu jsme či nejsme ochotni platit za dodržování svých principů. Věřte mi, že nechci ten problém bagatelizovat a neumím to spočítat. Kolik třeba Tatrovek za svobodu Vein Chin Chenga? Nebo třeba na kolik nevyvezených Peugeotů si prezident Mitterand cenil v roce 1988 snídaně s Václavem Havlem? A byla by ta cena vyšší, kdyby tušil, že se Václav Havel stane prezidentem? Anebo by byla cena nižší za levičáka Petra Uhla, který tu snídani tenkrát organizovala a jemuž jsem měl tu čest pomáhat?

Z těch tří základních možných přístupů, které jsem na začátku svého příspěvku jmenoval, se přiznám, že mně je nejbližší ten druhý, tzn. snažit se o co nejlepší vztahy a v rámci těchto obchodních, ale i jiných vztahů poukazovat na nepřijatelnost porušování univerzálních lidských práv.

Dnes to v Evropě ilustruje např. politika Robina Cooka, i když mí přátelé z Organizace lidských práv ho podezírají z přílišné ochoty ke kompromisu, i když to bylo pravděpodobně před jeho návštěvou v Izraeli.

Jsem tedy pro rozvoj spolupráce na co nejširší úrovni i s Čínskou lidovou republikou, ale bez roubíku. Odpovídá to i zahraniční politice, kterou prosazuje ČSSD. Vím, že to sem nepatří, a tak se chci zmínit jenom o dvou větách z programu.

Jsme si vědomi důležitosti velkého a rozvíjejícího se čínského trhu i důležitosti současných reformních snah vedení Čínské lidové republiky a budeme podporovat prohlubování vzájemných styků a spolupráce a poukazy na porušování lidských práv v konkrétních případech nechápeme jako rozpor s touto politikou ani jako rozpor se zásadou nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných států.

Můžete mi namítnout, že předložený text usnesení nemusí tomuto přístupu odpovídat, že je daleko konfrontačnější a že může, aspoň v některých částech, dělat dojem právě toho vměšování.

V téhle souvislosti upozorňuji, že usnesení Senátu zdaleka není totéž, co třeba rozhodnutí vlády. A v demokratických zemích nemůže vláda vnucovat své postoje Senátu, jak např. očekával i velvyslanec v Praze pan Pcheng od Ministerstva zahraničních věcí, a jsem velmi rád, že mu zástupci MZV vysvětlili, že to u nás nelze.

Na druhé straně si rovněž vzpomínám, že koncem 70. let a na začátku 80. let, kdy jsem byl ve styku s představiteli Čínské lidové republiky, tak ti tenkrát vyjadřovali podporu Chartě 77 a ostře kritizovali to, co tenkrát nazývali hegemonistickou politikou imperialistického Sovětského svazu, a nepovažovali to tenkrát za vměšování do vnitřních záležitostí jiných států.

V navrženém textu usnesení je jedna věta, kterou by snad bylo možné vnímat jako takovéto vměšování. Zahraniční politika ČR vůči ČLR vychází z principu existence jedné Číny, tedy z uznávání Tibetu za nedílnou součást Číny. Výzva vládě ČLR, jak je to myslím v druhém odstavci navrženého textu, jednat s dalajlámou o budoucnosti Tibetu, může někdo interpretovat jako podporu nezávislosti Tibetu. A je ovšem pravda, že např. rezoluce Evropského parlamentu z roku 1995 používá podobnou frázi a americký Kongres v r. 1991 v rezoluci, o níž se tady zmínil senátor Matuška, žádá respektování práva Tibetu na sebeurčení.

Vycházím ze skutečností, že vláda ČLR odmítla již několikrát jednat s dalajlámou právě s odkazem na to, že mu jde o rozbití ČLR a o nezávislost Tibetu, ale současně řekla, že by byla ochotna jednat s dalajlámou o formě autonomie. Dalajláma krátce na to prohlásil, že chce jednat o autonomii Tibetu s vládou ČLR. A na to vláda reagovala tím, že toto prohlášení považuje za neupřímné a že dalajláma chce dosáhnout nezávislosti ve dvou krocích - nejdříve autonomii a pak nezávislost - a stále k jednání proto nedochází.

Pokud by návrh usnesení prošel do podrobnější debaty, chtěl bych navrhnout drobné pozměňovací úpravy, jejichž smyslem by bylo chránit se podezření, že zpochybňujeme ...

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Promiňte, pane kolego, abych vás upozornil včas, že toto není projednávání zákona, nejsou dvě části rozpravy, je jenom jedna rozprava, čili přednášejte své návrhy teď.

Senátor Jan Kavan:Omlouvám se, pane předsedající, samozřejmě máte pravdu.

Navrhuji proto drobné pozměňovací úpravy, které máte na stole a jejichž smyslem je především bránit se proti možnému podezření, proti možným námitkám, že Senát ve svém usnesení zpochybňuje zahraniční politiku vlády ČR, tedy územní celistvost ČLR. A současně chci podpořit snahu o autonomii Tibetu.

Jde o odrážku 2) ve druhém odstavci, kde v pozměňovacích návrzích, které máte na stole, pod bodem 5) dávám k úvaze dvě možnosti: buď vypustit celou odrážku, anebo nahradit ji slovy „zahájila jednání s dalajlámou o autonomii Tibetu", aby bylo jasné, že nehovoříme o rozbití ČLR, o nezávislosti Tibetu.

Chtěl bych věřit, že Senát napříč politickými stranami - a už z příspěvků je vidět, že rozdíly v našich přístupech nejsou dány naší příslušností k různým politickým stranám - dá svým hlasováním jasně najevo, že jsme se po listopadu 1989 nestali lhostejnými k osudu bojovníků za lidská práva za našimi hranicemi.

Chtěl bych věřit, že nepatříme k těm, kteří řeknou: „Děkujeme, pomohli jste nám, ale teď se my budeme starat jen sami o sebe a ať se o ty druhé postará někdo jiný.“

Hajme tedy naše ekonomické zájmy, ale nezapomeňme, že politika není jen o obchodu a penězích, ale také o etice, solidaritě, lidských právech a o důstojném zacházení s občany. Jinak by politika byla jen o trhu a džungli, pro mě tedy tržní džungli.

Nebuďme lhostejní ani k porušování lidských práv u nás ani kdekoli jinde. Dnes máme možnost reagovat na situaci v Číně a v Tibetu. Byl bych rád, kdybychom ji nepromarnili.

A teď se, pane předsedající, ptám: vzhledem k tomu, že jsem nechal rozdat pozměňovací návrhy, mám je ještě přečíst, anebo stačí, že je mají senátorky a senátoři k dispozici?

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Prosím, aby je měl hlavně k dispozici zpravodaj garančního výboru, protože on při hlasování nám bude jednotlivé návrhy předkládat.

Senátor Jan Kavan:Ano, pozměňovací návrhy poskytuji zpravodaji a současně jednou větou bych chtěl podpořit i pozměňovací návrh, který jsem dostal na stůl - jako ostatní od - paní místopředsedkyně Moserové.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore, do rozpravy jsou dále přihlášení paní místopředsedkyně Moserová, pan senátor Žantovský, pan senátor Zahradníček a pan senátor Petráš.

Přerušuji schůzi na 11 minutovou přestávku, pokračujeme přesně v 17.50 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Vážené kolegyně a kolegové, slova se ujme místopředsedkyně Senátu, senátorka Jaroslava Moserová. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo. Připraví se pan senátor Michael Žantovský.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené senátorky a senátoři, v prvé řadě bych ráda zdůraznila, že co nemůže vláda, co nemohou diplomaté, to může zákonodárný sbor. Lituji, že Sněmovna Parlamentu České republiky, Poslanecká sněmovna, nedospěla k tomu, aby rezoluci přijala jako celek, jako komora Parlamentu, a stále doufám, že my, Senát Parlamentu České republiky, se toho domůžeme.

K tomu, co bylo až dosud řečeno, bych chtěla říci, že pokud jde o to, že jsou jiné země, v nichž panuje totalitní režim, nepochybně tomu tak je, ale není tolik zemí, v nichž je totalitní režim tak pevně zakotven jako v ČLR, kde mnoho lidí žije v beznaději a v představě, že režim, který tam je - jak dobře známe - na věčné časy. Každé slovo, každá rezoluce, která zazní, přináší pro tyto lidi naději. Kdybyste hovořili s představiteli ČLR, jako s nimi mám dvakrát do roka při zasedání UNESCO možnost hovořit já, zjistíte, že v Číně nedochází k porušování lidských práv a není politických vězňů. Všichni ti vězňové, které považujeme za politické, ČLR považuje za zločince, kteří se dopustili vlastizrady, podvracení atd., jak všichni známe z padesátých a pozdějších let, jak to dobře zná leckdo v této místnosti.

Chtěla bych se plně ztotožnit s tím, co zde řekl senátor Jařab - zcela se stavím za každé slovo, i za to, co zde řekla senátorka Svobodová, a nebudu jejich argumenty opakovat. Chci jen zdůraznit, že kromě všeho toho krutého, co se v Číně odehrává, odehrává se také přesun obyvatelstva. To je skutečně zapotřebí zarazit co nejdříve, protože tyto přesuny obyvatelstva mají velmi dlouhodobé špatné dopady v budoucnosti, jak jsme ostatně zaznamenali při senátní cestě do baltských republik. Násilné přesuny obyvatelstva, deportace a přesídlování má velmi negativní dopad. Tady jde o zachování kulturních tradic a náboženství určité oblasti, tibetské oblasti.

Vzhledem k tomu, že uvažování dalekého Východu je jiné než uvažování naše, chtěla bych v textu, který doporučuji přijmout, pro to , aby se učinilo zadost zdvořilosti, přidat text, který uvádím ve svém pozměňovacím návrhu. V prvním oddílu textu za slova „Senát Parlamentu ČR" za poslední odsek vložit „s oceněním skutečnosti, že ČLR podepsala v říjnu 1997 mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, a s nadějí, že Čínská lidová republika pozitivně přistoupí i k mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a že o této otázce povede vstřícný dialog".

Tolik abych učinila zadost zdvořilosti. Jinak doufám, že tato komora Parlamentu ČR bude mít na mysli, že jsme dlužni něco těm, kteří žijí v situaci nesvobody. Je to také otázka svědomí.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Prosím k řečništi pana senátora Michaela Žantovského. Připraví se pan senátor Luděk Zahradníček.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, tato debata je na jedné straně velmi stará a mnozí z nás ji mnohokrát prodělali a na druhé straně je vždy a znovu stále živá. Má některé standardní otázky. Jednou z nich je zásada, zda přijímání takovýchto usnesení či rezolucí týkajících se lidských práv není neúčinné, ba možná kontraproduktivní, zda nezhoršuje vztahy mezi státy a nezabraňuje tomu, čemu se podle svého záměru snaží pomoci.

Myslím, že naše historická zkušenost a historická zkušenost řady sousedních zemí je důležitým argumentem pro pohled, který říká, že vznášení otázky lidských práv, otevírání této diskuse, vyzývání k dodržování lidských práv je dlouhodobě cestou, která přispívá ke změně poměrů, která přispívá k těm žádoucím změnám a nezabraňuje jim.

Hovořilo se tady o d´tant. D´tant byla politika, která z hlediska úsilí o změnu politiky komunistických zemí zcela selhala. Nahradila ji jiná politika, politika, která byla na první pohled konfrontačnější, která otevřeně narážela na porušování lidských práv a vyzývala k jejich dodržování. Byla to tato politika, která nakonec slavila úspěch v roce 1989.

Druhým argumentem, který zde padl a který se také objevuje, je argument, že to není jen ČLR, ale i další země, které porušují lidská práva. Je to nepochybně pravda, ale neměla by to být skutečnost, která nám zabrání tomu, abychom se vyslovili k porušování lidských práv v Číně a v Tibetu.

Pokud vážený kolega Musial bude chtít navrhnout usnesení k porušování lidských práv v Turecku nebo v Alžírsku, najde ve mně velmi vnímavého posluchače.

Třetí argument, který se objevuje, je, že bychom měli nejdříve zamést před vlastním prahem, že ani my nejsme dokonalí v otázkách lidských práv. Tento argument velmi živě vnímám, ale domnívám se, že jeho logika je trochu obrácená, že právě tím, že zůstáváme citliví k otázkám lidských práv jinde ve světě, zachováváme si určitou citlivost k jejich porušování nebo k jejich problematice i uvnitř.

Myslím, že si všichni přiznáme, že v období začínající transformace, v období, kdy se největší část pozornosti soustředila na řešení složitých ekonomických problémů, problémů privatizace atd., jsme ochabli v pozornosti vůči lidským právům, a to jak vně, tak i uvnitř, a že právě kdybychom dávali více najevo, že nám na těchto otázkách záleží v globálním kontextu, že bychom si dříve všimli, že máme v tomto směru určité problémy i doma.

Pokud se týče toho, co říkal pan kolega Kavan, a jeho pozměňovacích návrhů, při diskusi ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsme věnovali velkou pozornost tomu, abychom se nedotkli suverenity Číny, samostatnosti Tibetu, protože to jsou otázky mezinárodně právní, jsou to otázky, kde univerzalita není nezpochybněným principem, zatímco otázka lidských práv se v převážné většině zemí, rozhodně zemí našeho civilizačního okruhu, za takový univerzální princip považuje.

Proto návrh usnesení důsledně rozlišuje mezi označením státu jako suverénního státu, Čínské lidové republiky jako nositele mezinárodně právní suverenity, a mezi označením Čína a Tibet, což jsou zcela jistě distinktní součásti tohoto státu.

Hovoříme-li o porušování lidských práv v Číně a Tibetu, činíme to stejně, jako kdybychom hovořili o porušování práv v Srbsku a Kosovu nebo o porušování lidských práv v Rusku a v Čečně, nevyjadřujeme tím přesvědčení, že Tibet je samostatnou zemí, ale rozhodně tím vyjadřujeme přesvědčení, že Tibet je svébytným národem, jak říkáme v návrhu usnesení a jak také, myslím, nikdo nezpochybňuje.

Jeden z návrhů senátora Kavana nahradit onu odrážku, která vyzývá čínskou vládu, aby zahájila jednání s dalajlámou o současné situaci a budoucnosti Tibetu, textem, aby zahájila jednání s dalajlámou o autonomii Tibetu je text, kterému bych se osobně nebránil, ale mám tak trochu pocit, že to je svým způsobem text výraznější a konfrontačnější, protože skutečně je to text, který vyzývá ke změně statutárního postavení Tibetu v Čínské lidové republice, zatímco my hovoříme o tom, že by se s dalajlámou jako představitelem tibetského národa mělo jednat o budoucnosti tohoto teritoria.

Připojuji se ke kolegyni Moserové, panu předsedovi Pithartovi a ke kolegovi Jařabovi s přáním, prosbou a výzvou, abychom v sobě nalezli dostatek přesvědčení a odvahy a schválili dnes návrh rezoluce Senátu Parlamentu ČR k porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Prosím, aby se slova ujal pan senátor Luděk Zahradníček, připraví se pan senátor Antonín Petráš.

Pane senátore Zahradníčku, buďte tak laskav a počkejte chvíli, protože se o slovo přihlásil pan senátor Vojíř, a já jsem ho přehlédl. Omlouvám se.

Pane senátore Vojíři, jako předseda klubu máte slovo.

Senátor Zdeněk Vojíř:Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové!

Tato debata je nesporně velice poučná a pravděpodobně velice užitečná, ale myslím si, že v tomto okamžiku bychom již měli, protože už byly vyčerpány všechny argumenty pro i proti (námitky z pléna)současným návrhům, debatu ukončit. Konstatuji, že byly předloženy v podstatě tři pozměňovací návrhy:

- jeden pozměňovací návrh předložila paní místopředsedkyně Moserová,

- druhý pozměňovací návrh, který chápu jako hlasovatelný pouze v celku, předložil pan senátor Kavan. Ten ovšem v bodě 5 uvedl dvě varianty, takže tento návrh lze chápat jako návrhy dva. S ohledem na tuto ...

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Pane předsedo, promiňte, ale předpokládal jsem, že pronesete nějaký procedurální návrh. Ještě jsme neskončili rozpravu a nemůžeme omezovat žádného ze senátorů, aby v rozpravě vystoupil.

Senátor Zdeněk Vojíř:Pane místopředsedo, omlouvám se, ale přesto pronesu procedurální návrh.

Stejně jako včera navrhuji, abychom prodloužili dobu hlasování a dobu jednání dnešní části této schůze do 23.00 hodin.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji, tomuto návrhu rozumím. Pan senátor Benda se hlásí s technickou připomínkou.

Senátor Václav Benda:Mám technickou připomínku k tomuto návrhu. Nechtěl jsem na to upozorňovat už včera, protože situace byla dosti zmatená a napjatá, ale tento návrh je protizákonný, je proti zákonu o jednacím řádu, který nemůžeme změnit jinak než opět další procedurou.

Před 19. hodinou je možné libovolně prodloužit dobu trvání schůze a hlasování o zákonech a zahraničních smlouvách, o ostatním je to diskutabilní, do 21. hodiny. Po 21. hodině, a to bez ohledu na jakékoliv usnesení, jednací řád kategoricky zapovídá hlasovat.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. O slovo se dále hlásí paní předsedkyně Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedající, žádám v souvislosti s tím, abychom se poradili v našem klubu, o přerušení našeho jednání na 15 minut.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Požádá-li klub o přestávku na jednání, zvykli jsme si vždy vyhovět.

Přerušuji schůzi do 18.25 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokračujeme v přerušeném jednání. Čtvrthodinovou přestávku si vyžádala předsedkyně klubu ODA paní senátorka Seitlová a já ji tedy prosím, aby nám řekla, co nám může po přestávce sdělit.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, diskutovali jsme, zvažovali jsme tu dobu trvání dnešní schůze. Při zvážení všech těch zákonů, které jsou na pořadu, a časových termínů, které máme pro to, abychom je schválili, si myslíme, že je reálné je velmi dobře projednat a schválit, pokud skončíme dnes jednání v 21.00 hodin. Dávám návrh na ukončení našeho jednání dnes ve 21.00 hodin.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji, pan senátor Vojíř jako předseda klubu sociální demokracie.

Senátor Zdeněk Vojíř:Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já předložím tři procedurální návrhy. Především přes velkou snahu se nám nepodařilo najít paragraf v našem jednacím řádu, o který by pan kolega Benda opíral své tvrzení, proto trvám na dříve předloženém procedurálním návrhu, který nám umožní ukončit jednání i zahájit hlasování do 23.00 hodin. To za prvé. Za druhé: v souladu s tím, co jsem říkal při svém předchozím vystoupení, si myslím, že by trochu stručnosti v dnešním jednání s ohledem na náš čas neškodilo, a proto v souladu s § 59 navrhuji, abychom omezili řečnickou dobu na dobu 10 minut. Za třetí: navrhuji změnu pořadu schůze, a to tak, že po projednání tohoto bodu, tj. bod číslo, který je v původním pořadu jako č. 18 - návrh rezoluce Senátu Parlamentu ČR k porušování lidských práv v Číně a Tibetu, zařadit body podle původního pořadí s číslem 29 až 31. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. Prosím paní předsedkyni Seitlovou ještě.

Senátorka Jitka Seitlová:Vážený pane předsedo, vážení páni předsedající, dámy a pánové, já se domnívám, že tento návrh, který předřazuje tyto tři body, je v tuto chvíli skutečně závažným zásahem do celého programu už z hlediska, já, jako předseda senátního klubu, bych měla právo vystoupit.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Očekáváme váš návrh, paní předsedkyně, procedurální.

Senátorka Jitka Seitlová:Ano, jistě, děkuji. Takže já se domnívám, že je to velmi vážný zásah do projednávání. Nevím a nedokáži posoudit, zda zde může být předkladatel toho návrhu, o kterém se tady hovoří, a potřebovala bych tedy, aby se k tomu vyjádřil pan kolega. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám. Pan senátor Vojíř.

Senátor Zdeněk Vojíř:Účast předkladatele samozřejmě v potřebnou dobu zajistíme.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. O procedurálních návrzích rozhodneme hlasováním. Nejprve rozhodneme o prodloužení doby jednání dnes. Návrhy jsou dva - do 23.00 hodin a do 21.00 hodin. Budeme napřed hlasovat o jednom, potom o druhém. Zahajuji hlasování. Prosím o součet přítomných senátorek a senátorů v sále.

Je nás přítomno 72 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí je 37.

Táži se, kdo je pro to, aby naše dnešní jednání včetně hlasování mohlo trvat do 23.00 hodin? Kdo je, prosím, pro? (Hlasuje se.)

Pro se vyslovilo celkem 57 senátorek a senátorů.

Táži se, kdo je proti tomuto návrhu.(Hlasuje se.)

Proti tomuto návrhu se vyslovilo 11 senátorek a senátorů. Konstatuji, že návrh byl přijat. Tím se druhý návrh stává nehlasovatelným.

Dalším procedurálním návrhem bylo zkrácení řečnické doby na 10 minut. Před hlasováním se ještě zeptám pana senátora Vojíře - navrhuje to pro tento bod, nebo pro zbývající body dnešního jednání?

Senátor Zdeněk Vojíř:Navrhuji to pro celý zbytek dnešního dne jednání.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Takže pro zbytek dnešního jednání je navrženo, aby řečnická lhůta byla omezena na 10 minut.

Kdo je, prosím, pro toto omezení? (Hlasuje se.) Pro omezení se vyslovilo 59 senátorek a senátorů.

Kdo je, prosím, proti? (Hlasuje se.) Proti se vyslovila 1 senátorka a 10 senátorů.

S technickou se hlásí pan senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, já se obávám, že jsme právě přijali návrh, který nelze podle zákona o jednacím řádu přijmout.

§ 59 zákona o jednacím řádu říká: Senát se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než 10 minut. Může to platit pouze k tomuto bodu, prosím.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Ano. Je tomu tak. Mám to před sebou. Nepřečetl jsem to pečlivě. Platí to tedy k tomuto bodu.Budeme připraveni v případě potřeby se v dalších bodech usnést podobně.

Posledním procedurálním bodem, který máme před sebou, je návrh na změnu pořadí projednávaných bodů. Body č. 29, 30 a 31 zařadit po projednání tohoto bodu.Je to návrh ústavního zákona o zkrácení volebního období, volba člena stálé delegace a odvolání místopředsedy Senátu.

Kdo je, prosím, pro tuto změnu pořadí projednávaných bodů?(Hlasuje se.)

Změnil se stav před zahájením tohoto hlasování. Pro informaci vám říkám, že nás bylo v tu chvíli 75; potřebný počet hlasů pro přijetí byl 38.

Pro návrh se vyslovilo 56 senátorek a senátorů.

Táži se, kdo je proti tomuto návrhu? (Hlasuje se.)

Proti tomuto návrhu se vyslovilo 18 senátorek a senátorů. Návrh byl přijat.Pan senátor Kondr se hlásí.

Senátor Milan Kondr:Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych využil práva podle § 59, odst. 2 našeho jednacího řádu a navrhl, abychom se usnesli; cituji - Senát se může bez rozpravy usnést, že k téže věci může senátor vystoupit nejvýše dvakrát.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji, návrh zazněl.

Táži se, kdo je pro tento návrh.(Hlasuje se.) Pro tento návrh se vyslovilo 56 senátorek a senátorů.

Kdo je, prosím, proti? (Hlasuje se.) Proti se vyslovilo 14 senátorek a senátorů.

Tím jsme vyčerpali všechny procedurální návrhy. Vracíme se k řádnému pořádku projednávaného bodu.

Zvu k řečništi pana senátora Luďka Zahradníčka. Připraví se pan senátor Antonín Petráš.

Senátor Luděk Zahradníček: Vážený pane předsedající, ctihodný Senáte, já nebudu prodlužovat toto jednání, dodržím nejen předepsanou dobu, tedy na které se tento Senát usnesl, ale dokonce využiji doby daleko kratší. Chci jen říci prostřednictvím předsedajícího kolegovi Musialovi, že mám v úmyslu říditi se způsobem jednání Evropského parlamentu, a chci jen připomenout, že Evropský parlament právě před týdnem, ve čtvrtek 12. března, přijal 10 rezolucí podobného typu, jako přijímáme právě dnes my o Tibetu. Jsou o Kongu, o porušování lidských práv v Sýrii, o dalších věcech. Chtěl jsem původně z nich ocitovat několik malých odstavečků, neučiním to, nejsem z těch, kteří by chtěli prodlužovat tuto schůzi, a vyzývám vás, dámy a pánové, abychom neudělali ostudu tomuto Senátu a hlasovali pro rezoluci o lidských právech v Číně a Tibetu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Antonína Petráše.

Senátor Antonín Petráš:Pane předsedo, dámy a pánové, staré čínské přísloví říká: „Vyslechneš-li všechny, poznáš pravdu, uvěříš-li jednomu, zůstaneš v nevědomosti.“ Dnes, kdy projednáváme rezoluci proti porušování lidských práv v Číně a Tibetu, měli bychom se vážně zamyslet nad touto úvodní větou, a to nejen v souvislosti právě s Čínou. Chceme-li objektivně posuzovat stav lidských práv v ČLR, nemůžeme jednostranně přebírat vše, co je nám předkládáno.

V mnoha vystoupeních jsme slyšeli, jakým způsobem jsou porušována lidská práva. Právě v Číně a Tibetu. Já naopak bych mohl číst znění práv, která jsou obsažena v Ústavě ČLR a v zákoně o národnostní regionální autonomii. Jak tedy řešit tyto rozdílné názory?

Cestou řešení je pouze dialog, jehož prostřednictvím se realizuje oboustranná komunikace. Na tomto základě budou zmenšeny nebo odstraněny neshody. Nemají se uplatňovat metody konfliktů, nedůvěry, podezírání.

Kolegyně a kolegové, přestože ctím lidská práva a jsem proti jejich porušování kýmkoli a kdekoli na světě, se zněním této předložené rezoluce nemohu souhlasit. Nebudu opakovat to, co zde již zaznělo. Chci vám jenom sdělit, že při přípravě svého vystoupení, které bylo připravováno v podstatě skoro na 20 minut, jsem všechny věci, které zde zazněly, vypustil. Chci vám jenom říci, že abych byl v obraze, navštívil jsem dvakrát velvyslanectví Čínské lidové republiky. Hovořil jsem otevřeně s radou velvyslanectví. Byl jsem ubezpečen, že čínská vláda respektuje krédo a principy Charty OSN, mezinárodní smlouvy o lidských právech. Vyjádřil se, že úroveň lidských práv v Číně má i některá negativa, jejichž řešení jsou dlouhodobým cílem čínské vlády.

Vážené kolegyně a kolegové, v rámci přípravy na dnešní vystoupení jsem diskutoval s mnoha osobnostmi, hledal poučení od těch, kterým je problematika čínsko - českých vztahů blízká. Dostal jsem dokonce vyjádření z Thai Peie na Taiwanu. Cituji:

„V Čechách se zatím diskutuje, bohužel, spíše na úrovni rétoriky než věcných argumentů. Na obou stranách je slyšet fráze bez zjevné snahy dopátrat se faktů. Parlamentní diskuse bez znalosti faktů může důstojnost země pouze zpochybnit."

Pokud bych se odvažoval cokoli doporučit, je to, aby bylo uskutečněno slyšení fundovaných názorů z obou stran, a to se týká nejenom Číny a Tibetu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji vám, pane senátore. Konstatuji, že jsme se všemi příspěvky postupně vyčerpali a rozpravu tímto končím. Neviděl jsem vás, pane senátore, omlouvám se, prosím, máte slovo, odvolávám své ukončení rozpravy, hlásil-li jste se předtím.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, podle odst. 2 § 63 jako navrhovatel tohoto usnesení žádám, aby se mohl sejít Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a zaujmout stanovisko k předneseným návrhům.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Pane předsedo výboru, neřekl jste nám, na jak dlouho chcete přerušit tuto schůzi.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, já jsem to říkal již dříve, hodina by nám měla stačit.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Rozumím tomu dobře, že chcete teď přerušit schůzi na hodinu?

Vážené kolegyně, vážení kolegové, proto jsem se pana předsedy Žantovského tázal, abych správně rozuměl jeho návrhu. Jeho návrh zní, přerušit schůzi, tím zároveň projednávání tohoto bodu, na jednu hodinu, aby se mohl sejít jeho výbor, aby mohli věc projednat.

S technickou pan senátor Rychetský.

Senátor Pavel Rychetský:Vážený pane předsedající, pan předseda zahraničního výboru, kolega Žantovský, se odvolává na § 64, odst. 2 jednacího řádu, kde nejde o přerušení schůze. Jestliže je v rozpravě přednesen návrh, může senátor nebo navrhovatel, v tomto případě pouze navrhovatel, navrhnout přerušení projednávané věci až do doby, ne přerušení schůze. Hlasujme o návrhu na přerušení projednávané věci, jak jej přednesl pan senátor Žantovský. Tak zní zákon.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Technická, pan senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Zákon tak skutečně zní, pane předsedající, ale domnívám se, že dosud bylo vždy praxí k projednávanému bodu, aby se vyhovělo žádosti výboru, aby se mohl sejít a zaujmout stanovisko k pozměňujícím návrhům. Vy jste takovou praxi uplatnil mnohokrát.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Pansenátor Rychetský.

Senátor Pavel Rychetský:Pane předsedající, já vůbec nechci vést polemiku. Náš Ústavně-právní výbor navrhl přerušení projednávané věci a dnes téměř celé dopoledne projednával pozměňovací návrhy k zákonu o rodině, zatímco Senát dál jednal. Nic nebrání tomu, abychom my jako Senát dál jednali.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedo, pane předsedající, já snad myslím, že v tomto případě se opravdu jedná o trošku jinou situaci, já si nemyslím, že by bylo možné, aby někteří z vás nebyli přitom, kdy projednáváme druhý ústavní zákon jako Senát, aby byli mimo a neměli možnost účastnit se této diskuse. To se domnívám, že je opravdu zcela jiná situace, a vzhledem k tomu vážnému dopadu ústavního zákona vylučuji téměř tu možnost, že by bylo možné, aby část odešla na zahraniční výbor a my jsme jednali dál. Ale i tyto námitky byly včera projednány a také právě proto, pokud si dobře vzpomínám, jsme změnili pořad schůze tak, aby byly projednávané body, na kterých není nezbytně nutná právě účast členů Výboru ústavně-právního.

I včera bylo vzato v úvahu toto hledisko a bylo respektováno. Proto se domnívám, že bychom měli překonat, dejme tomu, různé emoce, které tady dnes večer možná zavládly, a měli bychom zůstat rozvážní do posledních chvil a postupovat podle stejných principů, které jsou, myslím si, správné a které jsme uplatňovali dosud.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:S technickou poznámkou se hlásí pan senátor Mencl.

Senátor Václav Mencl:Děkuji. Podávám návrh, abychom přerušili projednávání bodu č. 18 a pokračovali projednáváním původních bodů č. 29, 30 a 31 tak, jak jsme odsouhlasili, a abychom až poté pokračovali v projednávání bodu č. 18. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. Hlásí se paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedající, zeptám se, jak byl tento návrh myšlen, protože mi pořád schází čas, kdy zasedne zahraniční výbor, aby projednal pozměňovací návrhy. To v návrhu, který tady zazněl od pana senátora Mencla, nebylo řečeno.

Poprosím o upřesnění tohoto návrhu, kdy bude vytvořen prostor pro to, aby zahraniční výbor mohl jednat o pozměňovacích návrzích k rezoluci k Tibetu.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. S technickou poznámkou se dále hlásí pan senátor Vyvadil.

Senátor JiříVyvadil:Přiznám, že nechci moc lítat, ale pan předseda Žantovský jistě věděl, co činí, každý je strůjcem svého osudu. Podal návrh na přerušení bodu a prosím, aby už konečně o tomto procedurálním návrhu bylo hlasováno, a potom samozřejmě o návrhu pana kolegy Mencla.

Místopředseda Senátu Ivan Havlíček:Děkuji. Vyčerpali jsme všechny procedurální návrhy a poznámky k nim, proto nezbývá než rozhodnout hlasováním.

Byl podán návrh na přerušení projednávání bodu č. 18 původního pořadu. Zahajuji hlasování. Prosím o sečtení senátorek a senátorů v sále. Celkem je v sále přítomno 75 senátorek a senátorů, potřebný počet hlasů pro přijetí je 38.

Táži se, kdo je pro, aby projednávání bodu č. 18 - rezoluce k Číně - bylo přerušeno? Pro se vyslovilo 52 senátorek a senátorů. Prosím, kdo je proti? (Nikdo.)Návrh byl přijat.

Přerušuji schůzi na 5 minut.

Předseda Senátu Petr Pithart:Prosím předsedy politických klubů, aby se se mnou během této 5minutové přestávky sešli.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:S technickou poznámkou se hlásí kolega Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Paní předsedající, vznáším námitku proti předchozímu hlasování a jeho výsledku. Navrhoval jsem přerušení schůze na jednu hodinu, aby mohl Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednat pozměňovací návrhy k tisku,který projednáváme. Hlasováno bylo o návrhu na přerušení bodu 18 bez časového vymezení.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Beru na vědomí vaši technickou poznámku. Další technická poznámka.

Senátor Václav Mencl:Paní předsedající, chtěl bych požádat o dokončení hlasování o mém návrhu. Navrhl jsem, aby byl bod 18 přerušen a aby bylo zahájeno projednávání bodů 29, 30 a 31 a poté bylo dokončeno projednávání bodu 18. Toto hlasování nebylo dokončeno. Byla dokončena první část, tj. přerušení bodu. Nyní je potřeba hlasovat o tom, že bude tento bod dokončen po projednání těchto tří bodů.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Prosím, zda je možné nahlédnout do stenozáznamu, jak proběhlo hlasování. První návrh, o kterém se mělo hlasovat, byl návrh senátora Žantovského, že se přerušuje schůze na jednu hodinu, aby se mohl sejít Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Nemám zde, bohužel, poznámky kolegy Havlíčka, nevím, jaký byl další návrh. Prosím pana senátora Koukala.

Senátor Jan Koukal:Paní předsedající, dámy a pánové, myslím, že si všichni pamatujeme formulaci, o které jsme hlasovali. Tam nebyl žádný časový údaj. Znamená to, že jsme hlasovali o části návrhu pana kolegy Mencla. Kdyby bylo hlasováno o návrhu kolegy Žantovského, musel by tam časový interval být uveden. Myslím, že nejjednodušší je opakovat hlasování. Musíte přesně specifikovat, o kterém z těchto dvou návrhů hlasujeme a my hlasováním o tom či onom postupu rozhodneme. Jiná cesta podle mne není.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Žantovského.

Senátor Michael Žantovský:S postupem, který navrhl pan kolega Koukal, souhlasím. Jen prosím, aby bylo respektováno ustanovení § 72, odst. 1 - je-li podáno více návrhů, hlasuje se v pořadí, v jakém byly předloženy.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Budeme tedy hlasovat o návrhu pana senátora Žantovského na přerušení projednávání tohoto bodu na jednu hodinu. Můžeme zahájit hlasování.

Prosím o součet senátorů a senátorek v sále. V sále je přítomno 74 senátorů a senátorek, potřebný počet hlasů pro přijetí procedurálního návrhu je 38.

Kdo z přítomných senátorů a senátorek je pro tento návrh, nechť zvedne ruku. Pro hlasovalo 8 členů Senátu. Kdo je proti? Proti se vyslovilo 34 senátorů a senátorek. Návrh nebyl přijat.

Zbývá k hlasování druhá část návrhu pana senátora Mencla, tj. aby bylo dokončeno projednávání bodu Lidská práva v Číně a Tibetu po bodech 29 až 31.

Myslím, že se stav nezměnil, můžeme ihned přikročit k hlasování. Kdo je pro tuto druhou část procedurálního návrhu senátora Mencla? Pro se vyslovilo 56 senátorů a senátorek. Kdo je proti? Nikdo není proti, návrh byl přijat.

Domnívám se, že jsme vyčerpali všechny procedurální návrhy a že na základě návrhu změny pořadu schůze, který Senát odhlasoval, můžeme přistoupit k dalšímu bodu pořadu, tj. k projednání:

Návrhu ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, senátní tisk 1998/21...

Garančním výborem pro návrh tohoto zákona je Ústavně-právní výbor, který určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Vyvadila a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1998/21/1.

Návrh zákona byl dále přikázán Výboru petičnímu, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, jehož zpravodajem je pan senátor Karel Vachta. Také tento výbor přijal k tomuto návrhu zákona usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1998/21/2.

Návrh zákona byl rovněž přikázán Mandátovému a imunitnímu výboru, jehož zpravodajem je pan senátor Jaroslav Musial. Tento výbor přijal k tomuto návrhu usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/21/3.

Návrh zákona byl také přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jehož zpravodajkou je senátorka Libuše Benešová. Výbor nepřijal k projednávanému návrhu zákona usnesení. Jako senátní tisk č. 1998/21/4 jste obdrželi záznam z jednání.

Návrh zákona byl dále přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož zpravodajem je pan senátor Václav Benda. Také tento výbor přijal k předloženému návrhu zákona usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/21/5.

Návrh zákona byl rovněž přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodajem je pan senátor Jan Zapletal. Výbor přijal k tomuto návrhu zákona usnesení, které jste přijali jako senátní tisk 1998/21/6.

Návrh zákona byl taktéž přikázán Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, jehož zpravodajem je pan senátor Vlastimil Šubrt. Také tento výbor přijal k výše uvedenému návrhu zákona usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 1998/21/7.

Návrh zákona uvede pan poslanec Stanislav Gross, kterého tímto v Senátu vítám. Prosím pana poslance, aby se ujal slova.

Poslanec Stanislav Gross: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení páni senátoři!

Jménem předkladatelů bych si dovolil zde uvést návrh ústavního zákona, který schválila PS a postoupila k projednávání Senátu Parlamentu ČR.

K tomuto ústavnímu zákonu bych chtěl říci, že se jedná o zákon, jehož zpracování, předložení a posléze projednání a přijetí PS bylo iniciováno politickou dohodou, která se týkala shody nad tím, že volby do PS Parlamentu ČR by se měly uskutečnit v červnu tohoto roku.

Tuto politickou dohodu nebudu odůvodňovat, protože si myslím, že to mi v tuto chvíli vůbec nepřísluší, ale přísluší mi hovořit o tom, co z toho vyplývá a proč se skupina poslanců rozhodla předložit ústavní zákon, který na tuto politickou dohodu navazuje.

Jsme přesvědčeni, že je zapotřebí v tuto chvíli jednoznačně udělat krok, který povede ke stvrzení této politické dohody. K předložení tohoto politického zákona nás vedla určitá rekapitulace ústavních možností k tomu, aby tato politická dohoda mohla být naplněna, tj. rekapitulace možností vedoucích k vypsání předčasných voleb do PS.

Jistě víte, jak zní Ústava ČR a jaké možnosti Ústava ČR dává. Přesto bych se u těchto možností zastavil, protože z nich vyplynou důvody pro předložení tohoto ústavního zákona.

První možností, kterou Ústava dává, je možnost pádu tří vlád jdoucích po sobě. Tím by se založil důvod k tomu, aby prezident republiky mohl rozpustit PS.

Na této cestě k naplnění onoho cíle nebyla shoda a ani předkladatelé tohoto ústavního zákona s touto cestou nesouhlasili, protože pád tří vlád během krátké doby by zcela nepochybně nebyl dobrým signálem jak do zahraničí, tak i směrem k občanům ČR, a rozhodně by to příliš nepřidalo důvěryhodnosti k ústavním institucím.

Další dvě možnosti, které Ústava zná, jsou z tohoto pohledu ještě horší. Jsou to možnosti toho, že by PS nebyla po patřičnou dobu usnášeníschopná. V případě, že by PS na příslušnou lhůtu přerušila své zasedání.

Tyto varianty byly prakticky také všemi odmítnuty, protože by to vlastně znamenalo výrazné znedůvěryhodnění jedné komory Parlamentu ČR, kdyby jeho členové odmítli pracovat a plnit to, kvůli čemu byli občany do tohoto zákonodárného sboru zvoleni.

Zůstává poslední možnost podle Ústavy ČR, kterou je předložení zákona, se kterým vláda spojila otázku své důvěry.

Toto je cesta, kterou byl nastartován do určité míry proces vedoucí k předčasným volbám, a u této možnosti bych si dovolil chvíli zastavit, protože pro nás jako předkladatele a pro ústavní většinu PS tato varianta není nejlepší variantou jak dospět k předčasným volbám a pokusím se vám zdůvodnit, proč tato varianta podle našeho názoru není příliš dobrou variantou jak k předčasným volbám do PS dospět.

Vedou nás k tomu tři základní důvody.

První důvod se týká určité možnosti zpochybnění tohoto nastartovaného procesu, protože vláda spojila otázku důvěry s tímto zákonem v době, kdy ještě tuto důvěru od PS nezískala.

Není to nic, co by bylo v přímém rozporu s literou Ústavy ČR, ale zcela jednoznačně by se to mohlo stát terčem určitých diskusí a předkladatelé se obávali, že by se toto stalo terčem ústavních stížností, čímž by byl celý proces v ČR, vedoucí k určité stabilitě, opět výrazně zpochybněn.

Druhý důvod, proč se nám tato varianta nezdála být příliš vhodnou, se týká ustanovení čl. 35, odst. 1, bodu b) Ústavy ČR, o níž se vlastně opírá proces, který byl původně nastartován.

Domníváme se, že tímto ustanovením Ústavy měl ústavodárce na mysli přece jen trochu jinou situaci. Jsme přesvědčeni, že toto ustanovení je víceméně určitým sankčním ustanovením vůči PS pro případ, že by PS nechtěla konat ve věci, která je pro moc výkonnou důležitá a se kterou z tohoto důvodu moc výkonná, resp. vláda, spojila otázku své důvěry.

V tuto chvíli tudíž jde o využití ustanovení Ústavy, které mělo původně podle našeho názoru sloužit přece jen úplně něčemu jinému.

Třetí důvod, který vede k určitému zpochybnění cesty, která byla nastartována, se týká už víceméně politických záležitostí, ale ony mají výrazně věcný dopad, protože cesta, která jako jediná byla donedávna v běhu, mohla být poměrně výrazně narušena tím, že dojde ke kroku, který by znemožňoval rozpuštění PS a z toho vyplývající volby do této PS.

Ústava ČR hovoří o tom, že k přerušení tohoto procesu by stačilo, kdyby PS přijala usnesení k zákonu, se kterým vláda spojila otázku své důvěry. Nejedná se tudíž o nutnost kladného stanoviska k tomuto zákonu, ale stačilo by třeba odmítavé stanovisko v prvním čtení.

A v tomto směru zde spatřujeme mnoho rizik na té cestě, které by mohly přerušit tento proces a mohlo by se najednou ukázat, že není možné podle Ústavy ČR rozpustit Poslaneckou sněmovnu, a tudíž vypsat volby do Poslanecké sněmovny. To byly ty důvody, které vedly předkladatele k předložení prakticky jediné možné varianty, jiné možné varianty nežli ty varianty, o kterých hovoří Ústava ČR ve svém článku 35. My jsme přesvědčeni, že tento ústavní zákon je ústavní zákon, který neodporuje Ústavě ČR a opírá se jak o článek 9, tak o článek 112 Ústavy ČR a myslíme si, že přijetí tohoto ústavního zákona je nejméně špatnou variantou, jak vyřešit situaci, která dnes v ČR vznikla.

Chci vás ujistit, že ani předkladatelé, ani Poslanecká sněmovna nesdílí žádné nadšení z toho, že tento ústavní zákon byl přijat, že tento ústavní zákon se jeví, znovu říkám, jako tou nejméně špatnou variantou, ale jsme přesvědčeni, že je to cesta, jak dospět k určitému stabilnímu politickému prostředí v ČR.

Chtěl bych říci poslední věc, která se týká projednávání tohoto ústavního zákona. Jistě víte, kolegové a kolegyně, že byl předložen i návrh, který měl komplexně vlastně zasáhnout do Ústavy ČR a řešit univerzálně podobné situace tak, aby Poslanecká sněmovna svým usnesením mohla prezidenta republiky požádat o rozpuštění.

My jsme jakožto předkladatelé tento návrh nepodpořili a ten důvod je vcelku jednoznačný. Ten důvod je takový, že my jsme přesvědčeni, že pokud Senát má sehrávat roli určitého stabilizátora - a my si myslíme, že by Senát měl tuto roli sehrávat - tak by neměl být v této hektické době vyřazen z toho procesu rozhodnutí o tom, zda Poslanecká sněmovna bude, nebo nebude rozpuštěna. V případě, že by byla přijata tato varianta, která bude měnit Ústavu a automaticky Poslanecké sněmovně tuto možnost dávat tak, jak byla jedním pozměňovacím návrhem předložena v Poslanecké sněmovně, tak by to znamenalo, že v každém jiném případě už by Senát Parlamentu ČR do tohoto procesu nemohl zasahovat a my jako předkladatelé si myslíme, že Senát v tomto procesu by měl mít své místo a měl by mít možnost do těchto věcí hovořit.

Vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, já vám děkuji za pozornost a těším se na bohatou diskusi.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane poslanče, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní žádám o slovo zpravodaje garančního výboru, pana senátora Jiřího Vyvadila. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Vyvadil:Vážená paní předsedající, vážení pane předsedo Senátu, drahé kolegyně, kolegové, já se domnívám, že pan předkladatel v podstatě vyčerpal celou materii jak z hlediska politického, tak i z hlediska právního.

Upřímně řečeno vlastně v této fázi nenacházím jakoukoli otázku otevřenou a možná on mimoděk potvrdil i to, co zaznělo na Ústavně-právním výboru, kdy, tuším, pan kolega Kondr jasně vyjádřil, že v této etapě je moudré, že přijímáme tento zákon, který jde bokem Ústavy, neboť abychom rozhodli o trvalé změně Ústavy, tak to je skutečně věc na velmi širokou diskusi a já mj. doufám, že ona komise, která zde vzniká pod předsednictvím předsedy Senátu, se zejména otázkou ukončení volebního období bude zabývat.

My víme, že třeba v této oblasti je celá řada názorů a přiznám, že bychom nejméně asi půl roku museli o tom diskutovat. Prof. Pavlíček je toho názoru, že je možné prostým usnesením Poslanecké sněmovny ukončit volební období. Jiní namítají, že by mohlo dojít k majorizaci té menšiny. Jiní tvrdí, že není zapotřebí se obracet na prezidenta republiky a postačí samotný akt Poslanecké sněmovny. Je tady jiný návrh, který, předpokládám, navrhla KDU-ČSL, která naopak se obracela v této etapě na prezidenta republiky poté, co Poslanecká sněmovna by k tomu dala mandát, a to kvalifikovanou většinou. To jsou mimořádně závažné otázky, které nepochybně jednoho dne asi budeme muset rozebrat, ale troufám si tvrdit, že v tomto okamžiku, v tomto momentě, v žádném případě nejsou vytvářeny globální politické i právní podmínky pro tu trvalou změnu. Zcela poctivě říkám, ono to někdy vypadá utilitárně, že jakkoli mohu hlasovat pro tento zákon, protože tento zákon, jak věřím, nabude platnosti, nabude účinnosti, ale skončí.

Měl bych vážné problémy, kdybych byl schopen předat jakoukoli alternativu, která bude platit od dnešního dne do budoucna. A to je věc široké politické diskuse a následně i právní. Za těchto okolností se domnívám, že ten návrh ústavního zákona není vinou předkladatelů, možná jakýmsi pochybným otazníkem, oni za to nemohou, že kdysi ústavodárci neměli čas předjímat i tu variantu, kdy skutečně Poslanecká sněmovna už dál nechce fungovat. Já jsem byl tehdy v tom ústavně-právním výboru a já si vzpomínám na ten týden, kdy jsme v Lánech projednávali tyto varianty a já vás mohu přesvědčit, že nikoho by nenapadlo, že by tato varianta mohla nastat a nepřála si to jak koalice v té době, ale musím říci, že i opozice byla zděšena variantou, že koalice může kdykoli ukončit své volební období svým rozhodnutím. Vycházelo se z toho, že vláda je trvalá, byl zde zaveden v podstatě polokancléřský systém, který je zabudován v naší Ústavě, a z těchto důvodů vlastně všechny ty varianty byly varianty, když něco nefunguje. Když vláda chce vládnout, ale nemá podporu. Když Poslanecká sněmovna se schází, ale zase z nějakého důvodu věci nejdou.

Ale v žádném případě nikdy tam nikoho v té době před těmi drahnými lety nenapadla ta varianta, do které jsme se dnes dostali, a já si troufám říci, že jakékoli jiné řešení na základě dnešní Ústavy by bylo nepochybně horší. Proto s plnou odpovědností podporuji návrh pana kolegy Grosse a jsem přesvědčen, že je to to rozumné, co v dané etapě Poslanecká sněmovna i tato celá politická scéna může přijmout. Prosím, aby návrh Ústavně-právního výboru, tj. návrh, abychom přijali ústavní zákon o zkrácení volebního období ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, byl přijat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste si sedl ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával, abyste pak mohl náležitě zaujmout stanovisko. Teď prosím zpravodaje Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, pana senátora Karla Vachtu, aby nás seznámil s výsledkem projednávání ve svém výboru.

Senátor Karel Vachta:Vážená paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, moje úloha, i když se jedná o ústavní zákon, je velice jednoduchá a mně zbývá jenom, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru.

Výbor petiční, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu po odůvodnění návrhu ústavního zákona zástupcem navrhovatelů, poslancem Stanislavem Grossem, po zpravodajské zprávě senátora Karla Vachty a po rozpravě doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh ústavního zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Jednání výboru se ze 13 členů účastnilo 11 členů. 7 členů výboru hlasovalo pro tento návrh, 2 hlasovali proti a 2 se zdrželi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane kolego, a prosím, zpravodaje Mandátového a imunitního výboru, pana senátora Jaroslava Musiala, aby nás seznámil s výsledkem projednávání ve výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Musial:Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové, Mandátový a imunitní výbor přijal usnesení dne 11. března 1998 k návrhu ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny ve znění: nezabývat se tímto návrhem zákona vzhledem k tomu, že každý člen mandátového a imunitního výboru je současně členem jiného výboru, kde již své stanovisko uplatnil. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Prosím nyní paní Libuši Benešovou, zpravodajku Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, aby nás seznámila s výsledkem jednání svého výboru.

Senátorka Libuše Benešová:Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámila se záznamem ze 4. schůze Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze dne 17. března 1998 k návrhu ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny (senátní tisk č. 1998/21).

Po zpravodajské zprávě senátorky Libuše Benešové a po rozpravě byl podán návrh na schválení návrhu ústavního zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. K tomuto návrhu výbor nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o návrhu výše uvedené předlohy z 9 přítomných senátorů hlasovali 3 senátoři pro, 3 senátoři proti a 3 senátoři se zdrželi hlasování. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji za zprávu paní senátorce. Uděluji slovo nyní panu senátorovi Václavu Bendovi z Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, aby nás seznámil s výsledkem projednávání ve výboru. Prosím.

Senátor Václav Benda:Vážený Senáte, budu vás informovat o stanovisku Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 12. března 1998 k tomuto návrhu ústavního zákona.

Po odůvodnění zástupce předkladatele Stanislava Grosse, po zpravodajské zprávě senátora Michaela Žantovského a po rozpravě výbor za prvé - doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh ústavního zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou; za druhé - určuje zpravodajem výboru pro projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Václava Bendu.

Já bych k tomu konstatoval jenom dvě věci. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost to přijal většinou - velmi těsnou 4:3 při dočasné neúčasti ostatních. Ke všem argumentům, které zde padly ve slovech zpravodaje garančního výboru i ve slovech předkladatele, bych chtěl jenom zdůraznit, že to je ústavně čistá cesta (protože Parlament si nemůže prodloužit svoje volební období, ale zkrátit si ho může vhodnými ústavními formami), a přitom jediná bezpečná cesta, jak zaručit naplnění té alespoň všeobecně deklarované politické vůle, že předčasné volby mají proběhnout v červnu. Všechny ostatní vyjmenované cesty mají své háčky a svá úskalí a mohly by být na poslední chvíli různým způsobem zmařeny.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Prosím zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pana senátora Jana Zapletala, aby nás seznámil s výsledkem projednávání ve výboru.

Senátor Jan Zapletal:Vážená paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás i já v krátkosti seznámil s výsledkem projednávání tohoto ústavního zákona ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Tento výbor návrh ústavního zákona projednával 11. 3. 1998. Musím se zmínit o tom, že pochopitelně jako předkladatel byl zde i pan poslanec Gross. Po rozpravě, která byla velice bohatá, bylo hlasováno a Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučil tento návrh ústavního zákona schválit.

Hlasování bylo takové, že ze 7 přítomných členů hospodářského výboru 4 byli pro, 2 proti a 1 se zdržel hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore, a dále uděluji slovo zpravodaji Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, panu senátorovi Vlastimilu Šubrtovi, a prosím ho, aby nás seznámil s výsledkem projednávání ve výboru.

Senátor Vlastimil Šubrt:Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, i já budu velice stručný. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal návrh ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Pro úplnost dovolte dodat, že z 12 členů našeho výboru bylo 9 přítomných, 5 hlasovalo pro, 3 se zdrželi a 1 byl proti. Dovoluji si podotknout, že ten hlas proti byl hlas můj.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji vám, pane senátore. To byl poslední zpravodaj, jak víte, návrh ústavního zákona byl přikázán všem výborům a všechny výbory se k němu vyjádřily.

Mohu tedy nyní otevřít první část rozpravy. Otevírám první část rozpravy. Konstatuji, že jsem nedostala dosud žádnou písemnou přihlášku. Prosím, hlásí se senátor Koukal.

Senátor Jan Koukal:Paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, uvědomuji si, že mé vystoupení jednak protahuje dnešní jednání, že je tady jistý politický konsensus a výsledek hlasování o tomto zákonu je možná předem znám. Já své stanovisko řeknu, takže bude známo i moje stanovisko.

Nicméně, neodpustím si neříci v tento okamžik, že se velice obtížně smiřuji s tím, že jsem konfrontován s takovýmto problémem. Nechci se teď vracet k tomu, co se stalo v listopadu loňského roku, proč vznikla vládní krize. Nepochybně politická strana, ke které patřím, v tom hrála významnou roli. Ať historie zhodnotí, na které straně, ale to, co mně vadí, je především skutečnost, že voličům bylo slíbeno, že vláda, která nemá mandát od voličů, ale je vytvořena na dobu přechodnou, bude nějakým způsobem opravdu přechodnou dobu působit, a že je to slib, který lze poměrně snadno naplnit, a tím je hodnověrnost té vlády jasná.

To samozřejmě nebyla pravda. Ti, co slibovali konečnost funkčního období vlády, slibovali něco, co nemohli splnit. My, senátoři, jsme teď konfrontováni s problémem, pro který jsme byli nakonec vytvořeni, ale který budeme řešit jiným způsobem, tj. podrobíme se jistému mechanismu politického konsensu politických stran a nevyužijeme ten samotný princip, proč Senát existuje.

Dostáváme se do situace, kdy politické normy mají přednost před právem, a to si nemyslím, že je dobře. Nebyli jsme to my, kdo slibovali našim voličům, že tímto způsobem politickou krizi vyřeší. Proto se mi ten postup nelíbí.

Kolega Benda vzpomněl slavnou Anglii, kde ten proces byl obrácený - prodlužování volebního období.

Když se podíváme do nedávné historie, musím říci, že dost obtížně hledáme precedentní rozhodnutí podobné. Řeknu vám jenom několik datumů, kdy se tak stalo na území našeho státu, byť se ten stát jmenoval jinak. Roky, které budu jmenovat, vás přesvědčí o tom, co to bylo za dobu.

Volební období se zkracovalo v roce 1960, 1963, 1967, 1968 a 1980. Nebudu teď hovořit o polistopadovém kroku, který byl motivován něčím jiným V sousedním Německu se uvažovalo o zkrácení volebního období po sjednocení s tehdejší Německou demokratickou republikou, nicméně zákon nebyl nakonec projednán, protože čistota právního řádu byla pro naše sousedy prioritou. Daleko silnější než je v dnešní době pro nás.

Možná, že vzniknou jisté pochybnosti o tom kroku, a když jsme o tom jednali v našem výboru, nepochybně jsme se snažili hledat i některé právní problémy celkového postupu, který před námi je a myslím si, že lidé si listopadové politické změny mají uvědomit. Není to jenom článek 9 Ústavy, o kterém hovořil předkladatel, ale je to samozřejmě i článek 26, který se týká zasahování do mandátu. Naše Ústava staví vykonávání mandátu na jednu z velkých priorit a je dost obtížné hledat někoho, kdo by mohl zasahovat do mandátu. Článek Ústavy to neumožňuje, a vzniká tudíž možná akademický, ale přece jenom problém s tím, co se stane, když politický konsensus nebude tak dokonalý, jak se nám zdá v tento okamžik, i když některý z poslanců bude připraven se o svůj mandát ucházet a bude užívat Ústavy čl. 26. Ústavní zákon, jak jistě víte, totiž je vyňat z působnosti Ústavního soudu, poslanec se totiž obtížně má kam obrátit a je to pouze zákonodárný sbor, takže bychom se mohli jakýmsi možná kruhem dostati zpátky. Tím, že Poslanecká sněmovna a posléze Senát zákon přijmou, tak tento problém je vyřešen. Já nejsem právním odborníkem, mně jenom tento konflikt při přípravě připadal zajímavý. Myslím si, že je to tudíž nejenom problém politický, ale možná i technický.

Chci říci, než skončím, že budu pro tento zákon hlasovat, ale činím tak opravdu velice nerad a musím říci, že bych se rád vyjádřil k postupu, který byl zvolen v okamžiku, když vláda odstupovala, kdy se slibovalo něco o vládě dočasné, úřední, nepolitické, se zkráceným mandátem. Věřím, že politici, kteří budou spravovat tuto zemi, si precedens našeho dnešního hlasování vezmou jako precedens negativní a nebudou se k němu nikdy vracet a naše Ústava bude pro nás zákonem vyšším než politika či politické dohody. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Prosím, uděluji slovo panu senátorovi Musialovi, který se hlásí do rozpravy.

Senátor Jaroslav Musial:Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové, hned v úvodu chci říci, že souhlasím s vývody pana senátora Koukala. K malé radosti většiny našich obyvatel procházíme určitou politickou krizí. Některé politické strany podstupují politickou hygienu, některé z ničeho bobtnají, některé se nám vytrácejí před očima, a to všechno ve svých důsledcích mění rozložení politických sil ve státě. Úřaduje vláda sestavená neobvyklým způsobem, který neodpovídá principům, které jsme přijali v Ústavě, vládá, v níž někomu činí potíže napsat v životopise pravdu o své minulosti, vláda, které byla dána důvěra podmíněně jen na čas a která byla ustanovena bez všeobecného politického konsensu na základě jakéhosi velkého třesku v Rudolfinu 9. 12. 1997.

A tak se hledá východisko, jak z toho všeho ven. Listujeme v Ústavě a hledáme cestu zpátky. Návrh ústavního zákona o zkrácení volebního období je určitým východiskem ze současné situace. Nedomnívám se proto, že by šlo o malou úctu a sníženou vážnost ústavnímu pořádku nebo přizpůsobování nejvyššího zákona země momentálním potřebám politických reprezentací.

Naopak. Myslím, že to je pozitivní signál pro hlasy odborných i politických kruhů vyslovujících se pro revizi nebo přepracování Ústavy. Uznávám názor, že zkrácení funkčního období PS by mohlo být vykládáno jako snaha obejít, znevážit, zneplatnit Ústavu.

Trvat však, prosím vás, vážené kolegyně a kolegové, na fundamentalistickém prodlužování politické nestability, společenské nerovnováhy a ekonomické agónie by bylo vůči národu necitlivé a nezodpovědné. Přijmeme-li předložený návrh ústavního zákona, nejde v pravém slova smyslu o změnu ducha Ústavy. Vedle Ústavy tu bude z hlediska ústavního práva existovat ústavní zákon, jehož účinnost bude mít platnost do doby, než dnešní Poslanecká sněmovna ukončí své volební období a z voleb vzejde nová Poslanecká sněmovna a následně vláda.

Domnívám se, vážené kolegyně a kolegové, že všichni bychom rádi, možná trošičku každý jinak, ukončili dnešní stav nejistoty, zvláště když si uvědomujeme, že vládě chybí dlouhodobější mandát. Věřím, že se nám podaří najít schůdnou cestu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pan senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Vážená paní předsedající, po 15 měsících, které, tuším, právě dnes uplynuly od vzniku prvního Senátu v historii České republiky, nastal pro toto zákonodárné těleso a pro nás, kteří jsme do něj byli zvoleni, okamžik pravdy. Dnes rozhodneme o tom, zda Senát bude skutečným strážcem ústavnosti, pojistkou právní stability a pevným legislativním bodem v okamžicích politických krizí, jak zamýšleli tvůrci Ústavy, zda bude sborem osobností, které kladou právo a svědomí nad osobní zájmy a zájmy politických stran, které reprezentují, anebo zda se stane podobně jako jeho předchůdce za první republiky nesmrtelnými slovy Ferdinanda Peroutky stínem kočího, který stínem kartáče myje stín kočáru, tělesem bez valného významu a vážnosti, bezmocným nástrojem stranických zájmů.

Nemáme před sebou rozhodnutí o ničem menším, než je zásah do základního právního institutu demokratického zřízení, totiž Ústavy ČR. Takový zásah by měl být vždy předmětem hluboké úvahy a rozvahy, neboť od Ústavy se odvíjejí všechny další právní normy a není vždy lehké a někdy ani není možné předvídat všechny důsledky, které může, na první pohled nepatrná, změna mít za následek. Také proto by k žádoucím a potřebným změnám v Ústavě mělo docházet výhradně v období politického klidu a stability po důkladné veřejné diskusi a náležité parlamentní rozpravě. Tak tomu nebylo a není.

Navrhovaná změna Ústavy je motivovaná politickou nutností otevřít cestu k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny v červnu tohoto roku.

Na potřebnosti voleb jako nejlepšího prostředku ke znovunastolení politické stability se shoduje naprostá většina politických sil v této zemi a shoduji se na ní i já. Uspořádání voleb však v žádném případě nevyžaduje tak nešetrný zásah do základního zákona země, jakým je tento návrh ústavní změny. Cesta k volbám je otevřena dokořán. Otevřela ji politická dohoda nejvyšších představitelů státu a jeho hlavních politických sil v lednu tohoto roku. Přesně za měsíc vyprší lhůta, do níž se Poslanecká sněmovna neusnese o návrhu vládního zákona spojeného s otázkou důvěry. To podle platné Ústavy a bez jakýchkoli změn umožní prezidentovi republiky rozpustit PS a vypsat nové volby, které se musí konat do 60 dnů.

Jediný důvod, kterým dnes zastánci navrhované změny odůvodňují potřebnost tak mimořádného kroku, jakým je zásah do Ústavy, je něčím tak nepředstavitelným, ale současně tak hrozivým, že stojí za to se nad ním na chvíli zamyslet. A já jsem rád, že vážený pan kolega Benda tady tento důvod explicitně zmínil. Tím důvodem je obava, že prezident republiky a další čelní politici poruší dohodu, kterou veřejně uzavřeli a mnohokrát potvrdili, a volby v červnovém termínu nebudou vypsány, aby mohla zůstat u moci současná vláda. Nejde jen o to, že takový vývoj je asi stejně pravděpodobný, jako výskyt dvou totožných sněhových vloček, neboť by představoval takovou ztrátu tváře i pro toho nejotrlejšího politika, že by se rovnal okamžité politické sebevraždě. Jde spíše o to, jak takto vyslovená obava, vedoucí k tak dalekosáhlým krokům, dlouhodobě poznamenává politickou atmosféru v zemi. To se opravdu domníváme, že naši přední politici jsou spolkem bezectných lumpů, kteří nedokáží držet slovo veřejně dané před celým národem? To chceme opravdu přesvědčit celý národ, že politika je svinstvo? A pokud je tomu tak, jak se v budoucnu chceme vyrovnávat s tímto nenapravitelným morálním defektem našich politiků? Budeme si každou politickou dohodu pojišťovat změnou Ústavy? Anebo se navrátíme ke středověkým zvykům a budeme si politické dohody pojišťovat braním rukojmí? To chceme opravdu proměnit naši politickou scénu v džungli, v níž za každou liánou a za každým stvolem číhá smrtelná nástraha, a sebe v krvelačné šelmy, které požírají jedna druhou a cupují na kusy ještě křehké základy právního státu a ústavnosti? A přesto není pochyb o tom, že právě takovému pojetí politiky přitakáme, pokud uznáme potřebnost navrhované změny a návrh ústavního zákona schválíme. Uvažte, prosím, jaký signál nedůvěry tím vyšleme do zahraničí, uvažte, prosím, jaký signál nedůvěry tím vyšleme vlastním občanům! Nejsou-li nejvyšší představitelé státu, ti, kterým je svěřena vláda této země, schopni dodržet své slovo, proč by ho měli dodržovat bankéři ve svých transakcích, proč by ho měli dodržovat podnikatelé ve svých operacích, proč by ho měli dodržovat obchodníci ve svých obchodech, občané ve svých smlouvách či muži a ženy ve svých domovech? Je toto skutečně signál, který chceme vyslat?

Anebo chceme vyslat opačný signál, signál důvěry a respektu, který k sobě navzájem chovají ctihodní muži a ženy, signál, že dané slovo se dodržuje a sjednaná dohoda platí, signál, že se vyplatí důvěřovat, že podání ruky může mít stejnou váhu jako litera zákona a že jenom taková důvěra může zesilovat a znásobovat pouto vzájemné úcty, které drží pohromadě to, co nazýváme společností? Takový signál v dnešní rozjitřené době by měl cenu deseti zákonů a trvalou hodnotu. Chceme-li vyslat takový signál, zamítněme zákon, který je jen a jen výrazem nedůvěry, strachu a podezírání. Jsem ochoten ručit svým senátorským mandátem za to, že vaše důvěra nebude zklamána.

Nebezpečnost navrhovaného zákona spočívá především v tom, že vytváří precedens nejvyšší právní síly, precedens, který říká, že je možné z momentálních, utilitárních politických důvodů měnit základní zákon země. Je-li to možné jednou, je to možné pokaždé. Ze stejných důvodů by mohl Parlament suspendovat pravomoc Ústavního soudu, pokud rozhodnutí Ústavního soudu odporují momentální politické vůli, ze stejných důvodů by mohl suspendovat pravomoci prezidenta, pokud jsou v rozporu s momentální politickou vůlí, ze stejných důvodů by mohl suspendovat Listinu základních práv a svobod, pokud je překážkou naplnění politických cílů. Chápete jistě všichni, kam mířím. Zpochybnění základních právních jistot z politických důvodů je zpochybněním demokracie a vytváří potenciální nebezpečí nástupu autoritářství a totality. A není nic platné, že autoři tohoto precedentu neměli a nemají, jak jsem přesvědčen, nic takového v úmyslu, a svým návrhem chtějí jen zajistit konání předčasných voleb. Politická logika se na úmysly neohlíží a ti, kdo půjdou příště cestou, kterou tento precedens otevírá, mohou mít úmysly jiné a mnohem temnější. Právě proto Ústava ČR v čl. 9, odst. 2 výslovně říká, že měnit základní náležitosti právního demokratického státu je nepřípustné.

Autoři navrhované změny ovšem tvrdí, že délka volebního období Poslanecké sněmovny takovou základní náležitostí není, že základní instituty demokracie zůstanou zachovány i pokud volební období bude zkráceno na dvouleté. Bylo by jim možné dát za pravdu, pokud by z jakýchkoli důvodů chtěli změnit délku volebního období PS, která bude zvolena v příštích volbách, neboť by zůstala zachována základní podmínka demokratických voleb, totiž že voliči vědí za jakých podmínek a podle jakých pravidel volí své zástupce. Jenomže návrh, který je nám předložen, nemíří do budoucnosti, nýbrž do minulosti, mění zpětně délku volebního období PS, která již zvolena byla podle pravidel, která platila v den voleb v r. 1996, zejména podle čl. 16 Ústavy, který praví, že poslanci jsou voleni na 4 roky. K těmto pravidlům patřila tehdy i eventualita, že prezident republiky může za podmínek vymezených v Ústavě PS rozpustit, rozhodně k nim však nepatřila eventualita, že by mohla PS své volební období sama zkrátit. Uvažte, k jakým důsledkům to vede: politická strana nebo skupina stran, která má v Parlamentu většinu, může kdykoli, kdy jí politická situace vyhovuje, kdykoli, kdy jí přejí volební preference, opětovně prosadit krácení svého volebního období, vyhlásit volby a prodloužit si tak setrvání u moci o další 4 roky. To není nevinná změna, jak jsme přesvědčováni, to je zásadní zásah do demokratických pravidel.

Už jsem tady zmiňoval metaforu, která mi připadá platná a kterou bychom všichni, kdybychom ji vyzkoušeli, pokusili na vlastní kůži. Pokud fotbalový rozhodčí podle pravidel fotbalové asociace předčasně ukončí fotbalový zápas, neboť nastanou podmínky, které vylučují jeho pokračování podle pravidel, diváci mohou být zklamáni, ale budou zřejmě jeho rozhodnutí respektovat. Pokud by se však hráči sami rozhodli uprostřed zápasu, že budou hrát jen jeden poločas, mohli by se od tradičně temperamentního publika se zlou potázat. A přesně to se nyní snaží udělat PS.

Tvůrci Ústavy nám svěřili nadmíru zodpovědný a čestný úkol: být strážcem ústavnosti a právní stability a nedopustit jejich zpochybnění. Neměli jistě na mysli pouze literu Ústavy, ale také jejího ducha. Chceme-li svému úkolu dostát, zamítněme zákon, který staví politický zájem nad právo a Ústavu.

Počínaje Montesquiem a jeho příznačně pojmenovanou knihou De´l esprit de loi, o duchu práva, a počínaje otci americké ústavy převažuje v moderním politickém myšlení princip brzd a protivah jako nejlepší obrana demokracie proti možným pokusům o nastolení tyranie jednotlivce, většiny či nejmocnější politické skupiny. I naše Ústava je pokusem o vytvoření takovéhoto vyváženého systému, v němž se jednotlivé složky moci navzájem vyvažují a kontrolují. V našem ústavním systému je funkce prezidenta i funkce Senátu chápána právě jako účinná protiváha, která prověřuje zákony schválené Poslaneckou sněmovnou a tvoří pojistku a záruku politické kontinuity, stability a ústavnosti zejména v situacích politické krize. Naše nynější situace je právě takovou krizí, kterou tvůrci Ústavy předvídali a pro níž vybavili prezidenta pravomocí rozpouštět Poslaneckou sněmovnu a vyhlašovat předčasné volby a kvůli níž zřídili Senát, aby po dobu rozpuštění Poslanecké sněmovny vykonával v neodkladných případech zákonodárnou pravomoc. Není tedy pravda, že Ústava selhala a je nutno ji v tomto bodu změnit. Naopak zdá se, že Ústava byla na naši momentální politickou situaci připravena a systém brzd a protivah by se osvědčil v první zkoušce a poskytoval by tak pro budoucnost záruky stability již trvalé.

Ještě však než k této zkoušce může dojít, snaží se předkladatelé tohoto návrhu Ústavu změnit. Nechápou a nechtějí pochopit, že touto zdánlivě drobnou změnou fatálně mění povahu základního zákona země. Namísto nezpochybnitelného pilíře právní jistoty máme mít napříště dokument křehký, který se bude klátit jak třtina ve vichru převládajících politických nálad.

Návrh ústavního zákona, který je nám předložen, je navíc svévolným a zásadním zásahem do rovnováhy ústavních institucí, o kterou se opírají všechny demokratické systémy a ústavy. Poslanecká sněmovna si v něm totiž na jedné straně usurpuje pravomoc, která jí podle platné Ústavy nepřísluší, totiž pravomoc rozpustit sama sebe. Tato pravomoc podle platné Ústavy přísluší jedině prezidentovi republiky v případech Ústavou taxativně vyjmenovaných. Předkladatelé tohoto návrhu nám jinými slovy říkají, že Poslanecká sněmovna nemůže být rozpuštěna způsobem, který Ústava zná a který svěřuje prezidentovi příslušnou pravomoc, ale jen a pouze tehdy, když se sama rozhodne, a za podmínek, které si sama zvolí. Na straně druhé tímto ústavním zákonem Poslanecká sněmovna fakticky ruší jednu ze základních pravomocí Senátu, funkci, která je jedním z klíčových důvodů jeho existence, totiž vykonávat v neodkladných případech zákonodárnou funkci po dobu rozpuštění Poslanecké sněmovny podle čl. 33 Ústavy.

I pokud bychom přistoupili na praktické důvody ke zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny tímto svévolným postupem, nemůžeme přistoupit, chceme-li být hodni své povinnosti senátorů a ústavní suverenity naší instituce, na změnu ústavní rovnováhy. Chceme-li zachovat rovnováhu ústavních institucí, zamítněme tento nemravný zákon.

Nikdo nám nemůže přikázat, jak se máme rozhodnout. Neexistuje nad námi žádná autorita, která by mohla naše rozhodnutí změnit či opravit. Ať se rozhodneme jakkoli, bude to rozhodnutí nezvratné. Žádný hlas shůry nám v této chvíli osamělého rozhodování neřekne, co je správné. Musíme rozhodnout sami, a hovořit k nám bude pouze tichý hlas vlastního svědomí. Prosím, naslouchejme mu.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. O slovo se hlásí pan senátor Kondr.

Senátor Milan Kondr:Paní předsedající, pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, před začátkem tohoto bodu jsem byl ujištěn, že žádný z řečníků nezneužije svého práva a nepřesáhne dobu deseti minut. Bohužel se to stalo hned na začátku. Prosím proto, abych využil svého práva, abychom nechali hlasovat o formálním návrhu na zkrácení doby vystoupení na deset minut.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Je to procedurální návrh. Myslím, že mám právo jako předsedající připomenout, o jak závažné věci jednáme, o čem budeme hlasovat. Hlasuje se o návrhu pana senátora Kondra na maximální dobu vystoupení deset minut.

Zahájím hlasování. Prosím o zjištění počtu senátorů a senátorek v sále. V sále je přítomno 73 senátorek a senátorů, k přijetí protinávrhu senátora Kondra je potřeba 37 hlasů. Táži se, kdo je pro procedurální návrh pana senátora Kondra.

Pro tento procedurální návrh se vyslovilo 45 senátorů a senátorek. Táži se, kdo je proti tomuto návrhu. Proti se vyslovilo 19 senátorů a senátorek. Konstatuji, že protinávrh senátora Kondra byl přijat.

Pane senátore, hlásíte se o slovo?

Senátor Milan Kondr:Hlásil jsem se o slovo, ale předtím jsem dal procedurální návrh.

Dámy a pánové, nebudu mluvit tak dlouho jak můj předřečník a asi se mi ani nepodaří najít tak silná a vzletná slova, kterými bych doprovodil své vystoupení. Přiznám se, že slova mého předřečníka by na mě zapůsobila mnohem více, kdyby byla pronesena v období počátku prosince, kdy skutečně vznikala tato krize, kterou se dnes pokoušíme možná neuměle řešit. Nyní po třech měsících se mi jeho slova poněkud míjí.

Ve svém vystoupení se nechci omezit na to, že budu hodnotit stav, který schválením ústavního zákona vznikne, ale rád bych se pokusil hodnotit období, které předcházelo tomuto stavu. Nemohu při hodnocení navrhovaného řešení odhlédnout od současného stavu a musím konstatovat: Ústava ČR byla právě v minulém období hrubě porušena, a to funkcionářem, který nedávno před námi všemi obnovil svůj slib Ústavu dodržovat. Prezident republiky při sestavování vlády Ústavu nedodržel, nemám na mysli stav, kdy byli ve funkci současně dva předsedové vlády, mám na mysli porušení článku 5 hlavy I Ústavy. Tento článek definuje politický systém ČR jako systém založený na soutěži politických stran.

Prezidentem jmenovaná vláda, reprezentující jen zlomek politických sil Poslanecké sněmovny, tento princip přímo popírá. To, že získala důvěru jen za podmínky dobrovolného omezení doby svého působení, který Ústava nezná, jen dokresluje neústavnost tohoto řešení. Následující demise a rezignace ministrů na členství ve svých původních politických stranách tento stav jen zhoršily.

Odvolání se na skutečnost, že Ústava takovýto postup nezapovídá, jen svědčí o pohrdání Ústavou či v lepším případě o hrubé neznalosti.

Dovolte, abych připomněl odstavec 3 článku 9 I. hlavy Ústavy: „Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu."

Nemusím snad zdůrazňovat, že svobodná soutěž politických sil je dle článku 22 Listiny práv a svobod základní hodnotou demokratické společnosti.

Je jisté, že navrhovaný ústavní zákon obnovuje ústavnost České republiky, a je příznačné, že největšími odpůrci tohoto návrhu jsou právě ti, kteří porušování Ústavy podporovali a dnes usilují o co nejdelší prodloužení tohoto stavu. Jejich nářek nad Ústavou nemohu nazvat jinak, než farizejství. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji panu senátorovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy?

Prosím pana senátora Bartáka, aby se ujal slova.

Senátor Karel Barták:Paní místopředsedkyně Senátu, pane předsedo Senátu, dámy a pánové!

Mé vystoupení bude velmi krátké, a to z toho důvodu, že několik hlasování kolem 18.30 hodin mě přesvědčilo o tom, že kostky byly vrženy, takže o tom, že bych přesvědčil někoho z vás oproti vašemu přesvědčení, jak budete hlasovat, přesvědčen být nemohu.

Senát doposud projednával zákony, svůj jednací řád, zabýval se vědomím Senátu, jenom bych poprosil všechny senátorky a senátory, kteří zvednou ruku pro přijetí tohoto ústavního zákona, aby mně osobně pomohli nalézt důvod samotného bytí Senátu v Ústavě ČR. Těm, kteří mi pomůžete, už teď děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy?

Prosím pana senátora Rychetského, aby se ujal slova.

Senátor Pavel Rychetský:Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane kolego poslanče, vážené kolegyně a kolegové!

Už k rozhodnutí vystoupit v rámci této rozpravy jsem nedospěl lehko, ve skutečnosti až poté, co vystoupil předřečník.

Musím říci, že pochybnosti, které zde zazněly, zejména z úst pana kolegy Koukala, jsou pochybnosti nepochybně legitimní. Chtěl bych říci, že v mnohém však, byť jsem o všech těchto problémech uvažoval, se podle mého soudu nelze ztotožnit s těmi argumenty, které zazněly, když jeden z našich kolegů předložil návrh, abychom návrh tohoto ústavního zákona zamítli. V podstatě argumentoval, jako by polemizoval s jiným zákonem než s tím, který zde byl předložen, jako by polemizoval s ústavním zákonem, kterým dochází ke změně Ústavy.

Bylo zde řečeno, že jde o zásah do Ústavy, ale z úst předkladatele jsme slyšeli, že Poslanecká sněmovna zvažovala obě varianty, tzn. jak změnu Ústavy, tak krok, kterému se říká „praeter constitutionen", to je jednorázový krok mimo Ústavu, a právě s ohledem na to, co zde bylo vysloveno jako úcta k Senátu, se Poslanecká sněmovna rozhodla pro druhou verzi, to je nezasahovat do Ústavy.

Skutečně to, co přijala a nám postoupila, je nepochybně účelově motivovaný krok. Je to nepochybně účelový jednorázový ústavní zákon ad hoc.

Chtěl bych zdůraznit, že toto samo o sobě sebou nenese nic pejorativního, dokonce předpokládám, že všechny kroky, které činí Parlament nebo jiné ústavní orgány, jsou účelové v tom smyslu, že sledují jasné formulovaný účel.

Bylo zde řečeno, že jde o zásah do Ústavy, jaký se nemá činit v době krize, že k zásahu do ústavního systému se má přikročovat v dobách klidu, po dlouhé, rozvážné úvaze.

Chci říci, že zákony se mění a přijímají tehdy, kdy je takový stupeň naléhavosti k tomuto kroku přikročit, že se Parlament rozhodne svou vůlí, ať ústavní nebo normální, zákon měnit.

Představa, že zákony se budou měnit tehdy, kdy to nebude potřeba, je podle mého názoru představa poněkud lichá, ale v jedné věci plně sdílím vše, co zde bylo řečeno, a to je skutečnost, že přijímá-li se ústavní zákon, je třeba zvažovat všechny jeho důsledky. Zdůrazňuji důsledky.

Zde jako možný důsledek bylo uvedeno, že dochází k narušení ústavní rovnováhy.

Návrh na zamítnutí tohoto ústavního zákona byl doprovázen slovy, která, doufám, budu citovat doslova. Byla to výzva adresovaná nám a zněla: „Neexistuje nad námi žádná autorita, která by mohla naše rozhodnutí změnit."

Dovoluji si říci, že hluboce s těmito slovy nesouhlasím a hluboce nesouhlasím s tvrzením, že my jsme suverény a my jako Parlament jsme představiteli suverenity tohoto státu.

Suverénem ve skutečně demokratické zemi je občan a nikdo jiný. My jsme těmi, kteří z jeho vůle po jasně omezenou dobu můžeme vyjadřovat to, o čem se domníváme, že je většinový názor občanské společnosti.

Jsem toho názoru, a to přes všechny výhrady, které zde zazněly, že přijímá-li se ústavní zákon vskutku účelově, protože nastala krize, kterou není možné řešit za daného ústavního pořádku, pak vracíme-li rozhodnutí skutečnému suverénovi, občanské společnosti, jednáme demokraticky. Ten, kdo má první a poslední slovo, aby o tom rozhodl, kdo bude v této zemi jeho jménem vládnout a jeho jménem přijímat zákony, je občan.

Každý krok, kterým vracíme moc občanovi, považuji za krok ústavně legitimní.

Nechci kritizovat současnou Ústavu, ale myslím, že jsme se mohli přesvědčit o tom, že má řadu mezer, a jsem rád, že do ní dnes nezasahujeme, že ji neměníme, ale jsem přesvědčen, že to budeme ještě my, kteří se budou snažit ústavní pořádek zdokonalit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Kdo se jako další hlásí do rozpravy?

Prosím paní senátorku Seitlovou, aby se ujala slova.

Senátorka Jitka Seitlová:Paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové!

Přiznám se, že jsem si nepřipravila dlouhou řeč, protože, jak už bylo řečeno, vím o tom, že drtivá většina z vás je přesvědčena o tom, jak bude hlasovat.

Zaslechla jsem hned zpočátku při vystoupení některých kolegů, že nechtějí zdržovat, protože už je všechno jasné. Že je na tom politický konsensus. Myslím, že nikdo z nás nemohl být na projednání na všech výborech a že nikdo z nás neslyšel všechny argumenty, které mají zaznít tak, aby v takovémto vážném okamžiku nemusely být projednány.

V tuto chvíli, a tak, jak tady bylo řečeno, jsem vnímala velice silně, jak tady zvítězil pocit síly a ne pocit svědomí. Myslím si, že pocit síly není tím, který by nás, senátory, kteří bychom chtěli být moudrými, měl ovládat a měl by být tím rozhodujícím pro to, co má vliv na to, jaké přijmeme stanoviska.

Slyšela jsem tady některá vyjádření, která zazněla ze strany kolegů, a k nim se vyjádřím. Jsme tady již rok a víme, že se dají hledat řady právních argumentů a že právníci v naší zemi to velmi dobře umí a velmi dobře ovládají. Ale rozhodující není, jakou větu vyslovíme, jaká slova použijeme, rozhodující je to, co ta věta znamená a co říká. A my můžeme použít řadu kliček a řadu různých slov jako nepřímá retroaktivita a jiné, jiné, ale pořád se jedná o jednu a tutéž věc. A volič, občan v tomto státě, to velmi snadno pozná. Nenechá se ošálit.

Chtěla bych se právě proto vrátit k principu Ústavy jako takovému. Dokonce si dovolím na začátek přečíst to, co je v počátku jedné knihy z novoročního projevu prezidenta republiky: „Svobodně se projevovat, žít, pracovat i podnikat lze na základě jistoty, že nejvyšší autoritou v zemi je právo, které zavazuje všechny od nejvyššího státního činitele přes policistu, státního zástupce, advokáta, až po prostého občana. Základem právního státu je potom Ústava jako zdroj celého právního systému.“

Chtěla bych říci, že to, co bylo řečeno, je principem a pro každý zákon platí především tento princip. Ano, v naší zemi je v tuto dobu politická krize, a nejen politická krize, ale určitá morální krize. Ale proč? Právě proto, že zákony jsou vykládány tak, jak se to momentálně někomu hodí, a princip toho zákona je bohužel už v pozadí a není respektován.

Chtěla bych upozornit právě na slovo, které tam zaznělo - jedno z těch nejvážnějších slov, které zaznělo, a to je slovo jistota. Bylo tady už o tom hovořeno, ale já si dovolím znovu na to upozornit. Je to jistota pro občana. Jistota, že tak, jak bylo řečeno, tak se nebude měnit na základě momentální politické síly právo, které mu dává jistoty, že když podepsal nějakou dohodu nebo nějaká takováto dohoda vznikla, nebude v rámci průběhu této dohody rušena, a to dokonce rušena s podporou toho, že změníme Ústavu, že změníme to, co s Ústavou souvisí.

Nyní je to tak, že jakoby neměníme Ústavu, ale de facto ji měníme. Jestli někdo bude říkat, že to není změna ústavního práva, tak si myslím, že bohužel nemá pravdu. A můžeme to nazývat, jak chceme. Ten princip tady zůstává.

Chtěla bych se ale vyjádřit k tomu, co je vlastně cílem změny, proč má tato změny být přijata. Bylo již několikrát řečeno, že cílem je momentální politický zájem, je to určitý účel. Jak tento politický zájem vzniknul a čím vzniknul. Vzniknul tím, jak řekli někteří moji předřečníci, že se prostě politikové nedokázali dohodnout. Ano, to je stav, který přinutil k tomuto kroku. Já se zeptám, byly použity všechny možné cesty k dohodě? Já se zeptám, jak je to jinde, jak fungují přední politici v jiných zemích? Vždycky je prioritou snaha o jednání, nikoliv síla, nikoliv politický tlak. A k této dohodě bohužel nedošlo. A co z toho plyne. Občan jako takový je najednou rukojmím těch, kteří byli jím zvoleni, on se dostává do obrovské nejistoty a neví, zda to právo, podle kterého se rozhodoval včera, bude platit zítra. A to je stejný problém i pro naše zahraniční vztahy.

Jak může působit tato země vně, pokud ten, kdo s námi dohodu podepíše, nemá jistotu, že zítra nezměníme nějaký zákon, že zítra nebudeme měnit základní právní principy v této zemi? Můžeme diskutovat o tom, že skutečně se to nemusí stát. Každopádně my, jako Senát, tuto změnu chceme přijmout a v tuto chvíli již pokládáme určité základy.

Ale já se vrátím i k tomu, co pro nás vždycky do této doby bylo rozhodující, co bylo rozhodující pro naše právníky, kteří tady mezi námi vystupovali a kterých já si osobně velice vážím za jejich zkušenosti. Vždycky to bylo respektování práva, vždycky to bylo respektování ústavního práva. I přitom, že tady zazněly připomínky k tomu, že dochází k velmi problematickému výkladu tohoto práva, i přitom, že tady zaznělo, že tady je určitý rozpor, který neumíme řešit, najednou jsme ochotni toto pominout, najednou jsme ochotni toto přejít. Kterých věcí se to týká - týká se to toho, že skutečně může dojít k porušení Listiny lidských práv a svobod z hlediska § 20, 22, 21, týká se to článku 26, článku 9. A to jsou věci, o kterých je třeba skutečně uvažovat z hlediska jejich dopadu. Jak je možné, že v těchto chvílích jsme ochotni přecházet tyto jistoty, které tady byly dokonce řečeny těmi, kteří chtějí zákon schválit. Jak je to možné? Co nás k tomu vede? Je ta situace opravdu tak naléhavá, abychom museli změnit Ústavu tímto nepřímým způsobem?

Já jsem po dobu toho projednávání sledovala různé důvody toho, jak naši páni kolegové v Poslanecké sněmovně projevovali svoje názory, proč souhlasili se změnou. Jeden z těch důvodů byl například vstup do NATO. Víme, že tento důvod pominul a že je dostatek časového prostoru, aby se Poslanecká sněmovna ke vstupu jasně vyjádřila, pokud tu vůli má. Zaslechla jsem tady i různé připomínky, které se týkaly volebního zákona, rozporu s jinými právy. Tyto všechny připomínky zatím padly. Jediné, co zůstalo, tak je otázka důvěry. Důvěry, že když někdo dal slovo, že toto slovo dodrží.

A já si myslím, tak, jak už tady bylo řečeno, že kdo jiný než Senát by měl pomoci politicky kultivovat tento stát, kdo jiný by měl jít příkladem a kdo jiný by měl skutečně zakládat na těchto morálních aspektech.

Já bych se ještě vrátila k tomu, o čem jsem tady začala hovořit na začátku.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Paní senátorko, zbývá vám minuta.

Senátorka Jitka Seitlová:Já jsem předsedkyně klubu senátního a myslím, že tím pádem nejsem omezena. To nelze omezit. Já prosím, abyste to ověřili.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Paní senátorko, já se obávám… Hovoříte z pověření senátorského klubu?

Senátorka Jitka Seitlová:Ano.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Pak nejste omezena.

Senátorka Jitka Seitlová:Já děkuji a chtěla bych říct asi toto. Že jsem zase zaslechla, že čím déle hovořím, tím hůř. Jestliže si nebudeme umět naslouchat a jestliže budeme a priori se stavět k těmto věcem takto, tak skutečně je to velmi vážná situace a pokud je z jedné strany bohužel vyvíjen tento tlak, nedá se nic dělat a pak všichni musíme využívat těch svých pravomocí, kompetencí, které máme a které nám jednací řád dává.

Ráda bych se ještě vrátila tady k tomu, o čem jsme hovořili. Chci říci, že jednání Senátu jako takové je jednání v tuto chvíli jednáním rozhodujícím. A jestliže víme, že byl poslanci přijat 130 hlasy tento návrh, tak to ještě neznamená, že to nás jakýmkoli způsobem zbavuje odpovědnost, že tu naši odpovědnost to nějakým způsobem může zmírnit.

Myslím si, že v tuto chvíli naopak, protože Poslanecká sněmovna rozhodovala i sama o sobě, a ten dojem, že se mohlo jednat i o zájem ekonomických výhod, bohužel, zůstává, tak ten dojem mohl hrát určitou roli. Myslím si, že právě proto je potřeba, aby Senát zvážil tuto situaci a na Senátu zůstane odpovědnost v plné míře. Víme, že ani Ústavní soud nemůže rozhodnout jinak. Myslím, že i tak to bylo chápáno z hlediska pana senátora Žantovského.

Je důležité říci, že jsme tady my, senátoři, v prvním volebním období. Možná v momentální politické situaci a v momentálním politickém napětí se nám zdá, že ten postoj, který máme, je správný. Ale my, jako první senátoři v prvním funkčním období Senátu ČR, budeme zpětně hodnoceni. Všichni z nás, a někteří mají tu možnost jen po tyto dva roky. Zvažme, jaký chceme nechat odkaz, co chceme po sobě zanechat přitom, kdy jsme měli možnost rozhodovat. Zda máme opět připouštět výjimky, protože je to účelově potřeba.

Na rozdíl od pana senátora Vyvadila si dokonce myslím, že by bylo daleko z hlediska čistoty práva lepší, kdyby zásah, který by měl být udělán do Ústavy, byl udělán s rozvahou jako zásah trvalý. Myslím si, že dokonce někteří z nás říkají, jenom pro jednou, jenom teď, že je to výjimka. Kolik těchto výjimek poškodilo právě tento stát? Jenom pro tuto chvíli mějme výjimku? Zvažme, jestli je to opravdu nezbytné pro tuto chvíli tutu výjimku dělat a jestli nejsou jiné cesty; cesty právní, které jsou dostačující.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, paní senátorko. Dále se v rozpravě k tomuto bodu hlásí o slovo senátor Lánský.

Senátor Egon Lánský:Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já jsem se původně vůbec nechtěl přihlásit do diskuse a slibuji vám, že budu hovořit velmi krátce. Nemohu se totiž neozvat, když poprvé v tomto Senátu mám pocit, že tady nejsme reprezentanti třeba různých politických stran, ale plni respektu jeden pro druhého.

My jsme tady mnohokrát apelovali navzájem na sebe a málokdy se nám podařilo někoho z protivného tábora přesvědčit, ale vždy jsme respektovali navzájem svoje názory. Poprvé dnes zde slyším, že mezi námi existuje malá skupina kolegů, kteří vám říkají, že pokud budeme hlasovat tak nebo onak, že se dopustíme čehosi nemravného, dopustíme se jakéhosi prohřešku vůči vlastnímu svědomí, tak uděláme něco protiprávního. A já se proti tomuto musím vzepřít. Nechystám se udělat nic protiprávního, nic nemravného ani nic proti svému svědomí.

Slyšel jsem tady také, že pokud budeme hlasovat pro návrh ústavního zákona, který nám byl předložen, stanou se občané našimi rukojmími, rukojmími politiků. Rád bych proto poukázal, že přesný opak je pravdou, protože jeden z důležitých důsledků tohoto zákona bude, že ať už nadcházející volby do Poslanecké sněmovny dopadnou jakkoliv, tak z ní zmizí poslanecký klub, který nese jméno politické strany, jejíž většina členů tohoto klubu k této politické straně nepatří. Jestli někdo drží někoho rukojmím, jsou to právě tito lidé, jestli někdo možná má ekonomické zájmy, tak nevím, jestli to nejsou zrovna tito lidé.

Dámy a pánové, rád bych poukázal také na příčinu, proč vlastně většina členů tohoto politického klubu vystoupila ze strany, jejíž jméno nese. Zamyslete se nad tím. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji vám. Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy. Paní senátorka Seitlová s technickou poznámkou.

Senátorka Jitka Seitlová:Paní předsedající, mám prosbu, zda byste upozornila pana kolegu Lánského, že senátor, který vystupuje, má vystupovat k věci. Myslím, že otázka poslaneckého klubu ODA nepatří skutečně k této věci. Nevidím tam souvislost, pane kolego. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Paní senátorko, nehněvejte se, ale nikoho nebudu omezovat v jeho vyjadřování. Prosím, senátor Zahradníček.

Senátor Luděk Zahradníček:Paní předsedající, ctihodný Senáte, dámy a pánové, nikdo dnes asi nepochybuje o tom, že panuje v našem státě politický konsensus o tom, alespoň převážené většiny politických sil, že volby mají být předčasné, nejspíše v červnu tohoto roku.

Naše Ústava má k tomu několik nástrojů, které, bohužel, i když jsou poněkud kostrbatější, použity být mohly, ale zřejmě použity nebudou.

Souhlasím s tím, co řekl senátor Rychetský, že jediným suverénem práva v tomto státu je lid, a tím spíše se mi nelíbí postup, který je zde navržen. Tento lid, který si zvolil Poslaneckou sněmovnu, který si zvolil také Senát, který si zvolil své zástupce, své zákonodárce, očekává beze vší pochyby, že tito zákonodárci budou respektovat pravidla, která si sami dali. A ne, že si je budou vytvářet ad hoc podle potřeby, jak se to zrovna naskytne. Velmi dobře to pan senátor Rychetský vystihl, když řekl, že postup, který použijeme je „praeter constitutionen", a sám si to přeložil do češtiny - mimo Ústavu.

Čl. IX. Ústavy totiž praví - Ústava může být doplněna či měněna pouze ústavními zákony. Ptám se, co je tento zákon. Je tedy možno z toho odstavce vyvodit, že ústavní zákony jsou to, co doplňuje či mění Ústavu? Vždyť tento zákon zvaný ústavní, který leží před námi, Ústavu nemění. Čili je to ústavní-neústavní, zákon-nezákon, a my se stavíme do role „chytré horákyně". Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan místopředseda Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, tady se opakovaně mluví o jakési politické dohodě. O tom nebo o onom, ale když se tvořila Ústava, tak to také byla politická dohoda lidí, kteří se sešli, kteří tuto Ústavu vytvořili a vytvořili ji tak, jak ji vytvořili. S mnoha chybami, ale my jsme se všichni dohodli, že zasahování do Ústavy je to poslední, co bychom my jako Senát chtěli.

Dostali jsme se ale do situace, která vznikla v listopadu a v prosinci; a v žádném případě nebyla vyvolaná ani mnou, ani ODS, ale byla vyvolaná jinými stranami, které byly součástí tzv. koalice, které podepsaly koaliční dohodu. Je to stejná dohoda, která byla také písemně daná.

Aniž oznámili půl slova, tak tuto dohodu opustili a vyvolali tuto politickou krizi v této republice. Nechtějte v této chvíli ani po mně, a předpokládám, že ani po ODS, abychom sliby, které v té době dali pan prezident, pan Lux, který pověřil a následně navrhl panu prezidentovi pana Tošovského, a všichni tři řekli, bude to vláda prozatímní, i když tento název také neznáme, bude to vláda dočasná, tento název také Ústava nezná, ale všichni hovořili o červnu jako o termínu voleb. Řekli „ano, podepisovat nic nebudeme, našim slovům je možno věřit", ale neřekli nám to zásadní. Neřekli, jak se k červnovému termínu máme dostat. A my nyní jako Senát máme před sebou problém většího nebo menšího rozsahu, tak, jak ho bude kdokoli vnímat, určitého zásahu do Ústavy, anebo, když to budeme vnímat, tak na chvilinku tuto Ústavu jakoby dáme vedle a schválíme znění, které tady bylo navrženo.

Vím, že všichni vnímáme ze všech špatných variant tu nejméně špatnou, ale režii jsme my dostali do rukou, resp. režii nám někdo udělal, a my v této chvíli jsme pouze ti, kteří mají tuto režii splnit, ale my jsme neslibovali červnové volby a my jsme je také nechtěli. Ať si všichni, kteří tady vystupují a deklarují, co jsou to dohody a co je to Ústava, také uvědomí, kdo vyvolal tuto politickou krizi, která ústí do červnových voleb, ale to nám někdo slíbil a my jsme to nebyli.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji vám, pane místopředsedo. Dovolte, abych využila svého práva předsedající a poprosila vás, abyste nečinili invektivy na jednotlivé politické subjekty. V tomto Senátu se nám dařilo i při velmi kontroverzních zákonech jednat tak, že bylo znát, že každý jedná podle svého svědomí a nenechává se ovlivnit ničím jiným. Byl zde smírný a dělný duch, prosím, nezmařme to.

Táži se, kdo další se hlásí do rozpravy. Paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Paní předsedající, dámy a pánové, chtěla bych se vyjádřit k tomu, co jsem předtím upomínala, je to § 59, odst. 4 našeho jednacího řádu. Senátor má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní, nebo překročí-li stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající senátora upozornit a volat jej k věci. Na to jsem upozorňovala.

A když už mám tu možnost s vámi dále hovořit, já nesouhlasím s argumentem, který zazněl, že většina má pravdu. Přece jenom se mi zdá, že to tak asi nemusí být a že musíme poslouchat, zda třeba ta menšina nemá pravdu. Může se to stát. Je potřeba ji poslouchat a jednou tou menšinou může být ta skupina, jednou skupina jiná. Myslím si, že to patří skutečně k dobrému konsensu, který tady je.

Chtěla bych ještě říci jednu věc. Senátní klub ODA má daleko nejmenší důvody k jakýmkoli vyhraněným postojům. Jednoznačně jsme se přihlásili k tomu, že podporujeme, aby předčasné volby byly podle dané dohody, která byla. Dobře víte, že nemáme z toho, že bude Ústava přijata nebo nepřijata, jedinou výhodu, a já jsem tady dokonce zaslechla předtím, a musím se k tomu vyjádřit, že jsme snad zdržovali nějaká jednání během předchozího bodu. Není to tak, protože nejdelší vystoupení a řada projevů byla právě z jiných politických stran a nebyla z ODA. Chtěla jsem se k tomu ještě vyjádřit.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, paní senátorko. kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jařab.

Senátor Josef Jařab:Paní předsedající,dámy a pánové, je tu před námi ústavní zákon, který má údajně řešit politickou krizi v této zemi. Domnívám se, že Ústava, jakou máme, i kdybychom si mysleli, že je nedokonalá, je schopna to, co nazýváme politickou krizí v této zemi, řešit.

Domnívám se, že někteří z předřečníků zaměňují politickou krizi v zemi s politickou krizí ve svých nebo jiných politických stranách. A to samozřejmě nemusí potom vyvolávat potřebu řešit celou situaci novými ústavními zákony, anebo zákony, které jdou mimo Ústavu.

Myslím na situaci, jaká třeba někomu byla příjemná, někomu nepříjemná, myslím, že celá společnost ji přijímala samozřejmě s rozčarováním, s překvapením, protože i když se o tom hovořilo, že může dojít k rezignaci vlády a k předčasným volbám delší dobu, možná, že většina obyvatelstva, většina občanů s tím nepočítala, ale přece není pravda to, že proto náš ústavní systém není připraven.

Nemohu souhlasit s popisem situace, která nastala v listopadu, v prosinci a od té doby, ale to není důležité. Ta situace je přece řešitelná. Když bylo řečeno, že bude řešena předčasnými volbami, bylo dokonce řečeno, že budou v červnu, tak byla nastoupena jedna z cest, která v platné Ústavě existuje, aby k realizaci předčasných voleb v červnu došlo.

Není překvapením, že politické strany, politické subjekty v Poslanecké sněmovně, začaly jednat účelově. Bylo řečeno, že všechny zákony jsou účelové. Myslím si, že přece jenom, jak jsem zkoumal přípravu americké Ústavy v Listech federalistů i v jiných dokumentech, ústavní zákony a Ústava jsou účelové jiným způsobem, než jsou zákonné normy, které tady projednáváme, když chceme řešit problémy s šířením drog či jiné záležitosti.

Musí to být něco, na čem spočívá celý demokratický systém, který samozřejmě vychází z občana, který uděluje svůj hlas politikům, ale za jistých pravidel. A nevím, zda měnění pravidel, která jsou známá, zakotvená v Ústavě, ze strany politiků, je přijímáno - a vidíme, že není - občany tak, jak si někteří politici představují.

Je tu tedy návrh ústavního zákona, máme se jím zabývat, máme s k němu vyjádřit. Předpokládal bych, že k němu bude rozprava, že budeme schopni jeden druhému naslouchat, ale co slyším už před tím, než byl vůbec tento bod jednání otevřen, je omezit řečníkům čas, jako kdyby tu byly extrémní politické síly, které se chovaly způsobem, který jistě nečinil čest celé Poslanecké sněmovně, ale ani našemu státu, při volbě prezidenta před pěti lety.

Nejsme schopni nejen naslouchat jeden druhému, dokonce - a to jsem ještě neviděl - ani navrhovatel nesetrval u svého stolku, aby, jak mu bylo řečeno, naslouchal rozpravě a pak na ni reagoval. To je skoro bezprecedentní, aspoň v mé paměti.

Nedochází k rozpravě, ve které bychom jeden druhému naslouchali, protože je předem rozhodnuto. A stejně jako jeden z kolegů se ptám: je-li opravdu Senát jenom prodloužením poslaneckých klubů v PS, neminul se svým cílem?

Myslím si, že v tomto případě opravdu měli pravdu ti, kteří říkali, že Senátu není zapotřebí.

Před tím, než začala rozprava a vůbec projednávání tohoto bodu, slyšel jsem, jako my všichni, a víme, že je to realita, diskusi o tom, jakým způsobem vlastně rozpravě zabránit. A já se ptám: to nás opravdu nezajímá, jakou roli máme v tom sehrát každý za sebe, v této opravdu klíčové situaci při řešení politické krize, jak tomu říkáme? Nepřidáváme my sami k politické krizi, která může mít následky, možná i nedozírné?

Sledovali jsme vznik Senátu. Všichni jistě se zaujetím, protože jsme byli ochotni zúčastnit se kampaně, a sledovali jsme také vztahy politických sil v této zemi k existenci Senátu. Bude to pro historiky, politology velmi zajímavá kapitola našich politických dějin.

Myslím si, že naše chování v této chvíli mohlo dokázat těm, kteří to budou studovat, že když interpretovali vývoj vzniku Senátu jako záležitost, řekl bych, také politicky účelovou, politicky účelovou spíše v tom užším stranickém slova smyslu, než politicky účelovou ve smyslu naplnění demokratického systému a jeho Ústavy, budou se moci, domnívám se, dobrat jistých faktů, která potvrdí spíše skeptický pohled na vznik tohoto tělesa.

Z hlediska ryze praktického bych řekl, a z hlediska jisté rivality, která pro počáteční existenci druhé komory byla skoro nevyhnutelná, mně připadá až směšné, že se vzdáváme něčeho, jakéhosi mandátu, kde můžeme dokázat i svým kolegům v PS, že jsme schopni tam, kde je situace taková, že oni jsou vlastně donuceni politickou situací se vzdát naplnění celého mandátu, je zastoupit, čili že se vlastně nic neděje a že umožníme občanům, aby zvolili prostě nový parlament, aby zvolili novou PS.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Pane senátore, musím vás varovat, že čas pro váš diskusní příspěvek uplynul. Činím tak nerada.

Senátor Josef Jařab:Já děkuji za varování.

Poslední, co bych rád řekl, je, že jsou chvíle, kdy je mně z tohoto jednání tak trochu smutno a člověk se musí zamýšlet nad rolí politika a nad tím, co jednotlivý politik vlastně v tomto systému může, co zmůže, jak může naplnit důvěru, kterou mu dalo 80 - 100 000 občanů, kteří ho zvolili.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore.

Vyhlašuji přestávku na 10 minut, rovných 10 minut, kolegové a kolegyně.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Vážené paní senátorky a senátoři, budeme pokračovat v projednávání návrhu ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny. O slovo se přihlásil předseda Senátu senátor Petr Pithart. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, až nakonec sečteme hlasy pro a proti, bude zřejmé, že Senát zůstal ve vážné věci, spíše v nejzávažnější věci od svého konstituování, rozdělen. Nepochybuji ani na chvíli o tom, že všichni usilujeme zvážit všechna pro a proti možná důkladně, abychom rozhodli co nejméně špatně. Jinou šanci nemáme, o tom, doufám, nechová nikdo z nás iluze.

Nemám v tuto chvíli větší ctižádost než pokusit se pojmenovat podstatné důvody, které jedny z nás povedou k tomu, že zvednou ruku pro ústavní zákon, a jiné k tomu, že pro tento návrh ruku nezvednou. Pokusím se o to, protože jsem přesvědčen, že ti i oni budou mít pro své počínání silné důvody. Jde mi totiž o to, abychom v této vážné chvíli nepodlehli vzrušeným pocitům, některým z nás možná napovídajícím, že kdo bude hlasovat jinak než já, je rovnou zemským škůdcem. Senát dnes nekončí, Senát je stále ještě na počátku své existence a musíme myslet na to, jak dokážeme plnit své povinnosti v tomto sboru.

Ti, kteří budou hlasovat pro schválení návrhu ústavního zákona, učiní tak nejspíše z několika možných příčin. Především proto, že ač cesta k předčasným volbám je dnes volná, a to již od 15. ledna tohoto roku, budou hlasovat pro návrh proto, že nevěří, že tato ústavně volná cesta nemůže být ještě zítra nebo pozítří zatarasena. Nevěří slibu vlády, za tu dal slovo její premiér, že otázku důvěry, kterou spojila se žádostí o projednání návrhu zákona o prodeji půdy, zase nevezme zpět, nebo nevěří, že prezident republiky příští měsíc Poslaneckou sněmovnu vskutku rozpustí a vyhlásí předčasné volby do konce června tohoto roku. Eventuálně nevěří, že se ve Sněmovně nemohou najít poslanci, kteří se rozhodnou začít zákon o prodeji projednávat, a tím zrušit podmínku 90denní nečinnosti. Taková nedůvěra není něco, nad čím by bylo možné mávnout rukou. Jestliže někdo k někomu nemá důvěru, nedá se s tím nic dělat, je třeba se podle toho zařídit. Jak? Inu, takto: přijmout preventivně ústavní zákon o zkrácení volebního období poslanců sněmovny.

Na druhé straně musím říci, že trvat v podmínkách demokracie na jistotě stoprocentní, že dojde k něčemu žádoucímu, nebo že nedojde k něčemu žádoucímu, je nejen pošetilé, ale přímo povážlivé. Takovouto stoprocentní jistotu jsou s to zaručit právě jen jiné než demokratické režimy.

Zároveň je nutno konstatovat, že důvěra v dané slovo, v dohodu, je dnes u nás až příliš otřesena. Je ovšem možné dokonce pochybovat i o jistotě výkladu Ústavy, podle něhož začala 90denní lhůta běžet 15. ledna tohoto roku, toho dne, kdy vláda předala Poslanecké sněmovně zmíněný návrh zákona. Taková pochybnost není nelegitimní.

Odhlédneme-li od kvality Ústavy, přijímáme svým způsobem precedentní rozhodnutí, která, a to nejen v tomto případě, jsou výkladem sporných míst. Teprve poté, co se rozhodneme ať tak či onak, mohl by eventuálně, na základě individuální stížnosti, vyslovit svůj názor na ústavnost našeho rozhodnutí Ústavní soud.

Ani Ústavní soud, byť je orgánem ochrany ústavnosti, však není nadán pravomocí vydat závazný výklad Ústavy. Jeho pravomocí je pouze rozhodnout konkrétní stížnost či zrušit běžný, nikoliv ústavní zákon.

Dovedu si ostatně také představit, že vážená senátorka či vážený senátor se nedokáží smířit s tím, že ona nastoupená - a až na další dnes volná - cesta k volbám znamená použít ustanovení Ústavy k docela jinému účelu, než k jakému ji ústavodárce zamýšlel.

Sněmovna tu má totiž použít nástroj, který je do Ústavy vložen ve skutečnosti proto, aby bylo možné přimět ji k činnosti hrozbou penalizace, paradoxně k dosažení cíle, který si sama přeje, respektive který si přeje její většina. Obrazně řečeno - trest bude pak použit jako odměna.

Tato výhrada není jen estetická, máme-li starost nejen o literu, ale i o ducha Ústavy.

Další důvod pro přijetí navrhovaného ústavního zákona může spočívat v přání, aby Sněmovna naplno pracovala až do okamžiku voleb, protože tak lze soudit. Je třeba využít všechen čas až do poslední chvíle k normální, ničím nepodmíněné tvorbě zákonů. Vskutku, kdo by mohl popřít, že náš Parlament má řadu zjevných dluhů.

Netroufám si žádný z těchto důvodů, pokud je někteří z vás upřímně sdílejí, ani v nejmenším zlehčovat.

Ti, kteří se rozhodnou nepodpořit návrh ústavního zákona, který právě projednáváme, mají ovšem také své silné argumenty. Předpokládám, že přitom samozřejmě jsou přesvědčeni, že Senát by po dobu neexistence Poslanecké sněmovny Ústavou předepsanou mu roli plnit dokázal. Někteří možná soudí, že nedůvěra by tu mohla být vykládána jako nedůvěra přímo ve smysl existence Senátu jako ústavní instituce.

Když odmítají zkrátit volební období poslanců, odmítají Ústavu dát do závorky, na čas ji učinit nejsoucí a ad hoc rozhodnout, jako kdyby tu Ústava nebyla. Lze to říci i tak, že odmítají vytvářet vedle existující Ústavy ještě jednu Ústavu, třeba jen docela malou a dočasnou, jaká se vejde do několika řádků.

Obávají se navíc, že takové rozhodnutí by se mohlo stát precedentní. O tom, stane-li se něco, či nestane-li se něco precedentem, nerozhodují totiž ti, kteří činí rozhodnutí svého druhu, ale ti, kteří někdy v budoucnu právě takové rozhodnutí chtějí použít jako pravidlo pro řešení nějakého dalšího budoucího sporu, jenž nedokážeme předvídat.

Můžeme se tedy zapřísáhávat, že tohle bylo naposledy. Bylo-li něco použito jednou, bude již provždy možné použít to znovu. Není v naší moci tomu zabránit, leda právě tím, že nedáme možnost odkázat v budoucnosti na naše rozhodnutí.

Obava odpůrců ústavního zákona je obavou z nenapravitelného znehodnocení Ústavy jako základního zákona České republiky.

Odpůrci jsou si též nejspíše vědomi toho, že v dobách demokratického vývoje našeho státu nebyl tento nástroj užíván, ale že se stal charakteristickým rysem ústavnosti až po únoru 1948. Byl použit, kromě roku 1980, jak kolega Koukal zmínil, v roce 1969 a pak na začátku roku 1990.

Ti z nás, kteří ruku pro návrh ústavního zákona nezvednou, a přitom si přejí předčasné volby do konce června, musí věřit, musí být pevně přesvědčeni, že lhůta začala běžet vskutku 15. ledna, že to už nikdo nezpochybní a že ústavní činitelé splní své sliby a cestu, která dnes vede k volbám v červnu, nezatarasí.

Jinak by totiž volby byly až na podzim, protože volby v době školních prázdnin zřejmě nepřipadají v úvahu. Na podzim ale budou také volby do Senátu. Volby do obou komor Parlamentu v jednom termínu by ovšem znamenaly, že se obě komory vzájemně připodobní, protože vzejdou z téhož volebního rozpoložení voličů. To ale povede k zbezvýznamnění Senátu více než cokoli jiného. Zmenší se tím užitečný rozdíl, plodné napětí mezi oběma komorami, nezmizí-li docela.

Půlroční rozdíl mezi termíny voleb do obou komor naopak přináší cennou zpětnovazební informaci, korekturu, zprávu o tom, jak občané přijímají novou mocenskou garnituru.

Pokládám za nadbytečné na tomto místě a v tuto chvíli plédovat pro ten či onen postoj k navrhovanému zákonu. Nechtěl jsem více než pojmenovat pro přehlednost a jaksi pro pořádek celkovou situaci, ve které se nacházíme, a důvody, opakuji, silné důvody, které jednou každého z nás nakonec povedou k rozhodnutí.

Přečtu ještě klíčové věty. Ještě jednou jde mně o to, abychom v této vážné chvíli nepodlehli vzrušeným pocitům, některým z nás možná napovídající, že kdo bude hlasovat jinak než já, je rovnou zemským škůdcem. Senát dnes nekončí. Kdybych měl nicméně nakonec zdůraznit, co pokládám za nejdůležitější, a říci to ve třech větách, pak bych řekl: „Pro Senát, jako pro instituci, jsou nejhorší možností předčasné volby na podzim." Tedy zároveň do PS i do Senátu. To je první věta. Volby do obou komor Parlamentu v jednom termínu znamenají riziko, že rozdílnost mezi oběma komorami se přinejmenším zmenší. Také tyto rozdílnosti jsou však předpokladem plurality, dělby moci, a tedy funkce Senátu jako protiváhy, jsou, koneckonců, předpokladem demokracie. To je třetí a poslední věta. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji panu předsedovi. Hlásí se někdo další do rozpravy? Pan senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Paní předsedající, pan předseda Senátu se zde pokusil shrnout důvody, které některé z nás povedou k tomu, aby hlasovali pro navrhovanou ústavní změnu, jiné, aby hlasovali proti ní, aby tento návrh nepodpořili. Já nepochybuji o tom, že se v zájmu této instituce a v zájmu toho, abychom se navzájem slyšeli, snažil být co nejspravedlivější k oběma stranám a snažil se překonat mezeru, která nás v této chvíli dělí. A já se přiznám, že bych jeho slovům věřil více a hlouběji, než jsem v této chvíli schopen věřit, kdyby nebylo okolností, za jakých tento zákon projednáváme. Při projednávání předchozího bodu, bodu, který byl naprosto bezdůvodně uprostřed rozpravy přerušen, hovořil jeden z mých předřečníků, pan kolega Musial, o tom, že potřebujeme více času, hlubší znalosti a větší rozvahu, abychom se mohli vyjádřit k otázce lidských práv v Číně a Tibetu. Pak došlo bez jakéhokoliv předchozího varování ke změně již dvakrát schváleného pořádku této schůze, ke změně pořadí jednotlivých bodů, takže projednáváme tento ústavní zákon pozdě večer, pokud možno beze svědků tak, jako by se na to mohlo zapomenout. A na tom není dost. Poprvé, pokud vím, poprvé v historii Senátu byla zkrácena doba pro svobodnou rozpravu v zákonodárném sboru této země. Možná, že někteří z vás to tak necítí, ale já to cítím jako zkrácení našeho svobodného práva, práva diskutovat, vyměňovat si názory, a to právě v situaci, kdy jednáme o tom nejvyšším zákonu, o jakém nám Ústava dává možnost jednat. Ale nehodlám tuto debatu prodlužovat.

Každý z nás slíbil podle čl. 23 Ústavy, že bude zachovávat Ústavu a zákony a svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Někteří z nás jsou nyní připraveni změnit Ústavu a je to změna Ústavy, i komentář k Ústavě říká, že Ústava a ústavní zákony, tzv. ústavní pořádek, tvoří Ústavu v širším slova smyslu, nenamlouvejme si nic, měníme Ústavu v zájmu krátkozrakého utilitarismu a v zájmu některých politických stran. Dobrá, můžeme to jenom konstatovat, ale nemůžeme jim v tom zabránit. Můžeme však alespoň žádat, aby jednali v duchu čl. 26 Ústavy, podle kterého poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Této odpovědnosti se nikdo z nás nezbaví tím, že opustí tento sál a vyhne se tak imperativu svého svědomí, neboť všichni stejně dobře víme, že tím jenom snižuje kvorum potřebné pro schválení návrhu ústavního zákona, a tím de facto hlasuje pro něj. Občané a voliči mají právo vědět, jak se kdo v této chvíli zachoval. Proto, paní předsedající, podávám procedurální návrh, aby se hlasovalo podle jmen ve smyslu § 74, odst. 4 zákona o jednacím řádu PS s úpravami přiměřeného použití jeho ustanovení pro jednání Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Vážené senátorky, vážení senátoři, byl podán procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat bez rozpravy. Prosím o zjištění počtu senátorek a senátorů v sále. Přítomno je 75 senátorů a senátorek. Potřebný počet pro přijetí tohoto procedurálního návrhu je 38. Upozorňuji, že ještě nebyla ukončena rozprava, ale budeme hlasovat o procedurálním návrhu, který teď byl podán. Je všem jasné, o čem budeme hlasovat? Vidím, že ano.

Kdo je pro návrh senátora Žantovského, aby se hlasovalo podle jmen, prosím, nechť zvedne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 17 senátorů a senátorek. Kdo je proti? Proti hlasovalo 10 senátorů a senátorek.

Tento procedurální návrh nebyl přijat.

Pokračuje rozprava. Hlásí se někdo další do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu končím. Táži se pana poslance, zda si přeje vyjádřit se k rozpravě.

Poslanec Stanislav Gross:Vážená paní předsedající, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři. Já bych vám chtěl nejprve poděkovat za rozpravu, kterou jste vedli nad tímto návrhem, protože ono to svědčí vlastně o stejném vnímání tohoto problému jako v PS.

Chci vás ubezpečit, že ani Poslanecká sněmovna při schvalování tohoto ústavního zákona k tomu nepřistupovala lehkomyslně a byla si vědoma všech kladů a záporů předtím, než se jednotliví poslanci rozhodli, zda podpoří či nepodpoří tento ústavní zákon.

Chtěl bych se v tuto chvíli vyjádřit k některým námitkám, které byly vzneseny. Začal bych od jedné, které je tak trochu osobní. Musím říct, že mě mrzí od pana senátora Jařaba - týká se toho, že jsem asi na dvě minuty opustil tuto lavici - i já jsem jenom člověk a směřoval jsem do té místnosti; asi druhé nebo třetí zde vlevo, a musím vás všechny ubezpečit, že rychleji se to stihnout nedalo... Přesto musím říct, že mě to mrzí, že jsem na tu chvíli rozpravu nemohl sledovat.

Nyní k některým věcným námitkám. Pan senátor Koukal hovořil o čl. XXVI Ústavy ČR a určité polemice. Musím říct, že i ve Sněmovně se o tom určitá diskuse vedla. Samozřejmě na to mohou být různé pohledy. I když jsme s touto námitkou polemizovali ve Sněmovně, tak předkladatelé a zřejmě i ústavní většina, která zákon schválila, byla toho názoru, že čl. XXVI Ústavy ČR hovoří o věcném zasahování do výkonu mandátu poslance Parlamentu ČR, nikoliv tedy o tom případě, ve kterém jsme v tuto chvíli.

Mohu vás všechny ubezpečit, že poslanci, kteří hlasovali pro tento ústavní zákon, se osobně a svobodně podle tohoto článku rozhodovali při tomto hlasování. Pak bych chtěl ještě upozornit na znění čl. XXV Ústavy ČR, kde se hovoří o zániku mandátu poslance Parlamentu ČR. Tento ústavní zákon, který je předložen, by takovýto zánik mandátu způsobil, tzn., že tam by ani to věcné ovlivňování podle názoru předkladatelů nemohlo vznikat.

Co se týče dalších argumentů, které padaly, chtěl bych se zastavit u argumentu, který se týká toho, že tento návrh je určitým zásahem do ústavní rovnováhy v ČR. Já jsem přesvědčen, že to není zásahem do ústavní rovnováhy především z toho důvodu, že my chceme, aby nedošlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, a omezení jiných ústavních institucí, které by v tomto případě mohly konat podle Ústavy, ale chceme, aby došlo k ukončení volebního období Poslanecké sněmovny podle čl. XXV, písm. b) Ústavy ČR. Pak chceme, aby podle tohoto článku všechny ústavní instituce mohly nadále plnit svoji úlohu, jak ji mají Ústavou danou.

Co se týče argumentů pana senátora Žantovského, které hovoří o tom, že kdyby to takto šlo dál, mohli bychom si prodloužit volební období o 4 roky, hovoří o tom, že bychom nemuseli respektovat rozhodnutí Ústavního soudu, že bychom mohli svévolně narušovat základní demokratické principy, tak chci upozornit, že by to byla jiná situace, než jsme v tuto chvíli.

Co se týče volebního období, tak je to nepřípustné podle čl. XXI Listiny základních práv a svobod, kde se jasně hovoří o tom, že volby se konají ve lhůtách nepřesahujících pravidelné volební období. Nehovoří se nic o tom, že by se volby nemohly konat ve lhůtách kratších tohoto volebního období stanoveného Ústavou ČR.

Co se týče argumentů, že bychom mohli nerespektovat rozhodování Ústavního soudu nebo některých jiných ústavních institucí, byla by to odlišná situace především s ohledem na čl. IX, odst. 2 Ústavy ČR, protože to by se zcela jednoznačně týkalo narušení základních demokratických principů, na kterých Ústava ČR a český právní řád stojí. To v tuto chvíli podle názoru předkladatelů není tento případ. Čili tady ta srovnatelnost podle našeho názoru v žádném případě není.

Teď bych se chtěl dostat k některým víceméně politickým závěrům, které zde byly a které se nesly řadou vystoupení odpůrců tohoto ústavního zákona. Ty se týkaly toho, že tady neexistuje základní důvěra, že tady se nechce věřit daným slovům a byly tyto názory doprovázeny poměrně silnými, až tak trochu emotivními argumenty.

Chtěl bych říci, že bych byl strašně rád, kdyby v ČR začalo platit dané slovo. Kdyby v ČR začalo platit to, že když se podá ruka a něco se slíbí, že se na to dá spolehnout stejně jako na psanou úmluvu a psanou dohodu. Bohužel situace je taková, že toto v ČR není. Pokud jsem vyslechl z úst pana senátora Žantovského, že on svůj mandát dává na to, že nebudou tyto dohody narušeny, tak se musím ptát, jestli pan kolega senátor Žantovský nechce na svůj mandát rezignovat. Protože to přece byli poslanci Poslanecké sněmovny, politické strany, ke které patří on zde, v této komoře Parlamentu, kteří dvakrát navrhovali, aby po uzavřené dohodě vládní návrh zákona o prodeji státní půdy byl zařazen na program schůze Sněmovny. A pan kolega Žantovský zcela jistě ví, že by stačilo, kdyby tento návrh zákona byl zamítnut, popř. vrácen předkladateli k přepracování a nebyly by ústavní důvody k rozpuštění Poslanecké sněmovny a byli bychom v situaci, kdy předčasné volby do Sněmovny by se mohly konat na podzim souběžně s třetinovými volbami do Senátu Parlamentu ČR, takže mám pocit, že by bylo dobré, kdybychom se do toho stavu důvěry dostali, ale musí začít každý sám u sebe.

Na závěr bych vám chtěl poděkovat ještě jednou za proběhlou rozpravu a chtěl bych vás ujistit, že ani mně není lehce v tuto chvíli, protože, znovu opakuji, co jsem říkal na začátku jednání o tomto bodu - i my jsme si vědomi, že se zde navrhuje ne dobré, ne skvělé řešení, ale navrhuje se zde nejméně špatné řešení; alespoň podle našeho názoru. Přeji vám všem, abyste rozhodovali tak, že toho nebudete nikdy litovat. Doufám, že pokud tento návrh podpoříte, že toho litovat nebudete. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji vám, pane poslanče. Je mojí povinností dát promluvit zpravodajům. Táži se zpravodaje Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pana senátora Šubrta, zda si přeje promluvit. Pan senátor Jan Zapletal? Senátor Václav Benda? Senátorka Libuše Benešová? Senátor Jaroslav Musial? Senátor Karel Vachta?

Uděluji tedy slovo zpravodaji garančního výboru, pokud si přeje vystoupit, senátorovi Jiřímu Vyvadilovi.

Senátor Jiří Vyvadil:Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo Senátu, drahé kolegyně, vážení kolegové, jsem velice rád a věřím, že mi to všichni potvrdíte, že jsme byli schopni v těchto i večerních hodinách naslouchat.

Naslouchali jsme, naslouchali a naslouchali a myslím, že je to dobré, protože včera jsem hovořil o tom, že zde na parlamentní půdě je třeba naslouchat.

Vyslechli jsme argumenty a nepochybně každý z nás podle svého svědomí se rozhodne. Nebudu už dlouho hovořit, protože už mnohé padlo, ale přece jenom jednu věc bych chtěl říci. Já beru jako velice moudrou výzvu to, co řekla paní kolegyně Seitlová. K tomu cítím, že se přece jenom vyjádřit musím.

Nebudu tak pyšný, abych se zahrnul do okruhu právníků, kterých si váží, ale dovolím si říci svůj právní názor. Tady byla vznesena otázka, zda je možné, aby právník přistoupil k tomuto hlasování s čistým svědomím.

A já musím říci, že není zákona, nad kterým bych já přistupoval s tak čistým svědomím, jako s tímto, protože můj právní názor je jednoznačný. Poslanecká sněmovna vůbec nepotřebuje tento ústavní zákon, neboť má pravdu - dle mého názoru - pan profesor Pavlíček, že tak jako ve Velké Británii, tak jako v jiných parlamentech, se samozřejmě může rozpustit.

Víte, tam je otázka, proč tak hovořím. Článek 35, o čem hovoří? Článek 35 hovoří o tom, kdy prezident může rozpustit, ale v Ústavě není zmínka o tom, kdy Poslanecká sněmovna sama ukončí svou činnost. Jestliže Poslanecká sněmovna se vydává všanc, vzdor tomu, že i podle názoru některých se mohla rozpustit prostým usnesením bez jakéhokoli zákona a ona jde na variantu ústavního zákona se 130 hlasy a jde sem. Přiznávám, já nevím, co ještě bychom více chtěli.

John Major prostě vyhlásí volby, rozpustí Poslaneckou sněmovnu. Copak mu do toho horní komora zasahuje? Nezasahuje. Já oceňuji to, že PS postupuje tak, jak postupuje, s vysokou mírou pokory, a dělá dokonce víc, než k čemu ji ústavní právníci zavazují.

A proto s naprosto čistým svědomím, tím nejčistším svědomím, budu pro tento návrh ústavního zákona hlasovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji zpravodaji garančního výboru. V rozpravě zazněly dva návrhy. Zazněl návrh schválit návrh ústavního zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a zazněl návrh návrh ústavního zákona zamítnout.

Budeme hlasovat o prvém návrhu.

Prosím o zjištění počtu přítomných senátorů v sále. Konstatuji, že v sále je přítomno 72 senátorů a senátorek a že k přijetí je potřeba hlasů 44. Prosím o zkontrolování tohoto matematického úkonu.

Kolegové, je nás přítomno 72 a 44 hlasů je třeba k přijetí. Budeme tedy hlasovat o návrhu schválit návrh ústavního zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Prosím, kdo je pro, nechť zvedne ruku. Pro hlasovalo 54 senátorů a senátorek. Táži se, kdo je proti přijetí tohoto ústavního zákona. Proti se vyslovilo 17 senátorů a senátorek. Konstatuji, že návrh ústavního zákona byl ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválen. Děkuji navrhovateli panu poslanci Grossovi.

Hlásí se senátor Kondr, předpokládám, že s procedurálním návrhem

Senátor Milan Kondr:Paní předsedající, je tomu tak. Vzhledem k tomu, že jsme si odhlasovali před časem, že budeme pokračovat do 23. hodiny a máme před sebou, tuším, dva body, ale po nich bychom mohli skončit. Já bych si dovolil opravit návrh do 23. hodiny, abychom zasedali tak dlouho, než splníme dva volební body, a potom bychom šli domů. Jestli bychom mohli opravit, nedat tu pevnou hodinu, ale ukončit naše jednání proběhnutím těchto dvou bodů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Pane senátore, vy tedy navrhujete, abychom jednali do neurčité doby? Do ukončení, já jsem tomu rozuměla.

Senátor Milan Kondr:Abychom jednali do projednání následujících dvou bodů podle schváleného pořadu.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Pan předseda Vojíř má také procedurální návrh. Je to procedurální návrh?

Senátor Zdeněk Vojíř:Ano a je velice stručný. Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, připojuji se k návrhu pana kolegy Kondra.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Dále se hlásí paní senátorka Seitlová, předsedkyně klubu.

Senátorka Jitka Seitlová:Paní předsedající, dámy a pánové, já bych poprosila, jestli by bylo možné, aby nám pan kolega Kondr sdělil důvod toho, proč dnes máme jednat např. do 12.00 hodin, když zítra máme dostatečný prostor a Senát jako takový zatím jednal, pokud vím, den a půl. Čili - prostor je i zítra velice dlouhý. A není důvod, proč bychom se zítra měli omezovat v čase. Máme dostatečný prostor i zítra.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Procedurální návrh má pan senátor Kulhánek.

Senátor Bohumil Kulhánek:Paní předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych říci, pokud budeme postupovat racionálně, pragmaticky, bez zbytečného zdržování, obstrukcí, mám dojem, že 11. hodina, maximálně 11.30 nám k tomu bude stačit. Za Volební komisi se za to zaručuji. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Doufám, že všem přítomným senátorům a senátorkám je jasné, že stejně budeme jednat zítra dopoledne, že těmi třemi body se nevyčerpá pořad schůze, jestli se nemýlím.

Byl tedy podán procedurální návrh, abychom jednali tak dlouho, dokud se neprojednají body 29, 30 a 31. Rozuměla jsem tomu správně? Prosím, pane senátore. Pardon. 30 a 31. Opravuji se.

Hlasujeme tedy o tom, zda budeme jednat tak dlouho, dokud nebudou projednány body 30 a 31. Prosím o zjištění počtu přítomných, jestli se počet nezměnil.

Senátor Žantovský se hlásí s procedurálním návrhem. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Žantovský:Paní předsedající, to je procedurální otázka. Rozuměl jsem senátoru Kondrovi tak, že chce doprojednat zbytek bodů z dnešního programu, tedy body 30, 31 a přerušený bod č. 18. Je to tak správně?

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Pane senátore Kondře, buďte tak laskav a vyjádřete se k této otázce, aby byla vyjasněna.

Senátor Milan Kondr:Velice se omlouvám všem senátorům za to, že můj návrh byl tak nesrozumitelný, ale navrhuji, abychom jednali tak dlouho, než projednáme body č. 30 a 31.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Procedurální návrh tedy zní, abychom jednali tak dlouho, dokud neprojednáme tyto dva následující body, v kterémžto případě, bude-li tento procedurální návrh schválen, bychom zítra zahájili projednáváním bodu č. 18 a následovaly by body 26, 27 a 28. Je tomu tak? (Souhlas.)

Prosím o zjištění počtu přítomných senátorů a senátorek a budeme hlasovat o procedurálním návrhu. V sále je v tuto chvíli 67 senátorek a senátorů a potřebný počet hlasů pro přijetí tohoto procedurálního návrhu je 34.

Prosím, kdo je pro procedurální návrh senátora Kondra, nechť zvedne ruku. Pro se vyslovilo 45 senátorů a senátorek. Kdo je proti? Proti se vyslovilo 5 senátorů a senátorek. Návrh byl přijat.

Budeme tedy pokračovat v jednání bodem č. 30, tj.:

Volba člena Stálé delegace Parlamentu ČR

pro spolupráci s Evropským parlamentem

Uděluji slovo panu senátoru Kulhánkovi.

Senátor Bohumil Kulhánek:Paní předsedající, kolegyně a kolegové, požádal bych kolegu Šubrta a další, aby se nevzdalovali, je to vážná informace. Mám dojem, že bychom se měli chvilinku zdržet, už jenom z toho důvodu, že vzhledem k tomu, že když dnes chceme volit, dávám návrh usnesení Senátu z 2. schůze dne 19. března 1998 k návrhu na zkrácení lhůty před konáním voleb.

Jistě víte, že ve středu jsme vyhlásili volbu 24 hodin, která by se měla odbýt prakticky dnes po 24. hodině, pokud chceme volbu provést dnes, je zapotřebí, abychom si tuto volbu zkrátili tak, jako jsme to provedli už několikrát.

Byl bych velice rád, kdybych vám mohl přednést návrh usnesení Senátu z dnešního dne:

Senát souhlasí se zkrácením lhůty pro konání volby člena Stálé delegace Parlamentu ČR pro spolupráci s Evropským parlamentem podle článku 5, bodu 3, přílohy č. 2 k zákonu č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, tak, aby volba konaná na 2. schůzi Senátu proběhla dnes, tj. ve čtvrtek 19. března 1998.

Než promluvím dál, chtěl bych požádat paní předsedající, aby o tomto nechala Senát hlasovat. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Dávám hlasovat o návrhu pana senátora Bohumila Kulhánka, předsedy Volební komise, o zkrácení lhůty pro konání volby člena Stálé delegace Parlamentu ČR pro spolupráci s Evropským parlamentem.

Prosím o zjištění počtu senátorů a senátorek v sále. Přítomno je 65 senátorů a senátorek, potřebný počet hlasů pro přijetí návrhu pana senátora Kulhánka je 33.

Kdo, prosím, souhlasí s podaným návrhem, nechť zvedne ruku. Pro návrh pana senátora Kulhánka hlasovalo 55 senátorů a senátorek. Táži se, kdo je proti? Proti není nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím pana senátora Kulhánka, aby pokračoval.

Senátor Bohumil Kulhánek:Děkuji. Kolegyně a kolegové, paní předsedající, velice rád bych vás seznámil s tím, že tajná volba člena Stálé delegace Parlamentu ČR pro spolupráci s Evropským parlamentem v podstatě čtyřikrát proběhla, bohužel neúspěšně. V sobotu bude první jarní den a byl bych velice rád, kdyby se tato situace změnila, a byť jsme již ve druhé polovině volebního dvouletého období, abychom toto nějakým způsobem dali tak dalece do pořádku, aby jak politická strana ČSSD, která na to dle politických dohod má nárok, tak i všichni ostatní jsme byli za jedno s tím, že tentokrát kandidátem sociální demokracie bude pan senátor Peter Morávek.

Vzhledem k tomu, že jsme byli všichni zvyklí na místnost 250, námi oblíbenou, stále navštěvovanou, chtěl bych vám doporučit, abychom tentokrát změnili gard, a prosím vás, abyste v první chvíli nechali Volební komisi, kterou bych teď požádal, aby se odebrala do Valdštejnovy jídelny - tím myslím pana senátora Salzmanna, paní senátorku Vašínkovou, pana senátora Korytáře, pana senátora Jehličku atd., kde provedeme ověření atd. Po 10 minutách vás Volební komise velice ráda přivítá ve Valdštejnově jídelně, kde proběhne toto kolo voleb.

Zároveň, vzhledem k tomu, že ne všichni jsme byli tak dalece odhodláni a bylo nám tak dalece jasno, jakým způsobem máme volbu provádět, chtěl bych vám pouze dokumentovat, že takto bude vypadat volební lístek, kde je číslo 1, tečka, Petr Morávek. Ti, co mají Petra Morávka rádi, udělají u jedničky kroužek, ti, co ho rádi nemají, udělají křížek. Jakékoli jiné označení je neplatné.

Volební komise bude žádat maximálně 25 minut na sečtení.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Přeje si někdo se vyjádřit? Ano, pan místopředseda Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Omlouvám se, ale jestli tam není napsáno Peter Morávek a je tam Petr Morávek, tak je to špatně. Četl jste to ale jako Petr.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Zdá se, že je to v pořádku.

Senátor Bohumil Kulhánek:Přátelé, já mám sudetský přízvuk, je to Peter Morávek.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Pane senátore, jaký časový prostor volba zaujme?

Senátor Bohumil Kulhánek:Myslím, že po pěti až deseti minutách vás Volební komise velice ráda uvítá ve Valdštejnově jídelně.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Přerušuji schůzi, aby se mohly uskutečnit volby, do 22.40 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v přerušeném jednání.

Prosím pana předsedu volební komise, aby nás seznámil s výsledky voleb.

Senátor Bohumil Kulhánek:Paní předsedající, kolegyně a kolegové, první kolo volby člena stálé delegace Parlamentu ČR pro spolupráci s Evropským parlamentem vyznělo takto:

- počet vydaných hlasovacích lístků 71,

- počet odevzdaných platných i neplatných lístků 71,

- počet neodevzdaných hlasovacích lístků 10,

- počet platných hlasů odevzdaných pro navrženého kandidáta 70.

Pro senátora Petera Morávka bylo odevzdáno 63 hlasovacích lístků. V prvém kole první volby byl zvolen senátor Peter Morávek.Blahopřeji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane předsedo. Blahopřeji panu senátorovi Morávkovi, i když počty nebyly zcela jasné. Nicméně výsledek je pozitivní. (O slovo se hlásí senátor Sobotka.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Paní předsedající, dámy a pánové, omlouvám se panu předsedovi, ale jestliže se jedná o 71 lístků a 10 nebylo odevzdáno, pozitivních bylo 63, počty mi nevycházejí.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Prosím pana předsedu Volební komise, jestli si přeje reagovat.

Senátor Bohumil Kulhánek:Velice rád to vysvětlím.

Senátorů je 81, k volbám přišlo 71 členů, 10 senátorů se k hlasování nedostavilo, takže celkový počet je 71.

Jeden z těchto 71 hlasů byl neplatný, takže je to 70 hlasů. Pan kolega Peter Morávek obdržel 63 platných hlasovacích lístků. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane předsedo. Ještě jednou gratuluji panu senátorovi Morávkovi.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu naší schůze, kterým je:

Návrh na odvolání místopředsedy Senátu, pana Vladimíra Zemana, z funkce.

Podle § 31 našeho jednacího řádu podalo návrh na odvolání místopředsedy Senátu, Vladimíra Zemana, z funkce 35 senátorek a senátorů. Podle mých informací mluvčím této skupiny je předseda senátorského klubu ODS, pan Milan Kondr.

Prosím pana senátora Kondra, aby se ujal slova.

Senátor Milan Kondr:Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl jsem označen za mluvčího, ale mám pocit, že taková skupina žádného mluvčího nemá, takže tato informace správná není. Je zde 36 senátorů, kteří si přejí hlasovat o odvolání místopředsedy. Neumím k tomu ani nic dodávat, je to jejich přání a tuším, že vychází z našeho jednacího řádu. Co více k tomu dodat?

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Pane senátore, kdo se tedy ujme toho, aby návrh odůvodnil a přednesl návrh usnesení za tuto skupinu?

Senátor Milan Kondr:Paní místopředsedkyně, jednací řád neukládá, aby tento návrh byl odůvodňován. Jedná se prostě o přání těch, kteří to podepsali. Předložili svůj návrh, nechme o něm hlasovat.

Pokud k němu chce někdo vystoupit, jistě je možné otevřít rozpravu.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, rozumím tomu, pane senátore, otevírám k tomuto bodu rozpravu. Přeje si někdo vystoupit v rozpravě k tomuto bodu, tedy k návrhu 35 senátorek a senátorů na odvolání místopředsedy Senátu Vladimíra Zemana? Prosím pana senátora Šenkýře.

Senátor Jiří Šenkýř:Paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, nebývá to příliš často, aby náš klub měl jednotné stanovisko. V tomto případě ho však má, jsme proti tomuto odvolání, nebudeme ho podporovat. Jsme toho názoru, že Senát má být určitým symbolem stability, a to je výrazem stability, aby zůstali ti, které jsme zvolili v tom dvouletém období, na svých místech. Samozřejmě k odvolání může dojít, ale mělo by dojít z nějakých závažných, řekněme pracovních důvodů. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Hlásí se někdo další do rozpravy? Paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vám sdělila, že i klub ODA má jednotné stanovisko a je proti odvolání pana senátora Zemana z pozice místopředsedy Senátu z obdobných důvodů, jaké již zde byly řečeny.

Domníváme se, že naše funkční období je dvouleté a že pokud by mělo dojít k odvolání, tak z nějakých závažných pracovních důvodů. Takovéto důvody jsme neshledali a myslíme si, že i kontinuita této funkce by měla být zachována.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji paní senátorce Seitlové. Dále se do rozpravy hlásí senátor Benda.

Senátor Václav Benda:Vážený Senáte, vážená paní předsedající, já jsem chtěl jenom konstatovat, že Senát je polem stability také a právě díky tomu, že při jeho vzniku byly uzavřeny dohody a jsou tady respektovány daleko lépe, než se to děje v jiných orgánech, byly uzavřeny za jisté vzájemné politické shody. Jednotliví funkcionáři nebyli - a dnes jsme viděli poslední příklad toho, že tedy samozřejmě, že žádná jiná strana nenavrhla na to stále volné místo senátora, kandidáta, protože je jasná dohoda, že to místo přísluší sociální demokracii. Já bych viděl zrušení těchto dohod jako mnohem větší ránu pro možnou současnou i budoucí stabilitu Senátu, než skutečnost, že někdo má svou funkci, do které ho navrhla jeho strana na základě dohod, že ji má propachtovanou a dokud se nedopustí něčeho zcela trestuhodného, tak nemůže být podán návrh na odvolání.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Dále se hlásil pan senátor Müller.

Senátor Miloslav Müller:Paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vyjádřil svůj osobní pocit. Já jsem v životě byl svědkem také odvolávání z funkcí. Týkalo se to i mě z politických důvodů, byl jsem později nucen odvolávat některé lidi z pracovních důvodů, ale vždy ten pracovní důvod byl velice závažný. V tomto případě pracovní důvod tady zcela postrádám. Jsem přesvědčen, že pokud někdo udělal maximum ve své pracovní funkci, tak to byl právě pan Zeman. Nechci nikomu sahat do jeho svědomí, ale moje svědomí mi říká, že tady se pod pláštíkem, resp. pod vznešeným názvem „politická dohoda“ skrývá obyčejný nízký handl, a ten pocit mi nikdo nevezme. Já se domnívám, že tento Senát je takového jednání nedůstojný. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Dávám slovo panu senátorovi Zahradníčkovi, pak se hlásí senátor Vyvadil.

Senátor Luděk Zahradníček:Paní předsedající, pane předsedo, vážení senátoři, musím se připojit ke kolegovi Müllerovi. Jsme svědky toho, že místopředseda Senátu je odvoláván nikoli proto, že by nevykonával dobře svoji funkci, ale z důvodů čistě politických.

Chápu, že je zde určitým způsobem interpretována jakási dohoda o poměrném rozložení sil, která platila na začátku volebního období, která ovšem už neodpovídá dnešnímu stavu sil v Senátu. Nepokládám za náhodné, že 2 body, tj. ten předminulý - ústavní zákon a nyní bod, který máme před sebou - návrh na odvolání místopředsedy Zemana - jsou projednávány tentýž večer. To není náhodná souvislost. To je souvislost příčinná. Jsme svědky vzniku svérázné koalice a byl bych rád, kdyby si toho veřejnost všimla. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Udílím slovo panu senátorovi Vyvadilovi.

Senátor Jiří Vyvadil:Vážený pane předsedo, vážená paní předsedající, to je samozřejmě věc o morálce. První člověk, se kterým já jsem si tady tykal, byl Vladimír Zeman. Tykám si s ním i dnes. Před dvěma měsíci jsem mu říkal, Vladimíre, já kdybych se dostal na zádech jedné politické strany do určité politické funkce a odešel bych z té politické strany, tak vím, že prostě musím rezignovat. Doufám, že jako čestný člověk budeš rezignovat. Ten člověk nerezignoval. Já jsem předtím o tom nechtěl hovořit, protože se na mě mrkalo, že už bych během toho ústavního zákona neměl o tom hovořit. Tady byly jakési úvahy o špinavých obchodech. Já nevím, jestli toto má být ten nový politický styl, jestliže lidi nechápou, že když prostě někdo, a díky tomu jsou ve funkci, a oni odejdou, a stále to pro ně platí, tak jestli toto je ten styl, nechť ta strana, která tento styl představuje, prostě zanikne.

Já musím otevřeně říci, že když paní Moserová přestane být členkou ODA, já podpořím její odvolání. Když pan Pithart nebude členem klubu KDU-ČSL, já podpořím jeho odvolání. Když Ivan Havlíček nebude členem klubu ČSSD, já podpořím jeho odvolání. Jsme v politice. V politice je každý na základě příslušnosti k politickému klubu.

Já jsem byl také v Poslanecké sněmovně, nechtěl bych se tím chlubit, ale tam, když někdo odstoupil z té politické strany, tak druhý týden, a pan kolega Krámek mi to potvrdí, věděl, že jeho morální povinností je odstoupit a rezignovat. Možná, že tady z toho někdo dělá špinavé obchody. Dobře, žijte si, nálepkujte si to, já v tomto ohledu mám nejčistší svědomí. A Vladimír Zeman v mých očích, že nepochopil, co je jeho morální povinnost, má nulovou hodnotu.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:.Děkuji. Hlásí se senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Paní předsedající, omlouvám se, že opravdu musím vystoupit, ale musím.

Musím vystoupit k tomu, co tady bylo předneseno panem senátorem Vyvadilem. Ptám se, jak v tom jeho principu, který tady sdělil, budou fungovat nezávislí senátoři. Co to budou za politické kluby? Jak potom budeme soudit tyhle osobnosti, které se dostanou do Senátu? Nebudou mít stejná práva, nebudou mít stejné šance mít tyto posty?

Já si totiž myslím, že žádný z těchto představitelů se nedostal do té funkce na zádech nějaké politické strany. Byl navržen touto politickou stranou a každý z nás, když dával za něho hlas, tak zvažoval, co je to za osobnost a zda mu důvěřuje. To se právě prokázalo ve všech těch volbách, které proběhly.

Znovu říkám, žádný z těch, který tady sedí, se nedostal do těchto postů, podle mého názoru, po zádech nějaké politické strany a jenom politický princip, z hlediska politických stran, nemůže být rozhodující pro to, jak budou voleni představitelé Senátu. Mohou tu být, a já myslím, že dokonce budou, ve výrazném množství nezávislí.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Koukala.

Senátor Jan Koukal:Paní předsedající, pane předsedo, jsem rád, že jste mě přehlédli, když jsem se hlásil pro to, že interpretace nezávislé a nepolitické politiky, kterou jsme právě teď vyslechli, je úkazem jistého klamu, který v této společnosti existuje po delší dobu a myslím si, že je chybný.

Toto je politická instituce, jestli to budeme říkat nebo nebudeme říkat, je to samozřejmě na nás, ale skutečnost to nezmění. My nepřistupujeme k té volbě proto, abychom soudili nebo nesoudili nezávislé neb závislé. Všichni jsme tady závisle postaveni. Dostali jsme se do svých pozic právě proto, že jsme reprezentovali politické strany, tak jsme šli do voleb. Voliči nám dali jistý mandát právě proto, že jsme vystupovali identifikovaně s těmi volebními stranami, a myslím si, že to ukáže budoucnost dalších voleb poměrně rychle.

Myslím si, že v okamžiku, kdy jsme se dostávali někteří z nás do pozic nebo funkcí Senátu, tak nikdo z nás nebyl schopen prezentovat jistou odbornou kvalifikaci. Nevědělo se, o čem ten Senát je. Jestli tady byl jeden profesionální senátor, prosím, nechť vstane, můžeme se na něj podívat, já jsem nebyl schopen žádného z nich identifikovat. Proto si dovoluji tvrdit, že všichni ti, kteří stanuli a reprezentují nás do jistých funkcí, že tito lidé se do nich zcela samozřejmě dostali díky politické dohodě, dohodě politických stran.

Moje řeč není obrana, řekněme, politizace Senátu, ale je řečí o obraně jisté stranickosti, která patří do zastupitelské demokracie. Bez stranickosti v zastupitelské demokracii nejsme schopni vytvářet názory, a ta nezávislost, to je iluze. Jakýkoli názor, který budete kdykoli prosazovat, budete prosazovat v politických institucích, politickými nástroji, a tudíž politickými stranami. Myslím si, že je důležité to říci. Pokud tvrdíme cokoli jiného, tak to říkáme buďto proto, že to nevíme, nebo proto, že to nechceme vědět.

V tento okamžik mně vyvstalo, když jste hovořila o nezávislých senátorech, jméno místopředsedy Poslanecké sněmovny, pana Dr. Honajzera, který udělal takovou úvahu o tom, jakým způsobem se dostal do té pozice, ve které je, zda-li byl odborníkem, a já myslím, když se podíváme na jeho práci, můžeme říci, že on má řekněme daleko větší pouvoir k tomu, aby řekl, že odborníkem je, protože v té Poslanecké sněmovně seděl hodně dlouho. Přesto dokázal to politické gesto učinit. Není jiné, než politické. Pochopil to, že jistý mandát dostal ve volbách, a ten mandát již nereprezentuje. Já si myslím, že o tom to je a musím říci, že to, co tady říkal kolega, je bohužel součástí. A ne bohužel. Bohužel jenom proto, že si to někteří nechceme uvědomit.

Z toho důvodu musím říci, že jsem očekával trochu jinou reakci místopředsedy Zemana, protože jsem očekával, že on bude mít stejný pohled na svou funkci, na způsob, jak se do ní dostal, jako kolega Honajzer, a on ji nemá. Mně je to líto, protože ho znám delší dobu a protože si ho jako člověka vážím, ale myslím si, že tuto část své životní dráhy nezvládl. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji panu senátoru Koukalovi. Dávám slovo panu senátoru Stodůlkovi.

Senátor Jiří Stodůlka:Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nevím, jestli plénum Senátu je to správné místo, které by mělo trestat. Trestat jednoho z nás za to, že přestoupil do jiné politické strany. K tomu se skutečně necítím být odpovědný.

Měla by skutečně následovat chvíle, kdy si uvědomíme tento stav, že chceme potrestat za něco, co je věcí, přesvědčením toho člověka, že se rozchází se stranou, která ho přivedla na tuto funkci.

Myslím si, že nemůžete chtít po nás, z jiné politické strany, abychom zvedali ruku proto, protože to není naše věc.

To je věc vás.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. O slovo se nyní hlásí předseda Senátu, pan senátor Petr Pithart.

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní kolegyně, páni kolegové, možná, že o čemsi svědčí, že jediné, o čem tu zatím nebyla řeč, je práce pana prvního místopředsedy Zemana. Bylo to z mé vůle, já jsem ho jmenoval prvním místopředsedou a viděl jsem jeho práci z největší blízkosti. Vážím si práce všech místopředsedů, ale nejspíše právě proto, že on byl prvním, chci říci, že pracoval s maximálním vypětím, zaujetím a maximálně svědomitě. Bylo by tristní, kdyby toto tady v této chvíli nezaznělo.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane předsedo. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Prosím, pane senátore. Pan senátor Jaroslav Horák.

Senátor Jaroslav Horák:Paní předsedající, dámy a pánové, byl bych nerad, abyste přešli bez povšimnutí skutečnost, že jedním z obhájců pana senátora Zemana byl i pan kolega Zahradníček. On se dopustil téhož, co pan Zeman, vstoupil do strany, která udělal od doby puče tolik politických faulů, jaké lze udělat, a ještě má tu troufalost kritizovat nás za jakousi nemorálnost. Je mi to líto.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane senátore. Hlásí se o slovo pan senátor Lánský.

Senátor Egon Lánský:Vážený pane předsedo, paní předsedající, kolegyně a kolegové, obávám se, že dnes není dobrý den pro soudržnost tohoto našeho malého kolektivu. Myslím si, že tady za tu krátkou chvíli v této debatě zazněla hromada tvrdých slov, které vlastně do našich vztahů vůbec nepatří.

Já se domnívám a nebudu teď opakovat, co už tady řekli předřečníci, a pravděpodobně podstatně lépe než já, ale zmíním dvě možná maličkosti, které tady nepadly.

Dámy a pánové, především toto není trest. A to bych chtěl velmi zdůraznit. My tady vůbec nejsme proto, abychom někoho trestali, dokonce ani v situaci, kdy by si to zasloužil. Toto je prostě výsledek normální politické činnosti normální ústavní instituce této země. A já nechovám k panu senátorovi Zemanovi vůbec žádné negativní pocity a vážím si práce, kterou on vykonal, a trochu mě mrzí, že nám neušetřil tento moment, kdy musíme rozhodovat o tom, že nemá být nadále místopředsedou tohoto shromáždění.

Ale dámy a pánové, toto není ani o práci a o jeho zásluhách. Co tady jednoduše je třeba říct, je, že toto je normální politický proces, že v tomto politickém procesu, dámy a pánové, všichni, když jsme sem přišli, od prvního dne jsme akceptovali určitá pravidla, někdy jsme je porušili, dovolím si poznamenat, ale já je nemíním porušovat, já se domnívám, že když jsme sem vstoupili, rozhodli jsme o nějakém proporcionálním rozdělení našich, říkejme tomu funkcí, říkejme tomu odpovědností, někteří by možná rádi řekli koryt, ale to já neříkám.

Prostě na základě toho proporcionálního rozdělení jsme se o něčem dohodli. Rozdělení nadále neplatí a mně se zdá jenom zcela logické, že na základě toho nemůže platit nadále ani obsazení jistých funkcí.

Dámy a pánové, ještě dvě věci bych chtěl zmínit a jedna je - zaslechli jsme tady, jako kdyby se jednalo o politickou persekuci, a to srovnání, které bylo přímo či nepřímo nabídnuto, bylo srovnání s totalitním režimem.

Dámy a pánové, já se ohražuji. Já vím, že režim, ve kterém tady sloužíme a kterému svým způsobem sloužíme, má celou řadu nedostatků. Některé velmi vážné. Dámy a pánové, já osobně jsem se vrátil do politiky, abych se pokoušel tyto nedostatky odstraňovat. Já jsem věřil a doufám, že i nadále můžu věřit, že i vy, všichni moji kolegové, ať jste sem přišli za jakoukoli stranu, jste sem přišli s tímto úmyslem. Mně to bylo teď jakýmsi způsobem zpochybněno. Chtěl bych velmi věřit, že se mýlím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji panu senátorovi Lánskému. O slovo se dále hlásí pan místopředseda Vladimír Zeman. Po něm bude mít slovo pan senátor Jiří Pospíšil.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych říci, že nezpochybňuji legitimnost návrhu, kterým mě oslovila ODS hned po mém vystoupení z klubu a vstupu do Unie svobody. Ale nelíbí se mi, když jsou snižovány mé morální kvality proto, že jsem to neudělal sám. Musel bych se prostě zeptat, proč zákon o jednacím řádu zná instituty odvolání. Já chci reagovat i na jinou věc. Když se zde objevila ta myšlena, ten návrh pana kolegy Kondra, když mě pozvali na předsednictvo klubu ODS, abych odstoupil, začalo se o tom v Senátu hovořit a já jsem byl celou řadou z vás osloven: „Nedělej to, neodstupuj, byl jsi zvolen celým Senátem."

Já jsem se tím prostě řídil a dnes nastala situace, kdy zcela legitimně je využit jednací řád a já samozřejmě budu na základě jistých politických dohod odvolán. K politickým dohodám bych chtěl říci: ano, byly tady politické dohody ze chvíle, kdy jsme vstoupili do Senátu, kdy jsme se zde sešli, kdy jsme volili své legitimní orgány. Je pozoruhodné, že odvolání se děje na základě zcela jiné politické dohody jiných stran, které k sobě tehdy nepatřily.

Pokud se týká pana kolegy Honajzera, ano, je tomu tak. Kdybyste ale lépe sledovali tiskové konference Unie svobody, dověděli byste se, že protože v Poslanecké sněmovně oba místopředsedové z ODS se stali místopředsedy za US, tak kolega Honajzer po dohodě s vedením US tento krok udělal, aby bylo zastoupení jak klubu ODS, tak i klubu US.

Já si myslím, že by se nemělo křičet z lavice na ty, kteří mluví.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Prosím o klid.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Já se nechovám agresivně, pane kolego, paní předsedkyně, kdybyste to přetlumočila, byl bych rád, kdyby se tak nechovali ani ke mně druzí.

Chtěl bych říci klubu ODS, že si velice vážím, že mě navrhli do funkce místopředsedy. Bylo to jejich rozhodnutí, a kdyby ho neučinili, tak bych zřejmě místopředsedou nebyl.

Svou funkci jsem zastával tak, abych ODS neudělal ostudu. Myslím si, že se mi to podařilo. A svoji činnost bych samozřejmě vykonával stejně, ať bych ji vykonával za Unii svobody nebo dále za ODS.

Chtěl bych poděkovat samozřejmě všem senátorům, kteří mě tehdy do této funkce zvolili. Bez jejich hlasů - a těch bylo více než hlasů ODS - bych se místopředsedou stát nemohl.

Nyní budete rozhodovat a je zřejmé, jak hlasování dopadne. Dovolte mi tedy, abych vás potom už nezdržoval, protože je velmi pozdní hodina, abych všem poděkoval za dobrou spolupráci, všem těm, se kterými jsem se z titulu své funkce stýkal. Především bych chtěl poděkovat panu předsedovi, velmi dobře se mně s ním spolupracovalo.

Přeji svému nástupci, aby dělal svoji funkci se stejnou radostí a uspokojením jako já. (Potlesk)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji pane senátore, děkuji pane místopředsedo a dávám slovo panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi.

Senátor Jiří Pospíšil:Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Pan senátor Pospíšil se vzdává slova.

Hlásí se ještě paní senátorka Svobodová.

Senátorka Vlasta Svobodová:Paní předsedající, vážení kolegové.

Málokdy se tady ozývá potlesk. Velice mne překvapilo, že se ozval teď, protože mně pan místopředseda Zeman potvrdil, že jsem udělala správně, když jsem se podepsala mezi těmi třiceti pěti pod jeho odvolání. On až doteď nepochopil, že by měl odstoupit.

Odvolání jsem podepsala proto, že to neudělal, že prostě neodstoupil sám, jak se sluší a patří.

Kromě toho nám tady povídal o tom, jak to vypadá ve Sněmovně, že tam dva místopředsedové vstoupili do Unie svobody. To je pravda, ale ve sněmovně má ODS polovinu členů v klubu než měla, polovina odešla do Unie svobody. U nás je to tak, že nás je členů ODS 29, unionisté jsou tři a dva z nich mají významné funkce.

Myslím si, že bylo jejich morální povinností se s tím vyrovnat, odstoupit a nepřivádět nás k této situaci. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, paní senátorko. Hlásí se někdo další do diskuse? Nikdo se nehlásí, končím tedy rozpravu.

Konstatuji, že mi nebylo předloženo žádné usnesení.

Byl podán návrh třiceti pěti senátorkami a senátory podle § 31 našeho jednacího řádu na odvolání místopředsedy Senátu Vladimíra Zemana.

Ptám se pana senátora Šenkýře, zda podal formální protinávrh, nebo to byl pouze příspěvek v rozpravě? Jak říká pan senátor, byl to příspěvek v rozpravě.

Vzhledem k tomu, že pan místopředseda Zeman byl zvolen tajnou volbou tímto Senátem, navrhuji tajnou volbu i pro navržené odvolání. A táži se pana předsedy Volební komise, jak je to možné realizovat.

Senátor Bohumil Kulhánek:Paní předsedající, paní a pánové. Podle § 73 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny jsme souhlasili s návrhem předsedajícího, že budeme hlasovat o odvolání místopředsedy Senátu Vladimíra Zemana tajně. Dovolte mi tedy nyní několik informací k samotnému průběhu volby, k průběhu hlasování a způsobu označování hlasovacích lístků.

Hlasovací lístky obsahují dvě možnosti vyjádření, a to pod číslem 1, tak jak jsme si zvykli, souhlasím a pod číslem 2 nesouhlasím. Pro vyjádření souhlasu s odvoláním pana kolegy Zemana je nutno zakroužkovat číslo 1 a zároveň křížkem přeškrtnout číslo 2. V případě opačném je nutno zakroužkovat číslo 2 a přeškrtnout křížkem číslo 1.

Přátelé, názorný příklad. Vidím, že se hlásí kolega Koukal, proto opakuji. Máme lístek, kde je za prvé souhlasím, za druhé nesouhlasím. Ten, kdo souhlasí, zakroužkuje jedničku a zakřížkuje dvojku. Ten, kdo nesouhlasí, zakroužkuje dvojku a překřížkuje jedničku. Vysvětlil jsem to dostatečně? (Souhlas.)Děkuji vám.

Volba opět proběhne ve Valdštejnově jídelně, a mám dojem, že když se tam teď odebere Volební komise, během několika minut vás velice rádi přivítáme. Stačí to takto, paní předsedající?

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji vám, pane předsedo, myslím, že jste to dostatečně jasně vysvětlil.

Přerušuji schůzi na dvacet minut.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

¨Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Vážené kolegyně a kolegové, prosím, zaujměte místo, abychom mohli pokračovat v jednání. O slovo se přihlásil senátor Rychetský, po něm senátor Vyvadil.

Senátor Pavel Rychetský:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, domníval jsem se, že vystoupím poté, co budou oznámeny výsledky hlasování, které právě proběhlo, ale stalo se, proto bych chtěl promluvit hned. Chtěl bych říci tolik: Diskuse, která zde v rozpravě před volbami proběhla, mě výrazným způsobem znepokojila. Chtěl bych zdůraznit, že ve všech parlamentních demokraciích světa základním pravidlem, bez kterého by nemohla fungovat, je vzájemný respekt; a volba, to je obsazování funkcí v parlamentech, které jsou sborové, tzn. v orgánech, které jsou politicky pestrobarevné, patří především respekt a nekádrování toho, co navrhuje partner. Tzn., pokud nám Volební komise sdělí, že místopředseda Zeman byl odvolán z funkce, došlo k naplnění pravidel, která by tento Parlament měl vždy respektovat.

Za svou osobu bych chtěl kolegovi Zemanovi poděkovat za to, jak vykonává kvalitně svou funkci. Chtěl bych říci, že je to první případ, kdy někdo z nás končí ve funkci, bylo by vhodné, aby mu celý Senát poděkoval. Myslím, že k tomu stačí hlasování veřejné.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Táži se pana senátora Vyvadila, zda si přeje promluvit teď.

Senátor Jiří Vyvadil:Den byl náročný. Při ústavním zákonu o skončení volebního období PS jsem slyšel slova o komplotu, o špíně. Trvám naprosto na všem, co jsem řekl, ale musím se omluvit za poslední větu. Byla špatná a nesprávná, když jsem řekl, že senátor Zeman má u mne nulovou hodnotu. Omlouvám se mu za to, ale jinak trvám na tom, co jsem řekl.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji. Udílím slovo předsedovi Volební komise, senátoru Kulhánkovi.

Senátor Bohumil Kulhánek:Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vás seznámit se zápisem o tajném hlasování k odvolání senátora Vladimíra Zemana z funkce místopředsedy Senátu dne 19. 3. 1998.

Počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, Počet neodevzdaných hlasovacích lístků tentokrát 8, počet platných odevzdaných pro odvolání 45. Pro odvolání bylo odevzdáno 45 hlasů, proti odvolání bylo odevzdáno 24 hlasů.

Závěr: kolega senátor Vladimír Zeman byl z funkce místopředsedy odvolán. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Děkuji, pane předsedo. Konstatuji, že podle sdělení předsedy Volební komise byl senátor Vladimír Zeman dnešním dnem odvolán z místa místopředsedy. Dovolte, abych na základě návrhu pana senátora Rychetského se vyslovila jménem předsednictva. Dávám tento návrh do hlasování Senátu. Senátor Rychetský navrhl, aby panu senátorovi Zemanovi bylo vysloveno uznání za práci, kterou vykonal ve funkci místopředsedy. Tento návrh podal senátor Rychetský, budeme o tomto návrhu hlasovat. Prosím o zjištění počtu senátorek a senátorů.

Je přítomno 70 senátorů a senátorek.

Kdo z vás se připojuje k poděkování panu místopředsedovi Zemanovi za práci, kterou vykonal? (O slovo se hlásí senátor Sobotka.)Prosím pana senátora Sobotku, aby se ujal slova.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové!

To, co je nyní navrženo, je pro mne nedůstojné. V tuto chvíli umím Vláďovi Zemanovi říci: díky za to, cos tady dělal, ale bohužel jsi přestoupil někam jinam, takže je to o něčem jiném.

Nezlobte se, ale jestli v tuto chvíli budeme akceptovat návrh kolegy Rychetského, jak byl prezentován paní předsedající, jsme zde v situaci, že budeme zvedat ruku: ano, děkujeme ti, Vláďo, nebo ne, my ti neděkujeme. Mě toto hlasování uráží. Vláďovi půjdu klidně podat ruku, protože tak to budu cítit, ale nikoliv hlasováním.

Nezlobte se, ale opouštím tento sál.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Prosím pana senátora Kulhánka, aby se ujal slova.

Senátor Bohumil Kulhánek:Paní předsedající, dámy a pánové, mám dojem, že kolega Zeman byl velice dobrým kamarádem, člověkem zůstává jistě i nadále, byť je od nás již nepatrně oddělen.

Mám dojem, že to byl jeden z velice dobrých lidí, vůdčích osobností tohoto Senátu, ale nemyslím si, že bychom měli jeho klasickou přítomnost devastovat nějakým takovýmto způsobem.

Pro mne kolega Zeman zůstává i nadále stejně dobrým Vladimírem.

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová:Ráda bych ocenila práci pana senátora Zemana a poděkovala mu přinejmenším za sebe.

Ptám se pana senátora Rychetského, zda trvá na svém návrhu. (Netrvám.)Myslím, že hovořím i jménem všech, když panu senátorovi Zemanovi poděkuji za jeho dosavadní práci v Senátu. (Potlesk, přítomní povstali.)

Přerušuji schůzi, zítra zahajujeme v 10.00 hodin.

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0