Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

1

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

SENÁT 1998

I. ? funkční období

Těsnopisecká zpráva o 1. schůzi Senátu

Parlamentu České republiky

konané dne 7. ledna 1998

Pořad 1. schůze Senátu

1. ? Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, /senátní tisk č. 1997/101/

2. ? Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních) /senátní tisk č. 1997/104/

3. ? Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 1997/105/

4. ? Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 1997/106/

Obsah 1. schůze Senátu

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Petr Pithart

Ověřovatelé schůze schváleni

Senátor Václav Benda

Senátor Michael Žantovský

Pořad schůze schválen

1. ? Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 1997/101.

Senátor Jiří Vyvadil

Senátor Pavel Rychetský

Senátor Jiří Liška

Senátor Oto Neubauer

Senátor Jan Koukal

Senátor Oldřich Dočekal

Senátor František Bartoš

Senátor Jaroslav Musial

Senátor Jiří Vyvadil

Senátor Pavel Rychetský

Senátor Pavel Rychetský

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman

Senátor Pavel Rychetský

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman

Návrh na revokaci usnesení schválen

Senátor Jiří Vyvadil

Senátor Pavel Rychetský

Usnesení schváleno

2. Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních) - senátní tisk č. 1997/104

Poslanec Vojtěch Filip

Senátor Jan Krámek

Senátor Václav Reitinger

Senátor Jan Voráček

Senátor Václav Jehlička

Senátor Karel Vachta

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman

Senátor Václav Benda

Senátorka Jitka Seitlová

Poslanec Vojtěch Filip

Senátor Pavel Rychetský

Senátor Karel Barták

Poslanec Vojtěch Filip

Usnesení schváleno

Senátor Zdeněk Vojíř

Senátor Pavel Rychetský

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Vladimír Zeman

3. Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 1997/105

Ministr vlády ČR Jiří Skalický

Senátorka Jitka Seitlová

Senátor Václav Reitinger

Senátor Jiří Šenkýř

Senátor Vladimír Oplt

Ministr vlády ČR Jiří Skalický

Senátor Jiří Pavlov

Usnesení schváleno

Senátor Zdeněk Vojíř

4. Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 1997/106

Senátor Vladimír Oplt

Senátor Pavel Rychetský

Senátor Milan Štěch

Senátor Milan Kondr

Senátor Richard Falbr

Senátor Jaroslav Jurečka

Senátor Milan Štěch

Senátor Jiří Vyvadil

Senátor Milan Kondr

Senátor Richard Falbr

Senátor František Bartoš

Usnesení schváleno

Závěr 1. schůze Senátu v roce 1998

Pozn.: předsedající schůze je v těsnopisecké zprávě označen podtržením

1. den schůze

(7. ledna 1998)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní senátorky a senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na první schůzi Senátu v roce 1998.

Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 29, odst. 2, písmeno d) zákona o jednacím řádu Poslanecké Sněmovny. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 17. 12. 1997.

Z dnešního jednání se písemně omluvili: senátor Jiří Pospíšil a senátor Egon Lánský.

Nyní podle § 54, odst. 3 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli první schůze v roce 1998 byli senátoři Milan Špaček a Jiří Rückl. Má někdo z vás připomínky k tomuto návrhu? Žádné nejsou. Můžeme přistoupit k hlasování. Prosím o součet senátorů v sále. V sále je přítomno 71 senátorů a senátorek, potřebný počet hlasů pro přijetí je 36.

Kdo souhlasí s návrhem, aby ověřovateli naší schůze byli senátoři Milan Špaček a Jiří Rückl, nechť zvedne ruku.

Pro návrh hlasovalo 74 senátorek a senátorů. K tomu je třeba dodat, že se mezitím počet přítomných zvýšil na 75. Kdo je proti? Nikdo. Konstatuji, že návrh usnesení byl přijat a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Milan Špaček a senátor Jiří Rückl.

Nyní v souladu s § 54, odst. 4 stanovíme pořad první schůze. Návrh pořadu vám byl zaslán spolu s pozvánkou.

Pokud jde o návrhy zákonů, se kterými Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, připomínám, že nám byly zaslány v pondělí 15. 12. 1997.

Ptám se vás, zda máte další návrh ať již na změnu či na doplnění pořadu schůze? Kolega Václav Benda. Prosím, máte slovo.

Senátor Václav Benda:Pane předsedo, kolegyně a kolegové, bez návrhu konstatuji, že ztráta tváře pod nátlakem čínské vlády a vyřazení bodu o lidských právech v Číně a Tibetu pro nás může mít mnohem hlubší důsledky, než kdybychom tvář neztratili. Nedá se nic dělat, Organizační výbor takto rozhodl.

Předseda Senátu Petr Pithart:Pane kolego, na vysvětlenou. Tento bod nebyl zařazen. Organizační výbor včera projednával návrh vašeho výboru, aby projednání oné rezoluce, o které mluvíte, bylo zařazeno. Naopak u vědomí vážnosti této situace navrhl, aby ji projednaly ještě další výbory, dokonce přikázal dvěma výborům, aby jej projednaly. Nebyl vyřazen z programu, nýbrž bude projednán před další schůzí také dalšími výbory. Vy samozřejmě máte právo navrhnout tento bod na pořad schůze, ale vyřazen nebyl.

Jednáme o návrhu programu. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Kolega Žantovský, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedo, jestli dovolíte upřesňující otázku - znamená to, že návrh rezoluce bude zařazen na program příští schůze Senátu?

Předseda Senátu Petr Pithart:O tom nikdo nemá nejmenší pochyby. Taková je naše vůle a budou o tom jednat ještě tři výbory.

Kdo dále chce vystoupit v rozpravě o programu této schůze? (Nikdo se nehlásil.)Nebyl tedy podán žádný návrh ani na změnu ani na doplnění programu. Přistoupíme tedy k hlasování o návrhu pořadu schůze.

Protože písemně se omluvili pouze dva naši kolegové a přítomných senátorek a senátorů v sále je 75, dám ještě jednou zjistit počet přítomných.

Počet přítomných je 75 - přítomnými rozumíme ty, kteří jsou na svých křeslech, nejen v tomto sále. Potřebný počet hlasů pro přijetí je tedy 38.

Kdo souhlasí s návrhem pořadu této schůze, nechť zvedne ruku. Pro návrh pořadu se vyslovilo 74 senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh pořadu byl přijat.

Prvním bodem našeho dnešního jednání je:

Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon

č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Jde o senátní tisk č. 1997/101.Tento návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako senátní tisk 1997/101 a uvede ho zástupce navrhovatelů, kolega Jiří Vyvadil. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Vyvadil:Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedl návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Upřímně řečeno, nevím, jak široké mám mít úvodní slovo, protože tento návrh zákona byl velice podrobně projednáván ve všech výborech, a musím říci, že alespoň ti přítomní zvažovali každé slůvko, zabývali se každou formulací, zda má nějaké slůvko být ještě doplněno, nebo nemá být doplněno. Chtěl bych velice poděkovat všem za mimořádně aktivní přístup, který vzdor tomu, že jde jakoby o drobnou novelu, neukazoval nezájem o tuto problematiku.

Chtěl bych navíc zde zdůraznit dva momenty. Žijeme v době politicky hektické a já musím říci, že najednou stále více cítím kouzlo a smysluplnost tohoto orgánu, který uprostřed vřavy doby řeší i tyto drobné problémy. A každý z nás se ve všech politických stranách setkává s poslanci, kteří přemýšlejí, zdali budou nebo nebudou na kandidátce, ale my se v klidu zabýváme určitými problémy, které nás tíží.

Snad ještě v úvodu bych chtěl říci, proč jsme se dostali do této situace a proč asi nepochybně musí být tento návrh zákona podán.

Prostituce, zejména poskytovaná veřejně, byla do roku 1990 postihována a pokrývána její trestnost trestným činem příživnictví podle § 203 trestního zákona. My jsme s autory diskutovali o této variantě a - otevřeně řečeno - bych připomenul toto ustanovení. Ono mělo jednu svoji část, kterou jsme dnes jasně a správně odmítli, neboť § 203 říkal: “Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a prostředky k obživě si opatřuje nekalým způsobem…” Bylo nepochybně správné, že se to vypustilo, kvůli tomu poctivému vyhýbání se poctivé práci. Ale jiná je již otázka - a nebudu zakrývat, že se k tomu jednoho dne vrátím, do jaké míry je správné, že obecně není možné postihovat nekalý způsob opatřování si prostředků k obživě.

Já jsem se při tomto projednávání setkal s tím, že pan kolega Benda mi říkal – řešili jsme otázky žebráctví. Jsou otázky – a nepochybně jsme tomu i my teď částečně přičinili, že budou řady automatů možná nelegálně nějakým způsobem využity. To všechno by do budoucna mohlo být postihováno tímto trestným činem a já nezakrývám, že toto by meritorně a věcně bylo čisté. Konstatuji jenom to, že do roku 1990 vlastně to bylo tímto postihováno. Trestný čin příživnictví byl kvůli té jedné části zrušen zcela důvodně a nastala situace, kdy prostituce, a to i veřejně provozovaná, byla předmětem široké diskuse, zda má být, nemá být, a já říkám zcela otevřeně, a to i v té podobě, že například v komentáři k živnostenskému zákonu vedoucí katedry obchodního práva na Vysoké škole ekonomické říká: ano, je to volná ohlašovací živnost. Jiní tvrdili: asi by se to mělo zakázat. Samotné tyto diskuse musíme logicky vést k tomu, že panovala všeobecná nejasnost. Při novelizaci zákona o přestupcích (č. 200/1990) byla zavedena úprava přestupků proti veřejnému pořádku, že ten, kdo na místě veřejném nabízí poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb se dopouští tohoto přestupku. Podotýkám, že tehdy to bylo sankciováno sankcí - pokutou až do výše

15 000 Kč. To platilo do roku 1995, načež tento přestupek vymizel z právního řádu a byla zavedena možnost přestupku proti veřejnému pořádku s ohledem na porušení obecné vyhlášky. Ale konstatuji, že tam záleželo na tom, zda obecná vyhláška stanoví či nestanoví, přikáže či nepřikáže. Otevřeně musím říci, že tento postup pokládám za nesprávný z jednoho důvodu: že zákonodárce přesunul tak složitou, citlivou problematiku do kompetencí obcí. A teď mi nejde o to, že bych chtěl snižovat význam obcí, spíš jde o to, že jde často o tak třeskuté a složité problémy, že toto měl ten zákonodárce učinit tak, jak to činí v jiných zemích Evropské unie.

V současné situaci je možné postihnout tuto věc přestupkem proti veřejnému pořádku se sankcí do 1 000 Kč. Pominu jinou věc, že samozřejmě tato pokuta je nevymahatelná. Původní koncepce vycházela z toho, že zavádíme jako trestné poskytování prostituce. Já jsem i nadále přesvědčen, že ta původní koncepce mohla být přijata, ale převážil názor, že bychom my, autoři, měli přistoupit na variantu jinou, t.j. na variantu, kdy bude posuzováno jako trestné pohoršlivé poskytnutí pohlavního styku, tato varianta byla přijata. Jevila se a jeví se mi jako výrazně lepší z hlediska důkazního a nepochybně tento účinek může být lepší. V této souvislosti panují různé obavy a jednu bych si asi nikdy nepřál - aby nastala nějaká výraznější kriminalizace. A ona není zapotřebí. Faktem je, že bude-li tento návrh přijat, nepochybně je možné též ukládat peněžitý trest, a to peněžitý trest od 2 000 Kčs do 5 milionů Kč. Často se dostávám do situace – já si vzpomínám, když jsem ještě dostával odpověď pana ministra Kočárníka jako ministra financí, který tak, jak pomalu by si přál, aby se to mohlo zdaňovat, na druhé straně si uvědomoval, že je to složité, že ty legální cesty jsou složité z hlediska zdaňování a odčerpávání těchto evidentně amorálních zisků. Na druhé straně musím říci, že pokud bude v daném případě některá tato osoba – pachatelka - stíhána, jsou známy případy, že za jeden den – bude o tom hovořit kolega Musial – je výnos takové činnosti 50 000 Kč za den – já se domnívám, že uložení třeba peněžitého trestu ve výši 200 000 Kč s náhradním trestem 1 roku odnětí svobody nepodmíněně může působit tak účinně, že kromě toho, že to evidentně povede k represi, tak na druhé straně to může být i přínosem pro státní rozpočet.

Na závěr bych chtěl říci jednu věc. Ve všech výborech se latentně objevovala úvaha, zda tato nová úprava je nezbytná. Poprvé jsem se s tím setkal v Ústavně-právním výboru, kde s tím přišel pan kolega Šenkýř, naposledy s velkým důrazem, s velkou argumentační silou to zaznělo na výboru zahraničním. Musím říci, že mně i tyto úvahy kolegů senátorů pomohly k tomu, že jsem si začal oprašovat principy trestního zákonodárství; a pokud někdo vznese tuto námitku, tak musím říci, že dnes jsem jednoznačně přesvědčen, že chceme-li, aby toto jednání mohlo být postihováno jako trestný čin, tak tuto novelu provést dnes nezbytně musíme. Ale ponechávám si to na ten případ, že někdo v diskusi vystoupí a dospěje k názoru, že tomu tak nemusí být. Čili já vás prosím, abyste přijali tento návrh, přičemž naprosto všechny předložené pozměňovací návrhy jsou obsahově shodné, ale řekl bych, že možná jedním z nejpřesnějších – byť obsahově shodné jsou naprosto všechny – bude usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Já hned vysvětlím proč. Jde o to, že v tomto výboru bylo správně uvedeno, že jde nejen o novelizaci § 202, ale byl tam připojen i onen odst. 1. Čili v tomto ohledu - pro přesnost - bych vycházel z toho, aby tento návrh zákona byl přijat ve znění tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním výborem pro tento návrh senátního návrhu zákona je Ústavně-právní výbor. Ten určil za svého zpravodaje pana senátora Pavla Rychetského a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/101/1. Pane kolego Rychetský, máte slovo.

Senátor Pavel Rychetský:Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky a páni senátoři. Předložená novelizace trestního zákona je velmi stručná, přesto nelze vyloučit rozsáhlou diskusi, protože materie, které se týká, je nejen velmi, velmi atraktivní, ale především s velkými obtížemi po staletí - velmi často s nedostatečnými výsledky - řešená nejrůznějšími typy společností a států. Návrh, který předložila skupina našich kolegů, v původním znění chtěl učinit trestnou prostituci. Návrh, který vám předložily všechny ostatní výbory, je návrhem zcela jiným. Činí trestním jednáním, trestným činem nikoliv prostituci, ale veřejné nebo na místě veřejnosti přístupném pohoršlivým způsobem činěné nabízení pohlavního styku.

Já si proto myslím, že moje zpravodajská zpráva by se měla především zaměřit na vysvětlení tohoto základního posunu. Ústavně-právní výbor a předpokládám, že i ostatní výbory nedospěly k závěru, že prostituce jako taková je jednání, které by mělo být aprobováno, které je žádoucí a že by nemělo být postihováno. Ale dospělo se k závěru, který je závěrem nikterak originálním, k závěru, ke kterému dospěly téměř všechny vyspělé společnosti, které chtějí dodržovat demokratická pravidla svého uspořádání, že prostituci jako nepochybně nežádoucí společenský jev je velmi těžké trestně postihovat především proto, a může nám to všem znít dost paradoxně, že ji zatím nikdo nedokázal definovat. Nedokázal říci, co to je prostituce. I to se nám může zdát být podivné, protože, zdá se, že ta odpověď je dost jednoduchá. Nabízí-li někdo poskytnutí pohlavního styku anebo jiné sexuální služby, nenabízí, ale provozuje, poskytuje-li pohlavní styk nebo jiné sexuální služby za úplatu, za odměnu, jde, jak si všichni jistě nepochybně myslíme, o prostituci.

Celá řada právních řádů se pokoušela tímto způsobem prostituci kriminalizovat a narážela na jeden fakt, nechci o něm zde dlouho hovořit, protože myslím, že by to nebylo důstojné Senátu, na fakt, že hranice mezi touto oblastí lidského jednání, v té oblasti, která je morálně přijatelná a aprobována a tou, která již je touto nejstarší živností, je hranicí, kterou prostě nelze určit.

Protože i v případech, které nepochybně nejsou prostitucí, dochází k poskytnutí pohlavního styku mezi dvěma osobami a došlo před tím k poskytnutí nějaké výhody, třeba k zaplacení večeře (dokonce i mezi manželi se to stává), prostě toto je skutečnost, na kterou narážejí právní řády vyspělých zemí po staletí a v podstatě prostituci jako takovou nekriminalizují, byť ji považují za zavrženíhodnou a snaží se tento naprosto nepřijatelný a nežádoucí společenský jev minimalizovat jinými prostředky. Kriminalizují tedy, tak jako náš platný trestní zákon, např. ohrožování mravní výchovy mládeže, kuplířství, svádění ostatních osob k takovémuto způsobu života, ale vesměs nejsou schopny kriminalizovat vlastní prostituci.

Jsou dokonce země, které ji legalizovaly, které jí vymezily přesné mantinely a přesná pravidla, ve kterých se mohou pohybovat. Země, které z ní učinily legální živnost a jejichž státní rozpočty tím i získaly jistý, patrně ne zcela zanedbatelný zdroj svých příjmů.

Ani Ústavně-právní výbor (ani jiný výbor Senátu) si ani na chvíli nemyslel, že by Senát při své zákonodárné iniciativě mohl vykročit tímto směrem. To by byla iniciativa rozsáhlá, vyžadovala by zásah do celého souboru právních předpisů a navíc je velice sporné, zda by šlo o žádoucí legislativní krok v naší zemi, protože není tajemstvím, že hlavním motivem této malé stručné novely není na prvním místě, řekněme, jakási nevraživost k těm osobám, které se takto živí, ale hlavním motivem je skutečnost, že téměř všichni občané této země těžce nesou skutečnost, fakt, že po roce 1990 zejména téměř na všech místech blízko hraničních přechodů s okolním světem se naše země prezentuje ohromným množstvím žen, které se skutečně veřejně a pohoršivým způsobem nabízejí. A není žádným tajemstvím, že naše země začala být dokonce vnímána jako jakési “evropské Thajsko”. Víme, že i dětská prostituce a výroba dětské pornografie se začaly soustřeďovat do zemí střední a východní Evropy - a to je už okamžik, který, po mém soudu, musíme považovat za naprosto alarmující.

Předložený návrh Ústavně-právního výboru je tedy velmi prostý. Nesnaží se definovat pojem prostituce, nezabývá se prostitucí jako takovou, ale jednoznačně jde cestou novelizace dosavadního § 202 trestného činu výtržnictví. Činí trestným činem jednání, které spočívá v tom, že někdo veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném pohoršlivým způsobem nabízí pohlavní styk.

Vůči tomuto návrhu lze mít do jisté míry i oprávněně jednu námitku, že i bez této novelizace § 202, který nemá taxativní výčet, ale který demonstrativně říká, že trestným činem výtržnictví je každé jednání, které na veřejnosti lze považovat za hrubou neslušnost nebo výtržnost, je postižitelné a že tedy činíme krok zbytečný. Musím těmto námitkám předem čelit jediným, ale podle mého soudu nezpochybnitelným tvrzením: kdyby tomu tak bylo, tak by orgány činné v trestním řízení využívaly dosavadního znění trestního zákona - § 202 - a zmizely by, ať už z některých ulic Starého Města pražského anebo zejména z těch příhraničních oblastí ty ohromné zástupy, mimochodem v řadě případů prostitutek, které nejsou vůbec našimi státními občankami, nepocházejí z této země, které této země využívají k tomu, aby tuto vskutku nemravnou činnost u nás provozovaly.

Myslíme si, že někdy je skutečně méně více. Že toto malé doplnění trestního zákona, které kriminalizuje jednoznačně pouze tuto veřejně provozovanou, skutečně nežádoucí činnost na veřejnosti, je krokem, který má velký význam, protože bude-li přijato, bez jakýchkoli problémů prokáže - protože víte, že pravidla pro trestní řízení jsou naprosto odlišná než pro přestupkové řízení, kde sankcí je pokuta, která je nevymahatelná, jak se dovíme určitě z některých vystoupení, např. v městě Teplice a Dubí a v těch místech, kde se soustřeďuje prostituce. Tato úprava umožní orgánům trestního řízení, aby bez jakýchkoli problémů, za použití ať už živých svědků nebo technických prostředků, prokázaly, že veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném pohoršlivým způsobem docházelo k této činnosti a mohly ji trestně postihovat.

Jsem dokonce přesvědčen, že tento krok může vést k tomu, že po účinnosti této novely - do dvou, maximálně tří let skutečně z ulic a z veřejných prostranství ČR prostitutky, alespoň ty, které jsou nám největším trnem v oku, které svým jednáním nám dělají největší ostudu, prostě zmizí.

Otázkou provozování této živnost někde v soukromí, za zavřenými dveřmi, se budou muset stejně státní orgány, ať už fiskální, daňové nebo ostatní a obě komory Parlamentu, též jednou zabývat.

Ale já bych si přál - a tím chci své úvodní slovo ukončit - aby už taková doba nastala, kdy jediný problém nebude problém ten, který máme dnes, ale problém toho, že zde za zavřenými dveřmi budou provozovány živnosti, které nepodléhají zdanění, které v sobě obsahují nebezpečné šíření např. pohlavních chorob, ale alespoň uděláme první krok, který ta předložená novela představuje. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego, a prosím vás, abyste si také sedl ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy tak, abyste mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko a doporučit, případně nedoporučit je ke schválení.

Dále byl tento návrh senátního návrhu zákona přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste rovněž obdrželi, a to jako senátní tisk č. 1997/101/2, a určil zpravodajem pana senátora Jiřího Lišku. Pane kolego, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Liška:Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh senátora Jiřího Vyvadila, senátorky Jarmily Filipové a dalších senátorů, návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Členové výboru jsou si vědomi toho, že nabízení a provozování prostituce na veřejnosti způsobuje v některých oblastech naší republiky nemalé problémy. Přestože řada studií i praktických zkušeností s omezováním prostituce jak z historie, tak ze současné doby nás vede spíše k závěru, že trestní postih prostituce není možno zákonnou normou bezezbytku upravit tak, aby byly dány znaky trestného činu a prostituce mohla být silou zcela potřena, jsou členové výboru přesvědčeni, že je třeba rozšířit možnosti potlačení prostituce.

Členové výboru jsou si dále vědomi toho, že tento návrh zákona nemá ambice řešit obecné problémy spojené s prostitucí, ale pouze doplněním trestního zákona dát větší možnost k potlačování veřejného provozování prostituce.

Z výše uvedených důvodů Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje, aby Senát Parlamentu ČR návrh senátního návrhu zákona schválil ve znění pozměňovacího návrhu, který je přílohou tohoto usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Jako dalšímu výboru je tento návrh senátního návrhu zákona přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/101/3, a určil zpravodajem pana senátora Oto Neubauera. Pane kolego, prosím, ujměte se slova.

Senátor Oto Neubauer:Pane předsedo, dámy a pánové, Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal na své 17. schůzi dne 26. listopadu 1997 senátní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh vkládá v paragrafu 202 zákona za slova “napadne jiného” slova “pohoršlivým způsobem nabízí poskytnutí pohlavního styku”. Po roce 1989 se velice rychle měnila situace v příhraničních oblastech ČR, a to v mnoha směrech. Trh zde začal fungovat podstatně dříve než ve vnitrozemí. Na naší straně hranic vyrostly téměř přes noc různé obchůdky, stánky, restaurace, hotely a hotýlky, přemnožili se trpaslíci, Sněhurky a další pohádkoví tvorové, ale objevil se bohužel i velice negativní jev, a to jest veřejné nabízení sexuálních služeb. S tímto způsobem provozování prostituce na veřejnosti podél hlavních dopravních tepen mají všechny obce, kterými silnice spojující hlavně Spolkovou republiku Německo a Českou republiku procházejí, nemalé problémy. V severních Čechách je to hlavně město Dubí, které leží na trase dnes již téměř světoznámé silnice E 55. Jsem hluboce přesvědčen, že tento jev neprospívá, ale naopak poškozuje dobré jméno naší republiky a snižuje úroveň přeshraniční spolupráce se SRN.

Novela, jak už bylo řečeno, neřeší a pochopitelně ani nemůže řešit prostituci jako takovou. Navržené doplnění zákona č. 140/1961 Sb. má pouze zamezit veřejnému nabízení sexuálních služeb a provozování prostituce na místech veřejných či veřejnosti přístupných.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí proto doporučuje Senátu schválit návrh senátního návrhu zákona a postoupit PS ve znění pozměňovacího návrhu, který jsem citoval v úvodu své zpravodajské zprávy. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Projednávaný návrh senátního návrhu zákona byl rovněž přikázán Výboru petičnímu, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu. Tento výbor přijal usnesení, které máte před sebou jako senátní tisk č. 1997/101/4, a zpravodajem určil pana senátora Jana Koukala. Pane kolego, prosím, máte slovo.

Senátor Jan Koukal:Pane předsedo, dámy a pánové, kolegové, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem našeho výboru k projednávanému problému, abych k němu připojil některé poznámky, které ze své starostenské činnosti v daném problému mám. Rád bych vystoupil k tomu problému také z toho důvodu, že myslím, že cítím problematiku velice intenzivně, s jistou pokorou se dívám na snahu ten problém řešit a také s jistou pokorou se dívám na způsob, jakým k tomu řešením přistupujeme. Znamená to, že budu hovořit daleko méně ambiciózně než původní předkladatel, pan kolega Vyvadil, a zpravodaj Ústavně-právního výboru, pan kolega Rychetský.

Důvodová zpráva obsahuje větu, že cílem předložené novely je řešení problému provozování prostituce na veřejnosti. Myslím, že to je ambice, kterou nejsme schopni naplnit a což samozřejmě vychází z historických kontextů. Je to problém, který tady je po tisíciletí, ani ne po staletí. Je potřeba říci, že tak, jak je novela nakonec připravena a jak proběhla legislativním procesem, jak byla upravena, jí svým způsobem nic jiného nezbývá, než rezignovat na řešení problematiky prostituce jako takové. A to ne proto, že by byla špatně připravena, ale proto, že ten problém opravdu řešitelný v lidské společnosti asi není. Je omezitelný, je to jev, který lze nějakým způsobem dostat na okraj společnosti, ale řešit jej, to je velice silné slovo.

Možná, že by bylo dobré říci, jak vlastně celý ten proces přípravy vznikal. Původně v návrhu existovalo slovo “prostituce” a již tady byla zmíněna úvaha, že tento pojem není v trestním zákoně výslovně definován, což samozřejmě pravdou je.

Nicméně trestní zákon tohoto pojmu používá v § 234 - kuplířství. A proto opravdu existuje několik možností, jak se s celým problémem prostituce legislativně vypořádat. Jednak tedy otázka definice, jednak je to otázka prokazování. O tom jste, kolegové, hovořili především.

Připomněl bych historickou zajímavost, která v naší legislativě již existovala, a to ve 20. letech, zákon 241/1922, který překvapivě dodnes platí, byť jen v některých částech. Zde existuje oddíl druhý, který má hlavičku Prostituce, kde v § 20 se hovoří o vyzývání ke smilstvu a v § 21 o pohoršlivém provozování smilstva. Nebudu ty další části číst, ale je docela zajímavé, jak se naše první republika snažila s tímto problémem vypořádat a jak se snažila najít jakousi definici a vymezení prostituce jako jistou součást problému spojeného s rozšiřováním pohlavních nemocí.

Nechci teď nabádat k novému komplexnímu řešení, ale možná, že by to byla zajímavá inspirace pro další práci. V podstatě se domnívám, že v situaci, v jaké jsme dnes, máme dvě možnosti, pominu-li tuto historickou exkurzi. Jedna je pokusit se definovat ten pojem a nějak se s ním vypořádat doplněním některých paragrafů do trestního zákona, ale to není cesta, která by byla jednoduchá, byť by byla asi koncepčnější.

Proto já sám, stejně jako výbor, jsme se přiklonili k alternativě, kterou nakonec navrhl svým způsobem legislativní odbor a Ústavně-právní výbor, ustoupit od termínu “prostituce” a pokusit se jej formulovat tak, jak jej máte dnes předložen, a tím se jednak vyvarovat problému definice a jednak problému jakéhosi nesouladu se zmocněním obcí vydávat závazné vyhlášky, které vytvářejí jistý prostor nebo definují prostor, kde lze nebo nelze takovouto činnost vykonávat.

Tím, že upřesňujeme předložený § 202, dostáváme se do situace, kdy se vyvarováváme konfliktu s platnou legislativou, a na druhé straně nemusíme definovat pojem jako takový. Myslím si, že v diskusi, zda se má doplnit § 202, souhlasím s tím, co zde řekl kolega Rychetský, byť ne s argumentací. Zda zákon nebo paragraf je dostatečný nebo ne, to se samozřejmě neprojeví pouze v tom, zda je používán či nepoužíván. Dostatečnost zákona souvisí s funkčností celého systému, který se takovýmto problémem zabývá, počínaje soudy, konče policií. Myslím si, že si neděláme příliš velké iluze o řádném využívání naší legislativy v dnešní době, přesto si myslím, že je důležité explicitně formulovat jisté zpřesnění, aby snad jistota zásahu orgánu činných v trestním řízení byla větší.

Věřím, že díky tomu bude také větší efektivita a především větší nasazení v potírání tohoto společensky nežádoucího jevu u represivních složek, protože já sám ze své praxe zjišťuji, že to je daleko větší problém než nedostatek legislativy.

Při jednání v našem výboru jsme diskutovali veškeré aspekty, ať právní konstrukce či samotné efektivity tohoto rozšíření, a musím říci, že jsme pozitivně ocenili snahu předkladatelů se problémem zabývat a nechtěli jsme hodnotit, abych tak řekl, cílový stav. Toho jsme nebyli schopni. Nevíme, k jakým dalším krokům úprava nakonec povede. Důležitá je především efektivita zásahu represivních složek, k čemuž by těchto několik slov mohlo pomoci.

Rozhodli jsme se doporučit Senátu schválit návrh senátního návrhu tak, jak byl upraven pozměňovacími návrhy, tzn. tak, jak vypadá v našem tisku 101/4 v příloze č. 1 k usnesení č. 84. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego, za přednesení zprávy vašeho výboru. Návrh senátního návrhu zákona, který právě projednáváme, byl přikázán rovněž Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1997/101/5. Určil zpravodaje, kterým je senátor Oldřich Dočekal. Pane kolego Dočekale, prosím, ujměte se jako zpravodaj slova.

Senátor Oldřich Dočekal:Pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se zabýval tímto návrhem dne 17. prosince na svém zasedání. Při tomto zasedání bylo probíráno všechno, co zde doposud bylo řečeno. V největší míře však tam zazněla následující připomínka, a to v tom smyslu, že tento návrh je nadbytečný, protože v pojmu “veřejné pohoršení” je již zahrnuto to, že do něj patří pohoršlivý způsob nabízení, poskytnutí pohlavního styku. Toto je jenom jakési rozvedení hlavního pojmu hrubé neslušnosti a výtržnosti, což do jisté míry je pravda.

Ale zákonodárci již v dřívější době za tento pojem uvedli: “...zejména tím, že se hanobí historické nebo kulturní památky, hroby nebo pietní místa, narušují se shromáždění nebo obřady občanů”. Bylo to dáno proto, aby tento pojem byl upřesněn a ti, kteří podle něj postupují, již nemuseli rozhodovat, zda toto jednání je zahrnuto v pojmu “výtržnosti či hrubé neslušnosti”.

Dospěli jsme k tomu názoru, že samozřejmě při výkonu, při zajištění tohoto paragrafu nebo zamezení výtržnosti a nabízení pohlavního styku na veřejnosti, nebude zřejmě zamezeno, protože to je opravdu v moci výkonných složek, že to velice pomůže, a ti, kteří jsou proti tomuto vložení, by si měli uvědomit, že pokud budou hlasovat proti, měli by vystoupit také s návrhem, aby odsud bylo třeba to rozvedení, které je za slovíčkem “zejména”, z tohoto paragrafu odstraněno.

Takže Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na svém jednání přišel k závěru a doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby návrh návrhu zákona byl přijat v takovém znění, které je v příloze. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji. Tento návrh senátního návrhu zákona byl konečně přikázán Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Také tento výbor přijal usnesení, obdrželi jste jej jako senátní tisk č. 1997/101/6 a svým zpravodajem určil svého předsedu, pana kolegu Františka Bartoše. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor František Bartoš:Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně, jelikož ve stejné věci vystupuji jako šestý zpravodaj, omezím se na konstatování, že náš výbor 17. prosince přijal usnesení č. 29, kde doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze, a podat je Poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Tím jsme vyčerpali zprávy zpravodajů a já otevírám první část rozpravy. Konstatuji, že v této chvíli nemám žádné písemné přihlášky k diskusi. Kdo chce tedy vystoupit v první části rozpravy? Pan kolega Musial, místopředseda senátního klubu sociální demokracie.

Senátor Jaroslav Musial:Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, prostituce je termín víceznačný, má své místo v historických souvislostech, je předmětem sociologických zkoumání životních realit a osudů lidí a jako o vážném problému se o ní hovoří už v knihách Starého zákona, celkem v deseti knihách, z nichž uvádím například aspoň První královskou, Knihu Jeremiáš a Knihu přísloví.

My se s ní na Teplicku stýkáme a potýkáme zejména od chvíle, kdy jsme se po listopadu 1989 otevřeli světu. Při jejím dnešním přebujení, které obtěžuje normální člověčí život občanů, nebo dokonce ohrožuje i jejich rodiny, jsme nuceni zamyslet se nad tím, zda stávající legislativa je v pořádku, a v případě pochybností snažit se situaci řešit.

U nás na Teplicku to začalo celkem nenápadně. Popravdě řečeno, tato děvčata, říkalo se jim, aniž si to, měřeno dnešními zkušenostmi, zasluhovala, trochu mazlivě interděvočky nebo intererotěnky, a nabízely své služby spíše řidičům dálkové automobilové dopravy TIR na odstavných plochách nebo na odpočívadlech. Postupně vzrostl jejich počet na několik set, a tím se pochopitelně rozšířil jejich operační prostor. Staly se najednou vyzývavými, také vlivem pasáků, a nastaly s nimi problémy.

Proto ještě v roce 1990 jsme spolu s Československým červeným křížem vydali velkým nákladem krátký osmijazyčný letáček, kolportovaný v odbavovacím hraničním prostoru na Cínovci, letáček, který byl rozdáván i běžným turistům, třebas vedle nich seděly jejich manželky, a v němž jsme je upozorňovali, jaké neštěstí může chvilka pochybného oblažení přinést nejen jim, ale i jejich rodinám.

Pak jsme na způsob vyhlášek o nebezpečí nákazy infekčními chorobami jako je například myxomatóza, vzteklina, kulhavka, slintavka vydali po konzultaci s Generální prokuraturou České republiky čtyřjazyčnou výstrahu o nebezpečí nákaz pohlavními chorobami a dali vyvěsit na všech možných místech v okrese.

Město Dubí samo vydalo postupně v průběhu posledních let v souladu s ustanovením §16, odst. 1 a § 17 zákona ČNR č. 367 z roku 1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, tři vyhlášky o omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Ta poslední ve spolupráci s českou policií je z 12. prosince 1996. Zde v čl. 1 se vypočítávají činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek: a) poskytování služeb, b) nabízení služeb, poskytování služeb směřující bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb, c) napomáhání nebo umožňování poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních služeb. Vyhláška používá určitou formu kasernování a to tím, že činnosti, jak jsem o nich hovořil, lze vykonávat pouze na vymezených místech a to bez časového omezení.

Z nedávno vydané zprávy ředitele Městské policie v Dubí vyplývá, že stovky předvedených prostitutek, stovky řešených přestupků, uložené a nedobytné pokuty jdoucí do statisíců korun, se míjejí účinkem. V Dubí žije v současné době na 8 000 obyvatel, ale rozsah prostituce vydá na velkoměsto. Počítač Městské policie v Dubí v této chvíli eviduje kolem čtyř set prostitutek. Pocházejí z tuzemska, Slovenska, Polska, Bulharska a Ukrajiny a je jim jedno, že dluží městu dohromady dnes na pokutách více jak 1,5 milionů korun. Na německé straně v Sasku je pohled na prostituci v Dubí - a nejen v Dubí - vlivem působení tisku, bohužel, zcela zkreslen. Představte si, že sem přes Cínovec dorazilo několikrát po sobě auto ozdobeno symbolem Červeného kříže a přivezlo našim prostitutkám kávu, párky, barevné kondomy a lubrikační krémy. Tato humanitární pomoc, jistě vycházející z dobrého, ale nevědomého srdce saských aktivistek, se opírala o domněnku, že tyto dívky a ženy na našem území jsou nezaměstnané chudinky, které nemají jinou možnost obživy.

Policejní prezident, pan Klaus Lehmann z Drážďan, který doprovázel minulého roku viceprezidentku Saského zemského sněmu, paní Andreu Hubrigovou, a poslankyni Ingrid Pecoldovou, ukázal na dubské radnici článek listu Morgen post, v němž se prostituce na české straně prezentuje jako “džob”, z něhož má celá oblast vysoké příjmy. Děti zde prý prodávají svá těla a své duše a policie, myšleno naše policie, se dívá stranou.

Paní viceprezidentce Saského sněmu bylo po konzultacích správně doporučeno, aby tato barevná humanitární pomoc byla poskytována ještě před vstupem na naše území každému německému muži, který míří na návštěvu do České republiky. Je to prosím autentická příhoda, kterou bych s ohledem na důstojnost tohoto shromáždění nerad doplňoval dalšími podrobnostmi.

Nedávno navštívil náš region ředitel městské policie v Charlestonu ve Spojených státech, pan Reuben Greenborg, uznávaný expert na potírání kriminality, prodeje drog a prostituce, a označil soustředění prostitutek na E 55 za samostatné hospodářské odvětví. Jeho doporučení je vytlačit prostitutky spíše metodami ekonomickými než policejními. Například fotografováním aut u pendlujících prostitutek, vyhrazením parkovacích míst hodně daleko od místa výkonu prostituce apod.

Město Dubí připravuje rozšíření kamerového monitorovacího systému, který by pomohl odlehčit a usnadnit práci Policie České republiky, cizinecké policie a policie městské. Kdyby se podařilo záběry kamerového systému zveřejnit v saských nebo bavorských novinách, a my se o to pokusíme, bylo by rázem po anonymitě a řada chtivých sexturistů by si možná, spíše jistě, další cesty rozmyslela.

Na dnešním stavu rozbujelé prostituce se na mnoha místech podepsala také bezhlavá privatizace na počátku 90. let. Došlo totiž k rozprodeji řady domů podél dopravních tras, které se transformovaly na vinárny, noční bary, erotické salóny, penziony, zkrátka a slušně řečeno: povětšině na vykřičené domy. V únoru roku 1997 to napsal trefně a správně policejní prezident, pan plk. Oldřich Tomášek, když upozornil, že na růstu nočních podniků s osvětlenými výlohami plných poloobnažených, oplzle gestikulujících prostitutek, lákajících z ulice zákazníky, se podepsaly do značné míry svým úředním souhlasem a povolením jak samosprávné, tak i státní orgány, hygienické stanice, živnostenské úřady a úřady stavební.

V žádném případě jim nechci však podsouvat nic nekalého. Uvědomte si, že prostituce je otázka peněz. Přístupnost dívky-ženy k prostituci je podmíněna její ekonomickou situací. Někdy tak činí z nedostatku jiného, pro ni, někdy i pro rodinu přijatelnějšího a méně výnosnějšího uplatnění na trhu práce, jindy je v tom chtivost peněz.

Jako všude jinde, i mezi prostitutkami dochází k určité diferenciaci. Ty z nich, jimž osud přidělil půvabnější vybavení, jsou na tom finančně lépe. Z denního tisku - např. v Právu z 2. 1. 1998 jsme se dozvěděli, že 16letá prostitutka z Chebu, právě takto obdařená, posloužila o silvestrovské noci třiceti zákazníkům a zinkasovala přes 50 000 Kč, drobné dárky nepočítaje. Není to ojedinělý případ vhodný Guinessovy knihy rekordů.

V současné době díky vydatné pomoci policejního prezidenta České republiky, zejména posílením hlídek, se trasa E 55 poněkud vyčistila. Pasáci přemístili výstavní kusy prostitutek do výkladních skříních četných vináren, nočních klubů, barů, vesměs pochybných podniků. Velká část méně atraktivních poskytovatelek těchto služeb dává za vděk stínu lesních porostů, nepohodlným automatracím a společnosti opilých zahraničních zákazníků.

Dnes se se sólo prostitutkou potkáváme poměrně zřídka, většinou patří do skupiny některého z pasáků. Činnost těchto pasáckých gangů se v důsledku tlaku policejních pořádkových sil profesionalizuje. Svého času jsem se setkal se zvláštním případem provozování prostituce v celorodinném provedení. Děvče 14leté, její sestra něco přes 15 let, 6 týdnů po interrupci, matka 31 let a babička 47 let – jakési s.r.o. s bezpeněžním vkladem, kde funkci jednatelů vykonávali manžel a otec dívek a dědeček. Rodina pobírala od státu dva částečné důchody, přídavky na pět dětí a další sociální podpory. Hovořil jsem o tom před časem v pořadu Starosti starostů jako o činnosti “šlape celá rodina”.

Setkal jsem se také s případy dvou studentek – čerstvé maturantky přihlášené na pedagogickou fakultu, a šestisemestrové vysokoškolačky – medičky, u které bych předpokládal podle zaměření studia, že ví, co to jsou pohlavní choroby. Nebyly od nás, byly odjinud. Jejich vysvětlení bylo prosté: chtěly jsme si přilepšit na příští školní rok. Co na to říci?

Prostituce nepřináší jen peníze, přináší mnoho trápení lidem, kteří musí žít v prostoru, kde se provozuje prostituce. Prostituce, bohužel, přináší i smrt a většinou tyto tragické události jsou spojeny s existencí úchyláků nebo s nevybíravými praktikami pasáckých gangů. Příkladem je např. brutální vražda dívky ze Vsetínska, o níž byla veřejnost informována v roce 1993 ve sdělovacích prostředcích.

S prostitucí je spojeno také násilí, zprostředkovávání drog, prodej zbraní a vůbec činnost překračující rámec zákona. Mezi pasáckými gangy probíhají urputné boje o každé místo podél 5 – 6 km trasy a nezřídka dochází i k přestřelkám. Loni se např. vzájemně při přestřelce vážně zranili německý a bulharský státní občan, střílelo se kolem prodejních stánků, došlo k výbuchům náloží v nočních klubech. Postavit se proti zájmům pasáckých gangů je nebezpečnou výzvou, neboť celá tato mafie je dokonale mezinárodně zločinecky organizována a to chci podtrhnout – se nezapomíná. Jednoho z nejnebezpečnějších mafiánů, šéfpasáka Belčeva, zvaného také Petko, hledá dnes po světě Interpol.

Mohl by vám o tom vyprávět neohrožený místostarosta města Dubí, pan Miroslav Černý, kterého si dovoluji pozdravit mezi hosty, jemuž se noční střelbou dne 23. 11. 1997 do oken jeho domku dostalo kromě ohrožení života jeho dítěte i důrazného varování, kdo a co že je říše prostituce.

Občanům Dubí došla trpělivost. Radnice města se obrátila několikrát na vládu a Poslaneckou sněmovnu se žádostí o pomoc v boji proti prostituci a s ní spojené kriminalitě. Občané sepsali petici s požadavkem, aby prostitutky platily daně. Jsou odhodláni bušit na dveře vlády a Parlamentu tak dlouho, až otevřením dveří procitne také svědomí všech těch, kteří nesou zodpovědnost za věci veřejné.

Policie zde vykonává při naplňování svého zákonného poslání při ochraně veřejného pořádku a ochraně bezpečnosti osob a majetku skutečně sysifofskou práci. Těsně před vánočními svátky v roce 1997 zadrželi dva pasáky, z nichž 30letá žena vydělala na jedné prostitutce za dva měsíce 4 000 marek, tj. 76 000 Kč a 60 letý muž z práce několika prostitutek získal za 9 měsíců 168 000 marek, tj. 3 193 000 Kč.

Prostituce je noční můrou zejména pro dětskou duši. Jak musí být čtrnáctiletému děvčeti z Dubí, když mu ve škole v přírodě nebo na prázdninovém táboře řeknou její vrstevnice z některých prostitucí nedotčených okresů – za kolik chodíš? Máš to blízko do práce, viď? Jak vysvětlit malému školáčkovi, který ze zvědavosti zvedne ze země špinavý použitý kondom a chce jej nafukovat, že je to něco odporného? Zajímal se někdo, jaký dopad toto životní zázemí bude mít na dětskou psychiku? Jak ochránit mladé dívky a ženy z celého Dubí před sexuchtivými zahraničními sexturisty a před pasáckými gangy? Otázka za otázkou, ale kdo umí odpovědět?

Prostituce zanechává na silnici hanby, jak se E 55 říká, další důsledky. Jsou to opuštěná nemluvňata německých otců a prostitutek z E 55, dětí, jejichž osudy se dostávají později do rukou úřadů, a které doplatily na nepřiměřenou tržní zábavu. Je třeba připomenout, že 95 % kunčoftů sexuálních služeb pochází právě ze saského prostoru. Podle vyjádření paní primářky Dr. Jiřiny Reitrové ze 40 dětí v kojeneckém ústavu v Teplicích je jich přibližně 1/3 z trasy E 55. Tento koloběh se opakuje. Náklady na jeden den péče o nemluvně jsou kolem 500 Kč, které jdou z rozpočtu státu. Péče o tyto děti je zde vzorová, všechny jsou milovány, a tím je usnadněn jejich přestup k adopci do vybrané láskyplné rodiny.

Před málo dny proběhla tiskem zpráva o zájmu Evropské unie o naše prostitutky. Tento zájem spojený s financováním osvětového programu je jistě chvályhodný. Jak ale organizátoři osvětového programu, který má sloužit k prohlédnutí bavorských mužů – o saských se ještě nemluvilo, jak zaženou jejich chuť po ženě, která je za marky ochotna splnit všechna jejich přání, která jsou jim v morálním světě odpírána, o tom zpráva pomlčela.

Radnice příhraničních měst a obcí navrhují určitý stupeň regulace a dovolávají se urychleného přijetí zákona o správním soudnictví. Pokud nebude zákon přijat a nebudou zavedeny alternativní tresty – šatlavy a obecně prospěšné práce (myšlenka poslance pana Tollnera), nezmění se za současného stavu nic. Zadržená prostitutka by byla předvedena k soudci, který by rozhodl – buď zaplatíš pokutu, nebo vykonáš prospěšně veřejnou práci pro obec. Myšlenka jistě dobrá, kdo ovšem tyto “poletuchy” je schopen k přikázané veřejně prospěšné práci předvést, a co víc - uhlídat?

Dalším požadavkem je, aby prostitutky platily zdravotní a sociální pojištění - např. formou paušálu - a rovněž daně formou registračních známek v dohodnuté hodnotě ve výši 10 000 nebo 20 000 Kč. Všechna svízel, podle mého názoru, je v tom, že Parlament by stěží mohl přijmout zákon, který by upravil činnost prostitutek a prostitutů jako kteroukoli jinou legálně nabízenou a poskytovanou službu. Při takto koncesované poskytované službě by vlastně stát nahradil “pasácký management”, určoval by pravidla hry a zajišťoval by kontrolu jejich dodržování.

V červenci 1997 jsem se obrátil na předsednictvo vlády ČR naléhavým dopisem, aby byla vytvořena odborná komise nebo skupina k řešení problému prostituce. Opis dopisu byl zaslán panu ministru vnitra, spravedlnosti, předsedům obou komor PČR, ředitelům legislativních odborů a významným členům ústavně-právních výborů PS a Senátu. Věřím, že váha odpovědí, které dosud nedošly, bude přímo úměrná délce času, který od zaslání dopisu uběhl.

Jak už zde zaznělo, před 1. červencem 1990 byla prostituce trestná sama o sobě jako přečin podle ustanovení § 10 zákona č. 150/1969 Sb., a i když nejmenovaná výslovným označením “prostituce”, spadala nepochybně pod “nekalý způsob obživy”, a to tím, že se pachatelka nebo pachatel vyhýbal poctivé práci, a dopustil se tak příživnictví podle § 203 trestního zákona. Tento paragraf byl, jak známo, zrušen a trh prostituce se rozjel naplno.

Důsledkem nekontrolované prostituce je rapidní zvýšení výskytu venerických chorob - gonorea, syfilis - a protože přes 90 % klientely pochází ze SRN, začíná německá lékařská veřejnost být vážně znepokojena. Na loňské mezinárodní lékařské konferenci v Mnichově prof. Ernst Rainer Weissenbacher upozornil dokonce na velké nebezpečí, že kromě šíření venerických chorob, pak HIV – AIDS, se extrémně množí nakažlivá forma zánětu jater hepatitis B, která se přenáší rovněž nečistým pohlavním stykem a která je často příčinou smrti. Měl pro to přesvědčivé argumenty.

Na nebezpečí šíření pohlavních chorob, plynoucí z prostituce, pamatuje § 226 - ne výslovně, nýbrž jen tím, že skutková podstata je konstruována jako ohrožovací delikt.

Přes provedení určité změny původního návrhu - senátní tisk 1997/101 - považuji souhlasný text doplnění § 202 slovy “pohoršlivým způsobem nabízí poskytnutí pohlavního styku”, text doporučený všemi senátními výbory, za nadějný pro uplatnění v trestněprávním postihu v činnosti prostituce. Zvláště také při plném uplatnění § 204 - kuplířství - a § 246 - obchodování se ženami.

Jsem přesvědčen o tom, že i těch málo slov k této novele trestního zákona napomůže řešit tak velké problémy, které činností prostituce sužují naše obce. Pro úplnost bych chtěl dodat, že v roce 1994 podal tehdejší ministr spravedlnosti, pan doktor Jiří Novák, návrh zákona o některých opatřeních k regulaci prostituce, který však nebyl Parlamentem tehdy přijat. Přísliby, kterých se dostalo starostům nejpostiženějších měst od bývalých pánů ministrů vnitra pana Jana Rumla a pana Jindřicha Vodičky, že se vláda bude celou problematikou zevrubně zabývat, čekají na své naplnění. Jsem přesvědčen, že při rekodifikaci trestního zákona bude prostituci věnována ještě širší pozornost. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Kdo se dále hlásí do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.)Konstatuji, že se nikdo nehlásí do rozpravy. Končím tedy první část rozpravy.

Pane senátore Vyvadile, chcete se jako zástupce navrhovatele vyjádřit k první části rozpravy?

Senátor Jiří Vyvadil:Pane předsedo, mám pocit, že nikdo by lépe a plastičtěji než pan kolega Musial nepodal důvodnost toho, proč bychom měli tento návrh senátního tisku přijmout.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám. Přeje si vystoupit zpravodaj Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku? Nepřeje. Přeje si vystoupit zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? Nepřeje. Přeje si vystoupit zpravodaj Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu? Nepřeje. Přeje si vystoupit zpravodaj Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí? Nepřeje. Táži se stejně zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu? Nepřeje. Konečně se táži pana zpravodaje garančního výboru - chcete se vyjádřit k průběhu první části rozpravy? Kolega Rychetský má slovo.

Senátor Pavel Rychetský:Pane předsedo, má poznámka je především adresována vám. Máme zde šest shodných usnesení ze šesti výborů, všechny navrhují návrh senátního tisku zákona schválit. V pěti z nich je nepatrný legislativní nedostatek - za slovy “§ 202” schází slova “odst. 1”. V usnesení zahraničního výboru tento nedostatek není. Bez ohledu na to, že by tento nedostatek odstranila naše legislativa, chci dát tímto na vědomí, že by bylo vhodné hlasovat o usnesení zahraničního výboru jako prvém - ve skutečnosti je to hlasování i o ostatních usneseních.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Mohu vás, pane kolego, poprosit, abyste přečetl návrh znění, o kterém navrhujete hlasovat?

Senátor Pavel Rychetský:Jde o senátní tisk 1997/101/5, přičemž pozměňovací návrh novely trestního zákona by zněl tak, že v § 202, odst. 1 se za slova “napadne jiného” vkládají slova “pohoršlivým způsobem nabízí poskytnutí pohlavního styku”.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Zazněl zde návrh schválit návrh senátního návrhu zákona původně předloženého kolegou Vyvadilem a jeho druhy, ve znění návrhu Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jak jej právě přečetl zpravodaj garančního výboru.

O tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Prosím, sečtěte přítomné senátorky a senátory v sále. V Rytířském sále je přítomno 75 senátorek a senátorů, potřebný počet hlasů pro přijetí návrhu senátního návrhu zákona je 38.

Kdo souhlasí s návrhem, který přednesl kolega Rychetský, nechť zvedne ruku.Pro návrh hlasovalo všech 75 – ne, dostal jsem 2 lístky. První oznamuje, že počet senátorek a senátorů se zvětšil – je nás tu 77. Pro hlasovalo 75. Kdo je proti tomuto návrhu? Proti návrhu se vyslovil 1 senátor. O slovo se přihlásil předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kolega Žantovský. Kolega Žantovský svoje přihlášení bere zpět. Místopředseda Senátu, kolega Zeman.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Pane předsedo, paní kolegyně, kolegové. Nejsem si jist, zda jsme neporušili svá pravidla, protože v první části rozpravy, kterou má i projednávání senátních zákonů, se může pouze hlasovat o schválení, zamítnutí nebo postoupení do druhé části rozpravy. Chápu ten návrh, který byl přednesen, jako v podstatě pozměňovací návrh, čili chtěl bych od předkladatelů vysvětlit, zda jde o úplně nové znění předloženého senátního návrhu, nebo zda jde skutečně o pozměňovací návrh. Pokud by šlo o pozměňovací návrh, musíme postoupit do druhé části rozpravy tento návrh a tam ho schválit nebo neschválit.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Kolega Rychetský, zpravodaj garančního výboru.

Senátor Pavel Rychetský:Já myslím, že pan místopředseda Zeman to řekl přesně podle platných Prozatímních pravidel pro jednání Senátu. Skupina našich kolegů předložila návrh senátorského návrhu zákona. Šest výborů k němu přijalo shodný pozměňovací návrh, Senát svým hlasováním tento pozměňovací návrh přijal. Je podle platných pravidel třeba otevřít druhou část rozpravy a po jejím uzavření hlasovat o konečném znění, byť shodou okolností náhodou to je znění totožné s už přijatým pozměňovacím návrhem. A samozřejmě tím teprve bude uzavřeno projednávání tohoto bodu.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, vyhlašují tříminutovou přestávku. Musíme se zorientovat.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v jednání. Prosím, zaujměte svá místa. O slovo se přihlásil první místopředseda Senátu, kolega Zeman.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Dámy a pánové, po krátké poradě navrhuji, abychom formálně splnili podmínky, které jsou dány našimi Prozatímními pravidly pro jednání Senátu o návrzích zákonů, následujícím postupem. V první řadě je potřeba revokovat to, co jsme přijali před chvílí. Za druhé – formálně nyní navrhuji, aby byl postoupen návrh předkladatelů do druhé části rozpravy. V té druhé části rozpravy pak nechť předkladatelé nebo někdo jiný přednese pozměňující návrh. O tom se bude hlasovat samostatně a následně budeme hlasovat o návrhu jako celku.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Omlouvám se vám všem za procedurální chybu. Vskutku nám v tuto chvíli nezbývá než odhlasovat revokaci našeho posledního usnesení a tím se vrátíme na konec první rozpravy. Pak, předpokládám, bude podán návrh zákon postoupit do druhé části rozpravy – už je v této chvíli podán. Takže přistoupíme k hlasování o revokaci našeho posledního usnesení. Budeme hlasovat o tom, zda zrušíme naše usnesení schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložil kolega Rychetský. Poprosím o součet senátorek a senátorů v sále.

V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí je 34. Kdo souhlasí s návrhem revokovat naše poslední usnesení, nechť zvedne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 56 přítomných. Kdo je proti? Proti je jeden. Návrh na revokaci posledního usnesení byl přijat.

Byl tedy podán návrh - postoupit návrh zákona do druhé části rozpravy, kterou tímto otevírám. O slovo se hlásí zástupce navrhovatelů, kolega Vyvadil.

Senátor Jiří Vyvadil:Pane předsedo, dámy a pánové, já vycházím z toho, že usnesení jednotlivých výborů, pokud obsahují pozměňovací návrhy, jsou automaticky brána jako podklad pro druhou část diskuse, čili není zapotřebí je číst. Předpokládám, abych se nedopustil chyby, že toto je bráno jako souhlas.

Za dané situace tedy prosím, aby bylo hlasováno o pozměňovacím návrhu Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost (to je drobná jediná věc, že je tam ten odstavec 1; u ostatních výborů to není uvedeno) s tím, že konstatuji, že pokud bude schválen tento pozměňovací návrh, jakkoliv všechny ostatní jsou obsahově totožné, nemá smysl a ani nelze hlasovat o těch ostatních. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Ptám se ještě předsedy garančního výboru, který má právo mít ještě poslední slovo, zda souhlasí s tímto návrhem anebo zda má nějaký jiný návrh.

Senátor Pavel Rychetský:Je otevřena druhá část rozpravy. Podle platných pravidel již je v rámci této druhé části předloženo šest pozměňovacích návrhů totožných, jeden z nich má navíc odstavec 1. Až bude uzavřena druhá část rozpravy, nebude-li žádný jiný pozměňovací návrh přednesen, bude se hlasovat o těch, které jsou předloženy v písemné formě. Přijetím návrhu výboru zahraničního je vyloučeno hlasování další; přijetím tohoto jednoho pozměňovacího návrhu končí hlasování o pozměňovacích návrzích a je povinností předsedajícího hlasovat o celkovém znění, tzn. o usnesení, kterým se postoupí návrh zákona jako návrh zákona Poslanecké sněmovně.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Kdo se dále hlásí do druhé části rozpravy? Nikdo. Tedy druhou část rozpravy končím.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu k návrhu senátního návrhu zákona, o návrhu ve znění Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Je to návrh, o kterém jsme mou vinou již jednou hlasovali.

Prosím o součet přítomných senátorek a senátorů v sále. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí je 34.

Kdo je pro pozměňovací návrh ve znění návrhu Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, nechť zvedne ruku. Pro se vyslovilo 65 senátorek a senátorů.

Kdo je proti? Jeden.Děkuji. Schválili jsme tedy pozměňovací návrh.Podle čl. 18, odst. 2, písm. b) budeme nyní hlasovat o tom, zda schvalujeme návrh senátního návrhu zákona ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Kdo je pro?Stav přítomných se zvýšil o jednoho; je nás tedy přítomno 68. Potřebný počet hlasů pro přijetí je 35.

Pro návrh se vyslovilo 65 senátorek a senátorů. Kdo je proti? Jeden. Návrh byl schválen.Proto podle našich prozatímních pravidel o návrzích senátních návrhů, podle čl. 18, odst. 3 navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a podal návrh zákona Senátu Parlamentu České republiky Poslanecké sněmovně k dalšímu projednávání. Za druhé, abychom pověřili senátora Jiřího Vyvadila, aby návrh zákona Senátu Parlamentu České republiky odůvodnil v Poslanecké sněmovně a v jejích orgánech.

O tomto návrhu nyní budeme hlasovat. Protože se stále mění počet přítomných, prosím o součet. V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí je 35.

Kdo je pro návrh, který jsem před chvílí přednesl?

Pro návrh hlasovalo 66 přítomných. Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo. Návrh tedy byl přijat.Děkuji navrhovatelům i všem zpravodajům a končím projednávání prvního bodu pořadu této schůze.

Dalším bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivech, zákon o střelných zbraních..

Tento zákon jste obdrželi jako senátní tisk 1997/104.Garančním výborem pro návrh tohoto zákona je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jana Krámka a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1997/104/1.

Dále byl návrh přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství, a dopravu, jehož zpravodajem je pan senátor Václav Reitinger. Také tento výbor přijal k tomuto návrhu zákona usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1997/104/2.

Nakonec byl návrh zákona přikázán Ústavně-právnímu výboru, jehož zpravodajem je pan senátor Jan Voráček. Také tento výbor přijal k tomuto návrhu zákona usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1997/104/3.

Tento návrh zákona uvede pan poslanec Vojtěch Filip, kterého zde mezi námi srdečně vítám a prosím ho, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče!

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych krátce uvedl návrh zákona, který mění a doplňuje zákon o zbraních a střelivu, zákon č. 288/1995 Sb. Na úvod svého vystoupení bych chtěl říci, že smyslem naší původní poslanecké iniciativy, kterou jsme zpracovali s kolegou Mandíkem, bylo učinit jeden jediný krok: dát do souladu zákon o střelných zbraních a střelivu a zákon o myslivosti, resp. předpisy, které se toho týkají, aby v následujících krocích mohly být učiněny i další změny, které by vedly k potrestání pytláctví.

Tento náš záměr poměrně úzké novely zákona doznal při projednávání v PS určitých změn, ale i - řekl bych - vývoje myšlenky tohoto zákona. Než odůvodním jednotlivé části novely, chtěl bych podotknout, že původní návrh byl vládou ČR odmítnut. Přesto PS v prvém čtení tento zákon odsouhlasila a do druhého čtení ho propustila.

Mezi prvním a druhým čtením ve výborech PS došlo k výraznému posunu v myšlence, zda je potřeba nebo není novelizovat zákon o zbraních a střelivu. Na základě usnesení výboru pro obranu a bezpečnost PS zpracovalo Ministerstvo vnitra ČR analýzu nedostatků zákona č. 288/1995 Sb. a dospělo k názoru na rozdíl od původního stanoviska vlády, že zákon novelu vyžaduje, že novela je potřebná a že v rámci procesu přibližování českého právního řádu Evropské unie je novela nanejvýš žádoucí a potřebná. Na základě tohoto materiálu, analýzy Ministerstva vnitra, výbor pro obranu a bezpečnost ve spolupráci s odborníky ze všech odvětví, kterých se tato novela dotýká, zpracoval nový text novely a ve druhém čtení byl text, který přijal výbor pro obranu a bezpečnost jednomyslným usnesením, přijat jako komplexní pozměňovací návrh zákona, který jsme předložili. Tedy ona původní myšlenka sjednotit postup podle dvou právních norem v ČR a vytvořit tak předpoklady pro novelu trestního zákona v oblasti pytláctví se rozrostla k tomu, abychom přiblížili tento zákon, který je přijímán v každém státě, působí v každé civilizované zemi, evropským poměrům.

Zákon nyní po projednání v PS a schválení tak, jak je předložen Senátu, znemožňuje, aby osoby, které nejsou držiteli loveckého lístku, mohly lovecké zbraně nabývat do vlastnictví a podle zákona č. 23/1962 Sb. užívat k loveckým účelům. Tak je to totiž možné pouze s platným loveckým lístkem. Nyní je tato legislativa sjednocena a zákon č. 288/1995 tedy předpokládá, že držet a nosit loveckou zbraň může jenom ten, kdo kromě zbrojního průkazu má ještě platný lovecký lístek. Tím jsme tedy přiblížili naši úpravu Úmluvě o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivci ze dne 28. června 1978, jak ji přijalo Evropské společenství a která je i platná pro ČR.

Vzhledem k některým legislativním změnám v této oblasti od roku 1978 se podařilo do novely zahrnout i oblast technických norem tak, jak je uvedeno blíže v odůvodnění a bylo to i cílem legislativnětechnické úpravy a upřesnění.

Tak se např. v části II, v bodě 2 novely projevily části zbraně jako je válec revolveru, a bylo dosaženo kompatibility se současným evropským právem.

Podstatný bod 10 doznal určité změny. A tady mi dovolte, abych pravděpodobně zčásti předběhl zpravodaje Ústavně-právního výboru. My jsme původně vázali nabytí zbrojního průkazu skupiny C na to, aby nejdříve nabyvatel držel lovecký lístek. Ve výboru pro obranu a bezpečnost PS to bylo ve filosofické části změněno a je to postaveno tak, že je to možné držet dohromady a není rozhodno, jakým způsobem nabude to které oprávnění člověk dopředu, to znamená to nebo ono. Ale podstatné je, že koupit loveckou zbraň může, až když drží platný lovecký lístek. Z toho vyplývá, že je nerozhodné, kdy občan ČR požádá o zbrojní průkaz nebo o lovecký lístek, ale je rozhodné, jestli v době, kdy nakupuje střelnou zbraň, dlouhou kulovou zbraň, jestli má tyto doklady u sebe.

Ústavně-právní výbor Senátu mě výrazně potěšil, protože v pozměňovacím návrhu, který předložil a u jehož projednání jsem byl, se vrátil k původní filozofii, tzn. že teprve držitel loveckého lístku může žádat o zbrojní průkaz skupiny C. Stejně tak tomu je u zbrojních průkazů skupiny A, které se týkají sportovních zbraní. Z tohoto důvodu je nerozhodné, zda přijmete své pozměňovací návrhy tak, jak byly projednány ve výboru, a o kterých já vím, případně, které přednesete v této chvíli v rozpravě, protože obě varianty jsou možné. Mně je samozřejmě bližší varianta, kterou navrhuje Senát, ale tím nijak nevyzývám vážené paní senátorky a vážené pány senátory, aby se vrátili k původní filozofii, a budu spokojený s tím, když schválíte návrh tak, jak jej schválila v poslední verzi ve třetím čtení PS.

Pokud jde o bod 11, stávající právní úprava brání cizincům, kteří předloží souhlas příslušných orgánů země, ve které mají místo pobytu nebo sídlo a nejsou současně držiteli evropského zbrojního pasu, aby mohli osobně z území České republiky odvézt zbraně a střelivo, které zde legálně koupí na základě vydaného zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz zbraní a střeliva.

Novelou je to umožněno. Zde pravděpodobně vzniká nejvíc otazníků. Nijak se nebráním při projednání říci, že jsou dva přístupy. Jeden přístup říká, že to je zásadní průraz do filosofie zákona, kdo jen ten, kdo je vlastníkem zbrojního průkazu a listu může si koupit kulovou zbraň. Tady nemusí mít ten konkrétní člověk, konkrétní fyzická osoba, ze zahraničí doklady, které jsou potřebné jinak k nákupu pro českého občana na kulovou zbraň a na základě jiného průkazu na dobu 5 dnů může mít v České republice nakoupenou dlouhou kulovou zbraň.

Chápu, že z pohledu čistoty práva, čistoty legislativy, je to skutečně zásah do původní filosofie zákona. Chápu také, že není možné v tuto chvíli trvat na tom, aby všechny státy v Evropě a na světě měly stejné předpisy pro nakupování a držení střelných zbraní. A jsem přesvědčen spolu s odborníky z Ministerstva vnitra, že to není jakési lobování pro naše prodejce střelných zbraní, když schválíte to, co schválila Poslanecká sněmovna v paragrafu 11.

Jsem přesvědčen, že není tak velké riziko, když si cizinec nakoupí v České republice zbraň a má na to průkaz, který vyžaduje jeho domovská země, a on ji tady bude 5 dní držet v hotelu. Vím, že určité riziko je, ale míra rizika je podle mého soudu malá. Je možné tuto novelu přijmout.

Samozřejmě je možné tento bod 11 odmítnout a tak, jak jsem byl seznámen se stanoviskem Ústavně-právního výboru, setrvat na současném znění zákona o zbraních a střelivu, který takový nákup vylučuje. Samozřejmě, že to má své důsledky i své postupy, ale žádným způsobem se nenaruší charakter onoho přiblížení tohoto zákona zákonům evropským. Jen jsem přesvědčen, že míra rizika, na kterou jsem byl upozorněn, není tak velká, abychom to riziko v tuto chvíli nepodstoupili. Riziko s tím vědomím, že Ministerstvo vnitra při analýze stanovilo termín sjednocení této právní úpravy s právem EU na rok cca 2004, resp. 2005, tak, jak je v dokumentu Ministerstva vnitra.

Pokud jde o další části, jsou v podstatě technické. Jde o otázku vzoru žádosti o vydání zbrojního a průvodního listu, který navazuje na případnou novelu bodu 11 a evidence vedená Policií ČR, které rozšiřují v podstatě povinnosti těch, kteří zbraně prodávají, nakupují, jakým způsobem žádají o vývoz.

Vzhledem k tomu, že zákon vůbec neupravuje výdej dat vedených podle tohoto zákona, je třeba, aby i tato oblast byla upravena. A proto v bodě 15 této novely bylo upraveno, jakým způsobem poskytují údaje Ministerstvu vnitra státní orgány cizích států. Vychází se z kompetence Ministerstva vnitra jako ústředního orgánu státní správy, zejména ve vztahu k ústředním orgánům téhož typu v cizích státech. Zjišťování těchto informací vyžaduje přístup České republiky k úmluvě, která se této oblasti týká.

Pokud jde o článek 2 a 3, který je zmíněn v novele, je otázka zcela jednoznačná. Je to věc, která se dotýká přechodného období než se v podstatě ti držitelé loveckých zbraní, a to jsou legální držitelé, budou moci vypořádat s novelou tohoto zákona. Lhůta pro vypořádání s novými právními poměry je tedy stanovena na jeden rok, aby si případně držitel lovecké zbraně pořídil lovecký průkaz a nebo opačně, aby loveckou zbraň odevzdal, případně prodal. Tento postup tedy novela upravuje. To je ve stručnosti k této novele pravděpodobně vše, co jsem chtěl na úvod svého vystoupení říci.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pane předsedo, jsem přesvědčen, že pokud Senát schválí zákon ve znění PS, bude tento zákon platit velmi brzy a brzy také dojde k postupům, které zákon předpokládá. Pokud zákon změníte a změníte ho tak, jak jsem byl při projednávání, budu já jako předkladatel velmi spokojen. Jediné, co mě bude mrzet, že se trochu zpozdí nabytí účinnosti zákona. Je tedy jenom výhradně vaším právem, abyste o této novele, která byla schválena snad bez jediného hlasu všemi poslanci PS, abyste o ní rozhodli. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane poslanče, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A nyní žádám o slovo zpravodaje garančního výboru, kolegu Krámka.

Senátor Jan Krámek:Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, po velice obsáhlém zdůvodnění jednoho z navrhovatelů si myslím, že není mnoho co dodat. Navržená novela znamená zjednodušení a vzhledem k tomu, že jsem byl při projednávání návrhu zákona o zbraních a střelivu v PS, příprava toho zákona trvala velice dlouho a v souvislosti s tím, že tento zákon již je doplněn dalšími zákonnými normami nižší váhy, tzn. prováděcí nařízení a vyhlášky, bylo i řečeno a při projednávání jsme si to uvědomovali, že pravděpodobně bude nutné se ještě k zákonu vrátit. Koneckonců i zástupci Ministerstva vnitra tehdy o tom hovořili. Tato iniciativa byla o něčem jiném a již při projednávání zákona bylo zřejmé, že ze strany myslivců jsou výhrady.

Novela tak, jak prošla PS a byla projednána ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, je trošku jinou novelou. A já, abych dlouho nezdržoval, si dovolím nyní přečíst usnesení: po projednání ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost bylo přijato usnesení k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 288/1995 Sb.,o střelných zbraních a střelivu, senátní tisk 1997/104. Po zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Určuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, abyste rovněž zasedl ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával další návrhy a budou-li takové, abyste k nim zaujal po skončení rozpravy stanovisko. Nyní prosím zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pana senátora Václava Reitingera, aby nás seznámil s výsledkem projednávání návrhu zákona v jeho výboru.

Senátor Václav Reitinger:Pane předsedo, pane poslanče, dámy a pánové, seznámím vás s usnesením Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k senátnímu tisku 104, který byl projednán 22. 12. loňského roku a který se týká posouzení záměru doplnit a upravit zákon č. 288/1995.

V podstatě bych se opakoval se svým předřečníkem, dovolím si ale připomenout dvě věci, které částečně tento zákon opomenul. Za prvé měl reagovat a mohl reagovat a měl využít možnost reagovat na některé zbraně, které v současné době se objevují mezi občany a které nesplňují podmínky. Mám na mysli především zbraně typu malorážkového a zbraně typu samostřílů. A za druhé jsou určité nesrovnalosti legislativněprávní.

Přesto, vzhledem k současnému stavu v myslivosti a k jednoduchému postupu získání kulových zbraní, hospodářský výbor posoudil, projednal a navrhl ve svém usnesení č. 179 - senátní tisk 104/2, navrhuje a doporučuje, aby Senát Parlamentu České republiky schválil návrh zákona ve stávajícím znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zároveň určil zpravodaje a pověřil předsedu hospodářského výboru, aby s tímto seznámil Senát Parlamentu České republiky. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego, prosím, aby vystoupil zpravodaj Ústavně-právního výboru, pan kolega Voráček. Prosím.

Senátor Jan Voráček: Pane předsedo, vážený Senáte, dovolte, abych vás seznámil s usnesením Ústavně-právního výboru ze dne 22. prosince 1997 k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, jako senátní tisk č. 1997/104/3.

Po odůvodnění zástupce navrhovatelů, poslance Vojtěcha Filipa, a po zpravodajské zprávě senátora Jana Voráčka a po rozpravě Ústavně-právní výbor:

1. doporučuje Senátu, aby návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy uvedenými v příloze tohoto usnesení,

2. určuje zpravodajem výboru pro projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jana Voráčka,

3. pověřuje předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Pokud tento návrh postoupí do podrobné části rozpravy, seznámím Senát se zdůvodněním pozměňovacích návrhů Ústavně-právního výboru.

Závěrem vás chci poprosit, abyste si provedli drobnou úpravu v příloze našeho usnesení. Jedná se o první větu hned nahoře v čl. 1, bod 1, který v tisku zní: V bodu 1, slova “posouzení dohody atd.”, opravte si číslici v bodu 1 na číslici v bodu 2. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego, a otevírám první část rozpravy. O slovo se hlásí kolega Jehlička.

Senátor Václav Jehlička:Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, úvodem svého krátkého vystoupení bych chtěl říci, že nepatřím - nebo bych chtěl upozornit na to, že nepatřím mezi nepřátele zbraní, a v tomto případě střelných zbraní.

Myslím si, že zbraně na tomto světě mají svoje místo, svoje opodstatnění a mnohdy hrají i pozitivní roli, záleží však, kdo tyto zbraně drží v rukou. Jak víme, tak lovecké - většina z nás mužů prošla základní vojenskou službou a o zbraních něco ví - a dlouhé lovecké kulové, tzv. kulovnice patří k velmi razantním zbraním, dalekonosným, a zbraním, pokud se dostanou do nepovolaných rukou, nebezpečným. Mě přímo děsí představa, že osmnáctiletí floutkové dostanou do svých rukou tyto razantní zbraně a budou se toulat po našich českých a moravských lesích, které slouží k odpočinku a pobytu mnoha rodin s dětmi.

Myslím si, že je potřeba zde trvat na té věkové hranici, kterou ustanovuje zákon - 21 let. A jménem senátního klubu ODA bych chtěl říci, že nesouhlasíme s prolomením věkové hranice 21 let a nepodpoříme tuto novelu zákona a navrhuji, aby zákon byl postoupen do projednání pozměňovacích návrhů, do podrobné rozpravy. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego, prosím, kdo se dále hlásí do rozpravy? Do rozpravy se hlásí kolega Vachta.

Senátor Karel Vachta:Vážený pane předsedo, dámy a pánové, navržená novela zákona o zbraních a střelivu - nebo její návrh - byl ostře sledován mysliveckou veřejností, a i když se vám to možná nezdá, tak si myslím, že i laickou veřejností, a to z několika důvodů.

Já bych vám nejdříve rád vysvětlil, jak vypadala situace před přijetím zákona č. 288, jak vypadala situace po přijetí toho zákona a jak by měla vypadat po přijetí této novely. Do přijetí toho zákona č. 288 z roku 1995 vypadala situace tak, že když někdo zažádal o první lovecký lístek, tak prošel jednoročním kurzem, kde byla jak teoretická část, tak praktická část. Na konci tohoto jednoročního kurzu vykonal zkoušku z myslivosti, která se skládala nebo ještě se skládá ze sedmi předmětů, z nichž jeden předmět byl zbraně a střelivo, a ten lektor, který to zkoušel, byl státním zkušebním lektorem. Čili každý, kdo zažádal o lovecký lístek, měl současně zkoušku o zbraních a střelivu a situace vypadala potom tak, že zažádal o lovecký lístek a mohl zažádat o zbrojní průkaz a ten zbrojní průkaz mu byl vydán.

Po přijetí toho zákona č. 288 vypadá situace tak, že sice dostane lovecký lístek, ale nedostane zbrojní průkaz. Dokonce se staly takové případy, že někdo vykonal nebo dostal lovecký lístek i zbrojní průkaz ještě před platností zákona č. 288, tzn. dostal to v roce 1994 nebo i ještě v roce 1995. Po přijetí toho zákona musel odevzdat zbraně na policii a čekal na dovršení 21 let a potom dostal zbraně zpátky a dostal zbrojní průkaz. Navíc ještě musel vykonat další odbornou zkoušku pro vydání zbrojního průkazu.

Tento zákon odradil spoustu starších myslivců, kteří se neodvážili vykonat tuto poměrně náročnou zkoušku. To ale novela neřeší.

Myslím si, že hlavní dvě věci, které zajímají mysliveckou a laickou veřejnost, jsou dva paragrafy. Především je to § 41, jak o tom hovořil předkladatel, pan poslanec Filip, kde se sjednocuje hranice pro vydání loveckého lístku s hranicí pro vydání zbrojního průkazu, což je 18 let. Na rozdíl od předřečníka se nedomnívám, že hranice 18 let by byla tak nebezpečná pro nošení zbraní. Když může někdo od 18 let rozhodovat o tom, zda můžeme být senátory či poslanci, nevím, proč by nemohl vlastnit zbraň, pokud se ukáže, že je odborně způsobilý. Navíc může řídit i automobil, a to je dnes zbraň zvláště u mladých lidí daleko nebezpečnější než lovecká zbraň.

Druhý paragraf, kde dochází k pozitivní změně, že si nemůže koupit kulovou zbraň někdo, kdo nemá platný lovecký lístek. To je velice správné. Týká se to hlavně myslivců, ale i ostatní veřejnosti, protože víte, že dochází k ohrožení života a bezpečnosti jak nahodilých lidí, kteří se pohybují v loveckých revírech, tak myslivců. Víte, že v poslední době dochází – alespoň u nás v jižních Čechách k tomu, že jsou organizované skupiny pytláků, kde jedna skupina zvěř loví a pomocí mobilů upozorňuje druhou skupinu, která zbraň nemá a střelenou zvěř sváží a odváží. Toto tato novela neřeší.

Přesto si myslím, že přijetím novely by došlo k tomu, že by to tyto skupiny měly daleko těžší. Proto se přimlouvám pro to, aby novela platila v tom znění, jak byla postoupena Poslaneckou sněmovnou, i když by pro myslivce byla asi přijatelnější původní verze. Obávám se, že by došlo k velké časové prodlevě, případně k tomu, že by se novela vůbec neschválila. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego. O slovo se přihlásil první místopředseda Senátu, kolega Zeman.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Pane předsedo, paní kolegyně, páni kolegové, chtěl bych tentokrát odbočit od pozornosti na záležitosti myslivců, na čemž měli předkladatelé prvotní zájem. Chtěl bych upozornit na to, jaká byla geneze té předlohy, v jaké podobě ji dostáváme dnes na projednání v Senátu.

Bylo zde řečeno, že se celou záležitostí rovněž zabývalo Ministerstvo vnitra, které doporučilo některá další znění této novely, která se vůbec mysliveckých záležitostí netýkají. Myslím, že z tohoto hlediska, když resort, který to má na starosti, využil této novely a zapracoval tam i další náležitosti, které zlepšují stávající právní poměry v oblasti nošení zbraní, by bylo výhodné, abychom tuto novelu přijali v předloženém znění.

Nechci říci, že doplňky a pozměňovací návrhy jednoho našeho výboru by nezvýšily ještě kvalitu návrhu tak, jak byl předložen, ale výrazným způsobem nemění nic. Považoval bych to za zdržení projednávání této novely.

Chtěl bych se ještě zmínit o tom, co řekl předřečník. S takovou drzostí, s jakou se dnes provádí pytláctví v jednotlivých honitbách, je potřeba vzít na vědomí, že tato úprava těm, kteří to provádějí, velmi ztíží podmínky provádění této nekalé činnosti.

Pokud se týká záležitosti snížení hranice let, chápu záměr, který tady přednesl zástupce klubu ODA, ale pokud se podíváme, že se to týká jenom skupiny myslivecké a potom skupiny sběratelské a sportovní, tak si myslím, že to zase nejsou takové skupiny, které by umožňovaly, aby lidé na základě provozování těchto dvou činností mohli tyto zbraně využívat třeba k trestné činnosti. Chci jen připomenout. Jistě všichni znáte naše výrazné úspěchy na olympiádách a mistrovstvích světa, kdy do České republiky jsou přivážena množství zlatých, stříbrných a bronzových medailí. Nevím, jakým způsobem je možné vychovávat tyto sportovce, kdyby nemohli v mládí, a 18 let je již dospělý věk, tuto činnost provozovat. Tuto záležitost bych nepovažoval za podstatnou z hlediska třeba snížení závažné trestné činnosti za použití zbraně. Doporučuji přijmout v předloženém znění.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego Zemane. Slovo má pan kolega Václav Benda.

Senátor Václav Benda:Pane předsedo, kolegyně a kolegové, se zbraněmi a se střelivem jsem neměl nikdy nic společného, stejně jako – jak mi bylo předtím po mém hlasování ironicky tvrzeno – jsem v životě nešel s žádnou prostitutkou a neznám žádného pasáka.

Chci jen konstatovat, že Senát má být také strážcem legislativní čistoty a konzistence. Ono už to tady padlo. Chci mluvit jen o otázce 18 let věku.

Ano, dobře, dovolme zacházet se zbraněmi až od 21 let, ale pak povolávejme mladé muže do armády až od 21 let, kdy se zacházením se zbraněmi nesou odpovědnost, dávejme řidičské průkazy od 21 let. Je to o několik řádů vyšší - kolik lidí a jejich rodin zabíjí nezodpovědní 18letí floutkové na silnicích, než kolik jich případně zastřelí.

Domnívám se, že je v zájmu systémového legislativního řešení, aby věk dospělosti byl upraven a definován jednotným způsobem. Přimlouvám se za to, aby to zůstalo v této podobě.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego. Slovo má paní předsedkyně senátorského klubu ODA paní Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedo, dámy a pánové, chtěla bych upřesnit vystoupení, které měl pan kolega Jehlička v tom smyslu, že klub ODA nepožaduje snížení věkové hranice pro sportovní zbraně, jak o tom hovořil kolega Zeman, ale pouze pro lovecké zbraně. Mezi loveckými zbraněmi jsou takové zbraně, které výrazně mohou ohrozit zdraví a životy lidí.

Dovolila bych si při této příležitosti říci několik vět k vystoupení mých kolegů, i když se domnívám, že je to spíše součástí podrobné rozpravy.

Samozřejmě víme, že pro jízdu v automobilu je 18 let, a víme také a diskutovali jsme o tom na klubu, že i co se týká vojenské služby, je tam věková hranice 18 let. V obou případech jsme po diskusi dospěli k závěru, že se jedná o zcela jiné podmínky, že se např. ve vojenské službě jedná o činnost, která je trvale pod kontrolou, zbraně nejsou používány na veřejně přístupném prostranství. Po zvážení všech těchto aspektů jsme dospěli k závěru, že budeme navrhovat, pokud budete souhlasit s tím, aby byl postoupen zákon do podrobné rozpravy, pozměňovací návrh na vypuštění písmena c).

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. O slovo se hlásí navrhovatel, pan poslanec Filip.

Poslanec Vojtěch Filip:Pane předsedo, dámy a pánové, zásadním způsobem nesouhlasím s vystoupením pana senátora Jehličky. Za prvé nepovažuji 18leté občany České republiky za floutky. Za floutka považuji toho, kdo se nechová v souladu s českým právním řádem, porušuje ho, a to v jakémkoliv věku.

K věkové hranici mi dovolte jednu poznámku. Ve Finsku lovecké zbraně nabývají již v 15 letech, ve Švýcarsku v 16 letech, v Norsku lovecké zbraně na malou zvěř v 16 letech, ve všech ostatních zemích – v Belgii, Bulharsku, Polsku, Francii, Estonsku, Litvě, Německu, v Anglii, v Rakousku, v Itálii, Slovensku v 18 letech.

Já myslím, že tato podmínka je, podle mého soudu, nesprávná a pravděpodobně klub ODA se nezabýval evropským právem ve vztahu ke zbraním a střelivu.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám. Hlásí se kolega Rychetský, předseda Ústavně-právního výboru.

Senátor Pavel Rychetský:Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, Ústavně-právní výbor vám předložil usnesení, které máte v senátním tisku č. 104/3. Při svém jednání se nezabýval věcnými otázkami a nerozděloval se na ty, které podporují myslivost, či nikoliv. Zabývali jsme se čistě legislativnětechnickou stránkou věci. Z materiálu, který jste obdrželi z našeho legislativního odboru, jste měli možnost zjistit, že norma ve znění, v jakém byla přijata PS, trpí takovými nedostatky, že bez jejich odstranění hrozí nebezpečí, že ani její účel nebude naplněn.

Zástupce skupiny navrhovatelů nám zde řekl, že by přivítal změny a doplňky, které Ústavně-právní výbor navrhuje. Řekl nám, že to jsou změny a doplňky, které tuto normu dávají do kultivované legislativní polohy. A na druhé straně, abychom zvážili před svým hlasováním, zda zdržení této normy není zdržení přílišné, které by odložilo její účinnost, řekněme, na neúnosnou míru. Podle mého soudu neexistuje neúnosná míra. Máme-li možnost, máme i povinnost hlasovat pro to, aby normy, které opouštějí Parlament ČR, byly kvalitní.

Já se tedy nevyjadřuji v tuto chvíli k věcným návrhům, zda hranice 18 let je, nebo není přiměřená, to je věc hlasování, přimlouvám se za to, aby Senát propustil tuto osnovu do druhé části rozpravy proto, aby měl možnost schválit normu v kvalitnější podobě, tj. vrátit ji v té kvalitnější podobě PS.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego. O slovo se hlásí kolega Barták.

Senátor Karel Barták:Já bych si, pane předsedo, dámy a pánové, dovolil repliku na můj vkus poměrně dosti autoritativního vystoupení pana poslance Filipa. Informoval nás o tom, že je mnoho zemí v Evropě, které mají hranici nižší - je jich asi 12 - a informoval nás také o tom, že ODA se nevěnovala dostatečně této problematice. Měl bych k němu konkrétní dotaz, jestli jsou v Evropě také země, kde je ta hranice vyšší.

Předseda Senátu Petr Pithart:Kdo se dále hlásí do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.)

Poprosím zpravodaje Ústavně-právního výboru, zda se chce k proběhlé části rozpravy vyjádřit. Pan kolega Voráček se nechce vyjádřit. Přeje si vyjádřit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu?

Nechce se vyjádřit. Konečně zpravodaj garančního výboru. Kolega Krámek se také nechce vyjádřit.

Prosím tedy předkladatele, pana kolegu Filipa, aby se ujal slova.

Poslanec Vojtěch Filip:Pane předsedo, paní a pánové, řekl jsem v úvodu svého vystoupení, že je vaším výsostným právem, co s tímto zákonem, který schválila PS, uděláte. Kolega Rychetský řekl krásnou věc, že když je možnost, je i povinnost to změnit. Když tuto možnost využijete, já se zlobit nebudu, já budu velmi spokojen. Jsem přesvědčen, že pokud to vrátíte, že to Sněmovna zařadí na své jednání a schválí ve znění, které přijal Senát.

Pokud mám odpovědět na otázku, která mi byla položena, osobně vím maximálně o 3 zemích, které jsou sdruženy v EU a mají věk vyšší než 18 let, a to 19 let v jedné zemi a 21 let v dalších dvou zemích. Jinak jsou to země, které přistoupily ke směrnici Rady Evropského společenství č. 91/477/EEC z 18. června 1991, ale i tyto země budou muset sloučit svou věkovou kategorii pro držení střelných zbraní a loveckých s právem EU. Jistě v době, kterou oni uznají za vhodnou a na které se usnesou jako řádní členové EU. Nemyslím si, že jsem to řekl autoritativním způsobem, ale nezlobte se na mne, ale já skutečně nepovažuji 18leté občany za “floutky”.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane poslanče. Konstatuji, že během rozpravy byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. O tomto návrhu budeme hlasovat.Prosím o sečtení přítomných senátorek a senátorů v sále.

V této chvíli je v sále přítomno 75 senátorek a senátorů, potřebný počet hlasů pro přijetí návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS je 38.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. Pro návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS se vyslovilo 47 senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? 16 senátorek a senátorů. Návrh usnesení byl přijat.Děkuji vám, pane poslanče, děkuji též všem zpravodajům.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, mám pro vás ještě dvě sdělení, než přeruším naše jednání.

První sdělení: z iniciativy senátorek kolegyň Benešové, Ondrové, Palečkové a Svobodové a také poslankyň Parlamentu ČR vznikla akce na pomoc dětem ze zaplavených oblastí Moravy pod názvem “Chceme se znovu smát”. Tato akce spočívá v aukčním prodeji dětských obrázků. Dosavadní výtěžek se k dnešnímu dni blíží k 650 000 Kč.

Na základě této iniciativy se díky sponzorům podařilo vytisknout kalendář s reprodukcemi úspěšných obrázků a dokumentárních fotografií. Vážené kolegyně a kolegové, tímto vám nabízíme možnost zakoupit si unikátní kalendář za cenu 390 Kč a, mimo jiné, i tím dát najevo, že senátorky a senátoři na postižené oblasti nezapomínají. Výtěžek ze všech těchto akcí je posílán průběžně do míst, odkud jsou autoři těchto obrázků, a to prostřednictvím Nadace místo v srdci. Kalendáře jsou vám k dispozici během polední přestávky v chodbě před Rytířským sálem. Druhé sdělení: předseda klubu ODS mě požádal o přestávku mezi 14. a 15. hodinou, a protože je třeba také přestávka k obědu, naše jednání začne v 15.00 hodin. Přeji vám dobrou chuť. Promiňte, předseda klubu ČSSD chce ještě, patrně, procedurální poznámku.

Senátor Zdeněk Vojíř:Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. S ohledem na to, že dodatečně byly zjištěny problémy v zákoně o konkurzu a vyrovnání, který je na pořadu našeho dnešního jednání jako bod č. 4, myslíme si, že by bylo vhodné, aby tyto problémy byly projednány a zaujata stanoviska k nim v jednotlivých senátorských klubech a také v příslušných výborech. Doporučuji proto, aby se ve 14.00 hodin sešlo politické grémium Senátu, t.j. předsedové všech senátorských klubů, doplněni o předsedy Ústavně-právního výboru a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Prosím tyto pány kolegy, aby se ve 14.00 hodin sešli v jídelně na gastro-chodbě. Současně si dovolím upozornit všechny členy všech klubů, že lze předpokládat krátké schůze jednotlivých klubů, a doporučuji, aby se tyto schůze konaly ve 14.30 hodin na obvyklých místech klubů. Na totéž si myslím, že bych měl upozornit i členy dvou výborů, o kterých jsem se zmiňoval. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Pane kolego, prosím, byl bych rád, kdybychom respektovali návrh předsedy klubu ODS, a v tomto případě by se ten celý váš návrh musel posunout o 1 hodinu. Kolega Rychetský.

Senátor Pavel Rychetský:Po dohodě s předsedou hospodářského výboru navrhujeme takovýto sled událostí: politické grémium už ve 13.30 hodin, od 14 hodin kluby a pak krátce společné zasedání v 15 hodin obou výborů v Zeleném salonku a v 15.20 hodin pokračování pléna.

Předseda Senátu Petr Pithart:Vítám tuto dohodu. Souhlasí s ní kolega Kondr, takže v 15.30 hodin zahajujeme jednání.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Paní kolegyně, páni kolegové, prosím, sedněte si na svá místa, abychom mohli zahájit jednání.

Následujícím bodem našeho pořadu jednání je:

Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů..

Jde o senátní tisk č. 1997/105.

Paní kolegyně, páni kolegové, prosím, nerušte ty, kteří poslouchají.

Garančním výborem pro návrh tohoto zákona je Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje paní senátorku Jitku Seitlovou a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/105/1.

Návrh zákona byl rovněž přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodajem je pan senátor Václav Reitinger. Také tento výbor přijal k tomuto návrhu zákona usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1995/105/2.

Dále byl návrh zákona přikázán Ústavně-právnímu výboru, jehož zpravodajem je pan senátor Jiří Šenkýř. Také tento výbor přijal k tomuto návrhu zákona usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/105/3.

Tento návrh zákona uvede pan ministr Jiří Skalický. Vítám ho mezi námi a prosím, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČR Jiří Skalický: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, dovolte, abych stručně uvedl a zdůvodnil návrh zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. Jde o návrh, který Senát projednává již podruhé. První návrh byl vrácen prezidentem republiky, protože mu byl předložen k podpisu až poté, kdy nabyl de facto účinnosti. Vláda předložila návrh znovu s tím, že při jeho vypracování byly využity všechny připomínky vznesené při jednáních v Poslanecké sněmovně i v Senátu.

Tato novela, s níž PS vyslovila souhlas dne 11. prosince 1997, řeší pouze aktuální problémy vodních práv a v žádném případě si neklade za cíl změnu koncepce. O té budeme jednat až v souvislosti s novým vodním právem, jehož věcný záměr byl již předložen k projednání vládě.

V předložené novele je navrhována úprava vyhlašování ochranných pásem vodních zdrojů a navrhované řešení umožní revizi ochranných pásem s cílem dosáhnout požadované ochrany při výrazném omezení rozlohy ochranných pásem. Současně je řešena i otázka náhrad za omezení vzniklá v souvislosti právě oním vyhlášením ochranných pásem.

Dále se vypouští zmocnění pro vládu udělovat výjimky s vypouštěním odpadních hmot odchylně od ustanovení vodního zákona. Současně jsou řešeny předpoklady pro novelu nařízení vlády, kterým budou stanoveny ukazatele a hodnoty přípustného stupně znečištění vod.

Nově se rovněž řeší problematika institutu opatření k nápravě - konkrétně jde o paragraf 27 - a to tak, aby bylo možné pružnější řešení závadných vztahů k ochraně vod. Dochází rovněž k úpravě některých případů tzv. starých ekologických zátěží ve změněných majetkoprávních vztazích. Jde především o případy přechodu majetku v rámci tzv. velké privatizace, kde se dosud postupuje podle usnesení vlády.

Novela též reaguje na skutečnost, že v současných podmínkách již není nutné, aby správcem vodních toků byla vždy výlučně státní organizace. Důraz u vodohospodářsky významných toků a hraničních toků je kladen na to, aby správu vykonával subjekt odborně a technicky způsobilý.

Pokud jde o drobné toky, vytváří novela prostor i pro další subjekty, je zde však předpokladem souhlas toho, kdo má správu vykonávat.

Poslední změna se týká § 42, kde byla i v návaznosti na zkušenosti získané při loňských povodních zakotvena povinnost vypracovat povodňový plán pro povodněmi ohrožené nemovitosti, a to pro každý subjekt, jemuž to uloží vodohospodářský orgán. Jde o ryze praktické opatření, které při správné aplikaci může výrazně přispět k hladkému zvládání podobných situací, jaké jsme zažili v loňském roce, resp. aspoň zmírňovat ničivé účinky povodní.

Návrhy, jak už jste slyšeli, projednaly tři výbory Senátu a všechny ho doporučily ke schválení ve znění předloženém PS. Proto bych vám chtěl poděkovat za konstruktivní přístup a doporučit vám, abyste předložený návrh zákona schválili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Nyní žádám o slovo zpravodajku zahraničního výboru, paní senátorku Jitku Seitlovou.

Senátorka Jitka Seitlová:Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, již podruhé téměř po roce se na projednávání Senátu dostává tato velmi potřebná malá novela zákona o vodách, tzn. mění se a doplňuje zákon č. 138/73 Sb., o vodách. Zákon, jehož novelizaci projednáváme, stanovuje práva hospodaření a ochrany vod.

Právo hospodaření s vodami je v naší zemi dlouhodobě historicky zakotveno a patřilo k zásadním právním dokumentům majetkového práva. Zákon, který předložený zákon novelizuje pouze se dvěma drobnými změnami, platí již 23 let. Zatím nebyl jako zásadní právní dokument majetkového práva upraven k fungování v nových právních podmínkách vlastnictví v našem státě.

Tzv. velká novela vodního zákona je ve stádiu projednávání hlavních oborových resortů – Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Předložený návrh – tzv. malá novela – řeší pouze několik nejnaléhavějších změn souvisejících se změnami vlastnického práva. Hlavní navržené změny se týkají těchto okruhů:

- uvádí do souladu práva a povinnosti v ochranných pásmech s ústavním právem, které platí v naší republice - to považuji za zásadní,

- stanovuje právní podklad pro realizaci nezbytných opatření v ochraně vod pro nové nabyvatele kontaminovaného horninového a vodního prostředí,

- stanovuje právní podklad pro realizaci nezbytných opatření k ochraně vod pro nové nabyvatele a navíc upravuje formu určování správcovství vodních toků skutečnému stavu vlastnictví akciových společností povodí.

V poslední části předloženého návrhu je reakce na povodňový stav, který jsme v minulém roce zažili v naší republice s tím, že jsou rozšířeny kompetence k uložení povinností k preventivním opatřením proti povodním.

Dovolte, abych se dále ve svém referátu vyslovila zejména k významu první změny, která stanovuje nové podmínky pro ochranná pásma vodních zdrojů.

Předložený návrh mění a sjednocuje nyní rozdílné členění ochranných pásem pro podzemní a povrchové vody a doplňuje vážně absentující právní zakotvení věcného břemene na nemovitosti v ochranném pásmu.

Za zcela zásadní je třeba považovat ustanovení § 19, odst. 5, které jednoznačně od nabytí účinnosti námi schvalované novely vodního zákona definuje právo vlastníka nemovitosti na náhradu za prokázané omezení užívání nemovitosti a postup při jeho uplatňování. Tímto ustanovením je naplněn článek 11, odst. 4 Listiny základních lidských práv a svobod, který stanoví, že zásah do vlastnických práv a svobod musí být výslovně dovolen zákonem, a to vždy za náhradu majetkové újmy. Zatím to tak není a ani nebylo. Ustanovení, které dnes schvalujeme, umožní rovné postavení velkého množství vlastníků půd a nemovitostí v ochranných pásmech vůči právnickým osobám provozujícím vodní zdroje. Dikce zákona stanovující postup uplatnění otevírá podmínky pro přímou a jednoznačnou vymahatelnost tohoto práva.

I když i zde provedená úprava je pouze postupným krokem a bude třeba při velké novele zvažovat, zda není třeba doplnit některá kritéria pro stanovování těchto náhrad, myslím, že je velmi zásadním a významným krokem k uplatnění práva ústavního.

Druhá zásadní změna doplnění předloženého návrhu rozšiřuje pravomoci vodohospodářského orgánu uložit opatření k nápravě a ochraně vod nejen původci znečištění, jak umožňuje současný zákon, ale také nabyvateli nemovitého majetku získaného v privatizaci, který jej získal s vědomím ekologické zátěže a s nímž byla sepsána smlouva o tom, jak bude řešena tato kontaminace. Ustanovení dává právní základ k probíhajícím činnostem, které v zájmu zabránění dalším škodám již musely být zahájeny. Navržená novela si neklade za cíl řešit v celé šíři složitý problém převodu odpovědnosti za škodu při přechodu vlastnických práv a vysoká míra odpovědnosti zůstává nadále na bedrech státu.

Přijetí tohoto ustanovení pro nejnaléhavější situace je však nezbytné pro vytvoření současného souladu práva s faktickými potřebami chránícími základní obecně platné zájmy ochrany vod. Bez přijetí této změny stát nemá účinný právní nástroj k zabránění škod v těchto uvedených případech.

Také třetí ze změn reaguje na změnu vlastnických vztahů, v tomto případě státních organizací zajišťujících správu vodních toků, které byly transformovány do akciových společností, a staly se tak samostatnými právnickými osobami.

Předložený návrh rozšiřuje kompetence vodohospodářského orgánu určit správcem toku odborně a technicky způsobilou právnickou osobu a umožňuje v reakci na četné požadavky určit správcem toku také obce.

Ve snaze o rychlou úpravu zákona pouze v nejnaléhavějších částech tak, aby odpovídal skutečnému stavu, se v důsledku vnitřní provázanosti celé úpravy vodního zákona v této části změny objevily pochybnosti o její právní čistotě z hlediska respektování práv dotčeného subjektu.

I když je třeba přiznat, že předložený návrh není standardním řešením, jsou podmínky pro dosažení rovnoprávné dohody obou stran vytvořeny, a to pokud určování správcovství toku nebude jednostranným aktem ústředního vodohospodářského orgánu, jak se bohužel v minulé době stávalo, ale bude řádně respektováno skutečné právo, které je dnes platné ve smyslu ustanovení § 5, písmeno e) a f) v návaznosti na § 14 zákona o státní správě ve vodním hospodářství. Podle něho jednoznačně probíhá určování a rozhodování o správcovství ve správním řízení. Je to i odpověď na námitku, kterou jste měli ve vašem materiálu, který vám byl rozdán z legislativního odboru.

Předložený návrh novely vodního zákona neřeší a ani nemůže řešit vzhledem ke svému cíli a rozsahu úpravu komplexního vlastnického práva a odborně technických problémů, které i v návaznosti na schvalované změny dále přetrvávají. O jeho potřebnosti a nezbytnosti však nelze pochybovat.

Změny navržené v souladu se základními právními principy jsou pozitivním přínosem legislativní úpravy a řeší ty nejaktuálnější požadavky z hlediska vodního práva.

Chtěla bych ještě na závěr říci, že při druhém projednávání byla Poslanecké sněmovně předkladatelem předložena řada podnětů, které byly vzneseny na tomto našem zasedání při prvním projednání zákona. Po projednání předloženého návrhu zákona ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsem proto byla pověřena, abych vás seznámila s usnesením a doporučila schválit tuto novelu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Nyní prosím zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pana Václava Reitingera, aby nás seznámil s výsledky projednání v jeho výboru.

Dostávám od kolegy Reitingera informaci, že jejich výbor ještě jedná, a proto si dovoluji vyhlásit přestávku do 16.00 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Pane předsedo, paní kolegyně, páni kolegové. Budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu. Prosím zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pana senátora Václava Reitingera, aby nás seznámil s výsledkem projednání ve výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Reitinger:Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Seznámím vás se závěrem, který byl přijat po projednání senátního tisku 105 ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Uvedený výbor projednal předložený materiál 22. 12. 1997 a došel k závěru, že předložená právní norma především obsahuje navržené změny, tedy ty změny, kvůli kterým tento návrh právní normy byl při posledním projednání vrácen do Sněmovny. Dále byly vzneseny některé připomínky, především z oblasti vodohospodářské praxe a kontrolních orgánů, především § 27 a § 43. I vzhledem k těmto připomínkám hospodářský výbor projednal a svým usnesením č. 80, které uveřejnil v senátním tisku 105/1, došel k těmto závěrům: doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil zpravodajem výboru moji osobu a pověřil předsedu výboru, pana senátora Jurečku, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Nyní prosím zpravodaje Ústavně-právního výboru, pana senátora Jiřího Šenkýře, aby nás seznámil s výsledky projednání ve svém výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Šenkýř:Pane předsedající, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor na svém zasedání dne 22. 12. 1997 doporučil Senátu, aby návrh zákona schválil ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. K tomu, co už zde bylo mými předřečníky řečeno, dovolte dvě stručné poznámky. První je, že ochrana vod patří bezesporu k významným úkolům státu a právě předkládaná novela umožní racionálnější přístup k ochranných pásmům, zvláště větší možnost individuálního posouzení charakteru jednotlivých území. Druhá poznámka je, že věřím, že v blízké budoucnosti bude předložena novela celého vodního zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore, a otvírám první část rozpravy. Kdo se hlásí do rozpravy? Je tu přihláška písemná z dopoledne. O slovo se hlásí pan kolega Oplt Vladimír. Prosím, aby se ujal slova.

Senátor Vladimír Oplt:Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Při plném vědomí, jaká peripetia byla spojena s předlohou zákona o vodách v loňském roce, kdy po vrácení předlohy zákona v Poslanecké sněmovně a následném potvrzení předlohy Poslaneckou sněmovnou v konečné fázi nepodepsal zákon prezident republiky z důvodu jeho retroaktivity a předloha zákona absolvovala celý legislativní proces znovu. Musím vyslovit přesto výhrady k předkládané zákonné normě. Uznávám, že tato dílčí novela nemá asi ambice řešit problémy zásadní, jakými jsou např. vágnost vymezení obsahu pojmu “veřejný zájem” nebo exaktnost vymezení pojmu “toky vodohospodářsky významné”, když tyto ambice by zřejmě příslušely rekodifikované normě nového vodního zákona, na kterou zainteresovaná sféra čeká už řadu let. Předmětem mých výhrad je znění § 19, odst. 7, týkající se výše náhrad za prokázané omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech vodních zdrojů. Podle tohoto ustanovení rozhodne o výši náhrady v případech, kdy nedojde k dohodě mezi vlastníkem nemovitosti a tím, kdo je povinen náhradu poskytnout, soud. Předloha však současně neobsahuje právní normu, na základě které by mohlo k dohodě o výši náhrady dojít. Soudům tedy hrozí záplava žalob o stanovení výše náhrady újmy, aniž by obě strany měly k dispozici normu, na základě které by bylo možné se dohodnout.

Je nepochybné, že ze strany vlastníků budou nároky intenzivní, zatímco na straně správce vodních zdrojů budou snahy tyto nároky extenzifikovat.

Řešení, které se v této věci nabízí, spatřuji v analogickém postupu, jakým je tento problém řešen zákonem č. 252/1997 Sb., o zemědělství, kdy v § 5, odst. 3 vláda stanoví nařízením pravidla pro náhradu výše újmy.

V obdobných případech spadajících do kompetence zákona o lesích č. 289/1995 Sb. je v § 11 zákona ustanovení, které se zabývá obdobným režimem. Stanovení výše náhrad za újmu, kterou působí vlastníkovi hospodaření v lese podle zákona, je ještě předtím, než dojde ke stanovení výše náhrady soudem, dána tato možnost příslušnému orgánu státní správy.

Na základě toho, co bylo v úvodu mého příspěvku řečeno, nechci v tuto chvíli předkládat návrh tohoto postupu jako svůj pozměňovací návrh.

Přesto bych však chtěl předkladatele zákona vyzvat, aby při konečné verzi rekodifikované právní normy o vodách tento mnou navrhovaný postup akceptoval a stal se obsahem této normy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Jelikož tomu tak není, ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit na konci rozpravy.

Ministr vlády ČR Jiří Skalický: Já vám děkuji, pane předsedající. Chtěl bych jenom stručně reagovat na poslední vystoupení.

My jsme si velmi dobře tohoto problému vědomi – jde o ono ustanovení, které je v zemědělském zákoně a které hovoří o tom, že nařízením vlády budou stanovena pravidla pro náhradu újmy. A tato újma je v tomto zákonu koncipována jako újma za všechna omezení, která vznikají např. díky složkovým zákonům o životním prostředí apod.

Tak v tomto nařízení vlády, které v těchto týdnech připravujeme ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství, budou řešena pravidla pro náhrad újmy i v těch případech, které se budou týkat této novely vodního zákona.

Samozřejmě, že systémové koncepční řešení bude obsahovat nový vodní zákon, který, jak jsem řekl, je již projednáván. Věcný záměr již byl předložen do legislativního procesu.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane ministře. Ptám se nyní zpravodaje Ústavně-právního výboru, zda se chce vyjádřit k první části rozpravy. (Nechce.)

Dále se ptám zpravodaje Výboru pro hospodářství a zemědělství, zda se chce vyjádřit. (Nechce.)Ptám se paní senátorky Seitlové jako zpravodajky garančního výboru, jestli se chce vyjádřit. (Nechce.)

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Konstatuji, že z proběhlé rozpravy a ze zpráv jednotlivých výborů vyplývá, že byl podán pouze jediný návrh na to, abychom zákon schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji tedy hlasování.

Prosím nejprve o součet přítomných senátorek a senátorů v sále. V této chvíli je přítomno 68 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí je 35.

Ptám se tedy, kdo souhlasí s předloženým návrhem, nechť zdvihne ruku.

Pro tento návrh hlasovalo všech přítomných 68 senátorek a senátorů.

Senátor Jiří Pavlov:Já jsem nehlasoval. Není to možné.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Budeme opakovat hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, nechť zdvihne ruku. (Hlasuje se.)

Výsledek je stejný, asi bylo špatně viděno. Pro hlasovalo všech přítomných 68 senátorek a senátorů. (Hlasy z pléna: Já jsem také nehlasoval...)

Někdo přišel do sálu, anebo se stala nějaká technická chyba. Prosím znovu skrutátory, aby zjistili skutečný stav senátorek a senátorů, jejich počet v této chvíli.

Ano, tak už víme, jaká byla technická chyba. Přítomných není 68, ale 70 senátorek a senátorů. Ptám se teď snad už naposledy, kdo souhlasí s předloženým návrhem, nechť, prosím, zvedne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 67 senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť, prosím, zvedne ruku. Nikdo. Protože potřebné kvórum pro přijetí bylo 36, konstatuji, že návrh byl přijat.

Prosím předsedu klubu ČSSD. Pane ministře, děkuji vám, na shledanou.

Senátor Zdeněk Vojíř:Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, prosím o přerušení této schůze na 5 minut.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, souhlasím. Budeme pokračovat v 16.30 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Paní senátorky, páni senátoři, posledním bodem naší schůze je:

Návrh zákona, kterým s mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů..

Jedná se o senátní tisk č. 1997/106.Garančním výborem pro návrh tohoto zákona je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Vladimíra Oplta a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/106/1.

Dále byl návrh zákona přikázán Ústavně-právnímu výboru, jehož zpravodajem je pan senátor Pavel Rychetský. Také tento výbor přijal k tomuto návrhu zákona záznam z jednání, který jste obdrželi jako senátní tisk č. 1997/106/2. Tento návrh zákona uvede zpravodaj garančního výboru, pan senátor Vladimír Oplt. Prosím, aby se ujal slova. Zároveň chci omluvit paní ministryni Parkanovou, která se včera osobně omluvila panu předsedovi, že se z vážných důvodů nemůže dnes zúčastnit. Počkáme teď chviličku, než pan kolega Oplt si vymění podklady. Prosím, pane senátore, ujměte se slova, jste-li vydýchán.

Senátor Vladimír Oplt:Vážený pane předsedající, pane předsedo, úvodem přijměte prosím moji omluvu, neboť jsem předpokládal, že zazní návrh na přerušení projednávání tohoto návrhu zákona tak jak bylo dohodnuto na společné schůzi Ústavně-právního výboru a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, je již v pořadí desátou novelou. V souvislosti s vládou schváleným materiálem o korekci hospodářské politiky dospěla vláda k názoru, že pro zvýšení funkčnosti tohoto zákona je nutno provést změny a doplňky. Zpřísnění novely zákona směřuje k dlužníkovi, úpadci, jestliže neplní své splatné závazky. Novou definicí úpadku, ze které bylo odstraněno vágní vymezení časové lhůty, uvádím: “po delší dobu” - jako terminus technicus - po kterou není dlužník schopen platit své splatné závazky, se významně rozšiřuje možnost věřitelů podat návrh na prohlášení konkurzu. Insolvence dlužníka je nově posuzována z hlediska jeho budoucích reálných možností vypořádání se se svými závazky.

Neméně důležité je rozšíření povinnosti dlužníka podat návrh na prohlášení konkurzu nejen v případě svého předlužení, ale i tehdy, má-li dlužník více věřitelů a není schopen plnit své splatné závazky. Co nejlepší naplnění účelu institutu konkurzu v prostředí tržního hospodářství sleduje novela zákona rovněž urychlením postupu správcem konkurzní podstaty s cílem co nejrychlejšího ukončení konkurzu. Správci konkurzní podstaty je určena 18měsíční závazná lhůta pro předložení konečné zprávy k soudu. Ke stejnému cíli směřuje i do novely zákona zabudovaný pozměňovací návrh PS, kde pro prodej věcí z podstaty mimo dražbu již není nutný souhlas věřitelského výboru, když dosud zákonem stanovený počet 15 konkurzních věřitelů jako povinnost pro ustanovení věřitelského výboru byl zvýšen na počet 50 a více.

Procesní těžkosti a problémy při použití Občanského soudního řádu řeší návrh novely zákona rozšířením okruhu případů, kdy pro konkurz bude platit výslovně zvláštní procesní úprava. Z tohoto důvodu je do návrhu novely zákona zakotven zákaz přerušení soudního řízení, i když tento krok představuje jistý legislativní problém. Pro soudní praxi je rovněž významný zákaz prominutí zmeškací lhůty. Vymahatelnosti plnění zákona přispějí zákonem stanovené sankce při nesplnění povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu osobami uvedenými v zákoně. Při průběhu projednávání v PS byla novela zákona přikázána výboru hospodářskému a rozpočtovému. Oba výbory přijaly příslušná usnesení, přičemž rozpočtový výbor se usnesl, aby PS požádala vládu o zahájení prací na komplexní rekodifikaci úpadkového práva včetně úplné novely návrhu zákona o konkurzu a vyrovnání. Z celkového počtu 24 pozměňovacích návrhů jich přijala PS 10. Současně s usnesením přijala PS doprovodné usnesení, ve kterém žádá vládu ČR, aby nejpozději do 31. 12. 1998 předložila rekodifikované znění tohoto zákona, které by bylo v souladu s obvyklou evropskou úpravou preferující, mimo jiné, v zájmu věřitele možnost revitalizaci podniku před pouhou likvidací. Podle vyjádření zpravodaje tohoto zákona v PS, poslance Vrzala, důvodem pro přijetí tohoto doprovodného usnesení je skutečnost, že úpadkové právo obsahuje jiné pozitivní aspekty, které by bylo vhodné zabudovat do našeho právního řádu. Z doprovodného usnesení PS vyplývá, že zákon o konkurzu a vyrovnání by měl být přechodnou právní normou.

Proto i přes zjištění legislativního odboru Kanceláře Senátu, kde bylo – z důvodu zachování legislativní čistoty - konstatováno, že přerušení řízení naráží na skutečnosti, které jsou dány v § 109 zákona č. 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu, pro které skutečně by měly být relevantní příčiny, pro které by mělo být umožněno přerušení tohoto řízení. I přes tuto skutečnost a po konzultaci s předsedkyní krajského obchodního soudu v Ostravě a s dalšími soudci jsem měl původně návrh, který byl odsouhlasen v hospodářském výboru, doporučit, aby Senát schválil návrh zákona o konkurzu a vyrovnání ve znění postoupeném PS.

Nicméně před hodinou jsem byl účastníkem společného zasedání Ústavně-právního výboru a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde bylo přijato společné usnesení, které doporučuje, aby na zítřejším dopoledním zasedání znovu oba výbory tuto předlohu zákona projednaly s tím, že byly předložené nové skutečnosti, které zpochybňují relevantnost přijetí této předložené právní normy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane zpravodaji. Dále prosím zpravodaje Ústavně-právního výboru, aby se ujal slova.

Senátor Pavel Rychetský:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, Ústavně-právní výbor, který projednával tento senátní tisk, jak jste zjistili ze záznamu, který vám byl rozdán, nepřijal žádné usnesení, tzn. v Ústavně-právním výboru po obou částech rozpravy nedošlo ani k přijetí návrhu na usnesení schválit předložený návrh zákona, ani neprošel návrh vrátit předložený návrh zákona s pozměňovacími návrhy.

Pro vaši informaci bych chtěl říci, že v době, kdy projednával Ústavně-právní výbor tuto osnovu, bylo přítomno deset členů výboru a Ústavně-právní výbor se ve svém hlasování rozdělil přesně na skóre 5:5. Pět členů Ústavně-právního výboru bylo pro schválení návrhu zákona, pět členů výboru bylo pro vrácení s jedním pozměňovacím návrhem.

Jak tato situace vzniká? Mám zjednodušenou situaci, protože pan zpravodaj garančního výboru již obsah normy zde popsal a zmínil, že má jeden legislativní problém, a to je právě to, co bylo hlavním předmětem jednání Ústavně-právního výboru. Jde o bod II, článek 1 předloženého senátního tisku – novela § 3, odst. 2 a odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání, podle které by v novém znění, které již Poslanecká sněmovna schválila, ačkoliv pro konkurzní řízení platí jinak občanský soudní řád, měla platit zásada, která zde je vyjádřena slovy “přerušení řízení není přípustné”.

Jak již bylo zmíněno, legislativní odbor poukázal na skutečnost, že přerušení řízení dnes podle platného občanského soudního řádu je možné z několika možných důvodů, z nichž vskutku v zájmu urychlení konkurzních řízení je třeba většinu vyloučit. Přesto však se domnívá ta jedna polovina, těch pět členů Ústavně-právního výboru, že dva důvody, které dnes právní řád pro přerušení občanskoprávního řízení jako zákonné důvody uvažuje, by neměly být vyloučeny z konkurzního řízení.

Jedním z nich jsou případy nebo situace, kdy rozhodnutí soudu závisí na otázce, kterou není v tomto řízení soud oprávněn řešit, protože musí tuto otázku řešit jiný k tomu zákonem povolaný orgán. V těchto případech dnes podle občanského soudního řádu se řízení přerušuje soudem do té doby, než je taková otázka vyřešena oprávněným orgánem. A druhý případ jsou případy podle článku 95 odst. 2 Ústavy, kdy soudci této země do okamžiku, kdy při rozhodování občanskoprávního sporu dospějí k závěru, že zákon, který jsou povinny aplikovat, by mohl být v rozporu s Ústavou, jsou povinni přerušit řízení a vyvolat řízení před Ústavním soudem, neboť to je otázka, kterou je oprávněn řešit toliko soud ústavní.

V Ústavně-právním výboru jsme proto měli pozměňující návrh, který zněl tak, aby se zachovalo dosavadní znění novely, jak bylo schváleno v tomto bodě Poslaneckou sněmovnou, tzn. zůstal by princip, že nelze přerušit řízení, ale doplnila by se slova, resp. věta: “Jestliže však rozhodnutí soudu závisí na otázce, kterou není v tomto případě oprávněn řešit, soud konkurzní řízení neskončí, dokud řízení o této otázce není skončeno, a stejně postupuje, jestliže před rozhodnutím ve věci probíhá řízení podle článku 95, odst. 2 Ústavy.” To byl důvod, pro který se polovina Ústavně-právního výboru domnívala, že by tímto doplněním uvedené osnovy měl Senát přikročit k vrácení uvedené osnovy Poslanecké sněmovně.

Jak všichni víte, dnes došlo k přerušení jednání již jednou, a jak již bylo řečeno, konala se společná schůze Ústavně-právního výboru a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, přičemž předmětem této schůze byl jiný pozměňovací návrh. Byl to pozměňovací návrh, který se týká bodu č. 22 předložené osnovy, a tento pozměňovací návrh spočíval v tom, aby byl vypuštěn tento bod z osnovy. O co jde? Bodem 22 se navrhuje změna dosavadního pořadí pohledávek v rámci konkurzního řízení, a to tak, aby pohledávky z pracovních nároků nebo pracovní nároky zaměstnanců úpadce na ušlou mzdu, odškodnění za úraz atd., atd., které jsou v zákoně vyjmenovány, přestaly mít charakter, jaký mají dnes, dalo by se říci “superprioritní”, a to v té části, pokud to jsou pohledávky, které vznikly před měsícem, ve kterém byl prohlášen konkurz, a aby tento charakter superprioritních pohledávek zůstal zachován jen těm pohledávkám zaměstnanců, které vzniknou až v měsíci, ve kterém byl konkurz prohlášen a nebo v době po tomto měsíci.

Použil jsem záměrně termín “superprioritní”, protože alespoň ti, kteří se účastnili těchto jednání, vědí, že se v této souvislosti operovalo dvěma normami. Jedna z nich je závazná pro ČR, je to Úmluva Mezinárodní organizace práce z roku 1949 o ochraně zaměstnanců a dále jde o směrnici Rady Evropy, která samozřejmě není pro nás jako nečlenský stát závazná, ale všichni víme, že je třeba se jí přiblížit - směrnice z 20. 10. 1980 o sblížení zákonů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě insolvence jejich zaměstnavatele.

Podle těchto dvou norem mají jednak členské státy úmluvy MOP, které ratifikovaly tuto Úmluvu, a jednak členské státy EU přijmout taková zákonná opatření, aby chránily, a zdůrazňuji, že v obou případech jde o nároky zaměstnanců úpadce nebo podniku, který je v konkurzu, které vznikají před konkurzem.

Předložená osnova, jak jsem zdůraznil dnes platnou právní úpravu, ve které nároky zaměstnanců z pracovního poměru před měsícem, ve kterém byl prohlášen konkurz, považuje za superprioritní, tzn. nejsou to ani pohledávky první třídy, jsou to pohledávky, které jsou postaveny na roveň pohledávkám státu na daních, např. pohledávky, které lze před rozvrhovým usnesením hned po prohlášení konkurzu a průběžně z konkurzní podstaty uhrazovat.

Tento charakter ponechávám pouze těm pracovně-právním pohledávkám, které vznikají až po prohlášení konkurzu, a na rozdíl od dosud platné úpravy stejné pohledávky, které vznikly do té doby, by byly přesunuty až do další, a sice první skupiny pohledávek, které se uspokojí až z usnesení.

Protože jde o zásadní, podle mého soudu především politické, posouzení toho, zda Senát má nebo nemá vůli takto proti současné platné právní úpravě zhoršit postavení pracovníků úpadce, došlo k přerušení jednání a ke svolání schůze obou výborů. Stejně jako pak kolega Oplt vám musím sdělit, že i Ústavně-právní výbor nebyl schopen meritorně dojít k žádnému závěru. Přijal usnesení, kterým mě zmocnil, abych vás poprosil o přerušení dnešního pléna. Chtěl by tuto otázku projednat ještě zítra dopoledne a pokračovat v jednání pléna odpoledne až poté, co se buď dospěje nebo nedospěje k nějakému závěru na našem výboru i na výboru hospodářském. Proto vás s touto skutečností seznamuji. Činím tak u vědomí toho, že žádost o přerušení jednání Senátu může předseda garančního výboru tak, aby bez hlasování muselo být vyhověno, předložit pouze ve druhé části rozpravy. V tuto chvíli nejsme v této fázi, proto vás pouze informuji.

Ústavně-právní výbor, kromě tohoto procedurálního návrhu, nemá pro Senát k této osnově, protože nebyl schopen k takovému závěru dospět, žádné meritorní usnesení. Nedoporučuje vám ani zákon schválit, ani zamítnout, ani vrátit s pozměňovacími návrhy, ani využít poslední ústavní možnosti, tj. vyjádřit vůli se návrhem nezabývat. Náš výbor se nesjednotil na žádném z možných ústavních postupů a je na plénu Senátu, aby rozhodlo.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Otevírám první část rozpravy. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan kolega Štěch. Prosím, máte slovo.

Senátor Milan Štěch:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, původně, když jsem tuto novelu dostal, domníval jsem se, že nebude potřeba zde k ní nijak výrazněji vystupovat. V současné době mám k této novele několik připomínek. Jedna je velmi závažná. Je to to, o čem hovořil kolega Rychetský v závěrečné fázi svého vystoupení, to je konkrétně bod 22.

Ale nejdříve k této novele trochu obecně.

Náš stávající zákon o konkurzu a vyrovnání a i předložená novela prakticky řeší to, jak má ke konkurzu a následně k vyrovnání dojít, pokud možno co nejrychleji, to znamená, že řeší určité důsledky, které z titulu špatného hospodaření firmy, podniku nebo organizace nastaly. Je pravda, že tato forma řešení úpadku podniku se v minulém období ve světě a zejména v rámci Evropské unie uplatňovala přednostně, ale v současné době zejména země Evropské unie, ale i USA, se snaží i formou svých právních norem tomuto stavu předcházet a zejména oddělit osud nesolventního podnikatele od osudu nesolventního podniku, a to takovými formami jako je převod vlastnických práv k celému podniku, k jeho části, nebo je to metoda manažerských kontraktů. Je to určitý systém varování a pokusu přátelského urovnání potíží podniku a další preventivní postup. Souhrnně řečeno – přechází se od zákonů čistě konkurzních k zákonům o podnicích nacházejících se v nesnázích. Myslím, že v tomto pojmenování je z toho vidět zájem, aby se vyhlášení konkurzu, pokud možno, účinně předcházelo, a to z toho důvodu, že vyhlášení konkurzu má dost často velmi vážné důsledky pro věřitele, odběratele, dodavatele, jsou to problémy i směrem k daňovému systému a má velmi vážné důsledky pro zaměstnance. Často jsou to problémy regionální a podobně.

Do tohoto stavu jsme ještě nedospěli a domnívám se, že bude potřeba se přípravě právních norem v této oblasti i tímto směrem vydat.

Druhá má poznámka je k tomu, že většinou, když se předkládá Poslanecké sněmovně nebo i zde nový zákon nebo novela zákona, předkladatel informuje o tom, jak nová navrhovaná právní úprava je v souladu s požadavky na harmonizaci našeho práva s právem Evropského společenství. U této normy tomu tak není. Je to zejména z důvodu, že v této oblasti náš harmonizační proces vůbec nepokročil, a to zejména v oblasti insolvence zaměstnavatele a ochrany mzdových a pracovně-právních nároků zaměstnanců. Novela neřeší implementaci směrnice Rady Evropského společenství č. 89/87, o sblížení zákonodárství států ve věci ochrany zaměstnanců a v případu platební neschopnosti. V zemích Evropské unie se tento problém řeší takovým způsobem, že je zřízen určitý garanční fond, do kterého zaměstnavatelé přispívají určitým poplatkem nebo procentně stanovenou částkou z objemu hrubých mezd, většinou ve výši 0,1 – 0,2 %. Tento fond je státem garantován a z tohoto fondu podle citované směrnice Rady evropského společenství mají zaměstnanci garantované zpětně své mzdové pohledávky, a to až do 18 měsíců. Bohužel, v této oblasti se u nás ještě neudělal žádný významnější krok. U nás byla dosud určitá kompenzace právě v zákonu o konkurzu a vyrovnání, která stavěla zaměstnance do pozice prvořadých věřitelů, tzn. prvořadé skupiny, která měla být v případě vyhlášení konkurzu uspokojena.

Předloženou novelou se navrhuje, aby se toto prioritní postavení zaměstnanců zrušilo, tzn. když např. zaměstnavatel vyhlásí konkurz nebo bude dán do konkurzu a předtím 3 měsíce nevyplatí zaměstnancům mzdu, zaměstnanci v případě vyhlášení konkurzu nepatří mezi prvořadé věřitele a prvořadým věřitelem bude jen stát, tzn. daňové odvody, pojištění apod. Je to paradoxní - kdo si jiným způsobem nemůže zajistit prostředky, tj. zaměstnanec, není upřednostňován, a ten, kdo má jiné zdroje, tj. stát, je přednostně uspokojován. Je paradoxní i to, že zaměstnanec musí být z něčeho živ, půjde na úřad sociálního zabezpečení a tam mu budou vyplácet dávky sociálního pojištění, které jsou financovány z daňového systému, a z konkurzní podstaty tyto prostředky, na které má podle zákoníku práce nárok, nedostane.

Domníváme se, že předložená novela je ve vážné kolizi i s úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 45 z roku 49, kterou ČR ratifikovala v roce 1991, a to právě kvůli tomu, že jsme přijímali zákon o konkurzu a vyrovnání, ve které se uvádí, že zaměstnanci musí být v národní legislativě vedeni jako přednostní věřitelé a že jejich pohledávky i zpětně musí být upřednostněny před ostatními věřiteli, tzn. že jsou prvořadí v postupu odškodnění a urovnání jejich ztráty. Pokud by tedy byla přijata tato novela, domníváme se, že dojde k porušení ratifikované úmluvy, která je nadřazena našemu právnímu řádu. Z tohoto důvodu, pokud se dostane návrh zákona zde do podrobné rozpravy, předložím návrh, který by tento problém řešil.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor Kondr.

Senátor Milan Kondr:Pane předsedající, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem pozorně poslouchal svého předřečníka, ale musím říci, že se neztotožňuji s jeho vývody, o kterých mluvil. Zmiňovaná instrukce EU mluví o úplně jiném problému, který se netýká tohoto problému, ale týká se garančních institucí. Je sice možné, že dosud systém garančních institucí v České republice není uspokojivě vybudován, ale domnívám se, že to je problém úplně jiného druhu, který dnes řešíme a spojovat ho s tímto zákonem považuji především za nesystémové, a tudíž nesprávné.

Za druhé: chtěl bych říci podstatnou věc, že není pravdou, že nároky zaměstnanců nejsou odsunuty do vedlejší kategorie, jsou opět v první kategorii uspokojovaných nároků a z tohoto pohledu neměl předřečník pravdu. O tom, o čem mluví, to jsou speciální nároky nikoliv vůči neuspokojeným věřitelům, ale nároky, které mají zabezpečit vůbec provedení konkurzu tak, aby k jeho vyrovnání mohlo dojít. Bez uspokojení těchto nároků by vůbec proces nemohl být zahájen. To je smysl těch ustanovení, nikoliv ochrana věřitelů či nějakých jiných skupin.

Za třetí: onen návrh, který máme před sebou, to pouze upravuje a jak jsme se dozvěděli při projednávání na našem výboru, pouze opravuje legislativní chybu, ke které došlo při minulé novele tohoto zákona.

Za čtvrté: musím polemizovat s meritem, co říkal. Nevidím podstatný rozdíl mezi nároky zaměstnanců a nároky podvedených klientů cestovních kanceláří. Opravdu nevím, proč zaměstnanci podvodných kanceláří by měli být upřednostňováni před těmi, kteří touto cestovní kanceláří byli podvedeni, a to právě proto, že zaměstnanci bezpochyby měli mnohem více příležitostí být seznámeni se skutečným stavem krachujícího podniku proti klientům, kteří tímto podvodným způsobem byli o své prostředky podvedeni.

Navíc, mluvíme-li o měsících, nevyplacených mzdách, je třeba si uvědomit, že právě zákoník práce dává zaměstnancům výraznou možnost okamžitě z takového pracovního poměru, kde nejsou uspokojovány nároky na mzdu, odejít, tzn. rozvázat pracovní smlouvu okamžitě. Je to výrazná výhoda proti věřiteli nebo proti dodavateli takového podniku, který je vázán svojí smlouvou a obvykle nemá ani informace ani smluvní možnosti, aby okamžitě svůj smluvní vztah přerušil. To znamená porovnávat zaměstnance s jinými subjekty, je trochu nespravedlivé.

Za páté: považuji to za velmi podstatné - obávám se toho, že pokud bychom k takové významné preferenci zaměstnanců sáhli, mohlo by toho být zneužito mnohými nepoctivci, mnohými nepoctivými podnikateli, kteří u vědomí toho, že jejich firma se blíží stádiu konkurzu a vyrovnání, by sami sebe nebo své blízké mohli v takové firmě zaměstnat, výrazným způsobem nebo nepřiměřeně jim zvýšit odměnu za jejich práci, i při vědomí toho, že, pochopitelně, odměna nebude z čeho vyplacena, ale nárok na vyplacení této nepřiměřené odměny by byl zahrnut do prioritních požadavků na odměnu a oni by se tímto způsobem v podstatě spravedlivému vyrovnání nároků mohli vyhýbat.

Proto bych velmi varoval, abychom přijímali pozměňovací návrh, ke kterému můj předřečník směřoval. Dovolte, abych navrhl, abychom tuto novelu zákona schválili ve znění, jak nám byla předložena PS.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, pane senátore, dále se přihlásil pan senátor Falbr. Prosím, aby se ujal slova.

Senátor Richard Falbr:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom několik poznámek k tomu, co zde zaznělo jak z úst kolegy Milana Štěcha, tak z úst kolegy Milana Kondra.

Zákon byl novelizován v roce 1996, aniž přišel nám do připomínkového řízení, a novela, kterou projednáváme, rovněž nám nebyla zaslána, přesto, že jsme podle zákona, zákoníku práce, připomínkovým místem. To podle našeho soudu o něčem svědčí.

Ale k tomu, co zde bylo řečeno. Samozřejmě, že dojde ke zhoršení postavení pracovníků; a argumenty, které zde uváděl Milan Štěch, mohu jenom podpořit, zatímco argumenty, které uváděl pan kolega Kondr, se na případy, které nastanou, nehodí. Argumentovat tím, že krachující cestovní kanceláře nebo jejich majitelé mohou zneužívat takové úpravy - cestovní kanceláře mají zpravidla jen několik zaměstnanců a nám jde o podniky, které zaměstnávají několik set nebo několik tisíc lidí - argumentovat tím, že zákoník práce dává lidem, pokud jim nevyplatí mzdu, možnost skončit pracovní poměr okamžitě, ale kam ti lidé mají jít, když v regionu není nějaká jiná práce.

Podíváte-li se do podniku, který se potápí nad propastí - a takových podniků je celá řada - tak v řadě případů lidé souhlasí s tím, že jim nebude vyplacena mzda, protože zaměstnavatel je přesvědčí o tom, že pokud se počká s výplatou mezd, může se podnik udržet. Všechny tyto mzdy, které takto budou zadrženy, a nejsou to jednotlivé případy, i když na tom ještě nejsme jako posovětské Rusko, kde se mzda nevyplácí třeba půl roku,nebudou zaplaceny. Vyplácet se jim bude pouze to, co měli dostat po vyhlášení konkurzu. To znamená v nejlepším případě výpovědní lhůtu, která je 3měsíční, a odstupné, které je 2měsíční. Všechno to, na co jim vznikl nárok před tím, než se vyhlásil konkurz, nedostanou zaplaceno a bude na nich, aby se soudili. Víte ale, jak to u soudů vypadá - než se dostanou k výsledku, tak už nebude dávno z čeho vyplácet.

Myslíme si, že přijetí tohoto zákona v tomto znění - a mrzí nás, že jsme na to přišli pozdě, včera, proto jsme dnes vyvolali pokus o jednání - povede k podstatnému zhoršení pro lidi, kteří jsou v podnicích, které krachují. Srovnávat ale podnikatele a zaměstnance, to mě připadá také, mírně řečeno, nepřesné. Tito lidé jsou odkázáni pouze na příjmy z pracovního poměru.

Pokud dojde k druhé části rozpravy, měli bychom navrhnout vrácení zákona a provedení příslušných změn.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, pane senátore. Dále se přihlásil pan senátor Jurečka.

Senátor Jaroslav Jurečka:Pane předsedající, pane předsedo, paní a pánové, přesto, že jsme v obecné rozpravě, tak zabředáváme do detailů, které by se spíš měly vyslovovat v rozpravě podrobné. Já bych chtěl konstatovat jednu věc, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení, ve kterém navrhuje Senátu, aby schválil tento návrh ve znění Poslanecké sněmovny. Toto usnesení nebylo revokováno. To, že dnes byla společná schůze obou výborů, které měly tento návrh přikázán, protože se objevily, jak už řekl zpravodaj Oplt, náznaky tohoto pozměňovacího návrhu kolegy Štěcha, který - zdálo se nám – přesto, že jsme usnesení přijali a neměnili ho - zdálo se nám správné projednat. Jsme připraveni podle usnesení výboru zítra projednávat tento návrh zákona znovu a dále za předpokladu, že neprojde v obecné rozpravě v plénu Senátu ten návrh, který garanční výbor Senátu předložil, který zde tlumočil senátor Oplt a opakovaně řekl senátor Kondr. Takže to je jedna věc. Druhá věc, o které jsem chtěl mluvit - pan senátor Falbr - při vší úctě - neříká věci tak, jak doopravdy jsou. Není pravdou, že ti lidé nebudou zaplaceni. Touto novelou se skutečně odstraňuje určitá jistá legislativnětechnická chyba, která vznikla už po odsouhlasení správného logického záměru při přepisu z toho, co bylo usneseno v Poslanecké sněmovně, ve Sbírce zákonů. My tímto návrhem, o kterém hovořil pan senátor Štěch, bychom celou věc změnili, ale ne zase tak dramaticky. Prostě jde o to, že ty nároky, které označil, nebo to pořadí, to superprioritní, které tady zavedl pan předseda Rychetský, je uplatňování v průběhu konkurzu z podstaty. My děláme superprioritní pořadí, ale nikoliv jen pro mzdy, dokonce i pro náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů. Takže čtěme ty zákony skutečně pořádně. A také není pravda, že bychom ty lidi výrazně znevýhodnili, protože ty věci - a tři roky zpátky, nikoliv jen 18 měsíců, a včetně oněch náhrad a dalších věcí, se budou uspokojovat v tom prvním nejmyslitelnějším pořadí, to je v první třídě na základě rozvrhového usnesení. Já jsem připraven, pokud neprojde návrh, který zde byl podán v předloženém znění, detailně diskutovat s předloženým pozměňovacím návrhem, který zde avizoval kolega Štěch.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, pane senátore, hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan kolega Štěch, prosím.

Senátor Milan Štěch:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu reagovat na některá vystoupení, zejména kolegy Kondra. Považuji to samozřejmě za nutné. Bylo tu hovořeno, že směrnice ES 89/87, týkající se insolvence zaměstnavatelů, nesouvisí s projednávaným zákonem o konkurzu a vyjednávání. Já se domnívám, že velice souvisí. Velice souvisí, protože kdyby tady byl zřízen obdobný garanční fond, tak samozřejmě, že není potřeba, aby v zákoně o konkurzu a vyrovnání byla tak výrazná ochrana, jaká tam byla doposud. Jak už jsem uvedl, tak právě zaměstnanci by měli v tomto garančním fondu a zákoně, který by jeho vznik upravoval, záruku, že těch až 18 měsíců zpětně - pokud zaměstnavatel k nim neupravil své pohledávky nebo nesplnil své pohledávky - že mají nárok, kogentní nárok, tyto prostředky dostat. Protože my takovou úpravu nemáme, tak máme tu úpravu stávající v zákoně o konkurzu a vyrovnání. Dále - když se zaměstnanci nestaví do druhé řady pořadí vyrovnání jejich pohledávek, jak tu zaznělo od kolegy Kondra, tak mi řekněte, proč se ta změna dělá. A vy jste si, pane kolego, určitým způsobem protiřečil, protože dále jste pak říkal - pokud bychom k takto výrazné preferenci sáhli, takže ve své podstatě bychom mohli umožnit, že vedením toho bude zneužito, že vedení si vyplatí nebo nevyplatí, ale že si zvedne platy a bude je z konkurzní podstaty požadovat. Když to vedení nebo lidé, kteří to mají v ruce, budou chtít ten podnik oholit, tak ho oholí, a my víme, že to dělají, protože je vytunelují, prostředky převedou někam jinam - to se děje. Mne jaksi mrzí, že se na to nehledělo dříve. A další věc - když jsme takovíto ostražití, že nám nevadí, když tady v současné době stagnují reálné mzdy. Šetření, které bylo nedávno provedeno o vývoji platu managementu ve firmách, ukazuje, že meziroční nárůst mezi rokem 1996 - 1997 v platech vedoucích představitelů firem je v průměru 32 %. Uznávám, že v tržním systému není možné to regulovat, že je možné jenom nepřímé metody k tomu používat. Takže argumentovat tímto, myslím si, že je vysoce účelové a že se tím ve své podstatě nemůže tento krok ospravedlňovat. Dále tu bylo argumentováno, že např. u cestovních kanceláří se nechají poškodit klienti a že zaměstnanci, kteří o tom věděli, by byli preferováni. Já se domnívám, že to je typické vylévání dítěte i s vaničkou, že není možné chtít, aby to hlídali zaměstnanci ani u malé firmy třeba jako je cestovní kancelář, ani u velké firmy. My nemáme žádné kolektivní vlastnictví cestovních kanceláří, doufám, že nemáme ani kolektivní vlastnictví firem, ale že to je záležitost konkrétních cestovních kanceláří, určitého fondu pojištění, které už tu dávno mělo být a které se nám dosud nepodařilo sem do Senátu nebo do Sněmovny dostat. Takže zase neřešme něco účelově, co nastalo nebo kde nějaká problematika nebyla řešena a nezneužívejme to v tomto případě. Já se domnívám, že právě v tom vašem posledním vystoupení, pokud bychom takovou výraznou preferenci umožnili, jste dal najevo, že si jste vědom, že to je poškození zaměstnanců. Myslím, že to je i smutné, když ještě nedávno jste v televizi viděli snímky firem, které ze dne na den ohlásily bankrot, zaměstnanců, kteří stojí před branou, slzy v očích, nemají práci, nemají mzdu za 3 měsíce a my jim teď řekneme - vy jste druzí nebo třetí v řadě, před vámi je odvod do státního rozpočtu, do pojištění a pod. Já si myslím, že to je neslušné i s ohledem na to, že my všichni, kteří tady sedíme, až tady skončíme, dostaneme 4měsíční odstupné a tito lidé nedostanou ani korunu.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan kolega Vyvadil. Prosím, ujměte se slova.

Senátor Jiří Vyvadil:Pane předsedo, pane předsedající, nechci do toho už nějak vstupovat, ale mám trochu pocit, že zde dochází k jednomu nedorozumění. On je ten problém v čemsi jiném. Ti zaměstnanci, když nebudou mít jeden plat, dobře, to může nastat, ale může se stát, že nebudou mít mzdu za 6, 7 měsíců. Teoreticky budou mít nárok na jejich vyplacení z rozvrhu až za několik let, co bude ten rozvrh proveden. Jinými slovy, pro některé z nás je možné přežít 2, 3 měsíce, ale nejenom, že jim ty peníze možná nebudou proplaceny, ale oni jsou teď v tom režimu, že pokud jsou tam alespoň částečné prostředky, tak je možné, byť částečně, jim ty peníze uhradit. A v tom je ten problém, že oni se jich asi vůbec nikdy nedočkají. Je to situace, budete se možná divit, pane kolego Kondře, ale pro některé kategorie je to zoufalá, tragická životní situace, jestliže on bude tři roky čekat hypoteticky a on nedostane asi nic. Nechtěl bych se příliš vzrušovat, ale je to věc smrtelně vážná. A je to skutečně vážné zostření.

Vy máte plnou pravdu, že z formálně právního hlediska to je přednostní pohledávka. Pane kolego, já jsem byl správce konkurzní podstaty. Vím, co je to přednostní pohledávka u konkurzu. To je prázdná množina. Jakmile spadnou do této kategorie, nedostanou nic. Jinými slovy - to, co bylo teď, ani se jim nezaručilo, že prostě měli nárok na ty peníze. Když tam nejsou peníze - kde nic není, ani čert nebere. Ale alespoň, když té Poldovce se rok nevyplácely platy, tak se nemuselo čekat další tři roky, kdy to skončí, kdy bude proveden rozvrh té Poldovky...

Přiznávám se, jsem vcelku takový poklidný člověk. Já patřím k těm lidem, a vy asi také, kteří jsme schopni 2, 3 měsíce přežít bez nějakého příjmu. Ale žijí v této zemi lidé, pro něž to představuje velmi citelné a velmi tragické ustanovení.

Proto bych prosil, abychom k tomu přistupovali trošku z tohoto úhlu pohledu. Vy máte pravdu. Vaše pravda znamená to, že oni mají teoretické právo, že někdy za tři roky z rozvrhu mají hypotetické právo, že tam budou přednostně. Je jenom rozdíl v tom, že i ta přednostní pohledávka je prázdná množina. I ti, kteří jsou za nimi - také prázdná množina.

Berme to teď, prosím vás, skutečně lidsky a zkusme se vcítit (možná, že už to neumíme nebo možná někteří z nás to neumí), zkusme se vcítit do té reality. Neviďme plat 2, 3 měsíce; to se dá přežít. Nechci být zase takový populista, ale tam skutečně může jít o mzdové náklady za celý rok a on je stejně asi nikdy nedostane. Prosil bych, aby to bylo viděno v této dimenzi.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, pane senátore. Ještě se někdo hlásí do rozpravy? Pan kolega Kondr. Prosím.

Senátor Milan Kondr:Pane předsedající, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych úvodem konstatoval, že se budu držet našeho jednacího řádu a na své kolegy se budu obracet pouze prostřednictvím předsedy, nebudu je oslovovat přímo. Nicméně, byl bych rád, pane předsedo, abyste tedy sdělil, že mluvím především k nim, protože jimi jsem byl přímo osloven.

( Předsedající: Sděluji. )Děkuji.

Chtěl bych tedy konstatovat, že za jakousi vizí mocného státu a toho, že si může stát vždy poradit, a proto nemá být ochranou, já vidím především náklady státního rozpočtu, které, tuším, ze své podstatné části jdou na důchodce. To znamená, jestli já vidím za někým, za státem, tak já vidím důchodce, nemocné, invalidy a byl bych velmi rád, aby stát vždycky získal dostatek síly a možností, aby vybral prostředky, ze kterých bude sociální potřeby těchto lidí uspokojovat. A aby stát to vybral i v případech konkurzu, vyrovnání atd. Proto považuji ochranu státu jako prioritní, za správnou a jedině možnou.

Za druhé bych řekl, že člověk, který rok chodí do práce a nedostane za ni zaplaceno, tak už, podle mého názoru, je dávno mrtvým člověkem, a tudíž jenom vykazovaným číslem, protože už rok nemá z čeho žít; ani jeho rodina. Přiznám se, že mi je ho sice líto, ale nemyslím si, že zrovna nároky této vykazované osoby, která už rok nemá žádný příjem a jenom chodí do té práce, je nutno zařadit na superprioritní místo.

Co se týče té priority, je třeba si uvědomit jednu věc. Nemluvíme o prioritě. Mluvíme o superprioritě. Ta musí být věnována tomu, aby ten konkurz vůbec někdo vedl, řídil, a tudíž aby šly prostředky na provádění toho konkurzu. To je superpriorita. Bez tohoto ten konkurz vůbec není možno zahájit a vést. Teprve za těmito náklady je možno přičítat náklady ať už zaměstnanců, věřitelů nebo všechny další. Teprve za těmito. Řadit náklady zaměstnanců na to super místo, které je vyhrazeno vůbec pro vedení toho konkurzu, je vůbec systémově špatné. To znamená - i tak bychom měli oddělit náklady na vedení konkurzu a teprve potom mluvit o dalších skupinách. Míchají se hrušky s jablky. Abych tak řekl, chápu působení na city, ale mám-li mluvit ve stejné kategorii, znám mnoho drobných podnikatelů, pro které nezaplacení jejich pohledávky znamená skutečný krach, protože oni třeba půl roku počítají s tím, že své peníze dostanou. Půl roku se zadlužují a odložení jejich pohledávky a zařazení do jakési vzdálenější kategorie je pro ně osobní tragédií, protože oni s tím nepočítají. Nemají možnost získat informace o podniku. Skutečně ne. Zatímco každý zaměstnanec podniku má tu možnost dozvědět se podstatnou pravdu o podniku, ve kterém pracuje, zejména jestliže už rok nedostává výplatu, mnohem větší než podnikatel, který podepisuje smlouvu třeba s představitelem managementu v elegantním obleku v elegantním prostředí hotelu. To je skutečně nerovnoměrné postavení. Možná, nazvěte to nedostatkem citu, já prostě nerozlišuji lidi mezi zaměstnance a podnikatele a nemyslím si, že zaměstnanci jsou jaksi a priori lepší lidé než podnikatelé. Znám spoustu podnikatelů, kteří jsou na tom možná mnohem hůře a žijí ze dne na den, než zaměstnanci, kteří si chodí pro svou pravidelnou mzdu.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, pane senátore. Hlásí se kolega Falbr. Prosím, máte slovo.

Senátor Richard Falbr:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že takováto diskuse nikam nevede. A proto je zbytečné ji rozšiřovat a plakat nad neúspěšnými podnikateli anebo nad neúspěšnými zaměstnanci. Ujišťuji vás, že zaměstnanci jsou na tom podstatně hůře, a jak se na vás dívám, tak jste všichni byli kdysi zaměstnaní...

Chci říct jednu věc. Není sporu o tom, že přijetím tohoto zákona se postavení lidí zhorší. Nevím, jestli byl vhodně volen pojem superpriorita.

To je prostě norma v civilizovaných zemích, že lidé, kteří pracují ve mzdě, jsou uspokojeni jako první. Úmluva č. 95 byla přijata dávno - ratifikovali jsme ji jako Česká republika v roce 1991. Mluví o tom, že se musí uspokojit i předtím, než byl vyhlášen konkurz. Takže já si myslím, že tím, že naše projevy budou košatější, tak se stejně nedostaneme dál, a že by bylo vhodné, abychom se rozhodli.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji, pane senátore. Ještě se přihlásil pan kolega Bartoš. Prosím, aby se ujal slova.

Senátor František Bartoš:Pane předsedo, kolegyně a kolegové, jistě mi dáte za pravdu, že krach podniku je tragédií pro podnikatele i zaměstnance. A já budu věren své tradici, že bývám stručný, proto se pokusím být i věcný.

Já bych problém rozložil na dvě části - co bylo před povodní, co bylo po povodni. Tu část po povodni řeší § 32, kde se říká, že po úplném uspokojení pohledávek podle odst. 1 se uspokojují ostatní nároky v tomto pořadí, a na první místě jsou nároky úpadcových zaměstnanců z pracovně-právních vztahů vzniklé za poslední tři roky před ohlášením konkursu. A potom tam jsou příspěvky, daně, poplatky atd., takže tady je skutečně zachováno prioritní místo.

Návrh, který říká v § 31, odst. 2: “Pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu jsou atd.” a potom následně § 31, odst. 3: “Pracovní nároky, pokud vznikly po prohlášení konkursu nebo v měsíci, v němž byl konkurs prohlášen, jsou”, tj. část po povodni, kdy už skutečně ten průšvih tady je, jsou tam zaměstnanci, kteří potřebují plat, a já myslím, že to je řešeno, že se tam potom říká - ano, dostávají plat, ale pouze tu část, kterou potřebují, tzn. to, co bylo předtím, tzn. nároky, které tam narostly za 2 - 3 roky budou řešeny, až se skutečně zjistí, jaká ta konkursní podstata je, a po tu dobu dostávají plat tak, jak je tady v návrhu zákona.

Proto já po zvážení všech okolností budu hlasovat pro znění, které předložila Poslanecká sněmovna.

Místopředseda Senátu Vladimír Zeman:Děkuji vám, pane senátore. Ještě někdo se hlásí do rozpravy? Není tomu tak, první část rozpravy končím a přistoupíme k hlasování. Na základě stanoviska výboru hospodářského budeme hlasovat o návrhu přijmout zákon ve znění Poslanecké sněmovny.Zahajuji hlasování.

Nejprve prosím o pečlivý součet přítomných senátorek a senátorů. V této chvíli je přítomno 76 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí návrhu je 36. Ptám se, kdo souhlasí s návrhem, aby byl přijat návrh ve znění Poslanecké sněmovny, nechť zdvihne ruku. Pro tento návrh hlasovalo 39 přítomných senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Proti hlasovalo 29 senátorek a senátorů. Konstatuji, že návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny body našeho pořadu jednání. Schůzi tím končím. Na shledanou.