Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

1

1. den schůze

(17. září 1997)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní senátorky a páni senátoři, vážený pane ministře Vodičko, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na schůzi Senátu. 8. schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 29, odst. 2, písm. d) zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 10. září 1997. Z dnešního jednání se omlouvají tito senátoři: Václav Benda, Václav Jehlička, Jiří Pospíšil, Zdeněk Babka, Egon Lánský, Josef Jařab, Karel Barták, Jiří Brýdl, Luděk Zahradníček, Milan Špaček a Libor Pavlů.

Nyní podle § 54, odst. 3 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji vám, aby ověřovateli 8. schůze Senátu byli senátoři Miloslav Müller a Jan Zapletal.Má někdo nějaké připomínky k tomuto návrhu nebo jiné návrhy? Žádné nejsou.

Můžeme přistoupit k hlasování. Nejprve prosím o součet přítomných senátorek a senátorů v sále. V této chvíli je přítomno 63, potřebný počet hlasů pro přijetí usnesení je 32.

Ptám se vás, kdo souhlasí s návrhem, aby ověřovateli naší schůze byli senátoři Miloslav Müller a Jan Zapletal? Zvedněte, prosím, ruku, kdo je pro. Pro tento návrh se vyslovilo 61 senátorek a senátorů. Kdo je proti? Nikdo. Návrh usnesení byl přijat. Konstatuji, že ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Miloslav Müller a Jan Zapletal.

Podle § 54, odst. 4 stanovíme nyní pořad 8. schůze. Návrh pořadu jste obdrželi spolu s pozvánkou. Návrhy zákonů byly Senátu postoupeny v pondělí 8. září 1997 a byly vám rozdány jako senátní tisky č. 1997/74 - 1997/77. Na svých stolcích máte opravu názvu 1. bodu pořadu. Upozorňuji vás na to.

Ptám se, zda někdo z vás má nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Protože tomu tak není, přistoupíme k hlasování o návrhu pořadu schůze. Protože se poměry v sále nezměnily, ptám se rovnou, kdo souhlasí s návrhem pořadu, nechť zvedne ruku. Děkuji. Pro návrh pořadu se vyslovili všichni přítomní - 63 hlasů bylo pro.

Nyní bych vás rád informoval o návrhu předběžného rozpočtu, kapitola 303 - Senát Parlamentu České republiky - tak zní název kapitoly - na rok 1998. Kancelář Senátu připravila tento návrh a předběžně jej projednala s Ministerstvem financí. Potom se návrhem rozpočtu zabývala Stálá komise pro práci Kanceláře Senátu a zejména pak Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který dne 3. září přijal usnesení č. 49, ve kterém souhlasí s tímto návrhem. Toto usnesení předložil Organizačnímu výboru dne 9. září 1997. Organizační výbor po projednání přijal usnesení č. 169, ve kterém bere na vědomí návrh předběžného rozpočtu na rok 1998. Organizační výbor zároveň pověřil předsedu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Jaroslava Jurečku, projednat tento návrh v příslušných orgánech Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Organizační výbor rovněž požádal předsedy senátorských klubů, aby informovali členy svých klubů, tedy vás všechny, o možnosti seznámit se s tímto návrhem, který je k dispozici v sekretariátu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Navíc jsme se dohodli, že nejstručnější informace bude vám předložena na stoly, což se stalo.

Vážené kolegyně a kolegové, než přistoupíme k prvnímu bodu schváleného pořadu jednání, chci vám sdělit, že Organizační výbor svým usnesením č. 174 ze včerejší schůze mi doporučil, abych navrhl Senátu přerušit 8. schůzi, a to po projednání 1. bodu našeho pořadu, kterým je návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění některých dalších zákonů; tedy abychom přerušili 8. schůzi do středy 24. září 1997 do 10. hodiny.

Schůzi navrhujeme přerušit proto, že některé návrhy zákonů výbory ještě nestačily do této chvíle projednat a v současné době nemůžeme mít žádnou jistotu o tom, kdy svá jednání ukončí. Za těchto okolností pokládáme za nejpřirozenější vrátit se k pravidelnému rytmu našich schůzí, jak ho stanoví časový harmonogram akcí na 2. pololetí 1997 - v sedmitýdenním cyklu.

O tomto mém návrhu na přerušení schůze zahajuji hlasování. Prosím, aby se sečetli přítomné senátorky a senátoři v sále. V této chvíli je nás přítomno 64. Ptám se, kdo souhlasí s návrhem na přerušení schůze, nechť zvedne ruku. Pro návrh na přerušení schůze hlasovalo 55 senátorek, resp. senátorů.Kdo je proti? Nikdo. To znamená, že po projednání prvního bodu budeme pokračovat za týden od 10.00 hodin.

Prvním bodem našeho dnešního jednání je:

Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění některých dalších zákonů.

Jde o senátní tisk č. 1997/74. Takto jste tento návrh obdrželi na své lavice, uvede ho pan ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička. Prosím, pane ministře, abyste se ujal slova.

Ministr vlády ČR Jindřich Vodička:Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, právě před dvěma lety se zaváděl nový systém státní sociální podpory. Já i moji spolupracovníci jsme tehdy data 1.10.1995 a 1.1.1996, která představovala jednotlivé etapy náběhu systému, sledovali s napětím. Zcela se změnily toky finančních dávek, začala pracovat nová pracoviště okresních úřadů - včetně kontaktních míst - a do provozu byl uveden nový informační systém. Našimi staronovými i zcela novými klienty se v systému státní sociální podpory staly zhruba dva miliony rodin. Chtěl bych zdůraznit, že nový systém státní sociální podpory spolehlivě plní své funkce, které byly od něj očekávány. Dosud byly přijaty dvě menší novely, které zpřesňovaly a zjednodušovaly zákon, například stanovila se minimální výše některých dávek a zvýšilo se zúčtování krátkodobých dávek. Jako u každého nového systému je však nezbytné provést některá opatření, která vyplývají z poznatků praxe a představují ve všech důsledcích upřesnění a zjednodušení dosavadní úpravy. Dále zahrnuje oblast změn, které souvisejí s úspornými opatřeními vlády, a rovněž změny, které zvyšují některé dávky.

Nyní mi dovolte, abych stručně charakterizoval novelu zákona č. 117/1995 Sb. a důvody pro její předložení. Přestože nejdiskutovanějším tématem jsou změny, které se dotýkají přídavků na děti, chtěl bych se nejdříve zmínit o některých změnách, které co do počtu v návrhu převažují a které jsou navrhovány jednoznačně ve prospěch našich klientů, resp. daňových poplatníků, kteří systém financují. Na rozdíl od dosavadního stavu, kdy bylo nutné podávat žádost o přídavek na dítě a příspěvek na dopravu každý rok, se navrhuje tuto žádost podávat na dobu neurčitou a žádost na sociální příplatek a příspěvek na bydlení podávat jednou ročně proti dosavadnímu čtvrtletí. Klient tak nadále bude prokazovat jen další podmínky nároku na dávku, například příjem nebo nezaopatřenost dítěte. Termín pro prokazování ročních příjmů se přitom posouvá z 1.7. na 1.10. a žadatel tak může v září současně prokázat jak nezaopatřenost dítěte, tak příjmy za předchozí rok. Zpřísňuje se definice pro okruh společně posuzovaných osob tak, že společně jsou vždy posuzováni manželé, jejich nezletilé nezaopatřené děti, a v případě zletilých dětí, jestliže rodiče a dítě jsou v témže bytě hlášeni k trvalému pobytu. Z poznatků praxe vyplývá, že řada osob v zájmu získání dávek státní sociální podpory prohlašuje, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby, i když toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Rodičovský příspěvek bude náležet i nadále pro případy, kdy dítě navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku nejvýše tři kalendářní dny v kalendářním měsíci. Dosud tento souběh byl vyloučen a vláda tak vychází vstříc oprávněným požadavkům rodičů, kdy tato úprava umožní, aby rodič mohl navštívit lékaře, úřad apod. Návrh jasně definuje způsob prokazování některých skutečností rozhodných pro nárok na dávky, například prokazování jednotlivých druhů příjmů. To povede ke zvýšení komfortu klienta, kdy nové znění zákona vyloučí pochybnosti, zda určité potvrzení bude dostačující a případně ušetří opakovanou návštěvu kontaktního místa nebo nutnost zaslání jiného potvrzení. Zrušují se koeficienty, kterými se sociální příplatek a dávky pěstounské péče zvyšují z důvodu studia dítěte mimo místo bydliště. Toto opatření je uskutečňováno proto, že oproti původním předpokladům nebyly zrušeny ani sníženy dotace na koleje a menzy. Dále se navrhuje zvýšení příspěvku na úhradu potřeb dítěte tak, že částky na osobní potřebu se násobí koeficientem 1,20, čímž se odstraňuje nepatrný pokles těchto dávek v době zavedení státní sociální podpory. Novela dále obsahuje některé formulační a legislativní úpravy, které nepředstavují věcné změny, ale které zpřehlední a zjednoduší aplikaci zákona.

Nyní pár slov o změnách nastavení parametrů, určujících okruh příjemců a výši přídavků na dítě. Okruh příjemců se z dosavadních domácností s příjmem do 3,0 násobku životního minima snižuje na domácnosti s příjmem nepřevyšujícím 2,2 násobku životního minima. Výše přídavků pro rodiny s příjmem do 1,8 násobku životního minima se nově stanoví jako 0,27 násobek částky životního minima na osobní potřeby dítěte. Tím se zvýší adresnost dávky, na kterou má v současné době nárok zhruba 90 % až 95% rodin. Nárok do 2,2 násobku životního minima bude mít zhruba 3/4 rodin s dětmi. Od uvedených opatření lze v roce 1998 očekávat úsporu až 4 miliardy korun, ale pouze za předpokladu, že bude schválena novela o životním minimu, která umožní pozdější valorizaci dávek.

Vláda navrhla zvýšit pohřebné na 3 800,- Kč, což by odpovídalo nárůstu cen od období přijetí zákona do 1. 1. 1998, tedy k datu účinnosti novely.

Poslanecká sněmovna schválila zvýšení této částky na 5 000,- Kč. Oproti vládnímu návrhu Poslanecká sněmovna Parlamentu přijala ještě tři pozměňovací návrhy: zejména časově omezila platnost úsporných opatření u přídavků na děti do 31. 12. příštího roku, řeší otázku placení pojistného na zdravotní pojištění pro některé skupiny osob a uvádí do souladu z hlediska legislativního předložený návrh a zákony upravující nárok  na sociální příspěvek na nájemné a teplo.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR, mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, a s právem Evropské unie. Systém státní sociální podpory představuje moderní parametrický systém, který je schopen reagovat operativně na změny v sociální a ekonomické situaci. To dokazuje i to, že pokud bude novela podepsána panem prezidentem v září, pak již od 1. 10. budou kontaktní místa v celé republice vybavena programem, který na tyto změny musí a bude reagovat.

Tolik, dámy a pánové, krátké úvodní slovo k projednávané novele zákona o státní sociální podpoře. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Garančním výborem pro návrh tohoto zákona je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Vladimíra Kulhánka a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1997/74/1.

Pane senátore, pane zpravodaji, prosím, ujměte se slova.

Senátor Vladimír Kulhánek:Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, je nám předložena k posouzení novela vládního zákona jako senátní tisk č. 74, kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Okrajově se též dotýká zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zákona č. 75/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie, a zákona č. 132/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného. Tato novela byla schválena Sněmovnou dne 5. 9. 1997 jako poslanecký tisk č. 224.

Zákon o státní sociální podpoře, který je plně účinný od 1. 1. 1996, upravuje sociální dávky určené především pro rodiny s dětmi. V dubnu 1996 byla přijata novela tohoto zákona, která řešila úzký okruh nároků nezaopatřených dětí a stanovila minimální výši některých dávek. Celkově státní sociální podpora jako systém finanční podpory, zejména rodin s dětmi, se  ve svém celku celkem osvědčila. Na základě dosavadních zkušeností vyplynula však potřeba provést některé úpravy, z nichž některé mají věcný charakter, některé doplňují či zpřesňují jednotlivá ustanovení. Zde se jedná o administrativní zjednodušení při zachování základního principu adresnosti.

V rámci nutnosti omezit výdaje státu byly také navrženy některé změny v nastavení parametrů systému, zejména u přídavků na dítě. V této souvislosti se navrhuje stanovit výši přídavků na dítě na úrovni 27 % částky životního minima na potřeby dítěte v pásmu do 1,8 násobku životního minima rodiny, a na úrovni 14 % částky životního minima na potřeby dítěte v pásmu od 1,8 do 2,2 násobku životního minima rodiny. Tím se zvýší adresnost dávky, kterou v současné době pobírá, jak už zmínil pan ministr Vodička, na 90 - 95 % rodin. Nárok, totiž, do 2,2 násobku životního minima, bude mít cca 75 % rodin.

Jenom pro porovnání: změn, které zákon upřesňují a zjednodušují, je přes šedesát. Příkladem je, že třeba u přídavků na děti se bude žádat jedenkrát nastálo a potom už pouze jedenkrát ročně bude nutno prokázat výši příjmu, či u příspěvku na bydlení, kde místo žádosti každé čtvrtletí bude postačovat jedenkrát za rok. Změn měnících parametry systému je asi pět, počítám-li v to zvýšení pohřebného ze 3 000,- Kč na 5 000,- Kč. Lze tedy předpokládat, že diskuse se bude týkat především změny č. 16 v § 17, 18, 19, což je částečná restrikce přídavků na děti, o které jsem již hovořil, a o změně č. 19 v § 22 o zrušení příspěvku na studium mimo místo bydliště, vzhledem k tomu, že jak doprava, tak koleje jsou stále dotovány. Obdobně pak ve změně č. 34 v § 37. Při projednávání změn v poslaneckém výboru pro sociální politiku a zdravotnictví došlo k patové situaci a návrh zákona nebyl ani doporučen ani nedoporučen. Při vlastním projednávání ve Sněmovně byl zákon schválen, pokud jsou mé informace správné, 96 proti 95 hlasům, v podstatě ve znění vládního návrhu.

Z významnějších je pouze změna u restrikce rodinných přídavků, kde bylo přijato podle návrhu KDU-ČSL časové omezení, a to do konce příštího roku.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval novelou tohoto zákona a na 12. schůzi dne 16. 9. 1997 přijal toto usnesení:

Po odůvodnění zástupce navrhovatele, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Dr. Běly Hejné, zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Kulhánka a po rozpravě, výbor

1) ? doporučuje Senátu, aby návrh zákona schválil ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou,

2) ? určuje zpravodajem výboru pro projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Vladimíra Kulhánka,

3) ? pověřuje předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego, za vaši zprávu, a prosím vás, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Buďte tak laskav a sledujte rozpravu, zaznamenávejte eventuální návrhy, abyste k nim pak mohl po skončení zaujmout stanovisko a doporučit, případně nedoporučit je ke schválení.

Dále byl tento návrh zákona přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 1997/74/2, a určil zpravodajem pana senátora Jaroslava Jurečku. Tímto mu dávám slovo, prosím.

Senátor Jaroslav Jurečka:Pane předsedo, pane ministře, paní a pánové, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval tímto návrhem nikoliv jenom co se týče té klíčové úpravy, tj. poskytování přídavků na dítě za přísnějších podmínek a v nižších částkách, navíc ještě v časovém omezení, ale velice pozitivně hodnotil i další návrhy, které zde byly zmíněny, to jest ty, které za prvé vedou ke zvýšení adresnosti systému, za druhé zpřísňují definici sociální situace, a dále celou řadu těch návrhů, které reagují na potřeby praxe a vedou ke snížení administrativní náročnosti a zlepšení přístupnosti k občanům. Tyto návrhy výbor zhodnotil jako ty, které jsou jednoznačně ve prospěch občanů.

Pan ministr zde zmínil fakt, že klíčová úprava v přídavcích na dítě, za jistých podmínek v příštím roce, vede k úspoře ve státním rozpočtu ve výši 4,1 miliardy. Považuji za důležité zdůraznit, že letošní odhad nákladů na dávku státní sociální podpory činí 31,6 miliard korun a i po této navrhované úpravě v příštím roce se předpokládají tyto náklady ve výši 32,8 miliardy korun.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení, v němž doporučuje Senátu, aby návrh zákona byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Po zprávách navrhovatele a obou zpravodajů otevírám první část rozpravy. Písemně se do rozpravy zatím nepřihlásil nikdo. Prosím, kdo se tedy hlásí z místa? Kolega senátor Štěch, prosím.

Senátor Milan Štěch:Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme novelu zákona, který, když v roce 1995 byl přijímán, vyvolal ve veřejnosti i v samotné Poslanecké sněmovně velmi rozporuplné názory. Názory například odborů nebo opozičních stran byly velmi negativní v tom směru, že systém, který byl zaveden zejména v oblasti přídavků na děti, vylučuje určitou část dětí z tohoto systému. Dále jsme namítali, že systém bude velmi administrativně náročný, bude občany obtěžovat a že bude stát na zabezpečení jeho provozu zbytečně vynakládat mnoho prostředků. Vůbec se nesplnilo to, co se slibovalo, že se ušetří 10 000 mzdových účetních. Naopak, mzdové účetní byly ty, které většinou i dodnes musí občanům – zaměstnancům radit, pomáhat jim, jak formulář vyplnit, a potvrzování příjmů je pro ně poměrně dost administrativně náročné.

Proto se ani nedivím, že Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo již třetí novelu za tak krátkou dobu, kdy se snaží administrativu kolem tohoto systému zjednodušit. Bohužel, prostředky vynaložené na techniku, na pracovní síly, ale i z druhé strany náklady občanů, se prakticky podstatně nesníží. Co je ovšem nejvážnější, je to, že se opět přistupuje k redukci výše těchto dávek, to znamená transferů směrem k rodinám s dětmi, a to v období, kdy v naší zemi je historicky nejnižší porodnost. Nechci tvrdit, že pouze přídavky na děti a ekonomická stránka věci je tím hlavním rozhodnutím nebo podkladem pro rodiče, aby neměli další děti, ale určitě tato ekonomická stránka hraje dost podstatnou roli.

Navrhovaná novela zejména vychází z druhého vládního balíčku z 28. května a - jak už to bylo řečeno - jejím cílem je ušetřit 4,1 miliardy korun. V novele jsou dva základní okruhy problémů, které nám nejvíce vadí. Za prvé se dále omezuje počet rodin, kterým vznikne nárok na přídavek na dítě, a to příjmem 2,2 násobku životního minima. Ale to není jediné. On se tento příjem formou přídavku na dítě omezuje i rodinám příjmově průměrným a příjmově nejslabším, protože koeficienty se prakticky snižují pro všechny. Tímto návrhem se sníží přídavek pro dítě i v nejchudších rodinách, a to v průměru o 70 až 106 Kč, i když asi z jedné třetiny jim to bude sociálním příplatkem kompenzováno.

Další vážný problém, který v návrhu je, je návrh, který předpokládá zrušení zvýhodňovacího koeficientu u sociálního příplatku pro rodiny, ve kterých děti studují na střední či vysoké škole mimo místo bydliště. Stávající předpisy umožňují přiznat sociální příplatek ve vyšší výměře té rodině, kde dítě studuje na střední či vysoké škole a do školy dojíždí. Tímto zásahem, to znamená odstraněním možnosti navýšení koeficientu sociálního příplatku, např. rodina, jejíž dvě děti ve věku 15 a více let studují na střední škole a pobírá příjem ve výši životního minima, tak tato rodina přijde o 476 Kč. Rodina s dvěma dětmi, které dojíždějí na vysokou školu mimo místo svého bydliště, po této úpravě, při příjmu rodiny na úrovni životního minima, přijde o částku 1 056 Kč.

Z toho je zřejmé, že tento necitlivý zásah může velmi výrazně zhoršit postavení těchto rodin a obávám se toho, že některé rodiny budou tímto opatřením nuceny k tomu, aby zvažovaly velmi vážně, zda mohou své děti na tato studia vyslat. Mám obavy, že se dostáváme do doby, kdy nebude rozhodovat nadání, píle, přístup studenta ke studiu, ale kdy budou rozhodovat velmi výrazně majetkové poměry rodiny. A to je doba, které bych se dočkat nechtěl. Z důvodů těchto uvedených výhrad, které máme k tomuto návrhu, klub senátorů ČSSD navrhuje návrh zákona zamítnout. Pokud nebude náš návrh přijat, nebude návrh ani schválen, tak v podrobné rozpravě jsem připraven předložit pozměňovací návrhy, které by nejvážnější problémy, které jsem tu uvedl, z této novely vyřadil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego. Kdo se, prosím, dále hlásí do rozpravy? Kolega senátor Bartoš.

Senátor František Bartoš:Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednávaná novela zákona o státní sociální podpoře není novelou prosociální. Nezvyšuje se objem finančních prostředků vyplácených státem zejména rodinám s dětmi. Tato novela je vynucena nedostatečným růstem ekonomiky České republiky, a proto vláda v zájmu vyrovnanosti státního rozpočtu předkládá tuto novelu, která má přinést úspory výdajů státního rozpočtu. S ohledem na ustanovení § 17, který časově omezuje platnost navrhované restrikce do konce roku 1998, návrh novely zákona o státní sociální podpoře v předloženém znění podpořím. Tuto podporu vyslovuje i klub senátorů KDU-ČSL. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane senátore. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Kolega senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedo, projednáváme návrh zákona, který se jmenuje zákon o státní sociální podpoře. Pokud žijeme v zemi, kde 93 % rodin je odkázáno na státní sociální podporu, obávám se, že není vše úplně v pořádku. Pokud žijeme v zemi, kde 75 % rodin je odkázáno na státní sociální podporu, i tady vznikají otázky, které bychom si měli klást a na které bychom měli odpovídat. Jde vůbec o povahu toho, co rozumíme pod pojmem sociální podpora, co rozumíme pod zcela legitimním sociálním zájmem státu. Vede to k domněnce, protože hovoříme především o přídavcích na děti, že narození dítěte je v podstatě postižením rodiny.

Je to něco, čím se stáváme sociálně slabší, postiženější a čím získáváme nárok na státní sociální podporu. Je to filosofie, která je pochopitelná. Je to filosofie, která je často používána, která platí i v jiných zemích, než u nás. Není to filosofie nějakým způsobem zahanbující. Ale je to jenom jedna z možných filosofií.

Druhá filosofie je, že narození dítěte je dar, je to něco, čím se rodina obohacuje. Je to něco, čím rodina přispívá jak ke svému vlastnímu rozvoji, tak k rozvoji celé společnosti. V tomto smyslu je rodina s dětmi rodinou, která svým způsobem vyhovuje veřejnému zájmu, která slouží veřejnému zájmu. Jako taková rodina si zaslouží určité zohlednění.

Zohlednění by asi mělo vyjít v jiné rovině, než v rovině sociální podpory. I samotný termín “sociální podpora” totiž naznačuje určitou závislost rodiny na státu. Něco, o čem se osobně domnívám, že není pro rozvoj společnosti úplně zdravé.

Dovedl bych si představit jiné modely, jak zohlednit službu, kterou rodina s dětmi přináší společnosti. Modely daňové nebo jiné modely, které by tento akcent neměly.

V každém případě, jak již zde padlo, ten původní impuls návrhu této novely zákona vyšel ze špatné finanční situace státního rozpočtu, z úzkého hrdla při plánování státního rozpočtu na příští rok, a tedy k návrhu určité restrikce v přídavcích na děti.

Je ovšem otázkou, zda je zodpovědné od nás, jako legislativců, předpokládat, že příští rok se situace změní, že příští rok již bude možné tuto restrikci odstranit.

Potíže při sestavování letošního státního rozpočtu, jak jistě víte, jsou enormní a hledání úspor ve státním rozpočtu naráží na vysoký rostoucí objem mandatorních výdajů, predikce ekonomického růstu pro příští rok neukazují, že by příjmy státního rozpočtu, daňové příjmy z růstu ekonomiky, podstatně vzrostly tak, abychom se mohli dnes odůvodněně domnívat, že tu restrikci bude možno odstranit.

Za této situace je časové omezení této restrikce určitou dávkou sociální demagogie. Je to slib, který dáváme občanům, voličům a je to slib, který, jak se obávám, nebudeme moci splnit.

Z tohoto důvodu nesouhlasím s časovou restrikcí. Pokud návrh zákona projde do podrobné rozpravy, podám pozměňovací návrh.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji panu kolegovi Žantovskému. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Senátor Falbr.

Senátor Richard Falbr:Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové, zaujalo mě vystoupení kolegy Žantovského, protože si živě vzpomínám na to, že to byla strana, jíž je on předsedou, která prohlásila, že nikdy nebude souhlasit se schválením důchodových zákonů, pokud nebudou odděleny peníze vybírané k tomu účelu.

Domnívám se, že potíže, ve kterých se ocitl státní rozpočet, jsou způsobeny tím, že nebyly - ačkoliv to bylo i ve volebním programu a ve vládním prohlášení v roce 1992 slíbeno - odděleny peníze vybírané na důchody.

Nebyly odděleny peníze vybírané na zaměstnanost, přestože nejde o daně. Dnes jsme v situaci, že státní rozpočet není ve stavu snést nápor, který představuje inflace, a tím drtivý dopad na všechny valorizované dávky.

Přesto nesouhlasím s tvrzením, které pan kolega Žantovský přednesl na závěr. Ony totiž politické strany před volbami neslibovaly jenom to, že se bude pokračovat v sociální politice, která byla nalinkovaná. Ony slibovaly ekonomický růst. Jestliže se předpokládá, že ekonomický růst nepřijde ani příští rok, ani další léta, pak je otázka, proč se vůbec zabývat dalšími úvahami o tom, jak dlouho krátit a do kdy krátit, proč se nezabývat úvahami naprosto jinými.

Připojuji se k návrhu kolegy Štěcha. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Kolega Vyvadil.

Senátor Jiří Vyvadil:Vážený pane předsedo, dámy a pánové, zpočátku jsem se domníval, že stačí fundované vystoupení kolegy Štěcha, ale pan kolega Žantovský dal tomu nový impuls. Mám pocit, že tady v tomto sále si musíme uvědomit jeden problém. Obávám se, že pan kolega Žantovský prostě nevidí realitu života.

Realita života je taková, že nebýt Prahy, která žije v relativně příznivých podmínkách, lidé žijící mimo už více nemohou. Zdravotní sestra na Sokolovsku po 25 letech práce má 5500 Kč - pane kolego, nevím jestli víte, co to znamená.

Situace mimo Prahu je dramatická, a nebylo-li by Prahy, dávno zde nebude tato koalice a dávno zde nebude mít ani vládní většina tolik senátorů. Jinak řečeno, Praha vytváří tu optiku, že všechno je v nejlepším pořádku, ale mimo Prahu lidé často už nemohou.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Kolega Štěch.

Senátor Milan Štěch:Vážený pane předsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, ještě jednou musím vystoupit, protože souhlasím s panem senátorem Žantovským, že v této zemi je hodně věcí v nepořádku, a to zejména poslední dobou. Naprosto souhlasím, a mohli bychom si o tom povídat asi dlouhé hodiny.

Chci říci, že ten nepořádek zavádí některá opatření, která nemohu nazvat jinak, než experimenty.

Jediná země na evropském kontinentu, která najela na adresný systém u přídavků na děti, bylo Dánsko, někdy kolem roku 1970. Po patnácti letech pravicová vláda tento systém zrušila, protože samozřejmě takovýto systém je “hejno blech” a nikdo si nepohlídá, aby dávky šly skutečně tam, kam mají jít v oblasti přídavků na děti. Jde tu skutečně o filosofická východiska.

Podpora rodinám s dětmi není sociální pomoc. Je to forma solidarity společnosti, zejména rodin, které děti nemají, a to i třeba ze zdravotních důvodů, s rodinami, které děti mají. Protože: jestliže má rodina dva živitele a mají nějaký příjem, třeba 20 tisíc, a jsou-li tam pouze dva, tak je tam předpoklad vysoké životní úrovně, protože na hlavu je tam 10 tisíc. Ale jsou-li tam čtyři, je to okamžitě poloviční částka na jednu hlavu a je tam předpoklad, že už tam ta vysoká životní úroveň není. A společnost, stát, má přece zájem, aby byly u nás úplné rodiny a aby děti byly. Já nejsem přívržencem nějakých vlnových opatření propopulačních. To skutečně rozhýbe ekonomiku, způsobuje to vážné problémy, ale myslím si, že nemůžeme nečinně přihlížet k tomu, že v naší situaci, ve které jsme, prostě budeme začínat jako národ nebo jako stát postupně ubývat a vymírat. Domnívám se, že je v zájmu společnosti, státu, solidarizovat s rodinami s dětmi, a domnívám se, že společnost bez dětí je společnost, která skomírá, která není schopná docilovat nějakých perspektivních rozvojových programů, protože náklady na důchodový systém, který dnes začínáme posuzovat, budou odvislé od toho, jaký bude demografický vývoj. A pokud se takto budeme chovat k rodinám s dětmi, jako se chováme v oblasti státní sociální podpory, v oblasti bytové, v infrastrukturální oblasti, tak nemůžeme počítat s tím, že tato situace se nebude zhoršovat. Můžeme uvést případy zemí na západě s vysokou životní úrovní, kde taky se porodnost snižuje, ale já myslím, že bychom si právě měli brát pouze to pozitivní, ne to negativní, a snažit se těmto jevům předcházet. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Kolega Jaroslav Musial se hlásí o slovo.

Senátor Jaroslav Musial:Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, návrh novely zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, byl vládou předložen s cílem omezit výdaje státního rozpočtu v sociální oblasti. PS doplnila předlohu o další tři novely a ke stávajícím ekonomickým a společenským nejistotám přibyly tak nejistoty další. V novele jsou určité pozitivní prvky, uvádím např. pohřebné, které může uklidnit umírající, dodat útěchu pozůstalým a rozradostnit různé prezidenty pohřebních ústavů. To ostatní je vysvětleno v důvodové zprávě vlády, ve zprávách předkladatele a zpravodajů. Přístup veřejnosti k předmětné novele není jednotný. Část posuzuje navrhovaná opatření jako nutnost, velká část občanů jako potvrzení politické a hospodářské nestability, na jejímž konci by mohlo dojít k sociálnímu neklidu. Neříkám jistě nic nového, že mezi lidmi vzrůstá nespokojenost, že podle prognóz může dojít k navýšení nezaměstnanosti a k dalšímu citelnému poklesu životní úrovně. Lidé mají paměť, pamatují si zejména příslibná slova pana prezidenta Havla ze začátku roku 1990. Cituji: “Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé postižení, staří, děti či lidé jakkoli jinak handicapovaní, republiku, která bude pečlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány.” Pan prezident tehdy hovořil o hospodářsky prosperující, sociálně spravedlivé lidské společnosti a my jsme jeho vizi uvěřili, až jsme se probudili do dnešní nepohody. A teď po sedmi letech jakési bezstarostnosti zjišťujeme holou skutečnost: nic nenasvědčuje tomu, že bychom mohli přes noc s nějakými ozdravnými soubory opatření zaznamenat očekávaný dynamický rozlet národního hospodářství, o nárůstu daňových příjmů nemluvě. Předkládaná novela tedy uvažuje o tom, že by v tomto roce mělo dojít k úspoře na sociálních dávkách zhruba 700 milionů Kč, v roce 1998 asi ke 20 miliardám, pokud se nemýlím. Člověka napadá otázka, kde tedy najít peníze pro případ, že by novela zákona nebyla přijata. Stále dokola se hovoří o podmínkách pro růst produktivity práce; v pořádku. O dosažení obratu naší obchodní bilance, o potřebě deblokace zahraničních pohledávek, jak o tom nedávno mluvil pan senátor Žantovský, o využití prostředků z malé privatizace, o do výběru daňových nedoplatků, o stamiliardových prohospodařených ztrátách. Tudy by mohla vést cesta k ozdravení poměrů, aniž by se muselo ubližovat lidem. Od občanů se žádají oběti. Žádá se od nich solidárnost, disciplína, uskromnění, aniž by vládními úředníky byl předložen i ten nejmenší vzor státní ukázněnosti. Nedávno jsem slyšel necitlivě až neomaleně vyzývající slova vztahující se právě ke škrtům v sociální oblasti. Totiž, že chudí vždycky byli a budou zase. Obávám se, že každým dalším takovýmto opatřením jich může být více.

Očekávám, že v případě přijetí této novely zákona o státní sociální podpoře se pan prezident ve svých hovorech v Lánech zachová stejně jako u zákona na ochranu zvířat a bude hájit lidské zájmy občanů a jejich dětí proti předpokládaným škrtům v sociální oblasti - až u Ústavního soudu.

Věřím, že i my dnes dáme při projednávání novely zákona přednost lidské, mravní a právní opravdovosti. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Kolega Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Vážený pane předsedo, ta diskuse, která tady probíhá, je diskuse, kterou jsem očekával, jak pokud jde o její tón, tak pokud jde o její obsah. Já bych chtěl jenom zdůraznit, možná ani tak ne pro své vážené kolegy a kolegyně, jako pro hosty, že toto není diskuse o stoupencích sociální solidarity, mravních hodnot a podpory rodiny na jedné straně, a stoupenci jakéhosi nelidského hyenismu, který připravuje rodiny o všechno, co mají, a uvrhuje je do chudoby. Toto je diskuse o parametrech existujícího systému, o jeho rozsahu, o tom, do jaké míry si ho můžeme v letošním roce, v příštím roce a v letech dalších dovolit. Prosím, abychom nepřenášeli tu diskusi do poloh, do kterých nepatří, a abychom hovořili o tom, co skutečně nám současné poměry dovolují, a co nám budou dovolovat v příštím roce.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego. Pan senátor Koukal.

Senátor Jan Koukal:Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nepředpokládal jsem, že budu vystupovat, ale mám pocit, že je potřeba podpořit jistý pohled na zákon, který projednáváme, který se více blíží k meritu věcí, než to, jak se vystupuje k tomuto tématu v diskusi ve většině příspěvků. Nejprve bych poděkoval panu kolegovi Vyvadilovi za to, že ocenil dynamiku Prahy, která nepochybně motorem České republiky je, a nechci teď tady připomínat, že jsem současně pražským primátorem. Na druhé straně chtěl jsem spíš hovořit o něčem, v čem mne předběhl kolega Žantovský.

Šířka a rozsah solidarity, kterou přijímáme, na druhé straně solidaritu samotnou redukuje. Jsou to spojené nádoby. To je meritum úpravy zákona o státní sociální podpoře. Státní rozpočet totiž není žádný abstraktní pojem, který existuje někde mimo nás a má své vlastní zákonitosti. Je to reálný odraz toho, co jsme schopni vytvořit, a tudíž na druhé straně, co jsme schopni utratit. Do spojitých nádob, o kterých jsem hovořil při solidaritě, se nalévá to, co jsme schopni vyprodukovat. Když ne, tak tyto dvě spojené nádoby postrádají kapalinu a solidarita se ztrácí. Čím širší nádoby jsou, tím nižší hladina v nádobách je. O tom je zákon. Musíme po pravdě říci, že nejde o metodiku tvorby rozpočtu, o spojení penzijních fondů s rozpočtem ano či ne. To je jiná otázka, nepochybně relevantní. Myslím, že sem teď nepatří.

Také není možno hovořit o dánské pravicové politice v dimenzi filosofie. Problém mohl v Dánsku vzniknout ne z důvodu změny názorů, ten se rozhodně v pravicové rétorice nemění, individuální odpovědnost a individuálně cílená solidarita je smyslem a cílem této úvahy, protože je to adresnější a korektnější. Nicméně administrativa to není vždy schopna zvládnout. To je metodika, to není změna názoru.

Rád bych, abychom zůstali tam, kde zákon je postaven. Něco jsme v tomto státě vyprodukovali a můžeme si dovolit solidaritu do jisté míry. Na to, aby měla ještě smysl, je potřeba, aby byla měřena měřítkem, které navrhuje tento zákon. Zákon podpořím.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Paní senátorka Svobodová.

Senátorka Vlasta Svobodová:Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, chtěla bych říci jen dvě drobnosti.

Pan senátor Vyvadil nám trochu jinak sdělil to, co nám často říká předseda jeho strany o spálené zemi. Praha je krásná, ale zbytek je na dně. Jsem senátorka za okres Brno-venkov a nezdá se mi, že by v mém okrese byli lidé v takové situaci, že by si každou sobotu nemohli naplnit vozíky v supermarketech a radostně si je odvážet. Nezdá se mi, že by byli úplně na dně. I ostatní senátoři z venkova mají stejnou zkušenost. Stačí, když se podíváme na venkovská města, jak vypadají, jak rozkvétají. Nedávno jsem byla v Kroměříži. Je to město, které kvete. Náměstí v Kroměříži má snad jen dva až tři neopravené domy. Myslím, že spálená země u nás není. Kdo to chce vidět, tak to vidí, kdo nechce, vidí to jinak.

Dále bych chtěla říci jednu věc, která se stále opakuje. Senátor Štěch na to najel napřed jemně, potom razantněji. Počet dětí v rodině souvisí velmi málo s přídavky na děti. To se pohybuje úplně v jiné oblasti, především v oblasti morální. Jestli chceme mít víc dětí, musíme podporovat morálku v naší společnosti a ne tolik peníze.

Pan senátor Musial se zmínil, že naši úředníci nedávají dobrý příklad. Myslím si, že v počtu dětí v rodině naše vláda dává příklad vzorný. My takový příklad asi nedáváme.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, paní kolegyně. O slovo se hlásí senátor Vyvadil.

Senátor Jiří Vyvadil:Vidíme, co všechno odstartoval kolega Žantovský. Kdyby mlčel, vy byste hlasovali pro a my proti, a věc by byla skončena.

Paní senátorce závidím občany, které tam mají. Já je tam nemám, u sebe na Sokolovsku mám zoufalé občany. Tam se to spálené zemi podobá, ať se tam přijde paní senátorka podívat, uvidí to tam.

Je zde další věc, ve které také nemá pravdu. Jsem dalek toho cokoli hovořit pozitivního o minulém režimu. Jsou zde dva odborníci, jeden ministr a jedna náměstkyně, kterou mám hrozně rád a která je velká odbornice. Jistě z hlediska statistiky se nepochybně ukáže, že jakkoli byl minulý režim dramaticky ošklivý, zlý a nechutný, v době propopulačních opatření nastala velmi dramatická křivka. Český občan je citlivý na finanční otázky. Mohu vás všechny ujistit, že je velmi vnímá. Jakmile by cítil, že tento stát má zájem na dětech, dává jim podporu, též by občan reagoval. Zdůrazňuji též, netvrdím, že je to samotná věc. Vcházíme do jiné doby.

První věc je otázka osobní kariéry, osobního postavení, ale nepochybně finanční otázky mají vliv též na to, zda se děti budou rodit nebo nebudou. V každém případě současná politika této vlády je taková, že dětí bude čím dále méně a čím jich bude méně, tím méně v budoucnu bude těch, kteří nám budou pracovat na důchody. V tom je logika.

To všechno ale způsobil pan kolega Žantovský. Kdyby byl mlčel, zákon bychom měli v nějaké podobě schválený.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. O slovo se přihlásil kolega Bartoš.

Senátor František Bartoš:Pane předsedo, kolegyně a kolegové, chci zareagovat na vystoupení pana senátora Žantovského. Termín omezující platnost navrhované restrikce do konce roku 1998 KDU-ČSL nenavrhla samoúčelně. Předsedové koaličních stran se dohodli, že do konce roku 1998 bude nutné přijmout reformu sociální politiky na základě nové široce prodiskutované sociální doktríny České republiky, která bude mít co možná nejširší podporu občanů. Na přípravě tohoto dokumentu KDU-ČSL intenzivně pracuje a v brzké době tento materiál předloží k široké diskusi.

Musím dát za pravdu panu senátorovi Žantovskému, že procento občanů, které je nějakým způsobem v kontaktu se sociálním okénkem, je skutečně vysoké. Mnoho občanů se docela dobře zabydlelo v pohodlné sociální síti. Tato sociální síť se stává čím dále tím více pasivnější. Proto je nutno aktivovat tento sociální systém tak, aby sociální problémy nebyly řešeny pouze dávkami, ale aby motivovaly občany k tomu, aby si pomohli nejdříve sami. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Kolega Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedo, přiznávám svou odpovědnost za vyvolání této diskuse. Troufám si říci, že se za to vůbec nestydím. Pokud slyším v tomto sále slova “my bychom hlasovali pro, vy byste hlasovali proti a měli bychom zákon”, tak si myslím, že si úplně nerozumíme, pokud jde o účel a smysl tohoto tělesa. Parlament a Senát má být místem pro diskusi, má být místem pro debatu o důležitých otázkách veřejného zájmu, má být místem pro výměnu názorů o tom, jak hledíme na stát, na sociální systém, na občana a sami na sebe. To za prvé.

Za druhé. Existuje populační demografie a řada studií o těchto otázkách. Celosvětově je zcela zřejmé, že žádná statistická souvislost, žádná kauzální souvislost mezi výší sociálních přídavků na děti nebo sociální podpory na porodnost a porodností neexistuje.

Za třetí. Mluvíme o solidaritě, mluvme tedy o ní. To, co navrhuje původní vládní návrh v podobě restrikce pro příští rok a pro léta další, znamená ve skutečnosti to, že my, kteří máme to štěstí, kteří jsme lépe hodnoceni ve své práci a pobíráme vyšší příjmy, se vzdáváme té částky, kterou bychom jinak pobírali jako přídavek na děti, ve prospěch těch, kteří takové štěstí nemají. To je adresnost. 93 % všech rodin je něco jiného. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Kolega Vyvadil.

Senátor Jiří Vyvadil:Vážený pane předsedo, já už budu mlčet, ale to začíná být jako s těmi tanky. Kdo si neuvědomuje dramatickou populační vlnu v 80. letech, která byla způsobena finanční situací, prostě nevidí nic a nemá smysl vystupovat tady.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám. Paní kolegyně Palečková se hlásí o slovo, prosím.

Senátorka Alena Palečková:Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Zaznělo tady hodně slov o rodině, o solidaritě a těchto věcech. Zazněl tady ale jenom jeden ženský hlas a já si myslím, že toto je oblast, kde by přece jenom měly ženy více mluvit. Mnoho z toho, co jsem si poznamenala, již bylo řečeno, a tak to nebudu opakovat. Za prvé nebudu vůbec reagovat na kritiku zákona č. 117, která tady byla přednesena panem senátorem Štěchem, protože si myslím, že to není v tomto momentě projednáváno. Projednává se pouze novela. Co se týče přídavků na děti a porodnosti - tady bych právě chtěla zdůraznit ten ženský pohled na svět. Já si myslím, že je to skoro až urážlivé mluvit tak často o penězích a porodnosti. Myslím, že už to bylo řečeno ústy paní senátorky Svobodové, ústy pana senátora Bartoše, že počet dětí v rodině, a vůbec rozhodnutí mít děti anebo nemít nezávisí na přídavcích na děti. Vzhledem k tomu, že jsem dlouhá léta pracovala ve zdravotnictví, setkala jsem se s případy žen, které zoufale toužily po tom mít děti, a vůbec v jejich rozhodnutí nehrál roli jejich finační stav. Pak tady byl vykreslen zoufalý obraz toho, jak nadané chudé děti nebudou moci studovat na vysokých školách. Počty přihlášených studentů každoročně daleko, daleko převyšují možnosti našich vysokých škol tyto děti přijmout. Z vlastní zkušenosti vím, jak situace na vysokých školách vypadá - jsou tam studenti nadaní, kteří studují v přesně určenou dobu ke studiu, stačí ještě při tom vykonávat velice prospěšnou - a i pro stát prospěšnou - činnost, která jim i jejich rodinám přináší finanční prostředky. Jsou tam pochopitelně také studenti, kteří se tam zdržují dlouhá léta, nestudují příliš pečlivě a přijímají přídavky a odčerpávají finanční zdroje. Myslím si, že nehrozí to, že by nemohl jít studovat ten, kdo chce a kdo má nadání, z finančních důvodů. O Praze a mimopražských oblastech již bylo také řečeno, tak ještě jedna poznámka. Bylo tady řečeno hodně o solidaritě. Já bych chtěla zdůraznit, že v této oblasti hraje zejména velkou roli solidarita v rodině. Obávám se, že příliš rozkošatělý systém sociálních podpor od okamžiku narození až do okamžiku pohřbu právě tuto rodinnou solidaritu nesmírně degraduje. Myslím, že když někdo učiní zralé rozhodnutí mít rodinu, mít děti, tak je především jeho povinností se o ty děti postarat. A stejně tak bychom neměli zapomínat na to, že je povinností dětí postarat se o své rodiče. Čili z toho důvodu já jsem spíše pro to, aby do systému sociálních podpor, do sociální sítě, spadalo co nejméně rodin právě proto, aby se tato solidarita nesnižovala, aby to nedegradovalo funkci rodiny.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji paní senátorce Palečkové. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo se již nehlásí. Vzhledem k tomu, že rozprava končí, poprosím pana ministra, zeptám se ho, zda se chce vyjádřit k první části rozpravy? Pan ministr se nehodlá vyjádřit k první části rozpravy. Pane zpravodaji Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu - nechcete se vyjádřit. Pane kolego Jurečko, nechcete. Děkuji. Během rozpravy byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Prosím, sečtěte přítomné senátorky a senátory v sále. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí je 34. Kdo souhlasí s návrhem schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, nechť zvedne, prosím, ruku. Pro návrh hlasovalo 40 senátorek a senátorů. Kdo je proti tomuto návrhu? Proti návrhu schválit návrh zákona hlasovalo 25 senátorek a senátorů. Návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou byl tedy přijat. Děkuji vám, pane ministře, děkuji i oběma zpravodajům.

V souladu s naším ranním rozhodnutím přerušuji naše jednání do 24. září, tedy do středy příštího týdne, kdy od desáté hodiny budeme pokračovat druhým bodem našeho pořadu, kterým je návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Požádal mě předseda Ústavně-právního výboru, abych oznámil, že schůze tohoto výboru bude dnes v Zeleném salonku zahájena již ve 13 hodin.

Tímto vám děkuji za účast a na shledanou.