Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Těsnopisecká zpráva

z 9. schůze, 4. funkčního období Senátu

Parlamentu České republiky

___________________________________________________

1. den schůze

(6. srpna 2003)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je za dvě minuty deset, ale já už vám teď oznamuji, že vzhledem k tomu, že stále ještě probíhají jednání Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, bude schůze zahájena o 15 minut později, tedy v 10.15 hodin.

(Jednání po přerušení opět zahájeno.)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nezbývá mi než požádat vás o dalších 15 minut poshovění, protože oba zmíněné výbory na svém společném zasedání ještě stále jednají. V půl začneme v každém případě.

(Jednání po přerušení opět zahájeno.)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 9. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu.

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pátek 18. července 2003. Z dnešní schůze se omluvil senátor Jaroslav Kubín. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pokud ji někdo zapomněl, náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji vám, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátor Ivo Bárek a Stanislav Bělehrádek. Má prosím někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Nikdo. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátor Ivo Bárek a Stanislav Bělehrádek.Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Rovněž děkuji. Hlasování skončilo. Je nás přítomno 66, kvorum 34. Z těch 66 přítomných 65 hlasů pro, nikdo nebyl proti. Návrh byl schválen.Konstatuji, že ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Ivo Bárek a Stanislav Bělehrádek.

Dále v souladu s § 57 odst. 1 stanovíme pořad 9. schůze. Návrh na změnu a doplnění pořadu vám byl rozdán na lavice. V souladu s usnesením Organizačního výboru č. 135 ze dne 29. července navrhuji tuto změnu a doplnění pořadu 9. schůze Senátu.

Za prvé. Doplnění bodu, který se jmenuje Žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu. Jde o senátní tisky č. 119 a č. 121 a projednání senátních tisků č. 123 a 141 s tím, že tento bod bude projednán ve středu 9. srpna 2003 jako první bod dopoledního jednání.

Za druhé. Doplnění návrhu pořadu o body Návrh na změnu podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánů o mezinárodních smlouvách, a to na místo druhé, a Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Návrh na ratifikaci protokolů o přístupu Bulharské republiky, Estonské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Rumunska, Slovenské republiky a Slovinské republiky k Severoatlantické smlouvě. Jde o senátní tisk č. 151, a to na místo předposlední.

Za třetí. Projednat bod Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, zákon o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění zákona č. 146/2002 Sb., zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, jde o senátní tisk č. 128, ve středu 6. srpna 2003 jako první bod odpoledního jednání.

Bod Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jde o senátní tisk č. 125, ve středu 6. srpna 2003 jako druhý bod odpoledního jednání.

Bod Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti – jde o senátní tisk č. 124 – ve čtvrtek 7. srpna 2003 jako první bod dopoledního jednání, a bod Návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví – jde o senátní tisk č. 133 – jako poslední bod pořadu schůze Senátu.

Dále jsem v pátek 1. srpna obdržel žádost ministra životního prostředí Libora Ambrozka o zařazení senátního tisku č. 134 – Návrhu zákona o Antarktidě a o změně některých dalších zákonů - na středu 6. srpna 2003 jako třetí bod odpoledního jednání.

Má někdo z vás další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan předseda Jařab.

Senátor Josef Jařab: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, protože k nám Poslanecká sněmovna poslala neplatný tisk, který k nám přišel jako senátní tisk č. 135 a na něj navazující senátní tisk č. 136, čili ve znění, ve kterém nebyl schválen v Poslanecké sněmovně, garanční výbor a také Výbor hospodářský do chvíle, kdy tuto skutečnost zjistili, se tím zabývaly, ale teď se domnívají, že není možné nadále tento tisk projednávat. Proto doporučujeme, aby vedení Poslanecké sněmovny celou věc napravilo a po zaslání skutečně projednávaného a schváleného tisku návrhu zákona běžela nová lhůta po jeho dodání k nám do Senátu. Z toho důvodu navrhujeme projednávání obou těchto tisků stáhnout z jednání této schůze. Znamená to bod č. 12 a 13 ze zatím zveřejněného návrhu na pořad schůze.

Náš výbor se domnívá, že číslo 17, to znamená návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci protokolu o přístupu sedmi zemí k NATO, si zaslouží jakési ozvláštnění - zúčastní se ho také velvyslanci všech těchto států a velvyslanec USA, který iniciuje podle čl. 10 NATO celou záležitost - do důstojné podoby. Proto bychom navrhli, aby to byl poslední bod této schůze, čili aby to bylo na závěr jednání této schůze.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji za vaše návrhy. Má ještě někdo další návrhy? Prosím pana senátora Rückla.

Senátor Jiří Rückl:Vážené kolegyně a kolegové, vstupuji do stejné kauzy, o které mluvil pan profesor Jařab. Doporučoval bych, abychom teď o odnětí tisků

č. 135 a 136 z programu této schůze ještě nehlasovali a abychom se k tomu vrátili po polední přestávce, protože v průběhu polední přestávky budeme mít legitimní stanovisko Poslanecké sněmovny, legislativců obou komor a i vedení Poslanecké sněmovny ke způsobu opravy tohoto tisku. Doporučil bych o změně programu tisků č. 135 a 136 hlasovat po polední přestávce. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. To je jistě možné. Zatím platí podaný návrh pana předsedy Jařaba, o kterém budeme hlasovat, a vezmeme v úvahu i váš návrh.

Kdo má, prosím ještě nějaký další návrh týkající se pořadu této schůze? Budeme proto hlasovat o dvou návrzích, a to o návrhu kolegy Jařaba a o návrhu Organizačního výboru. Návrh kolegy Jařaba se ovšem skládá ze dvou položek. Doporučuji, abychom hlasovali o každé z nich zvlášť.

Nejdříve budeme hlasovat o tom, že přehodíme pořadí bodů č. 17 a 18. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Ze 76 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 byl návrh na změnu pořadu schválen, 73 hlasů pro, žádný hlas proti.

Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu kolegy Jařaba. Předkladatel tohoto návrhu se hlásí o slovo, takže jistě mu dáme právo se ke svému návrhu vyjádřit.

Senátor Josef Jařab: Jak vidíte, má to dramatický průběh. Možná, že bychom dali šanci PS celou věc vyjasnit, a proto bych se přidal ke kolegovi Rücklovi, abychom se definitivně rozhodli o tom, zda stáhnout, nebo nestáhnout, eventuálně zařadit tento bod odpoledne.

Předseda Senátu Petr Pithart:O slovo se hlásí pan první místopředseda Senátu s procedurální poznámkou.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane předsedo, kolegyně, kolegové, jedinou šancí je, aby kolega Jařab svůj návrh stáhl, protože jinak to nelze. Bod zůstane, ale to musí zaznít z vašich úst.

Senátor Josef Jařab: Pokud jsem tak neučinil, svůj návrh stahuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:V tuto chvíli tudíž není o čem hlasovat, leda o návrhu Organizačního výboru, který jsem před chvílí přečetl. O tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám. Stav přítomných v sále se nezměnil, je nás tu 76, tzn., že kvorum je 39.

Návrh Organizačního výboru na doplnění pořadu a na fixování určitých bodů byl schválen 74 hlasy, nikdo nebyl proti.

Teď budeme hlasovat o pořadu schůze ve znění dvou pozměňovacích návrhů: jednoho kolegy Jařaba, druhého Organizačního výboru.Zahajuji hlasování.

Kdo je pro takto schválený pořad schůze, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo, schválili jsme pořad 9. schůze74 hlasy pro, nikdo nebyl proti.

Čekám, až mi pan místopředseda Svoboda podá jeden důležitý dopis, se kterým jsem vás chtěl seznámit a který se týká našeho bývalého kolegy Rychetského. Jistě tušíte, o co jde. Obálka zůstala, obsah se zatím ztratil.

Zahájíme proto projednávání bodu, kterým jsou:

Žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním soudců Ústavního soudu.

Dříve než kolega Svoboda přinese zmíněný dopis, je již teď zřejmé, že nás v tuto chvíli je 80.

V úvodu našeho jednání navrhuji vyslovit souhlas s účastí těch navržených osob, které nejsou senátory při projednávání tohoto bodu. Je to doktor Vladimír Balaš, doktor Václav Pavlíček a doktorka Klára Veselá-Samková. Přistoupíme k hlasování. Navrhuji, abychom podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí doktora Vladimíra Balaše, doktora Václava Pavlíčka a doktorky Kláry Veselé-Samkové na našem jednání. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Končí páté hlasování této schůze. Návrh vyslovit souhlas s účastí jmenovaných byl schválen. Ze 76 přítomných při kvoru 39 bylo 73 pro, nikdo nebyl proti.

Dovolte, abych v tuto chvíli zde přivítal pana doktora Vladimíra Balaše, pana doktora Václava Pavlíčka a paní doktorku Kláru Veselou-Samkovou.

Nyní uděluji slovo předsedovi Volební komise, aby nás seznámil s průběhem projednávání tohoto bodu. Prosím, pane předsedo, ujměte se slova.

Senátor Josef Pavlata:Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, chtěl bych podobně jako v minulých případech navrhnout, aby projednávání žádostí prezidenta republiky o vyslovení souhlasu se jmenováním soudcem Ústavního soudu probíhalo odděleně, a to včetně vystoupení zpravodajů, rozpravy, hlasování a vyhlášení výsledků, a to v abecedním pořadí navržených osob stejně jako na minulé schůzi Senátu.

Vzhledem k tomu, že předchozí hlasování byla vždy v těchto případech tajná, doporučuji i dnes schválit stejnou proceduru pro tato hlasování. Myslím, že tento úvod stačí a děkuji zatím za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane předsedo. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, abyste mohl pohotově reagovat na situace, které mohou nastat.

Ptám se, zda někdo z vás má k navržené proceduře námitky. Můžeme proto o navržené proceduře hlasovat.

V sále je nyní přítomno 75 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 38. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro navrženou proceduru, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Procedurální návrh byl přijat 70 hlasy ze 75, nikdo nebyl proti.

Dříve než zahájíme projednávání první žádosti, přečtu vám dopis, který je adresován mně, ale ve skutečnosti vám všem.

„Vážený pane předsedo Senátu,

s ohledem na to, že dnes, 6. srpna 2003, jsem složil do ruky prezidenta republiky slib a ujal se tak výkonu funkce soudce Ústavního soudu, která je neslučitelná s jakoukoliv funkcí ve výkonné nebo zákonodárné moci, můj mandát senátora PČR zanikl podle § 6, písm. e) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu tímto okamžikem.

Podle § 7 citovaného zákona vám proto tuto skutečnost dávám na vědomí. Ujišťuji vás, vážený pane předsedo, že pro mne bylo velkou ctí být od počátku členem horní komory Parlamentu, která se nezastupitelným způsobem zapsala do procesu utváření demokratického a právního státu v naší zemi.

S úctou doktor Pavel Rychetský. “

První žádostí, kterou se budeme zabývat, je:

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním pana doktora Vladimíra Balaše soudcem Ústavního soudu.

Žádostí na vyslovení souhlasu se zabýval Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 119/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Bárta. Garančním výborem je Ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 119/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Volný, kterého žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, Ústavně-právní výbor se žádostí prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu se jmenováním doktora Balaše soudcem Ústavního soudu zabýval na své schůzi 9. července a přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu vyslovit souhlas s jmenováním doktora Balaše soudcem Ústavního soudu a dále doporučuje Senátu, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta na soudce Ústavního soudu hlasoval tajně. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

A nyní uděluji slovo zpravodaji Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Zdeňku Bártovi. Prosím.

Senátor Zdeněk Bárta: Dámy a pánové, i náš výbor projednával žádost prezidenta republiky a to na své 11. schůzi 23. července. I náš výbor doporučuje vyslovit souhlas s jmenováním doktora Balaše a doporučuje hlasovat tajně.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. O slovo se přihlásil navržený kandidát. Je to zavedenou zvyklostí, samozřejmě schválili jsme účast, schválili jsme i možnost vystoupit. Pane doktore Balaši, prosím, můžete se ujmout slova.

JUDr. Vladimír Balaš:Děkuji, pane předsedo, za udělení slova. Chtěl bych jenom ke své kandidatuře říci to, že určitě nejsem dokonalý a bezchybný kandidát, leccos se mi nepovedlo, leccos se mně povedlo, ale chci vás jenom ubezpečit o tom, že v případě, že vyslovíte souhlas s mou kandidaturou, budu dělat co nejvíce pro to, aby to, co se mi nepovedlo nebo za co bych se neměl pýšit, že budu dělat všechno pro to, aby tomu tak nebylo. Jakým budu ústavním soudcem, budete-li souhlasit s mou kandidaturou, nevím, ale rád dělám věci naplno, věřím, že když budu věnovat úsilí tak, jak mám ve zvyku, své práci, takže by neměl být žádný problém s tím, zvládnout to jak odborně, tak jinak. Myslím si, že v tomto ohledu bych mohl být i poměrně platným členem tohoto orgánu.

Jinak se omlouvám, že jsem trochu indisponován chřipkou, takže bych nerad protahoval svůj úvodní projev a spíš bych dal prostor pro vaše otázky. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Také já vám děkuji. Kdo se, prosím, hlásí do rozpravy? Přihlásil se pan senátor Martin Mejstřík, prosím.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, Černý Petr zbyl na mne, nicméně moje přirozenost mi nedá, abych i zde na plénu nepřipomněl jistou pochybnost, zda pan doktor Balaš je tím vhodným nebo nejvhodnějším kandidátem na post ústavního soudce. Abych se zde nezaplétal, použiji to, co vyšlo v tisku a jenom mírně okomentuji.

Pan doktor Balaš jako právní expert prodeje padající banky IPB do rukou konkurenční ČSOB vypracoval expertizu, která se stala podkladem pro stanovisko parlamentní komise, která prodej vyhodnotila jako nevýhodný pro stát. To, co je sporné, je věc, že pan doktor Balaš tuto expertizu napsal na hlavičkovém papíře Ústavu státu a práva Akademie věd. Posudek je dnes jedním z důkazů v arbitráži, kde je Česká republika žalována kvůli IPB o více než 40 miliard korun.

Problém je v tom, že Ústav státu a práva Akademie věd se od tohoto posudku distancoval a konstatoval, že zde ze strany pana doktora Balaše došlo k pochybení. Pan doktor Balaš v článku, který zde cituji, tvrdí: „Byl to ústavní posudek, už dvakrát jsem to vysvětloval.“

Na výboru, kde jsme měli čest pana doktora Balaše přivítat, se někdo z kolegů – nebyl jsem to já – na tuto věc dotazoval. Pan doktor Balaš řekl, že nešlo o expertizu ústavní, nýbrž jeho osobní. Vidím tedy tady rozpor, jak to tedy je. Mladá fronta cituje jeho slova, že to byl ústavní posudek, nám na výboru pan doktor tvrdil, že nebyl, že jenom použil hlavičkového papíru.

Podle současného ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd pana Jaroslava Zachariáše podobně závažné ústavní posudky vždy procházejí vnitřní oponenturou a konzultuje je odborná rada. Nepíší je tedy jednotliví právní experti.

Balašův posudek a stanovisko parlamentní komise se poté staly východiskem ostré kritiky ODS, která vládě vyčítala, jak bankovní krizi řešila. ODS prodej banky nazvala „loupeží za bílého dne“ a její předseda Václav Klaus, který dnes pana doktora Balaše navrhuje, ji tenkrát nazval „skandálem století“.

Rád bych jenom připomněl také jednu informaci, která padla na výboru, a to, že pan doktor Balaš byl členem správní rady – pokud se nepletu – Plzeňských pivovarů, jejichž majoritním vlastníkem byla Nomura. Pro téhož většinového vlastníka IPB, tedy pro Nomuru, de facto potom vyzněl pozitivně posudek vypracovaný panem doktorem Balašem.

Pro mne osobně to je velmi nepříjemná záležitost, která bohužel ve mně budí pocit jisté služnosti navrhovaného kandidáta. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore, kdo se dál hlásí do rozpravy? Prosím, pan senátor Roubíček.

Senátor Václav Roubíček: Pane předsedo, dámy a pánové, nebylo mým úmyslem dnes vystupovat, nicméně bych vás chtěl informovat o tom, že rektor Západočeské univerzity pan profesor Vostravský mě požádal, abych, bude-li k tomu vhodná situace, vyzdvihl zásluhy pana doktora Balaše o to, že na Západočeské univerzitě byla vybudována právnická fakulta, že to je jeho zásluha, nebo především jeho zásluha a že tato právnická fakulta v krátké době získala dobré renomé. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí do rozpravy. Ano, promiňte, že jsem se nepodíval tím směrem, nejsme na to zvyklí. Pan doktor má samozřejmě právo vystoupit i víckrát v rozpravě, zejména má právo odpovědět na eventuální otázky. Takže máte slovo, pane doktore.

JUDr. Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedo. Já bych chtěl poděkovat za pochvalu od pana doktora, ale rád bych se vyjádřil k tomu, co řekl pan Mejstřík. Za prvé si nemyslím, že bych byl příčinou problému našich bank a problematických převodů těchto bank. Rád bych na pravou míru uvedl několik tvrzení, zejména, že jsem byl ve správní radě Plzeňských pivovarů. Není tomu tak, já jsem byl v dozorčí radě dceřiné společnosti Pilsner Urquel International, která se měla zabývat zkoumáním možností exportu piva do ciziny ještě v době, kdy dávno jsem neměl ani ponětí o tom, kdo ten pivovar ovládá a vůbec jsem se nezabýval otázkami, které se týkaly nějakých prodejů. Nikdy jsem tam nepotkal lidi, pro které jsem měl údajně pracovat.

Další upřesnění by se týkalo toho posudku – já nevidím zas tak velký rozpor v tom tvrzení, že jsem to psal jako vlastní stanovisko a že jsem použil hlavičkový papír ústavu. V té době, kdy jsem to stanovisko psal, jsem byl požádán jako ředitel ústavu a jako ředitel jsem použil hlavičkový papír ústavu. Ale myslím, že ten papír není to nejdůležitější. Myslím, že důležitější je zkoumat, co je obsahem tohoto posudku a myslím si, že zase tak úplně nepravdu jsem neměl, pokud mohu soudit z dalšího vývoje. Je mi to líto, ale tím důvodem, pro který jsem přijal toto nepříliš příjemné angažmá pro parlamentní vyšetřovací komisi, tak nebylo rozhodně snahou poškodit zájmy České republiky, ale naopak - a také ten posudek tak vyznívá - snaha, aby pro příště byl stát opatrnější ve svých krocích, protože lze takovéto drobné pochybení dost výrazně zneužít v neprospěch toho státu. Takže to byl důvod, pro který jsem psal a dokonce jsem doporučoval, aby se legislativci zamysleli nad některými úpravami třeba bankovního zákona, atd. Takže tolik na vysvětlení. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane doktore. Ještě jednou se zeptám, zda si někdo přeje vystoupit v rozpravě. Nikdo. Takže teď skutečně rozpravu končím a táži se zpravodaje Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Zdeňka Bárty, zda si přeje vystoupit po proběhlé rozpravě. Pan senátor si nepřeje vystoupit. Pane senátore, Jaromíre Volný, přejete si vystoupit? Prosím.

Senátor Jaromír Volný: Já bych chtěl pouze doplnit, že Ústavně-právní výbor se podrobně zabýval i těmi námitkami, které tady přednesl pan senátor Martin Mejstřík, to znamená, že pan doktor Balaš o nich podrobně mluvil. Svým většinovým stanoviskem přijal doporučení Senátu, aby vyslovil souhlas se jmenováním doktora Balaše soudcem Ústavního soudu. K tomu vlastně zaujal stanovisko většinové - to, že toto vysvětlení většinu členů Ústavně-právního výboru uspokojilo - doktor Balaš tam šel do větších podrobností, než že se zabýval otázkou vlastně proč to napsal na hlavičkovém papíru a proč to nebylo projednáno nějakým kolektivním orgánem toho Ústavu státu a práva. Pamatuji se, že říkal, že k tomu se ty kolektivní orgány nescházejí, prostě že se scházejí v nějakém delším časovém intervalu, takže ani z tohoto důvodu toto nebylo možné. Čili Ústavně-právní výbor tyto pochybnosti, které vznikly, pokud jde o posudek doktora Balaše, velmi pečlivě zvážil, a to své stanovisko většinovým rozhodnutím vyjádřil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji. A nyní uděluji slovo předsedovi Volební komise.

Senátor Josef Pavlata:Děkuji. Pane předsedo, kolegyně a kolegové. Chtěl bych jako vždy připomenout, že k vyslovení souhlasu je třeba nadpoloviční většiny přítomných senátorů, přičemž přítomný je ten, kdo se u volební prezence podepíše a vyzvedne si hlasovací lístek. Takto budou volby probíhat v těch příštích čtyřech volbách, z nichž první bude následovat po tomto mém krátkém vystoupení. Chtěl bych konstatovat, že volební místnost je připravena. Prosím členy Volební komise, aby se co nejdříve do volební místnosti dostavili. Jako první budeme hlasovat o souhlasu pro doktora Vladimíra Balaše. Na hlasovacím lístku, který si vyzvednete u prezence, je uvedeno jeho jméno a platný hlas bude takový, který bude mít číslo 1 před jménem označený kroužkem jako souhlas, nebo bude přeškrtnut písmenem X či křížkem v případě nesouhlasu. Vydávání lístků a samotné hlasování potrvá maximálně 20 minut, na sčítání bude stačit komisi 5 až 10 minut. Děkuji za pozornost a těším se na spolupráci ve volební místnosti, která je jako vždy v Prezidentském salonku.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane předsedo, znamená to, že s nepatrnými rezervami se tu sejdeme v 11.40 hodin. Do té doby přerušuji jednání schůze.

(Jednání po přerušení opět zahájeno.)

Předseda Senátu Petr Pithart:Budeme pokračovat projednáváním přerušeného bodu, kterým je Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudců Ústavního soudu. Nyní jde o doktora Vladimíra Balaše. Uděluji slovo předsedovi Volební komise a žádám ho, aby nás informoval o výsledku tajného hlasování. Prosím, pane předsedo.

Senátor Josef Pavlata:Já děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, seznámím vás se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o souhlas se jmenováním soudce Ústavního soudu.

Počet vydaných hlasovacích lístků 78. Počet odevzdaných – platných i neplatných – hlasovacích lístků rovněž 78. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula. Počet neplatných hlasů 3.

Pro doktora Vladimíra Balaše bylo odevzdáno 30 hlasů a znamená to, že v tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním navrženého kandidáta na soudce Ústavního soudu.Tolik informace ze zápisu. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane předsedo, za podanou zprávu.

Druhou žádostí je:

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním paní doktorky Dagmar Lastovecké.

Žádost na vyslovení souhlasu projednal Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 141/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Jehlička. Garančním výborem je Ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 141/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Václava Domšová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Václava Domšová: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Ústavně-právní výbor se zabýval na své schůzi dne 30. července žádostí prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním paní doktorky Dagmar Lastovecké do funkce soudce Ústavního soudu.

Mohu pouze konstatovat, že nominovaná kandidátka splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon této funkce. I proto Ústavně-právní výbor, a nejen proto, ji v tajném hlasování schválil jednomyslně.

Ve svém usnesení potom doporučuje: a) Senátu vyslovit souhlas se jmenováním doktorky Dagmar Lastovecké soudkyní Ústavního soudu, a b) Senátu, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidátky na soudce Ústavního soudu hlasoval tajně. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, paní senátorko. A nyní uděluji slovo zpravodaji Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátoru Václavu Jehličkovi.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 11. schůzi 23. června projednával žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu se jmenováním paní senátorky Lastovecké ústavní soudkyní, projednal senátní tisk, seznámil se s doklady a listinami, které ověřují splnění zákonných podmínek pro účely nominačního procesu, konstatuje, že navrhovaná kandidátka splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu, doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním Dagmar Lastovecké ústavní soudkyní.

V tajném hlasování z 9 vydaných hlasovacích lístků bylo 5 platných, 4 neplatné. Pět bylo pro, nikdo nebyl proti. A doporučuje Senátu, aby se o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidátky hlasovalo tajně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Paní senátorka Lastovecká se hlásí o slovo. Prosím.

Senátorka Dagmar Lastovecká:Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já před vás dnes předstupuji se značným rozechvěním, poněvadž jsem v jiné roli, než na kterou jsem já i vy za pět roků zvyklí a v roli, kdy se vlastně ucházím o vaši důvěru a podporu.

Já vím, že vždy v Senátu jednání, v nichž vyslovujeme, či nevyslovujeme souhlas s navrženými kandidáty na funkce soudců Ústavního soudu, že jsou to jednání, která patří mezi nejzávažnější.

Není to jistě jen proto, že se tak realizuje jedna z nejdůležitějších pravomocí Senátu. Myslím, že se Senát snažil rozumět zákonitostem ústavního soudnictví, pochopit poslání Ústavního soudu, že ochrana ústavnosti tady není nějakým prázdným pojmem a že při tomto rozhodování jsou si všichni vědomi své velké odpovědnosti, protože obsazení Ústavního soudu není cíl, ale prostředek k tomu, aby instituce plnila své poslání.

Pouze bych chtěla říci, že v opačné roli, ve které jsem se ocitla, odpovědnost a závažnost je stejná, protože člověk jako kandidát sám musí posuzovat a zvažovat, zda se cítí schopen a připraven také převzít svůj díl odpovědnosti a spolupodílet se na ochraně ústavnosti, zda je schopen naplnit ústavní principy. Vím, že v souvislosti s kandidáty jako jsem já, kteří jsou členy politické strany, se nejvíce diskutuje o naplnění principu nezávislosti a nestrannosti při rozhodování. My jsme tady několikrát i na půdě Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury diskutovali o tom, zda a jaké prvky případně vložit do Ústavy, aby i tento princip byl právně posílen.

Jsem přesvědčena, že jakékoli právní posílení nestačí k tomu, aby tento princip byl garantován a že vždy záleží na konkrétním člověku. Chtěla bych vás proto ujistit, že jsem o tom velmi přemýšlela. Pokud mi vyslovíte svou důvěru, jsem odhodlána, připravena a vnitřně přesvědčena o tom, že jsem schopna i tento ústavní princip naplňovat.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, paní senátorko. Kdo se dále hlásí do rozpravy? O slovo se přihlásil předseda klubu ODS Jiří Liška.

Senátor Jiří Liška: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, je snadné vystoupit na podporu Dagmar Lastovecké v diskuzi o návrhu prezidenta na jmenování ústavní soudkyní. Je to snad především proto, že pochází z našich řad. Každý v tomto sále paní doktorku Lastoveckou delší či kratší dobu zná nejen jako předsedkyni Ústavně-právního výboru, který velmi úspěšně vede téměř čtyři roky, ale také jako přátelskou a milou kolegyni. Jsem přesvědčen, že Dagmar Lastovecká naplňuje naše představy, které má většina z nás o ústavních soudcích. Mnohokrát nás zde v Senátu přesvědčila o své odbornosti, o svém smyslu pro právo, ústavnost a spravedlnost a také o své slušnosti, čestnosti a pracovitosti. V posledních týdnech jsme měli možnost osobně poznat několik kandidátů na ústavní soudce. Jsem přesvědčen, že Dagmar Lastovecká velmi dobře obstojí ve srovnání se všemi, kterým jsme již dali důvěru. Pro toto všechno jsem přesvědčen, že Dagmar Lastovecká získá náš souhlas a že bude jmenována prezidentem republiky ústavní soudkyní.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Paní senátorka Moserová.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že Dagmar Lastovecká je jednou z mála osob, která v tomto sboru nemá nepřítele. Jediná pochybnost, kterou možná někteří z nás mají o jejím jmenování do této výsostné funkce, je věrnost a loajalita politické straně, za kterou byla do tohoto výboru zvolena. Hovořila jsem o této věci s Dagmar Lastoveckou a věřím, že se odpoutá od tohoto určitého spojenectví a že dokáže být nezávislá a nad věcí. V této věci jí věřím.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, paní kolegyně. Prosím pana senátora Falbra, po něm promluví pan senátor Stodůlka.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, spolupracuji jako místopředseda Ústavně-právního výboru s kolegyní Lastoveckou čtyři roky a za tuto dobu jsem se přesvědčil, že jde o člověka mimořádně vzácného. Dagmar Lastovecká je nesmírně pracovitá, poctivá a v přístupu k právu oplývá vlastností, kterou mnozí právníci nemají, a to je úctou k právu.

Dagmar Lastovecká po listopadové revoluci sloužila v několika veřejných funkcích. Měl jsem možnost se přesvědčit, že všechny funkce zvládla nejen ku prospěchu těch, kterým sloužila, ale zvládla je tak, že nevyvolala, jak to říkala kolegyně Moserová, žádné nepřátelství, i když jsem v uplynulých dnech dostal pochybné sdělení od někoho z nějaké moravské nezávislé strany zpochybňující vlastnosti, dovednosti a znalosti kolegyně Lastovecké.

K tomu, co říkala kolegyně Moserová, bych chtěl říci, že jsem se osobně přesvědčil, že kolegyně Lastovecká si dovede obhájit svůj názor, že nepapouškuje slepě stranické názory. Se stranickými názory ODS většinou nesouhlasím a doufám, že jí neublížím tím, co říkám, ale kolegyně Lastovecká se dokáže a dokázala i v minulosti sama vyslovit způsobem, který se třeba odlišoval od toho, co po ní strana žádala.

Z toho, že se bude chovat stranicky v této funkci, nemám vůbec žádnou obavu. Jenom je mi líto, že už ji tak často neuvidím.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego Falbře. Slovo má pan senátor Stodůlka. Prosím.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedo, drahé kolegyně, vážení kolegové, i já se z tohoto místa loučím s kolegyní Lastoveckou zde v Senátu. Je to pro mne smutné konstatování, protože jako předseda Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury a zároveň člen Ústavně-právního výboru jsem měl v Dagmaře vždy oporu. Nebylo lehké přijmout řadu myšlenek, které nekonvenují s názorem strany, za kterou ona tady je, ale vždy jsme si věci mohli říkat na rovinu. Pro člověka je vždy povzbuzující, když najde někoho, kdo smýšlí stejně, ač není třeba ze stejné politické strany.

Senát ztrácí dalšího, jednoho z mála právníků, které tady má, a to je také jedním z důvodů, které mě snad už opravňují k tomu, abych apeloval na občany této země, aby volili právníky do této komory, protože jich je zde potřeba jako soli. Mám úctu k vaším profesím, vážení kolegové, ale pravdou je, že právo by mělo být doménou tohoto sboru, a zbavit se právníka není pro nás úplně jednoduché. Myslím, že s tím budeme mít velké potíže jak v komisi, tak v Ústavně-právním výboru.

Věřím tomu, že paní doktorka Lastovecká bude opravdu oporou Ústavního soudu. Jde o prostředí, které je jí blízké a vím, že pokud budu ještě někdy iniciovat ústavní stížnost na cokoliv v tomto státě, jsem si téměř jist, že spolu najdeme mnohé styčné body, které s tím budou souviset. Říkám: je mně líto, že nám kolegyně odchází. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji kolegovi Stodůlkovi. O slovo se dále přihlásil kolega senátor Šimonovský. Prosím.

Senátor Milan Šimonovský, ministr vlády ČR: Pane předsedo, dámy a pánové. Musím se také připojit k oněm adorantům, protože moje osobní zkušenost s kolegyní Lastoveckou je mezi vámi ojedinělá, protože jsem byl na radnici náměstkem primátorky a paní kolegyně Lastovecká byla primátorkou města. Zkušenost byla tudíž každodenní.

To, co tady bylo řečeno, podtrhuji tím, že je mi velmi líto, že odchází z politiky, protože takoví lidé, kteří hájí své názory a hájí je na demokratické úrovni, kdy dokáží poslouchat druhého, dokáží reagovat naprosto předvídatelně, slušně, i když pevně, jsou v politice potřební. Myslím si, že právě to politice schází. Věřím, že bude více takových lidí přicházet do politiky a že z politiky zmizí jakási feudální arogance. A právě tím, že politici budou slušnými lidmi, budeme onou evropskou zemí, o které tak sníme. Proto také podporuji tuto volbu.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Hlásí se ještě nějaký „smuteční“ řečník do rozpravy? Rozpravu proto končím.

Pane kolego Jehličko, jako zpravodaj Výboru pro vzdělávání, přejete si vystoupit v rozpravě?

Paní senátorko Domšová, přejete si v závěru vystoupit? Prosím.

Senátorka Václava Domšová: Mohu pouze konstatovat, že v rozpravě vystoupila kandidátka paní Dagmar Lastovecká a dále pět kolegů senátorů. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám. Teď udělím slovo jako obvykle předsedovi Volební komise. Prosím, pane předsedo.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedo, dámy a pánové, omezím se pouze na konstatování, že další hlasování je připraveno. Postup bude stejný jako u prvního kandidáta s tím, že nyní budeme rozhodovat o udělení souhlasu pro paní Dagmar Lastoveckou tím, že číslo jedna před jejím jménem, uvedeném na hlasovacím lístku označíme kroužkem v případě souhlasu či křížkem v případě nesouhlasu.

Vydávání lístků a hlasování opět potrvá 20 minut, následné sčítání 10 minut. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Opět se zde sejdeme ve 12.30 hodin, kdy budou vyhlášeny výsledky, a teprve poté bude následovat přestávka na oběd.

(Jednání po přerušení opět zahájeno.)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, zaujměte svá místa před významnou chvílí. Děkuji vám. Budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu, kterým jsou žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR s jmenováním soudců Ústavního soudu. Uděluji slovo předsedovi Volební komise a žádám ho, aby nás informoval o výsledku tajného hlasování. Pane předsedo, prosím.

Senátor Josef Pavlata:Pane předsedo, dámy a pánové. Dovolte, abych vás seznámil se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o souhlas se jmenováním soudcem Ústavního soudu k senátnímu tisku č. 141. Počet vydaných hlasovacích lístků 78. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 78. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Počet neplatných hlasů 1.

Pro paní doktorku Dagmar Lastoveckou bylo odevzdáno 67 hlasů. Znamená to, že v tajném hlasování byl vysloven souhlas se jmenováním navržené kandidátky na soudce Ústavního soudua já jsem moc rád, že mohu prostřednictvím pana předsedy naší milé kolegyni poblahopřát a říci jí hodně štěstí, milá paní kolegyně.

Předseda Senátu Petr Pithart:Pane předsedo, děkuji vám za podanou zprávu. Budeme pokračovat za hodinu a čtvrt.

Paní předsedkyně nás chce oslovit a my si ji rádi vyslechneme. Prosím.

Senátorka Dagmar Lastovecká:Nerada bych vás zdržela. Pane předsedo, dámy a pánové, děkuji vám, vážím si vaší důvěry a podpory a věřte mi, že loučení pro mne bude těžké.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat po polední přestávce. Poprosil bych, abyste dokončovali debatu v kuloárech a budeme projednávat třetí

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním pana profesora Václava Pavlíčka.

Žádost na vyslovení souhlasu projednal Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako tisk č. 121/2 a zpravodajem je pan senátor Václav Jehlička. Garančním výborem je Ústavně-právní výbor, který má usnesení jako tisk č. 121/1 a zpravodaj je pan senátor Jiří Stodůlka, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, Ústavně-právní výbor na své schůzi 9. července 2003 k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním soudce Ústavního soudu doporučuje Senátu vyslovit souhlas se jmenováním profesora doktora Václava Pavlíčka, kandidáta věd soudcem Ústavního soudu a doporučuje Senátu, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta na soudce Ústavního soudu hlasoval tajně.

V tajném hlasování Ústavně-právního výboru byl doporučen profesor Václav Pavlíček ze sedmi přítomných čtyřmi přítomnými hlasy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů a slovo má pan senátor Václav Jehlička jako zpravodaj Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dříve než vás seznámím s usnesením našeho výboru, chtěl bych říci, že členové výboru se snažili v rozpravě získat více informací, než které poskytuje senátní tisk č. 121, tak, aby mohli spravedlivě rozhodovat. Především nás zajímaly lidské a politické postoje Václava Pavlíčka. Vzhledem k tomu, že v životopise není uvedeno členství v politických stranách, zajímali jsme se o tuto stránku života pana kandidáta. Zjistili jsme, že v r. 1954 vstoupil do komunistické strany a v době normalizace z ní byl vyloučen.

Nikdo z nás asi není přítelem politického kádrování, ale kandidát na tak významnou funkci s tak politickým charakterem, jako je ústavní soudce, by se měl rozhodně přihlásit ke svému členství v politické straně, která tak brutálním způsobem pošlapávala základní lidská práva a svobody.

Podle informací svědků se kandidát už aktivně zapojil do třídního boje na střední škole v Mladé Boleslavi jako svazácký předseda. Z životopisu jsme se také dozvěděli, že pan profesor Václav Pavlíček pracoval jako odborný pracovník Univerzity Karlovy a podle informací tam pracoval jako pracovník Ústavu marxizmu-leninizmu pro vysoké školy.

Závěrem, než vás seznámím s usnesením výboru, bych chtěl říci, že ústavním soudcem by měl být člověk, který je celoživotně pevně zakořeněn v půdě práva a morálky a který vždy rostl přímo k nebi a neohýbal kmen svého života podle větru, vanoucího z té či oné strany.

Výbor na své 11. schůzi 23. července projednal senátní tisk č. 121, seznámil se s doklady a listinami, které ověřují splnění zákonných podmínek pro účely nominačního procesu.

Za druhé nedoporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se jmenováním profesora doktora Václava Pavlíčka soudcem Ústavního soudu. V tajném hlasování se pro kandidáta vyslovil pouze jeden hlas.

Za třetí doporučuje Senátu PČR hlasovat tajně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Já v této chvíli otvírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Milan Škaloud a potom je to vláda, čili pan profesor Pavlíček. Takže kolega Škaloud se nehlásí, takže slovo má pan profesor Pavlíček.

Profesor Václav Pavlíček: Vážený pane přesedající, vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předstupuji před vás v době, kdy máte podle čl. 84 odst. 2 Ústavy vyjádřit souhlas s mým jmenováním soudcem Ústavního soudu nebo s předloženým návrhem prezidenta republiky vyslovit nesouhlas.

Prezidentu republiky jsem předložil strukturovaný životopis, který je založený na kritériích požadovaných v čl. 84 Ústavy a jež má Senát k dispozici. Jiná hlediska jsem v životopisu neuváděl, neuváděl jsem tedy ani politická hlediska, ani politický vývoj, jak tedy před normalizací, v době normalizace ani potom.

Na dotazy a stanoviska v průběhu jednání v senátorských klubech a ve dvou výborech jsem se snažil reagovat právě tak, jako na stanoviska vyjádřená v tisku. Má odpověď v tisku reaguje na průběh a výsledky jednání toho výboru Senátu, který mou kandidaturu nedoporučil tak, jak byl obsah jednání členem Senátu zveřejněn.

Při souhlasu s kandidaturou jsem si musel položit otázku, jaké důvody mne vedou k jejímu přijetí. Znamená to pro mne odejít od ještě zcela nedokončené práce na učebnici, dalších odborných úkolů a omezení v mé svobodě se vyjadřovat k aktuálním otázkám státu, neboť soudce Ústavního soudu by se měl, podle mého názoru, spíše zdržovat veřejných vystoupení a hovořit především ve svých rozhodnutích.

Za překážku své kandidatury naopak nepovažuji svůj věk. Ten jste již nedávno zvažovali v obdobném případě a vaše stanovisko jsem přijal.

Funkci u Ústavního soudu nepovažuji za vyvrcholení své profesní kariéry, neboť jsem se vždy chtěl zabývat především vědeckou prací. To se mi po listopadu 1989 plně podařilo a myslím, že o tom svědčí u nás i v zahraničí obsah, druh a rozsah publikační činnosti, s jejímž přehledem jste měli možnost se seznámit.

Ústavním právem a státovědou a s tím související nejnovější historií jsem se soustavně zabýval mnoho let. Své názory na náš ústavní vývoj i na mezinárodní vztahy jsem vždy vyjadřoval otevřeně, bez ohledu na zájmy některé politické strany, jednotlivce nebo na některou ideologii. Dostával jsem se tak do kontroverzí, a to i do polemik se svými přáteli. Na žádost státních orgánů včetně Senátu jsem výsledky své práce předkládal i jim. Každý se může přesvědčit, že jsem v nich osvědčil kontinuitu svého právního myšlení a nepodléhal jsem konjunkturálním tlakům.

Za prioritní jsem i v mezinárodních vztazích ve svých vystoupeních považoval zájmy českého státu, založené na objektivní odborné analýze. Jistě nejsem člověkem konformním. O to je rozhodnutí Senátu těžší.

Proč jsem tedy kandidaturu přijal? Jako právník a občan tohoto státu mne stále více zneklidňuje reálný stav práva a právního vědomí, obtížná vymahatelnost práva, nízká důvěra občanů ve stát, který je má ochraňovat před zločinem a dostatečně to nečiní a tím menší možnost občanů užívat své svobody, nedostatečná ochrana osobní svobody a jistota majetku občanů, uchylování se občanů ke svémoci, stále větší frekvence mezinárodních sankcí, jimiž je ČR postihována a které stále více zatěžují finanční situaci státu a tím budoucnost každého občana, jsou výsledkem skutečností, které jsou v rozporu s evropským trendem. Proto také je republika sankcionována mezinárodními institucemi, soudy a arbitrážemi.

Chtěl bych svému státu nabídnout své služby a využít při nich zkušenosti a znalosti, které mám v oblastech, jimiž se zabývám, abych přispěl k nápravě tohoto negativního stavu. Chtěl bych přispět v úřadu soudce Ústavního soudce k tomu, aby princip demokratického státu se efektivněji naplnil, aby se uplatnila svrchovanost zákona, a tím i vůle a výsledek činnosti Parlamentu v demokracii, která je reprezentativní, aby právo bylo více předvídatelné a zajistila se právní jistota a bezpečnost jednotlivce. Rozhodnutí Ústavního soudu musí působit svou právní přesvědčivostí, proto je důležitá odborná úroveň jeho argumentace. Chtěl bych k tomu napomoci.

Je na vás, vážené členky a členové Senátu, zda tuto mou nabídku přijmete a využijete, nebo ne. Když svůj souhlas dáte, mohu jen slíbit, že svůj úřad budu vykonávat pokorně s ohledem na jeho význam, rozhodovat budu svědomitě, nezávisle a nestranně v souladu s Ústavou a se zájmy lidu tohoto státu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji a o slovo se přihlásil místopředseda Senátu Jan Ruml a připraví se senátor Jiří Zlatuška.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Pokud bychom se měli omezit pouze na zkoumání předpokladů pro vyjádření souhlasu či nesouhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu podle čl. 84 odst. 3 Ústavy, jak mínil profesor Pavlíček ve svém nedávném článku v Právu, pak by role Senátu v tomto procesu byla zhola zbytečná. Ověřit tyto předpoklady může úředník Kanceláře prezidenta republiky.

Samozřejmě Senát zkoumá odborné předpoklady kandidátů, také však i předpoklady jiné, mj. hodnotový systém kandidáta, dispozice k nepodjatosti a k nestrannosti a nakonec i okolnosti mravní.

Pan profesor Pavlíček si již nepamatuje, co dělal na střední škole, nepamatuje si, že zasedal ve studentských komisích, které vypracovávaly posudky na studenty, na jejichž základě maturitní komise rozhodovaly o tom, zda studenti budou či nebudou přijati na vysokou školu.

Avšak buržoazní póvl, který patří do fabriky, tak také podle osobních svědectví označovaly tyto komise své kolegy, tak tento buržoazní póvl si to pamatuje. Např. studentka Hana Zákonová, jejímž prohřeškem bylo, že její tatínek měl stáčírnu piva, které rozvážel po Středočeském kraji a zaměstnával čtyři lidi.

Posudky prověrkových komisí se s mladými lidmi táhly řadu let a zásadně ovlivnily jejich život. Já nechci, aby se pan profesor Pavlíček kál, avšak osud lidí, kterým tehdy ublížil, by mu rozhodně lhostejný být neměl.

Za druhé. Pan profesor Pavlíček tvrdí, že byl po roce 1968 odstraněn z Právnické fakulty, neboť svými publikacemi a názory hlásal buržoazní teorii plurality a tím ohrožoval správnou výchovu studentů.

Mám k dispozici v roce 1970 vydané studijní texty pro obor společenská a státní výstavba právnické fakulty. Spoluautorem a editorem této knihy byl tehdy JUDr. Pavlíček, CSc. Přímo byl autorem kapitoly č. 5 – Politická organizace československé společnosti, v níž mimo jiné obhajuje vedoucí úlohu KSČ, marxisticko-leninskou ideologii, systém Národní fronty a sovětskou metodu řízení společnosti. Mohl bych z této knihy obsáhle citovat, neučiním tak.

Za třetí značnou nevraživost vyjádřil profesor Pavlíček vůči senátnímu návrhu zákona o zřízení památníku nesvobody, který měl připomínat hrůzy nacistické a komunistické totality. Odmítl do doby nesvobody zahrnout období 1945 – 1948, přestože již tehdy docházelo k zásadní destrukci demokratického systému, ke znárodňování a když fungovala Národní fronta. Systém Národní fronty byl podle profesora Pavlíčka v pořádku, neboť prý byl akceptován naprostou většinou občanů, jak píše na stránce 29 v pojednání o české státnosti.

V téže publikaci na straně 116 varuje před přijetím zákona o zřízení památníku nesvobody se zahrnutím období 1945 – 48 slovy: Splnil by se tak cíl novodobých kolaborantů a nepřátel české a československé státnosti.

Dámy a pánové, jistě bych mohl uvést leccos ve prospěch profesora Pavlíčka, nicméně tyto tři ukázky z různých období života a díla kandidáta na soudce Ústavního soudu znemožňují, abych vyjádřil souhlas s jeho jmenováním do této funkce.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má senátor Jiří Zlatuška, připraví se senátor František Mezihorák.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, kandidáti na ústavní soudce by měli přesvědčit jednak svou historií, ale také svou osobností. Nebudu opakovat věci, které zazněly na výboru, nebudu nic přidávat k tomu, co jste zde slyšeli od kolegy Rumla, ale všiml bych si jednoho detailu s tím ohledem, že profesor Pavlíček byl jeden z těch, kteří v novinách považovali za vhodné publikovat svou obhajobu vůči tomu, jak Senát kandidáty na ústavní soudce posuzuje, dokonce ještě předtím než padlo rozhodnutí. Byli zde dva kandidáti, kteří v tomto vystoupení zcela evidentně nepokrytě své vystoupení pouze četli. Takovéto vystoupení bych od lidí, kteří mají přesvědčit o tom, že si za svými názory stojí, že je dokáží prezentovat a že to, co říkají, není jen deklarace určená pro tuto chvíli, ale něco, za co si ručí, nečekal.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor František Mezihorák.

Senátor František Mezihorák: Ctěný Senáte, tento sbor právě proto, že je složen z lidí zkušených, dokázal zpravidla při posuzování personálních otázek postupovat právě v souladu se svými životními zkušenostmi, hodnotit příslušné osobnosti s přihlédnutím k tomu, jak v jednotlivých etapách svého vývoje postupovaly v kontextu doby, ve které se ta která etapa odehrála. Bylo by smutné, kdybychom právě v případě profesora Pavlíčka na tento historický kontext zapomněli.

Vzpomínat zde údajné skutky pubertálního mladíka v atmosféře, kdy otcové a dědové v drtivé většině ze strachu nebo z přesvědčení dělali v této situaci věci až Bůh brání, vzpomínat, že nezralý mladík byl možná členem nějakého kolegia, které schvalovalo nějaký posudek, přičemž posudek stejně nakonec nebyl tím pravým, co způsobilo neštěstí, protože to rozhodovali jiní, nikoli pubertální mladíci v nějakém výboru – takovouto etapu hodnotit po padesáti letech bez přihlédnutí k tomu, jaké bylo klima té doby, považuji z hlediska psychologického, pedagogického i mravního za pochybné.

Zde jsme již projednávali i personální případy, kdy se lidé dopustili omylů a tyto omyly ani nebyly potrestány osudem, ani se oni sami nezasloužili o jejich nápravu. Omyly v životě profesora Pavlíčka jím samým napravovány byly. Domnívám se, že v kontextu celoživotního díla snad byly napraveny, pokud k nim došlo, dostatečně.

Vím, že je mnoho lidí ve veřejnosti, kteří – a to jako historik jsem to mnohokrát studoval – když je po boji, projeví pak statečnost a leccos prohlašují. Mám tu ovšem prohlášení lidí, kteří statečnost projevovali před koncem zápasu. Dostal jsem dopis od Českého svazu bojovníků za svobodu a od Sdružení domácího odboje a partyzánů České republiky, podepsána Anděla Dvořáková, předsedkyně Svazu bojovníků za svobodu a Milan Grus – předseda Sdružení domácího odboje. Píší mi, že se staví jménem svým 20 tisíc členů plně za kandidaturu profesora Pavlíčka.

Nikdo zde ani nechtěl zpochybňovat nejvyšší odbornost profesora Pavlíčka. Prosil bych vás, abyste s vědomím této vysoké odbornosti zároveň také citlivě a v kontextu celého životního běhu a v kontextu historických souvislostí hodnotili každý osobu tohoto uchazeče o funkci ústavního soudce a pak teprve vynesli verdikt.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Kdo se další hlásí do rozpravy? Pan senátor Kroupa.

Senátor Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní senátorky a senátoři, v pondělním článku v Právu pan profesor Pavlíček uvedl: Ústava v článku 84 stanoví, že Senát má pouze vyjádřit souhlas, a tedy i nesouhlas s následným jmenováním prezidentem republiky. Chybná znalost Ústavy se všemi politickými důsledky v tomto případě projevuje se i ve způsobu projednávání – rozumíme ústavních soudců.

Jestli dobře rozumím tomuto textu, způsob, jakým my, senátoři, projednáváme záležitost ústavních soudců, je v nějakém smyslu nesprávná. Chtěl bych poprosit pana kandidáta, kdyby mohl tuto věc objasnit, abychom mohli svůj postup při schvalování kandidátů Ústavního soudu napravit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Kdo se další hlásí do rozpravy? Pan profesor Pavlíček má slovo.

Václav Pavlíček: Odpověděl bych na otázky, které na mne byly vzneseny. Nejprve k otázce poslední, která se týká tvrzení pana senátora Kroupy v článku, jinak bych o tom ani nepsal, že Senát volí soudce. Citoval jsem pouze ustanovení Ústavy, jak to ve skutečnosti je, že nevolí soudce, že vyslovuje souhlas, a nechtěl jsem tudíž činit nic jiného než upozornit na přesnou formulaci Ústavy, na to, že se tyto formulace o volbě soudců projevily při věcech ostatních při projednávání ve výboru.

Dále bych se chtěl vyjádřit k tomu, co tady říkal pan senátor Ruml. Včera večer mně volal jeden spolužák, který mě předtím nemohl stihnout, neboť jsem byl na dovolené, a říkal: Asi jsi zapomněl, že jsi se mnou v tom svazáckém výboru byl. Je to přece nesmysl, protože to, co už dávno předtím bylo rozhodnuto ve stranických orgánech, jsem nemohl já, ty nebo kdokoliv jiný změnit. Nedomnívám se, že by v roce 1951, kdy k tomuto projednávání mělo docházet, nerozhodovaly o všem, zejména o otázkách třídního původu, příslušné orgány komunistické strany, ale šestnáctiletí mladíci.

V článku jsem reagoval na to, a hovořil jsem o tom ve výboru, že to nebyla žádná zvláštní prověrková komise, jak to bylo uvedeno, ale že šlo o to, jak to onen svazácký výbor projednával.

Teď bych řekl jednu poznámku, o které jsem předtím nehovořil, ale postupně jsem si ji uvědomoval, že když jsem se vrátil na fakultu, zmínil jsem se o tom na petičním výboru, říkal mi profesor Zdobinský, který musel pro svou činnost v době normalizace z fakulty odejít, na jeho odchodu jsem se nepodílel, že jeho manželka paní Zákonová byla mým posudkem poškozena. Řekl jsem, že o tom nevím, že se na to nepamatuji, a to ne proto, že jsem sklerotický, jak se o tom také psalo, ale protože jsem nebyl z Mladé Boleslavi. Jedno jméno z mladoboleslavských lidí, a to také s ohledem na to, že se jednalo o studenty o dva roky starší, a bylo jich tam více než sto, bylo pro mne dosti málo identifikovatelné. Proto jsem také žádné posudky dělat nemohl, ale svou odpovědnost za to, že jsem je schvaloval jako šestnáctiletý, že jsem je podepisoval, jsem nijak nezpochybnil. Proč tomu tak bylo, nebo jak se na to dívám dnes, jsem ve zmíněném článku v novinách uvedl.

K otázce týkající se učebnice společenské a státní výstavby, kterou položil pan senátor Ruml.

Z fakulty jsem byl vyloučen, tento obor byl zrušen, druhý díl bylo zakázáno vytisknout. To, co jsem citoval, jsem citoval z rozhodnutí VOMEN o mém vyhození z fakulty. Tento materiál jsem dokonce před deseti lety předal do tehdejší Poslanecké sněmovny, když jednala o návrhu na mou kandidaturu do Ústavního soudu. Zřejmě bez problémů je možné se o tom přesvědčit a lze dokonce také uvést na základě analýz, které byly v té době prováděny, že jsem byl jedním z prvních, kterému bylo zakázáno, aby na fakultě působil, byla mu pozastavena jakákoliv činnost. Tehdy nás bylo asi pět.

O politických věcech jsem nemluvil z principu, stejně jako jsem nechtěl mluvit o tom, že jsem pracoval v Helsinském výboru, ve výboru Nezávislé inteligence před listopadem, že jsem psal do „lidovek“ před listopadem atd., protože jsem se domníval předtím a domnívám se i teď, že to není věc, která by měla být dnes argumentem při rozhodování o Ústavním soudu. Také jsem nezdůrazňoval to, že jsem působil v rehabilitačních komisích, že jsem usiloval o obnovu činnosti řeholí v roce 1968. Toto všechno bylo uvedeno v důvodech, pro které jsem byl z fakulty vyhozen. Proto dnes vytáhnout z textu, který vznikl v roce 1970, už v době normalizace, a mohu předložit protestní dopisy, kdy bylo bez mého vědomí do různých věcí zasahováno, považuji za velmi neseriózní nebo neznalé z hlediska atmosféry, která tehdy existovala. Každý si může přečíst, jak se o mně tehdy psalo. Od toho, že jsem politický klerikál, což přirozeně nikdy pravda nebyla, a to jenom proto, že jsem bojoval za svobodu vyznání, až po to, že jsem prosazoval buržoazní pluralismus právě v této učebnici, protože jsem tvrdil, že není možný jediný model politického systému. Zrovna tak mi bylo vytýkáno, že prosazuji suverenitu státu, že nejsem sebekritický, atd.

Konečně k zákonu. Mimo jiné, když si to přečtete, tak se přesvědčíte, jsem říkal, že těžko můžu přijmout to, že do doby nesvobody není zahrnuto období 1938 a 1939, jak to v dosavadním právu je uvedeno, to znamená doby, kdy tady narůstal antisemitismus, kdy domácí fašizmus se pokoušel dostat se k moci, a jenom v důsledku toho, že Hitler měl s tímto územím jiné plány, se to dostatečně nepodařilo, protože někteří z těchto fašistů nakonec skončili v koncentráku, včetně Gajdy a dalších.

Dále jsem říkal, že pokud budeme považovat za dobu nesvobody období let 1945 – 1948, potom jak to srovnáme s takovými akty v zahraničí, jako byla rezoluce Kongresu Spojených států amerických o tom, že v roce 1948 došlo k pádu svobody v Československu, všechny akce, které byly tehdy v OSN atd. To přirozeně nemůžu při znalosti těchto věcí přehlédnout, a nebyl jsem sám, kdo takovýto názor tehdy měl. Myslím, že z toho důvodu to také Poslanecká sněmovna přijala. To tudíž byly mé důvody.

Přesto přese všechno, co tady bylo řečeno, se domnívám, že když jsem neuváděl nic o svých politických aktivitách, když jsem se nezmiňoval například o tom, jak jsem pomáhal při strahovských událostech studentům, když na jiných vysokých školách měli strach jim pomoci, a kdy za mnou chodili, následně jsem se zúčastnil v KRASU, to znamená v kolejní radě areálu Strahov, a když jsme rok po krveprolití nebo útoku na to vzpomínali, zúčastnil jsem se toho.

Nepovažuji toto pro mne pro hodnocení mé činnosti za relevantní, ale to znamená ani v tom pozitivním smyslu, ani v tom negativním smyslu.

Ještě bych snad měl reagovat na to, co říkal pan senátor Zlatuška, že to čtu. Jak víte, tak jsem na výborech nic nečetl. Domnívám se, že plénum nebo pro mne bylo plénum Senátu tak významný orgán, že jsem chtěl to, co jsem chtěl říci, mít napsáno, chtěl jsem mluvit dostatečně připraveně. Myslím, i tak jsem mohl na různých místech doložit doma i na jiných fórech, že jsem schopen bez toho, aniž bych si to psal, takto hovořit.

Snad na závěr, jak jsem říkal: nedomnívám se, že je to vyvrcholení mé kariéry. Já nabízím své služby. Jestli se domníváte, že není třeba je využít, tak je to přirozeně vaše rozhodnutí. Já jsem nikdy nic neskrýval. Kdo mě znáte, víte, že jsem do kontroverzních diskuzí vstupoval mnohokrát, třeba i tehdy, když pan senátor Ruml byl ministrem, tak jsme se pokusili ho upozorňovat v Helsinském výboru na potřebu řešit kriminalitu atd. Takže vím, že jsem se i s řadou politiků dostal do střetu. Ale vždycky jsem se snažil nebo aspoň od doby dospělosti jsem se snažil být tolerantní k jiným názorům. Ta tolerance jistě je i výsledek mé vlastní zkušenosti z minulosti, abych dospěl a získal dostatečný rozum, ale rozhodně odmítám tvrzení, že jsem ve svých vystoupeních nekonzistentní, že jsem se podřizoval konjunktuře atd. To jsem nikdy nedělal a každý, kdo mou publikační činnost, má veřejná vystoupení sleduje, to, myslím, může sám poznat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se pana senátora Jehličky… (Z lavice se hlásí senátorka Moserová.) Paní kolegyně, já jsem se ptal. Jedině kdybyste požádala pana ministra, který zde není, aby otevřel znovu rozpravu, jinak je mi líto. Máme všichni možnost přihlásit se rukou anebo elektronicky.

Takže ptám se kolegy Jehličky jako zpravodaje, jestli chce vystoupit. Nechce. Kolega Stodůlka má slovo jako garanční zpravodaj.

Senátor Jiří Stodůlka: V diskuzi vystoupili čtyři senátoři a dvakrát pan kandidát. To je vše.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji a předávám slovo předsedovi Volební komise panu senátorovi Pavlatovi.

Senátor Josef Pavlata:Pane předsedající, kolegyně, kolegové, také další hlasování je připraveno. Postup bude stejný jako u předešlých kandidátů s tím, že nyní budeme rozhodovat o souhlasu pro profesora doktora Václava Pavlíčka. Na hlasovacím lístku bude uvedeno jeho jméno a označením č. 1 před jménem bude myšlen souhlas, přeškrtnutím písmenem „x“ bude myšlen nesouhlas. Vydávání lístků a hlasování opět 20 minut, sčítání do deseti minut. Děkuji za pozornost. Prosím členy Volební komise, aby se odebrali na své pracoviště.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Přerušuji naše jednání a pokračovat budeme v 15 hodin.

(Jednání po přerušení opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Kolegyně a kolegové, předseda klubu ODS mne požádal o desetiminutovou přestávku, takže v 15.10 budeme pokračovat.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené kolegyně, kolegové, po přestávce, která byla na volbu, bych v tuto chvíli poprosil předsedu Volební komise, aby nám sdělil výsledek.

Senátor Josef Pavlata:Pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych vás seznámil se zápisem z tajného hlasování o žádosti prezidenta republiky o souhlas se jmenováním soudcem Ústavního soudu, senátní tisk č. 121.

Počet vydaných hlasovacích lístků 76. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 76. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0, počet neplatných hlasů 0.

Pro doktora Václava Pavlíčka byla odevzdáno 22 hlasů. Znamená to tedy, že v tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním navrženého kandidáta na soudce Ústavního soudu. Tolik informace z Volební komise.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji a budeme pokračovat čtvrtou žádostí, kterou je:

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním paní doktorky Kláry Veselé–Samkové.

Žádostí se zabýval Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který má usnesení č. 123/2 a zpravodaje pana senátora Zdeňka Bártu. Garančním výborem je Ústavně-právní výbor, který má usnesení č. 123/1 a zpravodajkou je určena paní senátorka Václava Domšová, které dávám slovo.

Senátorka Václava Domšová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ústavně-právní výbor se zabýval dne 30. července tohoto roku žádostí prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním doktorky Kláry Veselé–Samkové na funkci soudkyně Ústavního soudu.

Mohu pouze konstatovat, že nominovaná kandidátka splňuje zákonné předpoklady pro výkon této funkce. Ústavně-právní výbor ve svém usnesení doporučuje Senátu vyslovit souhlas se jmenování Dr. Kláry Veselé–Samkové soudkyní Ústavního soudu a aby o vyslovení souhlasu hlasoval tajně. Snad jen poznamenám, že Ústavně-právní výbor hlasoval v tajné volbě v šesti případech pro z deseti přítomných členů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji a slovo má pan senátor Zdeněk Bárta, jako zpravodaj dalšího výboru.

Senátor Zdeněk Bárta: Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal žádost prezidenta republika na 11. schůzi dne 23. července. Také konstatoval jako Ústavně-právní výbor, že kandidátka splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudkyně Ústavního soudu. Také doporučuje vyslovit souhlas a také doporučuje, abychom hlasovali tajně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji a já v této chvíli otvírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Eduard Matykiewicz. Už se odhlašuje, takže hlásí se paní doktorka Klára Veselá–Samková.

JUDr. Klára Veselá–Samková:Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři. Doufám, že mi pan senátor Zlatuška odpustí, že budu svůj projev číst. Tak jako každé významné období vědy přineslo i nový model přírody, přineslo také období společenského vývoje snahu o vyslovení základních úhelných zákonných principů, které měly prolínat všemi dalšími zákony. Na hoře Sinaj byly před tisíci lety vysloveny principy, na nichž pak stála civilizace, kterou nyní nazýváme euroamerickou až do poloviny dvacátého století. Tehdy totiž došlo k pokusu o vyslovení dalších principů, které sice ani zdaleka nejsou nekompatibilní s těmi dříve uvedenými, ale které ony předchozí zásady významně posilují ve smyslu rovnosti, plnohodnotnosti všech osob, nacházejících se pod jurisdikcí daných norem.

Deklarace lidských práv, přijatá Organizací spojených národů, či Úmluva o základních lidských právech a svobodách jsou výsledkem naplňování snah vyjádřit tento novodobý fenomén rovnosti a zajistit mu aplikaci skrze všechny zákonné normy panující na tom kterém území naší planety.

V České republice to byla po roce 1989 Listina základních práv a svobod včleněná do Ústavy naší země, která artikuluje jen ten základní nový princip rovnosti, která vyjadřuje zásady nediskriminace a vyjadřuje principy práva, jež mají prolínat celým platným právním řádem České republiky.

Domnívám se, že jsou to právě zásady vyjádřené v této Listině a jejich nadřazenost nad pozitivním právem, která činí tuto část ústavního pořádku ČR tím nejdůležitějším, čím naše země ve svém právním řádu disponuje. Jsem přesvědčena, že zásady lidských práv jsou nejoprávněnějším základem vyjadřujícím lidství, úctu k životu, k ostatním bytostem i ke všemu, co nás obklopuje.

Je úhelným kamenem naší civilizace, když říkám, že bez existence této úcty, rovnosti v právech a povinnostech je jakýkoliv zákon, jakýkoliv čin neplatný, neúčinný a není možno na něj brát zřetel. Tak, jako je nejdůležitější moderní zásadou princip rovnosti, jsou nejdůležitějšími ze všech soudců ti, kteří rozhodují, zda tento stěžejní princip byl nebo nebyl porušen. Tak jako stojí principy lidských práv a součást ústavního pořádku České republiky Listina základních práv a svobod nad všemi zákony, tak Ústavní soud stojí svým způsobem nad všemi soudy, a to, o čem rozhoduje, není nic menšího než rozhodování o podstatě lidství.

Ucházet se o členství v tomto soudním sboru je to nejvíce, čeho se může kterýkoliv právník opovážit, neboť kdo je natolik dokonalý, že by sám se mohl odvážit říkat o jiných soudcích: ty ses provinil proti člověčenství, nesoudil jsi spravedlivě.

Tak dokonalý není nikdo. A jestliže já nyní stojím zde před vámi a říkám, opovažuji se chtít soudit, pak tak činím jenom proto, že jsem si vědoma této všeobecné nedokonalosti, a to jak u jiných, tak pochopitelně i u sebe.

To, co mohu snad nabídnout navíc a čím bych se mohla snad pokusit alespoň částečně nahradit svoji vlastní lidskou nedokonalost, je hluboké a nezvratitelné přesvědčení, které jsem aplikovala po celou dobu svého profesního života. Je jím přesvědčení, že nikoliv zachovávání práv a důstojnosti pouze těch, kteří mají sílu a prostředky se sami bránit, ale zachovávání práv a důstojnosti také těch nejubožejších, nejzranitelnějších, nejbezmocnějších a nejnedůstojnějších je měřítkem důstojnosti a spravedlnosti, prosazujíc tak základní práva všech, obhajovala jsem rovněž ty, u nichž se obhajoba snad ani nepředpokládá, ty nejbídnější. Proto si nyní troufám nabídnout vám a této své zemi, svému národu své služby.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, schvalováním ústavních soudců Ústavního soudu realizuje vaše ctěné shromáždění jedno ze svých nejvýsostnějších práv, jedno z těch, na kterých jsou založeny principy právního státu. Není nic podstatnějšího než způsob, jak se při svém konstituování navzájem ovlivňují tři pilíře novodobého státu, tedy moc zákonodárná, moc výkonná a soudní.

Svým rozhodováním o mojí kandidatuře rozhodujete nejen o mojí osobě, ale zároveň naplňujete i jeden ze základních mechanizmů našeho ústavního pořádku.

Protože jsem si vědoma mnohosti aspektů vaší volby, skloním se před ní v pokoře, ať budou její výsledky jakékoliv. A když se podívám na výsledky dnešního hlasování, věřím, že tento můj projev neberete jako frázi.

Začala jsem s jednou horou, skončím, když dovolíte, s druhou. Podle jistého Matouše, kterému se v jistých kruzích říká evangelista, bylo na jiné další hoře řečeno, že blahoslavení jsou ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti. Já určitě nejsem blahoslavená tak, jak to měl kazatel této myšlenky na mysli. Mohu vám však říci s upřímností srdce, že hladovím a žízním po spravedlnosti. Jestliže se svou volbou přikloníte k mé kandidatuře na místo ústavního soudce ČR, pak moje veškeré úsilí bude směřovat k tomu, aby žízeň i hlad těch, kteří se na tento soudcovský sbor obrátí, došly spravedlivého uspokojení.

Teď bych asi měla skončit, a tak jsem to měla původně naplánované. Dovolte mi však říci jednu důležitou věc. I ve svém projevu jsem řekla, že každému má být uděleno slovo, každý má být slyšen. Bez ohledu na to, v jakém postavení se nachází. Já se bohužel v posledních dnech nacházím v takovém postavení, že se jenom s údivem dívám, zejména na stránkách deníku Právo, co jsem vlastně za člověka. Já vím, že jste schopni velmi dobře sami posoudit, co se za těmito články asi skrývá. Ale prosím, až budete zvažovat moji kandidaturu, abyste vzali na vědomí jednu věc – mne se nikdo neptal, mně byla moje obhajoba odepřena. A z tohoto hlediska a z tohoto důvodu vítám prohlášení např. paní nejvyšší státní zástupkyně, která dneska prohlásila, že na celou městskou část Praha 1, vůči níž jsem se snad měla dopustit nějakých prohřešků, kterých si nejsem vědoma a které naprosto zásadně rozporuji, bude podroben auditu jak finančnímu, tak právnímu.

Vážený pane předsedající, pane předsedo, páni senátoři, paní senátorky, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, paní kolegyně. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Kdo to vyzkoušel zde stanout s kritickou větou, ví, jak špatně se odsud mluví v těchto chvílích, nicméně dovolte mi mé slovo uvést dvěma, třemi větami, proč zde vystupuji.

My senátoři, senátorky o kandidátech, o nichž máme rozhodnout, hovoříme velmi intenzivně a máme možnost se s nimi seznámit v klubech, na výborech, ne tak naši voliči, občané, kteří sledují naše jednání v záznamu někdy v půl druhé po půlnoci. Oni prostě ty diskuze neznají. Proto zde vystupuji a domnívám se, že to je dobře, že alespoň zlomek z té diskuze, která probíhá na výborech, jak jsem řekl, zde zazní otevřeně.

I proto vystoupím s tím, s čím jsem již vystoupil na výboru, byť mě paní doktorka Veselá předešla částečně s tím dovětkem na konci svého vystoupení a chtěl jsem říci toto. Paní Ing. Moravcová, která je zastupitelkou Městské části na Praze 1 za Nezávislé, nám zaslala dopis, v němž nás upozorňuje na jistý aspekt, který se týká paní kandidátky a ten se týká jejích služeb pro Městskou část Praha 1.

Advokátní kancelář paní kandidátky pracovala nebo ještě pracuje pro naši městskou část, za níž tedy i já jsem zastupitelem a zároveň jsem i senátorem, podotýkám, za tento obvod, vykonávala služby. Na základě článku, který vyšel v novinách, který kritizoval tyto služby, kritizoval to, že tato advokátní kancelář si údajně fakturovala více peněz, než na kolik měla nárok. Kancelář paní kandidátky zažalovala tento list na ochranu osobnosti s tím, že Městský soud v Praze v říjnu v roce 1998 tuto žalobu zamítl a konstatoval, cituji, po skutkové stránce si paní doktorka Klára Veselá skutečně účtovala ve fakturách částky za úkony nad rámec mandátní smlouvy. Konec citace.

Jinými slovy, účtovala si dvakrát, v několika případech, dvakrát za tutéž službu. To je vše k této věci.

Já sám musím říci, že pro mě samotného je velmi těžké se rozhodovat, protože vím, že paní doktorka Samková má i mnoho kladů. Já si osobně vážím jejího citu pro přirozené právo, jejího zájmu o lidská práva tak, jak o tom zde již hovořila. Dokonce si myslím, že mezi její klady patří jistý neformální přístup, neformální pohledy, její energie, vitalita i to, že je ženou, si myslím, že je klad. Nechci soudit, jenom jsem cítil za potřebné zde říci to, čím se městská část nebo někteří občané z mého volebního okrsku, čím se trápí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Slovo má pan senátor Pavel Janata.

Senátor Pavel Janata: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, v souvislosti s návrhy na jmenování ústavních soudců se k nám dostávají různé informace z různých míst, někdy jsou to informace o osobních zkušenostech s navrženými kandidáty, někdy jsou to informace obecné, někdy jsou to subjektivní vyjádření k určitým záležitostem obecně známým, ve kterých kandidáti tak či onak figurovali.

Je samozřejmě na nás, abychom posoudili závažnost a významnost takovýchto informací, zda stojí za to, abychom se jimi nechali ovlivnit při našem rozhodování.

V případě paní doktorky Veselé-Samkové jsem se den poté, co Ústavně-právní výbor projednal její kandidaturu, dozvěděl o skutečnosti, resp. to byl dotaz, zda Ústavně-právní výbor a senátoři vůbec věděli a ví, že doktorce Veselé Samkové byla uložena pokuta za jakýsi delikt a že to projednával Městský soud v Praze. Dokonce jsem se dozvěděl i spisovou značku. Takovéto informace jsem do té doby neměl, patrně ani nikdo z členů Ústavně-právního výboru. Pokud je měl, tak se o tom nezmínil. Nicméně ani já jsem takto nedostal ty podstatné  informace, nedozvěděl jsem se o podstatě deliktu, o co tam šlo a proč byla udělena pokuta. Nemohl jsem tedy posoudit, zda ta věc je závažná nebo zda je to nějaká banalita. Nemám rád pomluvy a nepodložené informace, a proto jsem se obrátil na Městský soud v Praze, abych si tuto věc ověřil. Na Městském soudu mi vyšli vstříc a bylo mi cestou nahlédnutí do spisu v souladu se soudním řádem správním umožněno do spisu nahlédnout, bylo konstatováno, že důvod pro nahlédnutí je vážný v souladu se soudním řádem správním. Ve spisu jsem se dozvěděl podstatu této věci. Šlo o kárné rozhodnutí kárného senátu advokátní komory, kterým byla paní doktorka Klára Veselá Samková uznána vinou, že ačkoli byla zmocněna klientkou k zastupování v majetkovém sporu u okresního soudu, řádně neodůvodnila odvolání, které jménem klientky podala proti rozsudku okresního soudu, odvolání podala tzv. blanketní formou, to znamená těsně po vyhlášení rozsudku. Takové odvolání je potřeba po písemném vyhotovení a doručení rozsudku dodatečně odůvodnit. K odůvodnění vůbec nedošlo. Nedošlo k tomu přesto, že byla usnesením soudu k tomuto odůvodnění vyzvána.

Kárný senát konstatoval, že nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta, nevyužívala důsledně všech zákonných prostředků a v jejich rámci neuplatnila v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné, při výkonu advokacie nejednala svědomitě a tedy v rozporu s povinnostmi uloženými zákonem o advokacii, za což jí byla podle zákona o advokacii uložena pokuta dle mého soudu nikoli nevýznamná.

Neodůvodnění odvolání, jak ze spisu vyplývá, paní doktorka Veselá-Samková odůvodňovala tím, že se dohodla se snachou klientky, že odvolání odůvodňovat nebude a tím bude věc zastavena a skončena. K tomu také došlo. Samozřejmě, že odvolací soud tuto věc zastavil.

Ještě je k tomu třeba říci, že snacha neměla žádné zmocnění jednat jménem klientky a paní doktorka Veselá-Samková neměla rozhodně od ní přijímat dispozice a činit s ní dohody ve věci oné klientky. Myslím si, že je to docela závažné a pro mne překvapivé neprofesionální jednání při výkonu advokacie.

Paní doktorka Veselá-Samková se proti uložení pokuty odvolala, ale u odvolacího orgánu advokátní komory neuspěla. Bránila se žalobou k Městskému soudu v Praze, kde ovšem také neuspěla.

Celá věc se dostala na základě její stížnosti až k Ústavnímu soudu. Ústavní soud stížnost paní doktorky Veselé Samková odmítl pro zjevnou nedůvodnost.

Snad ještě na dokreslení situace bych chtěl uvést, že paní doktorka Veselá- Samková deklarovala, že se chce vyjádřit při kárném řízení k věci ústně. Z nařízeného jednání se však omluvila pro velmi závažný důvod, který byl vzat v úvahu. Jednání bylo odročeno na dobu, kdy závažný důvod pominul, ale z dalšího termínu v jednání se omluvila, respektive byla omluvena pracovnicí své kanceláře s tím, že v době jednání bude na zahraniční dovolené, což ovšem nijak nebylo doloženo.

Její obrana následně v dalších instancích mimo jiné spočívala i na tom, že namítala, že jí nebylo umožněno se k věci vyjádřit, ačkoliv v kterékoliv fázi to mohla učinit písemně. Namítala zejména v podání Ústavnímu soudu, že jí nebyl umožněn řádný proces, atd.

Samozřejmě je na každém z vás, jak bude hodnotit tuto věc. Pro mne i ve světle dalších zkušeností, které jsou známé i vám, které jsme se dovídali všichni, nebudu opakovat, o čem mluvil kolega Mejstřík ve věci Obvodního úřadu městské části Praha 1. Je tady věc nedodržení lhůty k předání deponovaných finančních prostředků, zdržení v jednom případě 5 a v jednom 16 dní. Když na to byl učiněn dotaz na našem klubu, kandidátka to odůvodňovala zdravotní čtyřdenní indispozicí. Myslím, že v případě šestnáctidenního prodlení ani toto není dostatečné vysvětlení, natož omluva této nedůslednosti, resp. opomenutí.

Zdá se mi, že v případě paní doktorky Veselé-Samkové je problémů trochu mnoho. Dospěl jsem k závěru, že jistá nepečlivost, nedůslednost, lehkomyslnost a nesvědomitost provázejí její advokátní praxi v míře, kterou nelze vyjádřit slovy jako je výjimečně či ojediněle, obávám se, že spíše bude na místě slovo poměrně často.

Kolegyně a kolegové, myslím, že na kandidáty na ústavní soudce musíme klást laťku velmi vysokou, vždyť to má být 15 nejlepších. Na základě toho, co jsem zde i vám řekl, dospěl jsem k závěru, že nemohu vyslovit souhlas s jmenováním paní doktorky Kláry Veselé-Samkové ústavní soudkyní.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, od okamžiku, kdy byl zveřejněn záměr prezidenta republiky jmenovat paní Kláru Veselou-Samkovou soudkyní Ústavního soudu, dostal jsem celou řadu velmi vážných odmítavých stanovisek k tomuto závěru. Upozornění na vážné a velmi vážné procesní pochybení jmenované, výhrady a odmítavá stanoviska jsem obdržel nejen od laické veřejnosti, ale i od řady soudců a řady velmi dobrých právníků.

Protože jsem stejně jako vy zřejmě obdržel několik dokladů o tom, že výhrady k profesní zdatnosti kandidátky jsou zřejmě opodstatněné, nejsou to ony, pro které vás žádám, abyste nevyslovili souhlas s jejím jmenováním ústavní soudkyní.

Pokud jde o její profesní zdatnost nebo představy o rovnoprávném postavení, mohl bych přečíst z místního tisku na Ústecku, kde se na paní Kláru Veselou-Samkovou obrátil starosta městské části s tím, že ji požádal, aby se jistá rodina vyrovnala se svým dluhem vůči městu z části peněz, kterou dostane jako odškodnění. Odpověď paní Kláry Veselé-Samkové byla: „Ani mne to nenapadne.“

Článek 84, odst. 3 Ústavy říká, že soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání. A tady uvádí čtyři podmínky. Na prvním místě je, že musí být bezúhonným občanem. Ano, na prvním místě je jmenována bezúhonnost a já kladu otázku, jestli je skutečně bezúhonnou osobou člověk, který byl dvakrát souzen a odsouzen, přičemž jeden z rozsudků byl potvrzen i Vrchním soudem. Dovolte mi, abych citoval, protože tady nebylo řečeno nic o předmětu souzení. Omlouvám se, ale v tomto okamžiku jsou to tři případy.

Tady se říká, že Klára Veselá-Samková se svezla načerno, byla přistižena revizory a její prohřešek řešil soud. Jak nám prozradil důvěryhodný zdroj, Obvodní soud pro Prahu 1 jí loni 22. května nařídil uhradit pokutu, jízdné i náklady řízení.

Dalším škraloupem v minulosti budoucí ústavní soudkyně je událost z 90. let. Advokátka Veselá-Samková tehdy účtovala Obvodnímu úřadu Praha 1 řadu měsíců o desetitisíce korun víc, než podle smlouvy měla. K tomuto závěru dospěl v r. 1999 Městský soud v Praze a Vrchní soud ho potvrdil. To je případ, o kterém tady hovořil kolega Mejstřík.

Paní kandidátka tady mluvila o tom, že jí byla odepřena obhajoba, možnost vyjádřit se k těmto kauzám. Myslím, že to není pravda, protože pokud byly tyto věci projednávány soudem, musela možnost své obhajoby mít.

Vážené kolegyně a kolegové, Ústavní soud, někdy nazývaný třetí komorou Parlamentu, svým způsobem stojí nad Parlamentem a jednání o něm jsou ta nejzávažnější, jak řekla ještě naše kolegyně Lastovecká ve své řeči, když se nám představovala jako kandidátka pro post ústavní soudkyně.

Jsem hluboce přesvědčen, že i v této instanci nemohou působit, má-li to být pravda, a nemá být podryta důvěryhodnost této instituce, lidé s takovým renomé, jaké má právě kandidátka, jejíž kandidaturu projednáváme.

To, že vás žádám, abyste nevyslovili souhlas, jsem už řekl. Chtěl bych ale uvést ještě jednu nemilou věc, kterou teď, věřte mi, neříkám z toho důvodu, že bych tím chtěl ovlivňovat vaše rozhodování.

Včera v podvečer jsem měl velmi nepříjemný anonymní telefon, kdy mi bylo oznámeno, abych si nedovolil vystoupit proti kandidatuře Kláry Veselé-Samkové. S tímto mužem jsem se chtěl setkat a popovídat si o této věci. Odmítl to, jenom mi řekl, jestli mám rád své auto, abych své vystoupení zvážil a neuskutečnil ho. Řekl jsem, že vystoupení a svůj názor neodvolám, že vystoupím.

Říkám to jenom proto, abyste věděli, že toto se mi přihodilo.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí elektronicky, ale hlásí se kolega Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, vrátím se krátce ke svému vystoupení. K jiným kauzám, o kterých tady hovořili mí kolegové, se vyjadřovat nechci ani nemohu.

V případě, o kterém jsem hovořil já, nebyla paní doktorka Veselá souzena. Uvádím to jenom proto, aby nedošlo k nedorozumění. Podala žalobu na ochranu osobnosti, ale soud tuto žalobu zamítl.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:O slovo se přihlásila paní kandidátka doktorka Veselá-Samková.

Klára Veselá-Samková:Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážení senátoři, vážené senátorky, ráda bych se vyjádřila k bodům obžaloby, které zde vůči mně byly vzneseny, ale dovolte mi, abych hovořila „napřeskáčku“, aby mé vystoupení bylo souvislejší.

Nejprve k mému kárnému provinění. Opravdu jsem se provinila naprosto zásadním způsobem, ale mým proviněním byla má naivita, že mohu spolehnout na ústní instrukci člověka, o němž nebylo pravdou, že neměl žádné zmocnění, ale který byl zmocněn mou klientkou k tomu, aby se mnou projednával veškeré záležitosti.

Při projednávání mé kárné žaloby, která vůči mně byla vznesena, ráda bych k tomu uvedla onen závažný důvod, o kterém pan senátor Janata tak cudně pomlčel. Tímto důvodem byl velice těžký, operativní porod mého jediného dítěte. S politováním musím konstatovat, že již Ústavní soud se zabýval tím, že můj porod byl dostatečnou omluvou mé neúčasti na soudu a mé intimní, ba nejintimnější záležitosti jsou součástí právního pořádku této země.

Dále bych chtěla říci, že druhé předvolání jsem obdržela osm týdnů po porodu, a to do Olomouce, takže jsem měla tuto cestu absolvovat s osmitýdenním nedonošeným dítětem na druhou stranu republiky.

Třetí předvolání přišlo za tři čtvrtě roku, neboť pak si Česká advokátní komora vzpomněla.

Co se týče projednávání soudu, dovoluji si upozornit, že k tomuto projednávání došlo v době, kdy soudy neprojednávaly a nebyly s to projednat, hodnotit a soudit ve věci samé, ale posuzovaly věci v rámci správního řízení, procedurální stránku věci.

Co se týče odmítnutí ústavní stížnosti, považuji celou situaci za obzvlášť alarmující, a to z toho důvodu, že v rozmezí tří týdnů rozhodoval Ústavní soud ve zcela stejných záležitostech, a to o udělení pokuty advokátovi Českou advokátní komorou. V mém případě stížnost odmítl, v případě mého kolegy stížnost shledal důvodnou a všechna předchozí rozhodnutí vrátil a zrušil.

Na tuto skutečnost jsem upozorňovala jak doktora Keslera, tak doktorku Wagnerovou, místopředsedkyni Ústavního soudu, bohužel jsem se nikdy nedočkala odpovědi.

K dalším záležitostem bych chtěla uvést pouze toto: Městská část Praha 1. Je zajímavé, že záležitosti, které zde byly uvedeny, tíží její občany až 8 let poté, co se přihodily. Jak to, že v rozporu s tím, co zde bylo řečeno, žádný ze soudů nevyslovil částku, o kterou se měla údajně krátit nebo údajně si účtovat dvakrát, přičemž nikde není napsáno, že jsem si účtovala dvakrát. Bylo napsáno – a tak to také vyslovil soud – že jsem účtovala v rozporu s mandátní smlouvou. Jsem přesvědčena, že když se tyto rozpory sečtou, tak to bude můj neprospěch, který jsem účtovala.

Co se týče dalších věcí, je pravděpodobně mojí opravdovou nevýhodou, že se snažím hájit nejenom ostatní, ale i sebe do vyčerpání všech možných prostředků. Nejezdím načerno, nikdy jsem načerno nejezdila a nikdy ani jezdit nebudu, protože toho prostě nemám zapotřebí.

Událost, která se stala přesně v polovině mezi zastávkami Na Brusnici a Pražským Hradem byla vrcholem arogance tamního inspektora, který mě téměř fyzicky napadnul. Naivně jsem se domnívala, že tato věc bude před soudem projednávána a že se odhalí její naprostá absurdnost.

Promiňte, že jsem se snažila bránit stejně, jako bráním své klienty. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má paní senátorka Jaroslava Moserová.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, zazněly tu závažné námitky proti kandidatuře paní Kláry Veselé – Samkové a jistě je zvážíme, zvážíme, do jaké míry tyto námitky vyvrátila, či nevyvrátila; to se nesnažím žádným způsobem ovlivnit, bylo to závažné, to, co říkali předřečníci. Ale přece jenom mně přijde, že nějaký hlas v její prospěch by zaznít měl, takže bych to ráda učinila.

Jednak bych chtěla říci, že paní Klára Veselá–Samková údajně sehrála velmi pozitivní roli v počátcích obnovy naší demokracie, při přípravě restitučních zákonů, jak jsem slyšela. Dále jsem chtěla říci, že to, co jí bylo vytčeno předřečníkem, že nadále bojuje za práva své klientky v ústeckém kraji, se nám možná nelíbí a nelíbí se také tamějšímu starostovi, ale ona vykonává nadále své povinnosti advokáta, což si myslím, že spíše mluví v její prospěch než neprospěch, protože samozřejmě by mohla konat jinak, aby se nám zalíbila.

Pak jsem chtěla říci, že věřím její oddanosti lidským právům. Tomu věřím, ale jak říkám, to, co zaznělo, je závažné a stojí to za zamyšlení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Hlásí se kolega Brýdl. Prosím, příště elektronicky, kdyby bylo možno.

Senátor Jiří Brýdl: Kolegyně a kolegové, chci se jenom krátce vyjádřit k druhému bodu vystoupení paní kandidátky, která se vyjádřila tak, že se chce vyjádřit k obžalobě, která zde byla vlastně na půdě Senátu jakoby vznesena. Chci se proti tomu ohradit, protože tady nikdo žádnou obžalobu nevznesl, tady se věcně předložily některé věci s vysvětlením. To je jedna věc.

Druhá věc – řekla, že kolega Janota „cudně pomlčel o důvodech“. Podívejte se do zápisu: kolega Janota pravděpodobně z důvodu, že nechtěl mluvit o věcné podstatě, uvedl, že „z velmi závažných důvodů se nemohla dostavit“.

Zdá se mi, že v obou případech je vyjádření paní kandidátky, řekl bych, příliš až snad pod vlivem emocí a neodpovídalo skutečnosti. Říkám to proto, aby se náhodou v tisku neobjevilo, že v Senátu byla vznesena obžaloba nebo že byly dokonce zamlčeny závažné důvody. Mně se zdála naopak zpráva kolegy Janaty velmi střízlivá, maximálně objektivní a velmi korektní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, slovo má paní senátorka Zuzana Roithová.

Senátorka Zuzana Roithová: Pane předsedající, dámy a pánové, nejsme soudem, přesto máme tuto úlohu svěřenou – skutečně posoudit, zda kandidát na ústavní funkci odpovídá podle našeho svědomí představám tak, jak to mínil také tvůrce naší Ústavy. To znamená, jde o splnění nejenom základních předpokladů daných vyjmenovaně zákonem, jako je věk atd., ale také o jakýsi požadavek na konzistentnost osobnosti. A to proto, že být ústavním soudcem je vyvrcholením životní a profesní cesty právníka. Není rozhodující věk, samozřejmě, ale vyzrálost osobnosti, a též především přesvědčivá profesionalita. A možná i přesvědčivost v souladu mezi slovy a činy. Mluvím o přesvědčivosti a nechci býti soudcem žádajícím spravedlnost na této půdě.

Věřím hladu a žízni paní doktorky Kláry Veselé–Samkové po spravedlnosti, mám pochybnost o stejnosti pohledu na to, co je a není spravedlnost. Na druhou stranu oceňuji odvahu a důraznost, výjimečnou osobnost této ženy, která opravdu na rozdíl od všech kandidátů nebo od většiny kandidátů, které jsme zde slyšeli, jistě je člověkem neovlivnitelným. Je to vlastnost, která patří ústavním soudcům. Na druhou stranu musí být podepřena vysokou profesionalitou.

Jsem přesvědčena o tom, že tato žena po poučení se i z těch možná spravedlivých, možná méně spravedlivých kauz, které ji životem provázely v souvislosti s konfrontacemi, se kterými prochází i svým profesionálním životem, bude patřit k nejlepším advokátům v této zemi. Jsem ale přesvědčena, že není ještě čas pro to, aby se stala v tomto okamžiku ústavní soudkyní.

A děkuji jí za odvahu přijmout návrh pana prezidenta, který ji navrhl na tuto funkci. Musím říci s politováním, že pan prezident ovšem nedostatečně zvážil řadu okolností a nepředložil, stejně jako u některých jiných kandidátů, dostatečné množství podkladů k návrhu neboť, abychom je nemuseli získávat dodatečně, a dokonce až poté, kdy o tom rozhodly jednotlivé výbory.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, takže nikdo další není přihlášený – je, pan senátor Daniel Kroupa. Budu mít stejnou výtku, prosím příště elektronicky.

Senátor Daniel Kroupa: Ano, pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, omlouvám se, ale přihlásil jsem se trošku pod vlivem emocí, které v tomto sále zazněly. Nebudu se snažit ovlivňovat vaše hlasování, věřím, že máte dost moudrosti, abyste z předložených faktů posoudili sami. Nicméně rád bych přidal skutečnost, kterou jsem učinil s paní Klárou – tehdy pouze Samkovou. Mám na mysli první období po sametové revoluci, rok 1990, 1991, 1992, o kterém zde hovořila paní senátorka Moserová. Tehdy v prvních svobodných volbách byla paní Klára Samková zvolena poslankyní Federálního shromáždění a na mě působila jako dívka, která je velmi živelná, chaotická a kterou zpočátku mnozí nebrali vážně.

Názor jsem tehdy změnil, když přišel z vlády návrh zákona o mimosoudních rehabilitacích. Podle tohoto návrhu by množina těch, kteří by dostali zpátky ukradený majetek, byla téměř nulová. Utvořilo se tehdy politické uskupení, které se rozhodlo projevit politickou vůli k vrácení a v tomto uskupení byli dva mladí lidé – Klára Samková a jeden mladý inženýr z Plzně – kteří se tohoto úkolu chopili. A tito dva mladí lidé dokázali v neuvěřitelně krátké době ten vládní návrh radikálním způsobem přepsat. Výslednou podobu samozřejmě s pozměňovacími návrhy, které tehdy Parlament schválil, znáte všichni, protože ten zákon byl nakonec schválen.

Musím říci, že nejenom já, ale mnozí další byli překvapeni, jakých výkonů tato mladá dívka byla schopna. Sám za sebe říkám, že moji sympatii získal její zájem, který už tehdy projevovala zcela spontánně, o otázku lidských práv, a to lidských práv v oblasti menšiny, která rovněž se projevuje někdy poněkud živelně. Stala se mezitím advokátkou a já od toho roku 1992 jsem ji neviděl až doteďka. Docela se přiznám, že mě návrh pana prezidenta potěšil. Nechci vás ovlivňovat v tom smyslu, že bych chtěl vyvracet ty věci, které zde zazněly od kolegů a nepochybuji o tom, že jejich svědectví jsou rovněž věrohodná. Jenom chci říci, že Klára Samková – promiňte, že ji tak budu stále ještě jmenovat – tak trošku klame tělem. Je v ní více, než na první pohled vypadá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. V této chvíli končím obecnou rozpravu. Ptám se kolegy Bárty, jestli chce vystoupit jako zpravodaj? Nechce. Takže slovo má paní senátorka Václava Domšová, jako garanční zpravodaj.

Senátorka Václava Domšová: Já bych jenom konstatovala, že v rozpravě kromě kandidátky paní doktorky Kláry Veselé-Samkové vystoupilo 7 senátorů, z toho jeden dvakrát. Mohu doporučit přistoupit k tajné volbě.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Dobře, o tom už bylo rozhodnuto. Takže v této chvíli má slovo předseda komise pan senátor Pavlata.

Senátor Josef Pavlata:Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové. Také pro čtvrté kolo našeho volebního maratónu je Volební komise připravena. Postup bude stejný jako u předešlých kandidátů, jenom s tím, že na volebním lístku budeme nyní rozhodovat o souhlasu pro doktorku Kláru Veselou-Samkovou. Její jméno bude opět označeno jedničkou, kterou označíme kroužkem, či křížkem podle toho, zda se budeme chtít vyjádřit souhlasně či nesouhlasně. Vydávání hlasovacích lístků potrvá 20 minut, sčítání 5 minut. Takže, pane předsedající, můžeme se za 25 minut sejít zase zpátky. Děkuji a přeji vám šťastnou volbu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vzhledem k tomu, že by stačilo sice Volební komisi 25 minut, ale výbory potřebují projednat materiál, který byl ráno středem pozornosti, takže budeme pokračovat v 16.45 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené kolegyně, vážení kolegové, poprosil bych předsedu Volební komise, aby nám řekl výsledek a po přečtení výsledku bude další dvacetiminutová přestávka, protože hospodářský a zahraniční výbor, který pokračuje v jednání o tisku, o kterém jsme ráno vedli krátkou diskuzi, potřebuje přestávku.

Prosím, pane předsedo, vyhlaste výsledek.

Senátor Josef Pavlata:Pane předsedající, dámy a pánové, seznámím vás se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o souhlas se jmenováním soudce Ústavního soudu dle senátního tisku č. 123.

Počet vydaných hlasovacích lístků 77, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 77, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Počet neplatných hlasů 3. Pro paní doktorku Kláru Veselou-Samkovou bylo odevzdáno 29 hlasů, což znamená, že v tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním navržené kandidátky na soudkyni Ústavního soudu. To je informace z Volební komise. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Zároveň děkuji vám i celé komisi za odvedenou práci a hlásí se o slovo paní doktorka Veselá-Samková. Samozřejmě dostává slovo.

Klára Veselá-Samková: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři. Řekla jsem, že přijmu vaši volbu s pokorou, ať už bude jakákoliv, činím tak.

Dovolte mi však vyjádřit přesvědčení, že moje nezvolení resp. nepotvrzení ve funkci ústavního soudce nebylo zapříčiněno mými poklesky, ať údajně osobními, ať údajně i profesními, ale právě pevností mých názorů. Já věřím, že se naplní slova paní senátorky Roithové a ještě se sejdeme. Děkuji vám. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Na shledanou. A v této chvíli vzhledem k tomu, že údajně oběma výborům stačí přestávka do 17.00 hod., vyhlašuji přestávku do 17.00 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Vážené dámy a pánové senátoři, budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, zákon o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění zákona č. 146/2002 Sb., zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 128.V této chvíli prosím ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, kterého zde vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR Milan Urban:Vážený pane místopředsedo, vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, přeji vám hezké odpoledne. Dovolte, abych na dnešním jednání uvedl návrh novely zákona o obecné bezpečnosti výrobků, která je transpozicí nové směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady č. 2001/1995 a týká se posílení ochrany před nebezpečnými výrobky.

Jedná se o zajištění jedné z hlavních priorit ochrany spotřebitelů, a to ochrany jejich zdraví a života. Pravidelná zpráva Evropské komise za rok 2002 kladně hodnotila dosažený pokrok v implementaci předpisů Evropského společenství v oblasti ochrany spotřebitelů. Zdůraznila však také, že ještě zbývá implementovat druhou směrnici o obecné bezpečnosti výrobků tak, aby bylo dosaženo potřebné míry harmonizace právní ochrany spotřebitelů v této oblasti.

Dovolím si krátce uvést stručnou charakteristiku návrhu zákona z pohledu změn, které obsahuje.

Předkládaná novela v souladu s evropskou směrnicí nově upravuje především tyto hlavní oblasti:

Rozšiřuje okruhy výrobků, na které se působnost zákona vztahuje, a to např. o výrobky, které jsou spotřebitelům dodávány v souvislosti s poskytováním služeb, nově vymezuje některé pojmy, zejména pojem výrobce a distributora, tedy subjektů, na které se tyto povinnosti vztahují.

Návrh také nově a jednoznačně vymezuje kritéria bezpečnosti výrobků a zejména pak postup jejich hodnocení. Je zde vyjádřen princip použití zákona jako obecného právního předpisu ve vztahu k zvláštním předpisům, a to ve vztahu k tzv. harmonizované i neharmonizované sféře, tedy oblasti, která je upravena právem Evropských společenství a k oblasti, kde takováto úprava není. Návrh tedy zakotvuje princip uznávání národní právní úpravy státu, ve kterém byl výrobek uveden na trh.

V konečné řadě ve vztahu k podnikatelským subjektům návrh upřesňuje mj. označování výrobků potřebnými údaji a stanovuje potřebu informování příslušných státních úřadů v případech, kdy výrobce sám zjistí nebezpečný výrobek, průběžné sledování vlastností výrobků, uchovávání dokumentace pro zjištění původu výrobků apod.

Návrh rovněž zpřesňuje vybraná ustanovení týkající se dozoru nad dodržováním zákona a ustanovení o aplikaci budoucího systému rychlé výměny informací. V dalších částech návrhu je novelizován zákon o technických požadavcích na výrobky, protože bylo nutné upravit ustanovení týkající se zveřejňování norem vztahujících se k bezpečnosti výrobků.

Dále je pak novelizován zákon o ochraně spotřebitele především v ustanoveních týkajících se označování obuvi, údaje o složení materiálu s cílem zajistit plnou shodu s příslušnou evropskou směrnicí.

Zároveň také návrh reaguje na potřebu upřesnit znění zákona o ochraně spotřebitele vzhledem k ČNB připravovanému ukončení platnosti desetihaléřových a dvacetihaléřových mincí.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím, že s návrhem zákona vyslovíte souhlas ve znění, jak byl postoupen PS. V tomto smyslu výbory Senátu vyslovily souhlas. Byl to Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který byl výborem garančním, a Výbor pro evropskou integraci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Pane ministře, děkuji vám a přijměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Adolfa Jílka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 128/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 128/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k tisku č. 128.

Pan ministr tady již hovořil o tom, z jakého důvodu vláda zpracovala tuto novelu zákona, já bych jenom velmi krátce zopakovala, že zákon o obecné bezpečnosti výrobků, kterým se Senát zabýval v minulém funkčním období, uvedl naši vnitrostátní právní úpravu ochrany spotřebitele do souladu s právem Evropských společenství tím, že implementoval směrnici č. 92/59 EHS o všeobecné bezpečnosti výrobků.

Vzhledem k tomu, že uvedená směrnice byla následně nahrazena směrnicí novou, je jí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/95 ES, přistoupila vláda ke zpracování novely tohoto zákona. Novela jakkoliv rozsáhlá, kde z jedenácti paragrafů platného zákona je dotčeno dvaceti šesti novelizačními body, však nemění základní smysl zákona, kterým je ochrana života, zdraví a majetku spotřebitelů před nebezpečnými výrobky při současném zachování volného pohybu výrobků bezpečných.

Co se týče legislativního procesu, vládní návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně 14. března 2003 a posléze projednáván jednotlivými výbory Poslanecké sněmovny a v konečném hlasování, které se uskutečnilo 1. července 2003, ze 178 přítomných poslanců 128 se vyslovilo pro, 7 bylo proti.

V průběhu projednávání Poslanecké sněmovny doznal návrh zákona kromě drobných formulačních zpřesnění jediné význačné změny, a to rozšíření třetí části zákona, změna zákona o ochraně spotřebitele – o novelizační bod týkající se zaokrouhlování ceny prodávaných výrobků a poskytovaných služeb při konečném zúčtování, což souvisí, jak již zmínil pan ministr, s ukončením platnosti desetihaléřů.

Předkládaný text je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Návrh zákona představuje plné promítnutí směrnice do českého právního řádu.

Pokud se týče předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy a nároku na státní rozpočet, lze konstatovat, že realizace navrhovaného zákona nebude vyžadovat dodatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu a nebude mít ani druhotný negativní dopad finanční či administrativní povahy ve sféře obchodní nebo podnikatelské.

Nyní bych se zmínila o projednávání ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. K tomuto projednávání došlo 30. července. Probírali jsme jednotlivé legislativní připomínky našeho legislativního odboru, které nebyly významné, s jedinou výjimkou, kterou je právě zmiňované rozšíření třetí části týkající se zaokrouhlování ceny prodávaných výrobků poskytovaných služeb. Nicméně předkladatel v dostatečné míře zdůvodnil, proč tato jednorázová záležitost je do zákona začleněna, a z toho důvodu Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal návrh, který Senátu doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, paní senátorko, a přijměte místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Adolf Jílek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající. Je to moje povinnost, ale vzhledem k tomu, že mí předřečníci, tzn. jak předkladatel, tak garanční zpravodajka, řekli téměř vše, omezím se pouze na konstataci usnesení Výboru pro evropskou integraci, který doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem mne a pověřil předsedu výboru senátora Jiřího Skalického, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat.

O slovo se hlásí pan senátor Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že předkládací zpráva a zpráva výborů byly natolik jednoznačné, že mohu podat návrh na to, abychom se předloženým návrhem zákona nezabývali, což tímto činím.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. V tuto chvíli přistoupíme k hlasování.

Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat,budeme o něm hlasovat. V tuto chvíli je v sále přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pro návrh se vyslovilo 46 senátorek a senátorů, proti byli tři. Návrh byl schválen.

Tím projednávání tohoto bodu končím. Pane ministře, děkuji vám.

Ministr vlády ČR Milan Urban:Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám a přeji vám hezký zbytek dne.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Dalším dnešním bodem je:

Návrh zákona, kterým se změní zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 125. Prosím pana poslance Martina Římana, kterého zde vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona o pozemních komunikacích, a protože jsem při odpoledním sledování vašeho jednání na monitoru zjistil, že toto ctěné shromáždění nemá rádo, když se text čte z papírů, dovolím si ho uvést bez něho. Mohu tak učinit i proto, že vy, kteří jste studovali tento návrh, jste jistě zjistili, že se jedná o velmi jednoduchou, třířádkovou novelu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která je reakcí na další novelu zákona o pozemních komunikacích, a to z r. 2002, která vstoupila v platnost 1. ledna 2003, a která novým způsobem upravuje možnost tzv. koncesního budování dopravní infrastruktury, zejména dálnic. Touto novelou, která umožňuje koncesní obstarání v případě dálnic, došlo k jisté nekonzistentnosti s jinými zákony, které upravují hospodaření státu, a to zejména se zákonem o rozpočtových pravidlech.

Zákon o rozpočtových pravidlech z r. 2000 přijal jeden zásadní stavební kámen, na kterém hospodaření státu a financování ze strany státu stojí, a totiž to, že jednoduše řečeno, o každé koruně, kterou veřejné rozpočty, resp. státní rozpočet, vláda vydá, rozhoduje nějakým procesním způsobem Parlament, ať už obě komory nebo komora jedna. Dříve tomu tak nebylo, v r. 2000 novým zákonem o rozpočtových pravidlech toto základní pravidlo bylo do zákona vtěleno.

Abych se vrátil k novele zákona o pozemních komunikacích z loňského roku, ta toto striktní pravidlo prolamuje, protože o smlouvě mezi státem a koncesionářem, která samozřejmě znamená finanční prostředky ze strany státu směrem ke koncesionáři v případě dálnic, rozhoduje pouze vláda, nikoliv Parlament.

Má novela se snaží tuto nekonzistentnost napravit, a proto podstatou této novely je to, že o finančním rámci, tzn. o plnění státu směrem ke koncesionáři, musí rozhodnout rovněž PS, musí, jak je řečeno v návrhu, vydat souhlas, tak jako např. vydává souhlas s rozpočtem Fondu dopravní infrastruktury a dalšími. To je podstatou této novely, nic více, nic méně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane poslanče, a přijměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Stodůlku. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 125/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 125/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová, kterou nyní žádám, aby nás se zprávou seznámila.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k tisku č. 125.

Bylo tady již řečeno, že předložený návrh zákona navazuje na předchozí schválené novely zákona o pozemních komunikacích, na jejichž základě je umožněno, aby stát převedl na dobu určitou některá svá práva a povinnosti, které má z titulu vlastnictví dálnic, zejména ve věci výstavby a provozu, na právnickou osobu, která bude vybrána postupem podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

Navrženým zákonem se zpřesňuje způsob uzavírání koncesionářské smlouvy, a to doplnění účasti PS v tomto procesu.

Co se týče legislativního procesu, návrh zákona předložila skupina poslanců Sněmovně 6. listopadu 2002, poté jej projednaly jednotlivé výbory PS, proběhlo standardní druhé a třetí čtení a nakonec, po třetím čtení, byl návrh zákona schválen ve znění jediného podaného pozměňovacího návrhu, kdy z přítomných 173 poslanců se vyslovilo 156 pro, nikdo nebyl proti.

Výsledkem projednávání a přijetí pozměňovacího návrhu v PS bylo formulačně zpřesněno navrhované znění tak, aby nebylo pochyb, že kladné projednání návrhu koncesionářské smlouvy PS se váže toliko k údajům vyjadřujícím finanční závazky států či koncesionáři a nikoliv k ostatním obsahovým náležitostem smlouvy. Tím bylo v zásadě vyhověno připomínce obsažené ve stanovisku vlády k tomuto poslaneckému návrhu.

Pokud se týče hodnocení v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána, a její slučitelnosti s právem ES, předkládaný text je v souladu s ústavním pořádkem ČR a není v rozporu s mezinárodními smlouvami a s právy evropských společenství.

Pokud se týče předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy a návrhu na státní rozpočet, lze konstatovat, že finanční závazek státu, který vznikne z konkrétně uzavřené smlouvy, bude vždy schvalovat PS, pokud nebude krytí těchto nároků řešeno formou vydání státních dluhopisů. Potom do tohoto procesu zasahuje i Senát.

Nyní bych se zmínila o projednávání na Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Projednali jsme tento návrh zákona 30. července a po rozpravě výbor přijal usnesení, jimž doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Paní senátorko, já vám děkuji a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Nyní dávám slovo zpravodaji Ústavně-právního výboru panu senátorovi Jiřímu Stodůlkovi.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové. Proč Ústavně-právní výbor se zapojil do projednávání tohoto tisku, nemusím ani příliš zdůrazňovat. Mou funkci u tohoto pultu docela dobře znáte. Nespokojili jsme s prostým vysvětlením hospodářů tohoto státu, že se jedná o ryze materiální fakt, domníváme se, že je zde k diskuzi i několik otázek ústavně-právního charakteru. Právě proto Ústavně-právní výbor si tuto novelu novely vzal pod svůj patronát a já jako zpravodaj tohoto výboru jsem po rozpravě navrhl zamítnout tento návrh zákona. Byl bych proto rád jako senátor, pokud mi umožníte vystoupit v rozpravě k této věci, abych mohl vysvětlit své námitky a námitky části Ústavně-právního výboru k tomuto tisku, a proto vás teď, abych nezneužíval své role zpravodaje, seznámím jen s tím, že Ústavně-právní výbor po vyslechnutí pana poslance Martina Římana, který vystoupil jako zástupce skupiny navrhovatelů a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě nepřijal žádné usnesení k senátnímu tisku 125, poněvadž já jako zpravodaj jsem navrhl zamítnutí tohoto návrhu zákona a byl jsem podpořen jen třemi hlasy. Jiný návrh na schválení či pozměňovací návrhy Ústavně-právnímu výboru podán nebyl. Takže ještě jednou vás prosím o to, abyste umožnili mé vystoupení v rozpravě, abychom tuto rozpravu neukončili náhodou předčasným hlasováním o nezabývání se touto materií. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore, a přesto se ptám, zdali někdo nenavrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Vzhledem k tomu, že nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásili senátoři Jaroslav Kubera a Jiří Stodůlka. Pane senátore Kubero, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, naváži na kolegu Stodůlku, protože jsem se zúčastnil projednávání tohoto zákona, který na první pohled vypadá logicky a nevinně a podle mého návrhu nepochybně byl vyvolán událostmi kolem stavby dálnice D 47 a jeho snahou bylo nějakým způsobem upravit tyto poměry tak, aby byla Poslanecká sněmovna do toho procesu nějakým způsobem zatažena.

Mám ovšem pochybnosti o tom, že pokud § 18 nebude znít tak, jak zní, to znamená, že koncesionářskou smlouvu s koncesionářem uzavře jménem státu Ministerstvo dopravy po jejím schválení vládou a po vyslovení souhlasu s údaji vyjadřujícími finanční závazky státu vůči koncesionáři obsaženými v návrhu smlouvy Poslaneckou sněmovnou, když to tam bude v tomto pořadí a nikoliv v obrácené, jak bych si představoval já, tak se samozřejmě dočkáme toho, že začne to, čeho jsme často svědky, že Poslanecká sněmovna nezačne zkoumat jenom finanční vztahy s koncesionářem, ale začne pitvat a zkoumat smlouvu, kterou samozřejmě bude mít k dispozici anebo ji v našich poměrech snadno v kopii návrhu získá.

To si myslím, že principiálně je špatné, protože legislativa je založena na tom, že Poslanecká sněmovna schvaluje rozpočet a vláda jako výkonný orgán s ním pracuje a jedna taková událost to nemůže narušit, a to by ještě pořád nevadilo, kdyby to byla jedna taková událost, ale umím si představit, že jiná skupina poslanců navrhne, že smlouva o internetu do škol, její finanční poměry budou nejprve projednány v Poslanecké sněmovně, pak třeba vyrovnání s Diag Human bude také nejprve projednáno v Poslanecké sněmovně a neumím si představit, které další případy, které život přinese, budou takto projednávány. Myslím si, že to je narušení toho principu, dá se to udělat jiným způsobem a proto si nemyslím, přestože je velmi pravděpodobné s ohledem na počet poslanců, kteří hlasovali pro tento zákon, že budeme přehlasováni, ale z principiálních důvodů a i z důvodů úkolů, které má Senát, bychom neměli podobné zasahování do právního řádu připustit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore, dalším z přihlášených je senátor Jiří Stodůlka, kterému uděluji slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Předem děkuji, že jste umožnili toto vystoupení. Pan kolega Kubera některé věci již sdělil. Skutečně tento návrh zákona vypadá, a nejen vypadá, ono to tak je ve skutečnosti, že je to reakce na zakázku D 47, dálnice do Ostravy. Víme, že minulá vláda tuto zakázku schválila, nová vláda se s ní neztotožnila. Po poměrně velkém dojednávání tato zakázka byla zrušena a dálnici bude stavět stát.

Je více či méně v pořádku, že poslanci mají starost o finanční závazky státu. To přiznám, že je chvályhodné a mělo by se za to poslancům poděkovat. Jen je potřeba být skutečně v této věci důslední. Ale já mám některé otázky, které nad takovýmto typem zákona přesto musím vznést.

Jednak je to záležitost instrumentália a samotného jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Nic podobného Poslanecká sněmovna ve svém jednacím řádu, žádný podobný akt nemá normalizován. Jak bude postupovat v této věci, na základě čeho? To je věc, která by zasloužila i novelu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, protože pro tento typ rozhodnutí by mělo být také vytvořeno jisté právní prostředí pro jednání tohoto orgánu. To je jedna věc.

Druhá věc je ústavní a to jsou principy dělby moci. My tady máme a deklarujeme to mnohokrát, od tohoto pultu už to zaznělo nesčíslněkrát, že je tady nějaká moc výkonná a zákonodárná, kde je jakýsi způsob toho, co kdo má dělat. Já se domnívám, že tento zákon velmi narušuje principy dělby moci. Exekutiva je pochopitelně proto, aby dojednávala podobné závazky státu a Poslanecká sněmovna pochopitelně poté, ať už bude podobný projekt financován jakýmkoliv způsobem, ať už to bude z Fondu dopravní infrastruktury či financován pomocí státních dluhopisů, tak vždy v této souvislosti Poslanecká sněmovna bude mít dosti údajů o tom, kolik tento závazek státu činí. Vstup do koncesionářské smlouvy, třebaže jen do té finanční části, je pro mě téměř nepředstavitelný, protože jsem měl možnost z dálky vidět ten obrovský rozsah koncesionářské smlouvy na D 47, kde oddělit od sebe finanční a technickou část této smlouvy je téměř nemožné. To nepředstírejme, že lze udělat věc, která se rozdělí v této smlouvě natolik, aby Poslanecká sněmovna dostala jenom těch pár řádků, které se týkají finančního vyjádření a samotné technické řešení bylo před nimi utajeno z dobrých důvodů, většinou obchodních, protože je to soukromý investor s velkým objemem prostředků. To je věc, která je také na uváženou.

Další věc je, proč jen Poslanecká sněmovna. To je pro mě velká otázka. Toto není zákon o státním rozpočtu, který je prioritou Poslanecké sněmovny, který je jí dán Ústavou. S tím souhlasím. Nechť Poslanecká sněmovna projednává Ústavu. Já bohužel během několika pár týdnů opět musím na půdě Senátu zopakovat to, co je vlastně státní rozpočet. To je věc, kterou nalezneme, definici státního rozpočtu nalezneme ve Sbírce zákonů č. 95/2002, a Ústavní soud v tomto nálezu, který byl vyprovokován skupinou senátorů, praví: „Státní rozpočet republiky zahrnuje očekávané příjmy jakož i výdaje na zabezpečení úkolů a krytí potřeb České republiky v daném rozpočtovém roce.“

Obsahuje i finanční vztahy k rozpočtům obcí, okresních úřadů a rozpočtům státních fondů republiky. Jinými slovy, pojem zákona „zákon o státním rozpočtu“ v materiálním pojetí je nutno interpretovat takovým způsobem, že se jedná o zákon bezprostředně upravující plánovanou příjmovou a výdajovou složku rozpočtu veřejného sektoru ČR související s výkonem funkcí státu vždy na následující časové období tzv. rozpočtové roky.

Je potřeba si uvědomit, že velmi těžce lze koncesionářskou smlouvu na výstavbu velkého dopravního díla zahrnout do téhle definice. To nelze. Proč tedy PS by měla být tím jediným, kdo schvaluje tento akt, ač nemá k němu dostatečné instrumentárium?

Už poslední poznámka, která souvisí s touto věcí. Co když PS dejme tomu nová, nazná, že předcházející PS schválila špatný finanční plán dané akce, dané koncese? Jakpak se bude odvolávat tady toto usnesení? Nebo co když dojde ke změně v částce, která na podobnou investiční akci není neobvyklá? Víme všichni, kdo jsme se potkali s investiční výstavbou, že se velmi často stává, a že to není vinou ani investora ani dodavatele stavby ani projektanta, že dochází většinou k navýšení investičních nákladů. A co pak? To pak ta vláda bude svázána rozhodnutím PS v této věci natrvalo? Navěky? Nebo se to bude odvolávat nějakým instrumentem, který je nám doposud utajen? Anebo se přijme novela novely novely-novely, která nám to zase dostatečně odůvodní?

Vážení, tohle je zákon, který vede do pekel. Jsem rád, že kolega Kubera tady dost často vzpomínal, že jsou zákony zbytné a nezbytné a zbytečné. Tohle je jeden z těch zbytečných. To je prostě akorát zaplevelování našeho právního řádu; ve vší úctě k navrhovatelům a k jejich dobré víře.

Ještě připomenu panu poslanci Římanovi. On jako stínový ministr si sám neuvědomuje, co si na sebe bere za závazek v této věci do budoucna, až ho bude zkoušet sociálně-demokratická nebo jiná opozice na toto téma. Podotýkám – pouze v PS. Vážení, ještě jednou, jako na Ústavně-právním výboru – navrhuji zamítnout tento návrh zákona.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo chce přihlásit do obecné rozpravy. Nikdo. Končím obecnou rozpravu. Táži se pana poslance, jestli se chce vyjádřit.

Poslanec Zdeněk Říman:Pane předsedající, dámy a pánové, již jsem si vzal papír; jsou na něm jenom poznámky k těm předchozím dvěma vystoupením. Začnu od konce tím, co říkal pan senátor Stodůlka, jaký si na sebe Říman šije bič, kdyby náhodou někdy byl členem vlády. Ano, já to vím, a přesto to dělám, protože si myslím, že je to správné. Ať bude u moci jakákoliv vlády, a ať červená nebo modrá nebo zelená, aby bylo jasno a veřejně známo, kolik budou daňoví poplatníci platit za to, co rozhodla vláda. A jsem přesvědčen, že kdyby toto pravidlo, které navrhujeme, platilo už v období, kdy byla dojednávána smlouva na výstavbu dálnice D 47, když jste o tom začali, tak by si ČR ušetřila mezinárodní ostudu. To na úvod.

Námitka pana senátora Stodůlky, že PS nemá žádný normalizovaný akt v jednacím řádu. Já bych zde odkázal na úzus – naprosto podle stejných principů je např. každoročně schvalován rozpočet státního Fondu dopravní infrastruktury v řádu několika desítek miliard korun. Je to úplně stejné, jakoby to vypadlo tomuto návrhu z oka.

Co se týče dělby moci. Pokud bychom přistoupili na námitku pana senátora Stodůlky, že se jedná o narušení principu dělby moci zřejmě v tom smyslu, že moc zákonodárná zde nepřípustným způsobem ingeruje do moci exekutivní, tak bychom museli v úplně stejné logice zpochybnit každoroční schvalování státního rozpočtu PS. Museli bychom ve stejné logice zpochybnit čas od času přicházející schvalování dluhopisových programů PS a Senátem. Protože se nejedná ve všech případech, i v tomto, o nic jiného než o to, jakým způsobem vláda naloží s prostředky daňových poplatníků.

Námitka, že v rámci obrovského rozsahu smlouvy není možno vyexcerpovat tu finanční část tak, aby ty ostatní neutrpěly, např. tajností obchodních vztahů. Já myslím, že je to zase dobře, protože to bude nutit vládu, aby dojednávala takové smlouvy, ze kterých bude jasné, kolik to bude stát daňové poplatníky a vyhneme se tak diskuzím, které proběhly v souvislosti s dálnicí D 47, kdy jedni říkali – bude to stát 80, jedni říkali – bude to stát 120 a jedni říkali – bude to stát možná více než 200 miliard. A to všechno na základě této jedné smlouvy. Já myslím, že takové smlouvy nechceme.

Poslední poznámka k panu senátorovi Kuberovi – co se týče pořadí. Když se podíváte na větu v tom zákoně, tak to pořadí je přesně stejné jako každá jiná materie, která se schvaluje v Parlamentu. Nejdříve nějaký zákon nebo návrh rozpočtu vzniká na příslušných ministerstvech, pak se tím zaobírá vláda. A pak to jde do Parlamentu – ať už do jedné nebo do obou komor. Když jste teď před několika týdny schvalovali dluhopisový program na státní financování dálnice D 47, tak to šlo také v tomto pořadí. Nejdříve to vymysleli na Ministerstvu dopravy, pak to schválila vláda a pak to šlo do obou komor. Pak následně na to se začíná stavět, vypisují se výběrová řízení atd. atd. Toto je úplně stejný postup. Co se týče toho, že je to ad hoc, je to možná proto, že zatím jsme měli pouze jeden případ, kdy se uplatnila novela zákona z loňského roku. Ukázalo se, že tam v té novele zákona nějaké chyby, nedostatky byly. Hlavní nedostatek podle mého soudu byl tento. Myslím, že toto není první novela, která vzniká na základě toho, že se v průběhu běhu života zjistí, že v té předchozí normě se neudělalo všechno dokonale. Na tom bych neviděl nic špatného. A spojovat to s internetem do škol nebo něčím podobným, to není souměřitelné. Protože až se budou platit peníze za internet do škol, nebo už se platí. Až se bude platit za Novu nebo za cokoliv, tak stejně všechny ty peníze bude schvalovat Parlament; ať už PS nebo PS i Senát, protože se to bude financovat buďto z dluhopisů nebo z peněz státního rozpočtu. Takže tady se opět vyrovnává situace se všemi ostatními případy a nevytváří se nic navíc, nic nestandardního. Naopak, tady se standardizuje nestandardní situace. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane poslanče. Ptám se zpravodaje Ústavně-právního výboru, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Stodůlka: Pan poslanec je zdatný rétor. Je to nakonec náš chleba takto se svářit a myslím si, že řadu věcí zodpověděl ne příliš uspokojivým způsobem. Zásadní otázky, proč do toho není vtažen Senát a jak se bude smlouva vypovídat, to je záležitost, na kterou postrádám odpověď. Myslím, že ani nelze ji naleznout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. A prosím zpravodajku garančního výboru o její vyjádření k proběhlé rozpravě.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já bych v závěru pouze konstatovala, že v diskuzi vystoupili celkem dva senátoři, z toho jeden dvakrát. A zazněl v obecné rozpravě návrh na zamítnutí tohoto zákona. Usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, paní senátorko, a v tuto chvíli přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 8 pro návrh se vyslovilo 25, proti bylo 22 při kvoru 36. Návrh nebyl přijat.

Druhým návrhem je návrh zamítnout.Přistoupíme k hlasování. Počet aktuálně přítomných senátorek a senátorů v sále je 70. Potřebný počet hlasů pro přijetí návrhu zamítnout je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že při hlasování č. 9 pro návrh zamítnout se vyslovilo 42 senátorek a senátorů, proti se vyslovilo 12. Návrh zamítnout byl schválen.

Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona o Antarktidě a změně některých zákonů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 134.Prosím pana ministra životního prostředí pana Libora Ambrozka, kterého srdečně vítám v komoře Senátu, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek:Vážený pane předsedající, místopředsedové, senátorky a senátoři, dovolte mi, abych vás velmi stručně seznámil s vládním návrhem zákona o Antarktidě, který Poslanecká sněmovna schválila 8. července tohoto roku. Dostalo se mu ve Sněmovně až možná nadbytečné pozornosti a chtěl bych vysvětlit důvody, které vedly vládu k jeho předložení.

Antarktida samozřejmě tvoří významnou součást životního prostředí naší planety. Postupně se stala hlavní aktivitou v Antarktidě ochrana životního prostředí tohoto kontinentu. Už v roce 1959 byla ve Washingtonu sjednána Smlouva o Antarktidě, která pozastavila na dobu její platnosti územní nároky některých zemí z předchozích období. Československo přistoupilo ke smlouvě v roce 1962 a Česká republika převzala tato práva a závazky v roce 1993.

V roce 1991 byla v  Madridu sjednána jedna z nejrozsáhlejších mnohostranných mezinárodních smluv v oblasti ochrany životního prostředí – Protokol o ochraně životního prostředí Antarktidy ke Smlouvě o Antarktidě. Tento tzv. madridský protokol ČR podepsala, ale dosud neratifikovala. Tato skutečnost mj. znamená, že ČR nemá hlasovací právo v rámci poradních shromáždění a nemá právo jmenovat pozorovatele.

Je tedy v zájmu ČR ratifikovat co nejdříve madridský protokol a převzít závazky z něj vyplývající do českého vnitrostátního právního řádu. Tím se nám otevře také možnost získat konzultativní status podle Smlouvy o Antarktidě. Proto je cílem té navrhované vnitrostátní právní úpravy ve vazbě na mezinárodní závazky zakotvit ochranu Antarktidy v českém právním řádu, zejména stanovit práva a povinnosti fyzických a právnických osob, které se na základě povolení zúčastní českých výprav do Antarktidy a vytvořit podmínky pro budoucí systematický rozvoj vědecké činnosti českých odborníků v Antarktidě.

Zákon je nutný zejména k tomu, aby přímo uložil povinnosti fyzickým a právnickým osobám spadajícím pod českou jurisdikci, protože nyní jsou za případné ničení životního prostředí Antarktidy de iure nepostižitelní, stanovil sankce za jeho nedodržení a upravil otázky týkající se výkonu státní správy.

Dále bych rád v této souvislosti uvedl, že obdobný vnitrostátní předpis týkající se Antarktidy byl přijat již ve většině smluvních států Smlouvy o Antarktidě. Ze zemí EU má obdobnou legislativu např. Velká Británie, Německo, Nizozemí, Švédsko, Finsko nebo Norsko. Z dalších evropských zemí lze uvést např. Rusko, Bulharsko. Z dalších zemí mimoevropských Spojené státy, Japonsko, Austrálii. Obdobný právní předpis se v současné době projednává např. v parlamentech Belgie, Francie, Kanady nebo Ukrajiny.

Při přípravě předloženého českého návrhu byly zohledněny zejména zákony členských států EU.

V rámci projednání v Poslanecké sněmovně byl k tomuto vládnímu návrhu přijat komplexní pozměňovací návrh. Hlavním předmětem diskuzí byla především míra omezení vstupu aktivit českých občanů v Antarktidě. V Antarktidě totiž působí v podstatě jakási provizorní výzkumná stanice, další oficiální vědecká výzkumná stanice se chystá, takže je řada lidí, kteří Antarktidu navštívili a mají na podobě tohoto zákona svůj určitý zájem.

Ten návrh zákona byl projednán jak ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, tak v zahraničním výboru. Byl přijat v podstatě společný komplexní pozměňovací návrh a já jsem přesvědčen, že se podařilo najít určitý konsenzus, který sice vedl k určitému zpřísnění vládního návrhu, ale který lze považovat za vyvážený a Ministerstvo životního prostředí vyslovilo s tímto návrhem souhlas.

Na plénu bylo ještě předloženo několik drobných pozměňovacích návrhů, které byly rovněž všechny přijaty. Proto si závěrem dovoluji požádat také Senát, aby přijetím tohoto návrhu zákona umožnil České republice dostát svým závazkům vůči mezinárodním dohodám, ke kterým se zavázal, a také přijetí tohoto zákona jako sice malý, ale potřebný krok k důslednější ochraně životního prostředí Antarktidy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane ministře, a přijměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednával Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Petra Smutného. Ten nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 134/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 134/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Mitlener, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Mitlener: Děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři. Předloženým návrhem zákona se zabýval Výbor pro životní prostředí na své schůzi 23. 7. a přijal usnesení doporučit Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Náš výbor se zabýval návrhem zákona poměrně podrobně. Většinu věcí sdělil pan ministr.

Jedná se o zákon, který upravuje starost o životní prostředí v Antarktidě a je z legislativního pohledu tím i zajímavý, protože bude platit – pokud ho přijmeme, na území, které je mimo území České republiky a bude se vztahovat i na občany, kteří nemusí být státními příslušníky České republiky, pokud se budou účastnit výprav, které jsou z naší republiky organizovány.

Dále byla na výboru diskutována i některá problematická místa, kterým jsme nedali větší závažnost. Bylo to například úprava zasílání pošty do Antarktidy a dokládání finančních prostředků pro odstranění eventuálních škod.

Myslím si, že přes určité byrokratické náklady se jedná o potřebný zákon.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Přijměte rovněž místo u stolku zpravodajů. Táži se zpravodaje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost senátora Smutného, zda si přeje vystoupit. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Smutný: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, Výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost projednal návrh zákona o Antarktidě na své 10. schůzi konané dne 30. 7. 2003.

Cílem navrhované právní úpravy je implementovat do českého právního řádu mezinárodní závazky vyplývající ze smlouvy o Antarktidě sjednané ve Washingtonu 1. 12. 1959 a z jejího Protokolu o ochraně životního prostředí Antarktidy sjednaného v Madridu 4. 10. 1991. Navrhovaný zákon zejména komplexně upravuje podmínky ochrany životního prostředí v Antarktidě, vymezuje v souladu s uvedenými mezinárodními dokumenty antarktickou oblast, zakazuje provádět určité činnosti v Antarktidě, stanoví určité činnosti, které lze provádět pouze na základě povolení a upravuje výkon státní správy s tím spojený s cílem zajistit všestrannou ochranu životního prostředí Antarktidy.

Zákon se vztahuje na všechny státní orgány ČR, právnické osoby se sídlem na území ČR a osoby bez státní příslušnosti, které mají trvalý pobyt na území ČR, pokud se účastní činnosti v Antarktidě, a dále na cizince, pokud se budou účastnit výpravy do Antarktidy, která je organizována v ČR nebo místo jejího konečného odjezdu bylo v ČR.

Zákon by měl dále vytvořit podmínky pro systematickou vědeckou činnost českých odborníků v Antarktidě a pro propojení vědecké obce pracující v Antarktidě s příslušnými orgány státní správy, které budou kontrolovat jeho dodržování a ukládat sankce za jeho porušení. ČR se tak vzhledem ke svým vědeckým aktivitám v Antarktidě přičlení k mezinárodním vědeckým sdružením, která se zabývají koordinací vědeckého výzkumu v Antarktidě.

Pokud jde o odpovědnost za škody způsobené v Antarktidě, madridský protokol tuto problematiku zatím neupravuje. Ani jednotlivé smluvní státy protokolu – vzhledem k absenci mezinárodních pravidel – dosud neupravily ve svých vnitrostátních právních řádech problematiku odpovědnosti za škody způsobené jejich státními občany v oblasti Antarktidy a ani otázku regresních nároků státu vůči těmto jejich státním občanům. Některé smluvní státy zakotvily ve svých právních předpisech povinnost uzavřít pojištění, např. Norsko nebo Velká Británie, povinnost vytvořit finanční rezervu, Nizozemí, nebo povinnost složit kauci, což má ve svých předpisech Nový Zéland, které by kryly náklady na dodržování závazků vyplývajících z povolení, náklady na záchranné operace nebo na krytí škod způsobených na životním prostředí Antarktidy.

Po zprávě zástupce předkladatele náměstka životního prostředí Ing. Tomáše Novotného, mé zpravodajské zprávě a rozpravě nebylo přijato usnesení, neboť pro předložený návrh schválit návrh zákona hlasovali čtyři z osmi přítomných senátorů a jiný návrh nebyl podán.

Výbor určil, abych zpravodajem pro projednávání tohoto návrhu zákona na plénu byl já a současně pověřil předsedu výboru, aby se záznamem z jednání seznámil předsedu Senátu pana Petra Pitharta. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Pane senátore Jílku, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, dámy a pánové. Dovoluji si navrhnout, aby se Senát vyslovil k tomu, aby se tímto návrhem zákona nezabýval.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:O slovo se hlásí první místopředseda Senátu pan senátor Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, využívám svého práva, jak umožňuje jednací řád a položil bych panu ministrovi několik otázek.

Chápu, že musíme Antarktidu chránit, protože je to jedno ze vzácných území. Ptám se, zda tato norma, která má v sobě prvky, jak česká legislativa umí, to znamená máme tam něco víc než jsou dohody, které byly udělány v Madridu. Ptám se, zda každá země má svého pozorovatele? Pokud ano, je to ve shodě, ale ptám se, jak bude tento pozorovatel zařazen na Ministerstvu životního prostředí, jak velký úřad bude obhospodařovat, kolik pozorovatelů budeme zřizovat? Ptám se z prostého důvodu: v jednom paragrafu je, že pozorovatel může kdykoli a kdekoli na Antarktidě si najít českou osobu, která mu musí umožnit kontrolu, která je tímto zákonem dána pozorovateli. Dovedu si představit při dobré formě Čechů, že vyjede jeden Čech, třeba turisticky, a okamžitě za ním vyjíždí další Čech – pozorovatel. Myslím, že to na závěr doženeme do takového extrému, že budeme mít možná padesátičlenné pozorovatelské stanoviště na Ministerstvu životního prostředí. To jsou mé otázky na pana ministra.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Pane místopředsedo, děkuji vám. O slovo se hlásí pan ministr životního prostředí.

Není otevřená rozprava. Přestože zazněl návrh nezabývat se, může funkcionář Senátu nebo ministr vystoupit kdykoliv. Proto uděluji slovo panu ministrovi.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek:Pane předsedající, senátorky a senátoři, určitě je slušné na dotaz odpovědět. Kolem toho se vedla v Poslanecké sněmovně také debata. Na závěr jsem nabídl místo kolegovi Hrnčířovi z ODS, který vznášel obdobné dotazy, že tato agenda bude vykonávána v rámci odboru, který se zabývá všemi úmluvami na ochranu biodiversity. Úmluv je celá řada. Nebude to ani celé pracovní místo, pracovní náplň bude řešena sloučením několika agend. Bude se tomu věnovat třetina člověka. Můžeme se samozřejmě snažit vykládat návrhy zákonů hodně extenzivně nebo absurdně, ale skutečností je, že se v současné době uvažuje o budování výzkumné stanice v Antarktidě. Je to záměr jihočeské univerzity. V Antarktidě také vyvíjí činnost výzkumná stanice pana Pavlíčka. Jedná se tedy maximálně o dvě lokality, které by mohly být navštíveny. Těžko je bude pozorovatel navštěvovat každý rok, protože rozpočet Ministerstva životního prostředí na zahraniční cesty je relativně omezen a v současné době zahrnuje na všechny mezinárodní cesty a úmluvy asi 8 milionů korun. Česká republika získá statut pozorovatele poté, co bude ratifikován tento protokol, k čemuž dojde poté, co to vyjde v naší Sbírce zákonů. Ratifikoval to již dostatečný počet států.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane ministře, nikdo z funkcionářů se nehlásí, proto přistoupíme k hlasování.

Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme o tomto návrhu hlasovat. V současné chvíli je v sále přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování č. 10 bylo ukončeno. Pro návrh se vyslovilo 32, proti 15 při kvoru 33. Tento návrh nebyl přijat.

V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Na monitoru mám přihlášeného pana senátora Jaroslava Kuberu a jako druhého senátora Jiřího Pospíšila. Pane senátore, uděluji vám slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně a kolegové, ač toto je jeden z mála zákonů, který neobsahuje úkoly pro úřady s rozšířenou působností, což se dá očekávat, dostal jsem se k němu náhodou, protože původně ho měl dostat Ústavně-právní výbor. Byl jsem určen zpravodajem, a pak jsme ho nedostali v době, kdy jsem se do něho již zahloubal. Protože jsem se do něj zahloubal, dospěl jsem jednoznačně k závěru, že jakkoli je ochrana Antarktidy jasná a nezbytná, na druhé straně naše zákony by měly neopisovat to, co obsahují smlouvy nebo příslušné protokoly, ale aplikovat do právního řádu pouze to, co je nezbytně nutné, například to, že každý účastník této smlouvy musí hlásit případné výpravy do Antarktidy, což by nebylo možné, kdyby Ministerstvo životního prostředí nebo jiný úřad neměl přehled o tom, kdo do Antarktidy cestuje.

To je naprosto pochopitelné. Zákon ale dopadl tak, jak je v kraji zvykem, to znamená, že má celou řadu paragrafů, které nemají se smlouvou nic společného. Jenom namátkou lze uvést pokuty, které zřejmě předpokládají, že výprav se budou účastnit lidé sociálně velmi silní, protože je známo, jak se vždycky pláče, že pokuta musí být sociální, aby nelikvidovala. Tyto pokuty budou likvidující.

Ještě pikantnější jsou správní poplatky, nehledě na to, že jsou napsány špatně, protože podání žádosti o povolení a další body to neobsahují, na což upozorňuje i legislativa. Ale je velmi pikantní si je zopakovat a přečíst, jak se zase z lidí tahají naprosto nesmyslně peníze:

-? podání žádosti o povolení 5 tisíc,

-? vědecký výzkum nerostný 200,

-? odběr nerostů 200,

-? výstavby a přestavby 200,

-? podání ke vstupu na zvláště chráněné místo 200,

-? zasahování do populací 200,

-? podání žádosti k odběru 200,

-? podání žádosti nepůvodních druhů 200,

-? nebezpečných látek 200.

Problém je v tom, že výprava si žádost nepodá a pak přijde na to, že objevila a bude mít problém požádat u ministerstva za oněch 200, přičemž 200 neznamená nijak vysoké poplatky, ale podle mého názoru jsou naprosto zbytečné.

Jen tak mimochodem, ani přijetí tohoto zákona nezaručuje České republice právo jmenovat pozorovatele, protože to je zajištěno pouze státům s tzv. konzultativním statutem, a takovým státem Česká republika není.

To ale není podstatné. Myslím si, že tento zákon je potřebný, ale v mnohem stručnější formě. Ministerstva už by si měla zvyknout, že pokud aplikují jak směrnice Evropské unie, tak mezinárodní smlouvy, i v obyčejné městské vyhlášce je stanoveno, že nemá opisovat zákon, zákony musí být stručné. Pokud podepíšeme smlouvu, smlouva je závazná pro Českou republiku, platí a je zbytečné opakovat věty z této smlouvy a do zákona dát jenom to, co smlouva neřeší a eventuálně požaduje, aby přistupující stát řešil ve svém vlastním zákonodárství.

Takto nepostupujeme a jestliže u předchozího zákona jsme mluvili o zaplevelování, pak tento způsob přijímání zákonů je, jak říkám, zahnojováním našeho právního řádu, a proto navrhuji jeho zamítnutí s tím, že by ministerstva, resp. vláda měly předložit mnohem stručnější zákon, který by skutečně naplňoval jenom to, co je zapotřebí naplnit z protokolu a ze smlouvy, a nesnažil se udělat opět ze zákona o Antarktidě román. Opakuji, že navrhuji zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil, kterému uděluji slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, připojuji se k návrhu senátora Kubery, ale z úplně jiných důvodů. Já se totiž domnívám, že tento zákon potřebný není.

Myslím, že bychom měli přistoupit na to, o čem by nás měl poučit jeden náš kolega, který zná kanadské poměry, že tam v každém stupni legislativního řízení se znovu a znovu projednává, jestli zákon je vůbec potřebný, jestli je potřebný právě v tuto dobu a jestli smysl požadovaný zákonem nelze zajistit jinak. Domnívám se, že náš stát ochranu, kterou nad svými občany, tzn. těmi šesti lidmi, kteří pojedou do Antarktidy jednou za rok, domnívám se, že více jich nebývá, může zajistit, může garantovat, že budou chránit území v Antarktidě, že se budou chovat jako řádní návštěvníci tak vzácného území, jinak než přijetím zákona.

Domnívám se, že už jenom projednávání tohoto zákona stálo více peněz než bude stát mezinárodní stanice, kterou chce vybudovat jedna z univerzit, nejsem si jist, jestli je to jihočeská, za sponzorského přispění systému K kontrol, tzn. pomocí polystyrénu obaleného dřevotřískovými deskami. O tom můžete najít docela pěknou zprávu na internetu. Je to dobrá reklama pro firmu, pomůže této univerzitě finančně, a lidé se tam jistě budou chovat slušně.

Domnívám se, že kvůli tomu přijímat zákon o Antarktidě, když máme tolik vlastních, a to i často větších ekologických problémů v České republice, není vůbec zapotřebí. Proto se připojuji k návrhu zákon zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Zdeněk Bárta, kterému uděluji slovo.

Senátor Zdeněk Bárta: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, na rozdíl od předřečníka jsem přesvědčen o tom, že tento zákon je nutný vzhledem k madridskému protokolu.

V našem výboru se tento zákon neprojednával, bohužel nemám připravený žádný pozměňující návrh, nicméně bych se rád zeptal pana ministra vaším prostřednictvím, pane předsedající, proč do území, kde skutečně do zón zvláštního vědeckého zájmu přijíždí jenom několik lidí, se v § 8 odst. 2 vůbec uvažuje o organizování turistických výprav.

Asi bych se neponořoval do této právní normy, kdybych se nepřátelil s Jaroslavem Pavlíčkem, který mě zahltil svými informacemi o tomto území, které má 67 milionů čtverečních kilometrů. Druhá otázka, na kterou se chci zeptat. Jestliže v § 6 a 7 se mluví o ohlášení a v § 8 a dalších o povolení, navrhuji vypustit v § 7 odstavce 6 až 9, protože tyto odstavce dělají vlastně z tohoto pouhého ohlášení povolení.

Je naivní představa, že se tam někdo může courat. Stejně jede do zcela konkrétní výzkumné stanice. A lidé, kteří ho tam přijímají, ho mohou převzít a představa, že by tam někdo chodil, byl bez papírů a nějaká kontrolující osoba ho odchytila, není možná.

Poslední otázka, na kterou se chci zeptat, a to mě skutečně zajímá, proč v § 8, kde se mluví o tom, že povolení je k pobytu delšímu než 30 dní v Antarktidě nebo ve skupině větší než 5 osob, když ve zmíněném madridském protokolu se mluví o zónách zvláštního vědeckého zájmu. Zdá se mi zvláštní, že by do celé Antarktidě, do celého tohoto území bylo zapotřebí povolení našeho ministerstva.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Další z přihlášených do obecné rozpravy je paní senátorka Jaroslava Moserová, které uděluji slovo.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nedomnívám se, že Antarktida je vhodné výletní místo. Domnívám se, že kdybychom neměli žádnou úpravu, mohli by občané – aspoň jestli se nemýlím – ze zemí které takovou úpravu mají, využívat služeb organizovaných odtud. Ale chtěla jsem se hlavně zeptat předkladatele, jak na tuto věc hledí a jakou základní úpravu má Austrálie, Nový Zéland, eventuálně Argentina, Chile. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám paní senátorko. Dalším z přihlášených je pan senátor Jiří Pospíšil, kterému rovněž uděluji slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:Už jenom faktickou poznámku pro kolegu Bártu: Kjótský protokol nebude ohrožen tím, že tento zákon neschválíme, protože jsme vyslechli informaci, že jej již schválil dostatečný počet zemí. To, že my se k němu v tuto chvíli nepřipojíme, není žádným ohrožením Antarktidy, ani Kjótského protokolu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám pane senátore. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Protože tomu tak není, končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Pane ministře, prosím.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek:Rád bych se vyjádřil a reagoval na některé dotazy. Co se týče Austrálie a Nového Zélandu, ty mají podobnou vnitrostátní úpravu jako my. To jsem uvedl v důvodové zprávě. My jsme samozřejmě měli k dispozici ty právní úpravy, nejvíce jsme čerpali z těch úprav, které mají členské státy Evropské unie.

Tady zazněl opakovaně názor, že není potřeba přijímat nějaké zákony, že do Antarktidy stejně nikdo nejezdí. Chtěl bych říci, že to není zdaleka tak jednoduché, že v současné době, jak roste touha lidí se podívat do míst, kde ještě nikdo nebyl, s tím, že samozřejmě návštěvnost těch lidí ta místa pomalu ničí, ať je to třeba Papua, Nová Guinea nebo některé kmeny, které ještě nepoznaly člověka ve vnitrozemí Afriky, tak roste zájem mnohých lidí cestovat i do Antarktidy a ročně ten počet stoupá. Jsou to dnes již tisíce lidí s tím, že Antarktida je skutečně velmi křehkým ekosystémem, který jakékoliv odhazování odpadků nebo jakákoliv intenzivnější lidská činnost porušuje. Takže i proto jsou přijímány tyto předpisy, protože Antarktida už není zdaleka jen doménou výzkumníků, jako byla ještě před několika lety, ale rostou opravdu tlaky na komerční využití a státy, které jsou Antarktidě nejblíže, ať je to Argentina nebo Chile, tak v podstatě umožňují turistické expedice do Antarktidy. Proto přichází naše norma, proto se hovoří o ohlášení a o povinnostech, které musí splňovat i česká osoba, pokud by chtěla do Antarktidy nějaké zájezdy směřovat, protože myslím, že to je jen otázka času, kdy se u nás objeví takoví zájemci.

Nejenom proto, abychom dostáli mezinárodním závazkům, ale i proto, že skutečně ten tlak, i komerční, na Antarktidu roste, tak jsem přesvědčen, že je vhodné, aby se Česká republika k tomu protokolu připojila.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám pane ministře a v tuto chvíli se táži zpravodaje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Petra Smutného, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Nežádá. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím o vaše vyjádření k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jaroslav Mitlener: V právě proběhlé rozpravě zazněla řada názorů, které jste slyšeli. Chtěl bych se vám jen jako zpravodaj garančního výboru omluvit, že jsem nepřizpůsobil délku zpravodajské zprávy délce rozpravy, kterou jsem nepředpokládal, protože smysl zákona i struktura zákona je poměrně jednoduchá, takže jsem předpokládal, že materiál bude projednán jednodušeji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám pane zpravodaji. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je přítomno 66 poslankyň a poslanců, potřebný počet pro přijetí návrhu schválit je 34.

Zahajuji hlasování: kdo je pro tento návrh stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a stiskne ruku.

Hlasování č. 11 bylo ukončeno. Pro návrh se vyslovilo 46 senátorek a senátorů, proti 10. Návrh byl přijat.

Pane ministře, děkuji vám, děkuji i garančnímu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je:

Návrh na změnu podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánů o mezinárodních smlouvách.

Návrh usnesení Senátu vám byl rozdán do lavic. Nyní uděluji slovo místopředsedovi Senátu senátorovi Janu Rumlovi, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající, jde o to, abychom návrh, kterým se předkládá Parlamentu k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci protokolu o přístupu sedmi nových zemí k Severoatlantické alianci, abychom pro projednávání tohoto návrhu zkrátili lhůtu 60 dnů na 8. Příslušný Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost smlouvu projednal a je potřebné, abychom se jí zítra zabývali. Proto vám přečtu návrh usnesení Senátu k návrhu na změnu podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánů o mezinárodních smlouvách, kdy Senát stanoví, že pro projednání návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci protokolu o přístupu Bulharské republiky, Estonské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Slovenské republiky a Slovinské republiky k Severoatlantické smlouvě, senátní tisk č. 151, se nepoužije článek 1 bod 2 a 3 podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánů o mezinárodních smlouvách, a stanoví lhůtu pro projednání ve výborech Senátu na 8 dní. Tolik návrh usnesení, žádám vás, abyste pro něj hlasovali. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Pane místopředsedo, já vám děkuji, a v tuto chvíli otevírám… Na displeji se mi nepřihlásil nikdo, z lavic rovněž nikdo, proto rozpravu končím. Pane místopředsedo, chcete dodat k přednesenému některé poznámky? Nežádáte. Děkuji.

Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak nám jej přednesl místopředseda Senátu senátor Ruml. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 12, které bylo skončeno, pro návrh se vyslovilo 52 senátorek a senátorů, proti 2 při kvoru 33. Návrh usnesení byl přijat.Děkuji panu místopředsedovi a končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 126.Prosím pana poslance Michala Krause, kterého zde srdečně vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Michal Kraus: Hezký dobrý podvečer. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já si dovolím předložit novelu tzv. energetického zákona, kterou projednala Poslanecká sněmovna na své poslední schůzi a vyslovila s ní souhlas ve velké většině – hlasovalo pro 158 poslanců, 1 byl proti.

Ta norma je svým rozsahem prakticky velmi malá nebo málo rozsáhlá, na druhou stranu je to norma, která může zejména v podnikatelském prostředí velmi prospět, protože jejím smyslem je urychlit liberalizaci trhu s elektrickou energií o jeden rok.

Normu jsem předkládal do Sněmovny již v prosinci loňského roku. Mezi prvním a druhým čtením proběhlo poměrně intenzivní jednání, protože původně vláda s návrhem nesouhlasila, po jeho změnách naopak vyslovila souhlas a domnívám se, že v tuto chvíli je tento zákon nejen podporován, jak již jsem řekl, velmi významnou částí Poslanecké sněmovny, napříč celým politickým spektrem, ale zejména podnikatelským prostředím a záleží teď na vás, zdali této normě dáte žít. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane poslanče, a přijměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním výborem a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 126/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Alexandr Novák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Alexandr Novák: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Jak už řekl pan poslanec Kraus, jedná se o velice jednoduchou novelu a jde o to, zkrátit o rok období regulace odběru elektrické energie z hlediska zákazníků, čímž by se především urychlila liberalizace trhu.

Já bych možná zmínil jenom změny, které byly provedeny v Poslanecké sněmovně. Od 1. ledna roku 2004 jsou oprávněnými zákazníky všichni zákazníci, jejichž odběrné místo je vybaveno průběhovým měřením spotřeby elektřiny, mimo domácností, nově stanovila, že od 1. ledna 2005 oprávnění zákazníci jsou všichni komerční zákazníci, mimo domácností, prodloužila oproti poslaneckému návrhu o jeden rok datum, od kterého jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci, od 1. ledna 2006, tj. v konečném důsledku u této skupiny ponechala status quo – viz dosavadní § 21 odst. 2 písm. d).

Stanovila, že do úplného otevření trhu s elektřinou a plynem nesmí být uzavírány nové smlouvy o souběžné dodávce plynu a elektřiny. Stanovila datum, od kterého lze nejdříve uzavírat smlouvy na souběžné dodávky elektřiny a plynu, odkazem na § 55 odst. 2 písm. b). Podle § 55 odst. 2 písm. b) trh s plynem je otevírán postupně od 10. srpna 2008 v rozsahu nejméně 33 % celkové roční spotřeby plynu v ČR, přičemž možnost volby dodavatele plynu budou mít v příslušném kalendářním roce držitelé licence na výrobu elektřiny spalující plyn v tepelných elektrárnách nebo při kombinované výrobě elektřiny a tepla, a to v rozsahu své spotřeby na tuto výrobu, oprávnění zákazníci a držitelé licencí na distribuci plynu v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, minimálně však oprávnění zákazníci, jejichž nákup plynu v předchozím kalendářním roce naměřený na jednom odběrném místě byl vyšší než 5 milionů kubických metrů a držitelé licence na distribuce plynu v rozsahu svých oprávněných zákazníků s cílem zajistit zásobování těchto zákazníků.

Doplnila zákon přechodným ustanovením pro souběžné dodávky elektrické energie a plynu ke dni účinnosti zákona na základě smluv uzavřených ke dni účinnosti zákona, tj. ke dni jeho vyhlášení.

Návrh zákona byl schválen v Poslanecké sněmovně 158 hlasy a 1 byl proti. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 19. schůzi ze dne 20. července 2003 po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Michala Krause, po zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Pane senátore, děkuji i vám a přijměte místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho, že by se hlásil, proto otevírám obecnou rozpravu.

Do rozpravy se přihlásil pan senátor Josef Novotný, kterému uděluji slovo.

Senátor Josef Novotný: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážení kolegové. Já v zásadě proti této novele energetického zákona nic nemám, ale chtěl bych upozornit na některé souvislosti, které z toho, co dnes patrně projde naší komorou, vyjde.

Toto uvolnění trhu s elektřinou předbíhá uvolnění trhu s plynem. Nepochybně tento krok bude mít vliv na hospodaření obcí, na ekonomiku asi 30 % plynofikovaných obcí, těch nejmenších, které mají v současné době velké potíže se splácením půjčky, kterou si na tu plynofikaci musely vzít a některé obce dokonce nesplňují podmínky, které se zavázaly dodržet při obdržení dotace. U některých dokonce počítají s tím, že 10 % budou vracet nebo že nedosáhnou 50 % připojení a tím pádem budou vracet všechno.

Čili jsme na takové houpačce. Vy víte, že se kdysi podporovaly elektrokotle, že za to občané dokonce dostanou 25 tisíc, poté se celá republika vrhla plošně na plyn a teď se zase vrací k té elektrické energii. Takže potažmo po těch obcích bude i dopad na životní prostředí.

Určitým způsobem avizuji i dopad na státní rozpočet, konkrétně na doprivatizaci energetiky, protože to uvolnění trhu s elektřinou nepochybně sníží ceny elektrické energie a podíly v energetice změní svou cenu. Takže to jsou dopady, které tento krok přinese. Já bych nebyl zásadně proti tomu, ale mělo by to být provázeno i řešením situace v uvolnění trhu s plynem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore, do rozpravy se přihlásil místopředseda Senátu Mirek Topolánek.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já také v zásadě nemám nic proti této novele a pro pamětníky projednávání energetického zákona připomenu, že když jsme ten zákon zamítali v Senátu, tak to byla jedna z významných výhrad tehdy ještě pravicovějšího Senátu k předložené novele. Kromě dalších a naše obavy se bohužel potvrdily.

Jenom bych chtěl upozornit, že toto rádoby liberální opatření k cíli úplně nepovede, protože mezitím se podařilo vytvořit na českém elektroenergetickém trhu moloch dominantního a téměř monopolního hráče, který mezitím ovládl i distribuční společnosti, minimálně ty hlavní a ten efekt, který od toho očekáváme, nenastane.

Takže vítám toto opatření, nicméně připadá mi odvaha sáhnout do toho energetického zákona pouze v této dílčí věci jako malá a žádám předkladatele, aby našli v Poslanecké sněmovně odvahu větší a energetický zákon podrobili daleko větší revizi než je jenom tato dílčí, i když žádoucí věc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Pane místopředsedo, já vám děkuji. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Na displeji nevidím nikoho. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana poslance Krause, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Poslanec Michal Kraus:Já jenom velmi stručně, abych ctihodné shromáždění příliš nezdržoval. Já bych chtěl říct, že obavy, které tady byly vysloveny, jsou obavy liché. My jsme samozřejmě původně předpokládali, že bychom urychlili liberalizaci jak trhu s elektřinou, tak s plynem. U toho plynu jsme bohužel narazili. Právě proto, že Transgas byl privatizován a v privatizačních podmínkách byly jednoznačně stanoveny určité garance trhů, což by se mohlo samozřejmě projevit tím, že by nabyvatelé mohli uplatnit určité nároky, řekněme, na poškozování investic, což by určitě dobré nebylo. Na druhou stranu na hospodaření obcí toto nemůže mít prakticky žádný význam, protože liberalizace se týká těch odběratelů, kteří jsou vybaveni průběhovým měřením, což se v žádném případě netýká domácností a netýká se to ani obecních úřadů. Týká se to zejména podnikatelské sféry, což bude mít samozřejmě dopad do snižování nákladů v podnikatelské sféře.

Co se týká dopadů do státního rozpočtu – ten také nemůže žádný být. Jak známo, podniky, které jsou privatizovány, tak jejich příjmy z této privatizace dokonce nemají jít do státního rozpočtu, jdou do veřejných rozpočtů, rozpočtových fondů. Nedomníváme se, a signály ukazují, že by tento fakt měl nějakým způsobem dramaticky snížit cenu zejména ČEZ.

Co se týká efektu, samozřejmě je tady moloch jménem ČEZ, který ovládá náš trh. V každém případě už první krok liberalizace, kdy se liberalizovala dodávka těm největším společnostem, ukázala, že se celková cena elektrické energie snížila už v loňském roce o 1 miliardu a my předpokládáme, že v tom následujícím roce by to mohlo být podstatně více.

Co se týká celkové novely. Dílčí novela předbíhá velkou novelu zejména proto, že jak známo ceny elektrických energií nebo dodávky se nesmlouvávají v období říjen-listopad, aby mohly být platné od 1. 1. 2004, což by se při velké novele velmi těžko dalo stihnout. Takže teď je malá novela s tím, že už je na cestě poměrně rozsáhlá zásadní novela energetického zákona, která by měla v sobě obsahovat prakticky novou, jinou liberálnější koncepci energetické politiky v ČR, která by měla být projednávána někdy na přelomu letošního a příštího roku, která bude obsahovat poměrně zásadní změny v obchodech nebo vůbec v hospodaření s energií obecně.

Domnívám se, že výhrady, které tady byly řečeny, tak se zcela určitě nenaplní a předpokládám, že novela smysl má a získá si i vaši podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane ministře. Prosím zpravodaje garančního výboru o jeho vyjádření k proběhlé rozpravě.

Senátor Alexandr Novák: V rozpravě vystoupili 2 senátoři a padl jediný návrh na usnesení, a to je usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 13, které bylo skončeno se pro návrh vyslovilo 56 senátorek a senátorů. Proti nebyl nikdo, při kvoru 31. Tento návrh byl přijat. Děkuji panu poslanci, děkuji garančnímu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 127.Prosím pana poslance Waltra Bartoše, který přichází do Jednacího sálu a kterého srdečně vítám v Senátu, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Walter Bartoš:Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já vás dlouho nezdržím. Jedná se o velice krátkou novelku zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Ta naše novelka, kterou jsme s kolegou Fajmonem předložili v PS a obhájili v PS, má úzkou souvislost s financováním reprodukce investičního majetku týkající se krajů a obcí, tzn. má úzkou souvislost s oblastí školství. Reforma veřejné správy paradoxně nastavila takové protichůdné kroky. Ten jeden krok je vlastně tlakem na veřejné rozpočty, neboť přijetím zákona

č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy a preventivně výchovné péči a také zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií – přijetí těchto zákonů vystavilo veřejné rozpočty větším tlakům a znamená pro obce a pro kraje zvětšení nákladů. Paradoxně ten druhý krok protisměrný proti tomu byl krok Ministerstva financí, který znamenal v minulém roce zrušení tzv. isprofinů pro krajské školy nebo pro právní subjekty zřizované krajem, tzn. nejenom školy, ale také dětské domovy a další zařízení, které kraj zřizuje. Takže my jsme se rozhodli s panem kolegou Fajmonem, abychom alespoň částečně odlehčili rozpočtům krajů a obcí – podat tuto novelku, která znamená, že v zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií posouváme povinnost auditu, který ze zákona vyplývá a který na školy samozřejmě dopadá; posouváme tuto povinnost o rok. To je podstata celého návrhu zákona. Je to krátká, v podstatě technická novelka. V PS prošla asi 167 hlasy proti 2. Toť vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Pane navrhovateli, já vám děkuji a přijměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora M. Pelce a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 127/2. Návrh zákona následně projednal Výbor pro evropskou integraci. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora K. Tejnoru a přijal usnesení, jenž vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 127/3. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 127/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Alexandr Novák. Prosím jej, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Alexandr Novák: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jedná se o poslanecký návrh zákona, který Sněmovně předložila skupina poslanců Walter Bartoš, Hynek Fajmon a další. Novela je první změnou zákona 406/2000 Sb., zákona o hospodaření energií, který ukládá organizačním složkám státu, krajů a obcí, příspěvkovým organizacím a právnickým a fyzickým osobám dle § 9 odst. 3 písm. c) provést energetický audit na jimi provozovaném energetickém hospodářství a budovách, a to do tří let ode dne nabytí účinnosti zákona. Z důvodu špatného technického stavu a ekonomických problémů nemalého množství dotčených subjektů navrhují předkladatelé stanovenou dobu o rok prodloužit, což je jediným cílem návrhu zákona.

Poslanecká sněmovna projednanou předlohu návrhu zákona schválila v hlasování číslo 187, ve kterém z přítomných 178 poslanců a poslankyň byl návrh zákona schválen 164 hlasy a 2 hlasy proti.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se na své 19. schůzi dne 30. července 2003 návrhem zákona zabýval a doporučil návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Okomentoval bych důvody těchto pozměňovacích návrhů.

V Čl. I před bod 1 vložit nové body 1 a 2, které zní:

V § 9 se odstavec 5 zrušuje, dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 5 a 6.

Čl. II § 12, odst. 2 písm. a) se slova „a pět“ zrušují. Následující body přečíslovat.

V Čl. I v nově označeném bodu 3 slova „jsou povinny do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ vypustit a slova „do tří let“ nahradit slovy „do čtyř let“.

Jedná se o to, že v původním znění bylo, že „u nové stavby“ nebo je-li prováděna změna dokončené stavby, která má vyšší celkovou roční spotřebu energie, než je vyhláškou stanovená hodnota, je stavebník, případně vlastník stavby povinen zajistit zpracování energetického auditu. Tady se návrh textu vypouští.

Zdůvodnění je, že k zákonu č. 406/2000 Sb., § 6 o účinnosti užití energie, pak zejména odst. 4:

Vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí v dokumentaci přikládané k žádosti o vydání stavebního povolení v rámci dodržení obecných technických požadavků na výstavbu prokázat splnění požadavků hospodárné spotřeby energie na vytápění, vyjádřené přípustnými hodnotami tepelné charakteristiky budovy, tepelného odporu konstrukce, tepelné stability místností, šíření vzduchu a vlhkosti konstrukcí; dále musí dodržet způsob určení tepelné ztráty vnitřních prostor vytápěné budovy uplatněný při stanovení celkové tepelné charakteristiky budovy. K tomu vlastník budovy, spoluvlastníci budovy nebo společenství vlastníků jednotek pořídí písemný dokument obsahující vyjmenované hodnoty. Tato povinnost se vztahuje i na vlastníky nebo společenství vlastníků jednotek, u nichž se provádí změna dokončené stavby podle zvláštního právního předpisu ovlivňující plnění výše uvedených požadavků a pokud se na ně vztahuje povinnost energetického auditu podle § 9 tohoto zákona.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro nové stavby či změny dokončených staveb, částečné rekonstrukce a přístavby je stavebník povinen dodržet ustanovení výše uvedená a předložit stavebnímu úřadu formou písemného dokumentu, nejlépe formou energetického průkazu, splnění veškerých požadavků uváděných v prováděcích vyhláškách. Zde je požadavek povinnosti zpracovat audit naprosto neopodstatněný. Státní energetická inspekce se stala účastníkem a dotčeným orgánem státní správy ve stavebním řízení. Drtivá většina staveb, nových či jejich rekonstrukcí, je realizována na stavební povolení a je povinností a v kompetenci stavebního úřadu energetický průkaz požadovat a kontrolovat.

Pokud se týká druhého pozměňovacího návrhu, jedná se tam o to, aby se srovnaly podmínky jak pro obce, tak pro fyzické a právnické osoby. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Přijměte rovněž místo u stolku zpravodajů. Přeje si vystoupit zpravodaj Výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu, pane senátor Miroslav Pelc? Žádá o slovo, je mu uděleno.

Senátor Miloslav Pelc: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené dámy a pánové, vše už bylo řečeno panem předkladatelem nebo garančním zpravodajem. Proto mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí z 12. schůze, která se konala 23. července tohoto roku k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií. Jedná se o senátní tisk č. 127. Po odůvodnění zástupce předkladatele poslance doktora Waltra Bartoše, zpravodajské zprávě senátora Miloslava Pelce a po rozpravě výbor :

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR,

2. určuje zpravodajem výboru pro projednání návrhu zákona na schůzi Senátu Parlamentu ČR mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Brýdla předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Ptám se zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Karla Tejnory, zda si přeje vystoupit. Pane senátore, je vám uděleno slovo.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, uvádím zde, že Výbor pro evropskou integraci se zabýval tímto zákonem, protože posunutí termínu by mohlo korigovat se závazky v přístupu k evropskému společenství. Výbor konstatoval, že tato kolize nehrozí. Proto z pohledu Výboru pro evropskou integraci přijal usnesení a doporučení plénu Senátu zákonem se nezabývat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Výbor pro evropskou integraci navrhl, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tomto návrhu budeme hlasovat. Před hlasováním se ale přihlásil místopředseda Senátu senátor Mirek Topolánek.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji za slovo a omlouvám se ctěným kolegyním a kolegům za to, že je budu chvíli zdržovat. Paradoxně budu vystupovat proti svým stranickým kolegům, i když upozorňuji, že ani s touto novelou nemám problém v tom, že bych pro ni nemohl hlasovat. Ale pro zpravodaje, kteří tady ještě nebyli, když jsme tento zákon projednávali, a pro všechny ostatní si dovolím malý historický exkurz.

Uvedu ho tím, že jsem chápal, že v uplynulých letech jsme byli přinuceni přijímat řadu legislativních norem, které znamenaly harmonizaci našeho práva s právem Evropské unie a do zákona se nám vpašovala spousta redundantních ustanovení a věcí, které budeme další léta čistit.

Dnes jsme schválili zákon o Antarktidě, který se zákonu o hospodaření energií podobá jako vejce vejci. Je to totiž zákon zbytečný. Pamětníci tehdy ještě pravicovějšího Senátu si jistě vzpomenou, že jsme navrhovali tento zákon dokonce zrušit. Co vlastně tento zákon obsahuje?

Obsahuje tzv. povinné štítkování, které bylo možné řešit v jiném zákoně, například v zákoně o požadavcích na výrobky apod. Obsahuje povinné audity pro vyjmenované skupiny, které jsme už tehdy napadali z důvodů, na základě kterých dnes vlastně rozmělňujeme vlastní zákon. Obsahuje povinné energetické generely krajů, které by probíhaly i bez tohoto zákona, stejně jako samozřejmě audity. Neznám jedinou firmu, právnickou ani fyzickou osobu, která by neměla zájem na co nejlevnějších energiích a dodávkách.

Tímto způsobem jsme schválili zákon, který je zbytečný. Nyní ho rozmělňujeme, opravujeme a nezamýšlíme se nad tím, jestli by nebylo lepší ho zrušit. Dávám ctěnému kolegovi soukmenovci a svému stínovému ministrovi školství dobrý námět pro další diskuzi v Poslanecké sněmovně, stejně jako u předešlého zákona, a přimlouvám se za to, aby podobné zákony nebyly schvalovány, ale aby byly případně rušeny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Přistoupíme k hlasování. Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme o tomto návrhu hlasovat. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti tomuto návrhu ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Hlasování č. 14 bylo ukončeno. Pro návrh se vyslovilo 32, proti 8 senátorů. Potřebný počet pro přijetí byl 34. Tento návrh byl zamítnut.

Otevírám obecnou rozpravu. Dříve se táži, zda se nechce přihlásit některý z předsedů senátorských klubů, protože se blíží 19. hodina.

Do rozpravy se přihlásili senátoři Milan Balabán a Jiří Liška. Uděluji slovo senátoru Milanu Balabánovi.

Senátor Jiří Liška: Pane předsedající, omlouvám se, ale kolega Balabán mně přepustil své místo, takže využívám vaší výzvy a doporučuji našemu plénu, abychom hlasovali i po 19. hodině.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Dříve než vystoupil senátor Balabán, vystoupil senátor Liška s návrhem, abychom dokončili tento bod a hlasovali i po 19. hodině.

Senátor Jiří Liška: Ano, abychom dokončili projednávání tohoto bodu, to znamená, abychom hlasovali po 19. hodině k tomuto bodu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji. Budeme hlasovat o prodloužení lhůty, po které budeme hlasovat.

Byl předložen návrh, abychom dokončili jednání o tomto bodu včetně hlasování, i když bude překročen limit 19 hodin k hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

V okamžiku hlasování č. 15 se pro návrh o prodloužení možného hlasování vyslovilo 59 senátorek a senátorů, proti byl jeden při kvoru 34. Návrh byl přijat.

Budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Byla otevřena obecná rozprava a pan senátor Balabán má slovo.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, chtěl bych říci několik slov na obhajobu usnesení našeho výboru.

Chápu stanoviska jednotlivých výborů, ale my jsme se na tento zákon dívali pokud možno z ekonomického pohledu. Dva body, které navrhujeme, skutečně považujeme za velice důležité.

Obecně bych souhlasil s tím, co tady říkal pan kolega Topolánek, že tento zákon bychom vůbec nemuseli mít, ale když už ho máme, chceme především využít toho, abychom upravili bod, který upravuje pan poslanec tak, aby nebyl diskriminační. On je svým způsobem diskriminační, protože pro organizační složky státu, krajů a obcí navrhuje čtyři roky pro zpracování auditu, pro fyzické a právnické osoby tři roky. Bylo tomu tak proto, že pan kolega chce pomoci zejména školám, ale situace, že tyto audity se nedaly technicky zvládnout, je naprosto stejná i u fyzických a právnických osob, na které se to vztahuje.

Druhý bod se nám zdá být naprosto jednoznačný a logický. Tento zákon chce v § 9 odst. 5 v podstatě to, aby dokumentaci na novou stavbu, kterou jste vypracovali podle platných norem a která musí být propočtena, se udělal audit podle stejných norem. Považujeme to za absolutní plýtvání peněz jak v rovině investic obcí, krajů, tak i všech právnických a fyzických osob. Proto navrhujeme i tento bod vypustit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore, hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Novotný: Podpořil bych tuto novelu, protože jsem profesí energetik. Zastaráváním auditu a nesmyslným nařizováním vytvoření dokumentace pro dokumentaci investory trápíme, odčerpáváme jim peníze, když stejně na realizaci tohoto auditu teď mít nebudou. Navíc pokud by to přišlo v souvislosti s reformou veřejných financí, bychom třeba zjistili, že nám uniká teplo, ale nebyli bychom to schopni řešit. Oním posunem vlastně dosáhneme toho, že zaktuálníme tento audit a bude na nejvyšší technické úrovni se stavbou, když k ní budou potřebné prostředky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Jaroslav Kubera, kterému uděluji slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, jak mi nevadí, že Antarktida prošla milovníkům tuleňů, mně z toho nevyplývají žádné zvláštní povinnosti, tak naopak u tohoto zákona vyplývají, a fascinuje mě, jak se snažíme blbost opravit blbostí. Místo abychom zrušili blbost, donekonečna budeme opravovat blbosti. Přitom vůbec nejde o tento zákon.

Jen pro vaši informaci, z takového přízemního praktického života. Město Prahu bude energetický audit stát mezi 50 až 55 miliony korun, město Teplice bude tento audit stát milion korun. Já jsem ovšem prohlásil, že jen přes mou mrtvolu, takže v tuto chvíli jsme na 280 tisících, a to jsem ještě neskončil.

Samozřejmě jsou to lobby, jsou to dotace, je to vysávání státního rozpočtu, protože každý rozumný, kdo topí a má nějakou energii, chce ji přece provozovat co nejlevněji. To je přirozená potřeba doma každého, ve škole, všude jinde. A ony ty náklady na audity přesáhnou v nákladech to, co bychom mohli věnovat třeba na ventily nebo různé úpravy v budovách a my je vyhodíme za cár papíru, který nebude mít žádnou praktickou váhu, protože za chvíli přijde krajský plán energetiky. My žádnou koncepci nemáme, také nejspíš bude celostátní, potom krajská, potom obcí s rozšířenou působností, a ukáže se, že takto jsme je nechtěli a budeme je dělat znovu.

V tuto chvíli samozřejmě nenavrhnu nic dramatického, protože mě těší onen rok, věřím, že to není prodloužení poslední.

Obcím mimochodem tento zákon žádné povinnosti neukládá. On je ukládá toliko organizačním složkám státu a samosprávám. To znamená, že obec žádný audit dělat nemusí. Naopak ale je jím městská policie, která je ze zvláštních důvodů organizační složkou obce, ta audit dělat musí. Ale já se ptám jak ho bude dělat, když jí zastupitelstvo na to nedá peníze? A koho stát potrestá, když ona nemá právní subjektivitu, takže nemá ani práva a povinnosti z tohoto zákona. Pokud mělo být toto uloženo, tak to samozřejmě mělo být uloženo krajům a obcím nebo územně správním celkům a nikoliv složkám. Ale my, jak jsme už z té samosprávy zmateni, že už i pan kolega Vedral, kterého si nesmírně vážím, v posledním čísle Správního práva mluví po vzoru pana ministra Palase o obcích s rozšířenou nebo přenesenou působností, a to je prosím renomovaný právník. Jinak ten jeho článek o veřejnoprávních smlouvách je naprosto perfektní a bezvadný, ale už prostě si přestáváme být často jisti.

Takže bych prosil na toto odpovědět, jak to bude v případech, kdy např. škola, která je příspěvkovou organizací, ale žádné peníze nemá - tam je to jednodušší o to, že ona má právní subjektivitu, tak ať si to paní ředitelka potom s těmi státními orgány s těmi pokutami vyřídí, ale zastupitelstvo jí na pokutu žádné peníze nedá, protože považuje energetický audit za blbost. A ona to skutečně blbost je. Úmyslně používám tohoto hrubého slova. My neustále přijímáme zákony, které jsou výsledkem jednotlivých lobby – i Antarktida byla o těch věcech. Kdo zpracovává veřejné zdraví? Samozřejmě hygienici. Byli by hloupí, kdyby si do toho zákona nedali všechno, co tam oni potřebují. A my jsme tu právě od toho, ne abychom je poslouchali, ale abychom brzdili tyto snahy a nedovolili toto, aby jednotlivé lobbistické skupiny – a to není o žádné korupci to je o prostém zájmu prostě mít někde větší moc, větší kontrolu. Potažmo když mohu zkracovat a prodlužovat období libovolně, tak to může být někdy velmi zajímavé, to si ještě povíme právě v tom zákoně o veřejném zdraví, ale toto bychom přece měli vyřešit.

Já skutečně teď nechci nic navrhovat, teď mi ten rok stačí, já to jenom říkám proto, abychom věnovali větší pozornost tomu, abychom nemuseli dalšími blbostmi napravovat blbosti předchozí. Děkuji

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Dalšího přihlášeného nikoho nevidím, proto obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k provedené rozpravě? Máte slovo.

Poslanec Walter Bartoš: Děkuji za slovo, snad jenom jednu větu. Souhlasím s tím, co řekl místopředseda Topolánek, že tento zákon je nadbytečný, je skutečně nadbytečný, je regulující a stát ingeruje do oblasti, do které by vůbec ingerovat neměl. Ale jak mluvil o tom, že Senát je levicovější nebo pravicovější – bohužel, v levicové Poslanecké sněmovně nelze prosadit zrušení tohoto zákona, tak jsme nakonec zvolili s kolegy alespoň takovou salámovou taktiku, že ho postupně budeme tímto způsobem takto destruovat. To je odpověď i panu kolegovi Kuberovi.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane poslanče a táži se zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Miloslava Pelce, zda se chce vyjádřit k přednesené rozpravě? Odmítá, děkuji pane senátore.

Ptám se zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Karla Tejnory, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Nechce. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím o vaše vyjádření k rozpravě, která byla ukončena.

Senátor Alexandr Novák: Děkuji pane místopředsedo. V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři. Máme dva návrhy na usnesení, a to jeden „schválit“ a druhý „vrátit zpět Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy“.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám pane senátore a přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 32.

Zahajuji hlasování: kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, konstatuji, že v hlasování č. 16 ze 62 senátorek a senátorů při kvoru 32 pro návrh se vyslovili 3, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat.

V tuto chvíli otevírám podrobnou rozpravu. Písemně zatím není žádná přihláška, resp. na monitoru nevidím žádnou přihlášku, z lavic – hlásí se někdo s potřebným návrhem? Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Ptám se, zda si přeje navrhovatel vystoupit se závěrečným slovem k neproběhlé rozpravě? Nechce. Děkuji, pane navrhovateli.

Táži se zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda se chce ještě v tuto chvíli vyjádřit. Odmítá. Senátor Karel Tejnora rovněž nezvedá ruku. Děkuji. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím o vaše vyjádření.

Senátor Alexandr Novák: Jelikož byly Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrženy pozměňovací návrhy, tak bychom měli hlasovat o těchto pozměňovacích návrzích.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám pane senátore a žádám vás, abyste v souladu s jednacím řádem Senátu přednášel pozměňovací návrhy, které jsou obsahem usnesení vašeho výboru, abychom o nich mohli hlasovat.

Senátor Alexandr Novák: Takže usnesení č. 127/1 máme písemně před sebou s přílohou a máme tři body. Bod č. 1 a bod č. 2 je potřeba hlasovat společně, dohromady a bod č. 3 samostatně.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Rozumím tomu tak, že budeme hlasovat bod 1 a bod 2, ano?

Senátor Alexandr Novák: Ano, a pak bod 3.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Text pozměňovacích návrhů?

Senátor Alexandr Novák: V článku jedna před bod 1 vložit nové body 1 a 2, které zní:

1.? V § 9 se odst. 5 zrušuje, dosavadní odstavci 6 a 7 se označují jako odst. 5 a 6.

2.? V § 12 odst. 2 písm. a) se slova „a pět“ zrušují.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Byl přednesen návrh, budeme o tomto návrhu hlasovat.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů. Po přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, jehož text jste slyšeli je potřebný počet 33. Zahajuji hlasování.

Senátor Alexandr Novák: Zpravodaj doporučuje, předkladatel také.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Počkáme až se vymaže displej.

Slyšeli jsme vyjádření navrhovatele a garančního zpravodaje. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování pořadové číslo 18 pro návrh se vyjádřilo 55 senátorů, proti nebyl nikdo, při kvoru 33. Návrh byl schválen.Děkuji.

Senátor Alexandr Novák: Dále budeme hlasovat o bodu 3. V čl. 1 nově označeném bodu 3 slova „jsou povinni do 4 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ vypustit a slova „do tří let“ nahradit slovy „do čtyř let“.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Prosím o vyjádření předkladatele. Předkladatel doporučuje, pan garanční zpravodaj rovněž.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.Děkuji vám, pane garanční zpravodaji.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.Aktuálně v sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom pozměněný návrh zákona vrátili Poslanecké sněmovně, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 20 bylo ukončeno. Z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 se pro návrh vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli, zároveň děkuji všem zpravodajům.

Vážené dámy senátorky a senátoři, děkuji vám za práci dnešního dne. Dovolte, abych přerušil 9. schůzi Senátu do zítřejšího dne do 9.00 hod., kdy budeme pokračovat ve schváleném programu jednání. Příjemný večer.