Těsnopisecká zpráva z 22. veřejného slyšení Senátu
22. veřejné slyšení Senátu na téma "Kontrolní postupy finanční správy"
konaného dne 23.09.2020

Audiozáznam celého jednání
Videozáznam celého jednání

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážení páni senátoři, vážená paní první místopředsedkyně vlády, vážení účastníci veřejného slyšení, milí hosté. Dovolte mi, abych vás přivítal na 22. veřejném slyšení Senátu na téma Kontrolní postupy Finanční správy. Konání tohoto veřejného slyšení schválil Senát svým usnesením č. 494 na 26. schůzi Senátu 20. srpna 2020. Navrhovatelem byl senátor, pan Tomáš Goláň, spolu s dalšími senátory. Veřejné slyšení je institut upravený zákonem č. 107 z roku 99 Sb., o jednacím řádu Senátu, určený k projednání určité otázky působnosti Senátu se znalci a jinými osobami, které mohou podat informace o projednávané otázce. Institut veřejných slyšení či parlamentních anket je typický snad pro všechny druhé komory parlamentu. Smyslem je otevření parlamentní tribuny vedle poslanců a senátorů taky zástupcům odborné veřejnosti a občanské veřejnosti. Nemá jít o přednášení stanovisek institucí či organizací, opatřených mandátem, nýbrž o slyšení těch, kteří mají k věci co říci. Senát stanovil několik základních okruhů, kterým by se rád spolu s vámi věnoval, ke kterým budou předneseny příspěvky.

Z dnešního veřejného slyšení se omluvili někteří řečníci. Jejich příspěvky byly tedy z programu vyškrtnuty a vy jste obdrželi aktualizovaný program dnešního slyšení. Naopak po dohodě s paní první místopředsedkyní vlády a ministryní financí vystoupí po každém řečníkovi zástupce ministerstva financí, příp. Finanční správy, se svou reakcí, na kterou dostanou možnost ještě řečníci reagovat. Další dotazy či připomínky bude možno vznést v rozpravě po každém ze dvou bloků.

Jednací řád stanoví, že veřejného slyšení se účastní pozvaní znalci a další osoby, které mohou podat informaci o projednávaných otázkách. Tyto osoby mají přístup do jednacího sálu, mají právo vystoupit v rozpravě k projednávané otázce a mohou podávat písemné návrhy a stanoviska k nim. Senát dále stanovil již dříve zmíněným usnesením, že účastníci veřejného slyšení se hlásí do rozpravy písemně. Písemné přihlášky, které vám byly rozdány, prosím, předejte službám, hlaste se tedy, prosím, do rozpravy ke konkrétnímu bloku. Při udělování slova upozorním dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Slova se smí ujmout jen ten, komu předsedající, tedy já, toto slovo udělí. V rozpravě se, prosím, neobracejte na řečníky přímo. Případné dotazy na ně vzneste prostřednictvím předsedajícího.

Z celého jednání bude pořizován zvukový a stenografický záznam, který bude sloužit jako podklad pro pořízení protokolu, v němž budou uvedené plné texty vystoupení v rozpravě a písemně podané návrhy a stanoviska všech účastníků. Protokol bude zveřejněn na internetových stránkách Senátu, prosím tedy ty z vás, kteří máte písemná stanoviska či návrhy a přejete si, aby se stala součástí protokolu, o jejich předání službám.

Pouze pro úplnost připomínám, že pořádkové pravomoci předsedajícího podléhají vedle senátorů i všichni další účastníci veřejného slyšení Senátu, nevyjímaje osoby na galerii pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků.

Chci vás hned v úvodu požádat o jednu laskavost. Vzhledem k tomu, že se všichni neznáme jménem, prosím vás, abyste se do rozpravy v průběhu celého veřejného slyšení hlásili písemně a u řečnického pultu řekli své jméno. Na úvod předesílám, že pro vystoupení jednotlivých řečníků byla stanovena doba 10 minut, vystoupení v rozpravě by pak neměla trvat déle než 5 minut. S přestávkou na kávu a občerstvení počítáme v 11:20, v 11:30 se bude konat tiskový brífink ve Frýdlantském salonku.

Nyní mi dovolte, abych o úvodní slovo požádal předsedu Senátu, pana senátora Miloše Vystrčila.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní místopředsedkyně vlády, vážený pane předsedající, vážení kolegové senátoři, senátorky. Chci na úvod poděkovat jednak organizátorům tohoto veřejného slyšení, v čele s panem senátorem Goláněm, i ministerstvu financí a Generálnímu finančnímu ředitelství za to, že konstruktivně jednali o tom, jakým způsobem by to dnešní veřejné slyšení mělo probíhat, protože problém, který bychom tady měli dnes diskutovat, se týká základních zdrojů, které ČR používá pro svoje standardní fungování, a to daní, které odvádějí podnikatelé, které odvádějí jednotlivé fyzické a právnické osoby, za tím účelem, abychom tady potom mohli fungovat ve svobodné, demokratické zemi.

Nechci mluvit příliš dlouho, ale dovolím si na úvod upozornit pouze na dvě obecně platné zákonitosti, které souvisí s výběrem daní a vůbec s fungováním státní administrativy. Ta první je, že se nám podle mého názoru nedaří, a když říkám nám, tak nevyjímám i jiné instituce, nemyslím zdaleka jenom ministerstvo financí nebo Generální finanční ředitelství, tak se nám nedaří vysvětlit těm lidem, kteří sedí za těmi počítači nebo za těmi stoly na státních institucích, že ten, kdo odvádí daně nebo plní nějakou jinou povinnost, je podnikatelem či jiným daňovým poplatníkem, je jejich klientem. A že je to on, kdo poté, co odvede daně, je tím, kdo dává peníze na jejich mzdy. Stává se nám, na rozdíl třeba od toho, když se setkáme s prodavačem nebo s prodejcem, já nevím, nějakého jiného zboží, že se setkáváme s úplně jiným chováním. Ne s chováním takovým, které by bylo normální. Kdyby se nám snažil ten úředník pomoci, ukázat nám cestu, kterou máme jít, aby to bylo všechno v pořádku... Ale naopak se někdy setkáváme s přístupem, kdy úředník se nesnaží pomoci a naopak nám tu cestu komplikuje. Naším společným úkolem je, abychom toto odstranili, protože základní premisou fungování veřejné správy je, že si ti úředníci uvědomí, že ten, kdo tam přichází jako občan, je jejich klient, který je platí.

Druhá věc, kterou chci říci, s tím také souvisí, a je velmi jednoduchá. A to je, že pokud klienti nebudou spokojeni, pokud dojde k tomu, že jich dokonce bude ubývat nebo budou odvádět menší daně, tak kromě jiného bude i méně peněz právě na mzdy těch lidí, kteří je kontrolují nebo vyřizují ty administrativní úkony. Jinými slovy, pokud někdo jako úředník se chová tím způsobem, že maximálně ztěžuje fungování podnikatelů a dalších lidí, kteří odvádí daně, je sám proti sobě, protože v tom okamžiku také pracuje na své vlastní likvidaci, neboť v nějakém okamžiku nebudou peníze ani pro něj, protože žádné jiné než ty, které vybereme na daních, nemáme a mít nebudeme, pokud si je donekonečna nebudeme půjčovat, a to donekonečna nejde.

To jsou dvě věci, které jsem tady na úvod chtěl říci. Byl bych rád, kdybychom si je dokázali uvědomit, byl bych rád, kdyby nebyly brány jako kritika někoho, ale jako dvě fakta, která bychom měli mít na paměti, když tady budujeme nějaký výkon státní moci, nějaký výkon veřejné správy a měli bychom se starat o to, aby ten stát byl nejen levný a efektivní, ale také uživatelsky příjemný, aby byl služebníkem pro ty, kteří v tom státě žijí a jsou jeho občany a obyvateli, neboť to je cílem státní správy. Nic jiného. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedo, nyní požádám o úvodní slovo paní místopředsedkyni vlády a ministryni financí, paní Alenu Schillerovou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Především v úvodu chci poděkovat panu předsedovi za vstřícnost při úpravě programu. To znamená, že přistoupil na osvědčený způsob, který Finanční správa už po mnoho let ve spolupráci s Nejvyšším správním soudem realizuje na půdě Nejvyššího správního soudu, formu diskusí s odbornou veřejností, se soudci, kdy se formou koreferátu a možností vyjádření obou stran korigují a diskutují velmi závažná, zásadní témata. Troufnu si říct, že to je způsob, který posouvá všechny nějakým způsobem dál.

Myslím si, že pan předseda Senátu to řekl velmi dobře. Ještě než se vyjádřím a navážu na jeho slova, dovolím si říct něco málo slov, prosím, nechť nejsou vnímána jako alibismus, ale naprosto striktní rámec zákonný, kterým se musím já jako ministryně, ale i resort, který řídím, jednoznačně pohybovat.

Dnešní bod je nazván, tohoto veřejného slyšení, Kontrolní postupy Finanční správy. Takže já bych nejdřív připomněla na úvod, jaká je role ministerstva financí, resp. moje jakožto ministryně financí, při hodnocení kauz, které se týkají aplikační praxe, tedy postupu jednotlivých úředníků.

Úlohou ministerstva financí ve vztahu k Finanční správě je především posouzení toho, zda neexistuje nedostatek v nastavení celkového systému, resp. zda tyto nedostatky, které byly indikovány v minulosti, např. judikaturou soudu, to je nejčastější důvod posunu aplikační praxe, se již podařilo vyřešit.

Tuto svoji roli realizuje ministerstvo především tím, že dohlíží na činnost Generálního finančního ředitelství, které ale je jediné metodickým a řídícím orgánem Finanční správy. Tento systém byl nastaven novelou nebo novým zákonem o Finanční správě, účinným od 1. ledna 2013.

Ministerstvo financí je tedy hierarchicky nadřízeným orgánem třístupňové soustavy orgánů Finanční správy ČR. Vím, že toto víte. Ale já si to dovolím tady připomenout. V tomto ohledu má postavení správce daně. V rámci této role je možnost zasahovat do jednotlivých kauz naprosto striktně limitována procesními pravidly, stanovenými zákonem. Zdůrazňuji, že je to tak dobře. Protože tímto novým zákonem o Finanční správě, těmito jasnými pravidly se zbavila jednou provždy Finanční správa politického vlivu. Tak to, prosím, musí už navždycky zůstat.

Ministerstvo financí dohlíží na tvorbu metodiky, s celostátním dopadem, přičemž tato metodika je tedy zajišťována od této právní úpravy, kterou jsem citovala ze strany Generálního finančního ředitelství, které je právě orgánem s celostátní působností. Dohled ministerstva je realizován primárně prostřednictvím jeho zapojení do připomínkového řízení k návrhům jednotlivých metodik.

Naopak v hodnocení postupu jednotlivých úředních osob, jakož i v otázkách, které se týkají výkonu státní služby, se zdržím jakýchkoli soudů, protože mi to jako ministryni financí absolutně nepřísluší. Obdobné platí pro otázky, které se týkají případné trestní odpovědnosti, resp. toho, zda došlo ke spáchání trestného činu, protože úřední osoby v rámci Finanční správy ČR jsou pod státní službou, která stanovuje jasná pravidla pro možnost kontroly výkonu státní služby.

Poslední, a neméně důležitá role ministerstva financí vůči Finanční správě ČR spočívá v tom, že je gestorem, tedy i předkladatelem návrhů daňových zákonů, jakož i dalších právních předpisů, které upravují postup správců daně, notabene celou řadu z nich jste tady také projednávali. Dovolím si připomenout nedávnou novelu daňového řádu, která je součástí právního řádu, účinnost nastane 1. ledna roku 2021, upravuje celou řadu kontrolních postupů, zjednodušení, zefektivnění. Toto zefektivnění, zjednodušení bylo jedním ze čtyř hlavních témat, kterým se tato novela věnovala. Jsem přesvědčena, že jde o krok správným směrem, notabene to, že byla jednomyslně schválena nejen na půdě Poslanecké sněmovny, ale i na půdě Senátu, je toho jasným důkazem.

Jsem ráda, že i někteří z vás, kteří tady sedíte, z odborných kruhů, mimo Finanční správu, mimo ministerstvo financí, jste s touto novelou byli nápomocni, cennými zkušenostmi z praxe.

Ráda bych na závěr ještě takové malé zamyšlení. Finanční správa nebude zcela určitě patřit nikdy na špičku obliby orgánů veřejné správy ve společnosti. V žádné zemi! Českou republiku nevyjímaje. Nicméně jak správně poznamenal pan předseda Senátu, je to jediný orgán veřejné správy, který zajišťuje výběr daní, zajišťuje příjem do státního rozpočtu, musí logicky jít do určitých střetových situací a střetových problémů a vždy půjde. Na druhé straně samozřejmě může jít jenom v rámci vymezených příslušných zákonů. Čili vždy budu dbát na to, aby byl dodržován zákon, vždy budu dbát na to, aby nebyly porušovány jakékoli předpisy, ale na druhé straně budu dbát na to, aby nebyla dostávána Finanční správa pod jakýkoli politický tlak a vykonávala svou práci skutečně nezávisle, v souladu s příslušnými zákony a předpisy. To jsou pro mě jasné mantinely, ve kterých se vždycky budu pohybovat jako ministryně financí, ve kterých, věřím, že povedeme i dnešní debatu. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, paní ministryně, nyní požádám o krátké vystoupení hlavního navrhovatele dnešního sezení, a to je pan senátor Tomáš Goláň.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Sešli jsme se tady z důvodu, že potřebujeme debatovat. Velmi hezky to řekl pan předseda Vystrčil o podnikatelích, taky se chci přidat k tomu, že podnikatelé jsou páteří naší ekonomiky, podnikatele bychom si měli hýčkat, ne trestat za úspěch. Všichni odborníci vědí, ale málokdo z laické veřejnosti ví, že správa daně je upravena jako postup, který vede ke stanovení daně ve správné výši, k zajištění jejího výběru. Ve správné výši. Když se podíváme na dikci daňového řádu, tak nám z toho vychází, že Daňová správa by měla být jakýmsi nezávislým arbitrem, který jenom posuzuje, zda zákon byl porušen či nikoli. Ale my v poslední době z praxe vidíme nejenom ze sdělovacích prostředků, ale samozřejmě z našeho každodenního života, ve kterém se jako daňoví poradci pohybujeme, situace, kdy pochybujeme nad tím, že jsou daně stanoveny ve správné výši. Často vidíme, že se Finanční správa snaží stanovit daň v co nejvyšší výši, stanovit ji někomu, kdo je ekonomicky výkonný, kdo má majetek, ne tomu, kdo by tu daň stanovenou mít měl, komu ta daň přísluší. Víme všichni, že daňová povinnost je nepřenosná, ale často vidíme, že za chyby jiných jsou trestáni poplatníci. Situace vede k tomu, že více než 50 % soudních sporů s Finanční správou je ve prospěch poplatníků. Tady vidíme, že je to číslo poměrně vysoké, a to nehovořím o těch, co se nesoudí, protože se bojí různých represí, bojí se toho, že by Finanční správa se jim mohla mstít, což já musím říct, že ne, protože nikdy se Finanční správa nemstila za to, že někdo s ní vedl soudní spor. Nicméně i takoví poplatníci existují. Nebrání se.

Myslím si, že v době, kdy ekonomika se zastavila na několik měsíců, ten dopad je tristní nejenom do výběru daní, ale skutečně na každodenní život ekonomický těch podnikatelů, je na čase, abychom si řekli, že takhle ne. Musíme se zamyslet nad tím, jestli to děláme dobře nebo ne.

Důvody, proč to tak je, vidím ve velmi nízké odbornosti terénních pracovníků na finančních úřadech.

Analytická práce je nedostatečná, protože Finanční správa ve strachu z toho, aby náhodou nějakého podvodníka neodhalila, smete raději všechny kolem. Smete i ty, kteří jsou nevinní, Finanční správa to často není schopná rozlišit a není schopna zjistit, zda ten, kdo je doměřován, byl skutečně viníkem celé situace. Děkuji všem za pozvání... Tedy že přijali mé pozvání, protože nebylo to jednoduché. Není jednoduché zajistit sál, není jednoduché zajistit tolik odborníků v jeden okamžik. Přes to všechno jste se tady všichni sešli, čímž ukazujete sílu toho tématu, čímž ukazujete, že ta situace asi není úplně správná, protože tady sedíme a budeme o to diskutovat. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji pan senátorovi. Na závěr tohoto úvodního bloku bych chtěl požádat o krátké vystoupení paní inženýrku Tatjanu Richterovou, generální ředitelku Generálního finančního ředitelství. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tatjana Richterová:  Vážený pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně vlády, vážený pane senátore, vážení hosté. Děkuji za pozvání na toto setkání. Jsem ráda, že se mohu vyjádřit k aktuálně diskutovaným záležitostem, které se týkají Finanční správy. Vnímám, že Finanční správa je v posledních měsících velice diskutované téma. Zajímá mě však, proč většina námětů, které jsou probírány, spadá do období, které je možné brát ze současného pohledu jako historické. Je také zvláštní, že se nikdo nepozastavuje nad tím, že Finanční správa kvůli mlčenlivosti nemá na poli veřejné polemiky rovnocenné postavení. Nemůže totiž do správného světla postavit mediální kauzy, i když je osočována z nesprávných postupů. Medializované kauzy jsou většinou více než 5 let staré záležitosti. Často s odstupem času se ukázalo, že mediální senzace jsou podloženy neúplnými nebo zavádějícími informacemi, kdy nakonec bylo v rámci vyšetřování jednoznačně prokázáno spáchání trestného činu podvodu ze strany společnosti a její majitelé byli následně odsouzeni. Příkladem je z posledního období kauza KM+. Tak na sporném základě je ale plošně kritizována celá instituce.

Nikdo z novinářů nevede diskusi o současných výsledcích a obecných pracovních postupech Finanční správy. Proč? Asi proto, že pozitivní zprávy nejsou nikdy tak zajímavé jako zprávy negativní. Snažím se však vidět věci pozitivně. Finanční správa postupuje podle zákonů, které schválil zákonodárce. Pokud by medializované daňové peklo, které také vedlo k dnešnímu veřejnému slyšení, mohlo vést k diskusi o modernizaci daňových zákonů a postupů Finanční správy, jsem určitě pro. Tolik v obecné rovině.

Nyní bych ráda přešla k otázkám konkrétnějším, které byly důvodem svolání dnešního veřejného slyšení.

V tomto kontextu bych si dovolila komentovat úvahy, které na zasedání Senátu v srpnu předestřel pan senátor Tomáš Goláň. Pokud se nejednalo o řečnickou otázku a pan senátor myslel vážně tvrzení, že Finanční správa přestává fungovat analyticky, zadruhé, že Finanční správa ve všech podnikatelích vidí podvodníky, které plošně trestá, zatřetí, že Finanční správa většinu soudních sporů vedených jak u soudů nižší instance, tak u Nejvyššího správního soudu prohrává, tak nevím, z jakých dat pan senátor čerpá. Možná se jedná o jeho subjektivní názor, ale na tato nařčení musím reagovat a považuji je za nutné také odmítnout.

Finanční správa se musí řídit výhradně závaznými právními předpisy přijatými zákonodárcem, což činí. Pokud někteří kritizují pravomoce, které má Finanční správa, je třeba připomenout, že pravomoce si Finanční správa neurčuje. Ty jsou dané zákonem, který jí pravomoce ukládá. Dále je povinna do své praxe začlenit rozhodnutí nezávislých soudů, což také dělá.

Také dost nespravedlivě cítím poznámku pana senátora ke způsobu konání Finanční správy v době hospodářské krize, pokud tím samozřejmě má na mysli dobu, období koronavirových opatření a období návazná. Byla to právě Finanční správa, která nesla tíhu včasného zajištění finančních kompenzací podnikatelům tak, aby jim maximálně ulehčila v těžké, nečekané situaci. Finanční správa v tomto náročném období vydala podnikatelům jasný signál důvěry tím, že vyplácela finanční kompenzace pouze na základě čestných prohlášení a kontroly prováděla výhradně tam, kde analytické útvary vyhodnotily podezření z podvodu. V takových, a zdůrazňuji, že ojedinělých případech pak byly zahájeny rychlé kroky k nápravě, aby poctiví podnikatelé, kterých je jistě drtivá většina, nedopláceli na nepoctivost podvodníků. Počet podaných trestních oznámení za neoprávněné čerpání kompenzačních bonusů činil k 21. září počet 58, celková výše vylákané možné náhrady 43,4 milionu, vyplacená částka 10 milionů, nevyplacená částka 33 milionů.

Zde bych ráda uvedla případ ze Zlína, kdy obviněným hrozí až desetileté vězení. Dvě osoby, které podávaly nejrůznějším správcům daně napříč celou ČR fiktivní žádosti o vyplacení kompenzačních bonusů určených podnikatelům ke zmírnění dopadu pandemie koronaviru. Podvodným jednáním si přišli na více než 700 tisíc korun, dalších 10 milionů korun jim díky kontrolním mechanismům správce daně nevyplatil. Jen pro doplnění uvádím, že k 21. 9. bylo vyřízeno přes 1 milion žádostí na kompenzační bonus, jak pro osoby samostatně výdělečně činné, společníky malých s. r. o. a takzvané dohodáře. Částka vyplacená k tomuto datu činí něco přes 23 tisíc miliard.

Jsem hrdá na to, že tuto část krize zvládla Finanční správa se ctí. Byla to mimo jiné také doba, kdy pracovníci Finanční správy museli zvládnout vyplacení přeplatku daně z příjmu fyzických osob. Bylo to v době, kdy se ve Finanční správě pracovalo na směny. A protože byly zavřené školy a školky, musely matky zůstat doma a starat se o své děti. Protože byla pozastavena elektronická evidence tržeb, využila Finanční správa kapacitu svých pracovníků a převedla je právě na agendu kompenzačních bonusů. Výplatu kompenzačních bonusů právě v tomto období v souvislosti s omezením své činnosti vykonávali a vypomáhali pracovníci kontrolních a vymáhacích útvarů.

Dále konstatuji, že ani v každodenních záležitostech nepřistupuje Finanční správa k podnikatelům s primární nedůvěrou. Postupy jejich pracovníků jsou ostatně jednoznačně vymezeny a eventuální pochybení jednotlivců jsou většinou napravitelná předem stanoveným postupem. Finanční správa je v kontaktu s několika miliony poplatníků a plátců daní a rozhodně tu není nedůvěra k milionům daňových subjektů. Naopak naše vztahy fungují ve většině případů na bázi spolupráce.

Jelikož pana senátora Goláně řadím mezi odborníky, kteří jsou s daňovou problematikou detailně obeznámeni, nemohu chápat jeho zdánlivě radikální tvrzení jinak než jako určitou formu řečnické nadsázky. Bez povšimnutí však nemohu nechat tvrzení, že Finanční správa prohrává většinu soudních sporů, což má zřejmě podle pana senátora prokazovat její nekompetentnost. Osobní názor pana senátora samozřejmě respektuji, ale vyjadřuji s ním nesouhlas.

Jelikož Finanční správa spolupracuje s miliony daňových subjektů, dá se dovodit, že také musí docházet k určitému počtu soudních sporů. Tady si dovolím předložit statistiku. Tato tabulka... Pardon, tato tabulka zobrazuje celkový počet podání v období let 2015 až do pololetí roku 2020 a jedná se o řízení, která byla v daném roce pravomocně ukončena před krajskými soudy a jejichž účastníkem bylo OFŘ. Ve třetím sloupci vidíte procentní vyjádření případů, které skončily úspěchem Odvolacího finančního ředitelství, to znamená, že byla žaloba zamítnuta.

Ve 4. sloupci vidíte případy, které skončily neúspěchem Finanční správy. V pátém sloupci jsou vyjádřená řízení, která skončila zastavením. Tady bych si dovolila sdělit, že nelze jednoznačně stanovit, kdo vyhrál nebo nevyhrál tento sport, protože tam dochází k zastavení z různých důvodů, například z toho, že nebyly zaplaceny soudní poplatky, popřípadě došlo ke zpětvzetí žaloby z jedné nebo z druhé strany.

Jak je patrné ze statistiky, ve všech případech je žaloba zamítnuta, to znamená, výsledek soudu ve prospěch Finanční správy se v tomto období pohybuje v rozmezí 50 – 60 %. Takže o žádném neúspěchu Finanční správy nelze mluvit.

Další tabulka zobrazuje celkový počet řízení, která byla v daném roce pravomocně ukončena před Nejvyšším správním soudem a jejímž účastníkem bylo Odvolací finanční ředitelství. Tady opět je statistikou sděleno, že v případech od 48 až do 65 % vyhrává Finanční správa spory před Nejvyšším správním soudem a v 21 až 33 % vyhrávají daňoví poplatníci ve svůj prospěch vůči Finanční správě. Opět z toho není patrné, že by Finanční správa prohrávala tyto spory.

Z uvedeného je patrné, že Finanční správa, která je součástí moci výkonné, je řádně korigována mocí soudní. Konstatuji, že je ve většině sporů úspěšná.

Pro mne je také překvapující tvrzení, že Finanční správa není nikým kontrolovaná. Jsme přece kontrolováni stejně jako ostatní státní instituce, zajišťující výkon veřejné správy. Nevybočujeme z řady a jsme podrobeni stejným kontrolním mechanismům jako například Česká správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, úřady práce, katastrální úřady a další. Jsou u nás prováděny kontroly ze strany následujících institucí: Úřad pro ochranu osobních údajů, který zpracovává osobní údaje Finanční správy, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, ministerstvo vnitra, zejména v oblasti služebních vztahů, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ministerstvo financí, krajské hygienické stanice, hasičské záchranné sbory. Speciálně musím zmínit dohled a také velice intenzivní, odbornou spolupráci s veřejným ochráncem práv. Naše vzájemné kontakty a spolupráci chápu velice pozitivně, jsou to přínosy jak pro daňovou veřejnost, tak i pro Finanční správu.

Velmi časté a intenzivní jsou také kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu. Od roku 2013 bylo v rámci Finanční správy provedeno 12 kontrol tímto úřadem. Prakticky každý rok probíhá ze strany NKÚ jedna nebo více kontrolních akcí na daňovou oblast. Nejvyšší kontrolní úřad se již zabýval například majetkovými daněmi, daní z přidané hodnoty, daní z příjmu fyzických osob atd. V tomto roce byla například zahájena na Generálním finančním ředitelství kontrolní akce Majetek a peněžní prostředky státu, se kterými je oprávněno hospodařit Generální finanční ředitelství. Je připravena další kontrolní akce Správa silniční daně.

Z toho všeho je pro mě jasné, že Finanční správa je podrobena komplexní a velmi intenzivní externí kontrolní činnosti.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, je mi jasné, že Finanční správa nikdy nebude populární, ale snažme se vidět věc objektivně. Svět není černobílý, je pestrý. Taková je i Finanční správa. Pracují v ní však zodpovědní lidé, kteří vykonávají náročnou státní službu. Z tohoto místa bych jim ráda za tuto jejich práci poděkovala. Jsem ráda, že všechno během letošního jara nad rámec svých povinností zvládli. Nebylo to jednoduché, jistě si zaslouží uznání nás všech. Ráda bych vás ubezpečila, že, ať se nám to líbí nebo ne, ve všech dobách, i těch historických, finanční kontrola byla, jest a bude. Mým záměrem je Finanční správu systémově zlepšovat. Je nutné si uvědomit, že v tak velké instituci, jakou Finanční správa je, jakákoliv systémová změna nefunguje ze dne na den, a netvrdím, že vše je ve Finanční správě dokonalé. I lidé někdy selžou. Přijde mi ovšem nedůstojné, když je dehonestován systém jako celek.

Závěrem mi, prosím, dovolte malé zamyšlení. Také nemám ráda policistu, když od něj dostanu pokutu za to, že jedu obcí vyšší rychlostí jen o 10 km, než je předepsaná, zákonem stanovená povinnost. Když pak ale čtu, že policie zatkla vraha, jsem pyšná na policii a jsem ráda za to, že ji máme. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji paní generální ředitelce. Než přistoupíme k prvnímu bloku dnešního veřejného slyšení, chci opětovně upozornit a požádat jednotlivé řečníky, aby pokud možno dodrželi časový limit 10 minut na jejich vystoupení. Upozorňuji, že ho budu docela přísně hlídat a dvě minuty před koncem jenom jemně upozorním, že už se blíží čas, aby mohli případně svůj přednes upravit.

Nyní mi dovolte, abych pozval paní JUDr. Mgr. Petru Novákovou, Ph.D., advokátku zaměřenou na daňové řízení a správní právo, členku Legislativní rady vlády ČR, členku disciplinárního výboru Rady pro veřejný dohled nad auditem, členku pracovní skupiny na daňový proces při Ministerstvu financí ČR a členku redakční rady Bulletinu Komory daňových poradců. A připraví se pan Václav Čepelák. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Petra Nováková:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně, vážení páni senátoři, vážení hosté, já bych hrozně ráda poděkovala za pozvání a jsem moc ráda, že se tady můžeme všichni setkat. Jak již bylo řečeno mými předřečníky, vnímám to, že jsme tady a pořádáme nebo můžeme být spolupořadateli této konference, to, že nám všem záleží na tom, aby Finanční správa fungovala tak jak má, to znamená řádně. A to znamená, aby ty kontrolní procesy, které Finanční správa má, že jsou masivní a jsou vůči podnikatelům poměrně přísné, tak aby jaksi fungovaly tak, že nebudou zneužívány, bude tam dána nějaká korekce a budeme všichni spokojeni, což samozřejmě nikdy nebude, ale musíme se k tomu přiblížit. Když jsem se já zamýšlela nad tím, proč se pořádá vůbec toto setkání, proč se bavíme již opakovaně po několika letech o tom, jak Finanční správa funguje a jakým způsobem vykonává svoji pravomoc a působnost, tak jsem si říkala, že možná to bude tím, že tady bude diskrepance mezi tím, jak svoji roli v právním státě chápe veřejná správa, potažmo Finanční správa, a jak ji vidí jiné moci, jak ji vidíme my, recipienti toho, co ta Finanční správa činí. Proto jsem si říkala, podíváme se na to, jak tu roli Finanční správy chápe judikatura, jak ji chápe doktrína a jak ji vidí sama Finanční správa skrze slova důvodové zprávy, respektive důvodových zpráv jednotlivých zákonů, které jsou přijímány.

Když se podíváte na první slide prezentace, kterou jsem připravila, která vám byla dána k dispozici, uvidíte zde citaci z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který říká, že primární funkcí kontroly prováděné orgány veřejné moci není trestat či přinejmenším účelově obtěžovat kontrolované subjekty, ale ověřit plnění zákonem stanovených povinností jejich adresáty. A to právě z toho důvodu, že zákony nejsou jasné a nejsou srozumitelně napsané.

Podobný postulát uvedl Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí z října roku 2019, který jde ještě trochu dále v tom pojetí toho, jakým způsobem by měla Finanční správa fungovat. Ten říká: Byť orgány Finanční správy jsou povinny na jednu stranu zajistit správné zjištění a stanovení daní a zabezpečit jejich úhradu, což je přesně to, co jim říká cíl správy daní v daňovém řádu, na druhou stranu mají jako jakékoli jiné správní orgány přistupovat k dotčeným osobám jako servisní organizace, aniž by automaticky předjímali jejich zlé úmysly nebo proti nim a priori vystupovali jako represivní orgány. V okamžiku, kdy tady máme soudní rozhodnutí, které jaksi považovalo za nutné tento poměrně silný bod do svého odůvodnění vtělit, tak zde asi je potřeba nějaké korekce toho výkonu Finanční správy. Myslím, že nebudeme si tady všichni říkat, že kdyby to bylo všechno procházka růžovým sadem, tak tady asi dnes nebudeme.

Poslední rozhodnutí, které mám, je Krajský soud v Brně. To je recentní rozhodnutí z února roku 2019, které zase říká, že zdejší soud především vychází s Nejvyšším správním soudem akcentované zásady vzájemné spolupráce, s osobami zúčastněnými na správě daní, když nejde formálně o vztah mezi správcem daně a daňovým subjektem, nýbrž spíše o širší vztah k veřejnosti, která je tvořena právě daňovými poplatníky. A co Krajský soud v Brně zdůraznil? Žalovaný je tu v principu pro daňové poplatníky, nikoli proti daňovým poplatníkům. Na to zdejší soud nutně vychází z toho, jak také Nejvyšší správní soud poznamenal, stát je tu pro občany, nikoli občané pro stát, a že tedy Finanční správa je tu pro daňové poplatníky, nikoli daňoví poplatníci pro Finanční správu.

Myslím si, že to jsou věci, na kterých se všichni shodneme v principu, ale teď jde „pouze“ o to, aby nám ten princip protekl do té vlastní aplikační praxe. Do kontrapunktu, když se podíváme na to, jak je role Finanční správy chápána ministerstvem financí jako zákonodárcem, potažmo i Finanční správou, která bývá spolutvůrcem zákonů, tak když se podíváme v důvodové zprávě do jedné z novel daňového řádu, zákon č. 267/2014, tak zde se nám to začíná hemžit těmi slovy, která mají v sobě napsáno „boj“. Boj s karuselovými podvody, boj s daňovými úniky, efektivnější boj.

Máme tady trošičku pojetí Finanční správy, která není tou servisní organizací, ale je nějakým bojovníkem na poli nějaké nespravedlnosti, která dřímá meč a říká: Já jsem tady proto, abych chránila veřejný zájem, vůči daňovým subjektům.

Novela daňového řádu, zákon č. 80/2019. Ta se týkala implementace mezinárodních závazků, směrnic ATAD, zneužití práva. Zde tady máme, že má docházet k potírání nezamýšlených výhod. K tomu, aby zde byl nějaký postih, aby ten, co porušil, byl potrestán. Takže zase tady je akcentována ta role Finanční správy jako trestajícího orgánu, nikoli jako orgánu, který vybírá daň správně, ale který trestá pochybení daňového subjektu.

Novela daňového řádu z letošního roku, zákon č. 283/2020, tam už mluvíme trošičku o ubrání té síly, nemáme tady žádného bojovníka, nemáme tady ten meč, ale máme tady takový, řekněme, chytrý korektiv, který říká: Bylo by potřeba všechny možné obstrukční kroky, které jsou, kdy může daňový subjekt si prodlužovat lhůty a podobně, kdy může využívat svých procesních práv, která má, tak je oseknout, tak je zmírnit, aby toto nebylo možné. Takže je zde patrný určitý posun, otázka je, jestli ten posun je dostatečný, jak je tento posun brán vážně.

Když vezmeme, a velmi zjednodušeně, protože časový prostor neumožňuje důkladnější analýzu, tak se podíváme, že tady máme proti sobě dva kontrapóly. Máme tady Finanční správu jako servisní organizaci, jako službu veřejnosti, tak jak je chápána mocí soudní, jak čteme z těch rozsudků nejvyšších soudů a krajských soudů, a pak tady máme finanční instituci, nebo Finanční správu jako bojovníka proti daňovým podvodům, proti obstrukčnímu jednání, tak jak čteme z důvodových zpráv novel daňových zákonů. Teď je otázka, co chceme, jak to vypadá ve skutečnosti.

Když se podíváme do doktríny, která samozřejmě analyzuje veřejnou správu jako takovou, která říká, jakým způsobem by měla pracovat veřejná správa, Finanční správa je součástí veřejné správy, tak zde najdeme pojem, který mně osobně se velmi líbí, který, myslím si, že v sobě obsahuje vše, co by měla Finanční správa mít, a ten pojem jsem si vypůjčila z publikace kolektivu autorů, mimo jiné i pana doktora Šimky, který se nazývá „laskavá důslednost veřejné správy“. Když se podíváte na to, jak je autory té doktríny definován tento pojem, tak tam přesně najdete to, že ta laskavá důslednost by měla znamenat vyvažování mezi tím, kdy mám daňový subjekt, v našem případě, a ten daňový subjekt, jaksi se mu něco nepovede, je tady nějaký omyl. Daňové zákony, víte sami, jejich aplikace je poměrně složitá, je těžké se v tom vyznat, metodika se vyvíjí časem. Ne vždycky je to tak, že když daňový subjekt něco neudělá dobře, že je to nějaký úmyslný akt, úmyslný úkon. To by měla ta veřejná správa, Finanční správa umět rozlišit. V situaci, kdy je to tento přístup, tento případ, měla by mít tu laskavost, měla by umět odlišit to od toho, kdy daňový subjekt vystupuje v roli nějakého vědomého porušitele daňových zákonů, kdy chce páchat daňový podvod. V tomto případě právě je tam ta důslednost, kdy jaksi ta Finanční správa má mít ten nástroj k tomu, aby mohla, použiji tady to slovo, potrestat. Protože zde se nejedná o nějaké pochybení, nějaký omyl, ale opravdu se jedná o věc únikovou. Daňový únik. A ten by měl být trestán.

Ale právě možnost rozlišování těch dvou pozic, to, aby Finanční správa jaksi se nedívala apriori na daňový subjekt jenom z jednoho pohledu, ale uměla odlišit ty dva kontrapunkty, aby to byla určitá synergie, to si myslím, že je důležité. Řekla bych, ze svého pohledu, že se to moc nedaří. Budu moc ráda za to, co tady bylo řečeno, za ten příslib do budoucna, myslím si, že to je přesně to, kam Finanční správa by měla směřovat, kam, jak jsem pochopila, ty kroky, doufám, teď povedou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Dvě minuty.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Petra Nováková:  To je hrozně málo času... Když se podíváme na nějaké základní premisy, jiné, které máme v rámci daňového řízení, nejdůležitější věc, kterou v daňovém právu máme, je obrácené důkazní břemeno. To znamená, že je to daňový subjekt, který je odpovědný za své daňové tvrzení, ta jeho odpovědnost je objektivní. Na druhou stranu ten správce daně má tu svoji roli poměrně v tomto zjednodušenou. Proto se domnívám, že by měl být kladen důraz na to, aby přístupy Finanční správy byly korektní v té dané věci. Aby se odlišovaly chyby od úmyslu. Z toho důvodu by měla být poměrně striktně brána i pochybení Finanční správy, která třeba mohou vypadat jako dílčí, menšího rázu, ale právě v pohledu tohoto, v pohledu té objektivní odpovědnosti, v pohledu obráceného důkazního břemene jsou o to složitější. Já tady přeskočím slide, který se týká lhůty. Vrhnu se na ty slidy, které se týkají těch konkrétních bodů, které, domnívám se, že nejsou úplně korektní, nejsou správné.

Když si vezmeme to téma těch lhůt, které správce daně činí na konci té prekluzivní lhůty pro stanovení daně, zde dochází podle mého názoru k porušování toho, že jsou správci daně stanovovány nepřiměřeně krátké lhůty pro úkony, které jsou činěny v samotném závěru té lhůty. Ať se jedná o výzvy k dokazování, ať se jedná o výzvy v rámci odvolacího řízení. To ve svém důsledku znamená, že daňový subjekt má potom nepřiměřeně krátký časový okamžik na reakci. Jak řekl Nejvyšší správní soud v rozsudku, z března tohoto roku, v situaci, kdy činí správce daně nějaký úkon na konci té prekluzivní lhůty, on by měl být odpovědný za to, že se něco nepovede, protože on je pánem řízení, on zde má celou dobu, celé ty tři roky na to, aby si rozvrhl ten časový plán té daňové kontroly.

Možná na závěr. Finanční správa není čtvrtou mocí ve státě, je součástí moci výkonné, podléhá kontrolním mechanismům, v rámci veřejné správy, podléhá kontrolním mechanismům v rámci moci soudní. Já bych byla velmi ráda, kdyby heslo, které razí jeden mně velmi blízký kolega, kterého si velmi vážím, že platit daně je čest, ne trest, že by mohlo být neseno, mohlo by být aplikováno. K tomu ale potřebujeme my, daňové subjekty a jejich zástupci, partnera na druhé straně. Ten partner musí být partner, který umí rozlišit slabost od úmyslu, který nám může být nápomocný, který, když nebudeme vědět, jak máme aplikovat určitý daňový zákon, tak se ho budeme moct zeptat, bez toho, aniž bychom měli nad námi hrozící Damoklův meč nějaké sankce.

Když si dovolím odlehčit na závěr, budu doufat, že tak jak se nám s paní ministryní a místopředsedkyní vlády podařilo dnes sladit barevně, tak že do budoucna se nám podaří sladit i ten výkon té moci a budeme aplikovat to právo tak, aby ten daňový subjekt nebyl tím subjektem, který vnímá, že je tím subjektem trestaným. Víte dobře, že je zde spousta platforem, myslím si, že mohu za všechny kolegy říct, že když budeme moct, tak k tomu samozřejmě velmi rádi přispějeme. Moc vám děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, paní doktorko. Nyní bych požádal pana Mgr. Václava Čepeláka, ředitele Odboru daňového procesu Generálního finančního ředitelství. Připraví se potom pan Ing. Marek Piech.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Václav Čepelák:  Vážené dámy, vážení pánové, hezké odpoledne. Děkuji, spolupřidávám se k paní ministryni, k paní generální ředitelce, děkuji za ten prostor, který jsme dostali, protože my jako Generální finanční ředitelství vždycky rádi vysvětlíme a tlumočíme a komunikujeme postupy, které konáme. Rádi se k těm věcem vyjadřujeme. Vždycky využijeme toho prostoru, pokud je ta možnost.

To, co tady bylo uvedeno paní doktorkou Novákovou, v té obecné rovině, to znamená služba veřejnosti, co je smyslem Finanční správy, vůbec veřejné správy. To, co bylo uvedeno předřečníky, se vším se samozřejmě můžeme ztotožnit a je to tak. Cílem správy daní není represe, sankce, cílem správy daní není ani daňová kontrola. Cílem je samozřejmě vybrat daň ve správné výši. Samozřejmě historicky, jak všichni víme, pokud jsou nastavena nějaká pravidla, neexistuje cesta, jak je kontrolovat, neexistuje efektivní sankce pro ty, kdo pravidla zřejmě porušují, v tu chvíli ta pravidla přestávají fungovat. Proto je zřejmé, že nějaká kontrola, něco je potřeba. Je pak otázka, co je společenskou poptávkou, kdo to má tedy vykonávat, jakou formou. V současné době v zákonech ČR máme zakotveno v právním řádu obecně, že to dělá Finanční správa. Čili je to činností Finanční správy, aby ta postihla ty, kdo pravidla porušují mimo jiné. Není to jenom proto, aby se naplnily veřejné rozpočty nebo ty všechny, které jsou financovány z daní, ale je to taky kvůli tomu, jak je velmi dobře známo, protože naprostá většina poplatníků zákony a pravidla dodržuje. Vůči nim by bylo velmi a velmi nespravedlivé, bylo by jimi vnímáno opravdu velmi negativně, pokud by neexistoval efektivní postih pro ty, kdo ta pravidla porušují. Čili co se snažím říci? Není to otázka, jestli je to služba veřejnosti vs. kontrola a případné sankce pro ty, kdo porušují, zabraňování daňovým únikům a podobně, ale je to obojí. Je to o vybalancování těchto dvou funkcí, které tady jsou dané. Může to tady vyznívat, ta diskuse tady trošku vyznívá, že Finanční správa je represivní, a to je špatně. Kdyby Finanční správa nebyla vůbec represivní, naopak nedokázala efektivně postihnout ty, kdo porušují pravidla, budeme tady možná znovu, a bude to o tom, že Finanční správa je neschopná, protože umožňuje ty daňové úniky a podobně. To samozřejmě není dobře, taky by to nebylo dobře, je to otázka, je to věčná práce na tom vybalancování těchto dvou funkcí.

Problém tedy není v uznání nebo neuznání těch základních premis. Ale je to o tom najít tu míru. Na Generálním finančním ředitelství se dozvídáme jednotlivé příběhy, chodí nám samozřejmě jak příběhy od poplatníků, kdy ve třetím stupni v daňovém řízení v některých případech rozhodujeme, stejně tak dostáváme i ta interní hlášení zaměstnanců, kteří hovoří zase o určitém jednání ze strany daňových subjektů, třeba i při tom řízení. Není to, jak tady paní generální ředitelka řekla, černé nebo bílé. Opravdu ta praxe je velmi různorodá. Je potřeba si uvědomit, co po Finanční správě chceme, v jaké kvantitě to chceme. Už tady zaznělo, že vedeme miliony daňových řízení. Třeba na dani z příjmů fyzických osob naprostá většina z těch milionů daňových řízení končí konkludentním stanovením daně, čili stanovením daně ve shodě s poplatníkem, žádné rozporování. Současně řada daňových kontrol končí bez doměrku takzvaně, to znamená bez doměření daně, jenom se zjistí, že skutečnosti, které byly prověřovány, jsou v pořádku. Opět, může to vyznívat, tady možná trošku tendenčně, pokud se hovoří o tom, že Finanční správa je tady primárně pro boj s úniky, ty důvodové zprávy jsou psané tak, aby bylo vysvětleno, proč nějaké pravidlo v tom parciálním vyjádření v tom zákoně je, nejsou psané jako leitmotiv Finanční správy, to je třeba si uvědomit. Finanční správa samozřejmě pracuje na tom, aby fungovala velmi vstřícně, velmi součinně s daňovými poplatníky. Máme na to nastavenou jak metodiku, tak vzdělávání úředníků. Ve většině případů se mi osvědčilo v praxi, že mnoho postupů je vždycky win-win řešení. Pokud úředník udělá dobře, transparentně svoji práci, ale slušným poplatníkům, tak se mu to stejnou měrou vrací, protože jeho práce nebude zhodnocena špatně, nebude tam nějaký korupční potenciál, on to udělal dobře a transparentně, stejně tak poplatník, který má dobrou vazbu od úředníka, se potom chová vstřícněji, v podstatě tomu úředníkovi ulehčuje práci ve finále. Samozřejmě existují konfliktní situace, jenom si uvědomme, prosím, že tady, jak jsem už řekl, jsou miliony řízení, pak je tady ta špička nějaká ledovce, spíše je to možná nějaká špička rampouchu, která ukazuje, že jsou nějaké konfliktní situace, ale to jsou případy možná sporové agendy, které je na procenta v rámci daňových řízení naprosté minimum. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji za vaše vystoupení, ptám se paní doktorky Novákové, jestli chce ještě reagovat. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Petra Nováková:  Jenom stručně. Důvodová zpráva není leitmotiv činnosti Finanční správy. To je super. Ale kdyby to vzadu v těch hlavách nebylo, tak to v té důvodové zprávě není. Ta důvodová zpráva vypadá jinak. Právě proto, že ta důvodová zpráva je pro toho příjemce těch právních norem, je velmi důležité, jaké poselství v sobě obsahuje. Tudíž s tímto úplně nemohu souhlasit. Já jsem v Legislativní radě vlády poměrně dlouho, už víc jak 10 let, potkáváme se s Finanční správou na tomto poli poměrně často, i když ne vždy úplně často, protože některé návrhy zákonů přes nás nejdou. Tyto boje v rámci důvodových zpráv tam byly poměrně časté. Já jsem přiznala korektně, že v současné době v poslední novele, tam z obojího nic není. Ale samozřejmě, jak říká paní místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu, doktorka Pořízková, každý s sebou nese nějaké koleje minulosti. Nemůžete se tvářit, že ty věci se nestaly. Nemůžete si myslet, že díky tomu, že se staly, teď třeba možná už ten vlak jede po trošku jiných kolejích, ale my když jsme se dívali na ten vlak, který jel po těch špatných kolejích, tak si to pamatujeme. Je zde i obava, jestli to není jenom výhybka, jenom odbočení, aby se to potom zase nevrátilo zpátky. Teď je mimořádná situace, daná koronavirem. Věci jsou složité a budou ještě složitější, i my jako daňové subjekty, resp. advokáti a odborníci, kteří pomáhají těm daňovým subjektům, taky musíme být na toto připraveni, klienti se nás budou ptát, ptají se nás: Když si požádám o kompenzační bonus, přijde mi berňák na kontrolu? Co to pro mě bude znamenat? Mám si o to žádat? Nemám si o to žádat? Teď tady máte to vědomí té minulosti, vy jim potřebujeme na tu otázku aktuálně odpovědět. To se domnívám, že je ten důvod, proč jsme tady. Jak jsem říkala, moc děkuji za to, že budu tedy vnímat, že ta kolej pojede jiným směrem, ale věřte, že to budeme bedlivě sledovat, jestli tomu tak skutečně je. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji paní doktorce, jenom chci upozornit, že případné ještě další poznatky k této problematice můžeme probrat v rámci rozpravy, která bude probíhat na závěr tohoto bloku. Nyní požádám pana Ing. Marka Piecha, daňového poradce, vedoucího sekce pro profesní otázky při OK KDP ČR, který je zároveň členem sekce správy daní při OK KDP ČR, je zakladatelem daňové poradenské společnosti Punktum Opava. Pane inženýre, máte slovo, připraví se potom opět pan Mgr. Čepelák.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Marek Piech:  Vážená paní místopředsedkyně vlády, vážený pane předsedo, vážení senátoři a všichni přítomní, dobrý den. Předem bych požádal, omluvte tu prezentaci, bude fungovat... Výborně. Měli jsme velké technické problémy. Hned na úvod, udělám to trošku jinak než kolegyně, máte tam rozsudek čtvrtého senátu Ústavního soudu, který byl pro mnohé lidi překvapením, zděšením a v úvodu mám celou řadu judikatury, kterou z časových důvodů přeskočím. Všichni jsou gramotní. Podklady jste dostali.

Svou prezentaci o nahlížení do spisu, resp. o manipulaci s právními spisy vezmu tedy velmi stručně, konkrétně, věcně, bez emocí a bez toho, že bych snad neměl rád správce daně, naopak, je to můj chlebodárce. Nicméně to, co uvidíte, budou pouhá fakta, vy si je potom přeberte, pro paní ředitelku tam mám na konci návrhy legislativních úprav, takže je to konstruktivní přednáška, aspoň doufám.

Co bych vám chtěl ukázat? Jsem přesvědčen o tom, že to, co budu říkat, nejsou žádné novinky, není to nic, jsou to naopak věci, které trvají stovky let nebo desítky, trvají do poslední vteřiny, čili není pravda, jak říkala paní ředitelka, že jsou to 5 let staré vykopávky. Ukážu vám, že listiny nemají evidence počtu listů, nejsou evidovány přílohy, že se spisy nebo listiny umísťují do složek jiných poplatníků, aby se k nim poradce nemohl dostat apod. Dokonce Finanční správa vědomě, úmyslně utajuje celý spis, soudí se o takovou věc, ačkoli dokonce říká, že vy, zákonodárci, za to můžete, protože jste to do zákona napsali tak, že oni tomu nerozumí. Naštěstí jsou tady třeba soudní instituce a lidi, kteří mají normální rozum, takže ti tomu rozumí.

Ukážeme si zejména největší problém, a to je umísťování písemností do vyhledávací části spisu, do které normálně poplatník ani jeho zástupce nemá žádný přístup, nemá do něj přístup... Já vezmu zrovna konkrétní příklady. První věc, kterou zákon říká, že se spisy vedou chronologicky, tady máte klasickou ukázku toho, že to chronologicky není, máte tam léta 18, 16, 17, na přeskáčku, přitom je to, vidíte, v časovém pořadí. Tady vidíte jiný obrázek nebo jinou ukázku. Vidíte rok 0, počet listů, počet příloh. To druhé kolečko, které máte zakresleno, zase žádné.

Zkuste si, prosím, představit, že protokol zahájení daňové kontroly má nula stran. Další takový hezký příklad, který se tady dá udělat, je spis, který byl předložen k soudu. Prosím vás, to není žádná mrtvola, to 15a 240/2018 ještě probíhá u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Všichni jste srdečně zváni, přijďte se podívat. Ten první obrázek nahoře, vidíte počet listů příloh, nic, průvan. Takhle to bylo předloženo krajskému soudu. Dole vidíte, najednou se objeví 122 stran listů příloh poté, co se to vrátí po kasační stížnosti. Spisovou značku kasační stížnosti máte níže. Zde máte z protokolu, šlo o nějaké vklady, je vyčítáno poplatníkovi, že vložil cosi na účet, ve spise nic není. Takže se jdete podívat do spisu a ve spise objevíte výzvu na banku a odpověď – výzva nic, nikde. Zeptáte se, kde to bylo. Uloženo u manželky, omylem, náhodou. Přesně tam, kam nemám plnou moc a kam nemám žádný přístup. Stejný spis, stejný obrázek, tady už máte takový jednoduchý příklad, jak vám může hezky zavařit vyhledávací část spisu. Toto není z vyhledávací části spisu, ale to není podstatné. Podstatné je to, že na tom prvním řádku je písemnost evidována 22. dubna, ačkoliv, jak vidíte níže, je elektronicky podepsána a vznikla 26. dubna. Řeknu-li to jednoduše, o zemi, kde zítra znamená již včera, v pátek zaevidovali něco, co vznikne až příští týden v úterý. Tady máte ty právní předpisy o tom, že se to má dávat pod společnou spisovou značkou, chronologicky a tak dále, že nemám do té vyhledávací, všimněte si, části spisu... Tady máte ze zákona dole písmenko d), část, singulár, jednotné číslo. A podívejte, jak to má naprogramováno ADIS. ADIS má vyhledávací část spisu ke každé jednotlivé položce, takže jde tedy nahlédnout do vyhledávací části, ukážou vám libovolnou jednu a řeknou: „Tam nic není“. Jak to má potom člověk kontrolovat?

Doposud jsem hovořil pouze o ADIS nebo sestavách, které jsou plánovitě programové a tak dále. Další taková věc, která je velice častá, zde by možná mohli zpozornět i soudci nebo nějaká i laická veřejnost, pokud to poslouchá, nejste schopni nikdy obhájit žádnou daňovou kontrolu. To vlevo, co je bohužel zakryto, je obrázek ze zprávy o daňové kontrole údajně zahájené 31. ledna. První položka je tento protokol o zahájení daňové kontroly. Vy potom dodatečně najdete, je to tam bohužel pod tím, ta prezentace nefunguje úplně přesně, najdete úřední záznam o tom, že se jaksi jednalo, vyhledávalo už daleko dříve, 21. května 2013, o tři čtvrtě roku dříve Finanční správa sepsala s poplatníkem, a teď přijde to další, měla s ním sepsat protokol, protože jednali ústně, předávali listiny. Sepsala úřední záznam a ve spise ho označila jako interní písemnost. Při nahlížení do spisu, když tam potom přijde tedy ten někdo, kdo už tomu aspoň trochu rozumí, zjistí, že to nebyla žádná interní písemnost. Tady máte potom celou tu kauzu, o které jsem před chvilkou mluvil, že ještě tedy probíhá před Krajským soudem v Ústí nad Labem. Toto je další, přesně to stejné. Soupis, který vyhotovilo Generální finanční ředitelství, metodika, která podporovala tedy Finanční úřad Ústí nad Labem. A podívejte se, celý soupis, jak byl předložen k soudu, je samá interní písemnost nebo ostatní vlastní písemnost. Máte tam i tu spisovou značku, i to, že to je čerstvé. Opět když se dobře podíváte tam do toho nižšího, tam není nic chronologicky, takže to není žádná mrtvola stará 20 let. Pokud jde o to maskování písemností jiným označením, než které ve skutečnosti má, tak na to máme rozsudek už přesně 10 let. Účelem je přesně to, aby se poplatník vůbec nedozvěděl, kdy byla fakticky zahájena kontrola, kdy fakticky byly dělány kontrolní kroky a podobně. Tady máte obrázky z toho, co píše Finanční správa soudu. Přiznává, že odmítli vydat úplný soupis spisu, to žlutě zamalované uprostřed je, že to zákonodárce může za to, že v zákoně nemáme napsáno, že se eviduje písemnost v úplném spise. Já si tedy myslím, že to je naprostá hloupost, naštěstí to potvrdily i soudy, ale všimněte si také toho posledního dole. Tam se vysloveně a před soudem přiznává, že kusy spisu vůbec nejsou nikde evidovány. Říká se tam: „Protože to například může být korespondence s orgány činnými v trestním řízení“. To si to pan ředitel nosí asi domů, když to nemá na úřadě...

Spisový řád, já mám k němu jenom jednu poznámka, je to jakási vnitřní, interní, není to věc...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Dvě minuty.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Marek Piech:  Která by byla přezkoumatelná mocí soudní, stejně jako například doposud byly předpisy o daňových přiznáních. Přeskočím, tady máte tedy ten rozsudek druhého senátu, který samozřejmě řekl, že všechny písemnosti ve správním spise. Přeskočím i rozsudek Ústavního soudu, který jednoznačně řekl, že všechno kompletně, říká, že veškeré listiny. Nakonec tedy tady zkusím jiný rozsudek, takový velmi populární ve Finanční správě, který říká, že za toho nešťastníka, který nemůže do svých vlastních, byť vyhledávacích částí spisu, že supluje jeho procesní aktivitu soud.

Prosím vás, soud, když nejsou evidovány v číselných řadách, když je tam polovička věcí atd., nemá nejmenší šanci. Píšu tam, že je něco jako Popelka, která přebírá hrášek, ale má nasazené palčáky, zavázané oči a podobně. Prostě funkce soudu v této situaci a ve většině případů, a to mám dokonalou úctu k soudní moci a znám mnoho soudců osobně a velmi si jich vážím, tak je tohle. Je to věštění z křišťálové koule, protože oni prostě nikdy nedostávají úplný spis. Poplatník nemá nejmenší šanci, aby si to zkontroloval.

Na závěr tady mám nějaké návrhy, myslím legislativní.

Ty první dva jsou tedy doplnění do § 64 odst. 1, že veškeré písemnosti by se měly evidovat, aby si nemohli stěžovat. Dále v odst. 5, že spis i jednotlivé části musí obsahovat soupis, aby si nemohla Finanční správa stěžovat, že to tam nemá naplacato. Dále bych doplnil do 64 (6) nový odstavec, který řekne, že se ty interní podrobnosti o vedení spisu stanoví vyhláškou, tak aby to mohl být právní předpis a mohl být přezkoumatelný mocí soudní.

Dále bych tam přihodil sedmý odstavec, který by řekl něco v tom smyslu, že v případě, že listina vůbec není evidována ve správním spise, nemůže být důkazním prostředkem, leda by si to ten daňový subjekt výslovně přál. Zase aby se nemohlo stát, že to proto, aby ten subjekt neprokázal, tak to nezaevidujeme a pak máme klid.

Další, co tam je, taková drobnost k té vyhledávací části spisu. Mám za to, že jsme překonali všechny důvody, proč by to tam mělo být navěky a nadosmrti. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že poplatník má být ten, který soudu řekne případně, co je v tom spisu špatně. Z toho pohledu tedy navrhuji, aby v případě, že je daň vyměřena, nebo tedy doměřena, konkrétně po tom konkludentním, jak říkal kolega Čepelák, není důvod, že má tedy možnost nahlédnout do vyhledávací části spisu. V případě, že se tam má něco utajovat, tak pouze v souladu s GDPR, osobními údaji třetích osob, nic více.

Poslední drobnost, už jste viděli, ukazoval jsem tam, jak putuje spis k soudu a jak si ho může žalovaná Finanční správa libovolně měnit, takže někde v soudním řádu správním, předpokládám, že mi s tím někdo pomůže, by se mělo říct, že po tu dobu, co soudní řízení probíhají, není možno ten spis stáhnout.

Mám tady ještě možná jeden takový malý, dva malé bonusy, tak jestli máme ještě chvilku čas?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Už jste za časem.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Marek Piech:  Za časem. Tak ty necháme až případně v dalším bloku. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu inženýrovi a poprosím opět pana magistra Čepeláka o reakci na toto vystoupení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Václav Čepelák:  Ještě jednou tedy hezké dopoledne, dámy a pánové. Já děkuji za možnost reagovat. Opět, nemyslím to nijak zle, ale to, co jsme tady slyšeli, jsou určitě střepy, útržky, výstřižky z nějakých vět, s nějakých písemností. Kdo jsme kdy řešili nějakou kauzu, studovali spisy a řešili nějaké řízení, víme, že vždycky ďábel se skrývá v detailu a že mnoho věcí je komplexních a ty spisy jsou nějakým způsobem řešené.

Ty kauzy mají svůj průběh a nelze bohužel vést diskuzi nad tím, že vytrhnu jednu větu z nějakého přípisu a na tom postavím jakoby cokoliv, na co by se dalo reagovat. Čili se omlouvám, na toto opravdu nelze jakýmkoliv způsobem reagovat přesně. Ale mohu rozhodně hovořit obecně, to znamená o daňovém spise. Rozhodně odmítám, že Finanční správa nějakým způsobem má nastavený systém pro manipulaci se spisem, zatajování důkazů a podobně. Právní řád upravuje vedení spisu pro všechny orgány veřejné moci v podstatě, daňový řád má svoji úpravu, interní úpravy spisovým řádem, dalšími předpisy, zákon o archivnictví a podobně. Čili je tady docela pestrá právní úprava. Co je důležité si říci, daňový spis, jako spis jiného orgánu veřejné moci, se prolíná celým tím řízením, všemi těmi postupy. Pokud my vedeme spis v podstatě skoro ke všemu, aby ta naše činnost byla transparentní, mělo by se všechno zakládat do nějakého spisu, je zřejmé, že ty souvislosti a konotace a vůbec provazby mezi spisem a řízením a postupy jsou velmi komplexní. Těžko tady můžeme řešit konkrétní návrhy a vyjadřovat se k nim, protože ten spis se nám prolíná vším.

Každopádně co je důležité si říci, zazněly tady nějaké judikáty, nejnovější Ústavního soudu, nechci se k němu konkrétně úplně do podrobna vyjadřovat, protože to je věc ještě živá, teď to bude znovu řešit OFŘ, každopádně Ústavní soud neřekl, že správce daně manipuloval se spisem. Ústavní soud řekl: „V tomto spise se mi zdá, že to není úplně v pořádku, jsou tady nějaké dva soupisy písemností a správce daně by teď měl vysvětlit, jak to je.“ Nejvyšší správní soud to dostal na stůl od toho Ústavního soudu, zrušil ta rozhodnutí. A teď jednal s tím finančním ředitelstvím, aby tedy vysvětlilo, jak to je. Část toho vysvětlení je veřejně dostupná právě jakožto argumentace OFŘ v tom rozsudku Nejvyššího správního soudu. Takže tady se nejeví to, že by Ústavní soud odhalil, pozor, je tady stoletá manipulace.

Jak i zaznělo, máme tady nějakou historii a máme tady 30 let porevolučních, kdy tady v nějaké formě fungovalo správní soudnictví. Posledních 17 let máme soustavu Nejvyšší správní soud a správní soudy. Za tu dobu se neotevřely nějaké obrovské kauzy, nejsou tady prostě jak na běžícím pásu. Pokud by taková věc nastávala, o čemž je tady hovořeno jako systémově, tak by se to už dávno určitě provalilo, už i dávno by se to řešilo, protože pro daňový subjekt není tak nereálné toto prokázat, pokud by se to dělo. Pokud se týká, třeba v té kauze Ústavního soudu byly řešeny nějaké fotografie, které údajně byly ve spise nedostatečně a podobně, Finanční správa poskytuje daňovým subjektům, pokud o to mají zájem, docela detailní přehled o tom, co ve spise je. Každý si může zřídit daňovou informační schránku, v této daňové informační schránce online vidíte soupis písemností, náhled na některé z nich, tam je to limitováno elektronizací, která ještě má před sebou nějaký krok, ale každopádně ten soupis písemností tam je vidět, daňoví poradci toto často využívají úplně legitimně. Dále pokud má někdo pocit, že se jeho důkazy někam zašantročují, že nebyly předloženy správce daně, není nic jednoduššího, než je podat formou, kde budu zpětně schopen doložit, jak to bylo, což jsou dvě základní cesty, aby to bylo asi objektivizované, když už bychom nevěřili těm podatelnám a podobně, a to je buď datová schránka, kterou to odešlu, kde potom jsem schopen prokázat, co jsem poslal a kdy, nebo EPO. EPO vám o každém elektronickém podání, aplikace Finanční správy pro elektronická podání webová, pokud touto aplikací podáte, dostanete opis vašeho podání, podepsaný systémovým certifikátem Finanční správy, co jste podali, kdy jste podali, je tam obsah té písemnosti. S tímto souborem samozřejmě velmi lehce prokážete, pokud by se něco zašantročilo.

To, co je důležité, Generální finanční ředitelství nenastavuje žádný systém, který by byl nějakým způsobem proti zákonu. Naopak, naše metodická činnost i lektorská činnost vůči finančním úřadům, směřuje v tom duchu, podívejte se, to řádné vedení daňového spisu chrání nejenom daňový subjekt, ale i vás, jako finanční úřad, že jste udělali svou práci dobře. Chrání jednotlivé úředníky, že se nedopustili nějakého korupčního jednání nebo kdo ví čeho, určitě je to situace, kdy je ve prospěch všech, aby ten spis byl řádně veden. Notabene nejenom z hlediska finančního úřadu pro ty externí věci, to řízení, ale i pro interní kontrolu, pro manažerskou kontrolu, aby byli schopni ty úředníky zkontrolovat. Je nás 16 tisíc, není jaksi v moci, aby tady někdo řídil lidi na telefonu, aby něco někam šantročili, takhle to prostě nemůže fungovat. Ten systém je jasně daný a ten systém takhle funguje.

Poslední zmínku jsem chtěl ještě uvést, a to je otázka daňového spisu, trošku možná v té diskusi zapadává ten odborný aspekt. Daňový spis, a daňové řízení vůbec, ale daňový spis je velmi specifický. Zatímco správní spisy a soudní spisy se vedou na jednotlivá řízení, čili je to o jedné žádosti až do vydání rozhodnutí typicky, pak třeba o odvolání, nebo je to o nějakém jednom rozhodnutí o uložení pokuty, tak daňový spis je kontinuální. My máme nějakého poplatníka, ten má na finančním úřadě mnoho daňových spisů, protože daňový spis se podle zákona vede k dani za zdaňovací období, typicky, nebo k té skutečnosti, že je to nabývačka, ale to je vedlejší, daň za zdaňovací období. A například na daň z příjmu fyzických osob za rok 2019 má poplatník jeden spis. V tomto spise se může dít docela činorodá aktivita, protože poplatník si přizná nějakou daň, správce daně třeba konkludentně vyměří, čili stanoví tu daň s poplatníkem. Potom poplatník zjistí, že si neuplatnil nějakou slevu, tak si ji chce douplatnit, podá dodatečné přiznání, čili zase správce daně to třeba prověří nějakým postupem, vznikají další písemnosti, zase to ukončí. Potom správce daně se rozhodne, že to celé zkontroluje, protože neví, jestli tedy je v tom původním přiznání nějaké podezření třeba nebo nějaká namátková činnost, chce to zkontrolovat. Vzniká další část toho spisu. A takhle se nám to nabaluje. Ve finále zjistíte, že pravidlo, které je v § 113 odst. 3, že se odvolacímu orgánu, potažmo soudu, postupuje pouze příslušná část spisu, je velmi dobře stanovené, protože ten spis, který má třeba 500 stran, zjistíme, že té daňové kontroly se týká jenom 100 stran, té napadané skutečnosti, která je sporná mezi těmi stranami, je třeba jenom 50. Teď je to opravdu jenom otázka toho, jestli chceme posílat na soudy 500 stran, nebo 50. Samozřejmě Finanční správě by činilo pouze technické, ne jiné problémy poslat tam všechno, tam jde spíš jenom o to, že to stojí víc peněz, vypravit ten spis a tak dále, ale to, co je důležité si říci, ten spis, který se postupuje výš, je relevantní část podle zákona. Nicméně na prvním stupni ten spis zůstává pořád v tom původním gardu. Čili i v tom případu Ústavního soudu, pokud by bylo potřeba cokoliv dohledat, není to problém, dá se vyžádat. Prostě na tom finančním úřadě leží původní spis, 100% jsem o tom přesvědčen, leží původní spis v původním řazení atd. Čili tahle úprava, která vyvolala ten Ústavní soud a tuto diskuzi, to není o sporu o tom, že by se něco chtělo zatajovat. To je čistě o té technikálii, která třeba se někomu nezdála průhledná. Je potřeba si to vysvětlovat. Jak tady zaznělo, a to už bude poslední, co tady možná řeknu, je to otázka komplexní, je to na diskuzi, my jsme otevření k diskuzi, hlavně se soudy, i s Komorou daňových poradců, určitě, ale se soudy, co vlastně chtějí. Protože my chceme poskytovat to, co soud žádá. My jsme v tomto opravdu orgán, který poskytuje, co je potřeba. Ještě tedy mám poslední poznámku, to jsem zapomněl.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Dvě minuty.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Václav Čepelák:  A to je, já, když beru praxi na Generálním finančním ředitelství, chodí k nám řada kauz, nerozhodujeme, náš odbor, všechno, ale vidím tam řadu případů. Neviděl jsem kauzu, která by napadala vedení spisu, že by tam bylo něco zatajováno. Většinou jsou kauzy na téma, jestli bylo nebo nebylo něco prokázáno, čili důkazy ve spise jsou, jenom prostě podle každé strany ty důkazy vypovídají o něčem jiném, nebo jestli byl proveden, neproveden důkaz, to znamená, že správce řekne: „To já už neprovedu.“ Nebo o právním hodnocení. To znamená, tady jsou nějaké skutečnosti a my se na to koukáme každý jinak. Ale nezažil jsem za 10 let na Generálním finančním ředitelství kauzu v tom třetím stupni, že bychom se hádali, že by poplatník namítal: „Je tady špatné vedení spisu, oni mi zatajili písemnosti.“ Nebo je tam něco takového. To opravdu není určitě leitmotiv, není to to, co bychom tady na denním pořádku řešili. Je to spíš věc lepší komunikace a třeba pochopení fungování a administrativy, která za tím je. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu magistru Čepelákovi a pana inženýra Piecha se ani nemusím ptát, jestli chce reagovat. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Marek Piech:  Děkuji, pane předsedající. Já bych velmi poděkoval panu kolegovi Čepelákovi, že nahlas přiznal, že nahoru se v daňovém řízení, a to i jim, nadřízeným, posílá pouze vykastrovaná část spisu. Že ten úředníček dole si tam pošle přesně to, co on chce, takže ani oni na OFŘ, a soudy, a to už vůbec nedostanou nikdy, zejména nedostanou všechny důkazní prostředky ve prospěch daňového subjektu. Vždycky jenom vyfiltrováno přesně to, co se hodí do vyšetřovací verze.

Dále bych poděkoval i za to, že neřekl nic konkrétně k přesně ukázaným faktům, že to ADIS umožňuje, dávat ty seznamy mimo časové osy, bez příloh atd. K tomu nepadlo ani slovo. To jsou fakta. Já tady neříkám, že mám nebo nemám rád Finanční správu. Fakta, a k tomu nepadlo vůbec nic.

Naopak musím velmi pochválit jako propagandu, a to sice toho tvrzení, že v daňové informační schránce máme elektronický spis. To je naprostá, a teď hledám vhodná slova, to je naprostá propaganda. My tam máme pouze elektronická podání a některé další komunikační věci, které byly elektronicky učiněny, ale nemáme tam nic z toho, co jste viděli v přednášce. Žádné dokazování, není tam vyhledávací část spisu, není tam vůbec nic z tohoto.

Pokud by ještě šlo pustit z té přednášky někde od té 35, tak vám ukážu ne střípky, jak to označil pan kolega, ale komplexní příklad na to, jak zcela nevinný člověk, který elektronicky datovou schránkou, jak to sám označil, ještě můžeme kousek dále nebo já už si to pustím, jak takový nevinný člověk, tady někde, dostane pokutu 30 tisíc za údajné nepodání následného kontrolního hlášení. Ta technologie je jednoduchá. Vidíte. Nejdříve se správce daně vymlouvá na to, že tam není dotyčná pracovnice, takže když se potom ptáte, jestli on má ty spisy doma, tak oni to tedy nakonec nějak udělají, opět tam vidíte rok 0, nejsou v časové řadě a další. Teď přijde ta klíčová situace, kdy ve spise nic nebylo, kdyby byly vidět ty podklady pod tím, tak se dozvíte, že poplatník nepodal a nepodal. Pak přijde paní z podatelny, kde jí řeknete právě to číslo datové schránky, donese všechno, co tam vidíte. Zpráva byla odmítnuta a údajným důvodem, vidíte na konci, zapáté, že to skutečně bylo následné kontrolní hlášení, a když se potom těch pracovníků ptáte, za co dali tomu člověku 30 tisíc pokuty, tak oni vám řeknou, že neví. Důvod je ten, že to konkrétní přiznání dají do zvláštní složky, která vůbec nepatří daňovému poplatníkovi, to je složka odmítnutých podání. Tohle všechno systémově umožňuje ADIS. Jestli si myslíte, nebudu dávat hlasovat, jestli si myslíte, že těch 30 tisíc korun pokuty Finanční správa řekla, v pořádku, to byl omyl, tak ne. 22 Af 19/2020, opět jste všichni srdečně zváni ke Krajskému soudu v Ostravě jako veřejnost. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu inženýrovi a nyní přistoupíme ke třetímu tématu, a to je skrývání náhrad škod a excesů úředních osob. Já dávám slovo panu magistru Jakubu Hajdučíkovi, advokátovi a daňovému poradci, členovi sekce správy daní a poplatků při OK KDP ČR. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jakub Hajdučík:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dobrý den, já jsem se ve svém příspěvku, tak jak na něj odkazuji, zaměřil na to nejproblematičtější z mého pohledu, to znamená, jak se Finanční správa chová k následkům vlastní nezákonné činnosti. Musím říct, že jsem až s němým úžasem sledoval vystoupení paní generální ředitelky Richterové, která zde vyzdvihovala úspěšnost Daňové správy, spíš Finanční správy jako celku. Chtěl bych se zeptat, jak byste si představovala, kdybyste měla soustružníka, ševce a zkazil by vám 4 výrobky z 10? Byl by to váš dobrý zaměstnanec, na kterého byste byla po právu hrdá, nebo byste si říkala: Není možné 40 % věcí zkazit? Máte k dispozici 16 tisíc úředníků, máte k dispozici pro prozkoumání všech zákoutí daňového práva takové prostředky, které nemá v této zemi vůbec nikdo. Přesto se vám nedaří z 10 věcí 4, aby byly v pořádku?

Pochopitelně na to navazuje můj příspěvek, kdy jsem se snažil dopídit toho, komu je tedy ve finále předepsána ta náhrada škody, která je způsobena prokazatelným nezákonným rozhodnutím Finanční správy. V příspěvku vám shrnuji, že s největší pravděpodobností tady Finanční správa zdroje na úhradu těchto škod zpronevěřuje z daňových příjmů, a to je, jak říkala paní místopředsedkyně vlády, ryze systémová vada, protože pokud někdo nahrazuje škodu, má podle rozpočtových pravidel za povinnost to činit ze svých vlastních zdrojů, nikoliv to přikrývat tím, že to potají vezmu z daňových příjmů tak, aby to nebylo vidět. Pak pochopitelně není nijak vyhodnoceno, kdo konkrétně odpovídá za tu škodu. Tady bych si vypůjčil slova pana magistra Čepeláka. Stejně tak jako pro daňové subjekty, tak i pro Finanční správu platí, že pokud ta pravidla nejsou efektivně kontrolována, pak dochází k jejich permanentnímu porušování, a to je tady zřetelně vidět. Nikdo ve Finanční správě za ty excesy nenese odpovědnost.

Ve svém shrnutí na závěr jsem se zaměřil především na to, že tady máme zcela prokazatelnou položku úroku podle 155 (5) daňového řádu, kde zcela prokazatelně dochází k jejímu vzniku jenom tehdy, když je porušena lhůta pro vrácení přeplatku. To znamená, nemůže jít o nesprávný úřední názor, ale jde o flagrantní porušení práva. Ve výsledku hospodaření GFŘ jsem se opravdu nedohledal položky, kdy by tyto finanční prostředky byly po komkoli vymáhány, natož vykazovány jako položka v rozpočtu GFŘ, že toto uhradila. Opět je to skryto tím, že ty prostředky na to jsou protiprávně čerpány z daňových příjmů. Takže souhrnně řečeno, ta situace je tristní. Z mého pohledu odpovědnost každého subjektu, zejména Daňové správy, je potřeba hodnotit podle toho, jak se staví ke svým pochybením, ke svým vlastním chybám. Tak u toho člověka poznáte, zda je to osoba, kterou je možno respektovat, anebo zda se chová jako školák, který kopne míč, rozbije okno a za chvíli křičí: „Ne, já to nebyl.“ Takže souhrnná opatření, která lze na základě tohoto stavu, a systémová opatření, která je potřeba přijmout, je začít zahrnovat náhrady škod do rozpočtu GFŘ, tyto prostředky rozpočtovat, nezpronevěřovat zdroje z daňových příjmů a konkrétně zveřejňovat jednotlivá řízení, ve kterých bylo s tou kterou konkrétní úřední osobou rozhodováno o tom, zda takto vzniklé škody státu napraví, nebo nenapraví. Z veřejného vystoupení paní ministryně Schillerové pro Seznam Novinky z letošního jara jsme se dozvěděli, že nikdy nebyla Daňová správa odsouzena k peněžitému plnění soudem. Ano, je to chytré politické vyjádření toho, že ani nemohla, protože zdroje na náhradu těchto škod jsou brány z daňových příjmů. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji a nyní požádám pana Ing. Mgr. Radima Patočku, Ph.D., ředitele sekce správy Generálního finančního ředitelství o reakci. Pane inženýre, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Radim Patočka:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážení kolegové, kolegyně, připadl mi poměrně nelehký úkol v rámci časového prostoru vysvětlit a zargumentovat náš postoj k tomuto příspěvku. Ten příspěvek pana magistra Hajdučíka se jmenuje „skrývání náhrad škod a excesů úředních osob“. Já bych se chtěl úvodem ohradit vůči takovému velmi bulvárnímu názvu. Koneckonců na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsme právě, myslím, tuším, vám poskytli údaje právě o těch úrocích podle § 155, 254 a 254a daňového řádu. Po tom, co jsem si přečetl ten dlouhý materiál, tak jsem pochopil, jak to myslíte, že opravdu to gros, to hlavní gros vězí někde jinde. Sluší se na začátku taky uvést to, že správa daní je neveřejná. Je to jedna ze základních zásad správy daní. Tato zásada se následně odráží v povinnosti mlčenlivosti, daňové mlčenlivosti všech úředních osob správce daně a dalších osob. Toto, navazuji na paní generální ředitelku, činí pro správce daně nebo pro Generální finanční ředitelství poměrně komplikovanou situaci, protože mnohdy nemůžeme vysvětlit celý ten postup. Pokud zde padlo z úst pana magistra Hajdučíka, abychom v každém případě potom zveřejňovali, jak byl potrestán ten úředník nebo jakým způsobem bylo naloženo s tím úředníkem, pozor, přece tady jde o to, že se posuzuje, zdali porušil nějakou svoji povinnosti, svoji, jako zaměstnance nebo státního zaměstnance, při správě daní. To znamená, ty daně nelze limitovat, nelze omezit, a ten případ potom následně odráží i přesně ty údaje získané při správě daní, kde už ale existuje povinnost daňové mlčenlivosti.

Tolik na začátek. Ale abych to nezačal konfrontačně, jednoznačně vítáme diskuzi, zejména diskuzi odbornou. Evidentně i podle toho příspěvku, spíš tedy v psané formě, evidentně je třeba o tom diskutovat, protože celá řada otázek je nevyjasněných. Tyto otázky, zejména tedy právní, potom definují to, jakým způsobem po zaměstnanci či státním zaměstnanci můžu, a teď říkám, můžu, ale říkám stát, požadovat nějakou náhradu škody. To jsou právní aspekty, které jsou dané zákoníkem práce, jsou dané samozřejmě zákonem o státní službě, jsou dané judikaturou, teď ne Nejvyššího správního soudu, ale Nejvyššího soudu. A kdo z vás někdy působil v pracovním právu, tak ví, jaké je postavení zaměstnavatele a zaměstnance.

Nyní bych tedy přikročil k tomu, co je asi nejpodstatnější. Vysvětlovat a poskytovat informace. Pokud paní doktorka Nováková v prvním svém příspěvku konstatovala, že správa daní je proces velmi komplexní, komplikovaný, tak posuzování odpovědnosti úředních osob, soudců, státních zaměstnanců, pardon, státních zástupců, je o to komplikovanější, protože vždycky musím posuzovat i ten samotný postup při správě daní, pak ten konkrétní postup v rámci něho, třeba té úřední osoby nebo třeba soudce, tam to přece je totožné.

Pokud se jedná o regresní úhrady, nebo můžeme to zjednodušit náhradu škody vůči zaměstnanci, tak je třeba si uvědomit, že existují dva základní režimy. Možná tři, ale já to budu redukovat na dva. Jeden režim je zákon 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nezákonným rozhodnutím myšleno, nebo nesprávným úředním postupem. To je první oblast, zákon 82/1998. Vedle toho stojí odpovědnost, respektive nějaký zvláštní mechanismus postavený v daňovém řádu v rámci úroku 155, 254 a 254a toho daňového řádu. Zatímco ten zákon 82/1998 v zásadě je obecným předpisem, kterým se samozřejmě i Generální finanční ředitelství a ministerstvo financí řídí, ten obecný předpis upravuje v podstatě komplexně celou materii. Jinými slovy, pokud přibližně od roku 2011 byla ministerstvem financí uhrazena škoda podle tohoto zákona, podle tohoto základního zákona ve výši několik desítek milionů korun, tyto prostředky, respektive tyto případy byly všechny projednány v rámci takzvané regresní komise generálního ředitele nebo generální ředitelky Generálního finančního ředitelství. Bylo to projednávání poměrně komplikované. Jak jsem naznačil, musí se posuzovat celá správa daní, ADIS, jak přesně funguje manuál, je to velmi komplikované. A následně, protože zákon stanoví jednoznačně v tomhle ohledu kompetenci, následně to stanovisko té regresní komise a Generálního finančního ředitelství bylo zasláno ministerstvu financí, protože ministerstvo financí je právě tím orgánem, který rozhoduje.

Když se podíváme podrobněji do toho zákona o odpovědnosti za škodu, 82/1998, musí být splněny dva základní předpoklady. První předpoklad je, že vůbec ta úřední osoba způsobila škodu, to je první věc, že to bylo její jednání, že bylo protiprávní. K tomu se ještě dostanu. Druhý aspekt je, že se podílela, nějakým způsobem se podílela na vydání toho nezákonného rozhodnutí nebo na tom nesprávném úředním postupu. To slovo „podílela“ je velmi důležité, a je třeba si to uvědomit, protože myslím si, že z řad odborné veřejnosti to nemusí být patrné, zatímco advokát, daňový poradce, ale i státní zástupce a soudce má jeden případ v podstatě od začátku až do konce, tak správa daní funguje v rámci specializovaných útvarů. To znamená, že na tom jenom konkrétním případu se podílí poměrně dost osob, vždycky v rámci své specializace a v rámci svých činností. To jsou tedy dva základní předpoklady.

Je třeba si uvědomit další tézi, zákonnou, to není, že bych si to vymýšlel, odpovědnost státu podle tohoto zákona je absolutně objektivní, to znamená, nelze se jí zprostit, zatímco regresní odpovědnost toho zaměstnance podle tohoto zákona je ryze subjektivní. A to ještě zákon jednoznačně stanoví, prosím, uvědomme si to, že to tak je, že to je zákonný rámec, že je to právě zaměstnavatel, v tomhle případě tedy by to mělo být spíš ministerstvo financí, byť samozřejmě s velkou podporou orgánů Finanční správy, který musí prokázat zavinění, to znamená úmysl nebo nedbalost té úřední osoby, jejíž porušení právní povinnosti vedlo k tomu nezákonnému rozhodnutí nebo nesprávnému úřednímu postupu.

Ještě se vyjádřím k tomu, co říkal pan magistr Hajdučík. No jasně, neustále Generální finanční ředitelství provádí dohlídkovou činnost. To není o tom, že bychom nesledovali, co se děje na finančních úřadech, neustále se provádí dohlídková činnost. V podstatě se dá říci, že spousta těch mediálních kauz mohla pak mít dopad do toho, že se provedla nějaká dohlídka nebo dohlídková činnost v rámci nějakého finančního úřadu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Dvě minuty.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Radim Patočka:  Jo, děkuji. To je ten režim, který je zákonem popsaný. Vedle toho je ten režim, o kterém mluvil pan magistr Hajdučík, děkuji za upozornění. Tam je třeba si uvědomit to, že zatímco první režim, zákon 82/1998 je velmi individuální a v zásadě se vždycky prokazuje, vy z vás, co jsme se setkali třeba i v soudních síních, víte, jak je to někdy i komplikované. Tam se prokazuje skutečná výše škody, skutečný ušlý zisk. Vedle toho existuje režim, který bychom mohli označit jako nějaký materiální nebo privilegovaný, a je to privilegovaný ve smyslu pro daňové subjekty, režim úroků, který je naopak ryze objektivní. Je to matematická kalkulace, 14 procentních bodů nebo 28 procentních bodů plus reposazba České národní banky za určité období. Vůbec nezohledňuje výši skutečné škody. Dost často se může stát, patrně se i stává, ale to nelze zjistit z logiky věci, že výše těch úroků je vyšší, než byla vůbec skutečná škoda. A je to celé objektivní. Ten daňový řád, ten zákon hovoří pouze o správci daně, nikoliv o úředních osobách správce daně. Z tohoto úhlu pohledu ten regresní nárok je tam velmi komplikovaně doložitelný. Samotný ten regresní nárok je velmi komplikovaně doložitelný. Je pravda, že je možné se vždycky samozřejmě na ten případ podívat, to není předmětem nějaké polemiky. Nyní, abych se dostal k tomu, co hlavně...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Už jste v závěru.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Radim Patočka:  Děkuji, končím... Co pana Hajdučíka zajímalo a na co poukazuje, pokud se jedná o výdaje na úroky podle 155 odst. 5 daňového řádu, úrok z přeplatku, 254, úrok z neoprávněného jednání správce daně, 254, úrok z odpočtu, tak tyto nejsou čerpány dle účinné platné metodiky, ne Generálního finančního ředitelství, z rozpočtu Finanční správy, ale jsou čerpány ze státního rozpočtu, kapitola 398, do příjmů 470, to je všeobecná pokladní správa. Jenom na dovysvětlenou, na tomto účtu se předepisují například náklady řízení podle 107 daňového řádu, exekuční náklady, pak tam jsou ty úroky, pokuty za nesplnění povinností nepeněžité povahy, je to jakoby daňová část. Je tam třeba i prominutí příslušenství daně podle daňového řádu, takže to je tedy odpověď na vaši otázku nebo ten poznatek. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji a ještě reakce pana magistra Hajdučíka.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jakub Hajdučík:  Děkuji panu magistru Patočkovi, bohužel jsem se z jeho příspěvku nedozvěděl v zásadě nic konkrétního. To znamená, víme prokazatelně, že za léta 2017 až 2019 zmizelo státu 622 milionů, nevíme vůbec, kdo se kdy zabýval tím, zda tyto finanční prostředky nemá někdo třetí nahradit tomuto státu jako vzniklou škodu. Pokud by Finanční správa stejným způsobem vybírala daně... Pak jsme na tom hodně špatně. Děkuji, pane předsedající.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. A protože jsme vyčerpali první tři témata prvního bloku, nyní otevírám rozpravu, která by měla trvat 30 minut, mám v tuto chvíli čtyři písemné přihlášky, takže jenom připomínám, že vystoupení by nemělo přesáhnout 5 minut. Jako první se přihlásil pan Radomil Bábek z podnikatelských odborů. A připraví se pan Ondřej Lichnovský.

Pane Bábku, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Radomil Bábek:  Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové, dobrý den, pane předsedající, pane senátore. Velice vám děkuji, že jste tuto akci připravili a že můžeme jednat a diskutovat o tom, jak funguje či nefunguje Finanční správa.

Nemůžu začít ničím jiným, než že 28 let podnikám a posledních 6 let stojím v čele asociací nebo spolků podnikatelských, které mají hájit nebo hájí zájmy a práva podnikatelů a živnostníků. A musím říct, bohužel, proti státu. Protože stát se chová v současné době v mnoha případech jako nepřítel malého podnikání. Kdyby Finanční správa fungovala tak, jak nám to tady popsali paní ministryně Schillerová, paní ředitelka Richterová nebo jejich mladí kolegové úředníci, tak bychom tady přece nebyli. To není nějaký řečnický axiom, to je skutečnost. Co bychom tady dělali? Ale my tady jsme... My tady jsme proto, že teorie se výrazně rozchází s praxí. To, co tady popsali paní Schillerová, paní Richterová a jejich kolegové, to je, prosím, ryzí teorie. Tak by to mělo být. Ve skutečnosti je to však jinak.

Finanční správa za posledních 7 let udělala obrat, já bych řekl, skoro o 180 stupňů. Jak jsem říkal, podnikám 28 let. Až do doby někdy kolem roku 2015 mě nikdy nenapadlo, že by mi mělo vadit to, jak se chovají úředníci Finanční správy, že by se chovali nekorektně, že by po mně chtěli nebo po lidech z mého okolí, po podnikatelích a živnostnících, něco, co by bylo nefér, něco, co by bylo nekorektní. Ten obrat o těch 180 stupňů, prosím, je následující.

Zatímco do té doby před těmi asi sedmi, šesti, možná pěti lety byla Finanční správa skutečně tím správním orgánem, pokud se něčeho bál živnostník, malý podnikatel, tak se bál kontroly. To je v pořádku, takové nastavení je správné. Od té doby ovšem se Finanční správa otočila a stala se nepřítelem podnikatelů a živnostníků, především těch malých a drobných podnikatelů a živnostníků. Stalo se něco, co jsem si myslel, že se snad už po roce 89 nemůže stát. Ti lidé se Finanční správy bojí. Ale oni se už teď nebojí kontrol, oni se bojí, přátelé, se ozvat. Kontrola proběhne téměř výhradně v jejich neprospěch a oni se bojí podat odvolání, odpor. A že by šli k soudu? No tak na to všichni zapomeňme. Jinými slovy, jestliže paní ředitelka Richterová tady jako, řekněme, pozitivní informaci za Finanční správu uváděla to, že 50 – 60 % soudů Finanční správa vyhrává, pak já musím říct, je to přesně obráceně. To, že Finanční správa prohrává 40 – 50 % soudů, je katastrofální informace. Já tu informaci musím doplnit. To je něco, co samozřejmě Finanční správa nikdy nahlas neřekne.

Jsou tisíce a tisíce případů, kdy se ten poplatník vůbec neozve, přestože mu, a s dovolením použiji výraz, který se nebude Finanční správě líbit, drze úředníci radí: No, tak se suďte! Toto je ten postoj, který vyčítáme Finanční správě. Není problémem dneška rozsah pravomocí, které má Finanční správa. Ona totiž má v zásadě pravomoci stejné, jako měla po minulých téměř 30 let. Příkladem jsou zajišťovací příkazy, příkladem je presumpce viny nás podnikatelů a živnostníků a tak dále, a tak dále.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Jedna minuta.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Radomil Bábek:  Ano, děkuji. Jinými slovy rozsah pravomocí problém není. Ten problém je v chování a jednání Finanční správy. Finanční správa, zatímco dříve se chovala korektně a byla zdrženlivá ve využívání svých pravomocí, tedy své moci, dnes se Finanční správa zcela jednoznačně chová nekorektně, nezdrženlivě a svou moc nejenže plně využívá, ale protože jedná se slabší stranou, což je ten živnostník nebo malý podnikatel, já tvrdím, že svou moc zneužívá. To je to, proč tu dneska jsme. A to je to, proti čemu musíme něco dělat. Ne proti tomu, jak jsou nastaveny zákony, ty jsou v pořádku, proti těm nemáme vůbec nic. Že máme platit daně? Nikdo ani necekne. Ale musí se k nám chovat ten stát korektně a Finanční správa se k nám nemůže chovat, omlouvám se za výraz, jako vymahačská agentura. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Bábkovi a požádám o vystoupení pana Ondřeje Lichnovského a připraví se pan David Hubal.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ondřej Lichnovský:  Vážené dámy a pánové, dobrý den. Na úvod, na krátkou vysvětlenou, já jsem se vzdal svého příspěvku tady dneska za účelem a po domluvě s panem senátorem Goláněm, aby druhá strana dostala dostatek místa pro koreferáty. Přišlo mi, že toho času by jinak nemuselo být dostatek, takže proto ten svůj krátký příspěvek vnesu v těchto pěti minutách, kdy důvodem ještě bylo i to, že jsem se lehce doplňoval s kolegou Hajdučíkem, takže proto jsem považoval za vhodné, abych to byl právě já, kdo ten svůj příspěvek stáhne.

Já budu prezentovat ten stávající problém, o kterém chci hovořit, na případu, který rozebraly Seznam Zprávy, rozebral to novinář Kubík s novinářkou Slonkovou. Jednalo se o daňové peklo ve Zlínském kraji, kdy naše Unie daňových poplatníků vystošestkovala podrobně pozadí této kauzy. V rámci toho, co jsme zjistili, tak jsme byli dostatečně informováni o tom, že ten případ je opravdu závažný, a k selhání jednoznačně tady došlo. Já to tady jenom velice krátce zrekapituluji, co jsme zjistili.

4. 9. 2017 byla provedena první vnitřní kontrola v územním pracovišti, která shledala závažná pochybení. V podstatě se neexekuovalo, to bylo to hlavní, co ta kontrola finančního úřadu našla. 28. 3. 2018 byla provedena druhá kontrola. K tomu nám Generální finanční ředitelství řeklo, že ta byla zahájena na pokyn tehdejšího ředitele Finančního úřadu ve Zlíně, a teď pozor, z důvodu výsledků předchozí vnitřní kontroly. Jinými slovy, první kontrola našla závažná pochybení, děláme druhou kontrolu, abychom zjistili, jestli pochybení byla odstraněna. Kontrolující ve zprávě o kontrole, myslím tím druhé kontroly, konstatuje, že nedostatky zjištěné při předešlé kontrole stále přetrvávají. A nato 12. 2. 2018 předává ředitel Finančního úřadu pro Zlínský kraj kárné komisi kárný podnět na tehdejšího ředitele územního pracoviště ve Valašském Meziříčí, inženýra Sobka. 28. 2. 2018 se sešla kárná komise, složená za tří úředníků téhož Finančního úřadu pro Zlínský kraj. A ta došla k závěru, že kárný podnět neodůvodňuje zahájení kárného řízení proti svému kolegovi inženýru, Sobkovi. Z odůvodnění si tady dovolím přesně citovat:

„Komise dospěla k závěru, že ke spáchání kárného provinění spočívajícího v nedodržování povinností představeného v daném případě nedošlo, neboť časový úsek,“ rozumějte časový úsek mezi těmi kontrolami, „neposkytoval dostatečný prostor k tomu, aby přijatá opatření mohla být účinně realizována.“

Tak buď ty tři měsíce byly tedy nedostatečné, tak jak říkala kárná komise, a pak se ptám, proč vůbec ta druhá kontrola tak brzy přišla, anebo prostě ta kárná komise jenom celou věc přikryla, aby obhájili svého v podstatě kolegu, svého nadřízeného, a to bez možnosti jakékoliv změny. Možná je tady chyba v tom, že kárná komise 1. stupně je složena z lidí z úřadu, možná je to tím, že kárné podněty podává nadřízený, možná je to také tím, že výsledky vnitřních kontrol nepřebírá nezávislý orgán typu NKÚ s pravomocí kárného žalobce. Ale ta moje nosná myšlenka, kterou tady chci vyjádřit, tak ta je v tom, že hlavní chyba celé této věci, důvod, proč k tomu došlo, je ve způsobu uvažování Finanční správy, v tom, jak vy vystupujete.

Vy jste jedna z nejsilnějších složek výkonné moci v tomto státě, ale chováte se s bohorovností, která nemá v tomto státě obdobu. Vy se chováte, jako kdybyste byli nechybující jedničky, a nemáte vůbec žádnou sebereflexi. A přitom je vás 16 tisíc a statisticky je vyloučeno, abyste vůbec mohli chyby nedělat, to prostě nejde, ty chyby někdo vždycky udělat musí, ale vy se k nim nestavíte čelem. Vy se vykrucujete a odmítáte uznat jakoukoliv chybu. Můžu říkat zajišťováky, můžu říkat nesporné odpočty, těch problémů tady bylo hodně. Vaše reakce? Nanejvýš jste si zřídili na vlastních stránkách sekci nepřesností v médiích. To, co chci tady hlavně říct, je, že příklady táhnou.

Takže, paní generální ředitelko, tak jak vy se chováte na těch nejvyšších židlích, tak jak vy skrýváte všechny ty svoje problémy, tak ti dole úředníci to vidí a chovají se úplně stejně potom.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Jedna minuta.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ondřej Lichnovský:  A co je nejdůležitější v tomto, tak tím, jak oni se chovají potom stejně jako vy nahoře, tak vy je ve výsledku ohrožujete. Ohrožujete je tím, že pokud na ně nedopadne nějaká kárná odpovědnost za jejich prohřešky, dříve nebo později se to ucho utrhne. Potom celou tu věc už nebude řešit kárná komise, ale dostane ji na starost státní zástupce, který namísto kárného opatření bude řešit už trestněprávní dopady, na to máme v trestním zákoníku § 330, trestný čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Takže, jak tady zaznělo jako koreferát vůči panu kolegovi Hajdučíkovi, není třeba diskutovat, je třeba kárně řešit ty problémy, které jednotliví úředníci způsobují. Pokud je nebudete kárně řešit, tak je budete řešit trestněprávním způsobem pod vedením státního zástupce. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. A ještě se chci zeptat, protože v přihlášce do rozpravy máte zatržený i druhý blok, mám to brát, pane Lichnovský, máte zatržené oba bloky, mám to brát i jako přihlášku do druhého bloku? Dobrá, děkuji. Požádám pana Davida Hubala z Unie daňových poplatníků o jeho vystoupení a připraví se pan Tomáš Hajdušek.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Hubal:  Dobrý den, vážení účastníci dnešního setkání. Já jsem se přihlásil do dvou bodů k diskusi, nicméně chci ujistit pana předsedajícího, že dvakrát 5 minut určitě nevyužiji. Rád bych začal první věcí. Pak kolega Hajdučík se tady zabýval problematikou skrývání náhrad škod a excesů úředních osob. Jeho koreferující, pan Radim Patočka, tady uvedl několik věcí, které bych rád také zmínil a uvedl na pravou míru. Předně chci říci, že odborná veřejnost, kterou si tedy možná dovolím tady zastupovat, přece nežádá to, aby každá úřední osoba v každém prohraném případě, které nám paní generální ředitelka ukazovala na tabuli, byla pohnána k odpovědnosti. Nikdo z nás přeci nemá zájem na tom, aby se úředníci báli vykonávat svoji profesi, o to přece nikomu nejde. Ale existuje spousta případů, kdy zcela vědomě, zcela proti judikatuře, zcela proti zákonu úřední osoby postupují. A to, co tady zmiňoval pan Bábek, některé naše spoluobčany v podstatě terorizují. To jsou právě ty případy, kdy by Finanční správa měla mít onu sebereflexi a škodu proti těmto osobám regresem uplatnit.

Já jsem zděšen. Před nedávnou dobou se zde přítomná kolegyně Jitka Routková dotazovala Finanční správy, kolika úředním osobám byla regresem škoda předepsána. Dozvěděla se, prosím, asi nic, co pro vás dnes nebude překvapivé, nula. Nic nikdy, nikomu nic. Sice od té doby nějaká voda uplynula, ale nepředpokládám, že se něco zásadního změnilo. Pokud ano, budu rád, že se mýlím.

Pan koreferující, Radim Patočka, říkal, že daňové řízení je velmi složité, že se na něm podílí spousta osob, spousta úředníků a těžko pak nalézt viníka. S tím přece nemůžeme souhlasit. Škoda, která vzniká státu nejenom na nákladech řízení, na promarněném úsilí úředníků, které si platíme my z našich daní, ale samozřejmě i na zaplaceném úroku, který je jakousi sumární náhradou za útrapy pro daňového poplatníka, je přece škodou na státním rozpočtu. Ta osoba nebo dokonce skupina osob, která se na tom podílí, musí být přece hnána k odpovědnosti, nemůžeme říkat, že se jedná o paušální náhradu, nebo dokonce že se jedná o skupinu osob, z níž nemůžeme vytáhnout za ucho jednoho viníka. Taková filozofie je podle mého názoru špatná. Navíc zákon o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem jasně definuje povinnost státu regresem po konkrétní úřední osobě škodu vymáhat. To se neděje. Nejde přece o nějakou pomstychtivost nás daňových poplatníků, ale jde o výchovný nástroj vůči úředníkům Finanční správy právě proto, aby měli respekt k té druhé straně, která má být jejich klient.

Druhé téma, které jsem si zaškrtl a které bych rád krátce okomentoval, je manipulace se spisem. Pan kolega Piech tady uvedl podle mého soudu děsivá zjištění a koreferující, pan Václav Čepelák, se pokusil ona zjištění určitým způsobem, bohužel typickým pro Finanční správu, relativizovat. Předně bych rád řekl, že když Ústavní soud, prosím, vzkáže svojí jemnou mluvou, že spis jaksi není v pořádku, tak už to je hodně moc. To znamená, není to omluva pro vaše jednání, ale je to velmi špatná vizitka pro Finanční správu. To je potřeba si předně uvědomit. Já jsem praktik, živím se tím, že denně docházím na finanční úřady, zastupuji daňové subjekty ve sporech s Finanční správou a do spisu v podstatě obden nahlížím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Minuta.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Hubal:  Bohužel se setkávám s tím, že ve spise je založena spousta takzvaných interních písemností, kdy daňový subjekt, a tedy ani já jako zástupce, nemáme vůbec šanci přezkoumat, co je jejich obsahem. Tedy vůbec nemůžeme posoudit to, zda ta písemnost je tam založena oprávněně či nikoliv. To je tragédie. Setkal jsem se několikrát s tím, a můžu tady zde přítomným zástupcům Finanční správy předložit i protokoly z ústních jednání, kdy ve spise je založeno třeba 10 výzev k součinnosti pro třetí osoby, tedy zjevně se jedná o důkazy v řízení. Z těch 10 výzev byly pouze 3 přeřazeny do daňového spisu, do kterého má subjekt možnost nahlížet. Ostatní zůstaly v takzvané vyhledávací části spisu. No, přece tento moment důvodně vyvolává pochyby o tom, že v tom vyhledávacím spise jsou založeny důkazy, které mohou být i ve prospěch toho subjektu. Proč tam jsou, jsem se nikdy nedozvěděl.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Hubal:  Navíc bych rád ještě zmínil jednu věc, koreferující zmiňoval, že Finanční správa nikdy nevedla spor ohledně obsahu spisu. No bodejť by vedla. On totiž soudní systém neposkytuje těm poplatníkům ochranu pro to, aby se mohli účinně bránit. Ve věci samé se často jedná o nějaká podružná procesní pochybení, která jsou pak vyřešena v rámci meritorního rozhodnutí. Navíc my samozřejmě nevíme, co je v té vyhledávací části spisu. Tedy bez toho, aniž bychom měli onu pověstnou křišťálovou kouli, si na to, že v tom spise cosi konkrétního chybí, stěžovat nemůžeme. Je proto na vrcholných orgánech státní správy, konkrétně tedy asi na Generálním finančním ředitelství, aby vydalo jasnou a závaznou metodiku pro to, jak se má spis vést, tak aby byl pro nás, pro daňové subjekty, snadno přezkoumatelný. Děkuji za prostor.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Nyní vystoupí pan Tomáš Hajdušek a připraví se pan senátor Goláň. Já už se dopředu ptám, jestli někdo se ještě hlásí do diskuse v rámci toho prvního bloku, anebo pan senátor Goláň bude poslední vystupující v rámci rozpravy? Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Hajdušek:  Dobrý den, děkuji za slovo. Moje vystoupení přijde po té polední pauze, takže mi dovolte jenom v krátkosti z pozice vedoucího sekce správy daní a poplatků Komory daňových poradců krátce reagovat na dvě vystoupení. Nejprve kolegyně Petra Nováková a pan ředitel Čepelák na téma vztah Finanční správy k daňovým subjektům. Já bych tady, protože pro nás to samozřejmě není novinka, ale spíš jako pro veřejnost řekl, připomněl, že Parlament České republiky schválil novelu daňového řádu, která umožní výrazným způsobem zjednodušit kontrolní postupy. Zjednodušit, myšleno zjednodušit pro správce daně, zrychlit tyto kontrolní postupy. S tím, že ten zákon nenastavuje jasná pravidla, kdy například lze zahájit daňovou kontrolu korespondenčně, kdy v rámci ústního jednání atd., to znamená, že v některých případech ta komunikace ze strany správce daně může být výrazně omezena, ořezána. V některých případech nic nebrání tomu, aby to probíhalo, tak jak je to dneska. Zde právě záleží, a to není chyba zákona, my jsme tu novelu daňového řádu jako Komora daňových poradců podpořili, ale zde právě záleží velmi výrazně na metodice Finanční správy, jakým způsobem k tomu přistoupí. Já bych chtěl říci a kvituji, že jsme od minulého týdne v komunikaci s Generálním finančním ředitelstvím, už jsme v pátek absolvovali první videojednání na toto téma a snažíme se, aby nová metodika byla nastavena tak, že to ořezání, to osekání, to zjednodušení, zkrácení komunikace, té interakce mezi daňovým subjektem a úřední osobou nastane pouze v případě, že si to zaprvé ten daňový subjekt sám přeje, taky není mým zájmem jezdit přes celou republiku, přijet si pro výsledek kontrolního zjištění nebo daňové kontroly, sednout do auta a zase jet přes půl republiky nazpátek.

Ale již dneska si nechávám tyto dokumenty posílat do své datové schránky. To znamená, v momentě, kdy si to ten datový subjekt přeje, anebo v momentě, kdy na straně daňového subjektu je zjevně nekontaktní subjekt nebo chronický obstrukčník takzvaně. Ale aby to gros té komunikace nadále zůstávalo v interakci mezi daňovým subjektem a případně jeho zástupcem a úřední osobou, tak, aby se maximum těch problémů vyřešilo už v rámci toho prvního stupně. Takže doufáme, že diskuse, která je velmi otevřená, bude pokračovat i nadále, že dospějeme k nějakému souhlasnému stanovisku.

Obsah spisu, to znamená druhý příspěvek Marka Piecha a pana ředitele Čepeláka, zde bych chtěl znovu připomenout veřejnosti, že součástí schválené novely daňového řadu je i takzvaný projekt MOJE daně, MOderní a JEdnoduché. Ta schválená novela daňového řádu vytvořila legislativní ukotvení, takzvaný podvozek, jak tomu říkám já, pro to, aby skutečně došlo k výrazné elektronizaci správy daní a konečně k benefitům i pro daňové subjekty. Já bych zde velmi apeloval na Finanční správu, aby v co nejvyšší míře umožnila elektronické nahlížení do spisu, zejména elektronické vedení spisu, protože potom všechny ty problémy, tak jak ukazoval kolega Piech, potom odpadnou, protože to bude transparentně nastavené, každý daňový poradce ze své kanceláře se bude moci sám přesvědčit, zda ten spis je veden tak, jak má být veden, zda jsou do něj zakládány všechny důležité písemnosti. Samozřejmě odpadne takové to únavné cestování přes půl republiky, abychom se dozvěděli nějakou důležitou listinu ze spisu. Takže tolik moje vystoupení. V podstatě je to apel na Finanční správu, že zde máte díky parlamentu vytvořený prostor pro to, aby ten vztah, daňové subjekty vůči správci daně, v těch případech, kdy je to potřebné, to znamená v těch případech, kdy se na straně daňových subjektů nejedná o daňového podvodníka, nejedná se o nekontaktní subjekt, nejedná se o žádného obstrukčníka, těch subjektů je podle mého názoru 90, 95, 99 %, tak aby to skutečně byl moderní výkon státní správy. A potom spousta třecích ploch mezi námi odpadne. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Já se obávám, že v době covidové nám ani nic jiného než elektronizace spisů nezbude, protože to budeme muset omezit. Nyní má slovo pan senátor Goláň. Upozorňuji ho, že i pro něho platí pětiminutový limit.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Goláň:  Pane předsedající, děkuji za slovo, už jsem si myslel, že budu mít poslední slovo a pan kolega Fischer asi to zavře, protože vidím, že se přihlásil do obecné rozpravy. Já jsem rád, já bych chtěl poděkovat paní Richterové za to její vystoupení, děkuji za to, že mě pochválila, že mě respektuje. Naopak ale musím říct, že její vystoupení mi ukázalo, že v brzké době se nic nezmění. V brzké době se nic nezmění a je to o tom, co tady říkali kolegové, že ta sebereflexe tam chybí.

Můžu říct, že třeba mám pochybnosti o těch statistikách, i když ty jsou děsivé, ty jsou ve váš neprospěch, protože my tu úspěšnost u těch žalob máme mnohem vyšší a nechci si myslet sám o sobě, že jsem tak dobrý a ostatní tak špatní, že by to tu statistiku natolik deformovalo. Proč nevěřím statistikám, můžu říct z jednoho školení na výzkum a vývoj, kdy paní Součková tehdy tvrdila, že v rámci výzkumu a vývoje za rok 2015 byly doměřeny pouze tři kauzy, kdy se řešilo, jestli tam byl prvek novosti. Já jsem měl tehdy čtyři kauzy za ten rok doměřené. A ona říkala, že byly jenom tři. Takže tehdy jsem už přestal věřit statistikám Finanční správy. Samozřejmě věřím tomu, že paní Richterová by nebyla ten typ, který by si to jakýmsi způsobem upravil. I tak, jak řekl pan kolega Hajdučík, ta statistika, těch 40 %, je šílená.

Já bych chtěl ještě navázat na pana Bábka, kdy pan Bábek řekl, že ta situace se změnila opravdu před těmi 6 lety. Já to můžu demonstrovat na svých zkušenostech. Do roku 2014 jsem měl jenom, kolegové byli v tomhle aktivnější, jenom tři správní žaloby proti rozhodnutí. Vím, že tehdy lidé z krajských finančních ředitelství říkali, že když někdo žaluje jejich rozhodnutí, tak že to považují za osobní selhání. Dneska těch žalob máme přes 210! 210 žalob. To mi chce někdo říct, že do roku 2014 Finanční správa neuměla správu daní a neuměla vybírat daně? Že se jakýmsi způsobem jenom dívala do těch počítačů a nic nedělala? Najednou v roce 2014 se to naučili? Jako mávnutím kouzelného proutku? To si nemyslím. Já si nemyslím, že zákon o správě daní a poplatků by byl jiný než daňový řád, navíc zákon o správě daní a poplatků byl přece procesní normou, podle které se postupovalo. Proč najednou se to všechno změnilo? Jako to jsme se teprve potom naučili vybírat daně? To jsme se potom teprve naučili nahánět ty poplatníky? Ty změny, já to dělám od roku 1993 a viděl jsem i ty změny v chování jednotlivých finančních úředníků. Viděl jsem změny jejich postojů. Já nevím, čím to je, jakým způsobem jsou školeni, ale lidé, kteří dříve používali skutečně ten praktický selský rozum, najednou se začali sami ohrazovat proti tomu: Ježiš, co ten Nejvyšší správní soud nám tady rozhoduje, vždyť on vlastně chrání podvodníky! Já mám kauzu Filák, ke které jste mi všichni gratulovali, a tam si můžete přečíst, že Odvolací finanční ředitelství provedlo všechno správně, je přesvědčeno o všem, co tam v původním rozhodnutí bylo. Nicméně akceptuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Tohle je ukázka toho, že vlastně proč až ten Nejvyšší správní soud má zachraňovat něco? Proč? Vždyť ten by měl skutečně řešit excesy. A hlavně výkladové záležitosti. Protože samozřejmě jsou situace, kdy nevíme úplně... Víme, jak to zákonodárce myslel, samozřejmě, podíváme se do důvodové zprávy, ale nevíme, jak to vyložit třeba i díky té důvodové zprávě. Ani ten logický výklad nepomůže. Ano, na to bychom měli mít Nejvyšší správní soud, ale ne to, že se mi tam Filák objeví podruhé a ten Nejvyšší správní soud jim řekne: To snad nemyslíte vážně, my už jsme vám to jednou řekli. Co to tady dělá podruhé? A řekl jim to takovým drsným způsobem a naprosto stručně na 6 stranách, že snad ta Finanční správa to konečně pochopila. A tohle jsou situace, které nás tady všechny posadily do těch lavic. To jsou ty situace, které nás sem dohnaly. Z původního projevu paní generální finanční ředitelky vidím, že tady budeme muset sedávat častěji. Protože jak řekl kolega Hajdučík, ta sebereflexe tady není. Jak jsem řekl, od roku 2014 se postupy a uvažování těch úředníků začaly diametrálně otáčet o 180 stupňů.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Pozor na čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Nyní jako zatím poslední přihlášený vystoupení v diskusi pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, milí přátelé. Chtěl jsem poděkovat všem, kdo dnes vystoupili. Teprve v té konfrontaci vašich zkušeností, vaší expertizy a často i velmi tvrdých lekcí, které jste přinesli z terénu, jsem já jako laik si uvědomil, jak vážné téma přinášíte. Chci poděkovat všem, kteří se zasloužili o toto veřejné slyšení. Proč to říkám? Naše země a náš kontinent je ve vážné krizi pandemie, ekonomické krizi, možná i sociální krizi a politické krizi. Bez toho, že bychom hlídali každého, kdo potřebuje zvláštní pozornost, a můžeme mluvit o lidech, kteří potřebují pomoc zdravotní nebo sociální, tak se nedostaneme z téhle krize jako vítězové nebo jako ti, kteří obstáli. Stejnou pozornost ale musíme věnovat i našim aktérům ekonomickým. Teprve ve světle těch jednotlivých příkladů, které jste tady přinášeli, si člověk uvědomí, kolik času znamená pro aktivní podnikatele, kteří by měli investovat do výzkumu, vývoje, do opatření, aby čelili těm největším výzvám současnosti, kolik času jim spotřebuje administrování a správa komunikace s úřady. Proč to vlastně tady uvádět? Mě velmi zaujal ten výraz „laskavá důslednost veřejné správy“ a velmi mě zaujal i ten výraz, že platit daně je vlastně čest. Proto mi dovolte položit možná trochu filozofickou otázku, ale která má velmi praktické dopady. Co to je stát? Co to je stát, milí daňoví úředníci? A co to je stát, milí daňoví poplatníci? Teprve ve chvíli, kdy si připustíme otázku po smyslu, začneme hledat taky otázku určitého étosu, který by každý z těch úředníků a každý z těch, kteří k nim přichází, měl mít před očima.

Co je posláním státního úředníka? Samozřejmě, že po dnešním slyšení budeme mít představu, v čem zlepšovat předpisy. Velmi děkuji za ty příspěvky, které v tomto smyslu tady zazněly. Ale já se nemohu ubránit tomu, že nás čeká vážná reflexe toho, jaký smysl má mít úřadování v našich institucích. Proto jsem chtěl poděkovat za tu otevřenou konfrontaci, kterou tady dnes vedeme. Za to porovnávání našich argumentů. Protože právě v době krize máme možná i šanci věci vidět v novém světle. Celá řada lidí, kteří si říkali před těmi krizovými obdobími, k čemu máme společenství, k čemu máme kraje, k čemu máme úřady, k čemu máme stát, tak dneska to možná vidí jinak. Proto jsem vám chtěl poděkovat a těším se na další rozpravu. Zdá se mi, že se ale nevyhneme otázce smyslu étosu a také promýšlení toho, jak formovat naše úředníky, aby konali se smyslem a abychom nepřipouštěli některé nesmysly. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu senátorovi. Nyní je přihlášen do diskuse pan Jan Rambousek. Doufám, že jsem to přečetl správně, to jméno. Máte slovo, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Rambousek:  Děkuji všem za slovo. Dnešního dne jsme svědky naprosté absence sebereflexe Finanční správy a musíme ocenit její rétorický um, kdy konkrétní fakta a pochybení jsou zahalena do líbivých slov, kdy jsou problémy rozmělněny tak, aby to vypadalo jako drobné, nezáživné, nepodstatné věci. Já bych tady navázal hlavně na statistiku vyhraných soudních sporů a prohraných soudních sporů. Musíme si uvědomit, že ten daňový subjekt, který se rozhodne jít k soudu, což ho stojí nemalé finanční prostředky, je přesvědčen o své pravdě. Ten, který podváděl od začátku, se víceméně s Finanční správou ani nebaví a je nekontaktní. V této chvíli tedy si myslím, že jsou naprosto nepodstatná nějaká procenta, co Finanční správa vyhrála nebo co prohrála, ale problém je vůbec v absolutních číslech soudů, které se tam dostanou. Myslím si, že nedokážu rozlišit, co je pro ten daňový subjekt horší. Zda to, že ten spor prohraje, nebo zda ho vyhraje? Protože i za každým vyhraným soudním sporem je osobní tragédie toho daňového subjektu, který byl zkrácen na svém podnikání, místo podnikání se musel věnovat obhajobě svých, později jak se ukázalo, pravdivých, legálních činností. Co z toho má potom? Tak prostě vyhrál soud. Dostane nějakou náhradu, může se začít soudit o náhradu škody, může se začít soudit o úroky, ale smyslem jeho činnosti bylo podnikání, ne hádat se s Finanční správou. Bavíme se tady o nějakých podmínkách jednoty nebo kdo má větší práva v tom procesu, ale my si musíme uvědomit jednu věc. Daňový subjekt, když zmešká jednu lhůtu, definitivně skončil. Když Finanční správa prohraje soud, co udělá? Vrátí se to do Odvolacího finančního ředitelství a Odvolací finanční ředitelství vydá nové rozhodnutí. Takže my se soudíme, soudíme, soudíme a rozhodně nemůžu souhlasit s paní ředitelkou, která říkala, že tady taháme staré kauzy. V letošním roce mi bylo doměřeno Odvolacím finančním ředitelstvím 6 dní před desetiletou prekluzí. Já se dostávám do stadia, kdy přebírám případy klientů, mám takřka 100% jistotu, že už je v produktivním věku nedokončím. Tohle je šílená představa. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Rambouskovi. Koukám, nikdo se nehlásí, takže rozpravu první části našeho veřejného slyšení končím. Nyní vyhlašuji přestávku, která bude trvat do 12 hodin. Zvu vás všechny na kávu, čaj, případně občerstvení po vaší pravici. A pak ještě takovým menším labyrintem upozorňuji, že v 11:30 by měl být tiskový brífink ve Frýdlantském salónku, takže sejdeme se tady opět ve 12:00. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 11.18 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.00 hodin.)

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych zahájil odpolední část našeho veřejného slyšení, konkrétně blok 2. Na úvod požádám o vystoupení pana inženýra Tomáše Hajduška, daňového poradce, specialistu na správu daní, vedoucího sekce správy daní a poplatků při OK Komory daňových poradců ČR. Připraví se pan magistr Karel Šimka s koreferátem. Prosím, pane inženýre, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Hajdušek:  Ještě jednou dobrý den. Já poprosím o tu prezentaci. Nic?

Jo, děkuji. Takže protože času je málo, dovolte mi bez dlouhých okolků jít rovnou k věci. Vzhledem k tomu, že nás neposlouchají jenom odborníci, ale i laici, tak bych si dovolil připomenout, že základním stavebním kamenem v systému DPH je princip neutrality, který je vyjádřen v tom, že nárok na odpočet daně na vstupu je právem daňového subjektu. Není to v podstatě žádný milodar. Nadměrný odpočet vzniká tehdy, kdy daň na výstupu je nižší než daň na vstupu, například plátce v té době nakoupí, provede nějakou investiční činnost, nakoupí větší zásoby, nebo se jedná o exportéra a potom vykazuje nadměrný odpočet. Důležité je, že nadměrný odpočet je součástí financí toho daňového subjektu, plátce, jsou to v podstatě jeho peníze, které mu po určitou dobu stát dluží.

Soudní dvůr Evropské unie se několikrát v minulosti zabýval problematikou kompenzace za zadržování nadměrného odpočtu, protože, jak už bylo řečeno, systém DPH je náchylný na daňové podvody a Finanční správa zcela legálně a legitimně provádí kontrolu nadměrného odpočtu. Někdy se stane, že kontrola trvá několik měsíců či dokonce let. Plátci je zadržován nadměrný odpočet a Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně dospěl k závěru, že za tu dobu prověřování nadměrného odpočtu, který je následně prověřen jako oprávněný a správný a je s opožděním vyplacen plátci, mu náleží úroky. Ty první rozsudky formující jsou už z roku 1997 a 2008. U nás první vlaštovka nebo první rozhodnutí na toto téma byl rozsudek Nejvyššího správního soudu z listopadu 2014 ve věci Kordárna, který v podstatě jenom zopakoval tu judikaturu SDEU a řekl, že plátci náleží úrok. A vzhledem k tomu, že tehdy daňový řád neobsahoval žádnou pozitivní úpravu, řekl, že se použije nejbližší úprava, to je úrok jako při pozdním vrácení přeplatku na dani ve výši repo plus 14 %. Bohužel postoj Finanční správy, zveřejněný zhruba za měsíc po tomto rozsudku, byl pro nás velmi překvapivý, protože Finanční správa v oficiálním dokumentu sdělila, že tento rozsudek je ojedinělý exces, nemá precedenční závažnost, že jej tedy nebude respektovat. Výsledkem toho bylo, že následovaly zhruba dva roky soudních sporů, byly desítky sporů vedených o to, jestli skutečně má plátce nárok na úrok či nikoliv. Soudy neustále opakovaly jedno a to samé. Dokonce Nejvyšší správní soud v únoru 2017 přímo v jednom rozsudku konstatoval, že takovýto postup, konkrétně Odvolacího finančního ředitelství, je zcela svévolný, popírající nejenom základní zásady fungování veřejné správy, nýbrž i fundamentální principy právního státu, založeného na respektu k právům a svobodám jednotlivce. Až po, dejme tomu, 2,5 letech, až v červnu 2017 Finanční správa lidově řečeno „kapitulovala“ a vydala metodiku, která zaručovala to, že se ty úroky budou vyplácet.

Teď se podívejme na druhou stránku toho samého problému, jak k tomu přistoupil stát, respektive Parlament ČR, kdy Soudní dvůr Evropské unie říkal jasně, že ten úrok musí být v takové výši, jako kdyby si šel, já to zkrátím, jako kdyby si šel za to ten plátce půjčit v bance, aby ty úroky byly skutečně efektivní. Ministerstvo financí reagovalo tak, že využilo projednávání novely daňového řádu v parlamentu a prostřednictvím poslance Volného předložilo pozměňovací návrh a nechalo uzákonit nový paragraf 254a, který ten úrok stanovil ve výši repo plus 1 %. My tomu říkáme, že je to nula, fakticky. Legislativní vývoj byl následující, že za 2,5 roku s účinností od 1. července 2017, na základě tentokrát vládního návrhu, který už byl projednáván v řádném legislativním procesu, byl ten úrok zvýšen na repo plus 2 %. My, jako odborná veřejnost, jsme neustále upozorňovali, že prostě toto není řešením, že se to řešení toho problému jenom odsouvá a že přijde den, kdy se Nejvyšší správní soud bude muset vyjádřit k tomu, zda ten úrok ve výši repo plus 1 % je skutečně tím úrokem, tak jak ho chápe Soudní dvůr Evropské unie. Ten soudný den skutečně přišel a v červenci letošního roku dostal Nejvyšší správní soud na stůl přesně tento problém a konstatoval, že úrok ve výši repo plus 1 % není v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie, není v souladu se směrnicí, vzhledem k tomu, že podle instrukcí Soudního dvora Evropské unie národní soud v takovém případě, ne že má právo nepřihlédnout, ale v podstatě nesmí přihlédnout k této pozitivní právní úpravě, Nejvyšší správní soud řekl, jako by ta pozitivní právní úprava v podstatě neexistovala, jako kdyby § 254a nebyl napsán, řekl, že se jede podle staré judikatury, to znamená repo plus 14 %.

Co to znamená? Samozřejmě od té doby bylo zadrženo mnoho nadměrných odpočtů, naskákalo mnoho úroků a stát namísto toho, aby vyplácel reálný úrok, jehož výše může být čtyři, pět, šest procent, což může být předmětem diskuse, on vyplácel jenom jedna, tak teď se musí k tomu všemu vrátit a vyplatit 14 %. To znamená, že ta taktika obejít judikaturu Soudního dvora Evropské unie, taktika stanovit zákon tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, se v tomto případě státu draze nevyplatila, protože znovu opakuji, že namísto úroku čtyři, pět, šest procent se bude muset teď vyplácet úrok ve výši repo plus 14 %.

A poslední, co s tím souvisí, je zadržování nesporné nadměrného odpočtu. Představte si, dámy a pánové, situaci, kdy poplatník vykáže nadměrný odpočet ve výši milion, finanční úřad zahájí kontrolu a zjistí se, že je tam nějaká sporná faktura za 50 tisíc. A říká tomu plátci: My ti ten celý milion vrátíme tehdy, až prověříme tu fakturu za 50 tisíc korun bez ohledu na to, že o těch zbývajících 950 tisících korunách nemáme žádnou pochybnost. Takto byla nastavena dosavadní praxe Finanční správy. Samozřejmě my to dlouhodobě kritizujeme. Tvrdíme, že princip neutrality má i svůj časový rozměr, že v momentě, kdy je zadržováno těch nesporných 950 tisíc korun, dochází k popírání toho principu neutrality a dochází k velmi finančnímu a úplně zbytečnému zatížení těch plátců.

Jaký byl vývoj judikatury, máte v té prezentaci. Já jenom zdůrazním, že Ústavní soud v únoru roku 2019 v kauze Kovové profily řekl, že zadržování nesporné části nadměrného odpočtu je zásahem do vlastnického práva. Ten to vzal z té ústavní roviny. Načež Finanční správa opět za měsíc kontrovala tím, že vydala oficiální stanovisko, že nebude tento nález Ústavního soudu respektovat, že závěry nelze obecně aplikovat, tudíž že nebude vyhovovat požadavkům na vyplacení nesporné části nadměrného odpočtu. Samozřejmě má to své pokračování. Subjekty se nedaly. To znamená, máme zde další rozsudky. Vyjadřoval se k tomu i Soudní dvůr Evropské unie, který z hlediska nikoliv ústavního práva, jako to učinil Ústavní soud, ale z hlediska evropské směrnice řekl, že nic nebrání tomu, aby byla vyplacena nesporná část nadměrného odpočtu již v průběhu daňové kontroly. Poslední rozsudek je z července letošního roku, tam se omlouvám, tam mám chybu v letopočtu, tam je 29. 7. 2020, kdy Městský soud v Praze v případě FARIA konstatoval, že zadržování nesporné části nadměrného odpočtu je nezákonným zásahem.

Poslední, co jsem si pro vás připravil, abyste si uvědomili, jaká je závažnost toho problému, je objem výše zadržovaných nadměrných odpočtů v čase.

Že to skutečně byl problém v řádech jednotek miliard korun. Pokud vás tam zaujalo to navýšení na přelomu roku 2013 a 2014, je to zřejmě z toho důvodu, že v té době došlo k plošnému zastavení výplat nadměrných odpočtů u takzvaných neusazených plátců, kdy se kontrolovala jejich oprávněnost bez ohledu na to, jestli v těch konkrétních případech byly či nebyly indicie o tom, že by ty nadměrné odpočty měly být neoprávněné. Já můžu demonstrovat například případ americké firmy Hewlett-Packard International se sídlem ve Švýcarsku, která z důvodu svého byznysového modelu tady měla nějakou určitou entitu, která prováděla vývoz zboží, odečítala si nadměrný odpočet z nákupu na území ČR. Této firmě za období listopadu 2013 a prosince 2013 byl zadržen nadměrný odpočet v celkové výši 4 miliardy korun. Odpověď na otázku, jakým způsobem se tato firma dívá potom na podnikatelské prostředí v ČR, nechám na vás. Jenom jsem si spočetl, že na úrocích se za toto zadržení podle mých propočtů mělo vyplatit asi 70 milionů korun.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Hajdušek:  Takže tohle je krátké uvedení problému, ve kterém se koncentruje všechno to, o čem mí kolegové mluvili ve svých dopoledních vystoupeních. Zejména tedy velká neochota Finanční správy respektovat ustálenou judikaturu jak Nejvyššího správního soudu, tak Soudního dvora Evropské unie.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji a požádám pana Mgr. Karla Šimku, ředitele Odboru daňové legislativy ministerstva financí o vystoupení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Karel Šimka:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, navážu na svého předřečníka. To téma, které tady bylo vzneseno, si myslím, majoritně souvisí spíš s úpravou legislativy, proto jsem tu já za ministerstvo financí a za odbor daňové legislativy, nikoliv kolegové z Finanční správy. Tady byla nastíněna dvě témata, která spolu určitým způsobem souvisí a mají také určité společné jmenovatele. Jedním tím společným jmenovatelem je to, že to řešení, které tady dneska už máme i legislativně zakotvené a které nějakým způsobem tady generovalo a mělo určitou genezi, kterou tady popsal pan inženýr Hajdušek, vlastně dlouhou dobu nebylo jakkoliv legislativně upraveno. Pokud začnu tím prvním, což je kompenzace za zadržování, tady bych ještě zdůraznil to, že to je kompenzace za zadržování, které je legitimní, to není kompenzace za něco nezákonného. Na to samozřejmě ty nástroje máme. Tady se bavíme o tom, že Finanční správa legitimně zadržuje nějaké prostředky, ale zadržuje je dlouho. A logicky ten, komu je zadržováno, protože musí být podroben kontrolnímu postupu, pak má určitou nevýhodu vůči těm ostatním, kteří kontrolováni nejsou, to je ten princip daňové neutrality. Samozřejmě z něj pak dovozujeme, že by tam měla být nějaká kompenzace. Čili do roku 2014 o žádné kompenzaci nebyla řeč v zákoně. Do jisté míry ani v tuzemské judikatuře, to tady, myslím, pan inženýr jasně ukázal, takže žádná kompenzace se nepřiznávala.

První vlaštovkou byla právě ona legislativní úprava toho § 254a daňového řádu, která 9. 9. 2014, co jsem se díval do záznamů, byla na rozpočtovém výboru schválená. Až dva měsíce na to vyšel onen judikát Kordárna, který nějakým způsobem se k tomu postavil po svém. Zatímco ta úprava tam přiznala úrok repo plus 1 %, Kordárna využila takzvanou analogii práva, našla nějaký úrok, který v zákoně je, zvolila si zrovna úrok z prodlení, čili ten úrok, který je tady i na straně státu za nějaké pochybení, to je to repo plus 14 procentních bodů. Tady samozřejmě můžeme polemizovat o tom, jestli je to správně, dávat úplně stejnou sazbu za, řekněme, nezákonné jednání a stejnou sazbu za, řekněme, legitimní zadržování, které trvá jenom nějakou dobu. Nicméně judikatura v tomhle směru zase nemá neomezený manévrovací prostor, tak si vypomohla tou analogií.

Ta účinnost samozřejmě té novely nastala později ve chvíli, kdy ten legislativní proces dobíhal, tedy byla účinná od 1. 1. 2015.

Nicméně to byla určitá prozatímní záplata a ihned na to začala reálná debata o tom, jak by ten paragraf měl znít. Takže v roce 2016 s vyústěním v roce 2017 se přijala úprava komplexní, na jejíž tvorbě se podíleli i zástupci odborné veřejnosti. Někteří z nich tady sedí. Teď nemyslím jenom ze strany státní správy, ale právě ze strany zde přítomných odborníků, někteří zde již vystupovali. Takže tato úprava, troufnu si říct, už byla uchopena s nějakým klidem, rozvahou, komplexním způsobem. Tam to není jen o té výši sazby, ale také zejména, jaký kontrolní postup je relevantní, že to není jenom postup k odstranění pochybností, toho se týkala jak ta judikatura, tak ta původní úprava, ale i třeba daňová kontrola.

Nicméně ani to nebyla definitivní tečka, protože, jak dobře víte, kolegové senátoři to mají v čerstvé paměti, ministerstvo financí začalo pracovat na komplexní novele daňového řádu a takzvané revizi sankčního systému. V rámci ní došlo k výraznému snížení úroků, všech úroků, což se samozřejmě projevilo i v tom úroku z nadměrného odpočtu. Ten jediný se naopak zvyšoval. Výsledkem bylo, že od 1. 1. budeme mít dvě kategorie úroků. Úroky reparační a úroky kompenzační. Ty reparační budou ve výši úroku podle občanského zákoníku, čili ta standardní cena peněz, pokud někdo dluží. A pak ta kompenzační, to je jenom, řekněme, ta ekonomická cena, takové to, že nemůžu mít výhodu zadarmo. To znamená, pokud nějakým způsobem disponuji prostředky, kterými bych disponovat neměl, za to by měla vznikat určitá kompenzace. To platí jak pro stát, tak pro daňový subjekt. V případě daňového subjektu je to tedy úrok z prodlení, to je ta reparace, anebo úrok z posečkané částky, to je ta kompenzace. V případě státu, když pochybí, jedná nezákonně, zadržuje prostředky, kolega Hajdučík prostřednictvím pana předsedajícího tady ty situace popsal, tak to je ten úrok reparační. Naopak tenhle úrok, o kterém referoval kolega Hajdušek, podobná jména, omluvte mé klopýtnutí, tak ten je právě v té výši kompenzační. Čili pokud bych to měl vyčíslit, tak dneska se bavíme o polovině toho úroku z občanského zákoníku, nebo respektive od 1. 1. se bavíme, a to je repo sazba plus 8 procentních bodů děleno 2. To by měla být snad definitivní tečka, doufám, zákonodárce za tímto tématem.

Takže závěr z tohohle toho dílčí je, že tady máme legislativní řešení od 1. 1. definitivní, ale už to řešení od roku 2017 bylo nějakým způsobem uchopeno propracovaněji než tamto prozatímní, poslanecké.

Co se týká zadržování nesporné části daňového odpočtu, to téma je podobné. Dlouhou dobu v úpravě právní tohle téma vůbec nebylo, nicméně ta diskuze se tady objevovala už nějakou dobu, že by bylo vhodné. Teď samozřejmě ta diskuse se vedla dvěma liniemi, jestli máme cílit na takzvaně tu nespornou část, tak jak nazval ten příspěvek kolega Hajdušek, anebo, jak říkám já, spíš máme cílit na tu část odpočtu, kterou není potřeba prověřovat. Tímto směrem se vydala i právní úprava, zase opět účinná od 1. 1. 2021, čili to je ta velká novela daňového řádu. V čem je rozdíl? Nesporná částka, a potvrdila to i ta judikatura evropská a Nejvyššího správního soudu, je něco, o čem opravdu není pochybnost, takže ten správce daně si je jistý, že toto může vyplatit. To ovšem ale by znamenalo poměrně komplikované a složité procesní dokazování. Jako dílčí výstup z procesu vyměření toho daňového odpočtu nebo daně to znamená praktickou nepoužitelnost. Touhle cestou jsme se vydat nechtěli. Naopak jsme se chtěli vydat tou cestou, daňový subjekt je kontrolován, ale správce daně nicméně při tom, jak tu kontrolu zacílí, se rozhodl kontrolovat jenom určitý úsek. Ten zbylý úsek, on nemá 100% jistotu, že je v pořádku, nicméně prostě z kapacitních a jiných důvodů na něj necílí, tak ten může vyplatit.

Přičemž tohle rozhodnutí se neodehrává v té rovině stanovení daně nebo v té rovině nalézací, jak říkáme, ale v rovině platební. Proto jsme vytvořili ten institut zálohy na daňový odpočet a umožňujeme správci daně v průběhu postupu odstranění pochybnosti nebo daňové kontroly od 1. 1. toto vyplatit.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Dvě minuty.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Karel Šimka:  Ano, děkuji. Jednou z těch výtek, která tady zazněla, je, proč toto Finanční správa nezačala aplikovat už dříve bez té právní úpravy. Na druhou stranu tady na začátku byly také jasně řečeny faktory, že Finanční správa může postupovat jenom tak, jak jí velí zákon. Tady Finanční správa je vždycky v nelehké situaci. Objeví se nějaký judikát, o kterém není úplně jasné, jestli bude dlouhodobým trendem nebo jestli bude třeba nakonec překlenut jiným judikátem, zasedne rozšířený senát, nakonec to uzavře. Ta Finanční správa, když má ten judikát, který navíc tu věc řeší ne komplexně, ale parciálně, protože je vázán tím případem, jestli může navzdory textu jasnému zákona jít mimo ten zákon nebo nějakým způsobem domýšlet, jak by to mohlo být. Finanční správa je v tomhle směru jakoby opatrná a vyčkává zpravidla nějakého toho legislativního řešení, což je zase úloha ministerstva financí, pružně zareagovat. V obou těchto případech je vidět, že k té reakci došlo. I v rámci té debaty, jak aplikovat Ústavní soud, Finanční správa využila té možnosti, oslovila odbornou veřejnost, Komoru daňových poradců, Českou advokátní komoru, jednomyslná shoda tohoto fóra byla, vyčkejme na novou úpravu, nepouštějme se do dobrodružství bez opory v tom zákoně, protože právní úprava nám dá to řešení. Tím spíš, že v té době ještě ta kauza nedoběhla po té linii správních soudů. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu magistrovi a ptám se pana inženýra Hajduška, jestli chce reagovat. Máte prostor, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Hajdušek:  Dovolte mi pár poznámek na vystoupení pana ředitele Šimky. První poznámka, pan ředitel říkal, že do roku 2014 nebyly ty kompenzace přiznávány. No, nebyly přiznávány z toho důvodu, že nebyla respektována judikatura Soudního dvora Evropské unie. Já tady znovu opakuji, že pilotní rozsudek je z roku 1997, následován rozsudkem z roku 2008. To znamená, přestože zde jsme měli jasné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, přestože všichni víme, že evropské právo po dobu členství naší republiky v Evropské unii je českému právu nadřazené, že právo vykládat směrnici může pouze Soudní dvůr Evropské unie, tak jestliže Soudní dvůr Evropské unie v roce 1997 poprvé a v roce 2008 podruhé řekne, že to má být takhle, nechápu, proč to minimálně od toho roku 2008 takto nebylo. To znamená, to, že nebyly vypláceny kompenzace do roku 2014, je důsledkem toho, že ze strany českého státu, ať nejsem zaměřený pouze na jednu výkonnou složku, že ze strany českého státu nebyla dodržována judikatura Soudního dvora Evropské unie. To je tolik ohlédnutí do minulosti. Do budoucnosti.

Pan ředitel má pravdu, že od 1. ledna 2021 máme v daňovém řádu institut zálohy na daňový odpočet, který by tuto problematiku měl řešit. Já mohu za komoru prohlásit, že s tou legislativní úpravou, s tou druhou, v té druhé novele, která nakonec byla schválena, jsme jako komora spokojeni. Jsme rádi, že jsme měli možnost od samého začátku být přítomni těm připomínkám, viz jednání v Telči a tak dále, takže od samého začátku jsme u toho byli. Ta úprava legislativní odpovídá našim požadavkům a představám. Znovu opakuji, v této situaci je rozhodující úloha Finanční správy, jakým způsobem k tomu přistoupí. Pokud k tomu, nedej bože, bude přistupovat tak, že se ty spory nebudou vést, jestli ano nebo nevyplácet, ale jestli v těch daných konkrétních případech existuje či neexistuje ta nesporná část, tak potom budeme tam, kde jsme byli teď. To znamená, že na papíře legislativní řešení mít budeme, ale v praxi skutek utekl. Já doufám, že Finanční správa to bude brát vážně a že zamezí tomu, aby se soudní spory opakovaly.

Potom jsem si tady poznamenal, judikatura a dobrodružství, jestli jsem dobře zaregistroval pana ředitele, tak říkal, že Finanční správa byla zdrženlivá, z toho důvodu nerespektovala judikaturu, aby se nepouštěla do nějakého dobrodružství. No, pane řediteli, prostřednictvím pana předsedajícího, to se na mě nezlobte, ale to zní hrozně v právním státě. Jako Finanční zpráva nebude dodržovat judikaturu Nejvyššího správního soudu, která je ve prospěch daňových subjektů a radši se bude zdrženlivě chovat ve prospěch státu? To podle mého v právním státě není možné. Ten rozsudek Kordárna, následovaný rozsudky, rozsudek Kordárna byl z října 2014, další zásadní rozsudek, HAMAGA, byl z dubna 2015. Nejpozději v dubnu 2015, když si Finanční správa přečetla odůvodnění rozsudku HAMAGA, kde se jiný senát Nejvyššího správního soudu plně přihlásil ke všem závěrům rozsudku Kordárna a řekl, že takhle to bude a nejinak, tak nejpozději od dubna 2015 Finanční správa, mající oporu v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, coby nejvyšší soudní autority v oblasti správního práva, jí nezbylo nic jiného, než akceptovat tu judikaturu a ty úroky vyplácet. Ne aby trvalo až do června 2017, to znamená další dva roky, další desítky soudních sporů, než skutečně Finanční správa kapitulovala a judikaturu začala respektovat. To se táhne jako červená nit, jako alfa a omega, celým naším dnešním jednáním. Nedostatečný respekt Finanční správy k precedenčním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane inženýre. Přejdeme k druhému tématu. A tím je nepředvídatelnost a nečitelnost postupu Finanční správy, oprávněná očekávání správcem daně vzbuzená a zklamaná. Já poprosím o slovo pana doktora Ondřeje Moravce, Ph.D., který je advokát zaměřený na ústavní právo, daně, dotace, člen odborné sekce veřejného práva ČAK, zakládající člen Unie daňových poplatníků. Potom se připraví opět pan magistr Karel Šimka. Pane doktore, máte slovo. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ondřej Moravec:  Vážený pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, dobré odpoledne. Já jsem velice rád, že na tomto fóru můžu prezentovat jeden problém, který vnímám jako zásadní, podstatný, který do značné míry ilustruje a demonstruje to, o čem celý den je dnes řeč. Ten problém lze shrnout konstatováním, že při správě daní není dostatečně respektován princip ochrany nabytých práv v dobré víře a s tím související princip legitimního očekávání. V praxi to znamená, že správce daně si může víceméně bez nějakých výraznějších omezení rozmyslet svůj právní názor na určitou problematiku. Aniž tu změnu svého právního názoru odpovídajícím způsobem komunikuje s daňovým subjektem, tak změněný právní názor aplikuje při kontrolních postupech, při své rozhodovací činnosti, a daňový subjekt má jen velice omezené možnosti, jak se tomu bránit.

Abych byl poctivý a korektní, ta změna právního názoru zpravidla nepřichází zničehonic, z čistého nebe, ona je buď motivována často změnou judikatury, což lze do jisté míry pochopit a akceptovat, nebo je motivována změnou metodiky, což lze pochopit, ale už ne podle mého názoru úplně akceptovat. Ale co nelze pochopit a ani akceptovat, podle mého názoru, je to, že správce daně není žádným způsobem povinen a tlačen k tomu, aby daňovému subjektu tu plánovanou změnu v tom svém postoji transparentním způsobem sdělil a dal daňovému subjektu prostor pro to, aby on upravil tomu změněnému právnímu názoru své podnikání. Negativní důsledky přitom nese daňový subjekt. A ty negativní důsledky nespočívají jen v tom, že je jinak rozhodnuto o jeho daňové povinnosti, ale také v tom, že se ta změna promítá v soukromoprávních obchodních vztazích. Ten problém, o kterém hovořím, lze ilustrovat na dvou konkrétních případech z praxe. Nejsou zdaleka tak staré, aby se dalo hovořit o mrtvolách. Tím prvním je případ společnosti, která dodávala krevní plazmu určenou pro farmaceutické účely, ke své podnikatelské činnosti potřebovala vědět, jestli to dodání podléhá nebo nepodléhá DPH. Potřebovala to vědět proto, že pokud to dodání podléhá DPH, ona může uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu. Do jiného členského státu dodává s tím, že kupující přizná a zaplatí daň v jiném členském státě, a to všechno je zásadní věc, která se promítá do cenotvorby, do toho, jaká cena je sjednaná s tím odběratelem.

A stalo se to, že nejprve oficiální cestou v rámci postupu k odstranění pochybností bylo sděleno, že se jedná o zdanitelné plnění, společnost se tomu přizpůsobila, následně s odstupem času správce daně ten svůj názor přehodnotil a dospěl k závěru, že se o zdanitelné plnění nejedná, což mělo za následek ztrátu nároku na odpočet a ta společnost už nebyla schopná a neměla možnost, jakým způsobem tuto změnu převést do své obchodní praxe a do cen, které sjednává s odběrateli.

Druhý případ je ještě čerstvější a týká se spotřební daně. Tam zase byla situace taková, že společnost dodává, respektive umístí na místě určeném zákazníkem zařízení, které slouží k výrobě tepla, zajistí jeho zásobování topným olejem. Spor byl o tom, zda takovýto dodavatel ve své pozici je či není oprávněn uplatnit nárok na vrácení spotřební dně, protože podle zákona o spotřebních daních je možno požadovat vrácení spotřební daně z minerálních olejů, pakliže jsou použity k výrobě tepla. Dlouhá léta ta společnost byla výrobcem tepla, bylo s ní takto Celní správou nakládáno, prošlo to daňovými kontrolami. Po čase se změnil výklad metodiky a najednou se z osoby vyrábějící teplo stal někdo, kdo jen dodává topný olej. V tu chvíli Celní správa sděluje: Vy nemáte nárok na vrácení spotřební daně, to jen za určitých okolností váš odběratel. Zase fatální důsledek pro daňový subjekt, protože ten již není schopen tuhle změnu zpětně promítnout do cen, které kalkulují s tím, která z těch stran bude uplatňovat nárok na vrácení daně. Společným jmenovatelem obou těch případů je skutečnost, že oběma těm společnostem bylo v zásadě jedno, jaký ten daňový režim bude, protože se mu dokázali přizpůsobit a neovlivňovalo to žádným způsobem jejich vlastní hospodářský výsledek. Oni jenom potřebovali vědět, jak to tedy bude, a potřebovali, aby ten výsledek byl stabilní.

To nejde překlepnout...

Na tom dalším slidu uvidíte, měli byste vidět to, jakým způsobem... Čtyřka to bude, ještě zpátky... Jakým způsobem k tomu dotazu daňového subjektu přistoupil správce daně. Důležitá je ta zdůrazněná věta: „Nelze po správci daně spravedlivě požadovat, aby vědomě setrvával na nesprávném výkladu právního předpisu.“ To je formulace, která se objevila v průběhu projednávání zprávy o daňové kontrole v souvislosti s dodávkou té krevní plazmy. Výsledek je takový, s odstupem času po letech, že došlo ke změně metodiky, kterou správce daně nejenže neoznámil tomu daňovému subjektu, ale on ji před ním po celou dobu té daňové kontroly poměrně vehementně tajil. Následně v průběhu té daňové kontroly a odvolacího řízení bylo vydáno rozhodnutí soudního dvora, které potvrdilo správnost té původní metodiky, takže pravdu měl daňový subjekt od samého počátku. V tuto chvíli probíhá spor o vrácení úroků podle toho modelu, o kterém hovořil pan inženýr Hajdušek.

Jak na to kouká právní úprava? My máme v daňovém řádu právo na ochranu legitimních očekávání v § 8 odst. 2. Zajímavé je srovnání se správním řádem, protože na rozdíl od správního řádu chybí v daňovém řádu mezi obecnými zásadami zásada ochrany práv nabytých v dobré víře. Je otázkou, proč to tak vůbec je. Ona ta otázka nemá asi úplně konkrétní hmatatelný dopad do práv a povinností subjektů, protože když se podíváme do judikatury Nejvyššího správního soudu, on mezi těmi procesními kodexy nečiní až tak zásadní rozdíl. Ten důvod je podle mého názoru dvojí. Zaprvé je to zjevný ústavně-právní základ, který se uplatní bez ohledu na právní předpis. To druhé je sílící vliv judikatury soudního dvora, který dokonce akcentuje to, co by těm subjektům, o kterých jsem hovořil, nesmírně pomohlo, a sice ten prostor a čas na přípravu a na úpravu své obchodní praxe v případě, že se změní buď zákonná úprava, anebo aplikační praxe.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Dvě minuty.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ondřej Moravec:  Kámen úrazu nastává právě v situaci, kdy se střetává legalita a legitimita, protože my umíme respektovat zásadu legitimních očekávání tehdy, když se jedná o legitimní očekávání v mezích zákona. S čím má Finanční správa velký problém, je respektování zásady legitimního očekávání v případě, kdy jde proti textu zákona. Ale nejedná se o novou záležitost, protože už v rozsudku ve věci OREA z roku 2006 je jednoznačně uvedeno, že legalita a legitimita má stejný ústavní základ a že za určitých okolností je možné prolomit zásadu legality ve prospěch ochrany legitimních očekávání. Zadruhé, my umíme, na příkladu zneužití práva je vidět, že to umí i Finanční správa, otevřít zdánlivě uzavřený text právní normy tím, že řekneme, že tam je nějaký vyšší princip, který umožní prolomit ten text zákona, ta ochrana legitimních očekávání může fungovat velice podobným způsobem. Je zde jakýsi syndrom blanického rytíře, že tedy o tom hovoříme, připustíme to, ale daňový subjekt buď neprokáže, že to legitimní očekávání měl, případně očekávání nebylo legitimní, anebo že to není ještě ten krajní případ a je tam převažující zájem na legalitě. Co s tím? Já jsem přesvědčen o tom, že řešení nemůže být v tom, že připustíme, že se jedná o marginální případy omezené, které není třeba řešit, že zkrátka životní tragédie jsou součástí života. Nemůžeme vycházet ze zásady, že se jedná o sice tvrdý zákon, ale přesto zákon. Musíme tedy se snažit najít cestu, ať už v mezích platného práva, nebo s využitím legislativních změn k tomu, abychom našli prostředky, jak ta legitimní očekávání ochránit. Jestli dáme nebo nedáme do daňového řádu ochranu práv nabytých v dobré víře, to je podle mého názoru sekundární, ale primární je to, aby zájem na ochraně legitimních očekávání byl správcem daně akceptován. A aby správce daně, tak jako je připraven sáhnout k tomu instrumentu zneužití práva a popřít psaný zákon, protože daňový subjekt čerpá nezamýšlenou výhodu, tak zrovna tak aby v situaci, kdy aplikace zákona vede k nežádoucím, neudržitelným, nespravedlivým výsledkům, měl správce daně možnost prolomit text psaného zákona. Tu možnost mu judikatura Nejvyššího správního soudu dává, nikdy jsem neviděl, že by to použil.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ondřej Moravec:  Poslední věta. Zvažme, zda do procesního kodexu nevrátit institut odpuštění daně z důvodu tvrdosti, respektive z důvodu nesrovnalosti při aplikaci daňových předpisů. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu doktorovi a slovo má pan magistr Karel Šimka, na reakci.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Karel Šimka:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Zase jsem tu já, protože to téma, které zde zaznělo, opravdu směřuje zase více spíš do legislativy než na postup Finanční správy. Ostatně tady byl na příkladu uváděn postup Celní správy, nicméně obojí se řídí daňovým řádem a obojí spadá pod resort ministerstva financí.

Začnu trošku od konce, a to úpravou daňového řádu, protože jakožto pamětník a spoluautor tohoto zákona si dobře pamatuji tu debatu, když jsme ten text psali, proč nezařadit onu zásadu, která je ve správním řádu, o tom byla jedna z největších debat, protože jsme srovnávali. Ten důvod nebyl, že bychom říkali, ta zásada absolutně neplatí, nicméně ona není tou nejtypičtější zásadou, která platí v daních, protože přeci jenom správce daně oproti klasickému správnímu orgánu má malinko jiné postavení. Klasický správní orgán nám zpravidla vystupuje jako spíše arbitr nějakých dvou stran. Tenhle chce stavět, ten nechce, aby se tam stavělo, a tak dále. Takže tam je ta role opravdu vrchnostenská akcentována víc. A jako takový musím zkoumat případně i dobrou víru. Dobrá víra ale má i svůj odraz v tom vztahu stát versus jednotlivec, to je ona dobrá víra ve správnost a nějakou trvanlivost těch výstupů veřejné moci. Tam samozřejmě to nepochybně platí.

Ale tam to nazýváme právě spíš tou zásadou legitimního očekávání, to už v daňovém řádu najdeme, najdeme ho taky v judikatuře, v judikatuře starší než daňový řád, v judikatuře letité. Já bych si tady možná vypůjčil zase nějaké vymezení Nejvyššího správního soudu, který tyto věci, myslím, upravuje velmi podrobně, v mnoha judikátech. Ta pravidla jsou společná pro veřejnou správu. Tím budu reagovat i na část těch, řekněme, témat, která tady pan doktor Moravec zmínil.

Je to rozsudek 6 Ads 88/2006, co tady budu citovat. Ten říká, že správní praxe zakládající legitimní očekávání, ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost, příp. i nečinnost orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán, jen taková správní praxe je doplněním psaného práva, je způsobilá modifikovat pravidla obsažená v právní normě. Správní praxi zakládající legitimní očekávání lze změnit, pokud je taková změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit, je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi, přičemž za racionální, nikoliv svévolnou změnu správní praxe lze přitom s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem považovat změnu toho zákona, změnu zákonů souvisejících s interpretovaným předpisem, čili systematický výklad, nebo změnu skutečností rozhodných pro interpretaci zákona, což je teleologický výklad. Tohle nám už před dávnou dobou definoval soud a řada jiných rozsudků, starších i mladších, se tomuto tématu věnuje. Myslím si, že toto je přijímáno jako nesporný fakt. Nezažil jsem, že by někdo pochyboval o tom, že toto neplatí. Teď si spíš pojďme dosadit, jestli to funguje. To je možná to, na co pan doktor spíš se snažil poukázat.

Finanční správa oproti jiným správcům daně, protože daňový řád není jenom pro Finanční správu, je pro obce, které spravují místní poplatky, je pro celní úřady a tak dále, Finanční správa, to vám mohu říct na 100 %, má nejvíc propracovanou metodiku, je nejčetnějším metodikujícím útvarem, jde opravdu do velkého detailu. Tu metodiku aktualizuje poměrně flexibilně, sleduje ty trendy, samozřejmě má na to i personální zázemí. Ta metodika je standardně dostupná na stránkách Finanční správy. Takže rozhodně nelze hovořit o tom, že pokud dochází ke změně metodiky, ty důvody zpravidla odpovídají tomu, co jsem tady říkal, buď dojde ke změně zákona, což v daňové oblasti není úplně ojedinělý jev, protože daňové zákony jsou velké politikum a mění se, nebo samozřejmě těch souvisejících zákonů, nebo dochází k vydání nějakého průlomového judikátu, tady je vidět, že i ta judikatura se vyvíjí. To znamená, často se setkáváme s tím, že jeden soudce řekne a), druhý řekne b), nebo jeden senát řekne a), druhý b), pak zasedne třeba rozšířený senát, řekne, že je to b), nebo a). Takže i tady je vývoj. Na ten ta metodika musí reagovat.

Čili pokud platí dodržení tohoto pravidla transparentnosti, nevidím problém v tom, že by daňový subjekt nebyl dopředu seznámen, resp. neměl tu možnost se seznámit s tou změnou praxe. Protože ona je namířena do budoucnosti. Ale často s retrospektivními účinky. Co to znamená? Ona totiž ta judikatura v zásadě dopadá zpětně, má tzv. retrospektivní účinky, tak jako zákon může mít retroaktivní, u judikátů hovoříme spíše v teorii o retrospektivitě. Je to logické, ten soudce nalézá ten zákon, když ho konečně najde, tak řekne: Ale ten tady platil celou tu dobu. No jo, nicméně nikdo se nedokáže vrátit v čase, je jasné, že celou tu dobu se postupovalo podle toho dosavadního výkladu. Ten soudce nemůže říct, nebo může, ale má na to svá pravidla, ale zpravidla neřekne: Jo, to, co platilo dosud, respektuji, odteď to budeme vykládat jinak. On řekne: Celou dobu to tady tak bylo. A zase máme judikaturu, i třeba Soudního dvora EU, která vymezuje pravidla, jak má soud přistupovat k té otázce retrospektivity. Víceméně říká, že respekt k dobré víře a legitimního očekávání je možný, ale je to spíše výjimečná situace, to znamená, že sice se nalezne nějaký nový výklad práva, ale bude se aplikovat až pro futuro, zase tam nějakým způsobem definuje ty podmínky, je to jednak ta přítomnost té dobré víry, hlavně riziko nějakých závažných obtíží. K tomu dodává, že tu informaci, nebo to rozhodnutí o tom má učinit ten soud, který mění ten závěr. To znamená, on může říct, ano, ale tohle bude platit až do budoucnosti. Finanční správa, ta naopak je uživatelem, stejně jako ty daňové subjekty. To znamená, tady dostane ten judikát, který říká: Od počátku jste to měli číst takhle. Tak se tomu musí přizpůsobit v té metodice. Odtud možná i to vyjádření, které tam bylo uvedeno, v tom konkrétním případě.

Nechci říkat, že to je dobře nebo špatně, ať si o tom učiní úsudek každý z vás. Nicméně to je fakt. Daně jsou prostě interakcí dvou stran, které přece jenom jdou víc proti sobě, než třeba v jiných agendách. Je tady nějaká přirozená, řekněme, touha velké části poplatnictva, jakoby tu svoji daňovou povinnost optimalizovat tak, jak si myslí, že je to dobré. Teď nemyslím negativně optimalizovat, ale prostě nikdo nechce platit víc, než musí, takže je přirozeností odvést jenom to, co si myslím, že odvést mám.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Dvě minuty.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Karel Šimka:  Na druhé straně je tu samozřejmě zase ten správce daně, který má za cíl vybrat daň tak, jak je v zákoně. A teď samozřejmě pokud ten výklad je jednak proměnlivý a nestabilní, ani jedna z těch stran to nemá lehké. Na tom je shoda. Kdo za to může? Zákonodárce, že mění ty zákony? Nebo soudci, že je nalézají tak pomalu? Nebo Finanční správa?

Na to taky neexistuje jednoznačná odpověď, nicméně abych to uzavřel, nemyslím si, že to je nějaký fenomén typický jenom pro Finanční správu nebo jenom pro daňové právo. Tohle platí ve všech oborech práva. V tomto směru, tím to uzavřu, si nemyslím, že by tady byla potřeba něco nějak nadstandardně nastavovat, řešit, ale myslím si, že pokud do budoucna, jsme tady na půdě zákonodárného sboru, bude nějaká větší stabilita, méně změn, tak si myslím, že se to pozitivně odrazí i v tomto problému. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, ptám se pana doktora, můžu vás ujistit, že my bychom byli opravdu nejraději, kdybychom ten daňový zákon měli jednou za 4, 5 let.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ondřej Moravec:  Děkuji, pane předsedající, začnu od konce. To, co bylo řečeno tou poslední větou, že zákony budou stabilnější, třeba ta potřeba opadne, to tak nebude. To je jasné, že tyto případy, které jsem popisoval, budou nastávat. Naším úkolem není je eliminovat. Naším úkolem je nalézt cestu, jak ty případy mají být řešeny. Já jsem si poznamenal pět věcí, na které chci teď reagovat.

Ochrana nabytých práv není pro správu daní typická. No, není. Zadruhé, ve správním řádu je více akcentován vrchnostenský princip. Na to odpovím otázkou. Co už je více vrchnostenského než výběr daní? Stát si bere od jednotlivce daň, to je vrchnostenský vztah jako vyšitý. Zatřetí, je úplně ubíjející ta formulace, kterou jsem tam promítal v jednom z těch slidů, nelze spravedlivě požadovat, aby správce daně setrval na své správní praxi. Ale ten daňový subjekt to na rozdíl od toho správce daně, od toho státu, těžce pocítí na svých bedrech, on to nezavinil. My musíme najít cestu, jak zareagovat, jak ochránit ten poctivý subjekt. Tady se nebavíme o žádných podvodnících. Začtvrté, retrospektivní vs. retroaktivní účinky. Ano. Legitimní očekávání funguje tak, že neprolomíme stará rozhodnutí. Sebereme tomu subjektu nárok na odpočet platebním výměrem, který vydáme teď a v budoucnu. No jo, jenže my mu sebereme ten odpočet za předcházející tři zdaňovací období. Za poslední, já jsem ve své praxi viděl x případů, kdy správce daně aplikoval vůči tomu subjektu doktrínu zneužití práva a řekl mu: No, ty jsi postupoval sice přesně podle právních předpisů, ale my si myslíme, že jsi zneužil právo, proto ti tu daňovou výhodu nepřiznáme, i když podle zákona, tak jak je napsaný, na tu výhodu máš nárok.

V životě jsem ale neviděl rozhodnutí správce daně, který by řekl: No, on se nám sice změnil výklad, takže podle nového výkladu my bychom ti to právo už přiznat neměli, ale protože ty jsi žil celou dobu v domnění, že to právo máš, přizpůsobil jsi tomu svou obchodní praxi, nastavil jsi kvůli tomu ceny, tak my ti v tomto konkrétním, výjimečném případě tu daň nedoměříme.

To jsem neviděl nikdy. Pragmaticky řečeno, ono by možná úplně stačilo, kdyby v některých těch případech správce daně do budoucna změnil daňovou praxi, nad tím, co bylo, zavřel oči a nedělal nic. Jenže ono se stává bohužel to, že ten správce daně jde na daňovou kontrolu, otevře to ty tři roky dozadu, vyčerpá dokonce svoji prekluzivní lhůtu tak, aby ten daňový subjekt sekl a řekl: Podívej se, ještě budeš platit! To je věc, která je pro mě jako pro člověka, který se zabývá tím zastupováním daňových subjektů, emocionálně velmi obtížná, velmi obtížně vstřebatelná. A velmi obtížně se ve mně pak udržuje respekt k takhle fungujícímu správci daně. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Nyní přistoupíme k třetímu tématu tohoto bloku. To jsou doměrky za údajnou účast na podvodu na DPH. Slovo má pan inženýr David Hubal, který je daňový poradce, zaměřený na oblast sporů s Finanční správou ČR, zakládající člen Unie daňových poplatníků, člen Rady Unie daňových poplatníků. Prosím. Máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Hubal:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já jsem si připravil téma, které podle mého názoru zcela rezonuje daňovou veřejností. Daň z přidané hodnoty, já vás tím samozřejmě jako odborníky nechci nijak obtěžovat, je složitý systém. Teď mi tam nenaskočil slide... Teď! Tak to jede napřed... Tak. Zjednodušeně řečeno, daň z přidané hodnoty zdaňuje spotřebu nás občanů. Platí zásada neutrality, už tady byla několikrát zmíněna, že by tedy plátce daně z přidané hodnoty neměl být nějak daní z přidané hodnoty zatížen. Zkrátka a jednoduše, funguje jako průtokový ohřívač vybrané daně.

Plátce daně je samozřejmě obtěžkán spoustou povinností, které na něj klade zákon. V podstatě dělá pro stát zdarma výběrčího, má s tím obrovské náklady. Samozřejmě, nejsou to jen ty přímé náklady, jsou to i náklady další, protože plátce musí daň nejdřív při pořízení plnění, samozřejmě až na řídké výjimky, svému dodavateli zaplatit, teprve následně ze svých vlastních činností, příp. při vzniku nadměrného odpočtu si ji může nárokovat zpět. Tedy vznikají tam i obrovské finanční náklady. Proto si myslím, že by plátci daně z přidané hodnoty měli mít od státu poněkud vyšší respekt.

Bohužel si plátci daně z přidané hodnoty mezi sebou ony peníze předávají. To samozřejmě vyvolává příležitosti pro to tu daň neodvést a ponechat si ji. Proto je tedy onen systém daně z přidané hodnoty velmi náchylný na podvodné jednání, kdy určité subjekty použijí zboží jako platformu pro spáchání podvodu, v nějakém řetězci to zboží rozprodají a nakonec to nadělí nějakému nešťastníkovi na konci, který to ve své činnosti skutečně potřebuje. Princip je vcelku primitivní. Zakrytí takového podvodu je velice snadné, protože ty obchodní řetězce můžou být komplikované, to zboží můžete jet přes spoustu subjektů, s odstupem času vysledovat onu stopu může být poněkud problematické, nicméně ne neřešitelné.

Samozřejmě v tomto systému vznikají obrovské ztráty, bohužel tedy na úkor nás občanů, jedná se nepochybně o miliardy eur napříč celou EU.

Princip podvodu je jednoduchý. Někdo daň nezaplatí, zcela zjevně úmyslně, má v obchodním řetězci jakéhosi spojence, kterému zboží dodá, a ten spojenec už pak následně realizuje onen zisk z podvodu. Ten pak může to zboží samozřejmě případně prodat dál. Bohužel pro postihování takových lumpáren neexistovala napříč EU žádná zákonná úprava, proto Soudní dvůr EU jakožto vrcholný orgán, který byl povolán k výkladu směrnice, která napříč státy EU daň z přidané hodnoty v tom základu upravuje, přišel s judikaturou, která má smysl. Všichni ji známe. Základní judikáty jsem zmínil v závorce, je asi zbytečné, abych tomuto fóru k tomu podával podrobnější výklad.

Co je však důležité zdůraznit, že Soudní dvůr EU ve všech judikátech, které se podvodů na dani z přidané hodnoty týkají, vyzdvihuje základní věc. Tedy že je to výjimka z pravidla, kdy někomu odepřeme nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, pokud splňuje základní podmínky stanovené zákonem, tedy jedná se o nějaké krajní řešení, tedy o řešení ultima ratio.

Bohužel, tak to vnímám já, naše tzv. česká cesta při potírání podvodu na dani z přidané hodnoty se stala nástrojem na hromadný výběr daně, na často ničení poctivých plátců daně z přidané hodnoty.

Ten tok zboží je samozřejmě problematický, protože si ho mezi sebou vyměňuje spousta subjektů, podvodník často v okamžiku, kdy podvod je vyšetřován, je už jen prázdnou schránkou a je k nedostižení. Většinou se pro postižený subjekt, který je na konci a který správci daně neuteče, jedná o situaci velice tíživou, kterou je pro mě jako pro profesionála i velice těžké mu v kanceláři vysvětlit. On tvrdí: Vždyť já jsem nic nespáchal! Jak můžu být postižen? Bohužel, může. Protože jak už jsem zmiňoval dříve, došlo k tzv. predátorskému výběru daně, kdy správci daně, místo toho aby postihovali skutečné podvodníky, kteří jsou odpovědni za onen podvod, chápu, že to je těžší, se soustředili na výběr daně u subjektů, u nichž je to snadnější, tedy, promiňte mi ten výraz, u těch troubů, kteří stojí na konci onoho řetězce, kteří skutečně to zboží pro svou činnost potřebují.

Byla vypracována složitá metodika na usvědčování plátců daně z přidané hodnoty s účastí na podvodu. Výsledkem podle mého soudu vcelku často absurdní argumentace je právní závěr, že plátce věděl nebo vědět měl a mohl, že se účastní řetězce, který je zasažen podvodem na dani z přidané hodnoty. Většinou se jedná o důvody zcela zástupné, které podle mého názoru nemají žádnou přímou příčinnou souvislost se spáchaným podvodem.

Dám příklad. V kanceláři máme prodejce mobilních telefonů, který nakupoval ve velkém a prodával mobilní telefony. Nakupoval je na veřejně dostupných tržištích, na internetu. Tedy jsou to místa, platformy, kde se schází nakupující a prodávající, kteří v rámci velkoobchodní činnosti tuto komoditu navzájem nabízí. Přesto že koupil věc veřejně, v nějaké soutěži, čelí docela zdrcujícímu útoku Finanční správy, kdy dlouhá léta bojuje o neuznané odpočty z pořízeného plnění, jeho firma je na pokraji krachu. Jenom proto, že nikoli jeho přímý dodavatel, ale jakýsi dodavatel dodavatele dodavatele patrně někde v EU selhal a daň nezaplatil. To je nejčastější platforma toho, jakým způsobem se podvody na dani z přidané hodnoty řeší.

Bohužel byla vytvořena určitá, já tomu říkám, pseudovědecká právní teorie o účasti podvodu na dani z přidané hodnoty, která je postupně potvrzována a modifikována, bohužel, i správními soudy. Bohužel dochází k přenosu odpovědnosti za výběr daně na toho samotného plátce, byť by samozřejmě takovou odpovědnost měl nést stát. Vždyť je to přece on, kdo vytvořil pravidla. Ten plátce se nechtěl stát plátcem. Proč? Jenom mu to komplikuje život, má s tím obrovské náklady. Stejně jako ten plátce nese svá rizika ze své činnosti, měl by i stát nést riziko z jeho činnosti vlastní, tedy z výběru daně.

Bohužel chybí zcela právní úprava. V zákoně není žádná zmínka o tom, že bychom měli být odpovědni za podvod na dani z přidané hodnoty. Bohužel se tak rozhodli naši úředníci.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Dvě minuty.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Hubal:  Já bych jenom krátce zmínil dva významné judikáty Soudního dvora EU, které právě zmiňují onu odpovědnost.

Ten, který máte teď na slidu vydán pod spisovou značkou C 110/98 říká, že přijatá opatření nemohou být používána takovým způsobem, jehož efektem by bylo podrývání neutrality daně z přidané hodnoty. Určitě bych také připomněl následující judikát, kdy nemůže daňový orgán vyžadovat, aby osoba povinná k dani se ujistila, že nedošlo k nesrovnatelnostem či podvodu u subjektu na vstupu, protože by tím v konečném důsledku přenesl v rozporu s uvedenými ustanoveními směrnice vlastní kontroly na osoby povinné k dani.

Současný stav je podle mého názoru tristní. Došlo ke zneužití doktríny, kterou definoval Soudní dvůr EU, protože to je pohodlné, rychlé a účinné. Stát v rozporu se zásadou neutrality často daň vybere několikrát, protože ji vybere u několika příjemců toho zboží, často ji taky vybere u několika článků toho zboží, kdy si je navzájem přeprodávají. Nikdo si nemůže být jist svou daňovou povinností, ani já ne.

Většinu svého produktivního života sedím v kanceláři, mohu dát krásný příklad, který by na mou činnost přiléhavě dopadal. Pokud prodejce kancelářského papíru zastaví před mou kanceláří, nabídne mi paletu kancelářského papíru, za úžasnou cenu, pokud zaplatím hned, logicky, jako dobrý hospodář podlehnu, paletu si koupím, sice to budu mít na několik let, ale cena je výhodná, dodání hned. Nicméně až když přijde správce daně a zjistí, že dodavatel onoho dodavatele selhal, své daňové povinnosti nesplnil, nepochybně budu čelit velkému martyriu. Nejenže bude můj nárok na odpočet zpochybňován, ale budu obviněn z toho, že jsem měl vědět, že pořizuji zboží zasažené podvodem na dani z přidané hodnoty. Argumentace příkladmo může být taková, že vy, pane Hubal, jste přece celý život v kanceláři, takže dobře víte, že kupovat paletu papíru není úplně obvyklé. Zaplatil jste mu hned. Sice jste získal cenovou výhodu, ale už to vám mělo být podezřelé, že platíte hned. A taky ta cena, ta byla zajímavá, co? Vy jste podlehl pokušení a koupil jste zboží zasažené podvodem na dani z přidané hodnoty. Vy jste měl pochybovat.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Hubal:  Vy jste neměl písemnou smlouvu. Sice vaše argumentace v tom, že na nákup kancelářského papíru není potřeba složitých právních ujednání, vám nikdo neuzná. Takže vznikají obrovské lidské tragédie, které jsou způsobeny fatálními doměrky. Současný stav spíše podporuje skutečně podvodné subjekty, protože stát nestíhá skutečné podvodníky, ale zaměřuje se na to, aby vybral daň. Navíc ta pravidla nejsou daná zákonem, překotně se mění vývojem judikatury. Dokonce i sama Finanční správa nakoupila mobily zasažené podvodem na dani z přidané hodnoty, jak se můžeme dozvědět z veřejných zdrojů. Jak potom tedy obyčejný plátce může v tomto systému obstát?

Mám jednoduchý návrh na změnu. Daně by neměli stanovovat úředníci, lhostejno zda z Finanční správy nebo z justice. Daně jsou přece celospolečenským konsensem. Už některý z mých předřečníků tady zmiňoval, že daň je odebrání části majetku suverénního občana, že to podléhá ochraně, dokonce ústavní ochraně, že podle čl. 11 odst. 5 by měly být daně stanovovány výlučně zákonem. To za tohoto stavu bohužel není.

Samozřejmě je nutné potírat podvody, velmi přísně, jak už jsem zmiňoval při tiskové konferenci, taky chci jezdit po hezkých silnicích, taky chci, aby moje dítě mohlo chodit do slušné školy. Nelze však nadřadit fiskální cíle nad obecné principy spravedlnosti. Podle mého názoru je významně vyšší škodou narušení důvěry občana ve stát, než malá díra v rozpočtu.

Proto si myslím, že by bylo vhodné tento predátorský způsob výběru daně opustit a skutečně plátci odepřít nárok na odpočet, pakliže se prokáže jeho účast na podvodu v rámci trestního řízení. Můj koreferující jistě bude oponovat, bude říkat, že daňové řízení a trestní řízení jsou dvě naprosto rozdílné a neslučitelné věci. Ale já s tím nemohu souhlasit. Podvod je podvod, je jenom jeden. Stát je stát, je jenom jeden. To, že má několik složek, které spolu nechtějí z určitých důvodů, a nechci nikoho podezírat ze zlého úmyslu, nekomunikují a nespolupracují, nemůže být přece ke škodě občana. Proto pojďme iniciovat celospolečenskou diskusi a zkusme tento způsob výběru daně změnit. Neměli bychom určitě podlehnout oné pseudovědecké právní argumentaci, že tedy dobrá víra plátci nesvědčí a je potřeba mu nárok na odpočet daně na základě gumových pravidel, která lze aplikovat na kohokoli, jak už jsem uvedl na tom příkladu, který se týkal mé osoby, odebrat. Myslím si, že občané mají právo na jasná pravidla výběru daně, že by se občané vlastního státu neměli bát. Bát by se přece měli zločinci. Děkuji, pane předsedající.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, požádám pana Ing. Jiřího Fojtíka, ředitele sekce metodiky a výkonu daní Generálního finančního ředitelství... Chybička se vloudila.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Blanka Mattauschová:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, jak víte, nejsem pan Ing. Fojtík, moc se omlouvá, bohužel vyšší moc mu znemožnila náhle se zúčastnit, nicméně místo sebe poslal mě.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  V pořádku.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Blanka Mattauschová:  Znáte mě. Nicméně se představím. Moje jméno je Blanka Mattauschová, jsem ředitelkou Odboru nepřímých daní Generálního finančního ředitelství. Dovolila bych si tady navázat, prostřednictvím pana předsedajícího, na Ing. Hubala a na jeho příspěvek. S tím, že když jsem viděla toto téma, tak jsem si říkala, že jsme si dali takové velké sousto, protože problematika podvodu na DPH je poměrně rozsáhlá, víte sami, že o nich diskutujeme dny, týdny, docela velké semináře, takže jsem byla zvědavá na to, jakým způsobem se dá tato problematika uchopit do desetiminutové prezentace. Evidentně dá. Ale s dovolením ta prezentace byla velice zjednodušující, i když pro mě přinesla některé zajímavé momenty na zamyšlení. Ale já bych si dovolila tedy trošičku, ne oponovat, ale možná ji dát zase do kontextu, tak jak to vnímáme, nejenom na Generálním finančním ředitelství, ale v podstatě v rámci celé Evropy.

Daň z přidané hodnoty je vedle spotřební daně daní, která je harmonizovaná na úrovni EU, což znamená, že v podstatě se na nás vztahuje unijní právo. K této problematice existuje četná judikatura, jak na úrovni EU, tak i, jak tady bylo řečeno, na úrovni ČR. To znamená, ten právní rámec, ze kterého vycházíme pro to řešení, nebo který upravuje tyto podvody na DPH, tady jednoznačně je zakotven. Existuje tady, není to žádná zvůle nebo nějaké predátorství českého státu, ale máme zde skutečně legitimní základy pro jeho uplatňování.

Bavíme se tady o podvodu na DPH, bylo zde už několikrát řečeno, že základním principem DPH je princip neutrality. Nicméně v kontextu podvodů na DPH, a to už bylo i několikrát judikováno, je to tzv. základ, je, že ten, kdo se účastní tohoto daňového podvodu, právě nemá nárok na právní ochranu před důsledky své účasti. To znamená, v tomto kontextu zásada neutrality neplatí, můžeme mu proto odebrat nárok na odpočet. Ale není to samozřejmě bezbřehé. Protože to právo chrání toho, kdo se toho daňového podvodu účastnil nevědomě, ani při vynaložení všemožného úsilí nebo veškerého rozumného, neměl možnost zjistit, že se ho účastní.

Nemohu ani souhlasit s tím, že Finanční správa se v rámci toho řetězce rozhlédne a vybere si přesně toho nejbohatšího, na kterého půjde, protože problematika řešení podvodu má určitou svoji strukturu, jakým způsobem má být postupováno. V podstatě pro pravidla posuzování je, že nejdřív musí existovat daňový podvod. Daňový podvod, bylo tady řečeno mnoho slov, já bych ho tady trošičku vyspecifikovala. Je to situace, kdy jedním článkem předmětného obchodního řetězce není odvedená určitá částka získána jako DPH, druhý daňový subjekt tuto předmětnou daň čerpá za nestandardních okolností. Takže v první fázi musím zkoumat tuto skutečně existenci daňového podvodu, zda došlo k těm skutkovým okolnostem, to znamená, jsou tam vymezeny nestandardní okolnosti, to je první krok, pak následuje druhý krok, kterým je tzv. vědomostní test. Vědomostní test není nic jiného než koncentrace dvou částí. Je to existence objektivních okolností a poté je to přijetí rozumného opatření. To znamená, že ten správce daně nejdříve musí zkoumat, zda skutečně může to podvodné jednání tomu daňovému subjektu přičíst, to znamená, zda může konstatovat, že byly splněny takové skutečnosti, že by se v běžně, rozumně se chovajících podmínkách ten podnikatel, v něm vzbudily pochybnosti o standardnosti. To je ten základ. Není to o tom, že by se řeklo, hle, zde je jediná nestandardnost. Zde máme podnikatele, pana kohokoli, pana Hubala, který sídlí třeba na virtuální adrese atd., tudíž je to ta pochybnost o tom, že už jsou tam ty existence objektivních okolností. Ne.

Vždycky se hodnotí komplexně ve vzájemných souvislostech všechny tyto objektivní okolnosti jako logický a ucelený soubor, na základě kterého potom ten správce daně měl prokázat, že ten daňový subjekt věděl, resp., jak je řečeno, vědět měl a mohl, že se účastní toho podvodu. Ale tím to ještě nekončí. Daňový subjekt má samozřejmě právo na to, aby prokázal, že přijal rozumná opatření, aby tomuto daňovému podvodu zabránil nebo aby se z něho mohl vyvinit. Ta rozumná opatření jsou taková, která mohou být s ohledem na konkrétní případ požadovaná v rámci obezřetnosti nebo opatrnosti. To znamená, není tady nic jiného, než dává se prostor tomu subjektu, aby byl schopen prokázat, že jednal v dobré víře. Takže není to bezbřehé, není to o tom, že bychom někde jako supi se snesli z toho nebe a začali si tady vybírat. Ale skutečně, pokud ten správce daně začíná, má podezření na podvod, na řetězec, na to, že transakce je zasažena podvodem na DPH, musí udělat spoustu úkonů, spoustu myšlenek, musí udělat v podstatě spoustu důkazů pro to, aby byl schopný prokázat, že skutečně tomu daňovému subjektu můžeme přičíst tu jeho účast na tom podvodném jednání, zároveň že nepřijal dostatečná rozumná opatření k tomu, aby tomu mohl zabránit.

Co se týká toho, tak to je role toho správce daně. V okamžiku, kdy teprve ten správce daně má všechny tyto skutečnosti pohromadě, tak samozřejmě tomu daňovému subjektu vyjeví svůj myšlenkový pochod, jak dospěl k tomu závěru o jeho účasti na daňovém podvodu, že z tohoto důvodu tento daňový subjekt nepobírá ochrany práva EU, ochrany neutrality, může být na něm rozumně požadováno to, že mu odmítneme nárok na odpočet DPH. Teprve poté, co toto správce daně vyjeví, přenáší důkazní břemeno v rámci tohoto vědomostního testu na ten subjekt, subjekt má i nadále možnost se správcem daně komunikovat, dokládat, rozebírat nebo argumentovat o jednotlivých částech. Takže to opravdu není o tom – bezbřehé, bez právního základu. Ale je to na základě skutečností, kterými se zabývá celá EU, i český stát.

Jak už tady bylo řečeno, ani kauzální nexus s podvodem, u toho konkrétního subjektu... Bylo tady tisíckrát judikováno, mohli bychom se tady bavit, jak už jsem říkala, o těch jednotlivých kritériích, o tom, jak je jednotlivé soudy rozebírají, jakým způsobem se to vyvíjí. Tady postačí i prokázání souvislosti mezi neodvedením daně a nárokováním nadměrného odpočtu, v rámci řetězce. Nemusí tam být přímý kauzální nexus toho konkrétního subjektu. Takže takto to máme zakotveno.

Chápu, že i pro daňové subjekty, už to tady bylo několikrát řečeno, v podstatě oni kolikrát stojí před tím, já jsem se účastnil transakce, já jsem tady nakoupil, já jsem se nedopustil žádného podvodu, to zboží nebo tu službu já jsem přijal, zaplatil jsem, proč by mi měl brán nárok na odpočet daně? Je to opravdu o tom jenom vysvětlit nebo prokázat a vysvětlit tomu subjektu, čeho se dopustil, kde my potom spatřujeme to, že, tak jak se tváří k tomu, že opravdu došlo ke skutečnostem, že věděl nebo mohl vědět, že se tohoto podvodu účastní.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Jedna minuta.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Blanka Mattauschová:  Jenom na závěr, to, co tady bylo naznačeno, je poměrně zajímavá otázka. Určitě možná stojí za diskusi. Ale to není diskuse, která by se měla vést pouze v rámci ČR, závěry o tom propojení. To je možná diskuse na půdu EU, na to, jakým způsobem změnit problematiku a úpravu zákona o DPH, resp. směrnice o DPH na úrovni EU. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji paní ředitelce a ptám se pana Ing. Hubala, přestože už reagoval ve svém původním příspěvku, prosím, máte slovo na krátkou reakci, opravdu krátkou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Hubal:  Děkuji, pane předsedající. Chci zdůraznit, že není vůbec sporu o tom, že existuje jakási směrnice, která upravuje daň z přidané hodnoty napříč EU, samozřejmě není ani sporu o tom, že existuje judikatura, která říká, že plátce daně, který se zúčastnil podvodu, o takovém podvodu rozhodně vědět měl, že existuje. Já jsem ji dokonce na několika slidech promítal, takže o tom není potřeba vést spor. Já jenom říkám, že je špatný přístup českého státu, resp. Finanční správy, musím si i trošku píchnout do správního soudnictví, protože v mnoha ohledech ta judikatura je velmi tvrdá, naštěstí se v čase mění, kdy i nadšení Nejvyššího správního soudu pro tento způsob výběru daně postupně ochládá, ale bohužel máme v kanceláři případy, které před 5, 6 lety byly odsouzeny k trestu smrti, dnes, podle současné judikatury, by bez problémů prošly. To je přesně to, co jsem říkal, tedy narušení důvěry občana ve stát. A to je špatné.

Můj koreferující popisoval ono odebrání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z přijatého plnění jako určitý dýchánek, kdy se sejdeme, vysvětlíme plátci daně, že ty miliony, které někde zaplatil tomu svému dodavateli, prostě nedostane, on to nějak musí přece přijmout, to je přece jasné, jeho firmu po mnoha, mnoha letech zkrátka a jednoduše zničíme. To nemohu přijmout. To mi nebere můj selský rozum. Považuji se za prostého člověka, ale myslím si, že potrestán by měl být viník. Ne ten, kdo si koupil zboží v tom řetězci. Vy jste mluvila o podezřelých okolnostech transakce. Zjevně jste si mě dobře proklepla, zjistila jste, že sedím v ulici U Továren, které je skutečně sídlem mnoha desítek subjektů. Ve vašem pojetí Finanční správy se jedná o tzv. virtuální sídlo. Můžu vás ubezpečit, nic virtuálního tam není, tam můžete kopnout do dveří i do zdi, prostě ten barák tam stojí. Je tam samozřejmě společnost, která poskytuje profesionální kancelářské služby. Tedy nemusím tam každý den sedět, abych přijal poštu, příp. aby když mě tam bez ohlášení navštíví berní úředník, aby mě tam zastihl. Ale to je v pojetí Finanční správy ona podezřelá okolnost. Takže když sečteme a podtrhneme to, že sedím v onom tzv. virtuálním sídle, že jsem nakoupil levněji papír, že jsem ho hned zaplatil, že jsem ho koupil paletu, jsem zjevným účastníkem podvodu na dani z přidané hodnoty, tak jak to aplikuje česká Finanční správa. A to je špatně.

Navíc koreferující zmínila to, že přece daňový subjekt má právo se vyvinit. Může přece prokázat, že přijal všechna možná opatření, promiňte, ale to je inkviziční způsob řízení. Já přece nemohu čelit takovýmto obviněním, z nich se vyviňovat. Navíc judikatura jasně říká, že má účast na podvodu má být prokázána. Ale aby nebylo mýlky, aby nemohlo dojít ke zneužívání této doktríny, proto jsem navrhl, to, co jsem uvedl ve svém závěrečném slidu, tedy pojďme udělat společenský konsensus na tom, že podvodníci mají být postiženi. Ale pojďme seriózně jako stát vyšetřit, kdo se toho podvodu opravdu účastnil, pojďme těm osobám sebrat ten nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, já nemám problém s tím, abychom i ty osoby pozavírali. Ale nemůžeme masakrovat nevinné obyvatelstvo.

Promiňte, to nemohu přijmout. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, přejdeme k poslednímu tématu, a to je zneužití § 109a zákona o dani z přidané hodnoty. Slovo bude mít pan Ing. Jan Rambousek, který je daňový poradce, specializující se na oblast DPH a spory se správcem daně, člen sekce DPH a správy daní a poplatků OK KDP ČR, zakládající člen Unie daňových poplatníků. Chci se zeptat paní ředitelky, potom bude vystupovat opět ona. Děkuji. Máte slovo, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Rambousek:  Tentokrát dobré odpoledne, já jsem si připravil referát na použití § 109a. V okamžiku, kdy se nám do zákona dostalo ručení plátců za určitých okolností, tak byla do zákona zavedena ještě možnost, kdy ten plátce může toto ručení ze sebe sejmout, a to tím, že zaplatí tu daň přímo na účet finančního úřadu, neodvede to tedy tomu subjektu, kterému poskytl to plnění. Na první pohled to vypadalo jako krásná věc, přineslo to ovšem několik problémů, které se ukázaly v životě.

To znamená, jestliže mně dodavatel poskytne plnění a vystaví mi fakturu na 121 a já 21 odvedu rovnou na finanční úřad, pochopitelně můj dluh za mým dodavatelem stále trvá. To, že jsem odvedl 21 na finanční úřad, neznamená, že jsou naše soukromoprávní dluhy vyrovnány. Další věc je, která s tím souvisí, to je ta odrážka, co peklo schvátí, nikdy nenavrátí. To nastává ten okamžik, kdy já dodavateli nezaplatím těch 21, odvedu to na finanční úřad, ale posléze jsem nespokojen s kvalitou své dodávky. Dohodneme se tedy, že mi 50 % ceny bude dobropisovat, ale pochopitelně nikdy už mi finanční úřad těch 50 % nevrátí. To je další věc, je to nebezpečné i v situaci, kdy dojde k jakémukoliv pochybení. Myslím si, že, právě jak jsem se o tom už zmiňoval, život je jedna věc, realita, tak jak ji vidí podnikatel, je druhá věc. Od toho je odtržený úředník, který často tu realitu nevidí, takže dochází tady k běžným pochybením. Vzpomínám si, když moje asistentka měla zaplatit 3300 korun na silniční dani. Omylem zaplatila 330 000. Tehdy to bylo bez problémů, protože to šlo na finanční úřad, šlo to na můj účet, finanční úřad do měsíce vrátil. Když vám takovouto chybu udělá asistentka v případě úhrady omylem DPH placené na jiný účet, už ty peníze nikdy neuvidím.

Co je ovšem to nejzásadnější a čeho jsme se celou dobu báli, tak je právě prokazování vědomostního testu v případě daňového podvodu. Zde navazuji na přednášku Davida Hubala. Celou dobu jsme se báli toho, zda toto, že já jsem zaplatil na ten finanční úřad, na účet finančního úřadu, mi posléze nebude přičteno k tíži, protože já musím být obezřetný. Já musím obezřetný, že neobchoduji v podezřelých transakcích, a když mně bude položena otázka: Proč jsi zaplatil tedy na ten finanční úřad? Proč jsi udělal takovouto neobvyklou věc? No, neudělal já jsem to proto, že ty jsi předem tušil, že obchoduješ s podvodníkem? To je ten základní problém, který nám tady v tuhle chvíli nastává. Celou dobu jsme se tohoto obávali. Já mám opravdu už v praxi příklad, dneska už je to u soudu, kdy byla zahájena kontrola u daňového subjektu. Ten viděl, že jeho dodavatel je nekontaktní, kontrola ho zatěžovala, a proto zaplatil, nejenom že zaplatil tomu subjektu, ale zaplatil tedy pro jistotu, aby už kontrolu bez problému ukončil, využil tohoto institutu a zaplatil podruhé daň finančnímu úřadu. Jaké bylo jeho zděšení, když mu byl posléze odmítnut nárok na odpočet z obvyklých důvodů, které tady jmenoval David, to znamená, tvůj dodavatel neuveřejňuje řádně svoji uzávěrku, sídlí na virtuální adrese, nemá webové stránky. Navíc jsi o podvodu moc dobře musel vědět, protože jsi honem začal používat tento nestandardní institut a zaplatil jsi na účet finančního úřadu. Tady se dostáváme do úplně absurdní situace, kdy tedy ten subjekt, nejenom že zaplatí tu daň, zaplatí ji evidentně na účet finančního úřadu, eliminuje tak tím zkrácení daně a posléze mu je ještě odmítnut nárok na odpočet. Patrně budu pochválen za čas. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, paní ředitelka nepřímých daní z ministerstva financí Blanka Mattauschová má slovo. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Blanka Mattauschová:  Ještě jednou dobrý den. Já zareaguji. Jak tady už můj předřečník řekl, tak zvláštní způsob zajištění daně, takzvaný § 109a, byl zaimplementován do zákona již v tom roce 2012 spolu s institutem ručení za daň, a to na základě námětů a požadavků Komory daňových poradců, takže také z tohoto důvodu. A samozřejmě neříkám, že je to špatně, dnes se ukazuje, a já to za chvilku budu demonstrovat, že tento námět byl ten, který tam měl být, který pomáhá těm subjektům nějakým způsobem se s těmito zákonnými povinnostmi vyrovnat. Chtěla jsem to demonstrovat na tom, že v praxi je tento institut poměrně využíván. Nechci říci často, mám tady statistiku, stoupá nám to, využívá ho ročně okolo patnácti až dvaceti tisíc subjektů a ročně je nám prostřednictvím 109a zaplacena daň ve výši okolo miliardy korun, takže je vidět, že tento institut se v praxi využívá. Samozřejmě objevily se s ním následně, a to už tady bylo řečeno, problémy, spíš daňové právo versus soukromoprávní úprava. Samozřejmě již od začátku bylo deklarováno, skutečně toto, 109a je daňový institut, to, že vy ho budete používat, neznamená, že to ještě nemusíte v soukromoprávní rovině mezi dodavatelem a odběratelem řešit. I co mám zkušenosti ze své předchozí praxe, v praxi si s tím podnikatelé svým způsobem poradili. To znamená, určitě mi potvrdíte, existují dodatky ke smlouvám, i velké subjekty dávaly dodatky typu, že pokud z nějakého důvodu zaplatí na účet finančního úřadu, má se za to, že závazek byl uhrazen plně i tomu subjektu, takže s touto soukromoprávní úpravou, kterou samozřejmě daňové předpisy neřeší, takže takto se to i nějakým způsobem v praxi pořešilo.

Co peklo schvátí, nikdy nenavrátí? Částka zvláštního způsobu zajištění daně, v podstatě pokud dojde na finanční úřad, je hrazena pod variabilními symboly a pod uvedením i toho dodavatele. To znamená, chová se to jako jeho přeplatek se všemi důsledky, které to má. To znamená, pokud po tom dodavateli vznikne přeplatek, pokud dodavateli vznikne potom ve výsledné daňové povinnosti přeplatek na dani, samozřejmě je mu tento přeplatek potom vrácen po splnění všech podmínek. Takže není to tak, že by Finanční správa si ho nějakým způsobem nechávala a nikomu ho nepřičítala, ale skutečně tak, jak je to konstruováno, je to konstruováno jako záloha nebo přeplatek toho dodavatele, se kterým je to potom komunikováno. Samozřejmě tato konstrukce může přinášet některé ty negativní vlivy, jak už bylo řečeno, třeba na dobropisy nebo něco nebo na další postupy, ale takto je to konstruováno a vždy nějakým způsobem je to zohledněno vůči daňové povinnosti toho dodavatele.

Co se týká té oblasti toho vědomostního testu nebo toho ručení, to, že provedete ručení, že provedete 109a, zároveň je vám hned přičítáno k tíži to, že jste to provedli z toho důvodu, že jste věděli nebo mohli vědět, že se účastníte podvodu na DPH, já si myslím, že už jsem to tady řekla i v tom předchozím příspěvku a byla tady o tom i ta diskuze, možná to bylo doplněno i u předřečníka. Samozřejmě to, že provedete 109a, ještě neznamená a nemůže znamenat samo o sobě to, že jste naprosto měli vědomou účast o podvodu. A z tohoto důvodu je vám ten nárok na odpočet daně odmítnut. Tam vždy musí se brát v kontextu vícero těch kritérií, více těch okolností. Samozřejmě i přijetí rozumných opatření. Z mého pohledu i jedním z přijetí rozumných opatření může být právě to 109a, provedení toho způsobu zajištění daně, že jste z nějakého důvodu, byl jste donucen k tomu, neměl jste jinou možnost než tuto komoditu pořídit od právě tohoto dodavatele, nebyl jste si jistý, chtěl jste zabránit tomu úniku na DPH, protože jste neměl tu 100% jistotu, tak jste provedl 109a. Z tohoto důvodu samo o sobě skutečně, tato skutečnost nemůže být brána za to, že jste splnil vědomostní test o tom, že jste věděl nebo vědět měl a mohl, že jste se účastnil podvodu. Takže to budu také reagovat tímto krátkým výstupem, z mé strany asi všechno k dané problematice.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji paní ředitelce a pochopitelně pan inženýr Rambousek má prostor pro reakci. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Rambousek:  Já nevím, jestli jsem to správně pochopil. Takže 15 až 20 tisíc subjektů tento institut využilo, a sice jim tedy daň na základě toho doměřena nebude, ale může být? Chápu to dobře? Chápu to dobře, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Uzavřeli jsme poslední téma toho druhého bloku a já otevírám rozpravu. Zatím tady mám šest přihlášek. Jako první se přihlásil pan Ondřej Lichnovský a připraví se pan Tomáš Hajdušek. Připomínám jenom, než pan Lichnovský dorazí k řečnickému pultíku, že platí tady opět časový limit 5 minut. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ondřej Lichnovský:  Děkuji, pane předsedající. Tentokrát již budu relativně krátký, takže nebudu muset se svou řečí nijak spěchat a budu moci mluvit pomaleji. Mám za to, že nějaký výstup z toho dneška, z toho, co na mě nejvíce zapůsobilo nebo co nejvíce rezonovalo tím dnešním veřejným slyšením, je sousloví nulová sebereflexe. Nulová sebereflexe na straně Finanční správy. Já mám za to, že pokud má být toto veřejné slyšení k něčemu, tak by mělo v něco hmatatelného vyústit. Tady dávám na zváženou, zda by to nemělo být jakési pomyslné nastavení zrcadla Finanční správě, nastavení zrcadla, o které se my, jako odborná veřejnost i laická veřejnost, snažíme již velmi dlouho. I soudní moc se o to již snaží velmi dlouho, ale zatím, můžu říct, s mizernými výsledky. Finanční správa se zatím nijak neustrnula a stále není ochotna přiznat, že nemůže být ta nejlepší ze všech, že i ve Finanční správě se mohou dít různá pochybení. Mám tedy za to, že by měla i zákonodárná moc nějakým způsobem se pokusit nastavit Finanční správě zrcadlo. Pro tento účel zákon o jednacím řádu Senátu dle mého zná nějaké řešení, a to řešení je komise, kterou by mohl Senát zřídit, která by se pokusila podívat opravdu na ty problémy v postupech Finanční správy a pokusila se, jak jsem říkal, nastavit to pomyslné zrcadlo. S tímto návrhem mám i plnou podporu pana Blaţka, který se omluvil, ale už tady nemohl zůstat, ale říkal, že za podnikatelské odbory s tímto rovněž plně souhlasí. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pan senátor Goláň má váš návrh poznačen. Já jenom připomínku, Finanční správa může být nejlepší, ale i přesto se může dopustit pochybení. Slovo má pan Tomáš Hajdušek a připraví se pan Radek Vrzal.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Hajdušek:  Pane předsedající, děkuji za slovo. V předchozích příspěvcích zazněla citace nebo odkazy na spoustu právních zásad a principů. Já bych chtěl říct ještě jeden, který tady nezazněl a který podle mého je také velmi důležitý, a to je in dubio mitius, to znamená, ve sporných věcech ve prospěch daňového subjektu, protože si myslím, že dnes, tak jak je Finanční správa nastavená, tak je to úplně naopak. In dubio mitius, jako kdyby nebylo, respektive že by tato zásada byla nahrazena zásadou in dubio pro fiscus, to znamená ve sporných případech pro stát. Ty, daňový subjekte, pokud máš názor jiný, tak si to prosoudi. Takhle to skutečně na té praxi je. Neznám ze své praxe jediný případ, možná jeden jediný, kdy by sporný případ byl rozhodnut ve prospěch daňového subjektu už na prvním stupni. Hodně malinko případů sporných, zafunguje Odvolací finanční ředitelství a dá za pravdu tomu daňovému subjektu ve druhém stupni, ale naprostá většina případů těch sporných jde formou žalob až do správního soudnictví. Krajské soudy, nejvyšší správní soudy, soudní kolečka, známe to všichni. To znamená, že mnoho sporů a navrácení důvěry v konání Finanční správy by zajistilo to, kdyby Finanční správa už od toho nejnižšího stupně začala pracovat tak, že by začala respektovat zásadu in dubio mitius. A pokud tady padlo před chvílí heslo, co peklo schvátí, nikdy nenavrátí, tak kdo z nás sledujeme judikaturu Nejvyššího správního soudu, tak si vzpomeňme, že v posledních pár měsících tam byly dva nebo tři rozsudky i na to, spor o vrácení platby zaplacené omylem. Stane se prostě, že účetní nějakého podniku, zvlášť když je to podnik ve skupině nebo když ta účetní vede účetnictví více daňovým subjektům, uvede mylný variabilní symbol do příkazu k úhradě. Pravda je zaevidována na finančním úřadě ve prospěch jiné společnosti. Ten, kdo tu platbu omylem provedl, má velký problém, aby se k té platbě dostal. Kdyby neměl ten problém, tak by ten případ u Nejvyššího správního soudu přece nebyl. Tohle to je krásná ilustrace toho, že namísto in dubio mitius tady funguje in dubio pro fiscus. Tady si myslím, že je velký prostor na zlepšení.

A poslední noticka, dovolte mi, Ondra Lichnovský tady hovořil u nulové sebereflexi. Já chci být optimista, chci říct, že pro nás, pro daňové poradce a zástupce a daňové subjekty, je mnohem důležitější, než to, aby někdo si veřejně sypal popel na hlavu, aby se ta sebereflexe projevila v metodickém nastavení a v budoucím fungování Finanční správy. Já tady říkám, a znovu opakuji, jsem rád, že je intenzivnější komunikace mezi Komorou daňových poradců a Finanční správou, že je intenzivnější komunikace mezi Komorou daňových poradců a ministerstvem financí. A jenom doufám a apeluji, aby skutečně v tom budoucím období ta sebereflexe proběhla tím, že jste pozorně vnímali naše výhrady a promítnete to do každodenní praxe, protože to je samozřejmě mnohem důležitější. K soudům se dostanou excesy, externality, ale to gros té práce jsou ty desetitisíce daňových kontrol a desetitisíce daňových řízení, které probíhají dnes a denně, nedostanou se k soudům, nedostanou se do médií. Tam je to těžiště, tam já vidím, že je hrozně důležité, aby tímhle tím způsobem ta sebereflexe proběhla. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Hajduškovi. Požádám o slovo pana Radka Vrzala z Hopr Trade a připraví se pan Karel Šimka. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Radek Vrzal:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem tady za firmu Hopr Trade, která měla tu čest ochutnat medicínu postupů Finanční správy. Jak tady zaznělo, jedním z předpokladů pro neuznání nadměrného odpočtu DPH může být virtuální sídlo. My jsme 30 let stará kamenná firma. Podnikáme v Zábřehu na Moravě, kde máme velké prostory, máme sběrny v Olomouci, v Zábřehu, v Šumperku, ve Vyškově, v Prostějově, takže se domnívám, že je vyloučen tento předpoklad, že sídlíme na virtuální adrese. Bohužel tohle se nestává naší devizou, ale obrací se to proti nám, protože v tom řetězci firem jsme jednou nebo možná jedinou z těch firem, která je hmatatelná a lehce postižitelná, protože ani Finanční správa v našem případě, neříkám, že ve všech, ani orgány činné v trestním řízení se nenamáhají hledat toho skutečného pachatele. Ten je virtuální. Ten přišel, něco vybral a utekl. My tady jsme a chceme tady být, šli jsme tou nejjednodušší cestou, jak vymáhat případnou náhradu škody. Kontroly na nadměrný odpočet DPH u naší firmy probíhají od roku 2012. V roce 2015 na nás byly uvaleny zajišťovací příkazy. Je nám kladeno za vinu to obecné, mohl vědět a věděl, že dodavatel dodavatele našeho dodavatele neodvedl daň. Nevím, jakým způsobem jsme si to mohli ověřit, tak dalece možnosti žádné firmy nesahají. Aspoň mi to není známo.

Když byly vydány zajišťovací příkazy, tak jsme vstoupili do insolvenčního řízení. Podařilo se nám přesvědčit soud, že jsme schopni reorganizace, ve které jsme byli tři roky, a plnili jsme, plnili jsme poctivě věřitelům i svým klientům, dodavatelům, zákazníkům. Předpokladem pro to, že v té reorganizaci budeme úspěšní, bylo naše tvrzení, že budeme úspěšní ve sporech s Finanční správou. Troufnu si říct, že jsme byli. Zajišťovací příkazy byly zrušeny a 2. 7. 2019 jsme uspěli u Krajského soudu Ostrava, pobočka Olomouc, který prohlásil, že šetření finančního úřadu ve věci nadměrných odpočtů bylo v prekluzi, tudíž že platí naše původní daňové přiznání. Tohle nabylo pravomoci 9. 9. a dovolím si odcitovat, co správce daně napsal:

„Správce daně v souladu se zákonem a rozsudkem Krajského soudu Ostrava, pobočka Olomouc, ze dne 2. 7., v právní moci 9. 9. 2019, vratitelné přeplatky vzniklé zrušením rozhodnutí o stanovení daně přikázal v zákonné lhůtě k vrácení, a to ke dni 24. 9. 2019.“

Oddechli jsme si, řekli jsme si, fajn, reorganizaci ukončíme, vyrovnáme se s věřiteli a podnikáme dále. Nevrátil nám nic. Namísto toho několik dní předtím tohle, že je povinen něco vrátit, zaslal na NCOZ, Národní centrála proti organizovanému zločinu, požádal o zablokování této částky jako potenciálního výnosu z trestné činnosti. Krajský soud, který v této trestné věci je činný, vydal usnesení, a teď dobře poslouchejte, kterým nezablokoval tuto částku na našem účtu, protože tam ani nedoputovala.

Zablokoval jeden z účtů Finanční správy u ČNB. Takhle je to zablokováno dodneška. Finanční správa má zablokovanou částku 150 milionů a nějaké drobné na jednom z účtů u ČNB. My toto usnesení napadáme a napadáme ho v zákonné lhůtě pořád dokolečka, protože se domníváme, že Finanční správa disponuje vícero účty, na kterých je nepochybně více než oněch 150 milionů korun. Tento stav trvá více roků a znovu budu citovat. Dostává se nám odpovědi:

„Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci daňového subjektu probíhá řada odvolacích řízení, nelze dosud jednoznačně stanovit, zda a v jaké výši daňovému subjektu vznikne nárok na vrácení vratitelných přeplatků a další finanční kompenzace.“

Asi je něco v nepořádku, já se domnívám, že z toho prvního přípisu je jasné, co nám přináleží, nemluvě o tom, že v dané věci neprobíhají žádná odvolací řízení. A už ani probíhat nemůžou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Upozorňuji na čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Radek Vrzal:  Mohl bych diskutovat ještě o tom, co tady několikrát zaznělo. V jakém stavu může být daňový spis. V našem případě bych si troufl to nazvat salátovým vydáním. Asi jako u žáčka 3. třídy základní školy. Mohl bych mluvit o tom, jak jednatel firmy svévolně v zoufalství psal na Generální finanční ředitelství, na ministerstvo financí, dostalo se mu odpovědi, že žádná z těchto institucí nemůže zasahovat do živého daňového řízení. Posléze, až byla zveřejněna neveřejná část daňového spisu, zjišťujeme, že tam byl pokyn z GFŘ, jakým způsobem si mají obstarávat jakýkoliv důkaz, který by firmu usvědčil ze zapojení do řetězce. V neposlední řadě ta firma, která neměla odvádět DPH, ho měla vybírat v hotovosti a distribuovat mezi potenciální pachatele. Z analýzy policie vyplývá jednoznačně, že žádné výběry v hotovosti nebyly. Toť vše, děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Vrzalovi a nyní požádám o slovo pana Karla Šimku, soudce Nejvyššího správního soudu, a připraví se pan David Hubal. Pane doktore, máte slovo. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Karel Šimka:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, dámy a pánové, já jsem pozorně poslouchal celou tu dnešní debatu, nechtějte ode mě nějaké stranné stanovisko na ty vaše diskuze zde. Spíš naopak mě potěšilo, že diskutujeme, že toto setkání tak trochu supluje pravidelný trojstranný seminář, který pořádáme každý podzim mezi Daňovou správou, daňovými poradci a Nejvyšším správním soudem u nás na Nejvyšším správním soudu. Přes ta různá ostrá vyjádření jedné či druhé strany si myslím, že vlastně stav je docela normální, že spory, které tady vedete, budete vést i nadále. Ale že se navzájem nevidíte jako nepřátelé, že se nevidíte jako někdo, koho je třeba zničit, tu druhou stranu, a to mě těší. Já také myslím, že situace dnes je jiná než třeba před deseti nebo patnácti lety, kdy ten stav ostrého nepřátelství byl v některých případech mezi Daňovou správou a daňovými poradci, případně i subjekty, které byly předmětem jaksi působení Daňové správy, cítit. Teď je to samozřejmě pořád někdy docela ostré, ale přece jenom už klidnější.

Já bych také řekl, že jsem potěšen, že zde tolikrát byla citována judikatura Nejvyššího správního soudu. Dělá to na mne dojem, že s ní můžete souhlasit, můžete nesouhlasit, líbí se vám, nelíbí se vám, zdá se vám tvrdá, nebo naopak příliš mírná, ale nezaznamenal jsem zatím reakci ve smyslu, že by byla hloupá. Jestli tomu tak opravdu je, pak mě to těší a jsem rád, že Nejvyšší správní soud je, aspoň tak jak jsem to zatím vnímal, brán jako respektovaný rozhodčí, který to, co říká, říká s přiměřenou odbornou autoritou a kvalitní argumentací.

Možná jste si všimli, když tady paní ředitelka Daňové správy promítala data ohledně sporů, které jsou v daňových věcech vedeny, že každý rok Nejvyšší správní soud rozhodne okolo 500 daňových sporů. Vedle toho rozhodneme x dalších sporů, celkem asi 4200 ročně. Co mě možná mrzí, je, že opravdu těch sporů je příliš mnoho na to, jak relativně stabilizované je to právní a judikatorní prostředí. Prostě dneska už neřešíme velké, zásadní věci, ty jsme řešili před 10 lety. Dnes řešíme problémy středního rozsahu. A přesto je třeba, aby Nejvyšší správní soud rozhodoval 500 věcí ročně zhruba v daňových věcech. Přesto se stává, že zhruba ta třetina, jak to tady paní ředitelka ukazovala, věcí, ať už na krajských soudech, nebo na Nejvyšším správním soudu, jsou rušeny na Daňové správě. Když jsem byl před několik lety ve Švýcarsku na jejich nejvyšším soudu, který má i správní oddělení, byli velmi překvapeni, když jsem jim podobná čísla z ČR sděloval. Oni považují za velký problém, když správní soudnictví ruší více než 10 % rozhodnutí veřejné správy. Těch 30 % je pořád docela hodně. Třebaže jsou to vážné a opravdu složité problémy, které řešíme, je příliš mnoho těch rozhodnutí zrušujících, příliš mnoho těch chyb tam přeci jenom je statisticky vzato.

Co dělat? Já si myslím, že mnoho toho, co dělat, už tady zaznělo v těch jednotlivých příspěvcích. Z mého pohledu, byla tady zmiňovaná ta laskavá důslednost. To je podle mého názoru základní princip, který by Daňová správa měla uplatňovat. A opravdu rozlišovat mezi těmi, kteří mají problém, ale nedělají nic vědomě špatného a ošklivého, tam se chovat velmi vstřícně, velmi komunikativně, pomáhat, neformálně řešit, je-li to třeba. Ve chvíli, kdy to není ten případ, kdy to je někdo, kdo podle všeho podvádí na daních nebo je účasten něčeho nekalého, i tam je třeba, aby ta Daňová správa postupovala profesionálně. A hlavně aby udržovala nervy na uzdě. Mně tady vždycky vytane na mysli cosi jako ten anglický Bobby, ten anglický policista, který i toho největšího gaunera nebo lumpa zvládne s elegancí a s klidem. Tohle by Daňová správa měla být, neměla by brát věci osobně. Vždycky by měla být nad věcí a vyvarovat se nějakých jednostranných postupů.

Obecně ten základní právní stát stojí na principu proporcionality a minimalizace státních zásahů, to znamená, vždycky velmi bedlivě vážit, kdy používám nějaké razantní prostředky. Myslím si, že Nejvyšší správní soud tady udělal docela dobrou práci před několika lety, kdy zkorigoval příliš razantní postupy Daňové správy v oblasti zajišťovacích příkazů. Vždycky by si ta Daňová správa měla uvědomit, co to znamená pro podnikatele, když bude nějakým způsobem razantně zasaženo do jeho finančních toků.

Nakonec snad poznámka k judikatuře, bylo to tady různě v jednotlivých případech rozebíráno, jestli ta judikatura je respektována, není respektována, jestli reakce na ni je dost rychlá. Já si myslím, že první, co Daňová správa by měla tady vnímat, a postupně to, myslím, vnímá čím dál silněji, poslední léta jsou jiná než před 10 lety, že ta judikatura se nevydává na základě nějakého náhodného procesu. Všechna ta významná rozhodnutí, která tady byla zmiňována, ať už Kordárna 1, nebo Kordárna, teď ten nový navazující judikát prvního senátu, týkajícího se úroku z odměrného odpočtu, nebo problém částečného odpočtu DPH, to jsou všechno problémy, které já jako starý praktik s tou Daňovou správou se bavím od počátku svého působení na Nejvyšším správním soudě, to je dneska více než 15 let. Jako starý praktik vím, že tyhle problémy byly diskutovány v naší komunitě, také se tady skoro všichni známe, dlouhá léta. Zrovna ta Kordárna, Karel Šimka to tady správně zmiňoval, ta Kordárna byl problém, který byl možná půl roku, možná rok předtím diskutován na různých školeních a setkáních, bylo známo, že je situace neudržitelná. To znamená, že ten rozsudek ze září 2015, tuším, 2014 nebyl blesk z čistého nebe. A stejně tak nebyl blesk z čistého nebe nedávný rozsudek Ivo Pospíšila a dalších soudců z prvního senátu, kteří na tu Kordárnu navázali.

To samé, problém částečného odpočtu DPH, to byla zase otázka, která dva, tři roky probíhala tou odbornou komunitou, byly na to i částečně judikátu krajského soudu nejprve. Ve chvíli, kdy tohle je, tak ta Daňová správa by to měla vnímat, já chápu, že to má nějaké rozpočtové důsledky, že to má důsledky pro plánování, ale ve chvíli, kdy to rozhodnutí soudu je jasné, někam směřuje, víme, že ten problém tady je, dlouhodobě nemá smysl jej zakrývat, strkat hlavu do písku a nereagovat na něj. Tady ta zákonodárná reakce musí přijít. Když nepřijde, může to činit docela velké problémy. Jinak já mám z toho setkání přes ty ostré výtky z jedné či druhé strany pocit docela dobrý. Myslím si, že Daňová správa funguje na poměry evropské velmi solidně, že to není žádné stanné právo, které tady funguje, že samozřejmě čas od času se něco nepovede, ale ten základní mechanismus fungování, který tady je, je docela dobrý. Doufám, že k tomu, že Daňová správa nyní je taková, jaká je, jsme přispěli i my na Nejvyšším správním soudě. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu doktoru Šimkovi. Nyní bych dal slovo panu Davidu Hubalovi a připraví se pan senátor Goláň.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Hubal:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já bych jenom se rád zmínil ještě k zadržování nesporné části nadměrného odpočtu. Pan Šimka tady zmiňoval, že ta kompenzace má být v úrovni ceny peněz. Já se domnívám, že to je naprosto špatná úvaha, protože pokud někomu zadržíme nadměrný odpočet na strašně dlouhou dobu, je to v řádu měsíců, někdy i let, tak přece jeho újma nespočívá v tom, že mu chybělo pár procent, za které by bylo možné si na trhu ty peníze půjčit. Jeho újma je podstatně širší. Zaprvé, v žádné bance mu ty peníze nepůjčí, když se pochlubí tím, že mu zadržujete několik milionů odpočtu. Zadruhé, samozřejmě ty náklady spojené s tím řízením jsou podstatně vyšší. Musí tam desítky lidí na tom pracovat, musí si najmout nějakého odborníka, který to řízení vede. Takže já chápu, že zaplatit poplatníkovi cenu peněz je, promiňte mi ten výraz, fiskálně vypečené, ale není to spravedlivé. To jenom poznámka.

Já jsem velmi pozorně poslouchal projev pana Vrzala a musím upřímně říci, že jsem velmi těžko zvládal své emoce. Mísila se ve mně lítost, a přiznávám, že i vztek. Já se s podobnými případy samozřejmě ve své praxi setkávám a předpokládám, že vy ostatní, kdo se daněmi zabýváte, potkáváte podobné věci. Nechci ten případ soudit, já ho neznám, nicméně zmínka o tom, že GFŘ vydává pokyny tomu úřadu dole, jak má vést, jakým způsobem má vést to řízení, aby byla naplněna předem vytčená vyšetřovací verze, nepovažuji za řízení nestranné. Promiňte, ale potvrzuje to jen to, co jsem říkal ve svém referátu, tedy že ten systém je nemocný. Pojďme ho spravit, proto jsme tady. Ještě bych rád zmínil, že pan doktor Šimka řekl, já chápu jeho smířlivý postoj, že čas od času se něco nepovede. Jistě, ale musíme si uvědomit jednu podstatnou věc, to, že se čas od času něco nepovede, třeba ve 30, 40 %, a to mluvíme jenom o těch věcech, které se dostanou k soudu, Finanční správě, tak to přece není zmetek, kdy vyrábíme židli, kterou hodíme do kamen a vyrobíme novou. Ale za tím nepovedením je přece lidský osud, který je často zničen tak, že už nejde napravit. To bych rád, abychom si uvědomili a vyzdvihli to jako leitmotiv toho setkání. Proto jsme tady. Proto, abychom chránili naše občany, abychom vybírali daně, které potřebujeme pro náš stát, ale nemůžeme je přece vybírat od těch, kteří nespáchali žádnou lumpárnu. To není fér.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Hubalovi. Slovo má pan senátor Goláň. A připraví se pan Ondřej Moravec z Unie daňových poplatníků.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se vrátil k odvodu na dani. Tady paní ředitelka sekce nepřímých daní říkala, že ten podvod na dani musí mít jeden základ, a to je, že někdo si tu daň nárokuje a někdo si ji podvodným způsobem odečte. Já tady Karla Šimku zklamu, ale existuje jeden dvojciferný senát, který považuje za podvod na dani situaci, kdy nepřiznal, ten podvod vznikl u příjemce plnění z Evropské unie, kdy tu daň nepřiznal, ale on si ji zároveň ani nenárokoval. Podobných věcí bych našel více. Já bych chtěl připomenout, že judikatura Soudního dvora Evropské unie, o které se tady mluvilo, považuje znemožnění nároku na odpočet za naprosto specifickou výjimku. Je to situace, která opravdu musí být takovým způsobem prokázána, protože to je sine qua non nárok na odpočet, ten princip neutrality, to je úhelný kámen daně z přidané hodnoty, to je situace, která v okamžiku, kdy já daň zaplatím, tak ji musím dostat zpátky, aby ta neutralita byla zachována.

Tady můj předřečník nebo předpředřečník, pan soudce Karel Šimka, říkal, že jsme tady nekritizovali rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Já jsem tady jedno vzpomněl, ale musím říct, že judikatura se vyvíjela a dostala se do naprosto jasné situace. Nárok na odpočet lze odepřít jedině v případě, že je prokázán podvod na dani. Tady Finanční správa prohrává jeden spor za druhým, protože neumí prokázat podvod na dani. Protože tak jak si představuje Finanční správa podvod na dani, tak za to považuje každou situaci, kdy někdo daň nezaplatil, ten druhý si ji odečetl. Nedávno tady byl rozsudek velkoobchod Zajac, ten jasně říká, že nemůže být podvodem na dani to, že Finanční správa potom přijde a doměří to. Ten podvod na dani musí být od začátku připraven k tomu, aby se tam podvodným způsobem nárokoval odpočet.

Nesouhlasím s paní ředitelkou ani v tom, že to konkrétní plnění nemusí být zasaženo podvodem. Musí být konkrétní plnění, je tady rozsudek, který zastupoval Ondra Lichnovský, a je to Bohemia Trade, ten jasně říká, konkrétní plnění musí být zasaženo podvodem. To konkrétní. To, že tam byla plnění vedlejší a něco si tam mezi sebou dělali, to přece není podvodem na dani.

Proč to všechno říkám? Protože díky tomu, že tohle Finanční správa nerespektuje, kauza Filák dvakrát, opravdu se to dvakrát vrátilo, ten první senát už byl evidentně strohý a rozhořčený, bylo to taky ve věci podvod na dani, to, že to Finanční správa nerespektuje, ukazuje těch 500 soudních sporů. Pokud přesně je dáno v judikatuře, co je podvodem na dani a jak lze ten podvod na dani identifikovat a jak lze ho popsat, tak proč pořád dokola dáváme stejné žaloby, když už to dávno odjudikováno bylo. Už se nic nezměnilo, žádné zásadní rozsudky. Jinak pro veřejnost rozsudek Kordárna, který tady byl několikrát zmiňován, je z pera pana doktora Šimky, který tady mluvil předtím, tak abych ho tady zmínil a přiřadil, vracím se zpátky k tomu. Pokud švýcarská judikatura nebo tedy nejvyšší soud, správní oddělení nejvyššího soudu ve Švýcarsku nic takového nezažívá a my to zažíváme a pořád dokola píšeme ty a ty samé žaloby a citujeme ty a ty samé rozsudky, tak si myslím, že to o něčem svědčí. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu senátoru Goláňovi a požádám o vystoupení pana Ondřeje Moravce. Připraví se pan Jan Matějka. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ondřej Moravec:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, dopustím se ještě jedné konkrétní a jedné obecné poznámky. Konkrétní poznámka se vztahuje k problematice úročení zadržovaného nadměrného odpočtu. Padlo zde, a připouštím, že to je záležitost, řekněme, obecněji sdílená, že se jedná o legitimní zadržování v souladu se zákonem provedené, tudíž i ten úrok by měl být nižší. Když jsme byli v Lucemburku ve věci Agrobet, z argumentace Evropské komise a vůbec těch unijních institucí se mi nejevilo, že by to takto bylo skutečně vnímáno, protože když se tam argumentovalo tím, že přece není proporcionální, aby se zadržovala ta část odpočtu, o jejíž existenci není pochyb, aby to trvalo hodně dlouho, představitelka Evropské komise argumentovala: Ale pozor, vždyť od toho vy tam přece máte ten úrok, který nastoupí, když kontrolní činnost bude trvat neproporcionálně dlouho. Z kontextu argumentace se mi zdálo, že Evropská komise nevnímá ten úrok jako jakousi jenom kompenzaci a časovou cenu peněz za to, že je legitimně prověřováno, ale že říká, ano, je tady nějaký rozumný čas, rozumný čas – přibližně 2, 3 měsíce, na to, aby se oprávněnost nároku na odpočet prověřila. A co jde už nad ty tři měsíce, to vůbec není tak nesporné, jak se jeví, že to je legitimní, že my tady legitimně můžeme testovat tři roky, jestli ta sporná část nadměrného odpočtu je opravdu sporná. To je ta konkrétní poznámka.

Druhá, obecnější, k průběhu toho veřejného slyšení jako celku, je mi velice blízké to, co tady prezentoval Ondřej Lichnovský, to znamená, když navrhoval, aby se Senát nějakým institucionalizovanějším způsobem zapojil do toho nastavování zrcadla Finanční správě. Mně v tu chvíli vytanulo na mysli to, že Senát je mimořádně vhodným fórem pro tuto činnost, protože nám v těch daňových sporech fungují v podstatě standardním, rutinním způsobem správní soudy s pozitivy i negativy, ta délka řízení v zásadě prodlužuje reakční dobu, to je něco, co je v tom správním soudnictví zakomponováno. Ale co nám tady, to není zdaleka jen záležitost daňového práva, co nám tady poměrně dost chybí, je kontrola výkonné moci mocí zákonodárnou. Senát je pro toto mimořádně vhodným fórem proto, že on není z hlediska toho, jakým způsobem je ustavován, totožný s vládnoucí většinou, tudíž tu kontrolu může dělat výrazně efektivnějším způsobem než Poslanecká sněmovna. Druhý důvod nebo druhý atribut Senátu, který mi v tu chvíli vytanul na mysl, je jakási historická reminiscence, když se Senát poprvé ustavoval, diskutovalo se o tom, jakou roli Senát v ústavním pořádku hraje. Jedna z těch funkcí, rolí, úloh, která rezonovala tím právním prostředím, bylo něco, čemu profesor Kysela tehdy říkal „komora reflexe“. Komora reflexe proto, že ona může reflektovat to, jakým způsobem jsou ty klíčové kodexy, tehdy se mluvilo především o těch soukromoprávních kodexech, ale v zásadě si myslím, že to lze vztáhnout i na daňový řád, jakým způsobem jsou ty kodexy velké aplikovány v praxi, jaké jsou tendence, to není zasahování do konkrétních kauz, ale vnímání toho, jakým způsobem jsou ty klíčové právní předpisy aplikovány v právní praxi, zdaleka nejen soudní praxi, ale i té praxi správní. Takže ještě jednou veliké díky panu senátorovi Goláňovi za to, že toto celé inicioval.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Moravcovi. Dalším přihlášeným je pan Jan Matějka. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Matějka:  Pane předsedající, děkuji za slovo, já bych si dovolil ještě vrátit k podvodům na DPH. Myslím si, že celkově, jak jsme tady dnes vyslechli, tady se opakovaně objevilo něco, co by se nechalo opsat jako pocit křivdy. Pan Vrzal, já jsem původně vůbec nechtěl vystoupit, ale pan Vrzal mě k tomu taky emočně pohnul. Já si myslím, nebo já jako daňový poradce spatřuji tu nespravedlnost v tom, že Daňová správa, ano, nemám nic proti boji s daňovými podvody, mně to slovo boj nevadí, ale obávám se, že Daňová správa se tomu boji snaží trošku vyhnout, nebo ho spíš obejít. Potom z toho pramení ta křivda. Úplně konkrétně, jednoduše víme, že v řetězci mohou být i dva, to znamená, když si představím odběratele, odběratel má daňový doklad, má držení zboží, z daňového dokladu si uplatnil nárok na odpočet DPH, teď dojde k tomu, že Daňová správa velmi rychle zjistí, že dodavatel to plnění neuvedl v kontrolním hlášení, neodvedl daň, je nekontaktní, sídlí na virtuálním sídle. Jednoduchý příklad. Z hlediska doktríny se jedná o situaci daňového podvodu. To znamená, tady inženýrka Mattauschová říkala, že je to obtížné, ten podvod prokazovat. Stát by měl prokázat podvod. Ale stát se vyhne této povinnosti tím, že pošle odběrateli výzvu, kde mu oznámí, že má pochybnosti o osobě dodavatele plnění. To znamená, tím se rozeběhne první kolo, kdy stát, místo toho, aby plnil povinnost prokazovat, potírat ten podvod, tak přenese důkazní břemeno na odběratele. My víme potom, jak to pokračuje. To znamená, ještě je další pokus, změna právního posouzení a tohle. Ale já se ptám, myslím si, že ta doktrína založená judikaturou SDEU to umožňuje, co brání tomu, aby hned na začátku řízení správce daně konstatoval, že nastala situace pojmenovaná jako daňový podvod, pomocí i orgánů činných v trestním řízení nezačal stát ten daňový podvod prošetřovat skutečně. Proč v této fázi přenáší důkazní břemeno, pokouší se přenést důkazní břemeno na toho odběratele. Chápu, že ta situace je složitá. Věc je dneska u Soudního dvora EU. Nicméně tady si dovolím i kriticky vyjádřit k Nejvyššímu správnímu soudu, já si myslím, že jestli existuje nějaká specificky česká cesta, tak spočívá v tom, že judikatura, stávající recentní judikatura Nejvyššího správního soudu tuto praxi umožňuje. Tuto praxi, přenesení důkazního břemene na základě nekontaktnosti, v situaci, kdy evidentně jsme v situaci daňového podvodu, tak máme něco prokazovat. My víme, že zpravidla nejsme schopni to důkazní břemeno unést. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Matějkovi. Byla to poslední písemná přihláška do diskuse, přesto se ptám, jestli chce ještě někdo vystoupit. Tam vidím pána... Ty budeš mít závěrečné slovo. Takže prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Radek Vrzal:  Já nerad, protože nechci, aby to vypadalo jako naplákání, ale v tom časovém úseku jsem ještě nestihl doříct to podstatné. Přežili jsme zajišťovací příkazy a fungovali jsme tři roky v reorganizaci. Ale nepřežili jsme to, co považuji za nezákonnost, že jsme tedy neobdrželi to, co nám soud pravomocně přiřkl, od 7. 9. tohoto roku jsme v konkurzu. Čili 30 let stará firma neexistuje. Jediný, pokud ty záležitosti se dotáhnou do konce, já jsem přesvědčen, že v tom řízení dřív nebo později budeme úspěšní, tak už to přinese užitek pouze našim věřitelům. I to je dobře. Ale tady pan majitel a jednatel, myslím si, že už z toho nebude mít nic, kromě podlomeného zdraví, zlikvidované rodinné firmy, a to je tak všechno. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Vrzalovi. Já jsem ho předtím nepoznal, protože vás všechny vidím nejvíce zezadu, takže je problém vás identifikovat. Nyní požádám... Respektive ještě poslední příspěvek. Už to sloučíš do jednoho, předpokládám? Pan senátor Goláň s posledním diskusním příspěvkem a závěrečným slovem zároveň. Máš slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Goláň:  Já jsem chtěl jenom lehce na kolegu, daňového poradce reagovat, ano, to jsem zapomněl zmínit, ta ustálená judikatura Soudního dvora EU skutečně říká, že pokud bylo plnění reálné a pokud to plnění existovalo, je jenom pochybnost o dodavateli, tak se má zkoumat podvod. U nás to akceptovalo pouze jedno rozhodnutí ve věci Stavitelství Melichar, víme, že to je otázka k Soudnímu dvoru EU. Jenom jsem tady chtěl připomenout ty rozsudky.

Jak řekl pan předsedající, já ten svůj poslední příspěvek do diskuse už spojím se závěrem, takže bych chtěl v závěrečné řeči shrnout celé toto veřejné slyšení.

On už polovinu toho shrnul pan Karel Šimka, kdy zhodnotil to veřejné slyšení, řekl, k čemu vedlo. Nicméně já si myslím, že všichni jako odborná veřejnost budeme hlídat, zda nastala nějaká sebereflexe ze strany Finanční správy, zda to veřejné slyšení bude, i ty sliby, které jsme slyšeli třeba mimo mikrofon, uvedeny v život. To je to nejdůležitější. Tomáš Hajdušek to tady několikrát řekl. My potřebujeme, aby to v praxi fungovalo.

Co bych řekl k tomu? Byly tady předneseny návrhy na legislativní změny, což si myslím, že je přesně to, k čemu veřejné slyšení je, protože jsme na půdě PČR, jsme na půdě horní komory, která je jednou z komor zákonodárných, to znamená, že doufám, že ty legislativní změny projdou příp. u nás, legislativním odborem, a budou vyslyšeny. Co tady dvakrát padlo, je návrh na zřízení zvláštní komise, stálé komise Senátu, která by jakýmsi způsobem dozorovala činnost Finanční správy. Proč? On to tu nikdo úplně nezmínil. Ale když se podíváme, tak orgány činné v trestním řízení jsou dozorovány státními zastupitelstvími. Ale Finanční správa, která má obrovský nástroj mj. v § 57, kdy v podstatě se může dostat do všeho, tak může tyto věci činit nekontrolovaně. Na to, že oni budou natolik soudní a nebudou toho zneužívat, my nemůžeme spoléhat.

Já jsem s panem předsedajícím včera mluvil o tom, že my máme tady dočasnou komisi pro předběžné auditní zprávy z Bruselu, že tato komise by se měla změnit na stálou komisi. Tato komise by mohla mít v budoucnu i ambici převzít právě tuto činnost, která tady byla několikrát navrhována.

Pokud se podíváme na statistiky, opravdu zájem řečníků v obecné rozpravě byl nebývalý, když chodím na veřejná slyšení... V tom prvním bloku tady vystoupilo pět řečníků plus dva senátoři. V tom posledním vystoupilo dokonce devět řečníků plus jeden senátor. Ten dokonce dvakrát. Já si myslím, že můžeme poděkovat vám všem, že jste sem přišli. Děkujeme vám za to, jakým způsobem jste se k tomu všemu postavili. Mělo to opravdu úroveň. Myslím si, že veřejnosti to vzkázalo, že není osamocena, že může vždy počítat s tím, že se jí někdo zastane. Takže já vám děkuji za pozornost a za celý den strávený tady.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu senátorovi Goláňovi, já jako laik se dopustím taky nějakého závěru. Odnesl jsem si z toho několik poznatků, podnikatel například je tady od toho, aby podnikal, ne aby se soudil s Finanční správou. To je až ta poslední možnost. Pokud si zástupci Finanční správy a ministerstva financí z dnešního jednání vezmou poznámky odborné veřejnosti vážně, splnilo toto veřejné slyšení určitě svůj účel. Chyby se můžou stát, podle zákona pravděpodobností je udělá každý, jde o to, aby se, když už se to stane, k tomu ten, kdo chybuje, postavil čelem a snažil se ty chyby co nejlépe napravit.

Vážené dámy, vážení pánové, děkuji vám za účast na tomto veřejném slyšení. Toto veřejné slyšení končím. Připomínám, že z tohoto veřejného slyšení bude vyhotoven protokol se všemi vystoupeními a prezentacemi, bude k dispozici na internetových stránkách Senátu. Písemné návrhy a stanoviska můžete také zaslat na email, v podstatě by neměl být problém s tímto emailem, schillerovas@senat.cz. Věřím, že toto veřejné slyšení bylo užitečným zdrojem informací, nejen pro senátory, členy vlády, ale i občany, zástupce veřejné správy a samosprávy. Chtěl bych poděkovat panu senátorovi Goláňovi za iniciativu při organizaci a svolání tohoto veřejného slyšení, zároveň pracovníkům Senátu za organizační zabezpečení. Děkuji. Uvidíme, jestli se budeme potkávat dále nad problematikou daňovou jako takovou, příp. nad jinou. Děkuji. Na shledanou.

(Jednání ukončeno v 14.15 hodin.)