Těsnopisecká zpráva z 18. veřejného slyšení Senátu
18. veřejné slyšení Senátu na téma "Potřebuje Česká republika vodní koridor Dunaj - Odra - Labe?"
konaného dne 14.06.2019

Audiozáznam celého jednání
Videozáznam celého jednání

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrý den. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení účastníci veřejného slyšení. Dovolte mi, abych vás z pověření předsedy Senátu přivítala na 18. veřejném slyšení Senátu na téma „Potřebuje Česká republika vodní koridor Dunaj – Odra – Labe?“

Musím říct, že účast je opravdu vysoká a že téma bylo zřejmě zvoleno dobře a aktuálně.

Navrhovatelem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí (VUZP). Současně se přitom také připojil výbor pro záležitosti Evropské unie (VEU).

Mojí rolí je nyní vás seznámit s organizačními a technickými záležitostmi dnešního jednání. Budu vás dnes veřejným slyšením provázet jako moderátorka. Moje jméno je Jitka Seitlová, jsem senátorkou za výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Veřejné slyšení je institut upravený zákonem o jednacím řádu Senátu, určený k projednávání určité otázky v působnosti Senátu se znalci a jinými osobami, které mohou podat informace k projednávané otázce.

Institut veřejných slyšení či parlamentních anket je typický snad pro všechny druhé komory parlamentů. Smyslem je otevření parlamentní tribuny vedle poslanců a senátorů také zástupců odborné a občanské veřejnosti. Nemá jít o přednášení stanovisek institucí či organizací opatřených mandátem, nýbrž o slyšení těch, kteří mají k věci co říci.

Senát stanovil několik základních okruhů, kterým by se rád s vámi věnoval a ke kterým budou předneseny příspěvky. Tyto okruhy máte ve svých materiálech, které jste obdrželi, v pozvánkách a programu, který jste všichni dostali na lavice, nebo je ještě v předsálí, pokud ho náhodou nemáte.

Jednací řád stanoví, že veřejného slyšení se účastní pozvaní znalci a další osoby, které mohou podat informace o projednávaných otázkách. Tyto osoby mají přístup do Jednacího sálu, to znamená všichni ti, kteří byli pozváni, mají právo vystoupit v rozpravě k projednávané otázce a mohou podávat písemné návrhy a stanoviska k nim.

Senát dále stanovil již dříve zmíněným usnesením, že účastníci se do rozpravy hlásí vždy písemně. Písemné přihlášky vám byly rozdány na lavice a prosím, předejte je potom našim službám, tak jak tady jsou, když se budete chtít hlásit do rozpravy. Rozprava bude probíhat, tak jak máte v programu uvedeno, třikrát, vždy po vystoupeních řečníků, tak jak je máte v programu. Hlaste se, prosím, vždycky tedy ke konkrétnímu bloku do rozpravy. Při udělování slova upozorním dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Slova se smí ujmout jen ten, komu ho přidělím. Tak to prostě je.

V rozpravě se, prosím, neobracejte na ostatní řečníky. Případné dotazy jsou tak vždycky prováděny prostřednictvím předsedajícího. Jsou to stejné podmínky, které tady dneska všichni máte, jako tomu je, když zasedá plénum Senátu. Jsou to úplně stejné organizační a technické mechanismy, jako když zasedají v těchto lavicích senátoři a probíhá plénum Senátu.

Z celého jednání bude pořízení zvukový a stenografický záznam, které bude sloužit jako podklad pro pořízení protokolu a v něm budou uvedeny úplné texty vystoupení všech těch, kteří vystoupí v rozpravě, případně stanoviska všech účastníků. Protokol bude zveřejněn na internetových stránkách Senátu. Prosím tedy ty z vás, kteří mají písemná stanoviska či návrhy a přejete si, aby se staly součásti protokolu, o jejich předání službám. Pokud by se v rozpravě na někoho nedostalo, pak to nevadí, písemné stanovisko bude zahrnuto do všech ostatních stanovisek a opět bude zveřejněno v celém rozsahu.

Ráda bych vás informovala o tom, že jednání je dnes přenášeno jednak on-line prostřednictvím internetové stránky Senátu, ale také projevila zájem Česká tisková kancelář, která ho také on-line přenáší.

Pro úplnost připomínám, že pořádkové pravomoci předsedajícího, tedy mě, podléhají vedle senátorů, kteří už to znají, i všichni účastníci veřejného slyšení, nevyjímaje osoby na galerii pro hosty, ani veřejnost a zástupci sdělovacích prostředků.

Chci vás hned v úvodu požádat o jednu laskavost. Vzhledem k tomu, že se všichni neznáme jménem, prosím vás, abyste se do rozpravy v průběhu celého veřejného slyšení hlásili. Jak jak už jsem řekla, písemně, ale vždycky, když přistoupíte k řečnickému pultu – tady přede mnou je řečniště – abyste řekli své jméno, případně koho zastupujete.

A na konec mi dovolte jednu praktickou informaci. Je důležitá, protože jednání bude probíhat několik hodin, byť s krátkou přestávkou počítáme kolem půl jedenácté, v prostoru vpravo vedle Jednacího sálu, když půjdete, je možné si v bufetu zakoupit drobné občerstvení (jsou tam chlebíčky, zákusky, káva, takové opravdu drobné občerstvení), které je někdy nezbytné při naléhavém a usilovném vypětí naší práce.

Z mé strany je to v tuhle chvíli k technickým a organizačním podmínkám myslím vše, co by mělo být řečeno. Ještě sdělím, že na dvou osvětlených panelech v sále bude probíhat čas pro všechny řečníky. Vidíme, že vystoupení je vždycky omezeno, prvním dvěma na 10 minut, ti, kteří vystupují, na 5 minut a rozprava na 3 minuty. Tento čas tady, prosím, každému poběží. Ale navíc, protože vím, že téma je opravdu silné a někteří mají k tomu hodně co říct, tak se nedá nic dělat, abychom se opravdu vystřídali, mám tady takový zvoneček (zvoní), dokonce se symbolem Senátu, takže když uplyne čas, dovolím si zazvonit, abych upozornila řečníka.

A teď mám možnost dát slovo předsedovi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, panu senátorovi Zbyňku Linhartovi. Prosím, pane předsedo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milé kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, dámy a pánové, přátelé. Dovolte mi, abych vás také přivítal, pozdravil vás tady na dalším veřejném slyšení Senátu, tentokrát na téma vodní koridor Dunaj – Odra – Labe.

Především mám za úkol, abych zde omluvil pana předsedu Senátu Jaroslava Kubera, který je na zahraniční cestě, a mám vyřídit pozdravy našemu jednání.

Dnes jsme se tu sešli nad velice dlouho diskutovaným a ožehavým tématem, a myslím, že si nemusíme nalhávat, že postoje k tomuto projektu jsou dlouhodobě velmi vyhrocené. Na jedné straně skalní zastánci a příznivci, propagátoři takovéhoto díla, na druhé straně velcí odpůrci, ať už jde o dílo jako celek nebo jeho jednotlivé dílčí části.

Aby dnešní slyšení mělo vůbec smysl, připusťme, že kromě těchto dvou skupin existuje velká část lidí, kteří nemají takto vyhrocený názor a chtějí se o tomto projektu něco dozvědět, něco více vědět, naslouchat, přemýšlet a diskutovat. O tom si dovolím říct trochu osobnější poznámku a postřeh.

Pocházím z nejsevernějších Čech, z oblastí Děčínska, kde se více než dvacet let připravuje vodní dílo, jez u Děčína. Jsem také 35 let členem Českého svazu ochránců přírody, to tady přiznávám, a možná i z toho důvodu jsem k takovýmto stavbám spíše zdrženlivější.

Na druhou stranu je potřeba říci, že stavba a záměr za posledních dvacet let prošel velkými proměnami a že je k životnímu prostředí daleko šetrnější, než tomu bylo na počátku. Jiná otázka samozřejmě je, zdali je tato stavba opravdu žádoucí, zda ji někdo opravdu chce, zda dává i nějaký další, širší smysl. O tom by asi za normálních okolností měla rozhodnout vláda.

Připouštím, že může mít nějaký další větší smysl, a proto se například zúčastňuji občas nějakých dalších besed a prezentací. Na jaře jsem se zúčastnil dvou z nich. A protože je to docela výstižné pro toto téma, tak si stručně dovolím seznámit vás se svojí zkušeností.

Zúčastnil jsem se jedné besedy v Děčíně, na které se ukázalo, ale až později, že je vlastně jednostranně zaměřena proti této stavbě. Nic proti tomu, jen by se to asi dopředu mělo vědět, atd. No, bohužel tam zaznívaly někdy i argumenty řekl bych dost nemístné a někdy i podpásové, například to, že senátoři a poslanci se účastní nejrůznějších rautů a plavby na lodích, kde jsou nepřiměřeně přesvědčování a lobbováni. Musím přiznat, že jsem nikdy předtím na žádné takové lodi nebyl a jedinou pozvánku jsem dostal od neziskové organizace asi rok předtím, a tato akce byla proti. Přijde mi tedy, že je zbytečné se snižovat k takovéto argumentaci, jako kdyby nebylo dost jiných pádných argumentů, případně proti takovéto stavbě.

Tou druhou akcí, o dva měsíce později, byla velká konference na děčínském zámku za účasti ministra zemědělství, zástupců ministerstva životního prostředí, nejrůznějších státních institucí, zástupců kraje, lidí z regionu a samospráv. Šel jsem tam naslouchat, abych se dozvěděl další informace. A jako jeden z mála jsem nepodepsal memorandum za výstavbu. A tak jsem asi zase dokázal naštvat obě strany, možná úplně zbytečně. Jedny tím, že nepodepíši memorandum, druhé tím, že dostatečně nebojuji proti a že se vůbec účastním.

Nevím, jestli je potřeba to nutně chápat takto vyhroceně, někdy až moc militantně.

Já ačkoliv bývalý, dneska by se dalo říct, ekologický aktivista, řekl bych spíš aktivní ochránce přírody, jsem opravdu skeptický k takovýmto stavbám, ale rád si poslechnu nejrůznější aktivity a myslím si, že řada nebo dílčí části staveb mohou být i potřebné.

Pro odpůrce tohoto projektu a odpůrce dalších menších či větších staveb mám "dobrou" zprávu. Jak se ukazuje posledních mnoho a mnoho let, my bohužel v České republice nejsme schopni stavět ani jednoduché stavby, jako jsou silnice, dálnice a koridory, natož, jak bychom chtěli stavět velká vodní díla, a to i v případě, že jsou žádoucí. My totiž přes proklamovaný boj s vodou, se suchem, za životní prostředí nejsme schopni dělat ani jednoduché věci, ani stavět nové rybníky a dokonce ani obnovovat velmi často ty původní, a dokonce je problémem udělat i jednoduché odbahnění stávajících rybníků, utápíme se v ohromné administrativě, někdy pod pláštíkem ochrany přírody, a tak jednoduchou věc dokážeme zaobalit do mnoha posudků, rozborů, studií a povolení. Bohužel.

Přeji vám všem, nejenom pro dnešek, abychom se dozvěděli zajímavé informace a abychom spolu dokázali diskutovat a abychom v naší zemi dokázali připravovat a stavět i velké stavby, pokud dávají smysl, a dělali to oboustranně rozumně, šetrně k přírodě a k naší krajině. Myslím, že by to mohlo jít.

Hezké dopoledne. Děkuji za pochopení mých několika poznámek a přeji vám hezký den. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji předsedovi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí panu senátorovi Zbyňku Linhartovi. Chtěla bych mu také poděkovat za to, že upozornil na to, aby naše debata nebyla zbytečně emotivní, byla věcná, nebyla osobní a abychom diskutovali o smysluplnosti, jestli tady skutečně potřebujeme průplav Dunaj – Odra – Labe.

Dále uděluji slovo předsedovi výboru pro záležitosti Evropské unie panu senátorovi Václavu Hamplovi, který taktak doběhl, protože měl problém s dopravou. Pane předsedo, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Dobrý den, dáme a pánové. Ano, měl jsem drobný problém s dopravou, ale bohužel problém takového druhu, který by mi žádný kanál nepomohl vyřešit. To jenom na okraj k našemu tématu. Jel jsem příliš mnoho přes kopce, tam by to s kanálem fungovalo špatně.

Chci vás jenom především přivítat také za evropský výbor Senátu, za výbor pro záležitosti Evropské unie, který je jedním ze spolupořadatelů tohoto veřejného slyšení nebo spoluiniciátorů. Je tomu tak proto, že myšlenka kanálu Dunaj – Odra – Labe je primární záležitost, kterou si musíme nějak vyřešit doma, ale je to také věc, která evidentně má přesah přes naše hranice. Je obtížné si představit, že by takový kanál mohl být realizován, natož smysluplně provozován bez úzké spolupráce sousedících zemí, kterých se to týká, zejména tedy Německo, Rakousko, Polsko, do jisté míry Maďarsko a do jisté míry Slovensko, takže je to nejenom V 4, je to prostě širší skupina zemí v rámci Evropské unie, bez nichž si to celé nelze dost představit. Čili to je jeden aspekt celé té věci, který bychom rádi, aby také v té rovnici nechyběl při uvažování o možném kanále. A druhý důvod, proč evropský výbor tuto věc sleduje a věnuje jí pozornost, je samozřejmě otázka financování, protože ta věc, pokud by na ni mělo dojít, by byla dost drahá a často slýcháme myšlenky – no to nevadí, ono by se to zaplatilo z evropských peněz. A to je také aspekt, který samozřejmě může být do nějaké míry pravda, ale také nezbytně nemusí v závislosti na několika různých faktorech, takže i tento aspekt bychom rádi jakožto evropský výbor tady sledovali, protože samozřejmě využití společných evropských peněz je také něco, co má evropský výbor na starosti ve smyslu nějakého dohledu a spolurozhodování o celkových pravidlech.

To jsou z mé strany ty aspekty, které já zejména také očekávám při tomto dnešním veřejném slyšení, ale ty samozřejmě prolínají do všech ostatních aspektů, od dopravních, vodohospodářských po enviromentální.

Těším se na dnešní debatu. Nechci předstírat, že bych v této věci byl zanořen od rána do večera, v kanálu Dunaj – Odra – Labe, ale docela se snažím ji sledovat, nicméně takováto koncentrace osob, které se tím zabývají podrobně a rozumějí tomu, je cennou příležitostí, kterou si rád vychutnám.

Děkuji vám pěkně a doufám, že dnešní jednání také shledáte nakonec užitečným. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo, a teď tedy s časem, malým zpožděním, ale s tím se počítalo, 5 minut, začínáme první blok. Prvním tématem jsou otázky Závěry a návrhy studie proveditelnosti vodního koridoru DOL (2018). Já bych udělila slovo panu Luďku Sosnovi, řediteli odboru strategie Ministerstva dopravy, aby přednesl svůj příspěvek. Pane řediteli, já jsem myslela, že budete sedět mezi námi, nevadí, máte slovo. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luděk Sosna:  Dobrý den, dámy a pánové, vážené dámy senátorky, páni senátoři, děkuji za udělení slova. Děkuji za možnost vystoupit tady před vámi a pokusit se zjednodušeně říci, co jsou ty klíčové výstupy, jaká byla struktura proveditelnosti tohoto poměrně velkého úkolu, který nás tu bude dnes spojovat.

Proč studie? Často slýcháme dotazy, že Ministerstvo dopravy se věnuje tomuto tématu, místo aby intenzivněji stavělo dálnice, silnice a železnice. To, proč se tímto úkolem zabýváme, vychází z určité historie a z logiky některých textů vládního usnesení, ať už to bylo vládní usnesení z roku 2011, které se týkalo zabezpečení podkladů potřebných pro posouzení kanálu DOL, nebo usnesení vlády č. 276 z roku 2015, o aktualizaci č. 1 politiky územního rozvoje ČR, kde zejména v čl. 180 je obsažen úkol č. 1, prověřit účelnost a reálnost průplavného spojení DOL, s cílem posoudit ho i v úplných evropských souvislostech. Samozřejmě v kontextu budoucí možné realizace.

Dlouhodobě v ČR bylo připraveno mnoho materiálů, mnoho různých aktivit, s různými výsledky. Ta debata je mimořádně až vyhrocená v některých směrech. Myslím si, že je zcela korektní, že Ministerstvo dopravy chtělo znát otázku, zda to je tedy téma, se kterým je potřeba počítat, v jakém rozsahu, případně zda ne.

Má to zcela konkrétní dopady do problematiky územní ochrany, má to i věcné dopady do žití lidí, má to samozřejmě nějaké konsekvence v úkolech, které jsme si dali v dopravní politice ČR, chtěli jsme se tímto problémem zabývat. Z tohoto důvodu v roce 2015 byla vypsána veřejná soutěž na zpracování studie proveditelnosti, v roce 16 byla podepsána smlouva, ta práce byla realizována v období roku 2016, od července, do srpna 2018. Cílem tedy bylo zpracovat studii proveditelnosti vodního koridoru DOL, prověřit jeho dopravní, vodohospodářské, energetické, rekreační souvislosti.

Ta studie proveditelnosti je poměrně rozsáhlá, dovolím si zde sdělit, že je to jedna z největších studií proveditelnosti tohoto typu. U stavby vnitrozemské vodní infrastruktury v ČR rozhodně. Má řadu částí, které můžete vidět na tomto slidu. Na začátku jsme se zabývali kapitolou posouzení určitých alternativ k dosažení cílů dopravní politiky v tom budoucím horizontu, dlouhodobém zejména. Jsou zde prověřeny a posouzeny jednotlivé alternativy vlastního návrhu větví kanálu DOL, včetně návrhů technického řešení. Práce obsahuje poměrně konkrétní, detailní mapové dílo jednotlivých prověřovaných a posuzovaných alternativ. Velmi důležitou částí je marketingová část, kde se snažíme pomocí multimodálního dopravního modelu ČR s výrazným přesahem do zahraničí, nejen do evropského, odhadnout budoucí přepravní proudy, které by byly z hlediska tohoto projektu relevantní. Snažíme se tady vyhodnotit potenciál jednotlivých větví, dejme tomu, i z pohledu dopadů na vodohospodářské aktivity, všechno je to sečteno a podtrženo v ekonomické části, kde jsou porovnány náklady a výnosy, vzájemně porovnány metodou CBA, výsledky vám za chviličku ukážu. Práce má i analýzu rizik, kde hledáme určitou souvislost s vývojem budoucích proměnných a citlivosti na tyto změněné parametry, obsahuje studie nějaké doporučení a další postup.

Zde na mapce můžete vidět rozsah jednotlivých variant, které byly sledovány, z toho názvu DOL je logické, že se celé téma týká tří větví, dunajské, labské a oderské. Ale jak v tom náčrtku můžete vidět, tak i každá z těch větví může mít trošku jiné vedení v krajině, jiný kontext s ohledem na možné dopady, na možnou zastavěnost a průchodnost toho území zejména. My historicky máme v rámci zásad územního rozvoje 5 krajů sledovány určité koridory, které jsou v takovémto žlutém podkresu, součástí té práce bylo i přehodnocení těchto vedených tras a návrh úprav tam, kde jsou ty největší kolize z hlediska zástavby, z hlediska kontaktu se životním prostředím. Je logické, co už tady zaznělo, že samozřejmě to má mimořádnou synergii a vazbu na zahraničí, zejména na Polsko, v otázce oderské větve, místa přechodu do Polska, v otázce Slovenska, místo přechodu do Slovenska, zejména pokračování a napojení buď na řeku Moravu nebo na řeku Váh. My jsme prověřovali i historické varianty směrem na Rakousko, ale vzhledem k tomu, že Rakousko dlouhodobě nesignalizuje pozitivní pohled na tuto práci, na tento projekt, spíš podle posledních vyjádření pana prezidenta Van der Bellena to bude ve fáze jisté tolerance, tak jsme ty varianty směrem na Rakousko nerozvíjeli.

Pojďme k ekonomickému hodnocení. My jsme sledovali referenční období ve variantách 30 a 50 let. Vycházeli jsme z cenové úrovně roku zpracování, to znamená roku 2016. U těch tří větví, které jsou technicky a samozřejmě finančně složitější, se pro ekonomiku počítal výpočet pro období let 2030 až 45. Je to tedy optimističtější rozsah 15 let, realizace u té varianty Dunaj – Odra pouze 10leté období, 2030 až 40. Pro ten vlastní výpočet byly použity tři metodiky, protože v době, kdy soutěž byla zadána, byla platná tzv. metodika hodnocení efektivnosti investic na vodních cestách z roku 2013, v roce 2017 pak byla schválena resortní metodika pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů dopravních staveb. Zde jsme použili dvě subvarianty, jednou s emisními faktory dle studie Delft 2011. To je to, co je dnes reálně v tomto státě platné. Pro větší podklad v rámci rozhodování byl připraven i výpočet, který zohlednil emisní faktory podle metodiky aktualizované na rok 2017.

Tady můžete vidět to, co vás určitě velmi zajímá, investiční náklady jednotlivých variant. Zde je klíčové říci, že jsme zkoumali i např. existenci jenom určité kombinace větví, ať už je to velmi často citovaná kombinace Dunaj – Odra, ale počítali jsme i Labe – Odra nebo Labe – Dunaj, příp. kratší varianty, kdy oderská větev končí na Ostravsku nebo dunajská v Hodoníně či Přerově. Ty kratší větve bohužel nevycházely, protože to, co je tam dominantním hráčem, který se v té ekonomice projevuje, jsou ty tranzitní proudy, které nemají v takovém rozsahu zdroj a cíl na území ČR.

Co je klíčové pro vás z této tabulky, celkové náklady za DOL vycházejí na 585 mld. U té varianty Dunaj – Odra je to 283 mld. U varianty, kterou tedy jako tým zpracovatelů společně s Ministerstvem dopravy jsme navrhli dále ke sledování. Zde můžete vidět ten výpočet v jednotlivých variantách, které jsem před chviličkou naznačoval, z hlediska použití metodiky. To, co je zeleně, je nad diskontní sazbou, čili to ekonomicky vychází, to, co je červeně, naopak, je pod diskontní sazbou, ekonomiku pozitivní to neukazuje.

Pro naši debatu je důležitý ten prostřední sloupec, v horní části můžete vidět, jak vypadalo hodnocení, když byla zahrnuta i labská větev, která tam má tu nejvyšší finanční náročnost, tam jsme byli pod diskontní sazbou, když tato větev nebyla součástí hodnocení, koncentrovali jsme se pouze na spojení dunajské a oderské větve, tak jsme se už dostávali přes diskont, do těch zelených čísel. To jediné červené je tady napojení na Slovensko, přes Holič, v případě tunelu, protože tam jsou Bílé Karpaty a toto řešení je technicky výrazně náročnější.

Jaké jsou závěry a doporučení této studie? Projekt je logicky ze své povahy velmi technicky náročný, ale vnímáme ho jako technicky proveditelný, to je potřeba říci. Bude ovšem mimořádně procesně náročný z hlediska přípravy. Už tady zazněl v úvodním slově určitý povzdech nad procesními souvislostmi, spojenými s přípravou dopravních staveb, obecně v ČR, ať se to týká dálnic...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane řediteli, bohužel, vím, že je ta studie rozsáhlá, ale budeme muset uzavřít pomaličku, už máte čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luděk Sosna:  Je to poslední slide, takže Ministerstvo dopravy šlo do meziresortu s návrhem nesledovat dál labskou větev. Doporučovali jsme se zabývat klíčovou pozicí Slovenska a Polska. Ty jsou pro nás rozhodující z hlediska toho dalšího trasování a místa přechodu.

Nyní tedy v rámci meziresortu bude nutné dořešit, jakým způsobem s labskou větví dál naložit, jakým způsobem se zejména vypořádat s ambicí posouzení z hlediska životního prostředí, to znamená SEA, příp. podklady pro SEA.

Děkuji vám za pozornost pro tuto chvíli.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Také děkuji i za ten čas, který skoro vyšel, prima. Nyní bych dala slovo panu senátorovi Petru Orlovi, místopředsedovi VEU. Pane senátore, pane místopředsedo, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, paní senátorko, dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, milí hosté. Já se musím dopředu přiznat, já budu trochu osobní, to z toho důvodu, neboť záměr vybudování plavebního kanálu DOL se bytostně dotýká mého volebního obvodu, tedy okresu Nový Jičín. Tato uvažovaná obrovská infrastrukturní stavba by tento můj rodný a domovský okres doslova rozpůlila na dvě části.

Já jsem se průplavem zabýval už jako úředník okresu Nový Jičín v letech 88, 89, kdy jsem měl tehdy na starosti i problematiku ochrany přírody a krajiny. V té době bylo toto téma velmi žhavé díky aktivitám akciové společnost Ekotrans Moravia. Mělo také velkou podporu Agrokombinátu Slušovice, vedenou tehdy docentem Františkem Čubou. Z našeho odboru odešlo stanovisko, kde jsme vybudování tohoto vodního díla z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny poměrně výrazně zpochybnili, tak trochu šlo o to, jestli uchráníme údolní nivu, téměř nedotčenou údolní nivu řeky Odry pro další generace, nebo ji nezachráníme. Tato údolní niva byla posléze v roce 1992 vyhlášena chráněnou krajinnou oblasti pro své nesporné biologické, krajinářské a ekologické hodnoty. Je nutno také uvést, že má obrovský protipovodňový význam ostravské aglomerace.

Stanovisko našeho odboru se sešlo tehdy samozřejmě s očekávanou kritikou, nebo negativní reakcí tehdejší strany a vlády na té okresní, ale i krajské úrovni. Naštěstí se blížil listopad 1989, nebyli jsme zdaleka jediní, kteří tuto investici zpochybnili.

Je obecně známo, že určité úvahy, nikoliv však reálné kroky, o stavbě plavebních průplavů na českém území se datují již z doby vlády Karla IV. či Marie Terezie. Vodní koridor nebyl na pořadu věcí ani v době reálného socialismu, existuje i analýza Ministerstva dopravy, nebo Federálního ministerstva dopravy a spojů, která kanál z hlediska ekonomického prohlásila za neefektivní. Pak už následují zmíněné aktivity Ekotrans Moravia, akciové společnosti, která v roce 91 také vydala studii uvádějící základní přínosy této stavby. Tato studie byla výrazně rozporovaná tehdejším Českým ekologickým ústavem, který vypracoval na zadání Ministerstva životního prostředí studii efektivnosti případné stavby kanálu DOL. A to jak z hlediska dopadu na životní prostředí, tak z hlediska ekonomiky.

Dostáváme se do letošního roku, resp. do roku 2018, kdy Ministerstvo dopravy přichází se studií proveditelnosti projektu vodního koridoru, kterou vypracovalo Sdružení DOL s řadou subdodavatelů, tato studie má 3500 stran, já se musím přiznat, že jsem se pracně prokousával její zkrácenou formou, která má nějakých 1400 stran, resp. abstraktem, který byl zaslán do meziresortního řízení. Ono to při tom pracovním zaneprázdnění ani moc jinak nejde.

Nicméně my jsme při přípravě tohoto veřejného slyšení se sešli a diskutovali tuto problematiku společně s kolegyní, senátorkou Jitkou Seitlovou, se zástupci těch hlavních zainteresovaných resortů, tedy jak s Ministerstvem dopravy, Ministerstvem životního prostředí, tak s Ministerstvem zemědělství, ale také se zástupcem projekční organizace. Z těchto jednání jsem měl v zásadě pozitivní dojem, byl nám popsán průběh zadání studie a její vypracování, nicméně vyplynula z toho také řada otazníků a skutečnost, že se k záměru staví resorty rozdílně. Samozřejmě jsem sledoval, a to prioritně, reakce v médiích, publikovaná stanoviska či články odborníků. Studie proveditelnosti měla za cíl posoudit reálnost vodního koridoru DOL ve všech evropských souvislostech, všechna environmentální hlediska a rizika investice a samozřejmě přepravní účinnost a finanční náročnost jednotlivých větví vodního koridoru.

Z podkladů, které mám k dispozici, mi plyne, že právě environmentální, chcete-li, ekologické hledisko je ve studii proveditelnosti zpracováno tak, aby neohrozilo ekonomický smysl vodního koridoru. Považuji za velmi závažné konstatování jednoho z autorů metod netržního hodnocení přírody, pan docent Seják je tady přítomen, že projektanti studie proveditelnosti použili procesně zcela nesprávný postup, čímž výrazně zkreslili ekonomiku této plánované investice ve prospěch její proveditelnosti. Samozřejmě jsem zaznamenal vážná pochybení studie proveditelnosti vodního koridoru i z hlediska ekonomiky vodní dopravy. Nicméně studie proveditelnosti vodního koridoru konstatuje, že záměr výstavby vodního koridoru je ekonomicky výhodný a investice ve výši 582 mld. se vyplatí.

Osobně jsem přesvědčen, že ta rizika ekologická, ekonomická jsou obrovská a výrazně převyšují ambice zastánců vodního koridoru. Ten obrovský tlak, který teď v posledních měsících nebo možná letech, v posledním roce, dvou, na realizaci kanálu mi trošku připomíná ten rok 1989, který jsem celkem jaksi hodně prožíval. Samozřejmě je evidentní, že je tato investice výrazně podporována jak politicky, tak diplomaticky, panem prezidentem Milošem Zemanem.

Odpůrci kanálu vůbec nechápou, proč se o této megalomanské investici pořád ještě hovoří, mezi ně se počítám i já, proč se dávají veřejné peníze do realizace studií. Druhá strana zase vnímá odpůrce jako fanatiky, kteří brání vynikajícímu ekologickému záměru, vodní dopravě. Z mého pohledu jsme prostě v bodě nula.

Já se nebudu dál, protože čas mi asi běží... Kolik mám asi času? (Jitka Seitlová: Ještě dvě minuty.) Ještě dvě minuty? Tak ještě můžu.

Musím konstatovat, že si nedovedu představit ten zásah do krajiny geologického podloží, přesuny vytěžené horniny, je to několik stovek milionů kubíků, mimo jiné jsem nenašel ve studii proveditelnosti, kde se uloží, část se určitě využije, ale kde bude uložena nebo jak se s ní bude dále nakládat, tam je velký otazník, obrovský otazník je, co to udělá s vodním režimem, tam, kde musel být podrobný hydrogeologický průzkum v celé trase, abychom něco věděli a mohli... Skutečností tak je, že vodnatost řek v tom zájmovém území, ať už řeka Odra nebo Bečva, jsou velmi málo vodnaté, v loňském roce měla řeka Odra v Bartošovicích průtok 0,3 kubíku za sekundu, což v podstatě ten tok stál.

Jsou tu vážné střety se zájmy měst a obcí z hlediska územních plánů. Já jsem se zatím nesetkal ve svém volebním obvodu ani s jednou pozitivní reakcí. Naopak, už nám usnesení zastupitelstva jedné obce, která se staví proti tomuto záměru a jíž se to bytostně dotýká.

V neposlední řadě by si vodní koridor vyžádal obrovský, pro mě skutečně nepředstavitelný zábor zemědělského a lesního půdního fondu. A tedy způsobil by velkou ztrátu neobnovitelného, nenahraditelného přírodního zdroje. Domnívám se, že vláda nemůže objektivně na základě vypracované studie rozhodnout o tom, zda dá zelenou dalším přípravám výstavby vodního koridoru. Těch neznámých a rizik přes vypracování té studie proveditelnosti je příliš a nelze je přehlédnout.

Určitým řešením z hlediska posouzení objektivnosti vypracované studie proveditelnosti by možná bylo zadání vypracování oponentní studie, kterou by zpracovala renomovaná zahraniční instituce. Vzhledem k tomu, kolik již bylo veřejných peněz za tímto účelem vynaloženo, je to mnohem menší zlo. Přece jen nám jde o nějakých 582 miliard, v případě, že by se realizovala Labská cesta 282 miliard. Ale ani to určitě není málo. A jsem velmi skeptický k tomu, že by šlo toto dílo budovat z evropských zdrojů.

Já už nebudu více zdržovat. Já se těším na všechny příspěvky, na diskusi, která proběhne dneska v rámci veřejného slyšení.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi, panu místopředsedovi výboru, a teď myslím, že jsme slyšeli takové úvodní dva postoje, které tady jsou. Zájem ministerstva, výsledky studie, na druhé straně tedy i určitá míra nejistoty a informací, které i já jsem dostala k této studii, kdy právě tyto kritické informace byly jedním z mnoha důvodů svolání tohoto jednání.

Pojďme tedy k dalšímu bloku, který by měl být ještě konkrétnější.

Je to blok druhý – „Náklady a výnosy projektu DOL“. Tady je řečnická doba ještě zkrácena, protože řečníků bylo opravdu hodně. Takže jsme museli trvat na tom, aby každý řekl to podstatné. A nyní má tedy slovo pan David Zlámal ze společnosti Ernst & Jung, s. r. o. Takže prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Zlámal:  Děkuji. Hezké dopoledne, dámy a pánové, vážené senátorky, vážení senátoři.

Já jsem si pro vás připravil stručné představení a shrnutí přínosů a nákladů projektu vodního koridoru DOL a představení finančního a ekonomického ohodnocení. Na úvod shrnutí východisek a klíčových předpokladů. Jak už bylo řečeno panem ředitelem Sosnou, vycházíme z platných metodik Ministerstva dopravy a SSDI pro ohodnocení investic na vodních cestách a významných dopravních cestách v České republice. A také jsme vycházeli z platné metodiky Evropské unie pro posuzování obdobných významných dopravních projektů. A to z metodiky posuzování Cost benefit analýzy, zpracované DG Regio. Takže to posouzení odpovídá jak českým platným metodikám, tak i metodikám, které si kladou evropské projekty.

Co se týká posouzení a ohodnocení projektu, projekt je významný a dlouhý, proto bych tady chtěl jenom shrnout to období, po které jsme posuzovali. Jednalo se o období od roku 2030 do roku 2079, po období 50 let, kdy byl předpoklad, že bude docházet k postupné výstavbě a zprovoznění koridoru a následně generování přínosů a dodatečných nákladů. Kladl se samozřejmě důraz na to, abychom prováděli jednotlivé předpoklady a projekce na poměrně dlouhé období, k čemuž jsme přistoupili.

Co se týká klíčových předpokladů, tak jsem tady na úvod chtěl shrnout ještě jeden, který se týká vývoje dopravy jak v České republice, tak i v Evropě a v určitém pohledu i celosvětové dopravy. Primárně jsme vycházeli z podkladů Oxford Economics, která agreguje tyto podklady na evropské a celosvětové úrovni. A na základě té byla vytvořena projekce, která je v souladu s dopravní strategií Ministerstva dopravy a tedy je konzistentní s předpoklady a projekcemi, které se používají i pro posuzování jiných projektů, ať už na železnici, nebo na silnici.

Co se týká skladby dopravy, tak samozřejmě jsme uvažovali se změnou, a to s poklesem hromadné a cisternové dopravy a s nárůstem kusové a kontejnerové přepravy, tak, jak to v současnosti můžeme vidět.

Pokud se podíváme na představení hlavních ekonomických přínosů, které můžeme vidět zde. Vlevo pro celý projekt DOL, vpravo pro variantu DAO, tak můžeme vidět, že hlavní ekonomické přínosy představují jednak přínos využití vodního koridoru jako prostředku pro přepravu, který je finančně výhodnější pro určité typy přeprav než přeprava na železnici nebo na silnici. Je to určitě přínos z elektráren a vodních děl, které by byly na tomto vodním koridoru postavené. Je to přínos na straně externích faktorů, ať už efektivnost na straně environmentální, co se týká např. skleníkových plynů, pokles kongesce, pokles nehodovosti a další přínosy, který by přesun dopravy na tento vodní koridor měl.

Dále je to úspora nákladů na straně údržby silnic a železnic, kde opět při přesunu nadměrného a těžkého nákladu na vodní cestu by došlo k úspoře. S pak ta tmavě modrá část je stále hodnota na konci roku 2079, protože vodní koridor nepřestane fungovat, ale bude mít nějakou hodnotu i v budoucnu.

Co se týká dalších parametrů, dalších přínosů, které jsou poměrně často diskutované, ať už to je např. rekreační plavba, tak ta představuje přibližně 3 % celkového efektu. A ty další efekty, které jsme zkoumali, protože jsme se snažili posuzovat poměrně velké množství efektů, a u spousty z nich jsme nakonec dospěli k tomu, že jejich dopad je poměrně málo významný a snažili jsme se být konzervativní. Pokud se tady podíváme, tak jako by souhrn všech těch dalších efektů na pozemky, na ekosystémové služby, na biotopy, na využití při nadměrné přepravě a dalších parametrech, v tom celku představuje ne více než 1 % z celkových přínosů toho projektu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak já vás upozorním, že čas už jste využil, tak jenom ještě posledních pár vět...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Zlámal:  Posledních pár vět. Asi tady na závěr bych ještě zmínil přínosy, které jsme nezohlednili, a důvody, proč ne. Jednak se týká protipovodňové ochrany, neboť protipovodňová ochrana je z velké části postavená, případně ve výstavbě, a ten efekt vodního koridoru na protipovodňovou ochranu je spíše doplňkový. Druhá část je vodní hospodaření, protože přínos využití koridoru jakožto zásobárny vody, nebo jakožto způsobu zavlažování je určitě přínosný, ale ustálená metodika pro toto neexistuje. Snažili jsme se být konzervativní a tuto do toho nezahrnovat.

A poslední část se týkala ekosystémových služeb, které jsou samozřejmě v průběhu výstavby negativní a následně začínají být pozitivní. Zde rovněž není ustálená metodika. My jsme se snažili dělat výpočty i výpočty podle např. metodiky Akademie věd, vycházely nám pozitivní, ale nechtěli jsme to do toho zahrnovat, abychom měli poměrně konzervativní posouzený celého ekonomického přínosu tohoto projektu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak já děkuji a dávám slovo dále. (Potlesk.)

Nyní uděluji slovo panu Janu Skalickému, předsedovi Asociace DOL, aby nás seznámil se svým příspěvkem. Pane předsedo, také čas, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Skalický:  Děkuji. Vážená paní předsedající senátorko Seitlová, vážení senátoři a senátorky, poslanci, poslankyně, dámy a pánové.

Já bych si tady na začátek dovolil vypíchnout ještě jednoho člověka, kterého bych chtěl přivítat a sdělit vám, že jsem opravdu rád, že tady je. A to je zde přítomný pan ministr dopravy Kremlík, nový ministr dopravy, a je to resortní ministr, který v tuto chvíli má přípravu vodního koridoru na starost, takže je super a velice se mi líbí, že osobně přišel na toto jednání. On mi to v telefonickém rozhovoru říkal, že tady bude jako občan. Já myslím, že to je občan, kterému to tady sluší. Takže děkuji, pane ministře.

Chtěl bych se na začátek rychle představit. Jsem Jan Skalický, předseda Asociace Dunaj – Odra – Labe. V koridoru zároveň jsem předseda představenstva firmy Vodní cesty, a. s. A asi se sluší zmínit, že jsem bývalý ředitel Ředitelství Vodních cest ČR. Je tady mezi námi také současný ředitel, můj nástupce, pan Luboš Fojtů.

Chci pojmout prezentaci, protože vím, že mě brzo paní předsedající napomene, že už budu muset končit, tak ji chci pojmout trošku jinak. Chci se zamyslet nad tím, kdo tady jsme, kde tady, proč tady jsme atd. Takže kdo tady jsme je úplně zřejmé. Je super vidět, že tady jsou ředitelé Povodí Vltavy, Labe, že tady jsou senátoři, poslanci, a že tady je také řada lidí, které nevídám tak často. Je vidět, že to téma je zajímavé.

Kde se nacházíme, je naprosto zásadní. Plavební koridor DOL bude tématem následujících let tak, že se jí volení zástupci budou muset začínat. A proto je fajn, že dnešek můžeme – a já ho tak vnímám a před chvilinkou jsem poskytoval rozhovor do Českého rozhlasu a tam jsem řekl, že vnímám toto zasedání jako zasedání, které odšpuntuje veřejnou debatu a opravdu ji výrazně, zásadně změní a DOL budeme slýchat všude a pořád. Je to prostě tak.

To, nad jakým projektem tady jsme, to jsem řekl právě v tomto bodu, kdy DOL nebude vnímán jako kontroverzní podivná věc. Já bych poprosil, někdo mi pouští tu prezentaci, nevím, kdo to dělá, já bych poprosil zajet zpátky.

Pořád jsem ještě u toho slidu, já to pak projdu velice rychle. Tady se nacházíme na mapě České republiky. Mluvím o tom projektu. Ten žlutý, to je DOL, a to je právě projekt, který má, abych byl rychlý, jeden základní parametr. A to je ten, že všichni zodpovědní v tomto státě si budou muset položit otázku, DOL ano, nebo ne. A když DOL ne, tak jednoznačná otázka zní, co tedy, když ne DOL? Jak budeme řešit v období sucha, nedostatku vody, neschopnost transferovat vodní masy atd. Čili kdokoliv bude chtít říct o DOLu – a ty hlasy tady zaznívají, a samozřejmě to jednání bylo svoláno různými názorovými skupinami, tak kdo říká DOL ne, tak já jako občan České republiky a zároveň předseda Asociace Dunaj – Odra – Labe říkám, že od něj čekám, že do týdne řekne, když ne DOL, tak co? Který projekt bude tedy podroben takovému zkoumání, aby měl studii, která je platná, která funguje, abychom mohli během jednotek let realizovat opatření pro období sucha.

Teď jsem u bodu, kde se nacházíme. Nacházíme se v době, kdy voda bude následujících 50 let největším tématem, které společnost bude řešit. A v tuto chvíli zásadně prohlašuji – a nemůžu dneska tady jít do detailů – že za poslední rok, a nechci být kritický na tomto poli, ale vláda republiky pro řešení vody udělala toho opravdu málo v konkrétních legislativních změnách, v přípravě projektů, nepohly se projekty, jako jsou přehrady atd. Prostě stát si toto opravdu nemůže dovolit. Tento projekt je projektem, který kumuluje všechny výhody. A říkáme-li ne DOL, tak musíme okamžitě říct, co tedy ano.

Protesty proti DOLu – tuhle fotografii jsem zařadil schválně, to je historická fotografie z 80. let. Podívejte se na ni pečlivě. Tam už v té době protestovali lidé proti DOLu a v té době jsme měli řeky jako stoky a životní prostředí bylo velice špatné, ale hlavně aby nebyl DOL. Ty mýty, které se kolem něj vyskytují, jsou tady opravdu dlouho. Tady vidíte, jak má vypadat vodní koridor dneška. Je to úplně jiná realita a dnešní řeky jsou, to všichni tady víme, v úplně jiném stavu, tzn. vůbec nemůžeme říct, že to je stejný protest. Přesto protesty jsou.

Důležitý slide. Na tomto slidu vidíte předsedu vlády pana Babiše a vedle něj stojí právě pan ministr dopravy Kremlík. A také tam stojí ředitel Ředitelství Vodních cest a další. A předevčírem plují po Baťově kanálu. Já jsem panu premiérovi poslal SMS, on na ni reagoval, děkoval jsem mu, že konečně vláda ukázala, že řešení vody není jenom takzvané zelené opatření. Nebo jenom výstava na Malé Straně, kdy za účasti všech významných lidí se ukázalo, jé, voda je problém. Ne. Řešení vody je kompletní pohled na to. A my musíme být schopni připravovat a stavět malá zádržná jezírka v lese, DOL, velké přehrady a všechno.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Už opravdu máte 5 minut, musím upozornit, prosím posledních pár slov, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Skalický:  Ministerstvo dopravy má v tuto chvíli platnou studii proveditelnosti na celý koridor, včetně Labské větve. Prosím pana ministra Kremlíka a všechny zúčastněné, dobyli jsme tuto metu, nevzdávejme se jí tak, že hned, co jsme ji dobyli, začneme odlamováním Labské větve z toho dělat bolák, který se bude potom pro starosty tvářit jako boj o zrušení územních jezer Labské větve. Pracujme na DOLu jako na celku.

Varovný příklad, velice rychle, biolov, na té první mapě jste viděli Děčín, viděli jste tam Přelouč, to jsou všechno díla, která jsou dneska zcela zablokována. To je ten plavební stupeň Děčín. Nejdůležitější ikonická stavba České republiky...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže já poprosím opravdu, plavební stupeň Děčín je skutečně samostatnou legendou...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Skalický:  Ano, velice rychle. Tady vidíte mapu času, jak šel. A vidíte, jak se DOL podporoval, a zase zamítal, a zase podporoval, a zase zamítal. Prohlašuji tady, že nemůžeme tuto mapu prodloužit o dalších 50 let, aniž bychom měli problémy s vodou. Není to možné, musíme se rozhodnout. A já už to opravdu pod tlakem ukončuji, dokonce mně přestalo fungovat ovládání, to je možná záměr. (Smích.) Dobře, nebudu tady dál pokračovat v promítání, na závěr řeknu jedinou větu. Jsem opravdu šťastný, že tady to zasedání je. Věřím, že pohne s vnímáním DOLu a věřím, že najdeme společnou cestu tak, abychom prolomili neudržitelný nerozvoj a aby jediné, co se děje, nebyla ta debata, ale abychom se blížili realizaci. A přeji k tomu hlavně hodně zdaru Ředitelství Vodních cest, které bylo v tuto chvíli řekněme panem ministrem Kremlíkem zachráněno od zrušení. Je to zásadní věc, protože potřebujeme celostátního investora, který se tomuto projektu bude věnovat. Takže mockrát děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já opravdu děkuji za emotivní vystoupení, (potlesk), rozumím tomu, že pan Skalický jako komerční zástupce komerční sféry zejména na tom má velký zájem, rozumím tomu, nicméně musíme čas dodržet.

A teď tedy poprosím, se svým příspěvkem nás seznámí pan Josef Seják z Komise pro životní prostředí, Akademie věd ČR. Máte slovo, pane profesore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Josef Seják:  Dobrý den, děkuji za slovo, vážené senátorky, senátoři, vážení hosté. Já doufám, že dlouho nebudu mluvit, ale chci začít tím, že zopakuji, co už tady dneska padlo, že když ministr dopravy pravděpodobně v roce 2016 zadal tu studii proveditelnosti, tak k ní přidělil sdružení firem, které mají eminentní zájem na úspěšném prosazení tohoto megalomanského projektu. Takže svým způsobem tady byl od počátku založen střet zájmů.

Zpracovatelé studie proveditelnosti dostali úkol kvantifikovat ekosystémové služby a dopad na ekosystémové služby vytvořený tím proponovaným projektem. K tomu použili metodiku, u níž jsem byl, měl jsem možnost být vedoucím řešitelem. Je to ekosystémová metoda energie – voda – vegetace. Tady bych odpověděl panu Skalickému, když ne DOL, tak co jiného? To „co jiného“ je obnova přirozených lesů v České republice. Na to je zcela jednoznačná odpověď.

Řešitelé ten úkol pojali naprosto neortodoxním způsobem, protože nedodrželi základní pravidlo ekosystémové metody a porovnali nikoli to, co je dneska, s tím, co bude po prvním výkopu, ale porovnali to s jakýmsi budoucím stavem, který bude po dokončení výstavby kanálu. A tímhle tím drobným trikem, vždycky se ďábel skrývá v drobnostech, dosáhli toho, že se dopočetli čísla, že ekosystémové služby budou zvýšeny o 51 miliard ročních přínosů. Já říkám, to je zfalšování metody. To je falešný údaj, protože když propočteme – a zástupce Ernestu to tady už zdůraznil – když propočteme dopady na ekosystémy a jejich služby v průběhu výstavby, a to není krátká doba, to je 20 let, tak se dopracujeme velice rychle orientačně k částce, která přesahuje škody ve výši více jak 100 miliard. Kč.

Řekněte mi, která z variant DOL by byla proveditelná, kdybyste jako řešitelé zodpovědně zahrnuli skutečné dopady na životní prostředí. Vy jste se jednoduše dopadům a jejich kvantifikaci vyhnuli, protože vy jste po dobu výstavby ji vůbec nevzali v úvahu.

Mé doporučení pro Senát a jeho členy je nevycházet z této lživé studie proveditelnosti, která nás má stát 22 mil. Kč. Nevím, jestli už byly vyplaceny nebo teprve budou. Ale podle mě v bodě vyhodnocení dopadů na životní prostředí zadání nebylo venkoncem splněno.

Velikost toho nijak nesnižuje ani fakt, že oni nezahrnuli ekosystémové přínosy do konečné ekonomické kalkulace. Ono by to tam tak nějak neštimovalo, každý rok 53 miliard. Realita je prostě taková, že skutečně měly být zahrnuty celkové každoroční škody, které by výstavbou vznikaly. A už tady bylo řečeno, že by šlo o stovky milionů tun přemisťování zeminy. To jsou zatím neskutečně velké náklady. Takovou stavbu Česká republika asi nezná, protože se jedná v průměru o 50 km2 , které by byly totálně přeorané, překopané.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Musím připomenout čas, prosím, posledních pár slov. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Josef Seják:  Chci vyzvat, aby se Senát jako pojistka demokratického rozhodování řídil především informacemi, které máme objektivní z jediného provozovaného transevropského říčního kanálu Dunaj – Mohan – Rýn.

Tento projekt a do něj vložené prostředky jsou totálně utopené. To se nikdy v budoucnu nevrátí. Dokonce je to tak, že provozní náklady, aby vůbec tento kanál mohl být turisticky využíván, jsou dotovány každoročně z devíti desetin, čili 90 % provozních nákladů je dotovaných.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Opravdu prosím, poslední slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Josef Seják:  Poslední věta. Můj závěr ke studiu proveditelnosti je takový, že bohužel tato studie nemá ani cenu papíru, na kterém byla vytištěna. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za vystoupení. A nyní poprosím, aby jako poslední v tomto bloku vystoupila Eliška Vejchodská z Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku z Katedry ekonomie a managementu, Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústi nad Labem. Máte slovo a prosím také dodržet čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Eliška Vejchodská:  Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Dobré dopoledne. Připravila jsem si pro vás povídání o metodice ekonomické analýzy, které jsme připravili společně s mojí kolegyní Hanou Bruhovou – Foltýnovou.

Můj předřečník ze společnosti Ernst & Young říkal, že také vycházela z příručky Evropské unie, která se jmenuje Guide to Cost-Benefit Analysis of Investment Projects. My, když jsme se na tuto ekonomickou analýzu podívali, tak s tímto tvrzením nesouhlasíme, a tvrdíme, že metoda, která byla zvolena, je v rozporu s metodikou, kterou požaduje Evropská unie. Tím pádem je metodicky závadná a k jejím výsledkům by nemělo být přihlíženo.

Oč se jedná konkrétně? Základní chybou je dvojí započtení některých efektů, které vstupovaly mezi přínosy tohoto projektu. V angličtině se tomu říká double canting. Abych tady řekla nějaký příklad, tak uvedu příklad, kdy jako přínos se započítává výnos z výroby a prodeje plavidel jako jeden z přínosů projektu. Toto je mylně započítaný přínos, jedná se o dvojí započtení efektů. Považuje se tady přínos zvýšením HDP z výroby a prodeje pravidel, ale zapomíná se na to, že dotyčný, který si koupí jachtu, si například už nekoupí umělecké dílo. Zvedneme tedy efekt, zvedneme hrubý domácí produkt u prodeje plavidel, ponížíme hrubý domácí produkt u výroby uměleckých děl.

Odstraněním dvojího započtení efektů – toto nebyl jediný – se dostáváme trošku do pesimističtějších čísel. Ve variantě ekonomické analýzy, kterou jsem viděla, to vychází tak, že pakliže odstraníme dvojí započtení efektů, tak projekt DOL by měl být zamítnut, protože to takto ekonomická analýza nakonec vidí.

Nicméně my jsme se s kolegyní podívali i na další věci a připadá nám, že existují další oblasti, které zasluhují kritickou pozornost z metodického hlediska.

Když jsme se podívali na metodu vypočtených přínosů protivodní prostředí, musíme konstatovat, že zpracovatelé ekonomické analýzy skutečně nekonzultovali svůj postup s přírodovědci, je to z toho trochu patrné.

Další věc, kterou zmíněná příručka Evropské unie požaduje, je brána v potaz indukovaná doprava. Ze studie nám vyplývá, že indukovaná doprava nebyla brána v úvahu a tím pádem ani nárůst dopravy díky novému dopravnímu propojení a všechny s tím související negativní jevy také ne.

Další, co nám přijde velmi důležité z toho důvodu, že přínosci tohoto projektu se o to hodně opírají, je metoda výpočtu socioekonomických přínosů přepravců. Tento projekt hodně stojí na tom, že přepravci na tom budou lépe, ti, co budou využívat lodní dopravu více než dříve. Vychází se zde z metodického předpokladu, že dopravci jsou ochotni platit za přepravu na lodích až do výše výdajů na alternativu, to znamená železniční nebo silniční přepravu, po odečtení časové ztráty, protože jejich zboží dlí déle na lodi.

To je ovšem v této metodě hodnoceno jako jediný jejich dodatečný náklad při přesunu ze silniční či železniční dopravy na vodní. A ani to tam není nikterak okomentováno, nejsou tam citovány žádné studie, není tam toto tvrzení opřeno o nic, že takto to má být. Ale my tvrdíme, že bude pravděpodobně mnoho dalších dodatečných nákladů, se kterými se přepravci budou setkávat, které souvisejí s veškerými organizačně logistickými dopady na dopravní řešení. Pokud by tam byly zahrnuty organizačně logistické náklady, byly by opět přínosy poníženy.

Dále je ve studii počítáno s přínosem díky přesunu osobní automobilové dopravy na lodní. Opět není diskutováno, proč to je jako přínos. My tam nevidíme žádná logická opodstatnění, proč by to tam mělo být zahrnuto, naopak si myslíme, že existují důvody se domnívat, že tomu je právě naopak.

Abych tedy formulovala závěr. Podívali jsme se tady na metodiku, která byla zvolena, považujeme ji za závadnou. Námi odhalené chyby vedou k systematickému nadhodnocování přínosů a systematického snižování nákladů projektů. V případě širší revize ekonomické analýzy důrazně doporučujeme obrátit se na nezávislou a ideálně zahraniční odbornou instituci, protože Česká republika je příliš malý rybník a všichni se tady známe.

Důvody pro to, abychom se obrátili na nezávislou zahraniční odbornou instituci rozebírám ve svém odborném článku Cost-Benefit Analysis: Too Often Biased.

Naše kompletní stanovisko, pokud by vás zajímalo, bude přiloženo k zápisu. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já děkuji. Takže děkuji. Teď tedy otevírám v plánovaném rozsahu, řekněme, malinko zkráceném, asi o 4 minuty, debatu. Já tady mám sedm přihlášek do debaty, ale ještě dvě slova chtěl říct pan místopředseda výboru.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Orel:  Já jenom stručnou reakci na vystoupení pana předsedy Skalického. Tam zazněl z jeho strany názor, že ČR nemá žádný plán, co se týká vody a sucha, já bych tady chtěl říct, že existuje velmi koncepční materiál koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR, to je velmi obšírný, komplexní materiál, kterým se zabývala meziresortní komise. Já osobně jsem přesvědčen, že ty miliardy by právě měly jít do obnovy funkcí zemědělské krajiny, do stability lesních ekosystémů, do udržení vody v krajině.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, teď tedy dávám slovo, do rozpravy se přihlásil pan Tomáš Kolařík. Pane Kolaříku, máte slovo, prosím, představte se nám, po něm vystoupí pan Tomáš Tužín, bude dalším řečníkem.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Kolařík:  Dobrý den, já jsem Tomáš Kolařík, ředitel obecně prospěšné společnosti Plavba a vodní cesty, což je pravděpodobně jediná nezisková organizace, která podporuje vodní dopravu v ČR. Chtěl bych říct, že vnímám velice pozitivně dnešní debatu v tom, že jsme se tady dneska setkali dva tábory, nebo možná tři tábory těch, co jsou jednoznačně pro, proti a těch, kteří ještě nejsou rozhodnutí. Já se dlouhodobě zabývám tím, že cestuji do zahraničí, na zahraniční vodní cesty, vidím, jaká je situace v Evropě. Vidím tu evropskou realitu, mnohokrát jsem navštívil především Německo, Francii, Nizozemí, Belgii, zkrátka všechny západní země. Jsem velice rád, že v posledních letech také Polsko a Slovensko konečně začínají opět investovat do vodní dopravy, vnitrozemské vodní dopravy, takže i na východě dochází k pokroku a k rozvoji vnitrozemské vodní dopravy.

ČR je v Evropě jakousi černou dírou vnitrozemské vodní dopravy, všechny ostatní státy se nám v tomto ohledu můžou smát, protože do budoucna nás převálcují kamiony, protože, možná to budeme mít v dalších prezentacích, ale ať už děláme cokoliv, ať už budou investice do železnic jakékoliv, silniční doprava bude mít vždycky většinu, a to je samozřejmě špatně pro životní prostředí, proto si myslím, že by ČR podobně jako všechny okolní státy, vč. Rakouska, měla podporovat rozvoj vnitrozemské vodní dopravy, protože my železnici samozřejmě podporujeme, podporujeme vysokorychlostní železnici, ale bez vodní dopravy se EU, Evropa do budoucna neobejde. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za dodržení času. Teď prosím pana Ing. Tomáše Tužína, připraví se paní Naďa Johanisová. Prosím, představte se.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Tužín:  Moje jméno je Tomáš Tužín, z Přerova, děkuji za slovo. Já bych stručně zmínil něco možné z trošku jiného sudu, ale s tím úzce související. Měli bychom si uvědomit, že kanál DOL je nová, obrovská infrastrukturní stavba, když si jakýkoli hospodář pořizuje jakýkoli nový majetek, tak by měl myslet na to, jestli je schopen ho financovat zejména vzhledem k tomu, jaký majetek už má, nakolik je nebo není se o něj schopen starat. V této souvislosti bych zmínil, že jenom česká silniční síť má vnitřní dluh odhadnutý na 1 bilion korun, 1000 miliard, a to jsou jenom peníze na zanedbané údržbě. Kdybychom chtěli jenom spravit silnice a dálnice, tak aby nebyla rozpadlé, i mosty a všechno, co s tím souvisí, opěrné zdi, odvodnění, tak nás to bude stát jeden bilion. Nezamýšlím se nad tím, kolik potřebujeme nových obchvatů, kolik potřebujeme rekonstrukcí křižovatek, kolik potřebujeme peněz na dostavbu dálnic atd. Do toho nám přichází požadavek na výstavbu vysokorychlostní železniční sítě, opět se bavíme min. o stovkách miliard. Do toho všeho přichází teď kanál DOL, podle mého názoru nemůžeme chtít všechno, protože to prostě neutáhneme. My to neutáhneme nejenom finančně, já bych si třeba uměl představit, že se stane zázrak, že ty finance nám Evropa třeba dá. Ale pohybuji se ve stavebnictví, dopravním stavebnictví, můžu říct, že už dnes, když toho stavíme relativně málo, ani kanál nestavíme, ani vysokorychlostní železnice nestavíme, koridory stavíme tak, že je dokončujeme, občas nějakou dálnici, tak už v tomto stavu nemáme inženýry, nemáme dostatek firem, nemáme dostatek projektantů, dokonce nám dochází i materiál, tak všední materiál, jako třeba štěrkodrtě, kamenolomy už dneska nestíhají vyrábět, v této situaci uvažujeme o tom, že bychom chtěli stavět další obrovské stavby, já se obávám, že i z tohoto hlediska, nejenom finančního, ale i kapacitního, by to byl obrovský problém. Docela mi chybí v nějakých těch srovnáních a analýzách, nejenom ta představa, že to bude stát nějaké peníze, že se někdy vrátí, ale jestli to vůbec je reálné z hlediska kapacit finančních, technických a personálních. Takže to jsem taky chtěl zmínit. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za dodržení času, úplně přesně. Nyní tedy prosím paní Naďu Johanisovou. Připraví se pan Tomáš Šulák.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Naďa Johanisová:  Vážené dámy, vážení pánové, jmenuji se Naďa Johanisová, pracuji na katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, vycházím teď z písemného stanoviska, které máte na stolech, které je elektronicky dostupné na stránkách naší katedry, které bude i přílohou zápisu. Chci vám nabídnout širší kritický pohled na metodu Cost-Benefit analýzy, která je jádrem celé studie proveditelnosti.

Ačkoliv je běžně používána k hodnocení veřejných zakázek, je často také kritizována jako nevhodná pro tento účel. Jaké jsou to problémy u této metodiky? Obecněji. Cost-Benefit analýza standardně nezahrnuje alternativní varianty. Pokud ale chceme ekologickou nákladní dopravu, bylo by vhodné především srovnat ne různé varianty vodní, ale vodní a železniční variantu. Jsou indicie, že posílení železnice v této oblasti by byla sociálně, ekologicky a ekonomicky šetrnější. Druhý základní problém Cost-Benefit analýzy je, že zjišťuje přínosy a náklady stavby, a to tak, že všechny převádí na finanční hodnoty. To je ale snaha o souměřitelnost nesouměřitelného. Jak srovnat hodnotu úspor času, degradace přírodních ekosystémů a např. počet pracovních míst? Cost-Benefit analýza musí nejprve u každé z těchto položek odhadnout, jaká vůbec bude její hodnota. To už samo o sobě je často těžké a sporné. A pak ještě musí vytvořit tzv. stínové ceny. To je ale metodicky problematický a často neprůhledný proces. Skrývá hodnotové soudy, které ale nejsou jasně vyjádřené, které nejsou explicitní. Z těchto a ještě dalších důvodů, které uvádím ve svém stanovisku, je zde především nutnost nestranného zpracovatele. To ale u Sdružení DOL, které je zpracovatelem, nepokrytě prosazuje stavbu, neplatí, jak jsme slyšeli.

Není proto překvapením, že tato konkrétní studie byla kritizována vícekrát za podhodnocování nebo úplně přímo nezapočítávání celospolečenských nákladů, naopak, za nadhodnocení celospolečenských benefitů. V té studii nejde o finanční hodnocení, ten kanál se i podle studie vůbec nevyplatí. Dokonce se bude muset přispívat na jeho provoz. Ta studie se zabývá tzv. celospolečenskými náklady.

Takže shrnutí. Cost-Benefit analýza, která je často používána pro hodnocení veřejných investic, je stejně často kritizována jako nevhodná pro tento účel. V tomto případě je její užití obzvláště problematické, jednak pro podjatost zpracovatele, jednak pro obtížnou předvídatelnost a velkou komplexitu této stavby. (Jitka Seitlová: Děkuji.) To se domnívám... (Jitka Seitlová: Čas.) Poslední věta. Domnívám se, že není legitimní zdůvodňovat stavbu koridoru na základě této studie.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já děkuji, máte určitě celý ten rozsáhlý materiál na stolech k prostudování. Nyní tedy vystoupí pan Tomáš Šulák. Prosím, aby se představil, a po něm přijde na řadu pan Horák k řeči.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Šulák:  Dobrý den, dámy a pánové, jsem Tomáš Šulák, jsem starostou obce Veselíčko, která je v Moravské bráně, čili je to oblast mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou. Velice krátce o naší obci. Máme asi 200 metrů za kopcem kamenolom, kde se těží na dálnici, máme nyní budovanou dálnici, která je 800 metrů od okraje naší obce. Ta dálnice se staví prostě na vysokém valu, kanál DOL by měl vlastně vést na našem katastrálním území, z jižní strany na severní. Jak se tam ty 135metrové lodě dostanou? Já bych rád slyšel otázku, že se tam vybuduje zdymadlo? Nebo jak jsem slyšel, že povede z Lipníka pětikilometrový most? Jinak se to asi prostě řešit nedá technicky. Voda asi do kopce neteče, voda teče většinou z kopce. Takže to je moje taková zásadní otázka, prostě vidět i ty plány v tom detailu, protože mluvit tady, což je samozřejmě správně, o tom celkovém strategickém významu, opravdu se podívat na ta místa, kudy by to vedlo, že se vytvoří mosty, ano, dobře, ve Francii je kanál, který vede nad cestou, dobře, to je malý turistický ruch. Ale takhle obrovskou stavbu udělat? My jsme teď viděli, že ta dálnice přes Lipník, D1, by se měla spustit v letošním roce, já nevěřím, že se to letos podaří zprovoznit, tato věc. Jeden příklad. Když jsme dělali územní plán asi před 4 nebo 5 lety, tak nám to dělala brněnská firma, vlastně měla nejnovější mapy správy vodních cest atd. My jsme se tím netrefili na ty sousední obce, kde měly staré územní plány. Co jsme říkali? Vy si předělejte územní plány. Krajský úřad nám řekl: Ne, vy si to musíte rozšířit. V katastru naší obce je koridor v podstatě na dva kanály. Tak tedy tato stavba a tyto plány brání nějakému našemu rozvoji do okolí.

Řeknu jednu věc k řešení, říkal to tady i pan Tužín. Prosím vás, teď byly změněny územní zásady pro stavbu vysokorychlostní tratě. To je prostě zásadní věc do budoucna, tím se uvolní železnice pro nákladní dopravu, když se postaví vysokorychlostní trať. Tak jak říkal pan Skalický, který mluvil o odšpuntování džina z lahve. Já zase doufám, že toto veřejné slyšení přispěje k tomu, že se celá záležitost jednou provždy uzavře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za dodržení času, za příspěvek. Prosím pana Pavla Horáka, připraví se pan Ing. Miroslav Cink, tituly říkám tak, jak mi je tady napsali, takže možná někomu ještě také patří titul, ale když mi to nenapsal, tak ho neříkám, za to se omlouvám, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Pavel Horák:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, hosté. Jmenuji se Pavel Horák, zastupuji Sdružení obcí mikroregionu Království a Místní akční skupinu Hanácké Království. Je to území mezi Olomoucí a Přerovem, jsou tam obce, které jsou dotčeny právě tímto kanálem, zejména tou labskou větví. Kdo si to uvědomíte, tak víte, že jsme uprostřed olomoucké aglomerace, té aglomerace, kterou Ministerstvo pro místní rozvoj nazvalo pólem růstu, to znamená, že tam je velký potenciál pro další růst. Samozřejmě, možnosti rozvoje těchto obcí jsou tímto kanálem zcela vyloučeny.

Dobrá zpráva, kterou vezu do území, kterou jsem slyšel od zástupce Ministerstva dopravy, je, že ta labská větev vůbec nevychází, to je pro nás naděje, nicméně samozřejmě na našem území jsou obce jako Rokytnice u Přerova, která je nešťastná z toho, že kromě toho, že již teď tam je křížení dálnice a rychlostní komunikace R35, současně tam je také železniční koridor, jeho modernizace, má se stavět ta dluhonská spojka, která ještě více sevře to území Rokytnice, kdo jste se dívali na tu mapku, tak právě Rokytnice, tam má být dokonce to spojení těch tří větví toho kanálu, oderské, labské i dunajské. Takže to samozřejmě vyvolává v těch obcích odpor.

My jsme měli minulý týden valnou hromadu jako obce mikroregionu, opětovně jsme jednohlasně konstatovali, že nepodporujeme tuto stavbu, neboť zamezuje rozvoji těchto obcí na několik desítek let.

To je samozřejmě evidentní věc, že to zamezuje rozvoji. Kromě toho tam také vidím negativní dopady do životního prostředí a zejména to, co starostové jsou schopni, nerozumí možná ekonomice tak dobře, lodní dopravě, nerozumí možná všem dopadům do životního prostředí, ale rozumí možná krajinnému rázu, rozumí tomu, že jsou zvoleni zástupci lidu a ví, že zodpovídají za to, jak bude jejich obec, jejich katastr rozpůlen takovou megastavbou, jakou má být tento kanál. Takže závěrem samozřejmě chci, aby bylo určité doporučení, aby vláda ČR, až bude rozhodovat o tomto díle, aby kromě ekonomických čísel a životního prostředí vzala v úvahu také ten rozměr společenský, ten dopad do veřejnosti, to znamená, jestliže teď na začátku jsou usnesení volených zástupců, kteří nesouhlasí s touto stavbou, jak obtížně se bude naplňovat v tomto území, ať už v rámci stavebního řízení nebo jakkoli jinak, to znamená, že vždy co na začátku už má negativní dopady, tak samozřejmě i během té výstavby se to projevuje. (Jitka Seitlová: Prosím, čas.) Děkuji za slovo a prosím, aby toto doporučení brát v potaz názor obcí a volených zástupců těchto obcí, aby byly brány v potaz. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní prosím pana Ing. Miroslava Cinka, připraví se pan Jan Zeman.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Miroslav Cink:  Dobrý den, dámy a pánové, senátoři a hosté. Jsem autorizovaný inženýr na vodní stavby a krajinné inženýrství a penzista. Máte před sebou tuto publikaci, kterou jsem vám rozdal, na podzemní přečerpávací vodní elektrárnu Lipno-Dunaj. Má souvislost s projektem DOL. Poloha naší republiky je předurčena pro sítě dálnic, rychlostních železnic a vodních elektráren, vodních cest EU, což řešíme příliš pomalu. DOL se v budoucnu postaví, ale za desítky let a stovky miliard, můj projekt umí do 5 let nákladem do 30 mld. zajistit celoroční nákladní a velkou rekreační plavbu, od Střekova do Magdeburgu, která je dnes největší křižovatkou vodních cest Evropy. Projekt má mnoho dalších pozitiv. Na tomto snímku vidíte, jaké vodní cesty plánovali v roce 1900 vodohospodáři Rakouska-Uherska pro Franze Josefa I., do Českých Budějovic, na Vltavě dokonce cesty dvě, z Vídně a z Linze. Na dalším snímku pak vidíte původní stranu zákony Franze Josefa I., kde z těchto projektů uzákonil cestu Linz-Budějovice, dlouhou jen 95 km, v té době nejlevnější. Na dalším snímku vidíte mapu vodních cest EU z roku 2015, na které převažují zelené umělé vodní cesty nad modrými řekami. Vpravo dole vidíte, jak se nabízí propojit Vltavu s Dunajem z Linze do Budějovic. Pokud tam chce někdo doplout, tak musí plout 1500 km kolem celé Evropy. Další snímek ukazuje, jak si představovali už v roce 85 mí profesní přátelé a učitelé, docent Holata a inženýr Záruba, autor slapské přehrady, podobnou přečerpávací vodní elektrárnu udělat. V obrázku 1 pouze nadlepšovali v době sucha do 20 kubíků za vteřinu, v druhém obrázku přidali 1250 metrů hlubokou podzemní přečerpávací vodní elektrárnu s výkonem přes 1000 MW. Na dalším snímku vidíte energetickou soustavu Evropy, kterou nám zaslal v roce 2015 komisař energetiky, pan Šefčovič, poté co se projekt iniciativou CzechInvestu a přes vládu dostal do Junckerova balíčku. Vlevo máte zakroužkovanou přetíženou středoevropskou soustavu, takže projekt podpořil. Na poslední straně prezentace tohoto vidíte nebo se dočtete, jak to smutně dopadlo, typicky po česku. Myslím, že energetická budoucnost naší republiky je v jaderné energetice, doplněné nezbytnými regulačními zdroji. Dále na stávajících hydroelektrárnách vltavské kaskády v kombinaci... (Jitka Seitlová: Prosím, čas. Poslední věty, poslední slova. Omlouvám se, pane inženýre.) V kombinaci s touto PVE, která vyrobí další stovky GWh. Vybudujeme-li tuto PVE, můžeme ušetřit přes 100 mld., vypuštěním jednoho ze dvou plánovaných bloků v Temelíně nebo v Dukovanech. Děkuji za pozornost a prosím, přesvědčte vládu, aby uvolnila peníze na rychlé zpracování studie proveditelnosti a EIA. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já děkuji. Teď tedy před přestávkou poslední, my máme tady trošku problém s přenosem ČT, takže poprosím pana Zemana, pak bude přestávka. Ještě ale tady mám do debaty jednoho řečníka, pana Polčáka, zahájíme ten příští blok ještě, samozřejmě i vyjádření ministerstva. Musím to takto změnit. Pane Zemane, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Zeman:  Vážení, studie proveditelnosti má řadu podivných věcí, např. počítá s tím, že nezíská žádnou výhodu, pouze na úkor silniční a železniční, ale ztráty způsobené tam nekalkuluje. To je faul. Byť je to v souladu s evropskou i naší metodikou Ministerstva dopravy. Ona počítá s tím, že se bude přepravovat zkapalněný zemní plyn, ovšem ta doprava plynovodem je mnohem levnější a efektivnější a bezpečnější. Nelze to čekat. Počítá se, že se bude přepravovat černé uhlí, je otázka, jestli kvůli sílící klimatické krizi budeme moct ještě delší dobu uhlí spalovat, ať už černé nebo hnědé. Je tam řada dalších věcí. Obrovské škody na životním prostředí, které mají vzniknout, vč. totální devastace četných obcí a měst při trase se nepočítají. Pravda, náš občanský zákon má tu podivnou vlastnost, že jaksi říká, že ty objektivní škody nese poškozený, ovšem to neznamená, že ty škody nejsou. Kdyby se tam započítaly, bude to zcela jinak. Efektivnost bude velice záporná. Je tam dopravní přínos 9,6 %. Ostatní sociálně-ekonomické přínosy jsou z velké části vymyšlené nebo výrazně nadsazené. Nejde jenom o to, že některé přínosy se počítají v eurech, což kupní síla má jít na polovinu. Mnohem horší je, že v řadě případů ty přínosy nejsou buď vůbec žádné, nebo třeba na úrovni 10 %, někde jsou ještě záporné, protože ty škody se jaksi neuvažují. To není solidní přístup, za to by mě u státnice vyhodili. Dělal jsem to už dávno, v roce 1980. Ale za takové nesrovnalosti... Uvedu několik příkladů.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já poprosím tedy o čas. Vy jste ještě přihlášen, pane Zemane, do dalších bloků debaty, takže určitě se ještě budete moci vyjádřit. Teď tedy vyhlašuji přestávku, kde máte možnost se občerstvit v přísálí, jenom tedy prosím potom čas, který máme, ten by byl...

Teď je 10.33 hodin, takže bychom začali 10.55 hodin. Děkuji. Pan europoslanec Polčák by samozřejmě potom měl hned první slovo. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 10.33 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10:57:55)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Dámy a pánové, vážení hosté, já vím, že tam trošku u bufetu byla fronta. Nevadí, klidně si dopijte kávu nebo co potřebujete, ale my bychom měli začít, abychom stíhali další čas. Nyní poprosím ještě do rozpravy k tomu bloku, který teď jsme měli před přestávkou – „Náklady a výnosy projektu DOL“ – se přihlásil pan Stanislav Polčák. A posledním do té debaty by byl pan Jiří Suk, který následuje. Takže, pane europoslanče, prosím. Taky se nám ještě představte.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Stanislav Polčák:  Děkuji, paní předsedající, za pozvání. Jmenuji se Stanislav Polčák, jsem poslanec Evropského parlamentu a také předseda Sdružení místních samospráv ČR, které sdružuje na 1000, už skoro 900, obcí a měst z celé České republiky, ze všech 13 krajů. Já děkuji za pozvání na toto setkání. Zastupuji tady především toto sdružení, jehož i někteří členové jsou zde v sále.

Já bych chtěl poděkovat Senátu, že koná tuto akci a že ji koná v takovémto věcném a kultivovaném duchu. Myslím, že to nebývá příliš často zvykem. A vzhledem k tomu, jak toto téma je radikální, tak si této kultivované debaty samozřejmě velmi vážím. Já do ní nechci přispívat svým vystoupením, ale spíše dotazy. Protože chci být co nejvíce stručný, aby se případně ještě dostalo na jejich zodpovězení. Tak bych poprosil kompetentní osoby, které zde dnes hovořily, nechci je přímo vyvolávat, ale myslím, že můj první dotaz by směřoval na pana senátora Orla. Ten zde hovořil o tom, že tento projekt není možné financovat z evropských peněz. Mě to velmi zaujalo, tento názor, chtěl jsem se jenom zeptat, oč konkrétně to opírá? Protože já vím, že u některých méně rozsáhlých staveb tohoto průplavního typu v Evropské unii, zejména ve státech Beneluxu, ale i severní Francie, byly používány evropské prostředky, takže případně bych chtěl jenom věcně slyšet, oč konkrétně opírá toto stanovisko. Je to pro mě zajímavé, i pro moji práci v rámci Evropského parlamentu.

Druhý dotaz směřuje pro mě na pana Zlámala stran toho, jak bylo započteno, respektive zdali byly započteny efekty dotažení vody. A případně, odkud se vezme voda v průplavním kanálu, protože to je myslím otázka velmi zásadní. Také je to otázka jisté bezpečnosti naší do budoucna. Já to alespoň takhle vnímám. A myslím, že toto zodpovězení by zde mělo zaznít. Možná, že zaznělo, nebo je někde skryto v těch studiích, já se přiznám, že jsem je takhle do detailů nestudoval.

A třetí zásadní poznámka směřuje pro mě na pana ředitele odboru Sosnu, protože já zastupuji, jak jsem zde řekl, především samosprávy. A myslím si, že v této části komunikace se samosprávami, s regiony, s obci a městy je skryt poměrně velký dluh. Myslím si, že tuto komunikaci Ministerstvo dopravy poněkud podceňuje a chtěl jsem se zeptat tedy, jestli plánuje vést i určitý způsob diskuze, komunikace s obcemi a městy, s regiony na dotčené trase přímo v tom území. Protože to si myslím, že je věc, která je postrádaná. Ostatně ve vystoupení dvou starostů, kteří zde hovořili, mluvili zásadně podobně. Děkuji mockrát za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji panu europoslanci a ještě mu samozřejmě jednou blahopřeji k novému zvolení, protože nás právě v Evropě bude také zastupovat. Já odpovědi nechám potom ještě na další vystoupení, do rozpravy. Mám tu poslední přihlášku do rozpravy, a to je pan Jiří Suk. Pane Jiří Suku, máte slovo, ještě se případně představte. Aha, soubor, tak to musíme támhle poprosit obsluhu. Ano, děkujeme. Děkujeme našim asistentům, obsluha našeho počítače.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jiří Suk:  Vážené senátorky, vážení senátoři, hosté. Mám strašně málo času, takže půjdu rychle k věci. Pracoval jsem během života v řadě firem, v několika firmách, kde se dost pěstuje počítání. Budu se snažit ukázat, že nejdřív byly v této studii nasazeny výsledky a potom na ně byly napočítány, nasypány potřebné inputy. Základní srovnání Rýn – Dunaj – Odra a Rýn – Mohan – Dunaj tamhle vidíte. Ten náš kanál je zhruba dvakrát větší. Jede přes něj čtyřikrát větší náklad, přestože Rýn je zhruba tisíckrát větší nežli Odra.

Zatímco Němci pokryjí provozními poplatky 20 % provozu, naše studie pokrývá 500 % provozu. Reálně očekávatelných jsou tak 2 – 4 %. Takže už z toho vidíme, že jenom v této části byly údaje nadhodnoceny o dva řády. Čili objemy dopravy... Ještě dokončím objem dopravy.

Na příklad se můžeme podívat na to, že přes Gabčíkovo jede nějakých 6 mil. tun nákladu, přičemž polovinu z toho dělá neopakovatelný hutní podnik Fest Alpen Linz, takže v našem sortimentu jede přes Gabčíkovo 3 – 3,5 mil. tun. To znamená, že kolem Přerova tato studie posílá 19 – 22 mil. tun, čili nám tam jede 6 Dunajů kupředu.

Našel jsem tam zajímavou chybu ve fyzice. Oni vzali německou tabulku, která říká, že spotřeba náklaďáku je 0,9 megajoulů na tunokilometr. A přepočítali to na kilowatthodiny krát 3,6. Ovšem správný přepočet je děleno 3,6. To znamená, že nafoukli spotřebu náklaďáku 13krát, takže tato spotřeba u dvacetituny je větší než spotřeba Boeingu na trase Praha – Paříž. Když potom tento pseudo Boeing nahradím lodí, tak mi samozřejmě vyjdou veliké úspory. Po pronásobení nesmyslnými tunami se potom dostanou na kýžených net present value větší než nula.

Toto číslo není jenom nějaká izolovaná chyba v jedné tabulce, ono to pokračuje dál. Škody z emisí na životním prostředím jsou vydefinovány jako 1,60 Kč/tunokilometr jedny emise, 0,70 druhé emise, což při poměru 1 litr nafty na 39 tunokilometrů vychází, že emisní škoda z litru nafty je přes 90 Kč. To dělá za národní hospodářství 700 mld. Kč, tzn. 14 % HDP. Potěšpánbůh za taková čísla.

Celkově – tohle jsem nazval Ein Kessel Buntes, protože oni tam mají souhrn všech možných efektů. Zdaleka nejsou tam jenom efekty z elektriky a z plavebních poplatků, je tam spousta dalších, za emise, hluk apod. A tyto efekty vyšly u většího kanálu 2,40 Kč, u menšího kanálu 3,80 Kč. Tato dvě čísla by měla být stejná nebo téměř stejná. To znamená, že toto je politika, toto nikdo nespočítal, toto je nastaveno tak, jak se politicky rozhodli. DOL podržíme, DOL vypíchneme nahoru.

Ještě blíž k těm 3,80 Kč/tkm. Já dojedu autobusem s těžkým kufrem do Londýna za 6 Kč, osobní auto s posádkou má palivové náklady 1,50 Kč. Pokud posadíme osobu o váze Heleny Růžičkové do letadla, dostaneme ji do Spojených států za 2 Kč/tkm. Kanál má 3,80. Pokud tento "kesselbuntesový" tarif nasadíme na převoz tuny železné rudy ze Štětína do Prahy, tak mně potom vyjde 2800 Kč "Kessel Buntes", 1200 Kč železná ruda, rozdíl mezi nimi. Opět hrůza.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já budu muset přece jen vstoupit, máme 3 minuty, je to škoda, protože bezpochyby je to zajímavé, ale zřejmě to bude k dispozici. Posledních pár vět tedy poprosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jiří Suk:  Dobře, ještě je tam manipulace s kilometry, protože jsou tuny, kilometry, tunokilometry. Používají 300 km, přestože tam můžou mít tak maximálně 80 v případě těch průplavních poplatků. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Určitě zajímavý příspěvek. Všechny tyhle materiály budou k dispozici ještě v podkladech, které budou na webu Senátu, protože nám je pan Jiří Suk předal. Takže budete mít možnost dále se s nimi seznámit. Já teď tedy dám slovo panu senátorovi Orlovi, který byl vyzván, aby odpověděl, poté bych poprosila pana Zlámala, aby odpověděl na otázku. Prosím tedy opravdu krátce. A pak bych dala slovo ještě panu řediteli Sosnovi, na závěr tohoto bloku poprosím zástupce Ministerstva financí pana Pavla Kouřila. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Orel:  Já jsem neřekl, že tohle jsem prohlásil, že to nepůjde z evropských fondů. Já jsem prohlásil, že jsem k tomu velmi skeptický. A to z toho důvodu, že je tam obrovské množství environmentálních rizik a ta investice je v rozporu s některými evropskými dohodami, dohodou o ochraně stanovišť. Týká se to např. soutoků, ale o tom určitě budou mluvit ještě další, tam, kde jsou obrovská rizika ve vztahu k chráněným územím. Takže to jsou důvody, proč si myslím, že evropské fondy na to zřejmě nebudou uvolněny. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji a teď poprosím pana Zlámala z Ernst & Young, odpověď na otázku, odkud se vezme voda v kanálu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

David Zlámal:  Dobrý den, dámy a pánové, já jsem byl odpovědný primárně za ekonomickou a finanční analýzu, bohužel ne za tu technickou a vodní. Poprosil bych pana Pavla, jestli by mohl odpovědět místo mne, protože on měl tohle ve své gesci. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, takže je to složitá otázka, pokud vím, takže velice krátce. Možná by bylo skvělé, kdybyste se přihlásil pak ještě třeba do rozpravy v dalším bloku vodní hospodářství, protože to je spíš ten další blok.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Martin Pavel:  Dobré dopoledne, dámy a pánové, jmenuji se Martin Pavel, jsem leader řešitelského týmu Dunaj – Odra – Labe a zástupce společnosti z Eko Hydroprojekt. Já se budu zabývat ve svém dalším bloku vodním hospodářstvím, ale pokud jsme byli vyzváni, kde se vezme voda pro vodní koridor, tak voda se vezme ze třech hlavních toků v rámci labských větví, to je vodní tok Labe, Morava a Odra.

My jsme v rámci našeho řešení spočítali, že tyto zdroje, i se započítáním klimatické změny, jsou stabilní proto, abychom byli schopni vodní koridor napustit, provozovat ho, i započítání největší ztráty, která se tam nachází, a to je výparů. Blíže vás seznámím v mém příspěvku.

Další záležitost, která se týká vodního hospodářství, je téma dalšího zlepšování hospodářských poměrů, a to je záležitost čerpání vody buď ze stávající soustavy vodních děl, popřípadě z výhledových nebo z jiných zdrojů. Velkým tématem z jiných zdrojů je přičerpávání vody z Povodí Dunaje. Primární potenciální zdroj čerpání z řeky Moravy před soutokem z Dunaje, aby jakost, kvalita vody porovnatelná a téměř stejná s vodou, která se nachází na území České republiky a nedocházelo k zanášení nebo k jiným jakostním problémům na území České republiky. Pokud by tato voda nestačila, což my jsme přesvědčeni a to technické řešení je navrženo tak, že průměrných desetivteřinových kubíků by tento odběr byl schopen poskytnout, tak další riziková záležitost je čerpání vody přímo z Dunaje, který by tyto desetivteřinové kubíky nezaznamenal, protože minimální zůstatkový průtok Dunaj profilu Bratislava je kolem 800 m3. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobře. My se to dozvíme ještě v dalším vašem příspěvku. Pokud vím, tak ta voda z Dunaje zatím není domluvená, ale teď ještě pan ředitel Sosna. Jestli můžete, pane řediteli, to je ta komunikace mezi obcemi. Tak jenom poprosím, kdybyste se velice krátce vyjádřil.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luděk Sosna:  Komunikace s obcemi. My předpokládáme standardně, jako ve všech procesech přípravy dopravní stavby, ty možnosti, které zákon nabízí. To znamená, obce se mohou vyjadřovat ve veřejném projednání, v případě procesů SEA, EIA, územního stavebního rozhodnutí, ale samozřejmě někdo může říct, je to příliš pozdě. My si musíme splnit domácí úkol, odpovědět si, jestli studie má vůbec z ekonomického pohledu smysl. Tady byly představeny výsledky. A s tím produktem, co nám smysl bude dávat, povedeme další debatu o tom, jakým způsobem tím územím vůbec máme šanci projít a v jakých navazujících procesech. Myslím, že dnes diskuze o tom, z čeho budeme financovat tuto stavbu, pokud ji vláda schválí, je mimořádně předčasná. My se musíme dohodnout především na tom, co budeme sledovat, v jakých parametrech a jak se dostaneme k povolovacím procesům. To je pro náš důležitý úkol.

My jsme v rámci meziresortního připomínkového řízení samozřejmě oslovili i kraje, kterých se to týká. Měli jsme v rámci studie proveditelnosti k dispozici řídící tým, který zahrnoval i další klíčové instituce. Přiznám se, že jsme neřešili s každou jednou dílčí obcí, která je na trase, jejich pozici k té či oné variantě. Chápu, že je to pro kruciální, ale myslím si, že nejdřív musí být rozhodnutí státu, jestli se tím vůbec zabývat, nebo ne. Pak půjdeme do toho detailu. Stejně to děláme i u vysokorychlostních tratí, které mají ještě větší rozsah z hlediska novostaveb na území České republiky.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, myslím, že odpověď byla vyčerpávající. A teď tedy poprosím zástupce Ministerstva financí pana Pavla Kouřila, ředitele Odboru rozpočtových politik, strategických odvětví národního hospodářství. Poprosím, pane řediteli, týká se to financí, takže je to teď vaše. Vyjádřete se teď k tomu, co jste slyšel. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Pavel Kouřil:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, úvodem svého krátkého vystoupení musím konstatovat, že z hlediska své působnosti se Ministerstvo financí nepovažuje za hlavního a plně kompetentního aktéra v diskuzi problematiky z hlediska dopravních a vodohospodářských aspektů nebo dopadů na životní prostředí. Primárně se tedy následující vyjádření budou týkat ekonomické a rozpočtové stránky.

S ohledem na počáteční fázi celého projektu je v rámci připomínek Ministerstva financí spíše obecně upozorněno na rizika projektu a jeho značnou finanční náročnost. Při ekonomické analýze považujeme za zásadní otázku samotné absolutní hodnoty, to znamená ceny vlastního projektu. Je přitom nutné posuzovat v kontextu celé investiční aktivity Vlády ČR. A to nejenom v resortu Ministerstva dopravy, v jehož působnosti se řeší dostavba a údržba stávající dopravní infrastruktury, vysokorychlostní tratě, projekt Čistá mobilita a v konečném důsledku i ten předmětný kanál Dunaj – Odra – Labe. Ale i v dalších oblastech, třeba v oblasti energetiky, kde Vláda ČR připravuje dostavbu nových jaderných bloků.

K problematice investičních vlády je možné doplnit informaci k národní investiční strategii, k investičnímu plánu České republiky. Ten má být Ministerstvem průmyslu a obchodu vládě předložen do konce tohoto měsíce. V předběžné verzi ve formě zaměření Národní investiční strategie byl materiál schválen vládou v září 2017. A v této verzi předpokládané investice v dopravní infrastruktuře v letech 2018 – 2030 vyčíslilo Ministerstvo dopravy v objemu 422 mld. Kč.

A v současnosti se objevují návrhy na zvýšení výdajů do dopravní infrastruktury až na hodnotu 1,5 bilionů Kč. Nicméně projekt Dunaj – Odra – Labe zatím do těchto plánů zahrnutý není. V podmínkách omezených zdrojů, tedy limitů neveřejných rozpočtů, je proto nezbytná prioritizace jednotlivých výdajových programů a projektů. Z tohoto pohledu za preferované a z našeho pohledu i logické řešení považujeme prvotně dobudování a modernizaci stávající dopravní infrastruktury, popřípadě výstavbu vysokorychlostních tratí.

Co se týká rizik projektu. Vodní koridor DOK lze považovat za investičně náročný projekt s nemalými riziky a širokým spektrem odhadů a předpokladů. Diskutabilní se může jevit i doba a cena výstavby, a to s ohledem na současnou zkušenost v oblasti výstavby dopravní infrastruktury. Vzhledem ke značnému finančnímu rozsahu investice a dlouhodobému časovému horizontu její realizace není uvedena analýza projektu z pohledu Ministerstva financí stoprocentně přesvědčivá. V časovém horizontu deseti či dvaceti let s vysokou pravděpodobností dojde k řadě změn. Mj. také ve struktuře poptávky dopravců.

Značnou komplikovanost výstavby koridorů DOL předpokládáme i v kontextu projektu plavebního stupně Děčín, na kterém je složitost a nepřiměřená délka přípravy zcela zřetelná. V souvislosti s platebním stupněm Děčín upozorňujeme i na problematiku kompenzací sektoru vodní dopravy, s argumentem nedostatečné plavební hloubky a tedy i zastavené či omezené plavby. V analogii s plavebním stupněm Děčín je pro nás obdobná situace v případě koridoru DOL neakceptovatelná a z našeho pohledu současně i pravděpodobná.

Je nutné upozornit i na to, že v případě realizace tohoto projektu může stávající nejednoznačná společenská poptávka vést k průběžné neefektivní alokaci finančních prostředků v jednotlivých letech se značným rizikem nedokončení stavby.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za stanovisko ministerstva financí, které myslím odpovídá i proběhlé debatě.

A teď si dovolím otevřít další bod, a to blok třetí, Dunaj – Odra – Labe - součást dopravní strategie České republiky v rámci Evropy.

Nyní má tedy opět slovo pan ředitel Luděk Sosna. Pane řediteli, dneska jste tedy hodně vytížen, frekventován. Pojďte, prosím, k řečnickému pultu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luděk Sosna:  Děkuji za další prostor. Poprosím kolegy, zda by mi tam pustili prezentaci s číslem 3, abych mohl navázat na téma, které bylo nastoleno.

Pojďme se podívat na to, jaký je dnešní faktický stav, bez jakékoliv emoce a vyhraněného názoru na tento projekt z hlediska součásti či nesoučásti dopravní strategie České republiky, případně role tohoto projektu v Evropě.

Čeho projekt dnes není součástí? Není součástí transevropské sítě, není součástí vládou schválené dopravní politiky pro období 2014 až 2020 s výhledem do roku 2050 – to jsem tam už nedopisoval. Není součástí vládou schválených dopravních sektorových strategií, tzv. druhé fáze či jeho aktualizace z roku 2017. Není obsažen ani v Koncepci vodní dopravy pro období 2016 až 2023.

Čeho je projekt naopak součástí? Je součástí dohody AJM o vnitrozemských vodních cestách. Je součástí politiky územního rozvoje, ale části VII., čili je to jakýsi úkol k prověření, který je potřeba vyřešit. A co je to nejdůležitější, je součástí územní rezervy v Zásadách územního rozvoje dílčích pěti krajů, na jejichž území se nachází, to znamená Pardubický, Olomoucký, Moravsko-slezský, Zlínský a Jihomoravský. Je tedy nutné i v návaznosti na tuto práci, na projednání vlády rozhodnout, čeho vlastně bude projekt dál součástí. Je třeba, aby vláda deklarovala jasně, v jakém rozsahu ho dál sledovat a samozřejmě přizpůsobit tomu i obsah dokumentů.

A tady vidíte, když hovoříme o síti AGN, jak vypadá evropský pohled vodní sítě, vnitrozemské vodní cesty jsou součástí dohody AGN. Tady vidíte, že to jistou logiku propojení v tomto ohledu dává, čili to je to, co jsem říkal, že jsme součástí. Tady pak vidíte jednotlivé přepravní proudy, které byly modelovány v rámci dopravního modelu, akcentoval jsem tam významný přesah přeshraniční. To je i důvod, proč ekonomika ve dvou variantách, oderské a dunajské větve vychází, i když tady vnímám z řady příspěvků určitá zpochybnění. Chtěl bych akcentovat, že přínosy jsou dány zejména tou částí ekonomického hodnocení projektů, která se týká roku 2050 a později, to znamená období spíše ve druhé polovině hodnocené periody, protože tam hrají významnou roli tranzitní proudy, které se už nevejdou na saturovanou a dokončenou transevropskou síť silniční, dálniční i železniční. Čili je to něco navíc. To jsou ty silné proudy, které přicházejí zejména z Asie, z Číny, z Thajska, Japonska, Koree, všechno to, co sem v kontejnerech přichází.

Co bude následujícím postupem nebo co by mělo být směřováno i v kontextu dnešního setkání? Je potřeba rozhodnout na úrovni vlády, jaké kroky budou dále navazovat, my se s tím musíme umět vypořádat v navazující tvorbě dopravní politiky pro období 2021 až 2028. Tam musí být jasně deklarováno, zda do toho jdeme, nejdeme, v jakém rozsahu. Jsme připraveni v okamžiku, kdy to vláda posvětí, se bavit o revizi sítě TEN-T1, samozřejmě v návaznosti na metodiku, kterou Evropská komise k tomuto stanoví. Musíme se samozřejmě vypořádat s budoucími aktualizacemi dopravní sektorové strategie. Připomínám, že to jsou dokumenty, které musí vždycky procesem SEA. Čekala by nás debata o mezinárodních smlouvách, které je nutné uzavřít k přechodovým místům s Polskem, se Slovenskem, definovat si to místo a rozběhnout opravdu standardní mechanismus, který vede k uzavření smlouvy na nejbližší úrovni.

Co je velmi důležité, je překlopení územních rezerv do návrhového koridoru. To je to, co tady bylo akcentováno, možná se to vytrácí. Dnes obce mají kolem sebe ty, které jsou v blízkosti – jsou tady některé příklady – územní rezervu, kterou chrání, a musí být zřejmé, jak se tam mají chovat z hlediska stavebního řízení, zda tyto rezervy budeme dál držet nebo ne a v jakém režimu, protože v okamžiku, kdy se přesuneme do nějakého návrhového formátu, je to zase z hlediska stavebního zákona trošku o něčem jiném.

A co je důležité téma, které by mělo vyústit i v rámci meziresortů je dohoda z hlediska resortu ministerstva životního prostředí, jakým způsobem se vypořádáme s některými aspekty, které ministerstvo životního prostředí akcentovalo v rámci meziresortního připomínkového řízení, zejména v kontextu vlivu stavby na životní prostředí, to znamená, zda proběhne a bude nastartován standardní proces posouzení SEA podle zákona nebo zda budeme připravovat podklady pro tento proces, který se ještě bude upřesňovat.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Poprosím čas. Pane řediteli, nedá se nic dělat, tak ještě pár slov.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luděk Sosna:  Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  A teď vyslechneme pana Petra Formana, poradce prezidenta republiky pro vodní cesty. Máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Petr Forman:  Mám slovo a mám i prezentaci, děkuji, a doufám, že ovládnu i stroj.

Na stovky věcí by člověk strašně rád reagoval, ale nemohu, takže se budu věnovat jenom tomu, co tu zmínil pan senátor Hampl, tedy k Evropskému kontextu.

První skutečně reálný pokus o výstavbu byl vodocestný zákon už tady vzpomenutý z roku 1901. Prosadili to, mimochodem, moravští poslanci v Říšském sněmu, mezi nimi zejména pan prof. Antonín Smrček, legendární brněnský profesor.

Příslušný vodocestný zákon říkal, že to bude hotové za dvacet let, hodně se pro to udělalo, hodně se dokonce postavilo, ale nikdo zřejmě nepočítal s tím, že vypukne světová válka a na ní navazující druhá světová válka, že vypukne bolševický rudý východ tady a že tedy také spadne železná opona. O železné oponě mluvím proto, že v oblasti vodní dopravy železná opona trvá. Dovoluji si upoutat vaši pozornost na tyto dva grafy modeálního rozdělení mezi jednotlivými druhy dopravy, kde západní Evropa se pohybuje tuším kolem 10,5 % a státy středoevropské a východoevropské mají tři a půl krát menší podíl vodní dopravy. Prosím pěkně, do toho spadá nejenom tzv. hornaté Česko, ani to není pravda, ale spadá tam třeba velmi ploché Polsko, které dokázalo poklesnout z předválečných, když to bylo Prusko, asi 15 % na 0,2 %.

Velmi názorná je skvělá statistika Němců, kde stabilní červené sloupečky je Spolková republika Německo v poválečných časech a klesající modré sloupečky je Německá demokratická republika, je to až do doby sloučení. O důvodech si můžeme popovídat se zájemci potom, abych teď neztrácel čas.

Slýchávám často, že v Evropě se nestaví vodní cesty, takže tohle je graf podstatných dopravních projektů v tom období, minulém programovacím období, vidíte tam, že ten červený ležatý sloupec, že není nejmenší ze všech, de facto významnější je jenom železnice a všechno ostatní se tam docela hezky, ta voda, vyjímá. Ani finančně to, pardon... Ani finančně není znát, že by se do vodních cest v Evropě nefinancovalo, že u nás jsme toho nedokázali využít, to je, prosím pěkně, jiná situace. Je to tak, že v tom dobíhajícím období mohou být vodní cesty saturovány, když jsou dobře, kvalitně a užitečně navrženy, až 85 %, vidíme, že ty výdaje celkové na vodní cesty v Evropě nebyly až tak zanedbatelné. Čím se za to vodní doprava odmění? Je velmi zajímavé udělat si dlouhodobou statistiku, kolik investují do jednotlivých dopravních sítí a kolik ty dopravní sítě, když jsou kvalitní, kolik přepraví. Vidíme, že ty náklady investiční na přepravený tunokilometr v dlouhodobé statistice, protože to nejde udělat na jednoroční, tak jsou na vodě nejnižší, a to tak, že propastně. To znamená, že investiční náklady na přepravy jsou v oblasti vodní dopravy, vodních cest ale významně nejnižší.

Čím se ještě vodní cesty odmění? Odmění se za ty investice v Evropě, v těch starších zemích, tím, že mají největší, kromě silnice mají největší nárůst výkonu, o 23,5 %, oproti tomu období, tuším, 20 let, abych se teď nepletl. Prosím pěkně, tady to vidíme ještě jednou, to je oficiální zdroj, kde mají o rok delší interval, než jsem počítal já. Je to opět tedy těch 23,5 % nárůstu. Možná, že by tady mělo taky zaznít, že nejenom že se na základě emisních předpisů modernizují silniční dopravní prostředky, také železniční dopravní prostředky, ale také se modernizují a už existují, už fungují např. kontejnerové lodě elektrické, tady je to hybridní, to je teprve vizualizace. Avšak rovněž se na tom pracuje. I když i dnes jsou ty exhalace nejnižší, a klimatické vlivy.

Když jsem mluvil o železné oponě, kterou bychom měli zbourat ve smyslu toho, že nevyužíváme nebo nejsme schopni vytvořit prostor pro lodě, nejsme schopni vytvořit vodní cesty, tak tím si vytváříme jinou železnou clonu, a to je železná clona kamionů, které rostou nade všechny meze, chraň bůh, ať mě kamionisté nezabijí, chci tím říci a připomenout, že jedna loď rovná se sto kamionů. Takže železná opona na dálnicích by mohla aspoň částečně opadnout, kdybychom tohle uměli.

Abychom to uměli, tak potřebujeme trošku jinou diskusi, k tomu bychom potřebovali například, jako byl pan profesor Reinhard Gröber v Německu nebo jako byl Ivan Dejmal u nás. Bohužel, zhruba před 10 lety oba dva zesnuli. Myslím si, že zatím nemají nástupce, když někdo bude mít zájem, tak rád vysvětlím, co tím míním. (Jitka Seitlová: Děkuji, já už poprosím, vyčerpal jste čas.) Kdyby to fungovalo, tak už je konec.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrá, děkujeme, každopádně...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Petr Forman:  Srdečně děkuji za pozornost a za optimismus. To je celé.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkujeme za přednášku. Ten čas bohužel máme vymezený, dáme teď tedy příspěvek pana Jiřího Kalčíka, autorizovaného inženýra pro dopravní stavby z tzv. PROCEDOP – Centra pro efektivní dopravu s. r. o. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jiří Kalčík:  Děkuji za slovo, vážené dámy, vážení pánové. Pokusím se těch 5 minut zhostit pěti obrázky, abych dodržel čas. Úkolem této skupiny je vlastně dopravní strategie ČR v rámci Evropy, k tomu krátce mapu, kde je vidět ten systém vodních cest v Evropě. Je jasné, že doplnění na našem území, tedy propojení Dunaje s Odrou je celkem logické, z hlediska tohoto globálního pohledu, propojení na Labe už je takové duplicitní, nevíme, jestli duplicitní ke kanálu z Mohanu do Dunaje, nebo jestli k Odře. Já si myslím, že současné stanovisko zástupce ministerstva, že ta labská větev je spíš asi až to poslední, tak to z toho globálního hlediska taky tak vypadá.

Ale vrátíme se tedy k realitě. Jak to s tou vodní dopravou je. Vezmu si tady z historie hezký kanál u Edinburghu. Rok 1822 postaven, rok 1842 končí, protože byla postavena železnice. Skomíral, tady je vidět, že... Promiňte. Tak tady je vidět, jak to vypadalo na Temži už koncem předminulého století, pak je tady obrázek zase využití tohoto kanálu k pikniku, současný stav v Edinburghu je, že kanál zrušen není, je začleněn do moderní čtvrti.

Když se posuneme do současnosti, můžeme porovnávat naši stavbu s kanálem z Mohanu do Dunaje, která byla velice nákladná, stavěla se 32 let. V podstatě dneska není příliš využívána. Na dalším obrázku je vidět, jak to vypadalo při stavbě, což tady bylo kritizováno, že to není vůbec řešeno v těch studiích proveditelnosti a v ekonomické analýze, což v podstatě není ani u železnic řešeno, protože u železnic už víme, jak to dopadá, co se stane, vyženou se lidi z vlaků a pak se tam horko těžko nahání. Bez nějakého skutečného kvalitativního skoku je potom ta stavba problematická.

Takže tady je jeden splněný sen, využíván není příliš, řekl bych, že je tak trošku duplicitní k tomu směru u nás na Labi. Můj závěr k tomuto je, že ta vodní doprava v našem území nemůže být nikdy tak atraktivní, když už ani v Německu není využívána, i když je Německo země kamionům zaslíbená, tak já jako železničář si tady dovolím odskočit, někdo to tu říkal, že by se ta stavba kanálu měla porovnávat i s jinými módy, tak tady je příklad toho, co jsme schopni odvést na úseku na Labe, tak můžeme udělat modernizaci jednokolejné tratě od Lanžhotu po Jihlavu, dál už máme dvojkolejku, bude nás to stát řádově méně, tento návrh je vyčíslen na 20 mld. korun, proveze to samé, co by se mohlo provážet na kanálu z Mohanu do Dunaje.

Takže tolik ještě porovnání u nás. A tady je jeden obrázek, jak se využívá historický kousek kanálu v Německé spolkové republice. Abychom náhodou nedopadli tak, že něco postavíme obrovské a pak se to bude využívat jenom pro rekreaci, na to nám stačí Baťův kanál. Tolik asi k tomuto. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za dodržení času. Nyní dávám slovo dopravnímu expertovi, panu Jiřímu Pohlovi. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jiří Pohl:  Vážená paní senátorko, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Podívejme se na téma dopravy, nikoliv že cílem je dopravní stavba, dopravní stavba je nástrojem, doprava plní roli komunikace, ta komunikace má dvě formy, přenos myšlenek, informací a přenos hmoty. V té oblasti přenosu informací jsme udělali obrovský krok dopředu, internet, mobilní telefony, ale v oblasti dopravy zaostáváme. Důsledek je obrovská extrapolace území, vývoj monocentrické struktury, zaostávání okrajových regionů. Potřebujeme síť, dopravní síť, podepřenou energetickou sítí a sítí informací, tak, aby na celé ploše území se mohlo obyvatelstvo plnohodnotně zapojit do systému tvorby a spotřeby hodnot.

Druhé velice závažné téma je téma energetické. V ČR doprava má v současné době srovnatelnou spotřebu jako průmyslové domácnosti, zatímco v průmyslových domácnostech spotřeba energie klesá, v dopravě spotřeba energie roste. Dali jsme si cíl letos v lednu, že budeme snižovat spotřebu energie o 8 % za 10 let, tj. 0,8 % za rok, že budeme snižovat uhlíkovou stopu. To jsou naše národní cíle. Když se podíváme, jak tyto cíle směřují na jednotlivé oblasti národního hospodářství, tak vidíme v extrapolaci posledních let, průmysl přes růst výroby klesá, spotřeba v domácnostech přes růst komfortu bydlení klesá, doprava roste o 10 petajoule ročně. Když se podíváme na vývoj uhlíkové stopy, uhlíková stopa dopravy v ČR je dvojnásobkem uhlíkové stopy průmyslu.

Takže to jsou ty věci, které jsme si dali jako závazek, vidíme, abychom ten závazek splnili, musíme zásadním způsobem snížit energetickou spotřebu v dopravě. Je tady ještě třetí část, a to jsou jedovaté emise. Všimněme si, jak za posledních let, kam třeba narostly polyaromatické uhlovodíky, které nám snižují pohyblivost našich spermií, které zkrátka způsobují Alzheimera, které způsobují rakovinová onemocnění. Tak to jsou ty cíle, které musíme řešit v nejbližších letech. My to dokážeme. Z těch 1050 petajoule, které má doprava, dokážeme skutečně se dostat zhruba na třetinu, tím, že přestaneme v dopravě používat spalovací motory, budeme dopravu elektrifikovat, dostaneme se na třetinovou spotřebu energie, odstraníme uhlíkovou stopu a odstraníme ty jedovaté látky, které nám zkracují život.

Máme k tomu dva nástroje, intramodální úspory, to znamená, snižování spotřeby energie v tom módu určitě, a extramodální, převod dopravy na hospodárnější módy. Bohužel, vodní doprava tím není. Jestliže postavíme kanál tam, kde je elektrifikovaná železnice, spotřeba energie stoupne, kromě toho stoupne i spotřeba deficitních pracovních sil.

Když se podíváme, jak roste přepravní poptávka, vidíme, jak úžasným způsobem roste přeprava na železnici, jak musíme zkrátka podpořit ty extramodální úspory tím, že tu infrastrukturu budeme obnovovat, abychom zkrátka dokázali tu energetickou náročnost snížit, právě tím, že nabídneme rychlejší a komfortnější přepravu, která je zároveň také úspornější energeticky.

Jaké k tomu vlastně máme závěry? Ty cíle, které jsme si vytkli v dopravě, že je splníme, tak potřebují dopravu multimodální, potřebují rozvoj dopravních sítí, bohužel, ten kanál se s těmito cíli neshoduje. Navíc potřebujeme ty cíle splnit v nejbližších desetiletích, nikoliv až po mnoha letech. Takže to jsem vám chtěl říci, abychom se dívali na dopravní stavbu jako na část, která je nástrojem splnění nějakých cílů, abychom šetřili jak penězi, tak lidskými silami, abychom naplnili to, co občané ČR potřebují. Děkuji vám za vaši pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za skvělé dodržení času. Teď tedy otevírám rozpravu v plánovaném rozsahu opět 30 minut. Připomínám, že doba jednotlivých vystoupení je 3 minuty, mám tady přihlášky, mám tady šest přihlášek. První se do debaty hlásí pan Jan Skalický. Máte, pane Skalický, tři minuty, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Skalický:  Děkuji za slovo, paní předsedající, já bych chtěl reagovat na dvě věci, které tady padly. Ta jedna je neustálá debata o tom, jestli železnice nebo jestli vodní cesta. Samozřejmě, že oboje. Všechny kulturní země světa prostě mají všechny dopravní módy, zapomíná se na to, že železnice nejenom že je na hranici své kapacity, například v labském koridoru, kudy se valí hlavní zboží do ČR a z ní, ale zapomíná se na složku vliv na ceny, tzv. cenotvorba, když se kolem Rýna na dvou železnicích vypne nebo zapne železniční doprava, tak tam tarify se mění až o 40 %, to je samozřejmě to, logicky, co prostě železnici vadí, a to je ten konkurenční boj. Mně vůbec nevadí, že železnice hájí svoje zájmy, mně vadí, že stát nehájí tu multidisciplinaritu v rámci dopravních módů, to znamená, je tady pan ministr Kremlík, jsem rád, že to slyší, vodní doprava, tak jak měla být vyřazena, měla být odevzdána z ministerstva, prostě na něj patří. Strašně na tu dopravu patří, protože právě tvoří tu cenotvorbu na železnici, vyvažuje ty ceny atd. To je důležité.

A poslední věc. Nezaznívá tady pořádně ten významový koláč nebo ten mix, jestliže vezmu, že doprava tvoří třeba 15 % významu DOL koridoru, tak potom zadržení vody 35 %. Neberte mě za slovo, to jsou přesně ta čísla, bezpečnost státu 15 %, městotvorba a krajinotvorba 10 %, energetika 15 %. Když to nasčítám, přátelé, není žádný jiný mód lidské činnosti, natož pak dopravní mód, který by měl takhle kumulované ty výhody a zásadní vlivy na společnost. Ale hlavně, starostové, kteří tady jste, zkuste zavnímat jednu věc. Teď říkáte, jak to řekneme lidem, to bude hrozné, oni to nechtějí, až tam pojede nějaká velká loď atd. Za 10, 15 let se budou lidi ptát, proč tady nemáme vodu, proč jste nám ji sem nějak nepřinesli. Vodní koridory dneska jsou ekologická díla, vodu přivádějí, voda je život. Nebojte se toho, dneska Události, komentáře, večer se tomu budeme jistě věnovat, prostě je potřeba si uvědomit, že je potřeba lidem, veřejnosti sdělovat, že voda je život, že vodní koridor je právě příspěvek k tomuto ekologickému pojetí a vnímání světa. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji také za dodržení času. Já tedy nevím, jestli na přivádění vody zrovna budovat vodní koridor, ona se dá přivádět i jinak a zadržet, ale dobrá. Myslím, že ten koridor je nejdražší. Ale nebudu se do toho teď nějakým způsobem vlamovat, do té debaty. To mi nedalo, opravdu mi to nedalo. Teď tady máme dalšího přednášejícího, tím je Lukáš Hradský. Připraví se pan Ivan Fencl.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Lukáš Hradský:  Dobrý den, dámy a pánové, jmenuji se Lukáš Hradský, jsem jednatelem společnosti Evropská vodní doprava. Jsem jedním z provozovatelů nákladní vodní dopravy v ČR. Dovolil bych si několik faktických poznámek z pohledu selského a provozního.

Naším největším obchodním partnerem pro ČR je Německo. Německo je největší světový vývozce, tudíž jednoznačně prosím, padl tady fakt, včetně labské větve, protože Labe je naše jediná spojnice přirozená na námořní přístav a na největšího světového vývozce, Německo. Není to jenom pro nás. Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Polsko. Pro všechny tyto země je největším přístavem Hamburk, to znamená Německo, takže jednoznačně potřebujeme napojení všemi dostupnými módy na Německo a na přístav Hamburk.

Také jsem chtěl poprosit, aby se v rámci diskuse, jestli labská větev, ano nebo ne, nerozdělovala ČR na dvě části, na Moravu a Čechy, nebo na východ a západ, nevím, kam se tím směřuje, jestli to, že nebude labská větev, má být rozdělení zase na východ a západ.

Dále bych chtěl takovou poznámku, už to tady říkali i předřečníci, že vodní koridor a vodní cesta je jedinou dopravní cestou, která generuje finanční prostředky, všechny ostatní pouze stojí daňové poplatníky peníze, vodní cesta například vyrábí tu elektrickou energii, čili jediná cesta, která generuje přímo finanční prostředky.

Jsem zastáncem toho, že potřebujeme všechny dopravní módy, vč. vysokorychlostních železnic. Je velmi smutné, že 30 let po revoluci nemáme nic z našich dopravních cest hotové. Ale ti, co mluví o tom, že vodní koridor, vodní cesta rozdělí obec nebo nějakou část území, mluví o vysokorychlostní železnici, tak asi nikdy v životě neviděli vodní cestu, která spojuje, každý živý tvor dokáže vodní cestu nebo řeku nebo jakoukoli vodní plochu překonat, kromě několika neplavců, kdežto železniční koridor opravdu brutálně rozdělí celou krajinu na dvě části, nepřekoná ji živého téměř nic.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Také děkuji. Teď prosím pana Ing. Ivana Fencla. Připraví se Tomáš Kolařík.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ivan Fencl:  Děkuji, paní předsedající, za slovo. Vážení přítomní, já bych chtěl k tomu říct jenom pár slov, jedna věc je ta, že já jsem tedy rodák z Přerova, tam, kde je plánovaná křižovatka kanálu DOL. Když jsem o tomto slyšel jako malý chlapec od svých rodičů, tak jsem si nemyslel, že o tomto problému budeme jednat v Senátu v roce 2019.

Nicméně jsem rád, že tato věc je na stole, protože je to otázka strategická, není to jenom otázka financí, ale je to opravdu strategická záležitost. Mimo jiné evropský dokument Strategie Doprava 2050 hovoří o tom, že nákladní doprava nad 300 km by se měla převést ze silnice na železnice a vodní cesty.

Když si vezmeme koridor dopravní, který spojuje Přerov, např. Přerov a Bohumín, Ostravu, tak tam z hlediska železnice není volná kapacita. Železniční dopravci si stěžují na to, že je tento koridor přetížen. Samozřejmě ta dálnice, která tam je, tak se začíná čím dál více plnit. Potom by to také nesplnilo ten cíl, který je daný touto evropskou strategií. Proto je důležité hledat nové cesty, jedna z těch cest je právě realizace toho kanálu DOL. V první etapě tedy zřejmě Odra-Dunaj.

Musíme si uvědomit, že tento strategický projekt není tedy jenom pro oblast dopravy, jak tady už bylo řečeno, má vliv na železniční a silniční dopravu, ale také má vliv na vodohospodářství v tom koridoru té vodní cesty, také samozřejmě na oblast energetiky. Může to být současně přečerpávající elektrárna, může to být zdroj zásoby energie. Tak je otázka toho financování, musíme si uvědomit, že to bude nějak v čase, domnívám se, že 283 mld. z hlediska ochrany území před povodněmi a zvýšení energetické bezpečnosti není až taková investice, s tím, že nákladní doprava bude tady posílena.

Tady bylo také řečeno, že např. Novojičínsko by bylo dramaticky rozděleno tímto vodním dílem. Nemyslím si, že např. Pražané si myslí, že Praha je nějak dramaticky rozdělena řekou Vltavou. Poslední věc je záležitost těch uhlíkových stop, možná že je to dramatické, ale musíte si uvědomit jednu věc, že v ovzduší máme CO2, nevím, víte někdo, kolik procent CO2 je v ovzduší v současné době? Je to 0,04 %, čili 4 setiny procenta, necelého půl promile. To je potřeba také vzít na paměť, že tato záležitost možná není až tak úplně klíčová, jak se o ní v tisku píše. (Jitka Seitlová: Prosím, čas, už jste vyčerpal). Takže z mé strany bych doporučil výstavbu první etapy tohoto díla, a to v oblasti spojení Odry a Dunaje. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, nyní má slovo pan Tomáš Kolařík. Po něm se připraví pan Ing. Miroslav Cink.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Kolařík:  Já si dovolím reagovat na to, co tady zaznělo ze strany regionálního rozvoje a starostů, protože v oblasti, shodou okolností jsem také z Přerova, je nás tady dneska více, Přerov se nachází na té křižovatce vodních cest. Vnímám velice významně zájem některých obcí, např. právě města Přerova, o prodloužení Baťova kanálu, v té souvislosti musím podotknout, že třeba se nám nepodaří prodloužit Baťův kanál ekonomicky, bez výstavby vodního koridoru. To znamená, některé obce říkají, my chceme jenom rekreační plavbu, ale tu nákladní plavbu nám tady netahejte. Je právě potřeba na tom vysvětlování, to už tady bylo zmíněno od pana Polčáka, těm obcím, jak vypadá vodní koridor, že nejde, jak jsem včera četl v některých komentářích, o betonové koryto, rovné, napřímené, bez zeleně, které zničí, vysuší krajinu, ale že jde o multifunkční dílo, které bude připraveno pro 21. století, bude muset samozřejmě splnit veškeré ekologické předpisy a limity. Pro ty obce to může mít zásadní vliv, pro jejich rozvoj a pro regionální rozvoj jako takový. Když si vezmeme dnes, jak v letošním létě bude vypadat střední Haná, vysušená krajina, nedostatek vody, prostě vyprahlý region. Věřím tomu, jsem si tím téměř jistý, že ve chvíli, kdy by se v tomto prostoru vybudoval vodní koridor, řada obcí na tom získá, podobně jako získávají obce na Baťově kanále, přístaviště, sportoviště, turistický ruch, cyklostezky. To je to, co my můžeme nabídnout. Sice tam obecně v tom celkovém koláči té ekonomiky to je marginální záležitost, myslím, že to bylo kolem 2 %, ten ekonomický přínos cestovního ruchu. Ale to je to, co my můžeme nabídnout pro ty malé obce, to, co vodní koridor přinese do těch regionů. Tady opravdu vidím velký dluh v tom, že to doposud s těmi obcemi nebylo konzultováno, že toto nebylo prezentováno, ty výsledky studie proveditelnosti, tímto způsobem, protože by se podle mě předešlo řadě nedorozumění, samozřejmě v ČR vodní doprava, vodní cesty jako takové jsou pro řadu regionů velkou neznámou, je potřeba s tímto dále pracovat.

Ještě bych se dovolil zmínit k té mezinárodní podpoře, ve chvíli, kdy tady máme jedinečnou příležitost, kdy máme plnou podporu ze strany Polska a Slovenska, pro realizaci tohoto chybějícího spojení vodních cest, byla by velikou, řekl bych, promarněnou příležitostí pro budoucnost ČR, pro udržitelný rozvoj dopravy, nejenom dopravy, vodohospodářství, kdybychom dnes toto zahodili, kdybychom dále nepokračovali. (Jitka Seitlová: Já poprosím, čas.)

Takže ze strany EU tyto projekty jsou podporovány, my budeme nadále jednat s partnery, zejména z Francie, která realizuje nový kanál Seina-sever, mezí pařížskou aglomerací a Belgií, napojením na evropskou síť vodních cest. To je pro nás ten vzorový projekt aktuální. (Jitka Seitlová: Prosím tedy opravdu jenom pár slov. Já nevím, jestli jsou podporovány, žádné takové informace jsme nedostali. Jenom jsem chtěla připomenout, čas.) Já děkuji za pozornost, jenom připomenu, předal jsem dnes tady předsednictvu dopis ze Slovenska, který potvrzuje tuto podporu, a dopis z Polska by měl panu ministrovi Kremlíkovi přijít v následujícím týdnu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže děkuji, teď tedy máme dalšího mluvčího, a to je pan Ing. Miroslav Cink. Ano, pane inženýre. Tam vás máme, po něm bude hovořit pan Jan Zeman, mám potom ještě další dvě přihlášky. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Miroslav Cink:  Děkuji znovu za slovo, dobrý den ještě jednou, dámy a pánové, jenom krátce, já si všechno rád osobně ověřuji, takže postavil jsem sedm lodí a s nimi už desítky let brázdím po všech vodních cestách Evropy. I po mořích. Závidím všem vyspělým zemím, jako je Německo, Holandsko, Belgie, Rakousko, Francie, kolik oni do vodních cest dávají. Samozřejmě, pořád se tady říká, tři nezastupitelné dopravní systémy, jsou naprosto jasné. V těch vyspělých zemích vidíte, jak všechny tři podporují, jak do nich dávají peníze, ekonomiku už tady říkali ostatní.

Jsem právě mile překvapen i tím, že jsme vyspělá země, umíme bez problémů postavit taková podzemní díla, jako jsou Dlouhé stráně a třeba Lipno I., 60 let slavíme Lipno I. ve stejné geologii, kde já chci postavit tu přečerpávací vodní elektrárnu. Během stavby vytěžíme ještě 10 milionů kvalitního štěrku. Na kompletní podzemní stavitelství dvakrát už udělal Metrostav analýzy 70stránkové, doporučil: Projekt elektrárny Vltava-Dunaj je stavebně proveditelný, proto tento projekt doporučujeme firmě k mimořádné pozornosti. Doporučujeme také proto, že se jedná o projekt velmi originální, o projekt velké náročnosti, o projekt přinášející práci, peníze, o projekt nikoli zemský, ale evropský, o projekt, o kterém se bude mluvit. Pokud toto propojení s Dunajem uděláme, využijeme ty dvě naprosto rozdílné hydrologie řek Dunaje a Vltavy a Labe, kdy Dunaj má velké přebytky vody v létě, viz havárie v Budapešti stávající, my nedostatky, akumulačně obrovské možnosti vltavské kaskády, tak se stoprocentně dostaneme celoročně pod Střekovem s plavbou až do Magdeburgu na tu největší křižovatku evropských vodních cest. Tady už snad jenom poznámku.

Kombinace jezu Děčín, i když tam byly plánované dva jezy původně, s tímto nadlepšováním průtoků je ideální podle mě řešení celé situace, protože na tom úseku 370 km jen do Magdeburgu máme nejhorší úsek právě Českosaské Švýcarsko, kamenité, hodně nakloněné. Tady tedy je potřeba jeden jez aspoň, plus přidat vodu, abychom měli dostatečné plavební hloubky celoročně. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Také děkuji. A teď hovoří pan Jan Zeman. Máte slovo, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Zeman:  Několik faktů. Po roce 1989 se říkalo, jak půjde nákladní doprava nahoru. Místo toho šla prudce dolů, roku 1989 dosáhla až v roce 2005. Pak přišla krize, šla zase dolů, teď je mírně nad rokem 1989, ale není to nic závratného, kapacity dopravní jsou vcelku dostatečné.

Druhá věc, podíl vodní dopravy. Obvykle se tvrdí, že je to 1 %. Ovšem to se týká firem, registrovaných na našem území, vč. toho, co odvedou na Rýně a jinde. Na našem území jsou to asi tři setiny procenta. Tři, čtyři. Ono to trochu kolísá z roku na rok. To je vcelku zanedbatelné. Že by se to cenově regulovalo, hlavně ty tarify za to užití vodní cesty, ty stanovuje stát. Většinou ti dopravci chtějí mít trochu stabilní vztahy, tam se s tím nedají dělat čachry z měsíce na měsíc, podle toho, jaký je ten vodní stav.

Pokud jde o vodu, není a nebude. Prognózy říkají, že ledovce v Alpách roztají do 30 let. Pak bude na Dunaji mnohem nižší průtok, zejména v létě. Na Dunaji máte ještě tu peřej Nagamaros, která mimo letní období dělá obrovské problémy. Maďaři s tím nechtěji do ochrany životního prostředí nic dělat. Řeka je především ekosystém proudící vody, kterou zlikvidujete, když ji přehradíte. Ať z důvodů vodního díla nebo z jakéhokoliv jiného důvodu. A pak tady byla řeč o emisích. Podle českých dat je u 5 ze 7 škol nejšetrnější elektrická praxe v nákladní dopravě. Pouze u jedné vodní a u jedné motorová železniční doprava. Nákladní. Tudíž pokud získá vodní doprava od železnice bod od elektrické železnice, znamená to výrazný nárůst emisí. Už nemluvím o tom, jak se tutlají emisní skandály, ať už jde o Volkswagen nebo taky třeba o emise z lodí. Např. těch velkých námořních. Ale obávám se, že to nejsou jenom ty námořní. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Také děkuji. Nyní bude hovořit pan Jiří Aster, pan inženýr. Připraví se pan Zdeněk Dufek.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jiří Aster:  Dobrý den, vážená paní senátorko, senátoři, vážené dámy, pánové, já jsem tady byl iniciován vystoupit, když jsem viděl ten obrázek z toho Riedenburgu. Já jsem v Riedenburgu žil, ale už potom když to bylo hotové, tam jsem to viděl i rozdělané. Jenom vůči starostům, já se divím té negativní reakci, protože já jsem se tam setkal s maximální akceptací v rámci obyvatelstva i v rámci těch komunit tam, pokud se týká výstavby toho kanálového spojení. Určitá dehonestace, která tady byla vůči kanálu Rhein-Main-Donau, spočívá v tom, že není hotový úsek na německém území Dunaje. To znamená, když máte na nějaké dopravní cestě nějaký problém, tak samozřejmě potom se to projeví, tam ty ponory zkrátka nejsou. Němci to nějakým způsobem řešit.

A potom bych se chtěl připojit k rejdaři, panu Hradskému, který tady vystoupil. Já jsem tady možná jediná osoba, která se jako mladý člověk plavila na lodích, jak na Dunaji, tak na Odře, tak i na Labi. Můžu jenom říct, z hlediska logistiky je pravda, co tady řekl pan Hradský. Hamburk je pupek světa, největší námořní přístav Vídně je Hamburk. Takže já bych neodepisoval to Labe, to Labe zůstane dlouho jedinou spojnicí, máme tady přepravy, které se nedají jinak vozit než po vodě. Važme si toho. Uvědomme si jednu věc, je to zadarmo, za to se neplatí.

Mýto na silnicích v Německu, myslíte, že bude zlevňovat, myslíte, že poplatky za železniční dopravní cesty se budou zlevňovat? Voda je zadarmo, dokonce od letošního roku jsou zadarmo, i kanálové poplatky ve Spolkové republice odstraněny, aby se podporovala vodní doprava jako ekologický dopravní druh. Já si myslím, zůstaňme u toho Labe, nevyčleňujme ho případně z toho projektu DOL. To jsem měl tady na mysli, to je ta má message. DOL, takový první krok bych viděl, možná to etapizovat, v případě, že polští přátelé uskuteční ten svůj plán výstavby Odry, pak asi by jako první stupeň mělo smysl uvažovat o tom napojit Ostravu a Ostravsko na Odru, protože přes tu Odru je možno se dostat na celou síť západoevropských vodních cest, nejenom do toho Štětína, ale přes spojení Odry se Sprévou se dostanete na Labe a pak dál přes středozemní kanál kamkoli do Evropy, do západoevropských přístavů, jak vnitrozemských, tak námořních.

A poslední věc, cituji tady pana ředitele odboru vodních cest a plavby spolkového ministerstva dopravy. Labe si držíme jako rezervu, protože my se blížíme k vyčerpání kapacity železničních tratí, tam na těch uzlech už je problém, silnice neustále rozšiřujeme, ale stejně narážíme na ty kapacity, my potřebujeme vodní dopravu jako určitou rezervu, kam přemístit ty narůstající dopravní proudy. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za dodržení 3 minut. A teď poprosím pana Zdeňka Dufka, připraví se pan Petr Vít.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Zdeněk Dufek:  Děkuji za slovo, dámy a pánové, hezké odpoledne. Já jsem patřil do kolektivu autorů této studie, takže jsem, řekněme, zaujatý, to transparentně hlásím dopředu. Pracuji na VUT v Brně. Rád bych tady zareagoval na některé věci, které zazněly. Já jsem rád, když probíhá diskuse, ale nejsem rád, když se vyloženě lže. Tady zaznělo, že se uvažuje s přepravami uhlí. Já vám budu citovat: S přepravami uhlí není dále v rámci této studie uvažováno, neboť posuzované období provozování koridoru DOL je poměrně vzdálené od roku 2020 a zatím veškeré energetické trendy směřují k ustoupení od využívání uhlí. Toto je tam explicitně uvedeno. Pokud se týká problematiky LNG, ano, přeprava plynu trubkami je levnější. Ale LNG se uvažuje proto, abychom si zajistili určitou nezávislost a nebyli jsme právě navázáni na jeden plynovod. Proto je tam uvedena úvaha na téma přeprav LNG z terminálu ve Svinoústí.

Tady v debatě nezazněla z mého pohledu ještě jedna důležitá věc. Když si spočítáte počet obyvatel, kteří by byli bezprostředně u tohoto vodního koridoru, k tomu ještě připočtete stávající vodní cesty, tak z jistíte, že se jedná o 25 % obyvatel tohoto státu. To se domnívám, že je obrovské množství. Tito obyvatelé s sebou generují nějaké ekonomické aktivity atd. A ty půjde tímto způsobem, tímto módem rovněž obsloužit. Další věc, co tu nezazněla, je otázka našeho strojírenství. ČR je postavena hodně na strojírenství. Dneska je obrovský problém s přepravou nadrozměrných kusů, prostě přepravit dneska něco po silnici, když děláte větší strojírenský celek, je skoro nereálné, všude se dělají kruhové objezdy a podobné opatření. To samozřejmě značně omezuje. Pro přepravu těchto strojírenských zásilek vodní koridor je velmi výhodný a efektivní. Poslední věc, kterou bych zmínil, když jsme u té strategie a budoucnosti, je otázka řidičů. Dneska začíná být obrovský problém nedostatek řidičů, koneckonců i strojvůdců. Už tady byly vidět grafy, které srovnávaly nutný počet kamionů a nutný počet lodí na přepravu nákladu.

A z tohoto pohledu je lodní doprava velmi efektivní, protože tam potřebujete daleko méně lidské pracovní síly, která už dneska není a dozajista to bude do budoucna ještě horší. Takže to je několik poznámek z mé strany. Já hrozně vítám tu odbornou debatu. Já třeba také mám názor, že ekonomika neporoste donekonečna a někde se to zastavit musí. To dozajista, ale prosím, nelžeme a neuvádějme věci, které v té studii jsou dokonce přesně obráceně. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já děkuji za připomínku. A protože jsme vyčerpali dotazy nebo debatu, tak bych poprosila o stanovisko k proběhlé diskuzi ještě jednou pana ředitele Sosnu. Ale já mám předtím ještě jeden dotaz. Já jsem si také tu studii prostudovala a mám dotaz. Tam se uvádí, že všechno to, co je v té studii, vychází z předpokladu, že u vodních cest je předpokládáno, že po roce 2030 dojde již k odstranění všech úzkých hrdel na Dunaji, Odře, Labi, ale i na kanálu Rýn – Mohan – Dunaj. Já se obávám, že předpoklady pro to, aby tato podmínka byla splněna, která potom samozřejmě revokuje všechny výpočty z hlediska objemů a toho všeho, co je, tak bude pravděpodobně velmi splněna. Protože, pokud vím, tak Spolková republika Německo takový zájem nemá. Nevím, jak přímo Polsko by stihlo rok 2030, takže je to moje otázka. Děkuji. A teď slovo má pan ředitel, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luděk Sosna:  Zdravím vás potřetí, snad naposled. Začnu reakcí na paní senátorku. Ano, my ve studii připouštíme a i to myslím explicitně píšeme, je to uvedeno i v rizikové analýze, že nezbytnými předpoklady pro to, abychom mohli pracovat s výsledky ekonomického hodnocení, které tady bylo prezentováno, je, že vznikne řada dalších projektů mimo území ČR, které jsou definovány v tzv. režimu stavu bez projektů. Tedy pro ekonomy stavu, který není součástí tohoto ekonomického hodnocení našeho projektu DOL a že se předpokládá, že budou realizovány i jinými státy ve vztahu ke zlepšení kapacity navazující lodní sítě. Protože samozřejmě jinak by tam ta úzká místa vznikala.

Je tam rizikovost, my to připouštíme, to je realita. Typicky se to týká splavnění Odry na polském území, týká se to samozřejmě i zlepšení plavebních podmínek Labe nad rámec toho, co se týká např. Děčína či Přelouče. A samozřejmě jsou tam i aspekty, které jste teď zmiňovala, na území sousedních států. Toto je zmíněno v rizikové analýze.

Nicméně obecně k reakci k blokům, které tu byly za Ministerstvo dopravy. Já jsem i nadále přesvědčen, že studie je věrohodným podkladem pro další rozhodování. Myslím si, že práce je komplexní, byla odvedena mimořádně kvalitním týmem zpracovatelů. Tým čítal kolem 25 lidí, špička v jednotlivých profesích. Studie proveditelnosti byla zpracována na základě transparentního výběrového řízení, v kterém zvítězilo společenství vedené společností Hydoprojekt ve spolupráci s Aquaticem. Ano, jsou to společnosti, které se zabývají problematikou vodního hospodářství, obecně přípravou vodních staveb. Ale na druhou stranu které jiné společnosti by měly dát k tomuto tématu relevantní racionální názory než ty, které se v tom oboru pohybují.

My určitě jako Ministerstvo dopravy jsme připraveni reagovat na některá tvrzení, která opravdu nebyla korektní, co tu dnes dopoledne ve vztahu k tomu ekonomickému hodnocení zazněla, i případně do velkého detailu. Jsme názoru, že připomínky, které byly v rámci meziresortního připomínkového řízení a předtím ještě shledávány v rámci pracovního týmu, byly vypořádány způsobem, který je adekvátní ke studii proveditelnosti. Tam byla řada připomínek, které jsou mimořádně nad rámec tohoto typu práce, které se hodí pro navazující stupně nebo pro jiné procesy, to samozřejmě nezpochybňujeme. Ale zejména problematika ekosystémových služeb byla diskutována několikrát. Nakonec nebyly zohledňovány, aby výpočet nebyl nějakým způsobem deformován a nevytvářeli jsme právě mylnou představu o tom, že tam je započítáno něco.

Nehledě na to, že neexistuje na to platná validní metodika, kterou v České republice můžeme převzít. Jsem přesvědčen a budu obhajovat, že CBA je metodika korektní, opět schválená na úrovni Ministerstva dopravy, dala jasný podklad, jakým způsobem takové přínosy hodnotit. To, že jsou přínosy ve vodní dopravě možná širší než v jiných modech, je ale dáno tím, že to je obecný evropský přístup. Takto se to hodnotí i v Evropě u jiných projektů a nemyslím si, že jsme započítali nějaký efekt špatně nebo navíc, nad rámec toho, co by nám metodika umožňovala. Připomínám, že jsme opravdu připraveni toto komentovat do posledního detailu, pokud s tou zprávou, která byla zde dnes obdržena, budeme moci dále pracovat.

Obecný závěr. Jsme si vědomi toho, že to je velmi rozsáhlý projekt. A ať už finanční náročnost, procesní, nebo zásah do území České republiky je logickým důvodem pro debatu tohoto formátu i na scéně Senátu. Ale jsme rovněž názoru, že je potřeba se k tomuto projektu, který se zde již roky diskutuje, jasně postavit a říci si, co se s ním tedy reálně do budoucna bude dít. Protože jinak setrváváme stále ve statusu quo, to znamená, máme vymezené rezervy v krajích, ale nic moc jiného se neděje. Ty rezervy jsou určitým limitem pro rozvoj obcí, už jsem to tady říkal, že to chápeme, ale myslím si, že nastal čas jednoznačně z hlediska Vlády ČR říci, jak se k tomuto postavit.

Děkuji za příležitost tady vystoupit a věřím, že debata obou názorových skupin, které jsou mimořádně rozdílné, přispěje k tomu, že najdeme nějaký konsensuální střední pohled. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já také děkuji. (Potlesk.)

Pardon, on ten střední pohled se těžko dá najít, když tedy buď ano, nebo ne. Anebo budeme dále hájit územní rezervu? Dobrá, zkusíme to. Pane řediteli, moc děkuji, bylo by to politicky a diplomaticky skvělé, ale nevím, jestli to úplně půjde. A teď máme další téma a tím tématem je:

„Potenciál pro vodní hospodářství a zemědělství“.

A teď má prostor právě pan Martin Pavel, dávám mu 5 minut. Pane inženýre asi, nemám to tady poznamenané, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Martin Pavel:  Dobré odpoledne, dámy a pánové. Bohužel mám pouze 5 minut, a ta problematika je velice komplexní, tak jsem si vybral pár nejdůležitějších témat nebo témat, která jsou veřejně už několik měsíců diskutována.

Vodní koridor, samotná dopravní funkce vodního koridoru byla posuzována jak na historických, hydrologických datech, tak na datech výhledových až do roku 2100 se zohledněním vývoje klimatické změny. Největší ztráta, já ale chci říct v uvozovkách ztráta, z toho hospodářského hlediska je výpar. Výpar ale ve skutečnosti je benefit, který my přivádíme do krajiny. Protože výpar znamená absorbování energie, tzn. ochlazení toho území, a je to klimatizace krajiny. A je to všechno, co v současné době chceme menšími opatřeními docílit v krajině, tůněmi, mokřady, remízky, zelení. Chceme tam dostat zeleň, která vytváří klimatizační složku, ale díky tomu, že tam je ta voda. Bez vody my tu krajinu neochladíme. Voda je jediný nejvýznamnější nositel energie na celé naší planetě. To si musíme uvědomit.

Vodohospodářská bilance, jak jsem řekl, byla posuzována z pohledu klimatické změny. A největší ztráty kromě vypařování jsou ztráty při provozu proplouváním. Budujeme cestu 21. století, která má na každém stupni úsporné nádrže a tím proplavení té ztráty velice významně redukujeme. Pokud tu vodu pustíme dolů, tak na každém stupni máme čerpací stanici, kterou tu vodu zase přešoupneme nahoru. Takže z tohoto pohledu provoz vodní dopravy je neutrální.

Pokud se bavíme o objemech výparu, tak je to tam v té dolní části. Ročně u varianty Dunaj – Odra dnes bychom se bavili o 18, potažmo 20 milionech metrů kubických. U celého systému je to 24 mil. metrů kubických. Což v průměru znamená, že to je asi půl metru krychlových vteřinových, které musíme někde v tom území nalézt. Kde to najdeme? Najdeme to v řekách, které zde máme, v řekách Morava, Odra a Labe. Studie nepočítá, že by se voda odebírala z jiných toků, z menších toků, jako je Bečva nebo ještě drobnějších vodních toků.

Pokud na základě hospodářské bilance, i té výhledové bilance, toto spočítáme, tak máme téměř 2000 měsíců, které jsme posuzovali. A v těchto 2000 měsících se stalo pouze 41krát, že jsme nebyli schopni dodat do toho systému vodu. Jsou to 2 % výskytu. Já si myslím, že ten systém je velice robustní z pohledu dodávek vody pro zajištění jeho spolehlivosti.

Velmi významná záležitost vodního hospodářství je příležitost. My jsme se inspirovali v západoevropských vodních cestách, mnohokrát zmíněný Mohan – Dunaj – Kanál, kde v současné době máme přepravit 10 mil. tun za rok, ale další přeprava, velmi významná, je tam přeprava vody. A to je kolem 90 – 125 milionů metrů kubických za rok. Je to

125 milionů tun nákladu, který se přepraví každým rokem do oblasti Norimberka. A v tom je ten efekt vodohospodářský.

Takže já si dokážu představit a tvrdím, že vodní koridor nemá pouze dopravní funkci, ale má i funkci vodohospodářskou a velmi významnou. A myslím si, že dokonce i významnější v přepravě vody. Dokážeme do toho území přepravit vodu, kterou můžeme použít pro nadlehčování podzemních vod prostřednictvím umělé infiltrace. Tím zlepšíme podmínky pro odběry pitné vody z podzemních horizontů, zlepšení podmínek pro ekosystémy, zemědělství, dále jsme schopni dopravit vodu pro zemědělství přímo, pro odběry. Samozřejmě to souvisí s modernizací závlahových systémů v České republice, popřípadě v Polsku. Kapková závlaha, mikropostřik, aby ztráty byly co nejmenší a ten systém byl efektivní. A další výhodou je, že jsme schopni podpořit i ekosystémy, jsme schopní dostat vodu k lužním lesům, které v budoucnosti jednoznačně budou mít problémy s nedostatkem vody. I v současné době už v prostoru Hodonína nadlehčujeme tento prostor.

A další – odběry pro průmysl a energetiku. Kde vodu vezmeme, už jsem říkal v předchozím vystoupením. Je zde možnost vzít vodu z Moravy. Pokud se bavíme o průměrném průtoku, který bychom odebírali, maximálně 10 vteřinových kubíků. Řeka Morava, pokud to tam vidíte, minimální průtok v řece Moravě je před soutokem s Dunajem 27 metrů kubických. To je těch 10 kubíků, které by do Dunaje nedotekly. Dunaj, který má 800 metrů kubických, si těch 10 vteřin kubíků ani nevšimne. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, já jenom připomínám, že ale to, co jsme všechno slyšeli, tak rozvedeno ve studii bohužel není. Já jsem si ji prostudovala. A je to teď krásné, je to moderní mluvit o tom, že zajistíme sucho, lužní lesy... Já myslím, že je to trošku jinak ale. Opravdu, v té studii to není. A dokonce se tam píše, že se bude brát voda z Bečvy a že se bude brát voda z Dyje. Mám to tady a můžu vám to ukázat. Přesně to mám tady, je to hotové.

Děkuji a pojďme dále. Možná, že to je nějaká chyba, možná je v té studii chyba. A teď prosím paní Jarmilu Dubravskou, výkonnou ředitelku Společnosti pro společnou zemědělskou politiku Agrární komory ČR, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jarmila Dubravská:  Děkuji velice pěkně, vážená paní předsedkyně, omlouvám se, že jsem k vám zády. Děkuji velice pěkně, vážení předsedové výborů, podpředsedové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážené dámy, vážení páni.

Jsem výkonná ředitelka pro společnou zemědělskou politiku, jsem zaměstnaná na Agrární komoře ČR a zároveň jsem členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru. A dnes tu zastupuji zemědělce, ale zastupuji zároveň i občanskou společnost. To znamená, že tu zastupuji obyčejné lidi, kteří se běžně k těmto diskuzím nedostanou, ale jejich život na těchto diskuzích zásadně, ale velice zásadně závisí.

Dovolte mi, abych poděkovala panu docentovi Zbyňkovi Hrkalovi z Výzkumného ústavu vodohospodářského Tomáše Garrigua Masaryka, který se dnes nemohl zúčastnit, a měla jsem možnost vystoupit za něj. Setkávají se tady tři tábory – ano, ne, nevím, anebo neutrální. Ale asi odpověď by byla jednoznačná. Každý, kdo se dnes nenajedl nebo nepil, tak musí mít problém s DOL. A každý, kdo se dnes najedl a pil vodu, tak nemůže říct nic proti tomu, abychom tu měli vodu v krajině, abychom tu měli zemědělství.

Jsem v České republice 13 měsíců, snažím se učit český jazyk, ale zatím mi to ve slovenštině jde výrazně lépe. A těch 13 měsíců jsem každý den pila vodu z vodovodu a každý den jsem pila vodu ze Želivky. Kolik lidí bylo ovlivněno tím, že Želivka vznikla? Kolik obcí? A kolik lidí má dnes díky Želivce vodu? Měli bychom se nad tím asi trošku zamyslet. Protože každý očekává, že poteče voda z kohoutka, ale není to úplná samozřejmost.

Chtěla bych upozornit na to, co už tu přede mnou řekl předřečník pan Martin Pavel, jaké jsou jednotlivé funkce, jaká jsou pozitiva vodního koridoru, zda je to už průtok, výpar, nebo průsak, a co všechno souvisí se životním prostředím. A jestliže nám opravdu jde životní prostředí, tak vodu tady potřebujeme. Jestliže nám nejde o životní prostředí, tak tu nemějme DOL a mějme tady poušť.

DOL nám přinese velice mnoho funkcí. Jedna z nich je právě ta vodohospodářská a zemědělská. Dnes se setkáváme s deficitem. Říkáme, měli bychom si všímat jižní Moravy, je tam kvalitní zemědělská půda. Jestliže chceme, aby tam byl život, bez vody to nepůjde. Máme hodně příkladů ze zahraničí, z Francie, Německa, Belgie, z vyspělých krajin, jak se využívá půda, jaké jsou deficitní oblasti, které díky koridoru a díky přehradám tuhle vodu čerpají. Máme možnost vidět Rýn, Mohan, Dunaj. A máme možnost vidět, jak Francouzi využívají vodní koridor Dunaj – Odra – Labe.

Máme možnost vidět, jaké jsou výzvy do budoucna z hlediska přečerpávání vody. Já bych chtěla, abyste se podívali potom na tu prezentaci, protože je nereálné, abychom to všechno spolu prohlédli. Ale chtěla bych upozornit, že vytvořením DOLu nebudeme zabírat zemědělskou půdu, my v podstatě zachráníme kvalitní půdu a zachráníme vodu. Díky vodě můžeme podporovat ornici. Můžeme vlastně podporovat zemědělství jako takové, můžeme tu podporovat život. Jestliže vodu nebudeme mít, tak se tady nebudeme ani setkávat.

Mluvilo se tu dnes o sociálním, ekonomickém a ekologickém dopadu. Je potřeba si říct, budou nové pracovní místa, jestliže tu bude DOL. Bude tu zemědělství, jestliže tu bude DOL. Bez vody to nepůjde. Jeden metr čtvereční ornice nám zadrží 6 litrů vody, což je 60 metrů kubických. To znamená, potenciálně hovoříme o 200 milionech metrů kubických vody, kterou tu můžeme mít zadrženou. Reálně je třeba si říct, že dnes sem přes Českou republikou projíždí víc jak 100 000 kamionů. Kolik je to emisí, kolik je to zničených cest, kolik je to potenciálních nehod, kolik je to mrtvých duší. Jestliže to chceme a záleží nám na životním prostředím, tak se trošku vraťme k tomu, abychom využívali vodu.

První knihu, kterou jsem v České republice četla, byla kniha Antonína Bati „Budujeme stát pro 40 milionů lidí“. A četla jsem si také odkaz baťovců. Máme tu Baťův kanál. Podle mě to jednoznačné. Jestliže chceme chránit životní prostředí, jestliže chceme bojovat se suchem a chceme chránit půdu, jestliže tu chceme mít život a chceme, aby naše děti a vnoučata žily, musíme se rozhodnout. A musíme se rozhodnout správně.

Nemyslím si, že je správné dávat zahraniční studie, protože myslíte si opravdu, že zahraničí, kterému konkurujeme, chce, abychom tu měli tento průplav, abychom tady měli DOL? Ne, určitě ne. Pro nich je výhodnější, aby tu měli trh, kam budou vozit potraviny, na kterých budeme závislí. Takže já vás poprosím, kde je vůle, tam je cesta. Kde je voda, tam je život. Děkuji vám. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak já děkuji a teď dávám slovo panu Martinu Rulíkovi z Katedry ekologie životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, aby nás seznámil se svým příspěvkem. Máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Martin Rulík:  Dobré odpoledne, paní senátorko, dobré odpoledne, dámy a pánové. Asi se shodneme na tom, že voda je nejdůležitější součástí tohoto celého projektu. Už to tady několikrát zaznělo, především z úst pana Skalického. Nicméně když se podíváme na nejistoty, které se týkají vývoje budoucího klimatu, tak samozřejmě dobře víme, že těžko můžeme prognózovat, kolik vody bude k dispozici. Kolik vody budeme mít k dispozici pro potřeby koridoru Dunaj – Odra – Labe.

Na vodu, která se bude týkat provozování tohoto celého záměru, se můžeme dívat jednak z hlediska bilančního. To znamená, kolik vody bude potřeba pro to, abychom mohli proplavovat na jednotlivé úseky, kolik vody bude potřeba přečerpávat atd. Ale samozřejmě také se můžeme na vodu dívat jako na ekologický faktor. To znamená, že voda je velice důležitou součástí krajiny, nejen klimatu, ale celé naší krajiny, a vstupuje do celé řady nejrůznějších vazeb.

Já jako ekolog a rinolog se především zabývám těmito vazbami a těmito vstupy a výstupy, které voda v krajině má. Z toho důvodu se domníváme, že studie proveditelnosti tak zcela úplně neodpověděla na všechny otázky, které se týkají zapojení vody v životním prostředím a zapojení vody a vazeb, které jsou ve vodních ekosystémech. A především neodpověděly na otázky, které se týkají dopadů výstavby tohoto koridoru na vodní ekosystémy a na ekosystémy, které jsou bezprostředně na vodu vázané.

První takovou věc, kterou bych tady rád komentoval, vodní bilance. Pan inženýr už ji tady přede mnou zmínil, to znamená potřeba vody. Samozřejmě hovoří se o tom, že budeme čerpat vodu z velkých toků – Morava, Odra, Dunaj. Ale je potřeba si uvědomit, že už v současném klimatu, zejména v posledních dvou letech, je situace napjatá. Když se podíváte na dlouhodobé průtoky našich řek, tak QA, které jsou dlouhodobé a z nichž se počítaly všechny výpočty, které jsou zmíněny ve studii, tak samozřejmě se liší od situace, která je dneska.

Tady vidíme například průtoky v roce 2018 v jednotlivých profilech Olomouc až Lanžhot. A vidíte, že roční průtoky jsou podstatně nižší, než se uvádí v tomhle QA. Ale do těch modelů samozřejmě vstupují dlouhodobé průtoky. Podívejte se, jak vypadá Lanžhot, lokalita, profil, kde by lodě měly nějakým způsobem proplouvat. Podobně to vypadá na Bečvě. Bečva v Teplicích. Toto je jedna z navržených variant.

To znamená, toto je reálná situace, jak vypadá dneska stav našich vodních toků. To znamená, počítat s tím, že budeme odebírat vodu pro zásobení kanálu, především průplavní voda a náhrada za výpar, jsou podle mě ne úplně dokonalé. Odra, která tady byla několikrát zmíněna, opět podobná situace. To znamená, dlouhodobý průměr v uzávěrovém profilu Bohumín, 42 vteřinových kubíků, vidíte, že roční průtoky se dostávají už téměř k polovině toho dlouhodobého průtoku, se kterým se právě počítá pro všechny tyhle výpočty.

Kromě dotování vody z toků se počítá s externími nádržemi. K těm ve studii proveditelnosti se také nic neříká, kolik vody, jaké nádrže. Samozřejmě počítá se tady s dunajskou vodou, s převody mezi Povodími atd. Z hlediska hydrologického, ekologického a dopadů na krajinu, na životní prostředí, na vodní ekosystémy, tohle jsou velice zásadní věci, které v té studii chybí a rozhodně mě neuspokojily.

Já se ještě tady na chvilku zastavím u výparů. Pan inženýr tady něco modeloval a ukazoval, kolik se předpokládá výpar. Já jsem vycházel z jednoduchého předpokladu. Že máme 7 mm2 za den, což tedy dělá v přepočtu za hektar 70 kubíků za hektar, se vypaří. Já jsem si dosadil do nějakého návrhového profilu Oderské větve, kde předpokládám délku 160 km plus nějakou šířku v té koruně atd., tak jsem dostal takováto čísla – 24 milionů kubíků za rok. Kdybych tenhle výpar vztáhl na aktuální průtok, který byl v roce 2018 na Odře, tak pak to znamená, že výpar představuje ztrátu více než 3 % denního průtoku Odrou.

To znamená, náhrada vody ztracené výparem představuje relativně hodně. Podobně Dunajská větev dělá zhruba 25 milionů kubíků za rok. Opět když to vztáhnu na aktuální průtoky, tak se pohybuji kolem 3 %. Odhadnutý objem, který už tady také zazněl, se bude pohybovat v součtu jednak Dunajské a Oderské větve – já se zejména zaměřuji na tyhle dvě větve, nějakých řekněme 50, 60 milionů kubíků. A pakliže nám vychází, že výpar dohromady je zhruba 50 milionů, tak to znamená, že v podstatě ten koridor vypaří tolik, kolik sám bude mít vody. Což podle mě zatím ještě nikdy nezaznělo.

Tady jsme slyšeli před chvilkou, že obě dvě větve by podle Ing. Pavla vypařily 18,5 milionu, já jsem došel k trošku jiným číslům. Samozřejmě není hodnocen vliv, jak už jsem říkal, na jednotlivé toky. Samozřejmě je tady chráněná oblast a přirozená akumulace vod na Moravě. To znamená, že tady bude docházet k určitým problémům při kapacitě těch koryt, při úpravě koryt na lodní dopravu. Pokud se budeme bavit o říční variantě, bude samozřejmě docházet k výraznému snížení, ale i snižování hladiny podzemní vody, která už dneska na mnoha místech je poměrně dost hluboko. Tady vidíme obrázek, který ukazuje, že jakékoli prohloubení toho koryta automaticky vede k poklesu hladiny podzemní vody.

Tak to jsou samozřejmě největší obavy nejen ekologů, ale samozřejmě dalších, kteří se pohybují a využívají tu vodu v okolí řeky. Samozřejmě to nejzásadnější nepostihuje poměry a vliv na vodní ekosystémy. Česká republika se rámcovou směrnicí zavázala dodržovat a snažit se zlepšovat ekologický stav vodních toků. Jakýkoli zásah z hlediska prohloubení, z hlediska úpravy vodního toku vede k tomu, tzn. to je ta říční varianta, že ten koridor rozhodně nebude v dobrém ekologickém stavu.

A poslední slide. Byla tady několikrát zmíněna multifunkčnost koridoru z hlediska vodního hospodářství, především zadržení povodně, závlaha. To znamená, koridor by přivedl vodu do krajiny a bude ji dál předávat. Obávám se, že existují daleko účinnější a podstatnější levnější řešení, jak přivést vodu do krajiny, jak s tou vodou v krajině pracovat, než využívat ten koridor. Rozhodně to nemůžeme považovat za nějakou adaptaci klimatické změny. Když se podíváte na čísla tady dole, tak vidíte, že spousta přehrad...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Prosím, opravdu čas, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Martin Rulík:  ...i objemů rybníků... Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, nedá se nic dělat, musíme ten čas hlídat. A nyní dávám slovo poslednímu řečníkovi v rozpravě, pan Jan Vopravil, vedoucí oddělení Pedologie ochrany půdy, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Vopravil:  Já vám děkuji. Dobrý den, dámy a pánové, já hned v úvodu řeknu, že nepatřím do žádného tábora. Jsem odborník, jsem půdoznalec, čímž pádem mi ani nepřísluší se vyjadřovat k problematice vodních nádrží, dopravních cest apod. To, co vám chci odprezentovat, se týká půdy. Jsou to fakta a samozřejmě potom je na nás a na našem svědomí, jestli ty věci třeba zohledníme, nebo nikoliv.

Hned v úvodu tady vidíte mapu České republiky, kde je znázorněna retenční vodní kapacita zemědělských půd. S tím, že když se podíváte na tu tmavě zelenější barvu, tak třeba v oblastech zemědělské půdy dokážou zadržet zhruba 3500 kubíků vody na hektar. Což je velmi důležité číslo. Pokud to proložíme dolem, tak můžeme přesně vidět, ono to asi není úplně patrné z té tabulky nahoře, ale tam máte přesně zohledněno, kolik by jednotlivé úseky při výstavbě tohoto díla potenciálně zadržely vody.

Je to docela cenný podklad, který by se v těch věcech mohl zohlednit. Pokud přejdeme dále, tady zase vidíte mapu České republiky, kde jsou znázorněny třídy ochrany zemědělského půdního fondu. Těch tříd máme zhruba pět. A je to proto, abychom právě pro naše další generace nějakým způsobem chránili nejúrodnější, nejcennější půdy, tak, abychom měli kde hospodařit.

Pokud to proložíme opět návrhem projektu, tak zde opět v tabulce je krásně vidět v hektarech, kolik jednotlivých hlavních kvalitních půd při výstavbě a záborech, tak o kolik půd přijdeme. Na to je také potřeba dávat pozor.

Další problematikou je, pokud uděláme nějaké vodní dílo, a vzhledem k tomu, že u nás probíhá i vodní větrná eroze a další gradační procesy na půdě, tak samozřejmě víme, že dost často vodní toky máme podobně znečištěné smytou zeminou z polí. Máme u nás více jak polovinu zemědělských půd ohroženo erozí, zhruba 500 000 ha poškozeno. Takže bychom i v téhle situaci měli brát ohled na to, že pokud někde navrhneme nějaké vodní dílo, které prochází třeba nějakou oblastí, kde jsou pozemky ohroženy probíhající vodní erozí, tak abychom třeba tam primárně zavedli opatření, tak, aby tam k erozi a zanášení vodního díla nedocházelo.

Tady opět na této mapě vidíte krásně znázorněny jednotlivé větve. S čím, že když je červenější barva, tak tam jsou oblasti, kde jsou půdy více ohroženy vodní erozí, kde ztráta půdy přesahuje víc jak 10 tun z hektaru za rok. Takže i tady je potřeba nějakým způsobem tyhle věci mít na paměti a nějakým způsobem je do toho zahrnout, aby nám potom tam třeba netekla takzvaně žlutá voda.

Dalším parametrem, který je, tak tady zase vidíte mapu České republiky, kde modrá barva znázorňuje oblasti s odvodněním půdy. S tím, že u nás je víc jak 1/4 zemědělských půd odvodněna. Opět, pokud to proložíme stavbou jednotlivých větví, tak je potřeba mít na paměti, že samozřejmě tyhle soustavy, které někdy jsou z 30. let, někdy jsou z 80. let, tak je protneme. A zase bychom měli mít na paměti, že samozřejmě voda s půdou souvisí, tak, aby nedocházelo k tomu, že mohou potom být oblasti, kde třeba bude zamokření. Nebo naopak voda bude někde unikat.

Poslední věc, kterou chci ještě k tomu zmínit, tak byly tady zmíněny závlahy. Samozřejmě závlahy, zejména ty úsporné, jako kapkové apod., tak je jeden z potenciálů do budoucna z hlediska tlumení klimatických změn a stabilizace zemědělské produkce. Zároveň ve světě je více jak 40 % světové produkce potravin je na půdách zavlažovaných, samozřejmě je v tom rýže apod. Ale všechny státy se tím zabývají. Zde by kanál mohl mít výrazný potenciál. Samozřejmě je potřeba i tyhle věci mít zohledněné, aby zemědělci případně tu vodu dostali.

A než zase budeme k tomuto přistupovat, tak já bych chtěl jenom upozornit na to, s čím jsem i začal, tak, abychom si uvědomili, že zemědělská půda, která tady ještě je, kterou jsme si ještě nezastavěli, tak je obrovskou přehradou, v které voda vidět není. Ale dokáže nám zadržet nějakých 8,4 miliard kubíků vodu. Abyste věděli, jak je to velké číslo, tak spotřeba vody v České republice je zhruba 1,7 mld. kubíků vody ročně. Ale díky tomu, že půda je nějakým způsobem poškozená, je degradovaná, erozí utužená, tak zhruba ten odhad, který my máme, je o třetinu nižší.

Zde bych chtěl apelovat, abychom se primárně věnovali právě té zemědělské půdě, zemědělcům, aby se zavedli půdoochranné technologie a zlepšila se retence vody. A potom i ta krajina také může být trochu jiná. Samozřejmě vodní díla potom s tím souvisejí jako druhá věc. Takže to je mojí strany všechno, já vám děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak děkuji a nyní mám pro vás jednu zprávu. Než dám slovo dalšímu řečníkovi, je tu technická informace. Při bezpečnostní kontrole si jeden z účastníků sundal hodinky a zůstaly na recepci. Prosím, podívejte se, jestli máte hodinky, abyste bez nich neodešli. Jsou v předsálí. Určitě by bylo škoda hodinek, to byste si nebyl odnesl dobrý dojem ze Senátu. Už vidím, že se někdo zřejmě hlásí.

A teď nemáme samostatnou rozpravu k tomuto bloku, ale přistoupíme k projednání dalšího tématu, kterým jsou:

„Environmentální zisky a rizika“.

Tady jenom mám malou změnu v programu. Pan Miroslav Šlezingr z Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny Mendelovy univerzity, poprosil, aby byl předřazen, protože mu odjíždí vlak. Takže ho předřazuji před pana Obrtlíka, se kterým je domluven. Máte slovo, pane Šlezingre, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Miroslav Šlezingr:  Děkuji, dámy a pánové, dovolte, abych se ve svém krátkém vystoupení věnoval problému nejen ekologie, ale také vodního hospodářství. Já pracuji na Ústavu tvorby a ochrany krajiny na Mendelově univerzitě, ale také na Vysokém učení technickém v Brně. A tím prvním bodem, který tady máme, je proč ano budování tohoto průplavního spojení? Kdybychom popošli dál.

Velice důležitou akcí je, že každé vodohospodářské dílo tohoto významu, to znamená, úprava vodního toku, budování rybničních soustav, ale také průplavních spojení, je zásahem do krajiny, který je nejlépe začlenitelným oproti ostatním, např. dálničním spojením, železničním spojením apod. Nejlépe začlenitelným vodním dílem je právě takováto větší stavba do krajiny, s ohledem na potenciální budování biokoridoru v nejbližším okolí apod.

Když se zamyslíme nad tím, kudy vede takovéto spojení, průplavní v naší situaci, pak dovádíme vodu v mnoha místech tam, kde dnes není, kde ji potřebujeme. Dále bych apeloval na to, že my se dneska můžeme snad opřít i o rozumné uvažování orgánů životního prostředí, ekologů, kteří mají jedinečnou možnost spolupracovat s vodohospodáři z techniky právě na takovém velkém díle. K tomu se už také nemusíme za náš život, nebo život našich dětí, vnoučat, dostat. Dnes mohou ukázat svou erudici právě při takovémto vodním díle při tomto mohutném zásahu do krajiny, kde můžeme ukázat, co umíme technicky, vodohospodářsky. Ale to také umíme po dohodě s orgány životního prostředí, s ekology.

Můžeme popojíždět průběžně dál, to nemusíte sledovat, co já povídám. Protože já nepovídám přesně to, co je na slidech, čili můžeme jít dál.

Další velkou otázkou je, že toto vodní dílo není dílem jednoúčelovým. To tady už zaznělo, ale je to dílo víceúčelové, dá se říci mnohoúčelové. Čili prvotní v tomto případě je přeprava nákladů, ale samozřejmě také možnost zásobování oblastí vodou, kde voda není, možnost využití pro závlahy, možnost využití pro rekreaci. Takže je to víceúčelové dílo, které je velice žádané v mnoha částech.

Když se vrátím k rekreaci, toto je rekreace takzvaná cílená. Lodě projíždějí a pouze tam, kde jim umožníme, že je možno vystoupit, udělají se přístaviště, záchytné body, tak tam rekreace bude významně rozvíjena. Naopak tam, kde nebudeme chtít, aby byla rozvíjena třeba živelně, tak není možnost přistát výletním a dalším lodím. Čili to je cílený rozvoj rekreace právě v těch místech, kde ji potřebujeme.

Dál v tom povídání je ještě důležité zdůraznit, že se nejedná o stavbu pro jednu generaci. Je to stavba dlouhodobá, její budování bude dlouhodobé, provoz dlouhodobý. A nebojím se říct, že kdybychom dneska tuto stavbu měli, tak ji velice rádi a účelně využíváme. Stejně jako dneska nikoho nenapadne, aby nějak rušil rybníky v jižních Čechách a jinde. Jsme rádi, že je máme, dotvořily krajinu a dneska jsme rádi, že takovouto krásnou krajinu máme. A obdobně mohou být rády naše děti, vnoučata, když se vybuduje podobná stavba a budou hrdy na svoje otce a dědy, že ji postavili. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Pavel Obrdlík:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Jmenuji se Pavel Obrdlík, zastupuji zde společnost Ekopontis, která spolupracovala na zpracování studie proveditelnosti a měli jsme na starosti oblast životního prostředí. úplně na začátku jsme udělali rizikovou analýzu. V rizikové analýze jsme se podívali na technické řešení, které stálo na začátku celé studie proveditelnosti a zpracovali jsme ji tedy jen pro území České republiky. A zaměřili jsme se úzce na nejdůležitější fenomény ochrany přírody a krajiny, tudíž NATURU 2000, zvláště chráněná území a ochranu krajinného rázu, protože jsme vnímali, že vodní koridor může do krajinného rázu, díky těm vysokým zásypům a zářezům, zasáhnout výrazně.

Identifikovali jsme nejpalčivější střety. Identifikovali jsme varianty, které nemá smysl dále sledovat, především díky zásadním konfliktům s lokalitami soustavy NATURA 2000. A musím říct, že projektanti brali opravdu naše připomínky velice vážně a neprotestovali, když jsme řekli, že nějaká z těch variant rozhodně není prosaditelná. A snažili se poté hledat nějakou jinou trasu, nějaké jiné řešení ve spolupráci s námi, která by mohla být v souladu s legislativou České republiky a Evropské unie.

Následovalo podrobné hodnocení jednotlivých oblastí ochrany přírody a krajiny. Celkem je to 16 oblastí, které tam snad vidíte tím drobným písmem. Důležité je říci, že na konci naší práce – a to naší není jenom naší firmy, ale byli tam zapojeni i další odborníci, celkem tři autorizanti dle posouzení § 45i), tzv. naturové posouzení, a dva autorizanti pro biologické hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny. A celkově jsme vyhodnotili těch 81 variant, respektive úseků. Zpráva má přes 1400 stránek a 2 přílohy.

A opravdu se mě hluboce dotklo, když pan docent Seják říkal, že to nemá ani cenu papíru, na kterém to je vytištěno, že pan docent Seják těch 1400 stránek vůbec neviděl a vlastně hodnotil pouze ekosystémové služby, které nebyly součástí zadání. Když si to zadání stáhnete, je veřejně dostupné, tak systémové služby v něm vůbec nejsou. Zadání bylo toto.

Pro jednotlivé oblasti, těch 16 oblastí, jsme si zvolili 5stupňovou škálu, jednička nejlepší, pětka nejhorší – jako ve škole. A na závěr jsme provedli multikriteriální analýzu, která ukázala, která varianta je více či méně problematická z hlediska ochrany přírody a krajiny a dalších fenoménů ochrany životního prostředí.

Zde je Dunajská větev. Barvy ukazují, která varianta je neproveditelná, to jsou ty červené. Teď je to jen pouze z ohledu ochrany životního prostředí, a která je podmíněně proveditelná. Podmíněně znamená, že bude záležet na konkrétním technickém řešení, jestli bude možné získat všechna potřebná stanoviska a rozhodnutí.

Toto ještě okomentuji. Je z toho zřejmé, že jsou dvě reálné varianty. Jedna je po levém břehu Moravy a druhá je na Váh. Která ovšem ale nevychází ekonomicky. Co se týče Oderské větve, tak tady bylo nejvíc problematický úsek, který prochází Poodřím, kde musím říct, že byly někdy až úsměvné debaty s techniky, když jsme řešili bukáčka malého a vysvětlovali jsme, proč opravdu tudy ten kanál nemůže procházet. Ale pak jsme našli variantu ve svahu, která samozřejmě je technicky mnohem složitější. Bude tam problém s pramennými oblastmi, křížením přítoků atd. Ale z hlediska legislativy by podmíněně proveditelná být mohla. A zeleně jsou zde označeny úseky, které nám vyšly lépe než ostatní podmíněně proveditelné varianty. Ale to, že je to zelené, rozhodně neznamená, že to tam bude bez problémů a bez nějakých zásadních střetů.

Další je Labská větev, která nakonec nebyla ve studii proveditelnosti doporučena k realizaci. Je řešena převážně tunelovými úseky a není to tím, že to jde těmi tunely, že nevyšla ekonomicky. Ani ty tunely nevyšly vyrazně dráž.

Tady jsou hlavní rizika. Jak už jsem zmínil, především křížení vodních toků, na tom záleží velmi, jestli to máte s ZIPkou, nebo je to přímé zaústění do kanálu, nebo je tam plavební most. Každé křížení má úplně jiné vlivy na hydrologickou síť pod kanálem. Jde samozřejmě o hydrologické ovlivnění, ovlivnění povodní. Pokud tam máte třeba tu ZIPku, tak se do toho vejde jenom určitý průtok. Pak kvalitativní, pokud je to zaústění do kanálu, tak potom z toho vytéká na druhé straně výrazně jiná voda, a samozřejmě i migrační.

Pak je tam přímé ovlivnění cenných lokalit, kdy může dojít buď k záboru trvalému tou stavbou, nebo nějakému dočasnému při stavbě, protože ten výkop budete muset někam uložit. A zbudovat přístupové cesty. Pak důležité bude vyhodnotit...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Poprosím čas, upozorním, ještě pár vět, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Pavel Obrdlík:  ...v budoucnu nepřímé ovlivnění cenných lokalit, hydrologické. Pak často zmiňované šíření invazních druhů, které už ovšem probíhá, takže bude pouze urychlení, vlivy na krajinný ráz a vlivy při výstavbě, které už tady byly zmiňovány, přesuny obrovských množství objemu hmot.

Jsou tam ovšem i určité příležitosti, které také už byly zmíněny. Takže změny dopadů sucha nepochybně, povodňová ochrana, může jít o určitý stabilizační prvek hydrologické soustavy umožňující vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie. Vodní prvek, poměrně nestabilní v zemědělské krajině, který může být využit k zavlažování. A samozřejmě asi to nejdůležitější z mého pohledu, voda přivedená třeba do rovinatých oblastí může umožnit vytvořit tam rozsáhlejší lužní porosty.

A mj., to tady ještě zmíněno nebylo, by mohl koridor sloužit i ke zlepšení migrační prostupnosti, protože na každém břehu koridoru by byl poměrně široký pás zeleně. Pro živočichy není problém překonat takový kanál. To je spíš pro lidi. Tam by zase byl negativní vliv pro migrační prostupnost lidí.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže děkuji za přednesené. Určitě k tomu bude debata. A poprosím teď, aby se ujal slova (potlesk) pan Jiří Dlouhý z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jiří Dlouhý:  Vážená paní předsedající, senátorky a senátoři, vážení hosté. Já bych chtěl říct trošku k otázkám životního prostředí a toho kanálu. Mám jednu poznámku k některým svým předřečníkům, nebo k jednomu svému předřečníkovi. Já nemám obavu jít na most nebo jet autem přes most. Myslím si, že zase předřečníci by měli ctít vědecké výzkumy jejich oborů. A jestliže skleníkový efekt byl vědecky popsán Svantem Arrheniusem v roce 1896 a jeho předpověď oteplování dodneška platí, tak si myslím, že jsou to opravdu... Ano, je to dneska 415 ppm, ale kdybychom tady neměli CO2, tak tady bude přibližně minus 15 stupňů.

Evropou, kam chodím, vlastně z hlediska životního prostředí a našeho prostředí hýbou asi 4 otázky – klimatická změna, sucho, biodiverzita a ztráta půdy, degradace půdy. Já jsem se snažil prokousat tou studií. Ještě musím ocenit svého předřečníka. Myslím, že ta biologická část je opravdu krásně zpracovaná, i když opravdu 1400 stran jsem nečetl. Bohužel u některých jiných částí, kde jsem se snažil dobrat nějaké pravdy, třeba měrná spotřeba v dopravě podle modů, tak jenom, když vezmu tu studii, tak tady, když se koukáte do té tabulky, tak jsou tam pokaždé jiné hodnoty. Totéž je z hlediska produkce skleníkových plynů. Tam na začátku železnice má menší skleníkové plyny, ale potom, když se tam vypočítávají negativa nebo pozitiva, tak najednou vodní cesta má nižší skleníkové plyny.

Hrozně záleží na metodách, jestli počítáme opravdu elektrickou železnici, jestli počítáme to, že elektřina bude z nějakých obnovitelných zdrojů, nebo bude s účinností 20 % vyráběna v elektrárně. Ale myslím, že se celkově shodneme na tom, že jak železniční, tak vodní doprava mají daleko nižší ekologickou stopu, zvláště z hlediska skleníkových plynů, než doprava silniční. To, co je tam ovšem v té studii, a je to někde až dost daleko, tak si zjistíte, kolik je tam potřeba na celou tu stavbu betonu. A jenom na tu variantu Dunaj – Odra najdete, že je tam 11 milionů metrů krychlových betonu. Dalších přibližně 11 milionů je potřeba případně na labskou větev.

Když to přepočítáme na ekvivalent CO2, dojdeme k 2,5 milionu tun CO2 jenom pro větev Dunaj – Odra. To jsou dvě procenta roční produkce České republiky skleníkových plynů. V případě, že budeme stavět celý kanál, je to dvojnásobek.

Hospodaření s vodou. Už to tady proběhlo jednou – disponibilní zásoby 16 mil.m3. Ono je to trojnásobek kapacity rybníku Rožmberk. A zase v případě, že postavíme celý kanál, je to šestinásobek, takže šest Rožmberků nám to nahradí.

Já tomu tolik nerozumím kolem kanálu. Rozumím, že může být použito zavlažování apod. Má otázka je, jak daleko od kanálu tyto prospěšné funkce mohou fungovat.

Ve studii je také tabulka, jak převedeme v rámci celé Evropské unie ze železnice na vodu část přepravy. V EU 28 jsou to asi přiměřené objemy. Jestliže se ovšem podíváme na návrh, který je pro Českou republiku, tak tam najednou vidíme, že železniční přeprava nenaroste zdaleka tolik, jako v Evropské unii, to znamená o 90 nebo o 60, ale vodní doprava naroste o 1800 %.

Mám trošku pochyby, že takovouto velkou změnu módu jsme tady schopni zvládnout.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Prosím, už vypršel čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jiří Dlouhý:  Kapacita kanálu, o které se dočtete až někde na stránce 2700, počítá se, že je 33 milionů tun za rok. To je opravdu dvoukolejná železnice, včetně osobní přepravy. A riziko analýzy vám říká, že pokud tato přeprava klesne o 25 %, kanál se nevyplatí.

Končím. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  To podstatné bylo řečeno, to přece jenom pan doktor stihl. A nyní máme ještě dalšího vystupujícího, a tím je pan Ivo Machar z katedry rozvojových studií přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Prosím, aby nás seznámil s příspěvkem.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ivo Machar:  Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážené členky a členové Parlamentu České republiky, vážení hosté, dovolte mi v krátkosti těch několika málo minut vás seznámit se závěry studie, kterou jsme dělali v našem týmu na Univerzitě Palackého s kolegy z Německa a z Polska v roce 2015.

Nemám moc času mluvit, poprosím, kdybyste mohli kliknout na druhý slide. Posluchače poprosím, abyste se nejdříve podívali do první tabulky shora. Ve třetím řádku této tabulky, v číselných údajích vpravo je číslo 27,44 %. To je údaj vztahující se na délku trasy kanálu DOL dle znalostí v roce 2015, nebo z hlediska trasování kanálu v roce 2015. A je to údaj z hlediska procent jenom relativní, jakou část trasy kanálu v roce 2015 pokrývá chráněná území přírody. 27 % je skoro třetina, takže když se budeme držet reality, protože trasa, o které mluvím a která je v tabulkách, je vlastně osou koridorů, které jsou hájeny v "zurkách", o kterých byla řeč, v Zásadách územního rozvoje jednotlivých krajů, tak zkusme se podívat na tento problém opravdu realisticky. Jestliže téměř celá třetina dnes uvažované a do "zurek" jakýmsi způsobem zafixované délky kanálu je pokryta zvláště chráněnými územími přírody, a z toho – viz tabulka druhá, ta spodní – něco kolem 50 až 60 lokalit Natury 2000, to znamená evropského přírodního dědictví, tak si myslím, že tato čísla zde nás dostávají z hlediska takových těch snílkovských představ – promiňte, že to trošku říkám tak pejorativně – o vybudování kanálu DOL na zem.

Jestliže máte v České republice velkou dopravní stavbu, která v třetině délky svého koridoru zasahuje do zvláště chráněných území přírody chráněných podle "stočtrnáctky", tak ti z vás, kdo máte aspoň trošičku vzdáleně nějaké zkušenosti s přípravou investičních projektů v krajině a tušíte, o co jde, tak zcela jistě chápete, kam tímto mířím.

A to je vlastně závěr mého příspěvku. Tam úplně dole je citace práce, která vyšla v recenzovaném časopise. Bohužel tato práce byla trošku zpracovateli studie proveditelnosti DOLu ignorována, nicméně mě to nijak neuráží, nevadí. Jenom bych chtěl upozornit na to, že takovéto jednoduché řešení, které se na první pohled z technokratického hlediska nabízí, řekněte nám, kde máte ta chráněná území a my trasováním kanálu DOL šikovně prokličkujeme krajinou a vyhneme se jim, je zase něco, co spíše patří do říše pohádek a co se velmi vzdaluje nějaké reálné přípravě investičních staveb v krajině. Je možné samozřejmě uvažovat, že když se chcete vyhnout trasováním DOL chráněnému území typu Litovelského Pomoraví v údolní nivě, tak posunete kanál doleva nebo doprava, do zářezů, někde směrem do vyšších nadmořských výšek. Ale říkejme si tady skutečně pravdu, jak už několik takových výzev zde zaznělo přede mnou typu: nelžeme si, držme se reality a vraťme se z říše pohádek na zem.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, i za dodržení času. A nyní otevírám poslední rozpravu dnešního jednání. V plánovaném rozsahu cca 25 minut nám to nevyjde. Mám zde více přihlášek, takže zkusíme, na kolik účastníků to vyjde, protože by to bylo velmi a velmi dlouhé. Pokud se na někoho nedostane, může svůj příspěvek dát písemně.

Otevírám debatu s tím, že jako první se přihlásil pan Jaroslav Ungermann a po něm bude pokračovat pan Miroslav Trnka. Prosím, pane Ungermanne.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jaroslav Ungermann:  Děkuji. Všem dobrý den. Jmenuji se Jaroslav Ungermann a zastupuji tady nevládní, říkali jsme sdružený spolek, Unii pro řeku Moravu. Staráme se, aby Morava zůstala živá atd.

Úvodem se tady musím přihlásit k tomu, že jsem také pamětník, s panem senátorem a s dalšími, které tady vidím, s panem Ing. Kubcem. Ano, pracoval jsem tehdy na Geografickém ústavu a když přišla za námi Igetra Morava, udělali jsme takovou dohodu, tedy byla to jen žádost, bychom udělali komplexní posouzení z hlediska krajiny, životního prostředí, atd.

K jejich úctě musím říct, že přišli a nechali nás pracovat komplexně. Se závěry nemuseli souhlasit, ale nicméně byly na papíře, byly hotové. Bohužel v dalších třiceti letech, kdy se dál pracovalo, ale už ne s touto řekl bych solidní participací. A v dnešní situaci je vidět, že je tady jeden zpracovatel a potom jsou tady, řekl bych tomu subdodávky. Viděli jsme to na jednou příspěvku. Oni měli takové zadání a takovému zadání museli vyhovět. Aby byla věc komplexní, začátek zadání nebo spíše konec zadání by se asi uvádět neměl.

Chci říci, že mnohé věci, v podstatě v zásadě všecko, co jsme tehdy konstatovali, se objevuje tady znovu, i když ne s tou mírou zpracování, která by si to samozřejmě vyžadovala.

Mám málo času. Jenom musím říct, že s panem Ing. Pavlem vrcholně nesouhlasím. Protože jeho představa, že se bude jaksi saturovat kanál z místních zdrojů, kdežto pánové nám předložili před těmi 30 lety, přiznali, že je tam třeba vybudovat pět – sedm přehrad pořádných. Asi tomu taky rozuměli... Je tam spousta věcí, na které by bylo třeba odpovědět. Bude ten kanál plovací, betonová vana, která se bude takhle kroutit tou krajinou? Nebo se dostane do nějakého kontaktu s podzemní vodou? S těmi jezery, která jsou ve Střední Moravě? Jejich okamžité spojení znamená vlastně degradaci nebo těžké ovlivnění. A zdalipak, když to toho kanálu dáme vodu, tak ona tam bude, dokud se buď nevypaří, nebo nepřesune... Na co je její biologická činnost? Nevím... (Předsedající: Poprosím o čas, už teď opravdu.) Neměl jsem čas tady tuto studii vidět, ale nicméně možná situace, která tady v tom je, tak možná vyústila, nebo přišla až k vyjádření paní ředitelky Dubrovské, s kterou nemůžu naprosto souhlasit! A dokonce...(Předsedající: Prosím čas!) jako absolventa Vysoké školy zemědělské mě urazila.

Děkuji. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Prosím teď pana Michala Trnku. Připraví se pan Josef Fuksa.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Michal Trnka:  Dobrý den. Moje jméno je Trnka. Poprosil bych asistenty, jestli by promítli poslední slide prezentace pana kolegy Obrdlíka. Trošku ho použiji, omlouvám se. Jsem Trnka, jsem ze zpracovatelského týmu.

Musím říct za prvé, že se souhlasem MD jsme připraveni jako zpracovatelský tým navštěvovat obce, které o to budou mít zájem a vysvětlovat skutečné, a ne domnělé, dopady a vliv na obce při nějakých veřejných jednáních a podobných věcech.

Zazněla tady spousta vět, zaznělo tady megalomanské řešení, zaznělo tady 50 milionů kubíků vody... Prosím vás, těch 50 milionů kubíků je jeden a půl vteřinového kubíku, jeden a půl! Nelekejme se 50 milionů kubíků. A nevěřím tomu, a vy taky ne, že bychom ze třech řek jako je Labe, Odra a Morava, neuměli dostat jeden a půl vteřinového kubíku. Neděsme se navzájem.

Prosím, posuzujte to dílo, které jsme odevzdali. Tady odeznělo několik příspěvků, kdy jeden to posuzuje z roku 2015, to nemá s naším dílem nic společného... Druhý ani neviděl technické řešení, které je. Přečtěme si to. Zazněla spousta věcí, které s tím posuzovaným dílem nemají nic společného.

Poprosím úplně ten poslední. Tam je ten obrázek... Teď jenom k dopadu a ekologii dvě věci. Myslíte si, že skutečně takováto vodní plocha, která je šířky Moravy ve Spytihněvi. Myslíte si, že takováto vodní plocha se zelení okolo, cyklostezkou je horší než pole kukuřice nebo řepky? Doopravdy si to myslíte? Myslíte si, že je lepší hnát sto kamionů přes Krušné hory po dálnici od Lovosic nahoru na vrchol Krušných hor, a potom zpátky k Drážďanům? Zase k hladině Labe? Než to projet lodi v podstatě s novými náklady. Když pojedeme obráceným směrem, tak je to výkon 3 – 4 dieselů z kamionů. Doopravdy si takhle představujete ekologii? Doopravdy si myslíte, že je lepší zdvojkolejnit železnici, udělat kolem ní protihlukové stěny, že je to lepší, než mít takovýto vodní prvek, ve kterém jednou za hodinu projedou dvě lodě se stejnou kapacitou? Tohle nerozdělí krajinu. Železnice rozštěpí krajinu. A nikdo se přes ní nedostane. Ani zvířata. Ani lidé.

Prosím, uvažujme o ekologii. Neuvažujme o politice. Děkuji. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Také děkuji za příspěvek. Nyní bude hovořit pan Josef Fuksa. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Josef Fuksa:  Jmenuji se Josef Fuksa. Mentálně jsem příbuzný kolegovi Rulíkovi... O průplavu, po kterém se budou valit velké lodě každých 20 minut, o tom jsem poprvé slyšel někdy v roce 1985 nebo 1986, tak s tou představou jsem jaksi seznámen.

Přihlásil jsem se do hospodaření, nikoliv do tzv. ekologie. Uvědomme si jednu věc. Voda je základ života, jak nás poučil kolega Skalický. Kromě toho ještě jedno je základ života, že celou tuhle krajinu vymodelovali a modelují stále řeky. Mají svoje údolí. Ta hladina řeky je v rovnováze s podzemní vodou, takže když s ní zahýbáme, tak podzemní voda mírně stoupne, klesne apod., stejně tak když trasu průplavu posuneme, povedeme mimo řečiště, musím počítat s tím, že voda poteče dovnitř, nebo ven, jak říkal kolega Ungerman. U nás naprší podle ročenek dlouhodobě asi 600 – 680 mm srážek. Když se podíváte na statistické ročenky, tak od roku 2000 zhruba 30 % tohoto množství odteče a to roční kolísání je v rámci asi 11 %. Žádná klimatická změna se na tom nepozná. Jsou to roční úhrny (žádné jaro, léto, podzim, zima, to je samozřejmě v detailu trošku jinak. Z toho 30 % maximálně odteče těmi šesti nebo pěti profily, zbytek se vypaří transpirací, jaksi odejde přes rostliny, něco spadne jako rosa, ale bilance je prostě takováhle. Víc to nebude. Vlastní průplav, ať vede kudykoliv, nebude řeka. Protože jak starý Baťa chválil, proč je to levné, loď jede po rovině mezi zdymadly. Takže ta řeka nepoteče.

A co se stane? Při stejných koncentracích fosforu atd., voda se okamžitě zazelená, stejně jako v každé vodárenské nádrži. A máme první problém s kvalitou.

Druhý problém je, že objem toho kanálu nebude nikdy žádná zásobárna vody, nepůjde samozřejmě vypustit z řady důvodů. A představy, že do něj napumpujeme vodu z Váhu, z Dunaje, mi připadají dosti složité. Spočítejte si, kolik by ta trať jenom stála. To si myslím, že z hlediska hospodaření s vodou jako s objemem nejde.

Druhá věc je jakost, která se samozřejmě okamžitě změní, navíc do toho průplavu nemůžete vypouštět standardně čištěné odpadní vody, tak jak je čistíme dnes. Řeka, která teče si s tím nějak poradí, byť je to do budoucna taky problém. Čili další důvod, proč se něco stane, s čím nepočítáme. Pak se samozřejmě zničí ta prapůvodní kraji, a my budeme mít tendenci vývoj krajiny tou řekou zastavit. To je otázka na dlouhou dobu, která se špatně odpovídá, špatně vyjadřuje v penězích. Nevíme, co chceme atd. Bude rozdělená na ty dvě půlky. To rozhodně bude.

Chtěl bych k tomu říct, že pyramidy se také postavili, je to 3000 let nebo kolik, dneska je to krásná turistická atrakce. Ve své době možná dolehly na lodní hospodářství, ale dneska už skoro ani nevrhají stín. To s tím kanálem asi takhle nebude.

Chtěl jsem k tomu říct jenom tohle. Děkuji. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Teď skutečně už pan Jaroslav Kubec. Připraví s pan Jiří Malík. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jaroslav Kubec:  Jmenuji se Jaroslav Kubec a jsem důchodce. Pokusil jsem se připravit nějaký příspěvek. Je trošku dlouhý, proto je písemně a pořadatelé slíbili, že bude potom k dispozici. Udělám tedy jenom takový krátký výtah.

Výtah je zaměřen na otázku, resp. na moje podezření, že tady hovoříme o jakémsi projektu a každý z nás si představuje něco jiného. Jinou funkci, jiné technické řešení atd. Myslím, že to bychom si měli vyjasnit.

Snad se dohodneme na tom, že půjde o dvě funkce. Jednak dopravní. Jednak vodohospodářskou. Už možná nebudou všichni souhlasit, když řeknu, že primárně je ta vodohospodářská. Dneska, když se hovoří o nebezpečí sucha, jsou komise proti suchu atd. Proti suchu lze v podstatě bojovat hlavně tím, že zadržíme vodu v krajině. Na to je mnoho názorů. Zejména jde o přírodě blízká opatření. O nich nebudu hovořit, protože tomu nerozumím. To se přiznám.

I ti zastánci přírodě blízkých opatření jsou toho názoru, že bychom měli budovat nádrže. Konkrétně máme dokument, který společně zpracovali experti z MŽP a MZ, který se nazývá – generel lokalit pro akumulaci povrchových vod. Podle tohoto dokumentu se v oblasti, kterou prochází trasa, tj. v podstatě povodí Moravy, povodí Labe, nad ústím řeky Moravy, navrhují celkem 24 přehrad, jak to tam vidíte – to jsou ty červené sloupce, které mají nějaké náklady, něco přes 100 miliard, které zaberou nějakou půdu, je to řádově nějakých 40 kvadrátních kilometrů a přinesou nějaké nadlepšení, asi 15 – 16 kubíků vody. To nadlepšení je hodnota, kterou si můžeme představit tak, že to charakterizuje objem vody, který zachytíme, nenecháme ho odtéct nenávratně a bez užitku z našeho území, nebo dokonce nejen s užitkem, ale jaksi i za cenu povodní.

Naskýtá se tady otázka, jestli představa koridoru může s těmito nádržemi nějak spolupracovat. To není nic nového. Už Štěpánek Netolický před 500 lety vybudoval Zlatou stoku, která přivádí vodu tam, kde se dala zachytit a dovádí ji do míst tam, kde se dá využít. Tímto způsobem, vlastně nevěda, to ještě netušil, dal základ CHKO Třeboňsko. Tady to může být něco podobného. Jde o to, že potřebujeme vodu zachytit tam, kde průtoky jsou. Ale není možno ji akumulovat. Ale naopak, máme akumulační nádrže, které by jaksi mohly naspořit spousty vody, jenže tam nic neteče. Nebo tam teče jenom potok... (Předsedající: Poprosím čas, už jsou 3 minuty vyčerpané... Poslední slova.)

Urychlím. Když to nějakým způsobem propojíme, tak vidíme na zelených sloupcích, že vlastně za nižší náklady pouze 4 nádržemi při úspoře asi 20 čtverečních kilometrů uděláme nadlepšení třikrát vyšší. Když to přepočteme – to je ten další obrázek – na měrné hodnoty, protože se může namítnout, že třeba tolik vody nebude potřeba, tak se podívejme na měrné hodnoty.

A tady vidíte, že dokážeme daleko levněji ve spolupráci v systému, nikoliv jenom izolovaně nádržemi, dosáhnout úspor, které, když je přepočtu na to, co slibuje generel lokalit, úsporu asi 70 miliard. Přičemž úspora jaksi do půdy je tam taky velmi značná, což je vidět.

Já musím skončit, protože čas vypršel. Chtěl bych jenom říct, že projekt, jak by zpracován na základě zadání MD této funkci vůbec nevyhovuje. Protože se systémově vyhýbá právě těm místům, kde voda je, i těm místům, kde se dá kumulovat.

Děkuji za trpělivost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkujeme. Teď tedy bude hovořit pan Jiří Malík. Připraví se pan Jaroslav Kosejk.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jiří Malík:  Děkuji za slovo. Jsem ze spolku Živá voda. Možná jste někteří zaznamenali, že jsme vlastně autory modelu Zdoňov, což je celoplošná zádrž vody v krajině na území asi 20 km čtverečních. Myšlenka kanálu nás vlastně zaujala v tom směru, že se tady nějakým způsobem říká, že bychom mohli zadržovat vodu v krajině pomocí kanálu nebo přehrad. Domnívám se, že tato otázka je poměrně jednoduše zodpověditelná. Musíme to zjednodušit tak, když se koukneme na celou ČR, tak přehrady jsou prostě bodová zádrž a ty sucho s výjimkou částečného hydrologického sucha zemědělské sucho neřeší. Liniová stavba ho také nevyřeší.

Jedinou možnost, kterou ČR má, aby se zadržela voda, je celoplošná náprava krajiny, renovace krajiny. Skutečně provést nejenom obnovu základního hydrologického režimu krajiny, ale zároveň ústup od průmyslového zemědělství s obnovou plné porozity zemědělské půdy.

Není pravda, jak tady paní ze Slovenska povídala, omlouvám se, nevím, jak se jmenuje, skutečně zemědělská půda nezadržuje 4 litry ne metr čtvereční, ale až 350 litrů. Pokud to spočítáme, a my jsme to právě na modelu Zdoňov spočítali, máme tvrdá data. Tak obnova základní hydrologické struktury zadrží 10 Orlíků, objem vody. Co se týče zemědělské půdy, tak je to dalších 10 Orlíků. Znamená to zhruba přes 20 Orlíků, když bychom ještě počítali nivy. Tam je asi půl miliardy. Takže dostáváme více jak dvakrát větší objem než všech 165 přehrad v ČR.

Pakliže nebude fungovat krajina a neobnovíme plnou retenci krajiny, alespoň v základním měřítku, tak přestanou fungovat i přehrady a jejich funkce stávající, nejenom nové.

Můj příspěvek spočívá v tom, že stát si musí opravdu velice dobře rozmyslet, a tady souhlasím s pánem, který byl z MF a dalšími předřečníky, že skutečně nevíme, kam správně prostředky vynaložit. Když jsme spočítali náš model Zdoňov, tak když by se to udělalo na celé republice, tak máme kolem 350 miliard korun, spodní odhad nápravy renovace krajiny. Horní odhad je 800 miliard a více. Padlo tady, že asi těch dalších 40 přehrad bude dalších 100 miliard. Pak máme nějaký bilion na úpravu silnic atd., jak tady také zaznělo. Pak je tady nějakých 50 mld., co se týče propojování vodovodů, prohlubování vrtů apod.

Stát by si měl velmi pečlivě rozmyslet, kam prostředky vloží, protože jsme skutečně v bodu zlomu a v bodu nula. Bohužel, jak jsem poslouchal kolegy ze strany technické, kteří chtějí prosadit kanál, tak oni v podstatě nepočítají s klimatickou změnou, nepočítají s nulovou variantou. (Předsedající: Prosím, čas...) Děkuji.

Stát by měl opravdu zvážit, jaký typ řešení, i cost benefit atd. To znamená, třeba nulová varianta, zádrž krajiny, další varianta atd. atd. Jsou to takové dílčí věci, když vlastně dostanu, že ta varianta je, tak ji nějak zpracuji a řeším – jenom varianty. Ale tady je na stole zcela jednoznačná věc, že ten dol by se asi neměl dělat, protože potřebujeme mít spíš peníze na zádrž vody v celé ploše povodí v celé ČR. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji také za názor. (Potlesk.) Teď má slovo pan Jaromír Kosejk. Připraví se pan Petr Vít.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jaromír Kosejk:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, jmenuji se Jaromír Kosejk a zastupuji tady Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR, tedy státní organizaci, která vykonává státní správu v ochraně přírody, mj. v CHKO a některých dalších územích. Mimo jiné se zabýváme také vlivem koncepcí a záměrů na soustavu NATURA 2000, tedy na evropské významné lokality a ptačí oblasti, tedy územím, které by chránilo jak podle českého práva, tak podle evropského práva.

Tyto lokality budou případnou stavbou kanálu DOL také dotčeny.

Vlivem se zabývá samozřejmě i předmětná studie, kterou tady dneska řešíme. Studie kategorizuje celkem 5 stupňů impaktu záměru na jednotlivé lokality soustavy NATURA 2000. Stupeň č. 4 představuje to, že tam je identifikován významný negativní vliv, který ale lze teoreticky kompenzovat, byť místy i za vysokých finančních prostředků, která ta studie už dále nerozpracovává. Stupeň č. 5 charakterizuje to, že vliv bude tak velký, že nebude možné jej kompenzovat.

Celkem studie řeší 50 evropsky významných lokalit a ptačích oblastí na území České republiky, Polska, Rakouska a Slovenska, z čehož 16 na území České republiky.

Stupeň č. 4, tedy ten velmi významný negativní vliv, má celkem 20 předmětů ochrany přírody, včetně prioritních, což jsou takové ty chráněné o něco více, řekneme, a stupeň č. 5, tedy že nelze kompenzovat. Má celkem 6 předmětů ochrany, z čehož pět na území ČR a jeden v Rakousku.

Musím říci, že studii hodnotíme ještě velmi mírnou. Domníváme se, že vlivy budou větší, než studie uvádí. Celkem podle studie je to 26 lokalit, různých druhů stanovišť apod. Nejvíce je to na dunajské větvi, dále pak na oderské větvi, o poznání méně na labské. Je to z logiky věci, neboť z přírodovědeckého hlediska je moravská větev, tzn. Odra i Dunaj, cennější, než území v labské větvi.

Co ten stupeň č. 5 znamená? Píše se, že nelze kompenzovat dané biogeografické oblasti a členské země EU. Mohlo by se říci, že by se tedy dalo kompenzovat na území jiného evropského státu, nebo někde jinde. Tady máme precedent, který vznikl v současné době při projednávání koncepce vodní dopravy, konkrétně záměru pro stupeň Děčín, který by v rámci koncepce vyhodnocen, že bude mít významně negativní vliv na předmět ochrany – bahnité náplavy, což je vlastně součást evropsky významné lokality na Dolním Labi.

Řada studií, které byly zpracovány a stanovisko NP České Švýcarsko jasně deklarovaly, že na území ČR bahnité náplavy nelze kompenzovat. ČR zaslala EK dotaz, zdali by bylo možné kompenzovat na území jiného členského státu.

Evropská komise odpověděla dopisem svého předsedy v březnu 2019 zcela jednoznačně, že nelze... (Předsedající: Prosím, čas, bohužel mám tuto roli...)

Poslední věta. Závěr je ten, že upozorňujeme na to, že pravděpodobně, jelikož nebude možné kompenzovat vlivy na NATURU na území ČR a dle stanoviska komise ani jinde, tak tady záměr, zejména ta dunajská a oderská větev se dostává do rozporu s evropským právem a může toto představovat až jakousi nerealizovatelnost toho projektu, protože přes to z hlediska práva nepojede vlak... Děkuji. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Také děkuji. Teď prosím pana Petra Víta. Připraví se pan Zdeněk Vermouzek.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Petr Vít:  Dobrý den, vážení pořadatelé a posluchači. Hlásil jsem se do toho předcházejícího bloku, ale i tady na tom můžu hned něčím navázat na svého předřečníka. Já jsem dopis od pana Jean Claude Junckera četl také. Vzkazuje trošku jinými slovy – hledejte dál. Mě z toho vyšlo, že nevěří tomu, že by se u nás kompenzační opatření nedala najít.

Představím teď sebe. Jsem tady za Spolek Aquarius-Vodnář a spolupracujeme pro zlepšení vodních poměrů v ČR, tedy především informačně. Pokoušíme se obě strany kontaktovat a zůstávat ve středu. Nevím, do jaké míry se nám to vede.

Při našem posuzování nejrůznějších společenských činností posuzujeme právě třeba nedobré výsledky hospodaření v zemědělství, ale také v urbanismu a v dalších jiných činnostech. Mezi nimi také dopravní infrastruktury.

Zde jednoznačně z hlediska hydrologického, kde myslíme nejenom na tu vodu, kterou vidíme po povrchu, ale i tu, kterou nevidíme, a už to tady někdy před chvilkou zaznělo, ohledně odpadu... Právě vodní cesty mají tu jedinou význačnost z těchto dopravních módů. Jsou jediné, které mají synergie pro nároky a možnosti zlepšení vodních poměrů. Bylo to tady rozporováno. Kvalita vody nebude taková samozřejmě ve vodorovné hladině, ale je lepší, když tam je nějaká voda, než když tam není vůbec žádná voda.

Chci se vrátit k tomu, jak společnost špatně nese, že jsou přívalové deště. Jsou nedostatkové místní deště. Ze všech ploch, které posuzujeme, mají vodní plochy nejlepší faktor albedo, tzn. odražená energie od Slunce a oteplování a vliv na tepelné mosty.

Jak tady byly obavy, jestli budeme moci udržet vodu v krajině v plavebním kanálu, tak mě to zase přivádí na úvahu, pokus se zbavujeme malých vodních oběhů, tak nám to neprší v naší republice, resp. v tom regionu. Ale pokud více vodních prvků do krajiny nezavedeme, a nemusí to být jenom ten přímý volný kanál, ale můžou to být delší, menší varianty drobných kanálků, které přijdou třeba k závodům, ale to už je potom spíš už ta anglická ekonomika... (Předsedající: Prosím, čas.)

Chtěl bych jenom připomenout místní deště, malé vodní oběh a vodní cesty jsou tomu příznivé. Silnice, dálnice a železnice ne.

Děkuji vám. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Mám tady už požadavek , že někteří řečníci, kteří jsou součástí programu, zejména pan náměstek Mana, budou muset odejít.

Já bych ukončila debatu ještě dvěma příspěvky, abychom byli korektní. Pak bychom dali slovo ještě zpravodaji. Musíme dát slovo ještě i zástupci MZ, panu Punčochářovi. Je tady, sedí tady.

Nyní je tady pan Tomáš Tužín. Jako poslední Tomáš Kočica... Ale ještě je tady pan Vermouzek, máte tři minuty...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Zdeněk Vermouzek:  Děkuji. Vážená paní senátorko, vážení páni senátoři, vážené dámy, vážení pánové. Jsem Zdeněk Vermouzek z organizace Česká společnost ornitologická, tedy z těch proklínaných ekologických organizací, které stavějí ty barikády, jak jsme slyšeli. Já jsem tady žádné barikády neřídil... Možná se ještě objeví. Koho zastupuji? Naše organizace má 4000 členů, to je víc, než některé parlamentní strany... (Pobavení v Jednacím sále.)

Pro mě je debata poměrně zajímavá tím, že se od dopravy dostala k ekologickým aspektům, k širším krajinářským aspektům, které se nepoužívají jako argument, který by bránil výstavbě. Ale používají se jako argument pro to, proč stavět, když zřejmě nefunguje hledisko ekonomické, tak si musíme najít nějaké jiné.

Zajímavé je, kolik v tomhle sále je expertů na ekologii. Expertů na krajinu. Sám bych si řadu z věcí nedovolil takhle hodnotit, protože jsem ornitolog.

Ale něco přece jenom zmíním. Zadržení vody.

Mnohokrát doložená skutečnost, že umělá nádrž zadržuje méně vody, než přirozená krajina, než zdravý les. Chceme-li řešit výpar, ochlazení krajiny pomocí výparu, nechme tam les, odpařuje víc.

Chceme-li řešit závlahy, zajímavá úvaha, ale budeme mít dost vody? Kolega Rulík hovořil o tom, jak se průtoky snižují. A pokud vodu budeme ve velkém odebírat pro závlahy, bude jí dostatek pro fungování lodní plavby?

Průplav jako biokoridor. Velice zajímavá úvaha. Viděli jsme nádherné obrázky zelení obrůstajícího kanálu. Nic proti tomu. Ale současná říční krajina už tam funguje jako biokoridor zadarmo. Chceme-li biokomory, nechme tam to, co tam je. Přitom jenom tak zběžně jsem si všiml, že kromě takovýchto plavebních kanálů v krajině jsou plánované plavební stupně, plavební komory, 10 až 27 metrů vysoké, to je šestipodlažní dům. Jestli tohle není bariéra v krajině, tak co potom?

No, a samotná debata o ovlivnění chráněných území – to jsem si nechal nakonec. To si nedovedu představit. Jestliže se hovoří o tom, že se kanálem prokličkujeme mezi stávajícími chráněnými územími,tam, kde máme CHKO v Poodří, stačí oblast Poodří, kanál dáme zkrátka někam nad něj na kopec, opravdu věříme, že to takhle bude? Děkuji. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Ano, mají tam, pokud vím, tunel. (Smích.) Nyní dávám slovo panu Ing. Tomáši Tužínovi a připraví se pan Tomáš Kočica.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Tužín:  Děkuji ještě jednou. Přejdu rovnou ke slovu, protože jsem vás dneska už jednou pozdravil. Měl bych k tomu pár poznámek. Zaujala mě diskuse o suchu. A ono to vypadá trošku jinak, než je to popisováno, a to z toho důvodu, že sucho i v obecně suchých oblastech nemá plošný charakter. Je tam nížina kolem Moravy, Bečvy a Odry, kde, jak nakonec i sami zpracovatelé připustili, je té vody relativně dost. A potom jsou vrchoviny a pahorkatiny, kde jsou malé drobné vodní toky, kde je velký nedostatek vody, Nízký Jeseník, Drahanská vysočina, Podbeskydská pahorkatina atd. Nemá smysl to konkrétně vyjadřovat. A problém kanálu je z mého hlediska, tak jak jsem to pochopil, když tak mě někdo může opravit, v tom, že ten kanál vodu nedovede na Drahanskou vysočinu nebo do Nízkého Jeseníku nebo do podhůří Beskyd. On půjde v souběhu s vodními toky, nivou, ve které už voda stejně je. Takže já jsem neporozuměl, jakým způsobem by sucho kanál v tomto slova smyslu řešil.

Ano, pokud vodu chceme technickými opatřeními dostat do vyšších nadmořských poloh, dejme tomu o 100 až 200 metrů výš nad údolní nivu, kde opravdu sucho je, tak potom se tam voda musí uměle vyčerpat, ale asi do nějakých nádrží, ze kterých by byla buď odebírána na závlahy, nebo by byla nějak řízeně odpouštěna do malých vodních toků, ale pokud by k tomuto došlo, tak nevím k čemu potřebujeme kanál. To můžeme potom rovnou čerpat z nížiny, ze stávajících vodních rezervoárů, které tam mimo jiné jsou, většinou v podobě štěrkoven, což jsou poměrně velká jezera, kultivovače atd.

Jsou to obrovské rezervoáry vody, které tam nemusíme budovat, už tam existují.

Také jsem trošku nepochopil mechanismus, že z jedné strany zaznívá, že celý kanál by vytvářel energii tím, že by voda tekla dolů, tím pádem by tam byly vodní elektrárny, a na druhé straně zaznívá myšlenka, že by se to čerpalo do kopce. Když se to čerpá do kopce, tak se přece energie nevyrábí, ale naopak spotřebovává. Oba argumenty jsou používány ve prospěch kanálu a mám pocit, že jdou z jakési logiky věci trošku proti sobě.

A poslední věc, kterou bych zmínil, je ta, že opravdu krajina, zejména v Moravské bráně – teď trošku počítejte se mnou: 14 silnic, tj. 4 pruhy, nová dálnice D47 nebo dneska D1, 6 jízdních pruhů, k tomu železniční koridor, k tomu plánovaná vysokorychlostní trať, k tomu teď plánovaný kanál DOL, několik velkých průmyslových závodů, několik kamenolomů. Za obyvatele tohoto území si troufám říct, že toto území nesnese všechno, ono už je přetížené, je tam toho moc. A nejenom, že je tam toho moc, ale při realizaci těchto velkých staveb ...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Prosím, čas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Tužím:  Ano, už poslední věta. Při realizaci těchto velkých staveb se mnohdy chovají velké investiční organizace dost bezohledně, došlo tady k přetrhání komunikací území, k poškození cest atd. A lidé i z těchto důvodů pak nepřijímají nové velké stavby pozitivně.

To je všechno, děkuji. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. A teď jako poslední v rozpravě vystoupí Tomáš Kočica. Pane Tomáši, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Tomáš Kočica:  Děkuji. Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážení senátoři, vážené senátorky. Moje jméno je Tomáš Kočica, jsem zde za Český rybářský svaz, což je asi čtvrtmilionová organizace z pohledu počtu členů, která se stará o většinu vodních ploch v České republice z pohledu života právě pod hladinou.

Argument, který tady dneska nezazněl, je, jakým způsobem ovlivní potenciální realizace tohoto projektu právě rybí obsádku, ale i potom navázaných organizmů a mikroorganizmů a všeho možného.

Je třeba si uvědomit jednu věc. V případě, že dojde k propojení těchto v podstatě izolovaných povodí, tak to zároveň otevírá obrovský prostor invazní druhy, které se začnou nekontrolovaně šířit v rámci jednotlivých povodí, protože v tuto chvíli ryba samozřejmě nemá nožičky, aby vyběhla z břehu a přeběhla do jiného povodí a tam vesele škodila. První známky, které jsou už vidět, jsou třeba kolem Děčína na Labi,k kde díky intenzivní vodní dopravě se v nádržích nákladních lodí v obrovském množství přemnožili hlaváči černoústí, a támhle pán kývá, zná to také a vzniká tak v tuto chvíli v podstatě ekologická pohroma.

Máme obavu, že k propojení dojde, že bude docházet k čím dál víc podobným problémům. I třeba co se týče nákazu epidemií. To není jenom o invazních druzích, ale i třeba herpes virus, který nám v případě, že opravdu nastane plošná epidemie, dokáže doslova snížit obsádku kaprů v České republice na nulu. A jestliže ročně investujeme přes 200 mil. Kč z našich zdrojů do vysazování rybích druhů do vodního prostředí v České republice, toto samozřejmě přijde vniveč.

Další věc. Výstavba podobných akcí, to nemyslím špatně, ale my jako důvod, proč se tady bavíme o tom, že zde chybí mj. voda, takže jsme vzali řeky, doslova jsme je znásilnili, narovnali jsme navazující toky a vybetonovali jsme koryta a voda tudy vlastně odtéká. A mám pocit, že toto je také definice toho, co je plavební kanál. Tady vytvoříme rovnou plochu, která v podstatě neteče, bude tam nějaký vsak a nějaký odpar. Na druhou stranu, pokud jsme nevyčerpali cesty, jak udržet vodu v krajině, jako je změna struktury stavby lesů, jehličnaté stromy v nadmořských výškách, které tady nemají co dělat, budování různých remízků, menších nádrží, které budou mít obrovský dopad na biotop kolem míst, kde to vybudujeme. Řešit tady cestu k tomu, jak vrátit vodu do krajiny, podobně megalomanské projekty, které jsou založeny spíš na osobních ambicích jednotlivců, případně na ekonomických zájmech určitých subjektů, nepovažuji za vhodné.

Český rybářský svaz pevně doufá, že tato iniciativa bude zastavena, že zvítězí zdravý rozum před megalomanstvím.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Vážení a milí, nyní tedy končím rozpravu a dám slovo nejprve náměstkovi ministra životního prostředí České republiky panu Vladimíru Manovi. On už tady také spěchá, tak děkujeme, že vydržel. Prosím, máte slovo ke zhodnocení debaty, která tady byla, o vaše stanoviska a případně i k proběhlé debatě. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Vladimír Mana:  Děkuji. Vážená paní senátorko, páni senátoři, dámy a pánové. Řeknu úvodem v reakci na jednoho z předřečníků. My jsme si studii proveditelnosti přečetli. Myslím si, že dokonce několikrát. A ona měla podle vládního úkolu prověřit účelnost a reálnost záměru, a to včetně enviromentálních hledisek. To bohužel podle našeho názoru nestalo. Ministerstvo už v průběhu zpracování studie spolupracovalo, monitorovacímu týmu dávalo více než 170 naprosto konkrétních námětů, jak studii směřovat k dobrému výsledku. Ne všechny tyto náměty byly přijaty.

Do dnešního dne z meziresortního připomínkového řízení není vypořádáno několik desítek našich připomínek ke studii proveditelnosti, takže pokud tady zaznělo, že studie proveditelnosti je platná, tak já tvrdím, že není platná, protože studie je jenom slovo. Pokud obsah je takový, jaký je, tak pro nás jako pro ministerstvo životního prostředí je samozřejmě důležitý obsah a je důležité, aby studie proveditelnosti i pro jednání vlády byla akceptovatelná a především nezpochybnitelná v základních odborných parametrech.

To, že jsou zpochybňovány některé metodiky, jak jsme tady dneska slyšeli, čímž reagují i na celodenní debatu, tak je samozřejmě špatně a pokud se to zakládá na pravdě, což já neumím posoudit, ani ministerstvo životního prostředí není od toho, aby hodnotilo studie, pak by to samozřejmě mělo být důvodem k dopracování nebo k přepracování.

Pro nás jako pro ministerstvo životního prostředí jsou naprosto zásadní nedostatky spočívající v absenci vyhodnocení některých enviromentálních aspektů, jako je například dopad na půdu, a to tady dneska také zaznívalo, a potom nedostatky, které spočívají v absenci závěrů k platným legislativním limitům v oblasti ochrany životního prostředí, a to, ať jsou legislativní limity české nebo evropské, protože to tady také někteří kolegové, ať už v příspěvcích nebo v debatě, zmínili, a určitě mají pravdu.

Snaha ministerstva dopravy přesunout vyhodnocování enviromentálních dopadů do procesu SEA musím odmítnout, protože tento záměr, tak jak je formulovaný, není koncepcí, čili nemůže být na něj dělána SEA a bude se muset skutečně dohodnout ministerstvo dopravy s ministerstvem životního prostředí, jaký by měl být další postup. Návrh, který je nyní připravován do vlády, určitě dobrý není.

Projektový záměr koridoru, nebo chcete-li vodní cesty DOL, je potřeba posuzovat jiným způsobem, ale v zásadě to, co jsem řekl v úvodu, měl být posouzen už v této studii proveditelnosti, v základních enviromentálních dopadech, což si myslíme, že zcela nenastalo.

A poslední věc, kterou zmíním, je zásadní rozpor studie proveditelnosti se strategií přizpůsobení se změně klimatu. Strategie přizpůsobení se změně klimatu je vládní dokument, vláda jej schválila v roce 2015. A nemělo by být samozřejmě možné, nejenom v České republice, ale kdekoliv, aby vláda pak schválila něco, co půjde v rozporu s dalším už dříve schváleným vládním dokumentem.

Konkrétně se jedná o rozpor se základními principy adaptační strategie, jako jsou integrovaný přístup při posuzování vhodnosti opatření, jako jsou prioritní realizace řešení s nízkými negativy na straně rizik a nákladů a také princip zabránění nevhodným adaptacím. A ministerstvo životního prostředí je přesvědčeno, že záměr vodní cesty nelze považovat vůbec za adaptační opatření ke zmírnění změn klimatu.

Věřím, že se ministerstvo dopravy bude ještě dál zabývat zásadními nedostatky, a pokud to skutečně myslí vážně, vláda by měla jednat o materiálu, který bude nějakým způsobem upraven. Děkuji. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní vystoupí poslední z našich hostů, zástupce ministerstva zemědělství České republiky pan Pavel Punčochář. Pane rado, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Pavel Punčochář:  Vážená paní předsedající, paní senátorko, vážené paní senátorky a páni senátoři. Mám docela obtížnou pozici po stráveném dopoledni, nebo téměř tři čtvrtě dne. Vyslechl jsem spoustu velmi protichůdných názorů, které jsem si dovedl předem představit. A řekl bych úvodem dvě věci.

Nebudu stanovisko ministerstva zemědělství vyjadřovat ke studii, ale k záměru DOL. To je, jak se zdá po dnešní debatě, trochu něco jiného. Ale než se k tomuto závěru dostanu, tak mě přímo děsí po tolika letech sucha a nedostatku vody, že stále jsou mezi námi lidé, kteří si pletou sucho a tedy nedostatek vody v krajině, na plodinách atd., a dostatek vodních zdrojů, tedy to, co můžeme používat nejenom pro pitnou vodu, ale i pro hospodářské využití.

Pro mne je tedy docela tragédie, když se dozvím, že půda zadrží pětkrát víc, než je celkový objem vody v přehradních nádržích, takže kdybychom tuto vodu měli v půdě, bylo by všechno v pořádku a voda by tekla ze všech kohoutků, což je bohužel omyl. A Výzkumný ústav vodohospodářský udělal řadu studií, které toto prokazují. Čili chceme vodu v krajině, chceme mít zelenou přírodu, drobné vodní zdroje, naplněné drobné vodní toky. Ale pro vodní hospodářství a hospodářské účely, ať už je to pitná voda, zemědělství, pro závlahy a hlavně pro energetiku akumulace bude muset být. A to, co se děje teď? Je po pěti letech sucha, že podzemní vody jsou tak nízké, že můžeme garantovat, že aglomerace, obce a města, kterým v jejich lokálních zdrojích došla voda, ji letos nebudou mít zase, protože úroveň hladin podzemní vody se nijak výrazně nezměnila a nezvedla. A proto naši předkové už dávno začali dělat nádrže, protože všechny přehradní nádrže se i přes mírnou zimu naplnily na 100 % svého zásobního prostoru, takže minimálně u většiny z nich jeden, u řady dalších více než dva až tři roky mohou vodu poskytovat.

To je jenom úvodem pro to, co jsem tady slyšel a děsí mě to. Dávat tyto věci jaksi do protikladu, není to tak, mají se dělat obě souběžně.

A teď k diskuzi DOL. Je to vizionářský projekt, který historicky byl vizí, jak vylepšit komunikaci České republiky s přístavy a mořem. Dobrá. Teď je situace jiná, ale změna klimatu a nárůst dopravy, zejména silniční, mě děsí. Já dost často jezdím po D1 a po dalších dálnicích. A když dojedete do Německa, tam zatížení touto nákladní dopravou na německých dálnicích je tak dvacetiprocentní oproti situaci u nás. Ano, my jsme křižovatkou Evropy. Myslíte, že v roce 2040 až 2060 těch vozů ubude? Těžko. Čili tohle mohla být cesta, plus vlaky, ale to je věc, která by se měla skutečně dobře prověřit a zvolit rozumný kompromis, přičemž, když se dočtu, že ten, kdo si dělá klimatizaci, tak vlastně zatěžuje prostředí tím, že na klimatizaci je potřeba elektrické energie, a tu vyrábím tím, že zatěžuji někde životní prostředí, tak mně přijde rozpor mezi lodní dopravou a přístupem povrchové dopravy jako naprosto odlišně rozdílný, a přesto se o tom nemluví.

Čili myslím si, že situace je dále pokračovat v hájení území, ne aby se začalo přestat, protože už v minulosti několik takových pokusů bylo. Čili území dále hájit, studii vylepšit, zlepšit atd. Čili ministerstvo zemědělství má pozitivní náhled na DOL do budoucna a různé efekty, o kterých se tady může diskutovat, jestli jsou to nejlepší anebo horší, to je jiná věc. Ale každopádně vodu v krajině si mohu představit i v tomto případě jako podélnou velkou nádrž, která umožní do okolí vodu dát.

Tam bych asi skončil. Asi jsem vás zklamal, paní předsedající, ale situace z našeho pohledu taková je. Děkuji. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Určitě děkuji za stanovisko. Ono mě vlastně vůbec nepřekvapilo, protože jsem ho čekala. Prosím teď úplně na závěr shrnutí veřejného slyšení. Přednese předseda VEU Václav Hampl.

Pane kolego, prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, které není vůbec jednoduché. Všichni jste zažili, že debata i vystoupení byly velmi bohaté, košaté a často velmi rozporné. Nějak to shrnout stručně, není úplně triviální, ale pokusím se.

Mým velkým vzorem, dovolte mi jenom na okraj, je Jack Rivers z Univerzity Colorado. Jsem původem z oboru plicní cirkulace. Pamatuji, když jsme tady měli konferenci – plicní cirkulace v Hlavním sále Valdštejnského paláce před mnoha lety, to byla třídenní konference. Jejím posledním bodem bylo shrnutí konference. Toho se ujal Jack Rivers, jedna z ikon plicní cirkulace. Pamatuji si to dodneška, že být na 3 dnech konference bylo fajn, ale co z toho bylo vůbec nejskvělejší, byl ten závěrečný bod, který vlastně vytyčil cestu pro ten obor dopředu dál...

To je pro mě, když mám zadání udělat nějaké shrnutí, tak to je, co bych rád, ale moc si na to netroufám. Tak vás prosím o shovívavost. Nicméně se pokusím.

Především je namístě velký dík všem vystupujícím. Jak tedy těm, kteří měli připraveny příspěvky, tak těm, kteří vystoupili v rozpravě. Myslím, že se podařilo z podstatné části udržet to, k čemu na začátku vybízel a nabádal můj kolega Linhart. Udržet to nějak mimo emoce a spíš na úrovni věcných argumentů. Velké poděkování z mého pohledu patří také Jitce Seitlové, protože diskuse a příspěvky byly opravdu, myslím, vyvážené. Nedá se říct, že by to stranilo nějaké straně apod. Jde to rozhodně primárně za ní. Ale jde to také za dalšími kolegy, senátory, kteří v rámci postupných kroků přípravy veřejného slyšení program připomínkovali a vedlo to k tomuto výsledku. To si myslím, že je dobře. Dramaticky to zvyšuje kvalitu, přidanou hodnotu a užitečnost takovéhoto setkání.

Někteří tady vyjádřili na začátku jaksi naději, že dnešní veřejné slyšení by mohlo znamenat nějaké rozčísnutí věci, ve smyslu, teď už všichni to budou brát vážně, teď už všichni konečně pochopí, že ta věc je nesmysl. To nebyla ambice tohoto veřejného slyšení. Takže pokud budete odcházet s tím, že takovéto vaše případné očekávání nebylo naplněno, tak vězte, že to nebylo naším cílem, jakkoliv by to bylo dobře, když bychom se pozvolna sunuli k tomu, že věc se tak či onak rozhodne.

Další věc, než se dostanu ke konkrétnějším komentářům. Myslím, že co stojí za to vypíchnout před závorkou, je všeobecné porozumění mezi námi všemi, jak jsme jinak v podrobnostech měli jiné názory. Když budu teď citovat několik z vystupujících – voda je život. To je před závorkou. Ano, všichni víme, že tato věc se strašně moc týká vody a že voda je potenciálně problém v ČR už v současnosti a do budoucna.

Samozřejmě diskrepance mezi námi jsou potom spíš o tom, co s tím udělat a jestli nějaké konkrétní řešení tomu problému spíš pomůže, nebo mu nepomůže, popř. ho zhorší.

Jinak se dá říct, že jsme během veřejného slyšení probrali vcelku standardní sestavu argumentů, jak už je známe i z předchozí doby, jak pro, tak proti.

Pokusím se několik málo z nich shrnout. Procesně náročná záležitost, v tom, myslím, panuje shoda. Problematika průtoku, střecha Evropy, průtoky v zásadě malé versus mohlo by se to hodit nějakým způsobem sem vodu více dostávat. Padlo tu srovnání s EU. Jsou některé země, které jsou na tom s vodou, což je dán jejich geografickou podobou, lépe než my. Zmíněná problematika invazních druhů, problematika výpadů, ve smyslu toho, že vodu potřebujeme, aby se mohla vypařovat, na druhou stranu výpar se hodí, uhlíková stopa při výstavbě versus potenciální úspora uhlíkových emisí potom při provozu, oproti kamionovému provozu. Byla tu zmínka o jakýchsi reliktech železné opony, pokud jde o vodní dopravu. Tady mi zase připadá, že to i malinko souvisí právě s těmi vodními poměry, s tím, kolik a kde je k dispozici vody. Problematika obcí, jejich zaraženého rozvoje, řekněme, kvůli blokaci pozemku a území na jedné straně, na straně druhé možné budoucí přínosy v turistice, v životním prostředí apod. Hodně jsme diskutovali o vztahu s rozvojem železniční dopravy, jak na jednu stranu její meze do budoucna, tak jistý aspekt rezervy pro případ nějakého problému apod. Aspekt energetiky, to tady nedávno zmínil některý z řečníků v debatě, že je tu na jednu stranu samozřejmě možnost využít vodu energeticky, ale na druhou stranu, aby bylo dostatečné zásobování toho kanálu, tak budeme možná energii potřebovat na to, abychom čerpali. Aspekty záborů půdy, lesa, hydrologické problémy. Padlo tu srovnání se Želivkou a s jihočeskými rybníky, to bych asi v tuto chvíli dále nekomentoval.

To je rychlé shrnutí některých hlavních témat, která tu zazněla.

Co se mi vůči primárnímu cíli tohoto slyšení zdá asi nejdůležitější, je skutečně kvalita studie proveditelnosti.

Tady zaznělo několik docela významných kritik kvality, ať z té stránky ekonomické, nebo i z absence kompletní nebo částečné, těch environmentálních hledisek, nebo jejich neadekvátního zpracování.

To si myslím, že jsou věci z mého pohledu velmi vážné. Má-li to být materiál, o který by se mělo následně opírat rozhodnutí vlády v takto masivní, v takto zásadní a důležité věci. Tak to jsou nepochybně nedostatky potenciálně důležité.

Zazněl tu i zcela konkrétní návrh, který bych osobně velmi podpořil. Jsem původně z akademického prostředí, tak to asi možná každého nepřekvapí. Na nějakou solidní mezinárodní oponenturu. Studie proveditelnosti, zdá se mi, že by to bylo asi namístě.

Vzhledem k tomu, že tady zazněly i námitky v tom smyslu, že studie možná trpí ne tím, že není zcela nestranná, nebo její zpracovatelé mohou mít v té věci nějaké specifické zájmy. Čili tady ta oponentura, myslím, že by byla velmi namístě. Mohla by být velmi užitečná.

Já jsem na začátku, když jsem tady krátce k vám mluvil, tak jsem zmínil i aspekty evropské potažmo mezinárodních vztahů v té věci. Trochu tu zaznělo, že to by snad neměl být velký problém, byť samozřejmě informace, kterou jsme dostali ze Slovenska, tak se mi nezdá být úplně nadšená z mého pohledu. Je tam plno nesmyslů, budeme to dál řešit, fajn. Pokud jde o Polsko, tam je asi motivace neproblémová. Co z mého pohledu zůstává velmi otevřené, je to nebanální, je možnost čerpání nějakého minimálně záložního nebo nouzového objemu vody z Dunaje. To je věc, která se nedá brát jako automatická, byť by to z hlediska průtoků Dunaje nemusely být nějaké zásadní objemy. O tom není pochyb. To je jasné.

Ale pořád to není samosebou. Někdo tady dneska zmínil Zlatou stoku. Tam problematika toho, kolik vody půjde do stoky a klik půjde do mlýnů, byla už v tom 16. století dost zásadní otázka.

Prostě to je zase zásadní otázka v 21. století.

Zazněla tady – z mého pohledu – zajímavá nebo významná otázka nebo výzva, nevím, jak to říct. Co tedy jiného, pokud ne kanál DOL. Z mého pohledu je to věc, která se láme na dvě velké části, které tu obě byly diskutovány, víceméně paralelně.

Jeden aspekt toho kanálu je dopravní. To je vlastně to, co ve finanční rozvaze, jak jsme to slyšeli od pana Zlámala, tak vlastně v té ekonomické rozvaze dosti zásadní. Ale má samozřejmě potenciálně jasné alternativy, nebo jasně určitelné definovatelné alternativy.

Pak druhá zásadní část, která se toho týká, ta vodní. Voda v krajině, sucho apod. Tady také některé možné alternativy vůči tomu kanálu zazněly v tomto smyslu. Včetně jistých pochyb, že i na řešení sucha je tohle právě ta nejúčinnější varianta.

Nicméně si myslím, že otázka je relevantní a stálo by zato ji nějakým způsobem pregnantněji formulovat, když ne kanál, co tedy dál. Jak v otázce dopravní, tak v otázce vodní.

Já bych si dovolil v této chvíli skončit. S tím, že se vám znovu omlouvám za to, že si netroufám dělat nárok na nějakou úplnost tohoto svého shrnutí, jakkoliv jsem se v rámci svých chabých možností snažil o jistou nestrannost, jakkoliv si sám osobně v té věci zcela nestranně nepřipadám.

Děkuji vám za pozornost, za to, že jste přišli a za účast na tomto našem dnešním veřejném slyšení. (Potlesk.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Já teď mám úplně opravdu už to poslední slovo.

Děkuji vám za účast. Tímto veřejné slyšení končím.

Připomínám, že z tohoto veřejného slyšení bude vyhotoven protokol se všemi vystoupeními a prezentacemi.

Bude k dispozici na internetových stránkách Senátu. Písemné návrhy a stanoviska lze ještě také zaslat na e-mail: schillerovas@senat.cz (je to tady také napsáno).

Věřím, že bude užitečným zdrojem informací pro senátory, členy vlády, občany, zástupce veřejné správy i samosprávy.

Opravdu bych chtěla poděkovat, že debata byla dnes velmi korektní. Otevřela toto téma. Otevřela ho proto, že jsme někde, kde bychom se teprve rozhlíželi a říkali si, že uděláme to nebo ono. Ale to dnešní veřejné slyšení bylo svoláno proto, že do vlády má jít v září tento materiál. Má se rozhodovat, že se změní trasy, že se stanoví třeba i nová území, která budou chráněna. Čili vstoupí do života občanů. Má se rozhodovat o tom, zda bude dále financován, zda bude jednáno na mezinárodní úrovni.

Takže není to tak, že bychom si teď jenom popovídali, řekli klady, řekli zápory. Ale je to téma nanejvýš aktuální, o kterém bude vláda rozhodovat.

Osobně jsem přesvědčena, že by bylo na místě, aby ať už pro potvrzení proveditelnosti studie, nebo naopak určité nalezení slabin této studie, aby byla zpracována mezinárodní oponentura. Přece ta nemůže nic poškodit. Jestli je studie v pořádku, jenom ji potvrdí a vláda bude mít jistě materiál, který bude takto potvrzen. Jestli není v pořádku, a má být pozměněna, nebo dopracována, pak je to také na místě. Pro tak zásadní rozhodnutí, že budeme dále zabírat pozemky, území, vstupovat do rozvoje obcí a předpokládat vynaložení půl bilionu korun.

To je moje stanovisko.

Chci říci, že se k tomu určitě na plénu Senátu vrátíme. Bývá zvykem, že pokud běží veřejné slyšení, pak z takového veřejného slyšení je tedy bod na plénu Senátu. Senát k tomu pak zaujme nějaké stanovisko.

Chtěla bych také poděkovat kolegům. Panu předsedovi klubu ODS za to, že tady s námi byl, panu předsedovi výboru za Starosty, také je tady pan senátor Linhart, pan senátor Hampl, ten je tady také za KDU-ČSL, samozřejmě také pan senátor Orel, ten je zase ještě jiná politická skupina, vlastně jako kdyby Senátor 21, docela široká spektrum, byli tady i jiní, pan senátor Vícha za sociální demokracii. Takže velice široké spektrum senátorů, které se touto problematikou zabývá.

Přeji vám hezkou cestu domů, snad to v ten pátek nějak zvládnete, i na tu Moravu.

Ještě jednou děkuji za vaši účast! (Potlesk.)

(Jednání ukončen v 14.16 hodin.)