Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 24. schůze Senátu
(3. den schůze – 20.07.2012)

Audiozáznam celého jednání
Videozáznam celého jednání

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 24. schůze Senátu a popřál vám hezké páteční ráno.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Otakar Veřovský, Richard Svoboda, Vladimír Dryml, Zdeněk Schwarz, Josef Táborský, Jiří Lajtoch, Karel Kapoun, Milan Pešák, Pavel Čáslava, Tomáš Grulich, Václav Vlček, Jiří Čunek, Přemysl Sobotka, Adolf Jílek, Pavel Eybert, Jan Horník, Miroslav Škaloud, Tomáš Jirsa, Jaromír Jermář, Jana Juřenčáková, Petr Pakosta, Jaroslav Kubera, Jaromír Štětina, Luděk Sefzig a Stanislav Juránek. Ještě přibyla paní kolegyně Zvěřinová; a paní senátorka Dernerová se rovněž omlouvá.

Pokud jste se nezaregistrovali svými identifikačními kartami, prosím, učiňte tak. Připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí u prezence. (Vidím, a jsem upozorněn, že kolega Čáslava je přítomen – takže oprava pro steno. Pan senátor Pavel Čáslava je přítomen, takže omluva se ruší.)

Dalším bodem pořadu naší schůze je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 374

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 374. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Dobré dopoledne! Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, je mi ctí a potěšením, že vám dnes mohu představit o něco pozitivnější téma než včera. Tato navrhovaná právní úprava totiž řeší nedostatky současného systému péče o ohrožené děti, které spočívají v nedůsledné ochraně práv, zejména v upřednostňování ústavní péče před péčí v náhradním rodinném prostředí.

V případě, kdy dítě nemůže být vychováváno v rodině, měla by být náhradní rodinná péče prvořadým řešením nastalé situace dítěte. Institucionální výchova je východiskem, jen pokud bude vyhodnocena jako nejlepší postup v zájmu dítěte.

Cílem novely zákona je vytvoření zákonných podmínek pro systematickou práci s rodinami, která především zajistí setrvání dítěte v přirozeném rodinném, případně náhradním rodinném prostředí.

Systém bude orientován na prevenci ohrožení dítěte a na včasná řešení. Neméně důležité je také zkvalitnit a zprofesionalizovat pěstounskou péči, zejména prostřednictvím změn v oblasti přípravy pěstounů na převzetí dítěte, vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny a v neposlední řadě také úpravou hmotného zabezpečení pěstounských rodin.

Novela zákona stanovuje také závazné postupy pro činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí, a to zavedením standardu kvality práce či institutu sociální kurately, vyhodnocování situace dítěte a rodiny, nebo individuálního plánu ochrany dítěte.

V průběhu projednávání návrhu v PS vyšlo najevo, s kolika nepřesnými informacemi, je předložená novela spojována. Dovolte mi tedy vysvětlení.

Jak už jsem uvedl, hlavním cílem úpravy je systematická práce s původní přirozenou biologickou rodinou. Zároveň je však zcela zřejmé, že péče o dítě v rodinném nebo v náhradním rodinném prostředí vyžaduje podporu ze strany odborných služeb přímo v terénu. Cílem není zbavit tyto děti odborné péče. Cílem reformy je, aby tato péče byla dětem doručována do jejich přirozeného prostředí, protože dnes, bohužel, v řadě případů činíme pravý opak.

Abychom mohli dítěti poskytnout odbornou péči, je nutné ho dnes tzv. doručit do zařízení. Připomínky, že pěstounů je nedostatek, že pěstouni nejsou dostatečně připravování, nebo, že pěstounská péče selhává, jsou tím nejpádnějším argumentem pro přijetí novely. Tato přílohy vychází z důkladné analýzy současného stavu a přináší opatření k eliminaci nedostatků. Jde především o zvýšení nároku o zájemci na náhradní rodinnou péči. Zároveň také o vyšší podporu pěstounům ze strany státu, a to nejen ve formě hmotného zabezpečení, ale především ve formě zákonného nároku na odborné, poradenské, doprovázející a odlehčovací služby.

Velká debata byla vedena o kvalifikaci pěstounů. Objevily se dokonce návrhy, aby pěstoun měl povinné pedagogické nebo zdravotnické vysokoškolské vzdělání. Musím říci, že to považuji za velké nepochopení účelu náhradní rodinné péče. Hlavní kvalifikací pro výkon pěstounské péče jsou rodičovské kompetence. Schopnost bezpečně a bez předsudků pečovat o ohrožené děti. Ty nelze, jak víme všichni z našich běžných životů, získat žádným vysokoškolským vzděláním. A právě tyto kompetence jsou zkoumány a doplňovány v průběhu kvalitní přípravy a odborného posuzování zájemců o náhradní rodinnou péči. Na pěstounství se člověk tedy nepřipravuje oněch 48 nebo 72 hodin školení uvedených v zákoně, ale po celý rodičovský život.

Vážené senátorky, vážení senátoři, tuto předlohu považuji za jeden ze stěžejních kroků ve zlepšení péče o ohrožené skupiny obyvatel, v tomto případě ohrožené děti.

Budu s vámi velmi rád diskutovat o jednotlivých aspektech, o jednotlivých ustanoveních. Nicméně mi dovolte říct, že tato novela, pokud bude přijata, tak by měla velmi výrazně zlepšit situaci dětí v České republice. Právě těch, které jsou ohroženy různými sociálními handicapy.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo 374/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk číslo 374/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, zpravodajská zpráva se týká návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Cílem tohoto zákona má být zkvalitnění systému, pečujícího o ohrožené děti v ČR, jejich výchovu a rozvoj dítěte v rodinném nebo náhradním rodinném prostředí. Dále zavedení standardů kvality v této oblasti, sjednocení postupů při sociálně-právní ochraně dětí a hledání řešení při individuálních problémech na konkrétní situaci dítěte.

Dalším cílem je omezení umisťování dětí do institucionální péče, orientace na prevenci, rozvoj a profesionalizaci pěstounské péče, kde se jedná o jednotný výběr pěstounů a jejich lepší finanční zabezpečení.

K legislativnímu procesu. Vláda návrh podpořila 28.12.2011 pod čísle 564. První čtení se konalo v únoru na 33. schůzi PS. Výbory, kterým byl záklon přikázán, výbor pro zdravotnictví a výbor pro sociální politiku, se vyjádřily takto: výbor pro sociální politiku souhlasil, výbor pro zdravotnictví dal souhlas s osnovou novely a stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti vzala novelu i pozměňovací návrhy poslance Čechlovského na vědomí.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, mládež a tělovýchovu jej v květnu doporučil k zamítnutí.

Ve druhém čtení padl návrh poslankyně Emmerové na vrácení předlohy výboru k novému projednání, což nebylo přijato. Byly přijaty pozměňovací návrhy poslance Čechlovského a komplexní pozměňovací návrh schválený výborem pro sociální politiku plus několik pozměňovacích návrhů poslanců a poslankyň. V červnu ve třetím byl návrh zákona obohacený dalšími návrhy schválen.

V senátu se tímto tiskem pod číslem 374 zabýval výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a výbor ústavně-právní. Právě ten přijal k této novele pozměňovací návrhy, se kterými vás seznámí zpravodaj ústavně právního. Jde o návrhy, které jsou nutné k tomu, aby tato novela se spoustou přílepků byla schopna života.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku nepřijal žádné usnesení, přičemž byly podány návrhy na zamítnutí i schválení předmětné novely.

Vzhledem k tomu, že návrh na zamítnutí jsem podávala na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku já, dovolím si v diskusi vysvětlit Senátu důvody, které mě k tomuto vedly.

Navrhovaná novela ve svém dopadu iniciuje mnoho změn v rámci ústavní péče o dítě, náhradní rodinné, tedy pěstounské péče a v rámci prevence a následného kontrolního systému kvality zavádění standardů, přičemž klade mnohem větší nároky na legislativu a výkon činnosti v rámci OSPOD na trojkových obcích a na krajských úřadech. Rozdílnost názorů na tuto novelu se projevila jednak u dotčených institucí, jednak v PS a evidentně k tomuto návrhu bude názorově bohatá diskuse i zde v Senátu.

Dovolte mi, abych vás přesněji seznámila s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který na své 26. schůzi, konané dne 11.7.2012, k tomuto návrhu zákona nepřijal usnesení: Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí Ing. Davida Kafky zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Terelmešové a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení. Byly podány návrhy na schválení i zamítnutí zákona v postoupeném znění, při hlasování ale nezískaly potřebnou většinu. Pro schválení hlasovali tři z šesti přítomných senátorů, pro zamítnutí jeden ze šesti přítomných.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste se posadila u stolku zpravodajů a plnila úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor zpravodaj Miroslav Antl z ústavně-právního výboru. Ano, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, včera dopoledne jsem vystupoval k senátnímu tisku 376. Mimo jiné jsem řekl, že tam byla kolize mezi oběma tisky, tzn. tím teď projednávaným a tím předchozím. Schválili jste – za což vám děkuji – pozměňovací návrhy, které už přispěly k odstranění kolize a ústavně-právní výbor vám navrhuje, abyste přijali další pozměňovací návrhy. Nebudu je číst, protože vím, že padle návrh na zamítnutí. Buď já nebo kolega z ústavně-právního výboru by vám pak přečetl odůvodnění, které je u každého pozměňovacího návrhu. Když se podíváte do stanoviska legislativně-právního odboru Senátu ČR, odůvodnění tam najdete.

Neudělali jsme nic jiného, než že jsme vzali připomínky a stanovisko legislativně-právního odboru a navrhujeme vám odstranění čistě legislativně technických věcí a navíc ještě přílepek, který tam byl vložen poslankyní a poslancem v rámci projednávání v dolní komoře českého parlamentu. Signalizuji těch patnáct, které máte před sebou a šestnáctý máte před sebou, ale ten je jen proto, aby navázal senátní tisk 376 a odstranil ten čtrnáctý pozměňovací návrh. K tomu se vyjádříme později. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se neboť nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně je jako první přihlášena paní senátorka Terelmešová, připraví se další písemně přihlášený pan senátor Pavel Lebeda.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, cílem tohoto zákona má být především prevence, tedy práce s dysfunkčními a afunkčními rodinami přímo v místě bydliště. Je to postup zajisté správný, probíhá i v současnosti. Bohužel ani organizace, například církevní zajišťující službu sanace rodiny nebo příslušní pracovníci OSPD trojkových obcí nemají dostatečnou kapacitu pracovníků na řešení situace problematických rodin, ba ani na zajištění skutečnosti, že rodina nefunguje tak, jak fungovat má.

Totéž se týká i krajských úřadů, kde kontrola kvality poskytovaných služeb v této novele navržených profesionálního pěstounství podle standardů, bude znamenat opět mnohem větší personální nároky. To, že by děti měly vyrůstat, pokud je to možné, ve vlastní rodině, je pro dítě určitě to nejlepší. Někdy si ale musíme říct, za jakou cenu. Bohužel, existují i rodiny, které se o své děti nebudou chtít postarat ani v případě, že budou moci využít širokou škálu služeb. Některé děti zejména staršího školního věku, kterou jsou v současné době v institucionální péči a je jich nabídnuta péče pěstounská, většinou nechtějí být umístěny do náhradní rodinné péče. Je to možná i vazbami, které se v rámci institucionální péče vytvoří.

Dále se jedna o děti, které se vrátily do dětského domova po neúspěšné pěstounské péči. Také se může stát, že ze strany pěstounů bude zájem jen o malé děti ze sourozenecké skupiny. Ačkoli tato novela zvýhodňuje pěstounskou péči sourozeneckých skupin, v praxi tomu většinou tak nebývá.

Ohledně náhradní péče, tedy pěstounské péče. Pro zdárný vývoj dítěte je to opravdu to nejlepší, je to lepší než nefunkční vlastní rodina nebo institucionální péče. Tato pěstounská péče musí být ale kvalitní. Velkým rizikem této novely je selhání pěstounské péče a to z jakýchkoli důvodů. V současné době v ČR existuje kvalitní a prověřená pěstounská péče. Je jí ovšem velký nedostatek. To má řešit předložená novela.

Řešení situace spatřuje tato novela především ve finanční motivaci pěstounů a v jejich profesionalizaci. Do této doby bylo prioritou pro pěstouna rozhodnutí, že smyslem jeho života se stává láska a péče ať už k vlastním nebo k dětem, které má v pěstounské péči a tyto děti nemají to nejzákladnější, vlastní fungující rodinu.

V případě pěstounské péče na dobu určitou, dojde ve většině případů u těchto dětí k problému, kam s dítětem dál. Je nutné si říci, že i v rámci pěstounské péče na dobu určitou mohou vzniknou vazby dítěte na pěstounskou rodinu. Chápu, že to není cílem profesionalizace, aby vznikly citové vazby mezi pěstounem a dítětem, ale tomu tak je, protože dítě si citové vazby musí vytvořit. Vždyť se jedná o děti, které přicházejí většinou z nefungujících rodin nebo přímo ze závadného prostředí. Proto tyto děti mají více či méně poškozený psychický vývoj, a proto pěstounská péče o ně je tak náhodná. Nemělo by tedy u těchto případů docházet k tomu, že děti procházejí i několika rodinami, jako je tomu v zahraničí. Dochází k selhávání i v jiných formách náhradní péče právě i v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo v dětských domovech. Zde je nebezpečí ovšem plošného selhání pěstounské péče, protože je to věc, která se řeší nárazově.

Je otázkou, zda dle projednávané novely je příprava pěstounů zajištěna v dostatečné míře. Ohledně roztříštěnosti péče o ohrožené děti je systém možné propojit a jednotlivé činnosti koordinovat. Není možné, aby tento systém fungoval pouze pod gescí jednoho ministerstva, protože při vývoji dětí je důležitá nejen složka sociální, ale i výchovná a vzdělávací. Je tedy nutné propracovat preventivní činnosti, koordinovat práci dotčených ministerstev a vytvořit systém následné péče o děti, které odcházejí ze všech typů náhradní výchovy. To všechno mělo předcházet této novele. V každé formě náhradní výchovy je určitě co zlepšovat, ale situace mladých lidí, kteří se osamostatňují, není řešena vůbec, což je alarmující.

Pokud se jedná o počet dětí umístěných v institucionální výchově, že je velký, k tomu lze uvést jen to, že v ČR na rozdíl od jiných zemí je minimální počet dětí na ulici. Je zcela opomíjena skutečnost, že ústavní výchova prošla v posledních letech značnou změnou. Děti žijí v malých rodinných skupinách, v samostatných bytech, kde se o ně stará stálý tým kvalifikovaných pracovníků, některé byty jsou umístěny přímo v areálech dětských domovů, ale řada bytů se nachází v běžné zástavbě, děti žijí podobně jako děti v běžných rodinách. Podílejí se na chodu domácnosti, navštěvují kroužky, základní umělecké školy a zapojují se do života v obcích.

O tom, že v zahraničí, zvláště v Anglii, která je nám neustále dávána za příklad, v rámci několika opakovaných návštěv ohledně transformace sociálních služeb jsem se o tom mohla přesvědčit, že to, že ji bereme jako vzor, není tak úplně správné. Zkušenosti odborníků byly prezentovány na mezinárodní konferenci, která se jmenovala Systémy institucionální péče o dítě v ČR a v zahraničí, která se konala 14. února 2012 v Plzni. Tam hovořili odborníci ze Slovenska, z Rakouska a SRN. Byly uváděny případy dětí, které prošly šesti až osmi rodinami během svého života do doby své dospělosti nebo do doby, kdy odchází ze škol a opouští pěstounskou rodinu. Právě tak byly uváděny příklady Anglie, kde se pěstounských rodin naskytne mnohem víc. Je to i z toho důvodu, že výchova těchto dětí, které přicházejí ze závadného prostředí, je velmi problematická.

Právě odborníci ze SRN upozorňovali na to, že udělali něco obdobného, tzn. před 15 lety se snažili tím, že děti dostanou do profesionální pěstounské péče eliminovat ústavní péči, omezili některé instituce, omezili tato zařízení a po patnácti letech zjišťují, že děti, které jsou neschopné přizpůsobit se pěstounské péči nebo děti, o které není zájem, je jich takové množství, že pro ně nemají místo v institucionální výchově.

V této novele dochází k zásadním změnám, se kterými nelze souhlasit. Chtěla bych vás s nimi seznámit. Jedná se o paragrafová znění. Pokusím se s vlastním komentářem být stručná.

Paragraf 11 odstavec 2: Krajský úřad zajišťuje přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje těmto osobám poradenskou pomoc, související s osvojením dítěte nebo svěření dítěte do pěstounské péče, včetně speciální přípravy k přijetí dítěte pěstounem na přechodnou dobu. Časový rozsah přípravy zařazení žadatele do evidence, je nejméně zmiňovaných 48, na přechodnou dobu nejméně 72 hodin.

Rozsah této dotace se může zdát někomu velmi nízký. Pan ministr tady hovořil, že to nelze poměřovat hodinami, což je pravda. V této novele je alespoň rozsahově určen, ale po zkušenostech s některými pěstouny a hlavně s dětmi, které se budou dostávat do pěstounské péče, ať to budou děti mentálně nebo tělesně postižené, je to žalostně málo. Tito lidé musí znát v oblasti psychologie, zdravotnictví, ošetřování nemocného – znalosti musí být mnohem větší. Ohledně prověřování pěstounů: já jsem dostala na výboru odpověď, že vlastně ano, a to aby neselhávala pěstounská péče bude zajištěno tím, že budou pěstouni kvalitně prověřováni. Tím samozřejmě bude prověřen krajský úřad nebo OSPOD na kraji. Co se týče prověření. V současné době trvá tři čtvrtě roku až jeden rok. Pokud přijde více pěstounů na kraji a budou je muset prověřovat, protože tam musí být i psychologické prověření, nebudou to kraje schopny v této situaci a s počtem pracovníků, které mají, zvládnout.

Paragraf 42 odstavec 3.5. Počet dětí umístěných v zařízeních pro děti vyžadujících okamžitou pomoc nesmí přesáhnout 28 dětí. A to i v případě, že toto zařízení umístěno ve více budovách, tento počet dětí může být překročen jen v případě, že péče o děti vyžadujících okamžitou pomoc budou svěřeny sourozenci. Souvisí s tím i omezení délky pobytu dítěte v takovém zařízení. Určitě nikdo nechce, aby v tom zařízení pobývalo díte déle než má. Vždycky se snaží, i v těchto zařízeních, samozřejmě nejen v pěstounském péči, vrátit dítě do biologické rodiny. Problém je, že dochází k různému výkladu. Zda může mít zařízení pouze kapacitu 28 dětí v celé ČR nebo v komplexu budov na jednom pozemku a v důvodové zprávě autoři vysvětlují, že se jedná o údaj k jednomu areálu. Ale při výkladu zákona toto není naprosto jasné. Jde ještě o tom, že existují zařízení, kdy v rámci pronájmu jednoho domu mají třeba pět šest bytů, kde mají po šesti dětech. Už se nevejdou do tohoto limitu, ačkoliv děti žijí v rodinných suitách. To považuji také za velký problém v tom, co už teď existuje.

Paragraf 42 c). Výše příspěvku – je tím myšlen příspěvek od rodičů, který poskytují na svoje dítě, které je umístěno v zařízení, činí za kalendářní měsíc, není-li stanoveno jinak 0,8, nejvýše však 1,6 násobek částky životního minima osoby, která je posuzována.

Paragraf 39 f) – Výši příspěvku v jednotlivých případech stanoví ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc rozhodnutí.

V současné době, i když to původní znění je 0,8násobek životního minima, rodiče téměř příspěvek nehradí, protože nemají finanční prostředky. Tento návrh chce vlastně snížit státní příspěvek tím, že bude dorovnán příspěvkem od rodičů. Proto je zde, že vlastně ředitel o tom může rozhodnout a že je to až do 1,6násobku. V praxi není možné ten příspěvek z rodičů vůbec dostat ani v této výši, natož ve zvýšené výši.

Nespravedlivé je i to, že tím, že je-li dítě svěřeno jednomu rodiči do péče, druhý na něj podle zákona přispívat nesmí.

Pokud rodiče nejsou ve styku, matka – samoživitelka, otec by třeba i na dítě nějaký příspěvek dal, možná, ale on není k tomu právně nijak nucen, takže na dítě matka neplatí, protože jí bylo svěřeno dítě do péče, a otec taky ne.

§ 42g – státní příspěvek. To je velice sporný bod v současné době právě ze strany institucionální péče, protože podle bodu a) náleží měsíčně za každé dítě ve výši 22 800 Kč, a za b) snižuje se o jednu třicetinu za každý den, v němž dítě pobývá mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pobyt mimo toto zařízení trvá po dobu dvou po sobě jdoucích kalendářních dnů. Den, ve kterém dítě odejde ze zařízení v době po 15.00 hodině, nebo den, ve kterém se vrátí do zařízení před 15.00 hodinou, se do doby po sobě dvou jdoucích dnů nezahrnuje.

Jak budou řešeny tábory, jak budou řešeny pobyty dětí v zahraničí, několikadenní výlety, hospitalizace v nemocnicích?

Snížení státního příspěvku o 11 % po zprůměrování jakoby původních částek je v podstatě takovou tajnou likvidací právě institucionální péče, zejména jsou-li kladeny dnes vlastně zvýšené požadavky na tato zařízení. Například na jednoho pracovníka smějí být čtyři děti – § 42 odst. 4. Zajištění odborné péče směrem k rodičům – viz § 42a odst. 1 písm. h). Terapie, nácvik rodičovských dovedností, kontrola standardů nebo standardy péče na děti od 15 let výše se snižuje příspěvek tímto téměř o tři tisíce korun. Na této částce se sice polepší "zvopy" , které pečují o malé děti do šesti let, ale starší děti mají větší nároky na poskytovanou péči, ať se jedná o oblékání, stravování, přípravu do školy anebo dojíždění do středních škol.

Co se týká nácviku rodičovských dovedností, neumím si v současné době představit, jak pracovníci "zvopů" budou nacvičovat rodičovské dovednosti s matkou, která, když o dítě zájem má, tak samozřejmě v tom zařízení pobývat nemůže, takže by tomu asi měly předcházet chráněné byty, kde by se s rodinou pracovalo.

§ 9a odst. 3 a 4 a § 50a zavádí standardy poskytování služeb v rámci sociálně právní ochrany dětí a následnou inspekci. Zavedení standardů vždycky, když se jedná o profesionalizaci, když se jedná o služby, je nutné.

Omlouvám se, bude to možná dotaz na pana ministra. Já jsem tyto standardy ještě nikde nenašla.

Problémem potom samozřejmě je následná kontrola a časová náročnost vzhledem na množství inspektorů, které vlastně dotčené instituce mají.

§ 10 odst. 3 písm. d). Jedná se právě o povinnosti OSPODů na obcích třetího typu. Je to povinnost zpracovat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny individuální plán ochrany dítěte – o tom tu už bylo mluveno – pro řešení konkrétních operací v rámci jakoby péče o ohrožené děti a pořádat případové konference pro řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin, a to ve spolupráci s rodiči, jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dalšími přizvanými osobami, zástupci škol, školských zařízení, zařizování poskytovatelů, orgánů činných v sociální oblasti, orgánů policie, státních zástupců, odborných pracovníků v oblasti náhradní rodinné péče poskytovatelů sociálních služeb.

Pořádání případových konferencí je časově i organizačně tak náročné, že pořádat je bude velký problém. Možná, že by bylo lepší, aby problémy, které půjdou vyřešit v rámci OSPODu, se řešily v rámci OSPODu, a ne, aby ke každému problému byla pořádána případová konference.

Je nutné rovněž upozornit na skutečnost, že značná část rodičů nechce spolupracovat. V zákoně není řečeno, jak bude zajištěna účast rodičů nebo zástupce na jednání případové konference a jak budou tito rodiče sankcionováni v případě nezájmu. To opět samozřejmě znamená mnohem vyšší personální zabezpečení zaměstnanců OSPODu.

§ 14 odst. 3 písm. b). Podle tohoto odstavce 1 písm. c)až g)– vyhodnocení – že důvodem podání návrhu pro umístění dítěte buď v náhradní rodinné péči nebo samozřejmě v ústavní péči nejsou pouze nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, jestliže jsou jinak tyto osoby nebo rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění povinností vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti. Toto vychází z doporučení Evropského soudu. Opět zde docházíme k problému, že této novele k písm. b) mělo předcházet písm. a). Pod tímto a)vidím, že problém v bytové situaci je neexistence sociálního bydlení. A v tomto případě se může objevit problém dětí na ulici anebo problém dětských bezdomovců. I když chápu, že jsou rodiče, kteří chtějí a jsou způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte, je nutné poukázat na skutečnost, že důvodem podání návrhu k nařízení ústavní výchovy nejsou pouze nedostatečné bytové nebo majetkové poměry, ale i další problémy, které zapříčinily třeba ztrátu bytu nebo zaměstnání rodiče, což je v dnešní době běžné, a někdy třeba pro rodiče, kteří žijí na ubytovnách, je to jediná možnost, aby dítě po přechodnou dobu bylo řádně zabezpečeno. A chráněné bydlení, které tomu mělo předcházet, kde by se s rodinou, která je problematická, intenzivně pracovalo a byl by 24hodinový dohled nad těmito lidmi, to je také to, co by mělo předcházet této novele.

Měla jsem tu ještě pasáž o sociálním kurátorství, ale o tom mluvit nebudu.

§ 47 odst. 2 písm. b) – Osoba pečující a osoba v evidenci – což jsou vlastně pěstouni – má právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, která je přiměřená věku dítěte v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce, jestliže svěřené dítě dosáhlo věku dvou let.

Vidím tady problém, jak se vyrovnají děti, které jsou umístěny v pěstounské péči a tato pěstounská péče funguje, s tím, že jsou na 14 dní odstaveny někam, buď do zařízení nebo k jinému pěstounovi, tedy v době, kdy pěstouni odjedou se svými dětmi třeba na dovolenou nebo zůstanou doma, mají nárok na 14 dní volna, a jde o to, jak dítě na to bude reagovat. Chápu, je to profesionalizace, citové vazby prostě nemají vznikat.

Nárok na příspěvek při ukončení pěstounské péče podle § 47h má fyzická osoba, která byla ke dni dosažení zletilosti v pěstounské péči, a to ke dni zániku nároku této osoby na příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle § 47. Výše jednorázového příspěvku činí 25 tis. Kč.

Částka 25 tis. Kč pro děti, které odcházejí z pěstounské péče, je přiměřená. Docela bych se přimlouvala i za to, aby byla vyšší. Je však nutné podotknout, že děti, které ukončují pěstounskou péči, by byly tuto částkou zvýhodněny oproti dětem, které prostě to štěstí neměly a odcházejí z ústavní péče, protože zde činí jednorázový peněžitý příspěvek 15 tis. Kč.

§ 47 odst. 3 – odměna pěstouna nenáleží prarodičům, kteří mají svěřené jedno až dvě děti do pěstounské péče, budou se posuzovat sociální a majetkové poměry pečující osoby. Je to velký problém, že se to řeší plošně, protože existují rodiny, kdy jsou pro děti prarodiče vlastně jedinou záchranou. Když si to řekneme v číslech, tak dneska 50 % pěstounské péče je vlastně pěstounská péče prováděná prarodiči. Dojde k situaci, kdy prarodiče, kteří mají důchod plus dosáhnou na nějaké dávky, tak je to nedostatečné zabezpečení ohledně toho, aby dítěti mohli dopřát to, co dítě skutečně potřebuje.

To ostatní už asi číst nebudu, dám prostor i ostatním, omlouvám se.

Už tady bylo řečeno, že legislativní odbor Senátu reagoval na tuto novelu materiálem o rozsahu 16 stran, kde upozorňuje na změny a právě i na nesoulady a nenávaznosti některých ustanovení a přílepky vzniklé pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně, které nesouvisejí s předkládaným návrhem zákona, a také na kolizi mezi senátními tisky 374, 375 a 385.

Tyto nedostatky řeší pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru. Mám dojem, že jich bylo asi 17, a chtěla bych výboru za tuto práci velice poděkovat, a samozřejmě i panu senátorovi Lebedovi, který připravil dalších 18 pozměňovacích návrhů.

Do Senátu byl tedy opět předán zákon, který bez úpravy, kterou by vlastně učinil Senát, by byl nefunkční. Ale z věcných důvodů, které jsem výše uvedla, navrhuji zamítnutí této novely. Měli bychom si uvědomit, že plošnou preferencí pěstounské péče, ať to překladatelé popírají, jak chtějí, dojde k omezování a postupnému rušení institucionální péče. Pokud ale pěstounská péče selže v tomto velkém měřítku, anebo se pěstoun pro děti vůbec nenajde, a my ta zařízení už mít nebudeme, nebo omezíme jejich činnost tak, že prostě zúžíme počet těchto zařízení na několik, kam potom dítě umístíme. Z tohoto důvodu tedy navrhuji zamítnutí předkládané novely.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko – a dovolím si učinit poznámku – za velmi kvalitní zpravodajskou zprávu.

A nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda, který se přihlásil písemně do obecné rozpravy, připraví se paní senátorka Marta Bayerová. Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková neuplatňuje přednostní právo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Pavel Lebeda:  Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Česká republika se čas od času stane terčem kritiky, různě tvrdé či různě i nevybíravé, od řady institucí i úctyhodných, jako je Rada Evropy nebo Organizace spojených národů, ale také od řady dalších mezinárodních organizací, ale také od všelijakých aktivistů a kontroverzních osobností, za které bych jmenoval třeba madam Rowlingovou.

Současná kritika a současné institucionální pokyny, které stojí za vznikem této normy, kterou tady projednáváme, je Výbor OSN pro práva dětí, Rada Evropy, řada západních demokracií, které nám rády poradí, případně mezinárodní organizace, ale také judikáty Evropského soudu pro lidská práva či judikáty Ústavního soudu.

Všechna tato kritika, která se bubnovou palbou snesla na naši republiku, tak cílem toho je vyšší procento dětí, ohrožených dětí, které jsou umístěny v institucionální péči, a toto procento je vyšší než průměr Evropy. A tak je třeba toto procento srovnat. Aniž by se nějak blíže zkoumalo, proč takové procento je, musíme se srovnat a srovnáme to procento, což je důvod této normy, kterou projednáváme, kromě některých skupinových zájmů, které bych zmínil později.

Reakce na takovouto kritiku je u nás taková řekněme standardní, konstantní a nazval bych ji česká. Hlavní je naše, jak to říci, "připokakanost" před takovou sofistikovanou kritikou z velkých institucí či zavedených západních demokracií, nekritické přijímání vzorů, naše malé sebevědomí a sebepodcenění našich zkušeností. My nedokážeme analyzovat a prodat to, co umíme, co tady u nás funguje a co nám dokonce mnozí i závidí. Nepodíváme se ani kriticky do zahraničí na ty rádce, kteří nám leccos doporučují, jak praktiky u nich fungují. A obvykle výsledek takové kritiky je destrukce fungujícího systému. Máme s tím samozřejmě smutné zkušenosti. Podívejme se, jak jsme zatočili i s naší pediatrickou péčí, kterou nám celá Evropa záviděla, která byla vzorová, s naší péčí gynekologicko-porodnickou, se zběsilým rušením jeslí, co jsme udělali se školstvím, jak jsme zlikvidovali naše speciální školství, které fungovalo, a "sesypali" jsme děti supernadané, děti běžně vzdělatelné i děti opožděné a obtížněji vzdělatelné do jednoho hrnce a povařili, takže z toho uvaříme takový mírný podprůměr. Nešťastni jsou všichni, i nadané děti, i běžně vzdělatelné, i hůře vzdělatelné, a pedagog samozřejmě taky.

A dále, jakých hříchů jsme se dopustili na našem vysokém školství, kdy pod praporem neoliberalismu, volného podnikání a ruky trhu se zakládaly vysoké školy, takže jich máme tři a půlkrát více než má Velká Británie, a mnohé z těchto vysokých škol nejsou nic jiného, než prodejnou diplomů, bezobsažných a nepodložených žákovou zvláštní kvalifikací.

Cílem návrhu je tedy péče o ohrožené děti. Nikdo by jistě nenamítal proti tomu, že chceme zajistit kvalitní rodinnou, eventuálně náhradní rodinnou péči, standardy pro sociálně-právní ochranu dětí či standardy kvality sociální kurately. To všechno je v pořádku.

Autoři návrhu se ovšem bijí v prsa, že cílem tohoto návrhu není rušení současných institucí a zařízení pro péči o tyto ohrožené děti. Nicméně pan ministr už pustil do médií, že 31.12.2013 je termín, kdy skončí kojenecké ústavy. Ptám se, proč ten spěch? Jestli pan ministr očekává, že strastiplná a komplikovaná pouť této vládní koalice tak brzo skončí, to očekávání je samozřejmě legitimní. Ptám se, kde pan ministr chce najít ty stovky pěstounských rodin za dobu jednoho a půl roku? Kojeneckých ústavů je u nás 34, nehledě na to, že tyto kojenecké ústavy jsou v gesci ministerstva zdravotnictví. Úspěšně se transformují do dětských center, kde nejde jen jaksi o vlastní péči, ale tato centra rozvíjejí ambulantní péči, preventivní péči, edukační péči.

V průběhu jednoho roku se v Praze objevili dva, slovy - dva zájemci - o pěstounskou péči ve Středočeském kraji mezi léty 2007 až 2010 se pro přípravu na pěstounskou péči připravovaly čtyři, slovy - čtyři rodiny. Dosud motivace k pěstounské péči bylo dítě, touha po dítěti. Zájemci o pěstounskou péči často v podstatě mířili výš, měli zájem o osvojení, i když jim třeba doba k osvojení připadala dlouhá nebo se to nějak nedařilo.

Nyní jsou zde nastaveny podmínky pro profesionalizaci pěstounské péče. Je to legitimní a je to v pořádku. Nicméně nemohu se ubránit představám rodiny, kde v centru zorného pole rodiny je relativně zajímavá suma za pěstounskou péči, a dítě se posouvá v zorném poli někam na periferii zorného pole, případně vůbec ze zorného pole vypadne, tomu se říká lékařsky skotom.

Důraz na finance je u řady rodin významný, dokonce se jedna pěstounka už vyjádřila v novinách, proč by se měly rušit její sociální dávky s přiznáním pěstounského příspěvku a že sociální dávky by měla pobírat také. Trošku mě děsí představa, jak náhle zahoří rodina se zájmem o pěstounskou péči láskou k dítěti, když vám současně odborníci řeknou, jak obtížné je umístit do náhradní rodinné péče i dítě s minimální vadou sluchu, zraku, dokonce s ekzémem. A najednou prostě tento problém nebude. Nemám k tomu příliš velkou důvěru.

Dovolím si teď některé konkrétní poznámky k návrhu. Kolegyně Terelmešová již zmiňovala rozsah 72 hodin pro přípravu pěstounů. To je opravdu žalostně málo, když si vezmeme spektrum dětí, které jsou ohroženy, spektrum jejich psychických i somatických postižení.

Jenom uvádím, že v Norsku příprava pěstounské rodiny trvá tři roky.

Předloženému návrhu vyčítám i akcentaci pěstounské péče na úkor všech ostatních druhů této péče, dokonce i na úkor osvojení, které by mělo být samozřejmě vrcholem péče o takové děti.

Další, co vyčítám, je uzavírání dohod s pěstouny osobami pověřenými. To je jednoznačná ingerence privátních aktivit do této oblasti a cítím v tom tlak občanských sdružení. Abychom se nedostali tam, kde je Rakousko, kde 80 % těchto aktivit je v privátních rukou. To, že tam budou ingerovat občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti, tím se jaksi trošku ztratí kontrola toku peněz, a navíc už mnozí zájemci o pěstounskou péči se vyjádřili v tom smyslu, ať ty prostředky jdou na děti a že nemají zájem, aby živili nějaké další aktivity na toto napojené.

Dalším problémem je počet dětí v zařízení pro okamžitou pomoc těmto dětem. Návrh počítá s 28 dětmi. Počet 28 dětí v tomto zařízení nedovoluje efektivitu zařízení. Upozorňuji, že v Německu je limit dětí na takové zařízení 60. A naši odborníci, aniž by to měli někde podchyceno, pracují s číslem 48, což mi přijde přiměřené.

Z vládního návrhu se v Poslanecké sněmovně naštěstí podařilo odstranit některé části, zejména nekritické zvýhodnění Fondu ohrožených dětí, tzv. klokánků.

Další námitka je 25 tis. Kč, které dostane dítě, jež dosáhne dospělosti v pěstounské péči jako startovní obolus do života. To je v pořádku, a já s tím plně souhlasím. Ale potom nevím, proč dítě, které dosáhne dospělosti v instituci, dostane jenom 15 tis. Kč, proč ne stejně, i když samozřejmě zařízení, ve kterých dosáhnou dospělosti, spravuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Vyčítám i velkou nepřipravenost této aktivitě, této kampani. Ministerstvo práce a sociálních věcí si, řekněme koleduje, protože už má za sebou nedávný debakl s vyplácením sociálních dávek. A my takovéto kampaňovité aktivity zažíváme, současně třeba registr motorových vozidel, vzpomeňme si i na maturity. Tady se vkrádá podezření, že se takové akce zadávají spíš než s odborným zaměřením z jiných důvodů.

Pokud tento zákon projde, tak se obávám, že se z důvodů toho, aby se prokázalo, jak dobrý a funkční tento systém je, se sníží laťka pro vybrání vhodných pěstounských rodin. Nad lačností peněz některých rodin, která bude převažovat, se bude trochu zavírat oko.

Řešení nezaměstnanosti touto akcí, která je tam také možná v podtextu, proti tomu nic nemám, je to legitimní.

Vtírá se mi teď několik myšlenek, nápadů, co s nemovitostmi. Kojenecké ústavy, kterých je v republice, jak už jsem říkal, 34. Některé z nich jsem viděl, to jsou úžasné, krásné nemovitosti, a my je zrušíme. Nikde jsem se nedočetl, jestli je nějaký záměr s těmito nemovitostmi.

Další věcí jsou finanční rozdíly péče o dítě v zařízení, je to přibližně 40 tis. korun za měsíc. Odměna pěstounské rodiny bude menší, je tady určitý rozdíl.

Nepřestávám obdivovat prozíravost a vizionářství hlavního architekta tohoto návrhu pana Dr. Macely, který už v roce 2010, aniž by se ještě vědělo, že takovéto záměry budou, založil obecně prospěšnou společnost s náplní edukace pěstounských rodin. To je pozoruhodné. Není to určitě jaksi konflikt zájmů, je to naopak synergie, štěstí prostě přeje připraveným.

Zmíním i některé zkušenosti se zahraniční pěstounskou péčí. Kolegyně Terelmešová už tady zmínila Velkou Británii. Není vůbec žádná výjimka, že dítě dokáže projít řadou rodin, tři pěstounské rodiny ročně není úplná výjimka, a dětským rekordmanem je 35 pěstounských rodin, kterými dítě prošlo v průběhu péče.

Je tady problém, na který v Holandsku mají svoji komisi. V Holandsku v průběhu jednoho necelého roku bylo řešeno 500 sexuálních zneužívání v pěstounských rodinách. V USA je údaj o tom, že je sedmkrát vyšší fyzické násilí a čtyřikrát vyšší sexuální násilí v pěstounských rodinách.

Celému návrhu tedy vyčítám především jeho nepřipravenost a nekritickou preferenci pěstounské péče. Narazit všechny děti, kdy spektrum ohrožených dětí je nekončící a obrovsky široké. Od zdravého novorozenečka v baby boxu až po pubescenta s kriminálními a drogovými zkušenostmi, děti týrané, zneužívané je tak široká škála, na jedno kopyto péče mi nepřijde správné. Optimum by bylo titrování optimální péče, optimální formy náhradní rodinné péče, instituce atd. To je široké spektrum.

Vadí mi samozřejmě i disharmonie s podobnými aktivitami ministerstva zdravotnictví a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Návrh zákona nepodpořím. V případě, že projde do dalšího čtení jsem připraven načíst návrh. Návrh, který mám připraven, má celkem 18 bodů. Zaměstnal jsem tím laskavou a hodnou paní doktorku z legislativního odboru. I to by byla aspoň pomoc. Návrhy se opírají především o námitky odborníků, s kterými jsem problém diskutoval. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní prosím o vystoupení paní senátorku Martu Bayerovou, připraví se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Oba dva předřečníci mně mluvili úplně z duše. Proto budu velice stručná.

Musím přiznat, že u tohoto návrhu zákona mám značné dilema. Na jedné straně podporuji jeho základní ideu, že by děti měly vyrůstat v rodinném prostředí.

Souhlasím s opatřeními, která to umožňují a podporují. Znám mnoho pěstounských rodin a vím, že umějí dětem v pěstounské péči zajistit vysoce kvalitní dětství a rozvoj. Hlavně jim však umějí vytvořit láskyplné prostředí, dát jim novou rodinu, nové rodiče, případně i sourozence. Nejsem si ale jista, že totéž dokážeme zavedením jakési nové pěstounské profese. Zvláště pak tehdy, pokud budeme současně komplikovat či umrtvovat činnost stávajících zařízení, tak jak už tady bylo řečeno, která se na péči o děti již dlouhodobě specializují a získala si i řadu zahraničních ocenění.

Jistě nejsem sama, kdo obdržel stanovisko Fondu ohrožených dětí, které upozorňuje na mnohá úskalí projednávaného návrhu změny zákona. Za zásadní považuji argument, že profesionalizace pěstounské péče vede k tomu, že mnoho dětí pak migruje mezi profesionalizovanými pěstounskými rodinami a požadované rodinné péče se jim beztoho nedostává. Pro takové případy, ale i třeba ve prospěch možnosti zachovávat sourozenecké vazby dětí, bych upřednostnila takové řešení, které umožní i souběžné zachování stávajících zařízení péče o dítě, byť i třeba v menším počtu. Navíc vnímám i upozornění, také to zde už zaznělo, našich senátních legislativců, že projednávaný návrh změny zákona se kříží s návrhy uvedenými v jiných tiscích a jejich současné přijetí zřejmě vyvolává jen nové zmatky a komplikace.

Vzhledem k těmto skutečnostem se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátorko. Nyní bude hovořit paní senátorka a místopředsedkyně Alena Gajdůšková, připraví se pan senátor Karel Šebek.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, v prvé řadě bych chtěla říci, že si obrovsky vážím jak pěstounů, kteří již o děti pečují, tak ale také lidí z kojeneckých ústavů, z dětských center, z dětských domovů. Jak jsem měla možnost se setkat jak s jedněmi, tak s druhými, tak jsou to většinou skutečně lidé se srdcem na dlani. Ale v institucionální péči jsou to také skvělí odborníci, profesionálové, kteří skutečně se své práci celoživotně věnují, a to s plným nasazením a v podstatě jsem přesvědčena o tom, že jejich ocenění zdaleka nedosahuje významu ani úrovně práce, kterou odvádějí. To pro začátek.

Druhá věc, kterou bych chtěla vytknout před závorku, je, že – a to říkám teď jako pedagog – každé dítě je jiné. A dítě není jenom zmenšený člověk. Je prostě individualita. Každé dítě je osobnost. Každé dítě potřebuje něco jiného. Potřebuje podporu svého talentu, svých schopností. Potřebuje ale pomoci. A děti, které se v dnešní době dostávají do dětských domovů nebo kojeneckých ústavů, jsou děti, které ještě, nebo většinou mají za sebou věci, o kterých velká část dospělých ani neslyšela a nemůže je ani zažít. Ty děti mají za sebou obrovská traumata. Mnohdy skutečně týrání. Nejenom to, že se o ně nikdo nestará, ale skutečně mnohdy fyzické týrání, sexuální napadání atd., atd. A to samozřejmě znamená, že na těch dětech je to podepsáno. Proto potřebují skutečně nejlepší péči. Proto v kojeneckých ústavech dnes jsou celé týmy lidí, kteří se o děti starají. Kojenecké ústavy jsou proto tak drahé, a nakonec i dětské domovy, protože to neznamená, že je dvojice na skupinu dětí. To znamená, že je tam pediatr, že je tam psycholog, že je tam terapeut atd., atd. Včetně sociálních pracovníků. Prostě celý tým lidí, kteří hledají to nejlepší, co pro to dítě najít mohou, kteří se snaží mu pomoci, a to všemi možnými způsoby, které dneska moderní pedagogika, psychologie, ale i sociální věda i medicína znají.

Já to říkám proto, že z tohoto návrhu zákona, ale především také z toho, co se kolem toho návrhu zákona dělo, co předcházelo, z vyjádření ministerstva, dokonce termínovaného vyjádření ministerstva, že dětské domovy se zruší do konce roku 2013, kojenecké ústavy snad měly být ještě rychleji, tak mě to vede k tomu, že my místo toho, abychom podpořili to, co je dobré a doplnili to tím, co může ještě pomoci, tak prostě likvidujeme to, co nám svět závidí a vymýšlíme tady něco, o čem svět dneska už pochybuje.

Paní poslankyně Emmerová použila při svém vystoupení v Poslanecké sněmovně výzkumu ve Velké Británii, v Holandsku, Německu atd. Já to nebudu opakovat. Jenom to doplním o svoji zkušenost z mezinárodní konference Dítě v krizi, která běží každý rok v rámci Mezinárodního filmového festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně, kde pravidelně se zúčastňuje paní doktorka z Velké Británie a angažuje se právě tam ve vztahu k dětem, je odbornicí, je psycholožkou. Angažuje se tam v práci s dětmi, které jsou v problémech, s dětmi bez rodiny. Ona sama upozorňuje roky na to, že nejsou věci černobílé. Že skutečně i pěstounské rodiny mají velká úskalí. Největším proviněním na dětech je, jestliže jsou takzvaně na postrk, jak se říkalo. Prostě mění to prostředí velmi často. Nemají zakotvené citové vazby. Nemohou se tedy rozvíjet. Jsou handicapované kromě toho, s čím se narodily, co jim dali do vínku jejich biologičtí rodiče, kteří se o ně nedokázali postarat z jakéhokoli důvodu, nebo traumatem, že o ty rodiče přišli, a ještě se tam nabaluje. A ještě se vůči nim budeme proviňovat tím, že je budeme přehazovat z jednoho prostředí do druhého? S tím jako pedagog absolutně nemůžu souhlasit! To prostě nemá nic společného s tím, co dneska moderní psychologie a pedagogika o vývoji dětí a o dětech samotných ví.

A abychom to dostali ještě do jiných rovin, říkala jsem, že se znám, setkávám dlouhodobě spolupracuji jak s lidmi, kteří mají děti v pěstounské péči, tak s lidmi, ať už jsou z kojeneckých ústavů nebo z dětských domovů. To svoje tvrzení, že věci nejsou černobílé a že bychom tedy neměli opouštět variabilitu možností, dovodím několika příběhy ze života, kterými chci ilustrovat, že určitě není dobře tvrzení, že všechny instituce v péči o dítě jsou špatně a všichni pěstouni jsou ideální, respektive výsledek pěstounské rodiny je ideální. Při vší úctě k těm lidem, kteří se tomu věnují.

Příběh jeden. Pěstounská rodina si vzala do pěstounské péče, poté adoptovala chlapce. Já jsem ho dostala do třídy, kdy ho sebrali v polovině školního roku vysloveně z ulice. To dítě z toho pohledu školního prospěchu bylo skutečně velmi zanedbané, neumělo nic. Byl to krásný chlapeček, který se velmi snažil. V okamžiku, kdy dostal podporu, skutečně se velmi a velmi snažil, do konce roku jsme to dotáhli do nějakého průměru.

Osvojila si ho – protože skutečně to bylo velmi roztomilé dítě – vzala si ho rodina, kde žena byla psycholožka, čili člověk, který věděl, o čem je řeč. Ten chlapec byl dobrý do období puberty. V období, kdy se dostal do puberty, začal krást, utíkat z domova, obrovské problémy. Rodina to zvládla s velkým úsilím, s velkými traumaty. Dnes konečně snad už se stabilizoval, ten chlapec snad má zaměstnání, a funguje to. Ale to byla rodina, kde skutečně věděli, do čeho jdou a uměli to zvládat. Nevím, jak podobnou situaci by zvládala rodina, která měla představu, že si vezme dítě, které bude jejich pýchou.

Příběh druhý. Opět vysokoškoláci. Nebudu to říkat dopodrobna, jenom zkrátím. Zhruba 7 dětí – průběžně, protože když si vzali dítě, zjistili, že má sourozence. Vzali si i ty sourozence, tak se to postupně nabalilo. Žena – pěstounka a adoptivní matka, protože některé děti adoptovali, si dodělala dokonce speciální pedagogiku, aby těm dětem dala co nejvíc. Nepodařilo se, ani jedno dítě se nepostavilo řádně do života. Nebudu vykládat ty příběhy. Dokonce je tam nějaké vězení. Prostě problémy. Ta žena před dvěma nebo třemi lety zemřela na rakovinu. Nebylo to zvládnutelné a ty děti se nepostavily do života.

Na druhou stranu znám příběhy z dětského domova, kdy děti prošly dětským domovem. My jsme ve Zlíně ještě zřídili něco jako "dům na půl cesty", čili když děti odcházejí z dětského domova, už poslední rok mají vlastní bydlení přímo v dětském domově, kde se víceméně starají samy o sebe. Když odejdou z dětského domova, z bývalé školky jsme udělali tento "dům na půl cesty", kde už vysloveně jsou jenom pod takovým vzdáleným dohledem pracovnic dětského domova. Je tam pracovnice z charity, která je jim vždycky nápomocna. V podstatě do té doby, dokud nemají zajištěno vlastní bydlení a zajištěnu práci, pořád jsou v nějakém kontaktu.

Dvě děvčata, která tím dětským domovem prošla, dneska jsou vystudovaná a pracují v tom dětském domově dál jako vychovatelky. Každý rok se před Vánocemi, a už to bylo více jak 50krát, scházejí jednak pracovníci dětského domova, jednak děti, které tím dětským domovem prošly. Mnozí z nich jsou dnes docela dobře situovaní lidé s vlastními rodinami, s vlastními vnoučaty.

Já to říkám teď jako příběhy, protože skutečně ty věci nejsou černobílé. My se na to tak musíme dívat. Nemůžeme nastavovat podmínky tak, abychom zlikvidovali to, co funguje, a znovu říkám, to, co nám svět závidí, jenom proto, abychom dosáhli nějakého ideologického záměru.

Mimochodem ve Velké Británii s těmi zkušenostmi, které jsou, je dnešní trend takový – samozřejmě pěstounské rodiny, náhradní rodinná péče, pokud to jde, ale ještě před tím je snaha hledat rodinné příslušníky, kteří by se o děti postarali v té širší rodině. To si myslím, že má smysl. Ale takto, jak je nastavený zákon, tak my dáváme docela zajímavé částky těm takzvaně profesionálním pěstounům, ale když řekne teta, když řekne babička, že se o to dítě postará, tak v podstatě na to nedostane nic! Zdá se mi to naprosto nelogické. A další trend, který se ve světě navozuje, je to, co my dnes u nás máme. To jsou dětské domovy rodinného typu, to jsou ty malé skupiny, které dneska už v dětských domovech fungují a pracují.

Já bych se přimlouvala za to, abychom v této chvíli návrh zákona, tak jak je předložen, zamítli. Já jsem k tomu dodala dva příběhy, mí předřečníci argumentovali věcně přímo ve vztahu k jednotlivým paragrafům, které nejsou dobře. Měli bychom samozřejmě vytvořit co nejlepší podmínky jak pro pěstouny, tak i pro institucionální zařízení, která se postarají o děti, které z nějakého důvodu přišly o to štěstí, vyrůstat ve vlastní rodině. Ale měli bychom tedy společně přijímat jednak tento zákon, jednak také zákon o dětských centrech, abychom vytvořili skutečně provázaný systém, který by dal možnost pomoci každému jednomu dítěti, které se z jakýchkoli důvodů dostalo do problémů, a samozřejmě jejich rodinám. To, co děti potřebují, je klid, je bezpečí. To si myslím, že by měl být ten základní ukazatel.

Někde jsem slyšela, že na světě jsou jenom dva druhy lidí. Ti jedni, kteří lásku umí dát, ti druzí, kteří o ni prosí. Děti, o kterých se dnes tady bavíme, jsou ti, kteří o ni prosí. A v podstatě omezení pěstounských rodin na to, že s dětmi nesmějí navázat citové vazby, je naprosto absurdní ustanovení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Karel Šebek. Připraví se pan senátor Petr Gavlas.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, úvodem bych snad řekl, že nepochybuji o tom, že návrh zákona, který přinesl pan ministr, je veden dobrými úmysly, něco posunout k lepšímu, ale zároveň musím říci, že všechna slova, která zde vyzněla buď jako výhrady nebo jako osobní zkušenost, také mají své rácio. Já bych k tomu chtěl přispět také svojí zkušeností řekněme jako zastupitele a občana.

Především myslím, že paní zpravodajka Terelmešová mluví i mně z duše v tom, že máme tady fungující instituci, to jsou ty – jak jsem se dozvěděl – "OSPODy", my jsme tomu vždycky říkali sociálka – zkráceně, které jsou na pracovištích pověřených úřadů. Myslím si, že i jejich zkušenost je taková, že krajský úřad pro tuto činnost je už příliš vzdálen a hrozně málo operativní.

Chtěl bych zmínit to, že se tímto zákonem zabýváme. Hlavně následky. Následky stavu, který je někdy neovlivnitelný – třeba rodinná tragédie, úraz; nebo ovlivnitelný, tj. sociální prevence.

Víme, že prvními indikátory toho, že v rodinách něco není v pořádku, bývá škola, obec, nebo lékař. Podle mých zkušeností – nemám to doloženo žádnou statistikou, ale pouhou lidskou zkušeností – bývá tímto indikátorem alkoholismus rodičů, gamblerství a sociální chování, a teprve v poslední řadě to bývají sociální záležitosti. Protože, kde je vůle, tak rodina, kde to začíná být na hraně, hledá pomoc. Pomoc hledá, jak říkám – ve škole, na obci, nebo u lékaře.

Tyto instituce mohou pomoci, mohou poradit, ale nemůžeme od nich chtít nějakou systematickou pomoc. Pokud jsou tady občanské iniciativy, podle mě sdružují právě především ty, kde fungují, ať jsou to mateřské kluby, YMCA, apod. Ale péče v sociální prevenci skupin, které jsem zmínil – alkoholiků, gamblerů; nebo těch, kteří se chovají vyloženě asociálně, to je samozřejmě pro normálního člověka, který vykonává dobrovolnou občanskou iniciativu, už na hraně jeho fyzických možností i jeho profesionality.

My jsme pomoc vždycky hledali co nejblíže, tj. na bývalých okresech, nyní na úřadech s rozšířenou působností, a tam jsme ji také nacházeli.

Shoduji se s paní kolegyní Terelmešovou v tom, že tyto úřady nestíhají, jsou přetížené. A ačkoliv mají ke svým skupinám blízko, tak se ke všem nedostanou.

Myslím, že prevence by měla být především sofistikovaná, zkušená a odpovědná státní služba. Posílením této služby bychom se vyhnuli naléhavým potřebám dalších kroků, ať už jsou to ústavy nebo pěstouni. Mluvíme-li o lepším řešení, tak je to nepochybně tato prevence a ve svém důsledku to může být řešení levnější. A mnohem levnější, protože by se jednalo o posílení profesionálů v řádu několik jednotlivců, a nemuseli bychom hledat tolik náhradních pěstounů. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Petr Gawlas. Připraví se pan místopředseda Zdeněk Škromach. (My se vystřídáme.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené senátorky, senátoři, dovolte mi, abych i já vystoupil k novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jak tady předřečník – senátor Šebek – říkal. Mnozí z nás zde vystupují s vlastní zkušeností. Moje vystoupení nebude tak odborné, jako vystoupení senátorů, kteří mají novelu perfektně nastudovanou. Co se týče pěstounských rodin, u nás na Třinecku některé navštěvuji osobně. I finančně podporuji. Protože v některých rodinách je to závažnější. Zvlášť jeden případ, kdy manželský pár má v pěstounské péči i adopci 12 dětí, a tatínek nešťastnou náhodou loni zemřel. I maminka s 12 dětmi se snaží a starší bratříčkové a sestřičky pomáhají mladším, takže to tam funguje... Pěstounskou péči mám i v rodině. Moje sestřenice má v péči 4 děti, z toho jedno dítě je "naprostý ležáček"...

Jedním z hlavních cílů každé civilizované společnosti by mělo být to, aby každé dítě vyrůstalo, pokud možno, ve funkční biologické rodině.

Bohužel existují cíle, jenž z nejrůznějších důvodů jednoduše nejdou naplnit, a tak by pro naši společnost mělo být stěžejním alespoň zabezpečení v náhradní rodinné péči v případech, kdy dítě ve svém vlastním životě vychováváno nemůže být. Prvořadý by měl být vždy zájem dítěte.

Jsem jedním z tradicionalistů, kteří vždy budou preferovat rodinnou formu výchovy před ústavní péčí, a minimálně v tomto ohledu oceňuji, nebo můžu oceňovat záměry předloženého návrhu zákona.

Jak už jsem se zmínil, v našem regionu znám osobně některé pěstounské rodiny. Vím, že o děti, které jsou těmto pěstounům svěřeny do péče, je skvěle postaráno. Funguje u nás mj. jedno občanské sdružení, které se snaží propagovat pěstounskou péči, staví pro pěstounské rodiny domy, snaží se pro ně všemožně zabezpečit nezbytné zázemí a podporu pro zdravý růst a fungování dětí. Držím jim palce, tleskám! Nicméně, přes všechny moje zkušenosti jsem také realista. Plně si uvědomuji, že osvojení a pěstounská péče nejsou v našich podmínkách lékem na všechno.

Ústavní péče bude ještě dlouho nedílnou součástí výchovy opuštěných a zanedbaných dětí a ve spojitosti s předloženým návrhem mám o další fungování kojeneckých ústavů a dětských domovů skutečně vážné obavy. Navíc tyto ústavy už dnes nejsou v naprosté většině tím, čím byly v minulosti, tj. šedými a nehostinnými institucemi, které neměly dětem co nabídnout. Byly pro ně spíše vězením nežli náhradním domovem. Prošly však změnou. Jsou to barevnější a přívětivější místa pro život, která sice nikdy nedokážou nahradit rodinu, ale aspoň se o to snaží. Nesmíme zapomínat ani na to, že spousta dětí, které potřebují prakticky nepřetržitou zdravotní péči, a obávám se, že pro část z nich bude ústavní péče i do budoucna jedinou možností.

Je pro mě také překvapivé, že na přípravě této novely se nepodíleli právě ředitelé ústavů, jelikož oni mají dlouholeté zkušenosti v dané oblasti a stojí za transformací, kterou kojenecké a dětské ústavy prošly v posledních letech. Výchova dětí v rodinách, ať už v původní rodině, nebo v pěstounské – je to, co bych si osobně přál. Ale samotný výsledek, tedy novela, co nám leží na stole, na mě příliš pozitivním dojmem nepůsobí. Je tam spousta věcí, která se mi nelibí. Nedořešené finanční otázky. Pěstounská péče na přechodnou dobu a další nedostatky, které už tady byly zmiňovány.

Z těchto důvodů také navrhuji, stejně jako paní zpravodajka, zamítnout novelu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším je pan senátor Škromach.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, připojil bych se k názorům, které tady byly většinově řečeny. Myslím, že nejlépe to vystihla paní senátorka Terelmešová, která shrnula všechny tyto věci, které jsou vnímány jako nedostatky zákona. Dovolil bych si vypíchnout některé souvislosti, které jsou spojeny s tímto zákonem.

Cesta směřování k tomu, aby péče o tyto děti byla co nejlepší a na nejvyšší úrovni – je dobře. Pěstounská péče patří do souboru možností, které v systému jsou. Osobně považuji za ideologická, bohužel nikoliv věcně podložený záměr, jít revoluční cestou likvidace, ať už to jsou kojenecké ústavy, ať už to jsou "klokánky", "vesničky SOS" a další zařízení, včetně kojeneckých ústavů, které v systému fungují.

Otázka je – tak jak máme informace, že česká strana nedokázala vysvětlit, možná ani nechtěla vysvětlit, jak systém u nás funguje vůči námitkám, které tady z některých institucí ze zahraničí jsou vznášeny.

Je zajímavé, ale to není poprvé, ale ani naposledy zřejmě, že Česká republika je v těchto věcech otloukánkem některých organizací včetně OSN, které o tom mnohdy – jak se to bere z perspektivy zřejmě vesmírné, ale nikoliv skutečné reality – a možná, možná že v mnoha těchto věcech jsme už některé jejich systémy předstihli. K dětským domovům ani nedospěly, vesničkám SOS a podobně. Tak si myslím, že to je věc, která nelze řešit ideologicky – navíc a já bych požádal pana ministra, aby vysvětlil vztahy, které tady jsou a pochybnosti, které ukazují na to, že vlastně duchovní otec všech těchto návrhů pan Macela a jeho pravá ruka paní Klára Trubačová v tom nemají osobní zájem. Ten zákon totiž tak jak je postavený, tak jednoznačně navazuje na dvě neziskovky, které mají přímou souvislost s panem Macelou a s paní Trubačovou. Potažmo tedy s její sestrou, která řídí nadaci Sirius. Pan Macela bude vzdělávat, nadace Sirius bude organizovat celý tento systém. A tito dva lidé si připravují na míru tento zákon. Kde jsou ostatní instituce? Navíc, tak jak je to postaveno, tak vlastně jedinou vzdělávací organizací bude organizace, kterou údajně má pan Macela, on to ani nepopírá, kterou si vytvořil dopředu a zákon je potom připraven, že tato organizace bude vlastně všechny školit. Určitě ne zadarmo. To asi zaplatí kraje, zaplatí to města a obce, protože tady se nehovoří ani o formě, kterou by města či obce na tuto činnost, která je jim zase vládou přenášena, měly zastávat.

Směr, pokud jde o pěstouny je zcela správný, to je třeba říci, ale způsob je destruktivní. Já myslím, že pan ministr Drábek už proslul svými revolučními postupy v destrukci sociálního systému. Já myslím, že Che Guevara je jenom takovým slabým stínem ve srovnání revolučnosti, protože když se podíváme – a já myslím, že do dneška vzpomínají na úřadech práce na revoluční zavedení nového systému úpravy dávek – hurá systém a dopadlo to stejně jako jindy, prostě Potěmkinovská vesnice. Podezření na zakázky pro spřízněné firmy a podobně. A toto je nebezpečnější, protože to jsou samozřejmě osudy dětí a děti víceméně jsou rukojmími ministerstva, ale hlavně těch lidí, kteří de facto tento systém připravují podle obrazu svého a k obrazu svému. To si myslím, že je špatně. A jak tady řekl nakonec jeden kolega, dobrými úmysly byly dlážděny všechny cesty, které nakonec vedly do pekla.

Já si myslím, že na rozdíl od toho, že do dneška úřady práce se potýkají v praxi s revolučností pana ministra Drábka a jeho ministerstva, kdy systémy nefungují a stále vykazují velké problémy, místo toho, aby pomáhaly, takže víceméně zatěžují administrativu, takže v případě těchto dětí, které jsou ve složitých situacích, my si nemůžeme dovolit tato rizika. Já jsem přesvědčen, a věřil jsem tomu, když jsme s panem ministrem diskutovali i v televizních debatách, že skutečně to bude proces, který bude evoluční. Protože nic jiného v této věci nemůže být, než evoluce. Postupný vývoj. A i země, které dneska nás poučují, tak k tomu svému systému přišly nějak, ale v oblasti sociální a zdravotní systémy jsou jenom těžko realizovatelné na jiné zemi, protože každá země má své zvyky, návyky, způsoby. A jestliže je chceme změnit, tak jsou to mnohdy generační problémy. To nejde udělat ze dne na den tak, jako změnit počítačový systém na úřadech práce, to nějak dopadlo. Ale to, co nedopadlo, to tu bude mít zásah do života dětí, které jsou v ohrožení, které jsou v těžké situaci. A proto myslím, že tento zákon tak jak je připraven – a já jsem přesvědčen, že je to i lobbisticky připravený zákon některými skupiny neziskovek, které prostě mají zájem na vlastním prospěchu – navrhuji zamítnout.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dalším přihlášeným do debaty je pan senátor Čáslava.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Pavel Čáslava:  Vážená paní předsedající, vážený pan ministře, vážení kolegové. Zazněly tady výhrady, velmi odborné výhrady v některých vystoupeních – v některých vystoupeních k tomuto zákonu. Tyto výhrady by měly být asi velmi důkladně oponovány, což mě vede k výtce směrem k ministerstvu, že při přípravě tohoto zákona nebyl pozván do toho procesu nikdo ze Senátu, třeba z výboru sociálně zdravotního. Myslím si, že je to škoda, protože u jiných důležitých zákonů vždycky zástupci Parlamentu, jak sněmovny, tak Senátu byli. To mi současně připomíná, že je právě připravována velká novela zákonů o sociálních službách a já zatím nevím o tom, že by byl přizván do tohoto procesu zástupce Senátu. Zástupce sněmovny tam myslím je, ale zástupce Senátu bohužel nikoliv. A myslím si, že je to škoda, protože mně tady chybí hlas, který by zase z druhé strany, těm námitkám, které tady zazněly, odborně oponoval. Těm, které byly skutečně odborné, tak to myslím.

Zákon má být alternativou k nadměrnému umisťování dětí do institucionální péče. Já si nemyslím, že by současně pohřbíval institucionální péči nebo zařízení institucionální péče a jestli tady zaznělo, že je to útok proti různým zařízením sociální péče včetně dětských vesniček, tak bych chtěl vyvrátit, protože dětské vesničky hlasem Sdružení dětských vesniček tento zákon podporují. Jestliže tady zaznělo, že jsme se příliš nechali unést při přípravě tohoto zákona například anglickými vzory, já si to nemyslím. Byli jsme na návštěvě ve Francii – náš výbor – a byli jsme při jednání odborníků jejich ministerstva pro sociální věci, která se také dotkla této záležitosti. Myslím si, že jak jsem se díval do toho zákona, že mnoho věcí nebylo inspirováno anglickým vzorem, ale spíš francouzským. Ale možná, že to někomu také vadí, což mě také překvapuje, protože vždycky tady slýcháme při probírání myšlenek některých evropských tisků, jak jsou skvělé a výborné, jak je od nás zpozdilé, když je odmítáme. A teď ze stejných úst vlastně slyším kritiku tohoto systému, který je inspirován praxí Evropské unie. Překvapuje mě to.

Pokud se jedná o ten strach o institucionální zařízení, já osobně v tom cítím tak trošku taková zřizovatelská ochranná křídla, protože Senát je prostě zástupcem představitelů krajů a obcí, atd. a tato zařízení tam spadají. Ale tím nechci tyto námitky šmahem odmítat, některé z nich byly určitě věcné a určitě byly namístě. Já osobně oceňuji, že tento zákon se pokouší o zvýšení odborné úrovně sociálně právní ochrany dětí. To je záležitost, která z mých praktických zkušeností z municipálního působení na trojkové obci vyplývá, si myslím, že dlužíme strašně moc tomu, aby se dalo mluvit opravdu o odborné práci v oblasti péče o rodinu.

Jestliže do této péče budou zavedeny standardy, tak jako do jiné profesionální péče, tak to chvalme, a buďme za to rádi. Škoda je, že jsme je ještě neviděli napsané – to je pravda.

Rovněž bych neodmítal případové konference. Jde o záležitost, která určitě přinese širší pohled na konkrétní kauzu, na konkrétní případ, pokud budou vedeny dobře a pokud se jich budou účastnit odborníci, kteří se jich účastnit mají.

Nechci své vystoupení dál extendovat. Dávám návrh na schválení tohoto zákona.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším je pan senátor Doubrava.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, necítím se být, a určitě nejsem, odborníkem na projednávanou tématiku. Proto jsem se, jak už jsem říkal několikrát, obrátil na odborníky z této oblasti.

Postupně, tak jak šla především dokonalá zpravodajská zpráva, jsem si mohl odškrtávat jednotlivé výhrady těchto odborníků. Nemyslím si, že "mí odborníci" jsou naprosto stejnými nebo identickými s těmi vašimi odborníky. A přesto došli ke stejným výhradám, které – jak jsem říkal – jsem si mohl začít odškrtávat. Od obav ze selhání pěstounské péče, od obav z násilí, včetně sexuálního, vážné výhrady z pěstounské péče na dobu určitou, ale i vážné obavy z rozvalu současného fungujícího systému, který by nám skutečně ve světě mohli závidět.

Pan kolega Lebeda tady naznačil, co mně řekli "mí lidé" naprosto natvrdo. Je to další tunel na finance ze státního rozpočtu. Myslím, že založení "opéesky", které tady padlo, by tomu mohlo i nasvědčovat.

Množství pozměňovacích návrhů, které máme jak z ÚPV, výhrady legislativy, avízo pozměňovacích návrhů kolegy Lebedy, myslím, že dokazují, že novela není dobrá. Není dobře připravená. Nezaslouží si, aby byla do života uvedena.

Jedna z výzev, která mi přišla, říkala – senátore, Senát říká, že je pojistkou proti přijímání špatných zákonů, vyřiďte, proboha, kolegům, aby pro tento návrh ruku nezvedli, aby ho zamítli.

Byl jsem připraven návrh podat. Podávat ho nemusím, protože byl podán už několikrát. Ale pro tuto změnu ruku zvednou nemohu.

Návrh na zamítnutí v každém případě podpořím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Než vystoupí paní senátorka Horská, mám tady ještě jednu omluvu z dnešního jednání – pro steno – pan senátor Janeček se omlouvám. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, slyšeli jsme tady dlouhý výčet toho, proč je zákon špatný. Pokusím se mít jenom několik poznámek. S výtkami mohu – do jisté míry – souhlasit.

Myslím ale, že bychom měli vidět tento zákon trošku v širších souvislostech. Myslím, že on má smůlu, že vychází právě "z dílny" pana ministra Drábka, od kterého my, jakoby, nečekáme nic dobrého, tak už a priori má trošku nátisk, který by mít asi neměl.

Víte, my jsem v minulém režimu, a všichni jsme se toho báli a všichni jsme s tím tak trochu nesouhlasili, že skupiny, které nebyly režimu pohodlné, tak šly někam na okraj. Šly někam do lesa. Šly do nějakého bývalého zámečku... Ono se jim tam docela dobře dařilo. Akorát tak trochu nemohly mezi lidi, aby nebylo příliš vidět, že úžasná společnost má i své limity, nezařaditelné lidi, o které se nikdo nechce postarat. Bavme se o tom, nebo spíš nebavme, proč to tak bylo.

Minulému režimu vyčítáme, že se o rodinu příliš nestaral, že to bylo příliš jednostranné. Vyčítala jsem to včera panu ministrovi, který je poslední z té vlády, že vláda pro současnou fungující rodinu toho také příliš mnoho nedělá.

Uvědomte si, že dneska je handicapem být rodinou, která má více dětí. Nechci, abychom se bavili jenom o rodinách, které chodí pro dávky. Jsou rodiny s dětmi, které mají 5, 6, 7, 8 dětí, a jsou taky handicapem v naší společnosti.

Fungující rodina je základ státu. Myslím, že v tomto případě, kdy se rozvádí 60 % rodin a děti vyrůstají i v neúplných rodinách, kdy se manželé vůbec nevezmou, tak si myslím, že je třeba nastartovat pomoc rodinám. Já tento zákon, který je preventivní, novela přispěje k práci orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Je tu evidentní zaměření na prevenci a včasnou pomoc ohroženým rodinám na podporu pěstounské péče atd. atd., co jsme říkali, tak vidím, že se už konečně naše vláda, proboha, rozhoupala. To, že to dělá zase "po česku", že "dlouho nic, a pak ryc"... pak je to všechno naráz – to, bohužel, máte pravdu, že se může stát, že nám novela prostě neuspěje.

Ale to, na co jste si tady stěžovali, že pochybná občanská sdružení – víte, pokud jste projeli – a jako senátoři jste projeli evropské země, minimálně, tak víte, že chytrý stát, který umí počítat, si nechá svou správu jen tu nejnutnější. Ale ten terén, prověřený terén, vyjde levněji. Bavme se o organizacích, které už jsou prověřeny. I dneska jsou mraky občanských sdružení, která se zabývají sanací rodiny. Z mého kraje, který znám, mohu jmenovat neziskovou organizaci Amalthea. Nemůže ale podávat profesionální výkony, které jste tady jmenovali a chcete je zaručit, protože je v balíčku občanských sdružení; jako ta všechna... Když tady zvedneme něco o "neziskovkách", tak je to "rudý hadr", protože jsou všichni ti, co kradou...

Jestliže je teď chceme zařadit do systému – a já jsem si opravdu nikde nepřečetla, vážený pane místopředsedo, prostřednictvím paní předsedající, že likviduje – likviduje – stávající ústavní zařízení! Proboha! Vy jste to tam někde přečetli? I kojenecké ústavy jsou transformovány. Že je likviduje ... (Odezvy, reakce ze sálu.) Počkám na reakci. Teď nejsem moudra. Mně to navozuje situaci s transformací podobnou v sociálních službách, která možná transformuje, jenom na vysvětlenou, není to odbočka, jde o to samé – jenom s jinou cílovou skupinou, kdy ústavy sociální péče se nastavené transformace velmi obávaly, když začaly vznikat školy. Školy pro postižené děti, které si zakládali rodiče a různé "neziskovky", protože jim budou brát klienty. Klienti zmizeli z ústavů. Je to špatně? Zmizeli i z rehabilitačních léčeben. Zmizela tam dětská oddělení, a děti máme dneska ve školách. Do ústavu se nám vrací, až dokončí povinnou školní docházku a neseženou práci.

Toto je nedostatek správně kritizovaný kolegy této novely, protože – jak to bylo dnes, když se rodiče nepohodli a vznikla doma válka, kde skončilo to dobré dítě... Skončilo buď v léčebně v Řečanech anebo na psychiatrické léčebně. Myslím, že najdeme vždycky příklady.

Víte, já si strašně vážím práce lidí z dětských domovů. Těch "tet", které dneska, když se jim možná děti budou stěhovat do rodin, které vy tady, udělám několik teček ... je to tak i tak ... možná, že právě z nich se stanou odborní pěstouni, po kterých voláme. Vždyť to tak je. Nemohou si vzít domů všechny děti, které jim projdou rukama – a stává se často, že by si je vzali. Přece mi nechcete říct, že dítěti do 3 let je lépe v zařízení než u mámy, u toho prsu, ať už je rodina úplná nebo neúplná. Sociální deprivace nám, přátelé, vzniká do 3 let.

Mateřská láska, mám pocit, nám byla vnuknuta. Možná, že tím, jak procházíme krizí rodiny, tak i základní pudy přicházíme. Je to možné. Nezpochybňuji to. Jistě najdeme dobré rodiny. Dobré pěstounské rodiny. Možná, že tam pak budou i zástupy lidí, o kterých říkáte, že to bude pro ně jenom výdělek.

Bavme se o tom, jak pěstounské rodiny máme podpořit, jak dlouho se dneska čeká, když si opravdu chce rodina dítě vzít, jak dlouho ho vybírá, a jakou má záruku, jaké dítě dostane. Myslím, že tady je práce právě v terénu. Nevím, jestli je dobře, že mi tady pan místopředseda říká informace, které – nevím, jestli s tím souvisí. Včera dali novináři otázku mé kolegyni, co říká, že dítě v pěstounské péči bude jenom rok. Myslím, že je to v tuto chvíli dezinterpretace tohoto zákona, protože na rok se dávají děti do pěstounské péče v případě, když čekají na osvojení, nebo když je to nějaká výjimečná situace krátkodobá, když rodič je v nemocnici... Jestliže je připravená rodina, která už děti má, a přibere si děti – myslím, že to není špatně. Nechci to obhajovat, jenom to komentuji.

Myslím si, že nastavení, rozpad nebo transformace – ať to nazveme, jak to nazveme, každý ze svého pohledu – je dobře, že jenom bohužel v rozumně fungujícím státě je to tak, že se to udělá na delší etapu. V tom okamžiku to stojí asi o trochu víc, než my chceme. Chceme zásadně šetřit, a to si myslím, že si tato problematika vůbec nezaslouží. Kdyby to bylo nastaveno do delšího časového úseku, tak by zřejmě naše polemiky vůbec nebyly.

Chci říct také, že jsem si sháněla stanoviska, nejenom jak je dostáváme po e-mailech, ale byla jsem přizvána k vládnímu výboru pro práva dítěte. Byla jsem tam pozvána paní Baudyšovou, což je ředitelka nadace, a asi nebudeme zpochybňovat význam této organizace. Vyjma Fondu ohrožených dětí, všechny organizace terénní, které dlouhodobě pracují se sanací rodiny, tak všichni tomu vyjádřili podporu.

Asi u vás vyvolám úsměv – musím ministerstvo pochválit – výjimku, kterou tady kritizujete s těmi 28 dětmi – ta byla udělaná právě pro Fond ohrožených dětí, protože je to velmi zvláštní instituce, netradiční, nestandardní. V té své činnosti je to určitě v pořádku, ale má jedno IČO po celé republice, a pro ni – technicky 28 dětí je, aby to nebylo likvidační. Tady byl návrh zákona, pokud vím, 10 dětí, a tak by to asi bylo v pořádku. protože děti, které jsou na přechodnou dobu, tam asi kapacita zařízení nemusí být tak veliká.

Co mi přijde naprosto progresívní, a už také kritizované – zase si dovolím to říct z druhé strany – případová konference. Víte, když dneska – a ony mi dámy jistě z terénu jistě odpustí, protože je čeká mnoho změn, když sociální pracovnice měla dítě na starost, víte, že to bylo čistě v její pravomoci. Co ona udělala, nebo neudělala. Ony nejsou teď přetížené. My nevidíme kauzy, co se děje s týranými dětmi doma... A když se dobře natermínuje případová konference, když přijdou všichni naráz, včetně rodiny a dítěte a mohou si k tomu říct, a bude tam odpovědný pracovník, který bude kontrolovat, přijde mi to efektivnější. Usiluji o to i ve speciálním školství. Často to bývá – o nás, bez nás.

Protože jsem v sociálním výboru a protože se o problematiku zajímám celoživotně, systémy jsem viděla. Přišly mi velmi efektivní. Daleko efektivnější než je rozhodnutí toho jedince, té jedné sociální pracovnice, byť ji nepodceňuji. Může být jenom přetížena a nemusí mít čas věci zjišťovat. V systému multidisciplinarity, myslím, že to může být ošetřeno, neřku-li, že je tam zájem rodiny. Rodiny, když ho mají, tak kde ho mohou uplatnit? Jak dlouho, opakuji, na dítě čekají? Pokud tady mají svého pracovníka, který s ním pracuje, tak si myslím, že je to super.

Otázka na sociální bydlení. Veškeré skupiny se snažíme někam transformovat a opravdu řekneme – uděláme jim to šťastné dětství – chtěla jsem vám jenom připomenout, že novela je vytržena ze života a že by měla posloužit jenom panu Macelovi jako byznys. Základními materiály, které se tím zaobírají, je vlastně nově schválený občanský zákoník, zákon o rodině a národní strategie ochrany práv dětí, právo na dětství. S tím souvisí – bohužel u nás nepřijatá – Evropská deklarace o zdraví dětí a mladých lidí s intelektovým postižením a jejich rodin. Takže je to v hlubokém lidském kontextu.

Víte, jsem také ředitelka školy, "opéesky" – a budu tady bojovat za to, aby dlouhodobě prověřené měly lepší financování. S panem ministrem jsme se na to téma před Vánoci, myslím, že si to taky pamatuje, docela nedohodli. Je to vlastně můj byznys, jsem tam zaměstnaná. Ale myslím, že potřeba skupinám pomoci. Stát, pokud si to spočítá, tak ví, že terén je nejlevnější; tak to mají v Anglii a ve Francii. Barák se vším – já ho nepodceňuji – samozřejmě, když koncentrujeme specializovanou a speciální pomoc, že je luxusní. Ale je nejdražší. Je tam nonstop péče, 24 hodin, všech, i – s prominutím – těch, co uklízí. Chytrý stát jde napřed na terén a pak až do těch baráků, když se nikdo nepostará. Nevěřím, že ministerstvo je všechny zruší. Děti přece nepůjdou pod most.

Reagovala jsem na vaše věci. Omlouvám se, jestli jsem si opravdu všimla všeho, čeho jsem si chtěla všimnout... Asi ano... (Reakce v sále.) Vím, že to stačilo... Myslím, že vy jste také měli prostor, přátelé – také jsem neměla žádné připomínky, a docela mě to mrzí. Protože si myslím, že tuhle debatu budou lidé opravdu sledovat. Mám pocit, že jsme se přenesli o dvacet let nazpátek, přátelé... Myslím si to opravdu zcela vážně, protože tady v podstatě nezazněla žádná relevantní obhajoba. Neříkám, že zákon nemá chyby. Má. Pan ministr to jistě ví. Jak bude reagovat, je jeho věc. Ale myšlenka, že děti patří do rodin, že současná rodinná krize vyžaduje nové myšlenky a nové lidi – to včera do televize prohlásila madam Albrightová, které jsme tady my tleskali ... Máte pocit, že děti v rodinách, je nějaká převratná myšlenka? Myslím, že děti tam patří – a my se je tam pokoušíme s menším či s větším úspěchem dát. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou je paní senátorka Paukrtová. Ale chci jenom podpořit názor, že bychom měli případné výhrady vůči sobě prezentovat přes mikrofon, a nikoliv pokřikovat na sebe z lavic. Děkuji.

Paní senátorko, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, paní předsedající, dámy a pánové, původně jsem k tomuto tématu nechtěla vystoupit, protože se na to necítím být odborně fundovaná. Jsem sice matka tří dětí a brzy budu mít čtyři vnuky, pečuji o ně celý život, ale odborně vybavena nejsem. Na ústavně-právním výboru jsme se snažili nezasahovat do myšlenky zákona a opravili jsme legislativní chyby. Vůbec jsem si nemyslela, že by tento návrh zákona mohl být ideologickým zákonem. Připadá mi, že ministerstvo navrhuje, aby se děti dostaly do pěstounské péče. Vaše obavy a námitky o zrušení ústavních zařízení jsem v zákonu nevyčetla. Neměla jsem problémy podpořit pozměňovacím návrhy ústavně-právního výboru včetně likvidace dvou přílepků, protože jsem to považovala za rozumné usnesení tohoto výboru. Teď tady na plénu Senátu najednou zaznívá, že návrh zákona je tunel, protože to předkládá pan ministr Drábek, tak je to zákon podezřelý. Nezlobte se, proti tomu jsem se chtěla ohradit. Myslím, že péče o děti je vážná věc. Tento zákon jde směrem, s kterým třeba někteří nesouhlasíte. Nemůžete ale zpochybnit základní věc, že děti patří do rodiny a ne do ústavu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Pan předseda Štěch.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, pane ministře, nikdo zde z předřečníků neřekl – reaguji na kolegyni Horskou, že bychom chtěli vytvářet atmosféru, že se nebude podporovat co nejrychlejší a nejširší umisťování dětí, které potká nepříznivý osud, do rodin, ať už formou adopce nebo náhradní rodiny. To tady nikdy nikdo neřekl. Myslím si, že je neseriózní spojovat to s tím, že někdo to chce vracet dvacet let zpátky. Tento pocit můžeme mít, ale určitě to tady nezaznělo. Nešťastný byl začátek. Byl jsem na dvou konferencích, a nebyl jsem na všech, které se tohoto tématu týkaly. Slyšel jsem tam datum, ke kterému mají skončit všechna zařízení, kde jsou děti dnes ve větší míře shromážděny. V zákonu to není, protože to bylo absolutně nepřijatelné. Předkladatelé to věděli. Máme zkušenost, že daného cíle se většinou dosahuje jinými prostředky, a to někteří v zákonech vyčetli. Je na nás, jak se rozhodneme. Podezření je na místě, protože zatím to, co bylo děláno – píší to i pravicové noviny, protože většinou vědí, kam republika jde – že je to směrováno k nějakému osobnímu prospěchu a k byznysu, a pokud možno k privatizaci. Materiální statky, průmyslová výroba atd. bylo zprivatizováno, dnes přišla nová generace, která by chtěla privatizovat, ale už zbývají jen veřejné služby. Veřejné služby jsou byznys, tam se točí polovina HDP. Informace, že někdo nemá založenou firmu, která se má věnovat přípravě, budiž, ale nedůvěra je potom velmi vysoká. Myslím, že všichni podpoříme, pokud se bude rozšiřovat nabídka lidí, kteří se budou chtít pěstounské péči věnovat, bude tam systém kontroly, ale na konferencích jsem slyšel, že pěstouny nemohou sehnat. Jestli si myslíme, že se to na základě ekonomické motivace zlepší, může to být k něčemu dobré, ale jak to bude v citové, profesionální a další oblasti? Obavy jsou podle mého na místě.

Bylo reagováno, že pan místopředseda Škromach dělá nějaké poznámky. Mohu dosvědčit, že se bavil s paní místopředsedkyní Gajdůškovou a vůbec nereagoval, jako by chtěl hovořit na paní senátorku, která v té době hovořila. To jen pro objektivitu a aby se to nepřehánělo. Zažil jsem tady daleko větší pokřikování na mne, když jsem tady říkal v době, kdy nás tady bylo sedm nebo dvanáct, nějaké své názory. Mnohdy jsem je nemohl ani doříci. Myslím si, že se kultura velmi změnila ku prospěchu. Také se přimlouvám, abychom na sebe nereagovali. Myslím si, že je to ve velmi malém rozsahu, ale i to by být nemělo. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. V tuto chvíli do diskuse není nikdo přihlášen, obecnou rozpravu končím. V tuto chvíli je na řadě pan ministr, aby shrnul podněty z obecné rozpravy.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky a senátoři, chtěl bych nejprve poděkovat za převážně věcnou a korektní diskusi k návrhu. Řada poznámek byla inspirativních a věcně směřujících k podobnému pohledu. Bylo to jak péči o děti zajistit co nejlépe. Netvrdím, že tento zákon je naprosto dokonalý, ale je to podle mého neboť názoru krok ve správném směru.

Dovolte, abych nejprve reagoval obecně na obecnou podporu rodiny. To tady zmínila paní senátorka Horská. Považuji to za důležité obecné téma, které rámuje celou problematiku a tento předložený návrh je jeden z výčtů. V poslední době se u nás mediálně říká, že je u nás malá podpora rodiny a že by měla být větší. Podporu rodiny můžeme vždycky rozdělit do dvou oblastí, jedna je ekonomická, finanční a druhá je věcná. Pokud se týká ekonomické podpory rodiny, když se podíváte na statistiky OECD, jsme na předních místech ve finanční podpoře rodiny. Najdete málo nebo téměř žádnou zemi, které například čtyři roky péče o děti vykazují jako náhradní dobu pro účely nároku pro důchod, najdete velmi málo zemí, kde péče o děti do sedmi let věku nebo o dvě děti do patnácti let je důvodem, aby stát hradil zdravotní pojištění za rodiče, který pečuje o dítě, najdete málo zemí na světě, kde je přímá finanční podpora tak masivní jako u nás formou slev na daních nebo daňových úlev. Pokud každá rodina dostává více než 1100 korun každý měsíc na ruku za každé dítě, které vychovává plus v sociálně potřebné situaci přídavky na dani, to je věc, kterou je třeba zdůrazňovat. Chtěl jsem využít příležitosti, abych tuto podporu zdůraznil.

Co se týká nemateriální podpory, tam je řada věcí, které je potřeba řešit. Jsem si toho vědom a velmi intenzivně pracujeme zejména na posílení možností předškolní péče o dítě. Víte, že několik desítek tisíc dětí nemůže navštěvovat předškolní zařízení, protože není dostatečná kapacita. Připravujeme zákon o úpravě dětských skupin, firemních školek, vzájemné rodičovské výpomoci atd. To všechno by měly být instrumenty, které podpoří rodiny k jejich přirozené výchově.

Tolik k obecnému zarámování tohoto návrhu zákona do celkového kontextu podpory rodiny.

Pokud se mám vrátit k tomuto konkrétnímu tisku, chtěl bych upozornit na to, že příprava zákona trvala téměř dva roky. Není to něco, co by vzniklo najednou. Někteří z vás tady mluvili o různých konferencích, kulatých stolech, diskusích apod. Myslím si, že každý včetně senátorů, pokud měl zájem o problematiku se diskusí ohledně přípravy tohoto zákona účastnit.

Chtěl bych jednoznačně potvrdit, že v zákonu se nikde nemluví o rušení kojeneckých ústavů nebo jiných zařízení. Není to předmětem tohoto zákona. Předmětem tohoto zákona jsou pozitivní kroky ke zlepšení nabídky pěstounské péče a zlepšení podmínek pro pěstounskou péči kromě toho zásadního o čem jsem mluvil v úvodu a to je mnohem lepší podmínky pro pomoc přirozené rodiny, dítěti v přirozeném prostředí.

Je pravda, že jsme vyhlásili, že se budeme snažit v maximální možné míře co nejrychlejší snížit poptávku po umisťování dětí do kojeneckých ústavů. To je pravda, k tomu se hlásím. Ale novinářské spojení, které jste mohli číst v některých mediálních titulcích, že to znamená rušení kojeneckých ústavů je naprostý nesmysl. V diskusi na to někteří z vás poukázali. Samozřejmě, že tato zařízení mají smysl své dalším existence, protože už dnes se zařízení transformují, poskytují řadu dalších služeb, které jsou nezbytné právě pro posílení péče o děti, ať už to jsou pěstounské rodiny nebo jiném segmenty péče o dítě.

Padlo tady, že nám mezinárodní organizace radí, a že nemáme dát na mezinárodní organizace – když to trochu zjednoduším. Nezlehčoval bych to. Možná jste si všimli, že ve svém úvodním slovu jsem o mezinárodních aspektech vůbec nehovořil, protože mi jde především o věcnou náplň novely zákona. Mezinárodní argumenty mohou být podpůrné, ale především je třeba se věnovat věcné stránce.

Dovolím si jedinou odbočku mimo téma, ale musím reagovat na vystoupení pana místopředsedy Škromacha co se týká výplaty sociálních dávek na úřadech práce. Musím připomenout, že k 1. lednu došlo k zásadní změně v celé organizaci výplaty sociálních dávek, což znamenalo výrazné zefektivnění celého procesu. Ze tří různých institucí se výplaty sjednotily na jednu instituci. Došlo k zásadní legislativní změně, kde byly sloučeny dávky pro osoby se zdravotním postižením, byla změněna řada předpisů, které se týkají posuzování nároku na dávky, bylo zvýšeno životní a existenční minimum o devět procent a zároveň s tím jsme spojili také úpravu a změnu informačního systému. Základním důvodem také bylo to, že dosavadní monopolní dodavatel nikdy neprošel výběrovým řízení za 17 let své monopolní pozice na ministerstvu práce a sociálních věcí nikdy neprošel výběrovým řízením. Abychom mohli využít evropské prostředky na inovaci systému, museli jsme použít dodavatele, který výběrovým řízením prošel v rámci tendru na rámcové poskytování služeb. To je potřeba říci. Veškeré jiné zástupné argumenty nejsou na místě. Je to nakonec prokazatelné. Přestože se kolem toho vedou různé mediální taškařice, tak si myslím, že dokumenty, které postup osvědčují, jsou naprosto jednoznačné.

Vrátím se k tématu, pokud pokračovat ale podobnými útoky. Pana doktora Macelu jsem požádal, aby přišel na ministerstvo dělat tuto problematiku, protože jsem věděl, že je odborníkem v této oblasti, že se této oblasti dlouhodobě věnoval v Pardubickém kraji. Je to člověk, kterého jsem na ministerstvo pozval z regionu. To, že několik měsíců před pozváním na ministerstvo založil obecně prospěšnou společnost, která se této oblasti měla věnovat, nepovažuji za nic negativního, naopak to považuji za pozitivní. Tato obecně prospěšná společnost od doby, co nastoupil na ministerstvo, nevykazovala žádnou činnost. Je to prokazatelné podle dokumentů, které mi byly předloženy a v současné době je navržena k likvidaci. Pokud někdo vytahuje toto téma jako něco negativního, je třeba se na věci dívat pravdivě a nejen z pohledu mediální přitažlivosti.

Pokud tady bylo hovoře o jménu paní Trubačové z určité nadace, je to shoda jmen s pracovnicí, která působí na ministerstvu práce a sociálních věcí, žádný příbuzenský vztah tam není.

Dovolte, abych po těchto jednotlivých poznámkách přešel ke konkrétním námětům, názorům, polemikám a argumentům, které tady zazněly. Bude to trochu útržkovité, za to se omlouvám, ale myslím si, že některé z nich by bylo dobré komentovat. Budu se především držet vyjádření paní zpravodajky, protože si myslím, že to bylo nejucelenější a nejvíce porovnáno, proto se mohu od toho odpíchnout.

Pokud se týká časového rozsahu přípravy chci upozornit, že zákon dosud nevymezuje žádné konkrétní požadavky, takže to považuji za krok kupředu.

Vnímám oprávněnost polemiky zda 48 hodin nebo 72 hodin je dostatečný nebol nedostatečný prostor. To je jedno z toho o čem jsem mluvil na začátku. Každý vývoj musí probíhat v nějakých krocích a je potřeba, aby kroky byly přiměřené. Pokud jsme dosud žádnou úpravu neměli, je vhodné postupovat po krocích, které jsou únosné. Pokud padl argument, že v Norsku příprava probíhá tři roky, nejsem si jist, zda probíhá tři roky každý den jako zaměstnání. S tím bych trochu polemizoval. Samozřejmě, že i příprava pěstounů u nás probíhá několik měsíců, ale časová dotace je na konkrétní školení v konkrétní oblasti.

Pokud se týká standardů, padl dotaz, jak je to se standardy. V souladu s legislativními pravidly vlády návrh standardů byl součástí návrhu zákona, který šel vládě. Samozřejmě, že je to pracovní verze standardů. Proto je tam dvouleté přechodné období pro jejich zavedení. Předpokládáme velmi úzkou součinnost při dopracovávání standardů s kraji a s obcemi. Budu velmi rád, když ti, kteří o to mají zájem a mají k tomu kompetenci, se do toho zapojí. Považuji to za velmi důležitý aspekt, který může velmi dalece ovlivnit, jak úspěšné bude zavedení zákona v praxi.

Padla tady také poznámka k pěstounství prarodičů nebo přímých příbuzných. Upozorňuji na to,neboť že právě naopak proti tomu, co tady bylo řečeno právě v této oblasti jsme zrušili plošný přístup, protože není správný. Jak podle zákona o rodině, tak podle občanského zákoníku – existuje vzájemná vyživovací povinnost mezi přímými příbuznými. Pokud je možné, je třeba nejprve využít tuto vzájemnou vyživovací povinnost tam, kde by to bylo ale na úkor dětí, je i nadále po případném nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona je možné poskytnout dávky pěstounské péče. Podotýkám,neboť že se jedná o odměnu pěstouna. Příspěvek na potřeby dítěte bude náležet vždy i pokud se bude jednat o přímého příbuzného.

Padla tady poznámka, že bez úpravy Senátem by byl zákon nefunkční, pokud by byly přijaty pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru. Respektuji všechny legislativní pohledy, i to, že některé formulace jsou vhodnější než jiné, byť si myslím, že to, není-li použita zkratka ministerstvo místo ministerstvo práce a sociálních věcí, není věc, která by bránila funkčnosti zákona. To si nemyslím.

Jsou tam některé úpravy, které považuji za potřebné, a ke kterým se hlásím.

Pokud nebudou přijaty v Senátu, osvojím je v legislativním procesu v jiném bodu. Myslím si, že tam některé úpravy potřebné jsou.

Nebudu se vyjadřovat k těm částem, které byly přijaty jako pozměňovací návrhy v PS, to mi nepřísluší, to je věc legislativního pohledu a vašeho posouzení, jakým způsobem k tomu přistoupit. Já mám za to, že ty pozměňovací návrhy, které byly přijaty v Poslanecké sněmovně tak že jsou z velké většiny v pořádku, proto jsem je podpořil, ale samozřejmě podstatná je vaše vůle, vůle horní komory Parlamentu.

V řadě případu tady padly zmínky o riziku selhání pěstounské péče. Ano, to riziko já vnímám, to samozřejmě je věc nezanedbatelná, paní místopředsedkyně tady hovořila o tom, že nelze se na věci dívat černobíle. Já s tím jenom vřele souhlasím. Myslím si, že nelze se dívat na věci černobíle ani v tom smyslu, že se tady uvedou dva negativní případy a z toho se dělá to černobílé vidění. Ano, samozřejmě riziko selhání pěstounské péče tady je, riziko selhání ústavní péče je tady samozřejmě také. Pokud ta rizika porovnáme, tak každý podle svého úsudku bude hodnotit které to riziko je větší, ovšem já si myslím, že je větší riziko při selhání ústavní péče, než při pěstounské péči.

Na závěr jsem si nechal téma, které bych nazval profesionalizace a citové vazby. Několikrát tady bylo v diskusi zmíněno, že snad cílem pěstounské péče je zamezit citovým vazbám mezi pěstounem a tím dítětem. To je přece nesmysl, to je přesně obráceně. Právě proto, že v ústavní péči nelze navázat tu citovou vazbu, která právě ve věku, zejména ve věku do tří let, je absolutním předpokladem pro zdárný vývoj toho dítěte. To je přece základní důvod, proč směřujeme tu preferenci na rodinnou péči, na pěstounskou péči místo ústavní péče. Protože ono v té ústavní péči nepomůže, že to dítě je umístěno v ,kolektivu šesti nebo osmi dětí, když se mu tam těch maminek střídá po směnách několik. A já rozumím tomu, že je potřeba zajistit zdravotní, pediatrickou a další odbornou péči pro dítě, ale základním požadavkem zvlášť ve věku do tří let, je právě vytvoření citové vazby. Proto je pěstounská péče tak důležitá. Slovo profesionalizace má být chápáno především tak, že pěstoun musí mít na to, aby to unesl, aby unesl citovou vazbu, přestože on na rozdíl od dítěte ví, že může také nastat situace a musí s tím umět pracovat, že je třeba zajistit kontakt s biologickým rodičem, že je třeba snažit se o návrat do přirozené rodiny. To je ta nejtěžší úloha pěstouna. Navození citové vazby je jedním ze základních principů, na kterých tento návrh stojí. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Nyní se ptám zpravodaje ústavně-právního výboru, pana senátora Antla. Prostřednictvím pana senátora Nenutila vzkazuje, že ne chce vystoupit. Prosím garanční zpravodajku, paní senátorku Terelmešovou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Chtěla bych shrnout debatu, která tady proběhla. Jak se dalo očekávat, byla velice košatá, protože se k tomuto návrhu vyjádřilo celkem 12 senátorů. Zazněly zde výhrady k předkládané novele, které lze shrnout jako preference pěstounské péče na úkor ústavní péče. To znamená znevýhodnění i finanční ústavních zařízení proti pěstounské péči, tedy nerovnoměrný přístup k těmto a samozřejmě možnost selhání.

Zazněla zde velice pozitivním hodnocení ohledně této novely, která se dají shrnout jako významné kroky k udržení dítěte v jeho biologické rodině a v rámci prevence a péče, která se týká péče v ulicích a v samotné rodině dotčeného dítěte.

Padly návrhy na zamítnutí a návrh na schválení této novely.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní zpravodajko. Přistoupíme k hlasování o návrhu schválit, který byl podán v rozpravě. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Při hlasování bylo přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum bylo 22, pro se vyslovilo 9, proti 22. Tento návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem zamítnout, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování bylo přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum bylo 22, pro se vyslovilo 27, proti 9. Návrh na zamítnutí byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jimi byli garanční zpravodajka paní senátorka Terelmešová a pan senátor Antl, kterého ale nevidím, abych se ho mohla zeptat na souhlas. Prostřednictvím kolegů souhlasí.

Přistoupíme k hlasování o pověření. Kdo souhlasí, aby jmenovaní kolegové vystoupili v Poslanecké sněmovně, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V sále bylo přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum bylo 22, pro se vyslovilo 43, proti nula. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu našeho jednání. Než přistoupíme k dalšímu bodu, vystřídáme se.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobrý den, hezké dopoledne. Dalším bodem, který budeme projednávat je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 141/2012 Sb., zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 381

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 381. Návrh uvede poslankyně paní Milana Emmerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Poslankyně Milada Emmerová:  Vážený paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, přeji vám hezké dopoledne a dovoluji si vám představit novelizaci několika zákonů z resortu ministerstva práce a sociálních věci, kterou původně předložil poslanecký klub České strany sociálně demokratické a já tady jménem tohoto klubu vystupuji.

Mělo jít o zajištění souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči u zdravotně postiženého dítěte. Tím, že novela nebyla přijata v prvním čtení, došlo cestou několika pozměňovacích návrhů koaličních poslanců k rozšíření novely na celkem čtyři zákony. Některé návrhy lze považovat za tzv. přílepky.

Po schválení návrhu zákona v polovině června letošního roku putoval zákon do Senátu k projednání do ústavně-právního výboru a výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. První z nich učinil pouze legislativně technickou změnu, druhý výbor, tj. výbor pro výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, návrh schválil, i když se objevila oprávněná kritika ohledně přílepků.

Bylo zdůrazněno, že je potřeba přijmout tuto novelu urychleně, a to s ohledem na nepříznivou finanční situaci u rodin se zdravotně postiženým dítětem.

Ocituji vám stručné zdůvodnění podání tohoto návrhu z tiskové zprávy České strany sociálně demokratické, konkrétně vyjádření od paní Ivany Stráské z Krajského úřadu v Českých Budějovicích. Cituji:

"Česká strana sociálně demokratická důrazně protestuje proti nepromyšleným škrtům ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, které uvrhly mnoho rodin s diabetickými dětmi do finančních a existenčních potíží. Stav, kdy ministerstvo v rámci redukce sociálních dávek zrušilo od začátku roku těmto rodinám poskytování rodičovského příspěvku, který umožňoval, aby mohly s nemocnými dětmi zůstat doma až do jejich sedmi let, považujeme za chybný, nespravedlivý a nepřípustný."

Další citace od paní kolegyně Stráské:

"Do konce roku 2011 činil rodičovský příspěvek do sedmi let věku dítěte pro tyto případy zhruba 7 600 Kč. Teď ho ministerstvo zredukovalo jen do 4 let věku dítěte, poté mohou rodiče požádat pouze o příspěvek na péči, většinou v prvním stupni, který je 3 000 Kč. Pan Drábek tak rodinám s nemocnými dětmi škrtl přes 55 000 Kč ročně. To je ovšem pro mnohé rodiny, které pečují o nemocné dítě, v době zvyšujících se cen léků, potravin i energií, skutečně likvidační."

Obavy ze zneužívání dávek jsou takřka zcela zbytečné. Ve skutečnosti byla za celý rok 2011 zneužita dávka jen v celkem 388 případech.

Spoléhám na vaši podporu, kterou sleduji ve vašich projevech, a ty si vždy pečlivě studuji v písemné podobě. Bohužel po návratu do sněmovny převáží jak většina koaličních poslanců a jejich hlasování pro vrácený, nebo resp. proti vrácenému návrhu ze Senátu, tak znova se uplatní technokratické přístupy současného vedení ministerstva práce a sociálních věcí. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní poslankyně. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 381/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 381/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Radek Sušil:  Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s poněkud podrobnější zpravodajskou zprávou k předloženému návrhu zákona. V lecčems se budu opakovat, v něčem budu konkrétnější, budu se dotýkat podrobně jednotlivých změn, které opravdu změní zmiňované čtyři zákony.

Návrh zákona předložila v Poslanecké sněmovně skupina poslanců (poslanecký klub ČSSD), s cílem reagovat na úpravu, k níž došlo v oblasti poskytování rodičovského příspěvku ve vztahu k rodičům pečujícím o dítě se zdravotním postižením poté, co byla zákonem č. 366/2011 Sb., s účinností od 1. ledna 2012 provedena novelizace zákona o státní sociální podpoře a dalších souvisejících zákonů.

Je nutné předeslat, že předložený návrh zákona byl iniciován Národní radou osob se zdravotním postižením. A dále je třeba se také zmínit, že v průběhu projednávání tohoto návrhu zákona probíhala další jednání Národní rady osob se zdravotním postižením s představiteli ministerstva práce a sociálních věcí a na některých problematických bodech byla dojednána shoda a ty následně byly přijaty v tzv. pozměňovacím návrhu přijatém v Poslanecké sněmovně.

O smyslu původního předloženého návrhu, takřka jednoduchého, tu hovořila paní předkladatelka, a v podstatě jeho snahou bylo urychleně napravit katastrofální situaci rodin se zdravotně postiženými dětmi, ke kterému došlo, jak jsem se zmínil, novelizací zákona č. 117/1995 Sb.

Mám tady poznámku, v rámci projednávání předchozího zákona, kdy pan ministr tvrdil, jaký má obrovský zájem o tvorbu a budování normální rodiny. A potom se musím opravdu pozastavit nad tím, jaký je rozdíl mezi slovy a činy a dopady přijatých zákonů ze sociální reformy č. 1.

Musím se samozřejmě zmínit i o tom, že vláda k navrhované úpravě ve svém stanovisku, které přijala dne 29. února 2012 usnesením č. 126, vyjádřila s návrhem zákona nesouhlas a uvedla důvody svého nesouhlasu. V jejím stanovisku hlavně bylo konstatováno, že předložený návrh zákona není v obsahovém souladu se záměry vlády obsaženými v první fázi sociální reformy, kde došlo k jasnému odlišení rodinných dávek a dávek pro zdravotně postižené. Návrhem by byla zavedena opětovná dvojkolejnost v poskytování finanční pomoci státu z titulu zdravotního postižení ze dvou zcela odlišných dávkových systémů. A uvedla také, že do platné právní úpravy rodičovského příspěvku by návrh zákona zavedl zcela odlišný model poskytování této dávky v pevných částkách oproti modelu volby, na který přistoupila sociální reforma.

O průběhu projednávání tohoto návrhu zákona už se lehce zmínila paní předkladatelka a myslím, že mírnou komplikovanost a problematičnost přijímání tohoto zákona dokreslí legislativní proces.

Skupina poslanců návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně dne 3. února 2012, a to s návrhem, aby Poslanecká sněmovna předložený návrh zákona schválila již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Poslanecká sněmovna na své 36. schůzi, konané dne 13. a 20. března 2012, v prvém čtení návrh zákona poté, co dva poslanecké kluby uplatnily námitku proti projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání, jej přikázala k projednání výboru pro sociální politiku. Tento výbor návrh zákona projednal na své 18. schůzi konané dne 16. května 2012 a svým 95. usnesením doporučil Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas a aby k němu přijala tzv. komplexní pozměňovací návrh, který schválil výbor.

V průběhu druhého čtení byly podány další pozměňovací návrhy poslanců Ečeka a dalších, týkající se změn dalších zákonů, ke kterým se budu následně vyjadřovat.

Jeden pozměňovací návrh byl podán panem poslancem Sklenákem a jeho pozměňovací návrh se také týká zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a jehož podstatou je rozšíření změny, která je obsažena v komplexním pozměňovacím návrhu v rámci čerpání příspěvku na mobilitu, a to tak, aby příspěvek na mobilitu náležel obecně zdravotně postiženým, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách. Tento pozměňovací návrh nebyl přijat.

Dále byl načten pozměňovací návrh pana poslance Drábka. Jeho pozměňovací návrh zasahuje do zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Navrhl doplnění nového přechodného ustanovení s cílem umožnit, aby ve vztahu k určitým závazkům vzniklým před 1. lednem 2012 bylo možné postupovat podle ustanovení o odstraňování tvrdosti, které bylo obsaženo již ve zrušeném zákoně č. 114/1988 Sb. Tento pozměňovací návrh byl přijat, ovšem stal se kritikou našeho legislativního odboru a na jednání ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky byl přijat pozměňovací návrh řešící tento konflikt – odkazuji na vystoupení zpravodaje pana senátora Miroslava Nenutila, který tento návrh přednese.

A nesmím zapomenout se zmínit i o dalším pozměňovacím návrhu, který nebyl v Poslanecké sněmovně přijat. Byl to pozměňovací návrh navržený paní poslankyní Emmerovou k zákonu o sociálních službách. Změna spočívala v návrhu zvýšení příspěvku na péči o 2 000 Kč, který by náležel nezaopatřenému dítěti ve věku od 1 do 7 let, a to při kterémkoliv stupni závislosti.

Ve třetím čtení konaném dne 20. června 2012 byl zástupcem navrhovatelů podán návrh na opakování druhého čtení, s poukazem na výhrady k pozměňovacím návrhům, které podal pan poslanec Eček s tím, že obsahují věcné chyby, které představují mj. rozpor s článkem 4 Listiny lidských práv a s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tento procedurální návrh na opakování druhého čtení nebyl přijat.

V závěrečném hlasování Poslanecká sněmovna návrh zákona ve znění tzv. komplexního pozměňovacího návrhu a některých dalších pozměňovacích návrhů schválila, když v hlasování s pořadovým číslem 222 z přítomných 165 poslanců pro návrh hlasovalo 126 poslanců a 9 poslanců bylo proti.

Nyní mi dovolte, abych shrnul změny, které přináší tzv. komplexní pozměňovací návrh a následně další pozměňovací návrhy.

Je třeba předeslat, že změny obsažené v tzv. komplexním pozměňovacím návrhu přijatém výborem pro sociální politiku Poslanecké sněmovny zcela obsahově mění původní poslanecký návrh, v rámci kterého byla navržena novelizace zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, kdy z původně předloženého návrhu zákona zůstala zachována jen změna, která umožňuje souběh pobírání rodičovského příspěvku a příspěvku na péči poskytovaného podle zákona o sociálních službách.

Navíc tento komplexní pozměňovací návrh novelizuje další tři zákony, které nyní vyjmenuji – zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Nyní v rychlosti jak se to konkrétně dotýká jednotlivých zákonů.

V zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře jde o změny spočívající v tom, že se zrušuje ustanovení, v němž se vylučuje možný souběh pobírání rodičovského příspěvku a příspěvku na péči.

Dále je to drobná úprava podmínek nároku na rodičovský příspěvek a dílčí zpřesnění úpravy podmínky trvalého pobytu.

Další změny se týkají úpravy, kdy se řeší přeplatky na rodičovském příspěvku. Zde se navrhuje dílčí úprava legislativně technické povahy, jejíž podstatou je reagovat na nedostatek právní úpravy, ke kterému došlo při novele provedené v rámci zákona č. 366/2011 Sb..

V zákoně č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením jde zejména o tyto změny:

V úpravě nároku příspěvku na mobilitu se navrhuje doplnit ustanovení, podle kterého bude možné přiznat příspěvek na mobilitu "z důvodů hodných zvláštního zřetele" i osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální služby, pokud splňuje ostatní podmínky pro nárok na tuto dávku.

V zákoně č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky se navrhují dvě změny, kterými se doplňuje úprava týkající se karty sociálních systémů; navrhované doplnění se vztahuje k případům, kdy karta sociálních systémů plní také funkci průkazu osoby se zdravotním postižením. Jsou zde vyjmenovány obsahové náležitosti, které musí být uvedeny na této kartě sociálních systémů a je zde také specifikován obsah potvrzení o ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení karty sociálních systémů.

V posledním čtvrtém zákoně, v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách se úprava týká zvýšení příspěvku na péči o 2 000 Kč za kalendářní měsíc. Doplněná úprava zakládá nárok na zvýšení příspěvku na péči, jde-li o nezaopatřené dítě od 4 do 7 let věku a kterému náleží příspěvek ve stupni III (těžká závislost)nebo IV (úplná závislost)a je konstruována tak, že v těchto případech bude zvýšení příspěvku na péči náležet bez ohledu na výši příjmu rodiny, a z hlediska případného souběhu se zvýšením poskytovaným na základě výše příjmů se vylučuje dvojí poskytování této dávky tím, že se výslovně stanoví, že zvýšení náleží jen jednou, a to podle nově doplňované úpravy.

Poslední pozměňovací návrhy, které byly přijaty a které se významně dotýkají zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, byly pozměňovací návrhy načtené panem poslancem Ečkem. Motiv předložení vyplývá z důvodové zprávy k pozměňovacímu návrhu, kde je uvedeno, že příspěvek se dle dnešní úpravy neposkytuje na tři pomůcky – schodišťovou plošinu, schodolez a stropní zvedací systém. Tyto pomůcky jsou osobě se zdravotním postižením zapůjčovány krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky. Tato právní úprava je obsažena v § 13.

Získané informace ukázaly, že realizace tohoto paragrafu v praxi je velmi obtížná a problematická a za téměř půl roku účinnosti zákona nebyla uzavřena ani jedna smlouva o výpůjčce na uvedené druhy pomůcky pro zdravotně postižené, a došlo opravdu k vážným komplikacím života osob se zdravotním postižením.

S ohledem na výše uvedené se navrhuje realizovat pomoc s pořízením schodolezu, stropního zvedacího systému a schodišťové plošiny stejně jako v případě ostatních pomůcek, tedy dávkou a nikoliv výpůjčkou.

Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením přijetím tohoto pozměňovacího návrhu se mění v tom, že dochází k rozšíření dosavadní úpravy poskytování příspěvku na zvláštní pomůcky, které jsem zde vyjmenovával a že předložený návrh ruší § 13. Pokládám to za velmi zásadní změnu. Tento paragraf byl vlastně důvodnou kritikou a byl to pak pokus o opakování druhého čtení.

Dále se rozšiřuje povinnost o vyslovení souhlasu majitele nemovitosti s instalací zvláštní pomůcky.

Navrhuje se také zvýšení limitu výše příspěvku na zvláštní pomůcku, a to s ohledem na obvyklou cenu schodišťových plošin z 350 000 Kč na 400 000 Kč a analogicky se navrhuje zvýšení limitu pro součet příspěvků poskytnutých v období 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ze současného limitu 800 000 Kč na 850 000 Kč.

A ještě dříve, než vás seznámím s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, bych chtěl říci, že na schůzi výboru byla kritizována procedura, jakou byl přijímán tento zákon v dolní komoře Parlamentu ČR, kdy v podstatě původně navrhovaný zákon, velmi jednoduchý, byl zneužit, zdeformován k tomu, aby k němu byly nalepeny a přilepeny další pozměňováky. Přitom samozřejmě víme, jaký má Ústavní soud názor na tyto přílepky. A je problém, že tato procedura jednoznačně obchází demokratický proces tvorby těchto zákonů. Ale na obhajobu opravdu musím říct, že všechny změny, které obsahuje tento zákon, včetně tzv. komplexního pozměňovacího návrhu, mají ulehčit zdravotně postiženým jejich život a částečně napravuje chyby, které přináší sociální reforma této vlády.

Závěrem mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Je to 81. usnesení z 26. schůze konané dne 11. července 2012 /senátní tisk č. 381/:

Po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů poslankyně Doc. MUDr. Milady Emmerové, zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Radka Sušila.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil. Ano, přeje. Prosím, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Své vystoupení bych asi mohl zahájit motem mé maturitní gymnaziální třídy "Errare humanum est" – Chybovati je lidské. Tolik na začátek.

Budu se teď vyjadřovat pouze z pozice člena ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky. Nebudu komentovat obsah zákona , ale zaměřím se na dvojí opomenutí, jež se v návrhu zákona objevilo. Okomentoval bych to asi v podrobné rozpravě, a žádám vás, abyste tedy tento návrh zákona do podrobné rozpravy propustili, tak aby šly napravit tyto dva technické nedostatky. Zatím děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore.

A nyní se musím zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Návrh zákona významnou měrou napravuje negativní dopady původního vládního návrhu zákona o státní sociální podpoře a dalších tří souvisejících zákonů. Vládní úpravy těchto zákonů však obsahují další ustanovení, která dramaticky ovlivní život tisíců občanů tohoto státu. Jedním z nich je plošné zavedení karty sociálních systémů, tzv. sKarty pro výplatu nepojistných sociálních dávek a dávek z oblasti státní sociální politiky zaměstnanosti, které budou zároveň sloužit jako průkazy pro zdravotně a tělesně postižené .

O této novince se široce diskutuje v odborných kruzích, v médiích a především mezi samotnými občany. Jedná se o změnu, která se bezprostředně dotkne nejméně jedné pětiny, tj. půl milionu občanů tohoto státu. Dle ministerstva práce a sociálních věcí je zavedení sKarty motivováno snahou o úspory v nákladech na doručování nepojistných sociálních dávek, zamezení či alespoň minimalizace jejich zneužívání a modernizace celého systému.

Pan ministr Drábek deklaroval, že stát na transferech dávek příjemcům ročně ušetří přes 200 mil. Kč. V této souvislosti se však nabízí otázka, kdo ty úspory zaplatí. Obávám se, že především samotní příjemci těchto dávek, kteří ze svých nízkých příjmů budou hradit nejrůznější bankovní poplatky, poštovné apod. Konkrétně lidé v sociální nouzi, lidé se zdravotním postižením, lidé dlouhodobě nemocní, důchodci, tedy nejslabší sociální skupiny populace.

Na druhé straně však celý systém nahrává obrovské příjmy bankovnímu sektoru. Doposud 40 % příjemců sociálních dávek pro výplatu volí poštovní poukázku, jedno procento výplat je v hotovosti, 59 % převodem na běžné účty příjemců u různých bank.

Nový systém sKaret však monopolizuje pouze jeden bankovní dům na trhu, jak z dosavadní praxe dobře známe, dříve či později zavede nejrůznější služby za úhradu či zvýší poplatky. Ty pak ještě více sníží již tak velmi nízké příjmy cílové skupiny.

Jak jsem již uvedla, zavedení nového systému výplaty nepojistných sociálních dávek zasáhne do každodenního života tisíců občanů sociálně slabých či v nepříznivé sociální situaci, kteří při svých výdajích počítají doslova s každou korunou. Proto je pro ně velmi důležité, aby služby související s výplatou dávek byly i nadále bezplatné.

Tímto avizuji předložení pozměňovacího návrhu, na jehož základě bude využívání všech funkcí karty sociálních systémů pro držitele karty bezplatné.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Nikoho dalšího přihlášeného do obecné rozpravy nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se paní navrhovatelky, zda chce vystoupit. Nechce. Pan senátor Nenutil evidentně nechce a požádám tedy garančního zpravodaje o jeho vystoupení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Radek Sušil:  Zazněl návrh z výboru na schválení, ale byly avizovány dva pozměňovací návrhy, jeden technicko-legislativní přijatý ústavně-právním výborem a potom avizovaný pozměňovací návrh paní senátorky Boženy Sekaninové. Doporučuji, abychom nejprve hlasovali o návrhu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, v případě projití do podrobné rozpravy, což bych doporučoval, budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. Svolám tedy všechny k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 37 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 19. Budeme v této chvíli hlasovat o návrhu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, a to je návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 74 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovili tři, proti byli dva. Návrh nebyl přijat.

A protože nezazněl jiný návrh a zákon jsme neschválili, tak otevírám podrobnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí? Jako první do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Mluvil jsem tady o lidskosti chybování, v tomto návrhu se ta lidskost objevuje dvakrát.

V prvé části pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky se řeší odkaz na neexistující zákon, kde se možnost odstraňovat tvrdost dává do kompetence ministra. A v druhé části se opomnělo to, že kdysi se už také odstavce přečíslovaly, takže jde pouze o druhou technickou změnu, kde se číslovka "8" mění na číslovku "9".

Chci vás ubezpečit, že oběma těmito změnami se v žádném případě nemění věcný obsah tohoto návrhu zákona.

A prosím vás proto, abyste pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru vyjádřili podporu, a budu si přát, aby těch lidskostí v návrzích zákonů, jež sem k nám přicházejí z dolní komory Parlamentu ČR, bylo co nejméně. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále vystoupí paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Avizovala jsem předložení pozměňovacího návrhu, na jehož základě bude využívání všech funkcí karty sociálních systémů pro držitele karty bezplatné. A dovolila bych si ho načíst:

Pozměňovací návrh senátorky Boženy Sekaninové k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 320/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 141/2012 Sb., zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů,ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů:

V části třetí článek V doplnit nový bod 1, který zní:

"1. V § 4b odst. 3 se na konci doplňuje věta: "Využívání všech funkcí karty sociálních systémů je pro držitele karty bezplatné.".

Dosavadní body 1 – 3 označit jako body 2 až 4.

Odůvodnění:

Do příslušného ustanovení § 4b odst. 3 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změněn souvisejících zákonů, které vymezuje funkce karty sociálních systémů, se vkládá věta, na jejímž základě bude využívání všech funkcí karty sociálních systémů pro jejího držitele bezplatné. V souvislosti s platební funkcí karty hodlá totiž Česká spořitelna, a. s., vybírat bankovní poplatky obdobně jako v případě jiných druhů platebních karet.

Znění měněného ustanovení § 4b odst. 3 s vyznačením navržené změny:

"Karta sociálních systémů slouží k identifikaci osob uvedených v odstavci 1 pro účely informačních systémů o dávkách státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, o příspěvku na péči, o dávkách pro osoby se zdravotním postižením a v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Karta sociálních systémů může mít dále následující funkce:

a) elektronicky čitelného identifikačního dokladu ve vztahu k Jednotnému informačnímu systému práce a sociálních věcí,

b) průkazu osoby se zdravotním postižením podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů,

c) platební.

Využívání všech funkcí karty sociálních systémů je pro držitele karty bezplatné."

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, nechci vůbec zdržovat, ale lidskost chybování se bohužel projevila i v předchozím vystoupení paní senátorky Sekaninové, a protože šlo o pozměňovací návrh, který je načítán, prosím, patrně už jenom pro steno, nejde o zákon č. 320/2011 Sb., jak bylo načteno, ale šlo o přeřeknutí. Pro správnost – je to zákon č. 329/2011 Sb., a dále jak je psáno. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Předpokládám, že tento pozměňovací návrh máme i v písemné podobě na lavicích. Takže je to v pořádku, děkuji. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v podrobné rozpravě. Nikoho takového nevidím, podrobnou rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se zpravodajů. Pan zpravodaj ÚPV už nechce vystoupit. Paní navrhovatelko, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ne. Takže, pane zpravodaji garančního výboru, prosím, abyste nás provedl hlasováním.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Radek Sušil:  Měli bychom hlasovat o načtených pozměňovacích návrzích v pořadí, jak nám byly předneseny, nejdříve o pozměňovacím návrhu pana senátora Nenutila, následně o pozměňovacím návrhu paní senátorky Sekaninové a závěrem o zákonu jako celku. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, pane senátore. Já svolám všechny k hlasování a vy budete říkat, o čem budeme hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 39 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 20. Můžeme tedy zahájit hlasování. Pane zpravodaji, o čem budeme hlasovat?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Radek Sušil:  Budeme hlasovat o technických změnách ÚPV, jak byly načteny panem senátorem Nenutilem.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře. Paní navrhovatelko, vaše stanovisko? Souhlasné. Pan zpravodaj? Souhlasí. Ano, zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 75 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím dál.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Radek Sušil:  Měli bychom hlasovat pozměňující návrh paní senátorky Boženy Sekaninové o sKartách.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Paní navrhovatelko, vaše pozice k tomuto návrhu? Paní poslankyně, vaše stanovisko k tomuto návrhu. Souhlasné. Pane zpravodaji? Také souhlasí. Takže bez znělky zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 76 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Radek Sušil:  Nyní bychom měli hlasovat o komplexu zákona ve znění pozměňovacích návrhů.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o návrhu jako celku, o tom, že ho takto pošleme Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 77 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Radek Sušil a senátor Miroslav Nenutil. (Hlas: Sekaninová.) Ptám se, zda s tím souhlasí. Místo pana senátora Nenutila. Takže opravuji, navrhuji, aby těmi, kdo odůvodní pozici Senátu v Poslanecké sněmovně byl pan senátor Radek Sušil a paní senátorka Božena Sekaninová. Myslím, že bez znělky mohu zahájit hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 78 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Ještě se o slovo hlásí paní poslankyně, samozřejmě, paní poslankyně, můžete vystoupit. Paní navrhovatelka v této chvíli.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Poslankyně Milada Emmerová:  Vážený senátorský sbore, dovolte, abych vám poděkovala za pochopení základního záměru, to znamená ulevit rodinám, které pečují o zdravotně postižené dítě, abychom touto určitou životní negativní okolností ještě nepotencovali jejich hmotnou nouzi, což by byl vrchol. Péče o takové dítě vyžaduje řadu prostředků, vezměme třeba nutnost dojíždění na různé kontroly, rehabilitační cvičení, logopedii atd. To všechno vyžaduje vysoké nároky na péči o takové dítě. Bylo by velmi smutné, aby se těmto lidem nedostávalo finančních prostředků.

Znovu chci zdůraznit, že škrty v sociální sféře nezačaly tím správným způsobem, a to jsem již několikrát kritizovala na úrovni Parlamentu, leč, jak je vidno, nebylo vyslyšeno. Dokonce tento zákon byl přijat jako jeden z těch, které byly projednávány v legislativní nouzi, což potom Ústavní soud korigoval a bylo předloženo znovu k projednání prakticky ve stejné podobě.

Chci vám jenom vylíčit určité těžkosti, které se vyskytují zejména v sociální politice. Právě vaše podpora posiluje nás všechny, kteří to chceme zařídit jinak, v tom, že bojujeme a nepřestaneme. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní poslankyně, v této chvíli v pozici navrhovatelky. Já vám blahopřeji k přijetí tohoto návrhu zákona a myslím si, že je skutečně potřebný a bude užitečný. Děkuji také zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším naším projednávaným bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů

Tisk č. 385

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Zdeněk Škromach. (Námitka.) Omlouvám se, v podkladech jsem to měla jinak. Takže tento návrh zákona uvede navrhovatelka paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, zavedení zcela nového systému výplaty nepojistných sociálních dávek sebou přináší obrovská rizika, která dopadnou na nejslabší skupiny obyvatel našeho státu. Bohužel od počátku roku jsme byli nechtěnými svědky obdobných akcí. Například sjednocení výplatního místa sociálních dávek na počátku letošního roku sebou přineslo obrovské potíže, které byly důsledkem nepřipravenosti celé akce. Stovky lidí zůstaly na určitou dobu bez prostředků. Tisícům lidí nový systém negativně ovlivnil život. Celý systém udrželo při životě jen obrovské nasazení, úsilí a přesčasová práce úředníků. A přes to, že jsme ujišťováni, že sjednocené místo výplaty dávek již dnes funguje bez obtíží, není tomu tak. Dodnes jsou některé dávky vypláceny a zadávány do systému ručně.

V současnosti MPSV přináší nový systém výplaty těchto nepojistných sociálních dávek. Zavádí takzvané sKarty, neboli karty sociálních systémů. Pan ministr deklaroval, že hlavním cílem jejího zavedení je větší účelnost a adresnost sociálních dávek a také modernizace celého systému. Za svou dlouholetou praxi znám velmi dobře prostředí sociální práce a sociálních služeb. Stejně dobře znám potřeby a problémy osob se zdravotním postižením. Věřte, že sKarty dnes nejsou to, co potřebují ke zlepšení svého každodenního života. Naopak. Již měsíce dostávají kusé a nesourodé informace zejména z médií, které jim na klidu nepřidají. Dosavadní erudice mi napovídá, že samotné zavedení sKaret bude opět v duchu "nejrychleji se naučíš plavat, když tě někdo hodí do vody". Ale cílovou skupinou jsou především lidé nemocní, s postižením a sociálně slabí.

Nesouhlasím s takovým nastaveným systémem výplaty sociálních dávek. Na jedné straně mě k tomu vedou důvodné obavy, že systém není dostatečně připraven ani ověřen, že pro řadu příjemců se prostředky dík kartám stanou nedostupné. Jak budou s kartami nakládat lidé, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu postižení či věku nejsou schopni obsluhy bankomatu, nemohou kartu použít k úhradě nákupu apod.? Jak se dostanou ke svým prostředkům lidé, kteří nemají v místě bydliště bankomat? Na druhé straně zavedení sKaret sebou přináší obrovské zisky peněžnímu ústavu a ve svém důsledku celému bankovnímu sektoru. Zisky, které těm bohatým obrovským bankám přinesou sociálně nejslabší skupiny naší populace.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, podporuji tento návrh, kterým se omezuje platební funkce sKarty pouze na oblast dávek pomoci v hmotné nouzi. Ano, zde má své legitimní oprávnění a bude splňovat jistou regulační a kontrolní funkci. Celý systém také bude moci být prakticky vyzkoušen a ověřen ve své funkčnosti. A proto vás prosím o propuštění návrhu do výborového čtení. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Poprosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů jako navrhovatelka. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Miluši Horskou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, já si myslím, že o sKartě už tady toho dneska zaznělo hodně, takže asi jsme hodně v obraze, dobře to na sebe navazuje. Já tedy velmi zkráceně: Jde o návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů. Předložila ho skupina 12 senátorů z klubu ČSSD.

Hlavním cílem návrhu zákona je zajistit, aby změnou příslušných zákonných ustanovení, do kterých byla v závěru roku 2011 a v dalším časovém období promítnuta úprava týkající se nově zaváděného institutu karty sociálních systémů, takzvané sKarty, došlo k omezení platební funkce této karty pouze na oblast dávek pomoci v hmotné nouzi.

Tato nově navrhovaná úprava znamená to, že v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, se má zachovat dosavadní úprava týkající se výplaty dávek prostřednictvím karty sociálních systémů, a v ostatních zákonech, do kterých byla v předchozím období promítnuta úprava vymezující funkce karty sociálních systémů ve vztahu k poskytovaným dávkám, případně kdy bylo do příslušných ustanovení o výplatě uvedeno, že dávky se vyplácejí prostřednictvím karty sociálních systémů, se navrhuje tuto úpravu změnit tak, aby byl obnoven způsob výplaty podle úpravy, která se uplatňovala do roku 2011. Tudíž navrhovanou úpravou se omezuje platební funkce karty sociálních systémů pouze na oblast dávek pomoci v hmotné nouzi, čímž se výše uvedené nebezpečí zneužití snižuje a neruší se přitom kontrolní funkce ve vztahu ke zneužívání dávek v systému hmotné nouze.

Já mám k tomu takovou diskusi. Já si zase myslím, že jsme u problému, který byl nastaven v okamžiku, kdy se začaly v sociálním systému vyplácet adresné dávky. Já si myslím, že tehdy se stala jedna z těch chyb našeho státu, kdy – to je jistě vítání hodná skutečnost – lidé s handicapem mají možnost čerpání adresných dávek, ale na druhou stranu víme, že ne každému druhu z těch postižení se děje tak, že ten systém je nastaven úplně správně. Ale hlavně – zase si myslím, že stát nenastavil ta pravidla ke kontrole, kam se dávky budou vydávat. Já tu sKartu cítím jako jednu z možných kontrol, která ale už je na takové bázi, která vlastně ani být kontrolou nemůže. Vlastně ta sKarta už zahrnuje i nezaměstnané a cítíme za tím všichni velký byznys. Musím říci, že i veřejně právními médii prošla informace k majitelům té karty, a to bohužel bylo k panu ministrovi, a proběhlo to médii, tady neříkám nic, co bych si někde zjišťovala tajně. Takže já jsem sledovala i tu debatu lidí s handicapem, jak se na ministerstvo dotazují na vyplácení. Myslím si, že ministerstvo je asi benevolentní, že už chce i ty poštovní poukázky, tak jak si to ti lidé představovali.

Jsou tady ještě námitky z našeho legislativního, že dochází k nějakému křížení, které předpokládám, že by se v druhém čtení vychytaly, protože bychom nemohli projít dál.

Já v tuto chvíli to podpořím, protože si myslím, že to je reakce na nedokonalý systém. Nezdá se mi samozřejmě, že to je nějaké průlomové. Rozumím těm lidem a nelíbí se mi, jak je sKarta vnucována. Takže já podpořím tento senátní návrh.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko, paní zpravodajko. Já vás také požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu k návrhu. Nikdo se mi nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Protože nepadl jiný návrh, musíme ze zákona přikázat návrh zákona do projednání výborům.

Přikážeme tedy návrh senátního návrhu zákona. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Má ještě někdo jiný návrh k tomu? Prosím, hlásí se pan senátor Hajda. (Navrhuje z místa VHZD.) Navrhuje z pléna hospodářský výbor. Dobře. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, abychom návrh senátního návrhu zákona pana senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších přikázali k projednání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a hospodářskému výboru. Aktuálně je přítomno 38 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Blahopřeji navrhovatelům a přeji, aby zákon byl projednán rychle a dobře. Děkuji navrhovatelům, děkuji paní zpravodajce i vám všem. Projednávání tohoto bodu končím.

Jako poslední bod dnešního programu projednáme

 

Návrh senátního návrhu zákona, senátora Vítězslava Jonáše a dalších, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 188/2011 Sb. a zákona č. 420/2011 Sb.

Tisk č. 347

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, základní myšlenkou navrhované právní úpravy je zajištění vícezdrojového financování jednotek Hasičského záchranného sboru České republiky a jednotek Sboru dobrovolných hasičů obcí. Tyto subjekty poskytují služby jednoznačně veřejného charakteru, které prospívají celé společnosti. Každoročně se reálně podílejí na záchraně lidských životů, zdraví a majetkových hodnot, jsou veřejností vnímány velice pozitivně. Tento stav má mimořádný význam pro akceschopnost jednotlivých jednotek bez ohledu na to, zda se jedná o dobrovolné hasiče či profesionály, protože přímo ovlivňuje možnost obnovy technologického parku a jeho dovybavování s ohledem na moderní trendy v rámci této oblasti.

Z hlediska současné rozpočtové situace Hasičského záchranného sboru České republiky i Sboru dobrovolných hasičů je naprosto zásadní, vyřešit dostatečné finanční prostředky pro tyto složky, a to dofinancováním z mimorozpočtových zdrojů formou vícezdrojového financování.

Předpokládané snížení finančních zdrojů pro rok 2013 a 2014 zejména na Hasičský záchranný sbor České republiky však bohužel nelze zajistit jakýmikoli úspornými opatřeními v rozpočtu. Navíc není zohledňován trvalý trend růstu inflace a nárůst počtu zásahů, což může ohrozit i zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví zasahujících příslušníků. Problémem je i zastaralost technických prostředků. Finanční prostředky jsou již dlouhodobě vynakládány s maximální úsporností. Po zavedení dalších úsporných opatření jsou některé nutné výdaje odsouvány, čímž se skrytý vnitřní dluh, zvyšování stáří techniky, budov, odsouvání oprav apod. prohlubuje. Část používané techniky je na hraně technické i morální životnosti. Stáří techniky má dopad na její spolehlivost při zásahu. Se zvyšujícím se stářím hrozí nebezpečí selhání techniky. Finanční restrikce v letech 2013-2014 by měly nekompromisní dopad na rozsah služeb poskytovaných Hasičským záchranným sborem České republiky v úrovni, jak jsou občané této republiky zvyklí.

Navrhovaná právní úprava zakládá další pilíř financování dané oblasti. Vícezdrojové financování aplikuje řada evropských zemí, například Rakousko, Německo, Slovensko, Polsko, Portugalsko, Maďarsko a jednotlivé státy Ameriky.

Princip navrhované právní úpravy spočívá v tom, že pojišťovny podnikající na území České republiky odvedou určité procento z vybraného pojistného – odpovědnosti z provozu vozidla, to znamená povinné ručení, stejně jako je tomu u sousedního Slovenska. Vybrané finanční prostředky by se dle předem určených pravidel přerozdělovaly tak, aby ve finále byly investovány do již zmiňované obnovy technologického parku a jeho dovybavování.

Na tomto místě je vhodné vysvětlit, proč zrovna pojišťovny a proč zrovna povinné ručení. Ze statistických údajů Hasičského záchranného sboru České republiky je zřejmé, že významná část náplně činnosti jednotek požární ochrany spočívá v zásazích při dopravních nehodách, kolem 18 – 20 %. Například dle informací uvedených na webových stránkách České asociace pojišťoven bylo v České republice k datu 31. 12. 2009 registrováno celkem 9 510 349 pojištěných vozidel. V roce 2009 bylo pojišťovnami podnikajícími na českém trhu vybráno v rámci povinného ručení celkem přes 23 miliard Kč. Pojišťovny řešily v roce 2009 celkem 309 tisíc pojistných událostí v rámci povinného ručení v celkové hodnotě přes 9 miliard Kč. Z těchto čísel je zřejmé, že tento typ pojištění je svým rozsahem jednoznačně nejrozšířenějším typem pojištění, který je navíc uzavírán v kontextu s povinností uloženou právním předpisem.

Dle navrhované právní úpravy by tedy každá pojišťovna podnikající na území České republiky odvedla 6 % z vybraného pojistného z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na speciálně zřízený účet vedený ministerstvem vnitra. Při celkové částce vybrané v roce 2011, tedy 20 miliard 471 milionů Kč, která by byla následně přerozdělena jednotlivým jednotkám požární ochrany, by se jednalo o částku okolo 1,2 miliardy Kč. Lze předpokládat, že vybraná výše pojistného by se v následujících letech neměla nijak dramaticky měnit a lze tedy konstatovat, že by se na výše uvedené účely každoročně přerozdělovala částka přes 1 miliardu Kč.

Pro transparentní přerozdělení těchto prostředků je důležité nastavit jasná pravidla, kterými by byl správce daného účtu, tedy ministerstvo vnitra, vázán.

Dle navrhovaného schématu by tři pětiny těchto finančních prostředků přerozdělovalo přímo ministerstvo vnitra, a to ve vztahu k jednotlivým hasičským záchranným sborům krajů ze zákona o Hasičském záchranném sboru a změně některých zákonů. Dvě třetiny těchto prostředků by byly ze zákona stanoveného klíče ministerstvem přeposlány jednotlivým krajům, které následně tyto prostředky přerozdělí obcím, zřizujícím jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí v rámci územní působnosti kraje, když je založen na vícekriteriálním hodnocení.

Při samotném vypracování novely předmětného právního předpisu bylo mimo jiné čerpáno ze slovenské právní úpravy, kde výše popisovaný princip funguje již takřka deset let. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Navrhovaná právní úprava není v rozporu s právem EU, to se ověřilo při slovenské zkušenosti. Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopad na státní rozpočet a rozpočty krajů a obcí.

Vy dobře víte, že tato snaha a tímto způsobem se už několikrát projednávala na úrovni Parlamentu, to vždycky z nějakých důvodů se neprojednalo a tato naše snaha Senátu vznikla na základě jednání představitelů Hasičského záchranného sboru, když jsme jim spolu s našimi navrhovateli slíbili, že se pokusíme to zvednout na půdě Senátu, a tím podpořit i snahu poslanců, kteří tuto novelu projednávali s dvouměsíčním odstupem – v červnu začali projednávat. Doufám, že najdou způsob, jak by se to mohlo projednávat společně, protože si myslím, že právě proto, že vláda dala negativní stanovisko a že vlastně jenom ministerstvo vnitra dalo souhlasné stanovisko, tak by bylo dobře, kdyby se tam střetl návrh Poslanecké sněmovny i Senátu, i poslanců a že by to mělo velkou váhu na zdárné projednání.

Já vám děkuji za podporu, děkuji za podporu tohoto návrhu i oběma výborům, které to měly v gesci a těším se na rozpravu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 347/2. Zpravodajem je pan senátor Ivo Bárek. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jako výbor garanční. Zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Petr Šilar. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk číslo 347/1. Poprosím nyní pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce doplnil vyčerpávající zprávu, kterou přednesl kolega Jonáš. Já bych chtěl připomenout ve své zpravodajské zprávě, že to, co tady bylo řečeno, že touto problematikou se zabývalo už několik jednání ve Sněmovně i Senátu a naposledy to bylo v roce 2010, kdy v Poslanecké sněmovně byla tato iniciativa podána právě Pardubickým a Středočeským krajem.

Vláda k tomuto tisku i k tomu současnému vyslovila nesouhlasné stanovisko především proto, že to bylo stanovisko v podstatě jednoho ministra a neustále se opakuje, při tom nesouhlasném stanovisku, že to je jakési dvojí zdanění, což si myslíme a naše výsledky to potvrdily. A při podrobném projednání ve výboru se ukázalo, že tento návrh nemůže být takto veden jako dvojí zdanění, ale jako vytvoření fondu na podporu Hasičského záchranného sboru.

Chtěl bych říci, že samozřejmě k tomuto návrhu byly okamžitě negativní reakce, především z pojišťoven, kdy některé reagovaly tím, a navíc se to objevilo také že bylo tím pádem zdraženo pojištění, povinné pojištění pro auta. Já bych chtěl říci, že jsem tuto záležitost projednával s jednou z pojišťoven, která to má ve svém názvu, tehdy s představenstvem – na představenstvu Hasičské vzájemné pojišťovny, kde jsem dostal podklady velice dobré a podrobné, jakým způsobem je zákonné pojištění prováděno a jak je tam veden i zisk a jakým způsobem je tam vysoká marže. Takže mě ujistili, že tam je i dost prostoru pro to, aby tam mohl být proveden odvod na tuto prevenci vlastně z hlediska pojišťovny a nemusí nutně dojít ke zvýšení ceny za pojistné.

Takže závěrem – přes uvedené výhrady od lobbujících pojišťoven a zamítavý postoj vlády náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento senátní návrh zákona schválit. Je také zapotřebí usilovat o shodu se stejným návrhem zákona v Poslanecké sněmovně. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, pane senátore. Prosím, posaďte se také ke stolku zpravodajů. A já uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí panu senátorovi Bárkovi.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo, za udělení slova. Já možná kolegy jenom doplním. Tady už to pan kolega Šilar řekl – podobné tisky byly projednávány v Poslanecké sněmovně, kde oba dva tisky navržené Pardubickým a Středočeským krajem byly zamítnuty, a to díky hlasům samozřejmě vládní koalice ODS, TOP 09 a tehdy Věcí veřejných. To je potřeba připomenout.

Podle stanoviska legislativního odboru lze na margo předloženého návrhu uvést tyto připomínky. Úprava je navrhována do části zákona o pojišťovnictví, upravující základní ustanovení zákona a že z hlediska obsahu toto zařazení neodpovídá systematice daného právního předpisu a narušuje ji. Je vůbec otázkou, zda by povinný odvod tohoto pojištění neměl být případně koncipován do zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z hlediska právního a legislativního vzbuzuje velké pochybnosti neujasněnost závěru, pokud se týká jeho vztahu k daňovému řádu, tak jak je koncipováno, je možno považovat za novou daň velmi úzce účelově vázanou, aniž je jednoznačně stanoveno, kdo bude jejím správcem, tedy kdo bude odvod vybírat, kontrolovat a vymáhat.

Je naprosto nejasná úloha České národní banky, která je sice dohledovým orgánem nad podnikáním v této oblasti, což je otázkou, zda by z hlediska přístupu k informacím nebylo vhodné jí dát veškerou kompetenci správce daně z příjmu, že by vybrané prostředky postupovala přímo ministerstvu vnitra, byť samozřejmě by bylo třeba se v každém případě legislativně věnovat s tímto přímým transferem ve vztahu ke státnímu rozpočtu.

Odvod by měl být eventuálně podřízen daňovému řádu a pojišťovny by měly standardním způsobem podávat hlášení podle daňového řádu správce daně a nikoliv České národní bance jen oznamovat ve smyslu § 6a odstavce 1 věta poslední: pro vedení odvodu podle daňového řádu by se pak mělo postupovat v případě kontroly a výše postihu po prodlení se zaplacením. Koncipování správního deliktu za zpožděné odvody je nejen bezprecedentním počinem, ale až 50 milionová pokuta, kterou lze za to uložit, se zdá být s ohledem na řešení prodlení, například v daňovém řádu, naprosto neadekvátní. Tolik připomínky našeho legislativního odboru k této materii.

V této části bych chtěl připomenout, že totožný návrh novely zákona o pojišťovnictví, ovšem s mírně odlišnou důvodovou zprávu, byl podán také Poslanecké sněmovně poslanci Rudolfem Chladem, Jeronýmem Tejcem a Janem Bauerem dne 13. června 2012, je to tisk 709. A je faktem, že tento tisk má vcelku velkou podporu napříč politickým spektrem v Poslanecké sněmovně. Podle mých informací tento návrh podepsalo více jak 60 poslanců a poslankyň. Je třeba říci, že tento návrh je bohužel odezvou na finančně restriktivní opatření vlády České republiky v této oblasti v minulých a s velkou pravděpodobností budoucích letech. Pokračující škrtání a krácení rozpočtu Hasičského záchranného sboru bude mít bohužel výrazný dopad na samostatnou podstatu poskytovaných služeb, což je požadovaný stupeň ochrany života, zdraví a majetku obyvatel.

Provozně na investičních výdajích nebude již možno krátit bez narušení funkčnosti systému. Jedinou možností bude snížení početních stavů. Tímto zásahem by se však Hasičský záchranný sbor vrátil do období 70. let minulého století, a to se všemi z toho vyplývajícími konsekvencemi. Zatímco v roce 2010 měl Hasičský záchranný sbor k dispozici cca 8 a půl miliardy korun, v roce 2011 to bylo již o 1,5 miliardy méně, letos o dalších 350 milionů méně a do roku 2014 by měl rozpočet Hasičského záchranného sboru klesnout asi na 5,2 miliardy korun, tj. oproti roku 2010 bude nižší o cca 42 %.

Hasičský záchranný sbor a dobrovolní hasiči novelu zákona podporují, no, co jim zbývá, jako jednu z cest vícezdrojového financování. Do návrhu zákona by se touto formou vybralo od pojišťoven cca miliarda, či 1,2 miliardy korun, což je ovšem jen částečná náhrada financí, o které hasiči přijdou. Pokud se bude chtít nahradit další část výpadku financí, díky škrtům vlády, budou se muset zpoplatnit další služby a úkoly Hasičského záchranného sboru, ovšem za předpokladu, že tyto příjmy bude možné začlenit do rozpočtu Hasičského záchranného sboru a nebudou muset být odvedeny do státního rozpočtu, jako jsou například havárie způsobené mimořádnou událostí v souvislosti s provozem technických zařízení budov nebo služby, jako je dovoz vody, otloukání rampouchů, likvidace bodavého hmyzu a možnosti.

Na výboru jsme debatovali, co s tímto zákonem. Byly tři varianty. Za prvé je to ohled na stanovisko vlády a zásadní připomínky legislativního odboru návrh zamítnout. Nebo druhá možnost s ohledem na podaný stejný poslanecký návrh ze dne 13. 6. projednávání tohoto senátního návrhu zákona odložit. A nebo třetí možnost schválení zákona s tím, že je nutno přijmout pozměňovací návrh, který je minimálně třeba doplnit dle senátního tisku 347. Přijetí tohoto pozměňovacího návrhu je nanejvýš žádoucí, neboť by jinak již 31. 3. 2013 by pojišťovny měly odvést část pojistného ve výši 6 % za rok 2012. Zákon má nabýt účinnosti 1. 1. 2013, což by s ohledem na legislativní lhůty mohlo být shledáno protiústavní, protože pojišťovny legitimně mohly očekávat, že za rok 2012 tento náklad ještě ponesou.

Já, jako zpravodaj, jsem výboru navrhl variantu číslo 3, to je schválit návrh zákona s pozměňovacím návrhem, a to i přes připomínky vlády a legislativního odboru, jako podporu hasičů a částečné řešení nedostatku financí díky pokračujícímu nesystémovému vládnímu škrtání z rozpočtu Hasičského záchranného sboru.

Náš výbor tuto materii projednal dne 11. července na 28. schůzi a přijal následné doporučení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do té se jako první totiž písemně přihlásil pan senátor Karel Šebek. Prosím, máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Karel Šebek:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte, abych vás několika stručnými fakty a příklady přinutil k zamyšlení, a jak doufám, i k podpoře tohoto senátního návrhu. Nejprve ke struktuře Hasičského záchranného sboru. Ten se skládá z jednotek požární ochrany pěti stupňů. První stupeň jsou profesionálové. Jejich povinností je vyjet k nahlášené události do dvou minut. Jako druhé jsou výjezdové skupiny aktivních dobrovolníků, tzv. poloprofesionálů Sboru dobrovolných hasičů. Ti jsou povinni vyrazit k nahlášené nehodě nebo události do pěti minut. Pak jsou jednotky požární ochrany. Tyto tři, to jsou jakési aktivní zálohy sboru dobrovolných hasičů. Ti jsou přizváni v případě rozsáhlých požárů, také k pomoci těm dvěma uvedeným skupinám. Pak jsou podnikové útvary hasičů a jako pátá kategorie jsou nejmenší jednotky Sboru dobrovolných hasičů na obcích a malých vesnicích.

Členové Sboru dobrovolných hasičů si mezi sebou říkají zkráceně "dobráci ". A já vám asi teď řeknu, proč je to příznačné. Ty jednotky zásahové, poloprofesionálové je TO 2, kteří na vedlejší úvazek pomáhají profesionálům a někdy, vzhledem k tomu, že jsou blíže nahlášenému ohnisku, nebo události, tak tam bývají ještě dříve než profesionálové. Vykonávají nepřetržitou pohotovost, kdy musí do pěti minut opustit své pracoviště nebo rodiny, doběhnout do zbrojnice a vyrazit za dvě koruny na hodinu ve všední den a za čtyři koruny na hodinu ve dnech pracovního volna. Pokud dojde k tomuto zásahu, potom jim náleží odměna padesát korun za hodinu za práci velitele a třicet korun za hodinu jako člen družstva. To je za zásah, který je prováděn často v noci, v mrazu a s ohrožením života.

Ptáte-li se, proč to dělají, tak myslím, že především proto, že tradice hasičů trvá v českých zemích již přes 140 let a na jejich praporu je vyšito heslo: "Bohu ke slávě, bližnímu ku pomoci". Hasiči jsou tedy významná složka integrovaného záchranného systému a voláme je nejen když hoří, ale i k dopravním nehodám, záplavám, k vichřicím, ke kalamitám atd.

A jenom pro informaci, co to stojí. Vycházkový oblek přijde asi na 6 tisíc korun a většinou si ho hradí ze svého. Zásahový oblek, který je nezbytnou podmínkou proti úrazu a přežití hasiče pak vyjde na 20 tisíc korun, přilba stojí zhruba 10 tisíc korun, boty 5 tisíc korun a dýchací přístroj 25 tisíc korun.

Přitom roční rozpočet např. našeho okrsku, který má jednu jednotku zásahovou TO 2 a osm jednotek typu 3 a 5 je zhruba 1 milion korun a hradí se z něj údržba hasičských zbrojnic, benzín, energie, atd. Příspěvek státu činí 120 tisíc korun a obec doplácela 780 tisíc korun. Jen bych chtěl uvést velmi stručně, že zásahové vozidlo, které jsme měli k dispozici – jedno stáří 35 let, druhé 45 let, nové stojí 6 a půl milionu korun. Dostali jsme na ně od ministerstva vnitra milion korun a z kraje nic. Která obec si to může dovolit takto provozovat dál?

Chtěl bych říci, že hasiči především riskují své zdraví a životy a chtějí od nás pouze příspěvek na základní vybavení, které jim zdraví a životy pomůže ochránit a pocit jistoty, že tomu tak bude i nadále. Prosím tedy, umožněte jim podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil předseda senátu Milan Štěch.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Já tento návrh zákona podpořím, i když je mi z toho špatně. Je mi z toho špatně proto, protože je to velmi nesystémové. My jsme tady také mluvili o tom, jak se dřív zadlužovalo a teď jak se to všechno napravuje a podobně. V minulosti, v posledních šesti-sedmi letech zpátky se na hasiče dávaly peníze na techniku tak, že se skutečně jejich fond spíše zlepšoval než zhoršoval. Teď dochází čtvrtým rokem k vytváření skrytého vnitřního dluhu.

To je náhradní řešení, skutečně náhradní řešení, je to špatná cesta. Hrozí, že hasiči stejně nebudou schopni některé činnosti dělat, protože prostředků je enormně málo, a my spíše té vládě pomáháme zakrývat její neschopnost a její špatnou hospodářskou a finanční politiku. Je to obraz práce ministra financí v této republice a celé vlády.

Budu hlasovat pro, ale není to systémová věc. A nic tím v podstatě nevyřešíme, protože problémy zůstávají, pokud se nezačne řešit příjmová stránka veřejných rozpočtů. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane předsedo. Dále se o slovo přihlásila paní místopředsedkyně senátu paní Alena Gajdůšková.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Jenom skutečně velmi rychle. Také tento návrh zákona podporuji, a to velmi. Ale chci upozornit na to, že v dnešní době si myslet, že zrušíme Hasičský záchranný sbor, omezíme ho a nahradíme ho dobrovolnými hasiči, je prostě – cituji – to je skutečně totální nesmysl, protože lidé prostě dneska nemohou odcházet ze svých zaměstnání. Udělají to dvakrát a po třetí už jsou bez zaměstnání. Prostě systematicky je to potřeba řešit jinak. Jsem ráda, že je tento návrh zákona, nakonec je to Jeroným Tejc, který se snažil, abychom napravili alespoň trošku něco, ale myslím si, že je potřeba se zamyslet nad těmi věcmi ještě šířeji. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Dále se o slovo přihlásil pan místopředseda senátu Zdeněk Škromach.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já chci říci, že mě trošku překvapil postoj opět senátorů za vládní koalici ODS, TOP 09, ti ostatní tady nejsou, protože právě tato vláda, to je, která omezuje peníze do oblasti hasičů, policistů, nakonec nebýt měst a sociálně demokratických krajů a hejtmanů, tak hasiči už dneska možná mnozí skončili. A jen díky podpoře krajů ještě stále jsou schopni tyto služby poskytovat a jsou schopni nasazovat své zdraví a životy. Vláda nedělá nic proto, aby jim pomohla, ale naopak se snaží ještě na nich ušetřit, takže taková některá vystoupení mi připadají zvláštní. Očekával bych od zástupců vládní koalice z řad senátorů, že skutečně tady poukáží jasně na nedostatky, které tato vláda, obzvláště pokud jde o ministra Kubiceho, jeho postoj vůči těmto složkám, které zabezpečují zdraví a životy našich lidí a bezpečnost majetku, takže prostě nebude shovívavá tak, jako je shovívavá do teď. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Paukrtová, má právo přednosti. Nepřeje si ho využít. Takže pan senátor Jiří Pospíšil.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane navrhovateli, dámy a pánové. Ani já to nepovažuji za ideální řešení a dokonce i tady tato věc, se domnívám, že tyto věci má hradit jeho ideální stát, který se jmenoval Utopie. Ale zde bych připomenul, že to není jenom věc koalice. Ono v Senátu je velmi složité mluvit o vztahu k vládě. Pokud vím, tak žádná strana v Senátu není stranou vládní. Senátoři nemají žádný vztah k vládě, ale přesto někteří mají k té vládě blíž, když jsou ze stejných stran jako ty, které tvoří vládu.

Co jsem chtěl říci? Nejen to, že změny musí být na příjmové straně rozpočtu, aby se daly problémy řešit, také na výdajové straně rozpočtu. Znáte mě, já jenom připomenu, že možná bychom měli omezit podporu různých organizací typu organizací zajišťujících bezpečnost v Antarktidě nebo určujících kvóty lovu velryb. A možná by byly věci pro nás důležitější, jinak se opravdu chováme jako městská rada, která ruší hasiče jenom proto, že nehoří. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Paní senátorka, paní předsedkyně Soňa Paukrtová se ujímá slova.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já vím, že už jste všichni unaveni, tak budu velmi stručná. Já ten návrh zákona podporuji. Myslím si, že jim pomáháme, hlavně hasičům. Nemám pocit, že bychom pomáhali příliš vládě, ale pomáháme tím návrhem zákona hasičům. Pan kolega Škromach tady soustavně a pořád hovoří na téma vládních senátorů. Víte, pane kolego, já jsem byla do této komory kdysi dávno zvolena za čtyřkoalici, po druhé v roce 2006 jsem kandidovala za Stranu pro otevřenou společnost. Já jsem senátorka nezávislá, nestranička, a jsem tady hlavně a především za lidi, kteří mě zvolili a hlavně sama za sebe. Já se snažím hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a to, že podporuji některé vládní návrhy – a ne úplně všechny – tak to je proto, že si myslím, že jsou správné.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikdo. Takže rozpravu končím. Ptám se pana zpravodaje, zda si přeje vyjádřit se? Ne. Pan navrhovatel? Také ne. Takže protože nebyl podán návrh vrátit k novému projednání, nebyl podán návrh schválit, nebyl podán návrh zamítnout, ani odročit, otevírám podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy.

(Poznámka z pléna: Já jsem dával návrh schválit.)

Pan zpravodaj ale zpravodajoval za výbor, který navrhl pozměňovací návrh.

(Několik senátorů hovoří s předsedajícím – ano, v hospodářském výboru.)

Navrhl schválit s pozměňovacím návrhem. Oba dva návrhy, které tady mám, jsou s pozměňovacím návrhem.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Ivo Bárek:  Já bych chtěl jenom připomenout, že oba dva výbory mají shodná usnesení, to znamená schválit s pozměňovacím návrhem.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, takže je otevřená podrobná rozprava. Pro pořádek musí pozměňovací návrh být přečten.

(Domluva v pracovním předsednictvu.)

Dobře, nemusí být přečten, dobře. Je podán, ano.

Takže budeme o tomto návrhu vlastně obou výborů, identickém, budeme po znělce hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 32 senátorek a senátorů, kvorum je tedy 17. Kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem – ano – k návrhu navrhovaného zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

 Hlasování pořadové číslo 80 skončilo schválením pozměňovacího návrhu. Registrováno 34, kvorum bylo 18. Pro hlasovalo všech 34, proti nebyl nikdo.

Budeme ještě hlasovat o tom, zda předáme sněmovní návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE.

Hlasování skončilo jednomyslně, což se nám možná podaří i při pověření. Prosím o návrhy na to, kdo obhájí náš návrh ve sněmovně. Oba pánové, navrhovatel i zpravodaj garančního výboru, kolegové Jonáš a Šilar souhlasí. O tomto pověření dám hlasovat.

Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Toto je definitivně poslední 82. hlasování, skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 33, pro 33. Na závěr jednomyslné hlasování.

Děkuji všem za vaši práci a končím tuto schůzi.

(Jednání ukončeno ve 13.02 hodin.)