Meziparlamentní spolupráce

S lisabonskou novelou zakládacích smluv EU se přímo ve smluvním textu poprvé objevila ustanovení definující roli národních parlamentů na evropské úrovni, včetně bodu týkajícího se meziparlamentní spolupráce:

Čl. 12 Smlouvy o EU

Vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k dobrému fungování Unie těmito způsoby:

jsou informovány orgány Unie a jsou jim postupovány návrhy legislativních aktů Unie v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii;
zajišťují, že zásada subsidiarity je dodržována, a to v souladu s postupy stanovenými v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality;
v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva se podílejí na mechanismech hodnocení provádění politik Unie v této oblasti podle článku 70 Smlouvy o fungování Evropské unie a jsou zapojeny do politické kontroly činnosti Europolu a do hodnocení činnosti Eurojustu podle článků 88 a 85 uvedené smlouvy;
podílejí se na postupech pro přijímání změn Smluv podle článku 48 této smlouvy;
jsou jim oznamovány žádosti o přistoupení k Unii podle článku 49 této smlouvy;
podílejí se na meziparlamentní spolupráci mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii.

Spolupráce národních parlamentů a Evropského parlamentu samozřejmě nezačala až 1. prosince 2009, tedy vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, ale rozvíjela se již dříve, souběžně s rostoucím zapojením národních parlamentů do projednávání evropských záležitostí. Cíle a formy meziparlamentní spolupráce jsou definovány ve směrnicích (guidelines) pro meziparlamentní spolupráci, jejichž poslední aktualizace byla schválena Konferencí předsedů parlamentů EU v květnu 2021 v Berlíně. Podle nich je „cílem meziparlamentní spolupráce podporovat výměnu informací a osvědčených postupů mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem s cílem posílit parlamentní kontrolu, vliv a dohled na všech úrovních, dále zajistit účinný výkon parlamentních pravomocí v záležitostech EU, zejména v oblasti kontroly zásad subsidiarity a proporcionality, a podporovat spolupráci s parlamenty třetích zemí.“

Formy meziparlamentní spolupráce

Spolupráce mezi parlamenty probíhá na několika úrovních. Na nejvyšší úrovni se jedná o Konferenci předsedů parlamentů EU, která sdružuje předsedy parlamentů členských států EU a Evropského parlamentu. Konference se schází jednou ročně. K přípravě jednání a agendy Konference předsedů parlamentů EU se setkávají několik týdnů před setkáním předsedů kancléři či generální tajemníci parlamentů.

Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti, tzv. COSAC (z francouzského Conférence des organes spécialisés dans les affaires communautaires), je platformou výborů pro evropské záležitosti národních parlamentů a zástupců Evropského parlamentu. Konference evropských výborů byla poprvé svolána v květnu 1989 na návrh předsedy francouzského Národního shromáždění L. Fabiuse, který tím reagoval na obavy národních parlamentů, že od přímých voleb do Evropského parlamentu (zavedených roku 1979) ztrácí parlamentní reprezentace členských států kontakt s politikami Společenství. Formálně byl COSAC uznán Amsterodamskou smlouvou uzavřenou v červnu 1997 (s platností od roku 1999). Setkání COSAC se konají dvakrát ročně, vždy pod taktovkou parlamentu členského státu, který předsedá Radě EU. Několik měsíců před pravidelným zasedáním probíhá přípravné jednání, kterého se účastní předsedové výborů pro evropské záležitosti a zástupce Evropského parlamentu. Dle Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v EU připojeného k zakládacím smlouvám ve znění Lisabonské smlouvy COSAC nyní „(...) podporuje výměnu informací a osvědčených postupů mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, což platí i pro jejich specializované výbory. Může rovněž pořádat meziparlamentní přednášky na různá témata (…)“.

Senát se pravidelně účastní zasedání COSAC od vstupu ČR do EU, přičemž od roku 1998 do doby vstupu do EU byl jednání COSAC přítomen jako pozorovatel.

Vedle pravidelných schůzí těchto dvou konferencí se konají i další, tematicky zaměřené, meziparlamentní konference:

Evropský parlamentní týden, během něhož zástupci vnitrostátních parlamentů diskutují hospodářská, rozpočtová a sociální témata, bývá každoročně v prvním pololetí spoluorganizován Evropským parlamentem a parlamentem země předsedající Radě EU. Související meziparlamentní konference o stabilitě, hospodářské koordinaci a řízení v EU je pak organizována ve druhém pololetí předsednickým parlamentem. Poskytuje rámec pro diskusi a výměnu informací a osvědčených postupů při provádění ustanovení Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (konference je předvídána čl. 13 této smlouvy, proto bývá také někdy označována jako Konference podle čl. 13). Jejím cílem je zajistit demokratickou odpovědnost v oblasti správy ekonomických záležitostí a rozpočtové politiky v EU, zejména v hospodářské a měnové unii, aniž by byly dotčeny pravomoci vnitrostátních parlamentů. Byla zřízena Konferencí předsedů v roce 2013.

Meziparlamentní konference ke společné zahraniční a bezpečnostní politice a Společné bezpečnostní a obranné politice je platformou ustavenou z rozhodnutí Konference předsedů v roce 2012. Bývá organizována dvakrát ročně parlamentem země předsedající Radě EU v úzké spolupráci s Evropským parlamentem.

Lisabonskou smlouvou byly vnitrostátním parlamentům svěřeny nové dohledové pravomoci v oblasti justice a vnitra. Podle čl. 88 Smlouvy o fungování EU (SFEU) mají být vnitrostátní parlamenty zapojeny do kontroly činnosti Agentury EU pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europolu) vykonávané Evropských parlamentem. V té souvislosti byla v roce 2017 zřízena Společná parlamentní skupina pro kontrolu Europolu, jejímž úkolem je zejména politicky monitorovat činnosti Europolu při plnění jeho poslání, a to i pokud jde o dopad těchto činností na základní práva a svobody fyzických osob. Skupina se schází dvakrát ročně, v prvním pololetí v parlamentu předsednické země, ve druhém pak v Evropském parlamentu.

Obdobně na základě čl. 85 SFEU mají být Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty zapojeny do hodnocení činnosti Agentury EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojustu). Děje se tak v rámci meziparlamentního výborového setkání organizovaného Evropským parlamentem za účasti členů relevantních výborů vnitrostátních parlamentů.

Pod záštitou Evropského parlamentu a ve spolupráci s parlamentem aktuální předsednické země se mohou konat i jiná meziparlamentní setkání k dalším tématům společného zájmu.

Kontakty mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem jsou udržovány rovněž na individuální bázi v podobě ad hoc návštěv poslanců Evropského parlamentu do národních parlamentů členských zemí EU či delegací členů národních parlamentů do Evropského parlamentu.

Administrativní a technické zázemí

Na administrativní úrovni je meziparlamentní spolupráce zajišťována zástupci národních parlamentů se zázemím v budově Evropského parlamentu v Bruselu.

Jaké jsou úkoly zástupců národních parlamentů v Bruselu? V prvé řadě je nutné říci, že každý parlament a každá jednotlivá komora pracuje svým vlastním způsobem, a proto jsou úkoly jednotlivých zástupců odlišné. Obecně lze ale shrnout, že většinou zástupci fungují jako zprostředkovatelé informací z/do Bruselu, zejména informují o názorech svých komor či parlamentů u evropských institucí, udržují kontakty s úředníky evropských institucí, národními stálými zastoupeními při EU a příslušnými europoslanci. Rovněž se podílí na přípravě a asistují při návštěvách domácích politiků a úředníků v Bruselu.

Meziparlamentní spolupráce zahrnuje nejen osobní kontakty mezi politiky a úředníky, ale i sdílení informací, nejčastěji v elektronické podobě. Meziparlamentní databáze pro výměnu informací - IPEX (Interparliamentary EU Information Exchange) vznikla jako projekt meziparlamentní výměny informací na základě doporučení Konference předsedů parlamentů EU, která se konala roku 2000 v Římě. IPEX obsahuje mimo jiné všechna vyjádření národních parlamentů k návrhům legislativních aktů či komunikačním dokumentům Evropské komise, které byly projednány v rámci předběžné kontroly legislativního procesu EU. Konkrétně IPEX usiluje o:

usnadnění meziparlamentní výměny všech informací týkajících se EU;
poskytnutí prostoru pro výměnu názorů ohledně parlamentní kontroly evropského legislativního procesu včetně různých aspektů principu subsidiarity;
správu harmonogramu meziparlamentních akcí.