Senát Národního Shromáždění R. Čs. r. 1931

III. volební období

4. zasedání



 

Tisk 431.

Odpovědi:

1. ministra vnitra má interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran zákazu pochodového cvičení (Geländeübung), které podle stanov měla provésti turnérská župa Jahnmal – Egerlandgau v Aši a okolí (tisk 299/9)

2. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Pilze a soudr. stran zrušení školy v Přebytku u Lusdorfu pod Smrkem (tisk 307/2)

3. ministra sociální péče na interpelaci sen. Köhlera a soudr. stran vypracování osnovy zákona o prácí žen před slehnutím a po něm (tisk 322/4)

4. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Hakena a soudr, o vybírání peněžitých pokut ve školách (tisk 369/2)

5. vlády na interpelací sen. Tichiho a soudr. o maloživnostenských dodávkách vojenské obuví (tisk 369/10)

6. ministra vnitra na interpelaci sen. Nedvěda, Hakena a soudr. o protizákonném zbavení Karla Denglera členství v městské radě v Lokti zemským úřadem v Praze (tisk 385/1)

7. ministra vnitra na interpelaci sen. Nedvěda, Hakena a soudr. v záležitosti obecních voleb v Gajdlu na Slovensku dne 28. října 1930 (tisk 389/1)

8. předsedy vlády na interpelací sen. Hubky, Berkovce, Vaněčka a spol, ohledně provádění lesní reformy na velkostatku Žínkovy (tisk 389/3)

9. ministra vnitra na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran zákazu smuteční slavnosti za obyvatele Aše Ferd. Künzela, R. Kässmanna a Ed. Schindlera, kteří dne 18. listopadu 1920 při stržení pomníku císaře Josefa byli od legionářů zastřeleni (tisk 369/9)

10. předsedy vlády a ministra financí na interpelací sen. dra Szilassyho a druhů o bankovní politice vlády prováděné v hospodářské krisi (tisk 397/2)

431/1 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelací senátora E. Teschnera a soudr.

stran zákazu pochodového cvičení (Geländeübung), které podle stanov měla provésti turnérská župa Jahnmal-Egerlandgau v Aši a okolí (tisk 299/9).

V interpelací uvedené pochodové cvičení bylo okresními úřady v Aši a Chebu, v jichž obvodu se mělo cvičení konati, zakázáno, ježto na základě zkušeností, získaných při dřívějších cvičeních toho druhu, dospěly jmenované úřady k náhledu, že by konáním cvičení v tom rozsahu a způsobu, jak zamýšlel spolek »Egerland-Jahnmal-Tumgau« v Chebu, mohly býti veřejná bezpečnost a veřejné blaho ohroženy. Při tom zejména okresní úřad v Aši byl nucen uvážiti i nevhodnost místa zvoleného ku cvičení a ležícího v tak řečeném celním pohraničním pásmu, podrobeném dozoru finanční stráže, takže cvičením, pořádaným z části za noci, v těsné blízkosti státních hranic a za účasti velmi značného počtu osob, byla by velmi ztížena služba finanční stráže a po případě ohrožena i bezpečnost samých účastníků cvičení,

Proti zákazu cvičení bylo podáno odvolání k zemskému úřadu v Praze, který o odvolání dosud nerozhodl. Nelze se proto o věci blíže vysloviti, aby nebylo předbíháno rozhodování v řádném postupu instančním, a podotýká se pouze, že příslušným ustanovením platných spolkových stanov nabyl spolek »Egerland-Jahnmal-Turngau« v Chebu pouze všeobecného oprávnění pořádati dle stanov cvičení, že však příslušnému místnímu úřadu zůstává i nadále vyhrazeno, aby v jednotlivém konkrétním případě uvážil nezávaznost cvičení a dle svého úsudku učinil pak opatření.

Netřeba podotýkati, že zemský úřad v Praze neopomene rozhodnouti o odvolání s největší pečlivostí.

Odpověď na interpelaci převzal jsem sám na místě spoludotazovaných pánů ministrů školství a národní osvěty a. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ježto cvičení bylo zakázáno - jak z odpovědi patrno - z důvodů spadajících výlučně v obor působnosti ministerstva vnitra.

V Praze. dne 18. března 1931.

Ministr vnitra: Dr Slávik v. r.

Překlad ad 431/1.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Senators E. Teschner und Genossen

in Angelegenheit des Verbotes einer satzungsmäßig durchzuführenden Geländeübung des Jahnmal - Egerland - Turngaues in Asch und Umgebung (Druck 299/9).

Die in der Interpellation angeführte Geländeübung wurde von den Bezirksämtern in Asch und Eger, in deren Gebieten die Übung stattfinden sollte, verboten, da die genannten Behörden auf Grund der anläßlich früherer Übungen solcher Art gemachten Erfahrungen zur Ansicht gelangt waren, daß durch die Veranstaltung der Übung in dem vom Vereine »Egerland-Jahnmal-Turngau« beabsichtigten Umfange und Art und Weise die öffentliche Sicherheit und das öffentliche Wohl gefährdet werden könnten. Hiebe! war namentlich das Bezirksamt in Asch genötigt, auch die Unangemessenheit des für die Übung gewählten und in der der Aufsicht der Finanzwache unterliegenden sogenannten Zollgrenzzone gelegenen Geländes in Erwägung zu ziehen, so daß durch die zum Teil in der Nacht, -.n unmittelbarer Nähe der Staatsgrenze und unter Beteiligung einer bedeutenden Anzahl von Personen veranstaltete Übung der Dienst der Finanzwache sehr erschwert und eventuell auch die Sicherheit der Teilnehmer an der Übung selbst gefährdet würde.

Gegen das Verbot der Übung wurde die Berufung an da« Landesamt in Prag eingebracht, welches über die Berufung bisher nicht entschieden hat. Es erscheint somit, um der Entscheidung im ordentlichen Instanzenzuge nicht vorzugreifen, nicht möglich, sich über die Angelegenheit näher zu äußern und wird bloß bemerkt, daß der Verein »Egerland-Jahnmal-Turngau« durch die betreffende Bestimmung der geltenden Vereinsstatuten lediglich die allgemeine Berechtigung zur statutenmäßigen Veranstaltung von Übungen, erworben hat, daß es jedoch der örtlich zuständigen Behörde nach wie vor vorbehalten bleibt, im einzelnen konkreten Falle die Zuläßigkeit der Übung zu erwägen und nach seinem Erachten sodann die Verfügungen zu treffen.

Es bedarf keiner Erwähnung, daß das Landesamt in Prag nicht ermangeln wird, über die Berufung mit größter Sorgfalt zu entscheiden.

Die Beantwortung der Interpellation habe ich an Stelle der mitinterpellierten Herren Minister für Schulwesen und Volkskultur und öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung selbst übernommen, da die Übung - wie aus der Antwort ersichtlich - aus Gründen untersagt wurde, welche ausschließlich in den Wirkungskreis des Ministeriums des Innern fallen.

Prag, am 18. März 1931.

Der Minister des Innern: Dr. Slávik m. p.

431/2 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelací senátora Pilze a soudr.

stran zrušení školy v Přebytku u Lusdorfu pod Smrkem (tisk 307/2).

Společná stížnost místní školní rady a obecního zastupitelstva v Lusdorfu pod Smrkem proti rozhodnutí zemské školní rady v Praze, jímž vysloveno bylo zrušení obecné školy si německým jazykem vyučovacím v Přebytku, byla ministerstvem školství a národní osvěty zamítnuta, poněvadž počet zapsaných dítek letos poklesl na této škole na 5. a škola ta měla již v předchozích letech nepatrný počet žáků. Postup zemské školní rady odpovídá tudíž zákonu.

Při tom se podotýká, že cesty z osady Přebytku ke škole v Lusdorfu, kam byl obvod zrušené školy přikázán, nelze označovati dle výsledku konaného šetření za neschůdné nebo namáhavé. Upozorňuje se také, že pro příslušné opatření zemské školní rady jest rozhodný jedině počet dětí, které v době, o niž jde, školní docházkou jsou již povinny.

Kdyby počet žactva vzrostl, bude lze školu znovu zříditi,

V Praze dne 3. února 1931.

Ministr školství a národní osvěty: Dr Dérer v. r.

Překlad ad 431/2,

Antwort

des Ministers für Schulwesen und Volkskultur

auf die Interpellation des Senators Pilz und Genossen

betreffend die Auflassung der Schule in Ueberschar bei Lusdorf an der Tafelfichte (Druck 307/2).

Die gemeinsame Beschwerde des Ortsschulrates und der Gemeindevertretung in Lusdorf an der Tafelfichte gegen die Entscheidung des Landesschulrates in Prag, mit welcher die Auflassung der Volksschule mit deutscher Unterrichtssprache in Überschar ausgesprochen wurde, wurde vom Ministerium für Schulwesen und Volkskultur abgewiesen, weil die Zahl der eingeschriebenen Kinder heuer in dieser Schule auf 5 gesunken ist und diese Schule schon in den vorangehenden Jahren eine unbedeutende Schulerzahl aufwies. Der Vorgang des Landesschulrates entspricht somit dem Gesetze.

Hiebei wird bemerkt, daß die Wege aus der Ortschaft Überschar zur Schule in Lusdorf, wohin der Sprengel der aufgelassenen Schule zugewiesen wurde, nach dem Ergebnisse der gepflogenen Erhebungen nicht als ungangbar oder anstrengend bezeichnet werden können. Es wird auch darauf aufmerksam gemacht, daß für die bezügliche Verfügung des Landesschulrates in Prag einzig die Anzahl derjenigen Kinder maßgebend ist, welche zur Zeit, um welche es sich handelt, bereits im schulpflichtigen Alter stehen.

Sollte die Schülerzahl anwachsen, so wird es möglich sein, die Schule wieder zu errichten.

Prag, am 3. Feber 1931.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: Dr. Dérer m. p.

431/3 (původní znění),

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelací senátora F. Köhlera a soudruhů

stran vypracování osnovy zákona o práci žen před slehnutím a po něm

(tisk 322/4).

Ministerstvo sociální péče vypracovalo již v roce 1920 osnovu zákona na ochranu pracujících žen před slehnutím a po něm a osnova tato byla v roce 1921 předmětem jednání poslanecké sněmovny (tisk č. 2060). Nedošlo však k jejímu projednání, protože sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny se zabýval tehdy jinými sociálně-politickými předlohami Mezitím třetí Mezinárodní konference práce v Ženevě roku 1921 se usnesla doporučiti rozšíření Washingtonské úmluvy o ochraně žen před porodem a po porodu také na zemědělské dělnice, Proto vláda původní svůj návrh zákona odvolala a ministerstvo sociální péče vypracovalo v roce 1922 nový návrh, který jest dosud předmětem meziministerského jednání.

Požadované slyšení odborových organisací v tomto stadiu jednání předpokládalo by odvolání předlohy z meziministerského řízení, čehož pochopitelně třeba se uvarovati. Kdyby prováděné meziministerské řízení vyžadovalo doplnění nebo změnu předlohy, pak by bylo ministerstvo sociální péče ochotno slyšeti o věci příslušné odborové ústředny zaměstnanecké.

V Praze dne 6. března 1931.

Ministr sociální péče: Dr Czech v. r.

Překlad ad 431/ 3.

Antwort

des Ministers für soziale Fürsorge

auf die Interpellation des Senators F. Köhler und Genossen

betreffend die Ausarbeitung einer Gesetzesvorlage über die Frauenarbeit vor und nach der Niederkunft (Druck 322/4).

Da« Ministerium für soziale Fürsorge hat bereits im Jahre 1920 einen Gesetzentwurf zum Schütze der Frauen vor und nach der Niederkunft ausgearbeitet und bildete dieser Entwurf im Jahre 1921 den Gegenstand der Beratungen des Abgeordnetenhauses (Druck 2060). Es kam jedoch nicht zur Durchberatung derselben, weil sich der sozialpolitische Ausschuß des Abgeordnetenhauses damals mit anderen sozial-politischen Vorlagen befaßte. Inzwischen beschloß die dritte Internationale Arbeitskonferenz in. Genf im Jahre 1921, die Ausdehnung des Washingtoner Übereinkommens über den Schutz der Frauen vor und nach der Niederkunft auch auf die landwirtschaftlichen Arbeiterinnen zu empfehlen. Aus diesem Grunde hat die Regierung ihren ursprünglichen Gesetzentwurf widerrufen und das Ministerium für soziale Fürsorge im Jahre 1922 einen neuen Entwurf ausgearbeitet, welcher bisher den, Gegenstand interministerieller Verhandlungen bildet.

Die verlangte Anhörung der Gewerkschaften in diesem Stadium der Verhandlungen wunde die Abberufung der Vorlage aus dem interministeriellen Verfahren voraussetzen, was begreiflicher Weise zu vermeiden ist. Sollte das im Zuge befindliche interministerielle Verfahren eine Ergänzung oder Abänderung der Vorlage erfordern, o wäre das Ministerium für soziale Fürsorge geneigt, in der Sache die zuständigen Gewerkschaften der Arbeitnehmer zu hören.

Prag, am 6. März 1931.

Der Minister für soziale Fürsorge: Dr. Czech m. p.

431/4.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci senátora Hakena a soudr.

o vybírání peněžitých pokut ve školách (tisk 369/2).

Provedeným šetřením bylo zjištěno, že na pěti národních školách na Smíchově vybírány byly od dětí menší peněžité pokuty, resp. dobrovolné příspěvky za poklesky proti pořádku nebo čistotě ve třídě, a to zpravidla na základě usnesení žákovské samosprávy. Vybírání částek obstarávali si pravidelně žáci sami, s vědomím svých učitelů a vybrané částky odevzdávali obyčejně na účely dobročinné, Městský školní výbor v Praze, zjistiv tyto případy, vydal zákaz, aby od školních dětí nebyly takovéto peněžité částky vybírány ani z popudu žákovské samosprávy, ani z popudu učitelů.

Že by se ukládaly peněžité pokuty dětem na národních školách v Libušině, nebylo zjištěno.

V Praze dne 25. března 1931.

Ministr školství a národní osvěty: Dr Dérer v. r.

431/5 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelací senátora Tichiho a soudr.

o maloživnostenských dodávkách vojenské obuví (tisk 369/10).

Vláda republiky Československé jest důsledně vedena snahou, aby příslušníkům maloživnosti obuvnické, pokud se týče odborných družstev dělnictva obuvnického, čsl. legionářů a invalidů byla účast na určitém (60%ním) t. zv. maloživnostenském podílu dodávek vojenské obuvi umožněna přiměřenou cenou. Proto byla těmto t. zv. maloživnostenským dodavatelům vojenské obuvi za řádně dodanou vojenskou obuv placena dosud vyšší cena, než za jakou byl ministerstvem národní obrany zadán ve veřejné soutěži příslušný t. zv, průmyslový podíl dodávky vojenské obuvi. Tato vyšší cena byla dosud hrazena z rozpočtových prostředků ministerstva národní obrany nebo ministerstva obchodu a jest poskytnutí přiměřené vyšší ceny vzato v úvahu též pro maloživnostenský podíl dodávky vojenské obuvi v r. 1931, jejíž úhrada bude provedena v rámci finančního zákona na r. 1931.

V Praze dne 3. března. 1931.

Předseda vlády: Udržal v. r.

Překlad ad 431/5.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation des Senators Tichi und Genossen

betreffend die kleingewerblichen Lieferungen von Militärschuhen

(Druck 369/10).

Die Regierung der Čechoslovakischen Republik ist konsequent vom Bestreben geleitet, den Angehörigen des Schuhmacherkleingewerbes bezw. der Fachgenossenschafter, der Schuhmacherarbeitschaft, der čechoslovakischen Legionäre und Invaliden die Beteiligung an einer bestimmten (60%-igen) sogenannten kleingewerblichen Quote der Lieferungen von Militärschuhen durch einen angemessenen Preis zu ermöglichen. Aus diesem Grunde wurde diesen sogenannten kleingewerblichen Lieferanten von Militärschuhen für ordnungsgemäß geliefertes Militärschuhwerk bisher ein höherer Preis gezahlt, als zu welchem vom Ministerium für nationale Verteidigung im öffentlichen Konkurse die betreffende sogenannte Industriequote der Lieferung von Militärschuhen vergeben wurde. Dieser höhere Preis wurde bisher aus dem budgetären Mitteln des Ministeriums für nationale Verteidigung oder des Handelsministeriums bestritten und ist die Gewährung eines angemessenem höheren Preises auch für die kleingewerbliche Quote der Lieferung von Militärschuhen im Jahre 1931 vorgesehen, dessen Bedeckung im Rahmen des Finanzgesetzes für das Jahr 1931 vorgenommen werden wird.

Prag, am 3. März 1931.

Der Vorsitzende der Regierung: Udržal m. p.

431/6.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci sen. Nedvěda, Hakena a soudruhu

o protizákonném zbavení Karla Denglera členství v městské radě v Lokti zemským úřadem v Praze (tisk 385/1).

Předpis § 100, odst. 2. obec. zřízení, podle něhož byla vyslovena suspense Karla Denglera z funkce člena obecní rady v Lokti, nebyl zrušen předpisem § 10 řádu volení do obcí a je dosud platnou normou právní, Předpis tento jedná o ztrátě členství v obecní radě z důvodů disciplinárních, upravuje tedy jinou materii než řád volební, jenž není kodifikací veškerého práva obecního, nýbrž jen předpisů o volbách do zastupitelských sborů obecních a některých otázek s tím úzce souvisejících. Platí proto obecní zřízení sej zákony jej měnícími neb doplňujícími ve všech věcech volebním řádem neupravených.

Interpelace nemůže se dovolávati § 117 ústavní listiny, neboť podle této zákonné normy projevy, mají-li býti ústavně chráněny, musí se státi v mezích zákona. Projevy Denglerovy, jež měly za následek opětovné zmaření schůzí obecní rady a zastupitelstva, - i kdyby nespadaly pod hledisko všeobecných trestních předpisů - příčily se zřejmě předpisům zřízení obecního, jichž se výrok zemského úřadu dovolává.

Neshledávám proto důvodu, abych učinil opatření v interpelaci žádaná a to tím méně, ježto Dengler z výměru zemského úřadu se neodvolal, ač byl správně poučen o možnosti použíti prostředků opravných.

V Praze dne 21. března 1931.

Ministr vnitra: Dr Slávik v. r.

431/7.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelací senátorů Nedvěda, Hakena a soudr.

v záležitostí obecních voleb v Gajdlu na Slovensku dne 28. října 1930

(tisk 389/1).

Zemský úřad v Bratislavě výměrem ze dne 6. března 1931 č. 37.242-2-1931 nevyhověl námitkám Františka Mrwy, Otto Minicha a druhů, jež podali proti volbě obecního zastupitelstva v Gajdlu, provedené dne 26. října 1930. Nově zvolené zastupitelstvo obce bude se moci ujmouti svojí funkce, až volba obecní rady - jak to předpisuje § 10, odst. 1. řádu volení - stane se pravoplatnou.

K nějakému opatření neshledávám důvodu.

V Praze dne 21. března 1931.

Ministr vnitra: Dr Slávik v. r.

431/8.

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci senátorů Josefa Hubky, Antonína Berkovce, Č. Vaněčka a spol. ohledně provádění lesní reformy na velkostatku Žinkovy (tisk 389/3).

Před uzavřením generální dohody u státního pozemkového úřadu dohodl se vlastník velkostatku Zinkový s lesním družstvem v Kokořově na odprodeji lesních nemovitostí i do výměry i do ceny a ujednal s tímto družstvem prodej as 78 ha lesní půdy. Při jednání o konečném vyřešení pozemkové reformy na jmenovaném velkostatku, konaném u státního pozemkového úřadu dne 30. června 1927, trvali zástupci vlastníka na požadavku, aby státní pozemkový úřad svolil k tomuto odprodeji.

Státní pozemkový úřad jednáním zvýšil výměru lesní půdy určené pro reformu lesní na 97.5 ha z důvodu, že o lesy žádaly také obce. Zároveň tento úřad přihlédl při konečném rozhodování k dosavadním závazkům majitele, avšak snížil výměru určenou původně pro lesní družstvo v Kokořově téměř o polovinu.

Tím docíleno bylo větší výměry pro ostatní uchazeče; obec Březí obdržela as 43.5 ha a obec Radkovice 6 ha.

Obec Svárkov nebyla pojata do zájmového obvodu velkostatku Žinkovy a má možnost získati lesní půdu z revíru Bzí velkostatku Štáhlavy.

Na obec Radochov při stanovení kupců nemohl býti vzat zřetel proto, že část lesa, kterou obec požadovala, nebylo lze odděliti od Hospodářského celku, určeného pro lesní družstvo v Kokořově, aniž by bylo znemožněno řádné hospodaření na majetku družstva.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 6. dubna 1931.

Předseda vlády: Udržal v. r.

431/9 (původní znění),

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátora E. Teschnera a soudr.

stran zákazu smuteční slavností za obyvatele Aše Ferdinanda Künzela, Roberta Kässmanna a Eduarda Schindlera, kteří dne 18. listopadu 1920 při stržení pomníku císaře Josefa byli od legionářů zastřeleni (tisk 369/9).

V interpelaci zmíněnou smuteční slavnost zakázal okresní úřad v Aši dle § 6 zákona o právu shromažďovacím, ježto přihlížeje k okolnostem, za jakých měla býti slavnost pořádána, měl důvodnou obavu, že by konáním slavnosti mohly býti ohroženy veřejný klid, bezpečnost a veřejné blaho.

Pořadateli chystané slavnosti bylo možno podati proti zákazu odvolání, což však neučinil a vzdal se tak sám. práva, aby postůj) okresního úřadu byl v instančním pořadí nadřízeným úřadem přezkoumám.

Vzhledem k uvedené okolnosti neshledávám důvodu, abych z podnětu této interpelace učinil žádané opatření.

V Praze dne 23. března 1931.

Ministr vnitra: Dr Slávik v. r.

Překlad ad 431/9.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Senators E. Teschner und Genossen

wegen des Verbotes der Totenfeier für die am 18. November 1920 anläßlich des Sturzes des Kaiser Josef Denkmals durch die Legionäre erschossenen Bewohner von Asch Ferdinand Künzel, Robert Kässmann und Eduard Schindler (Druck 369/9).

Die in der Interpellation erwähnte Totenfeier wurde vom Bezirksamte in Asch auf Grund des § 6 des Gesetzes über das Versammlungsrecht verboten, da dasselbe mit Rücksicht auf die Umstände, unter welchen die Feier veranstaltet werden sollte, die begründete Befürchtung hatte, daß durch. die Abhaltung der Feier die öffentliche Ruhe, Sicherheit und das öffentliche Wohl gefahndet werden könnten.

Dem Veranstalter der geplanten Feier war es möglich, gegen das Verbot die Berufung einzubringen, was er jedoch nicht tat und sich auf diese Weise selbst des Rechtes begab, daß der Vorgang des Bezirksamtes im Instanzenzuge durch die vorgesetzte Behörde überprüft werde.

Mit Rücksicht auf die angeführten Umstände finde ich keinen Grund, aus Anlaß dieser Interpellation die verlangte Verfügung zu treffen.

Prag, am 23. März 1931.

Der Minister des Innern: Dr. Slávik m. p.

431/10 (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády a ministra financí

na interpelaci senátora dr Szilassyho a druhů

o bankovní politice vlády prováděné v hospodářské krisi (tisk 397/2).

Bankovní politika vlády nese se od počátku období deflačního a potomního období stabilisačního ku soustředění bank. Seznalo se totiž brzy, že maše hospodářství nesnese tak značného počtu akciových bank, jaký jsme převzali po Rakousku a Maďarsku a jak ještě vzrostl v prvých letech popřevratových. Měli jsme v roce 1922 v zemích České a Moravskoslezské 43, na Slovensku 228 a na Podkarpatské Rusí 51 akciových bank. Tato početnost akciových bank byla na úkor žádoucí hospodárnosti, neboť působila především drahotu úvěru. Kromě toho byla značná část těchto bank kapitálově příliš slabá, takže nesnesla ani prvního nárazu způsobeného deflační krisí. Byly to tedy hospodářské poměry samy, které si vynutily značné obmezení počtu bank, jejichž umělé udržování nemohlo býti v hospodářském zájmu. Zejména na Slovensku a na Podkarpatské Rusi bylo snížení počtu akciových bank tím nutnější, poněvadž tamní síť peněžních ústavů se vyvinula jednostranně ve prospěch akciových bank a na úkor lidových peněžních ústavů, ačkoli hospodářské poměry by byly spíše vyžadovaly opačného vývoje. Bylo proto úkolem naší vlády zjednati nápravu obmezováním počtu akciových bank, aby bylo získáno místo pro zřizování komunálních spořitelen a úvěrních družstev. Tyto vkladní snahy setkaly se s úspěchem, neboť nyní máme v zemích české a Moravskoslezské toliko 24, na Slovensku 70 a na Podkarpatské Rusi 15 samostatných bank v činnosti. Tyto soustřeďovací snahy, jež jsou vážnými hospodářskými činiteli plně chápány, nejsou namířeny proti menšinám, což vysvítá z těchto dat: ze 28 bank se správou českou zaniklo jich 12, čili téměř 43%; ze 4 bank se správou českoněmeckou zanikly 3, čili 75%, z 11 bank se správou německou zanikly 4, čili necelých 37%, z 33 bank národně-slovenských ztratilo samostatnou existenci 23 bank čili téměř 67%. Zaniklo-li tudíž ze 195 akciových bank se správou převážně maďarskou 137 bank, čili necelých 66%, nelze v tom spatřovati osten proti maďarské menšině.

I nynější počet akciových bank jest dosud má naše hospodářské poměry příliš veliký a má-li skutečně dojíti ku dosažení snesitelné úrokové míry z úvěru, nezbude než pokračovati na nastoupené cestě, ovšem jako dosud, čistě s hlediska hospodářského.

Banka československých legií v Praze převedla do své zájmové sféry nabytím většiny akciového kapitálu nebo oboustrannou úmluvou na Slovensku a Podkarpatské Rusi 17 akciových bank, jež měly dříve převážně správu maďarskou. Stalo se tak bez jakéhokoliv vlivu vlády nebo ministra financí. Tvrzení, že ministr financí hrál úlohu při fusi Slovenské všeobecné úvěrní banky s Legiobankou, není opodstatněno. Legiobanka nabyla většiny akcií Slovenské všeobecné úvěrní banky koupí od České eskomptní banky a úvěrního ústavu, když se tato banka dobrovolně rozhodla tuto většinu prodati. Vláda neměla ani možnost, ani příčin tento prodej zakázati, ani zmařiti.

Není potřebí zajišťovati teprve zákonodárným sborům kontrolní právo na poli bankovní politiky vlády, poněvadž toto právo zákonodárné sbory jíž mají.

Rozdělení a správa bankovního fondu ztíženého bankovními zákony č. 237 a 238 z roku 1924 Sb. z. a n. nepřísluší vládě, nýbrž kuratoriím, v nichž jest postaráno o zastoupení národních. menšin. Vyúčtovati parlamentu použití těchto fondů nelze, poněvadž by tak nebylo lze učiniti bez porušení důvěrnosti uložené výše citovanými zákony.

V Praze dne 2. dubna 1931.

Předseda vlády: Udržal v. r.

Ministr financí: Dr Engliš v. r.

 

Překlad ad 431/10.

Válasz

a kormányelnöktől

és a pénzügyi minisztertől

dr. Szilassy szenátor és társai ínterpallációjára

a kormánynak a gazdasági válság idején folytatott bankpolitikája tárgyában.

(397/2. ny.-sz.)

A kormány bankpolitikája a deflációs időszak kezdetétől fogva s a rákövetkező stabilizációs időszak folyamán a bankok összpontosítása felé tart. Ráeszméltünk csakhamar, hogy közgazdaságunk a részvénybankoknak azt a jelentékeny számát, amelyet Ausztria és Magyarország után vettünk át, s amely szám az államfordulatot követő első években még meg is növekedett, el nem bírja. Az 1922. évben ugyanis Csehországban és Morvaország-Sziléziában 43, Szlovenszkón 228 és Podkarp. Ruszban 51 részvénybank létezett. A részvénybankoknak ez a nagy száma a kívánatos gazdaságosság szempontjából káros hatással volt, mert első sorban hiteldrágáságot idézett elő. Ezen kívül eme bankok tekintélyes része igen gyönge tőkeerővel rendelkezett, úgyhogy a deflációs válság első lökését sem viselhette el. A bankok számának korlátozását tehát a gazdasági viszonyok maguk kényszeríttették ki s azoknak mesterséges utón való életbetartása a közgazdaság érdekében nem állott. A részvénybankok számának apasztása kiváltképpen Szlovenszkón és Podkarpatszka Ruszban vált szükségessé annál is inkább, mert a pénzintézetek ottani hálózata a részvénybankok javára s a köznépi pénzintézetek rovására egyoldalulag fejlődött ki, holott a gazdasági viszonyok e fejlődést épen az ellenkező irányban kívánták volna meg. Ez óikból kormányunk feladata volt a részvénybankok számának korlátozásával a helyzeten javítani, hogy a kommunális takarékpénztárak és hitelszövetkezetek számára hely teremtessék. Ezek a betéti törekvéseik sikerrel is jártak, mert ezidőszerint Csehországban és Morvaország-Sziléziában csupán 24, Szlovenszkón 70 és Podkarp. Ruszban 15 önálló bank működik. Eme összpontosító törekvések, amelyek komoly gazdasági tényezőknél teljes megértésére találnak, a kisebbségeik ellen nem irányulnak, ami a következő adatokból tetszik ki: 28 cseh igazgatás bank közül megszűnt 12, vagyis majdnem 43%, cseh-német igazgatás bank. közül 3, azaz 75%, 11 német igazgatás bank közül megszűnt 4, vagyis nem egész 37%, 33 szlovák nemzeti bánik közül elveszítette önállóságát 23, azaz majdnem 67%. Ha tehát 195 túlnyomólak magyar igazgatás bank közül megszűnt 137 bank, vagyis nem egész 66%, abban a magyar kisebbség ellen irányuló kiéleződést látni nem lehet.

A részvénybankoknak jelenlegi száma is gazdasági viszonyainkhoz képest túlságos nagy s ha valóban elviselhető kamatlábat akarunk elérni, nem marad más hátra mint a megkezdett úton, természetesen tisztán gazdasági szempontoktól vezettetve, kitartani.

A csehszlovák légiók prahai bankja a részvénytőke nagyobbik felének megszerzésével vagy kétoldali szerződés alapján Szlovenszkón és Podkarp. Ruszban 17 túlnyomólak magyar igazgatás bankot vont érdekkörébe, Ez a kormány vagy a pénzügyi miniszter bár-mifélebefolyása nélkül következett be. Amaz állítás, hogy a Slovenská všeobecná uverná bankának a Legiobankkal voló fúziójánál a pénzügyi miniszter valamiféle szerepet játszott, nem igazolt. A Legiobanka a Slovenská všeobecná úverná banka részvényeinek többségét a Česká eskomptní banka a úvěrní útsavtól, amidőn eme bank e részvények többségének eladásai önként határozta el, vétel utján szerezte meg. A kormánynak se lehetősége se oka nem volt, hogy emez adásvételt megtiltsa vagy meghiúsítsa.

A Nemzetgyűlés testűiéinek a kormány bankpotikájával szemben gyakorolt ellenőrzési jogát biztosítani nem kell, mert a Nemzetgyűlés testületei ezen joggal már rendelkeznek.

Az 1924. évi 237, és 238. gy.-sz. banktörvények által létesített bankalap felosztása és kezelése nem a kormány, hanem a gondnokságok illetékessége alá tartozik, amely gondnokságokban a nemzeti kisebbségek képviseletéről gondoskodás történt. Eme alapok fehasználasáról a parlamentnek számot adni nem lehet, ment ez az idézett törvények által rendelt bizalmasság megsértése nélkül nem volna eszközölhető.

Praha, 1931, április 2.-án.

A kormányelnök:

Udržal, s. k.

A pénzügyi miniszter:

Dr. Engliš, s. k.