Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Franciscy.

Sen. dr Franciscy (maďarsky): Vážený senát! Pred niekoľko dňami oslavovala republika Československá jubileum svojho desaťročného trvania a správne sa písalo, že strany politické a to nielen opozičné, ale i vládné hodilv na váhu po

litiku republikv a skúmaly, zdali váha ukazuje výsledok aktívny a či pasívny. Aktívnou je politická váha demokratického štá u vtedv. ma.jů-li národy ži júce vo štáte všetky tie práva a statky, ktoré im podľa zákonov štátu náležia. Len tak môžu medz rôznvmi rasami zavládnuť mier a spokojnosť, ktoré garantnjů rozvoj štátu. Rozvoj tento činí štát pevným, konsoliduje ho a táto pevnosť, táto konsolidácia je najväčšou politickou hodnotou štátu, prvotriednvm aktivumom politickej váhy štátu, ktoré ničím nemôže byť nahradené.

Pozeráme-li na položenie rôznych národov na Slovensku, musíme kobštatovať, že politická súvaha republiky nevykazuje toto aktivum. Mv autochtonní obvvatclía Slovenska nemôžeme nažívať v mieru a spokojnosti, lebo nie sme v držbe tých práv a statkov, ktoré nám podľa mierových smlúv a zákonov náležia.

Takmer 80% obyvateľstva Slovenska skladá sa zo štátnych občanov náboženstva katolíckeho. Hlavne na naliehanie tohoto obyvateľstva reštaurovala vláda pomer k apoštolskej Svätej stolici a dohodou nazvanou modus vivendi regulovala spôsob úpravy otázok církevnopolitických. Podľa tejo dohody majů církevné statky, prv ešte než budů stanovené nové hranice diecéz, odovzdané bvť do správy biskupského sboru. To sa dosiaľ nestalo. Statky tieto spravuje i naďalej proti právu vláda, rešp. štát, a z dôchodkov týchto statkov odvádza iba nepomerne malé obnosy účelom. ku podpore ktorvch boly tieto statky darované. Následkom tejto vládnej správy majů biskupovia sviazané ruky tiež čo do hmotnej administrácie svojích diecéz, nemôžu uskutočniť ani ciele najdôležittejšie, cirkevné inštitúcie sů vo svojom pôsobení ochromené. ba ohrožežené sů i vo svojej existencii.

Pod následky toho najviac trpia záujmy maďarských katolíkov na Slovensku. Už od rokov pociťujeme pálčivů potrebu toho. aby vedľa katolíckého gvmnázia v Komárne sriadený bol katolíckv internát a malv seminár, kde bv sa mládež vychovávala pre povolanie kňazské. Sám apoštolský administrátor

v Trnave pochopil a precítil potrebu vybudovania takejto inštitúcie, avšak ked,že nedišponuje statkami arcibiskupstva ostrihomského a z enormných dôchodkov týchto statkov dostávaj ú sa mu len omrviny, neboť v stave túto inštitúciu uskutočniť.

Vrstvy katolíckych Maďa rov muselv vziať túto vec do rúk, jestliže nechcelv pripustiť, aby výchova maďarského kňazského dorastu ztroskotala. Stavom, hlboko urážajúcim najelementárnejšie právne city, je stav, že biskup diecéze nemôže ničoho obetovať na d uševné účele svojích maďarských veriacich zo statkov, ktoré ďakujů svôj pôvod štedrosti maďarských kráľov, maďarských veľkňazov a iných maďarských statkárov. -

Katolícka verejnosť už veľakráť pozdvihla svoje protestné slovo proti tomuto protiprávnemu stavu a ja teraz tento protest len opakujem, a požadujem, aby zabrané statky teraz už i vo smysle modus vivendi vrátené boly ich oprávnenej držiteľke, církvi. Požadujem i to, aby o doterajšej správe týchto statkov bolv složené presné účty. (Sen. Fijala [maďarsky]: Ale prosím, keď páni biskupi sami odovzdávajů ich židom!) To je dosť veľká chyba! Chceme vedieť, ako sů tieto statky hospodársky zariadené, či je na nich zachovaný fundus instructus, chceme vedieť, na aké účele boly dôchodky týchto statkov od doby záboru až do dnes vynakladané. Chceme posvietiť tiež na otázku, či statky tieto boly spravované takým spôsobom, že to umožnilo úplné využitkovanie ich výnosnosti. Cirkevné statky tvoria verejný majetok katolícky a tedy použiť lzä ich len k verejným účelom katolíckym. Statky tie nemôžu tvoriť rodinné dominium vlády alebo niektorej strany, nad účelným používaním a účelom týchto statkov musí bdieť katolícka verejnosť a my kresťanskí socialisti túto povinnosť, tento úkol preciťujeme a budeme ho aj vždycky plniť.

V jednej biskupskej vvzve, ktorá vydaná bola pred niekoľkými týždňami, čítame, že smutným a našu jubilejnů radosť zmenšujúcim zjavom je, že v dobe státneho prevratu ztratili sme naše ka

tolícke gymnázia a že nám ony ani do dnes ešte vrátené neboly. Nuž neztratili sme ich, práve tak ako neztratili sme ani zabrané cirkevné statky. Stalo sa len to, že vláda položila ruku na tieto ústavy a zabrala ich pre svoje vlastné účele. Avšak tento sebavoľny postup nezbavil církev jej právneho imania a my sa tohoto práva nikdy nevzdáme.

Zabranie katolíckych gymnázií znamenalo ťažků ranu pre katolícku cirkev na Slovensku. Výchova našej mládeže, ktorá bola dosiaľ v dobrých a spoľahlivých rukách, prežíva teraz ťažků krizuVo štátnych gymnáziach zavládol duch protinábozenský. Najkompetentnejšiu kritiku môže o tom vysloviť biskupský sbor sám a stran toho dočítame sa vo zmienenej výzve nasledujúceho: Náboženstvu vyučuje sa síce na štátnych gymnáziach, avšak či môže byť reč o výchove v duchu náboženskom vtedy, jestliže okrem tých dvovh hodín náboženstva často celé v-yučivanie a celá výchova preplnená je duchom náboženstvu neprajným alebo duchom indiferentným, keď prírodovedám vyučuje sa naprosto v duchu reálnom a keď v priebehu prednášok predstavujů cirkev katolícku vo svetle nepravom a predstavujů ju ako nepriateľku vedy a pokroku. Veľa účebníc týchto škôl napísané je v duchu katolíckej cirkvi nepriateľskom.

Že vyučovanie v takomto duchu a takáto výchova v gymnáziach nemôžu zveľaďovať náboženské cítenie a náboženského ducha potrebného ku kňazskému povolaniu v mládeži, a že za takýchto okolností nemôže byť vychovávaná inteligencia katolíckého cítenia a presvedčenia, je len prirodzené, i keď veľmi smutné.

Protináboženský smer vo štátnych gymnáziach zachádza tak ďaleko, že biskupovia na Slovensku zamýšľajů sriaďovať katolícke gymnázia, lebo nahliadli, že bez vyučovania a výchovy v duchu katolicizmu nemôžu očakávať ani voľbu kňazského povolania u mládeže, ani výchovu inteligencie verejnej ku svojmu maďarstvu a k svojej cirkviAkokoľvek krásna je táto snaha, predsa nie je treba sriaďovať nové katolícke gymnázia, lebo veď katolícke gymnázia

máme, treba ich len nazpäť vydobyť a ku tomuto vydobytiu je tu zpôsob i prostriedky.

Jestliže všetky politické strany, ktoré stoja na podklade kresťanstva a práve preto pokládajů za svoj prvotriednv úkol zveľaďovanie záujmov náboženstva, jestliže všetky tieto strany sa somknů a budů od vlády pozadovať vrátenie týchto ústavov. (Sen. Fijala [maďarsky]: Aby ste sa mohli modiť!) Áno, i madlitby je potreba, lebo je jeden Boh stvoriteľ, ktorému sme všeci podriadení. (Sen. dr Herz /maďarsky]: To je presvedčenie vaše!)Áno, to je presvedčenie moje. a domnievam sa, že je to presvedčenie každéhopokrokového človeka, i toho. kto prírodu vyznáva za svojho Boha a pána. (Sen. Fijala [mad,arsky]: Avšak o živobytie ľudu sa nestaráte!) Áno staráme sa i o jeho žívobytie, ani to nezanedbávame, lebo nikto nepracuje viac v záujme ľudu, ako práve strana kresťanskvch socialistov, ktorá.je v pravde strana ľudu, 9/10 jej voličov tvorí ľud a strana tá zastupuje záujmy ľudu. (Sen. dr Herz /maďarsky]: Len pánov!) Páni boli a budů vždycky. (Sen. Fijaa [maďarsky/: Čo hlása náboženstvo?) Náboženstvo hlása, ze sme pre Bohom všeci rovní. (Sen. dr Herz [maďarsky]: Nie je treba, aby boli páni a sluhovia!) L,udsků spoločnosť nelzä ináč vypraviť, bude vždyckv pán i sluha.

Nuž veľactení pánovia, jestliže kresťanské strany s rozhodnosťou budů požadovať sanovanie krívd spáchaných na katolíkoch na Slovensku a týmto svojím požiadavkom dajů dôraz tým, že vládu nebudů podporovať dotiaľ, dokiaľ sa bude uzatvárať ona pred ich oprávneným požiadavkom, vtedy je docela isté. že nám budů naše ústavy vrátené.

Nesnádze materielné nemôžu byť na prekážku, lebo veď žiadame viac, než koľko dnes stoja štátne gymnázia, ktoré na mieste katolíckych gymnázií pôsobia, a to nežiadame z milosti, ale na oprávnenom podklade. Viac ako 70% daní plynie z peňazí katolíckych štátnych občanov, ktorí tedv na oprávnenom podklade môžu požadovať, abv z ťažkých daňových bremien dostalo sa na účele katolíckeho vyučovania toľko, koľko odpo

vedá početnému pomeru katolíckych štátnych občanov.

Po stránke náboženských záujmov Slovenska zdôrazňujů maďarskí katolíci svoje prianie, aby boli pridelení do samostatnej diecéze. Toto prianie maďarského obvvateľstva počtom vyše polmiliona duší je oprávnené. Prúdy života národného prerazily si v novšej dobe cestu i na pole cirkevné. Neviem a ani sa nepýtam, či je to správne a či nesprávné, že národné politikum ovládalo tiež život cirkevný, avšak fakt je tu a s týmo faktom treba počítať, lebo dôsledky tohoto faktu vidíme už dnes. Ako dôsledek toho stalo sa to, že vo štátoch sriadených z bývalé rok.-uh. monarchie boli postavení v čelo diecézí všade jednotlivci patriací k panu júcemu n árodu. Vlády dotvčných štátov ani by nepri jímaly jednotlivcov inej národnosti a i títo menovaní vrchní pastieri sami preciťujů svoju národnů misiu. Vo svoj ích úradných spisoch a obežníkoch zovů sami seba biskupmi dotyčného národa, bez ohľadu na svo jích veriacich inej národnosti. Z tohoto precítenia národnej misie nasleduje logickou dôslednosťou to, že cirkevná správa nabýva povahu práce národnej, pr čom národné záu jmy veriacich iných národností vo veciach cirkevnej správy kulturného vzťahu sů postavené naprosto stranou, ba čo viac veľakráť i ich cirkevné a náboženské záujmv sů postavené až na druhé alebo tretie miesto.

Takéto príliš silné národné prebarvenie cirkevnej správy a následkv toho uzrály v maďarských katolíkoch na Slovensku presvedčenie, že tu úplnů oddanosť, ktorou majů byť podchvtené duševné záujmy veriacich, môžu si zaistiť len tak, bude-li tu ustanovizeň. bude-li tu organizáciaktorá cirkevné veci a všetkv duševné záujmy maďarskvch katolíckych veriacich bude pokládať za vec prvotriednů, za záujem prvotriedny a celů svoju silu tomu zasvätí. A takouto ustanovizňou za dnešných okolností nemôže byť iné, než samostatná diecéza s oborom pôsobnosti pre všetkých maďarských katolíkov na Slovensku v čele s kňazom pocházdzajúcim z maďarského ľudu,

Velků aktivitu dáva tej to veci prianie a okolnosť, že jeden z naj významnejších bodov modus vivendi, t. j. stanovenie hraníc nových cirkevných d iccéz je už v behu. V priebehu tej to práce musí bvť rozhodnuté aj o otázke, či bude vyh-ovené prianiu maďarských katolíkov naSlovensku, aby totiž -sriadená bola pre nich samostatná diecéza. Já viem, že otázka táto podľa celej jej podstatv patrí do oborn pôsobnosti apoštolskej Sväte jstolice, lebo nové diecéze podľa práva cirkevného môže sriaďovať len pápež, predsa však pri takýchto i niciativách vyjednáva Svätá stolica vždy s vládou dotyčného štátu.

I v našom prípade sa tak stane, ba čiastočne už sa tak stalo a podľa výsledkov toľko vyjednávania učiní apoštolská Svätá stolica svoje opatrenia. Já tcdv v mene maďarských katolíkov na Slovensku kladiem vláde otázku, že keď uznala za oprávnené to prijanie katolíkov českých a slovcnských, aby sa im dostalo cirkevnej správv charakteru národného, aby aspoň nekládla prekážky podobnému prianiu katolíkov maďarských na Slovensku, ktorí si ani neprajů cirkevnů správu národného charakteru a zabarvenia, len diecézu samostatnů, v ktorej veriaci spolu s vrchným pastierom spojenými silami garantovali bv úplné pozdvihnutie cirkevných, náboženských a školských záujmov maďarských katolíkov na Slovensku.

Prechádzajúc teraz k finančnej stránke rozpočtu, musím sa, vážený senát, zastaviť u položky, podľa ktorej štátny rozpočet na rok 1929 je v rovnováhe. Počuli sme to tiež od všetkých úradných faktorov českej verejnosti, ktorí touto konštatáciou zahájili rozbor rozpočtu. Rovnováha je tu, avšak len na papieri a nie vo skutočnosti. Sumu jednej miliardy, potrebnů k úprave uěteľských požitkov. nezaradili zo zásadných dôvodov, ako to pán minister financií vo svojom exposé povedal, do rozpočtu a nezaradili ju ani do rozpočtu zemí, Nie je isté. či sa podarí tento miliardový obnos hradiť. Finančnej správe podarilo sa sobrať na úhradu tejto miliardy 700 milionóv Kč a nie je vylúčené, že obnos tento vzraste, avšak i tento vzrast môže

nanajvýš 100 milionóv, takže táto miliardová suma bude mať nanajvýš 800 milionov úhrady. 200 milionov korún nebude tedy ešte vždy uhradené, a pre túto sumu v dohľadnej dobe ani sa nebude môcť najsť úhrada. Vykazuje-li sa v rozpočte vlády 200 milionov schodok, asi šesť kráť väčší, než koľko činí prebytok v rozpočte vyznačený, vtedy myslím podľa reélného úsudku, že nelzä riecť, že by rozpočet bol v rovnováhe,

To je jedna neuhradená položka; d ruhá ukazuje sa vo finančnom hospodarení autonomných sborov. Zákon z r. 1927 o finančnom hospodárstve obcí a autonomných organizácií vôbec limitoval sícce daňové prirážky, avšak finančné záležitostí obcí nesanoval. Limitovanie ešte nie je sanáciou. Limitovanie je iba prohibitívnvm ustanovením. abv daňová prirážka nemohla bvť nad určitý fixný obnos zvýšená, avšak limitovanie. toto prohibitívne opatrenie, ešte nedáva odpoveď na to. odkiaľ majů brať obce peniaze k úhrade výdavkov, ktoré vo svojích rozpočtoch a zo stanovených daňových prirážok nie sů v stave hhradiť.

V zakone označený a i fakticky sriadený tak zvaný vyrovnávací fond je vyčerpaný do tej miery, že z toho obce nemožno subvencionovať. Sám minister financií prehlásil. že vláda hledá fakticky nové podporné zdroje, avšak zlo väzí práve v tom. že tieto zdroje ešte len hľadá, kdežto zdroje tie mali by už tu byť ku hradeniu nadvýdavkov obcí. Hovorí sa o tom, že štát postúpi určité príjmové zdroje sborom autonomným, avšak ktoré majů byť tieto zdroje a v akém pomcre majů byť rozvržené medzi autonomnými orgány, na to ešte vláda plánu nemá. Obce sostavily svoje rozpočty, vykázaly neuhradené schodky a teraz čakajů na subvenciu štátu. Tejto subvencie však nieto a nie sů tu ani jej prameny. Lzä si tedy predstaviť. ku akým zmätkom a poruchám dojde v hmotnej administrácii obcí, jestliže tieto nebudů môcť uhradiť svoje výdavky v rámci svojích rozpočtov. Bude ochromená akákolvek činnosť. jejž účelom by bol pokrok a rozvoj, obce budů donútené vzdať sa

trení, ako aj ustanovizní a zaradení verejnej čistoty a zdravotníctva,

Čo sa týka situácie verejného hospodárstva, jej konsolidácie prekážajů tri veciJednou je pozemková reforma, druhou dane obchodné a treťou veľké soslabenie priemyslových pomerov na Slovensku. O anomáliach a nespravodlivostiach pozemkovej reformy vyslovila sa moja strana už víackráť v poslaneckej snemovni i tuná v senáte. Já teraz túto kritiku, tieto posudky nechcem opakovať, avšak nemôžem zamlčať kritiku, ktorů vyriekol o pozemkovej reforme pri pojednávaní v rozpočtu poslaneckej snemovni pán posl. S c h a r n a g e 1, rečník nemeckej vládnej strany. Menovaný pán poslanec povedal o pozemkovej reforme túto kritiku: »Prevádzanie pozemkovej reformy nemôže zavdávať príčinu k jubilejnej radosti, lebo ona skrýva v sebe celé množstvo národných a sociálnych nespravodlivostí a hospodársky je neracionelná. Pozemková reforma utrpela úplné hospodárske fiasko a privodila Nemcom ťažké hospodárske škody.«

Jestliže zástupca ľudu nemeckého ponosuje si na to, že pozemková reforma spôsobila Nemcom ťažké hospodárské škody, nuž čo by mohli potom povedať Maďari na Slovensku, ktorí z rozdelenej pozemkovej plochy nedostali ani celé 2%, ac i podľa štatistiky úradne jtvoria 25% obyvateľstva.

Keby už aspoň teraz, v poslednej epoche pozemkovej reformy prebudil sa v príslušných činiteloch cit humanity a spravodlivosti, dalo by sa ešte niečo na spáchaných nespravodlivostiach naprapiť. 53.000 ha pôdy čaká ešte na Slovensku na parceláciu. Kebv z te.jto výmery dali maďarským uchadzačom tů čiastku, ktorá by im podľa intencie ba i litery zákona náležala, bolo bv možno spáchané nespravodlivosti aspoň v nepatrnej části reparovať.

Na rôznych fondoch a rezervách dišponuje pozemkový úrad desať miliardami, o tento obnos boli starí majitelia ochudobnení, o to bol ochudobnený pracovný ľud na veľkostatkoch zamestnaný a pri tomto obrovskom imaní po

nádeník, ten bíroš, ktorému pridelili z veľkostatku jedno alebo poldruha jutra a ktorý by sa z tejto parcely nemohol uživiť ani v tom prípade, keby bol v stave ju obrábať.

Rozdelenie zemedelských plôch je pred ukončením. Nasleduje vvvlastňovanie statkov lesných. Dosiaľ vyvlastnené bolo 360.000 ha lesov. zbýva ešte vyvlastnenie 1.600.000 ha. Keďže lesné statky nelzä rozparcelovať tak, ako plochy zemedelské, preto zbytkoví statkári, ktorí ku svojím zbytkovým statkom zemedelským chceli bv si zadovážiť tiez lacný statok lesný, utvárajů družstvá a pôsobia k tomu, aby pozemkový úrad prideľoval týmto družstvám väčšie lesné plochy, ktoré by si potom oni sa mi medzi sebou rozdelili a tým by každý zbvtkový statkár mohol si ku svojmu zemedelskému statku zadovážiť ešte pekný lesný statočok.

Určitá a to dosť značná ěasť československých listov, kritizujúc toto prianie zbytkových statkárov. už vopred protestuje proti tomu a požaduje. aby lesné statky rozdelené bol-y medzi obcami. Riešenie toto by mohlo byť právné. avšak len tam, kde obce vlastných lesných statkov nemajů a je oprávnené len potiaľ, pokiaľ majů byť kryté potreby obce. Lebo kde obce už lesné statky majů a tieto zaokrývajů potreby obcetam nutno lesný statok ponechať v rukách doterajšieho vlastníka. Účelom pozemkovej reformy nie je, aby za každů cenu odobrala pôdu alebo les doterajšiemu majiteľovi a odovzdala ho do rukv duczej, lež účelom pozemkovej reformv je. aby sa dostalo pôdv zemedelskej a lesa tomu, kto toho potrebuje, Tam, kde je potreba ukojená, nie je parcelácia oprávnená, tam pozemková reforma miesta nemá.

Škodlivé následky pozemkovej reformy budeme v celej ich intenzite pociťovať až za niekoľko rokov, avšak škodlivé účinky istej druhej prekážky vývoja našeho verejného hospodárstva sů to obchodné dane - pociťujeme vo verejnom hospodárstve už teraz do plnej miery.

Daň z 00bratu, z dopravy a z uhlia nezodpovedá hospodárskej konštrukcii moderného štátu, lebo dane tieto hatia cestu hospodárskeho rozvoja a zatarasujů cestu k účasti v medzinárodne,j konkurencii. Domácnosť štátu týchto cias nemôže týchto daní postrádať a nikto by nevedel povedať, kedy nadíjde doba, v ktorej budů môcť tieto dane zo štátneho rozpočtu byť eliminované. Komisia, ktorá bola sriadená tým cieľom, aby sa zabývala otázkou snižovania berných bremien, komisa táto svoje práce ešte ani nezahájila, ač medzi úkoly tejto komisie zaradeny je tiež problém daní obchodných. Lzä si tedy predstaviť. ako ďaleko sme ešte od doby, ač táto komisia bude mocť prísť s pozitývnymi návrhy ohľadom toho, abv obchodné dane z rozpočtu zmizely.

Teraz utvára sa situácia takto: Buďto budů obchodné dane zrušené v štátnom rozpočte a v tomto prípade zvrhne sa rovnováha rozpočtu, alebo dane tie zostanů v rozpočte i naďalej, v tomto prípade však treba počítať s tým, že náš hospodárskv život nebude sa rozvinovať a československé verejné hospodárstvo nebude v stave s náležitou energiou a žeľaným úspechom zúčastniť sa medzinárodnej konkurencie. Je to problém. pred ktorým stáva sa finančná správa naprosto bezmocnou. A predsa dokiaľ problém ten nebude riešený, dotiaľ verejnohospodárska situácia nebude mocť byť v zemi na pevné základy položená.

Tretiu prekážku, ktorá stojí v ceste konsolidácií naších verejn.ohospodárskych pomerov, vidíme v soslabení pomerov priemyslových na Slovensku. O strastiach a nesnádzach priemyslu na Slovensku zmienili sme sa už viackrať. Teraz zdôrazniť chcem len niektoré dopravno-politické nesnádze a ťažkosti. ktoré by nepriaznivo doliehaly na vývoj nášho verejného hospodárstva i vtedy, keby tu ináče boly všetky predpoklady tohoto vývoja. Výhody, ktoré povolila ministerská rada priemyslu na Slovensku pri štátnych dodávkach, koncom tohoto roku pozbývajů platnosti. Zástupcovia nášho priemyslu a to i jeho reprezentanti patriaci ku vládnej strane ěasto veľmi dôrazne naliehali na to.

abv sostavený bol ú radný výkaz o výhodách pri štátnvch dodávkach, lebo dokiaľ tohoto dôležitého ciferného sostavenia mať nebudeme, niesme v stave zistiť, ako by malv byť rozdelené štátne dodávky p rimerane záujmom štátu.

Podľa súkromných odhadov zúcastňuje sa verejné hospodárstvo Slovenska, tedy zemedelstvo, lesníctvo, malý a veľký priemysel, na štátnych dodávkach úhrnom do 5%, ač podľa spravodlivého pomeru mala by účasť táto činiť najmenej 25%. Obchodná a dopravná komsia zemského svazu továrníkov na Slovensku vo svojej schôdzi dňa 28. júla t. r. presne narysovala tie požiadavky, ktoré s hľadiska zveľaďovania priemyslu na Slovensku sů sťažajnej dôležitosti. Je zapotreba predovšetkým prepočítať tari. ". r fy na cetej zeleznicnej sieti. Surne treba vypracovať tarifovů reformu, vybudovať treba nedostatočné sieti a sriaďovať autobusové spojenia a k tomu primerane udržovať treba silnice v dobrom stave.

Zvlášte koncom hospodárskeho roku sů zjavné tie nevýhody, ktorými dodávky zo Slovenska trpia pre nerovnosť tarifov. Tak na pr. mlýnský priemysel na Slovensku dadáva o veľa drahšie, než mlýnský priemysel v Čechách. Rozdiel činí na vagone 900 krún na újmu mlýnského priemyslu na Slovensku.

Pán minister železníc v ústrednom železničnom výbore prehlásil, že v budúcom roku zamýšľa soštátniť 13 súkromých železníc. Ohlásil i to, že prípravné práce k vybudovaniu trati HanndlováVeľká Štubňa sů v behu. Táto železničná trať Handlová-Veľká Štubňa je s hladíska hospodárskych záujmov Slovenska enormnej dôležitosti. Na miesto vyvlastňovania súkromých dráh bolo by snáď viac treba, aaby štátnych peňazí požité bolo ku rýchlejšiemu vybudovaniu tejto trati.

Vážený senát! Politické události verejného života československého, ako som sa už o tom krátko zmienil, vyvrcholily v jubileuume desaťročného trvania štátu. Kiež by bol tento pamiatný deň uplynul tak, aby nemusela byť lámaná palica nad tou minulosťou, ktorá i keď nepriniesla uspokojenie oprávnených nárokov ľudu slovenského. i keď nesplnila nádeje. ktoré slovenský ľud už odo dávna choval, avšak ani nebola tak mrazivá, tak pustá mrtvá, ako sa o nej z mnoha strán od doby štátneho prevratu, avšak i potom, zvlášte teraz v jubilejnom opojení povedalo. Je veľkou preháňkou a urážlivou nespravodlivosťou. hovorí-li sa o tejto minulosti len tak. ako o nesnesiteľnom jarmenemilosrdnom otroctve.

Takejto nespravedlnosti dopustil sa i slovenský jubilejný výbor, keď vo svojej výzve na Slovákov a Čechov odvážil sa tvrdiťže ľud slovenský urobil v dobe posledných desať rokov väčšie pokroky na polikultúrnom a hospodárskom ako po dobu tisíc rokov v otroctve maďarskom. Nie je nič ľahčieho. než hodiť fráze na papier a púšťať ich do sveta.

Je nespornéže ľud slovenský môže v posledných desať rokoch poukázať na veľké pokroky, avšak tento pokrok by nebol býval možný. keby ľud slovenský nebol mal svojej vlastnej sily k tomuto rozvoju. A túto silu mal. Slovenský ľud ovládal svoj jazyk a to na tom stupni kulturnom. ku ktorému sa mohol tento jazvk následkom svojej vnútornej sily pozdvihnúť. Slovenský ľud mal svoje národné sebavedomie. mal svoje imanie, ktorého v starom Uhorsku mohol nabývať za naprosto rovnakých podmienok s inými národnosťmi zeme. Mal zárobky a zárobkové pomery sa s vývojom priemyslu zlepšovaly, slovenský ľud mal svoje ľudové školy. vo ktorých jeho de i osvojily si jazyk maďarský len do miery malej a nepatrnej, avšak jazyk slovenský osvojilv si v nich dokonale.

Svoje náboženstvo mohol slovenský ľud nerušene a v panenskej čistote vyznávať a vykonávať, jeho rasové zvláštnosti, národné a mravné city respektovaly úradv a rešpektovali ich aj občania inojazyční. Jeho synom boly otvorené všetkv verejné povolania. povolania cirkevné i svetské od najnižšíc,h až do najvyšších. Bolv ministerstvá, boly cirkevné úrady, ichž vedúce miestá obsadzované boly viackráť Slovákmi než ktorýmikoľvek inými národnosťami, Jeho jazykom neopovrhovali. ale mali ho

v láske, rádi sa mu učili obyvatelia starých Horniakov. Jeho rase neubližovali, nenenávideli ju, lež ona požívala spravodlivej ochrany. (Sen. Tomík [maďarsky/: Slovák nie je človek!) l keď slovenský ľud mal nejaké ponosy, i keď utrpel neprávom alebo nespravodlivosťou, nebolo to nikdv horšie, než aké nepráva a nespravodlivosti postihly za éry zlých vlád celý ľud zeme. (Sen. dr Kovalik: Oni neuznávali slovenský národ, neučili vo škoách!)

Za týchto podmienok by ľud slovenský nikd-y nebol sa dopracoval toho stupňa kulturálneho pokroku, ktorý teraz tak tvrde vzpomíná. Nuž, ale keď ľud je schopný nabývať a zachovávať podmienky svojho hospodárskeho a kulturného vývoja, vted-y ten stav, za ktorého bolo možno tieto duševné sily nasbierať, možno menovať čímkoľvek, len nie utlačovaním a zotročovaním. Vedúci činitelia verejnosti československe posmešne sa usmievajů, tvrdia-li Maďari na Slovensku, že si prajů pre seba taký osud v dnešnom Československu, aký osud bol podielom Slovákov pod mad,arským otrokárstvom.

My sme si plne vedomí toho, čo tv rlíme, že keby Maďari v dnešnom Slovensku, v dnešnom československom štáte žili v takých pomeroch, v ktorých zili Slováci na území starého Uhorska, boli bv spokojnejší, než aké boly slovcnské vedúci kruhv pod maďarským panstvom. (Sen. Tomík: Dôstojný pane, vy hovoríte nepravdu! - Sen. dr Kovalik: Či bolo slobodno v peštskom parlamente slovensky rozprávať a či nie?) Na to ešte prí jdem, majte trochu trpezlivosti! Nemali bysme síce strcdných škôl, to je jsté, avšak, ani dnes ich nemáme v dostatočnom počte a i tie jestvujúce snazí sa školská vládna politika cieľuvedome zrušovať. avšak bolo b-y nám zostalo nase imanie, naše hmotné sily. Náš ľud, ktorý dobýva chleba. nezevloval by zúfale na tých statkoch, na ktorých mohol prv pracovať, zarábal si na chleba pre seba i rodinu. a ktoré statky dnes v rukách kolonistoov a zbytkárov neposkytujů viac základ existencie maďarskému pracovnému ľudu.

Tisíce a tisíce žijů tuná zaťažení starosťmi a idů najneistejšej budúcnosti v ústrety, nevedia, že kam pojdů a kde najdů prácu a zamestnanie, až sjedia ten malý svoj majetoček, ktorý dostali ako odbytné pri rozdelení veľkostatku.

Naším synom boly bv verejné miestá otvorené a rodičia nemali b-y trpků starosť o to, ako zabezpečia budúcnosť svojích detí, keďže počet voľných životných zamestnaní je už tak malý a i medzi týmito sotva je niektoré, ktoré by ako tako nepodliehalo vlivu vládnemu. Nuž ale kde vláda má vliv na obsadzovanie miesť, tam sů dvere úradov naším synom zatvorené, tam naša mládež má napísané veto.

Nášho jazyka by sme síce v parlamentte používať nemohli, ako na to zamieril pán senátor dr K o v a l i k, nemohli by sme používať nášho jazyka ani na úradných podaní, to je nesporné, avšak úrady by sa nášmu jazyku naučily, aby sa mohly s maďarským ľudom maďarskv dohovoriť, a v školách používaný by bol maďarský jazvk ako výpomocný -

Neprenasledovali a netrestali by madarské deti, že vo škole opovážia sa shovárať vo svojom materinskom jazvku, ako ani vo starom Uhorsku nikoho netrestali za to, že sa shováral so svojím druhom nie po maďarsky. Já som navštevoval školu maďarsků. ale jedna tretina žiakov boli Slováci. s týmito mohol som sa voľne shovárať po slovenskv jak vo škole tak mimo školu. aníž by bol uciteľ proti tomu mal čo najmenšcj námietky.

Školské a politické úrady by nevyzvedaly, akým jazykom hovoria doma rodičia so svojími dietkami alebo so svojou rodinou a nepomstilv by sa na hlavách rodín, ktorí by sa odvážili so svojími dietkami, so svojou rodinou shovárať maďarskv. Naše cirkevné a školské záležitosti mohli by sme spravovať voľne. maďarskí učitelia a maďarskí duchovní nemuseli by ťažké boje podstupovať za to, aby mohli maďarský jazyk zachovať vo škole alebo v kostole, keď si toho vvžaduje i početný pomer veriacich.

Maďarsko by nebolo naším štátom ani vtedy, avšak voľne bv sme mohli

chodiť do všetkých krajov sveta, voľne by sme mohli prechádzať i do Maďarska a nepoháňali by nás k zodpovednosti a netrestali obmedzovaním naších občianskych práv za to, že sme brali účasť na oslavách pamiatky sv. Štefana kráľa. Tak voľne bysme mohli chodiť do Maďarska, ako voľne mohli chodiť Slováci do Čiech a mohli brať účasť na každom sviatku národa českého.

Neboli by sme obklopení nenávisťou, neodznievaly by nadávky, urážky proti nám v izbách úradov, z kresiel forov ani zo clánkov tlače. Boli by sme národom mnohými milovaným a každým trpeným.

Opakujem: Kebv nám Maďarom na Slovensku dalo a zaistilo zákonodárstvo československé a jeho vláda tie práva a voľnosť, koľko z nich požívali Slováci za maďarskej vládv (Sen. Tomík: Ako to, pa-ne koego, môžete povedať?), vtedv prosím boli by sme mv spokojnejší, než ako bola inteligencia slovenská pod vládou maďarskou. To, čo teraz slovenská inteligencia menuje utlačovaním a otroctvom, znamenalo by pre nás Maďarov na Slovensku viac práv a viac slobodv,

Žiadame o spravedlnosť vo všom, žiadame o spravedlnosť pri náprave uvedených naších sťažností a krívd. V demokratickom štáte má vládnuť rovnoprávnosť, ako to i prezident republíky veľmi správne zdôrazníl vo svojom slavnostnom prejave. A základom rovnoprávnosti je však naprostá a nepredpojatá spravodlivosť.

Keď že mi to ani vo vodčej mvšlienke vládnej politikv, ani v kulturnom a hospodárskom pôsobení vládv neshľadávame. štátny rozpočet na r. 1929 neodhlasujeme.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo pan sen. Hartl.

Sen. Hartl (německy): Pánové! Rozpočtová debata má každému členu parlamentních korporací poskytnouti příležitost, aby přednesl a odůvodnil své pochybnosti a stížnosti proti úřadování státní správy. Také já chci použíti tohoto práva. i když se pro těsně vyměřenou řečnickou lhůtu musím omeziti na to, abych své vývody po způsobu mosaiky složil z vylíčení různých jednotlivostí. Především chtěl bych se krátce dotknouti přeměny veřejné správy. Veliké zlo, které loňského roku připraveno bylo přijetím reformy správy pro náš lid, blíží se svému uskutečnění a vrhá již předem své stíny. Všechno, co tehdy němečtí aktivističtí vůdcové mluvili o neškodnosti celé reformy, ukáže se brzo jako osudné šálení obyvatelstva, které hrubě bylo klamáno o nebezpečí tohoto zákona. Symptomem probouzejícího se poznání je před několika málo týdny vyhlášený protest více nežli 80 měst, okresních výborů a silničních výborů proti znetvoření posledních zbytků autonomní správy, kterým hrozí reforma správy. A jest příznačno, že »Národ« označil tento protest jako nejlepší zadostiučinění pro dr Kramáře, který starý župní zákon pro obsažené v něm dvě německé župy, Karlovy Vary a Českou Lípu přivedl reformou správy k pádu.

Stran zmocnění vlády, daného v tomto zákoně, aby určovala obvody a sídla okresních úřadů, bylo tehdy v tisku německých vládních stran prohlášeno, že nikdo nepomýšlí na to, aby něco měnil na rozdělení okresů. Dnes zajisté nikdo se neodváží opětovati takováto lehkomyslná tvrzení, která zjevnými skutečnostmi jsou již vyvrácena. Dosavadní okresy Česká Kamenice a Benešov nad Ploučnicí mizí v novém zastupitelském okresu Děčíně, okresy Štětí a Dubá, ačkoli mezi oběma městy není ani železničního spojení, slučují se v zastupitelský okres se sídlem v Dubé. a také jiná města, jako Mimoň, Bor u České Lípy, Chrastava, Haňšpach, Nové Město pod Smrkem, Cvikov a j. v. musí počítati se ztrátou svých okresních úřadů.

Dne 24. června vznesl »Bund der Landwirte« k vládě požadavek, že jednací řád pro nové autonomní korporace a příslušná jazyková ustanovení musí před jejich vydáním býti předložena klubu. A jak má se věc dnes? Trvá tento požadavek ještě, anebo byl snad již splněn? Víme jen, že pan ministr vnitra předložil prováděcí nařízení k reformě správy Osmičce a že vzbudilo i v českých koaličních stranách živý odpor, poněvadž vkládá veškerou moc do rukou zemských presidentů a okresních náčelníků a stlačuje vliv nových zastupitelských korporací k naprosté bezmocnosti.

A jak se má věc s ustanoveními.jazykového práva? Jako náznak jejich může snad platiti, že vnitřní jednací řád pro nová okresní zastupitelstva vydán byl jen v českém jazyce, a že zemská správa politická výnosem ze dne 19. července 1928 vyslovila, »že okresní úředníci přestupující do státní služby musí ovládati státní jazyk a že musí složiti zkoušku v tomto jazyce. Že tudíž je svatou povinností těchto úředníků, aby si osvojili český jednací řád, poněvadž německý překlad jeho neexistuje.« Proti tomuto výnosu zemské správy politické stojí ústní projev pana presidenta této zemské správy, jenž ubezpečil deputaci okresních úředníků, že »převzetí do státní služby bude se díti způsobem velmi ochotným. Všichni že mají zůstati na svých místech; jen v jednotlivých případech, bude-li toho služba bezpodmínečně vyžadovati, neobejde se to asi bez přeložení.«

Můžeme tedy býti zvědavi, jak se provede v německých okresích převzetí německých okresních úředníků do státní služby. Stane se to v duchu výnosu zemské správy politické anebo ve smyslu ústního slibu jejího presidenta? Jaký účinek má zákon o úpravě obecních financí v rukou státní byrokracie a jak konečně sebe sám uvedl ad absurdum. nemusím teprve uváděti.

Chci jen všeobecně poznamenati, že v rozpočtech německých obcí namnoze škrtán byl příspěvek pro Svaz německých samosprávných korporací a že tím trvání tohoto Svazu bylo ohroženo, což zajisté předem bylo úmyslem, že zmenšeny nebo zcela škrtány byly příspěvky pro německé školství, kdežto příspěvky pro státní menšinové školy samozřejmě zůstaly nezkráceny, že tím, že školy posléz uvedené následkem toho přirozeně jsou mnohem příznivěji umístěny a vybaveny, jejich přitažlivost na německé děti vzrostla, to jest. že se lovení duší pro české menšinové školy dostalo nového popudu.

Jak nesmyslně zkomoleny byly rozpočty výborně spravovaných, vzkvétajících německých měst zemským správním výborem, toho výmluvný příklad může podati město Ústí. Tam sníženy byly řádné výdaje téměř o 9 mil., a škrtnuty byly mimořádné výdaje téměř 22 mil. úplně. Pro péči o silnice a sociální péči samotnou škrtnuto bylo přes 4 mil., pro německé školství přes 800.000 Kč, kdežto městské příspěvky pro české školy zůstaly nezkráceny. Že městské zastupitelství vzhledem k těmto excesům byrokratické zvůle odmítá odpovědnost za následky z toho plynoucí a že žádá opětné zavedení svobodného rozpočtového práva pro obce zrušením zákona č. 77/1927, jak se to stalo ve schůzi dne 3. prosince, je naprosto oprávněno a zcela samozřejmo. Jako vždy musíme si také letos stěžovati do odstrkování německého školství, přes statistické číslice, se kterými vyrukoval pan ministr školství v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny. Je právě od základů pochybeno, stavěti na stejný stupeň školské potřeby sudetských Němců s potřebami v Podkarpatské Rusi, anebo školní paláce, zřízené v německých obcích na státní útraty pro české menšiny, s jednoduchými školními budovami chudých vesnic, vystavěnými z vlastních prostředků, Ostatně prokázal pan poslanec dr Schollich, že v sudetských zemích, ve kterých žije 30 procent Němců, na tyto Němce připadá jen 29.7 procent středních škol, 24.3 proc. učitelských ústavů, a jen 21 procent obchodních akademií. Na osobním nákladu pro střední školství zúčastněni jsou Němci jen 26 proc.

Co se však ve statistických úhrnných cifrách pana ministra nevyjadřuje, co naopak chce přímo zatajiti, jest útočná nacionalistická tendence v prokládání německého jazykového území českými menšinovými školami, prováděném se vzrůstající prudkostí, kteréžto školy neodpovídají žádné kulturní potřebě, nýbrž mají jen připravovati počeštění německých obcí. V jakém rozměru se toto zneužívání školství provádí za účelem nacionalistických výbojů, ukazuje mezi jiným zpráva českého inspektora menšinového školství v Plzni. v jehož inspekčním obvodě samotném od roku 1918 v německých obcích zřízeno bylo ne méně nežli 149 obecných škol, 40 opatroven a 19 občanských škol pro české menšiny, Pro tyto české menšinové školy zřízeno bylo 36 školních budov nákladem 221 mil. Kč. Jsou to pravé školní paláce, které, jak si také nedávno bylo stěžováno ve »Stráži Moravy«, nalézají smutný protějšek v ubohých chatách, ve kterých namnoze umístěny jsou školy v ryze českém vnitrozemí. Již tento protějšek dokazuje s dostatek, že celá politika menšinového školství nevznikla z popudů kulturních.

Také předložený rozpočet prokazuje znovuzřízení 28 občanských a 55 obecných škol pro české menšiny, takže se věcný náklad na tyto školy opětně zvyšuje o 12,75 mil., tedy na 80 mil.. k čemuž přistupuje ještě 30 mil. pro stavby nových škol A všechna tato opatření, směřující k odnárodnění sudetsko-německých území, musíme my, Němci, z poloviny platiti ze svých peněz. Že se nám to dovoluje, patří asi k »rovnoprávnosti«, o které pan ministr spravedlnosti před nepříliš dlouhou dobu řekl, že dlužno považovati za pokrok, že se nyní můžeme cítiti jako rovnoprávní státní občané. Ovšem, o pocitech nelze se příti.

Obzvláště na Šumavě, na klasické půdě pro české školy s německými dětmi, byla také letos zase zřízena celá řada takových škol, tak v Srní, Nicově, Hartmanicích, Prášilech, Zejbiši, s expositurami v Mádlově Dvoře a v Hůrkách, v Glaserwaldu - s ani jedním v místě usedlým českým dítětem - v Českých Žlebech, Plané, Litvínovicích, Drohobuzi, Kunžvartu, Dobkovicích a Reizenhainu. Ve slezské obci Bravanticích byla pro 10 dětí, z nichž 3 jako děti zemědělských sezonních dělníků již asi odpadly, zřízena škola a pro ně zabrána tělocvična německé školy, takže 137 německých žáků musilo se zříci tak důležitého vyučování tělocviku. V Nemilanech u Olomouce, kde není českých, v obci usedlých dítek, bylo před nedávnem začato se stavbou školní budovy, jejíž náklad vypočten na 1 a půl mil. Kč

Srovnejme s touto nezřízenou péčí o české, namnoze teprve do oné obce přeložené dítky, jednání s německými školami. V Albrechticích u Sušice nemůže spolek »Deutscher Kulturverband« přes čtyrletou námahu dosáhnouti povolení ke zřízení soukromé školy pro 50 dítek. V Náhlově byla před 4 lety zavřena německá škola. Aby snížen byl počet německých dětí, byly 2 obce přeškoleny do české sousední obce, což nejvyšší správní soud zrušil jako nezákonné. Přesto trvalo to ještě 3 roky, než konečně letos německá škola byla zase otevřena. Nyní však mi bylo sděleno, že v této obci na německé jazykové hranici započato bylo se stavbou české menšinové občanské školy. V teplickém okrese vzniknou ke stávajícím již českým školním palácům v Teplicích, Trnovanech a Košťanech 2 nové v Cukmantlu a Sobědruhách, kdežto úřední schválení pro naléhavě nutnou stavbu a přístavbu německé občanské školy v Trnovanech bylo odepřeno, ačkoli potřebné peníze leží připraveny.

S různých stran docházejí stížnosti, že se povolení k rozdělení přeplněných německých školních tříd proti jasným zákonitým ustanovením po celé měsíce odkládá. Poslanec inž. Kallina uvedl v otevřeném dopise na pana ministra školství v karlovarském okresu samotném 6 takových případů. V Chrobolech je 73 dětí směstnáno do učebny, která stačí nejvýš pro 45 dětí. Ve Wölmsdorfu je třída se 117 žáky stále ještě nerozdělena.

Na Hlučínsku panují tytéž smutné národnostní poměry ve školství. Tak byly v ryze německých obcích Melči a Sudici dne 15. září zřízeny české menšinové škoyv pro jedno resp. pět v místě usedlých dětí, kdežto se pro 216 německých dětí v Kravařích nepovoluje ani zřízení německé soukromé školy.

Vidíme tedy, že nejvyšší správa školská všude stojí ve službách nacionalistické politiky. To se v poslední době dokonce vystupňovalo k pokusům o otravování a porobení duší. Při přikázaných slavnostech za příčinou státního jubilea byl z rozkazu školní správy rozdáván také na německých školách zdarma t. zv. slavnostní spisek, který je pln falšování dějin a šovinistických potup. Stačí zde poukázati k tomu, že se v tomto spisku německým dětem, jejichž otcové snad ve světové válce bojovali ve spojeneckých armádách Německa a Rakouska, vyličuje slavné, obdiv celého právně smýšlejícího světa budící, hrdinné zápolení těchto států jakožto »boj lži s pravdou zloby s dobrem, násilí s lidskostí«. Následkem bouře nevole v německém lidu, které se ani německé vládní strany nemohly vyhnouti, bylo sice německým školám přikázáno, aby od rozdávání slavnostního spisku upustily; tento příkaz došel však do většiny škol, když již rozdávání bylo provedeno. Ale co máme nyní říci tomu, že přes to o 14 dní později nařídilo ministerstvo německým středním školám, aby dne 10. listopadu, v den jubilea polského, vyložily žákům ve chvalořeči na polský stát význam tohoto dne? Odvracíme se s hnusem od takovýchto pokusů odporného porobování duší, Pan ministr školství si velice usnadňuje vyvracení našich stížností a žalob. Na naše stížnosti do zřizování a skvělého vypravení zcela zbytečných českých menšinových škol, o kterých řekl pan sen. Hilgenreiner, »že se zřizují pro české dítky, kterých tu není a které tudíž nutno nahraditi německými«, odpovídá pan ministr, že jsou tu také německé školy, které nebyly zavřeny, ačkoli nedosahují zákonitého minimálního počtu žáků. Tážeme se: kdy a kde se tak stalo? A jak bylo by lze takovýto jednotlivý případ srovnávati s plánovitým zřizováním celých set českých škol v německém jazykovém území s hrstkou českých, namnoze v místě cizích dětí, s takovými školami, které podle výroku státního inspektora mají sloužiti jako prostředek k odnárodňování německých území a které dnes již překročily počet 1200. Skoro urážlivým však je výrok pana ministra, že hromadné chytání německých dětí do českých menšinových škol dlužno snad vyložiti jako tradici z oné doby, kdy německý kapitál neměl jiné starosti než nutiti své dělníky s vyhrůžkou ztráty existence, aby své dítky posílali do německých škol.

Co se týče jeho statistických číslic o obecných školách, tu chtěl bych především věděti, zdali v nich obsaženy jsou menšinové školy čili nic. Musíme to také, jak již řečeno, odmítnouti, abv naše školské potřeby srovnávány byly jen cistě ciferně se slovenskými a podkarpatoruskými. Za daných okolností můžeme statistické srovnávání uznávati jen v sudetských zemích a také zde jen na základě »blahovolných« číslic. Byli bychom si přáli, aby se pan ministr školství, který dne 10. října mluvil v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, byl dotkl také stížností německých vysokých škol. Přiznal sice, že dosavadní umístění klinik namnoze je nedůstojné, nehygienické. ba někdy přímo nemožné, neřekl však, jak a kdy chce odstraniti tuto, na německé universitě skutečně stávající, tedy pro ni patrně možnou nemožnost. Byli bychom také očekávali, že se dotkne v podrobnostech pamětního a stížnostního spisu německé university, jenž vyšel před nějakým časem, a že při tom promluví také o místech. která částečně již od dvou let jsou uprázdněna. Pro investice, tak nadmíru důležité pro badání a vyučování, vykazuje předložený rozpočet 32,255.000 Kč, mezi tím jen 944.000 Kč pro Němce a 13,700.000 Kč pro obě pražské university, na nichž německá universita, počítáno velmi vysoko, zúčastněna je 3 mil. Kč. Počítáme-li daňovou poplatnost německou 40 proc., českou 45 proc., pak vidíme z toho také zde zase, že Češi na příspěvky jim poskytované platí jen 51 procent z vlastních kapes, kdežto Němci musí státní příspěvky přepláceti více nežli trojnásobně.