Předloženou osnovou odstraňuje koaliční vláda netoliko každý zárodek upotřebitelného sociálního pojištění, přechází naopak také k tomu, aby celý správní aparát odňala úplně vlivu pojištěnců a aby aparát přičlenila k systému třídního boje, který buržoasie vede proti proletariátu. Jakého druhu positivní zhoršení tato předloha přináší, o tom moji přátelé v poslanecké sněmovně jakož i také zde v senátě obšírně a jasně promluvili. Vzpomínám na vyloučení mladistvých dělníků ze starobního a invalidního pojištění. Táži se: Kdo se bude v budoucnosti starati o ty, kteří v mladistvém věku stali se invalidními? Vzpomínám na vyloučení členů zemědělských rodin z nemocenských pokladen, kteří v případě onemocnění dostanou lékařské ošetření, léky, po případě nemocenské, kteří při nemocničním ošetření po 28 dnů zůstávají ušetřeni od placení zemskému fondu anebo léčebnému ústavu. Kdo v případě nemoci ponese náklady léčení těchto nebožáků? Snad dokonce obec, připravená pověstným finačním zákonem na mizinu? Stejně špatně se má věc se sezonními dělníky. Vyloučeni jsou netoliko ti, kdož mohou vykázati méně než 90 pracovních dnů, vyloučeni jsou také ti, kdož sice pracují více než 90 dnů, kteří však počet 90 dnů, potřebný k povinnému pojištění, nemohou vykázati jednak pro komplikovanost přihlašování a odhlašování, jednak pro úmyslné, lakotou diktované neohlašování se strany zaměstnavatele. Pokud jde o domácké dělníky, je zde možnost vyloučiti je rovněž z pojištění, a to nařízením. Jeden z pánů klerikálů, Msgr. Šrámek, považuje se za povolána, že musí něco učiniti pro domácké dělníky. Vypravoval v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny, že k němu přišli domáčtí dělníci, a že ho se sepjatýma rukama prosili, aby je z pojištění vyňal, poněvadž jim při jejich týdenním výdělku 30-40 Kč není možno platiti příspěvky. K tomu je každý komentář zbytečný. Vojíni se zařaďují do nově vytvořené třídy Aa, t. j. do nejnižší třídy. Dosud mělo ministerstvo národní obrany odváděti 16 milionů Kč na pojišťovacích příspěvcích, podle nové novely však jen 9 mil. Kč. Prakticky vzato neznamená to žádnou změnu na příjmech Ústřední sociální pojišťovny, poněvadž ministerstvo národní obrany zůstane příspěvky dlužno, tak jako dosud. Že, se při zhoršení beztak nedostatečného zákona jedná o akt vysloveně dělníkům nepřátelský, který vykořisťovatelé, vycházejíce z úvah svého třídního boje, dobře připravili a jsou také odhodláni provésti, o tom poučují nás dějiny vlivu, který vykořisťovatelé uplatňovali na jednání v parlamentě. Vláda nemohla podniknouti nejmenšího kroku, aniž by nebyla pod nejostřejší kontrolou vykořisťovatelů. To dokazuje především pobuřující způsob, jakým vláda byla od pohlavárů průmyslu donucena škrtnouti zase 11. mzdovou třídu, kterou již jako výsledek kompromisu s jinými stranami připustila. Tak jasné, jako tentokráte, nikdy ještě vláda neukázala, že se skládá ze šachových figurek, kterými skuteční páni ve státě, průmysloví kapitáni a bankovní magnáti podle libosti mohou postrkovati sem a tam. Ukázalo se však, že tato vláda ve svých reakcionářských opatřeních nejde kapitalistické třídě ještě dosti daleko, a že tato třída tudíž, tak jako ve známé otázce cukerní, také v otázce sociálního pojištění vládu pohnula k tomu, aby se dopustila krajní provokace vůči pracujícím vrstvám obyvatelstva. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Brabec.) Předloha je ve všech svých ustanoveních provokací dělnické třídy, právě tak jako nejnovější návrh č. t. 758, který podali sen. Donát, Sáblík a druzi, ve kterém se žádá nejrychlejší úprava dovozních cel na dobytek a vedlejší výrobky, znamená opětovný útok na životní postavení méně majetných a chudých tříd obyvatelstva.

Budeme nadále uplatňovati svůj vliv na proletariát, abychom mimo půdu parlamentu organisovali a provedli ony hromadné boje, před jejichž mocí má buržoasie jedině úctu. Skutečného a upotřebitelného zlepšení zákona nelze dosáhnouti na půdě parlamentárního projednávání, nýbrž jedině cestou revolučního třídního boje. (Souhlas a potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Hubkovi.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Tomu, kdo je členem některé komory našeho Národního shromáždění, stává se časem, že přijde do styku s těmi, kdož zákony republiky provádějí. Mám na mysli při tom nejenom úřady a úředníky, nýbrž i naše spoluobčany, pracovníky v autonomii, činovníky v obcích, okresích, lidi, kteří na poli autonomní práce získali si nesporně velmi značných zásluh. A ti, kteří zákony námi odhlasované provádějí, nevyslovují se o díle zákonodárném zrovna s největším respektem. Povídají o naší zákonodárné práci, že je jí hodně, ale že je špatná.

Dnes jsou tomu právě 2 léta, kdy ujala se správy nad tímto státem 9. vláda republiky, vláda Švehlova, nynější koaliční vláda, a za tato 2 léta byla vydána celá řada zákonů, které uvádějí se dnes v praksi, a které jsou podle zásluhy kritisovány. Tak je velmi účinně a objektivně kritisován zákon č. 76 z loňského roku, zákon o reformě daňové, i příslušníky strany živnostenské, je kritisován zákon č. 77 o reformě financí svazků územní samosprávy, a je také velmi ostře kritisován, ale objektivně, zákon o reformě veřejné správy. Kritika, zejména tohoto zákona, je prováděna nejenom příslušníky socialistických stran, nýbrž i příslušníky vládních frakcí. Není tomu dávno, kdy jsem byl přítomen na schůzi zástupců okresů a okresních měst, jež zákonem o reformě veřejné správy mají přijíti o samosprávné úřady. V předsednictvu této schůze zasedal vedle sociálního demokrata také příslušník strany lidové, vážený občan, býv. poslanec, Moravan, který, když se ujal slova, aby pronesl několik poznámek k věci, o které se jednalo, prohlásil velmi resolutně asi toto: 1. prosince t. r. přijde pan okresní hejtman ke mně a bude žádat, abych jako předseda okresní správní komise odevzdal mu správu okresu, a já mu odpovím, že to dobrovolně neudělám, že ustoupím toliko násilí. Z této řeči dalo by se souditi, že snad je to příslušník strany komunistické. Ne. Je to příslušník strany lidové. A zrovna tak jako on mluvili i příslušníci strany agrární, příslušníci strany národnědemokratické. Můžeme býti tedy připraveni na to, že 1. prosince t. r. dojde k celé řadě zjevů, že občané, příslušníci a členové stran vládní koalice budou odporovat odevzdávání správ jednotlivých okresů, budou odporovat velmi účinně, a budou se podrobovati toliko násilnému zakročování úřadů. Věřte mně, pánové a paní, že nemám pražádné radosti z těchto zjevů a že bych si přál, aby nedocházelo k nějakému násilnému zákroku při reformě veřejné správy. Ale již je to tak. Občané nejsou spokojeni se zákonodárnou prací a zejména nejsou spokojeni s tou zákonodárnou prací za poslední dvě léta.

A přece za těch prvých 10 let mohly si zákonodárné sbory v republice postaviti pomník nehynoucí památky, který by hlásal i pro budoucí doby, že zákonodárná práce byla velmi dobrého rázu, a že byla na svém místě. Mám na mysli pouze dva zákony, které jsme mohli udělati dobře: zákon o pozemkové reformě, a zákon o sociálním pojištění. Zákon o pozemkové reformě měl svou ideu, své poslání, jež spočívalo v tom, učiniti občany republiky Československé soběstačnými. Tento zákon měl poslání národohospodářské, měl úkol dotknouti se všeho našeho života a vybudovati nové základy hospodářského stavu našeho. Dlužno přiznati, že pozemkový zákon, plod revolučního Národního shromáždění, je skutečně zákon velmi cenný. Ale tento veliký zákon dostal se do rukou lidí malých a jeho dobré výsledky kritisovány jsou dnes takovým způsobem, že ti, kteří zákon provádějí, opravdu nemohou se jenom oháněti ciframi a statistikou státního pozemkového úřadu, nýbrž musí vzíti také na vědomí, že celé vrstvy občanstva s dosavadními výsledky zákona o reformě pozemkové nejsou spokojeny a že budou žádat, aby provádění tohoto zákona a skutky na základě jeho provedené byly případně v příhodné době náležitým způsobem revidovány.

Zákon č. 221 z r. 1924 měl býti také takovým stěžejním dílem naší zákonodárné práce. A kam jsme to s tímto zákonem dopracovali? Zákon z r. 1924 byl společným dílem těch, kteří tvořili československý stát a vzájemnou prací jej v prvních letech života udržovali. Již tehdy se vědělo o tomto zákoně, že má určité vady, ale přece byl tento zákon, sdělaný na základě kompromisu, po dlouhých a dlouhých debatách a úmorných jednáních pokládán za daleko lepší, nežli je dnešní vládní návrh. Bylo jisto, že také tento první zákon bude nutno opravovati ve směru jeho zdokonalení a zlepšení, ale nepomýšlelo se na jeho horší vydání. Účinnost zákona č. 221 vstoupila v platnost teprve po dvou letech a nebylo ještě dodnes k němu vydáno průvodní nařízení. Je tedy zákon i dnes ještě kusý, ale přece přistupuje se již k jeho novelisování. Dovoluji si upozorňovati, že doba k novelisaci zákona je naprosto nevhodná. Není tu zkušeností, jak se zákon osvědčil. Je v účinnosti teprve dva roky a ani tak, jak jest, bez průvodního nařízení, není celý prováděn. Mělo se vyčkati, až by všechny důsledky tohoto zákona vešly v platnost, zejména otázka výplaty rent. Kdyby se bylo počkalo, byla by měla novelisace jistě daleko větší význam.

Druhý moment, pro který nemohu souhlasiti s tím, že by byla nyní vhodná doba pro novelisaci zákona o sociálním pojištění, je ten, že nebyla nyní zaručena spolupráce všech těch, kdož na počátku díla o sociálním pojištění měli svůj lví podíl. Mělo se tedy počkati. Práce kvapná je zde v tomto případě málo platná a přinese za sebou celou řadu velmi nemilých důsledků, neboť nedostatky, které jsou kritisovány při zákonech č. 76, 77 a 105, bude vykazovati i tento zákon a jeho provádění, bude-li vůbec možné, bude míti za následek celou řadu nepříjemností, jež se budou dotýkati nejen těch, kterým zákon svědčí, ale i těch, kteří dnes dávají dobrovolný souhlas k tomu, aby byl novelisován.

Zákon se musil novelisovati proto, že to bylo v programu dnešní vládní koalice, a ten program musí býti dodržen, děj se co děj. Novela zákona o sociálním pojištění stála v popředí koaličního programu téměř dva roky. Honosně zněla z vládního tábora novelisační hesla. Jistota, s jakou vojevůdcové vládních vojsk slibovali veřejnosti brzkou novelu, měla patrně vzbuditi zdání, že koalice snadno a rychle překoná všechny obtíže, že na novelisaci tohoto zákona je náležitým způsobem připravena. Bylo sice hned s počátku podivno, že porady koalice neměly konců a za křikem příliš hlučným se počal ozývati patrně strach a špatné svědomí. Konečně vláda předložila poslanecké sněmovně dílo ministerstva sociální péče. I v tomto ministerstvu bylo možno počkati, poněvadž mělo celou řadu věcí, které by se byly měly vyříditi dříve, než novelisace zákona o sociálním pojištění. Byla tu otázka chudinská. Vždyť v novele k zákonu o obecním zřízení je řečeno, že chudinství ve státě převezme státní správa, a ačkoliv tato novela už je hodně staré, skoro 10 let, a na usnesení, že státní správa převezme chudinství Československé republiky, není provedeno dosud nic. Starost o chudé ponechává se obcím. Při tom ovšem za dnešních poměrů nenechává se jim dostatečné množství pramenů, aby mohly chudinství dobře prováděti. Ve včerejší řeči sen. Klečáka jsme slyšeli, jak se škrtají rozpočty obecní v potřebách zdravotnictví a sociální péče. A jsou to opravdu do nebe volající případy, když dostáváme zprávy z jednotlivých obcí, které nejsou spravovány jen socialistickými starosty, nýbrž i příslušníky dnešních vládních stran, a když tito starostové úpěnlivě žádají o radu, jak opatřiti tu nebo onu chudou rodinu, když není v obecním rozpočtu na to prostředků.

Zemská a okresní péče o mládež tu se svými prostředky naprosto nepostačí, a v brzku se dočkáme, že otázka chudinství, pokud se o ni starají obce, bude horší, nežli tomu bývalo dříve, kdy před očima nám rostly pověstné české pastoušky. Péče o mládež a sirotky je teprve zanedbávána. V ministerstvu sociální péče nenacházíme starostí o to, aby tato otázka řešena byla programově a důsledně. A když některá obec opravdu má v plánu a provádí účelně potřeby chudinské a ochranu mládeže, dostává se jí za to velmi nepříjemných štulců a posudků se strany těch, kteří spravují dnes tento stát.

28. října t. r. bude obec pražská otevírati jeden velmi významný svůj podnik. Bude to Sociální ústav hlavního města Prahy v Krči, který bude opravdu sloužiti chudinským zájmům obecním a bude podporovati vývoj péče o mládež v hlavním našem městě. Kromě toho tento ústav bude jistě representativním ústavem nejen Prahy, nýbrž i našeho státu. Uznání za vybudování tohoto ústavu dochází již dnes i z ciziny. Před několika dny byl v Praze redaktor "Vossische Zeitung" z Berlína, odborník v sociální péči, který byl listem vyslán do několika evropských států, aby tam studoval sociální péči a přinášel o svých studiích posudky. Přišel také do Prahy a byl mu ukázán ještě nedodělaný ústav sociální péče v Krči. Brzy nato ve "Vossische Zeitung" objevil se úvodník, vyplňující téměř dvě strany vážného a velkého německého deníku, ve kterém dopodrobna, objektivně a s uznáním byla oceňována práce hlavního města naší republiky a zejména práce těch, kteří se zasloužili o vybudování tohoto ústavu. Ale sotva že tento článek v cizím zahraničním listě vyšel, objevil se také úvodník v jednom z listů naší vládní koalice, ve "Venkově". Redaktor "Venkova" s vyloženou tendencí vypočítával na cihlu, kolik materiálu bylo potřebí pro krčský ústav, kolik stál peněz, vypočítává a vypichuje v tomto článku, že v sociálním ústavě krčském jsou tenisová hřiště, divadla, biograf a snad i bar, že jsou tam taneční sály, že je to všechno zařízeno s neobyčejným přepychem. Vykládá pan redaktor dále, že je vyloučeno, že by v takových přepychových místnostech mohli býti ubytováni chudáci pražští, že pravděpodobně sociální referenti města Prahy staví si v tomto sociálním ústavě pro sebe přepychové byty. Tak píše list, který přikládá si známku seriosnosti. Když potom redaktor, který tento článek napsal, byl donucen teprve post festum do Krče zajeti a na ten ústav se podíval, řekl: " Račte prominouti, kdybych to byl věděl a viděl, já bych to byl nenapsal." Takovým způsobem se provádí práce pro sociální péči! Úmyslně tendenčně píše se článek docela nepravdivý, lživý, jehož obsahu se dnes používá ve velice četných schůzích po venkově a říká se: "Vidíte, jak socialistická Praha zařizuje nákladem sto milionů nádherné byty pro své referenty a úředníky! Přece nebude nikdo věřiti, že v Praze v těchto nádherných místnostech budou bydleti pražští chudáci?" Ano, budou tam bydleti. Pan redaktor z "Venkova" měl udělati to, co udělal redaktor "Vossische Zeitung", nemá do Krče tak daleko, snad tam v neděli jezdí na výlety. Měl se zeptati, jak je ústav vybudován a komu bude sloužiti. Práce redaktora "Venkova" je obrázkem toho, jak vypadá sociální práce v naší republice, pokud tuto sociální práci konají faktoři, odpovědní za správu tohoto státu.

Tedy já tvrdím a opakuji, že na novelisaci zákona o sociálním pojištění bylo času dost, poněvadž tu byla a je celá řada jiné důležité práce, která měla býti vykonána dříve, než tato novelisace. A když už se novelisuje, pak v ministerstvu sociální péče má býti vědomí o tom, že význam a důležitost tohoto zákona dotýká se 2 a půl milionu zaměstnanců, a připočítáme-li ke každému ze zaměstnanců alespoň jednoho člena rodiny, týká se tento zákon 5 milionů občanů v republice. A to už za to stojí, aby byla dělána pořádná práce a aby nebylo příštipkováno. Jestliže se na jedné straně tvrdí, že otázky zemědělské dotýkají se 7 milionů občanů, kteří na půdě pracují, pak je zde rovnocenná protiváha, rovný počet občanů, jichž se dotýká zákon a práce v sociální péči. A věnuje-li se dnes otázkám zemědělským tak důkladná péče s několika stran ve vládě i mimo ni, bylo by také nutno, aby ve věcech sociální péče a zejména v otázkách sociálního pojištění bylo postupováno při nejmenším tak, jak je tomu v otázkách zemědělských. A jde-li již o těch 5 milionů občanů, je dlužno také říci k tomu, že tito lidé, prostí dělníci a jejich příslušníci rodin jsou přece také součástí naší společnosti, která pro tento stát něco znamená. To jsou lidé, kteří hodnoty v tomto státě skutečně vyrábějí, a jsou to lidé, kteří před 10 lety věnovali všechnu svou obětavost a lásku k hroudě a k národu, aby vybudovali Československou republiku, jsou to lidé, kteří v prvých letech trvání této republiky přinášeli na svých existencích a na svém hmotném zajištění velké oběti, aby republika mohla žíti. K tomu by se mělo přihlížeti, chceme-li, aby vedle té snahy po soběstačnosti v republice také budována byla základna pro spokojenost občanů v tomto státě. Vždyť my republikáni v této věci nejsme ani tak daleko jako to Rakousko, jehož opravdu s velice trapným dojmem se dovolávám. Rakousko pro pochopení sociálních otázek mělo větší smysl než my. To staré Rakousko připravovalo zákon o sociálním pojištění a bylo by jej udělalo jistě lépe, než my dnes. Bylo zde včera vzpomenuto Bismarka, a já se k němu obracím také. Bismark, nepřítel všeho dělnického lidu, se snažil sociálním pojištěním a úpravami dělnických otázek vybudovati spokojenost německého dělnického stavu, ne proto, že by byl měl zvlášť přátelský poměr k dělníkům, ale proto, že rodící se sociální demokracii chtěl vzíti vítr s plachet a sám chtěl se postarati o zájmy dělnictva, aby nebylo nutno dovolávati se práce sociální demokracie. Pánové, kterým oposice je dnes velice nepříjemná, mohli by snadno způsobiti, že by tato oposice neměla důvodů ke kritice, kdyby sami tyto otázky vyřizovali a kdyby potom, přicházejíce do veřejnosti, řekli: K čemu je vám třeba socialistických stran, vždyť my lépe než ony opatřujeme vaše zájmy. Kdyby to bylo takhle děláno, pak by pánové z vládních stran zasazovali nám těžké rány, a nevím, jak bychom se bránili. Ale za tu práci, kterou dnes konají, můžeme jim býti velice vděčni, poněvadž dělají pro oposici více, nežli pracujeme pro ni my.

Kritisujeme předloženou osnovu zákona, ale kritisujeme ji nejen my, nýbrž kritisují ji také jiné vrstvy nesocialistické, kruhy odborné. O nás se tvrdí, že kritisujeme tuto osnovu proto, že jsme v oposici.

Já jsem včera pozorně poslouchal vývody některých řečníků koaličních. Poslouchal jsem vývody váženého senátora Koukala, poslouchal jsem také vývody váženého kol. Millera, hospitanta klubu národně-demokratického, a poslouchal jsem vývody sen. Slámy ze živnostenské strany. A z jejich řečí jsem poznal, že to dílo, které dnes projednáváme, také jim nevyhovuje. A výslovně řekl sen. Koukal a sen. Miller - však mi to tady neupře, že mluvím pravdu - "Kdybych já to dělal, udělal bych to lépe. Ale u nás je organisační kázeň a v koalici musíme poslouchati." To je právě ta koaliční režie. Nehrajete všichni na tom koaličním divadle hlavní roli, jenom někteří vystupují v předních významných úlohách, ti ostatní dělají práci statistů. A kol. sen. Miller a kol. sen. Koukal i kol. sen. Sláma mi prominou, když jako divák a posluchač toho, co povídali, jim řeknu, že dělají jen statisty. Dělali by práci jinak. (Sen. Miller: Jenže ne ve smyslu vašich přání!) Prosím. Ale nelíbí se vám, co jste udělali, nejste s tím spokojeni, ale odhlasujete to. Vy máte ještě tu odvahu, pravděpodobně nadiktovanou, že říkáte: "My bereme plnou odpovědnost za to, co jsme udělali." My vás z té odpovědnosti nechceme vytahovati. Vy jste udělali zákon čís. 76 o berní reformě a nesete zaň odpovědnost, udělali jste zákon č. 77 o reformě financí svazků územní samosprávy, nesete také zaň plnou odpovědnost a uvidíte brzy, za rok, za dvě leta, jak tímto zákonem bude úplně rozvrácena autonomie naší republiky. Vy jste odhlasovali zákon o reformě veřejné správy; nesete zaň odpovědnost a ponesete také odpovědnost za tento zákon. Možná, že se budete později z toto vyzouvati a říkati: "Kdybychom to bývali věděli, nedělali bychom toho." Na vás přirozeně padne všechno to, co se ze zákona dostaví. Domnívám se, pánové a dámy, že my oposičníci jsme vládním stranám za poslední dvě leta ukázali dostatečně, že chceme pracovati na díle, které by opravdu znamenalo dílo dobré. My oposičníci jsme hlasovali pro mnohý zákon, který jste tu předložili. Ve výborech jsme se snažili s vámi spolupracovati na vytvoření zákonů, které by nám dělaly čest, a nikoliv hanbu. Vy nemůžete tvrditi, že bychom byli oposičníky ze zásady a že bychom tento zákon potírali jenom proto, že jsme oposičníky. Pro nás by bylo bývalo daleko pohodlnější a také daleko s větším úspěchem, kdybychom prováděli pasivní resistenci a kdybychom byli odešli ze sociálně-politického a rozpočtového výboru senátu a kdybychom vám nechali odhlasovati vládní návrh tak, jak jej předložil pan ministr Šrámek. Byli byste poznali, že se to vůbec nedá prováděti. Ale kdo upozornil na chyby? To byli právě příslušníci oposičních stran a bylo to ne snad 10 chyb, nýbrž 20, jež jste chtěli označiti jako chyby tisku. Pak jste se toho lekli, neboť přišli jste na to, že by to mohlo býti prejudicionélní, a jindy že by se to nemusilo vyplatiti. Vy byste těch chyb nenašli a vy jste je také nehledali. To udělaly strany oposiční a nemůžete proto říkati, že tyto oposiční strany nesouhlasí s novelou jen proto, že jsou v oposici. My jsme také věděli, že zákon čís. 221 potřebuje opravy, ale bylo dlužno počkati, aby se získalo časového rozpětí, aby se získalo zkušeností a abychom jednou zase mohli všichni, jako jsme to dělali při zákoně čís. 221, přistoupiti k opravné práci. Pak bychom jistě udělali dílo dokonalé, dobré. Ale vedle práce stran oposičních byla tu ještě, slavný senáte, práce Ústřední sociální pojišťovny. Máte o tom zprávu ve vyjádření Ústřední sociální pojišťovny k vládnímu návrhu. A z této zprávy poznáváte, že ani zkušení praktikové tohoto ústavu nebyli ministerstvem sociální péče pozváni, aby spolupracovali na novele; a když z vlastní iniciativy přednášeli opravné návrhy, k těmto opravným návrhům se vůbec nepřihlíželo. Ústřední sociální pojišťovna ustavila ze sebe sbor odborníků. Kdo byli členy tohoto sboru? To je vám velmi dobře známo. V tomto sboru nezasedali jenom příslušníci socialistických stran, nýbrž odborníci také ze stran občanských. Když tento sbor pracoval, vytkl si nejdříve zásadu: Vyloučíme z našich porad všecko, co by jen trochu zavánělo politikou. Věci rázu politického necháme vyřešiti zákonodárným sborům. Budeme se obírati jen materií, která je čistě věcná a dotýká se přímo zásadně obsahu celé osnovy. Vybrali z předloženého vládního návrhu celou řadu jednotlivostí, přičinili k nim kritické poznámky a předložili opravné návrhy. Leč tato práce byla prostě opomíjena. Bylo poznamenáno samým ministrem sociální péče, že není času, aby tak významný a důležitý elaborát byl studován, že není času, aby tomuto zcela objektivnímu a nestrannému posudku bylo dáno místa. Členové odborné komise všichni společně, když se po jednání v 15 schůzích smluvili na určitých věcech, byli toho názoru, poněvadž byli příslušníky všech stran v republice, že bude přihlíženo k jejich názoru a že jenom spor bude veden o otázky politického rázu. Ale vidíme, že ani odborného hlasu nebylo dbáno. Snad by se mohlo říci, že snad proto tito odborníci jdou proti novele, že jsou odborníky, jako se tvrdí o nás, že proti novele jdeme z toho důvodu, že jsme oposičníky. A já bych se mohl dovolati ještě jiného výroku o tom, co se mělo dělati, dříve nežli se pánové pustili do merita. Mohli si přečísti několik řádek z časopisu "Hospodářská politika" z 25. srpna 1928, kde za vydavatelstvo odpovědným redaktorem je dr František Fousek a M. Bittermann. To nejsou socialisté, a přece tady čteme, že dohoda v otázce sociálního pojištění je státní nezbytností, že bylo tedy nutno v zájmu státu provésti dohodu a nedovolávati se oposiční pomoci teprve tehdy, když se poznalo, že je zle, a že vládní většina nemůže za to, co vykonala, nésti dobře sama odpovědnost. A tak vládní návrh dostává se k nám. Byl proklepán v poslanecké sněmovně a přichází nyní sem a my se o něm dovídáme něco, co zpívají vrabci na Malé Straně, o tom, jak zákon byl udělán. Tvůrcem této novely je prý jeden z vysokých úředníků ministerstva sociální péče, který osnovu prý udělal proto tak pěkně, že se mu nedostalo všeho toho, co chtěl ke své osobní kariéře, že nedostal se na místo ředitele ÚSP. Proto prý to takhle svedl. Za něho postavil se pan ministr sociální péče. V ministerstvu se řeklo, my jsme kompetentní, jediní, kteří můžeme o této otázce rozhodovati a od nikoho si do věci nedáme mluviti. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

A o tom je v "Hospodářské politice" řečeno: "Ministr sociální péče svojí umíněností, která se těžko shoduje s obrazem, jaký jsme si kdysi o něm jako o politiku činili, kryje svojí taktikou úředníka, jenž původní neupotřebitelnou osnovu připravoval a chce stůj co stůj zachrániti prestiž svého resortu bez ohledu na státní věci a politické škody. Musí to býti pro něho tím trapnější, že nesouhlasí s ním právě v této věci ani ty kruhy koaliční, jež po ní volaly, totiž zaměstnavatelé."

To není oposiční kritika, nýbrž kritika listu, který má určitou váhu v našem životě. (Sen. Habrman: Jsem toho názoru, že ten pán vykonává přání pana ministra, a nikoli svoje!) Snad je to tak. Při tom odpovědnost ministerstva přirozeně nemůže býti v žádném případe menší, ať to dělá podřízený anebo vůdce. Odpovědnost ponesou všechni. My je za to podržíme za vlasy.

O meritu osnovy, o chybách, nedostatcích a špatnostech bylo tu promluveno důkladně. Jen o některých věcech bych se chtěl zmíniti. Především budiž mi dovoleno říci několik slov o t. zv. učednické otázce. Již včera se o ní hovořilo obšírně. Má nebo nemá se platiti sociální pojištění za učedníky? Nemá prý se platiti proto, že mistři těžce nesou náklady, spojené s pojištěním. Jeden z kolegů německé strany vypočítával, tolik by stál takový učedník. Prý asi 7000 Kč, kdyby se platilo za něho sociální pojištění, pojištění úrazové prý Kč 300.- a několik a pojištění nemocenské také 300 Kč a několik a říkal, že jsou mistři, kteří zavazují se opatřiti pro učedníka i šaty a boty. V důsledku toho stojí učedník během tří let asi 10.000 Kč, čili za rok 3000 Kč. Přidržme se těchto cifer. Především sociální pojištění se teď platiti nebude, nýbrž jen nemocenské a úrazové. Jsou-li mistři, kteří svým učedníkům poskytují šaty a boty, jsou na druhé straně mistři, kteří za to, že mají učedníka, dávají si platiti. Řekněme, že učedník stojí mistra 3000 Kč ročně, t. j. asi 10 Kč denně, což při osmihodinové době pracovní činí asi l Kč za hodinu. Když mistr pošle učedníka se psaním, ušetří korunu za známku; když jej posílá s účty, se zbožím, s výrobky, ušetří na portu. Na různých jiných posílkách ušetří. Nechci tvrditi, že snad každý mistr používá učedníka k mytí podlahy, chování dětí, štípání dříví, ale vím, že z 99 procent používají učedníků k různým vedlejším pracem. Kdyby je mistr neměl, musil by jiným způsobem opatřovati takové věci. Táži se, nemusil-li by mistr v takovém případě platiti 10 i více Kč tomu, kdo bude učedníka nahrazovati. Tvrdím, že mistr by byl daleko hůře na tom, kdyby učedníka neměl. Mnozí mistři učedníka berou jen proto, aby měli v domě někoho, kdo jim pro různé věci doskočí. Jestliže je chlapec bystrý, za rok udělá mistrovi práce více než za 10 Kč denně a kolik udělá ve 2., 5. nebo 4. roce? Zde se nepočítá protihodnota, jen se mluví o tom, že učedník stojí 3000 Kč ročně, ve třech letech 10.000 Kč a touto frází se chce někdo omráčiti. Včera jsme slyšeli, že učedníků je v republice 44.000. Ale není proto potřebí, aby byli vylučováni mladí dělníci, jichž je mnohem více, a to proto, že nebezpečí v továrnách je pro ně bližší, než pro zkušeného dělníka, a také proto, že mladistvý dělník, přijde-li o zdraví, zůstane mrzákem po dlouhou řadu let. Proto potřebuje tím větší ochrany než dělníci dospělí, kteří se vším nebezpečím v továrně a dílně jsou obeznámeni.