Jestliže se nyní ke konci zmiňuji o tom, že novela nás úplně a zcela neuspokojila, a že naše přání nebyla splněna dalekosáhleji, musím přece konstatovati, že novelou bylo sociální pojištění zlevněno, že však také dobrodiní pro pojištěné členy nebylo zhoršeno, nýbrž značně zlepšeno. Svou spoluprací ve vládní většině mohli jsme částečně prosaditi své zásadní požadavky a budeme tudíž u vědomí plné odpovědnosti hlasovati pro tento zákon. (Souhlas.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu sen. Fritscherovi.

Sen. Fritscher (německy): Slavný senáte! Bylo mi naším klubem uloženo, abych vysvětlil naše stanovisko k novelisaci sociálního pojištění. Spatřovali jsme jako lidová strana v sociálním pojištění vždy korunu státní sociální politiky. Moje strana čile spolupracovala při uzákonění sociálního pojištění z roku 1924 a semknutě hlasovala pro tento zákon. Bohužel lpěly na našem sociálním pojištění, které dne 1. července 1926 vstoupilo v platnost, těžké nedostatky, ozývaly se stížnosti se všech stran. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.) Četl jsem dne 11. září 1920 v časopise "Sozialdemokrat" článek od odborníka Bösmüllera, který prohlašoval, že "musí otevřeně přiznati, že zákon má nadmíru těžké vady, jak v ohledu organisatorním tak materielním." V "Právu Lidu" byl výrok o tom, že sociální pojištění není ani pečené, ani vařené. Volalo se po novelisaci. Dlužno, bohužel, si stěžovati, že v mnohých kruzích nedostávalo se sociálního porozumění pro veliké dílo a že mnozí v obligatorním systému spatřovali zásah do skrovného výtěžku své výroby. My jako křesťanská strana spatřovali jsme ve vybudování sociálního pojištění vždy kus praktického křesťanství a snažili jsme se ze všech sil, abychom rozšiřovali sociální porozumění pro věc. Sociální demokracie nenáviděla původně každé sociální pojištění pod záminkou, že jen uspává dělnictvo a že ochromuje třídní boj. V německé říšské radě hlasovali sociální demokraté proti sociálnímu pojištění a snažili se nemožnými požadavky zameziti skutečné provedení sociálně-politického zákonodárství. Shledávám toto stanovisko stranicko-politicky pochopitelným. Kdo nejsilnější kořen své síly spatřuje v nespokojenosti pracujících mas, jednal by proti svému vlastnímu zájmu, kdyby této nespokojenosti praktickou sociální politikou vzat byl všechen podklad. Je příznačno, že ve starém Rakousku před 40 lety skoro ryze měšťácký parlament vytvořil nemocenské pojištění, je příznačnou okolnost, když Lueger navrhoval, aby 100 milionů bylo věnováno jako základ k sociálnímu pojištění roku 1908 jako jubilejní dar, že sociální demokraté přišli s protinávrhem, aby této částky bylo raději použito pro ozdravovny tuberkulosních. My křesťanští sociálové budujeme politiku na půdě solidarity všech stavů a domáháme se nestranného vyrovnání odporujících sobě zájmů, spravedlivého rozdělení veřejných břemen, účinné podpory hospodářsky slabých. Kdo úzkoprse hájí jen zájmy jediného stavu, nekoná žádnou práci pro stát, poněvadž stát se neskládá jen z jediného stavu. V sociálním pojištění nespatřujeme žádného daru všeobecnosti jednotlivcům, nýbrž zaslouženou odměnu všem vrstvám, které po celý svůj život svou práci a píli věnovaly celku, lidu a státu. Je spravedlivo, že podnikatel neplatí jen spravedlivou mzdu, nýbrž přispívá také k tomu, aby dělník, když ve službách podniku spotřeboval své síly, stal se nemocným, neduživým a starým, nepřipadl na obtíž chudobinci, nýbrž měl nárok na přiměřenou obživu. Co společně pracuje, má také společně navzájem o sebe pečovati. V sociálním pojištění nejkrásnějším způsobem projevuje se živá solidarita mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Jakožto lidová strana v nesocialistické vládě zůstali jsme si vědomi své povinnosti, bdíti nad tím, aby sociální úspěchy vážných stavů našeho lidu, dělníků, zůstaly zachovány. Naše strana s vážností přikročila k novelisaci. Dr Schönbaum projevil přání, aby se na sociální pojištění jako dosud pohlíželo jen s odborného, objektivního a vědeckého stanoviska, a aby pokud možno odňato bylo úvahám stranické taktiky a politiky. Vyhověli jsme tomuto přání a snažili jsme se vymaniti novelu z víru stranicko-politického boje a dovésti ji do chráněného přístavu věcné práce za účelem zlepšení. Odmítli jsme předem použíti jí jako pouhého předmětu boje proti sociální demokracii, nemusili jsme také hájiti žádná tučná obročí ředitelská a mohli jsme nepředpojatě přistoupiti k dílu. Blaho nemocných, churavých a starých dělníků bylo naší vůdci hvězdou. Šlo také o to, odstraniti mnohé zbytečné tvrdosti pro výdělečné stavy, zmenšiti břemena. Vyhověli jsme zlevnění a tím také splnili hlavní požadavek stavu selského a živnostenského, které nemají na růžích ustláno. Na druhé straně byly nám směrodatnými úsudky našich křesťanských organisací dělnických, které v opětovných memorandech zaujaly stanovisko k novele. S upřímným zadostiučiněním můžeme konstatovati, že skoro všechny požadavky našich křesťanských organisací byly splněny. Byli jsme zásadně proti každému přetížení a uvítali jsme ve smyslu pravé demokracie co nejvřeleji, že také zástupcové oposice byli přibráni k praktické spolupráci, postup to, jaký by při dřívější koalici byl býval nemožným. Byly slyšeny všechny, hlasy interesovaných kruhů, byl vyžádán úsudek odborníků a vzat k němu zřetel. Ve vnitřní politice Československa není znám druhý případ, kde by vláda byla postupovala stejně tolerantním a liberálním způsobem, jako tentokráte. "Národní Osvobození", list, který nám křesťanským sociálům není právě nakloněn, vydalo nám vysvědčení plné cti; psalo: "Na štěstí pro koalici a pro stát zvítězil rozum. Zvítězil patrně, poněvadž koalice ve věcech sociálního pojištění nebyla za jedno a některé strany se snažily o sjednocení se socialisty. V tomto směru vystoupili co nejrozhodněji němečtí křesťanští sociálové." Jak správně jsme jednali, dokazuje nám nikdo menší, nežli ministr dr Spina sám, který na říšském sjezdu svazu "Bund der Landwirte" v Šumperku označoval za "zásluhu dějinného významu, že většina našla cestu k jednání, aby pokud možno zprostředkovala s vůdci dělnictva řešení věci. Tím na půdě prakse učiněn byl konec bezohledné zásadě třídní." Je to velmi laciné, když se na socialistické straně nyní chlubně hlásá, že, co je na novele dobrého, učinili socialisté. Kdyby naše křesťanské organisace nebyly kladením stejných požadavků připravily půdu pro dorozumění a v zástupcích naší strany nebyly našly neohrožené obránce zájmů dělnických, nebylo by nikdy došlo k zlepšení předlohy, první návrh byl by se přes všechny pouliční demonstrace stal přece jen zákonem. Zástupcové křesťanských lidových stran a hlavně také poslanec Čuřík smějí si připisovati zásluhu, že se podařilo veliké dílo dorozumívací. Na konec byl zákon přece jen přijat hlasy většiny; přes všechna zlepšení, jež navrhovala, hlasovala oposice proti.

Poctivě dlužno říci, že zajisté zřídka kdy byla některá předloha projednávána tak důkladně, jako novelisace sociálního pojištění, o které se jednalo skoro celý rok. Předložena byla nyní senátu, aby se o ní usnesl. Jsme si vědomi toho, že daleko ještě není ideálem sociálního pojištění. Lpí na ní jako na každém díle lidském ještě mnohé vady. Je právě také dílem kompromisu, které závisí od hospodářských poměrů. Mnohý návrh na zlepšení, který podala oposice, byl by také nám sympatický, na příklad zavedení 11. mzdové třídy a povinné sociální pojištění mladistvých továrních dělníků. Problém sezonních a domáckých dělníků snesl by ještě lepší řešení, ale při bezpříkladně bídných mzdových poměrech domáckých dělníků je, bohužel, každý návrh na zlepšení již předem vyřízen jako neproveditelný.

Můj klubovní kolega Zajíček zdůraznil ve své řeči v poslanecké sněmovně jednotlivě zlepšení, kterých bylo dosaženo. Příspěvek byl ve třídě Aa snížen o 39.53%, ve třídě Ab o 16.28%, B o 10.53%, C o 7.04%, D o 4.55%. Břemena tedy byla učiněna snesitelnými. Děti rolníků a řemeslníků, které pracují u otce, nebudou nadále podléhati pojistné povinnosti. Nemocenské bude se platiti od třetího dne, šestinedělní ochranná lhůta oživuje zase při nové, byť i zcela krátké práci, čekací doba činí při starobním a invalidním pojištění nyní jen 100 příspěvkových týdnů, základní příspěvek státu zvyšuje se na 550 Kč, sirotčí důchod zvyšuje se na 1/4 invalidního důchodu a začíná již u jednoho dítěte; nárok na starobní důchod počíná 65. rokem již při poloviční neschopnosti k práci vdově příslušný nárok bezpodmínečně při věku 65 let, sirotčí důchod rozšiřuje se také na nemanželské děti, důchod invalidy k práci neschopného a sirotků do 14 let zvyšuje se o 50%, pojištěnkám poskytuje se výbavné 500-600 Kč pro případ provdání a platí se také po druhé, provdají-li se po 5 letech znovu. To jsou skutečně cenná zlepšení, která také každý poctivý odpůrce musí uznati.

Zasazovali jsme se také energicky o udržení svazů nemocenských pokladen. Považovali jsme je vždy za kousek samosprávy a uznávali jejich historickou zásluhu. Padla-li šibeniční lhůta 5 let pro rozpuštění v poslední minutě, je to zásluhou našeho zástupce v Osmičce. Že se novelou umožňuje větší kontrola nemocenských pokladen a jejich správ, dlužno jen uvítati v zájmu dělníků. Za každé špatné hospodářství musí na konec pykati jen dělník. Čím více se celé nemocenské pojištění odpolitisuje a spravuje neutrálně, tím lepším se stává pro platící proletariát. V nemocenské péči nemá dělník ani příště býti zkracován. Očekáváme také, že při ustanovování úředníků bude přihlíženo k národnostnímu klíči v okresu. Že se vedle výhod objevují také ještě některé nedostatky, nemá nám brániti, abychom semknutí nehlasovali pro novelisaci, jak jsme to učinili roku 1924 při prvním zákoně. Nepotřebujeme se teprve učiti rusky, abychom dělníku dali to, co dělníku přísluší, aniž bychom tím poškozovali zájmy jiných stavů. Odmítáme každou třídní nenávist a každý třídní boj, poněvadž jsme ve svém nitru přesvědčeni, že sociální politika, která má rány léčiti, nemá býti prosáknuta nenávistí. Sociální politika přinese plné požehnání teprve tehdy, bude-li vybudována na věčných zásadách křesťanství. Musíme při všech sociálních problémech vždy ještě dále pracovati na uzdravení duší, neboť jen lepší lidé vytvoří lepší časy. (Souhlas senátorů něm. křesť. soc. strany.) Konečným cílem všeho hospodářství musí býti vždy člověk, kdežto dnes technika a práce, člověk a stroj slouží jen výdělku. Domáháme se hospodářského řádu, ve kterém platí práce, ve kterém práce vede k vlastnictví a dělník klidí ovoce své práce, hospodářského řádu, který směřuje k ukojení životních potřeb všech vrstev lidu, kde zaměstnavatel a zaměstnanec stojí vedle sebe jako lidé a společně pracují, pravého lidového společenství.

Čtu-li v dnešním časopise "Sozial-demokrat" větu: "Co dělnictvo má v oboru sociálních vymožeností, za to nevděčí v žádném případě sociálnímu uznaní, lidskosti buržoasie", pak nechť přijetí novely dokáže zase jednou opak tohoto tvrzení. Žádáme jen, aby na poli sociálním nenastala stagnace, aby nyní co nejdříve také pojištění soukromých úředníků stalo se zákonem a aby přestárlí skutečně 1. lednem 1929 došli svých práv, aby gentský systém byl rozumně novelisován a aby se konečně nezapomnělo na invalidy a staropensisty. Naší spolupráce nebude se nedostávati.

Zaujímám-li konečně ještě stanovisko k vládnímu prohlášení pana ministra dr Spiny, mohu po tolika pražských neštěstích na stavbách vznésti jen naléhavý požadavek, aby konečně jednou s veškerou rozhodností učiněna byla opatření pro bezpečnost života, aby zákonitě stanoven byl dozor na stavbách v technickém ohledu za dalekosáhlé účasti dělnictva, a aby hledáno bylo uspokojivé řešení otázky stávek a bytů. Ukazuje to na veliký pokles politické morálky, když se i tak hrozných neštěstí musí používati k ohřívání vychladající polévky strany a když se jednoduše všechna vina svaluje na vládu. Bědování a nemužný nářek neodstraní nedostatky, nýbrž obětavý čin, a k tomu nechť se poslanecká sněmovna a senát brzo vzchopí. To je naším přáním. (Potlesk a souhlas stoupenců.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přerušuji jednání.

Sděluji, že

do výboru kulturního za sen. Činčalu nastupuje sen. Ďurčanský.

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 757. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatečná dohoda sjednaná mezi republikou Československou a Norskem ve Varšavě dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a Norskem, podepsané v Praze dne 2. října 1923 (č. 208 Sb. z. a n. z r. 1923 a č. 242 Sb. z.. a n. z r. 1924).

Místopředseda dr Brabec: Navrhuji, aby se příští schůze senátu konala zítra v pátek dne 12. října o 9. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva I. výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 740) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tisk 756.

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednána byla zpráva I. výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 740) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, & 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tisk 756.

3. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 737) k usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk posl. sněm. 1415) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 527, 531, 541) o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku. Tisk 748.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 21 hod.