Jsme přesvědčeni, že také ta část vládní většiny, která zákon snad vrátí, následkem své morální kvalifikace nebude míti odvahy přijmouti pozměňovací návrhy, které jsme podali. Ale považujeme za svou povinnost prohlásiti, že s touto novelou nemůžeme souhlasiti dotud, pokud se také, jak jsem již řekl, nestane něco pro lidi 65 roků staré a pokud naše návrhy nedojdou souhlasu. (Potlesk a souhlas něm. soc. dem. senátorů.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Slámovi.

Sen. Sláma: Slavný senáte! Projednáváme předlohu, která vzbudila velký rozruch ve veřejnosti, zejména u oposice. O této předloze jednáme již přes rok. V poradách koalice se předloha neustále zlepšovala tak, aby skutečně vyhovovala tomu účelu, k jakému původně byla tvořena. Ale, bohužel, tak jako při každém zákonu, který se projednává, vyskytnou se zejména s oposičních straň námitky, které mnohdy jsou odůvodněny, ale z velké části byly vůbec neodůvodněny. Kdyby u nás dělala tuto novelisaci strana dělnická, resp. všechny dělnické strany, mohli bychom říci, že tak, jak je předloha podána teď, byla by dobrá, nebylo by proti ní námitek. Snad jen námitky nějakého formálního rázu, které při tom celku nehrají důležitou roli. Ale že to dělá vláda, občanská většina a že strany dělnické jsou v oposici, tak ta předloha musí býti na výsost špatná, nevyhovuje dělnictvu, podle terminologie a socialistických stran je špatná a poškozuje zájmy dělnictva. Kdyby nebylo více, než že ta předloha zlevňuje příspěvky jak dělnické, tak i zaměstnavatelské, průměrně o 20%, již to by bylo velice významné pro celou předlohu a velmi významné již proto, že hospodářská situace u nás při dobré konjunktuře, která dnes je, je takového rázu, že dnes dělnictvo, i když může platiti podle starého zákona, je rádo, když je odbřemeněno a výhody zůstávají.

Výhody jsou nepopiratelné. V některých třídách větších dělnictvo je dříve ožívalo a druhé výhody, které jsou k tomu přičleněny, nejsou k zahození a musí býti přijaty od vůdců dělnictva a dělnictva samého. Na nás bylo útočeno, zejména proti živnostenské straně, že prý jsme zpátečníci, že prý vlastně chceme paritu a ta že nám nepřináleží, a stále se říká z řad oposičních, že prý zaměstnavatel vlastně neplatí tu polovici, ta že je z výsledků práce dělníka. Každý si tu věc upraví, jak chce, aby to byl argument, který může před veřejností upotřebiti jak zde, tak i venku. Jinak je to v praksi. V praksi podle stanoviska demokracie si musím říci, že, jestliže polovinu platím já a polovici dělník, patří nám každému polovina zastoupení. (Sen. Hubka: Jak jste dokázal, že to podnikatel platí ze svého?) Kdybyste byl podnikatelem a měl ušetřený majetek před válkou a teď byste na své podnikání doplácel, poznal byste, že tu polovici platíte ze svého. To je ten rozdíl, že vy nerozumíte tomu zaměstnání. (Hlas: To by z toho každý utekl! - Sen. Kroiher: Jakpak by z toho utekl sedlák?) Tedy se nám říkalo, proč že není parita v živnostenských radách, obchodních komorách a bankách. Vždyť prý dělnictvo také nepřímo platí, jelikož prý si ty nepřímé daně platí. To je u nás také. My musíme platiti přímé daně se vším tím přirážkovým systémem, musíme platiti ty nepřímé daně. Vy si uvědomte, kdo ty nepřímé daně zavedl. My to musíme všechno odnášeti. Ta parita v obchodních komorách. Jaký zájem má dělnictvo na těchto komorách. Tam se nejedná o dělnické otázky přímo, jen nepřímo. (Sen. Havlena: Zde se vážně řekne, že dělník nemá na obchodních komorách zájmu!) Jen nepřímo se tam jedná o zájem dělnictva. Přímo ne, poněvadž tam jsou poplatníci, kteří jsou protokolovanými firmami, a kdo není protokolován, nemůže tam býti zastoupen. Proto se tam nemůže jednati o dělnické zájmy. Druhá věc jsou živnostenské rady. Podívejte se, my se vám absolutně nepleteme do vašich organisací, nechceme v nich míti zastoupení, a najednou vy chcete míti zastoupení v zemských živnostenských radách a bankách a argumentovalo se s tím, že prý úředník, když udělá malversaci nebo defraudaci v té bance, že má býti nad tím kontrola. Na druhé straně můžeme říci, což když úředník v nemocenské pokladně udělá defraudaci. Když udělá defraudaci úředník v bance, týká se to všech akcionářů a těch, kdo do banky ukládají, a ten kapitál to tam snese. Když udělá úředník malversaci v pojišťovně na účet dělníka, tak se tím zkracuje sociální péče dělnictva samého. To je ten velký rozdíl. Také se na nás zejména útočí všemi řečníky oposičních stran v otázce učňů, že mají býti vyloučeni do 16 let ze starobního a invalidního pojištění. Dělá to 144.000 učňů, ale pánové, málo jsme zde slyšeli o vyloučení všech mladistvých dělníků. Nejvíce jsou bráni na paškál učni, většina řečníků se zabývala učni. Jakým způsobem, to je odsouzeníhodno. Řekne se, učeň je služkou u holiče, učeň myje podlahu a opatruje děti. Učeň jezdí s vozíkem. Podle vaší terminologie má s tím vozíkem jeti mistr a učně nechati poroučeti. Holičský učeň má bráti peníze a mistr má zametat. (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Pánové, nevyrušujte řečníka!

Sen. Sláma (pokračuje): Takovým způsobem se mluví o učních, jako by byli považováni za psy, že ten zaměstnavatel si není vědom toho, co páše na tom učni. Kdyby to všechno bylo pravda, důkaz žádný jste o tom nepodali, žádný učeň by se nešel učiti. Celý živnostenský stav by byl bez učňů. Ale vidíte, že z dělnických řad synové se učí u nás, kde se vychovává k práci a pořádku. U nás se nesmí štvát, to je učni zakázáno a slouží mu to jen ke prospěchu. Říkáte, že ten učeň je zkrácen. Nám se vytýkalo, když učni se stane úraz, že nemá nemocenské, není pojištěn atd. To je velký omyl. Svému voličstvu říkáte něco jiného. V nemocenské musí býti pojištěn, jakmile nastoupí do učebního poměru. Jakmile se mu něco stane, dostane úrazové pojištění, ať se mu to stane jakýmkoli způsobem. Rozdíl je v tom: Kdyby to mělo býti podle pojištění invalidního a starobního a měl dostávati rentu po dvouleté nebo tříleté čekací lhůtě a nebyl u úrazové pojišťovny, byl by větším chudákem než dnes. (Sen. Havlena: Také následkem nemoci!) Říkám, že musí býti u úrazové pojišťovny a dostane rentu podle toho, jak mu ji odhadne úrazová pojišťovna dělnická, která je spravována dělnictvem. Takovým způsobem je nutno se dívati na dělnickou otázku. O nemocenských pokladnách gremiálních a společenstevních zmíním se později, protože chci vysvětliti poměr, což se nám zejména vytýká, že jsme se spojili s těžkým kapitálem. Že jsme vůbec spojeni s těžkým kapitálem a založeni proti dělnictvu. Ale kdo byl proti novelisaci zákona? V prvé řadě byly to dělnické strany, jsou ještě asi čtyři kategorie, které pominu, protože nemají nic společného se starobním a invalidním pojištěním, ale dovolily si o něm mluviti, chtěly v něm rozhodovati a dělati náladu pro ulice. Zmíním se jen, kdo byl proti němu. Byl to svaz zaměstnavatelů. Jeden průmyslník napsal v libereckém časopise, že novelisace sociálního pojištění je veliká hloupost. My jsme nebyli proti novelisaci proto, že jsme považovali za lidskost pomoci dělníku a napomáhati situaci hospodářské, která je. Ale něco jiného je, když právě ti, kteří prohlašovali, že na 10 milionech jim nebude záležeti, ohradili se proti novelisaci sociálního pojištění. Řekli jste, že jsme spojeni s velkým kapitálem. Vzpomeňte si, jak po převratu jste tolik intervenovali ve prospěch těžkého kapitálu, aby mu byly odpuštěny daně, že nemohou vyráběti, že nemohou zaměstnávati dělnictvo, že jsou nuceni omezovati výrobu. V důsledku toho byly jim odepisovány daně. Ale my ze živnostnictva následkem kontingentu, podle kterého se rozepisovaly daně, byli jsme velmi zatíženi daněmi, které jsme musili platit. Zde máte krásný doklad. "Venkov" ze 4. září 1928 píše o těžkém průmyslu a praví: "Pražská železářská dostala v minulých letech mnoho presentů a subvencí od státu. Obce na Kladensku si stěžovaly, že odpisováním daní Pražské železářské ztrácejí přirážkovou základnu pro své hospodářstvím To je ještě dnes známka, že tam, kde je kapitál spojen s jinými zájmy, bylo intervenováno, aby daně byly odpisovány. Znám těch případů více. Musím to připomenouti, jak vlastně je dělnictvo spojeno s velkým kapitálem, ačkoliv teoreticky pracuje proti němu na nůž.

Vzpomínám si na jedno. Kol. Modráček zde při projednávání obchodní smlouvy s Persií pustil se do cukerní kampaně a poukazoval na obrovské zdražení cukru. Teoreticky rozváděl situaci naší i zahraniční na náš domácí i zahraniční trh. Jeho teoretika se mi líbila. Na konec užil fráze, že nynější vláda a koalice zdražila cukr. Když vypukne někde stávka, může se říci s dobrým svědomím, že vláda nebo občanská koalice je tím vinna? Má být za to odpovědna? A má býti nyní odpovědna za zdražení cukru? Ne, vládní koalice nebo vláda je povolána zprostředkovati mezi tím oborem působnosti, která jistý artikl vyrábí a vyváží, a mezi dělnictvem, které vyvolává stávku. (Sen. Kroiher: V tom je rozdíl! Cukr byl drahý, ale byl, ale když si vzpomene dělnictvo, tak není uhlí ani v nemocnicích, nejen že jest dražší, ale vůbec není!) Se svého stanoviska jsme vůbec proti jakémukoliv zdražení, poněvadž máme stabilisovanou měnu. Vím ze zkušenosti, když přijde nějaké zdražení, že vždy to odnese obchodník. Jestliže se mu nějaké to procento rozpráší, prováží, zkazí vlhkostí a různým jiným způsobem, musí je přiraziti. (Sen. Havlena: To přesunou na konsumenta!) U vás vždycky konsumenta poškozuje obchodník. Na ulicích se brojí oficiálně proti obchodnictvu, na venkově se oficiálně prohlašuje totéž a každá ženská hlásá, že obchodníci zdražují. Uměle je podporována nespokojenost kupujících proti prodávajícím. Podívejme se na tuto argumentaci v praksi. U nás máme zařízený velký kapitál železářský, který staví stroje a vyváží je, zařizuje v cizích státech cukrovary, lihovary, pivovary. Při tom má dělnictvo zaměstnání. Ale když ve druhých státech zakládáme továrny, cukrovary, rafinerie, je zřejmo, že nebudou neustále kupovati stroje, ale výrobu si zařídí sami. To je, co se stalo při našem zdražení cukru. Jednu třetinu vývozu jsme pozbyli do Anglie, bylo zavedeno clo. Stát anglický má továrny všechny vybavené a zařízené jako u nás a není možno již to odbytiště tak upraviti, aby se to kvantum dodávalo jako dříve. Jedna třetina zůstává nám zpět a domácí konsum je dražší, poněvadž se musí hleděti, aby byl sanován průmysl. Nejsme proti takovému sanování průmyslu u nás, ale musíte býti tak objektivní a říci: Když dělnictvo vyjednává o produktu, který jde do druhého státu a na tom produktu pak ztrácí, musí si říci, že zde musí býti jakási vyrovnávací kvota, poněvadž jsme dříve vydělávali, musíme si nyní sladiti o něco dráže. (Sen. Havlena: To by cukr mohl stát také 10 až 15 Kč, my to udržíme, ten průmysl!) Já k tomu ještě přijdu. Vláda tedy sanovala, dává 80 milionů z přímých daní na sanaci cukrovarského průmyslu, který ztrácí 200 milionů Kč. My jsme proti každé sanaci, proti každému sanování, protože říkáme, že průmysl, pokud se týče vývozu, musí si věci zaříditi tak, aby jeden druhý doplňoval. Jestliže se právě na to dívá zejména sociální demokracie, která má dosti dobré teoretiky mezi sebou, jak jsem již řekl, na př. Kol. Modráčka, tak má zkrátka hájiti jiný názor a my se k tomu názoru zařídíme.

Podívejte se, byl sjezd sociálních teoretiků a sociálních odborníků v Ženevě. Byl sjezd intelektuálů zde v Praze, tyto všechny jednaly o zahraniční a hospodářské situaci všech států v Evropě a všichni uznali, zejména takový intelektuál, odborník, sociolog Sombart, který prohlásil, že stojíme na průlomu, že industrialisace ztrácí u nás půdu, že naopak polní plodiny, výnos půdy začíná stoupati a musí se u nás hledati nové cesty, aby industrialisace s agrarismem mohla žíti v kontaktu a tyto věci se mohly vyrovnávati. To jsou tedy odborníci, kteří jsou cizí, kteří musejí nám říkati, co u nás se považuje za něco špatného a u nás se to nechce chápati od dělnických stran.

Tedy, pánové my jsme proti sanaci, ale v tomto případě musíme jako národohospodáři přiznati, že dosud jiného vyhnutí, jiného východiska není a že se musí cukrovarský průmysl sanovati, a uvažte, co je v tomto průmyslu zaměstnáno dělnictva, co si při něm vydělá dělnictvo jakýmkoliv způsobem peněz, a konečně nechceme, aby toto dělnictvo ztratilo práci.

A je povinností těžkého průmyslu, aby utvořil tak zv. vyrovnávací pokladny zisků a ztrát, co se vývozu samého do budoucna týče. Jestliže cizí, dobří lidé, ne teoretikové, nýbrž praktikové v celé Evropě jednají o hospodářské krisi, která stíhá těžký průmysl atd., musí se najíti nějaká cesta do budoucnosti, kterou nemůžeme přejíti, abychom o ní nehovořili.

Pánové, my jsme pro tu sanaci, jak vlastně stává. Ale my potřebujeme sanovati ještě něco druhého u nás, a já si vzpomínám na toho velikého básníka Petra Bezruče, básníka Těšínska, který napsal tu báseň "Sedmdesát tisíc". Celý kulturní svět se postavil na obranu těch ubohých na Těšínsku, kteří tam byli utlačováni a vydíráni tímto režimem. Čili kulturní svět vycházel se stanoviska, že se jim musí pomoci. U nás se ozval výkřik 60.000 příslušníků obuvnických rodin, kteří jsou také ničeni tak velikým kapitálem. A já se ptám, pánové, byli to dobří naši vlastenci čeští a také i němečtí, byli to všichni příslušníci Československé republiky, ozval se hlas nad touto bídou těch obuvníků, zejména z těch řad, které mají dnes, jak se říká patent na demokracii? To je úpadek demokracie, jestliže právě z těch vrstev dělnických, které se takovým houževnatým způsobem s demokratického stanoviska zastávají našich učňů, neozval se ani hlas proti tomu, aby byli utlačováni ti, kteří byli dobrými poplatníky tohoto státu až do vyčerpání svého majetku. (Sen. Hampl: Zajisté jste to nečetl!) Nečetl jsem od vás toho nejmenšího. (Sen. Hampl: Zabývají se tím okresní a krajské soudy! Naši příslušníci jsou proto pronásledováni demokratickými soudy!) To myslím, že není pravda, vy si to matete s jinou věcí, s nějakou demonstrací, poněvadž tím se zabývají soudy, nebo něčím podobným, ale že byste hájili ten drobný lid obuvnický, to není pravda. (Výkřiky. - Sen. Hampl: Píšou se knihy proti Baťovi, kdo to podporuje, my, anebo vy! - Sen. Thoř: My ho nepodporujeme! - Sen. Hampl: Kde pak! Jste ve vládě s těmi, kteří ho podporují!)

Toto jsem uvedl jako odpověď na to, když se mluvilo o tom, že se chceme spojiti s velkým kapitálem.

Dovolte, abych přešel k společenstevním a gremiálním pokladnám; souvisí to s tím, co řekl kolega Dundr, a škoda že zde není. Proč zakládáme společenstevní a gremiální pokladny? První důvod je, že chceme zachrániti těch 22 milionů, které by nám byly vyvlastněny. Jestliže se říká, že ty malé krcálky, malé pokladny nejsou života schopny, je to obrovský omyl. Tyto malé pokladny vykonávaly službu do té doby, než se utvořily veliké pokladny, a byly dobré, dávaly dělnictvu všechny možné vymoženosti. (Sen. Plamínková: Ale léčení nemají!) Dnes také v těch okresních není léčení. Mají všechny vymoženosti vědy, mají tam všechno možné zařízení, všechny možné nástroje, ale když přijde ten dělník do nemocenské pokladny, lékař mu předepíše lék, jenž nesmí státi více než 12 Kč. Kdo používá těch lázní a sanatorií, to je druhá kapitola, o které nechci mluviti, poněvadž by to byl argument, že by celá veřejnost byla překvapena. Dělnictvo si to zaslouží, to je bezesporné. Ale my také nechceme říci, že bychom nebyli pro tu péči, ale neříkáme, že chceme ty malé krcálky, my jsme prohlásili, že tyto pojišťovny budeme slučovati v jeden veliký ústav, stejně to malé krcálky býti nemohou, kde nemají 3.000 členů, nemohou tyto pokladny býti tvořeny. (Sen. Havlena: Proč musí býti pro živnostníky jiná pokladna, tomu není možno rozuměti!) Já to hned řeknu. Totiž my to chceme proto, abychom získávali přesnou statistiku. Doposud těm statistikám, které jste dělali, co se týče procent nemocí úmrtí a úrazů, absolutně nevěříme. My chceme statistiky, podle kterých bychom se mohli zaříditi. Proč? Protože doplácíme, protože naše rolnické dělnictvo doplácí vždy na dělnictvo těžkého průmyslu. My nechceme do budoucnosti dopláceti na těžký průmysl, my chceme, aby každý stav si platil své sociální povinností vůči svému dělnictvu. Nesmíte zapomínati, že dělnictvo průmyslové je tím nejpasivnějším živlem pojišťovacím. Vezměte si veliké továrny, jak jsou stroje zařízeny i co se úrazového pojištění týče. Živnostnictvo, i ti rolníci, i když mají oddělené dílny, jsou nuceni platiti za veškeré lidi svěřené, za tovaryše, dělníky musí platiti všechno. Podle zákona k tomu nejsou nuceni, není to spravedlivé, ale musejí dopláceti na těžký průmysl. Tím, že průmyslové dělnictvo je pasivním živlem, chtěli jste, aby ty pokladny byly spojeny, jako jeden veliký celek a říkali jste, že se tříští ta sociální péče. Pánové, vždyť jsou toho doklady.

Prosím, kol. Klečák nám říkal v sociálně-politickém výboru, že dvě liberecké továrny, karlovarská a vítkovická žádaly zvýšení příspěvku na 6.5%. Co to znamená? To je proto, že tam, kde je těžký průmysl, jsou ty velké závody pojišťovací, absolutně pasivní, neboť tam ta péče musí býti větší než jinde. S toho stanoviska trváme na tom, aby naše pokladny konkurovaly s těmi druhými závody pojišťovacími, abychom mohli dokázati, že, co jsme žádali, je zdravé a správné. Budeme platiti méně, protože, ručím za to, naše živnostenské dělnictvo není tak často nemocno, nemá tolik procenta nemocí, úmrtí a úrazů. To je právě to rozlišování, které musíme zkoušeti do budoucnosti.

Ale, vážení pánové, pro vás argumenty neplatí. Vy budete vždy trvati na tom, že chcete míti velké pokladny, že my to tříštíme. Kdybyste unifikovali všechno nemocenské pojištění a kdybyste zrušili úrazové pojišťovny, věřte, že byste nám vyrazili zbraň z rukou. Ale to jste neudělali a řekli jste: Budeme míti invalidní pojištění, necháme úrazové, to je náš ústav. A to je něco, co se křižuje, co je protichůdné. Kdybyste dali návrh, že chcete, aby byly úrazové pojišťovny přičleněny k invalidnímu a starobnímu pojištění, získali byste si popularitu. Ale vím, že od vás ten návrh nikdy nepřijde. My budeme žádati novelisaci nebezpečenských tříd a pak přičlenění k starobnímu a invalidnímu pojištění, poněvadž je to něco neslýchaného, aby byla dvě pojištění, jedno invalidní a druhé úrazové. Ale podle mého názoru, myslím, že to bude výhodné, aby ty výrobní, které ještě dnes nepodléhají úrazovému pojištění, byly k němu přičleněny, aby dělníci byli účastni dobrodiní většího příjmu nebo něčeho podobného, když mají úraz. To jsou důvody, a kdyby zde byl kol. Dundr po tom vysvětlení, které jsem mu dal, vím, že by po druhé na nás neútočil, že jsme spojenci velkokapitálu, nebo nepřáteli dělnického pojištění. Celá novela byla by přijatelná, ale kamenem úrazu jsou §§ 69 a 70, které se přímo dotýkají vedoucích lidí v okresních pojišťovnách, jmenování Ústřední sociální pojišťovnou a schválení ministerstvem sociální péče. (Sen. Havlena: Vím, že pro vás není nic samospráva dělnických ústavů! - Sen. Hampl: Když mají dělníci něco, mají všecko dát!) Ale my to platíme také. (Sen. Hampl: Dělník vám to musí vydělat, co vy za ně platíte!) To je stará fráze, které již ani malé děti nebudou věřiti. (Kontroverse mezi sen. Hamplem a sen. Thořem.) Tedy my nehájíme šlendrián v té nebo oné nemocenské pojišťovně... (Výkřiky.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím, pánové, zachovejte klid, zdržujete tím debatu.

Sen. Sláma (pokračuje): Tedy my nehájíme šlendrián, ať je to v kterékoliv pojišťovně, třebas i v živnostenské; stane-li se tam něco, musí býti ten úředník odstraněn, ale pevně na tom trváme, stane-li se něco v okresní pojišťovně dělnické, aby ten dotyčný byl také odstraněn. Nějaký dozor musí zde býti.

A konečně se tomu divím, že všichni svorně říkají, že to sociální pojištění je špatné. Vždyť kol.Pánek prohlásil v sociálně-politickém výboru, když se ponechá XI. třída, že pro to budou hlasovati. (Hlasy: To řekl Pánek!) Konečně zde musíte míti argumenty, že to za každou cenu musí býti prohlášeno za špatné. My jsme přesvědčeni, že musí přijíti k dalšímu důsledku, k další novelisaci zákona, protože při 4%ním zúrokování a nynějším 4.5% je velká diference, a matematické propočty ukazují, že ten koeficient byl vzat vysoko, protože se sešlo za půl roku více peněz o jednu třetinu, nežli bylo vypočteno. To znamená, jestliže přes to všecko budeme z toho platiti i pojištění přestárlých, bude to při 4.5% zúrokování přesahovati daleko větší obnos, něž je zde, a bude se musiti přikročiti k odbourání těch tříd platících pro zaměstnavatele i dělníky, po případě na druhé straně bude nutno požitky zaměstnanců zvětšiti. Byl bych rád, aby i oposice při této novelisaci spolupůsobila, abychom mohli říci: To je dílo kompromisu, a pak to bude pro to živnostnictvo a zaměstnanectvo dobré. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Prausemu.

Sen. Prause (německy): Pánové! Když roku 1924 vytvořeno bylo starobní a invalidní pojištění pro stav dělnický, vědělo se již tehdy, že to bude pro stát, jeho finance a také pro hospodářství sotva snesitelné. Když tento zákon 1. července 1926 počal účinkovati, bylo zpozorováno těžké zatížení našeho národního hospodářství netoliko na trhu potravinami, nýbrž všeobecně, poněvadž vysokými příspěvky zdraženy byly výrobní náklady, počínaje surovinou až do hotového výrobku. Jest jasno a dlužno to konstatovati také jako náš názor že takováto zařízení pro blaho dělníků jsou nutná, a kde takových nebylo, že nutno je vytvořiti, aby netoliko dělník, nýbrž také příslušníci jeho rodiny byli při neschopnosti k práci, ať již pro nemoc, invaliditu nebo stáří, chráněni před největší bídou. Ale měli jsme již tehdy pochybnosti o tom, zdali kompromisní dílo z roku 1924, které vytvořeno bylo za součinnosti socialistických stran tehdejší koaliční většinou, přinese dělnictvu spokojenost, a bylo nám v tom také dáno za pravdu. Právě z kruhů zaměstnanectva ozývaly se, když zákon vstoupil v platnost, hlasy největší nespokojenosti. Volání po novelisaci zákona přicházelo také z kruhů zaměstnavatelů. Že zákon potřeboval reformy, dokázala také dvouletá prakse. Mnohá ustanovení vedla k protichůdnému výkladu, následkem čehož nebylo lze vyhnouti se sporům.

Ukázalo se, že některé kategorie zaměstnavatelů musí na sociální pojištění platiti plných 100% pojištění, což jejich sociální břemena zdvojnásobilo a učinilo nesnesitelnými, dále že u mnohých skupin obyvatelstva t. zv. sociální břemena daleko přesahovala jejich zatížení daňové. Do této kategorie podnikatelů spadají obzvláště živnostníci a zemědělci. Ale také úředníci a celá řada jiných osob, které zaměstnávají mladistvý služební personál a které nemohou toto zatížení přesunouti, které tudíž jsou nuceny nésti tato břemena samy, projevovali svou nespokojenost. Všechny tyto důvody mluvily pro to, že vláda musila přijíti s novelou. Ovšem bylo původně úmyslem změniti jen několik paragrafů platného zákona, aby konstrukce jeho nebyla rušena. Sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny vzal však zřetel k celé řadě popudů odborné komise Ústřední sociální pojišťovny, a tak se stalo, že novela překročila původní rozsah a že přijala ještě další potřebné změny a zlepšení.

Mluvím-li nyní o novele samé, chci také hned zdůrazniti potřebu změny § 2, podle kterého od doby platnosti nového zákona členové rodiny, pokud jsou zaměstnáni v podnicích svých rodičů, ale nestojí v žádném pracovním poměru, ve smyslu zákona nepodléhají více pojistné povinnosti. Totéž platí také pro členy zemědělských rodin.

§ 6 vylučuje mladistvé osoby, t. j. ty, které nepřekročily 16. roku věku. Ačkoli našemu požadavku po vyloučení všech učedníků z pojistné povinnosti, pokud neberou žádné mzdy, nebylo zplna vyhověno, nastává přece zlepšení a splněno bylo z části s mnoha stran projevované přání stavu živnostenského, jakož i oněch osob, o kterých jsem mluvil v úvodu.

Také odst. 5 § 6 znamená pro živnostnictvo potud zlepšení, ježto naturální zaopatření, které se poskytuje učedníkovi, zařaďuje se do mzdové třídy jinak, nežli tomu bylo dříve. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Při této příležitosti docházím ke včerejším vývodům kolegy Jarolima, který mezi jiným řekl: Jsou živnostníci, kteří zaměstnávají 5, 6 a ještě více učedníků, kterých používají netoliko v živnosti, nýbrž také v domácnosti jako děvečky, kteří musí tahati trakaře a vozíky jako psi atd., a řečník myslí, že již konáním takovýchto prací, mistrovi vydělají to, co musí platiti na pojistných příspěvcích. Připouštím, že jsou živnostníci, kteří mají více učedníků nežli jim podle živnostenského řádu přísluší. To jsou jednotlivé případy, kterých my jako strana nikdy nehájíme, nýbrž které co nejostřeji odsuzujeme. Řidší zajisté budou případy, kdy se učedníků používá v domácnosti jako děveček, nebo kdy dokonce musí nahrazovati tažná zvířata, tu se již sociálně-demokratická strana stará o to, aby se učedníkovi příliš neublížilo. Učinila si přece svým programem, zabraňovati pokud možno přílivu k živnostem, aby nenáviděný malý a střední stav živnostenský co nejrychleji zničila. Že o sociálních a hospodářských břemenech živnostníka málokdo něco ví, dokazuje výrok, podle kterého si učedník příspěvky vydělá již konáním domácích prací. Chci vám na několika cifrách ukázati, co stojí učedník mistra za tříletou dobu učební, vezme-li dítě chudých rodičů do učení, čemuž přece tak jest ve většině případů. Počítejme naturální zaopatření 7.50 Kč denně, to činí ve třech letech sumu 7.212.50 Kč; sociální pojištění činí dnes 4.30 Kč týdně, dohromady tedy 670.80 Kč a nemocenská pokladna 374.40 Kč; podléhá-li mimo to podnik mistrův ještě úrazovému pojištění, přistupuje ještě příspěvek na úrazové pojištění částkou asi 360 Kč a dovolená učedníkova stojí za 3 léta asi 180 Kč, takže tříletá doba učební vyžaduje úhrnem 8.787.70 Kč. V mnohých případech musí mistr za chudého učedníka hraditi obuv a oděv, a připočteme-li také ještě to, pak vyjde za tři leta na jednoho učedníka suma asi 10.000 Kč. Na 1 rok připadne tudíž 3.333 Kč za jednoho učedníka. Každý mi musí přiznati, že v prvním a ve druhém učebním roce učedník nemůže mistrovi vydělati 3.333 Kč.

Vidíte z těchto cifer, že míti učedníka není tak laciné a že vůbec nelze mluviti o nějakém výdělku, jejž socialistické strany tak často zdůrazňují. Při zaměstnávání učedníka přichází u nás v úvahu jen jedna otázka, t. j. výchova a vzdělání řádného pomocnictva, které potom také má býti budoucím nositelem živnostenského stavu. Vykořisťování učedníka je dnes již potud nemožné, ježto oči všech jsou obráceny právě k dílnám, ve kterých se zaměstnávají učedníci. Mnozí učedníci jsou dnes netoliko v tělocvičných a zpěváckých spolcích, nýbrž jsou již namnoze také v socialistických organisacích, kde jsou poučováni takovým způsobem, že si nějaké vykořisťování vůbec již nedají líbiti.

Jedno z nejdůležitějších ustanovení přináší nám prvý odstavec § 9 novely, podle kterého všechny stávající společenstevní a gremiální pokladny, které 1. července 1928 čítaly alespoň 1000 členů, mají také nadále zůstati. Zůstane tudíž podle tohoto zákona většina společenstevních a gremiálních pokladen zachována.

Zachování jejich má velmi velikou cenu pro nás, poněvadž nám tím způsobem jest umožněno pojišťovati své pomocníky a učedníky v našich vlastních pojišťovnách, které zajisté právě tak dobře jsou spravovány jako okresní nemocenské pokladny. Méně spokojeni jsme s řešením otázky zřizování nových společenstevních nemocenských pokladen, poněvadž podle odst. 2. § 9 ministerstvo sociální péče poslyšení Ústřední sociální pojišťovny může zříditi celkem jen 8 společenstevních a gremiálních pokladen, žádají-li společenstva jednotlivých okresů za jejich zřízení. Avšak obchodníci a živnostníci nemohou v té příčině rozhodovati sami, nýbrž dlužno se dotázati pomocnictva resp. hromady pomocnické, a dosáhnouti jejího svolení. Takovéto společenstevní a gremiální pokladny zřizovati lze, nemají-li více než 3.000 členů, na žádost pro více společenstev jednoho politického okresu do 6 měsíců po počátku působnosti zákona. Další ustanovení praví, že v okresních pojišťovnách zůstati musí 12.000 pojištěním povinných členů. Zde vidíme na jedné straně, že v okresních pojišťovnách musí zůstati 12.000 pojištěním povinných členů, na druhé straně však se stavu živnostenskému zakazuje dosáhnouti vyššího počtu pojištěnců nežli 3.000, což znamená nesrozumitelné omezování. Odstavec 5. § 9 poskytuje možnost slučovati několik stávajících společenstevních pokladen v obvodu jedné okresní správy politické, takže můžeme sloučiti několik malých pokladen v jednu velkou. Pokud jde o složení správních komisí, byla předsevzata změna v tom směru, že se již neradí představenstvo ve vlastních schůzích a dozorčí rada ve vlastních schůzích, jako dosud, nýbrž že obě korporace sloučeny byly ve společný poradní sbor a že ve společných schůzích projednávají všechny záležitosti pojišťovny.