Také není zvláštní vymožeností a zlepšením sociálního pojištění, jestli nárok na starobní důchod podmíněn je tím, že takovýto důchodce místo jedné třetiny nesmí míti jako výdělek polovinu toho, co vydělá tělesně i duševně zdravý zaměstnanec v témže oboru a s podobným výcvikem. Toto ustanovení je sice zdánlivým zlepšením, ale prakticky ztrácí úplně cenu. To je potvrzeno dosavadní praxí, která je zavedena u válečných poškozenců, a která nebude ani při sociálním pojištění jiná. Všechna tato zdánlivá a v mnoha směrech problematická zlepšení jsou úplně vyvážena zhoršením celého sociálního pojištění, zejména když sociální pojištění a jeho správa i při zachování volebního řádu do pojišťoven bude cele v rukou zaměstnavatelů, neboť v pojišťovnách nebudou rozhodovati pojištěnci a jejich zástupci, nýbrž zaměstnavatelé a jejich vedoucí orgány, které si na základě svého vlivu do pojišťoven nasadí. A tak celé pojištění a jeho správa bude řízena ne v zájmu pojištěnců, nýbrž v zájmu zaměstnavatelů. Všechny důležité otázky, dotýkající se pojištěnců, budou rozhodovány ve společných schůzích představenstev a dozorčích výborů, kde budou míti zaměstnavatelé zaručenou většinu, neboť složení těchto schůzí bude paritní, a vedle toho zaměstnavatelé svým vlivem na roztříštěné skupiny pojištěnců získají celou řadu zástupců ze řad pojištěnců pro své účely. Tak má tímto zákonem samospráva sociálního pojištění odzvoněno. Sociální pojištění bude tedy sloužiti ne zájmům pojištěnců, nýbrž zájmům majetné třídy, to je všem zaměstnavatelům.

Buržoasie dokončuje útok zahájený na sociální pojištění loňského roku a vychází z tohoto zápasu s kořistí neobyčejně velkou. Okruh pojištění zúžila vyhozením asi 500.000 pojištěnců, na pojištění ušetří kol 70 mil. Kč a z příspěvků od dělníků vybraných použije několik dalších desítek milionů na vydržování svého aparátu zemských úřadoven. Dělníkům zbude placení příspěvků, ze kterých nakonec bude těžiti buržoasie a zestárlým dělníkům dostane se žebrácké holi. Tak končí opěvované sociální pojištění v 10. výročí trvání tohoto státu. Pro pracující třídu musí znamenati přijetí tohoto zákona signál k boji nejen proti tomuto reakčnímu režimu, nýbrž i současně proti těm, kdož buržoasii pomáhali zlámati odpor dělníků, kteří byli odhodláni bojovati za zlepšení sociálního pojištění dne 29. března t. r. Sociální reformisté, kteří buržoasii po 29. březnu přiskočili na pomoc, mají před celou dělnickou třídou odpovědnost za zhoršení sociálního pojištění. Dělnická třída také provede zúčtování s reformistickými vůdci jako ochránci buržoasie a pak konečně přikročí dělníci k zúčtování s buržoasií a jejími řády.

Vážení přítomní! Ke konci budiž mně dovoleno ještě několik slov. Doufám, že mně uvěříte, když řeknu, že jsem s plnou vervou myslil, že skutečně páni budou míti tolik pochopení pro přestárlé dělníky, aby byli také vzati do sociálního pojištění. Bohužel, zklamal jsem se na celé čáře. Vidím, že to není egoismus, nýbrž ohromná bezcitnost a nelidskost, jestliže dělníka, který dá všechno pro tuto společnost do poslední krůpěje krve, odměňujete touto nepatrnou částkou.

Pánové, styďte se do duše! Nám bylo hlásáno, že člověk je tvor ušlechtilý. Ano, člověk je tvor ušlechtilý, který vládne veškerému tvorstvu. Proto divím se vám, pánové, neboť někteří z vás máte také dělnickou krev! Těm vysokým pánům z buržoasního tábora se nedivím, poněvadž oni se v bídě nenarodili a také v bídě nezemrou. Pak se nedivíme, že sociální pojištění je pro ně paskvilem, pak se nedivíme, že jsou tak tvrdí, že mají srdce z kamene, že nemají porozumění pro to, co chudá třída potřebuje.

Kdyby zástupci dělnictva mluvili jako andělé, mluvili by k ďáblům, kteří nemají pochopení pro potřeby pracující třídy. Volám s tohoto místa: Ven z tohoto slavného senátu k těm porobeným otrokům kapitalismu, aby nečekali od těch bezcitů nějaké smilování a spasení, nýbrž aby se spoléhali na své síly, na jednotnou frontu všech pracujících lidí! (Potlesk.)

Místopředseda Böhr ( zvoní): Slovo má pan sen. Beutel.

Sen. Beutel (německy): Slavný senáte! Dříve, nežli budu probírati sociální pojištění, musím se zabývati prohlášením, které pan ministr veřejných prací podal k velikému neštěstí na stavbě v Praze. Nebylo zajisté ještě nikdy při tak strašlivé příčině podáno tak nicotné prohlášení, které s věcí je v největším rozporu, jako v tomto případě. Ačkoli vina odpovědných orgánů a vina dozoru byla již najisto postavena, neví pan ministr o tom ničeho a chce nám namluviti, že stávající zákony neposkytují úřadům žádného prostředku, aby prováděly účinnou kontrolu. Neví nic lepšího, nežli poukázati na budoucí zákonité řešení, a to všechno nyní, když od mnoha měsíců skoro každého týdne hynuly lidské životy na stavbách v Praze. Poněvadž nechci pochybovati o osobním pocitu pana ministra, nutno tuto okolnost vysvětliti jen tím, že pan ministr pravé příčiny říci nemůže a nesmí. Spočívají v systému. Obzvláště v Praze rozšířila se ve stavitelství přímo spekulační horečka. Celé části města se bourají a staví znovu. Jak to lze sloučiti s ujišťováním měšťáckých stran, že při stávající ochraně nájemníků je soukromá stavební činnost nemožnou, jest jiná otázka. Ale věc je ta, že se tyto nesčetné novostavby s použitím daňového osvobození, které se jim poskytuje, a při stanovení šílených činží v několika letech amortisují. Celé komplexy domů stavební spekulanti znovu vybudují, stavba se provede pokud možno levně, vybírají se neslýchaně vysoké činže, a za několik let jsou stavební náklady zaplaceny. Že za takových okolností na kvalitu stavby nelze bráti zřetel, že naopak zájem těchto stavitelů záleží v tom, aby s materiálem pokud možno špatným stavěli jak možno nejlevněji, je na bíledni, a z těchto snah stavitelů, k čemuž přistupují ještě lhůty v zákoně o stavebním ruchu stanovené, vysvětliti dlužno četné nehody následkem špatné, překotné práce se špatným materiálem. Takovýmto způsobem ziskuchtivost kapitalistických spekulantů vytvořila z dobrodiní zákona o stavebním ruchu pohromu pro dělníky, na stavbách zaměstnané, ba dokonce pro nezúčastněné kolemjdoucí. Příčina všech těchto katastrof leží tedy v soukromokapitalistickém hospodářství, které spočívá na vykořisťování, a z této skutečnosti dlužno vysvětliti, že prohlášení pana ministra musilo býti tak bezobsažné a v nejpříkřejším rozporu s rozsahem neštěstí. Že vedle toho úplně selhala kontrola úřadů, je jasno, i jsme přesvědčeni, že ani zákonité předpisy, nechť jsou sebe lepší, ve stávajícím hospodářském řádu, spočívajícím jen na zisku, nikdy úplně nezabrání takovýmto katastrofám.

V prohlášení pana ministra není však také ani slova o tom, zdali a jakým způsobem je vláda ochotna pomoci zraněným obětem a pozůstalým po zabitých. Vždyť přece jde jen o chudé dělníky a nikoli o bohaté řepaře nebo cukerní barony!

O sociálním pojištění samotném chci mluviti pokud možno krátce, poněvadž dnes již mnoho bylo řečeno. To, co jsme slyšeli o projednávání novely sociálního pojištění, resp. o jejím vyřízení dne 22. září ve 2 hodiny ráno v poslanecké sněmovně, není způsobilé zvýšiti nepatrnou trochu úcty, kterou snad někdo ještě pociťoval k nynější vládní většině, zejména zůstane-li při těchto usneseních; neboť většina, která po daných slibech se stane tak věrolomnou, jak tomu bylo při hlasování o novele sociálního pojištění, ztratila by věru poslední zbytek nároku na úctu, kdyby část koaliční většiny, která je příslušnicí senátu, neprojevila snahu napraviti věrolomnost, která se zde stala, přijetím 11. mzdové třídy, kterou navrhujeme, a jiných zlepšovacích návrhů k §u 6 novely, a tím umožnila vrácení předlohy ve smyslu §u 44 ústavní listiny poslanecké sněmovně. Možnost napraviti škodu, která byla způsobena pojištěncům, je dána jen tímto způsobeni. Proto je potřebí přijmouti naše návrhy. Ale dlužno zajisté doufati, že se neoddáváme žádnému klamu o tom, že část vládní většiny v senátě prokáže tolik sebevědomí, aby plníc morální povinnost napravila bezpráví po našem přesvědčení spáchané. Je politickou povinností většiny, aby se rehabilitovala. Naší úlohou je, vám to připomenouti. Cítíme se k tomu zavázáni k rozkazu těch, kteří nás volbou postavili na toto místo, a kteří v nesčetných schůzích a demonstracích od několika měsíců zaujali stanovisko proti celému způsobu jednání.

Vládní většina nesmírně ztížila životní postavení pracujících tříd. Cla a kongrua, daň z lihu a nekonečný šroub daně z cukru, šílené úvěry na zbrojení, tíživá břemena vojenská, oloupení vojínů o hlasovací právo, nespravedlivá reforma daňová, která se nezastavuje před úrazovými a nemocenskými důchody dělníků, za to však chrání bohaté měšťáctvo, která zkracuje důchody válečným poškozencům, poškozuje pensisty, znovuzavedení Prügelpatentu a konečně zardousení samosprávy v obcích a okresech finančním zákonem, jakož i reforma správy a nyní také ještě zhoršení sociálního pojištění - to všechno jsou viditelné následky třídní vlády německo-českého měšťáctva. Měli bychom se věru domnívati, že tím je více než dosti kruté hry podvádění lidu. Ale chyba lávky! Ke starým břemenům vytváří se nové poškození pojištěnců, k tomu ještě pro případ nemoci. Tím je nízké pojištění jmenovitě kvalifikovaných dělníků, které by bylo lze vyrovnati jen vyššími mzdovými třídami. Odstranění 11. mzdové třídy, jak se to stalo v poslanecké sněmovně věrolomností koaličních stran, jest eminentním poškozením pojištěnců s týdenní mzdou přes 220 Kč, ježto v případě nemoci, k tomu ještě jsou-li ženatí, musí dostávati příliš nízké nemocenské, poněvadž právě pro nedostatek vyšší mzdové třídy nemohou býti výše pojištěni. Dělník na příklad, který se nalézá v příznivé situaci, že vydělá snad 300 nebo 400 Kč týdně, obdrží také nyní ještě podle změněného ustanovení §u 95 v prvém týdnu onemocnění nemocenské 120 Kč, tedy 30% svého příjmu, později 144 Kč. Že již zdravý člověk s tím s nouzí vystačí, ví zajisté každý. Ale jak teprve nemocný, jenž má přece zcela jiné potřeby, a k tomu ještě se ženou a po případě několika dětmi s tím má vystačiti, neví zajisté nikdo, pánové z koalice jistě nejméně. Tedy nedosti na tom, že se dělníkům, jak již zmíněno, neustále zhoršuje životní postavení, dokud jsou zdrávi, přikročuje se nyní také ještě k tomu, učiniti tak i v případě nemoci. Nedivte se jestliže se to jednoho dne trpce vymstí!

Kdežto mladiství dělníci mladší 16 roků mohou nařízením býti vyloučeni z pojistné povinnosti u invalidního a starobního pojištění a domáčtí dělníci, jakož i sezonní dělníci z nemocenského a invalidního pojištění, zapomíná se zcela, že podléhají úrazovému pojištění, jakmile jsou zaměstnáni v průmyslovém podniku, takže utrpí-li úraz, zůstávají v případě invalidity pro celý svůj život bez invalidního důchodu. Neboť když dítě do 16. nebo 17. roku je v některé továrně zaměstnáno jako mladistvý pomocný dělník a dostane se neštěstím do stroje, bude poukázáno na několik krejcarů z úrazového pojištění. O tom nemusíme mluviti, že to je výsměchem. Nutno tedy již z těchto důvodů přijmouti návrhy, které jsme v té příčině podali. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.)

Že se u §u 10 přihlašovací lhůta na příklad rozšiřuje na 6 dní a při tom zaměstnavateli ještě dovoluje, uplatňovati pochybnosti s výsledkem, že příspěvky po srážce poskytnutých dávek dlužno vrátiti, ukazuje, že se bez ohledu na existenci nemocenských pokladen nejen kalkuluje ve prospěch zaměstnavatelů, nýbrž že se pokladnám ukládají dávky, které naprosto nemohou splniti. Ale nehledě k finančním škodám jsou zde dokořán dveře otevřeny zvůli a zneužití pokladen. Poněvadž v této příčině nelze předstírati nezkušenost, čeho se přece o těchto pánech, kteří tyto věci dělají, nemůžeme domnívati, nejde po našem názoru zde o nic jiného, nežli o vypočítavost. Podívejme se jen na příspěvky a na podpory a nezapomeňme, jaké risiko se v tomto směru ukládá ústavům. Neshledáváme ani v důvodové zprávě - musím se jako odborník diviti, že něco takového je možno - ničeho o tom, co se zde má státi. Zaměstnavatel může někoho přihlásiti, má k tomu 6 dní času. Může poznamenati pochybnost o pojištění, ale ježto ten člověk je přihlášen, má dotčený nároky ode dne přihlášky. Má-li pak nemocenská pojišťovna pochybnosti o přihlášce, musí věc zaslati dále, aby administrativní cestou přivodila rozhodnutí. Není nedotknutelná, nemá exekutivní moci, a tak musí platiti podporu dříve ještě, nežli předepsán byl nějaký příspěvek. A jak pak to vypadá s příspěvky a dávkami? V 1. třídě platí se příspěvek 22 hal. denně, t. j. týdně 1.32 Kč, měsíčně 6.60 Kč a za rok 66 Kč. Nejvyšší mzdová třída, pojištěnec do této třídy zařaděný, má nárok na podporu 2.70 Kč denně nebo 16.20 Kč týdně nebo 81 Kč měsíčně nebo 810 Kč za rok. A tak můžeme probrati všech 10 mzdových tříd, vyjímám však jen ještě poslední. Zde činí příspěvek denně 1.98 Kč, týdně 11,88 Kč, měsíčně 59.40 Kč a za rok 594 Kč. V této třídě obdrží pojištěnec podle nyní platného zákona 24 Kč denně, týdně 144 Kč, měsíčně 720 Kč a za rok 7200 Kč. Nyní si představte, že zaměstnavatel přihlásí člověka, o jehož pojistné povinnosti pochybuje, a sdělí tuto pochybnost. Dotčená nemocenská pojišťovna, když se tento člověk hlásí na příklad s tuberkulosou, řekne: Vy jste v zaměstnání, kde pojistná povinnost je pochybnou, nemůžete obdržeti žádné nemocenské. Co se stane? Nemocenská pokladna bude líčena jako nehumánní, a běda, hlásí-li se snad funkcionář nemocenské pokladny soukromě dokonce k sociální demokracii. Pak ji teprve vyličují jako lumpárnu, protože mu nedává žádné nemocenské. Nemocenská pokladna tedy nebude tak nehumánní, nýbrž bude platiti nemocnému podporu, poněvadž podle zákona má útěchu, že dotčenému člověku musí vrátiti příspěvky po odečtení dávek, bude-li rozhodnuto, že dotčený nepodléhá pojistné povinnosti, což u našich úřadů namnoze potrvá velmi dlouho. Máme v Ústí případy, které pocházejí ještě z roku 1921, kde ministerstvo sociální péče dodnes nerozhodlo, zdali dotčený podléhá pojistné povinnosti, protože podnikatel má pokladně pro opožděnou přihlášku zaplatiti 1.200 Kč. To je dnešní kurs. Zaměstnavatele dlužno šetřiti, dělnictvo musí býti obšťastněno "zlepšenou novelou", která neznamená žádné zlepšení, nýbrž zhoršení. Pokladna musí tedy takovému člověku, který je na příklad tuberkulosní, zaplatiti 7.200 Kč. Zaměstnavateli přece příspěvek nemůže vrátiti, poněvadž tento případ vyžadoval o 7.000 Kč vyšší dávky, nežli podnikatel zaplatil za dotčeného na příspěvcích. Tu chcete tvrditi, že to není žádná ochrana zaměstnavatelů? Tím se celý § 20 zprovozuje se světa. Tu chcete tvrditi, že to je zlepšení v novele? Ano, zlepšení na zkázu nemocenských pojišťoven! Neboť nastane-li v některém ústavě jen 15 až 20 takových případů, jako na příklad v ústeckém ústavě, kde máme ročně 50.000 a více případů onemocnění, z toho 20.000 s nemocenským, tu jsme již v koncích se správním uměním! Pak přijde pan Scholz z Bund der Landwirte a vypravuje nám o krvavých krejcarech dělníků, kterých správcové nemocenských pokladen zneužívají, a kterých by ovšem lépe bylo použito, kdyby je bylo lze odevzdati agrárním synkům, kteří byli propuštěni ze střední anebo snad z vysoké školy. Na to by bylo lze něco říci, ale myslím, že takovéto argumenty odsuzují se samy sebou, a je nejlépe, když si je sice zapamatujeme, ale jinak přes ně přejdeme k dennímu pořádku. Vidíte tedy, že § 10 sám již podává příčinu navrátiti novelu jakožto opravy potřebnou poslanecké sněmovně. V poslanecké sněmovně zamítnuty byly návrhy, které takřka byly osnovami odborné komise a nevyžadovaly většího nákladu, nežli jaký nyní pro to přichází v úvahu, při tom však měly na mysli dávky, k jichž poskytnutí se Ústřední sociální pojišťovna prohlásila ochotnou; a přesto zamítnuty! Nechci je citovati, vedlo by to příliš daleko, poněvadž předpokládám, že se těchto věcí uchopí tam na druhé straně při vrácení věci poslanecké sněmovně a že tak nastane oprava novely. Jest jí potřebí, poněvadž je konstatováno, že nebylo jediného odborníka, chci to zcela obzvláště podtrhnouti, nebylo jediného odborníka, který by předem nebyl vznesl námitky proti novelisaci v tomto směru. Zvláštní kapitolou je naturální zaopatření. Také o tom se zde již mluvilo, ale musím se věci rovněž dotknouti. Ocenění naturálních požitků bude míti za následek, že pojištěnci, kteří dnes jsou ve 4. mzdové třídě, přijdou částečně do 2. mzdové třídy, což činí úbytek 4 Kč na nemocenském, což však také způsobí, že dotčený mnohdy bude ze 3. třídy invalidního pojištění zařaděn zpět do 1. třídy. Ustanovení o naturálním zaopatření je tedy rovněž neudržitelné. Přijetím našich pozměňovacích návrhů lze se ještě vyvarovati škodám pro pojištěnce. Považovali jsme za svou povinnost to říci, aby nebylo výmluvy, že jsme na to neupozornili.

Ale jak vypadá zlepšení zákona na př. v §u 75, ukazuje nejlépe výpočet na základě staré třídy A u invalidního pojištění oproti nové třídě Aa. Pojištěnec obdrží - to je také takový kousek zlepšení - na př. po 150 týdnech podle nynějšího zákona 1.129 Kč, podle nové osnovy 1.140 Kč, tedy o 11 Kč více; ve čtyřech letech obdrží nyní 1.170 Kč, podle starého zákona 1.172, tedy o 2 Kč méně. V pěti letech podle staré třídy A 1.215 Kč, podle nové třídy 1200, v šesti letech podle staré třídy 1.258, podle nové třídy 1.230, v osmi letech dříve 1.344 Kč, podle nového návrhu však jen 1.290 Kč, tedy o 54 Kč méně, v deseti letech dříve 1.430 Kč, podle nového návrhu 1.350 Kč, tedy již o 80 Kč méně! Podívejme se nyní na to po 20 letech: podle starého zákona 1.860 Kč, podle nového návrhu 1.650 Kč, tedy již o 210 Kč méně! Při 30 letech, což se přece může státi, u staré třídy 2.290 Kč a u nové třídy po zlepšení 1.950 Kč, t. j. o 340 Kč méně, a při 40 letech - dělníci někdy také dosáhnou stáří - podle nynějšího zákona 2.720 Kč a podle nového 2.250 Kč, tedy o 470 Kč méně. Kdyby se stalo, že by někdo platil 45 let, ztratí ještě více: podle starého zákona obdrží 3.150 Kč, podle nového zákona 2.550 Kč, t. j. o 600 Kč méně. Tak to vypadá se "zlepšením" a tu dnes pan kolega Hartl mínil, že je to efektivní zlepšení pojištění! Ba chtěl mi to výkřiky upříti; řekl, že pojištěnec platí přece méně, když méně dostává, že tedy s novelou ještě vydělá. Dnes je všechno obchodnické, a obchodnicky má pan kolega Hartl pravdu. Přijde to dělníkovi levněji: platí méně a dostane také o nepatrnou část "zlepšený" důchod. Při denních platech se na to ještě podíváme. Pan Hartl mínil, že není pravda, že by to bylo sociálně nesprávné. Obchodnicky je to správné, ale sociálně to není správné, tím spíše, ježto to postihuje největší chudáky, kteří jsou pojištěni v 1. třídě. Jsou to lidé, kteří nejvíce trpí nejistotou existence, podvýživou, špatnými bytovými poměry, kteří často béřou almužnu a kterých jen pro nedostatek prostředků na obecní chudé mnohé obce ve stavu, kterým tito lidé trpí, ještě používají jako metařů anebo k jinakým službám v obci a kteří pak, aby také byli pojištěni, jsou pojištěni v 1. třídě. Ale čeho dosahují? Vezměme případ, že tito lidé platí tak dlouho, jak jsem to řekl, že netrpí nejistotou existence, že tedy na příklad prodělají 5 let karenční doby, pak budou míti nárok na roční důchod 1.200 Kč, po 8 letech na důchod 1.290 Kč. Po 8 letech mají tedy nárok 3.26 Kč denně. Že s tím dnes nikdo nemůže žíti, nepotřebuji vám říkati. A v 1. třídě, kde vidíme minus 11 Kč, tam činí denní nárok jen netto 3 Kč, stane-li se dělník invalidním, anebo je-li tak šťastným, že dosáhne starobního pojištění. A tak to jde dále. Po 10 letech má nárok na 3.70 Kč denně, po 20 letech 4.50 Kč denně, po 30tiletém nepřetržitém placení nárok na 5.34 Kč denně, a po 40 letech na 6 Kč, a když platil šťastně 45 let, pak má nárok na 6.90 Kč denně. Vidíte, že touto změnou, která po našem názoru je zhoršením, zmenšeny jsou značně nejen roční, nýbrž také denní, požitky. Abych to učinil pochopitelnějším, vypočítal jsem to na den. A k čemu ta změna? Patrně se většina domnívá, když zákon o obecních financích všechny výdaje pro dobročinné účely obcí znesnadňuje, že činí nejlépe, když se břemena chudinského zaopatření svalují jednak na nemocenské pojištění, jednak na sociální pojištění, neboť potom snad mohou obce vystačiti také s tím, co si vláda zákonem o obecních financích představovala. Chcete-li zlepšení sociálních opatření prováděti tímto způsobem, pak vedle obecní správy rovněž k smrti zachráníte nemocenské pojišťovny a sociální pojištění, jehož mládí právě vidíme před sebou. Nikoli o zlepšení lze mluviti, nýbrž o zhoršení.

U tříd B, C a D, to nutno říci, dlužno zaznamenati zvýšení. Ale jak je vysoké? 51-60 Kč po 150 týdnech, ale při 200 příspěvkových týdnech a déle jest menší. Vidíme, že také zde chudí zase pochodí špatně. Mohl bych toto thema rozpřádati dále, bylo by lákavé uvésti vám příklady z prakse, jak jsme u nemocenských pojišťoven neustále v rozpacích, jakým způsobem bychom mohli dostáti svým povinnostem s prostředky, které máme dnes po ruce. A říkáte-li, že zde bude nový zákon dobrodiním, pravíme my: Vy znesnadňujete to, co jest již na cestě vývoje a na co si již všichni zvykli, poněvadž právě vycházíte se stanoviska zlevniti příspěvky podle zákona pro podnikatele, jedině pro podnikatele. Říká-li se, že dělníci nemohou tato břemena nésti, pak není to pravda, neboť ve skutečnosti je směrodatným jen t. zv. ekonomicko-hospodářské stanovisko, které prý podnikatelům nedovoluje platiti tyto dávky, a jež právě strany sledují, které pak říkají, že to dělník nemůže platiti. Jistě že jsou nerozumní dělníci, kteří něco takového tu a tam tvrdí, v tom jsou obzvláště velikými křesťanští sociálové, kteří se takřka nechají předpřahnouti a u přívrženců "Bund der Landwirte" nalézají se také lidé, kteří venku skutečně mluví v tom smyslu, že platy jsou příliš vysoké; ba jsou také indiferentní průmysloví dělníci, kteří snad rozumují o vysokých příspěvcích; ale chcete-li dbáti toho, chcete-li to udávati za důvod pro své t. zv. "zlepšení", pak jdete cestou, kterou jsem právě označil, pak žádná humánní myšlenka, žádné sociální pojištění nebude přivedeno k vývoji, jak by toho bylo potřebí pro budoucnost státu, pak naopak tyto mladé podniky budou zničeny.

A jak dlouho již trvá požadavek pečovati také o přestárlé, k čemuž již před lety usnesením parlamentu byly věnovány peníze, ale nic se nestalo. To je přímo ostuda. Na všech ulicích, kamkoli jdeme, nalézáme chudé lidi, kteří následkem stáří opřeni o berle a hole, s kloboukem v ruce žebrají o dárky, aby v demokratické republice nezemřeli hladem. Budete se domnívati, že přepínám. Nikoli, to nevíme jen z Prahy, to víme my z venkova ještě mnohem lépe. Tam dělníci, kteří se dřeli v průmyslových podnicích, na př. ve veliké chemické továrně v Ústí, po 30, 40 a někdy ještě více let, dostávají nyní z t. zv. pensijní pokladny, kterou svého času vytvořil podnik blahovolným způsobem ve spojení se jménem Fond císaře Františka Josefa, pensi, která činí měsíčně 70 Kč, nejvýš 72 Kč. Tak tam potom stojí jako pensisté, když lidské společnosti (Sen. Jokl [německy]: Ale jsou jich tisíce, kteří vůbec ničeho nedostanou!) Ano, velmi dobře! Když lidské společnosti po celý lidský věk v nebezpečných podnicích sloužili, své zdraví obětovali a jen opatrným způsobem života, solidním způsobem života docílili vysokého věku. Takoví lidé měli by se ctíti, ale ti mohou jako pensisté hladověti a žebrati na ulicích. Za takovýchto poměrů starobní a invalidní pojištění v nejnižších třídách snižovati ještě tak, jak se to děje zde, musí každého člověka, který má cit, rozezlíti, a pak se nedivte, vzmáhají-li se myšlenky, které jsou protirepublikánské. Jistý básník pronesl kdysi slova: "Umění vládnouti bude spočívati v tom, zabezpečiti blaho pracujících tříd". Pánové, od toho jste ještě velmi daleko vzdáleni, i když stokráte tvrdíte, že sociální pojištění zlevňujete a zlepšujete. Tak to vypadá s vaší péčí o přestárlé.

Mohli bychom mluviti po celé hodiny, ale jsme přesvědčeni, že bychom této většině mohli přijíti s čímkoli, že by zde mohli tito ubožáci státi po celých stech, vy vzhledem k ujednání, vzhledem k rentabilitě tužkou vypočítané, vypočítané ve prospěch zaměstnavatelů, všechny návrhy zamítnete. Většina bude hlasovati podle ujednání a tím hotovo! Poslanecká sněmovna to dokázala. Přeji si však, aby senát měl tolik rozmyslu a předlohu v tomto směru zamítl, aby také tyto nedostatky byly odstraněny.

Vedle těchto nedostatků však přichází ještě především v úvahu, že v §u 93 jsou takřka eliminovány svazy, které vybudovaly sociální pojištění. Tato otázka je pro pojištění a jeho vybudování velmi důležitá, nejen proto, poněvadž jsme náhodou právě my tyto svazy vytvořili, nýbrž poněvadž je nesmazatelně zjištěno, co tyto svazy v této příčině vykonaly. Již ve starém Rakousku snažili se kdysi o to, o co se zde snaží, totiž o vytvoření obligatorních zemských svazů, jehož úkoly tehdy mělo plniti představenstvo dotčené úrazové pojišťovny dělnické. V Čechách tento svaz nikdy nevstoupil v činnost, každá schůze delegátů skončila protestem proti tomuto zařízení a požadavkem po vytvoření institucí, jaké představují dnešní svazy. Dne 4. ledna 1917 byly tyto nucené útvary zrušeny císařským nařízením a později zákonem ze dne 20. listopadu 1917 následkem válečných poměrů. A nyní, když nově vytvořené svazy - existují od roku 1922 - něco vykonaly a když se nám vede trochu lépe a když žijeme v demokratické republice, chcete tyto úspěšné útvary uvésti zase do stavu, kdy lze je zase zprovoditi se světa, poněvadž se tak chce ministrovi sociální péče panu msgr. Šrámkovi. Nejsem stavovsky zaujat, ale když lidé takovýchto - řekněme - kvalifikací takovéto věci tak stylisují a tak zjevně nechávají prohlédnouti, že se takovýmto způsobem spolčují k atentátům na takové instituce, jako jsou svazy, pak musí úplně zmizeti trocha úcty, kterou jsme eventuelně ještě měli. Má se zase sáhnouti ke starorakouským zařízením, k zemským svazům, to je to "odrakouštění" v republice!

Všechno, co se zde zamýšlí, směřuje proti dělnictvu, které se již ve starém Rakousku podjalo boje proti bývalé monarchii, aby konečně dospělo k humanismu. A tento humanismus aranžují druzí a platiti ho musí nemocenské pojišťovny a sociální pojišťovna z peněz dělníků, a abych nezapomněl, také z peněz podnikatelů, které tito mohou zcela pohodlně vymoci na dělnících při výrobním procesu, abych se nevyjádřil jinak. A tito lidé reklamují ještě paritu ve správě, poněvadž prý platí polovinu, kterou jim ovšem vždy musí dělnictvo svou prací vydobýti. Je zásluhou nynějších svazů, že umožnily provedení sociálního pojištění na základě nemocenských pokladen. S Německem nelze činiti srovnání, poněvadž tam je věc jinak organisována. Všechny předpoklady pro to vytvořily svazy na základě jednotného zařízení nemocenských pokladen, jakož i jednotného vyškolení úřednictva ke společné nemocenské péči atd. Pokladny, které spravují Němci, vytvořily pro sebe, stejně jako Češi, zvláštní svazy. Národnostní spory přestaly, i vznikly instituce, které skutečně působí v zájmu sociálního pojištění. Poněvadž však zemské svazy, které mají býti vytvořeny, mají převzíti skoro všechny funkce nynějších svazů pokladen, a poněvadž podle nálady pana ministra sociální péče také staré svazy mohou býti rozpuštěny, je to něco, o čem nutno mluviti a co nelze označiti jinak, než jak jsem to učinil. Tak, jaká je politická situace, používá se sociální péče k ukojení politických potřeb podle názoru různých stran a lidí a k ukojení egoistických přání různých tříd podnikatelských. Uvědomíme-li si to všechno, nelze mluviti o žádném zlepšení, pak není nic lepšího nežli novelu zase vrátiti a vymýtiti strašlivé škody a nedostatky, které jsou v ní obsaženy.