Vzhľadom na činnosť terajších pokladieň môžme kľudne tvrdiť, že verejnosť nemá príčin nariekať na rozpustenie týchto pokladieň, a nemá dôvodu obávať sa od krajinských pokladieň, lebo tieto nemôžu byť horšie, ako dnešné pokladne svazové. Avšak v mene svojej strany už teraz protestujem proti tomu, aby pri budúcich zemských pokladniach boly národnostné menšiny, Maďari a Nemci, tak ignorované, ako ich vytlačili z miest úradníkov okresných pokladieň.

Ctený senát! Návrh tento zrodil sa uprostred borby strán politických. Medzi politickými stranami zuril boj o moc, o tú moc a vliv, ktoré dostanú sa do rúk politických strán vtedy, octne-li sa správa inštitucie sociálneho poistenia v ich rukách. V tomto boji nezvíťazila ani jedna strana, avšak oslabená bola v ňom inštitúcia sociálneho poistenia, jejž ustanovenia, ktoré si vyžadovaly nápravy, neboly opravené, osvetlené a zjednodušené, ale ešte viac zmotané. Ako keby dvaja stejnej sily ťahali za jeden provaz a ani jeden by nemohol drahého uťahať, pozorujú však obidvaja, že provaz popúšťa a že sa na ňom robí toľko uzlov, na koľko miestach popúšťa. Obidvaja uhájili svoje stanoviská, avšak provaz následkom veľa uzlov stal sa neupotrebiteľným.

Návrh tento nikoho neuspokojuje a ustanovizeň sociálneho poistenia nevnesie nikdy do kľudného pristavu. Strany koaličné budú každým možným spôsobom snažiť sa o to, aby obnovily v tomto návrhu všetko, čo z neho pod tlakom strán socialistických musely vynechať. Socialistické strany ale budú pracovať na tom, aby z návrhu tohoto odstranily ustanovenia, lišiace sa od zákona starého, a verejnosť i naďalej bude požadovať, aby reforma sociálneho poistenia prevedená bola podľa zásad a hľadísk slušnosti a spravodlivosti.

Krajinská kresťansko-sociálna strana, berúc zreteľ na toto prianie širokej verejnosti bude jak v parlamente tak mimo neho bojovať a pracovať o to, aby ustanovizeň sociálneho poistenia položená bola na zdravé mravné základy podľa zásad v tomto mojom preslove načrtnutých.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Otázky sociálního pojištění mají tak veliký význam pro všechny vrstvy obyvatelstva, které na ně jsou vázány, že by se zkoumání o výhodách nebo nevýhodách novelisace mělo především zabývati tím, zdali a pokud jsme se přiblížili cíli, zjednati v dosahu hospodářských možností pro pojištěnce pokud možno nejpříznivější poměr mezi poskytováním důchodu a placením příspěvku. Budu se tudíž ve svých vývodech zabývati hlavně tímto zkoumáním a dotknu se politických otázek, které v boji o novelisaci dosti zřetelně se projevily, jen tehdy, bude-li toho zapotřebí.

Čistě věcné posuzování novely musí doznati, že, pokud jde o příslušné platy a dávky, docíleno bylo nikoli nepatrného zlevnění pojištění, což umožněno bylo zvýšením úrokové míry, která pojistně-technickým výpočtům slouží za podklad, ze 4 na 4.5%. Při vší nutné opatrnosti lze tím docílené snížení příspěvků ospravedlniti již z té okolnosti, že i při dosavadních příspěvcích podle výpočtů vlády bylo lze počítati s ročním přebytkem více nežli půl miliardy, takže po 5 letech bylo lze očekávati u Ústřední sociální pojišťovny nahromadění více nežli 5 miliard, po 10 letech asi 11 miliard a po 15 letech skoro 17 miliard. Tyto odhady potvrzuje nedávno uveřejněný stav jmění Ústřední sociální pojišťovny, vykázaný částkou 1094 milionů. Poněvadž tyto obrovské sumy nemají snad sloužiti zase produktivnímu hospodářství, z něhož byly čerpány, nýbrž státním a státně-politickým účelům, možno tedy také s národohospodářského stanoviska jen uvítati omezení této obrovské thesaurace. Označuje se sice s některé strany zvýšení úrokové míry jako nebezpečí pro finanční bezpečnost pojištění. Toto nebezpečí by však nastalo teprve tehdy, kdyby obvyklá úroková míra klesla pod 4.5%, čehož tak brzo očekávati nelze. Vždyť jsme přece teprve nedávno četli, že Ústřední sociální pojišťovna požaduje za milionovou zápůjčku městu Praze 5.75% úroků a některá vedlejší plnění. Kdyby však všeobecně obvyklá úroková míra skutečně klesla na 4.5%, pak musilo by se právě pojištění zase novelisovati na podkladě nižší úrokové míry.

Předložená novela snížila dosavadní, částkami 4.30, 5.70, 7.10, 8.80 Kč vyměřené měsíční příspěvky na sociální pojištění v užším smyslu, to je na invalidní a starobní pojištění, v nynějších 5 mzdových třídách na 2.60, 3.60, 5.10, 6.60, 8.40 Kč, takže nyní činí měsíční příspěvky 7.2, 5, 4.7, 4.3 a 4.2% průměrného týdenního výdělku, kdežto se dosud na příspěvcích vybíralo 9, 5.3, 4.6 a 4.4% tohoto výdělku.

V sedmi mzdových třídách v Německu činí procentní sazba po zvýšení příspěvků, jež provedeno 27. června 1927: 7.5, 6.7, 6, 5.7, 5.6, 5.5 a 5.1.

Zvyšovací částka pro invalidní důchod byla dosud vyměřována 20% zaplacených příspěvků, tedy v jednotlivých mzdových třídách částkou 0.86, 1.14, 1.42, 1.76 Kč za každý příspěvkový týden. Aby nyní zmírněn byl pokles zvyšovacích částek a důchodů, se snížením příspěvků jinak nevyhnutelný, zavádí novela podle německého vzoru pevné zvyšovací částky za každý příspěvkový týden, a to v pěti mzdových třídách 0.60, 0.85, 1.15, 1.40 a 1.75, číslice to, které s výjimkou číslic nejnižších mzdových tříd dosti se shodují s dosavadními částkami.

Z toho plyne, že jen v nejnižší mzdové třídě Aa lze očekávati značnější snížení zvyšovací částky a tím i invalidního důchodu.

Kdyby se na př. dělník po 500 v téže mzdové třídě ztrávených příspěvkových týdnech stal invalidním, pak činila by zvyšovací částka k jeho invalidnímu důchodu podle dosavadního zákona ve mzdové třídě A 430 Kč, B 570 Kč, C 710 Kč, D 880 Kč, podle novely ve mzdové třídě Aa 300 Kč, Ab 425 Kč, B 575 Kč, C 700 Kč, D 875 Kč, tudíž po přičtení základní částky dosavadních 500 Kč podle dosavadního zákona invalidní důchod ve třídě A 930 Kč, B 1070 Kč, C 1210 Kč, D 1380 Kč, po připočtení příštích 550 Kč podle novely ve třídě Aa 850 Kč, Ab 975 Kč, B 1125 Kč, C 1250 Kč, D 1425 Kč.

Ukazuje se tedy, že ve zvoleném příkladě invalidní důchod, od něhož závisí také vdovský a sirotčí důchod, přes menší příspěvky jest jen v nové nejnižší mzdové třídě nižší nežli dosud. Státní příspěvek, který nadále jako dříve činí 500 Kč, nemění na tom ničeho.

Budou tudíž, až novela vstoupí v život, jen ti dělníci musit počítati se značně nižším důchodem, kteří zůstanou delší čas ve mzdové třídě Aa, což právě odpovídá menším příspěvkům v této třídě.

Tak by pojištěnec, který by podle dosavadního zákona zůstal 600 příspěvkových týdnů ve mzdové třídě A, získal nárok na invalidní důchod 1.016 Kč, kdežto pojištěnec, který by po novele byl zařaděn 400 týdnů do třídy Aa a 200 týdnů do třídy Ab, měl by nárok jen na 960 Kč invalidního důchodu. Se státním příspěvkem zvýšily by se důchody na 1.516 Kč resp. 1.460 Kč. Nový důchod byl by tedy o 56 Kč nižší nežli starý.

Pravé měřítko pro jakost pojištění získáme, vezmeme-li v úvahu nikoli absolutní hodnotu dosažených důchodů, nýbrž jejich poměr k zaplaceným příspěvkům. V posléz uvedeném příkladě odpovídá důchod 1.016 Kč příspěvku 2.580 Kč, důchod 960 Kč úhrnnému příspěvku 1.760 Kč. Činí tudíž důchod podle dosavadního zákona 39.4%, podle novely však 54.5% zaplacených příspěvků. V poměru k zaplaceným příspěvkům je tudíž nový důchod vyměřen podstatně příznivěji, nežli starý.

Abychom získali všeobecný přehled o účincích novely, sestaveny jsou v dalším výsledky výpočtů, provedených za různých předpokladů:

Příspěvkové týdny

Invalidní důchod se stát. příspěvkem v % zaplac. příspěvků

Rozdíl mezi novým a starým důchodem

absolutní

v %

starého důchodu

dříve po 500 týdnů v A B C D

nyní po 400 týdnů v Aa Ab B C D

27.7 %

31.8%

- 240

%

- 6.7

dříve po 400 týdnů v A B C

nyní po 300 týdnů v Aa Ab B C

34.6 %

41.9 %

- 118

- 5

dřivé po 500 týdnů v A B C

nově po 250 týdnů v Aa Ab

nyní po 500 týdnů v B C

31.7%

36.3 %

 

- 22.50

 

0.8

dříve po 450 týdnů v A B

nyní po 300 týdnů v Aa Ab B

42.2%

54. %

- 70.-

- 3.7

dříve po 400 týdně v B C D

nyní po 400 týdnů v B C D

31.6 %

34.5 %

+ 42.-

+ 1.5

Z tohoto přehledu lze seznati, že poměr důchodů k zaplaceným příspěvkům dovolující úsudek o jakosti pojištění, po novelisaci vesměs je vyšší nežli dosud, i když se důchody namnoze jeví o několik procent nižší nežli dosavadní. Matematický přísné zkoumání jakostního poměru přinesu později.

Konec konců lze zajisté říci, že poměr dávek pojišťovny k dávkám pojištěnců byl novelisaci značně zlepšen. Dosaženo bylo tohoto výsledku snížením příspěvku, zvýšením základní částky z 500 na 550 a, jak se tvrdí, úsporami ve správě. Co se týče posledního bodu, nemohu se ubrániti jistým pochybnostem, ježto jsem o změně správy od základu dosud ničeho neslyšel. Československo se svým stroze centralisovaným sociálním pojištěním vytvořilo pro ně zvláštní, do sebe uzavřený správní aparát, ačkoli v dosti blízké německé říši mohlo seznati, jak účelně lze i při dalekosáhlé decentralisaci sociálního pojištění utvářiti důchodovou službu za spolupůsobnosti jiných státních úřadů. V Německu jest asi 20 sociálních pojišťoven, jejichž činnost však sjednocena je tím, že vázány jsou ustanoveními říšského pojišťovacího řádu a že podrobeny jsou říšskému pojišťovacímu úřadu. To se také prakticky projevuje výplatou splatných důchodů prostřednictvím německé říšské pošty.Tato jest oprávněna žádati od pojišťoven zálohy a přejímá za to výplatu důchodů na poukaz představenstev pojišťoven. Na konec správního roku provádí říšský pojišťovací úřad na základě došlých zpráv říšské pošty o výplatách a na základě zpráv pojišťoven o přijatých příspěvcích rozdělení obnosů, které jednotlivé ústavy mají zaplatiti říšské poště, při čemž se ovšem vyúčtují poskytnuté zálohy a odděleně předepisují platy, připadající říši. Analogické nápodobení této organisace, která plně zachovávajíc všechny s decentralisací spojené výhody rozdílením výloh na všechny ústavy v poměru příjmů shrnuje tyto ústavy jako oddělení jediného ústředního ústavu, mohlo by zajisté také u našeho centralisovaného sociálního pojištění vésti ke skutečnému a vydatnému zlevnění správy. Poznamenati dlužno, ze se v Německu decentralisace velmi dobře osvědčuje. Tím padá také často přednášený důvod proti národnostnímu rozdělení sociálního pojištění, na kterémž my Němci jako na přirozeném a proto nezadatelném právu vždy budeme trvati tak dlouho, až přes nynější odpor pronikne.

Na tomto místě musím také poukázati na minimální zastoupení Němců v úřednictvu sociálního pojištění, které požadavkům spravedlnosti je přímo na výsměch a na související s tím neustálé jazykové přehmaty Ústřední sociální pojišťovny ve styku s německými ústavy a jejich svazy.

Neustaneme žádati vždy znovu národnostní rozdělení sociálního pojištění podle osvědčeného vzoru Všeobecného pensijního ústavu a až do splnění tohoto požadavku ustanovení přiměřeného počtu německých pojišťovacích úředníků. Nesmíte se domnívati, že váš odpor by nás mohl unaviti, anebo příměti k tomu, abychom se vzdali tohoto požadavku.

Vraceje se k počtářskému přezkoumání předložené novely, chtěl bych se ještě dotknouti otázky, jaký je kvalitní koeficient pojištění v jednotlivých mzdových třídách. Za kvalitní koeficient lze považovati poměr dosaženého důchodu k zaplaceným příspěvkům v den nápadu. Ale nelze při tom vzíti jen pouhý obnos důchodu, nýbrž pojistně-technickou cenu důchodu, vypočítanou pro den nápadu důchodu, jakož i všech s důchodem spojených čák - vdovské a sirotčí důchody - kdežto na druhé straně příspěvky dlužno počítati s úroky z úroků.

Vezměme na příklad ženatého, ale bezdětného pojištěnce, který byl s 20 lety přijat do pojištění, a po 12. letech - 600 příspěvkových týdnech - ztrávených v nové mzdové třídě Aa, stane se invalidním. Jeho invalidní důchod činí čítaje v to státní příspěvek 1.410 Kč, kdežto jeho k výdělku neschopná žena má nárok na vdovský důchod 705 Kč. S použitím říško-německých 4%ních tabulek podává pojistně-technický výpočet tyto kapitalisované hodnoty: pro invalidní důchod muže 14.560 Kč, pro nárok ženy 5.371 Kč, tudíž pro úhrn pojistné dávky 19.931 Kč. Na druhé straně vzrostly zaplacené příspěvky se 4% úroků z úroků na obnos 2.071 Kč. Kvalitní koeficient činí tudíž 19.931: 2.071 = 9.88, t. j. pojišťovna a stát poskytují pojištěnci 9.88, tedy skoro 10krát tolik, co činí úhrn jeho dávek.

Odečteme-li státní příspěvek, vyplývá ve zvoleném příkladě kvalitní koeficient toho, co poskytuje sám ústav, 6.38. Jedná-li se o to, abychom získali měřítko pro relativní dávku pojišťovny, musíme odečísti státní příspěvek.

V dalším udán je kvalitní koeficient pro dělníka, který ve 20 letech vstoupil do pojištění, za různých předpokladů, při čemž se však vždy předpokládá, že při nápadu důchodu je ženat, ale bezdětný.

Rok nápadu

Mzdová třída

Kapitalisovaná

hodnota

Kvalitní koeficient

důchodů

příspěvků

32

nyní Aa

19.931

2.017

9.88

nyní D

29.686

6.516

4.56

dříve A

21.430

3.333

6.42

dříve D

29.060

6,827

4.26

40

nyní Aa

23.575

4.005

5.89

nyní D

40.006

12.940

3.09

dříve Aa

26.575

6.623

4.01

dříve D

39.446

13.553

2.91

65

nyní Aa

23.028

16.386

1.41

nyní D

47.857

52.940

0.90

dříve Aa

28.122

27.100

1.04

dříve D

47.590

55.460

0.86

Vedle samozřejmého ubývání kvalitního koeficientu při přibývajícím trvání pojištění je z tohoto přehledu vidno, že jak podle starého, tak podle nového zákona kvalitní koeficient v nižších třídách je značně větší nežli ve vyšších, a že se to podle novely projevuje ještě silněji nežli podle starého zákona.

Předpokládejme za účelem zjednodušení výpočtu zase, že pojištěnec až do dne nápadu důchodu zůstal stále v téže mzdové třídě, a že ve srovnávaných případech jsou tu zcela stejné poměry stáří a rodinné, vyplývá z dosti jednoduché, ale přece ne tak jednoduše odvoditelné formule, že po uplynutí 600, 800, 1000 příspěvkových týdnů kvalitní koeficient ve mzdové třídě Aa je o 84%, 71%, 62% příznivější nežli ve mzdové třídě D a o 44%, 37%, 33% lepší nežli ve mzdové třídě B.

Pan kolega Jarolim zdůraznil včera, že pojištěnec, který po mnohá léta zůstane v nejnižší mzdové třídě, dosáhne podle novely podstatně nižšího důchodu nežli podle nynějšího zákona. Tak na př. činí invalidní důchod (bez státního příspěvku) za 45 let, ztrávených v nynější mzdové třídě A, 2435 Kč, v nové třídě Aa jen 1900 Kč, což znamená snížení o 22%. Nesmí se však přehlédnouti, že úhrn příspěvků činí ve třídě A 9675 Kč, ve třídě Aa však jen 5850 Kč, t. j. o 39.5% méně. Důchod je sice podle nového zákona menší, poměr důchodů k zaplaceným příspěvkům však podstatně vyšší nežli dosud. Kvalitní koeficient je v předpokládaném příkladě nyní 0.78, podle novely však 0.93, tedy mnohem příznivější nežli dříve. (Sen. Beutel [německy]: Ale nikoli pro pojištěnce!) Ale ano, zato platí přece méně. (Sen. Beutel [německy]): To přece pro toho chudáka není směrodatným! To je zhoršení!) Pane kolego, tak nelze věc vyličovati. Když se na příspěvcích ušetří 40%, a zato se důchod zkrátí jen o 22%, pak je to přece beze vší pochyby zlepšení.

Snad někdo namítne, že vytrvání ve stejné mzdové třídě neznamená normální průběh věci. Rozšířil jsem tedy stejný výpočet na případy, ve kterých se příspěvkové týdny rozdělují na dvě a tři mzdové třídy.

V jednom příkladě se ukázalo, že kvalitní koeficient pojištěnce, který po 300 příspěvkových týdnech ztrávil ve mzdových třídách Aa a Ab, jest o 60% vyšší nežli u jiného, který stejnou dobu ztrávil ve mzdových třídách C a D. A pojištěnec, který ztráví 600 týdnů ve třech nejnižších mzdových třídách má koeficient o 24% vyšší nežli jiný, který za tutéž dobu platil příspěvky tří nejvyšších tříd. Tedy také na těchto příkladech, ve kterých se nepřihlédlo ke státnímu příspěvku, je zřejmo, že všeobecně je pojištění v nižších mzdových třídách podstatně výhodnější nežli ve vyšších třídách, což ze sociálního stanoviska jeví se ospravedlněným a dokazuje, že zdravý požadavek zvláštního ohledu k nejchudším pojištěncům nezůstal v novele bez povšimnutí.

Novela stanoví, že deputátníci s ohledem na jejich naturální požitky mohou býti zařaděni nejvýše o 2, učedníci, zemědělští a domácí pomocní dělníci nejvýš o 1 stupeň výše nad mzdovou třídu, která odpovídá jejich peněžité mzdě. Podle toho, co řečeno, obsahuje toto omezení značnou výhodu pro tuto skupinu pojištěnců oproti průmyslovým a živnostenským zaměstnancům.

Naproti tomu nebylo nic změněno v poměru vdovského a sirotčího důchodu k invalidnímu důchodu. Poukazoval jsem již v letech 1926 a 1927 opětovně slovem i písmem k tomu, že se v Německu z vážných důvodů také v sociálním pojištění věnuje zvláštní péče vdovám a sirotkům. Prokázal jsem to tehdy na cifrách, při čemž se ukázalo, že v Německu vdova s 2 dětmi, které mají nárok na důchod, béře o 67% větší, u nás však o 10% menší důchod nežli bezdětný invalida. Novela nepřinesla žádného podstatného zlepšení tohoto povážlivého nepoměru. Omezila se na to, že vdovám, které dosáhly 65. roku věku, anebo které mají pečovati o 2 nebo více dětí mladších než 17 let, postavila naroveň k výdělku neschopným, t. j. že jim zabezpečila bezpodmínečný vdovský důchod.

Jako výhody novely dlužno ještě uvésti: zmíněné již zvýšení základní částky důchodů o 10%, 50%ní zvýšení důchodu pro bezmocné důchodce, přípustnost pracovního výdělku u starobních důchodců až do poloviny normálního výdělku a snížení čekací doby ze 150 na 100 týdnů, konečně zavedení výbavného pro pojištěnky, které následkem provdání vystupují z pojištění.

Litovati dlužno, že důvodová zpráva k novele nepřináší průkazu o tom, že pochybnosti o finančním zabezpečení reformovaného sociálního pojištění jsou bezdůvodny.

Probrav peněžité příspěvky a dávky za to poskytované, chtěl bych promluviti ještě o několika všeobecných a organisatorních ustanoveních novely. Tu dlužno především uvésti okolnost, že osoby mladší 16 let jsou vyloučeny z nuceného pojištění. Omezení to vyšlo z otázky učednické. V zákoně 221/1924 byli učedníci zařaděni do prvé mzdové třídy, při čemž zaměstnavatel sám měl hraditi příspěvky. Zde bylo zjevné dvojí bezpráví. Za učedníka, který v pojištění pro pozůstalé neznamená vůbec žádné risiko, v invalidním pojištění risiko velice nepatrné, žádal se stejný příspěvek jako za otce rodiny, zařaděného do prvé mzdové třídy, takže příspěvek učedníků byl zjevně vyměřen příliš vysoko. Není však také oprávněno, ukládati placení celého příspěvku mistrovi, který přece ze svého učedníka má většinou prospěch velmi nepatrný. Tato nespravedlnost byla radikálně odstraněna tím, že učedníci a jinací mladiství dělníci do dokonaného 16. roku věku byli z obligatorního pojištění vyloučeni. Toto radikální řešení způsobilo však nové bezpráví, majíc za následek, že ten, kdo ve 14 letech vstupuje do práce, teprve po 4 letech nebo ještě později má za sebou čekací dobu. V souvislosti s tím, co dříve řečeno, vyplývá z toho zprostředkovací návrh, který jsem opětovně ve veřejnosti rozvíjel a podle kterého by učedníci a jim naroveň postavení měli býti zařaděni do zvláštní mzdové třídy s týdenním příspěvkem asi 80 hal., který by odpovídal jejich menšímu risiku, kterýžto příspěvek by zaměstnavatel musil sám platiti, dokud učedník nemá peněžité mzdy. Výhoda pro učedníka záležela by v tom, že by také on po 100 příspěvkových týdnech nabyl plného nároku. Nízkému příspěvku musila by také odpovídati nízká zvyšovací částka, asi 8 hal. za každý příspěvkový týden. Tak by pro hocha, který ve 14 letech vstupuje do učení, do dokonaného 16. roku vyplývala zvyšovací částka asi 8 Kč, o kterou by se zvýšil jeho budoucí invalidní důchod. Ale nikoli v tomto nepatrném zvýšení důchodu, nýbrž v dřívějším překonání čekací lhůty spočívala by nejdůležitější výhoda pro učedníka.

Nepříjemně působí, že, jak u nás již zvykem, novela zmocňuje vládu nařízením rozhodovati o důležitých věcech, mezi jiným dokonce o tom, aby osoby mladší 16 let byly zase pojaty do obligatorního pojištění. Také úprava velice podstatných podmínek pro pojištění domáckých a sezonních dělníků, jakož i dělníků pro různé zaměstnavatele - posluhovaček a pod. - zůstává vyhrazena nařizovací moci politických úřadů. Pojištění domáckých dělníků je upraveno tak, že, nedosáhnou-li úředně stanoveného průměrného minimálního výdělku, mohou býti z pojistné povinnosti přechodně nebo trvale vyloučeni. Otázka domáckých dělníků byla předem proto tak obtížná, poněvadž zaměstnavatel je povinen vybírati a odváděti příspěvky a při přestupcích proti této povinnosti hrozí mu pokuty až do 5.000 Kč. Ale k takovýmto přestupkům může velmi snadno dojíti bez vědomí a bez viny zaměstnavatelovy, poněvadž se práce domáckým dělníkům obyčejně zadává zprostředkovatelem, takže zaměstnavatel své domácké dělníky často vůbec nezná. Potíže se stupňují u domáckých dělníků, kteří jsou zaměstnáni pro různé zaměstnavatele. Hrozba tak těžkými pokutami v souvislosti s poměry právě vylíčenými budí obavu, že zaměstnavatel v případech zvláště nepříznivých nedá domáckému dělníku přiděliti již žádnou práci, což by musilo míti osudné účinky obzvláště v domáckém průmyslu v německo-českém pohraničním území - krajky, umělé květiny, košikářství, broušení skla atd. - (Sen. Beutel [německy]: Ale žádnému zaměstnavateli se nic nestane, je-li udán!) Zákon mu tím hrozí. Zdá se mi tedy, že domácké dělnictvo snadno by mohlo býti pojato do pojištění, kdyby se vybírání a odvádění příspěvků přikázalo pojištěnci a kdyby se příspěvky vyměřovaly nikoli podle mzdových tříd, nýbrž podle určitého procenta, snad 5% ze mzdy. Úředně vystavenou mzdovou knížku bylo by snadno lze upraviti tak, aby zabezpečeno bylo správné vybírání příspěvků zaměstnavatelových a pravidelné odvádění celkového příspěvku. Podobným způsobem bylo by lze provésti také pojištění posluhovaček, švadlen, soukromých učitelů a učitelek a podobných zaměstnanců.

Co se týče pojištění přestárlých, lze vysloviti jen přání, aby s přislíbenou úpravou této důležité otázky zvláštním zákonem co nejdříve bylo započato.

Myslím, že jsem prokázal, že, pokud jde o peněžité dávky v invalidním a starobním pojištění, znamená novela značné zlepšení. Bohužel nelze to tvrditi o nemocenském pojištění; zde nastává dokonce, a obzvláště v nižších mzdových třídách, opačná tendence: menší dávky při zvýšených příspěvcích. Tak snižuje se nemocenské ve mzdových třídách II., III., IV. a V. o 5.7, 6.25, 5.7 a 2.2%, což přece jen nutno označiti za citelné zhoršení. Naproti tomu budou dělníci, kteří jen 6 dní v týdnu pracují v zaměstnání pojistné povinnosti podléhajícím a u nichž dosud byl předepsán týdenní příspěvek 30% průměrné denní mzdy, příště platiti 30.1%, u finančně slabých pokladen 33.6% anebo někdy ještě více.