Pánové, upozornil jsem vás na to, že můžete si koupiti tuto knížečku, a můžete srovnati třídu A, jak následují léta, po případě počet zaplacených týdnů, po sobě a přesvědčiti se o tom, že zde není žádného zlepšení, nýbrž zhoršení. Oprávněnost k nároku se ustanovuje, nevydělá-li pojištěnec polovici bývalé své mzdy, na místo 2/3 podle dosavadního znění. Nárok vdovský upraven vdovám po pojištěnci, který v době úmrtí požíval důchod, starým 65 roků, a vdovám, pokud pečují o 2 nebo více dítek. Zavádí se nárok na důchod sirotčí nevlastním dětem do 17 let. Důchod invalidní, starobní a vdovský může se zvýšiti o polovinu, je-li důchodce trvale odkázán na cizí pomoc. To platí také pro oboustranné sirotky po 14. roce. Proč v případech naprosté bezmocnosti důchodce neustanovuje se určitá povinnost, ponechávají se tyto případy možné libovůli ustanovením, že se může důchod o polovinu zvýšiti, proč se nepraví je zvýšiti atd.? Jestliže někdo, dámy a pánové, je naprosto nezpůsobilý ke práci a vůbec k životu a má potřebí cizí péči, pak nevím, proč se neřekne něco určitého, proč se zde praví: "Může?"

Vyplacení výbavného dosáhnou pojištěnky, uzavřou-li sňatek po dokonání čekací lhůty a uplatní-li je do 2 let po provdání. Obnáší od 400 Kč ve třídě A až do 600 Kč ve třídě D. Po ovdovění a opětovném provdání má pojištěnka nový nárok na výbavné, byla-li aspoň 5 let před druhým provdáním pojištěna. Odbytné pozůstalým se vyplatí, zemře-li pojištěnec před uplynutím čekací lhůty podle pojistné třídy od Kč 550 ve třídě A až do 750 Kč ve třídě D. Pojistné sazby upraveny částečným snížením a rozvrhem v 5 tříd pro pojištění invalidní a starobní na místo dosavadních čtyř tříd. Mluvčí koalice se vychloubají, že předloha v některých případech znamená zlepšení. Jak jsem již poukázal je to pochybné zlepšení, de facto je to zhoršení. Kol. posl. dr Winter trefně poukázal na výsledky novelisace ve sněmovně takto: Zhoršení v předloze obsažená jsou dílem koalice, docílená zlepšení byla přivoděna pod dojmem elaborátu odborné komise a zásluhou vytrvalého naléhání věcné oposice socialistických stran a nátlakem silně se projevivšího veřejného mínění, zejména však vlivem pracujícího lidu, postavivšího se za svoje pojištění a proti zhoršovacím úmyslům a plánům koalice.

Oprávněnou obavu vzbudilo jednání zástupců koalice, pominutí udání pramenů v číselných dokladech k finančnímu podložení invalidního a starobního pojištění. Nebyla také udána jména odborníků vzatých k dotazům. Byla zachována v tomto směru podezřelá anonymita. Snížení pojistných sazeb a úprava dávek opřena byla o zvýšení úrokové míry ze 4 na 4 1/2%. Vystačí-li toto opatření, nebylo nikým prokázáno. Z vážných kruhů finančních a odborných bylo vysloveno mínění, že zvýšení úrokové míry ze zápůjček poskytnutých z fondů Ústřední sociální pojišťovny je na delší dobu neudržitelným a národnímu hospodářství opatřením nepříznivým. Nelze počítati v budoucnu s vysokou úrokovou mírou, spíše s jejím poklesem. Tím by ovšem byl finanční základ invalidního a starobního pojištění otřesen. V tomto zvýšení úrokové míry spočívá však vlastně podklad finančního zabezpečení, toho t. zv. zlepšení nebo nadlepšení velice problematického v této předloze, jak jsem prokázal. Sociální pojištění je dílem pro budoucnost, nikoli pro překonání okamžitých rozpaků. Na to nemělo býti zapomenuto. Odpovědnost za hospodářské zajištění soc. pojištění v budoucnosti musí ovšem převzíti strany občanské koalice a také vláda. Socialistické strany v tomto případě nepřevezmou odpovědnost.

Před závěrem považuji za svou povinnost vyzvati ještě všechny činitele, aby v nejbližší době předložena byla osnova zákona oběma sněmovnám Národního shromáždění o přestárlých, aby těmto od 1. ledna 1929 příspěvek z pokladny státní byl zajištěn. Přimlouvám se zároveň za uspíšení novelisace zákona o pensijním pojištění soukromých zřízenců a úředníků a s ním spojeného pojištění novinářů. Také tyto zaměstnanecké vrstvy očekávají, že otázka jejich pojištění bude již jednou vyřízena. Doufám, že bude vyřízena lépe než sociální pojištění dělníků touto novelisací. Přimlouvám se také jménem klubu sociálně-demokratických senátorů a jménem své strany za urychlení sanace bratrských hornických pokladen, aby zákonem zaručené a poctivě zasloužené provise horníků mohly býti dále vypláceny. Pánové, provisionisté horničtí mají nárok na 150 až 300 Kč měsíčně. Hrozí se jim, že po sanaci i 1/3 těchto nároků ztratí. Z tak skrovného obnosu vzíti ještě 1/3 bylo by kruté a já proto apeluji na všechny činitele, aby v tomto směru bylo postupováno loyálně a liberálně. Konečně žádám jménem své strany vládu, aby si bedlivě všímala všech pracovních a mzdových zjevů a snažila se vlivem svým působiti ve smyslu dohody a sociální spravedlnosti, aby se předešlo tvrdým zápasům a bojům, jakých jsme byli svědky na Kladně a na jiných místech.

V poslední době v politice zahraniční je sjednán t. zv. pakt o míru. Je-li správným - a jistě je správným - aby ve věcech zahraničních lidstvo dospělo k tomu, aby nebylo válek, aby nebylo zápasů, aby byl mír upevněn tak, jak je možno. Jest našim přáním, aby, jako o mír se sousedy a zahraničními mocnostmi, také pečováno bylo o zachování míru uvnitř státu, preventivními prostředky a smírným jednáním, aby nemusilo docházeti k sociálním otřesům, jakých jsme byli svědky.

Nikdy nebylo tak potřebí vyvarovati se jednostrannosti a násilí se strany státu proti hospodářsky slabým, jako v době desátého jubilea trvání našeho státu, vybojovaného v přesvědčení, že jeho základnou bude svoboda, pokrok a sociální spravedlnost. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo dalšímu řečníku, p. sen. Ad. Scholzovi.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! První moje parlamentární činnost po volbách roku 1925 záležela v tom, že jsem obdržel celý balík žádostí z více než jednoho sta obcí s tisíci podpisy zaměstnanců. V těchto žádostech bylo co nejprudčeji protestováno proti tomu, aby v platnost vstoupil zákon ze dne 9. října 1924 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Když jsem s touto spoustou žádostí přišel do ministerstva sociální péče, abych je tam odevzdal, prohlásil mně přejímající ministerský rada: "Vidíte tuto spoustu spisů, která zaujímá celou stranu pokoje; jsou to samé žádosti proti sociálnímu pojištění". Nevůle proti tomuto přijatému zákonu množila se tak, přešla od zemědělství na všechny ostatní výdělečné skupiny, že ministerstvo sociální péče chtě nechtě celou veřejností přímo bylo donuceno, předložiti sotva po jednom roce trvání zákona poslanecké sněmovně návrh na novelisaci. (Výkřiky na levici.)

Tento stávající ještě zákon je vším jiným, jen žádným projevem pravé demokracie, ba přihlédneme-li k němu blíže, shledáme, že více nebo méně všechny stavy, v prvé řadě však zemědělství, mělo se státi přímo poplatným průmyslovému dělnictvu.

Neboť nárok na dosažení byl zaručen podle § 107 jen tehdy, spadá-li alespoň 13 týdnů do povinného pojištění posledních dvou let před nápadem dávky. Nebyla-li, nebo nemohla-li býti tato podmínka splněna, byly všechny zaplacené obnosy ztraceny, beze všeho užitku a bez nejmenšího nároku na dávku vyhozeny. Neboť jedno jest jasno, že by uznávací poplatek 10 Kč ročně po vystoupení z pracovního místa bylo platilo velmi málo lidí, a i v kladném případě byl důchod podle § 107 nejistý, poněvadž budoucí důchodce musil přece po 13 týdnů v posledních dvou letech býti pojištěním povinným. V každém případě je tento paragraf tak jasný a zřetelný, že v případě sporu i správní soud musil rozhodnouti v neprospěch pojištěnce. Řádné soudy, k nimž zajisté máme větší důvěru, nejsou příslušnými, poněvadž o všech nárocích rozhodovati bude jen rozhodčí soud, který vyjímaje předsedu skládá se ze stran. Pomýšlíme-li zde na lichevní soudy, víme dosti. Právě u zemědělství shledáváme, že jeho zaměstnanci nikdy až do 65. roku nezůstávají pojištěním povinnými, nýbrž vždy se snaží, aby se dříve stali samostatnými. Příspěvek týdenních 7.10 Kč dosáhne při 5%ním zúročení za 20 let obnosu 9225 Kč. Činí to dojem zločinu, povážíme-li, že by se za tyto s námahou zaplacené koruny nemělo dostati ani haléře nějaké dávky. Mnoho milionů, které zemědělství ročně splatí, bylo ztraceno a zemědělství bylo tím donuceno, státi se poplatným svému největšímu hospodářskému odpůrci. Zvýšená byla tato oběť, když nemocenské pojišťovny přistoupily k tomu, zařaditi také vlastní děti jakožto pojištěním povinné do pojištění. Proč, musili jsme se ptáti, nebyly také zařaděny děti bankéřů a velkoprůmyslníků atd., které zůstaly doma? Neboť vede-li se sedlákovi tak dobře, že oproti všem jiným stavům vede blahobytný život, bude míti přece tolik citu, aby od vlastní krve nežádal více práce, nežli všechny jiné stavy od svých dětí. Na druhé straně nebudou přece tyto děti jiných stavů chtít býti považovány jedině za loutky. V dnešní době zábav, lehkomyslnosti, která obzvláště ve velkoměstech přesahuje všechny meze, je povinností státu, vždy a všude - a to také pan ministr financí Engliš znovu opětoval - nabádati k šetrnosti. Tento zákon však nabádá k opaku, totiž k marnotratnosti. Neboť podle § 123 připadá všem, kteří podléhají důchodové dani, státní příspěvek. Strašidlo nezaměstnanosti předvádí se nám při každé příležitosti před oči, a právě tento zákon vypadal podle toho, aby ji zvýšil do obrovských rozměrů. Mohli jsme všude viděti, že se každý zpěčoval bráti nyní do práce 14 a 15tileté, kteří se dříve nikdy nemusili strachovati o práci.

Proti stejným povinnostem dlužno také všude postaviti stejná práva. Ačkoli zaměstnavatelé musí plniti stejné povinnosti, ba u zemědělství celou povinnost, byli ze všech práv ve správě vyloučeni. Obrovské nepořádky, milionové schodky a hrozící úpadky mnohých nemocenských pojišťoven mají v tom výhradně svoji příčinu. Neboť je více nežli jisto, že by občanští zástupci byli zajisté nabádali více k jednoduchosti, šetrnosti a zmenšení příliš velikého a příliš nákladného úřednického aparátu. Rovnost, bratrství, je sice oblíbené heslo, použíti ho však v praxi nikdy nenapadne těm, kdož mají moc. Mezi zemědělskými a průmyslovými dělníky jsou diametrální protivy. Nejlepší a nejsmířlivější řešení není v žití společném, nýbrž v žití vedle sebe, kterému starý zákon kladl v cestu veliké obtíže tím, že podvázal zřizování zemědělských nemocenských pokladen. Při tvoření zákona tanulo jedině na mysli blaho zaměstnanců, aniž by se povážilo, jak podniky budou moci snésti toto obrovské zatížení. U zemědělství bylo toto zatížení nesnesitelné. Vidíme, že od doby platnosti zákona zadlužení v zemědělství přibylo, ba že bez novelisace byl by úpadek býval nezadržitelným. Jen ten rolník, může se dnes z toho vypracovati, jenž má vlastní děti, kdežto rolník odkázaný na cizí pracovní síly jde pro veliká sociální břemena zkáze vstříc. Jaké okolnosti vděčil průmysl tohoto státu, že mohl toto zatížení snésti? Největší nespravedlnosti, největší hanbě tohoto století. Jen té okolnosti, že Německo uvrženo bylo do otrockých pout, že mu byly uloženy nesnesitelné reparace, které ročně činí více, nežli u nás pohltí celé státní hospodářství, jen té okolnosti vděčíme, že jsme překonali největšího a nejnebezpečnějšího konkurenta. Až Německo dosáhne jednou zase své svobody, pak bude se musit náš průmysl spokojiti s tuzemskem, pak ale bude také sedlák jedinou, nejdůležitější kupní silou. Nikde na světě nespatřujeme smýšlení selskému stavu tak nepřátelské, všude snaží se sedlákovi pomoci, objektivně posuzovati jeho nynější bídu. U nás mohli jsme při letošním nedostatku píce, který způsobil miliardové škody, pozorovati jen škodolibost. Budete-li se dále bráti tímto směrem, naleznete snad sociální pojištění, ale žádné práce, kde by dělníci mohli býti zaměstnáni. Má-li selský stav nadále nésti sociální břemena, byť také novelisaci zmenšená, k čemuž ho nutí nejen socialistické, nýbrž také všechny ostatní občanské strany, pak musí se k tomu vzíti zřetel revisí zákona o celní ochraně, a to již v nejbližší době. Neboť nynější novelisací nejsou splněna všechna naše přání. Uvítati však dlužno zajisté, že pojistná dávka byla při současném zmírnění těžkých povinností pojištěnců značně zlepšena. Největší tvrdosti byly odstraněny. Jsou to: 1. okolnost, že odpadli příslušníci zaměstnavatele, 2. počátek pojistné povinnosti po dokonaném 16. roce věku, 3. nádeníci, sezonní dělníci jsou vyloučeni, nepracují-li 90 dnů, 4. naturální mzda přináší zvýšení jen o i stupeň u služebných, 5. snížení prémií v nižších třídách je značné, 6. odhlašovací povinnost prodlužuje se ze tří na 6 dní, 7. zrušení mzdových listin omezuje se z 5 na 3 roky. Naproti tomu shledáváme značné zlepšení pro důchodce: 1. základní důchod se zvyšuje z 500 na 550 Kč, čekací lhůta se snižuje ze 150 na 100 týdnů povinného pojištění, 3. vojenská služba, dokonce cvičení ve zbrani se započítává, 4. nemocenské se vyplácí místo 4. již 3. den onemocnění, 5. vdovský důchod je zabezpečen po 65. roce věku také bez invalidity, 6. ženským pracovním silám poskytuje se bez omezení důchodu při jejich provdání příspěvek na výbavu 400-600 Kč, 7. starobním důchodcům se při výdělku, jenž činí 50% průměrné mzdy, důchod nezkracuje, 8. parita zaručena je společnými schůzemi představenstva a dozorčí rady, 9. zřizování zemědělských nemocenských pokladen se usnadňuje resp. uvolňuje. Nejspravedlivějším při celé novelisaci pojištění jest však, že se úředníci zařaďují do schématu státních úředníků. V celé veřejnosti vzbudila právě tato otázka největší pohoršení, největší nevůli. Vypíše-li se dnes místo u nějakého podniku, naleznou se tisíce uchazečů, maturanti, absolventi státních průmyslových škol musí býti rádi, naleznou-li místo s 300 Kč měsíčně. A zde se z těžce vydělaných dělnických peněz vyplácejí platy, před jejichž výší se musíme zaleknouti. Nesrozumitelným je tedy chování německých nacionálů při hlasování v poslanecké sněmovně. Ze všech vrstev úřednictva, se kterými jsem přišel do styku, slyším jen největší odpor proti sociálnímu pojištění. Neboť netoliko, že tito lidé musili za své služebné platiti prémie, aniž by tyto měly nároku na dávku, nýbrž byli ustanoveni také úředníci bez školního vzdělání často s obrovským platem více pro agitaci, nežli pro práci v sociálním pojištění. Ačkoli toto bezpráví je nyní napraveno a v národnostním ohledu svazy zůstávají, vzdálili se němečtí nacionálové před hlasováním. (Slyšte!)

Právě tato novela podala důkaz, že se sedlák smí spolehnouti jen na svou vlastní sílu, a agrárníci to byli, kteří tuto novelu také učinili pro sedláky snesitelnou. V nadějí, že časem bude lze ještě jednou provésti zlepšení, budeme hlasovati pro tuto novelu vědouce, že jsme se ze všech sil přičinili, abychom jak pojištěncům, tak zaměstnancům prokázali dobrodiní. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo dalšímu řečníku, p. sen. Hamplovi.

Sen. Hampl: Slavný senáte! Právě ve chvíli, kdy ze zřícenin novostavby vytahovali dělníka s roztříštěnou nohou, který byl 24 hodin pod zemí a byl již tak vyčerpán, že šeptal jen: "vodu", ve chvíli, kdy na znamení dělníků pracujících na odklizení betonových desk, že pod nimi jsou mrtví a těžce ranění, byl zastaven hukot strojů, aby bylo možno zjistiti, odkud vychází ťukání nějakého dělníka, který snad těžce raněn byl ještě pod spoustami stavebních hmot, s tribuny senátu mluvili referenti o zhoršení sociálního pojištění dělnického. Ve chvíli, kdy více než 50 dělnických rodin je rozechvěno nad zprávami o zabití svých nejdražších v téže chvíli má odvahu buržoasní třída vyslati svého mluvčího, aby doporučoval senátu přijetí osnovy, jíž se snižuje náklad na starobní a invalidní pojištění dělníků o 73 mil. Kč ročně. Je to cynismus tak strašlivý, že musí vyvolat bouři hněvu celé dělnické třídy nejenom v tomto státě, nýbrž i za hranicemi.

Pánové nelžete si. Za tu hromadnou vraždu, která se stala na staveništi na rohu Poříče a Biskupské ulice, jste vy odpovědni, je odpovědna celá buržoasie. Zde nejde o náhodu. Bylo by dobře, abyste se podívali na statistiku zabití a zranění za posledních 9 let. Od roku 1919 do roku 1927 více než 50 tisíc horníků bylo zraněno na šachtách a okrouhle 2.000 horníků bylo zabito. Rok od roku stoupají úrazy. Srovnáváme-li úrazy a zabití v revíru ostravském za poslední tři léta, vidíme, že úrazy a zabití stouply téměř o celých 30%. A stejně ohromný vzestup se jeví také v revíru kladenském. I když nemám po ruce čísel z jiných revírů, nepochybuji o tom, že je tomu rovněž tak. Jděte se podívati do statistik o úrazech ve strojírnách a hutích. Budete viděti ta strašná čísla a týž strašný vzestup. Podívejte se na dráhy. Jedna katastrofa stihá druhou a katastrofa v Zaječí si získala proslulost skutečně evropskou. Není to fráze, když říkáme kolejím československých drah "koleje krvavé", a podívejte se prosím, na stavby. Jaká to byla řada strašlivých neštěstí v poslední době! Myslíte, že to všechno je náhoda?

Ne, to není náhoda. Kapitalistický vykořisťovatelský systém je vrahem těch tisíců dělníků, prolévá krev zraněných. Stupňuje výkon dělníků ve všech oborech právě tak, že není možno dbáti nejjednodušších bezpečnostních opatření. Stará se o výrobu co nejlacinější, šetří na materiálu a bezpečnostních zařízeních, snižuje výrobní čas, šetří na všem, jen ne na dělnické krvi, která se stala v tomto státě nejlacinější tekutinou. Nemíníme ovšem mluviti jen o systému jako o něčem neosobním, za co nikdo nemá odpovědnost, tak si věci nezjednodušíme. Za všechny tyto zločiny, mají plnou odpovědnost ti, kteří dovedli vyhnati za poslední dobu zisky ze svých kapitálů tak vysoko, že se jim o tom před časem ani nezdálo. Lidé na stavbách a v podnicích kapitalistických neumírají ve službách nějaké vyšší věci. To nejsou prosté oběti povolání. To jsou oběti vaší ziskulačnosti. Vy všichni z buržoasního tábora, vy všichni z tábora dělnického, kteří jste vyslovili souhlas s výrobní racionalisací a kteří jste ji podporovali, vy všichni jste odpovědni. Vy jste vraždili anebo pomáhali vražditi pro špinavé zisky, pro špinavé peníze, které jsou zality dělnickou krví.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Pane senátore, dovolte, abych Vás upozornil na znění §u 50 jedn. řádu, že užíváte slov, která urážejí slušnost a mravnost.

Sen. Hampl (pokračuje): Vy jste loupežní vrazi a pomahači loupežných vrahů. A vy, kteří vraždíte a mrzačíte lidi, vy předlohou, kterou právě projednáváme, chcete ještě okrásti svoje oběti. Taková je pravda, to si musí uvědomiti celá dělnická třída.

Neobracíme se k vám a nevyzýváme vás "mějte rozum". Pan ministr Spina, který tu mluvil jménem buržoasní vlády, už ukázal dokumentárně všem dělníkům, že k vám se obracet je zbytečno. Zalezl za bednění paragrafů a farisejsky vykládal, že je mu dělníků líto, že však vláda ani on není ničím vinna, že se všechno stalo vlastně docela podle předpisů. Vy nejste vinni? Vy, kteří posíláte četníky a policajty na dělníky, kteří se brání vašemu výrobnímu systému? Vy, kteří jste teď poslali tisíce četníků a policajtů na Kladensko, aby tloukli do dělnických žen a do stávkujících horníků, kteří brání Mrvům ze svých řad, aby lámali jejich boj? Vy, kteří chráníte celou státní mašinou kapitalistické kartely a koncerny, které zdražují dělníkům všechny životní potřeby, vy kteří jste právě teď dali zkartelovaným cukrovarníkům 80 mil. Kč, vy máte dosti drzosti, abyste o těchto svých policejních opatřeních mluvili, jako o ochraně svobody dělníků jíti pracovati, když se jim zlíbí. Kartely zlodějů chráníte, ale sjednocení dělníků na ochranu bídné dělnické existence prohlašujete za nemravný teror, proti kterému je třeba použíti celé státní moci. Vy nejste vinni, vy, slavná vláda, vy měšťáčtí vlastenečtí politikáři? Vy všichni podvodníci, kteří žijete z milosti kapitalistů a kteří jim za to pomáháte vraždit dělníky, jen aby jejich zisky byly větší. Vy se tu budete omlouvat?

Dělníci vás znají. Ve všech továrnách, na všech stavbách a ve všech dolech je hluboké rozhořčení. Všichni chápou, co se to děje, všichni dnes vidí, že jsme měli pravdu, když jsme již před lety vyzývali dělníky k boji proti kapitalistické racionalisaci. To však nestačí jenom vědět, že lidé jsou odíráni, okrádáni, zabíjení a mrzačeni. Je potřebí se brániti. Má každý právo na sebeobranu a má právo v sebeobraně třebas i zabíti toho, kdo na něj útočí. Dělnická třída má právo se brániti proti buržoasii, má nejenom právo, ale i povinnost si uvědomiti, že konečným cílem této obrany musí být zničení buržoasie jako třídy. Dělníci jsou rozhořčeni, dělníci chtějí bojovati, jako to vidíme teď na Kladensku, a jestliže nepropuká boj na celé frontě, pak je to jen proto, že se obávají, že v jejich vlastních řadách vyvstanou zrádci, kteří rozrazí jejich bojovnou frontu a vydají je nepříteli. Podmínkou vítězství každé armády je nelítostný boj proti zradě. Podmínkou vítězství dělnické třídy je nelítostný boj proti exponentům buržoasie v dělnických řadách.

Všichni dělníci vzpomenou v těchto dnech velikého zápasu proti zhoršení sociálního pojištění dělnického, který vyvrcholil letos na jaře v bojovné a skvělé demonstraci dne 29. března a který přivedl na 100 tisíc dělníků na pražské ulice. Všichni dělníci vědí, že tento boj mohl sraziti útočníka na sociální pojišťování dělnické a že se mohl přeměniti na veliký ofensivní zápas dělnické třídy proti vražedným metodám racionalisačním a za vyšší mzdy. Co však se stalo? Ještě se nezavřela vrata továren za demonstrujícími dělníky a už se otvírala vrátka ve vládní síní pro politické vůdce sociálních demokratů a národních socialistů. Pan dr Winter řekl správně v poslanecké sněmovně, že cílem jednání, které pak bylo zahájeno, bylo docíliti takové úpravy zákona, aby mohli alespoň sociálně demokratičtí a národně socialističtí poslanci pro zákon hlasovati, a ti už přece dovedli hlasovati pro ledaco. Podle doznání dr Wintra bylo cílem jednání jen to, aby bylo umožněno klidné parlamentní projednání zhoršení sociálního pojišťování, aby byl zajištěn dobrý poměr mezi parlamentní většinou a státotvornou oposicí, t. j. mezi buržoasií a vůdci sociálně demokratickými a národně socialistickými, kteří již dávno k ní patří a tvoří jen její levé křídlo. Proto tedy, aby se páni vzájemně sblížili, byla rozbita jednotná fronta dělnická, byla dělnictvu vzata nejmocnější zbraň v jeho obraně. Po dlouhé měsíce páni vyjednávali, a když buržoasie viděla, že jejího cíle, rozbití jednotné fronty dělnické bylo dosaženo za přispění sociálních demokratů i národních sociálů, i ten drobeček jim vzala, který jim nabízela, aby se jím mohli chlubiti před dělníky. Na přání deputace Svazu průmyslníků bylo za jediný den škrtnuto to, oč bylo po měsíce vyjednáváno, XI. příspěvková třída, která by byla znamenala zvýšení nákladu na soc. pojišťování asi o 10 mil. Kč, byla odstraněna v takovém chvatu, že návrh, který jsme dostali ze sněmovny poslanecké, vylučuje vlastně nejvyšší kategorie dělnické z pojišťování. Dělníci viděli, kdo je pánem v tomto státě, koho poslouchá celá slavná vláda a celá vládní většina jako oddaný pes.

Dovolíte dělníci, aby se opakovalo dnes zase to, co se stalo na jaře letošního roku? A nechcete-li dovoliti, zbývá vám jen jedno, abyste se spojili přímo v továrnách, abyste uzavřeli jednotnou frontu přímo na pracovních místech, abyste donutili závodní výbory a rady, aby se konal celostátní sjezd závodních výborů a rad, který by převzal řízení jednotných akcí dělnických pevně do svých rukou. Jen tenkrát, budete-li uměti postaviti proti moci moc, budou s vámi vážně mluviti. Jen tenkrát, budete-li umět vést rozhodný boj za zvýšení mezd a proti hanebným racionalisačním metodám, jen tenkrát bude buržoasie zase tak skromňoučká, jako byla před deseti lety. Je to ve vaší moci, buržoasie je třída zbabělá, která před sjednocenou mocí dělnické třídy bude ustupovat tak, jako už jednou ustupovala. Její zbabělí zřízenci, četníci a policajti zalezou zbaběle, jako zalezli před deseti lety. Dělníci, máte své osudy ve svých rukou. Jen na váš záleží, zda budete svou krví vykupovati blahobyt několika nenasytů. Jen na vás záleží, jak se utvářejí poměry v budoucnosti. My, komunisté, splníme svoji povinnost a půjdeme do boje jako předvoj dělnické třídy.

Pomstěte svoje kamarády. Pomstěte ty, kteří byli zavražděni buržoasií za pomoci buržoasního státu a za pomoci zrádců dělnické třídy. Mstěte se bezohledně, máte právo na pomstu, nikdo vám je nemůže upříti. Padesát tátů rodin bylo ubito. Desítky lidí zápasí se smrtí a v této chvíli ničemná společnost, která se jmenuje vládní koalice, chce ještě vzíti miliony na sociálním pojišťování dělnickém. Nemáte tedy jen právo pomstíti ty, které ubili, jste povinni to učiniti, jste povinni je pomstíti bojem proti těm, kteří se ve své ziskulačnosti nezastavili ani před majestátem smrti.

Místopředseda dr Brabec: Přerušuji jednání.

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 759. Naléhavá interpelace sen. Habrmana, Jaroše, Ecksteinové, Havleny, Pánka, Wagnera, Šťastného a soudr. k veškeré vládě a k ministrům veřejných prací a sociální péče o příčinách poslední katastrofy v Praze, na Poříčí.

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Navrhuji, aby se příští schůze senátu konala zítra ve čtvrtek dne 11. října 1928 o 9. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 737) k usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk posl. sněm. 1415) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 527, 531, 541) o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku. Tisk 748.

2. Zpráva I. výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 740) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tisk 756.

3. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednána byla zpráva I. výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 740) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tisk 756.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hod. 55 min.