V dnešnej vláde sedia, strany, ktoré sa najhlasitejšie bijú za udržovanie náboženskej morálky, t. j. klerikálna česká strana lidová a slovenská strana ľudová. Musíme konštatovať, že policajné a četnícke brutálnosti stupňujú sa práve za dnešného režimu. Takto vypadá kresťanská láska, náboženská morálky v praxi.

Aby sme protetstovali proti stupňovanému vykorisťavaniu a utlačovaniu, triedy, praconíkov, proti reakcii a prenasledovaniu strany komunistickej, vyhlašovali sme rudý deň na 6. júla v calej republike. Vláda to dala zakázat a každé väčšie mesto celej zeme obsadila silnou, po zuby ozbrojenou, policajnou a četníckou pohotovosťou. Robotníci sú toho názoru, že im nelzä vziať právo na ulicu. Vo veľa miestach sišli sa robotníci nie tým cieľom, aby sa s policiou, četníctvom srazili, - veď boli bezbranní, - ale preto, aby čistie svojim onjavením sa vyjadrili svoj protest proti prenasledovaniu robobotníctva. A to stačilo k tomu, aby úrady použily proti nim tých najhrubších prosriedkov.

V Želiezovciach ohlásili sme tábor ľudu na 8. júla. v tento tábor bol zakázaný. Avšak robotníci a chudobní sedliaci z okolných dedín predsa len prišli a chovali sa cele kľudne. Četníctvo, alko keby bolo stanné právo, požadovalo od ľudí legitimovať sa - väčšina memala žiadnych preukazov - odvádzali ich na okresný úrad, kde im nabili. Na uliciach bili a tľkli ľudí gumovými obuškami a len rozvážnosti ľudu lzä čo ďakovať, že týmto hrubým provokáciam nemalietli a tým vyhlo sa krvipreliatim. V Želiezovciach zchytali asi 18 ľudí. Jednu robotníčku Esteru Ivanovú, zatkli len preto, že sa usmievala. Stále sa usmieva! Sesť četníkov ju viedlo a trestali ju na 200 korún preto, že sa usmievala. Četníci zatkli starca Josefa Liptáka, človeka veľmi pobožného, práve keď chcel íst do kostola. Dostal priodzene praktický príklad z lásky Kristovej. Göbölös dostal >podrážky< a trestali ho na 150 kurún. Ladislava Štefánka zavreli preto, lebo so opováži menovať >Štefánek<. Gustavy Lichnera zbili do krvi. Svedčí o tom lekárske visum repertum, ktoré vystavil dr Plesz, okresný lekár v Želiezovciach Lekár dosvedčuje, že z úst krvácal, mal rany na jazyku, na lavom ramene a na ľavej nohe. Ostatne vrhá zvláštné svetlo na sociálny cit lekára, keď na tieto úrazy posmesne poznamenal, že vraj v Maďarku by bol dostal iné rany. Andrej Bene trestaný bol peňažným trestom 500 korún.

Zatknutých nechali vo väzbe vyše 24 hodín, a až druhý deň večer prepustiti ich na svobodu, bez toho že by sa boli starali o ich stravovanie. A trestali ich od 30 až na 500 korún! Chudiakov! Pre nič a za nič! Aj to je jeden spôsob vykorisťovania ubožiakov. (Sen. Fijala: Ako sa menuje ten galgan, čo to urobil?) Bela Packó, veď ešte o ňom prehovorím.

Rovnaké brutality dialy sa tiež v Rožňave, kde rozháňali ľudí gumovymi obuškami. V Lučenci použili pažieb tie beštie v ľudskej podobe.

Protestujemé i proti tomu, že úrady nešetria úradných predpisov pri prehliadkach bytov. Bela Packó, náčelník v Želiezovcach, osobne zakročoval pri bytových prehliadkach, aniž by bol zachovával zákonitých predpisov. O zhabaných veciach ani protokol nenapísal, to sa stalo až za päť dní potom. V tomto protokole neboly zaznamenané všetky zhabané veci. Zhabal tri knihy >Lenin a Leninizmus<, 9 brožúr >Boj proti zhoršeniu sociálneho poistenia<, 13 brožúr >Dvadsať rokov hnutia mladistvých robotníkov< - všetko veci, ktoré lzä dostať v každom kníhkupectve.

Na moju otázku vyjadril sa náčelnik, že knihy tie vráti po prečítaní, za predpokladu, že nie sú obsahu protištátneho. Ajhľa, podriadený úradník arroguje si právo suprarevidovať pražského cenzora.

Čo najstoršie protestujeme proti týmto pomerom. Musíme znova konštatovať, že kapitalistický režim ocíta sa už v štadru, že svojho profitu môže dobývať len stúpňovaným vykorisťovaním a zaistiť len stupňovaným útlakom. Nuž tedy len tak ďalej na tejto ceste. Vaša nadvláda povedie k nezadržiteľnému zpauperizomaniu ľudu a k jeho somknutiu v jednotný tábor, v jeden šik proti buroazie, vzdor všetkým šiaľbám sociálnych patriotov.

Na jednej strane Soviatská unia s jeho rapídne vzmáhajúcou sa kulturou, hospodárstvom, blahobytom, na druhej strane v štátoch kapitalistických zchudobnenie, stupňovaný útlak a zrevolucionovanie. Neni pochyby, že cesta, ktorou ideme my, vedie vzdor všetkej reakcie a všetkému násiliu , pádu buržoazie a k oslobodeniu triedy robotníckej. Pracujúci pod vedením strany komunistickej najdú si cestu k jednotnej fronte proti buržozii, a vyrvúc vám z ruky polickú moc, utvoria, proletársku diktaturu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Böhr: Slovo má nyní.p. sen. Petřík.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Zásady naší strany jsou tak známé, že se zajisté nemusím obávati, že moje kritika projednávaných osnov zákonů bude vykládána jako snaha chrániti lidi, kteří jsou s poctivostí v rozporu. Vycházíme v naší straně z názoru, že bydlí-li již někdo na venkově, hledí se domoci hospodářského osamostatnění, že začíná od husy, kozy ke krávě, že od nájemného a pachtovního poměru se postupně stává majitelem pozemků. Chceme, aby tento poctivý vývoj nebyl násilně rušen ostrostmi těchto zákonů. Při provádění pozemkové reformy snažili jsme se opatřiti drobným držitelům půdy a bezzemkům - zdůrazňuji, bezzemkům - příděly a můžeme prohlásiti, že jsme nenalezli pro tuto snahu vždy porozumění ani u orgánu státního pozemkového úřadu, ani u zástupců strany agrární. Vždy se nám namítalo, že bezzemek nemá kvalifikace k nabytí půdy. Neměly by se násilně rušiti staré zvyky, nesmělo by se znemožňovati malým lidem, aby mohli chovati husy, kozy nebo kravku a nemělo by se jim znemožňovati tudíž žatí trávy na cestách, pastvinách, to jest na okrajích kolem polí a na mezích, na nichž by jinak tráva uschla. Neměl by se zamezovati malým drobným lidem vstup do polí, když již se jim zakazuje vstup do lesů na jahody, houby, maliny, brusinky, chrastí atd.

Jediným omluvitelným důvodem, pro který se tyto zákony vydávají, je ve skutečnosti unifikace zákonů o těchto opatřeních. Jistě je potřebí, aby neplatily zákony různé u nás a různé třebas v každé zemi a konečně naprosto různé na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Ovšem zavádějí se také věci, se kterými nelze souhlasiti, a které, myslím, také na trvalo nezůstanou ustanoveními těchto zákonů. Ku př. ruší se obecní senáty, které dříve měly rozhodovati o případech polního pychu. Samosprávě odebírá se z jeden další a důležitý obor působnosti a přenáší se na okresní správy politické, kterým se tím nikterak na vážnosti nepřidá, naopak vznikne odpor anebo i třebas zášť - možná že bych mohl najíti lepší výraz - proti těm úřadům. Tato zášť proti úřadům bude se neustále a neustále zvětšovati, protože se jim bude neustále a neustále ukládati, že mají pokutovati, trestati atd., a tím jistě na popularitě těchto úřadů nemůže přibývati.

Další věcí, která nás přímo deprimuje při tom zákoně, je to, co nikdy v zákonech a nařízeních k polnímu pychu se vztahujících nebylo. Totiž dnes je v §u 17, odst. c) přímo příkaz, že hlídač musí zjištěnou škodu hlásiti, a neučiní-li tak do 24 hodin - že podléhá pokutě ve výši 200 Kč. - Tedy hlídač hlásiti škodu musí, což dříve nebylo. Jaké to škody mohou býti, nebo budou, o tom se zmíním.

Pan referent za ústavně-právní výbor - nevím, zda sám z vlastního popudu anebo snad na nějakou žádost - dal do důvodové zprávy, že >je potřebí válkou pokleslé morálce nějak učiniti přítrž<. Chci, vážení, poukázati na to, že by se těchto výrazů používati nemusilo a nemělo. Pokleslá morálka není jen u chudých lidí, myslím, že pokleslá morálka je také jinde. Ale tam, kde se to týká zámožnějších vrstev, se o pokleslé morálce nikdy nemluví. Nemusilo by se proto také mluviti o pokleslé morálce u lidí, kteří snad se dopustili polního pychu, tedy věci tak běžné a nepatrné, že o tom není potřebí ani ztráceti velikých slov.

Podívejme se na morálku všeobecnou už před válkou anebo také po válce. Copak morálka u velkých lidí někdy byla, anebo stoupla. Drobný lid na venkově nedá si to vymluviti a ostatně na celé řadě případů je to dokázáno. Na př. drobný lid na venkově ukazuje na celé komplexy lesů nebo jiných nemovitostí a říká: Toto ještě před tolika a tolika léty patřilo naší obci, ale vrchnost nám to vzala. A to lidé pociťují jako křivdu. Když tedy někdo někoho něco vzal, pak o morálce přece mluviti nemůžeme. Bráti, není žádná morálka!

Anebo, vážení pánové, copak ta konfiskace po Bílé Hoře, copak ty krutosti, které byly páchány na našem národě? To se přece ještě všechno ví, vždyť to neustále lidem připomínáme. Jaká to byla morálka?

Anebo co bylo morálního ve věcech obecního statku? Jaká to byla morálka? (Sen. Miller: To byla pěkná morálka!) No, jen počkejte, vy s tou morálkou dostanete. Tenkráte nejzámožnější lidi osvojili si, protože měli moc v ruce, braní užitků z nemovitostí obecních, z lesů, někde i z polí a luk - na př. na českém západě se užívaly i pole a louky, v řadě obcí - osvojili si toto právo, které si pak houževnatě hájiti. Ale k tomuto právu vázaly se také staré zvyky. Tedy bráti byl zvyk, řekněme si, a za to něco dělati, byl také zvyk. (Výkřik sen. inž. Klimko.) Staré obce neměly přece žádný přirážkový systém, tam lidé, kteří něco měli a kteří něco brali, také konali povinnosti: živili chudé, stavěli obecní domy, chudobince, školu atd., spravovali cesty - tenkráte nebyly žádné silniční nebo okresní výbory, tenkráte musili stavěti cesty z vlastních prostředků, dáti k tomu potahy dovézti a připraviti materiál, a to všechno ti lidé také měli konati, protože užívali obecního majetku. Ale morálka bohatých je právě tou morálkou, kterou bychom měli kritisovati a ne stále mluviti jen o morálce chudých. Mohl bych říci, že náš p. president řekl: Toho egoismu chudých, toho že se báti nemusíme, ta morálka chudých že není nebezpečná, ale ta špatná morálka bohatých že je nebezpečná.

Obecní statek byl užíván, povinnosti se přestaly plniti. Neplnily se už skoro v žádné obci, ani se neživili chudí. Všechno se platilo z obecních přirážek, a to nejhorší ještě k tomu: poněvadž nebylo žádného dohledu na vedení obcí, platili páni z přirážek, které malí lidé odváděli, daň a ekvivalent z obecního statku. (Sen. inž. Klimko: To už přestalo!) Co přestalo, nevím, optejte se p. Millera, zdali to přestalo, ten to chce míti obnoveno, pořád o tom píše, a ptal se nedávno ve svém klubu, co bude s novelisací obecního statku. (Výkřik z lavic nár. dem. senátorů.) Všechno uděláte, co chcete. Vás 13 rozhoupá republiku! Vy to zmůžete!

Další morálka: Rolníci budou užívati příorky, jako je užívají, nedají obcím nájmu z nich, ale člověk, který půjde po mezi nebo žena, která sehne se někde na cestě po trávě, bude honěna polním hlídačem. A dnešní morálka? Co pak pozemková reforma byla v pravém slova smyslu morálkou? A co lesní reforma, která se teď začíná prováděti. (Výkřiky.) Jestliže jsme něco dělali, nebylo to pro nás, my jsme se neobohacovali. (Sen. inž. Klimko: Ale smetanu jste pojedli!) Chcene-li zůstati tím, čím jste, tak se do této věci nepleťte. Myslím, že také jeden zbytkový statek máte. (Sen. inž. Klimko: Podľa zákona by mi patril, nemám nič, ale vy ste jich pobrali!) My jsme jich pobrali! Řekněte, že jej mám také!

A zvláště lesní reforma není ničím morálním. Lesní reforma děje se podle §u 1 a §u 11 . . . (Nepokoj.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Petřík (pokračuje): . . . děje se podle uvozovacích §§ 1 a 11 tak, že se má nechati nejvýše 500 ha půdy jednotlivému majiteli, ale někomu se na § 20 nechává asi 50.000 ha. Tu je možno mluviti o nějaké velké morálce nebo o něčem podobném? Tedy raději s těmito věcmi nechodit.

Pokud jde, vážení pánové, o zákony jednotlivé, chtěl bych se jen několika slovy zmíniti o tom návrhu zákona o stráži zemědělské. Takovému hlídači polnímu nebo lesnímu nebo rybničnímu (Sen. Ant. Novák: Lučnímu!) přiznává se těmito oběma zákony ohromná odpovědnost a velká pravomoc, a my jsme tu právě v obavě, protože dotčený hlídač nemá tu tvrdou školu, kterou musí prodělati strážník nebo četník, tedy ten cvik, to neustálé připomínání té odpovědnosti, toho pocitu odpovědnosti, ty instrukce přísné, které takové orgány policejní a četnické služby mají, že tento člověk o tom všem nebude míti ani zdání, že mnohý a mnohý z těch lidí, když mu tak důležitě a důrazně bude nařízeno, že musí a co všechno musí pod pokutou konečně dělati, že tento člověk nepatrného vzdělání může velmi často přestřeliti. (Sen. Časný: Bude páchat násilí!) Ano, učiní přehmaty. On bude orgánem, který bude rozhodovati o trestnosti nebo o možnosti potrestání lidí. On bude znalcem. Takový člověk bude míti hodnost, kterou přecení. On bude si k vůli této své funkci vyrovnávati s mnoha lidmi staré účty. (Souhlas.) On někde z vlastní vůle, někde z návodu bude šikanovati lidi odlišného politického názoru.

Tedy, pánové, ta veliká moc na jedné straně a ta bezpřípravnost, žádná průprava, existenční odvislost, protože on bude jenom na 6 měsíců, to všechno když přirovnáme, zejména ta jeho bezmocnost proti těm, kteří jsou velikými poplatníky daně pozemkové, kteří ho mohou navrhovati a také žádati jeho suspendování, jeho sesazení na straně druhé, ukazuje nám tu ohromné dva rozpory, které se nikterak k těmto zákonům nehodí. Padá tu také na váhu, že takový, řekl bych vyštafírovaný člověk bude v poměru naprosto soukromoprávním. Obec ho bude jmenovati. Někdo bude žádati o jeho suspendování, on bude míti celou spoustu práv a řekněme povinností na jedné straně, velikou moc na druhé straně - však žádnou možnost odporu k některým lidem a služební poměr naprosto soukromoprávní. To jsou věci, které vytýkám zákonu o polní hlídce, o veřejné stráži zemědělské.

Pokud jde o zákon o ochraně polního majetku, chci poukázati na některé odstavce.

V §u 2, odst. 2. stojí: Zejména budiž pro polní pych stíhán, kdo bezprávně vstoupí do zahrad atd. anebo, na pole osetá, nebo osázená, nebo k osetí, nebo osázení připravená, pokud nejsou sněhem tak pokryta, že způsobení škody je vyloučeno, nebo dokud plodiny nebyly s nich úplně sklizeny. Toto >úplně sklizeny< podtrhuji.

Na venkově, pánové, je zvykem, že chudí lidé chodí sbírati klásky. Kdy je po žních úplně sklizený pozemek? V národohospodářském výboru jeden z pánů řekl: Já nechci, aby mně někdo klásky sbíral na poli, poněvadž z toho vydroleného zrna chci míti zelené hnojivo. Tedy je viděti, že ten pozemek není vlastně po sklizni nikdy; dokud je tam ještě zrníčko, nesmí tam běhati ani husy, poněvadž ten hlídač to bude hlídati, a nikdo se nesmí tam odvážiti.

A co bude s paběrkováním bramborů? Kdy je sklizeno pole po bramborách? Nikdy, poněvadž ještě na zimu, až se budou nahluboko orati políčka, může rolník nalézti a sesbírati brambory. Tedy do té doby tento pozemek sklizen nebude přesto, že ten majitel sklidil pozemek dávno. Vidíte, jaké možnosti šikan tu jsou. Někdo řekne: Vždyť tohle bylo možno dělat dříve také. Vím, ale dříve to nemusil polní hlídač hlásiti, nemohla se mu dáti pokuta, když takové případy nehlásil. Ale teď mu je možno pokutu dát, když to neohlásí. Kdy bude louka po sklizni, kdy budeme směti na lukách pásti tam, kde je zvykem, že po senách se pase dobytek? Co když někdo řekne: Já chci míti druhou otavu. Vy jste tam pustili dobytek jako každý jiný rok a je zle. Máte na krku pokutu, polní hlídač to musí hlásiti.

Vážení pánové! Dále: Kdo si dělá pěšinu nebo cestu někdy po mezi atd., anebo, řekněme, po poli, nebo v louce, kdo si dělá pěšinu nebo cestu: Jsou rozmlácené cesty, neupravené, na jaře a na podzim, jsou na nich louže, teče tam vada. Teď ovšem lid tím blátem, tou neupravenou cestou, nemůže do práce a z práce na př. ráno, v noci nebo na večer v noci, když je stále šero a pozdě se dělá den. Vyhne se do louky, do pole. Takové pole není oseté a někde se vleze i do osetého. Dobrý hospodář vzal strusku, ostrý popel a okolo svého pozemku udělal pěšinu, aby tam mohli choditi. Dnes podle mého názoru to dělati nemusí, poněvadž se tam postaví polní hlídač a ten bude musiti státi na tom místě a dávati pozor, a kdo se uhne do pozemku, aby se celý neublátil, bude udán pro polní pych.

Máte zde další odstavec e) §u 2: >řeže, žne, drhne, nebo trhá klasy, lusky nebo kulturní rostliny na pozemcích obdělaných, žne nebo trhá trávu, zejména i na cestách a mezích polních . . .< >zejména i na cestách a mezích< - dopouští se polního pychu. Nevím, zdali ten zákon má úmysl znemožniti vůbec chov husí u chudých lidí. Myslím, že by to byla ohromná národohospodářská ztráta, kdyby se možnost chovu husí u nás omezila více než na polovičku, kdyby lidé bezzemci nemohli chovati husy, poněvadž napříště nebude jim dovoleno nažati trávu na cestách nebo mezích. Hlásíme se jen o meze, na kterých tráva uschne. Nikdo ji nežne. Vždyť takové husy může vychovávati anebo chovati jen ten, kdo tuto možnost má. Když nebude této možnosti, když zejména budou neustálé a neustále šikany a pokuty, musí dobrovolně anebo z přinucení každý, kdo pozemku nemá, upustiti od chovu husí. A přece husa dá se vychovati způsobem dosti levným, neboť její potravou ze začátku, pokud je malá, jsou kopřivy, bodláčí, řepka a jiné plevele, kterých dobytek ani dobře nepotřebuje.

Proč máme zabrániti někomu, aby na cestě žal. Je to obyčejně cesta polní, tedy obecní. Dá-li obec tu cestu do pachtu, pronajme-li ji, pak ovšem na ní nikdo žíti nemůže, poněvadž si ji hlídá pronajimatel. Není-li pronajata a nebyla-li nikdy, nač tento případ zaváděti?

A závidí někdo naší ženě nemajetného člověka, že si někde nažala pro kozy anebo husy anebo pro kravku nůši trávy na cestě, na mezi, na pastvě? Říkám na pastvě okolo pozemků, kam dobytek nemůže býti vyhnán, neboť kde se dobytek pase, není žádné trávy ke žnutí. Nažala-li si takovou trávu, proč je jí potřebí záviděti, vždyť ona se na tu nůši trávy musí plaziti celé půldne. Vždyť ta nůše trávy přijde draho, když vezmeme, že půl dne při tom prozahálela. Vždyť to není žádný zisk, vždyť je to ztráta. Kdyby svojí pracovní síly mohla úsporněji použíti, pak by jistě ty věci nedělala. Myslím, že takováhle přímost a vytyčování o těch cestách a mezích byla zbytečná. (Sen. Hubka: Na chudé musí býti přísnost!) To právě říkám také.

Dále zákaz pasení. >Kdo pase na cizích pozemcích . . .<

Vážení pánové! Dokud se pásly ovce - já ze svého dětství se pamatuji, že ve všech vesnicích byla stáda ovcí - jak pak stíhali rolníky, majitelé ovcí, když ovce vběhly domkáři do jeho pozemečku a pásly se na jeho pozemku, ačkoliv on sám by chtěl trávu vytrhat a spást pro svoji kravku? To o žádném polním pychu v této věci nebylo slyšeti, nikoho nenapadlo, že by sedlák měl se hnáti k odpovědnosti a k náhradě. Ale dnes se hájí každý pozemek a všechno. Pásti na cizích pozemcích se nebude směti. Snad na Slovensku je to lhostejno, oni mají tam své pasienky. Nuž, ukáže se, budou-li dostatečné ty jejich pasienky a zdali to stačí, když je takto vyjádřena ochrana proti tomuto pasení. Kdo zaviní, že zašla drůbež nebo dobytek na cizí obdělané pozemky? Vždyť venku jsou lidé celý den pryč. Někdo vejde do mého dvorku, a protože nikoho nezastihne doma, odejde a nechá vrátka otevřena, a drůbež vejde do polí. A bude to má vina, když jsem nebyl doma a někdo nechal dvířka otevřená? Vidíte, že to bude všecko těžké, poněvadž tyto věci bude luštiti okresní správa politická, když se strany nedohodnou. Jaké potíže tu budou vznikati! A tak vidíte, že ty věci jsou velmi těžké. Dnes se ukládá tímto zákonem, že obec musí ustanoviti hlídače. Dříve ho měla ta obec, která ho potřebovala, anebo chtěla míti. Dnes se určuje, že hlídač musí býti obcí jmenován, přesto, že obec je dnes zbankrotělým útvarem, že je takovým žebrákem, který nemůže plniti ani těch nejnutnějších povinností. Obcím a okresům se škrtají pojištění požárních přípřeží, příspěvky na hasičské sbory, příspěvky na Červený kříž a kde jaký halíř na podporu dětí chudých, které studují, nebo jinak se vzdělávají a jsou sirotky atd. Dnes to všecko se z rozpočtu škrtá. Ale prosím, na polního hlídače musí obec sehnati dnes zálohu, dnes se to obci ukládá, že musí zálohu opatřiti na toho hlídače, než sjedná s majitelem pozemků, jakým způsobem se bude ten náklad nahraditi. Napřed musí obec založiti ty věci.

Má-li býti hlídač jmenován a má-li obec či obecní zastupitelstvo hlídače ustanoviti, má býti účastníkům, majitelům pozemků dána příležitost, aby se vyslovili o osobě. - Tedy navrhovati:mohou a obec má k tomu bráti zřetel.

Podle §u 8 obec může dáti svému hlídači výpověď, ale je povinna ho propustiti, když o to žádá většina účastníků určená podle §u 5. Vážení pánové, v ústavně-právním výboru jsem velmi naléhavě prosil, aby se v demokratické republice nedávalo do zákonů, že něco je většina, co tvoří jeden, člověk, že jeden člověk nebo dva nemohou býti většina; v tom případě, když jde o 50 nebo o 100 zájemníků, že jeden nemůže tvořiti mezi 80 zájemníky většinu. Prosím, zde se říká >většina< podle §u 5. To znamená: Je třeba v obci předepsáno 100 Kč daně pozemkové, mohl bych říci 1.000 Kč, ale řeknu 100 Kč, kulatě. Předpis daně po zemkové je 100 Kč. Jeden držitel pozemku, zbytkař, anebo majitel kmenového statku, velkostatkář, bude platiti z těch 100 Kč 51 Kč, ti ostatní držitelé 25, 30 anebo 40 budou platiti 49 Kč. Ten jeden, protože platí 51 Kč ze 100 Kč daní, je >většinou< a těch 25, kteří platí 49 Kč, tedy méně, >menšinou<. Tak se v demokratické republice vyjadřuje většina. Jeden člověk je většina. Prosili jsme, aby aspoň ten název >většina< tam nedávali. Páni z ústavně-právního výboru trvali na tom, že je to většina. To je většina pana Krčméryho. On měl většinu, i když tu nebyl nikdo. Takovou většinu dávají do zákona teď.

Teď něco o té odvislosti hlídače. Ta většina, ten jeden největší poplatník, který platí více než všichni dohromady, navrhuje, a když se mu hlídač nelíbí, žádá o jeho propuštění. Protože platí o jednu korunu více na dani pozemkové než všichni ostatní, ten může žádati o suspensi, kdežto těch 25, již platí o 1 Kč méně nežli on, ti nemají žádného práva. To je demokracie. Ten jeden nebo dva, kde není velkostatek, ti jsou většina proti 60 jiným malým a menším. A proto vedou věci tak daleko a pánové z agrární strany to uvidí v obcích, kde jsou zbytkové statky. A dnes je více velkostatků včetně zbytkových, velkostatků a velkých usedlostí a tak se uvidí, že v tisících obcích Československé republiky bude polním hlídačem ten, koho měl velkostatkář všecka léta před tím. On ho nebude chtíti propustiti. Jemu bude záležeti na tom, protože s ním byl vždy spokojen, aby mohl zůstati, on ho navrhne a úřad bude musiti mu vyhověti. Věci dojdou tak daleko, že ten člověk, zřejmě od něho odvislý a s ním spokojený - bude ho míti raději než všechny ty culikáře a rolníky v obci dohromady. Někdy ho má rád, že je hodný, ale někdy rozhodují také jiné věci při tom. - Tedy ten hlídač bude si hledět pozemků toho dotčeného a druhých pozemků si vůbec nebude hleděti - půjde to taky, tomu oni budou platiti, on nebude hlídati. Jak to dříve bylo, bude to zase: Hlídalo se velkým rolníkům a na ty malé se dával pozor! To je naprostá odvislost.

A teď, vážení, ještě něco o hlídači. Dává se mu povolení, že může nositi revolver, a konečně podle zákona je oprávněn, drůbež, která se nedá zajmouti, také postřeliti. To jsou věci velmi zvláštní, protože tu nebylo vyjádřeno, kterou drůbež nemůže zajmouti. My jsme uvažovali, že to bude starý člověk, který nemůže běhati, který nebude moci ani husy zajmouti, protože ty běží příliš rychle a protože on je starý a nebude je moci zajmouti. On si to vyloží tak; protože je zajmouti nemůže, že jich několik postřílí. My jsme si vykládali, že postřílí jen slepice anebo holuby, kteří se nedají zajmouti, ale on může podle zákona zastřeliti - protože se jim neříká dobytek - také husy, protože nepostačí za nimi tak rychle utíkati jako ony. V §u 12 se určuje, že musí hlásiti škodu, a v odst. 2 §u 12, že také odhaduje přibližně, jaká škoda byla způsobena.

Polní pych trestá se až do 500 Kč. Tedy ten, kdo se polního pychu dopustil, nebo nedopustil, když se na něj to upíchne, může býti pokutován až 500 Kč. A vedle toho ovšem je povinen nahraditi škodu. Jaká ta škoda ovšem bude, tedy to je věc jiná. Je viděti, že se mají chudí lidé konečně na co těšiti. (Sen. Ant. Novák: Kdo seje vítr, ten sklidí bouři!) Ano. Dále v §u 16, odst. 2. to platí též o tom, kdo opomenutím příkazu nebo přiměřeného dohledu, k němuž byl povinen, spolupůsobil, nebo usnadnil, že byl spáchán polní pych jinou osobou, tedy ne jím, nýbrž jinou osobou. To jsou děti, když jdou pásti husy, někde opomenou dáti dostatečný pozor, husy nebo kozička vběhne někam do obilí a protože já jako tatík nedal jsem dostatečný příkaz, aby se to nestalo, aby ty děti se neopovážily pustiti husy nebo kozu do cizího pozemku, tedy mohu býti, jak viděti, podle toho ustanovení potrestám až 500 Kč atd.