A snad je i pravda to, co jsem slyšel od jednoho velmi vysokého funkcionáře, který řekl: Že nejsou-li dnes vysokoškoláci se svými platy spokojeni, ať nesvalují vinu na politické strany, ani na žádnou vládu a koalici. Příčinou toho jsou vysokoškoláci sami, vždyť nikdo jiný systém požitkový nedělal, jako určité kruhy vysokoškolské. Je snad dobře, aby toto bylo připomenuto, abychom nesvalovali vinu na jiného a nehledali vnníka někde jinde, nýbrž tam, kde je.

Pokud se týká projednávané osnovy zákona, týká se, jak bylo vysvětleno, otázek organisačních v oboru soudnictví a účelem zákona je zavedení jednotného pojmenování soudu a soudců, jež bylo dosud v zemích t. zv. historických a na Slovensku a Podkarpatské Rusi různé. Tyto dny, jak již bylo řečeno, předložena byla sněmovně jiná vládní předloha, týkající se rovněž soudců, kterou mění a doplňují se některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním. Účelem tohoto druhého zákona je zjednati další úlevu přetíženým soudům a pak praktičtěji upraviti některá ustanovení procesního a exekučního práva. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

V důvodové zprávě výslovně se udává za důvod vydání tohoto druhého zákona přetížení soudů a proto se přenáší ve věcech nesporných činnost senátů na samosoudce a mimo to rozšiřuje se pravomoc samosoudců ve sporných věcech do 50.000 Kč a hranice pro věci nepatrné. t. zv. bagatelní, posunuje se z 300 Kč na 500 Kč. Ustanovení o rozšíření pravomoci samosoudců ve věcech sporných mají sice platiti jen do konce r. 1931, avšak, jak již máme praksi z jiných věcí, myslím, co jednou se zavede, že těžko bude chtíti správa justiční od toho ustoupiti, ač, pokud se mne týče, myslím, že hranice sporné věci pro samosoudce 50.000 Kč je přece jen příliš vysoká. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu vláda doufá, že personální krise v soudcovstvu, jejíž příčinou je nedostatek soudců, bude odstraněna. Je to již několikátý pokus dostati se z krise, která povíce let trvá v soudnictví, kde agenda stále roste a naproti tomu počet soudců stále klesá, takže jest ještě neobsazeno podle mých výpočtů r. 1928 288 míst. Tímto nedostatečným obsazením a vysokou agendou trpí justice a trpí také občanstvo proto, že vyřízení jak civilních, tak i trestních věcí se prodlužuje a zdržuje po více roků, ano jsou mi známy případy, že věc ani v první instanci nebyla posud za 5 let rozhodnuta. To ovšem není justice ani dobrá, ani zdravá. Nejlepším řešením bylo by podle mého mínění získati větší počet soudců úpravou požitků, aby obtížná soudcovská služba více lákala nadané a schopné právníky a aby tito, když do ní vstoupí, ji neopouštěli jen proto, že nacházejí v jiných službách méně odpovědné práce, ale výhodnější hmotné postavení.

Senát Národního shromáždění hned při projednávání platového zákona měl na mysli toto obtížné postavení soudců, jak pokud se týče jeho služby, tak i pokud se týče zhoršení jejich hmotného postavení a proto usnesl se na resolucích, v nichž poukázal na zhoršení soudcovských platů novým platovým zákonem a žádal, aby vláda při převodu do nových platů a při nastavší systemisaci nesrovnalosti napravila, než budou platové a jiné poměry soudců upraveny podle §u 97 % ústavní listiny definitivně. (Sen. Filipínský: A co se stalo s těmi resolucemi?) Bohužel se to dosud nestalo, resolucím těmto nebylo dosud vyhověno.

Neuspokojivě upravené platy a nevyhovující systemisace soudcovských míst a dále trvalé přetěžování prací a nemožnost jakéhokoli vedlejšího služebního příjmu odvrátila mladé právníky od soudcovské služby tak daleko, že justiční správa viděla se nucena snížiti čekatelskou lhůtu už i na dvě léta. (Sen. Plamínková: Ale ženy justiční správa nepřijímá !) Avšak tato přípravná doba je k řádné přípravě pro povolání soudcovské příliš krátká, než aby si v ní mohl soudcovský čekatel osvojiti dostatečnou praksi ze všech oborů práva, zvláště když při přetěžování soudů nemá ani valně času ke studiu a prohloubení svých vědomostí a když také starší soudcové pro přetížení se výchově dorostu soudcovského valně věnovati nemohou.

(K sen. Plamínkové): Paní kolegyně může býti opravdu ráda, že posud ženy do soudcovské služby přijaty nebyly, neboť myslím, že této doby je ta služba tak namáhavá a obtížná, že by tam žádná právnička více roků nevydržela. (Sen. Plamínková: Ony tam jsou, ale zadarmo!) Ne, ony jsou jen v praksi, zdarma tam bývají všichni, právní praktikanti, my jsme všichni sloužili nejprve i po léta zdarma a teprve potom za adjutum 42 zlatých, a když jsme pokročili až do té druhé poloviny auskulantů, pak jsme dostali 50 zlatých, tedy ta odměna nebyla dříve ani taková jako teď. (Sen. Plamínková: Ale muži teď neslouží zadarmo!) Jen asi s počátku. (Se. Plamínková: Zadarmo slouží jen ženy! - Ostatně jsem ráda, že z lásky k ženám je nepřijímáte!)

Soudní agenda stoupla u některých soudů a úřadů - bylo řečeno panem kol. dm Hellerem - až o 60 %. Ale já mu mohu říci, že někdy až o 200 až 300 %, tedy ještě daleko více, než on uvádí. Přesto, že soudcové pracují intensivně a stále přes čas, má veliký nedostatek soudců za následek, že rozhodnutí jak civilních, tak trestních sporů stává se, často po více letech, zvláště na Slovensku, mnohdy ke značné škodě justice i stran. V bývalém Rakousku počítalo se za maximum výkonnosti u jednoho soudce 1.800, později 2.000 bodů. V Československé republice počítal se dříve za normál 2.500 bodů, což znamená 7 až 8 hodinovou pracovní dobu. Této doby však už stoupá agenda až na 3.000 bodů, což znamená pracovní dobu osmihodinovou i větší. Mimo to ještě musí se vzíti zřetel na to, že je zde potřebí studia nejen spisů, nýbrž též odborných knih, zejména komentářů a rozhodnutí nejvyššího soudu.

Tyto nepříznivé poměry služební a platové - zvláště když platovým zákonem čís. 103/26 vzaty byly soudcům veškeré výhody dřívějším zákonem povolené - i systemisační, jež neodpovídají namáhavé a odpovědné službě soudcovské, zavinily, že nastává čím dále tím větší vyčerpání soudců a státních zástupců a tím také čím dále tím větší obava před zmenšenou výkonností a ztížením, domoci se rychle práva.

Následkem toho nastaly v soudnictví poměry, které již nyní ohrožují řádný výkon spravedlnosti a jež pro budoucnost vzbuzují oprávněné a vážné obavy pro výkon justice vůbec na škodu všeho občanstva. Slyšeli jsme zde již dnes, že je systemisováno míst soudců a státních zástupců v tomto roce v obvodu vrchního zemského soudu pražského 1.233, ale obsazeno 1.098, v obvodu zemského vrchního soudu v Brně bylo systemisováno 600 míst, ale obsazeno 536, v obvodu nově ustaveného vrchního soudu v Bratislavě bylo systemisováno 343 a obsazeno 310 a v Košicích systemisováno 293 a obsazeno 237. Chybí tedy podle mých výpočtů 288 soudců, t. j. 12 % celého systemisovaného stavu.

Není ani dostatek dorostu prakticky vycvičeného, který by zaručoval, že naše soudnictví udrží se na žádoucí výši. Soudnictví prodělává vážnou krisi, jež těžce by se mohla dotknouti státu a jeho občanstva. Proto je potřebí nápravy, a to bezodkladně. Ta se může státi jednak odnětím agendy, jež soudu nenáleží, a dalším přechodným rozšířením pravomoci samosoudců, jak se právě děje osnovou zákona podanou ve sněmovně. Dále by bylo potřebí vybaviti lépe kanceláře soudní, jež této doby jsou velmi nedostatečně vybaveny kvalifikovaným personálem, a konečně padá zde na váhu úprava poměrů soudcovských, zejména soudcovských platů.

Základní myšlenkou nové platové úpravy měl by býti cenový index v poměru k předválečnému platu soudcovskému. To, myslím, že by bylo nejlepší měřítko, a s tím by byli též soudci nejlépe spokojeni. Toho vlastně již dosáhly ostatní vrstvy, ať dělníci, ať živnostníci i producenti. Kdyby na tomto základě byly požitky soudcům vyměřeny, nebylo by vůbec stížností.

Zlepšením požitků soudcovských nastal by také příliv nových sil k soudcovskému povolání a justiční správa měla by možnost výběru soudcovského dorostu a schopně síly, které již službu nastoupily, přestaly by ji opouštěti. Soudcovský dorost je potřebí také proto slušně platit, ježto nemá možnosti vedlejších příjmů, ježto musí konati od prvního vstupu do praxe kvalitně i kvantitně práce obtížné, musí si pořizovati i nákladné pomůcky a zákoníky.

Nynější platový zákon neoceňuje dosti nutnost materielního zabezpečení a tím neodvislosti soudcovské, nedoplňuje zvláštní odpovědnost vzhledem k syndikátnímu ručení soudců, nepřihlíží k ústavnímu zákazu vedlejšího zaměstnání a vedlejších přijmů, nebere v úvahu mimořádně zvýšené nároky na soudcovskou výpomoc jak po kvalitní, tak po kvantitní stránce, a nechává stranou také to, že s výkonem svého povolání má soudce značné výlohy opatřováním drahých děl, odborných časopisů, zákoníků a judikatury.

Na tyto zvláštnosti povolání soudcovského vzal aspoň poněkud zřetel zákon t. zv. lex Dalanský, který však byl novým platovým zákonem zrušen a náhrada zaň nedána žádná. Paritní klausule podle zákona lex Dalanský zrušena, přídavky vzatý a zamezen velké většině soudů potup do vyšších skupin funkčního služného, zejména pokud se týče soudců u sborových soudů I. instance jimž končí jejich kariera šestou třídou.

Podle hodnostních tříd, na něž převedeny podle §u 132 platového zákona dnešní stupnice funkčního služného, bylo systemisováno: v hodnostní třídě II dříve 1 soudce, nyní 1, ve třídě III dříve 5, nyní 3, ve třídě IV dříve 12, nyní 7. ve třídě V dříve 240, nyní 62. ve třídě VI dříve 486. nyní 157. Teprve v nižších třídách je opak: v VII třídě bylo systemisováno 487, dnes 783 míst, v VIII dříve 609, nyní 1.181, v IX 363, dnes 153. Vidíme tedy, že největší zhoršení nastalo novým platovým zákonem u starších soudců u okresních a sborových soudů I. instance v bývalé t. zv. VI a V hodnostní třídě. V platovém zákoně jsou sice platové poměry soudců upraveny zvláště a na první pohled uspokojivě, než to je jen zdánlivé, jak výše vysvětleno prokázaným zhoršením v určitých hodnostních třídách. Poslední platový zákon vlastně měl zlepšovati, ale, jak jsem dokázal, pokud se týče soudců, zhoršoval.

Velká většina soudců nemá valného funkčního přídavku a z celého počtu soudců a státních zástupců je takovýchto soudců plných 63 % a slouží většinou u okresních soudů. U sborových soudů I. stolice s funkčním služným VI platové stupnice slouží 28 %, takže pro všech pět stupnic, první, druhou, třetí, čtvrtou a pátou zbývá pouze 94 % všech soudců. Jen těch 9 % může dosáhnouti většího platu a ti ostatní mají namnoze ještě menší plat než dříve, takže musili dostati vyrovnávací příplatek. Zejména v V. hodn. tř. někteří soudci u soudů sborových I. instance, dostali vyrovnávací přídavky až 8.000 Kč. To znamená, že mají o 8.000 Kč menší plat než dříve. Kdyby je aspoň byli mohli podržeti, bylo by to dobré, ale vyrovnávací přídavky se ztrácejí postupem a když jejich dítky dosáhnou 18 let, takže takový soudce, který měl určitý plat před 3 roky, má nyní každý rok o několik set nebo i tisíc méně. V tom jest hledati tu trpkost, která není mnohým nezasvěceným dosti jasná, proč soudcové tak si stěžují na poslední platový zákon. Ta nepříjemnost je v tom, že místo aby byli zůstali při tom, co měli, nebo místo aby byli dosáhli zlepšení, byli vlastně posunuti zpět. Zlepšení se dostalo pouze 9 %, což vlastně neznamená skoro nic, nebo aspoň jen velmi málo.

Též velmi nevýhodně jsou postaveni státní zástupcové, u nichž nebyl brán zřetel ani na jejich obtížnou a nepříjemnou službu, a byli platovým zákonem připraveni i o přídavek, kterého požívali od r. 1873. Státní zástupcové měli přídavek t. zv. >řečnický< za to, že při porotách a přelíčeních mluvili. Též zařazení státních zástupců, počínaje generálním prokurátorem i jejích náměstků i přednostů státních zastupitelstev je velmi nepříznivé a bylo by na čase, aby i v tomto směru nastala náprava.

Zlepšení platů soudců a státních zástupců nevyžadovalo by nějakého nákladu většího, zejména nákladu, který by zatěžoval rozpočet celkový. Jsou zde též různé, řekl bych zálohy, nebo úspory, a ze kterých by to zlepšení mohlo býti poskytnuto. V první řadě je to neobsazených 288 míst. To je reserva přes 6 mil. Pak jsou zde vyrovnávací přídavky, které činí rovněž několik milionů, interkalaře, rovněž několik milionů. Když se to všechno vezme, pomalu zase bychom dostali částku, která byla zákonem Dolanského poskytnuta, a křivda, která se stala, byla by tím napravena.

Pokud je mně známo, všechny politické strany uznávají těžké postavení soudců i jejich odpovědnou a obtížnou práci a též všechny politické strany jsou pro to, aby soudcové byli tak honorováni, aby při své tak těžké službě měli též, řekl bych, aspoň slušnou existenci. Zejména, pokud se týká strany republikánské, mohu tak s určitostí tvrditi, neboť naše strana opětovně i při projednávání platového zákona se usnesla na tom, aby soudci byli tak honorováni, jak toho zasluhují. Je to zde potřebí jaksi vyzdvihnouti proto, aby se snad nemyslilo, že hmotné postavení soudců bylo zhoršeno následkem nepřízně nikterých politických stran, zejména snad nynější koalice. Tomu tak není a jak jsem již s počátku uvedl, byly toho příčiny úplně jiné. I vláda uznala, že by se mělo něco učiniti, a nejlepším důkazem toho je to, že podal sám ministr justice Dolanský návrh, aby požitky soudců byly nově upraveny a poněkud zlepšeny. Nemůžeme tedy říci, že justiční správa je na tom sama vinna, nebo že ona sama dnešní krisi způsobila.

Končím tím, že se přimlouvám, aby volání soudcovských organisací po zlepšení systemisace a hmotného postavení nebylo dlouho oslyšeno a aby bylo co nejdříve ke spokojenosti jejich v zájmu státním i veškerého občanstva splněno. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací n resoluční návrhy pana sen. Friedricha a druhů a pana sen. dr. Hellera a soudr.

Žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrhy sen. Friedricha a druhů:

§ 5 nechť zní takto:

>Pro soudce první skupiny (§ 36 odst. 1 plat. zákona), ustanovené na služebních soudcovských místech systemisovaných v VII. stupnici funkčního služného (§ 40 odst. 4 plat. zákona), stanoví se úřední titul >okresní soudce<. Dosáhne-li takový soudce při kvalifikaci alespoň >dobré< požitků VI. stupně základního služného, má titul >soudní rada<. Je-li takový soudce ustanoven na služebním místě systemisovaném k řízení správy okresního soudu, má úřední titul >okresní soudce (soudní rada) a přednosta okresního soudu<.

§ 6 nechť zní takto:

>Pro soudce první skupiny (§ 36, odst. 1. plat. zákona), ustanovené na služebních soudcovských místech systemisovaných v VI. stupnici funkčního služného (§ 40, odst. 4 plat. zákona), stanoví se úřední titul >soudní rada<. Dosáhne-li takový soudce při kvalifikaci alespoň >dobré< požitků VIII. stupně základního služného, má titul >vrchní soudní rada<. Je-li takový soudce ustanoven na služebním místě systemisovaném k řízení správy okresního soudu, nebo je-li pověřen ve smyslu §u 25, odst. 2. organisačního zákona č. 217/1896 ř. z., správou okresního soudu v sídle sborového soudu první stolice, přísluší mu po dobu výkonu této funkce titul >soudní rada (vrchní soudní rada) a přednosta okresního soudu<.

Pozměňovací návrh sen. dr Hellera a soudr.:

Jak o nový § 7 budiž vsunuto ustanovení:

>Soudcové VII. stupnice funkčního služného, kteří dosáhli požitků 6. stupně základního služného a mají kvalifikaci nejméně >dobrou<, obdrží titul >soudní rada< resp. >soudní rada a přednosta soudu<, soudcové VI. stupnice funkčního služného, kteří mají požitky 8. stupně základního služného a kvalifikaci alespoň >dobrou<, obdrží titul >vrchní soudní rada<.

§§ 7 až včetně 16 budou označeny jako §§ 8 až včetně 17.

Resoluční návrh sen. dr Hellea a soudr.:

Vláda se vybízí:

1. aby ihned, pokud jen možno, předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona o služební pragmatice soudců, která odpovídá zvláštnímu postavení soudců,

2. aby na počátku podzimního zasedání předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, která odpovídá zásadám obsaženým v návrhu zákona, jejž podali senátoři dr Witt, dr Soukup a soudruzi.

Místopředseda dr Brabec: Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. dr Veselý: Prosím několik slov.

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo panu zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Správně bylo řečeno, že předložená osnova vládní upravuje jenom vnější poměry, tedy jenom vnější označení titulů soudních a také titulů soudců, takže nezasahuje do vnitřní organisace a hloubky našeho soudnictví. Ale přece jenom jsme byli svědky, že jsou poměry v naší justici takové, že si vynucují ve všech vrstvách obyvatelstva pozornost a také přinášejí návrhy, jak by nynější poměry měly býti napraveny jak by justice měla býti zase uvedena v tu vážnost a v tu všeobecně ctěnou činnost, jak zasluhuje. Doufám, že debata, která byla v senátě dnes provedena, si vynutí pozornost na příslušných místech a že ministerstvo spravedlnosti se přičiní, aby použilo materiálu, který tu byl přednesen, k nápravě.

Poukazuje se na přetíženost soudů. Tato přetíženost je zajisté, zejména u sborových soudů pražských, brněnských. v Mor. Ostravě atd. Tady je nutno systemisaci, která se osvědčila nedostatečnou, měniti a napravovati, zejména u velkých soudů - ve velkých městech nebo městech průmyslových, dělnických - bude potřebí systemisaci upraviti tak, aby zde byla velká volnost pohybu, když nastane nával práce, aby počet míst soudcovských mohl býti přiměřeně rozmnožen, aby se vyhovělo potřebám obyvatelstva.

Docela správně bylo tu také nadhozeno, že by bylo potřebí vysvětliti, proč ženy nebyly připuštěny do justiční služby, ačkoliv ústřední justiční správa potřebovala pracovnice a jsou ženy, které se osvědčují v advokacii a osvědčily se i v soudní službě. Tedy tak naprosto zamítavé stanovisko, tak naprosté odmítání ženských spolupracovnic není nejen odůvodněno, ale příčí se také naší ústavě, která ženě výslovně přiznává táž práva jako mužům.

Doufám, že podněty, které tu byly předneseny, přinutí rozhodující činitele, aby také o této věci uvažovati.

Lituji, že nemohu navrhnouti přijeti pozměňovacích návrhů, které tu byly předneseny, poněvadž k takovému prohlášení nejsem zmocněn ústavně-právním výborem. Trvám proto při návrhu, aby osnova zákona byla přijata tak, jak byla ústavně-právním výborem předložena

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům hodlám dáti hlasovati o osnově zákona takto:

o §u 1 až §u 4 podle zprávy výborové;

o §u 5 podle návrhu sen. Friedricha a druhů, bude-li zamítnut podle zprávy výborové;

o §u 6 podle návrhu senu Friedricha a druhů, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové; pak o návrhu sen. dr Hellera a soudr. na vložení nového §u 7 a přečíslování dalších paragrafů, bude-li zamítnut, pak o §§ 7 až 16, o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto postupu? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy tak postupovati a přikročuji ke hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí, aby §§ 1 až 4 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby § 5 zněl podle návrhu sen. Friedricha a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 5 zněl podle zprávy výborové, nech zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 6 zněl podle návrhu sen. Friedricha a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 6 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby podle návrhu sen. dr Hellera a soudr. vložen byl nový § 7 a další paragrafy přečíslovány, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 7 až 16, nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Tím byla přijata osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přikročíme k budu dalšímu, jímž je:

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti sedrie v Bratislavě ze dne 23. února 1928, č. j. Tl 129/22-9, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Podoby pro přečin pomluvy podle §§ů 1, 3, odst. II. č. 1 zák. čl. XLI/1914 (čís. 5675/28 předs.). Tisk 688.

Zpravodajem je pan sen. dr Baxa. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Baxa: Slavný senáte! Sedrie v Bratislavě žádá podáním ze dne 23. února 1928,.č. j. T. 129/27-9, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Podob y pro přečin. pomluvy podle §§ 1, 3, odst. II. č. 1 zák. č1. XLI./1914 (č. 5675/28 předs.).

V časopise >Slovák< ze dne 28. července 1927 byl pod titulem >Živnostenský dom v Piešťanoch<, uveřejněn článek, který obsahoval tvrzení takových skutků, že byly-li by správné, mohly zavdati podnět k tomu, aby bylo proti Janu Beránkovi zahájeno trestní řízení, nebo které by ho mohly vydati veřejnému opovržení. Důsledkem toho podal Jan Beránek, hlavní trafikant v Pešťanoch, žalobu na Josefa Siváka, odpovědného redaktora tohoto časopisu, a na neznámého pisatele žalobu pro přečin pomluvy páchaný tiskem. Odpovědný redaktor Josef Sivák zvláštním podáním na sedrii v Bratislavě z 9. září 1927 jako pisatele tohoto článku udal sen. Podobu, což při výslechu svém u téže sedrie dne 30. prosince 1927 opakoval. Důsledkem toho podal soukromý žalobce žalobu i na sen. Podobu.

Imunitní výbor navrhuje, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Podo by pro přečin pomluvy podle §§ 1, 3, odst. II., č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914 spáchaný článkem >Živnostenský dom v Piešťanoch<. uveřejněným v časopisu >Slovák< dne 28. července 1927, a to z těchto důvodů.

Sen. Podoba slyšán před imunitním výborem prohlásil, že článek ten nepsal. Důsledkem toho nemůže imunitní výbor jinak, nežli navrhnouti senátu, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Podoby pro přečin výše uvedený.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Z řečníků je přihlášen pan sen. Modráček.

Navrhuji řečnickou lhůtu 10 minut. Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Lhůta se stanoví tedy na 10 minut. Uděluji slovo panu sen. Modráčkovi.

Sen. Modráček: Slavný senáte! Nepřihlásil jsem se ke slovu k vůli p. senátorovi, o němž je řeč v této imunitce. Přihlásil psem se ke slovu proto, že činím námitky proti způsobu odůvodnění návrhu imunitního výboru, aby p. sen. Podoba vydán nebyl. Pánové, přečtěte si prosím, důvod, proč nemá býti vydán. >Sen. Podoba slyšán před imunitním výborem prohlásil, že článek ten nepsal. Důsledkem toho nemůže imunitní výbor jinak, nežli navrhnouti senátu, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Podoby pro přečin výše uvedený.<

Prosím, imunitní výbor najednou ze sebe udělal soudní instanci, povolal si obžalovaného a ten řekne: >Toho přečinu jsem se nedopustil<. Imunitní výbor řekne: >Když jsi pravil, že jsi se toho nedopustil, jsi nevinen a my tě nevydáme<.

Prosím, pánové, chápete nesmyslnost tohoto odůvodnění? Předně imunitní výbor není žádná soudní instance. Ústavní listina nepředpisuje sice žádnou metodu imunitnímu výboru, proč může, nebo nemusí poslance vydati. To závisí na praksi. Ale ta prakse v parlamentním životě je všude na světě, myslím, ta, že se imunitní výbor nemá plésti do výkonu soudcovského. Imunitní výbor nemá práva . . . (Hluk. - Vύkψiky.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Modráček (pokračuje): . . . vyslýchati obžalovaného, poněvadž by musil také vyslýchati toho, kdo ho žaluje. Jelikož nemá k tomu ani moci, ani přístupu, aby mohl tak obsáhlé vyšetřování zahájiti, nespadá to do jeho kompetence. To je věc soudu. Pánové, imunitní výbor má zkoumati případ se dvou hledisek, jež byla sledována v poslanecké sněmovně, když jsem tam byl členem imunitního výboru, a také byla sledována, pokud vím, v rakouském parlamentě. Imunitní výbor prostuduje žádost se dvou hledisek, především je-li odůvodnění žádosti za vydání k trestnímu stíhání poslance nebo senátora dostatečné, aby zde bylo svědectví, které dokazuje, že se toho činu mohl dopustiti a že žádost za vydání není pouhou lapálií, že není manévrem osob, které chtějí poslance nebo senátora bezdůvodně potáhnouti před soud a chikanovati. Za druhé imunitní výbor má právo zkoumati, je-li přečin, kterého se měl poslanec nebo senátor dopustiti, toho dosahu, aby odůvodnil zrušení senátorské nebo poslanecké imunity. Senátorská imunita je drahocenná věc a nemůže se zrušiti pro každý přečin. Když se poslanec dopustil přečinu, nevysvítá z toho, že senát nebo sněmovna má právo ho vydati. Jen tehdy má to právo, jde-li o takový přečin, který skutečně je dosti veliký, aby odůvodnil zrušení poslanecké imunity. Oč zde běží? O urážku na cti. Ta urážka na cti stala se tiskem, a podle zprávy imunitního výboru urážka byla toho druhu, že kdyby útoky proti žalobci učiněné byly správné, mohly by zadati podnět k tomu, aby proti žalobci Beránkovi bylo zavedeno trestní řízení, nebo které by ho mohly vydati veřejnému opovržení. Urážky byly tedy silné. Předmět sám jistě odůvodňuje vydání sen. Podoby k trestnímu stíhání. Je zde jeden svědek, který výslovně tvrdí, že těchto urážek se dopustil sen. Podoba. (Hlas: To je poslanec ludové strany!) Tedy imunitní výbor doznává, že se stala těžká urážka. Je zde svědek, který dokazuje - ať je to pravda nebo ne, to je vedlejší - ale dokazuje, že té urážky se dopustil sen. Podoba. A imunitní výbor prostě si pozve sen. Podobu, který řekne, že to nepsal. Ergo nemůže býti vydán. Prosím, kdyby tato imunitka byla odůvodněna laikem, kdyby tato imunitka byla zastávána (Výkřiky sen. Kovalika a Polacha.) laikem, tak bych se tomu konečně ani nedivil. Když pan kol. Toužil zde zastával usnesení imunitního výboru, že kol. Šturc tam a tam nemluvil, nebo že se policie mýlila, nebo že tam a tam nevystoupil, řekl jsem si: To je laik a nikoli právník. Ale toto zastává dr Baxa, a to přestává všechno.