Důvod pro zamítnutí je ovšem někde docela jinde. Ministerstvu spravedlnosti nebylo příjemno, aby zástupcům soudců samým, bylo dáno slovo ve výboru a ihned povolilo presidium senátu, pan předseda výboru, ba i celý výbor, t. j. většina výboru. Podal jsem totiž ve výboru návrh, aby jednání o této předloze bylo odloženo a aby záležitost byla předána, plenu senátu k rozhodnutí. zda plenem zákaz presidia schvaluje. Výbor se zalekl, netrval již na svém dřívějším, jednomyslně přijatém usnesení, nýbrž byl naopak můj návrh 8 ku 4 hlasům zamítnut. Tak vypadá poměr mezi parlamentem a domněle parlamentní vládou, která přece z parlamentu vyšla, tak se dodatečně znemožňují usnesení výboru způsobem, který by bylo stěží pokládati za možný.

I mé návrhy na změnu předlohy 601, n to na změnu §§ 5 a 6 potud, aby tituly byly upraveny podle přání soudců tak, že by dobře kvalifikovaní soudcové, kteří dosáhnou VI stupně základního služného, měli obdržeti titul soudních radů, a ti, kteří dosáhli VIII stupně základního služného, titul radů vrchního zemského soudu, byly přehlasovány. Dovolávám se nyní senátu, aby vyhověl přání soudci a podávám plenu znovu pozměňovací návrhy k §§ 5 a 6 předlohy ve smyslu mnou uvedeném.

Automatické dosažení titulu nejblíže vyšší stupnice funkčního služného je v jiných státech již provedeno, na př. v Rakousku. Až do nabytí platnosti nového zákona byly v obvodu vrchního zemského soudu pražského systemisovány dvě třetiny všech přednostenských míst u okresních soudů v VII hodnostní třídě, měly tedy titul radovský, u větších okresních soudů docela titul rady vrchního zemského soudu. Podle předlohy mělo by v souvislosti s provedenou jíž systemisací jen 16 přednostů okresních soudů titul radovský a ani jediný titul rudy vrchního zemského soudu, kdežto podle dřívějšího stavu dosáhlo 138 přednostů okresních soudů titulu rady zemského soudu a někteří dokonce titulu rady vrchního zemského soudu. Stejně je tomu u sborových soudů prvé instance.

Poznamenávám k tomu dále: Budete-li souhlasiti s pozměňovacími návrhy, které jsem podal, nebude tím způsobeno státnímu hospodářství ani nejmenšího zatížení. Nemluví-li tedy proti tomu žádný rozpočtový důvod, tu bylo by zajisté jen po smyslu pravé demokracie, aby byl vzat zřetel při takové otázce v prvé řadě na přání oné skupiny obyvatelstva, jejíž zájmy jsou novým nařízením případně novým zákonem dotčeny. Pánové, soudci cítí se beztak již neobyčejně dotčenými bezprávím, způsobeným jim platovým zákonem č. 1031926, zrušením ustanovení zákona Dolanského. Jsou podporováni ve svých snahách po odčinění těchto škod též jednomyslným usnesením stálého výboru německých státních úředníků s vysokoškolským vzděláním, tedy sdružení, které obsahuje veškeré akademicky vzdělané úřednictvo, nejen úřednictvo soudů, což je zřejmě důkazem toho, že se zde nejedná o vlastní zájmy jednoho stavu. Soudcové dále velmi trpí nedostatečnou systemisací, a to nejen ve stavu soudcovském, ale zvláště ve stavu kancelářském, a nelze popírati krisi, která vládne v celém soudnictví. Této krisi nelze odpomáhati snad různými pokusy, o nichž jsme slyšeli, jak o na př. odstraněním sborového soudnictví ve věcech civilních nebo zvýšením cenové hranice pro samosoudce, této krisi může spíše býti odpomoženo jen pronikavým zlepšením systemisace a novou organisací soudních kanceláří. U soudů v německém a jazykově smíšeném území nebylo by však ani tím ještě docíleno ničeho nebo nikoli ještě všeho, neboť v těchto územích nemůže dojíti k úspěšnému soudnictví. dokud budou se uplatňovati jazyková nařízení se svou naprosto zbytečnou dvojjazyčností, jíž trpí nejen soudci německé národnosti, ale právě tak i soudci národnosti české, kteří jsou nuceni tam úřadovati. Za tohoto stavu věcí je při nejmenším nanejvýš nepraktické drážditi soudce také ještě v otázce titulů, a žádám vás proto, abyste souhlasili s mými návrhy, aby tato předloha byla změna podle přání soudců a prohlašuji: Nebudou-li tyto návrhy přijatý, budu já i má strana hlasovati proti předloze. (Potlesk senátorů něm. strany nár.)

Místopředseda dr Brabec: Slovo má pan sen. Wagner.

Sen. Wagner: Vážený senáte! Po nesčetných stížnostech, které do naší justice téměř po celou dobu trvání Československé republiky se všech stran byly pronášeny, na schůzích soudců i v denních listech prodiskutovány, po všesoudcovské schůzi, která se konala v prosinci loňského roku, a po veřejném projevu nad jiné povolaného znalce soudnictví, bývalého soudce, univ. profesora dr Hory, očekávali jsme, že vláda předstoupí před parlament s osnovami zákonů, které by vleklou krisi soudní řešily a nadobro odstranily. Nestalo se tak a vláda přichází dnes s osnovou zákona, která je rázu čistě formálního a podřadného; přímočarému a velkorysému řešení soudcovské otázky vláda se vyhýbá.

Avšak i projednávání této maličké osnovy spojeno bylo s nezvyklými obtížemi. Mluvil již o nich kol. Friedrich. Já jen uvádím stejně jako on, že ústavně-právní výbor shledal potřebu toho, aby slyšel jako experty soudce české i německé národnosti. Také se na tam usnesl, aby zástupcové soudcovské organisace české i německé (Zpravodaj sen. dr Veselý: I maďarské!), i maďarské do ústavně-právního výbor u byli zavoláni.

Ale pan předseda senátu použil ustanovení §u 28 jedn. řádu, nedal k zavolání expertů do ústavně-právního výboru souhlasu (Slyšte!), a tak slyšení expertů z kruhů soudcovských úplně odpadlo. Já sám neznám motivů, proč tak pan předseda senátu učinil, ale naznačil to kol. dr Friedrich, že prý zde byla obava, že by slyšení expertů spojeno bylo s finančními obětmi. (Sen. dr Krouský: Tak to vyložil pan předseda výboru!) Já jsem tam nebyl. Je možné, aby tento důvod pana předsedy senátu mohl obstáti? Pan předseda dovolával se ustanovení §u 28 jedn. řádu a v témže paragrafu je výslovně uvedeno, že státním úředníkům - a těmi jsou přece také soudcové, kteří jako experti měli býti slyšeni - nepřísluší ani náhrady stravného, ani hotových výloh, když jako experti jsou slyšeni. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví!) § 28 jedn. řádu mluví dále o tom, že expertům lze přisouditi odměnu za podání jejich dobrého zdání, ale mám za to, že ani tato obava zde nemohla býti, poněvadž se přece nedalo čekati, že by soudcové za svůj posudek, v ústavněprávním výboru podaný; vůbec jakékoliv odměny požadovali.

Mám tedy za to, že to nebyl finanční důvod, že je zde něco jiného, co se dá těžko vysvětliti, proč tito experti k jednání ve výboru připuštěni nebyli. Domněnkám otvírá se volné pole a snad pravdě nebude tak vzdálenou domněnka - naznačí to také kol. Friedrich - že to byl pan ministr spravedlnosti, který v tomto případě zasáhl, a to proto, poněvadž si nepřál, aby soudcové všech národností v Československé republice jako experti vešli ve styk s ústavně-právním výborem senátu, ačkoliv se jedná o nepolitické, čistě odborové organisace.

Tedy já nemám důkazů pro toto tvrzení, je to jen má domněnka, ale mám za to, že pan předseda tuto expertisu, která by stát nestála ani haléře, povoliti měl.

Přejdu teď k vlastní zákonné osnově: Úprava titulů soudců, jak jest obsažena v navrhované osnově, neodpovídá plně přáním soudců.

Soudcové žádali, aby pro všechny soudce bez ohledu, u které instituce působí, zachován byl jednotný titul soudce, a aby k tomuto titulu bylo přidáno toliko označení soudu, u kterého dotčený soudce je ustanoven. Žádali to soudcové pod tou podmínkou, že titul soudce s příslušným označením soudu, u kterého dotyčný soudce působí, bude také zaveden i pro soudce nejvyššího soudu, žádali tedy titul: soudce, okresní soudce, krajský soudce, vrchní soudce atd. Když pak k dohodě rady nejvyššího soudu nedošlo, přáli si, aby soudcové měli titul: soudce; okresní soudce, soudní rada a vrchní soudní rada, tak, jak je v předložené osnově navrhováno, avšak s tím rozdílem, aby titul >soudní rada< a >vrchní soudní rada< nebyl vázán na stupnici funkčního služného, nýbrž na platovou výši a aby tento titul příslušel každému soudci bez ohledu na jeho působiště, jenž dosáhl platu, s nímž u administrativních konceptních úředníků titul rady je spojen. Tedy i v tomto smyslu shodně se mnou mluvil p. kol. Friedrich.

Domáhali se tudíž soudcové v tomto bodu toliko parity s administrativními konceptními úředníky, tomuto jejich přání pro odpor ministerstva spravedlnosti nebylo však vyhověno. A tak soudcové proti konceptním úředníkům administrativním i v otázce titulové jsou degradováni.

Znění §u 14 předložené osnovy znemožňuje soudcům u okresních soudů ustanoveným vůbec dosažení titulu vrchního soudního rady a titul soudního rady připouští, toto ustanovení v budoucnosti jen přednostům těch okresních soudů, které mají více než 4 soudní oddělení. Ale takovýchto soudů je v Čechách toliko 16, na Moravě 13 a na Slovensku jen 6.

Není pochyby, že tímto navrhovaným titulováním utrpí značně prestyž soudů i soudců takto postižených. Jsou však důležitější věci, které znepokojují nejenom soudce, nýbrž i veřejnost, která se soudy přichází do styku a která u soudů domáhá se svého práva.

Slyšíme časté výtky, že záležitosti soudní projednávají se zdlouhavé, že i léta trvají spory, než v třetí instanci definitivně jsou rozhodnuty, a že i mnohá rozhodnutí soudní i co do kvality nestojí na výši doby. Otázkou tou nutno v zájmu státu samého se zabývati, nutno zkoumati příčiny těchto nezdravých zjevů, a zjistí-li se příčina, nutno také hledati prostředky k nápravě.

Nebude sporu o tom, že jednou z příčin je rozmanitost a komplikovanost nynějších hospodářských poměrů, jak po válce se utvářely, a poválečná psychosa, která vypátrání pravdy v soudním procesu nesmírně ztěžuje.

Ale není to příčina jediná; vedle ní jsou to zejména nedostatečné platy soudců a pak naprosto nedostatečná systemisace soudcovských míst.

Pokud jde o platy soudcovské, měl jsem již v rozpočtové debatě příležitost poukázati na vadnost celého soudcovského systému platového, který připouští zvýšení funkčního služného jen tenkráte, když soudce je jmenován k soudu vyšší instance, a který při nedostatečném systemisování míst s vyšším funkčním služným zaviňuje, že ohromné množství soudců končí svou karieru nejvýše při sborovém soudu prvé instance s nejvýše dosažitelným služným 43.200 Kč bez činovného.

Nepříznivý poměr míst s nižším funkčním služným k místům s funkčním služným vyšším vynikne, pakli si uvědomíme, že podle nynější systemisace 91 % soudců je buď vůbec bez funkčního služného, anebo s nejnižším funkčním služným VII. a VI. platové stupnice a že při tomto poměru - slyšte - toliko 9 % soudců může postoupiti do vyšší stupnice funkčního služného. Nelze se pak diviti, když soudce, vida naprostou nemožnost svůj plat zvýšiti nemá ke stáru již žádných ambicí.

V sousedních státech řeší se otázka soudcovská zcela jinak než u nás. V Jugoslávii podána byla ve skupině osnova zákona o soudcovských přídavcích. Tyto přídavky platí pro všechny soudce a obnášejí kromě platu a bytného 200 až 4.000 dinárů měsíčně. V Rakousku pak novelisovali zákon o platech soudcovských a touto novelisací odstranili dvě tvrdosti původního zákona, které jsou také v našem zákoně č. 103 z r. 1926 a záležejí v tom, že soudce beze změny služebního místa nemohl postoupiti do vyšší stavovské skupiny a že nebylo dosti systemisovaných míst ve vyšších skupinách. Tedy tyto tvrdosti Jsou také u nás. V Rakousku, aby odstranili tyto tvrdosti, zavedli jakousi automatiku a rozmnožili místa ve vyšších skupinách. Každý soudce I. skupiny u okresního soudu bez rozdílu služebního použití a bez rozdílu služebního místa při dobré kvalifikaci automaticky, jakmile dosáhne 6. postupového obnosu - a to je nejdéle po 18 letech - obdrží služební starobní přídavek, jehož výše se rovná prvnímu služebnímu přídavku II. skupiny, a mimo to obdrží titul soudního rady.

Doporučujeme, aby naše justiční správa těchto reforem v cizích státech si všímala a podobné zlepšení soudcovských platů i u nás provedla.

Pokud systemisace soudcovských míst se týče, tu možno již za tu krátkou dobu, co nová systemisace v život byla uvedena, konstatovati její naprostou nedostatečnost ke škodě stran práva se domáhajících, ke škodě státu samého a ke škodě a v neprospěch soudců, jich zdraví a jich rodin.

V obvodu vrchního zemského soudu v Praze bylo 1. března 1928 systemisováno cekem 1.231 soudcovských míst, v obvodu moravsko-slezského soudu v Brně 600 míst, v obvodu bratislavské soudní tabule 343 míst a v obvodu soudní tabule v Košicích 293 soudcovských míst. Úhrnem tedy v celé republice systemisováno 2.467 soudcovských míst. Z těchto systemisovaných míst bylo však ve stejné době obsazeno toliko: V Čechách 1.100 míst, na Moravě a ve Slezsku 526 míst, v bratislavském obvodu 316 míst a v košickém obvodu. 234 míst, tedy bylo celkem obsazeno 2.176 míst, čili 291 míst soudcovských bylo vůbec neobsazeno. Systemisace tato je naprosto nedostatečná a sám pan ministr spravedlnosti prohlásil, že s ní spokojen není. Domáháme se tedy právem revise této systemisace. Je-li pak již systemisace naprosto nedostatečnou, pak nelze si vůbec vysvětliti a omluviti okolnost, že tak velký počet systemisovaných míst zůstává po celou dobu neobsazen. Žádáme p. ministra spravedlnosti, aby v této věci neprodleně zjednal nápravu.

K nesnázím spojeným s nedostatečnou systemizací a s neobsazováním systemisovaných míst přistupují však i jiné okolnosti, a to absence soudců následkem přetížení onemocnělých.

Jako příklad uvádím zemský trestní soud v Praze, kde je asi 50 referentů. těchto 50 referentů je trvale nemocno nebo nepřítomno 10 až 15. Velké poroty, které se u tohoto soudu konají, vyžadují asi 8 soudců, takže veškerá ostatní rok od roku vzrůstající agenda spočívá průměrně na 30 soudcích.

Nelze se pak diviti, když u tohoto soudu přibývá restů a když soudcové, mezi niž agenda nemocných anebo nepřítomných soudců se rozdělí, v pravém slova smyslu padají pod tíhou úkolů na ně vznesených.

V nedávné době byl to kol. vrchní rada Borovička, který byl nalezen v jisté místnosti u zemského trestního soudu v úplném bezvědomí a který teprve po několikadenním pečlivém lékařském ošetření se vzpamatoval natolik, že nabyl alespoň řeči.

Před systemisací bylo v Čechách toliko 15 okresních soudů o jednom soudci. Tento počet t. zv. jednospřežných soudů byl systemisací rozmnožen na 42 v samotných Čechách. Okresní soudy proti předešlému stavu ztratily 20 % svého personálu.

A tak si představme, jak to vypadá u takového soudu, kde je ustanoven, jediný soudce a má nedostatečný počet kancelářských úředníků. Přijde oznámení, soudce je nucen jíti se zapisovatelem na komisi. Zřízenec, který tam působí jako výkonný orgán, jde na exekuční výkon, a co je toho následek? Soud, který má míti podatelnu otevřenou do 5, hodiny odpolední, který má míti do 6. hodiny odpolední otevřenou pozemkovou knihu, jest jednoduše prázdna jako holubník a nikdo se tam při takové příležitosti nedovolá práva a pomoci, ovšem ke své vlastní škodě.

Není divu, že za těchto poměrů soudcovská služba není žádoucí ani lákavá. Není dostatek soudcovského dorostu a tím krise soudní stává se krisí vleklou.

Absolvovaní právníci k soudům se nehrnou, a vstoupí-li již jednou do soudní služby, při nejbližší příležitosti, která se jim naskytne, utekou jinam, kde jsou alespoň poněkud lepší vyhlídky.

Tomuto nedostatku soudcovského dorostu ovšem neodpomůže prakse dnes užívaná, že od auskultantů před připuštěním k soudcovské zkoušce vyžaduje se revers, že zůstanou v soudních službách. Jen náležitá úprava platového systému a zajištění lidského života může odstraniti tento nedostatek.

Jak ona meziministerská komise, která se systemisací zabývala, chápala svůj úkol a jak byla informováno, vysvítá nejlépe z té okolnosti, že při známém nedostatku soudcovského dorostu snížila počet míst čekatelů soudcovské služby, a to v obvodu vrch. zem. soudu v Praze z 250 na 200 a že venkovské soudy v obvodu vrchního zemského soudu v Praze byly redukovány o 12% proti systemisovanému stavu v r. 1914 a dokonce o 21% proti skutečnému stavu, proti skutečnému obsazení těchto soudů v r. 1913.

Stejně řízně byla provedena také redukce u úředníků soudní kanceláře, jak vysvitne z těchto cifer: Systemosovaný stav úředníků soudní kanceláře mimo sborové soudy činí nyní u všech okresních soudů dohromady 547 osob, stav zřízenců 450 osob a oficiantů nebo kancelářských pomocníků 537 osob.

Naproti tomu bylo r. 1913 skutečně obsazeno: úředníků soudní kanceláře 619, zřízenců 461 a oficiantů a kancelářských pomocníků 650; ztrácí tudíž při nynější velmi moudré systemisaci první skupina 13 %, druhá 2 1/2 a třetí dokonce 21 %.

Mluvil-li jsem již o tom, že za nedostatečné systemisace soudcovských míst se přetěžuje personál, zavádí se povrchnost a znemožňuje se řádná jurisdikce, pak nutno také poukázati na naprostý nedostatek pomůcek u soudů: Soudy neodbírají právnických časopisů z nedostatku peněz, nemají dostatečného paušálu, soudní knihovny jsou nedostatečně vybaveny, mnohé soudy neodbírají ani Vážného sbírku rozhodnutí. Administrativa nabyla v soudnictví vrchu nad jurisdikcí a knihovny soudní jsou dokumentem úpadku v justici.

Justiční administrativa nepřeje samostatnému, neodvislému a důkladnému konání práva.

Justiční administrativa ponechala instituci soudních inspektorů - dnes se jmenují zmocněnci ministerstva spravedlnosti - která byla v Rakousku zavedena r. 1898 jen přechodně při zavedení nového civilního a exekučního řádu. Soudní inspektoři nepřinášejí soudcům rady a úlevy ve službě, naopak pohánějí soudce k nemožně zvýšeným úkonům na úkor meritorního vyřízení věci, podávají o soudcích své zvláštní, tajné kvalifikace, objevují jednotlivé soudce, kteří dovedou překonati míru, bodovým systémem stanovenou, a pak činí návrhy na restrikci personálu.

Považujeme instituci soudních inspektorů za nezákonnou, vždyť dohled na soudy vykonávají presidenti podle zákona a žádáme proto odstranění této instituce, která napáchala více zla než dobra.

Se vším důrazem protestujeme pak proti bodovému systému, kterým se hodnotiti má soudcovská práce, neboť soudcovská práce je prací vědeckou, která řemeslně, kus od kusu odhadovati se nedá a tím více, když už tento bodový systém existuje, protestujeme proti tomu, aby byl ještě překročován.

Bylo by však nespravedlivo, kdybych justiční správě nepřiznal, že učinila alespoň malý pokus, aby hmotné postavení soudů, alespoň některých zlepšila.

Vládním nařízením zavedeny byly t. zv. přednostenské a předsednické přídavky, a to pro přednosty soudů s nejvýše 4 odděleními 1.200 Kč, a pro předsedy senátů 2.400 Kč ročně, které po třech letech zvyšují se na 3.600 Kč a po dalších třech letech na 4.800 Kč a které po tříletém faktickém pobírání do pense jsou započitatelny.

Tedy zdálo by se, že se tu něco soudcům dálo, ale celkem vzato nevidím v tom žádného nadlepšení soudcům.

Především tyto přídavky nepřísluší soudcům všem, nýbrž jen uvedeným přednostům soudů a předsedům senátu, a to toliko těm, kteří předsedy senátu byli jmenováni a fakticky úřad předsednický vykonávají nepřísluší však náměstkům předsedy, i když náměstek předsedy de facto předsedu zastupuje a jako jeho substitut funkci předsednickou fakticky vykonává, a nepřísluší ani jmenovaným předsedům senátu, když z jakékoliv příčiny na př. pro nemoc nebo jiné přidělení nemohou funkci předsednickou vykonávati.

A ještě jeden povážlivý háček zde je. Předsedy senátu jmenuje dnes ministr spravedlnosti po návrhu presidenta vrchního zemského soudu a po slyšení osobního senátu. Jsou tudíž předsedové senátu nyní ustanovováni, justiční správou a tato okolnost podle mého skromného mínění naprosto se nedá srovnati se soudcovskou neodvislostí zákonem zaručenou.

Podle doslechu zamýšlí justiční správa zavésti v justici jisté novoty a není od místa, když se zmíním i o těchto úmyslech justiční správy.

Zamýšlí prý zavésti instituci konceptních pomocníků nebo lépe kvalifikovaných kancelářských sil, na které by se přenesla nesporná a správní agenda soudní; tito konceptní pomocníci by tuto agendu vyřizovali pod vlastní odpovědností a pod svým podpisem. Proti jich rozhodnutí byl by možný rozklad, o němž by rozhodoval soudce. Podle tohoto úmyslu měl by se soudce věnovati toliko sporné a trestní agendě. Tisíce a tisíce pochybností vyvstává při úvaze, zdali tento způsob může přinésti úlevu soudcům a je-li pro strany výhodný. Nepokládám za správné a účelné, aby nesporná agenda byla vyňata z působnosti soudců. Na cizí příklady na př. na Anglii zde poukazovati nelze, ježto u nás byl odchylný vývoj justice co do úkolů i co do kompetence a nynější rozdělení kompetence potřebám našeho obyvatelstva plně vyhovuje. Těžko u nás pomýšleti, že by tak důležité záležitosti jako na př. poručenství, věci tabulární, dědické a jiné rodinné záležitosti měl vyřizovati neprávník. A ani při zařízení této instituce by se úlevy soudcům nedostalo, ježto by najisto po odnětí nesporné agendy soudcům nastala restrikce soudcovských míst.

Naprosto pak považuji za vyloučeno, aby konceptní pomocníci vedli právní agendu nad soudci. Rychlejšího vyřizování nesporné agendy sotva by se pak dosáhlo, kdyžtě proti rozhodnutí konceptního pomocníka je přípustný rozklad, o kterém zase soudce rozhoduje.

Daleko vážněji však nutno se zabývati úmysly justiční správy, které směřují k tomu, aby byly okleštěny senáty a aby byla rozšířena pravomoc samosoudců, jakož alby změněna a doplněna byla některá ustanovení civilního soudního a exekučního řádu. Justiční správa, zamýšlí prý zrušiti vícečlenné senáty u nejvyššího soudu, vrchního soudu a u sborových soudů I. instance a zavésti senáty nejvýše dvoučlenné. Zamýšlí se prý dále rozšíření pravomoci samosoudců v majetkoprávních sporech, které by z pravomoci senátu byly vůbec vyloučený bez ohledu na majetkovou hodnotu a byly přikázány samosoudcům, a zamýšlí se prý zrušiti kausální soudnictví vůbec, takže by laický soudní živel z obchodních a horních senátů vůbec vymizel.

Teď právě, než jsem šel na tribunu, jsem se dověděl, že vláda podala v poslanecké sněmovně včera osnovu zákona, kterým pravomoc samosoudců ve věcech civilních, pokud jde o majetkoprávní spory, rozšiřuje se na spory až do 50.000 Kč, a osnovu, kterou při bagatelním řízení zvyšuje se částka dosavadních 300 Kč na 500 Kč. Tedy je viděti, že na těchto pověstech něco pravdy je a já nemohu souhlasiti s tím, aby pravomoc samosoudce byla tímto způsobem rozšiřována ani ne při bagatelkách, poněvadž obnos 500 Kč u chudého člověka jest ohromným jměním, kolikrát jeho jměním jediným. Bagatelní řízení nepřipouští nějakého odvolání a rozsudek prvního soudce je naprosto definitivní. Tedy i z tohoto důvodu musíme se ohraditi proti tomuto rozšíření samosoudcovské pravomoci.

Je na pováženou, omezovati pravomoc senátu a počet jich přísedících v době, kdy vydávají se tak četné zákony, jež je nutno dobře stráviti a kdy neobyčejně těžké a komplikované poměry hospodářské vymáhají jistotu a pevnost judikatury.

Otázkami těmito zabývala se legislativní komise při Svazu soudců zřízená a po bedlivé úvaze vyslovila souhlas s těmito eventualitami:

1. se zrušením kausálního soudnictví, ale toliko ve věcech pozůstalostních poručenských a se zavedením samosoudcovství pro veškeré věci řízení nesporného,

2. pro kompetenci okresních soudů. pro pozůstalosti deskové a cizinců a pro poručenstva, vedená dosud u sborových soudů. - S tím lze plně souhlasiti, poněvadž vedení poručenstva u sborových soudů z důvodů na př. držení deskových statků, neodpovídá demokratickému duchu naší doby.

Dále souhlasí tato legislativní komise s ustanovením, jímž se upravuje řešení kompetenčních konfliktů mezi řádnými, mimořádnými a rozhodčími soudy a jimiž přiznává se exekuční soudní vykonatelnost pravoplatným rozhodnutím státních úřadů správních, ukládajícím plnění peněžité neb vydání věcí movitých.

Legislativní komise Svazu soudců se vší rozhodností odmítá však navrhované instituce samosoudcovské u sborových soudů pro všechny spory majetkoprávní, a to z důvodů péče o řádné soudnictví i z důvodů stavovských. Legislativní komise Svazu soudců zcela správně vychází z názoru, že rychlost rozhodnutí, kterou justiční práva těmito novotami sleduje, nesmí býti na úkor kvality rozhodnutí, ježto rozhodnutí je daleko důležitější v každém případě než rychlost, s jakou bylo vydáno, a ježto správnost a úplná objektivita rozhodování zabezpečují senáty lépe než systém samosoudcovský.

Legislativní komise Svazu soudců uvádí dále, že pro systém senátní mluví dosavadní dobrá zkušenost a důvěra v senátní systém a dále i názor povolaných autorit a votum nejvyššího soudního dvora. Svaz soudců je přesvědčen, že zrušení senátů nepřivodí zlepšení dnešních trestních poměrů soudcovských, jelikož příčina justiční krise tkví, jak jsem již podotkl, v nedostatečné systemisaci, ve stálém vzrůstu agendy a v nedostatečném honorování soudcovské práce. Svaz soudců také důvodně se obává, že zmenšení členů v senátech odvolacích zmenšilo by ještě více nečetná místa soudcovská lépe placená.

Pokud pak jde o zrušení soudce-laika v obchodních a berních senátech, tu zkušenosti dosud učiněné přesvědčují o tom, že tyto senáty bez soudců-laiků, odborně vzdělaných a odborně značně zkušených, bez újmy kvality svých rozhodnutí nemohou se dobře obejíti. Také obchodní a živnostenské komory práti zamýšlenému zrušení soudců laiků v kausálních senátech se vyslovily a jejich dobrozdání dlužno respektovati.

Z novin dovídáme se také o úmyslu vlády provésti reformu trestního řízení, pokud jde o přípravné vyhledávání ve věcech trestních a svěřiti toto přípravné vyhledávání státním zástupcům. Ani s tímto úmyslem justiční správy nelze projeviti souhlas.

Dlužno v prvé řadě si uvědomiti, že soudce podle zákona je neodvislý, že jedná samostatně pod svou vlastní odpovědností, kdežto státní zástupce, zaujímající v trestním procesu postavení strany nemá té.o neodvislosti a samo statnosti a že podléhá přímo rozkazům vrchního státního zástupce a rozkazům ministra spravedlnosti.

Již tedy obava o naprosto objektivní úkon vyšetřovací vede k poznání, že při přípravném vyhledávání působiti má neodvislý a samostatný soudce.

Ale i důvody vhodnosti a účelnosti svědčí pro zachování vyšetřujícího soudce, neboť jisté úkony s trestním vyšetřováním spojené provésti může toliko soudce, na př. výslech svědků pod přísahou, donucování svědka k výpovědi vůbec, potrestání svědka pro nedostavení se nebo pro odepření výpovědi, potrestání znalce, protože odepřel dobrozdání, anebo že se nedostavil, soudní ohledání, prohlídky osob, domů atd. Některé z těchto úkonů může ovšem podniknouti též bezpečnostní úřad, ale smí tak učiniti jen v případě prodlení a musí o všech krocích, které podnikl, neprodleně oznámení soudu učiniti.