Zpravodaj sen. Hrejsa: Navrhují zamítnutí, jelikož vláda připravuje takovou předlohu zákona.

Místopředseda dr Brabec: Přikročíme ke hlasování o této resoluci.

Kdo je pro to, aby resoluce tato byla schválena, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Další resoluce.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Druhý event. resoluční návrh sen. Hampla a druhů:

Bude-li zamítnut náš resoluční návrh, aby vláda předložila návrh novelisace zákona o požitcích válečných poškozenců, vypracovaný na základě návrhu posl. Kopasze a soudr. tisk 555, navrhujeme:

Vládě se ukládá, aby do měsíce předložila senátu návrh novelisace zákona čís. 142/1920 o požitcích válečných poškozenců ve znění zákona č. 39/1922, jenž by vyhovoval plně požadavkům organisací válečných poškozenců.

Místopředseda dr Brabec: Přikročíme ke hlasování o této resoluci.

Kdo je pro při jetí této resoluce, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá. Další, prosím.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Třetí resoluční návrh senátora Hampla a druhů:

Vládě se ukládá, aby do měsíce předložila senátu návrh zákona o povinném zaměstnávání invalidů, jenž by byl ve shodě s požadavky organisací válečných poškozenců a organisací sdružujících státní zaměstnance invalidy.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Navrhuji zamítnutí, poněvadž vláda se snaží pokud možno přáním vyhověti.

Místopředseda dr Brabec: Dám hlasovati o této resoluci třetí.

Kdo je pro schválení, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Další resoluce pana sen. Hampla a druhů.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Čtvrtý resoluční návrh. senátora Hampla a druhů:

Vládě se ukládá, aby do týdne předložila. senátu návrh zákona, kterým se stanoví nov á jednoroční lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců, prostá jakýchkoliv vylučovacích výminek a omezovacích ustanovení.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Navrhuji zamítnutí v té naději, že resoluci kterouž jsme přijali, bude vyhověno.

Místopředseda dr Brabec: Dám hlasovati o této resoluci.

Kdo je pro schválení, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá. Další resoluce pana sen. Hampla a druhů.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pátý resoluční návrh sen. Hampla a druhů:

Vládě se ukládá, aby neprodleně předložila senátu návrh zákona, kterým se válečným poškozencům promíjejí přeplatky důchodů, vzniklé výplatou náhradních požitků (vyživovacích příspěvků, vojenských pensí a pod.), nebo ztrátou nároku na důchod, pokud v tomto případě nevznikl přeplatek ze zlého úmyslu válečného poškozence, jakož i vůbec všechny jiné přeplatky důchodů válečných poškozenců, ať vznikly z důvodů jakýchkoliv, vyjma zlý úmysl válečného poškozence. Dokud nebude tento návrh zákona vládou předložen a projednán, budiž vymáhání přeplatky zastaveno.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Z důvodu zpředu uvedeného, navrhuji zamítnutí.

Místopředseda dr Brabec: Dám hlasovati.

Kdo je pro schválení této resoluce, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se rovněž zamítá.

Poslední resoluce p. sen. Hampla a druhů.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Šestý resoluční návrh sen. Hampla a druhů:

Vzhledem k tomu, že vlády Československé republiky po 10 let zanedbávaly řádnou péči o válečné poškozence tak, že se to stalo předmětem protestů i mezinárodních sjezdů válečných poškozenců, zatím co vynakládaly miliardy na militarismus a válečné zbrojení, ukládá se vládě, aby neprodleně předložila senátu návrh zákona, kterým se povoluje 900 milionů Kč na mimořádnou výpomoc potřebným válečným poškozencům, v první řadě těm, kteří žádného důchodu nepožívají.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Navrhuji zamítnutí, poněvadž návrh nemá náležitostí §u 41 ústavní listiny a není přiložen návrh, jak uhraditi navrhovanou potřebu.

Místopředseda dr Brabec: Dám hlasovati.

Kdo je pro schválení této resoluce nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se rovněž zamítá.

Přikročuji k dalšímu bodu programu, jímž je:

4. Zpráva výboru živnostensko-obchodního o vládním návrhu zákona (tisk 647), kterým se zrušují úlevy stanovené z důvodu války pro nastoupení a provozování živností. Tisk 683.

Zpravodajem je pan sen. Kotrba, prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Kotrba: Slavný senáte! Zpráva výboru živnostensko-obchodního - tisk sen. 683 - po jednαvá o vládním návrhu zákona, jímž se zrušují úlevy stanovené z důvodu války pro nastoupení a provozování živností.

Císařské nařízení ze dne 7. prosince 1915, čís. 364 ř. z., týkající se úlev z důvodu války pro nastoupení a provozování živností nemá po uplynulém desítiletí již svého právního účinku.

Nařízení samo dávno již vykonalo svůj sociální úkol v plné míře a dovršené konsolidační poměry hospodářské volaly již právem několik roků po zrušení zmíněného nařízení, neboť stav živnostenský byl výjimkami těmito na právech svých nemálo dotčen.

Nařízení zasahovalo citelně do práva živnostenské autonomie, rušilo průkaz způsobilosti i právo rekursní živnostenských společenstev.

Provedeným šetřením bylo z jištěno, že na politické úřady žádné žádosti opírající se o ustanovení cís. nařízení již po několik roků nepřicházejí a že je tudíž časem plně saturováno.

Zrušení předpisů o úlevách poskytnutých z důvodů války při nastoupení a provozování živností děje se zákonem a nikoli vládním nařízením, poněvadž mezi těmito předpisy je též shora citované císařské nařízení č. 364/1915 ř. z., které mělo účinnost zákona a může proto býti zrušeno zase pouze zákonem.

Výbor živnostensko-obchodní pojednal o tomto návrhu a jménem tohoto výboru prosím slavný senát, aby tento vládní návrh byl schválen tak, jak byl senátu podán. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Přikročíme ke hlasování.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není tomu tak.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je

5. Zpráva technicko-dopravního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 633) o cejchování vnitrozemských lodí. Tisk 682.

Zpravodajem je pan sen. Pavelka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Pavelka: Slavný senáte! Účelem cejchování lodí je zjistiti při každé jednotlivé lodi, mnoho-li bude vážiti její náklad při kterémkoliv jejím ponoru, jenž se stanoví podle ponorových stupnic na bocích lodi. Tyto údaje jsou zapsány do cejchovního průkazu, udávajícího postupnou váhu nákladu od nejmenšího do největšího ponoru.

Podle takto zjištěné váhy nákladu určuje se dopravné, plavební, překladní, a přístavní poplatky mzdy při překladu v přístavech, a jde-li o méněcenné zboží jako uhlí, stavební hmoty, i cena nákladu, takže loď s ponorovými stupnicemi a s cejchovním průkazem slouží jako nákladní váha. Z těchto důvodů bylo a je dosud cejchování lodí prováděno úředně podobně jako celchování měr a vah.

Předložená osnova má tedy za účel: 1. zmocniti vládu vydati potřebná vládní nařízení k provedení mezinárodní úmluvy o cejchování vnitrozemských lodí a její příloh; 2. propůjčiti ustanovením této úmluvy, pokud upravují věci vy hrazené zákonodárství Československé republiky, moc zákona; 3. upraviti instanční postup a stanoviti trestní opatření.

Srovnáním předložené osnovy s dosud platnými předpisy, t. j. pro.Labe s cejchovním řádem z r. 1913 uvedeným v Rakousku v splatnost nařízením býv. ministerstva obchodu z 18. listopadu 1913, č. 30 z. z. čes. z r. 1914, a pro Dunaj s instrukcí byv. uherského ministerstva obchodu z 13. září 1896, č. 3870 M K, se shledává, že § 1, odst. 1. a 2. zavádí jako novum povinné cejchování lodí větších než 25 tun nosnosti, náležejících čsl. státním příslušníkům a určených pro plavbu přes hranice Československa - t. j. po Labi a Dunaji - anebo mimo její území - na př. po Odře. - Toto novum je však pouze zdánlivé, neboť povinné cejchování, třebaže nebylo dosavadními cejchovními řády výslovně předepsáno, vyplývalo z praktického provozu plavby, zejména zahraniční, neboť loď, jež by nebyla cejchována, měla by takové obtíže, že by téměř nemohla přejíti přes hranice.

Pro lodi určené k vnitřní dopravě u nás - přichází tu v úvahu hlavně lodi pro dopravu stavebních hmot po Vltavě a Labi - ponechává se dosavadní stav, t. j. cejchování fakultativní, ježto jsou to jednak lodi, které neprovozují obchodní dopravu a po většině jsou dřevěné. poměrně slabé konstrukce, které se při naložení značně deformují, takže nelze dosíci žádoucí přesnosti při zjišťování váhy pomocí ponorových stupnic a cejchovního průkazu. U lodí železných, pevně stavěných a řádně cejchovaných je úchylka váhy zjištěná podle cejchovního průkazu od skutečné váhy zboží nepatrná.

§ 2 předložené osnovy přenáší agendu cejchování lodí na plavební úřady ve smyslu odst. 6., § 1 vládního nařízení z 1. července 1920, č. 416/1920, a stanoví instanční postup. Tím zavádí se v této věci jednotnost, neboť dosavadní cejchování lodí na Labi bylo prováděno politickými úřady I. a II. stolice a na Dunaji zvláštními experty.

V §u 3 bylo vzhledem k důležitosti cejchovních průkazů upozorněno výslovně na to, že cejchovní průkaz je veřejnou listinou, jejíž zneužití je tedy stíháno podle trestních předpisů.

§ 4 až 7 stanoví provádění trestního řízení, jež je svěřeno politickým úřadům. Vzhledem k nutnosti, aby náklad na lodi, často veliké ceny, nebyl zdržován zaváděním trestního řízení, čímž by trpěl dopravci, zavádí se podle vzoru trestního práva důchodkového a zákona puncovního - č. 2/1928 - tak zv. upouštěcí řízení, spočívající v tom, že v případě zjištěného provinění upustí se od trestního řízení, zaplatí-li pachatel částku, kterou v mezích trestní sazby určí místně příslušný poříční plavební úřad. Nedojde-li k upouštěcímu řízení, zavedou příslušné politické úřady řízení trestní.

Jak již bylo uvedeno, bude provedení tohoto zákona vyžadovati vydání vládního nařízení, jež se však bude týkati, ponejvíce technické stránky věci, t. j. způsobu měření, výpočtu, administrativních opatření a cejchovního průkazu, pro nějž byl zvláštní subkomisí, svolanou Radou společnosti národů, vypracován jednotný vzor.

Podotýká se, že sjednocení předpisů o cejchování lodí, jímž se touto osnovou má dostati zákonné platnosti, je prvým krokem směřujícím k mezinárodní unifikaci komplikovaného plavebního zákonodárství, a bylo by si přáti, aby na této cestě vedoucí k zjednodušení a ulehčení mezinárodní dopravy bylo pokračováno.

Technicko-dopravní výbor uvažoval a projednal tuto osnovu a doporučuje ji slavnému senátu ke schválení.

Místopředseda dr Brabec: Z řečníků není nikdo přihlášen, debata je tím skončena. Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní Formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není, přikročuji k hlasování. Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přikročujeme k dalšímu bodu programu, jímž je:

6. Zpráva ústavně - právního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 601) o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví. Tisk 698.

Zpravodajem je pan sen. dr Veselý. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Osnova, kterou vláda předkládá senátu Národního shromáždění k usnesení, má účel, upraviti jen tituly jednak soudců, jednak soudů. Změny jsou jen v některých oborech podstatné. Zejména úplně se odstraňuje titul generálního advokáta, který byl při generální prokuratuře u nejvyššího soudu, a kromě toho z označení >zemský soud< se odstraňuje >zemský<, a ustanovuje se, že všechny soudy, i v Praze, v Brně, v Opavě, které dosud byly jmenovány zemskými soudy, nadále mají býti jmenovány krajskými soudy s přídavky civilní ekzekuční nebo trestní.

Pokud jde o tuto změnu v titulatuře zemského soudu, je věc dosti závažná, poněvadž označení zemský soud zde bylo, a vláda svůj návrh odůvodňuje tím, poněvadž prý kdysi jurisdikce zemských soudů se vztahovala na celé země a právem se tedy mluvilo o zemském soudu, kdežto nyní zemský soud kromě vedení desek zemských o velkostatcích nemá žádné jiné působnosti, která by se na celou zem vztahovala.

Ovšem také označení krajský soud podle našeho mínění má podklad pouze historický, který dnes úplně zmizel, poněvadž krajské soudy byly původně určeny pro kraje, pokud země česká, moravská a slezská v kraje byly rozděleny, ale jakmile kraje tyto zmizely, také označení krajských soudů pozbylo historického odůvodnění. Vláda pro užívání jednotného titulu krajských soudů uvádí, že zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi by nebylo možno ustanoviti titul zemský soud, poněvadž tam není pro to žádného podkladu, a na př. na Slovensku by musily býti dva zemské soudy, pro které ovšem dějinný vývoj nijak nemluví.

Ústavně-právní výbor přistoupil na toto mínění vládní a navrhuje tedy, aby označení krajský soud bylo přijato.

V §u 1, odst. 2, byla škrtnuta slova uvedená v osnově v fádní >na soudcovské úředníky< a nahrazena pouze slovem >soudce<, a to proto, že ústavněprávní výbor má za to, že označení >soudce< se shoduje s naší ústavní listinou a kromě toho také s platovým zákonem čís. 103 z r. 1926, takže není radno přijímati i do nových zákonů staré označení, které se opírá jen o starý rakouský zákon z 27. listopadu 1896. Nám záleží na tom, aby pouhé označení >soudce < se ujalo a aby bylo také ve všech našich zákonech zaváděno i nadále.

V §u 14, odst. 3., osnovy bylo škrtnuto na dvou místech slovo >nejblíže<, poněvadž ústavně-právní výbor si přál, aby titul vrchního rady soudního byl zachován pro dobu přechodnou i pro přednosty soudů okresních. Domnívali jsme se, že by přednostové okresních soudů kterým tento titul vrchních radů byl již povolen a kteří ho po léta užívali, to pokládali a pociťovali jako křivdu, kdyby jim nyní titul byl odňat a ,oni směli užívati jen označení soudních radů. Obyčejně takovýma maličkostmi a vnějšnostmi se působí zlá nálada, které není potřebí v tomto případě, zejména když titul vrchního rady je jaksi nabytým právem.

Zajímavé jsou resoluce, které při zákoně jsou navrhovány, zejména panem sen. dr Procházkou a sen. Lukešem a druhy.

První resoluce těchto dvou pánů opakuje usnesení senátu už z 24. června r. 1926, a to proto, že vláda nijak nedbala tohoto usnesení senátního a z resoluce, která tehdy byla přijata, nebylo splněno pranic, ani slovo a ani pokus nebyl učiněn, aby bylo vyhověno přání, které tehdy senát pro jevil. Proto tentokráte v resoluci se praví, že žádáme, aby byla co nejdříve provedena vládou, poněvadž záleží na tom, aby vláda respektovala usnesení senátu.

Tedy tolik bych asi jako zpravodaj jménem ústavně-právního výboru mohl říci. Ale dovolte, abych ještě přidal několik svých soukromých poznámek, kde už nemluvím jako zpravodaj ústavněprávního výboru, nýbrž pronáším své soukromé mírnění. (Sen. dr Krupka: To nejde!) Půjde to, uvidíme, že to půjde.

Tak, jako v resoluci pánů dr Procházky a Lukeše bylo projeveno už přání, aby byla vyrovnána nesrovnalost, zejména také přídavky, tak vláda je i dále vybízena, aby neobyčejné přetížení a veliký nedostatek soudců napravila. Vážený senáte, my všichni víme, že naše justice pražívá těžké doby, že prožívá krisi, o které v novinách se píše, o které jsou polemiky a o které se e všech stran uvažuje: Tato krise není jen u nás, je také v jiných státech a také jiné státy mají starost o poměry v justici, které se zhoršily. Tyto poměry zhoršily se jednak přetížením soudů, jednak tím, že hmotné poměry soudcovské nejsou takové, aby přiměly mladé trávníky ke v stupováni do soudní služby. Pokud jde o hmotné poměry, tedy ovšem myslím, že nezbude vládě nic jiného, než aby vyhověla těm požadavkům, které soudcové a zejména organisace soudcovské kladou. My nesmíme zapomenouti, že soudce má přece jen jiné, zvláštní postavení, že obyčejně soudce nemá žádných příjmů z diet, z vedlejšího příjmu a naopak, že na něho se ukládá a jemu se ukládá, aby jen se věnoval svému úřadu, aby byl na všecky strany neodvislý. Zejména jeho styky s obecenstvem musí býti velmi opatrné a neodvislé. K tomu všemu, k té neodvislosti nahoru i dolů, je ovšem také potřebí hmotného zabezpečení. Nepochybuji o tom, že by tu vláda měla vyjíti vstříc požadavkům organisací soudcovských i soudců samých, a že jim bude musit vyjít vstříc, aby odvrátila krisi v soudnictví a zejména, aby si opatřila dosti neodvislých a vědecky pracujících soudců.

Ale já bych k tomuto požadavku hmotnému připojil ještě další požadavek. Nesmí se zapomenouti, že práce soudcova je prací vědeckou, že všecka ta činnost soudcova musí býti založena na vědeckém studiu a na vědecké, odborné, skutečné práci. A tato vědecká práce, ta ovšem vyžaduje, aby byla také ceněna a aby byla zvlášť slušně honorována. A jestliže soudcové tímto způsobem, uvědomíce si své vědecké poslání, a zabezpečením hmotným nabudou samostatnosti a sebedůvěry, pak nepochybují o tom, že to, co se jmenuje krisí v soudnictví, že také pomine, a to proto, že soudce sebevědomý a hmotně zabezpečený se nedá žádným způsobem přinutiti k tomu, aby svůj úřad změnil jen v nějakou velkovýrobu rozsudků nebo velkovýrobu usnesení a aby jen spěchal podle případných povelů rychle a rychle vyříditi svůj úkol nehledě na to, jakým způsobem jej vyřídí.

Mnoho by záleželo na tom, aby soudcové, kteří hmotně budou zabezpečeni, také skutečně si byli vědomi tohoto svého vědeckého poslání a této své vědecké práce. Pak nepochybuji o tom, že se ubrání všemu pohanění, po případě těm výtkám, které byly činěny z vážných stran, že v senátech se nepracuje společně u sborových soudů, nýbrž že pracuje obyčejně jeden, předseda, ostatní že buď přijdou jen k usnesení, nebo se případně zabývají jinou prací.

Ale také jinou věc bych si ještě dovolil vytknouti, aby zejména u sborových soudů a zejména u vyšších soudů naprosto nebyly přijímány žádné styky se stranami, žádné t. zv. intervence stran. Na tom by velmi záleželo, aby soudnictví naše bylo neodvisle nejen nahoru, nýbrž také dolů. A já bych si tu dovolil poukázati na praksi našeho nejvyššího správního soudu, který si zachoval objektivitu a neodvislost, ale který si zachoval zejména vědecké jméno a důležitost své vědecké práce. Také správní soud je zavalen více prací, větším počtem žalob a stížností, než jak bylo na počátku, a není možno, aby ten malý počet soudců tak ohromnou agendu vyřizoval stejně rychle jako kdysi. Ale náš nejvyšší správní soud se nedá odvrátiti od povinnosti pracovati vědecky, vážně a svědomitě, nýbrž prostě pracuje stále svým způsobem a ta skutečnost, že stížností a žalob je příliš mnoho a soudců příliš málo, má za následek, že vyřízení stížností u nejvyššího správního soudu trvá delší dobu. A co vidíme? To vše pak pozná také občanstvo, lidé, kteří právo hledají a ti se pak ujímají nejvyššího správního soudu a volají k vlád, aby tento stav napravila a aby dostatečným systemisováním příslušného počtů soudců opatřila nejvyššímu správnímu soudu také možnost, aby mohl rychle pracovati. Tedy občanstvo se pak ozve a ujme se justičních pracovníků, a tu bych si přál, aby stejné poměry jako u správního soudu nastaly taky u všeho ostatního soudnictví a aby občanstvo bylo zainteresováno a volalo vládu k nápravě.

Kromě toho dovoluji si upozorniti, pokud jde o intervence, že nejvyšší správní soud zapověděl, že před přelíčením nikdo se nesmí dověděti, kdo je referentem o určité žalobě nebo stížnosti, takže tam nemohou býti referenti obtěžováni návštěvami, intervencemi, žádostmi, o protekci. Velmi by mi záleželo na tom, aby také v našem justičním soudnictví nastaly takové poměry, jako jsou u nejvyššího správního soudu.

Tolik jsem chtěl ještě dodati ke zprávě ústavně-právního výboru, jemuž záleží na tom, aby poměry v naší justici byly ozdravěny a aby v justici nadešel také klid. I na tom klidu záleží, poněvadž jsme svědky, že stále a stále chodí částečné osnovy zákonů o reformě v justici. V dubnu byl uveřejněn jeden zákon, dnes máme druhý zákon, který upravuje justici, a čteme v novinách, že včera v poslanecké sněmovně již třetí zákon byl předložen. V justici není záhodno příliš často měniti poměry a příliš často ustanovení zákona přehazovati. Také justice potřebuje klidu a mně by velmi záleželo na tom, aby justiční správa těmto poměrům věnovala pozornost a aby k tomu klidu přispěla. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přikročíme k debatě. Na listině řečníků jsou zaznamenán i pp. sen. Friedrich, Wagner, dr Heller, Lukeš.

Navrhuji lhůtu řečnickou půlhodinovou.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Není jich, tedy ustanovuje se lhůta půlhodinová.

Dávám slovo prvnímu z pánů řečníků, panu sen. Friedrichovi. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Friedrich (německy): Projednávaná předloha č. 601 nemá právě světového významu, stává se však především postupem při poradách o ní v ústavněprávním výboru zajímavou, kde při nedbání základu demokracie nebylo prostě provedeno usnesení výboru, a stává se dále zajímavou tím, že u soudců právě tak, jako u ostatních státních úředníků konečně otázka titulů přece hraje jakousi úlohu ve veřejném životě. Jestliže tento stav již ve svých příjmech je na tom tak skromně, tu nemá mu aspoň býti dáván titul, který mu působí více mrzutosti než radosti a uspokojení.

Předloha 601 neodpovídá, jak bylo zjištěno, přáním soudců, a to jak české, tak i německé národnosti. Podle ustanovení této předlohy bude nadále u okresních soudů jen >okresní soudce< a >okresní soudce a přednosta soudu< s výjimkou okresních soudů s více než 4. odděleními, kde přednosta, poněvadž sec zařazuje do 6. třídy funkčních přídavků, bude míti titul soudního rady. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.) Titul okresního soudce podrží tedy soudce, i kdyby byl ve svém oboru sebe zdatnější, kdyby mu zvláštní poměry bránily, aby se ucházel o místo u sborového soudu, při čemž stačí poukázati na bytovou krisi, která jistě ještě mnohá léta potrvá. Po celý svůj život podrží tentýž titul, jako je mu přidělen, snad o celá desítiletí mladší soudce, zatím co u všech ostatních úřadů úředníci bez ohledu na působište dostanou titul radovský. A to je právě na venkově, kde se titulu přikládá mnohem větší význam, než ve větších městech, neudržitelný stav. S tím se počítalo již ve starém Rakousku, kde se námahám soudcovských organisací podařilo prosaditi, že byla třetina veškerých přednosta soudů zařazena do VII.. někteří dokonce do VI. hodnostní třídy a tím získali titulu rady zemského soudu, případně rady vrchního zemského soudu. Podobně je tomu ovšem u soudních dvorů prvé instance s titulem rady vrchního zemského soudu.

Při těchto nedostatcích předlohy byl ovšem naprosto oprávněným požadavek, když v ústavně-právním výboru byl německou oposiční stranou podán návrh, aby zástupci německých a českých soudců byli pozváni do schůze výboru jako znalci, aby mohli svá přání přímo před výborem hájiti. Návrh tyl také jednomyslně přijat. Než ejhle! Když předloha byla v jedné z nejbližších schůzí projednávána, nebyli pozváni zástupci soudců a usnesení výboru zůstalo vůbec neprovedeno. K mému dotazu, proč nebylo provedeno, dostalo se mi odpovědi, že presidium odepřelo souhlas k provedení tohoto usnesení, poněvadž prý by domněle s pozváním zástupce slovenských soudců vznikly výdaje. Byl jsem rozhořčen. Neboť, kde je důstojnost sněmovního výboru, jestliže pro pár korun vydání neprovede se jednomyslné usnesení výboru, zatím co se tolik tisíc korun k bůhví jakým účelům - řeknu jen - vydává? Kde je proslavená demokratická zásada, když zástupci lidu přes správné toužívává jednacího řádu nemohou použíti pro pár korun práva jim příslušejícího, totiž slyšeti znalce kterým z čistě demokratického cítění chtěli popřáti slova? A konečně, což neměl pan předseda ústavně-právního výboru tolik sebevědomí, aby nedovolil zvrátiti řádné usnesení svého výboru pro tak malicherný důvod?