Schůze zahájena v 15 hodin 25 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

114 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Černý, Udržal.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupce dr Bartoušek.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr Herzovi, na dnešní a zítřejší schůzi sen. Fahrnerovi, pro zítřejší schůzi sen. Kalčokovi.

Tiskem bylo rozdáno. Žádám, aby byla přečteno.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 699. Zpráva I. výboru ústavněprávního, II. výboru národohospodářského k vládnímu návrhu zákona o veřejné stráži zemědělské (tisk 644).

Tisk 702. Zpráv a I. výboru ústavněprávního, II. výboru národohospodářského k vládnímu návrhu zákona o ochraně polního majetku (tisk 645.)

Zápisy o 135 až 137 schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 21. a 22. července 1928.

Z předsednictva přikázáno: Výborům kulturnímu, sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 700. Vládní návrh. zákona o pomocných školách (třídách).

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému:

Tisk 701. Vládní návrh, jímž se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení prozatímní dohoda, sjednaná mezi republikou Československou a Persií v Teheranu dne 17. června 1928 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 28. června 1928, č. 89 Sb. z. a n.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Předmětem je pokračování v rozpravě o

1. zprávě výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 684) k vládnímu návrhu zákona o mimořádných opatřeních bytové péče. Tisk 692.

Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, panu sen. Průšovi.

Sen. Průša: Vážený senáte! Projednávaný návrh zákona nese titul >Zákon o mimořádných opatřeních bytové péče<. Člověk neznalý poměrů v tomto státě, věřící tvrzení našich státotvorných politiků, že tento stát je spravován nejvýš demokraticky, že panuje v něm sociální spravedlnost, jistě by se domníval - z titulu zákona - že držitelé moci ve státě u vědomí toho, že zde žije tisíce rodin bez přístřeší - a tisíce rodin bydlí ne v bytech, ale v děrách zdraví lidskému škodlivých, pravých to pařeništích tuberkulosy - snaží se tímto zákonem odstraniti bytovou mizerii v tomto státě. Domníval by se, že vláda, která troubí o sobě do světa, že je sociálně spravedlivou, má v úmyslu tímto zákonem odstraniti bytovou nouzi a umožniti zejména hospodářsky slabým, aby nemusili bydliti v děrách zdraví lidskému škodlivých.

Z titulu zákona dalo by se očekávati, že vláda a vládní koalice u vědomí toho, že jednou z hlavních příčin bytové bídy jsou vysoké činže u bytů (Sen. Toužil: Celá řada bytů, a zdravých bytů, je prázdná, poněvadž to dělníci nemohou platiti!), odpovídajících požadavkům zdravého bydlení, snaží se tímto zákonem řešiti tuto důležitou otázku tak, aby i chudý dělník, gážista či řemeslník mohl slušně bydliti.

Než, podíváme-li se do obsahu zákona, pak vidíme, že nejedná se zde o zlepšení bytové krise, že nejedná zákon o odstranění dnešní bytové mizerie, ale že se opakuje stará praktika klamání. Hezký titul má zakrýti hluboké nedostatky.

Není to novum v tomto státě. Tituly různých zákonů často měly obstarati tutéž úlohu, jakou obstarává staré sešlé krásce email paní Lavecké. Ovšem, naposled vždy pravá tvář, pravá podstata se objeví. A tak je tomu i v tomto případě.

Marně by kdo hledal v tomto zákoně nějaké ustanovení, kterým by opravdově bylo čeleno bytové nouzi. Tvůrcové zákona naprosto se nenamáhali tím, aby zákonem bylo zamezeno dnešní lichvě s byty a aby řešena byla otázka zdravých levných bytů.

Je přece všeobecně známo, jak lichvářští spekulanti dovedou vydírati nešťastníky hledající byt či dílnu. Desetitisícové odstupné při přímo neslýchaně vysokých činžích je požadováno od chudých gážistů či řemeslníků. Na tyto dravce v lidské podobě zákona není. Pochopitelno! Vždyť oni jsou příslušníky t. zv. lepších vrstev. Oni jsou vyznavači toho >zdravého egoismu<, který je vyznáním víry i většiny pánů z koalice. Naproti tomu však tímto zákonem §§ 1 a 2 umožňuje se majitelům domů rušiti dosavadní pronajímané byty. (Sen. Toužil: Ale platný zákon o bytové péči nebyl dodržován! Ať někdo řekne, že okresní politická správa zakročila podle zákona!) Přijdu k tomu.

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován!

Sen. Průša (pokračuje): To je přece vyložené nahánění vody na mlýn bytovým lichvářům. Jak lze mluviti o bytové péči, když v zákoně marně byste hledali opatření proti spekulaci se stavebními parcelami, ač právě tato spekulace má vedle jiných příčin silný vliv na bytovou krisi proto, že brání tomu, aby i chudý člověk mohl si postaviti skrovné přístřeší.(Sen. Šťastný: Se stavebními hmotami je to ještě horší kapitola!) Přijdu k tomu. Nás to nepřekvapuje. Panstvo přece nebude proto, že chudáci špatně, či vůbec nebydlí, řezati do vlastního masa. Pánové z koalice nemohou hnáti k odpovědnosti členy správních rad a ředitele peněžních ústavů, kteří zejména v obvodu velkých měst spolu s jim podobnými silnými jedinci.skoupili většinu stavebních pozemků a nyní s těmito spekulují, docilujíce přímo pohádkových zisků. Vždyť oni jsou s nimi jedno tělo, jedná krev. Z těchž důvodů nechává se volné pole spekulaci se stavebními hmotami. Já jsem o této věci zde mluvil již při příležitosti projednávání zákona o stavební záruce; uvedu zde rozdíly v cenách stavebních hmot z let 1926 až 1928. Prosím, cihly pálené stály v r. 1926 1000 kusů s dopravou, myšlena je tu doprava asi tak do středu Prahy, 340 Kč, v r. 1927 370, v roce 1928 450 až 600. (Sen. Hampl: Ale mzdy nebyly zvýšeny ani o procento!) Struskové cihly v r. 1926 335 Kč, v r. 1927 375 Kč a v r. 1928 430 Kč. (Sen. Šťastný: Až 500 Kč!) To jsou výjimky, kde je i vyšší cena. Já mluvím o cenách středních. U cementu jediného nedoznaly ceny žádného zvýšení, pouze zdražen byl dovoz, takže u cementu vidíme zvýšení o 50 hal. proti předchozím létům. Vápno v r. 1926 17 Kč, v r. 1927 19 Kč, v r. 1928 20 Kč 50 h. Prkna stavební na lešení a záklopy v r. 1926 340 Kč, v r. 1927 380 Kč a v r. 1928 485 Kč. Prkna na podbíjení v r. 1926 360 Kč, v r. 1927 400 Kč, v r. 1928 505 Kč. (Sen. Toužil: Proti tomuto zlodějství není zákona!) Řekl jsem již, že pánové nemohou řezati do vlastního masa. Prkna podlažní: v r. 1926 450 Kč, v r. 1927 560 Kč a letos 680 Kč. Tesané dřevo r. 1926 280 Kč, v r. 1927 340 Kč a letos 390 Kč, řezané dřevo v r. 1926 360 Kč, v r. 1927 440 Kč a letos 510 Kč. Tašky obyčejné v r. 1926 450 Kč, v r. 1927 490 Kč a letos 510 Kč. Tašky drážkové v r. 1926 760 Kč, v r. 1927 780 Kč, letošního roku 800, 900 až 950 za 1.000 kusů. Materiálu, o kterém zde mluvíme, je všeobecný nedostatek. Cihelny soustředěny jsou jednak v prodejně cihel, a dále v bankách, zejména v Prago a Česko bance. Přidělovány jsou při zaplacení předem: v nedostatečném množství a často velmi špatné jakosti, takže valná část dopravou a manipulací na stavbě přichází na zmar. Reklamace kvality při nedostatku cihel jsou nemožny. Struskové cihly dostávají se ještě obtížněji, o kvalitě platí totéž jako o pálených. Dodací lhůta 2 měsíce i delší. O řezivo stavební, zvláště o proschlé, je velká nouze, nedostatek zvyšuje ceny. (Sen. Toužil: O vyvlastnění stavebních hmot nelze s pány hovořiti!) Ano, jistě! Proč je špatná jakost? Poněvadž nejlepší druhy určeny jsou k vývozu. To samo podmiňuje špatnou jakost. Přesto, že kvalita je mnohdy velice špatná, je viděti z cen, jak jsem uvedl, že stouply během dvou let v některých případech více jak o 50 %. Příčinu nutno hledati jen a jen ve veliké chamtivosti, ve snaze docíliti co nejvyššího zisku u majitelů podniků. Či je zde jiný důvod? Není. Suroviny jsou téměř zadarmo. Zaměstnanci jsou honorováni přímo žebrácky. Musí sváděti těžké boje, aby docílili mizerných mezd, s nimiž by se sotva protloukli životem. I pomocné hmoty nezdražily. Tedy jediná příčina tohoto enormního vzestupu cen stavebních hmot je snaha, docíliti nejvyšších zisků bez ohledu, jaké to má následky. Ve státě, kde vláda by neobstarávala jen zájmy kapitalistů, ale měla na mysli potřeby všeho obyvatelstva, byli by podobní lichváři hnáni k odpovědnosti a byla by učiněna přítrž jejich řádění. V Československé republice jsou věci jiné. Když příslušné kruhy, zejména stavitelé, dožadovali se v ministerstvu železnic snížení dopravních tarifů pro stavební hmoty, zejména cihly ze vzdálenějších cihelen, kde zboží je levnější a mnohdy lepší jakosti, aby tak čeleno bylo umělému zdražování, byli odmítnuti. (Sen. Toužil: To je špatná živnostenská politika, kterou Najman dělá!) Jistě patrně ministerstvo má zájem na tom, aby tyto vysoké, ničím neodůvodněné ceny, zvláště cihel, zůstaly nedotčeny. Čert vezmi stavební ruch. Co je pánům do toho, za jakých podmínek se staví, a jaký to bude míti vliv na otázku bytovou. Co je panstvu do toho, jak bydlí chudý člověk. Co záleží na tom, jestli umírá několik tisíců lidského dorostu tuberkulosou v těsných, špatných bytech. Jen když podnikatelské zisky zůstanou nedotčeny. Od čeho pak máme různé ty lidi. Panstvo dá z milionových zisků pár korun nějaké té lize a národ je zachráněn a spekulace také a vlastenecké povinnosti jest učiněno zadost. (Sen. Šturc: Vlastenectví je rouškou pro všechno zlodějství!) Ano.

Pánové! My tento postup chápeme. Vždy žijeme ve státě, který přes všechno tvrzení o vládě demokracie jest ovládán diktaturou kapitalistů. Kapitalistickým diktátorům čerta záleží na zdraví chudáků. Oni také 6. července ukázali svoji pravou tvář. Byla to tvář zkroucená šílenou nenávistí vůči proletářům, kteří přišli klidně demonstrovati za svá práva, za své požadavky. Na klidně demonstrující dělníky měli jste šavle, bajonety a strojní pušky, pro zločinné lichváře s lidskou bídou máte zpravidla vřelý stisk ruky. Bude to alespoň poučením pro ty, kdož dosud vaší masku nemohli prohlédnouti.

Ostatně je příznačno, že Československo v řešení bytové otázky je na jednom z posledních míst ve střední Evropě. Podle zprávy ministerstva sociální péče bylo v Československu na základě zákona o stavebním ruchu postaveno za celou řadu let 62.000 bytů, co mezitím v Prusku, v tom, reakcionářském junkerském Prusku za jediný rok loňský 1927 bylo postaveno na 150.000 bytů. Při tom je všeobecně známo, že zákona o stavebním ruchu a výhod z něho plynoucích využili v prvé řadě lidé bohatí, vládní politikové - viz Vořechovku atd. - vysocí byrokraté a ovšem také stavební spekulanti. Dr Viškovský ve své řeči z tohoto roku 15. března sám doznal, že podpory podle zákona a daňové úlevy poskytnuty byly na stavbu hotelů, kaváren, kin, luxusních krámů, barů a pod. Ostatně je to samozřejmé v této společnosti. Panstvo bylo a je u vlády a proto bylo k sobě tak štědré. (Sen. Štorc: Dělali to jako za starodávna! Jednou vy mně a podruhé já vám!) Jistě.

Zástupci majitelů domů protestují i proti této předloze a žádají volné disposiční právo s byty. Pánové snaží se veřejnosti namluviti, že tento zákon je jim nepříznivý. Domnívají se, že najde se ještě nějaký naivka, kdo by tomuto jejich tvrzení věřil. Zákon sice nese titul o mimořádné péči bytové, ale nic než titul. Zákon sám je anulací dosavadních zákonů o ochraně nájemníků, naopak je velikým zhoršením dosavadního stavu vzhledem k ustanovení §§ 1 a 2 i dalším.

Konečně páni majitelé domů jsou jistě spokojeni s tímto zákonem a jejich odpor jest jen zdánlivý. Vždyť vláda jejich přáním vyšla vstříc proto, že jejím úkolem je hájiti zájmy kapitalistů, v tomto případě domařů, a ne chudých nájemníků. Snad se to zdá ještě málo těm domařům, kteří si navykli bráti z malých bytů, často děr, nepřiměřeně vysoké nájemné. Patrně protestují proti této nicotné ochraně nájemníků ti bytoví spekulanti, kteří spekulovali s bídou bytovou. Již před válkou ve větších městech objevovali se tito dravci v lidské podobě, mající příliš široké svědomí, a obohacovali se na úkor byt hledajících. Je známo, že mnozí z nich, nemajíce nic než drzé čelo, mají dnes milionový majetek. Z čeho? Z toho, že naprosto bezohledně dovedli kořistiti z nedostatku bytů, který velice často uměle vyvolávali a vyvolávají.

Pánové, tvrdí se, že odstraněním všech omezovacích opatření v bytové otázce dosáhne se odstranění bytové krise. Ano, tvrdí se, že bude potom nadbytek bytů. Pánové, novelou čís. 87 z r. 1923 snížena byla ochrana nájemníků, zákony čís. 183 z r. 1927 a čís. 44 z tohoto roku byla téměř úplně odstraněna. Nu, splnilo se toto tvrzení? Je odstraněn nedostatek bytů? Je odstraněna bytová spekulace, bytová lichva? Mohou nalézti dělníci, nižší gážisté a malí živnostníci dostatečných bytů alespoň za snesitelné nájemné? Naopak. Lichva s byty se rozbujela v ještě větší míře, dělníci, zřízenci a úředníci, musí hledati byty daleko na periferii proto, že i v předměstích byty svými cenami jsou pro ně naprosto nedostupny. Dnes jsem zjistil, že musí se stěhovati ti dělníci, kteří nalezli zde zaměstnání několik hodin cesty odtud, jak máme Úvaly, Běchovice a tam prostý dělník musí platiti z bytu o jedné kuchyňce a malé světničce 2.800 Kč ročně a musí dávati ještě odstupné. Natolik jste docílili tím, že jste odbourali ochranu nájemníků. (Sen. Toužil: Je zajímavo, že zákon na ochranu nájemníků, který byl dělán také se živnostníky, nebéře zřetel na provozovny!) Ale jistě! To nejlépe dokazuje, že tvrzení, jakoby odbourání ochrany nájemníků znamenalo odstranění krise bytové, dostatek bytů a jejich zlevnění, nebylo pravdivé, naopak, že má za následek další zdražování činží a nové zhoršení bytových poměrů chudších vrstev se všemi zlými následky. Bytová krise spočívá v prvé řadě v tom, že je naprostý nedostatek bytů zdravých, vzdušných vyhovujících hygienickým potřebám, přístupných svolí cenou širokým vrstvám lidovým. Bytů luxusních s desítitisícovým nájemným je dostatek, zejména ve velkých městech. Zvlášť v Praze bourají se celé bloky domů a na místě těchto staví se obrovské paláce. Tam, kde dříve bydlily desítky rodin dělníků, gážistů a drobných řemeslníků, tam, kde se nalézala řada malých živností, tam nyní nalézají se velké kanceláře bank, pojišťoven spolu s bary a velikými obchody, luxusní byty dostupné výší své činže jen bursiánům a válečným zbohatlíkům. (Sen. Šturc: Poválečná morálka se zdemoralisavala, nezná se rozdílu mezi mým a tvým! To je vidět!) Ovšem, není zde snaha napraviti ty, kteří jsou zdemoralisováni.

Jest jisto, že nastane brzy nadbytek bytů velkých v novostavbách, ale tyto byty jsou a budou svou drahotou nedostupny dělníkovi, gážistovi a rovněž i malému živnostníkovi. Jsou jim nedostupny dnes a zůstanou i napříště prostě proto, že celá vaše hospodářská politika směřuje k dalšímu zhoršení výdělkových poměrů pracující třídy. Tyto by ty stanou se dostupnými pracujícím teprve tehdy, až oni svojí silou změní celý společenský řád.

Ostatně koalované strany se svojí vládou přičinily se zákonem o úpravě finančního hospodářství územních samosprávných svazků, a to tak, aby ani obce nemohly účinně čeliti bytové krisi. Až dosud značná část obcí snažila se zmírniti bytovou krisi tím, že samy stavěly obytné domy pro své příslušníky, ano i pro státní zaměstnance. Zákonem o limitaci přirážek přivedeny byly obce na pokraj bankrotu.

To pánové z koalice sami přiznávají, a je samozřejmé, že tento důležitý úkol, který až dosud plnily s větším či menším zdarem obce, nadále plniti nebudou. Zejména již proto jej nebudou moci plniti, že dík zákonu o finančním hospodářství a zákonu o reformě veřejné správy nadřízené úřady téměř všechny investiční položky rozpočtu škrtají. Panstvo z koalice ve snaze ušetřiti co nejvíce zisky velkých podnikatelů, zakroutilo krk samosprávě a tak ovšem i znemožnilo, aby obecní správy mohly ještě něco vykonati pro své občany, postrádající bytu. (Sen. Šturc: Jen když je pro armádu, to je hlavní!) Při tom tímto zákonem dává se právo rozhodovací do rukou okresních politických správ. Je známo, co okresní politické správy v této své kompetenci již udělaly, či lépe řečeno neudělaly, Necháte-li v platnosti toto ustanovení zákona, pak to znamená, že nedůvěřujete svým vlastním spoluobčanům a dáváte právo rozhodovati o této důležité otázce byrokracii. Pánové, jdete ve své zášti vůči samospráv ě tak daleko, že zapomínáte na to, že právě občané ve svých obcích sami nejlépe znají bytové poměru v místě. Správné, a hlavně rychlé vyřizování otázek bytové péče, mohou prováděti jedině obecní správy proto, že jsou jim poměry obou stran známy. Toto platí zejména pro venkovské obce, kde okresní politická správa je mnohdy několik hodin cesty vzdálena.

Postup koalice v poslanecké sněmovně ukazuje, že na koalici neplatí žádné důvody a že má pevnou vůli zákon prosaditi se všemi jeho nedostatky. Koaličnímu panstvu je lhostejno, zdali a jak chudší obyvatelstvo bydlí, a naprosto jim nezáleží na tom jestli tímto svým zákonem umožní další rozšíření bytové lichvy.

Již v zákoně čís. 225, § 2, ukládalo se okresním politickým správám, že mohly vlastníkovi domu uložiti pronajmutí prázdných bytů, tedy totéž, co je v tomto zákoně v §§ 5 a 6.

Jak splnily okresní politické správy toto ustanovení, o tom škoda mluviti. Nejlépe je to viděti na tom, jak v jednotlivých obcích bohatí lidé mají byty o 5, 6 i více místnostech, co mezitím ve špatném bytě o jedné, naprosto nedostatečné místnosti bydlí rodina o 5 i 6 členech,ano i dvě rodiny s více dětmi pohromadě. Tak v praksi vypadá ta úřední péče o zaopatřování bytů.

Rovněž ustanovení §u 7, dávající práv o zastupitelstvům obcí s více než 10.000 obyvateli alespoň z části působiti na pronajímání bytů, je nutno změniti, má-li míti nějaký skladný účinek v tom smyslu, aby toto ustanovení se vztahovalo na všechny obce. Usnesení obecních zastupitelstev nesmí podléhati schválení politických úřadů. Či, pánové, nevěříte ani svým lidem v obci? Toto ustanovení znamená, že kašlete na samosprávu.

My, komunisté, podáváme k tomuto zákonu pozměňovací návrhy. Návrhy mají za účel, aby, pokud je to možno za tohoto kapitalistického režimu, zmírněna byla bytová nouze a tak zmírněny její hrozné následky pro pracující lid. My budeme také pro všechny zlepšovací pozměňovací návrhy hlasovati. Budou-li zamítnuty, odmítáme vládní návrh zákona proto, že on ve svém znění znamená další zhoršení bytové otázky pro chudý lid a je výrazem třídní nenávisti měšťácké koalice vůči pracující třídě. (Výborně! - Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Modráček. Dávám mu slovo.

Sen. Modráček: Slavný senáte! Začnu citátem. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu tohoto zákona čteme tento zajímavý passus. Praví se v něm, že účelem dosavadních zákonů o mimořádných opatřeních bytové péče bylo zabezpečiti do té doby, než se podaří překonati bytovou tíseň rozvojem stavebního ruchu, co nejhospodárnější využití daných zásob bytů. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.) Tímto svým účelem, praví se v důvodové zprávě dále, zákon o mimořádných opatřeních bytové péče nejen stal se nutným doplňkem zákona o ochraně nájemníků, nýbrž jest i způsobilý přispěti k zabránění neb alespoň k zmírnění nepříznivých účinků uvolnění výpovědního práva. Co těmito slovy vláda potvrzuje, pánové? Nic jiného než naši kritiku, kterou jsme vedli vůči novele zákona o ochraně nájemníků, zejména vůči čl. 4, §u 31., v němž se pro nové nájemníky zrušuje ochrana, a když jsme ukazovali, že to povede k největším nepřístojnostem a k nejbezohlednějšímu vykořisťování nových nájemníků. Věci ty se dostavily, jak bylo předvídáno. Již se všech stran slyšíte žaloby lidí, kteří vstupují do nových bytů ve starých domech, rozumí se - že se na ně přiráží hned 50 až 100 %, kromě toho žádají se od nich, nevím, jak velké příspěvky na opravy nebo stavební, ačkoliv se nic nestavělo - je to starý barák. (Sen. Toužil: A hned se vymyká ze zákona o ochraně nájemníků!) Takoví lidé vypadají dnes jako trosečníci. Nemají se kam obrátiti, poněvadž okolo nich jsou jejich sousedé chráněni, byty jsou vázány a oni vůči domácímu jsou následkem toho vůbec bez obrany. Nemají kam se vrtnouti, leč by šli do novostavby a platili za pokoj s kuchyní 6 až 7.000 a při tom složili stavební příspěvek 30.000 Kč, což ovšem může málokterý smrtelník učiniti. Já sám mám několik případů ze svého okolí, které ukazují, jak se budou věci vyvíjeti. Budeme míti ve starých domech činže ne třikráte vyšší, nežli jsou t. zv. základní činže předválečné, nýbrž stoupnou tam činže zanedlouho až desetkráte. Mám případ jednoho známého hostinského z Nuslí, který ze strachu, že bude zrušena ochrana nájemníků, uzavřel desetiletou smlouvu nájemní v hostinské živnosti. Jemu, prosím, stoupla činže již na 30.000 Kč ročně, ačkoli nájemní cena tohoto hostince byla před válkou 2 000 korun. Patnáctkráte již jsou leckde zvýšeny činže ve starých domech. Chtěl bych, aby zde byli páni ze živnostenské strany, poněvadž snad nikdo nebude trpěti více uvolněním uprázdněných bytů jako právě živnostníci, kteří budou vydáni na pospas nejbezohlednějšímu šroubování činží ze živnostenských místností. Je to ovsem také k politování, že máme případy, že zrovna v této době i některá družstva vyhánějí své nájemníky z bytů a ženou je do náručí vydřiduchů, kteří zneužívají uvolnění zákona o ochraně nájemníků. Zrovna u nás jest jeden takový případ. Žena, kterou opustil muž, dostala komunistickou správou výpověď z bytu. Musí se stěhovati do soukromého bytu, kde hned na ní přirazili 50 % na činži. Je to k politování, že zrovna tak bezcitným domácím mohou býti i lidé, kteří náležejí ke straně, která se nazývá rezoluční, nebo chtěla by dělati alespoň jednou za týden >revoluci<.

Ale vraťme se k citátu, který jsem uvedl na počátku své řeči. Je vždy potěšitelné, když se pohne svědomí hříšníka, poněvadž je naděje, že snad napraví chybu, kterou učinil. Je viděti, že se pohnulo také svědomí msgr. Šrámka, v předpokladu, že tu zprávu sám psal, nebo že ji četl a že ji schvaluje. Ovšem, vyzpovídá-li se ministr v důvodové zprávě, že zákon, který na jeho doporučení byl schválen, má nepříznivé následky jako dotyčný § 31 zákona o ochraně nájemníků, to snad mu může usnadniti odpuštění církevní, nebo mu snad může usnadniti cestu do nebe, ale nájemníkům taková zpověď nic nepomůže. Ptejme se, zdali zákon o mimořádných opatřeních bytové péče skutečně přispěje k zmírnění nepříznivých účinků výpovědního práva zákona na ochranu nájemníků. Musíme odpověděti: ne, neboť celý odstavec předlohy od §u 5 až 8 a nuceném pronajímání volných bytů, je pro nové nájemníky bezcenný. Může-li majitel domu pronajímati byt uprázdněný za činži neobmezenou, přirozeně nebude čekati, až úřad mu tam dá nájemníka z úřední moci za činži omezenou. Zcela jistě byty nezůstanou prázdné, když ponesou tak tučné zisky majitelům domů, že mohou si prostě stanoviti nájemné, jak budou chtíti. Celé to ustanovení o nuceném pronájmu malých bytů je pouhou demagogií, kterou vláda a vládní většina chce uklidniti svoje svědomí a nasypati písku do očí svým voličům. Je to asi tolik, jako jsem četl v jedné povídce. Jistý lichvář připravil sedláka o statek a když viděl, že rodina tím upadla do nesmírné bídy, tu cítil hryzení svědomí a poslal k svátku tomu nešťastníku tucet jaternic. Přirozeně, že tím zdaleka svého zločinu nenapravil, ale on se tím aspoň chtěl uklidniti. Totéž činí vládní strany tímto zákonem s tím rozdílem, že nájemníkům neposkytují ani tolik, co lichvář poskytnul tomu sedlákovi. Ony poskytují nájemníkům pouhá slova, která nemají pro ně vůbec ceny. Kdyby byli pánové chtěli řešiti otázku postupného uvolnění bytů, pak nesměli zapomenouti na jedno: na t. zv. maximální činže, přesto, že to zní trochu špatně. Uvolní-li se byt z ochrany nájemníků, musí býti zde nějaké opatření a toto opatření nemůže dáti nic jiného, než ustanovení, že činže v uvolněných bytech nemohou býti zvýšeny nad jistou hranici. To se ovšem nestalo a toto opatření ovšem není také v tomto zákoně o němž právě mluvíme.

Celá tato předloha má jen ve dvou směrech cenu pro nájemníky, to jest v tom směru, že nedovoluje bez svolení úředního rušiti byty a že zajišťuje byty pro státní zaměstnance. Ovšem, i pokud se prvého týče, má to trhlinu. Je to ten známý odstavec 2. §u 31 zákona o ochraně nájemníků, v němž se dovoluje obcím, že na základě usnesení obecního zastupitelstva v obcích do 2.000 obyvatel mohou žádati za zrušení platnosti ochrany nájemníků ve svém obvodu. V těchto obcích i toto opatření bude se postupně anulovati s usnesením obecního zastupitelstva. Celá řada zastupitelstev to učiní. To jest již dnes viděti. A snad by zasluhovala, aby byla zvěčněna aspoň v protokolu sněmovním ta obec, která je první mezi našimi obcemi, jež takto chtějí využitkovati zákona o ochraně nájemníků. Je to obec Ronov n. Doubravkou, která učinila usnesení, že v jejím obvodu nemá platiti ochrana nájemníků, a žádá příslušnou instanci o schválení svého usnesení.

Ve zprávě sociálně-politického výboru senátního pan zpravodaj Roháček přilepil ještě jiný flastr na svědomí pánů z vládní koalice. On tam přiznává, že ideální stav touto předlohou nebude zjednán, leč nastaly prý již veliké úlevy bytové. Je prý jednak méně lidí bez bytů a ceny bytů jsou prý regulovány stavebním ruchem, a podotýká: Majitelé si vydychnou z tvrdosti předešlých zákonů. O tom není pochyby, že si majitelé domů vydychnou, ale že by ceny bytů ve starých domech byly regulovány stavebním ruchem, to je mírně řečeno optickým klamem pana zpravodaje, leč by měl na zřeteli, že jsou ceny bytů regulovány směrem nahoru. My tu samoděk přicházíme opět k zákonu o stavebním ruchu. Vládní koalice se těší tím, že se rozvinul neobyčejný stavební ruch. Je to nepochybno. Po válce nebylo ještě leta, v němž by byl tak čilý stavební ruch, ze jména ve větších městech a mezi nimi v prvé řadě v Praze, jako je tento rok. Staví se uvnitř města, staví se na periferii. Ovšem, pánové, my musíme hleděti na to, jak se staví. Aritmeticky nesmíme posuzovati stavební ruch vzhledem k řešení bytové krise. Nesmíme říkati: tolik a tolik bytů je prázdných, tolik a tolik bytů se postaví, ergo bytová krise se řeší a bude vyřešena v dohledné době. Nezáleží na počtu bytů, nýbrž zdali byty jsou dostupné nájemníkům, kteří bytů potřebují. To je kardinální otázka bytové krise. Pánové, udělejte třeba dvakráte tolik bytů, než je nebydlících v Praze, budou-li byty drahé, nemohou býti obydleny, poněvadž jich ti lidé nemohou platiti, majíce určitý příjem, který jim dovoluje obětovati na byt jen jistou část příjmu.