Otázka prodloužení lhůty k přihlášce pro ty, kdož nikoli zúmyslně zameškali se přihlásiti, byla rovněž projednávána v rozpočtovém výboru. Rozpočtový výbor přijal resoluci v tom smyslu, že vláda se vyzývá, aby znovu vy psala lhůtu pro ty, kteří nikoli z vlastního zavinění zameškali se přihlásiti. Máme při tom na zřeteli hlavně pohorské vesnice, kde lidé mnohdy po týdny a měsíce nemají příležitosti, aby zvěděli o úředních vyhláškách, neberou novin a vůbec nemají spojení se zevním světem. Podnes však se ničeho nestalo. Přihodily se případy, strašlivé případy, při nichž bylo státním lékařem zjištěno, že, dotčený válečný poškozenec stal se později válečným mrzákem, ale pro takového poškozence nelze ničeho dosáhnouti.

Ministerstvo mělo by míti po ruce fond, z něhož by bylo oprávněno v případech zřetele hodných udíleli podpory. I mně se naskytl případ, který byl skutečně zřetele hodným. Pokoušel jsem se pro chuďasa získati aspoň částku na zakoupení prothesy. Tento muž, úplně chudý, musil si následkem operace střelné rány dáti odníti celou pravou nohu. Bylo vyloučeno, aby si prothesu sám opatřil. Byl jsem osobně u ministra Šrámka, který mi řekl, aby si onen muž podal žádost, že bude zkoumána. To se stalo, ale až podnes nedostal tento muž ani haléře. Pak, pánové, nesmíte se diviti, že váleční poškozenci vedou ve svých listech poněkud ostřejší řeč a poukazují k tomu, že stát se vymyká z povinnosti ujmouti se těchto lidí.

Všechny uvedené případy vzal jsem namátkou jen jako ilustraci. Váleční poškozenci očekávají nyní od nás v senátu, že ještě napravíme to, co špatně provedla poslanecká sněmovna. Chování většiny, hlavně německých vládních stran, charakterisoval již přítel Boutel. Já se své strany uvedl bych rád německým vládním stranám ještě bezprostředně před hlasováním na paměť otevřený list organisací válečných poškozenců a optal se jich, zdali to i dnes přenesou přes srdce, aby opět nedodrželi slib, který daly válečným poškozencům, slib, který dali páni s německé strany občanské výslovně v době voleb válečným poškozencům a kterého nyní neplní. Váleční poškozenci pozvolna nahlížejí, že byli německými vládními stranami oklamáni a jestliže přítel Beutel mluvil o liknavosti, pak je to příliš slabý výraz pro chování vládních stran. Čeho se dopustili, je přím; zrušení slova a ponechávám klidně posudku veřejnosti, zda zrušení slova je hodno mužů. Jsme však skutečně zvědavi, zda zástupcové německých vládních stran při dnešním hlasování znovu dají k tomu dojíti, aby zase tak hlasovali. Jsem přesvědčen, že znovu nedodrží svého slibu, jejž minulého roku učinili, když veřejně prohlásili, že jen tentokráte ještě budou hlasovati pro zákon, po druhé již nikoli.

Váleční poškozenci si to zapamatují. Vědí přece již ze způsobu jednání většinových stran, co si o nich mají mysliti. Jsme úplně klidni tím, jak jejich úsudek i tentokráte dopadne.

Musím se jen ještě vrátiti k něčemu, co zde uvedl pan sen. Ad. Scholzz >Bundu der Landwirte<. Byl by jistě lépe učinil, kdyby byl mlčel. Má-li kdo ještě dnes odvahu mluviti s tohoto místa o nesmírných sociálních břemenech rolnictva, pak to překročuje všechny přípustné meze. (Výkřiky.) Je přece známo, jak panstvo zachází s dělnictvem na venkově, které je u nich ve službách, jak veškerá jejich snaha obrací se k tomu, aby byli prosti všech sociálních břemen, a zde se mluví o nesmírných břemenech, které spočívají na rolnictvu. To vskutku přesahuje veškery meze. Víme, že rolníci byli jednou zadluženi, víme však také, že se běhen války jak střední, tak velkorolníci znamenitě vzpamatovali. Zemědělské Raifeisenky jsou toho nejlepším dokladem. Takové zisky budou míti rolníci i v budoucnu. My sociální demokraté jsme nejlepšími přáteli malorolníků, vy však hájíte jen zájmy velkoagrárníků, velkých sedláků. Útěk z venkov a ukazuje nejlépe, co si myslí dělníci o sedlácích jako zaměstnavatelích. Jestliže sedláci zde prohlašují, že sociální břemena, která nesou pro.stát, jsou. tak těžká, pak je to podvod. Dělnictvo nedá s sebou dále tak zacházeti, jak s nim zacházeli sedláci ještě před desítiletím. Pan sen. Ad. Scholz stěžoval si pohnutým tónem do poškozování, jemuž je rolnický stav vystaven. I my jsme ta, kteří při každé živelní pohromě podáváme návrhy, aby postiženým dostalo se podpory; ale rád bych se otázal, zdali kdy napadlo některému agrárníkovi, aby se při nějaké hospodářské krisi zeptal, co se stane s dělnictvem, které je po měsíce a leta bez práce, které je přece mnohem hůře na tom, nežli sedláci po nějaké živelní pohromě. Je-li v rodinách dělníků hlad, nenapadne nikomu, aby podal návrhy, aby vláda tolik a tolik milionů vyhodila pro ty, kdo trpí nouzí. Jestliže se však někde snese krupobití, tu mají býti hned všechny kapsy státu otevřeny, aby se dostalo sedlákům podpory. A kdyby to alespoň byli vskutku postižení, kterým se podpory dostane. Ale víme přece jak se to dělá: Peníze se rozplynou, než dojdou ke skutečně nouzi trpícím. Kdy konečně bude konec tomuto systému? Proč konečně není zmužilosti k tomu vytvořiti státní cestou nucené pojištění, aby rolnictvo bylo zajištěno proti takovým nehodám, a proč je to právě >Bund der Landwirte<, který se vzpírá proti zavedení takového nuceného potištění? Sedláci se právě hrozí toho, aby vzali na se nějaké povinnosti a příspěvky na toto pojištění. Berou plnýma rukama z kapes státu, ale nechtějí na sebe vzíti žádné povinnosti.

Mohl bych zde uvésti ještě řadu případů. Chci si to však ušetřiti poněvadž přece vím, že váleční poškozenci to dnes již vědí. Chtěl bych však dnes ještě před hlasováním konstatovati, že máme za svatou povinnost, napraviti konečně jednou bezpráví, jež se děje válečným poškozencům. Přál bych vám, pánové, abyste přišli jednou do schůze válečných poškozenců; tam měli byste příležitost spatřiti tyto stovky lidských mrtvol a musili byste dospěti k názoru, že zákonodárství tohoto státu musí se změniti; a že se může změniti, toho dokladem je nám péče o válečné poškozence v jiných zemích.

Tím skončil bych své vývody o této otázce. Lituji, že Národní shromáždění dá se právě v této otázce kompromitovati vládou tím, že se vláda tak klidně přenáší přes usnesení Národního shromáždění, která se dožadují změny této bídy válečných poškozenců. (Potlesk něm. soc. dem. senátorů.)

Předseda: Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy sen. Hampla a druhů a sen. Beutela a soudr.

Žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrhy senátora Hampla a druhů:

Čl. I znějž:

Ustanovení §u 2 odst. 1 zákona ze dne 20. února 1930, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., se mění a bude zníti:

>Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci bez ohledu na jeho příjem.

Odst. 2, 3 a 4 se zrušují.

První eventuální pozměňovací návrh:

Bude-li zamítnut náš pozměňovací návrh na změnu čl. I, navrhujeme, aby čl. I zněl:

Ustanovení §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20. února 1920, č. 1.42 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., se snění a bude zníti:

>Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci; jehož roční příjem není větší nežli 18.000 Kč je-li však vyšší příjem menší nežli součet 18.000 Kč a důchodu (§ 6), jenž by válečnému poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.<

Odst. 2, 3 a 4 se zrušují.

Druhý eventuální pozměňovací návrh: Bude-li zamítnut náš první eventuální návrh na změnu čl. I, navrhujeme, aby čl. I zněl:

Ustanovení §u 2, odst. 1 zák. ze dne 20. února 1930. č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., se mění a bude zníti:

>Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem, není větší nežli 14.000 Kč je-li však vyšší příjem menší nežli součet 14.000 Kč a důchodu (§ 6), jenž by válečnému poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.<

Pozměňovací návrhy senátora Beutela a soudr.:

Článek I. nechť zní takto:

Působnost §u 2 zákona ze dne 20. února 1930. č. 1.42 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců prodlužuje se v tomto znění:

§ 2: Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem nepřevyšuje 16.000 Kč. Je-li však vyšší jeho příjem menší než li součet 16.000 Kč a důchodu (§ 6), jenž by válečnému poškozenci jinak příslušel, budiž mu přiznán důchod v částce, doplňující tento součet.

Do příjmu započítává se příjem všech osob, k jejichž výživě válečný poškozenec podle zákona jest povinen přispívati a jež s ním bydlí ve společné domácnosti.

Válečný poškozenec, který byl uznán 85-100 % k výdělku neschopným, vyňat jest z ustanovení předchozího odstavce.

Jako nový článek II. budiž vloženo:

1. Všichni váleční poškozenci (§ 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.), kteří požitků jakéhokoli druhu podle zákona ze dne 20. února 1920,.č. 142 Sb. z. a n., resp. podle ustavení, tento zákon pozměňujících a doplňujících, jen proto neberou, poněvadž zmeškali zákonitou lhůtu k uplatnění svého nároku, mohou svůj nárok přihlásiti během jednoho roku po tom, kdy tento zákon vstoupí v platnost. Těmto osobám poskytnuty buďtež zákonité požitky v téže výměře a od téže doby, jako kdyby byly svůj nárok ohlásily včas.

2. Osobám jmenovaným v §u 1 vyplacena budiž současně s poukazem prvního běžného požitku jednorázová výpomoc ve výši jednoho ročního důchodu. Tento obnos budiž zaúčtován do případného později súčtovaného doplatku.

Jako nový článek III. budiž vloženo:

Osleplým osobám, které berou požitky válečných poškozenců, anebo které podle článku II. odst. 1 mají na ně nárok, budiž bez zaúčtování do jejich jinakých požitků vyplacena jednorázová výpomoc 3.000 Kč.

Článek II. vládní osnovy budiž označen jako článek IV.

Eventuální návrh pro případ zamítnutí návrhu k článku II.:

Působnost §u 2, odst. 1. zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., prodlužuje se do 31. prosince 1928 s úchylkou, že na místě částky >Kč 6.000< nastoupiti mají slova: >obnos osvobozený od daně důchodové (§§ 3, 30 a 31 zákona ze dne 18. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních).<

Resoluční návrhy sen. Hampla a druhů:

1. Vládě se ukládá, aby do měsíce předložila senátu návrh novelisace zákona č. 142/1920, o požitcích válečných poškozenců ve znění zákona č. 39/1922,

jenž by byl vypracován na základě návrhu poslance Kopasze a soudr., tisk 555.

2. Eventuální resoluční návrh:

Bude-li namítnut náš resoluční návrh, aby vláda předložila návrh novelisace zákona o požitcích válečných poškozenců, vypracovaný na základě návrhu posl. Kopasze a soudr. tisk 555, navrhujeme:

Vládě se ukládá, aby do měsíce předložila senátu návrh novelisace zákona čís. 142/1920 o požitcích válečných poškozenců ve znění zákona č. 39/1922, jenž by vyhovoval plně požadavkům organisací válečných poškozenců.

3. Vládě se ukládá, aby do měsíce předložila senátu návrh zákona o povinném zaměstnávání invalidů, jenž by byl ve shodě s požadavky orbanisací válečných poškozenců a organisací sdružujících státní zaměstnance invalidy.

4. Vládě se ukládá, aby do týdne předložila senátu návrh zákona, kterým se stanoví nová jednoroční lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců, prostá jakýchkoliv vylučovacích výminek a omezovacích ustanovení.

5. Vládě se ukládá, aby neprodleně předložila senátu návrh zákona, kterým se válečným poškozencům promíjejí přeplatky důchodů, vzniklé výplatou náhradních požitků (vyživovacích příspěvků, vojenských pensí a pod.), nebo ztrátou nároku na důchod, pokud v tomto případě nevznikl přeplatek ze zlého úmyslu válečného poškozence, jakož i vůbec všechny jiné přeplatky důchodů válečných poškozenců, ať vznikly z důvodů jakýchkoliv, vyjma zlý úmysl válečného poškozence. Dokud nebude tento návrh zákona vládou předložen a projednán, budiž vymáhání přeplatků zastaveno.

6. Vzhledem k tomu, že vlády Československé republiky po 10 let zanedbávaly řádnou péči o válečné poškozence tak, že se to stalo předmětem protestů i mezinárodních sjezdů válečných poškozenců, zatím co vynakládaly miliardy na militarismus a válečné zbrojení, ukládá se vládě, aby neprodleně předložila senátu návrh zákona, kterým se povoluje 100 milionů Kč na mimořádnou výpomoc potřebným válečným poškozencům, v první řadě těm, kteří žádného důchodu nepožívají.

Předseda (zvoní): Dávám slovo panu zpravodaji výboru sociálně-politického sen. Hrejsovi k doslovu: (Hluk.)

Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Dovolte, abych docela stručně se dotkl provedené debaty. Bylo zde vytýkáno, že v našem státě je důchod válečných poškozenců nejmenší, nejnepatrnějších ze všech ostatních států. Toto tvrzení je potřebí do jisté míry opraviti. V republice Rakouské poskytuje se důchod válečným poškozencům teprve od 35 % neschopnosti k práci, v republice Německé od 25 % nahoru, u nás již od 20 %. Vidíme, že po této stránce náš stád vychází humanně poškozencům vstříc. Ovšem ve vyšších stupnicích, kde schopnost k práci je menší, tam ovšem ostatní státy poskytují důchod větší.

Nejvíce se točila debata o resolucích, které byly přijaty sociálně-politickým výborem a částečně v rozpočtovém výhoru v senátě a v poslanecké sněmovně. Bylo poukazováno na to, že vláda nedbá těchto resolucí, které již po třetí se dnes přijmou. (Sen. Ant. Novák: V prvé řadě ministerstvo sociální péče!) Ovšem. Resoluce ovšem nejsou zákonem, ale přece obě sněmovny projevují zde svou vůli, aby tak, jak obsah jejich zní, ty to poměry byly upraveny. Proto se můžeme oddávati naději, že ministerstvo sociální péče tentokráte vyhoví těmto resolucím jak našim, tak i poslanecké sněmovny, jak výboru sociálně-politického, tak rozpočtového, že tedy tento nedostatek bude odstraněn. (Sen. Ant. Novák: Žel, že ve výboru neměl nikdo odvahu se o tom zmíniti!) Je zajisté důležito, aby váleční poškozenci samostatně výdělečně činní byli postaveni naroveň nesamostatně výdělečně činným, poněvadž při dnešní platnosti zákona často takové vdově, která má 5 měr polí, se řekne: Ty jsi samostatně výdělečně činná. Vypočítá se jí 5.000 Kč a řekne se: Nemáš nároku na důchod válečných poškozenců - a ta chudá ženská živoří bídně. Je potřebí, aby ta hranice byla stejná pro obě kategorie.

Co se týká vrácení t. zv. přeplacených příspěvků důchodů, tož do jisté míry ministerstvo sociální péče naší resoluci vyhovuje, neboť těchto t. zv. přeplatků je asi 45 milionů a do konce loňského roku něco přes 6 mil. Kč těchto přeplatků bylo odepsáno. Podobné se to děje také od letošního Nového roku. Přejeme si ovšem, aby tam, kde to nebylo zaviněno důchodcem, nýbrž úřadem . . (Sen. Ant. Novák: V 90 %!) . . . Ten člověk nezná zákon; dostal trafiku, vyplácelo se mu to dále, on o tom nevěděl, zkonsumoval důchod a teď nemá z čeho spláceti. Sráží se mu toďto z důchodu, který se vyplácí sníženě, anebo se exekvuje (Sen. Ant. Novák: A nebo mu trafiku odejmou!) Ještě hůře, trafiku mu odejmou. Byla by v duchu a tendenci zákona a humanní, aby po této stránce bylo pokračováno na této dráze a t. zv. přeplatky tam, kde nebylo zlého úmyslu, byly odepisovány těm, kteří jich vrátiti nemohou. Ministerstvo tak činí, jak se kol. Ant. Novák zmínil . . . (Sen. Ant. Novák: Konstatuji, že ve velkém počtu případů to ministerstva nedělá!) a zmocnilo Zemský úřad pro péči o válečné poškozence, aby promíjelo přeplatky do 500 Kč a samo promíjí přeplatky vyšší až do Kč 20.000. Je to řada tisíců. Ovšem my bohužel nezvíme o těch, kterým přeplatky byly prominuty, ale zvíte vy a já a druzí o těch, kterým se to nepovolilo. To se vás ovšem bolestně dotýká. Konstatuji spravedlivě, že v mnohých případech bylo odmítnuta odpuštění přeplatků, ale v celé řadě případů přes 6 mil. Kč bylo prominuto do konce loňského roku. V celku je nedoplatků 45 milionů.

Přání a vůle senátu a také poslanecké sněmovny je vyslovena resolucí.

Vláda se důrazně vybízí, aby vrácení vyplacených podpor válečným poškozencům nebylo od nich vymáháno, když jich jmění, do konce roku 1927 pravoplatně zdaněné, nepřesahuje 13.000 Kč, v případech, ve kterých nebyl prokázán zlý úmysl válečného poškozence.

Jsem té naděje, že také této resoluci bude vyhověno. (Sen. Jarolim: Aby to nebylo hozeno do koše!) To si musíme vynutiti.

Konečně mám třetí resoluci, aby ještě byla dána nová zákonitá lhůta pro ty, kteří do 31. prosince 1933 na př. z neznalosti zákona jsou to staří lidé, sirotci, vdovy, lidé nejchudobnější a nejzaostalejší, kteří nebyli upozorněni a nepodali přihlášku o důchod válečných poškozenců. Bylo by humánní, aby těmto lidem byla dána možnost, aby se ještě přihlásili a pokud mají oprávněný nárok, aby jim byl také důchod přiznán. Stálo by to snad 44 mil. Kč, přibližně počítáno. Doufám, že by se těch 40 milionů ušetřilo, když 30.000 jich umírá ročně anebo ztrácí nárok na důchod. (Sen. Hlávka: Aby také udělování trafik bylo spravedlivé!)

Co se týká přídělu trafik, ovšem souhlasím i v zájmu státu, nejen válečných poškozenců, aby to dostávali, jak zákon předpisu je, neboť je to také úspora pro stát. Když se přidělí trafika, stát ušetří na důchodu. Stát ve vlastním zájmu svém nejen z důvodů morálních, by měl dbáti, aby trafiky i sklady byly udělovány válečným poškozencům.

Co se týká vývodů jednoho řečníka, kol. Ad. Scholze, který si stěžoval na ta veliká břemen sociální péče atd., připomínám, že skutečně sociální potištění ukládá břemena znační samotným zemědělcům. Ti musí platiti svou polovinu i za svého zaměstnance. (Sen. Jarolim: A proto jim dávají malý plat!) A máme celou řadu odvětví zemědělských, že následkem toho tato odvětví jsou zničena, poněvadž dnes nemůžeme dostati na to lidi. (Sen. Časný: - To snad ne!) Tak třeba salašnictví na Valašsku, pane kolego! To všechno bylo zničeno proto, že ta břemena jsou tak veliká. To je fakt. (Sen. Jarolim: Kolik dělají na hektar?) Dělají na 500 Kč.

Co se týká pak toho, když se jedná o dělníky, že prý se jím neposkytují slevy, výhody, subvence etc., připomínám, že celá řada fabrikantů když chtěla zastaviti práci, šla na vládu se žádostí: Odpusťte nám daně, když ne, tak zavřu továrnu a dělníky propustím, a vláda mu daně odpustila. Ty subvence, co dostává obchod, průmysl, a živnosti, dělají daleko více nežli co dostávají naši zemědělci. To konstatuji.

Doporučuji předlohu k přijetí i resoluce, až se bude o nich hlasovati, ale doufám, že tyto resoluce budou nejenom přijaty, ale také i provedeny. (Souhlas.)

Předseda: Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Byla vytýkána krutá prakse ministerstva sociální péče při udělování podpor, zejména při vymáhání podpor neprávem přijatých. Mohu jen konstatovati, že dnešní prakse ministerstva v ničem se neodchyluje od prakse ministerstev dřívějších. (Sen. Ant. Novák: To není pravda!) Je to pravda! Mám pro to konkrétní případy. Za dřívějších ministerstev se zcela stejně postupovalo. Vybral-li kdo přeplatek podporu a měl při tom svůj soukromý důchod, musil vraceti. Já jsem intervenoval bezpočtukráte a bylo mně řečeno, když někdo vy bral neoprávněně podporu, že musí ji vrátiti. Dnes není prakse přísnější.

Návrhy na zvýšení důchodu, které byly zde podány, jsou taktéž neodůvodněny, neboť my dnešní předlohou pouze prodlužujeme výši podpor dřívějších a v ničem neubíráme. Dřívější podpory byly odhlasovány právě vámi (obrácen k soc. dem. senátorům) pánové, když jste byli ješté v koalici. A jestliže jste je tehdy shledali přiměřenými . . (Výkřiky sen. Ant. Nováka.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan zpravodaj nebyl vyrušován.

Zpravodaj sen. dr Karas (pokračuje): . . . nejen drahotním poměrům, ale i financím státním, musíte uznati, že i dnešní finance státní nemohou býti více napnuty. Nevíme-li, jaké finanční důsledky by tyto návrhy měly a bez stanovení finančních důchodů a bez stanovení, jakým způsobem by se opatřily tyto prostředky, není možno zástupci rozpočtového výboru navrhovati zde zvýšení těchto státních výdajů. Proto jménem rozpočtového výboru žádám, aby byly tyto pozměňovací návrhy zamítnuty. (Souhlas:)

Předseda (zvoní): (Hluk a výkřiky.) Prosím, pánové, o klid, račte usednout na svá místa. (Děje se.) Budeme hlasovati.

Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům dám hlasovati takto:

o čl. I. podle návrhu sen. Hampla a druhů, bude-li zamítnut, podle event. návrhu sen. Hampla a druhů, bude-li zamítnut, podle 2. event. návrhu sen. Hampla a druhů, bude-li zamítnut, podle návrhu sen. Beutela a soudruhů, bude-li i ten zamítnut, podle zprávy výborové,

o čl. II. podle zprávy výborové, pak o návrhu sen. Beutela a soudr. na vložení nového článku jako II., pak o návrhu sen. Beutela a soudr. na vložení nového čl. jako III. a přijatého článku II. s označením jako IV., bude-li zamítnut, o event. návrhu sen. Beutela a soudr.,

o nadpisu zákona, o očíslování jednotlivých článků a o úvodní formuli osnovy zákona podle zprávy výborové.

Není žádných námitek proti tomuto způsobu hlasování? (Nebylo.) žádných námitek není. Budeme tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí, aby článek I. zněl podle návrhu sen. Hampla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí, aby článek I. zněl podle event. návrhu sen. Hampla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Rovněž menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. I. zněl podle 2. event. návrhu sen. Hampla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. l. zněl podle návrhu sen. Beutela a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. I. zněl padle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Článek tento je schválen podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby čl. II. přijat byl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Beutela a soudr., aby byl vložen nový článek II. do osnovy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Beutela a soudr., aby byl vložen do osnovy nový článek III. a aby přijatý článek II. osnovy byl označen jako článek IV., nechť zvedne ruku. (Děje se.)