Schůze zahájena v 16 hodin 25 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

119 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek ministerského předsedy dr Šrámek; ministři: dr Tiso, Udržal; za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kamceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. inž. Oberleithnerovi a Šťastnému, na tento týden sen. dr Hilgenreinerovi, dr Krčmérymu, dr Němcovi, Pánkovi, Socharovi a Valouškovi.

Navrhuji, aby byla dáma zdravotní dovolen á na dobu 6 neděl sen. Niessnerovi, na dobu jednoho měsíce sen. Vollayovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tiskem bylo rozdáno:

Žádám, aby bylo přečteno.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Tisk 686. Poštou. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1591), kterým se osvobozují věnování na oslavu desetiletého trvání republiky Československé od. kolků a poplatků a daně z obohacení, daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové (tisk 1621).

Tisk 688. Poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Bratislavě ze dne 23. února 1928, č. j. Tl 129/27-9, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Podoby pro přečin pomluvy, podle § 1, 3. odst. II. č. 1 zák. čl. XLI/1914 (čís. 5675/28 předs.).

Tisk 692. Poštou. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 684).

Tisk 693. Poštou. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 685).

Tisk 687. Návrh sen. Böhra, dr Hilgenreinera, Tischapka, Lipperta a soudr. na poskytnutí pomoci četným obcím v severních Čechách, zejména okresu českolipského, pro veliké škody, které jim způsobeny byly těžkými živelními pohromami.

Tisk 689-689/8. Interpelace sen. dr. Veselého, Pichla a spol. na ministra zemědělství o správě zámku Konopiště.

Tisk 689/1. Interpellácia sen. dr Grosschmida a spol. ministrovi školstva a národnej osvety o poukázáni štátnych, na roky 1919 a 1920 pripadajúcich, avšak dosiaľ zadržených podpôr reformátskemu duchovenstvu na Slovensku.

Tisk 689/2. Interpelace sen. Donáta a spol. na p. ministra financí v záležitosti zdržování výstavby potřebných budov pro vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze ministerstvem financí.

Tisk 689/3. Interpelace sen. Vraného a pol. na p. ministra vnitra ohledně jednání státní policie při schůzi dr J. Stránského, konané v úterý dne 13. března t. r. v sále Plodinové bursy v Praze.

Tisk 689/4. Interpelace sen. Plamínkové, dr Macků, Klečáka a spol. na veškerou vládu a zejména na ministry sociální péče, financí a veřejných prací o žádoucím urychleném novelisování a prodloužení zákona o stavebním ruchu ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., a podání osnovy nového stavebního řádu.

Tisk 689/5. Interpellácia sen. dr Herza a druhov ministrom sociálnej pečlivosti a vnútra o byrokratisme, ktorý sa prejavuje vo správe nalezinca v Rimavskej Sobote.

Tisk 689/6. Interpelace sen. Friedricha a soudr. na p. ministerského předsedu stran odstrkovaných státních zaměstnanců.

Tisk 689/7. Interpelace sen. dr Hellera a soudr. na zástupce p. ministra financí stran úpravy požitků staropensistů.

Tisk 689/8. Interpelace sen. Hubky, Pichla, Klečáka a soudr. na p. ministra zemědělství ve věci vodních zátok na řece Lužnici v jižních Čechách.

Tisk 690-690/4. Odpověď ministra železnic na interpelaci sen. Janíka a spol. stran a) zrušení čtyřtřídní průmyslové školy železniční ve vrůteckých dílnách, jejichž všechny školní pomůcky převážejí se do Brna, b) zrušení internátu pro chudobné dívky slovenských železničářů ve Spišské Nové Vsi a předání budovy dosud k tomu účelu sloužící ministerstvu národní obrany k vojenským potřebám (tisk 58/2).

Tisk 690/1. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Hrubého, Sechtra a spol. ohledně jednání berního úřadu v Jílovém (tisk 564).

Tisk 690/2. Odpověď ministra, spravedlnosti na interpelaci sen. dr Törkölyho a druhů o používání soudních budov k pobuřování, proti národnostem (tisk 564/9). Tisk 690/3. Odpověď vlády na interpelaci sen. Wagnera, Plamínkové a spol. o zvyšování cen cukru (tisk 598/2).

Tisk 690/4. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. dr Hellera a soudr. stran osnovy zákona o správním řízení trestním (tisk 598/11).

Tisk 691. Návrh sen. Jokla a soudr. na zahájení obsáhlé nouzové akce pro obce Leskovec a Sosnovou ve Slezsku těžce poškozené živelní pohromou.

Tisk 694. Návrh sen. Fahrnera, Hartla,Teschnera a soudr. stran jubilejního daru válečným invalidům, kteří neberou žádného důchodu.

Tisk 695. Návrh sen. Fahrnera, Teschnera a soudr. na změnu zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé.

Tisk 696. Návrh sen. Jokla, Polacha a soudr. na vybudování železniční sítě v severní Moravě a ve Slezsku.

Tisk 697. Návrh sen. dr Törkölyho a druhov na zmenu zákona zo dňa 15. aprila 1920, čís. 325 Sb. z. a n.

Tisk 698. Zpráva ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví (tisk 601).

Tisk 700. Vládní návrh zákona o pomocných školách (třídách).

Tisk 701. Vládní návrh, jímž se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení prozatímní dohoda, sjednaná mezi republikou Československou a Persií v Teheranu dne 17. června 1928 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou, ze dne 28. června 1928, č. 89 Sb. z. a n.

Zápisy o 133. a 134. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 19. června 1928.

Těsnopisecké zprávy o 126. až 134. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dme 23. a. 24. května, 5., 12., 14., 15. a 99. června 1928.

Zápisy o 135. až 137. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle § 72 jedu. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem písemné námitky podány, pokládají se zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru rozpočtovému:

Tisk 686. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1591), kterým se osvobozují věnování na oslavu desetiletého trvání republiky Československé od kolků a poplatků a daně z obohacení, daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové (tisk 1621).

Výboru iniciativnímu:

Tisk 687. Návrh sen. Böhra, dr Hilgenreinera, Tschapka, Lipperta a soudr. na poskytnutí pomoci četným obcím v severních Čechách, zejména okresu českolipského, pro veliké škody, které jim způsobeny byly těžkými živelními pohromami.

Tisk 691. Návrh sen. Jokla a soudr. na zahájení obsáhlé nouzové akce pro obce Leskovec a Sosnovou ve Slezsku, těže poškozené živelní pohromou.

Tisk 694. Návrh sen. Fahrnera, Hartla, Teschnera a soudr. stran jubilejního daru válečným invalidům, kteří neberou žádného důchodu.

Tisk 695. Návrh. sen. Fahrnera, Teschnera a soudr. na změnu zákona ze dne 3. dubn a 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé.

Tisk 696. Návrh sen. Jokla, Polacha a soudr. na vybudování železniční sítě v severní Moravě a ve Slezsku.

Tisk 697. Návrh sen. dr Törkölyho a druhov na zmenu zákona zo dňa 15. aprila 1920, čís. 325 Sb. z. a n.

Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výboru, aby o shora uvedeném usnesení poslanecké sněmovny č. t. 686 podal zprávu ve lhůtě 24 hodin.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je schválen.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Z předsednictva dále přikázáno:

Výboru národohospodářskému:

Vládní nařízení ze dne 10. května 1928, kterým se zrušuji hospodářské úřady v Moravské Ostravě, Bratislavi a Užhorodě a

vládní nařízení z 28. června 1928, kterým se mění vládní nařízení č. 70 z roku 1928 a zrušení hospodářských úřadů v Moravské Ostravě, Bratislavě a Užhorodě.

Předseda: Budeme projednávat dnešní pořad.

Prvním předmětem je

1. zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 685) k vládnímu návrhu zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců. Tisk 693.

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen Hrejsa, za výbor rozpočtový sen. dr Karas.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. sen. Hrejsovi.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Zákon o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců byl naposledy prodloužen zákonem ze dne 17. prosince 1927, č. 179 Sb. z. a n., a to s účinností do 30. června t. r. Ministerstvo sociální péče pracuje na definitivní úpravě zákona o důchodu válečných, i poválečných poškozenců a doufalo, že bude moci tyto předlohy předložiti dříve, než uplyne účinnost nyní platného zákona č. 179 z roku minulého. Jelikož není předloha hotova, předkládá ministerstvo předlohu, která se má ústavně projednati, §em 2, odst. 1., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., bylo stanoveno, že nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem z činnosti hospodářsky samostatné není větší než 4.000 Kč. Příjem válečného poškozence, plynoucí z činnosti hospodářsky nesamostatné, započítává se pouze polovičkou. Zákonem ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., byla tato hranice příjmu zvýšena na 6.000, případně na 12.000 Kč. Důchod válečných poškozenců, jichž výdělečná schopnost byla snížena alespoň o 85 procent, byl zvýšen tímto zákonem z 1.800 Kč na 2.400 Kč. Tato důchodová základna platí pro invalidy při snížení výdělečné schopnosti od 55 % nahoru. Při snížení výdělečné schopnosti platí důchodová základna 1.800 Kč. Zákonem z 10. dubna 194, čís. 79 Sb. z. a n., snížena hranice příjmů vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců na 5.000, případně 10.000 Kč.

Předloženou osnovou má se působnost zákonů, jež jsem uvedl, prodloužiti až do nové úpravy, nejpozději však do 30. června 1929, t. j. hranice příjmů má zůstati při činnosti hospodářsky samostatné 5.000 Kč, při činnosti hospodářsky nesamostatné 10.000 Kč. Všech válečných poškozenců, o které jde, bylo 31. prosince 1927 464.649. O důchod, podle zákonů o požitcích válečných poškozenců přihlásilo se v celé republice celkem 951.148 válečných poškozenců. Z tohoto počtu byl přiznán důchod 654.698 válečným poškozencům.

Samozřejmě lze konstatovati přirozená úbytek válečných poškozenců důchodců. Srovnáme-li počet válečných poškozenců-důchodců, jimž důchod se skutečně vyplácela vyplácí za léta 1923. až 1927, přicházíme k těmto výsledkům: Ke dni 31. prosince 1923 bylo všech válečných poškozenců - důchodců 588.230, roku 1924 542.708, roku 1925 520.280, roku 1926 492.582 a koncem roku 1927 464.649. Za 4 roky zmenšil se tedy počet válečných poškozenců o 123.581, tedy průměrně o 31.000 každého roku. Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním. Úmrtnost u invalidů není však vyšší než 4 až 5 %. U vdov jeví se úbytek ponejvíce provdáním. V r. 1925 provdalo se 6.000 vdov, v r. 1926 téměř 5.000, v roce 1927 téměř 4.000. Tento úbytek provdáním bude však v příštích letech stále menší, poněvadž vdovy přirozeně stárnou. (Sen. Modráček: Jak on tomu dobře rozumí!) Tomu rozumím a Vy tomu rozumíte také.

Sirotků ubývá dosažením hranice věkové. Nejmenší úmrtnost byla dosud u předků důchodců. Vzestup u předků v r. 1924 a 1925 je vysvětliti tím, že důchody předků byly v této době z valné části teprve vyměřovány. Od počátku účinnosti výše uvedených zákonů bylo z titulu péče o válečné poškozence do 31. prosince 1927 vyplaceno 4.206,262.418 Kč. Z toho připadá na státní administrativu 136.130.137 Kč, na sociálně lékařské prohlídky 18,516.449 Kč a na vlastní péči o válečné poškozence 4.051,615.832 Kč. Zvláštní zmínky zasluhuje, že náklady administrativní na provádění péče o válečné poškozence jsou velmi nízké, dosahují 3 1/4% celkového nákladu. Jen na zákonitých požitcích bylo do 31. prosince 1927 vyplaceno invalidům-důchodcům 1.454,841.488 Kč, pozůstalým - důchodcům 2.388,802.862 Kč, celkem tedy 3.843,644.350 Kč.

Úřady, které provádějí péči o válečné poškozence, počaly nejprve se školením válečných poškozenců podle intencí, jimiž je vedena celá péče o válečné poškozence, aby totiž váleční poškozenci vráceni byli v prvé řadě hospodářskému životu, tedy práci. Největší počet invalidů školen byl v letech 1919 a 1920, tedy ještě v době před účinností požitkového zákona a jeho prováděním V těchto letech bylo školeno 6.648 válečných invalidů. Postupně klesalo školení až do r. 1924, kdy školeno bylo již jen 97 invalidů. Po tomto roce již bylo od, dalšího školení upuštěno a poskytovány byly jen v ojedinělých případech podpory jednotlivcům na různá školení. Celkový náklad na školení za všechna léta činí více než 8 mil. Kč.

Školení byla prováděno na vysokých školách, na středních školách, průmyslových, obchodních, hospodářských, lesnických, živnostenských a občanských školách. Vedle toho byli jednotliví amputovaní váleční invalidé přeškolování, t. j. vyučováni jiným řemeslům, než kterým byli vyučeni, a to u různých mistrů.

Léčení válečných invalidů stoupalo až do r. 1925, v dalších letech pak již nepostupuje, avšak udržuje se na stejné výši. Invalidé jsou léčeni ve specielních léčebnách plicních chorob, v lázeňských ústavech, veřejných nemocnicích, ve vojenských nemocnicích a různých sanatoriích. Nejvíce invalidů je v domácím léčení. S počátku bylo nejvíce invalidů léčeno v nemocnicích vojenských. Postupem doby vyvinulo se a nejlépe vyhovuje ambulantní léčeni. Z tohoto důvodu uzavřelo ministerstvo sociální péče kolektivní smlouvu s organisacemi lékařskými o provádění ambulantního léčení všech válečných invalidů. Již r. 1924 bylo léčeno ambulantně přes 10.000 invalidů a tento počet dosud neklesl.

Tuberkulosních invalidů bylo nejvíce léčeno r. 1923, rovněž i specielních chorob v lázeňských ústavech. Výsledky léčení tuberkulosních invalidů jsou patrné a počet těchto invalidů léčených na tuberkulosu se snižuje. Celkový náklad na léčení činil za uplynulých 8 let okrouhle 150 mil. Kč. Zvláštní kategorií jsou invalidé choromyslní. Nejvíce choromyslných bylo v ústavech r. 1923 a lze u těchto invalidů pozorovati největší úmrtnost. Na choromyslné bylo vydáno celkově dosud asi 35 mil. Kč. Dík těmto opatřením nevykazuje úmrtnost invalidů vyššího procenta než úmrtnost normální.

Největší činnost vyvinuly zemské úřady v péči o válečné slepce.

V celém státě je úplných slepců 467, slepců praktických, t. j. takových, u nichž schopnost viděni nebyla sice ú plně zničena, avšak přece snížena tak, že nevidí, rozeznávajíce pouze tmu a světlo, pohyb ruky z male vzdálenosti před očima a pod. 151, celkem tedy je jich 618.

Činnost zemských úřadů jevila se nejvíce v zaopatřovaní slepců tak, aby tito mohli býti platnými členy společnosti lidské. Válečným slepcům bylo přiděleno dosud asi 50 hlavních tabákových skladů a téměř 300 tabákových prodejen. Vlastní nemovitost hospodářskou má 70 slepců, domovin bylo opatřeno pro válečné slepte 76. V biografech jsou umístěni 4 váleční slepci, obchod a živnosti má asi 30 válečných slepců. Bylo tedy úplně zaopatřeno asi 450 válečných slepců. Náklad na válečné slepce vedle zákonitých důchodů z titulu charitativní péče činil dosud přes 12 mil. Kč, z čehož asi 1/3 byla poskytnuta darem, 2/3 zápůjčkou. Z toho je patrno, že zbývá zaopatřiti ještě asi 1/4 celkového počtu válečných slepců.

Z důvodů osamostatnění, pomoci v nouzi a pod., byly a jsou dosud udělovány válečným poškozencům dary a zápůjčky, k osamostatnění pak povolují se invalidům kapitalisace důchodů. Dary poskytují se na výpomoc v nouzi, na výživu, na zaplacení dluhu, na zařízení domácnosti, na zaplacení nájemného, na cestovné, na ošacení, na léčení rodiny, a stěhování, na pohřebné, na opravy domků a na různé jiné účely.

Zápůjčky byly a jsou povolovány z největší části do trafik do živností, do obchodů, na pozemkovou reformu a Ještě na jiné podobné účely. Jen zápůjček do trafik bylo povoleno téměř v 5.000 případech částkou přibližně 20 mil. Kč. V celé republice bylo obsazeno asi 25.000 trafik válečnými poškozenci. Na darech a zápůjčkách bylo do konce r. 1927 vyplaceno 77,383.973 Kč. Kapitalisací bylo dosud povoleno asi 2.300. Náklad na tyto kapitalisace činí asi 18. mil. Kč. Kapitalisace povolují se na zařízení živnosti, na zvelebení živnosti, na postavení domku, na opravu domku, na zakoupení realit, strojů, živnostenského inventáře a na dokončení studií.

Jak kapitalisace, tak zápůjčky povolovány jsou z největší části na osamostatnění válečných invalidů, a možno tvrditi, že v mnohých případech se tento způsob řešení otázky invalidní osvědčil a že řádní váleční poškozenci použili skutečně povolených jim kapitalisací a zápůjček na zařízení živnosti, obchodu a vůbec k svému osamostatnění tak, že ubyli z péče zákonné.

Zvláštní kapitolou je invalidní družstevnictví. Ihned po převratu tvořila se invalidní družstva s horečnou rychlostí; a právě tak, jak se tvořila, tak rychle zase upadala. Dokladem toho je, že v Čechách bylo utvořeno v r. 1920 invalidních družstev 161 a v r. 1924 jich zbylo pouze 82 a počet jejich stále klesá. Vinu hledati je ve členech družstev samotných, a to ponejvíce proto, že členové družstev nechápali důležitosti a účelu družstevnictví. Také ministerstvo sociální péče, přesvědčivši se o stavu družstev, přestalo již od r. 1924 povolovati zápůjčky invalidním družstvem v značnějších částkách. Celkem bylo povoleno na zápůjčkách invalidním družstvům téměř 6 mil. Kč.

Velice důležitou složkou péče charitativní o válečné poškozence je péče o amputované válečné invalidy. Všech válených invalidů potřebujících ortopedické pomůcky je 28.6b6, druhů ortopedických pomůcek je 61.799. Náklad na opatřování ortopedických pomůcek válečným invalidům činil až do konce roku 1927 částku 89,472.652 Kč, jak z uvedeného je patrno, věnoval stát československý v mezích svých finančních schopností a příslušných zákonů velkou péči válečným poškozencům a vybudoval hlavně péči o nemocné a amputované válečné invalidy tak, že se výsledky jejími může pochlubiti i před státy cizími.

Jelikož účinnost zákona č. 179 z r. 1927 končí 30. červnem 1928 a jelikož by v tom případu, kdyby působnost §u 2 odst. 1. zákona ze dne 20. února 1920 č. 142 ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922 č. 39 se změnou stanovenou zákonem ze dne 10. dubna 1924 č. 79. nebyla prodloužena, nastala působnost §u 2 odst. 1. zákona ze dne 20. února 1920 č. 142, podle něhož by hranice příjmů, vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců, klesla zase na 4000 Kč, případně na 8.000 Kč, čímž by celá řada válečných poškozenců ztratila nárok na důchod, usnesl se sociálně-politický výbor ve své schůzi konané 26. června 1928 doporučiti senátu, aby předloženou osnovu zákona, přijatou poslaneckou sněmovnou, ústavně schválil.

Zároveň navrhuje sociálně-politický výbor schválení 3 resolucí přijatých sociálně-politickým výborem, z nichž 2 se kryjí s resolucemi přijatými poslaneckou sněmovnou.

Podotýkám, že resoluce navrhované opětně sociálně-politickým výborem byly senátem již dvakráte schváleny, a to 15. prosince 1926.a 15. prosince 1927. Musím bohužel konstatovati, že tyto resoluce v plné míře a rozsahu nebyly pro vedeny. (Sen. Ant. Novák: Ministerstvo řeklo: resoluce pro ně nic neplatí!) Ministerstvo se odvolává na to, že nestačí jeho prostředky na to, aby požadavkům resolucemi vysloveným bylo vyhověno. Jelikož ubývá válených poškozenců průměrně ročně o 31.000, nastává tím úspora ve vydáních ministerstva sociální péče, která by téměř stačila na to, aby poškozeni hospodářsky samostatně činní byli postaven i naroveň poškozencům hospodářsky nesamostatným. Dále se v resolucích žádá, aby nebylo vymáháno vrácení podpor vyplacených poškozencům, když jich jmění nepřesahuje 13.000 Kč. Ministerstvo sociální péče částečně vyhovuje žádostem o prominutí těch t. zv. přeplatků a v celku již asi 6 mil. Kč těchto přeplatků prominulo. Jen v některých případech jsou žádosti zamítány. (Sen. Ant. Novák: Dvě hodiny by to trvalo, kdybych ty případy vypočítával!) Prominuty bývati tyto přeplatky hlavně v těch případech, kdy váleční poškozenci nemají žádné nebo maličké jmění a bez poškození existence nejsou schopni, aby přeplatek vrátili. Poslední resoluce konečně žádá, aby byla poskytnuta zákonem další poslední lhůta k přihláškám o důchod těm, kteří se do 31. prosince 1923 nepřihlásili. Jsou to z největší části ubozí lidé, kteří z nevědomosti a z neznalosti zákona včas přihlášku neučinili a nyní nemají možnosti, aby důchodu dosáhli a proto velkou bídu trpí.

Podle §u 52 ústavní listiny je každá sněmovna oprávněna usnášeti se o resolucích. Kdyby usnesené resoluce nebyly pro vládu závaznými. bylo by toto ustanovení ústavní listiny ilusorní a zbytečné. Jelikož však zákonodárné sbory projevují svou vůli buď přijetím zákona nebo resoluce, anebo podáním interpelace, je v duchu ústavy, že vláda musí prováděti ústavně přijatý zákon nebo resoluci a odpovídati na interpelace, jak stanoví § 52 ústavní listiny.

Vyslovuji proto důtklivé přání, aby navržené resoluce byly senátem schváleny a vládou potom také provedeny.

Předlohu zákona doporučuji jménem sociálně-politického výboru k přijetí i s navrženou resolucí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sem. dr Karas: Slavný senáte! Dosavadní výdaj na podporu válečných poškozenců. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr Karas (pokračuje): . . . prodlužuje se touto osnovou o jeden rok. Náklad na půlletí letošní je již uveden ve schváleném rozpočtu v kapitole ministerstva sociální péče, náklad na půlletí příštího roku bude vložen do rozpočtu na rok 1929, až na podzim rozpočet budeme projednávati. Tedy o finanční krytí této předlohy je postaráno. Proto rozpočtový výbor navrhuje, aby slavný senát schválil dotčenou osnovu, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna, ale při tom rozpočtový výbor vy slovuje přání, aby vláda vyhověla oněm resolucím, které si přály, aby rodičům válečných poškozenců, jichž synové padli za války a kteří zmeškali lhůtu k přihláškám, kteří pro stáří a chorobu nemohou se již živiti a jsou nuzní, cestou milosti aspoň podobná podpora byla dána, na kterou byli by měli právní nárok.

Dále vyslovuje rozpočtový výbor přání k vládě, aby sklady tabáku, trafiky, dosud v rukou zámožných občanů jsoucí, ne válečných poškozenců, byly předány poškozencům-důchodcům, neboť tím zároveň stát uspoří, když poškozenec-důchodce bude míti trafiku, která mu bude vynášeti přes 5.000 event. 10.000 Kč, a stát nebude musiti platiti mu podporu, kdežto máme případy, že takový sklad tabáku je v rukou mnohonásobného milionáře. Mám konkrétní případ, kdy o trafiku ucházejí se invalidé, tři dohromady, chudí lidé, kapitál mají zabezpečen i všechny přípravy, ale dosavadním majitelům podaří se vždy překaziti, aby sklad tabáku jim nebyl vzat. Proto rozpočtový výbor vyslovuje zde toto přání, aby na tito případy vláda vážně hleděla, aby zde nejen z důvodů čistě humanních podporu těmito slabým poskytla, ale i z důvodů úspor finančních pro stát, neboť stát nebude musiti dávati podporu poškozencům, když budou míti výživu z trafiky nebo skladu tabáku. (Souhlas.)