Nikdo z nás nemohl to konstatovati, jedině to mohlo udělati presidium, a to bylo povinno, když dalo tuto věc na pořad jednání, ne jednou osobou, nýbrž v celém svém kolegiu to dáti zjistiti a prohlásiti, že ústavně-právní výbor nedodržel lhůty, resp. že zpravodaj nepodal včas zprávy, a pokud mohlo jen celé presidium to dáti na pořad jednání. Prosil bych, jestli takový postup byl zachován. (Sen. dr Heller [německy]: Bylo to již v úterý dáno na denní pořad, dříve než to bylo ve výboru!) Velectění pánové, kdybyste chtěli dát jakýkoli jiný výklad §u 35, tak byste konsekventně jednou k tomu dospěli, že by se vůbec lhůta §u 42 nemusila dodržovati, a vy byste takovýmto způsobem a výkladem, jak si tu dnes oblíbil pan prof. dr Baxa, k tomu přišli, že by se zkrátka celý jednací řád uvedl ad absurdum.

I když tato věc nemá tak velikého významu, snad zdánlivě, i když nemohu předpokládati, že mnozí páni kolegové nebudou takovými formalisty, jak my právníci jsme povinni býti, tak přece to jednou konstatuji, poněvadž nehodlám polemisovati s p. prof. dr Baxou, pokud zde odmítal jisté výtky ústavního rázu, jelikož přiznávám zcela loyálně, že při této dnešní předloze nemohou býti tyto výtky činěny, ale jednací řád porušen byl, pane profesore, a to mi nikdo opraviti nemůže, poněvadž, jak jsem řekl, mluví pro to slova zákona i jeho smysl. Mluví pro to, velevážený pane profesore, i to, že skutková podstata je jaksi zcela jiná, než bych ji zde dovedl vylíčiti na základě, řekl bych, svého vlastního předpokladu.

A nyní, velevážení pánové, dovolte, abych se též vrátil meritorně k předloze. Je tomu rok, co jsme v tomto slavném sboru a také i v jeho ústavně-právním výboru vedli velký zápas proti osnově zákona o organisaci politické správy. Velevážení pánové, tenkráte jsme vznesli celou řadu velice vážných námitek. Nechci je všechny dnes opakovati. Chci jen říci, že jsme právě tehdy proti prvé části, která pojednává o trestním právu administrativním, vznesli námitky, které byly jistě velmi vážné. Důkazem toho je, že se také s nimi vážený předešlý pan řečník prof. dr Baxa zabýval. (Sen. dr Baxa: Tou jsem se neobíral!) Když jsme projednávali tento zákon dříve, loňského roku! (Sen. dr Baxa: Promiňte, že vás přerušuji, já jsem tam nebyl, byl tam kol. dr Brabec!) Ano, byl tam kol. dr Brabec. Prosím, tenkráte bylo právě se strany národně-demokratické kol. dr Brabcem důsledně to probíráno, a ještě bych mohl připomenouti, že kol. dr Brabec, když vyvracel tyto námitky, abych tak řekl, a také jisté pochybnosti měl a přišel s tím, co je obligátní u naší většiny - tím se nechci pana dr Brabce dotknouti - že přišel s tím známým >ale<. Já k tomu >ale< se vrátím. To byla naše první výtka, ta ústavnost, pokud se týkalo té delegace vlády k vydání nařízení, jímž se upravuje naše trestní právo policejní.

Pánové, my jsme dále proti celé podstatě zákona namítali, že sahá na kořen samosprávy, že ruší státu osvědčenou samosprávu ve svých základech. A konečně, velevážení pánové, já jako člověk, který snad celý svůj život jsem ztrávil a politicky působil na Slezsku, měl jsem povinnost a také i pověření, abych protestoval proti tomu ortelu, který byl vysloven zákonem o organisaci politické správy nad Slezskem. Velevážení přátelé, nebyli to jen čeští sociální demokraté, kteří tvoří na Slezsku největší českou stranu, byly to všechny politické strany bez rozdílu, které za předsednictví kol. Lukeše se v Národní radě na tom usnesly, že má býti podán protest proti spojení Slezska s Moravou. Velevážení pánové, bylo nám vytknuto, že již župním zřízením přestalo Slezsko existovati. A tu, velectění pánové, vám řeknu, proč my socialisté jsme s tímto útvarem souhlasili, v němž Slezsko nemá, podle vašeho názoru, samostatné existence. Velevážení pánové, již ihned po převratu, když jsme chtěli vytvořiti velké město ostravské spojením všech okolních měst s Moravskou Ostravou v jedno město, již tenkráte se jednalo o to, má-li tato velká Moravská Ostrava příslušeti ke Slezsku nebo k Moravě. Je zajímavo, že Morava se jen bránila proti tomu, poněvadž se bála, že ztratí velkou část svých důchodů, kterou Moravská země z Ostravska béře. Slezsko zase prohlásilo, že nemůže obzvláště z důvodů národních připustiti, aby řada obcí ležících na slezské straně, která se měla spojiti s Mor. Ostravou, byla od Slezska odloučena a aby tak posice česká byla ve Slezsku oslabena. Velevážení pánové, jak se zachovala tenkráte Mor. Ostrava a specielně všechny strany i strana, k níž já náležím? Tehdy jsme prohlásili, že chceme býti u Slezska proto, že je nám to výhodnější, pro bližší spojení, pro stejnou hospodářskou strukturu a také i stejnou strukturu nacionální. Toho jsme nedosáhli, poněvadž, jak říkám, Slezsku se nechtělo přidati a Morava měla tolik moci, že si nedala nic ubrati. Ale faktem je, že jsme chtěli Ostravsko spojiti se Slezskem. Když pak došlo ke zřízení žup, tak byla tato myšlenka, která se již propagovala při zřízení Velké Ostravy, jenom vlastně uskutečněna. Od Slezska bylo odňato jenom několik málo okresů, v tom severním cípu západního Slezska, které přiléhají k Mor. Ostravě, ale jinak bylo Slezsko spojeno s Ostravskem, s místeckými krajem, s hranickým krajem a s Valašskem. A v tomto kraji, který je, jak jsem řekl, nacionálně jednolitý, aspoň pokud se týče českého obyvatelstva, mohli Slezané ještě vždy tvořiti převahu, a když to ne, tedy ještě se mohli uplatniti. Proto byla moravsko-slezská župa všemi stranami bez rozdílu přijata.

Ale, velevážení pánové, když jste pak Slezsko odloučili a připojili ho ne k Mor. Ostravě, nýbrž ke vzdálenému Brnu a vytvořili tak jeden velký celek samosprávný, tak si každý Slezan byl vědom toho, že ho neočekává nic jiného než to, co zakusila Mor. Ostrava. Tu bych právě apeloval na pana dr Karasa, aby jednou podnikl cestu do Mor. Ostravy, aby se tam na to podíval, aby si spočítal, co Ostrava do Brna odvádí, a potom také zjistil, co z Brna jde do Mor. Ostravy a okolí zpět, jak těžce bojujeme zejména v otázkách humanitních, zdravotnických atd. s Brnem o každý groš. Pánové, vemte to jen ve směru kulturním a přirovnejte to, co zemská autonomní správa moravská vydává na Brno a co na Mor. Ostravu atd. Tedy proti tomuto spojení právě, že to lidé z takové blízkosti viděli a že tu měli takovou trpkou zkušenost, a zejména, pane kolego, trpké zkušenosti s representanty vaší strany, kteří spravovali nemocnice atd., právě proto, veškerý lid i ten ve vaší straně protestoval proti sloučení s Brnem. A tu se ukázalo již v tom, že pan profesor nemá pravdu, když dává přednost centralisaci před decentralisací. Vážení pánové, jsou záležitosti veřejné, které se nedají centralistickým způsobem spravovat. To již byly rekriminace za starého Rakouska a nepřicházejte jen s tím, že jsme si tenkrát stěžovali jen proto, že to bylo za Rakouska. Nemůžeme dnes dělati takovou retrospektivu. To by bylo psychologicky nemožno.

Pánové, my jsme byli tehdy proti veliké centralisaci, poněvadž jsme cítili, co to je centralisace. A nemyslete si, velevážení pánové, že dnes je centralisace jiná. Kdybych chtěl mluviti o Moravské Ostravě, mohl bych na to poukázati, jak těžké boje má Mor. Ostrava, když jde o jakýkoli požadavek, když jedná se státní správou. Pánové, přijďte k nám a podívejte se. Já vám dám jediný příklad. Mor. Ostrava má, jak víte, krajský soud, který je umístěn v malé budově okresního soudu. Po léta jsme bojovali o to, abychom tam dostali soudní budovu. Nemáme porotní síně. Senátní líčení se konají docela v malých kumbálcích. Můžete si představiti, jaká je to potíž pro soudce, kteří stále podléhají nemocem, jaká je to potíž pro svědky, pro strany atd. atd. Pánové, Mor. Ostrava přinesla materielní oběti. Konečně se začal po dlouhých průtazích soud stavěti a vidíte, jak se staví. Od loňského podzimu až do nynější doby není tam cihlou hnuto. Pánové, to je, abych tak řekl, centralisace, a vy nikomu nenamluvíte, i kdyby zde byla sebe větší výmluvností nejnadanější autorita vědecká, tak každý prostý člověk pochopí, že Rusové mají pravdu, když říkají, že Bůh je vysoko a car je daleko. My to cítíme a ničím si to nedáme vymluviti. Uvedl jsem vám to jen jako příklad a prohlašuji vám, že Slezané by byli velmi rádi a vám velmi povděčni, ne kdybyste účinnost tohoto zákona odložili na 4 měsíce, ale na věčné časy.

Snad bych byl oprávněn vám to říci, že bychom se raději všeho vzdali, než abychom dostali takové útvary, jaké nám nyní dáváte. Velevážení pánové! Zákon se novelisuje a novelisuje se dříve, než byl v účinnosti. Kdo dává někomu a kdo dává mému veleváženému předešlému řečníkovi materielní oprávněnost k tomu, aby nám řekl, že se tu něco zlepšuje? Vždyť jsme to ještě ani nezkusili s tím, na čem jsme se tenkráte usnesli. Vždyť jsou to pouhé dohady, co slyšíme. Ani jediným faktem, ani jedinou zkušeností to není podloženo, že jsme něco zlepšili, když jsme my tenkráte odstraňovali župy.

Velevážení pánové! Já se teď vrátím k tomu návrhu. Návrh zákona je stručný a jeho důvodová zpráva je také velmi stručná. Snad je stručná proto, aby se toho nemusilo mnoho říci. Ale to málo, co se řeklo, je velmi povrchní a zakrývá pravdu a ještě vám řeknu, že je tu v těch několika větách celá řada logických rozporů. V důvodové zprávě se říká, že volby nemohly býti dosud vykonány a v nynější době také nemohly býti vykonány. Je to pravda? Rád bych se otázal pana dr Karasa, mohli nám tak vážně tvrditi, že volby nemohly býti vykonány. Ne nemohly, ale nechtěly se vykonati. (Sen. Dundr: Nesměly!) A nesměly býti vykonány. Velevážený pane dr Karase, já jsem vám velmi povděčen, poněvadž jste byl jediný, který jste kápl božskou. Vy jste objevil tu nepravdu, která obsahuje toto důvodnění, vy jste řekl, proč volby nemohly býti a nemají býti vykonány. Pánové, tato otázka byla nadhozena v ústavně-právním výboru a já jsem se přímo tázal přítomného pana sekčního šéfa dr Bobka, jeli pravda, že volby nemohly býti vykonány. A připomenul jsem mu, že naše strana podala v poslanecké sněmovně pozměňovací návrh, kterým se domáhala toho, aby účinnost zákona nastala teprve dnem 1. ledna 1929. A, velevážení pánové, co řekl tenkrát pan ministr vnitra? Řekl, že on tak dlouhé lhůty nepotřebuje, že aktivuje zákon v dané lhůtě, že můžeme býti bez starosti. A nyní přes toto prohlášení odborníka a muže, který byl k provedení zákona povolán, říkáte, že nemohly býti volby vykonány. Ale já se nedovolávám toho, abych zde dokazoval nesprávnost tohoto tvrzení jen pana ministra Černého. Pan sekční šéf dr Bobek přímo prohlásil: Já prohlašuji jménem vlády, že jsme byli připraveni k volbám a že jsme schopni kdykoliv je provésti. (Slyšte!)

Pánové, řekněte mi, je to důstojno našeho senátu, když se nám tu předloží dvaceti veleváženými jeho členy takové odůvodnění, které je vyvráceno kategoricky a jasně prohlášením zástupce vlády? Pány, kteří tu své podpisy dali, nechci nijak osobně viniti. Ale ti pánové budou musit býti opatrní, když se jim zase něco shora k podpisu předloží, zejména se strany těch, kde se ten koaliční regiment obstarává.

Tedy pravda je, že se volby provésti mohly, a pravda je to, co dnes řekl pan dr Karas, že se provésti nechtěly, poněvadž lid je venku trochu, abych tak řekl, naplněn nedůvěrou. A teď bych šel trochu hádat, ke komu jsou naplněni nedůvěrou. Agrárníci, pánové, ti to mají, řekněme si to otevřeně, kolego Sechtře, ty budeš s tím souhlasiti, na beton. Agrárníci o tom nemusí pochybovati. Ti uspokojili své voličstvo dokonale.

I lidová strana, pokud má selské voličstvo, také jistě je mohla uspokojiti a nemusila se ničeho báti. I národní demokracie se nemusí báti. Já vám to řeknu, aspoň ne všude. Vždyť máte dnes Národní sdružení, vy jste provedli, když jste to potřebovali, restrikci na jámách, dovedli jste propustiti tisíce a tisíce horníků a přijali jste z největší části ty, kteří vstoupili do vaší strany. To je historická pravda. (Sen. dr Baxa: Ty doly patří nám?) Hned vám odpovím, pane profesore: Já se mohu nešikovně a nejapně vyjádřiti, ale nikdy nelhu. Já vám povím, jak to je. (Sen. Dundr: Jak to dělají továrníci na Jilemnicku? - Místopředseda Donát zvoní.) Pane profesore, je vám známo, že velkou část těchto dolů vlastní Horní a hutní společnost? Pánové, kde začalo celé to hnutí Národního sdružení? (Sen. dr Baxa: To je něco jiného!) Já vím, pane profesore, že jsem povinen vám dáti odpověď. Pánové, kde začalo celé to hnutí a kdy? Začala to, není ani tomu tak dávno, na dolech Horní a hutní společnosti na jámě Pokrok v Petřvaldě. Víme, jak se to tam dělo. Vezměte si Kompas a uvidíte, kdo je ve správní radě Horní a hutní společnosti, že tam jsou velké kapacity národně-demokratické. To nemůžete popříti. Pane profesore, buďte tak dobrý, není potřebí... (Sen. dr Němec: Národní demokracie je vším vinna!) Pánové, dovolte, řeknu jedno. Já bych se nehádal se žádným dělníkem o to, kdybych chtěl býti národním demokratem. Proč bych jím nebyl? Mohl bych to učiniti z nadšení pro p. dr Kramáře nebo z nadšení pro kteréhokoli z vás nebo z kteréhokoli jiného důvodu. Ale když vidím, že se sta a tisíce dělníků propouštějí a berou zpět jen ti, kteří přinesou potvrzení, že jsou organisováni v Národním sdružení, mám za to,... (Sen. dr Němec: To byste musil dokázati!) To se vám dokáže. Pane profesore, promiňte mně, vy byste mně moc křivdil a málo mne znáte, když mne považujete za nějakého mluvku. Promiňte mi, pane profesore, já se o té věci nebudu šířiti. Uděláme ji předmětem nějakého jednání a vyprosím si od Vás, abyste přišel do Mor. Ostravy a u svých straníků se informoval, jestli jsem mluvil nepravdu. (Hluk. - Sen. Dundr: Stačí, když se pánové budou informovati u tajemníka Kučery!)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Witt (pokračuje): Konstatuji, že jste si dovedli počet voličů touto restrikcí a touto metodou, kterou uplatňuje Národní sdružení, velmi dobře zkorigovati. (Sen. dr Němec: Docela, něčím jiným!) Pane profesore, dovolte. Jednou přijde ke mně dělník. Žádá mne o něco. Já jsem předpokládal, že přichází ke mně nějaký soudruh a on mi potom, když jsem záležitost vyřídil, povídá: Pán doktor, pekne prosím, já už nie som žiadný súdruh, já som národny demokrat. Povídám: Promiňte, já Vás nechci od toho nijak odvrátiti, ale řekněte mi, jak to. >Já nejsú národny demokrat s nejakými mienkami, ale vedia, ona je včil reštríkcia a potom majú u nás pána inženýra, sú tam p. buchhalter, je tam p. merič - lebo neviem, ako im riekajú pán naddolný atď. (Sen. dr Němec: Samí národní demokraté!) To jsou národní demokrati. Proč byste jim to popíral, vždyť máte silnou stranu v Ostravě. (Sen. dr Němec: To je pohodlné!) Pane profesore, vidím, že Vám to není příjemné, ale konstatuji, že Vás nečiním za to nijak odpovědna, ani Vás, ani p. dr Baxu. Měl-li bych činiti jednoho člověka za to odpovědna, řekl bych, že je to p. dr Kramář, poněvadž on je demokratem a jistě člověkem aristidním, má všechny vlastnosti takové a já bych na něj apeloval, aby jako gentleman tohle netrpěl.

Ale já jsem se trochu vzdálil od svého thematu, to nebylo mým úmyslem, chci jíti dále. Ti voličové byli tak trochu poplašení, jak se říká. Nebylo, jak jsem řekl, selského voličstva a nebylo ani inteligence, a ta část dělnictva, která je v národní demokracii, je tam držena za chleba, dostává kompensaci za tu práci. Ale velice dotčeni a znepokojeni byli celým postupem, totiž celým řešením, celou novelou o sociálním pojištění dělníci ve straně lidové. Pánové, to jsme také viděli na Ostravsku. Vy jste v r. 1925 vyšli na Ostravsku jako vítězové a v celé župě ostravské jste byli nejsilnější stranou. Vy to děkujete tam těm pánům na levici, že jste se takovou stranou stali, poněvadž celé Ostravsko bylo svou celou tradicí vždycky rudou baštou sociálně-demokratickou, ale ti pánové byli vám v tom nápomocni a nejsilnější stranou jste se stali vy. A nyní, velectění pánové, co říkají vaši horníci a vaši dělníci? (Sen. dr Karas: To, co od vás slyší! - Veselost.) Ne, ti neposlouchají. Oni si zakládají pomalu svou vlastní stranu a v celé řadě obcí postavili si své vlastní kandidátky.

A teď, velevážení pánové, to chci říci panu dr Baxovi a proto jsem, se touto otázkou zabýval. Pane profesore, mluvil jste o té demokracii. Já se k ní ještě vrátím. Řekněte mi, považujete to za možné ve kterémkoli právním státě, aby se vydal zákon po těžkých bojích a aby se jeho účinnost odkládala proto, aby některá strana nedostala při nastávajících volbách nátěr? Pánové, takové ratio postupu nejde. Vždyť to pan dr Karas řekl, že se bojí soudu voličstva a že se musí vyčkati, až to voličstvo bude tím platebním rozkazem o opaku poničeno. Vy, pane profesore, nám zanášíte sem vždy teorie z Anglie. (Sen. dr Baxa: Nikoliv!) Vy tolik vždycky citujete v ústavně-právním výboru, i zde máte dlouhatánské přednášky o Anglii. Ale řekněte nám, proč nám citujete jen to formální ústavní právo anglické, proč nám neřeknete, že by to v Anglii nebylo možno, bojí-li se některá strana, že by prohrála několik mandátů do samosprávných korporací, aby se ty volby odkládaly. (Hlas: Co to má dělati se zákonem z r. 1920?) Pane profesore, já přicházím k tomu. Já si chci na tu Vaši metodu, promiňte mně, já to řeknu mírně, posvítiti. Pan prof. dr Baxa když něco vyvrací a když jeho argumenty nestačí, vždycky přijde a řekne: >Prosím, co jste dělali tenkrát v roce tom a tom, ve kterém jste prodlužovali volby atd.?< My jsme vašimi politickými odpůrci, proč se učíte od nás těm špatným věcem, které jsme dělali, proč vy neargumentujete jinak? Pane profesore nezlobte se, v tom já vidím jistou dekadenci. Jinak vždy mužové vědy ve Vídni, němečtí studenti říkali: >Die Fürsten im Reiche des Geistes<, ti vždy nesli vysoko prapor ideálu a Vy ve své argumentaci nečítáte tento prapor stranou, a nestačí-li Anglie, říkáte, to se dělalo tenkrát a tenkrát. Pane profesore, vy jako universitní profesor a inteligent dvakrát graduovaný máte svatou povinnost starati se o to, abychom kráčeli k lepšímu a vyššímu a nehledali argumentaci toto horšího. Proto mně to Vaše >ale< tak zlobí. Může býti, pánové, že jsme dělali věci, a já vám prohlašuji, že jsem s každou věcí nesouhlasil. Ale pane profesore, nedovolávejte se tak jediného příkladu, kde jste se odchýlil a řekl jste, že to nejde. Kdyby to byla bývala věc trochu vážnější a většího dosahu a kdyby zejména to byla bývala věc politické povahy, nevím, jestli byste se nebyl vydal na cestu do Anglie a neshledal nějakou argumentaci k podepření toho a jestli byste byl odporoval. Ale řeknu vám, že v naší straně byla dána možnost, kritisovati věci a nesouhlasiti. Ve vaší straně a za dnešních poměrů to není. To je totiž také ta konsolidace, a proto také, velevážený pane profesore, nezapomínejte na jedno. Byly poválečné doby, mimořádné poměry. Já jako právník nesl jsem to velmi těžce dosti často, když jsme se odchýlili a když jsme v právech skutečně sáhli k novotám, které jsme nepovažovali za odůvodněné. Ale pokud je dělala sama národní demokracie, od Vás jsem nikdy protestu neslyšel. (Sen. dr Baxa: V čem prosím?) Vy jen vyzdvihujete tu dobu, kdy Vaše strana v tom nebyla. (Sen. dr Baxa? Smím vás přerušit?) Vy mně to potom řeknete, nemám nic proti tomu.

Nepřicházejte s tímto argumentem, poněvadž tento argument je naprosto nemístný a, abych tak řekl, nás obou nedůstojný. Máme svatou povinnost kráčeti k něčemu lepšímu, zapomenouti špatné, co tu bylo, nebo co nebylo v pořádku, ale ne sankcionovati to, co se nyní děje, co jsme kdysi považovali za nesprávné. Touto logikou jsem veden ne z osobních důvodů, ale nesnesu to, aby právě takovou autoritou, jakou Vy představujete, bylo o této věci argumentováno.

Velevážení pánové! Řekl jsem, že předloha obsahuje ještě jisté rozpory. V čem je vidím? Říkáte, pánové, že u nás je nutný odklad, na Slovensku a Podkarpatské Rusi není pro takový odklad důvodu. Proč? Citoval bych zde slova dr Krouského, která pronesl v ústavně-právním výboru. Vy nás považujete zde v historických zemích za méně zralé než ty tam, poněvadž na Slovensku a Podkarpatské Rusi již poměry dozrály k tomu, že se tam ta nová samospráva, kterou jste tolik vychvalovali, může aktivovati, ale u nás se to ještě aktivovati nemůže. >Na Podkarpatské Rusi se občanstvo dosud ve vnitřní správě neúčastní a nebude provedením zákona o organisaci politické správy před vykonáním voleb ve svých právech nijak zkráceno.< Divím se, že s takovým argumentem přicházíte. Není to velké zkrácení lidu v jeho právech, když mu berete možnost, voliti si své zástupce? Nechci použíti ostrého slova, ale kdybych to měl přirovnati, je to tak, jako kdybyste někomu řekli, když mu neberete všechno a něco mu necháte, že byste ho mohli zkrátit ještě snad více a že jste milosrdní k němu když mu něco necháte. A teď, velevážení pánové, měl bych jednu otázku. Doufám, že mně ji pan referent zodpoví. Říká se, že na Slovensku, kde je provedeno župní zřízení a kde již občanstvo účastní se ve správě politické, jak to předpokládá zákon o politické správě, může býti administrativní cestou dosavadním okresním výborům další účast na vnitřní správě zabezpečena a zemský výbor prozatím nahrazen komisí složenou ze členů dosavadních župních výborů.

Velevážení pánové! Pana referenta bych se uctivě otázal, který zákon dovoluje zřízení takovým, správním komisím? Odpověď na tuto otázku zůstal dlužen totiž také zástupce vlády, když jsem ji naň vznesl v ústavně-právním výboru. Ale já bych se tázal p. dr Baxy, když mluvil o té demokracii v našem státě, jestli to považuje za demokratické, zavádí-li na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zemské a okresní výbory a zastupitelstva? Ty se tam aktivují a když se nahrazují správními komisemi... (Sen. Dundr: A pro něž není v zákoně ani odůvodnění!) Ano, a pro něž není v zákoně odůvodnění. (Sen. dr Baxa: Kde se nahrazují, kdy a kde?) Tady to máte v důvodové zprávě! (Sen. dr Baxa: To je důvodová zpráva!) Ano, to je důvodová zpráva pánů sen. Donáta, dr Reyla, dr Brabce, Thoře, dr Kovalika atd. a ti pánové vědí, co řekli a proč to řekli. A, velevážený parné profesore, nedá se předpokládati, že by na Slovensku byl aktivován zákon, když tam nebudou volby, tedy nic jiného nezůstane než sáhnouti... (Odpor senátora dr Baxy.) To bych se divil, pane profesore, že jste nám to nevyčítal, že jsme trpěli kdysi správní komise, že jsme hned po převratě je trpěli, resp. je zaváděli. (Sen. dr Kovalik: To jsou přechodné útvary!) Pane kolego, promiňte mně. Vy jste také profesor, ale špatným žákem p. prof. dr Baxy. (Sen. dr Kovalik: Já jsem filosof a p. dr Baxa je jurista!) Pan dr Baxa nám tu per longum et latum dokazoval, že jsme tehdy v revolučním Národním shromáždění, když se dělal župní zákon, trpěli jmenování správních komisí a že pro Slovensko mohou býti až do r. 1940. A co řekl p. prof. dr Baxa? Řekl: Já mám nedůvěru k tomu, poněvadž, i když je tam termín, může se říci: >My si to prostě prodloužíme A tak si představte, že to tam budete míti >priechodné<, jak říkáte a páni v koalici nebudou musiti to prodlužovati a budou si moci uspořiti tu těžkou práci, kterou zde má p. prof. dr Baxa, když to hájí. (Sen. dr Baxa: Župní zákon pozbyl platnosti!) Nesvádějme to, pane profesore, na jiné pole. Vy jste kategoricky prohlásil toto: >Co nám tu vytýkáte, když jste vy trpěli to a to, a zejména jste trpěli jmenování členů a zavedli jste to až do r. 1940. I když jste to měli limitováno, já jsem tomu nedůvěřoval, poněvadž ten limit se může prodloužiti.< Teď jste to udělali chytřeji, poněvadž teď jste to nelimitovali a můžete to prodloužiti. Máte to zpetrifikováno, a můžete to prodloužiti, na jak dlouho budete chtíti.

Já bych se nyní obrátil ještě k některým vývodům p. dr Baxy. Pan dr Baxa dnes prohlásil, že vázané, čili jak on správně říká, závazné kandidátní listiny jsou ostudou Československé republiky. (Sen. Dundr: Nebylo větší ostudy?) Pánové, já chci říci jen toto: Ostudou může býti něco, co je v ohledu mravním závadné. Pro mne nejsou ty listiny závazné, jak vy je jmenujete, ani tem dnešní volební systém již více sympatický, ne že by mi ideově nevyhovoval, ale poněvadž jste ho dovedli celým svým demokratickým režimem ták znechutit. (Sen. dr Baxa: Kdo? Vy?) Ta koalice. Já vám to řeknu, já k tomu přijdu. Velectění pánové, ale řeknu to jinak: Ty závazné listiny, protože se tolik s tím fechtuje - když někdo jiný to říká, budiž, ale když to řekne universitní profesor, podrobím to analyse. Co znamenají vázané listiny? Neznamenají nic jiného, než jakýsi doplněk k tomu poměrnému volebnímu zastoupení resp. právu. Je to jistý doplněk. Velevážení pánové, i kdyby ty listiny nebyly vázány, myslím, že žádná strana by z toho neměla užitku, jako opačně nemá z toho škody, poněvadž i tam, kde nejsou vázány, k tak zvané dekapitaci anebo odstranění lidí na kandidátní listině stojících, jest potřebí poměrně značného počtu voličů, není-li pravda? Když je k volbě jednoho poslance potřebí 25.000 hlasů, nemůže se dáti pěti voličům právo, aby někoho škrtli a řekli: ty nebudeš poslancem - když si ho 24.996 voličů přeje podržeti. Tedy, pane profesore, nemohl byste to říci ani při tisícech, musili byste říci větří cifru, a prakticky by to nemělo žádného smyslu, žádná strana by neodkomandovala tolik voličů. Ale i kdyby to bylo možné, táži se vás, jaký to má praktický a mravní význam. Mohly by si to politické strany navzájem dělati.

Jsem přesvědčen, že by se našlo dosti lidí, kteří by mne škrtli a také i dr Kramáře, kdyby se naše strana odhodlala několik lidí odmítnouti. Nemluvme tedy o tom, že je to ostuda. Mně po těch zkušenostech, které mám za těch osm roků od r. 1920, stal se volební řád málo sympatickým. Proč? Proto, poněvadž, abych tak řekl porušuje naše konexe s voličstvem. My jsme dříve byli v jistém kontaktu s voličstvem a dnes nejsme. Dřívější systém, řeknu to otevřeně, byl mi daleko sympatičtější než nynější. A proč? Ten nynější systém je ideální, o tom není pochyby, poněvadž žádná strana nic neztratí. Je matematicky nejspravedlivější, až ideálně spravedlivý, a nevím, kolik byste na své síle ztratili, kdyby tohoto volebního řádu nebylo. Nechci se příti. Z toho volebního práva, které máme, odvozujete, že jsme demokratickým státem. My máme jistě demokratické volební zřízení, velevážení pánové, a já bych se vás tázal: >Je demokracie vyčerpána jedině volebním právem?< Vemte si rakouskou ústavu a zapomeňte ta léta, která přešla. Vemte si r. 1867, kdy ona byla dána, a vemte si stálé korektury v právu. Kdyby tak nějaký cizinec přišel, myslíte, že by byl té ústavě něco vytknul? Snad by byl vytknul ten centralismus a ty věci. Ale vezměte právo, které měl státní občan. Abstrahuji od těch různých politických názorů na to složení státu. Jistě nedá se upříti, že ústava nebyla nemorální, nebyla špatná, a přece nebylo Rakousko demokratickým státem přesto, že mělo všeobecné hlasovací právo a přesto, že vázané listiny nemělo. Nemůže se poukazovat na to, že mělo monarchu, poněvadž monarcha sám o sobě nemusí míti větší práva, než president republiky. My si v té věci rozumíme. Někdo by mohl říci, že mluvím pro monarchismus, ale mluvím s vámi teoreticky. A přece by nikdo neřekl, že Rakousko byl demokratický stát. I kdyby tam byl postaven člen habsburského domu a zvolen některý za presidenta rakouské republiky - té velké - z jejich řad, nikdy by vám nenapadlo to říci. Víte proč? Poněvadž byste posuzovali demokracii ne podle formy, nýbrž podle skutečného praktického života. Demokracie není formou, musí míti jistou náplň. Vidím ji. Ale v jednom ji nevidím a chci o tom vám říci. Jsem jistě pro to, aby vládla majorita, a nikdy vám nevytýkám, že se na tom nebo onom usnesete. Považuji to dosti často za neprozíravé, stejně jako jsem považoval za neprozíravé, že jste sáhli na kořen demokracie v zákonu o organisaci politické správy. Ale, velectění pánové, ta demokracie není zakončena v ten den, když bylo odvoleno a když přijdou poslanci do Prahy, do strany a teď se jim řekne: Tady je ten pán, a tady je ten pán. Když vidíte, že celý stát a jeho moc zákonodárná jistě, ale jak víme, také moc výkonná není tady rozdělena na teritoria jako u maharadžů indických, ale skoro bych řekl, resortní u těch našich maharadžů českých, tak nemluvte o demokracii. Jakou máte volnost jako poslanec? Nižádnou. Nižádnou. Jestli se vám jednou to sneslo, jak jste na to poukázal, že jste něco odmítl, já bych v zájmu vaší politické existence neradil, abyste to zkusil dvakrát, třikrát, a zejména abyste to udělal v nějaké věci, kde má koalice nějaké zájmy. Nevidíte, že celý náš parlament, já tím míním celé naše Národní shromáždění, to na tam břehu i to na druhém, dnes je takovou stafáží pro těch 8 lidí, kteří dnes v tomto státě skutečně vládnou? To nechcete vidět. Vím, že přijdete s Anglií, ale i na to vám odpovím. (Sen. dr Kovalik: A pred tým bola pätka! - Hluk.) Pravdu máte. Pravdu máte, pane profesore, jenže já jsem proti pětce byl tenkráte. Řekněte, že bych já byl pro tu pětku býval: či nemá Pán Bůh ze mně větší radost teď, když jsem se dal na pokání, než z vás, kteří jste vždycky pro tu pětku byli? A teď jste se dali na tu hříšnou osmařskou politiku. Já říkám, ta majorita musí dodržovati jisté formy. Ta majorita nemůže udělati ze všech poslanců a senátorů politické eunuchy a přenésti to na osm lidí, kteří to všechno dirigují. Čtěte vy zprávy o naší osmičce. Promiňte, pánové, čtěte tyto zprávy. Vždyť vidíte, že ta osmička tam řeší, ale zcela závazně. (Sen. dr Kovalik: Ta osmička bez eunuchů nic nespraví!) Já vám tu šarži neberu, pane