Tak jako v těchto obcích, vypadá to v celé zemi. Se všech částí země docházejí stížnosti, a naše noviny jsou nyní denně naplněny sdělením o přehmatech proti obcím. Se všech částí země přicházejí podobné zprávy. Nemáte ničeho pro obce, ničeho pro sociální péči, obcím a okresům se zabraňuje, aby něco podnikaly, a výsledek vašeho občanského bloku není nic jiného nežli veliké tažení proti chudým, proti dětem, nemocným, starcům, proti nezaměstnaným. Pánové! Dokonce pan ministr financí - je mně za těžko použíti parlamentárního výrazu - nemohl se zdržeti - užil bych naději jiného slova - aby v odůvodnění k novele o obecních financích neútočil na naše obecní zastupitelstva. Považuji za svou povinnost, abych s tohoto místa obecním zastupitelstvům - mohu zde mluviti jen za německé, poněvadž znám jen tyto - vyslovil nejsrdečnější dík za jejich činnost. Za všechno, co bylo v zemi, vykonáno v oboru sociální péče, v oboru kulturní péče, co nám v těchto smutných letech pronásledování, kterému jsme neustále od roku 1919 vydáni, až do dnešního dne - přes účastenství Němců ve vládě - za všechno, co nám zůstalo, vděčíme našim obcím a okresům, a oproti tvrzení pana ministra financí jsme hrdými na činnost našich obecních a okresních zastupitelstev. Nemůžeme říci nic jiného nežli: nepřejeme si žádného jiného způsobu zastoupení, nežli jaké máme v našich socialistických, rudých obecních zastupitelstvech, která netoliko ve Vídni vybudovala rudou Vídeň, nýbrž která také u náš v Československu v německé i české jeho části stejným způsobem ukázala, že správa obcí a okresů u nich padla na úrodnou půdu, která ukázala, že dělnictvo od zavedení nových zákonů je nejen oprávněno, nýbrž také schopno spravovati, a rozkvět našich obcí, překonání obtíží válečné a poválečné doby, za tento rozkvět vděčíme našim rudým obecním zastupitelstvům; a za to děkujeme jim s tohoto místa z celého srdce. (Potlesk stoupenců.)

Pánové! Při takovýchto výsledcích vašeho, vládního umění anebo lépe řečeno vašich vládních uměleckých kousků bojíte se ovšem nových voleb. Při takovýchto výsledcích nemůžete se odvážiti toho, abyste předstoupili před voliče, a jste nuceni odložiti volby zase na několik měsíců. Nevíme ještě určitě, zdali se budou volby konati v listopadu, i když je to v důvodové zprávě a ve zprávě pana zpravodaje naznačeno. Jisté to naprosto ještě není. Ale vládní strany patrně - nevím, zdali také německé - doufají, že se za vlastenecké nálady slavností desetiletého jubilea jejich naděje pro volby zlepší. Agrární strany mimo to asi pomýšlejí také na to, že sedláci, když na podzim mají plné kapsy, jsou příjemnějšími voliči nežli na jaře s prázdnými kapsami. Ale ve skutečnosti lze mentalitu většinových stran při projednávání zákona vyjádřiti slovy, kterých také užil jeden z pánů z vládních stran: získáme-li času, získáme všeho! Onen pán a patrně také ostatní křesťansko-sociální pánové spoléhají zde jako tak často podle svého povolání na nějaký zázrak. My však nevěříme, že tento zázrak nastane. Kdybychom chtěli mluviti jen se stanoviska své strany, musili bychom říci: čím déle budete volby odkládati, tím lépe pro nás, čím větší účinek bude míti tento způsob dělání a lepení zákonů, jak vy to provádíte, na obyvatelstvu, tím lépe pro nás.

Místopředseda Böhr (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku!

Sen. dr Heller (pokračuje): Béřu na vědomí, že mi výraz >lepení zákonů< vynesl volání k pořádku. Tedy dobře: nikoli lepení zákonů, jen dělání zákonů! Že tedy tento způsob dělání zákonů, čím déle to budete prováděti, tím více bude účinkovati na obyvatelstvo, a můžeme vám býti srdečně vděčnými, že odkládáte tyto volby. Čím déle je budete odkládati, tím větší bude vaše porážka.

Ale pánové, proti čemu s veškerou rozhodností musíme protestovati, je nedemokratický postup při této věci, a tu se musím nyní, poněvadž mam přece také trochu smyslu pro humor, zabývati odůvodněním, jež vládní strany daly předloze. V předloze se praví: Reformu správy netřeba prováděti v historických zemích, poněvadž se obyvatelstvo beztoho zúčastňuje vnitřní správy ve formě okresních a zemských správních komisí, na Slovensku musí býti provedena z téhož důvodu, poněvadž se obyvatelstvo beztoho již zúčastňuje vnitřní správy, poněvadž tam na základě župního zákona jsou již okresní a župní úřady, a v Podkarpatské Rusi bude provedena, poněvadž se na vnitřní správě ještě nezúčastňují. (Veselost.) Zde se tedy neprovádí, poněvadž se zúčastňují, v Podkarpatské Rusi se provádí, poněvadž se nezúčastňují, na Slovensku, poněvadž se zúčastňují. Tu, již musím říci: Difficile est satiram non scribere. Ale jak bude tedy věc vypadati, až zákon přijmete? V Čechách, na Moravě a ve Slezsku zůstanou, anebo mají zůstati dosavadní okresní a zemské správní komise. Nevím, není to nikde řečeno, zdali mají zůstati až do sestoupení nově zvolených okresních zastupitelstev, anebo zda nebudou tato okresní a zemská zastupitelstva již dříve rozpuštěna a jmenováni okresní hejtmanové a zemští presidenti. Tázal jsem se ve výboru pana vládního zástupce, jaké úmysly má vláda v této příčině, a řekl mi na to, že o věci není informován. Pro mne to znamená, že vláda má v úmyslu již před volbami jmenovati zemské presidenty také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ale budiž. Nebudeme prozatím míti žádných zemských presidentů, nýbrž okresní a zemské správní komise budou existovati tak jako dosud. Na Slovensku bude, jak známo, jmenován zemský president, když handrkování - myslím že se nevyjadřuji neparlamentárně - se slovenskou stranou ludovou je skončeno. Nemyslím, že okresní zastupitelstva volená na základě župního zákona po vstoupení reformy správy v účinnost by mohla státe ještě fungovati, ta jsou volena na základě jiného volebního práva, mají zcela jinaké úlohy, jiný obor působnosti a tím okamžikem, kdy reforma správy na Slovensku vstoupí v platnost, tedy 1. července t. r., musí okresní zastupitelstva na Slovensku zastaviti svou činnost a na místo budoucně zvoleného zemského zastupitelstva, má, jak se v osnově vládních stran praví, nastoupiti komise složená z členů župních zastupitelstev. Právo jmenovati tyto komise opírá se asi o § 90 ústavní listiny, podle které má vláda právo jmenovati poradní korporace. Tedy v Čechách a na Moravě okresní a zemské správní komise, na Slovensku vůbec žádné okresní zastupitelstvo, zhola ničeho a zemský president s poradním sborem, a v Podkarpatské Rusi - nevím, bude-li tam jmenován nějaký zemský president či nic. Dovolím si zabývati se Podkarpatskou Rusí ještě zvláště. Ale v každém případě nastane v Podkarpatské Rusi stav, který se bude uchylovati jednak od stavu, panujícího v Čechách a v zemi moravsko-slezské, jednak od stavu na Slovensku. To všechno ve znamení unifikace. Usnášíme se na jednom zákoně po druhém za příčinou unifikace a nyní nám vládní většina předkládá zákon, který je proti unifikaci a který přivodí alespoň na dobu 5 měsíců zcela různý stav ve třech částech naší země, který tedy unifikačním snahám zasazuje ránu.

Musí dále přece také vystoupiti do popředí otázka, zdali je přípustno, aby v zemích jmenován byl zemský president, dříve než byly provedeny volby do zemského zastupitelstva, a aby jmenováni byli okresní hejtmanové, dříve nežli provedeny byly volby do okresních zastupitelstev. Tu praví druhá hlava zákona o organisaci politické správy: Dokud nebudou ustavena zemská a okresní zastupitelstva, jakož i zemské a okresní výbory vykonávají práva jim příslušející zemští presidentové, a pokud jde o okresy, okresní hejtmanové. Nemohu si představiti, že by zákon měl míti jiného ducha a jiný smysl, nežli že okresní hejtmanové a zemští presidenti mohou býti jmenováni teprve tehdy, až budou zvolena okresní a zemská zastupitelstva, a že tito zemští presidentové a okresní hejtmanové mají nyní za úlohu provésti přípravy k ustavení zemských a okresních zastupitelstev. Neboť se praví >ustaviti<. Každé ustavení předpokládá předchozí volbu, tedy dříve, než by se konala volba, nemůže se provésti jmenování zemských presidentů a okresních hejtmanů, máme-li se držeti zákona. (Sen. dr Brunar [německy]: To je u nás lhostejno!) Obávám se, že bych byl volám k pořádku, kdybych to řekl.

Mohou však, praví se ve druhé hlavě, již přede dnem účinnosti na základě předpisů tohoto zákona býti provedena přechodná ustanovení a učiněna opatření, která zákon k včasnému provedení předpokládá již v době předcházející. Připouštím, že je to kaučukové ustanovení, do kterého lze všechno vkonstruovati, chceme-li. Ale my nepotřebujeme konstruovati. Ministr vnitra nám slavnostně hlásal, že všechna k provedení reformy správy potřebná opatření jsou provedena a skončena, následkem toho je k provedení a k reformě správy potřebí již jen voleb, a po nich následujícího jmenování okresních hejtmanů a zemských presidentů, a každé předcházející jmenování, ať se již stane na Slovensku na základě uzavřené dohody anebo jinde na základě dohody, která se má uzavříti teprve v budoucnu, je po našem názoru nezákonné.

Máme také ještě řadu jiných pochybností. Zde musím ztratiti několik slov o Podkarpatské Rusi. Otázka Podkarpatské Rusi stává se znenáhla pro Československou republiku - promiňte - skandálem. § 3 ústavy praví u provádění mírových smluv toto: Nedálnou součástí tohoto celku jest, a to na základě dobrovolného připojení podle smlouvy mezi hlavními a přidruženými mocnostmi a Československou republikou v St. Germainen-Laye ze dne 10. září 1919, samosprávné území Podkarpatské Rusi, které bude vypraveno nejširší autonomií, slučitelnou s jednotností republiky Československé. Poskytnutí autonomie Podkarpatské Rusi bylo tedy podmínkou pro připojení Podkarpatské Rusi k Československu. Nemůžeme uzavříti smlouvu a výhody smlouvy, výhody ostatně velmi pochybné, zastrčiti, ale splnění podmínek, na kterých smlouva závisí, rok od noku odkládati. (Sen. Lukeš: Až přestane 60 % analfabetů! To je ta příčina!) Prosím, také toho, se dotknu. Dobře, je tam 60 % analfabetů. Ve starém Rakousku bylo v Haliči 70-80 % takových analfabetů a přece měla Halič svůj sněm, v Dalmáci bylo 80 % analfabetů, a také ta měla svůj sněm. Praví se zde, že Podkarpatská Rus bude vybavena nejdalekosáhlejší autonomií. Na toto >bude< se odvoláváte, že to jednou bude v budoucnosti. Můžete čekati také sto nebo dvě stě let, nevím, jak dlouho, až vymře poslední analfabet. Nikoli, pane kolego Lukeši, až vymře poslední oposičník v Podkarpatské Rusi! Kdyby byla Podkarpatská Rus volila ve smyslu vládních stran, pak by skutečnost, že tam jsou analfabeti, nebyla bránila autonomii. Jen ta okolnost, že v Podkarpatské Rusi zvoleni byli oposičníci, je vinnou toho, že Podkarpatská Rus nedostává žádného sněmu. A nyní dále. Říkáte: tato země obdrží přece vlastní zemské zastupitelstvo. Pravě zavedení zákona o reformě správy v Podkarpatské Rusi, tak jaká jest, je porušením mírových smluv, je porušením §u 3 ústavy, jak stojí v knihách. Neboť v tomto §u 3 ústavy je řečeno, že sněm Podkarpatské Rusi je příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích, náboženských, místní správy, opakuji: místní správy, jakož i v jiných věcech, které by naň přenesly zákony Československé republiky. To znamená, že zákony Československé republiky musí Podkarpatské Rusi přikázati věci jazykové, vyučovací, náboženské a věci místní správy, a že mohou jí přikázati také jiné věci. Tento zákon, o organisaci politické správy je význačně zákonem, který se vztahuje na místní správu, a místní správu nelze a není dovolena v Podkarpatské Rusi vyřizovati jinak nežli samostatným sněmem a voleným zemským presidentem. Vy však oktrojujete také Podkarpatské Rusi tímto zákonem zemské zastupitelstvo, které se nevolí na základě všeobecného, rovného práva hlasovacího, nýbrž které z části je jmenováno. Oktrojujete Podkarpatské Rusi zemského presidenta, jmenovaného vládou, a béřete Podkarpatské Rusi práva, která jí mírovou smlouvou a §em 3 ústavy byla zaručena, slavnostním způsobem zaručena. Chtěl bych vás varovati před tím, abyste takovéhoto kroku nečinili, a učiníte-li ho, musíte co nejrychleji zjednati ústavě a mírovým smlouvám platnost pro Podkarpatskou Rus. Analfabeti nejsou žádnou příčinou odkladu. Když roku 1848 všichni národové, také vaši předkové, pane kolego Lukeši, žádali ústavu a volební právo, účastenství na zákonodárství na správě, tehdy byly ještě v českém národě desetitisíce analfabetů. Byl proto požadavek vašich předků neoprávněný? Je to nějaký důvod pro to, že absolutismus vám i nám odepřel tato práva? A úlohu, kterou rakouský absolutismus roku 1848 hrál vůči národům, toužícím po svobodě, převzali jste nyní vůči Podkarpatské Rusi.

Podle tohoto zákona má tedy organisace politické správy pro Čechy, Moravu a Slezsko vstoupiti v platnost teprve dnem 1. prosince. Dovolili jsme si podati výboru návrhy, která směřují k tomu, aby jednak přivodily zlepšení reformy správy vůbec, jednak dopomohly k platnosti zásadě demokracie při volbě zemských a okresních zastupitelstev, a které by za třetí zjednaly záruku oproti vládě a vládním stranám za to, že konečně se budou prováděti volby do zemských a okresních zastupitelstev. Všechny tyto návrhy jste dík tomuto dobře vybudovanému systému většiny přehlasovali. Je to konečně vaše právo. Nepolemisovali jste proti tomu, poněvadž byste proti tomu těžko mohli polemisovati, poněvadž bylo za těžko říci, že tento zákon je demokratický, když se třetina členů jmenuje, poněvadž jste těžko mohli říci, že by nebylo záhodno stanoviti zakonem, aby se volby také skutečně konaly. Ale také ještě něco jiného se stalo. Pan zpravodaj ve svém závěrečném referátu - je mi líto, že není zde nyní přítomen - jednoduše řekl, že navrhuje zamítnutí těchto návrhů. Nepovažoval ani slovem za nutné, aby svůj návrh na zamítnutí odůvodnil. A v písemné zprávě, kterou nám podává, a která je sepsána pokud možno ledabyle, není ani slova o tom, že tyto návrhy byly podány a z jakého důvodu byly zamítnuty. To je nedemokratické a neparlamentární, to ukazuje, že se tato vládní většina domnívá, že si vůbec proti oposici může dovoliti všechno. To musí nakonec vésti k diskreditování parlamentu, k diskreditování demokracie, jak jsem již uvedl.

Chtěl bych v této příčině uvésti jen několik málo příkladů, zejména jeden, který je zcela obzvláště příznačný. Když jsme zde jednali o zákoně o organisaci politické správy, usnesly se vládní strany ve svém špatném svědomí na resolucích. Víte přece, když vládní strany vidí, že není žádného východiska že důvody oposice jsou takové, že proti nim již nelze říci naprosto ničeho, usnesou se na resoluci, to jest vytřou tím zrak. V senátě i v poslanecké sněmovně byly při projednávání zákona o organisaci politické správy přijaty resoluce. Celý svět padne na kolena, když vy se zde usnesete na resolucích! V jedné resoluci poslanecké sněmovny, byla vláda vyzvána, aby poslanecké sněmovně v nejbližší době předložila osnovu zákona o správním soudnictví v okresech a v zemích. Stejnou resoluci anebo resoluci stejného obsahu přijal senát. Od té doby uplynul rok, reforma správy vstoupí v osmi nebo devíti dnech na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v platnost, má dne 1. prosince vstoupiti v platnost v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Kde je tento zákon o správním soudnictví? Byl předložen v nejbližší době, anebo je tato nejbližší doba táž, jako při poskytnutí autonomie Podkarpatské Rusi? Bude trvati 10, 20, 30, 40, 50 roků, anebo jak dlouho bude trvati? Tak se řídí vláda resolucemi parlamentu. Poslanecká sněmovna se usnesla na resoluci, a na podobné resoluci usnese se také senát, ve které se vláda vybízí, aby poslanecké sněmovně předložila osnovu zákona, ve kterém se ve smyslu §u 92 ústavní listiny stanoví, do jaké míry stát ručí za škodu, která vznikla protizákonitým vykonáváním veřejné moci. Pánové, požadavek to, který klademe od trvání státu nepřetržitě, syndikátní zákon proti úředníkům veřejné správy, kterého by bylo naléhavě potřebí, ježto naše veřejná správa vykazuje tak obrovské nedostatky. Je pravda, že se v tomto případě dělá kozel zahradníkem, že ti, kteří takovýto zákon vypracují, mají vypracovati zákon proti sobě samým. Přiznávám, že to není žádná příjemná úloha. Ale chtěl bych zde položiti jen otázku, kde zde s odpuštěním zůstává úcta před zákonodárstvím, usnášíme-li se na jedné resoluci za druhou, a nestará-li se vláda o to vůbec. Ale mohu vám dokonce podati důkaz, že vláda jednala přímo proti zde přijaté resoluci. V desáté resoluci byla vláda vyzvána, aby předložila návrh na změnu zákonů 445 a 444 ex 1919, pokud jde o zaopatřovací a odpočivné požitky autonomních zaměstnanců, a to v ten smysl, aby zmíněné požitky pokud možno byly přizpůsobeny odpočivným a zaopatřovacím požitkům, státních zaměstnanců. Dostali jsme zákon o úpravě staropensistů a staropensisté autonomních úřadů byli výslovně ze zákona vyňati, proti resoluci, kterou výslovně přijaly vládní strany. Vláda po zamítnutí našich návrhů předložila osnovu, která obsahovala pravý opak toho, co chtěla resoluce, a tento návrh byl touto většinou ovšem nezměněně přijat. Ze 13 resoluci, na kterých se senát při poradách o reformě správy usnesl, nesplnila vláda ani jediné, ačkoli od té doby uplynul skoro rok.

Pánové! Můžeme se pak diviti, že dochází k případům, jako nedávno v Brně, můžeme od občanů tohoto státu požadovati úctu před zákonodárným shromážděním, když vláda den ze dne zákonodárnému sboru tuto úctu odpírá? Můžeme žádati, abychom v obyvatelstvu, u občanů tohoto státu požívali úctu, když činnost většiny v této i ve druhé komoře tuto úctu den ze dne ničí, celým svým systémem bezohledného využití vaší zdánlivé většiny, která přece jest jen cifernou většinou, jež není kryta většinou obyvatelstva, způsobem, jakým jednáte s imunitou poslanců a senátorů, že je možno, že každá hloupost se nafoukne na imunitní případ, a když - jak to bylo až do nedávná - každý, kdo patří k oposici, bez rozdílu se vydá státnímu zástupci, způsobem, jakým provádíte jednací řád, který nezná nic jiného nežli pokud možno krotiti oposici, a především ovšem tím, že vedle vlády odpovědné parlamentu tvoříte neodpovědnou korporaci několika lidí, která ve skutečnosti představuje vyšší vládu v tomto státě. Pánové! Pak se uvádějí všechny možné důvody, volební právo a nevím co všechno, proč parlament pozbyl veškeré vážnosti a veškerého vlivu ve státě. A pravda je ta, že se parlament jednáním většiny sám připravil o tuto vážnost. Který jiný parlament by to strpěl, abyste se zde usnesli na 13 resolucích a aby vláda během celého roku nesplnila z nich ni jediné? Jaký výkřik zazněl by ve francouzském parlamentě anebo v německé říšské radě anebo v anglickém parlamentě, kdyby si vláda dovolila něco takového? Ale zde nikdo ani nedutá ani se nehne. Pánové, byl to pan kolega Baxa, jenž v ústavním výboru stále znovu zdůrazňoval: Což pak se u nás neděje všechno podle ústavy? Návrhy podává vláda, všechno je zákonitě stanoveno, návrhy podpisuje vláda, také president podpisuje zákony, všechno je v nejlepším pořádku. Pánové, kdybyste byli již tak daleko, že byste nedbali již ani forem ústavy, pak byla by to již ryzí diktatura. Kdyby vláda uveřejňovala zákony bez usnesení parlamentu - ačkoli při výkonu svého nařizovacího práva dosti často zasahuje do práva zákonodárného - pak byla by to zjevná diktatura, pak mohli byste si přece opatřiti nějakého Mussoliniho nebo Gajdu nebo kohokoli. Ale pánové, to, co vy činíte, znamená při dodržování forem zákonodárství porušování obsahu ústavy a zákonů. Mluvíte tak často o tom: nemáme ještě tradice, tradice má se teprve tvořiti. Poukazujete na Anglii. Velice hezké! Tradice je hezká věc, jde-li směrem pokroku. Ale vy, kteří hájíte všechno, co se děje se strany vlády, kteří hájíte každý přehmat, vy kteří jste na příklad ve věcech imunity vykonali věci, že přímo vstávají vlasy na hlavě, vy, kteří na příklad censům předsednictva vykonáváte tak, jako v případě kolegy Hampla, že jste jednoduše censurovali celou řeč od prvého do posledního slova, vy se nesmíte diviti, když se vám řekne, že se nedržíte ústavy; porušujete zákon a kryjete na příklad v tomto případě nezákonitý postup jmenování zemských presidentů a okresních hejtmanů před provedením voleb. Kdy pak se budou konati volby podle volebního zákona na Slovensku? Nejdříve v listopadu. Od nynějška až do listopadu budou zemští presidentové, snad také jmenovaní okresní hejtmanové - to ještě nevíme - hospodařiti na základě poradních sborů, které jim dá vláda, nikoli však hospodařiti společně se zemskými a okresními zastupitelstvy, zvolenými na základě zákona. A kdybyste se stokráte dovolávali toho, že jste zachovali formu ústavy, ústavnosti, pak bijete ducha ústavy denně ve tvář a zabíjíte ho svou činností.

Dopouštíte se však těmito zákony, na kterých se zde usnášíte, také ještě jiného, podle našeho názoru velice neopatrného skutku. Dovoláváte se tak rádi Anglie, Francie, tradice v těchto zemích a zapomínáte, že vláda a vládní většina se tam nikdy neusnáší na zákonech, které dotyčná oposice pociťuje jako nesnesitelné. V Anglii se vládne tak, že když oposice přijde k vládě, není potřebí ve větším rozsahu měniti zákony, na kterých se usnesla dřívější většina. Celá vaše vládní činnost směřuje proti této tam platné tradici. Usnášíte se na jednom zákoně po druhém, který jinak vytvářená většina, nemůže snésti. A jedním z těchto zákonů je zákon o organisaci politické správy, právě tak jako jiným z těchto zákonů je zákon o financích samosprávných korporací. Každá nově vznikající vláda, které se lidové strany zúčastní, musí tyto zákony změniti, nemůže jich strpěti, a je hrubou chybou dělati takovéto zákony, které pro druhé jsou nesnesitelny. Vím, že také dnes zase zamítnete všechny návrhy, které jsme zde podali. Vím, že použijete práva většiny a budete postupovati zcela ústavně, zcela konstitučně. Formálně ústavně, materielně s porušením ústavy, s porušením zákonů.

Pokračujte na této cestě, nám to může býti vhod. Každý tento zákon, na kterém se usnášíte, žene nám obyvatelstvo do náruče, a porážka, kterou jste utrpěli při obecních volbách, bude znásobena při každé příští volbě. Beze vší pochybnosti, tak jako v Německu, tak jako jinde - také vláda Poincaréova ve Franci prý, jak slyšíme, kolísá - přijde také v Československu den, kdy vašemu protilidovému režimu připraven bude náhlý konec. (Souhlas a potlesk senátorů něm. soc. demokratické strany dělnické.)

Místopředseda Böhr ( zvoní): Slovo má dále p. sen. dr Herz.

Sen. dr Herz (maďarsky): Vážený senát! Reforma správy vo forme, v akej bola prijatá, slúžila válečným prípravám. Válečné nebezpečie muselo byť v tej dobe veľmi aktuálne a preto bolo treba, návrh zákonná rýchle prejednať, preto bolo treba uzákoniť s ním súvisiace iné návrhy, ako sú zrušenie volebného práva vojakov, zvýšenie vekovej hranice voličov, značné obmedzenie autonómie obcí ako aj tak zvaný zákon o tulákoch. Tých čias došlo k útoku anglickej vlády proti Arcos, ktorý útok mal v zápätí roztržku medzi vládou anglickou a sovjetskou uniou na poli politickom i hospodárskom. Tých čias došlo ku vražde varšavského vyslanca sovjetskej unie súdruha Vojkova a ku nespočetným politickým atentátom proti osobám, predmetom a dôležitým závodom, ktoré všetky maly za účel, aby sovjetskú uniu vyprovokovaly ku vypovedeniu války. Administratívna reforma do veľkej miery rozširuje právny obor úradných orgánov a poskytuje im možnosť, aby mohly takmer naprosto samovoľne stihať prísnymi a ťažkými tresty všetkých, ktorí vyjadria svoju nespokojnosť terajšími pomery a odvážia sa kritizovať opatrenia úradov a vlády. Hrot zákona namierený je samozrejme v prvom rade proti strane komunistickej, pôsobenie ktorej chceli znemožniť a takto zpútať naprosto široké vrstvy ľudu.

Teraz vláda musí sama odložiť uplatnenie zákona a odôvodňuje to tým, že nechce štát urobiť javišťom volebných bojov v desaťročnom jubilejnom výročí jestvovania Československej republiky. Prípravami jubilárnych slávností zamýšľa vláda odvrátiť pozornosť pracovníkov v Československu od všetkých tých krívd, ktoré ich od čias revolúcie stihly. Faktom je však, že vláda sa ani neodváži voľby vypísať, lebo vie, že ju očakáva ťažká porážka.

Pri odhlasovaní zákona o administrativnej reforme octli sa ľuďáci v situácii veľmi zvláštnej. Hlinkovci, keď ešte neboli vo vláde, chovali sa tak ako najintranzigentnejší úderníci autonomistických snáh slovenského ľudu. Je síce pravdou, že Slovák, úradný list Hlinkovcov, už o veľa skôr v jednom úvodníku vyjadril svoju mienku, že nie je nadno previesť program v úplnom jeho celku, lebo potom by i ľudáci pochodili tak ako sociální demokrati, program ktorých bol v čas revolúcie uskutočnený, teraz sú však bez programu a preto, ich prívrženci stranu hromadne opúšťali a prechádzali, do tábora komunistického. (Sen. Janík: My máme svoj program! Na omyle ste pán doktor!) Nemýlím sa, Slovák to písal v úvodníku. Pamätujem sa veľmi dobre. Ľudáci vstúpili do koalície, schválili administratívnu reformu vo forme, ako ju vláda predložila v nadeji, že na Slovansku budú maťmoc vo svojích vlastných rukách, že prezident Slovenska bude menovaný z radov ich prívržencov a tedy ich hospodárske pozicíe bude zaisťovať a podporovať. V záujme toho obetovali autonomiu Slovenska a zradili požiadavky formulované v pitsburgskej dohode o autonomii Slovenska. Schválili zrušenie ministerstva pre Slovensko a schválili skomolenú autonomiu, v ktorej skladá sa zastupiteľstvo len zo dvoch tretín z jednotlivcov volených a z jednej tretiny zo zástupcov menovaných, ktorých menuje vláda pražská, schválili zpitvorenú autonomiu, ohľadom ktorej i ľudáci sami museli konštatovať, že je ona autonomiou len dotiaľ, dokiaľ sú oni v čele, že však ona ináče znamená ďalšie zpútanie slovenského ľudu.

Konštatujeme, že toto chovanie sa ľudákov otvorilo oči Slovákom, ktorí boli v ich tábore, títo vidia, že tí, ktorým dali svoje hlasy v domnení, že jak na politickom tak i na hospodárskom poli vybojujú výhody pre ľud slovenský, a to na poli politickom autonomiu, na poli hospodárskom sníženie daní, zabránenie odbúravaniu priemyslu, ba čo viac zveľaďovanie tohoto priemyslu, a teraz vidia, že títo ľudia ich opustili, ošialili, a preto hromadne utekajú od prapora ľudákov. Vidia to kajkliarstvo, ktoré spáchali ich vodcovia na nich, vidia, že títo vodcovia mali vždycky na zreteli len záujmy svoje, nie však záujmy slovenského ľudu a nie záujmy slovenskýh pracovníkov. I do vlády vstúpili len preto, aby zachránili cirkevné statky od záboru a od rozparcelovania, aby pri prídele pôdy i pre seba si nahrabali niekoľko zbytkových statkov a aby mali tiež príslušný podiel z obchodov, z ktorých kynú tučné zisky. Vzhľadom na to, že predáci ľudákov sú takmer všetci klerikálmi a tedy reakcionármi, nemožno sa diviť ani tomu, že tak snadno pristúpili ku všetkým zákonom, ktoré sa hodia ku zpútaniu pracovníkov. Do akej miery nebrali ľudáci zreteľ na slovenskú roľnícku chudobu, najpádnejším dókazom toho je ich osvedčenie v dobe, keď komunistická strana v senáte podala návrh, aby rolníci, ktorí majú menej než 5 jutár zeme, boli daní sprostení. Tomuto návrhu odporovali ľudáci s námietkou, že dane musí platiť každý a nelzä sprostiť povinnosti platiť dane ani roľníkov, co majú pody 5 jutár menej.