Pravíte, že to není tak zcela jisté. Můžeme vůli obyvatelstva usuzovati jen z výsledků těch voleb, které se konaly v posledních měsících a předešlého roku. Jsou to volby do obecních zastupitelstev. Volební právo pro obecní zastupitelstvo je úplně stejné jako volební právo do poslanecké sněmovny. Podává tudíž výsledek voleb do obecních zastupitelstev zcela jasný a přesný obraz o vůli obyvatelstva. A všechny tyto volby - se zcela nepatrnými výjimkami - ukázaly úbytek hlasů vládních stran - nikoli všech - a vzrůst hlasů oposičních stran. To je skutečnost, kterou nemůžete sprovoditi se světa, i když ministerstvo vnitra tím, že neuveřejňuje statistiku o těchto volbách, napomáhá vašim pokusům zastříti výsledek voleb. Je to skutečnost, že některé vládní strany, a obzvláště všechny tři klerikální vládní strany, při těchto obecních volbách zaznamenávají zcela podstatný úbytek hlasů. Naproti tomu stojí podstatný přírůstek hlasů všech socialistických stran. Poněvadž již podle výsledku parlamentních voleb z roku 1925 většina, kterou nynější vládní strany na sebe sjednotily, byla zcela nepatrná, vysvítá z výsledku obecních voleb, že se tato většina nyní proměnila v menšinu. To neví nikdo lépe nežli vy sami, a to je příčina toho, že volby nebyly vypsány: strach, bázeň jistých vládních stran před volbami.

Co pak to znamená, když vy ve svém vůbec tak skvostném, skoro bych řekl, humoristickém odůvodnění k předloze prohlašujete: poněvadž volby do okresních a zemských zastupitelstev dosud nemohly býti vypsány? Ani slova o tom: proč. Nikoli! Kdo bránil ministerstvu vnitra, aby je nevypisovalo? Vy jste bránili ministerstvu, vy, vládní strany jste bránily ministerstvu vypsati volby. Neuvádíte žádného důvodu pro to, proč volby nebyly vypsány. Myslím, že zpráva výborová byla trochu opatrnější, ježto se už nepraví, že volby nemohly býti vypsány, nýbrž jen, že nebyly vypsány. To je skutečnost. Pan zpravodaj byl opatrnější nežli pánové Donát a soudruzi, anebo nežli autor návrhu, a nemluví více o tom, že volby nemohly býti vypsány, poněvadž sám nahlíží, že by s vývodem, že volby nemohly býti vypsány, neměl žádného štěstí, a poněvadž z debaty ve výboru patrně také usuzoval, že takovéto konstatování, že volby nemohly býti vypsány, je velice vratké, do jisté míry dokonce směšné. Proč nemohli jste volby vypsati? Poněvadž výsledek voleb je takový, že se musíte obávati výsledku voleb do zemských a okresních zastupitelstev.

Pokusím se vám to vyložiti. Předně, poněvadž četné vládní strany roku 1925 své voliče oklamaly, poněvadž německé vládní strany roku 1925 ve svých volebních provoláních a volebních řečech se stavěly na stanovisko naprosto oposiční, poněvadž tehdy ještě krátce před tím mluvily dokonce o německé jednotné frontě, ve skutečnosti však ji sabotovaly. Šly do volebního boje s heslem >odstraniti tento systém<, nikoli odstraniti, jak to ráčíte nazývati, socialistický systém, nýbrž tento protiněmecký systém, odstraniti systém, jenž Němcům v tomto státě křivdil. S tímto heslem šly do volebního boje. A táži se, zdali české vládní strany šly do voleb s heslem >pryč se socialistickými stranami z vlády, zříditi německo-český měšťácký blok!< Nikdy ani slova o tom, u žádné z těchto stran. Mám vzpomenouti na to, že to bylo krátce před volbami 1925, ne-li dokonce po volbách, když jeden z nejvýznačnějších vůdců nynější vládní koalice vyřkl slova: >Němci do vlády, a my do revoluce<. S tímto heslem šli jste do voleb, a co se několik měsíců po volbách udalo, bylo klamání obyvatelstva napravo i nalevo, opuštění toho, co jste při volební agitaci postavili jako svůj cíl. Klamání voličů, kteří důvěřujíce tomu, co jste před volbou říkali a slibovali, vám dali své hlasy, a kteří nyní vidí, že byli oklamáni, že se jim přišlo s falešnými sliby, že to, co se jim se všech stran namlouvalo, se neplní, že německé vládní strany šly do vlády, aniž by se v národnostním ohledu změnilo to nejmenší, že české vládní strany šly do vlády beze všeho rozmýšlení, nikoli do revoluce, nýbrž do vlády s německými měšťáckými stranami. Je to snad správné nebo falešné, o tom se nechci vyjádřiti. Ale odporuje to tomu, co jste voličům říkali při volbách. A proto vás nyní opouštějí titíž voličové, kteří vás volili roku 1925. Proto poněvadž jste voliče oklamali, a proto výsledky voleb z roku 1927 a 1928. Se zvučnými frázemi šli jste do měšťáckého bloku, s nabubřelými řečmi o nikoli protisociální, nýbrž jen protisocialistické vládě; pravilo se, že tato vláda jest uskutečněním rovnoprávnosti, padlo slovo >rovný mezi rovnými<, mladé manželství svádělo vás tehdy ke všemu možnému. (Sen. dr Brunar [německy]: A co z toho všeho dnes zbylo? Kocovina!) Velká, velká kocovina.

Je však ještě druhá okolnost, která v posledních dvou letech měšťácké vlády se projevila s plnou jasností. Smysl měšťácké vlády je ten, že má býti možno ve státě, který je tak složen jako Československo, vládnouti proti dělníkům a zaměstnancům. Ale tato dvě léta vládní činnosti prokázala zřejmě, že je to nemožné počínání ve státě, jehož obyvatelstvo více než z poloviny, 60 a 70% patří pracujícím třídám, vládnouti proti těmto pracujícím třídám, nemá-li se sáhnouti k diktátorským a fašistickým metodám. Musím zase citovati, pánové! Časy, ve kterých týž vynikající vůdce českých vládních stran řekl >bohudíky, že máme fašismus!<, minuly, a dnes to také již neříká. Nahlížíte dnes, že pro váš stát by byly fašistické metody zkázou, a nyní nacházíte se v rozpacích: chtít zde vládnouti demokratickými metodami anebo pseudodemokratickými metodami, zde v tomto státě s tak význačně průmyslovým a pracujícím obyvatelstvem proti dělníkům. Z těchto rozpaků nemůžete vyjíti zdrávi, vládnouti proti dělníkům ukázalo se vaší dvouletou činností jako věc naprosto nemožná, chcete-li setrvati na půdě demokracie a nesahati k opatřením diktátorským nebo fašistickým.

Považovali jste výsledek voleb z roku 1925 za výsadní list, který vám byl udělen, abyste mohli vládnouti proti dělníkům a proti zaměstnancům. Ale tyto volby byly jen, jak jsem již řekl, výsledkem klamání, kterého jste se dopustili na voličích, a dále výsledkem zklamání, které se zmocnilo širokých kruhů českého i německého obyvatelstva ve příčině tehdejších dosavadních vládních metod. Domnívali jste se, že zde v tomto státě můžete vládnouti s celou řadou opatření, která se jedno jako druhé bez jakéhokoli rozdílu obracela proti pracujícím třídám obyvatelstva. Domnívali jste se skutečně, že stát, jako je Československo, ovládati můžete v zájmu plutokracie, v zájmu bank, velkopodniků a hlavně v zájmu velkoagrárníků proti zájmům dělníků duchem a rukama, zemědělských a průmyslových dělníků, veřejných i soukromých zaměstnanců.

Chtěl bych jen několika málo slovy vrátiti se k tomu, co všechno jste v těchto dvou letech způsobili pracujícímu obyvatelstvu. Zavedli jste cla na potraviny. Nechci se zabývati blíže - neobávejte se toho - cly na potraviny, stalo se tak již dříve a stane se tak ještě. Když jste zavedli cla, byli to obzvláště němečtí křesťanští sociálové, ale také jiné strany, jež vždy znovu prohlašovaly, že zavedení cel na potraviny nepřivodí žádného zvýšení cen potravin, nýbrž že toto zavedení cel nám dopomůže k tomu, abychom co do dovozu potravin z ciziny stali se nezávislejšími, nežli tomu bylo dosud. V obou směrech usvědčeni jste byli vývojem věcí ze lží. Máme dnes ceny za potraviny, které stojí daleko nad cenami světového trhu, které jsou cenami světového trhu s připočtením cla. Dovezli jsme - a to není fantasie s mé strany, nýbrž můžete si to přečísti ve statistických výkazech našeho úřadu pro statistiku - v posledních pěti měsících roku 1928 za 300 milionů Kč potravin více nežli v prvých pěti měsících roku 1927. V obou směrech prokázaly se tedy vaše předpovědi jako nesprávné. A ukazuje se, že celá tíha zvýšení cel spočívá na pracujícím a konsumujícím obyvatelstvu, ukazuje se, že zavedením cel naše země, pokud jde o potraviny, ani trochu více se nestala samozásobitelkou, nežli tomu bylo dříve, nýbrž spíše ještě mnohem méně.

Kapitolou pro sebe, o které by bylo lze říci velmi mnoho - chci zdůrazniti jen nejdůležitější z toho, co jste v posledních letech učinili - je berní reforma. V berní reformě byly minimální sazby pro důchodovou daň nepatrně zvýšeny. To je pravda. Tato výhoda, která byla poskytnuta pracujícím třídám, byla však daleko, daleko vyvážena krutostí vymáhání daně důchodové, které se vůči žádné jiné třídě obyvatelstva neprovádí tak příkře jako vůči zaměstnancům a dělníkům, jejichž důchodovou daň podnikatelé přímo srážejí ze mzdy. Ale vedle toho byla berní reforma, jak se nyní ukázalo a jak zcela jasně vysvítá z bilancí velikých společností, jež loni a letos byly uveřejněny, darem celých set milionů velikým podnikům. Velké akciové společnosti, banky a veliké podniky, které po všechna ta léta slyšitelně vzdychaly pod tlakem daní, dovedly přes tento tlak nashromážditi nesmírné reservy - známe přece všichni formu toho - ve formě odpisů na domech, na strojích, na zásobách a pohledávkách. Staly se případy, že budovy a továrny, jež měly cenu milionů, odepsány byly na několik korun; stalo se, že stroje, které byly skoro nové, odepsány byly na zcela nepatrný obnos. Ve všem tom skrývaly se zisky velikých podniků, nashromážděny byly obrovské sumy, jež odňaty byly zdanění a které nyní následkem berní reformy vyšly najevo. (Sen. Jokl [německy]: Stabilisační bilance!) To je něco jiného. Ale berní reformou a amnestií, spojenou s berní reformou, bylo možno vytáhnouti na povrch tyto obrovské reservy, jež byly nashromážděny. Byly prohlášeny za daně prosté a zatajování bylo amnestováno, takže rázem nyní vyšly na povrch nikoli sta milionů, nýbrž u různých společností a podniků tisíce milionů skrytých reserv, které byly dříve odňaty zdanění, a kterých nyní bylo použito ke zhodnocení investovaných předmětů, jako budov, zásob atd. a kterých se nyní na základě zákona o stabilizačních bilancích používá ke zhodnocení kapitálů společností samotných anebo k vytvoření nových velikých stabilisačních reserv. Oproti malé výhodě, kterou jste poskytli dělníkům a která dávno je vyvážena krutostí při vybírání, stojí dary celých set milionů velkým podnikatelům. S jakou smělostí, s jakým přeceňováním byl zákon o berní reformě naslouchajícímu světu vyličován jako veliké reformní dílo! Co se vlastně změnilo tímto zákonem? Ve vyměřování daní nic. Je konečně jedno, zdali různé druhy daní uvádím na pěti různých arších anebo na jednom archu s pěti vložkami. Na celém způsobu vybírání daní se nezměnilo ničeho. Zdá se, jakoby celý zákon o berní reformě měl sloužiti jen tomu účelu, aby bankám a velkým podnikům přenechal tyto obrovské výhody.

Pánové! O zákoně o financích samosprávných korporací promluvím ještě obšírněji. V této souvislosti chtěl bych si dovolit poukázati jen k tomu, že jedním z důvodů pro tento zákon a pro omezení přirážek byl ten, že průmysl nemůže více snášeti vysoké daně a přirážky, které mu ukládaly obce, okresy a země. Je právě šťastnou náhodou, že v posledních měsících uveřejněny byly v novinách bilance velkých společností, a že obyvatelstvo má příležitost přesvědčiti se o tom, zdali žaloby průmyslu a obchodu jsou oprávněny čili nic a zdali jest oprávněno, že ministerstvo financí, vláda a vládní většina vzaly k těmto stížnostem tak dalekosáhlou formou zřetel, jak se to stalo v zákoně o financích samosprávných korporací.

Mám zde číslice pěti bank, České průmyslové banky, České eskomptní banky, Živnobanky, České banky Union a Banky pro obchod a průmysl, bývalé Länderbanky. Těchto pět bank vykazuje za rok 1927 čistý zisk 154 milionů Kč, oproti roku 1926 větší zisk o více nežli 10 milionů Kč. Všechny tyto banky byly s to zvýšiti obzvláště své dividendy a byly s to vedle rozdílení obrovských čistých zisků věnovati svým reservním fondům obrovské obnosy a použíti obrovských obnosů opětně k odpisům. Připočteme-li obnosy věnované reservním fondům a odpisům k čistému zisku, vychází u těchto pěti bank čistý zisk alespoň 200-250 milionů Kč v roce 1927. Táži se: Jsou takovéto podniky oprávněny stěžovati si do daňového tlaku, když dovedou docíliti takovýchto zisků, rozdíleti takové dividendy, jak se to stalo, nashromážditi opětovně takové reservy, takové skryté reservy ve formě obrovských odpisů?

Jednou z těch kategorií průmyslu, která nejkrutěji postupuje proti dělníkům, která stále nejvíce běduje a která je nejbrutálnější v pronásledování dělníků, je hornictví. Podívejte se přece na zisky velkých hornických podniků u nás v Československu v roce 1927. Mostecká báňská společnost má čistý zisk skoro 9 milionů Kč, má při akciovém kapitálu 100 milionů Kč dnes již 84 milionů Kč reserv. Při tom Mostecká báňská společnost, pokud je mi známo, nesestavila ještě stabilisační bilanci. Jinak Severočeská. Ta má čistý zisk skoro 6 milionů Kč a byla s to zříditi stabilisační fond 154 milionů Kč při akciovém kapitálu 80 milionů Kč a reservy 96 milionů Kč, tedy myslím zhodnocení a valorisace, která již stojí za to. Západočeská uhelná společnost zhodnotila své budovy z 25 milionů Kč, jak bylo v knihách zapsáno, na základě stabilisační bilance na 262 milionů Kč. Tato společnost docílila přebytku 31 milionů Kč oproti 22 milionům v roce 1926, tedy v jednom jediném roce. A provedla odpisy skoro 14 milionů Kč oproti odpisům 0.7 milionu Kč v roce 1926. Česká obchodní společnost provedla stabilisační bilancí zhodnocení svých strojů, budov, pozemků a svých dolů především z 15.8 mil. na 64 mil. Kč, mohla nakolkovati akcie ze 400 na 600 Kč a docílila hrubého zisku 19.8 mil. Kč po odpisech v částce 4 mil. Kč. Všechny však překonala Báňská a hutní společnost, jejíž zásoby zhodnoceny byly z 99 mil. na 200 mil. Kč a jejíž zhodnocení na objektech činí přes 700 mil. Kč. Při tom mohla tato společnost vykázati čistý zisk 35.4 mil. Kč čili o 8 mil. Kč více nežli roku 1926 a použila přebytků částečně ke zvýšení akciového kapitálu ze 150 na 250 mil. Kč. Reservnímu fondu mohla opětovně přiděliti 541 mil. Kč.

Pánové! Chcete nám namluviti, že tento průmysl klesal pod tíhou daní a přirážek, anebo, že hrozí poklesnouti? A vezměte jen několik jiných odvětví velkého průmyslu, jako má příklad Poldina huť, která svou stabilisační bilanci, pokud vím, dosud neuveřejnila, ale vykazuje čistý zisk 11 mil. Kč a odpisy 9,3 mil. Kč; Českomoravská, která vykazuje hrubý zisk 107 mil. Kč, čistý zisk 21 mil. Kč a která vyplácí dividendu 300 Kč, to je 75 % nominální hodnoty; anebo snad Měšťanský pivovar v Plzni, jehož dividenda na pravovárečný dům činí 65.000 Kč - takovýto dům má jen následkem pravovárečného práva dnes cenu skoro 1 mil. Kč, za tuto cenu ho sotva dostaneme - následkem stabilisační bilance zhodnotil budovy o 90 mil. Kč a z toho připsal 70 mil. Kč účtu kapitálu, takže účet kapitálu, který dosud činil 50 mil. Kč, bude nyní činiti 125 mil. Kč. To znamená, že akcionáři těchto společností, u kterých došlo k tomuto zvýšení akciového kapitálu - buď v přímé formě zhodnocení akciového kapitálu, buď ve formě gratis akcií - samozřejmě na snížení dividend při znamenitém obchodu nepomýšlejí, že v budoucnosti obdrží mnohonásobek toho, co dosud dostávali. Zákon o stabilisačních bilancích znamená tedy valorisaci akciového kapitálu a dividend, kdežto zákon o berní reformě byl efektivním obohacením společností a podniků, obohacením, které se patrně stalo odměnou za to, že se tyto společnosti po celá léta dovedly vyhnouti zdanění. Králodvorská cementárna - je to jeden z nejvíce klasických příkladů - vydala 75.000 nových gratis akcií na základě stabilisační bilance, nadělala reserv v částce 70 mil. Kč, při čemž mohla zaznamenati odpisy v obnosu 18,4 mil. Kč. A tento podnik rozdílí dividendu 100 Kč na 200 Kč akciového nominále, tedy 50 % akciového kapitálu! Nyní provedli zhodnocení, bude tedy, poněvadž dividenda procentuálně zůstane stejná, v tomto podniku požitek akcionářů daleko převalorisován. Mohl bych ještě uvésti Škodovy závody, o kterých by bylo lze říci mnoho, což si vyhrazuji při jiné příležitosti, které vykazují čistý zisk 43 mil. Kč, rozdílejí dividendu 56 Kč a provedly odpisy v obnosu 41 mil. Kč.

Proč uvádím toto všechno v této souvislosti? Abych vám dokázal, jak vaše zákonodárství směřuje k tomu, učiniti bohaté bohatšími, chudé chudšími (Souhlas stoupenců.), jak vaše zákonodárství se dalo výhradně v zájmu majetných tříd a jak jste se v občanském bloku shledali k chvalitebnému účelu potlačování pracujících tříd obyvatelstva. (Výkřiky senátorů něm. svazu zemědělců.) Myslím, že právě páni agrárníci mají nejméně příčiny mluviti s sebou, mluví-li se o daňové reformě, neboť třídou obyvatelstva, která z berní reformy vůči všem ostatním třídám obyvatelstva měla největší výhody, jsou velkoagrárníci. A míní-li některý kolega... (Výkřiky. - Sen. Lippert [německy]: To můžete vypravovati lidem venku! - Hluk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Heller (pokračuje): A mínil-li některý kolega, že s tím máme jíti před lid, zde vám to nikdo nevěří, pan kolega patrně nebude moci vyvrátiti cifry, které jsem uvedl, a já se opírám o tyto cifry.

Co ještě chybělo, aby se pracujícímu obyvatelstvu z kapes vytáhlo poslední, co jim agrární cla a berní reforma snad ještě nechaly, to vy nyní obstaráváte hojně zákonem o financích samosprávných korporací. Nemůžete říci, že jste neznali následků, které tento zákon musil míti pro obyvatelstvo v zápětí. Nemůžete říci, že vám následky nebyly sděleny předem. Měli-li jste tak málo prozíravosti, že jste těchto následků neznali, pak nejste schopni dělati zákony. Dnes přicházíte do svazu samosprávných korporací, do obcí a okresů a bědujete a naříkáte nad následky tohoto zákona, který jste vytvořili. (Výkřiky.) Vy jste to byli, kteří jste naše obce a okresy přivedli dnes na pokraj propasti. A. obracím-li se dnes obzvláště k německým vládním stranám, pak musím vám ve všem klidu říci, že vy jste to byli, kteří jste podkopali poslední baštu našeho lidu, že vy jste to byli, kteří jste tam, kde jedině jen náš lid mohl své věci obstarávati a vyřizovati, toto poslední útočiště našeho lidu zničili. Vy, pánové s vládní strany, to jste, kteří dnes musíte přihlížeti, jak naše obce a okresy vydány jsou zvůli byrokracie, jak se jim jeden pramem příjmů po druhém béře a jak mají býti nuceny, zaváděti dávky, které pro obyvatelstvo jsou jednoduše nesnesitelné a na kterých se obyvatelstvo, obecní a okresní zastupitelstva, nikdy nemohou a nesmějí usnésti. Zákon o financích samosprávných korporací působil ničivě omezením volnosti přirážek, které, jak jsem vám před chvílí dokázal, alespoň vůči velkým podnikům nebylo nutné. Působil ničivě odebráním státních daní, obzvláště daně z obratu, která dříve byla přikazována obcím, zvětšením výdajů, který uložil obcím a okresům, a působí korupčně a zhoubně, ježto obce uvedl do finanční odvislosti od byrokracie. Není nic korupčnějšího a protivnějšího jako vytvoření tohoto dotačního fondu, o který nastaly veliké závody, veliký shon, takže zemský výbor musil před pány zamknouti dveře, poněvadž se jim nemohl ubrániti, ježto obce musí záviseti od žebráckého obnosu, který se jim přidělí z dotačního fondu.

Chtěl bych vám uvésti několik příkladů toho, jak finanční zákon působí na naše svazky územní samosprávy. Chci především něco konstatovati: v polemice proti účinkům zákona velmi často se přestřeluje... (Výkřiky.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Heller (pokračuje):...potud, ježto se dějí pokusy přičítati vinu na těchto poměrech zemským správním komisím. Nikoli, zemské správní komise provádějí zákon, na kterém jste se usnesli, a nepodaří se vám svaliti odpovědnost za tento zákon na zemské správy. Tento pokus je pokusem s nedostatečnými prostředky. Odpovědnými za celý tento zákon, odpovědnými za následky zákona, za ničivé následky zákona, jste vy a vy samotní. A této odpovědnosti se nikdy nezbavíte.

Okresu teplickému, abych vám uvedl jeden příklad, škrtnuty byly všechny příspěvky pro svaz samosprávných korporací, všechny obnosy pro hasiče, obnosy pro samaritány, obnos pro zdravotnictví zkrácen byl z 97.000 na 41.000 Kč, obnos pro válcování silnic byl úplně škrtnut. Pan ministr veřejných prací jezdí po Bavorsku a prohlíží si tam silnice. S jakým věcným výsledkem, o tom nechci mluviti. Ale ať se stará o to, aby bídné silnice, které máme ve svých okresech, následkem jeho politiky a následkem politiky jeho strany se nezhoršily ještě více, nežli tomu je dosud. Pan ministr chce silničního fondu použíti pro státní silnice, aby se automobilům lépe jezdilo, pro okresní silnice však, na kterých chodí a jezdí jen obyčejní smrtelníci, nezbývá mu ničeho. Obnos určený na udržování a opravy silnic byl zkrácen na jednu třetinu. Okres teplický mohl se chlubiti, pokud jde o sociální péči, že je zajisté jedním z nejpokročilejších v celé zemi. V jiných zemích alespoň a za jiných poměrů je to předností. Okres teplický byl jedním z prvých, které zavedly školní lékaře, školní odborné lékaře, školní sestry, poradnu pro povolání a pod. Obnos určený pro tyto účely v rozpočtu okresu teplického byl do posledního haléře škrtnut. Obnosy pro německou a českou okresní komisi, pro německou a českou zemskou komisi pro péči o mládež byly do posledního haléře škrtnuty. Obnosy pro útulek pro šestinedělky, pro záchranu, pro děti nezaměstnaných, pro dětský útulek, pro dětské jesle, pro spolek na potírání pohlavních nemocí, pro spolek na potírání placních chorob, pro Masarykovu Ligu, pro ústav hluchoněmých v Litoměřicích, pro německé a české feriální osady, pro Červený kříž, pro učednickou besídku, pro obecní kuchyně, pro Josefsheim v Krupé - škoda, že zde není nikdo z pánů klerikálů - obnosy pro dětské útulky, pro útulky lidí bez přístřeší v Teplicích a Trnovanech, pro zemský sirotčí fond, pro mateřské školy, všechny tyto obnosy byly do posledního haléře odstraněny. V nyní platném rozpočtu okresu teplického nalézá se pro účely sociální péče - okres teplický má 110.000 obyvatelů, jest jedním z největších v celé zemi se značným a významným průmyslem - ještě 3.300 Kč. Ty zbyly. Na podporu školství preliminoval okres teplický 167.000 Kč, ty byly do posledního haléře škrtnuty. Okres teplický zařadil obnosy na rozšíření chorobince, na vybavení ozdravovny a sirotčince: všechny tyto obnosy byly škrtnuty.

Pokoušíte se svaliti se sebe odpovědnost za to. Kdo pak dělal tento zákon? Vy jste ho dělali a vy se nezbavíte odpovědnosti za to. Ale i když se na jedné straně škrtnou výdaje na druhé straně odejmou příjmy, přece zůstává nějaký zbytek. Okresy nemají žádných vlastních příjmů, obce často jen nepatrné a nedostatečné, aby uhradily také ještě skrovný zbytek, který po všech těchto škrtech ještě zbyl. Tu se na základě nařízení č. 15 z roku 1928 obcím předepíše vybírání nových dávek a poplatků. Chci zde uvésti jen jeden příklad o obci Trnovanech, druhého největšího města v okresu teplickém. Této obci bylo předepsáno vybírati dávku 10 hal. za kilowatovou hodinu elektrické energie a 5 hal. za kubický metr spotřebovaného plynu. Jen průmysl se osvobozuje od této dávky. Tuto dávku platiti musí chudí lidé, kteří spotřebují trochu světla, anebo kteří si své pokrmy vaří trochou plynu anebo elektřiny. Tato dávka má této obci, kterou z osmi desetin obývají dělníci a zaměstnanci, vynésti 40.000 Kč. Nechci o tom mluviti, že se zavádí daň z karet a kulečníků. Proti tomu nelze ničeho namítati. Zvyšují se však dále poplatky za ohledání dobytka a masa, poplatky za užívání veřejného statku - za to se poděkují zejména naši živnostníci, vztahuje se to hlavně na používání malých bud, malých výloh, plakátových návěstí atd. Ale nyní přichází to nejhezčí. Obec Trnovany vybírala již činžovní dávku, která byla odstupňována podle výše nájemného; až do 400 Kč roční činže, tedy asi 30-34 Kč měsíčně, bylo nájemné od přirážek osvobozeno. Pak byla činžovní dávka odstupňována až do 4.000 Kč. U tohoto obnosu bylo dosaženo nejvyšší přípustné výměry 25%. Quod non! řekne zemský výbor: Na základě tohoto zákona zakazuji toto odstupňování, není přípustno, aby chudí lidé platili méně nežli bohatí. Chudí lidé musí platiti totéž jako bohatí a zásada progrese u daní, která přece dnes platí všeobecně v každém civilisovaném státě, ponechá se v tomto případě úplně stranou. A tak bylo obci uloženo, že všichni nájemníci bez rozdílu, i ti, kteří platí menší nájemné nežli 400 Kč a kteří dosud byli od dávky osvobozeni, budoucně platiti musí 25 % nájemného jakožto dávku z nájemného. Víte co to znamená? Předpokládám, že chudí pracující lidé, zaměstnanci, platí měsíčně nájemné nejvýše 100 Kč. Ve skutečnosti je přece nájemné zajisté vyšší. Chci však předpokládati 100 Kč měsíčně, to je 1.200 Kč ročně. Roční větší výtažek této dávky z nájemného z bytů, které platí až do 1.200 Kč ročního nájemného, bude v Trnovanech činiti 339.600 Kč, a větší obnos, který se ukládá lidem, kteří platí více než 1.200 Kč roční činže, které tedy lze považovati za majetnou část obyvatelstva, činí celkem 71.000 Kč (Výkřiky [německy]: Slyšte, slyšte!) Tedy chudým 340.000 Kč, bohatým 71.000 Kč! To je vaše progrese, to je váš způsob vládnouti: chudým ubírati, co je možno, bohatým bráti, pokud možno málo. (Výkřiky.) Pánové! Tak jako v tomto okrese teplickém, tak jak to vypadá v obci Trnovanech, právě tak je tomu v celé zemi bez rozdílu národnosti. Zmínil jsem se jen o těchto příkladech, poněvadž jsou mně blízké.

Další příklad: Slezské obce mají podle svých rozpočtů úhrnnou potřebu 29.5 mil. Kč. Tato úhrnná potřeba byla tammí zemskou správní komisí seškrtána na 17 mil. Kč. Dotační fond pro obce v zemi Slezské činí úhrnem něco přes 6 mil. Kč. Zbývá tedy 11 mil. Kč. Z tohoto rozdílu bude moci malá část býti uhrazena přirážkami, mnohem větší část bude kryta těmito dávkami, které se nyní předpisují obcím, dávkami, které znamenají nové zatížení pracující části obyvatelstva. Pánové! Abych uvedl jiný příklad ze Slezska: Městu Krnovu bylo škrtnuto všechno, co bylo preliminováno pro záchrannou společnost a pro ozdravovnu pro plicní choroby, obnosy pro péče o chudé byly zkráceny na zlomek, obnosy pro péči o invalidy, pro pokračovací školy, divadlo, vydláždění, stavbu stok, stavbu silnic a bytů, pro školy, byly vesměs škrtnuty. Táži se, pánové, budete moci to zodpovídati, bude-li naše škola pro slepce v Ústí, náš ústav pro hluchoněmé v Liberci, naše hudební škola v Přísečnici, bude-li vše to vydáno zániku, poněvadž obce a okresy, které až dosud většinou pečovaly o udržení těchto ústavů, na základě zákona nesmějí více věnovati žádné obnosy všem těmto institucím? Nestaráte, se o to, aby na místo obcí a okresů nastoupil stát. Nestaráte se o to, aby tyto instituce byly vydržovány státem. Berete jim, co doposud měly, a nedáváte jim ničeho, a největší ubožáci, naši slepci a hluchoněmí, nebudou moci dostávati ani to vzdělání, kterého se jim dosud v těchto ústavech dostávalo. (Výkřiky.)