Masaryk ve své >Světové revoluci< se zmiňuje o této smlouvě způsobem velmi charakteristickým, zamlčuje, že k ní iniciativu dala Francie, zamlčuje, co Francie žádala, a vykládá požadavek vlády francouzské tak, že jí šlo pouze o zabrání Haliče a Poznaňska, že však Čechy měly zůstati uvnitř zmenšeného Rakousko-Uherska. Takové byly plány imperialistických vlád před tím, nežli protiimperialistická proletářská revoluce zvítězila v Rusku a nežli dělnické hnutí v celé Evropě ohrožovalo všechny imperialistické vlády a uvádělo je skutečně do bezprostředního nebezpečí.

Teprve tehdy západoevropští imperialisté, aby uspokojili vlastní dělnické masy, počínají zapírati své cíle imperialistické a počínají vykládati o svém idealismu. I vznik pověstných 14 bodů Wilsonových náleží k této politice. Byly, jak známo, obsaženy ve Wilsonově řeči 14. ledna 1918. K této řeči došlo na přímou vyzvu Lloyda George. Na počátku ledna 1918 jedná Lloyd George s anglickými dělnickými odborovými organisacemi a snaží se je uspokojiti. Dne 5. ledna 1919 pronáší svoji známou řeč, v níž prohlašuje sebeurčení utiskovaných národů za hlavní cíl války, a týž den dává zaslati Wilsonovi kabelogram, v němž ho žádá, aby přednesl své názory o příštím míru, protože je toho potřeba vzhledem k bolševickým výzvám všem národům světa. Byla to proletářská revoluce, která z části změnila světovou válku. Pod jejím vlivem došlo k rozbití Rakousko-Uherska. Co se pak dálo, to ovšem už následek proletářské revoluce nebyl, to byla politika imperialistů na základě skutečností, kterých změniti nemohli. Rozbití Rakousko-Uherska byl následek rozmachu revolučních sil v celém světě. A v okamžiku, kdy západoevropští imperialisté se připravují k rozhodujícímu útoku proti zemi revoluce, proti Sovětskému svazu, dochází také k těm zjevům v mezinárodní politice, které ukazují, že se blíží okamžik, v němž existence nových samostatných států v centrální Evropě bude zase důležitou, aktuelní otázkou mezinárodní politiky. Akce Rothermereova, zasahování fašistické Italie, která je ve službách anglického imperialismu, do středoevropských poměrů, to všechno jest jenom následek snah po útoku proti zemi revoluce, následek politiky, kterou proti vlasti dělníků a rolníků prováděla také vláda československá. Československá buržoasie nemůže ovšem dělati nic jiného ze svých třídních důvodů než se snažiti o to, aby nalezla vhodné místo v táboře těch, kteří se připravují k útoku na Sovětský svaz. Činí to přesto, že tím v mezinárodním světě podporují síly, které nakonec, kdyby tato protisovětská politika měla úspěch, by musily vésti k zániku Československé republiky. V této situaci jest úplně pochopitelné, že československá buržoasní vláda nemůže přikročiti k volbám do zemských a okresních zastupitelstev přesto, že se volí pouze dvě třetiny členů těchto zastupitelstev. Volby by ukázaly, že náhodná většina v obou sněmovnách zastupuje jen menšinu voličstva. To by musilo nutně vésti k dalším těžkým komplikacím. Proto není v jubilejními roce republiky dosti vhodné, aby byly provedeny volby, aby občané řekli své mínění o politice vlády, ale je zcela vhodné, aby se jmenovaly správní komise na Slovensku a Podkarpatské Rusi, aby se vládlo metodami, jichž používala rakouská vláda před převratem. (Sen. Houser: Ba ani ne!)

Vkládá tak získává čas alespoň do listopadu, nebudou-li pak volby odloženy znova. A této doby má býti využito k záchraně nynějšího režimu. Vláda, která až dosud kopala do sociálních patriotů, kteří jí stále nabízejí své služby. (Sen. Dundr: Nemluvte nepravdu!) a která nikdy nepovažovala za vhodné, aby se jednalo s oposicí, současně s tím, když předkládá návrh na odložení zemského zřízení, kdy se doznává, že míní provésti volby až v listopadu, schází se s vůdci českých sociálně-patriotických stran, aby s nimi jednala o novelisaci sociálního pojištění. Akce mimo parlament vytvořily politickou moc, které vláda nemůže přehlížeti, a proto dochází k novému obchodu mezi vůdci sociálních reformistů a buržoasií. Skutečná hodnota, jednotná fronta dělnická, moc dělnické třídy (Sen. Havlena: Jako při družstevní manifestaci!) má býti začachrována za ústupky vůdců sociálně-reformistických stran.

Je potřebí za každou cenu isolovati revoluční hnutí dělnické u nás, aby bylo možno vésti proti němu rozhodný útok pomocí policie, četníku, soudů, pomocí celého mocenského aparátu státního. Proto se zároveň stupňuje persekuce komunistického hnutí, proto má býti umlčeno všemi prostředky. A právě proto my, komunisté, bez ohledu na to, že víme, co se proti nám připravuje, musíme vésti masy do boje.

Ve chvíli, kdy vláda nepovažuje za dosti vhodné pro jubilejní rok, aby promluvilo voličstvo, ve chvíli, kdy parlamentním čachrářstvím má býti znemožněna již se tvořící jednotná fronta dělnická, v této chvíli považujeme za nutné, aby dělníci promluvili svým Rudým dnem, 6. července. Ať si to přeje kdo nebo ne, ať hrozí, jak je komu libo, dělníci půjdou do ulic, dělníci ukáží, že jsou obrovskou, ukázněnou mocí, která neustupuje před žádnými hrozbami. Půjdou s nimi do ulic i chudí rolníci, půjdou s nimi do ulic všichni, kteří chápou pravý stav věci. Jde tentokráte o demonstraci, zdůrazňuji, pokojnou, o provedení důkazu dělnické síly. Jde o to, aby si buržoasie uvědomila, bude-li pokračovati v této své politice, že narazí na rozhodný a zoufalý odpor dělnických a poloproletářských mas, které připraví jejich politice stejný konec, jaký připravily před 10 lety vládě rakouské. Jen jeden rozdíl ovšem bude, že tentokráte dělníci budou míti již zkušenosti z minula a nedají se opíti žádnými sliby měšťácké demokracie, nýbrž vytvoří svůj stát, stát dělníků a rolníků, stát proletářské diktatury. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen. Dundr.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Iniciativní návrh vládních stran, který právě projednáváme, má vyvolati zdání jednotnosti koaličních vládních stran. Má tímto návrhem býti působeno na veřejnost a dokazováno, že koalice je jednotná, že vše to, co se uvádělo a tvrdilo, že jsou v ní vnitřní a hluboké rozpory, neodpovídá skutečnosti. Jsme však přesvědčeni, že návrh koaličních stran nebude důkazem jednotnosti koalice, nýbrž pouhým gestem, kterým sice mají býti zastřeny neshody a rozpory v lůně koalice panující, kterým mají býti zatušovány značné diference, které právě v tomto jubilejním roce se projevují v největším rozsahu a zdají se míti hluboký podklad.

Vše to, co se nyní v lůně koaličních stran odehrává, je důkazem, že koalice prožívá poslední období, t. zv. manželství z donucení, že dochází nezbytně k rozchodu této koalice a že jsou činěny všechny pokusy, aby tento nezadržitelný rozchod byl ještě na určitou dobu oddálen. Soudíme proto, že předložený návrh koaličních stran vyplynul nejenom z rozpaku těchto stran, ale že je také produktem vnitřní slabosti koaličních stran, a jak jsem již pravil, nezadržitelného rozkladu. Je kromě toho neobyčejně značným ústupkem straně ludové, za jejíž účast ve vládě platí české občanské strany velmi draho hospodářsky, politicky a také kulturně. Nejsmutnějším ovšem na věci je, že ústupky, které se nyní činí straně ludové, bude platiti v prvé řadě velmi těžce stát.

(Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Když se loňského roku projednával zákon o organisaci politické správy, bylo již tehdy zřejmo, že jde o zákon, který tvoří jeden článek systému, jehož charakteristickým rysem je zneužívání politické moci vládními stranami a oklešťování demokracie a samosprávy v tomto státě. Tehdy jsme varovali před tímto zákonem, znajíce dosah jeho nebezpečí pro demokracii i samosprávu a hlasů našich dbáno nebylo. Bylo již tehdy zřejmo, že šlo o zákon tendenční, že šlo o zákon, jímž se získávali ludovci do vlády tohoto státu, že šlo o zákon, jímž měla býti posílena neobyčejným způsobem byrokracie v tomto státě. Vládním stranám byly loňského roku známy nedostatky předloženého vládního návrhu. Vládní strany si byly vědomy toho, že vládní návrh i zákon mají citelné mezery. Byl si toho vědom i referent dr Kramář, který poukázal v důvodové zprávě k tomuto zákonu na ustanovení, která jsou pružná, na ustanovení, která dávají neobyčejně velikou moc politickým úřadům. Přesto však zákon tak, jak byl navržen, byl odhlasován a nyní pozorujeme důsledky, které se nezbytně dostavují.

Pro nás je do určité míry satisfakcí, že se přiznává plná oprávněnost tvrzením, loňského roku námi předneseným.

Zadostiučinění spočívá v projevech nejenom těch okresních správních komisí, nejenom těch příslušníků vládních stran, které protestují proti tvrdému a krutému ustanovení zákona o organisaci politické správy, ale zadostiučinění se nám dostává také v projevech obsažených v ústředním orgánu lidové strany, která má nyní svého příslušníka v čele vlády tohoto státu. My jsme varovali před zvýšením moci byrokracie v tomto státě a >Lidové Listy<, orgán pana náměstka ministerského předsedy, napsaly před krátkou dobou: >Měl-li by býti zákon proveden tak, jak byrokracie si to představuje, brzy by poznal lid a jeho zástupci, že nesetkal by se v úřadech s politickým kolegou, nýbrž že přijala by je studená tvář byrokrata, který zná život pouze od zeleného stolu.< V tomže projevu píše se: >Přednostové okresních správ politických, kteří mají býti okresními hejtmany, nemají jiných starostí, než jak by umístili své soukromé byty v budovách, vystavených poplatnictvem, tedy lidem pro lid.< Nebo ještě dále v tomtéž orgánu lidové strany se praví: >Lid ovšem - a je to příznačné pro demokratickou republiku - nedojde za těchto auspicií zastání a ochrany práv, a to tím méně, je-li již nyní možné, že volení jeho zástupci, poslanci Národního shromáždění, marně se domáhají přístupu v jednotlivých ministerstvech.< Tak píše orgán náměstka pana ministerského předsedy, hroze se účinků a následků zvýšené moci byrokracie v tomto státě.

Konečně všeobecně je známo, že došlo v poslední době k velmi mnohým protestům, přímo k pobouření v obcích, okresech i v jednotlivých obvodech zemí. Je viděti, že postup vládních stran i vlády vyvolává právě se zřetelem na tyto okolnosti nejen zneklidnění, ale také značnou míru nedůvěry. A jestliže v souvislosti s těmito projevy ukazuje se i v orgánech vládních stran nejen na myšlenkové víření, ale na stanoviska, která jsou aspoň v jednotlivých skupinách těchto stran zaujímána, uvádí-li se, jako na př. v ústředním orgánu lidové strany: > Nemůžeme tudíž jinak než důrazně žádati, aby provádění reformy veřejné správy bylo odsunuto, ne do 1. ledna 1929, nýbrž až do té doby, kdy bude zvolen nový zemský výbor, který by udržel kontinuitu mezi starými a novými členy a který by znemožnil byrokratické choutky státní správy, k nimž četné mezery a neúplnosti zákona by mohly vésti...<, když takto se s vládní strany o zákonu, který tato strana odhlasovala společně s ostatními, píše, pak nemůže býti žádného překvapení, jestliže nejen k zákonu samému, ale také k návrhu, který tu předkládají vládní strany, nemůžeme míti naprosto žádné důvěry a když tato nedůvěra přenáší se do nejširších vrstev lidových a také do řad příslušníků vládních stran.

Slavný senáte! Není to po prvé a není to také jediná příčina nedůvěry, která u nás vzrůstá. Vedle zákonů o organisaci politické správy je to zákon o finančním hospodářství svazků územní samosprávy, je to daňová reforma, které týden od týdne vyvolávají zneklidnění, projevy nespokojenosti a pobouření. Co nám na př. politická strana živnostníků namlouvala, s jakými úspěchy, při daňové reformě se vychloubala, a nyní ke všemu a po všem tom, čeho jsme byli svědky a účastníky, dočítáme se opět v orgánu vládní strany, že daňová reforma nepřinesla živnostnictvu poškození, ale také žádného prospěchu. Přiznání je zde učiněno, které bude otvírat oči živnostníkům a obchodníkům, které bude desavuovat všechno to, čím nejen živnostníci, národní demokraté, agrárníci, ale všechny vládní strany před živnostnictvo a obchodnictvo přicházely. Nemůže proto překvapiti, jestliže v důsledku zákonů, jichž účinky nyní se projevují, vzmáhá se krajní nespokojenost, jak zejména vidíme při provádění zákona o finančním hospodářství svazků územní samosprávy. Zde se ještě pozná, jak správným bylo stanovisko socialistických stran a zejména sociální demokracie, a zde se také široká veřejnost přesvědčí, jak neodpovědnou byla ta politika, kterou tu prováděly vládní strany uplatňujíce justament, nepřihlížejíce k našim věcným důvodům a náležitě podepřeným návrhům a argumentům. Musíme proto říci a s tohoto místa prohlásiti, že vláda a vládní strany nesou za všechno to, co nyní je patrno v obcích, okresech a co se projeví také v zemích, plnou odpovědnost, že také za to nejen budou činěny odpovědnými na projevech, ale při každé příležitosti, kde dojde k věcnému, střízlivému posuzování a hodnocení výsledků politiky nynější vlády a vlády, na které participovaly a jistě velmi cenným podílem, socialistické strany. Slavný senáte! Nynější vláda a nynější koalice, řekl jsem, prožívá období, poslední období manželství z donucení. Prožívá období vnitřních bojů, které nelze zatušovat. Nelze si představiti vládu a vládní strany, které mají za partnera stranu, jež je nejen nebezpečím pro demokracii, sociální a kulturní pokrok, ale ještě nebezpečím pro stát. Jaká to může býti vláda, jakou hodnotu může míti koalice, když trpí ve svém středu stranu, jež opět má příslušníky, kteří označeni byli za konfidenty maďarské vlády a kteří přes všechno to mají ještě tolik troufalosti, že si hrají na činitele, který chce předpisovat, který chce spolurozhodovat o politice tohoto státu. Nemůže býti proto překvapením, když tato koalice postrádá morálního opodstatnění, a mravní síly, která by ji činila činitelem významným nejen doma, ale i v cizině. Co vykonala tato vláda? Co vykonala tato koalice? Jak se připravila tato koalice na velké státní úkoly, před kterými se stát nachází? Jakou velkou státní myšlenkou je vedena tato koalice? S jakým programem velkým, velkorysým, státním tu předstoupila za 2 léta své činnosti? Jejím programem bylo uplatňování třídních, stavovských a sobeckých choutek. Toť ten velkorysý státní program, na který těžce doplácí pracující lid a na který také těžce doplácí stát. (Sen. Časný: Oni tomu říkají vyžírání republiky!)

Je možno označiti za velký státní program této koalice zemědělská cla? Lze označiti kněžskou kongruu, daň z cukru, daňovou reformu, zákon o finančním hospodářství obcí, zákon o reformě politické správy, lze tato >velká díla<, která tu koalice provedla, označiti za velký státní program? Nebo je možno označiti za státní program návrh na zhoršení sociálního pojištění. Zračí se v této politice nějaká velká státní myšlenka? Toť politika sobecká, omezená, úzká, malicherná, ze které nemůže stát míti prospěch a která zejména nemůže přispěti k tomu, co bylo snahou vlády všenárodní a oč zejména usilovaly socialistické strany. Nebo, slavný senáte, je státním programem návrh na řešení cukerního problému, nebo svědčí o nějakém státním programu úsilí, související s těžkostmi při sjednávání obchodních smluv? Nebo svědčí o státním programu snahy reakce na poli školském a kulturním anebo ona zaostalost, jež se nyní projevuje na poli sociálně-politickém? Jediného činu státního významu posilujícího demokracii, zvyšujícího důvěru v širokých masách obyvatelstva tohoto státu, neprovedly vládní strany za poslední dvě léta. To, co učinily, bylo namířeno zřejmě proti lidu, a to, co způsobily, bylo vyvolání extrémů z leva i z prava.

Činnost ludáků, toho >velmi spolehlivého< partnera českých i německých vládních stran, neznamenala ani nejmenší posílení státní myšlenky nebo posílení státu. Nebo je snad v zájmu státu návrh vládních stran na novelisaci zákona o organisaci politické správy? Je tato novelisace, kterou projednáváme, diktována interesy státu? Nikoli. Toť interes ludové strany, toť kapitulace českých a německých vládních stran před diktátem luďáků a toť také blamáž vlády a vládních stran.

Bylo již upozorněno, jaký nechutný zápas byl sveden o zemského presidenta na Slovensku. Dr Kramář loňského roku v důvodové zprávě k zákonu dokazoval, že je nutno, aby v zemských i okresních zastupitelstvech byli odborníci, lidé nezatížení politickým životem a politickou agitací, mužové schopní, kteří budou míti dostatek sil na provedení úkolů hospodářských, které tu v omezené míře zemským i okresním zastupitelstvům ponechány budou. Dalo by se tušiti a očekávati, že právě snaha po odbornících v zemské správě i správě okresní projeví se při jmenování zemských presidentů. A široká naše veřejnost se dovídá, že kandidáti, kteří luďáky jsou prosazování na místo zemského presidenta, jsou nejméně způsobilými k tak důležitému úkolu, k tak významnému místu, jako je místo zemského presidenta. Odbornictví, na němž zakládána byla snaha pro jmenování třetiny členů, bylo hozeno do koše a uplatňuje se zde v plném rozsahu tlak strany politické, která chce míti na důležitém místě politicky exponovaného a odborně neschopného člověka.

Takto vyhlíží situace, tak dlužno chápati snahy, které vedly k předložení požadavků ludové strany, a tak dlužno chápati také slabost, kterou tu české a německé vládní strany daly najevo, kapitulujíce před diktátem luďáků. Řekl jsem, že právě politika vládních stran vyvolala stav krajní nedůvěry. Na důvěře je nutno budovati nejvíce. Můžete si, pánové, odhlasovati zákony, jaké chcete, vy můžete nalézti prostředky, které povedou k provádění zákonů, vyvolají poslušnost, ale schází-li zde ten základní tmel, důvěra, víra ve spravedlnost, dobro, pak všechno vaše snažení je marné, a jsem přesvědčen, že právě vy touto politikou jste vyvolali stav krajní nedůvěry, že jste tím také působili k poškození základů, na kterých ten stát byl budován, že jste tím rozvrátili hospodářství našich obcí a že jste také svojí politikou pošlapali principy demokracie.

My jsme vyhlásili boj režimu, jehož charakteristickými znakem je protisociální, protilidový a nedemokratický postup. My litujeme pouze, že tábor, který tu představují socialistické strany, tábor, který vede boj proti režimu, není jednotný, aby mohl býti sdostatek silný. Smutnou zásluhu o to, že tábor demokratický a socialisticky pokrokový je rozbit, má komunistická strana. Tato strana i v této době, kdy jedná se o boj proti režimu a škodlivým jeho následkům, nezná nic jiného nežli soustavné útočení na socialisty, aby tím zesilovala posice reakčních a vládních stran. Jestliže komunistická strana a její zástupce prohlásil dnes, že režim, který se u nás vytvořil, je produktem dlouhého vývoje, není tomu tak, režim, který u nás je nastolen, je produktem slabosti dělnické třídy, kterážto slabost byla zaviněna stranou komunistickou. My nedbáme hesel a výzev komunistické strany. My jsme si svoji samostatnost zachovali na všechny strany. Náš postup neurčuje přání vládních stran nebo některé z vládních stran a náš postup také neurčuje demagogie nebo přání strany komunistické. Komunistická strana - a to zejména po projevu, který byl zde učiněn, jsme povinni prohlásiti - není mluvčím dělnické a pracující třídy v tomto státě. (Potlesk.) Komunistická strana představuje zlomek pracující třídy, který rok od roku se zmenšuje. Obdržela-li v r. 1925 934.223 hlasů, obdržely naproti tomu socialistické strany: Českoslovenští sociální demokraté, českoslovenští národní socialisté a němečtí sociální demokraté 1,651.921 hlasů. To jsou strany, které představují pracující třídu v tomto státě, to jsou strany, které nepůjdou pod diktát strany komunistické a které v zájmu dělnické a pracující třídy zařídí postup, jak za nejlépe a nejsprávněji uznají. My jsme odmítli komunistickou demagogii a odmítáme i dnes její volání po jednotné frontě, kteréžto volání se ozývá ve stejné době, kdy socialistické strany jsou jí zahrnovány nejhrubšími útoky. My nepochybujeme o tom, že jako vybojujeme boj se stranami vládními, se stranami představujícími zde element nedemokratický, protilidový a protisociální, že také vybojujeme a zvítězíme zápas se stranou komunistickou. (Potlesk.)

Jsme zástupci pracující třídy, jejíž životní zájmy jsou nám nade všechno. Pracujeme, abychom zajistili této třídě všechny podmínky řádné existence a zdárného vývoje. Této práci jsme se věnovali a budeme ji konati s největší svědomitostí důsledně a vytrvale. Jsme stranou, která stojí na půdě tohoto státu, který ovšem musí býti všem pracujícím vrstvám domovem. Poněvadž tento stát je také státem našim, poněvadž tento stát máme rádi, pracovali jsme k zajištění a upevnění nejenom jeho základů, ale také zdravého jeho vývoje. Přinesli jsme v tomto směru nezměrných obětí jako strana, i jako třída. Máme proto právo i povinnost žádati, aby tento stát se nestal eldorádem vrstev bohatých a kruhů reakčních. Proto jsme vyhlásili boj těm, kteří tak jednají, zavedli a udržují režim nám i státu škodlivý. Proto odmítáme, jako jsme to učinili loňského roku, návrh na novelisaci zákona o organisaci politické správy, který zde byl předložen. Není v něm, jako není v zákoně, záruky zdravé správní reformy, není v něm, jako není v zákoně záruky, že v republice zavládne nový a lepší život. Zůstáváme věrni zásadě, kterou jsme si vytkli. Bojujeme proti režimu, který je nedemokratický, protisociální, který poškozuje pracující lid, šlape demokracii, ničí samosprávu a podkopává základy státu. Tento režim bude odstraněn. Nemá místo ve státě, který právě v této době - nejen proto, že jde o jubilejní rok, ale že zahraniční situace je chmurná, že nevíme, co přinese nám zítřek, musí býti vnitřně pevný, aby proplul úskalím nebezpečí, která v této době jsou největší. Zákon o organisaci politické správy loňského roku setkal se s odporem nejen socialistů, ale i značné časti příslušníků vládních stran. Jediné, co vládní strany mohou učiniti, je, provésti opatření, aby zákon tento nevešel v platnost, aby se tu uvedl v účinnost zákon o župním zřízení, který byl zákonem dobrým, dokonalým, který by prospíval občanstvu, župám a také státu. V tom směru se ponesou naše snahy a naše úsilí. (Výborně! - Potlesk senátorů strany sociálně demokratické.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má p. sen. Prošek.

Sen. Prošek: Slavný senáte! Poměry ve vnitřní správě státu ukázaly se býti nevyhovujícími po mnohé stránce po válce. Zejména byly pronášeny značné stížnosti obyvatelstva na t. zv. dvojí kolej. Stížnostem těmto nebylo lze upříti určité oprávněnosti. Mně samotnému jsou známy případy, kde tato dvojí kolej interesenty značně poškodila, nehledě k tomu, že velmi často způsobila průtahy a značné zdražení celého řízení. Z toho důvodu pomýšlelo se ihned po převratu na nové, poměrům lépe odpovídající uspořádání našeho zákonodárství. Z těchto snah vyprýštil zákon z 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župním. Dříve však, nežli zákon ten vstoupil v účinnost, poznalo se, že ani zákon ten by úplně nesplnil naděje do něj kládené, a proto zákonem ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., změněn byl velmi podstatně a místo župního zřízení zavádějí se po vzoru českém okresy a zemská zastupitelstva. Proti zákonu tomu bylo své doby velmi ostře vystupováno jak ve sborech zákonodárných, tak v široké veřejnosti. Hlavní námitky, které uváděny byly proti tomuto zákonu, spočívaly v tom, že působnost samosprávy okresní a zemské bude značně omezena a vliv byrokracie posílen. Nechci popírati, že tomu tak do určíte míry bude. (Sen. dr Witt a sen. Ant. Novák: Výborně!) Ale nás, kteří tento stát milujeme, kteří jsme s tímto státem srostli, kteří klademe vždy a všude zájem tohoto státu na prvé místo, musí uspokojiti, jestliže stát bude míti více vlivu v těchto sborech nežli dosud. Účinnost tohoto zákona měla nastati 1. července 1928. Do této doby měly býti provedeny volby do zemských a okresních zastupitelstev a učiněny všechny přípravy o převzetí agendy těchto úřadů na Moravě a ve Slezsku, silničních výborů orgány nově zřízených úřadů. Bohužel, že všechny tyto práce nebyly včas skončeny, ba ani volby nebyly vykonány a nezbývá tudíž nic jiného, než účinnost tohoto zákona přesunouti o nějaký čas, až budou volby provedeny. (Sen. dr Witt: Proč nebyly volby provedeny? To nám řekni!) Příteli, proč nebyly volby provedeny, není mojí věcí. To bylo věcí státních orgánů, a jestliže státní aparát nepracoval takovým způsobem, jak by měl, nebo jestliže snad státní aparát byl jiným způsobem zaneprázdněn, že volby se provésti nedaly, pak to není naše vina a snad ani těch státních orgánů. (Sen. dr Witt: Není, ony řekly, že byly připraveny na volby, to bylo prohlášeno oficielně!) Nebyly tak dobře připraveny. Předložená osnova navrhuje proto odročení termínu na 1. prosince 1928. Do té doby doufá státní správa, (Sen. dr Witt: To není pravda, že státní správa, to se musí korigovat a popřít!) že bude se všemi přípravami hotova, a úřady budou moci nastoupiti v činnost. Jestliže nemohly nastoupiti dnes, nebo měly obavu, že by nemohly nastoupiti, proto se to odročilo. Pane kolego, ve vašich intencích je to, aby nebyly dříve, než budou provedeny volby. Nám na tom záleží, by byly volby provedeny. (Sen. dr Witt: My chceme župní zřízení!) Ale my nechceme župní zřízení! (Sen. Ant. Novák: Ale chtěli jste ho!) Když jsme viděli, že okresní a zemské zřízení je lepší, sáhli jsme k tomu lepšímu. (Sen. Ant. Novák: Kde jste našli ten argument?) To je naším požadavkem. Vaším je zase župní zřízení. (Sen. Sechtr: Kdybychom chtěli župní zřízení, zase by chtěli okresní!)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Prošek (pokračuje): Tímto způsobem vyhneme se překotnému přebírání agendy úřední a tomu, že by tyto úřady započaly svou činnost bez zvolení zástupců občanstva. Jsem přesvědčen, že by tato neúčast volených zástupců byla nemile pociťována v širokých kruzích našeho občanstva a že by to bylo příčinou k útokům na vládu a vládní většinu. Jsem přesvědčen, že kdybychom to aktivovali bez voleb, že byste dělali vetší rámus než dnes. (Sen. dr Witt: Zásadně!) Ano, poněvadž pak bychom měli více viny, než tímto způsobem, když účinnost zákona odročujeme.

Nyní mi budiž dovoleno ještě několik slov, na adresu naší veřejnosti, která v tomto zákoně vidí vlivem ne dosti přesných informací, veliké zlo. Byl jsem s několika stran dotazován, jeli pravda, že napříště stane se přednosta okresní politické správy úplným a všemohoucím pánem v okrese, který bude sám nebo s pomocí úředníků jemu přidělených rozhodovati o všem. (Sen. dr Witt: To bude!) Pane kolego, on nebude všemohoucím pánem proto, poněvadž i nad ním bude ten sbor samosprávný, ten volený sbor a bude nad ním také celá řada nadřízených úředníků. (Sen. Ant. Novák: Vyšší byrokracie!) Tato byrokracie podléhá našim zákonodárným sborům. Tak je to v demokratickém státě zařízeno a bez té byrokracie se neobejde žádný stát. Jestliže máme na tu byrokracii takový neomezený vliv, jako je tomu u nás, nemusíme se toho báti. (Sen. dr Witt: Jako strana ho máte, ale parlament ho nemá!) I ten parlament. Buďte ujištěn, pane kolego, že parlament má tolik vlivu, kolik si ho vymůže, a jsem přesvědčen, že tolik vlivu má, aby úřednictvo udržel v zákonných mezích. (Sen. dr Witt: Ministerstvo na dopisy neodpovídá!) To se může tu a tam státi, ale nemůže se to díti systematicky. (Sen. dr Witt: Je to systematické, že se mi neodpovídá!) Pane kolego, mám za to, že v našich, úřednících musíme viděti lidi přece jen trochu seriosnější a vědomé si odpovědnosti svého úřadu, a kteří se přece jen musí snažiti za každých okolností dostáti svým povinnostem. (Sen. Ant. Novák: To, co se nestalo v Rakousku, stává se v desátém výročí naší samostatnosti u nás zákonem!).