Schůze zahájena v 10 hodin 45 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

111 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek ministerského předsedy dr Šrámek; ministři: dr Mayr-Harting, dr Spina.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou dodatečně pro minulou schůzi sen. Lukschovi, pro dnešní a i zítřejší schůzi sen. Fahrnerovi a Šťastnému, pro tento týden sen. Friedrichovi a Wagnerovi.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Tiskem rozdáno:

Tisk 674. Návrh sen. Millera, dr Brabce, dr Němce a spol. na poskytnutí státní podpory postiženým krupobitím v obcích: Velké Hlasivo, Řemičov, Moraveč, Stará Vožice, Mladá Vožice a Oldřichov, pol. okres Tábor.


Tisk 675. Návrh sen. Hampla a soudr. na poskytnutí okamžité dostatečné pomoci obyvatelstvu obcí na Broumovsku, postiženému živelní pohromou.

Tisk 676. Zpráva výboru ústavně právního o návrhu sen. Donáta, dr Reyla, dr Brabce, Thoře, dr Kovalika, Zulegera, Böhra a spol. na změnu hlavy I. zákona o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927. čís. 125 Sb. z. a n., (tisk 673).

Tisk 677. Návrh sen. Vollaye a spol. na poskytnutí štátnej podpory postihnutým katastrofálnym požiarom v Perbete, okres Stará Daľa na Slovensku.

Tisk 678. Návrh sen. Vollaye a spol. na poskytnutí štátnej podpory postihnutým katastrofálnym požiarom v Bešenove, okr. Vráble na Slovensku.

Tisk 679. Návrh sen. Vollaye a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým živelní pohromou na okrese roudnickém.

Z cizích parlamentů rok 1928, ročník IX., čís. 5. a 6.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 674. Návrh sen. Millera, dr Brabce, dr Němce a spol. na poskytnutí státní podpory postiženým krupobitím v obcích: Velké Hlasivo, Řemičov, Moraveč, Stará Vožice, Mladá Vožice a Oldřichov, pol. okres Tábor.

Tisk 675. Návrh sen. Hampla a soudr. na poskytnutí okamžité dostatečné pomoci obyvatelstv
u obcí na Broumovsku, postiženému živelní pohromou.

Tisk 677. Návrh sen. Vollaye a pol. na poskytnutie štátnej podpory postihnutým katastrofálnym požiarom v Perbete, okres Stará Ďala na Slovensku.

Tisk 678. Návrh sen. Vollaye a spol. na poskytnutie štátnej podpory postihnutým katastrofálnym požiarom v Bešenove, okr. Vráble na Slovensku.

Tisk 679. Návh sen. Proška a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým, živelní pohromou na okrese roudnickém.

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 19. června 1928 přikázáno:

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 659. Návrh sen. dr Soukupa, Ant. Nováka a soudr. na poskytnutí státní pomoci postiženým strašlivou živelní katastrofou (krupobitím) v okresech křivoklátském, berounském a smíchovském.

Tisk 664. Návrh sen. Sechtra a spol. na státní pomoc postiženými živelní pohromou na okrese berounském a křivoklátském.

Tisk 665. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným živelními pohromami v různých krajích našeho státu.

Tisk 666. Návrh sen. Klečáka a spol. na okamžitou pomoc postiženým průtrží mračen v obcích: Nový Jáchymov, Otročiněves, Nová Huť pod Nižborem, Stradonice v okresu křivoklátském a v Buštěhradě v okresu kladenském.

Tisk 667. Návrh sen. Štolby a spol. na státní pomoc postiženými krupobitím na okrese nepomuckém.

Tisk 670. Návrh sen. Šturce, Skaláka, Toužila a soudr. na poskytnutí okamžité dostatečné pomoci obyvatelstvu obcí na Křivoklátsku, postiženým živelní pohromou.

Místopředseda dr Brabec: Přikročuji k projednávání pořadu jednání.

1. Zpráva výboru ústavně-právního o návrhu sen. Donáta, dr Reyla, dr Brabce, Thoře, dr Kovalika, Zulegera, Böhra a spol. (tisk 673) na. změnu hlavy I. zákona o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927, čís. 125 Sb. z. a n. Tisk 676.

Zpravodajem je p. sen. dr Procházka. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Slavný senáte! Nutnost unifikace vnitřní správy v republice Československé vedla Národní shromáždění k usnesení se na zákonu ze dne 29. února 1930, čís. 126 Sb z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé.

Aktivování župního zákona, tak jak byl usnesen, narazilo však na velké obtíže zejména co do otázky územního rozdělení, pak co do otázky personální, jakož i vzhledem na nutnost úspor.

Národní shromáždění usneslo se proto na změně zákona župního zákonem ze dne 14. července 1927, čís. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy.

Zákon tento, který podle osnovy tisk 851 posl. sněm. původně měl nabýti účinnosti dnem 1. ledna 1928, má podle svého ustanovení - hlava druhá, odstavec 1. - vstoupiti v účinnost dnem 1. července 1928. Již ve vládním návrhu tisk 831 posl. sněm. ze dne 3. února 1927 bylo řečeno, že stanovena účinnost dnem 1. ledna 1928, jelikož k provedení všech obsáhlých prací, které budou musiti předcházeti aktivování nových úřadů a orgánů, bude potřebí jisté lhůty, jakož že bude nutno podle nového zákona provésti různá opatření jednak rázu přechodného, jednak opatření přípravná, personální i věcná - ku př. sdělání rozpočtu, příprava návrhů pro prvá jednání, volby a pod. -.

Termín účinnosti zákona stanovený vládním návrhem byl pak odsunut podle návrhu ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny tisk 1101 až ke dni 1. července 1928 s odůvodněním, >aby bylo dosti času k provedení obsáhlých příprav a různých předběžných opatření.<

Nyní však se ukázalo, že v zemích české a moravskoslezské nelze aktivovati zákon dnem 1. července 1928. Přicházejí tu v úvahu obtíže, které při aktivování zákona č. 125/1927 Sb. z. a n. nastanou jako důsledky zrušení dosavadních zastupitelských okresů v Čechách a silničních okresů na Moravě a ve Slezsku za současného zřízení nových okresních úřadů - § 9, odst. 1. zák. č. 125/1927 Sb. z. a n.

Nelze též přehlížeti obtíže, jež přináší s sebou zejména ve věcech personálních sloučení Moravy a Slezska v zem moravskoslezskou - § 9, odst. 1. zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. -.

Jsou zde všudy značné potíže důvodu věcného - budovy, inventář, registratura atd. - i osobního - jmenování, přidělení, převod, systemisace a přesídlení konceptních, odborných, účetních, kancelářských i jiných zaměstnanců, pak úprava jejich bytových poměrů atd. - při spojení dosavadních státních i samosprávných úřadů v nové okresní úřady a zemské úřady - §§ 4 a 5, § 7, odst. 3. a § 10, odst. 1. zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. -. Nutno též nařízením stanoviti bližší předpisy o výkonu poukazovacího práva, o úpravě účetní a pokladniční služby - § 7, odst. 5. zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. -. I když vláda má vše připraveno k provedení zákona, nutno uvážiti, že provedení samo ulehčí se a obtíže jeho zmenší se, když účinnost zákona pro země historické vzhledem na početnost jejich obyvatelstva, rozsáhlost území a komplikovanost jejich hospodářských a sociálních poměrů, odsune se ke dni 1. prosince 1928.Také ustanovení o zřízení zemských a okresních zastupitelstev, jichž dvě třetiny členů jsou voleny - §§ 11, 12. 63 a 64 zák. č. 125/1027 Sb. z. a n. - kteréžto volby dosud nebyly provedeny, mluví pro odsunutí účinnosti zákona v zemi české a moravskoslezské až do doby, před níž lze volby ty provésti.

Co do odsunu voleb do zemských a okresních zastupitelstev lze uvésti toto:

Podle §u 14 zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 Sb. z. a n., o volbách zemských a okresních zastupitelstev rozepíše ministerstvo vnitra volbu do zemského zastupitelstva tak, aby přípravy k volbě včas mohly býti skončeny a aby volba byla provedena před uplynutím období starého zastupitelstva zemského. Podle §u 65 citovaného zákona rozepíše volbu okresních zastupitelstev zemský president tak, aby přípravy k volbě byly včas ukončeny a volba byla provedena před uplynutím období starého zastupitelstva okresního.

Týká se tedy tato povinnost rozepsati volby pro budoucnost jen zastupitelstev zemských resp. okresních, která byla se již dříve ustanovila. Avšak ohledně voleb do prvních zemských resp. okresních zastupitelstev není zde zákonného ustanovení, kdy volby ty musí býti provedeny.

U nás v republice vyvinula se již určitá tradice, že stanoví se různé termíny a též se pak mění, když ukáže se nutnost jich změny. Poukazuji v tomto směru zejména... (Sen. dr Witt: A proč na Slovensku, pane referente, není potřebí to odkládat?)... Také se to odkládá.

Poukazuji na řád volení v obcích republiky Československé podle zákona z 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a on., jehož ustanovení - § 10 - že obecní zastupitelstvo volí se při prvých volbách na dobu tří let, později čtyř let, změněno bylo zákonem ze dne 14. července 1922, čís. 253 Sb. z. a n., že obecní zastupitelstva volí se vždy na dobu 4 let a že tato ustanovení platí i pro období obecních zastupitelstev, zvolených, po prvé podle zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a, n. Tudíž zde bylo prodlouženo volební období prvních obecních voleb ze tří na čtyři roky. Prosím, to se stalo.

Máme však velkou řadu i jiných zákonů, v nichž ustanoveny termíny působnosti, a které byly pak pozměňovány. Máme toho druhu četné zákony o požitcích státních zaměstnanců, zákony o ochraně nájemníků, o zabírání bytů obcemi, o stavebním ruchu, o ochraně drobných zemědělských pachtýřů, o podporách nezaměstnaných, o obchodních pomocnicích, o zaopatření trvalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, o promlčecích lhůtách pro některé pohledávky, o přerušení sporů, o splnění peněžních závazků ve starých korunách, o zmocnění vlády ke slučování a rozlučování obcí a ke změně hranic obcí a okresů, o válečných poškozencích atd. atd.

Viděti z těchto četných zákonů, že podle nutnosti měněny a prodlužovány termíny.

Obtíže v aktivování zákona o organisaci politické správy, o níž byla již řeč, zřetele na obyvatelstvo, které teprve koncem r. 1927 podrobovalo se volbám obecním v převážné většině obcí a přirozeně je zneklidňováno výkonem volebním za sebou brzo následujícím, jakož i ta okolnost, že každé všeobecné volby vyžadují zaneprázdnění četného personálu správních a jiných úřadů prováděním voleb, takže personál ten věnovati se nemůže svému pravidelnému zaměstnání, čímž trpí agenda úřední, a konečně velký náklad na volby ze státní pokladny, to vše mluvilo zajisté pro odročení voleb na pozdější termín, t. j. do listopadu letošního roku, kdy také již budou ukončeny oslavy desetiletého trvání republiky Československé.

Pokud pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ponechává se účinnost zákona ke dni 1. července 1928, nutno poukázati na dosavadní odchylné, správní poměry těchto dvou zemí, jakož i na ustanovení § 90 ústavy a na ustanovení § 100, odst. 3. resp. hlavy druhé odst. 2. zákona č.

125/1927 Sb. z. a n., v jejichž duchu, resp. podle nichž pro krátkou dobu od 1. července do 1. prosince 1928 bude lze uspořádati tamější správu zemskou a okresní.

Ústavně-právní výbor pozměnili osnovu zákona tím, že specifikoval změnu odstavce 1. hlavy druhé - slovy ne číslicí II., vzhledem na znění zákona č. 125/1927 Sb. z. a n. - jakož že podle znění zákona č. 125/1927 Sb. z. a n. upravil správně pojmenování země >moravskoslezské<.

Výbor ústavně-právní doporučuje senátu, aby takto změněnou osnovu zákona přijal za své usnesení. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Přikročujeme k debatě.

Dovoluji si navrhnouti celkovou dobu řečnickou

pro klub komunistický 3 hodiny, pro klub čsl. soc. demokratický 2 hodiny, německých soc. demokratů 2 hodiny, pro klub českých socialistů 2 hodiny, pro klub lidový 1/2 hodiny, pro klub národně-demokratický 1/2 hodiny, pro klub ludový 1/2 hodiny, pro klub krajinsko-křesť. socialistický 1/2 hodiny, pro klub německé křesťansko-socialistické strany lidové 1/2 hodiny, pro klub německé strany národní 1/2 hodiny, pro klub republikánský 1/2 hodiny a pro klub živnostenský 1/2 hodiny.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Námitek není. Mám za to, že lhůty jsou takto schváleny a budeme tím způsobem pokračovati.

Na řečnické listině jsou přihlášeni pp. sen. Hartl, dr Heller, dr Grosschmid, Ant. Novák, Dundr, Zimák, dr Veselý, dr Witt, dr Krouský, Hubka, Ant. Šolc, Toužil, Kučera, dr Herz, Průša, Chlumecký, dr Baxa a dr Kovalik.

Dávám slovo prvnímu z pánů, p. sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Dámy a pánové! Již svého času, když se v tomto slavném senátě projednávala reforma správy, pokusil jsem se zde dokázati, z jakých důvodů tato reforma se stanoviska německého a svobodomyslného musila býti prohlášena za nepřijatelnou. Se stanoviska svobodomyslného proto, poněvadž má vydati všanc poslední zbytky samosprávy, které se ztělesňují ve svobodně zvolených okresních zastupitelstvech, a za to se má do nezměrna zvýšiti moc státní byrokracie. A také proto, poněvadž nová zemská a okresní zastupitelstva se svou třetinou jmenovaných členů a s předsedou, kterého určuje vláda, jsou spíše vším jiným nežli svobodnou zastupitelskou korporací lidu. S národnostního stanoviska jsou naše pochybnosti ještě mnohem silnější. Jazyková ustanovení jsou přímo neslýchaná. Uvažme jen, že Němec v okresním nebo zemském zastupitelstvu vůbec nesmí mluviti německy, nečítají-li Němci alespoň 20 % obyvatelstva okresu - země - že předseda, zpravodajové a zapisovatelé smějí mluviti jen česky a že překládati to, co přednášejí, dovoleno jen tehdy, když v okrese napočítáno bylo alespoň 50 % Němců a když ani předseda ani některý člen okresního výboru proti tomu nečiní námitek. Že dále všechny německé návrhy musí býti podávány s českým překladem a že od něho lze upustiti jen tehdy, když v okrese bydlí aspoň 80 % Němců a když okresní výbor jednohlasně a mimo to okresní náčelník a zemský president k tomu svolí. Tato jazyková ustanovení, pro Němce přímo nedůstojná, platí analogicky také pro zemská zastupitelstva. S tím také souvisí sloučení Slezska s Moravou v jediný správní celek. Vy, pánové na české straně, věděli jste zcela dobře, že se vámi tak brzo nepodaří úplně odněmčiti Slezsko s jeho 41% Němců, kteří zemi vtiskovali a dnes ještě vtiskují její ráz. Proto bylo Slezsko a Morava - tato s více než 21 % Němců - sloučeny. To jest ovšem v prvé řadě posílením moravského Němectva, které stojí těsně na osudné hranici 20 %. Že vládě nešlo o toto posílení, netřeba věru teprve říci. Šlo spíše o to umlčeti oklikou přes Moravu slezské Němectvo. Tento plán zakládá se na této úvaze: mezi tisíci obyvateli čítala Morava a Slezsko v roce 1910 312 Němců, roku 1921 čítaje v to Hlučínsko 242 Němců, takže z toho vyplýval úbytek 70 Němců z 1000. Kdyby se podařilo pomocí obnoveného zákona o sčítání lidu při nejbližším sčítání lidu 1930 docíliti dalšího úbytku jen 43 Němců na tisíc obyvatel, pak klesl by německý podíl na obyvatelstvu země moravskoslezské na 199 promille anebo 19,9 %, tedy pod 20 %. Tím pozbyli by němečtí Moravané a Slezané práva užívati v moravském zemském zastupitelstvu svého mateřského jazyka. A to je vlastním účelem, konečným cílem přivtělení Slezska k Moravě.

Jak reforma správy vládě usnadňuje, obšťastniti i ze dvou třetin německý okres pomocí jmenování a hlasovací ho práva referujícího úředníka okresním zastupitelstvem většinou českým, dovodil jsem zde již jednou. To však také znamená, že tato většina rozhodovati bude o penězích okresu, obzvláště při zadávání prací pro okresní silnice, okresní nemocnice a chorobince a pod., a víme ze zkušenosti, že potom po příkladu státu budou asi opomíjeni domácí němečtí živnostníci ve prospěch přespolních českých firem. To znamená, že každoročně sta milionů odňata budou německému hospodářství a věnována budou hospodářství českému. Neslýchané je zostření policejní moci politických úřadů. Kdežto jim ve starém Rakousku příslušelo skrovné trestní právo jen proti takovým osobám, které se prohřešily veřejně proti policejním předpisům, tedy způsobem zcela určitým, má nyní politický úřad právo >nepřístojné< jednání nebo chování na veřejných místech, trestati těžkými pokutami anebo tresty vězení. Rovněž lze stejným způsobem trestati >nepřístojný< způsob psaní v podáních anebo >hrubé< jednání proti veřejným orgánům, při čemž dokonce slučovati lze tresty peněžní a vězení. Nejpříšernější při tom je to, že zůstaveno jest uvážení politického úředníka, zdali tu je > nepřístojnost< anebo >hrubost<. Odsoudili k peněžité pokutě pod 300 Kč, mění přípustný ani rekurs.

A nyní máme přistoupiti k tomu, abychom počátek účinnosti, reformy tak nedemokratické a protiněmecké tendence odsunuli o několik měsíců. Ačkoli bychom ji rádi odsunuli na věčné časy, přece nemůžeme nalézti pádného důvodu, abychom souhlasili s tak krátkodobým odsunutím, které přece má jen za účel zabrániti tomu, aby se neshody v táboře vládní koalice ještě před vlastním jubilejním dnem státu nevybily způsobem navenek i uvnitř trapným. Na tom máme my tím méně zájmu, ježto se přece také proslýchá, že jest úmyslem volby do zemských a okresních zastupitelstev odložiti bez určitého termínu, což by mělo za následek přenesení práv těchto korporací na zemské presidenty a okresní náčelníky. Nová to nejvýše nedemokratická perspektiva ve státě, který sebe s tak podezřelou vtíravostí označuje za demokratickou republiku! Nepodařilo se mám svého času přivésti reformu správy k pádu. Odkládati počátek její účinnosti o několik měsíců zdá se nám bezúčelným. Ba je snad lépe, budou-li německému lidu brzkým počátkem platnosti reformy správy a jejími účinky otevřeny oči, aby poznal, jak beze všeho váhání se mu zastírají národnostní a hospodářská nebezpečí, jež tato reforma v sobě skrývá.

Při tam nesmíme nechati bez povšimnutí, že se všechny naděje na skutečné zlepšení našeho postavení v tomto státě ukázaly klamnými, všechny snahy pohnouti Čechy k obratu v jejich zpupné panovačné politice bezvýslednými. Což může všechno ta povídání o >zlepšeném ovzduší<, o >rovných mezi rovnými< a jak se všechny ty nezávazné nicotné fráze nazývají, vyvrátiti, anebo také jen zastříti každodenně se projevující skutečnost, že se protiněmecký kurs v české vládní politice s neztenčenou anebo dokonce se stupňovanou tvrdošijností zachovává? Věří dnes německý pan ministr spravedlnosti skutečně ještě ve slova vyřčená dne 5. prosince 1926 v Liberci, že >vstupem dvou Němců do vlády byly české strany vychovány k jakési skromnosti7: >Došlo alespoň tak daleko, že se my Němci dnes můžeme cítiti jako plnoprávní občané< bude zajisté sami moci trvati jen tak dalece, že právě city jsou volné a nikomu je nelze zakazovati. Čechům může přece býti velmi příjemné, když se Němci přese všechno bezpráví a utlačování cítí jako >plnoprávní občané<. Za to je velice příznačnou episoda, která se nedávno udála v Bělehradě při česko-jihoslovanském sbratřování, kterého se nepochopitelným způsobem zúčastnili také dva vynikající členové parlamentu z >Bund der Landwirte<. Tam odsuzoval dr Kramář Mussoliniovu politiku odnárodnění proti slovanským menšinám v Italii a odůvodňoval své oprávnění takto mluviti poukazem na přítomnost dvou sudetskoněmeckých členů parlamentu, které považoval za živoucí důkaz toho, že v českém státě Němci nemají žádné příčiny ke stížnostem. A stejně dodal k tomu, nemohou si stěžovati Maďaři, že by byli jakýmkoli způsobem utiskováni.

Nevím, co oba němečtí pánové pociťovali, když viděli, že takovýmto způsobem voláni jsou jako korunní svědci pro spravedlivé zacházení se sudetskými Němci; tuším však, že přece v nich vznikl pocit, že stojí na zcela falešném místě.

Co pak se týče obzvláště reformy správy, věří pan ministr spravedlnosti dnes ještě tomu, co veřejně prohlásil koncem ledna a začátkem února 1927, že >v rámci reformy správy zjednána býti má plná platnost rovnoprávnosti národů<, a že také >v národnostním ohledu znamená pokrok, poněvadž tím německý živel v Čechách dostane zastoupení, jaké mu náleží

Všechen tento sebeklam a z toho vzešlé klamání našeho lidu vyvraceny jsou neustále tíhou skutečností. Když pan ministr dr Spina dne 25. září 1927 na sjezdu rolníků v Krásném Dvoře řekl: >Tento stát není žádným národním státem<, tu pospíšil si nynější šéf kabinetu dr Šrámek, aby v Brně dosti kategoricky prohlásil: >Naše strana nezměnila ničeho na programovém stanovisku, že náš stát je československým národním státem. Nedáme otřásati touto povahou našeho státu.< Toto prohlášení, které vzhledem k postavení dr Šrámka jakožto zástupce ministerského předsedy zpropadeně se podobá jakémusi pokárání, předstiženo bylo ještě řečmi dr Kramáře v Mladé Boleslavi a v Praze, ve kterých mezi jiným řekl: >Ať se děje cokoli, neupustíme nikdy od toho, že náš stát je naším státem a národním státem. Němci mohou zůstati ve vládě, postaví-li se bezpodmínečně na půdu našeho národního státu. My národní demokraté slibujeme, že nikdy nepřipustíme porušení nebo změnu národní povahy tohoto státu a že nikdy a v žádném případě neupustíme od stanoviska, že Československo je národním státem<.

Takovéto projevy věru nejsou žádným důkazem toho, že české strany byly vychovány německými ministry ke skromnosti. Zdali nenastal vzájemný účinek, nechci zkoumati. Čeští pánové však, kteří při každé příležitosti hlásají >tento stát je naším státem<, měli by přece uvážiti, že tím sami ostatním národům říkají, že tento stát nemají považovati za svůj. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!)

Z tohoto nezměněného českého základního nazírání na stát vyplývá přirozeně neztenčené další zbavování práv a utiskování Němců, a tak dožíváme se tedy neustále nových silných útoků proti našemu beztak slabému postavení v tomto státě, obzvláště také proti našemu skrovnému právu jazykovému. Pražský starosta dr Baxa vydává neslýchané opatření, že v Praze vstupenky k německým plesům, koncertům, přednáškám a jinakým podnikům musí míti výhradně český text. Jádrem věci je: žádný německý podnik, žádná německá slavnost bez urážlivého ponižování Němců! A co se stane? Ani zemská správa politická, ani ministerstvo vnitra nezakročuje proti této právě tak zlobné jako svévolné urážce pražského Němectva. Ba zemská správa politická snaží se dokonce opatření dr Baxy odůvodniti sofistickými zdánlivými důvody, které nikdo nebere vážně. A tak tedy bylo Baxovo jazykové nařízení po prvé praktikováno právě při německé jarní slavnosti, která tradicionelně platí za podnik veškerého pražského Němectva, a aby doplněna byla míra pokoření, dali sobě němečtí ministři svými českými kolegy zakázati převzetí protektorátu nad touto nevinnou německou slavností. Ale dr Baxa byl včera ještě překonán členem městského zastupitelstva Fleglem, který si telefonicky volá právě dopravní podnik, poštu, aby měrou ještě vyšší nežli dosud neplnila svého vlastního úkolu, totiž pokud možno rychlé doručování dopisů a jiných poštovních zásilek, jakmile se pro to podle uvážení některého podřízeného orgánu objeví nějaký jazykový zdánlivý důvod. Je to špatný doprovod k smírnému tónu, jaký projevil včera pan president státu v jižní Moravě. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Není také příznačno, že proti vlídnému slovu presidentovu k říšskoněmeckým hostům, že sudetští Němci mají býti oceňováni netoliko jakožto menšina, nýbrž také jako organická součást státu, ostře bylo útočeno s české strany, ačkoli každému člověku zralého úsudku musí býti jasno, že opačné tvrzení, že Němci nejsou organickou součástí státu, bylo by přímo snižováním státu, které podle zákona na ochranu republiky je trestné. A nemusili jsme přes to pozorovati, že pan president krátce na to mluvil o Němcích, byť i se zdůrazněním jejich předností, zase jen jako o menšině?

Mnohem vážnější nežli Baxovo jazykové nařízení je přímá revolta proti rozhodnutím nejvyššího správního soudní, která chrání skrovné německé právo jazykové, kteréž se zúčastňují také vysocí státní funkcionáři a dokonce nejvyšší soud. Ba samo ministerstvo vnitra zaujímá ve svém posledním věstníku stanovisko proti nejvyššímu správnímu soudu! A přece nejde v této věci o nic jiného nežli o uznání práva, které Němcům v jazykovém zákoně je přiznáno.

Jako nevážnost musíme také pociťovati, že zástupce ministerského předsedy pan dr Šrámek ve své řeči při zahájení brněnské výstavy nepoužil jediného německého slova, ačkoli přítomni byli německý vyslanec, rakouský generální konsul a četní vynikající němečtí vystavovatelé a ačkoli předseda výstavy, pan dr Pluhař, ve své předchozí uvítací řeči ukázal, jak dlužno se zachovati v takovémto zcela jednoduchém případě.

Z takovýchto příkladů chápeme, že se v nejrůznějších oborech státní služby vzmáhá nepřátelské a urážlivé chování vůči německému jazyku. Němečtí členové parlamentu dostávají na své německé

přípisy k ústředním úřadům ještě častěji nežli dříve ryze česká vyřízení, ačkoli přece v úředním obvodě těchto úřadů tvoří Němci daleko více nežli 20 % obyvatelstva. I ústřední komise Léčebného fondu, který přece myšlen byl jako nepolitické lidumilné zařízení pro všechny veřejné zaměstnance, dopisuje si nejen s podřízenými okresními komisemi, nýbrž také s německými stranami jen česky a okresní úřady dostávají většinou jen jednojazyčné české formuláře, takže se od německých stran žádá, aby svá podání zapisovaly podle předtisku jim nesrozumitelného. Vezmeme-li k tomu ještě těžkopádné úřadování a přemrštěné poručníkování těch, kdož léčení vyhledávají, pak nelze se diviti, že obzvláště v kruzích německých úředníků a pensistů stále častěji slyšíme přání: kdybychom jen mohli ven z tohoto Léčebného fondu!

Ukazují-li nám uvedené příklady, že máme před sebou snahu systematicky omezovati platnost našeho jazyka a že se tato platnost skutečně také omezuje, pak dokazují jiné události, že také zjevný anebo skrytý boj proti naší kulturní a hospodářské državě nikterak nepozbyl prudkosti. Chci zde poukázati jen k tomu, že na velkém jubilejním sjezdu, který pořádala opavská jednota o svatodušních svátcích v Zábřehu, převedení německého průmyslu do českého majetku bylo označováno za nejdůležitější úlohu státu v druhém desetiletí jeho trvání. Ke správnému ocenění tohoto projevu dlužno si uvědomiti notorické, se vzájemným porozuměním prováděné spolupůsobení státních orgánů správních s různými Jednotami a vzpomenouti toho, že předseda správního výboru pozemkového úřadu, bývalý poslanec Laube, již před lety prohlásil jako program, že přidělování půdy v německém jazykovém území prováděno býti musí jen v dohodě s Jednotami. A je potřebí jen čísti výroční zprávy těchto počešťujících spolků, abychom poznali, jak nesmírný vliv vykonávaly na národní školské hnutí, na propouštění úředníků, na pozemkovou reformu a pod. Musíme však také míti na zřeteli, jak širokou měrou již došlo k počeštění německého průmyslu pod nátlakem vlády, a že zákon o civilních inženýrech, prozatím zase odvolaný, určen byl k tomu, aby provedl zničující ránu proti národní povaze německého průmyslu, jenž tímto zákonem uvnitř měl býti počeštěn.