Schůze zahájena v 10 hodin 45 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

90 senátorů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Kianičkovi, dr Mazancovi, Pociskovi, Sáblíkovi, dr Veselému, Volkovi, dr Wittovi, Zimákovi.

Přikročuji k projednávání pořadu jednání, k odstavci 1., jímž je:

1. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 646) o nabytí místní dráhy Votice-Sedlčany státem. Tisk 663.

Zpravodajem za výbor technicko-doprávní je pan. sen. Frant. Novák, za výbor rozpočtový p. sen. dr Karas.

Prosím p. sen. Frant. Nováka, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Frant. Novák: Vážený senáte! Vláda předložila návrh zákona na převzetí místní dráhy Votice- Sedlčany státem. K tomu dovoluji si přednésti tuto krátkou důvodovou zprávu:

Dne 22. května 1924 usnesla se vláda, aby soukromé místní dráhy byly postupně zestátněny, takže by v rukou soukromých zůstaly pouze dráhy drobné. Při tom stanoven byl zároveň program, podle něhož má býti postupováno při provádění tohoto usnesení vlády; podle tohoto programu na prvém místě měly býti zestátněny dráhy zaručené státem a zemí českou, na druhém místě slovenské místní dráhy a konečně zbývající ještě místní dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Prvá část tohoto programu byla již provedena zákonem ze dne 25. června 1925, č. 156 Sb. z. a n., jímž bylo schváleno 48 úmluv sjednaných mezi státem a akciovými společnostmi garantovaných drah o nabytí těchto drah státem.

Předložená osnova zákona, jímž má býti schválena úmluva mezi státem a akciovou společností místní dráhy Votice-Sedlčany, je podle svého předmětu vlastně doplněním zákona č. 156/1925 Sb. z. a n. V daném případě jde totiž o zestátnění místní dráhy garantované okresem sedlčanským, jíž se nadto dostávalo ročního příspěvku od státu a od země české. Okres sedlčanský zaručil se totiž za hypoteční zápůjčku společnosti místní dráhy v nom. hodnotě 1,096.000 Kč, kterou má výstavbu dráhy poskytla Zemská banka v Praze.

Tento garanční závazek stal se okresu záhy značným břemenem, neboť provozní výsledky místní dráhy nestačily po většině k úhradě roční potřeby anuity z této zápůjčky. Proto již v roce 1902 uvolila se bývalá rakouská státní správa přispívati k ulehčení garančního závazku okresu jednou třetinou garanční potřeby do maximální výše 8.000 Kč ročně. Ve stejném rozsahu zavázala se i země česká přispívati okresu sedlčanskému K ulehčení jeho garanční povinnosti. Po převratu uvolila se i čsl. státní správa dobrovolně převzíti závazek bývalé rakouské státní správy v uvedeném rozsahu. Poskytnuté takto subvence státní a zemské které do konce roku 1926 činily pro stát 42.220,46 Kč a pro zemi 44.890,27 Kč, tvořily oproti společnosti místní dráhy zúročitelnou pohledávku, která měla býti splácena z čistých přebytků po úhradě anuit z hypoteční zápůjčky jednou třetinou přebytku. Garanční zálohy okresu sedlčanského činily do konce r. 1926 161.176,34 Kč.

Provozní délka místní dráhy činí celkem 16.615 km. Stavební náklad místní dráhy, státní správou schválený, jest 1,548.000 Kč a byl uhrazen, jak jsem již podotkl, hypoteční zápůjčkou, sjednanou u Zemské banky v Praze v nom. hodnotě 1,096.000 Kč, kmenovými akciemi v nom. hodnotě 280.000 Kč a příspěvkem země české à fonds perdu 172.000 Kč.

Místní dráha byla po celou dobu v provozu státních drah.

Podle sjednané dohody převezme stát k vlastnímu placení zbytek dosud neumořené hypoteční půjčky, která byla u Zemské banky v Praze sjednána, v nominální hodnotě Kč 1,096.000. Tento neumořený zbytek zápůjčky činil koncem r. 1927 Kč 740.445,50. Mimo to uhradí stát po zestátnění této místní dráhy s účinností od 1. ledna 1928 provozní schodek za běžný rok a potřebu z anuit hypoteční zápůjčky v roce 1928 splatných.

Vzhledem k ustanovením stanov a dohody se správou státních drah o podmínkách vzdala se společnost místní dráhy nároku na honorování akciového kapitálu z titulu zestátnění. Rovněž okres sedlčanský se vzdává nároku na refundaci vyplacených jím garančních záloh, také země česká vzdala se nároku na vrácení již vyplacených subvencí.

Zestátněním jmenované místní dráhy bude okresu sedlčanskému podstatně ulehčeno, neboť mu odpadne zatížení z titulu garancie. Rovněž i země česká bude nadále zbavena povinností k uvedenému subvenčnímu příplatku.

Bylo by vhodné v zájmu konsolidace hospodářství státních drah i v zájmu dosud nezestátněných lokálek, aby i zestátnění a převzetí ostatních lokálních drah do státní správy bylo co možná nejdříve provedeno.

Technicko-dopravní výbor se usnesl navrhnouti slavnému senátu, aby osnova zákona byla schválena ve znění vládou navrženém a otištěném ve zprávě výborové.

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo dalšímu panu zpravodaji sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Rozpočtový výbor při projednávání této předlohy vzal v úvahu, že dráha, o níž se jedná, je dlouhá 16.5 km, a že břímě, které stát na sebe převzetím do vlastnictví této dráhy bere, činí asi 1½ mil. Kč, že tedy 1 km dráhy se všemi investicemi a provozním parkem přijde státu jenom asi na 100.000 Kč. Stát převezme vlastně jen úrokování a umořování ještě nezaplacené zápůjčky u Zemské banky v částce 746.445 Kč. Vedle toho ovšem vzdává se budoucího zaplacení záloh za dopravní schodky v minulých letech. V tom směru ovšem nemusíme to pokládati za ztrátu, neboť stát byl si vědom, že dnešní správa akciové společnosti této dráhy nepřijde nikdy v takové finanční postavení, aby dluh mohla zaplatiti, neboť provoz této dráhy až dosud je pasivní. Proto vlastní břímě státní je pouze 740.000 Kč.

V uvážení, že dráha tato, 16 km dlouhá, kupuje se za tuto nepatrnou cenu, neboť akcie byly darovány akcionáři státní správě a akciový dluh tím je zničen, dále v uvážení, že onen kraj je chudý a potřebuje pomoci se strany státní, neboť zúrokování zápůjček okresem, skutečně je nemožné, že státní správa zjednoduší provoz zejména zavedením motorových vlaků na místo parních strojů, zlaciní dopravu, zrychlí a zmnoží spoje, nelze tedy očekávati, že dráha v dohledné době bude aktivní. Z těchto všech důvodů navrhuje rozpočtový výbor senátu, aby předložená osnova byla schválena.

Při projednávání ve výboru bylo upozorněno také na to, že vláda v r. 1925 při uskutečňování prvního většího programu zestátňování místních drah slíbila, že vedle zestátnění místních drah v Čechách přijde brzy s programem zestátnění místních drah také na Moravě a Slovensku. Ale během posledních tří let žádná taková předloha nepřišla, a když ve výboru rozpočtovém jsme se pozastavovali nad tímto slibem vlády, bylo nám řečeno, že předpokladem pro návrhy na zestátnění místních drah na Moravě a na Slovensku je schválení vládního návrhu, který vláda podala pod číslem 614 v březnu slavnému senátu, a dokud tento návrh není projednán, není prý možno předkládat smlouvy o zestátnění místních drah. Proto zde vyslovuji přání, aby tato předloha vládní došla v krátké době vyřízení v senátu, aby byl tak připraven, předpoklad pro zestátnění ostatních soukromých místních drah na Moravě a na Slovensku, na čemž zajisté zejména Slovensko musí míti největší zájem.

Místopředseda dr Brabec: Navrhuji stanovení řečnické lhůty na čtvrt hodiny. Jsou snad proti tomu námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není, mnou navržená řečnická lhůta je přijata.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Pichl, prosím, aby se ujal slova.

Sen. Píchl: Slavný senáte! Projednávaným právě návrhem zákona o nabytí místní dráhy Votice-Sedlčany získává stát do svého vlastnictví objekt, o kterém bychom byli rádi, kdyby se stal základnou a počátkem intensivnějšího působení státní správy v kraji, který nadevše pomyšlení je chudý a jako žádný jiný z našich krajů potřebuje vydatné pomoci. Voticko a Sedlčansko - toť jsou kraje, pro které státní správa ani za Rakouska, ani za republiky neučinila nic, anebo skoro nic. Kraj bez průmyslu, kraj bez lánů úrodné půdy, kraj bez železničního spojení, ale ležící takřka ve středu Čech. Nebylo tomu tak vždycky. Voticko a Sedlčansko bývaly kvetoucími kraji země české, dokud měly dobrý styk s ostatními oblastmi. Obě města, po nichž kraj je pojmenován, měla svůj zvuk v hospodářství země a množství ze-manských statků, které zde bývaly, svědčí, že také v ohledu zemědělském nebývaly poměry tak zlé, jako nyní.

Dnes Voticko a Sedlčansko živoří v pravém slova smyslu. Jsou jakoby symbolem Jihočeska, jehož problém je jednou z nejpalčivějších otázek, nejen české země, ale i státu. Voticko a Sedlčansko tvoří vstup do tohoto území, které dodávalo cizině před válkou nejvíc vystěhovalců, nejvíc saisonních dělníků, nejvíc laciných pracovních sil. Německo, Vídeň a hodně také Amerika pohlcovaly rok co rok tisíce českých lidí z jižních Čech a Voticko a Sedlčansko zúčastnilo se v tomto stěhování našich lidí silným kontingentem. Dnes tomu sice tak není, ale to neznamená, že poměry se zlepšily. Dnes z jižních Čech stěhuje se méně lidí do zámoří, avšak prostě z toho důvodu, že nedovolují to předpisy o vystěhovaleckých kontingentech. Dnes nedodává tento kraj Vídni tisíce mladých sil, protože Vídeň pozbyla atrakční síly jako místo, kde lze hledati obživu. Také do Německa je přístup obtížný.

Přes to Voticko a Sedlčansko se vylidňuje. Je to kraj, odkud nejvíce lidí utíká, odkud dostává Praha a lidnaté okresy nejsilnější přírůstek. Proč? Nemohou se zde uživiti. Chudý kraj, kraj jen pro málo lidí. A nemusil by to být chudý kraj. Spíš jen zchudlý, ale kraj s možností vývoje.

Je to především nedostatek dopravního spojení, který připravil celé jižní Čechy a specielně Voticko a Sedlčansko o možnost rozkvětu. Hlavní železniční trati jdou mimo kraj, dotýkají se ho jen velmi zdaleka, jen jaksi mimochodem. To znamená, že kraji byla vzata první příležitost k životu, že byl odsouzen k živoření. Když se stavěla lokální dráha, jejíž zestátnění je předmětem jednání senátu, očekával kraj od ní vzpruhu. Je to patrno z obětí, kterých se okres sedlčanský odvážil, aby pomohl překonat mezeru, dělící kraj od světa. Zkušenosti z provozu této dráhy ukazují, že oběť byla platná jen z malé části. Kraji se vydatným způsobem nepomohlo, vylidňování nepřestalo, kraj chudí dál. Stalo se tak hlavně proto, že dráha nebyla organicky připojena k síti dopravní, netvořila s ní celek a proto nemohla povzbudit život v kraji, jenž po dlouhá desetiletí před tím byl soustavně připravován o možnosti svého pokroku.

Kraj neměl a dodnes nemá řádných silnic. Dokud Sedlčansko a Voticko patřilo do součásti dopravní sítě silniční, dotud také jeho prosperita trvala. Ale i novodobá silniční síť kraji v podstatě se vyhnula a kraj byl připraven o druhou možnost zlepšiti své hospodářské podmínky čilým stykem se světem. V době budování průmyslu neměl kraj drah a v době rozvoje automobilismu nemá silnic. Výsledek je upadání kraje.

A přece dalo by se aspoň základním vadám, odpomoci. Především zlepšením dopravy. Zde arci nestačí jen zestátnění dráhy o provozní délce 16.6 km, ačkoli propočítání tarifů může působiti dosti příznivě na posílení obchodu a podnikání vůbec. K úplné nápravě dopravních závad však to nestačí. Sedlčansko a Voticko potřebuje pomoci trochu vydatněji. Míním známý projekt dráhy vycházející z Plzně, která přetínala by střední Čechy a procházela právě tímto krajem. Tato dráha umožnila by, aby kraj včleněn byl do naší soustavy dopravní, aby přestal být zapomenutým koutem. Jeho vývojové možnosti, ať pokud se týče obchodu, či průmyslu, rázem vytvářely by se jinak, poněvadž by tu právě nebylo té isolace, která žene kraj k záhubě hospodářské. Jsme si vědomi obtíží, s nimiž provedení tohoto plánu se setkává, ale musíme naň upozorniti, protože jeho realisace znamenala by pro kraj tolik, jako oživovací lék. Apelujeme na naši železniční správu, aby nepokládala projekt této dráhy za jeden z mnoha plánů, které se dávají jako zajímavé číslo do archivu, ale za vážnou povinnost k našemu hospodářství. Na dráze této nevisí jen osud Voticka a Sedlčanska, ale osud několika krajů sousedních, jichž osud je stejný, jako krajů prve zmíněných.

A ještě jeden apel máme na pana ministra železnic. Aby dopravu na zestátňované dráze motorisoval. Přesvědčí se tím, jak dobrý čin vykoná, neboť jistě zvýší se dopravní ruch, bude-li možno učiniti spojení s krajem lehčím, pohodlnějším. Doprava vyvolává novou dopravu a čilý ruch stane se čilejším. Totéž platí i pokud jde o silnice. Také zde dnešní stav je stejný, jako u spojení železničního. Proto bude potřebí postarati se o dobré silnice, o nové linky autobusové, které by vypomáhaly tam, kde není vůbec železničního spojení, které by aspoň z části nahradily onu velkou transversální dráhu středočeskou, o níž jsem mluvil.

Vítáme, že železniční správa přikročila k zestátnění dráhy Votice-Sedlčany, že pokračuje v programu dřívějších vlád, ve kterých byla to naše strana, jež plán zestátňovací uvedla v činnost. Kraji jen prospěje, jestliže jeho jediná trať železniční bude vsunuta do tarifní soustavy drah státních. Arci nemůže zestátnění samo zabrániti vylidňování a dalšímu ochuzování kraje. K tomu je potřebí velkorysejších prostředků dopravních, než pouhé zestátnění dráhy o délce 16 km. Dopravní problém jižních Čech nelze oddalovat, nelze jej přehlížet, ježto jinak bylo by to spojeno s ohromnými škodami pro celé naše hospodářství. Nemůže být ve státním zájmu, aby pár desítek kilometrů za Prahou byl velký kraj, který pomalu již vymírá, v němž se nechce nikomu žít. Musíme umožnit, aby mohl plnit stejně prospěšnou funkci v našem životě jako kraje jiné.

V kraji žije pracovitý, skromný lid, věrný starým tradicím a důvěřivě očekávající pomoc. Bolí jej, že ztrácí se z kraje odvážnější a nejzdatnější síly, že mizejí do měst a zanechávají kraj osudu. Pro tento lid musí se najít pomoc, zejména, že není nedostupná a že nemá významu jen čistě lokálního. Řeší-li se dnes kousek dopravního problému jihočeského, pak nechť se to děje s vědomím, že je to jen začátek, že musí přijít i další pomoc, aby kraji dala příležitost rozvít síly svých obyvatel, aby byl pro tyto své lidi domovinou opravdu mateřskou.

Místopředseda dr Brabec: Ke slovu není již nikdo přihlášen.

Táži se pánů zpravodajů, přejí-li si doslovu?

Zpravodaj sen. Fr. Novák: Vážený senáte! K proslovu kol. sen. Pichla dovoluji si jen sděliti, že jsem se informoval u ministerstva železnic, kde mi bylo řečeno, že jakmile tato smlouva bude provedena, bude tam zavedena hned doprava motorovými vozy a budou tam rozmnoženy vlaky tak, že jízdné bude lacinější a tím osobní doprava čilejší. Jsou zamýšleny také některé jiné autobusové a železniční linky. Dokud nemůže býti postavena transversální dráha z Plzně do Brna, která by vyžadovala mnoha milionů, bude nutno si vypomoci těmito linkami, které má ministerstvo železnic, jak pan ministr ve výboru technicko-dopravním sdělil, v plánu, a které budou podle možností a daných finančních prostředků co možná brzy provedeny.

Místopředseda dr Brabec: Přikročíme ke hlasování. Prosím pány senátory, aby zaujaly svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.) Námitky nejsou. Budu tudíž tak postupovat.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové tisk 663 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle znění zprávy výborové tisk 663 ve čtení prvém.

Přecházíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 629), jímž se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení vládní vyhláškou ze dne 29. března 1928, č. 47 Sb. z. a n., v prozatímní platnost uvedená dohoda, sjednaná výměnou not ze dne 6. února 1928 v Ottawě, kterou se prodlužuje platnost prozatímní obchodní dohody mezi Československou republikou a dominiem Kanadou, sjednané dne 20. prosince 1926 v Praze (Sb. z. a n. č. 255 z r. 1926 a č. 42 z r. 1928.). Tisk 655.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Lukeš, za výbor národohospodářský sen. Hrejsa.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Lukeš: Navrhuji, aby ve schvalovacím usnesení v páté řádce místo >Otawě< bylo správně >Ottawě<.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Souhlasím s navrženou opravou.

Místopředseda dr Brabec: Přistoupíme tedy ke hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém i s opravou p. zpravodajem navrženou, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém i s opravou p. zpravodajem navrženou.

Přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

3. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 636), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní úmluva sjednaná mezi republikou Československou a Kanadou v Ottawě dne 15. března 1928. Tisk 656.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Lukeš, za výbor národohospodářský sen. Hrejsa.

Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Lukeš: Nikoli.

Místopředseda dr Brabec: Textových změn není. Přistoupíme tedy ke hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přecházíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

4. Druhé čtení zprávy I. výboru sociálně-politického, II. výboru živnostensko-obchodního o vládním návrhu (tisk 635) zákona, jímž se mění a částečně doplňuje zákon ze dne 29. května 1923, č. 128 Sb. z. a n., o provádění Mezinárodní opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené pod č. 159 Sb. z. a n. z roku 1922, a jímž se provádí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená pod č. 147 Sb. z. a n. z roku 1927. Tisk 654.

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. dr Havelka, za výbor živnostensko-obchodní sen. Miller.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Nikoliv.

Místopředseda dr Brabec: Textových změn není, přistoupíme tedy ke hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, podle zprávy výborové také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Přecházíme k dalšímu bodu programu, jímž je:

5. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 637) o návrhu posl. Bradáče, dr Dolanského, dr Budaye, dr Lukavského, Mlčocha, dr Luschky, Windirsche, Stenzla, Rýpara, Špačka, Vencla a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se povoluje užito dílčích dlužních úpisů 6%ní půjčky města Opavy z roku 1922 v úhrnné jmenovité hodnotě 25,000.000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 653.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. Trčka, za výbor rozpočtový sen. dr Karas.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Karas: Není změn.

Místopředseda dr Brabec: Není tomu tak.

Přikročíme ke hlasování. Prosím zaujmouti místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Jedná se ještě o resoluci p. sen. Jokla a soudr., která byla ve 131. schůzi přečtena.

Prosím p. zpravodaje, aby se vyjádřil o této resoluci.

Zpravodaj sen. dr Karas: Jak již včera v debatě bylo se strany referenta prohlášeno, resoluce tato obsahově kryje se s resolucí, přijatou již při zákonu o reformě veřejné správy. Proto je zbytečná a navrhuji tedy, aby byla zamítnuta.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dám hlasovati o tom, zda souhlasí páni s resoluci p. sen. Jokla a soudr. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo schvaluje tuto resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Přerušuji další jednání o programu a schůzi na 1½ hodiny.

Schůze přerušena v 11 hod. 12 min.

Schůze znovu zahájena ve 14 hodin 27 minut.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Zahajuji opět schůzi.

Budeme pokračovati v projednávání dnešního pořadu jednání, a to je bod 6.

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Brně ze dne 17. srpna 1927, č. j. Nt XII 146/27, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin urážky presidenta republiky podle §u 11, čís. 2. zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., (čís. 4385/27 předs.). Tisk 650.

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka, za omluveného sen. Wagnera, Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Podle oznámení četnické stanice v Břeclavi mluvil sen. Sochor na táboru lidu, pořádaném dne 5. července 1927 v Břeclavi odbočkou mezinárodního všeodborového svazu sekce železničních zaměstnanců v Břeclavi, o novém požitkovém zákoně a železničářích, pak kritisoval dnešní vládu slovy: >sjednotil-li by se proletariát, musili by různí černí ministrové a Švehlové odtáhnouti se svou károu na smetiště a republika by udělala krach< a po té se dále vyjádřil: >Komunisté by případně vstoupili do vlády. Když však Švehla tvořil vládu, nezeptal se jich na to a když Masaryk pozval si jednotlivé politické strany, komunisty nepozval. Na toho, kdo před nimi dveře zavírá, pliji, ať je to, kdo chce.<

V tomto posledním výroku shledává státní zastupitelství v Brně skutkovou povahu přečinu urážky presidenta republiky podle §u 11 č. 2 zákona na ochranu republiky navrhlo trestní stíhání sen. Sochora pro tento přečin a zemský trestní soud v Brně žádá, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro tento přečin.

Na základě usnesení imunitního výboru byl sen. Sochor ve věci samé slyšen a popřel, že by byl při inkrimovaném výroku o presidentu Masarykovi mluvil, tvrdil, že při tomto výroku osobu presidenta republiky na mysli neměl, nýbrž že mluvil všeobecně a že výrok vztahoval se vůbec na toho, kdo před návštěvou, která se dostaví, zavírá dveře.

Z usnesení imunitního výboru soudně jako svědek slyšený komisař Bohumír Večeře potvrdil doslova obsah trestního oznámení a dodal, že při řeči sen. Sochora činil si poznámky a na základě těchto poznámek učinil si ihned v kanceláři záznam a že sen. Sochor při skončení své řeči prohlásil: >Vím, že budu proto, co jsem vám řekl, souzen, nutno však vám říci pravdu do očí a dále, že obecenstvo tuto řeč odsuzovalo a bylo jí pobouřeno.

Imunitní výbor navrhuje, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro zmíněný přečin, a to z toho důvodu, že podle obsahu trestního spisu je podezření, že dopustil se přečinu, který se mu za vinu klade, a není také příčiny, aby nebyl dán volný průchod spravedlnosti tím spíše, že tvrzený inkriminovaný výrok nikterak nemá co činiti s činností sen. Sochora, jako senátora. Tedy opakuji návrh imunitního výboru: Slavný senáte, račiž dáti souhlas k jeho trestnímu stíhání!

Místopředseda dr Brabec: Přecházíme k debatě. Navrhuji řečnickou lhůtu 10 minut.

Jsou námitky, prosím? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Lhůta je přijata.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Toužil, prosím, aby se ujal slova.

Sen. Toužil: Slavný senáte! Prosím o prominutí, že používám tohoto odstavce, abych senátu učinil jménem svého klubu krátké sdělení:

Dnes obdržel sen. soudr. Hampl přípis předsednictva senátu, v němž bylo mu oznámeno, že předsednictvo senátu zkonfiskovalo z jeho řeči oddíl, počínající slovy >V celém kapitalistickém světě vidíme...< až ke konečným slovům >znamená konečně urychliti příchod nové války<.

Pro nezasvěcené výslovně konstatuji: Oním >oddílem< prohlášení soudr. Hampla, jenž propadl konfiskaci předsednictva, je celá řeč soudr. Hampla, takže demokratickým zásahem slavného předsednictva nebyla konfiskována pouze tato slova:

>Slavný senáte! Bylo mně uloženo klubem, abych učinil toto prohlášení:< To ostatní bylo konfiskováno.

Řeč soudr. Hampla počínala konstatováním zjevů bílého teroru v Itálii, Maďarsku, Číně, Japonsku, Finsku, Bulharsku, Polsku, Jugoslávii, Rumunsku, Řecku a Španělsku. V dalších částech se zabývala řeč soudr. Hampla hospodářskými poměry pracujících vrstev v Československu, potlačováním hospodářských bojů dělnictva, persekuci dělnického hnutí, konfiskaci tisku, persekuci komunistické strany, zhoršováním sociálního pojištění, drahotou, daňovými břemeny; zvyšováním činží, okleštěním samosprávy a válečnými plány proti SSSR a končila výzvou k jednotné frontě a projevem, o významu rudého dne.

Pozoruji u mnohého z pánů kolegů, že toto sdělení nebere vážně. Naopak, tu a tam se jeví úsměv na rtech. Upozorňuji, že toto je prejudic do budoucna. Může se velice dobře státi tak, jak právě politická situace tomu nasvědčuje, že vy, a zejména vy, luďáci, vy, kteří se usmíváte, můžete jíti do oposice a můžete přijíti do téže situace, jako kol. Hampl, rozumíte? (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Toužil (pokračuje): Pánové, tato celá řeč, zabývající se konstatováním faktů, jež v jiných parlamentních projevech byly již dříve obsaženy, byla tedy od počátku, až do konce i v pasážích, jež se Československa vůbec netýkaly, předsednictvem senátu zabavena.

Tento neslýchaný a protiústavní akt předsednictva senátu dělá dojem, jakoby se předsednictvo senátu nepokládalo za orgán, který má hájiti práva >zákonodárné moci<, nýbrž za výkonný výbor mezinárodní fašistické organisace. (Tak jest! - Sen. Chlumecký: Komunistická fašistická organisace je to!)

Vážení pánové! Je potřebí také, abychom si uvědomili, z kterých pánů předsednictvo senátu sestává. Je to předseda p. dr Hruban za stranu lidovou, Donát za stranu republikánskou, Krčméry za stranu ľudovou, dr Soukup za čsl. soč. demokracii a Klofáč za čsl. stranu socialistickou.

Obracíme se přímo na zástupce obou socialistických stran v předsednictvu senátu a vyzýváme je: Prohlašte otevřeně, zda jste dali souhlas k tomuto činu předsednictva senátu a zda přijímáte za ně také odpovědnost.

Socialistických klubů v senátě se tážeme, chtějí-li k tomuto nehoráznému postupu předsednictva senátu mlčeti.

Toho, co učinilo předsednictvo senátu s řečí soudr. Hampla, neodvážila se - podškrtuji a opakuji - neodvážila se ani rakouská parlamentní censura v době největšího zuření světové války, když stála pod kontrolou militaristické generálské kliky. (Tak jest! - Souhlas komunistických senátorů.)

Nebudeme se dále zabývati kritikou tohoto rozhodnutí předsednictva, ale můžeme slíbiti, že řeč soudr. Hampla, kterou potlačilo předsednictvo československého senátu, bude čtena v evropských parlamentech. (Tak jest! - Sen. Hrejsa: To je hrůza!) Postaráme se dále o to, aby dělnická třída celého světa poznala, co je to československá demokracie a československý parlamentarismus. Českoslovenští dělníci je znají. A je-li - prohlašuji na konec - umlčován parlament, a není-li ani pro poslance, ani pro senátora parlamentární tribuna tribunou volnou, tedy budou mluviti za poslance a senátory továrny. (Tak jest! - Souhlas komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Slavný senáte! Konstatuji, že předsednictvo se usneslo podle §u 9 jednacího řádu lit. m) o vyloučení projevu pana sen. Hampla, poněvadž to byl projev ve svém celku i jednotlivostech ohrožující bezpečnost státu. (Výkřiky sen. Toužila.)

To bylo povinností předsednictva, kterou vykonalo, a tím tu věc považuji za vyřízenou. (Sen. Toužil: Mám dojem, že se ta řeč vůbec nečetla a jen zkonfiskovala!) Tu řeč jsem četl celou já a byla celá čtena v předsednictvu.

Debata je skončena.

Pan zpravodaj si vyžádal ještě doslov.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Pan kol. Toužil ovšem se nezabýval předmětem, který projednáváme, ale přece musím k jeho vývodům zaujmouti stanovisko. (Obrácen ke komunistickým senátorům): Páni kolegové ze strany komunistické, nic se nestalo. Pokud vím, tedy to, co zde nebylo propuštěno, je nebo bude imunisováno řečí dole v poslanecké sněmovně pronesenou. Tedy se nic nestalo. (Sen. Toužil: Cože bude?) Snad to bude nebo bylo imunisováno v řeči, která byla pronesena v poslanecké sněmovně. (Sen. Toužil: Pane kolego, nedělejte policajta!) Pane kolego, já to mám zrovna odtamtud řečeno.

Ale ještě k něčemu bych poukázal. Pan kolega Toužil vždy, kde může, dotkne se majitelů domů. Zase nemohl si odepříti to zvýšení činží. (Sen. Hampl: Ono bude prvního, pane domácí!) Již jednou jsem si dovolil vypočítati na praktickém příkladě u pana kol. Šturce, kolik to bude činit. (Veselost.) Říkám to jen proto, aby se to tu už neopakovalo. Pracujeme všichni pro mír u nás... (Výkřiky senátorů strany ľudové: Čujme!)... jak mezi majiteli domů, tak mezi nájemníky. To je naším účelem a na jedné platformě se vždycky můžeme sejíti. Ta platforma se bude jmenovati činže, ale nekažte nám tohle a neházejte to do veřejnosti, poněvadž jinak k míru nepřijdeme.

Místopředseda dr Brabec: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro uvedený přečin, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Přerušuji jednání a sděluji, že

do výboru sociálně-politického na místo sen. dr Hilgenreinera nastupuje sen. Fritscher,

do výboru branného na místo sen. Stolberga nastupuje sen. dr Ledebur,

do výboru ústavně-právního nastupuje za sen. Ad. Scholze sen. Spies, za sen. dr Baxu sen. Miller.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 19. června 1928 o 10. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru rozpočtového, IV. výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 563), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 7. března 1924, č. 64 Sb. z. a n., jímž se upravuje poměr československé státní správy k Československé plavební akciové společnosti Oderské. Tisk 595 a k tisku 595.

2. Druhé čtení zprávy I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 646) o nabytí místní dráhy Votice-Sedlčany státem. Tisk 663.

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 13. dubna 1928 Nt X 5/28/2, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Herlingera pro přečin podle §u 14 č. 5 zákona na ochranu republiky (čís. 6055/28 předs.). Tisk 662.

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze ze dne 23. dubna. 1928, č. j. Tl XIV 692/28, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Beutela pro přečin proti bezpečnosti cti (čís. 6085/28 předs.). Tisk 651.

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Užhorodě za udělení souhlasu k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro soukromožalobní přečin ublížení na cti podle §§ 2, 3 odst. II. bodu 1 § 4 odst. II. žák. či. XLI z r. 1914 (čís. 6191/28 předs.). Tisk 658.

Jsou námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 14 hod. 48 min.