Místopředseda Klofáč: Pan sen. Jokl a soudr. podali mi resoluční návrh. Prosím, aby tento návrh byl přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): >Resoluční návrh sen. Jokla a soudr.:

Vláda se vybízí, aby za všech okolností pečovala o to, by zároveň s počátkem likvidace úřadů, jež mají býti přeloženy z Opavy do Brna, stanoveny byly jiné úřady, které mají náhradou přijíti do Opavy, a aby jejich přesídlení do Opavy provedeno bylo ihned po uvolnění místností. Senát vyslovuje se rozhodně proti tomu, aby ještě jiné úřady než zemský politický úřad byly překládány do Brna. Obzvláště nechť v Opavě zůstanou zemské úřady školní, zemské finanční ředitelství a zemské poštovní ředitelství. Přislíbené zřízení expositury zemské správy politické pro Moravu a Slezsko pro agendy země Slezské v Opavě provedeno budiž zároveň s přesídlením dnešního zemského úřadu do Brna.<

Místopředseda Klofáč: Přejí si páni zpravodajové slovo?

Zpravodaj sen. Trčka: V podstatě pan kol. Jokl souhlasí s tímto návrhem zákona. Ostatní jeho řeč týkala se více jen důsledků reformy politické správy pro město Opavu, jmenovitě pro úřednictvo, které bude přeloženo z Opavy do Brna. Do jisté malé míry, řekl bych, že má pravdu, ale když vidíme, že se jedná o zákon dalekosáhlé působnosti, je přirozeným faktem, že do jisté míry musíme každý přinášeti jisté oběti, ale uvádím, že na některé věci, totiž jako na náhradu pro město Opavu, pamatovalo se v resoluci při zákonu o organisaci politické správy, kde na tyto věci, o kterých mluví resoluce pana kol. Jokla a soudr., je téměř doslova pamatováno: Z toho důvodu navrhuji zamítnutí přečtené resoluce, poněvadž obsahuje téměř všechno, co je v první resoluci při zákonu o organisaci politické správy.

Místopředseda Klofáč: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jejím nadpisu a úvodní formuli (má 2 §y) hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Není námitek.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 637 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 657 ve čtení prvém.

(Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.)

Místopředseda dr Brabec: Nežli přikročím k dalšímu pořadu jednání, konstatuji podle stenografického protokolu o řeči pana sen. Hampla, že užil... (Výkřiky.)... prosím o ticho,... řadu výroků, které odporují §u 50 jedn. řádu, zejména výroku >buržoasie a její vláda dává do dělníků stříleti jako do divé zvěři< - >buržoasie a její vláda dává stávkující dělníky a dělnice zatýkati a žalářovati jako lupiče<, mluvil o >uloupení dělníky nastřádaného majetku<, o >obraně dnešního lotrovského režimu< atd. atd.

Volám ještě dodatečně pana sen. Hampla, který, mluvil hlasem takovým, že mu nebylo ve všem rozuměti, podle stenografického protokolu k pořádku.

Přikročuji k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze za souhlas, aby bylo zavedeno přípravné vyšetřování proti sen. Klofáčovi pro přečin proti bezpečnosti cti, jehož se podle trestního oznámení pp. Jiří Stříbrného a Jindřicha Trnobranského dopustil tím, že poskytl informace článku uveřejněnému v čísle 353 časopisu Národní Osvobození ze dne 25. prosince 1926 pod nadpisem >Rozmluva se senátorem V. Klofáčem<, takže ho dlužno považovati za autora tohoto článku po rozumu odstavce 3., §u 1, zákona čís. 124/1924 Sb. z. a n. (č. 3986/2? předs.). Tisk 657.

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka za omluveného zpravodaje sen. dr Baxu. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Sen. Klofáč poskytl časopisu >Národní Osvobození< informaci v článku nadepsaném >Rozmluva se sen. Václavem Klofáčem<, kterýžto článek vyšel v č. 353 z 25. prosince r. 1926. V tomto článku je také odstavec tento: >V našich poměrech bylo ovšem možno očekávati akce mstivosti proti straně, která se od několika jednotlivců očistila. Počítali jsme s tím a nebojíme se ničeho. Možná, že brzo následky této své taktiky ucítí na vlastním těle ti, kteří dílo msty aranžovali. Nové vedení strany nemá důvodu, aby ručilo za to, co se dálo v době, kdy hospodářské a politické vedení bylo v rukou Jiřího Stříbrného, kdy politickým jednatelem strany byl Emil Šimek, kdy finanční komisi měli v rukou bratři Stříbrní a pokladníkem byl posl. Trnobranský. Jestliže se v jiných stranách různé nepěkné věci tušují, strana národních socialistů nebude tušovat nic, neboť to je také jeden z příkazů brněnského sjezdu. Kdo pozoruje naši stranu zblízka, musí se radovati z toho, jací nadšení lidé kolem ní se seskupují. Ale právě proto bylo nutno zachrániti ji před různými žraloky a piráty, kteří z ní chtěli jen pro sebe těžit.<

Obsahem toho článku resp. citovaného odstavce cítili se na cti dotčenými pp. Jiří Stříbrný a Jindřich Trnobranský a učinili v červnu u zemského trestního soudu v Praze na sen. Klofáče trestní oznámení, žádajíce, aby bylo proti němu zavedeno přípravné vyšetřování pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem, když byli před tím v lednu podali u téhož soudu pro obsah k témuž článku žalobu na pana Josefa Dýmu, odpovědného redaktora časopisu Národní Osvobození.

Na základě tohoto trestního oznámení podal zemský trestní soud v Praze předsednictvu senátu žádost, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání sen. Klofáče pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný výše uvedeným článkem.

Jménem imunitního výboru dovoluji si slavnému senátu navrhnouti, aby sen. Václav Klofáč nebyl vydán k trestnímu stíhání, a to z těchto důvodů: Členu Národního shromáždění, který v tomto případě je zároveň i předsedou strany, nemůže býti bráněno, aby v informaci určené pro tisk pronášel kritiku poměrů ve vlastní straně; to jest jeho nesporné právo. V tomto případě nejde také o nic jiného, než o kritiku. Bylo užito sice při tom výrazů >žraloci a piráti<, ale sen. Klofáč slyšán před imunitním výborem prohlásil, že tím nemínil soukromé žalobce, nýbrž že výrazy ty byly vyvolány určitými zjevy ve straně, jak ostatně určité zprávy o tom proskočily také do veřejnosti. Nevydáním sen. Klofáče není odepřeno žalobcům nastoupení právní cesty, poněvadž pro týž článek, jak jsem uvedl, stíhali též odpovědného redaktora listu. Ta okolnost, že páni soukromí žalobci na základě smíru vzali žalobu proti odpovědnému redaktoru zpět, nemůže ovšem pro imunitní výbor býti směrodatnou při rozhodování otázky, zdali sen. Klofáč má býti vydán čili nic.

Slavný senáte! Opětuji návrh imunitního výboru, aby sen. Klofáč k trestnímu stíhání pro uvedený delikt vydán nebyl. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, přikročíme proto ke hlasování.

Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Klofáče, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního je schválen.

Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je

7. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Ant. Šolce pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem (č. 1679/26 předs.). Tisk 648.

Zpravodajem je pan sen. dr Krouský za omluveného zpravodaje sen. Wagnera. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Soukromý žalobce pan dr Holubek podal trestní oznámení pro přečin spáchaný tiskem proti bezpečnosti cti na odpovědného redaktora >Českého Slova< - tehdy jím byl inž. František Schwarz - pro článek nadepsaný >Strašné případy provádění pozemkové reformy<. Tento článek byl uveřejněn v >Českém Slově< 23. dubna 1926. Při výslechu prohlásil tehdejší odpovědný redaktor >Českého Slova<, že autorem tohoto článku je sen. Ant. Šolc. Na základě toho k návrhu soukromého žalobce trestní soud v Praze požádal senát, aby svolil k trestnímu stíhání sen. Ant. Šolce.

Imunitní výbor však navrhuje, aby senát odepřel souhlas k trestnímu stínání sen. Ant. Šolce v této věci.

Dovoluji si jménem imunitního výboru v nepřítomnosti referenta kol. Wagnera za něj odůvodniti tento návrh takto:

Není potřebí zabývati se obsahem uvedeného článku a uvažovati skutkovou povahu trestného činu, zda v dotčeném článku je obsažena. Imunitní výbor řešil tuto otázku ze zásadního hlediska imunity. Zjistil totiž, že obsah článku >Českého Slova< je doslovným otiskem interpelace, kterou podal sen. Ant. Šolc a druhové v senátě 20. dubna 1926.

Důležitým je, že rozdána byla tato interpelace 4. května 1926, tedy že >České Slovo< uveřejnilo obsah této interpelace jakožto článek před rozdáním tisku.

I když uvažoval všechna tato fakta, dospěl imunitní výbor k tomu názoru, že sen. Ant. Šolc nemůže býti subjektivně stíhán trestně, ani ne disciplinárně mimo sněmovnu za to, co zde projevil ve funkci své senátorské.

§ 23 ústavní listiny totiž praví, že pro výroky, učiněné tam, t. j. ve sněmovně nebo sněmovních výborech při výkonu mandátu podrobeni jsou senátoři jen disciplinární moci své sněmovny.

Jde o výklad tohoto ustanovení, a tu imunitní výbor přiklonil se k názoru, že veškeré projevy senátorů, učiněné ve sněmovně při výkonu mandátu, jsou trestně naprosto nestíhatelné. Je nerozhodné, zda projevy ty staly se ústně v plenu sněmovny nebo ve výboru nebo písemně podáním jakéhokoliv návrhu, interpelace, dotazu nebo žádosti, čili petice.

Takto je rozuměti po názoru imunitního výboru výrazu > výroky < v §u 23 úst. listiny, tedy nikoliv pouze ústní projevy, nýbrž také projevy písemné. Proto užívá ústavní listina výrazu >výrok< a nikoliv výrazu >projev< - poněvadž výrokem v širším slova smyslu je právě jen ústní nebo písemný projev, nikoliv projev snad činem, nějaký projev nevole, činem ve sněmovně, dejme tomu násilím. To je také projev, ale není to projev ve smyslu >výroku<. To je jen projev ústní nebo písemný. Výrok, či projev ústní a písemný má absolutní imunitu. Projev činem imunity nemá.

Jednací řády sněmoven našich liší se od jednacích řádů bývalé říšské rady vídeňské zejména také tím, že v celé řadě případů nejen připouštějí, ale přímo nařizují, aby se projevy nedaly ústně, nýbrž písemně. Tedy bylo by nemyslitelno, aby takové písemné projevy, i když se nevytisknou, nebo dosud nebyly vytištěny, mohly býti stíhány.

Je docela nerozhodné, zdali jde o projev veřejný, či o projev soukromý. Senátor za všecky takové projevy odpovídá jedině disciplinární moci své sněmovny, jak jsem již si dovolil citovati § 23 úst. listiny. Tuto disciplinární moc vykonává pak sněmovna, buďto svým předsedou nebo místopředsedou nebo předsednictvem podle §§ 50 a 52 jedn. řádu nebo celá sněmovna v řízení kárném podle §u 51 jedn. řádu.

Je sice pravda, že podle §u 9, lit. m) jedn. řádu předsednictvo jest oprávněno po případě projevy, učiněné ve sněmovně, censurovati. Toto právo předsednictva není však neobmezené, může censurovati pouze takové projevy, které hrubě urážejí mravnost, projevy velezrádné nebo bezpečnost státu ohrožující. Ale ani pro takové projevy, které byly takto předsednictvem pozastaveny, podle přesvědčení imunitního výboru, nemůže býti nikdy senátor stínán mimo sněmovnu, zejména nemůže stíhán býti trestně, ale ani mimo sněmovnu nemůže býti stíhán disciplinárně.

Ještě zbývá otázka, od kterého okamžiku je senátor chráněn takovou absolutní imunitou. Podle názoru imunitního výboru již od toho okamžiku, kdy se projev stal, tedy pokud jde o projev písemný, tedy návrhy, interpelace, i dotazy, jakmile tyto projevy byly podány v kanceláři sněmovní. Zejména je důležité všimnouti si také dotazů, zda i ty požívají absolutní imunity, ačkoliv se tiskem vůbec nerozdávají, na rozdíl od interpelací. Po názoru imunitního výboru je senátor absolutně chráněn imunitou i za každý dotaz podaný v kanceláři. Okolnost, že předsednictvem pozastavené projevy, byly-li rozšířeny tiskem, případně obsahují-li trestní čin, mohou býti státními orgány konfiskovány, ničeho nemění na oné naprosté nestihatelnosti senátora, pro projevy takové.

Proto imunitní výbor, aniž by se pustil do obsahu článku inkriminovaného, žádá senát a navrhuje, aby tento výklad jednacího řádu a ústavní listiny schválil a z toho důvodu odepřel souhlas k trestnímu stíhání sen. Ant. Šolce.

Místopředseda dr Brabec: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebylo svoleno k trestnímu stíhání sen. Ant. Šolce, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se přijímá.

Přikročíme k dalšímu bodu programu, jímž je:

8. Zpráva imunitního výboru o žádostí sedrie v Báňské Bystřici ze dne 9. února 1926, č. j. Tl X. 45/25/9, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Roháčka pro přečin pomluvy tiskem podle §§ů 1, 3, odst. II., čís. 1. žák. či. XLI z r. 1914 (čís. 619/26 předs.). Tisk 652.

Zpravodajem je rovněž p. sen. dr Krouský za omluveného sen. dr Baxu. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Sedrie v Báňské Bystřici žádá za souhlas k trestnímu stíhání kol. sen. Roháčka pro přečin pomluvy spáchaný tiskem. Jde o zprávu otištěnou v časopisu >Pluh<, jehož redaktorem je Ferdinand Melichar. Tímto článkem cítil se býti dotčen na své cti p. Karel Belanský, kapitán ve výslužbě, i podal na odpovědného redaktora trestní oznámení. V tomto článku, který je otištěn doslovně ve zprávě, jehož předčítáním však nebudu slavný senát zdržovati, dovolím si poukázati jen k těm místům, které mohly by se dotknouti případně soukromého žalobce. Ostatní ve svém referátu k ukrácení času vynechám. Zde se totiž píše o p. Belanském, že zúčastnil se jakéhosi luďáckého shromáždění v den narození Panny Marie, a tam se uvádí o Belanském, že pán řečník niekedy před prevratom za národ nebojoval a jeho vojanská minulosť, ktorú aj Detvanci poznajú, ho veľmi málo opravňuje k tomu, aby dnes štval proti Čechom, jako je jeho zvykom.

Tvrdí se o něm, že vzal si k sebe cestou civilného sobáša židovku >zpoza Moravy<. Prečo tak urobil, nevieme, je však všeobecne známe, že židia majú groše... A teraz přišla doba ľudáckeho katolicizmu. Treba ratovat náboženstvo, organisovať >vojsko< a prichádza čas, kedy na chrbtoch slovenského ľudu možno sa dostať do parlamentu. Je borba o mandáty. Pán kapitán Belanský kričí na maršálskú šablu. Ale tu objaví sa jeho minulosť. Katolík. Židovka, civilný sobáš. Aký bohabojný život velkého katolíka? Ako si ctil Božie prikázanie? Ale z toho si nič nerobí a tajne na trhanovskej fare nechal židovku před voľbami pokrstiť a kšeft s náboženstvom je hotový. Na světlo Božie vyliezol bezúhonný kandidát strany v Novohrade.

Židia kšeftujú s pátričkami, pán kapitán s náboženstvem. Kikirika při tom ako kohút. Hlinka za krátký čas povie: Prv než kohút zakirika... Nyní tedy, když byl slyšen odpovědný redaktor o trestním oznámení Karla Belanského, prohlásil, že pisatelem inkriminovaného článku je kol. sen. Roháček a žalobce ve lhůtě jemu předepsané žádal za zavedení trestního řízení také proti sen. Roháčkovi.

Výbor imunitní, poněvadž jde o domněle trestný čin povahy soukromoprávní, navrhuje, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Roháčka pro přečin pomluvy tiskem.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Roháček. Uděluji mu slovo.

Sen. Roháček: Slavný senát! Nech mi je dovolené, slavný senát, krátké prehlásenie vám podať a tým bude záležitosť moja vysvetlená. Záležitosť, ktorú referoval pán referent z imu-nitného výboru o mojej osobe, není vlastne mojou záležitosťou. Je ona smutným dokladom toho, ako sa imunity senátorskej zneužíva. Osoba pisateľa, ktorú nemenujem, pri trestnom stíhaní pomluvu tiskom spáchanú, bez môjho vedomia schovala sa za moju senátorsku imunitu. Mám za správné, že imunitný výbor ma vydáva, abysom mohol pachateľa u súdu udať a jeho stíhať.

Poznamenávám, že môj život a moje konanie nikdy nedalo příčiny, abysom bol stíhaný pre prečin pomluvy spáchaný či ústne či tiskom a tomu je tak i pri tejto príležitosti.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): K slovu není dále nikdo přihlášen. Doslov má pan referent sen. dr Krouský.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Po tomto prohlášení pana kol. Roháčka nelze mně jako referentu dosti ostrými slovy odsouditi postup onoho redaktora, který takovým způsobem nepřípustným a přímo neslýchaným snažil se schovati svoji odpovědnost za osobu senátora, který má imunitu. Podle §u 5... (Sen. Hampl: To je nejapné! Podle tiskového zákona je stejně trestným!) Já jsem právě k tomu, pane kolego, chtěl přijíti. Je to pouhý pokus. Podle §u 5 on se domýšlí, když jmenuje senátora, který má imunitu, že zbavuje se tím odpovědnosti. To je docela správně řečeno, nejapný postup. Tedy podle §u 5 zákona o tisku z 30. května, pojmenuje-li odpovědný redaktor správně původce, je beztrestný, prokáže-li vedle toho, že mu hrozí propuštění ze služby nebo citelné hmotné poškození, kdyby zprávu neuveřejnil. Obě dvě podmínky tu musí býti. Rozhodně však, jestliže nesprávně jmenuje původce senátora, beztrestným není. Ale tato okolnost může se teprve prokázati soudním řízením. A proto vítám žádost kol. Roháčka, že on používá této příležitosti a žádá sám za své vydání, aby před soudem mohl prokázati, jakým neslýchaným a nepřípustným způsobem dotyčný redaktor zneužil jeho imunitního práva. Trvám při návrhu imunitního výboru.

Místopředseda dr Brabec: Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby bylo svoleno k trestnímu stíhání sen. Roháčka pro naznačený přečin, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Technicko-dopravní výbor usnesl se, aby vládní návrh zákona o cejchování vnitrozemských lodí sen. tisk 653 postoupen byl též výboru ústavně-právnímu.

Podle §u 36 jedn. řádu rozhodne senát prostým hlasováním, zda má býti návrh zákona přikázán též výboru jinému.

Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru technicko-dopravního, aby vládní návrh zákona o cejchování vnitrozemských lodí přikázán byl též výborů ústavně-právnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh výboru technicko-dopravního se zamítá.

Sděluji, že

do výboru ústavně-právního nastupuje za sen. Spiese sen. Ad. Scholz.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 15. června 1928 o 10. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 646) o nabytí místní dráhy Votice-Sedlčany státem. Tisk 663.

2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 629), jímž se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení vládní vyhláškou ze dne 29. března 1928, č. 47 Sb. z. a n., v prozatímní platnost uvedená dohoda, sjednaná výměnou not dne 6. února 1928 v Ottawě, kterou se prodlužuje platnost prozatímní obchodní dohody mezi Československou republikou a dominiem Kanadou, sjednané dne 20. prosince 1926 v Praze (Sb. z. a n. č. 255 z r. 1926 a č. 42 z r. 1928). Tisk 655.

3. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 636), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní úmluva sjednaná mezi republikou Československou a Kanadou v Ottawě dne 15. března 1928. Tisk 656.

4. Druhé Čtení zprávy I. výboru sociálně-politického, II. výboru živnostensko-obchodního o vládním návrhu (tisk 635) zákona, jímž se mění a částečně doplňuje zákon ze dne 29. května 1925, č. 128 Sb. z. a n., o provádění Mezinárodní opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené pod č. 159 Sb. z. a n. z roku 1922, a jímž se provádí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená pod č. 147 Sb. z. a n. z roku 1927. Tisk 654.

5. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 637) o návrhu posl. Bradáče, dr Dolanského, dr Budaye, dr Lukavského, Mlčocha, dr Luschky, Windirsche, Stenzla, Rýpara, Špačka, Vencla a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů 6%ní půjčky města Opavy z roku 1922 v úhrnné jmenovité hodnotě 25,000.000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 653.

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Brně ze dne 17. srpna 1927, č. j. Nt XII 146/27, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin urážky presidenta republiky podle §u 11, čís. 2. zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., (čís. 4385/27 předs.). Tisk 650.

7. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze ze dne 23. dubna 1928, č. j. Tl XIV 692/28, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Beutela pro přečin proti bezpečnosti cti (čís. 6085/28 předs.). Tisk 651.

8. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Užhorodě za udělení souhlasu k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro soukromožalobní přečin ublížení na cti podle §§ 2, 3 odst. II. bodu 1 a § 4 odst. II. žák. čl. XLI z r. 1914 (čís. 6191/28 předs.). Tisk 658.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hodin 32 minut.