Schůze zahájena v 11 hodin 38 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

123 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek ministerského předsedy ministr dr Šrámek; ministři Černý a dr Peroutka.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji že udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Friedrichovi a dr Jesserovi. (Sen. Hampl: A my protestujeme proti zákazu veškerých projevů nájemníků! Je to ostuda! - Výkřiky komunistických senátorů.)

Prosím o klid!

Budeme projednávati pořad jednání. (Výkřiky komunistických senátorů trvají.)

Prosím o klid! (Sen. Hampl: Vy můžete prosit o klid, ale proti tomu bezpráví se musíme bránit!)

Je rozprava, račte se přihlásit ke slovu. (Výkřiky trvají.)

Prvním předmětem je:

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 569) k vládnímu návrhu zákona o zařízení a působnosti báňských úřadů. Tisk 606.

Zpravodajem je p. sen. Lukeš. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Prosím o klid! (Sen. Hampl: V sociálně-politickém výboru byli znásilněni dělníci!)

Má pan zpravodaj nějaké návrhy na textové změny nebo korektury chyb?

Zpravodaj sen. Lukeš: Jen tiskové chyby. V §u 2, odst. 1, na 4. řádku nemá býti čárka před slovem »anebo« a v §u 3, odst. 1, čís. 12, v 3. řádku od konce za slovem »příkazů« budiž vložena čárka.

Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati. Žádám, aby se páni a dámy posadili. (Děje se. - Výkřiky komunistických senátorů trvají.).

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí a s malou korekturou tiskových chyb p. zpravodajem navržených tak, jak byla přijata ve čtení prvém souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 569, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí, jakož i s tiskovými opravami p. zpravodajem navrženými, přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny také ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resolucí výboru ústavně-právního, otištěnou ve zprávě výborové tisk 606, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato se schvaluje.

Dalším předmětem je:

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavněprávního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 572) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona o osvojení. Tisk 607.

Zpravodajem je p. sen. dr Veselý.

Táži se p. zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Nikoliv.

Předseda: Není žádných návrhů na opravu textových chyb. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 572, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 572 také ve čtení druhém.

Nyní budeme pokračovati v rozpravě o

3. Zprávě I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 608) k vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu. Tisk 611.

4. Zprávě I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 609) k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků. Tisk 612.

5. Zprávě sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 610) k vládnímu návrhu zákona o odkladu exekučního vyklizení místností. Tisk 613.

Dávám slovo dalšímu řečníku, p. sen. Löwovi.

Sen. Löw (německy): Slavný senáte! První má slova, která k tomuto zákonu mám pronésti, jsou protestem a obžalobou vlády, která opomenula včas předložiti prodloužení zákona na ochranu nájemníků a zákona o stavebním ruchu. Teprve v poslední chvíli, řekl bych před uzavřením dveří, přišla vláda a předložila oběma komorám tak bídné dílo, jaké ani od této vlády nebylo lze očekávati.

K věci samé chtěl bych po znamenati toto: když páni agrárníci provedli své loupežné tažení na kapsy pracujícího lidu, tím že potraviny zdražili o 16-20, ba až 40, i o 49%, a to právě nejdůležitější potraviny jako chléb, mouku a pod., a když také páni živnostníci své věci uspořádali a tak projevili své nepřátelství proti dělníkům, a když páni křesťanští sociálové ke všem těmto zločinům dali své požehnání, je přece samozřejmo, že lichváři s domovním majetkem nemohou zůstati pozadu, že také oni přicházejí, aby o svoji ovečku nepřišli. Skutečně je tomu přece tak, že domovní majetek vždy přináší značný zisk. Bylo lze předvídati, že nebude chyběti omezení ochrany resp. rozšíření důvodů k výpovědi. Neboť Jakmile vezmeme do rukou důvodovou zprávu, vidíme již, jak se vláda kroutila, aby pánům majitelům domů vyšla vstříc, ale aby také na druhé straně věc vylíčila tak, jakoby skutečně měla úmysl něco pro nájemníky učiniti, ale že tak bohužel nemůže učiniti. Vládní návrh, stálo v důvodové zprávě hned úvodem, prodlužuje ochranu nájemníků na dobu jednoho roku až do 31. března 1929. Z tohoto prodloužení ochrany nájemníků na 1 rok nelze ovšem dovozovati, že by bylo možno ochranu nájemníků po jednom roce úplně zrušiti, Prozíravá bytová politika nemůže přistoupiti ke zrušení ochrany nájemníků tak dlouho, dokud skutečně nejsou dány hospodářské předpoklady pro obnovu úplné volnosti nájemních smluv. Tyto předpoklady nemohou také nastati během jednoho roku. Bude úplně záviseti od budoucího vývoje a bude zajisté vyžadovati ještě více let, nežli ochranu nájemníků bude lze úplně zrušiti. ale vidíme - a můžeme to čísti mezi řádkami, praví-li vláda, že tento zákon bude naposled předložen jako provisorium - že se vláda otázkou ochrany nájemníků zabývá také v tom směru, aby předložen byl zákon na dlouhou dobu.

To nám vláda ovšem již často slibovala a následkem toho nemůžeme více uvěřiti ani tomuto slibu. Stalo se již často, že vláda slíbila různé věci. Když mělo dojíti k jejich splnění, nastal však vždy opak toho, co vláda slíbila. Důvody, které vláda pro novelu uvádí v důvodové zprávě, nelze označiti za podstatné. Praví-li vláda, že se jí nedostávalo potřebného času k předběžným pracím a k přípravě dlouhodobého nájemního zákona, pak to skutečně není správné. Neboť vláda musila věděti, že tato otázka byla akutní již od let a že již při poslední předloze byl zde nesmírný odpor nájemníků. Ale také kdyby tomu tak nebylo, musila přece vláda věděti, že vlastně v tomto roce slavíme desetileté trvání republiky, a podivným způsobem je tomu také zároveň 10 let, co zákon na ochranu nájemníků byl ponejprv podán. -Dá to venku podivuhodnou ozvěnu, když na jedné straně jsme pyšni na to, že máme tento stát, a na druhé straně pozorujeme, co se za těchto 10 let stalo v tomto státě v oboru bytové péče.

Nové důvody k výpovědi byly zavedeny, jakoby staré nebyly stačily a jakoby již nyní pronajimatelé nemohli všude takovéto důvody hledati, na které pak také soudcové brali vždy zřetel, poněvadž tito přece vždy stojí více na straně pronajimatele nežli nájemníka. Chci vám na důkaz říci jeden příklad. Jistý obchodník začal u nás roku 1917 a nosil zboží pro svůj obchod v nůši. Dovedl využitkovati poválečné doby a je dnes již trojnásobným majitelem domu. První, o co se pokusil, bylo vštípiti nájemníkům své názory. Neboť chtěl všechny nájemníky ze svého domu odstraniti. To nešlo tak lehce, ale u jedné vdovy s jednou dcerou se mu to podařilo. Pro domácí řád vypukl spor, který vedl tak daleko, že došlo k vzájemným urážkám. Nájemnice nešla k soudu, ale pronajimatel obrátil se na kadiho. Pronajimatel je veliký silný muž, žena je ubohá skleslá vdova, která ve válce všechno ztratila, jen jedna dcera jí zůstala. Tu tedy pronajimatel udal, že ho tato žena udeřila silně do prsou, takže upadl a nemohl se dále brániti. Dostatečný důvod, aby vyslovena byla výpověď. Ale co se stalo se ženou dále? Když vysloveno bylo vyklizení, přišel k ženě její švakr, jenž měl její sestru, která však zemřela. Švakr žádal, aby se vdova k němu přestěhovala. Tento muž zařídil si na t. zv. Vršku malý bar. Dceru potřeboval ovšem jako lákadlo, žena se k němu přestěhovala a po roce porodila dcera strýci dítě. Následek toho byla opětná výpověď, opětné vyklizení a na konec musila obec pečovati o ženu a dceru, když dcera měla také ještě dítě od svého strýce. Tak to tedy vypadá s ochranou nájemníků. Nebylo vůbec potřebí rozmnožovati důvody k výpovědi o tři, neboť takové důvody lze přece nalézti všude. V důvodové zprávě se praví dále: »Vládní návrh upravuje ochranu nájemníků na dobu jednoho roku až do 31. března 1929. Z prodloužení na 1 rok nelze usuzovati, že po jednom roce všechno přestane«. Dobře, ale řekl jsem již: není to vlastně jen projevem rozpaků? A jak pak to vypadá se zvýšením nájemného o 20 resp. 40% během jednoho roku? Tu jsou lichvě otevřeny dveře dokořán. Domácí páni vědí, jak mohou přijíti k větším příjmům. Neboť nezůstane přece při tomto zvýšení, nýbrž k tomu přijdou ještě opravy zmíněné v §u 12, osvětlení schodů a chodeb, placení kominíka, hypotekární úroky a bůh ví, co ještě může býti připočteno, takže již nyní znamenati můžeme zvýšení, které dělníkovi jako nájemci odnímá veliké procento jeho mzdy. Uvidíme přece, co vláda učiní, kdyby se mělo uskutečniti, že nájemníci 1. července vstoupí do stávky. Uvidíme, jaké stanovisko vláda k tomu zaujme, zdali má dosti četníků, dosti soudců, a dosti exekučních orgánů, aby nájemníky zkrotila. Uvidíme, zdali má dosti příležitosti uschovati movitosti vyklizených osob, kdyby došlo k vyklizení. Důvodová zpráva mluví dále o hospodářských předpokladech. V tom spočívá jistá výzva dělnictva, aby zahájilo mzdový boj, aby dostalo více mzdy, aby domovním lichvářům bylo možno lépe platiti. Ale lze něco takového uváděti v důvodové zprávě? Vláda přece bude věděti, že většina dělníků nevydělá v roce ani existenční minimum, tedy ani 6.000 Kč. Nejde přece o zvýšení o 20 nebo 40%, nýbrž o 70 až 90%, a vezmeme-li v úvahu opravy a jinaké náklady, docházíme k 300%nímu zvýšení předválečného nájemného. 300% je průměr, o který nájemné oproti předválečným letům bylo zvýšeno. Před válkou dostali jsme za 240 K ročně slušný byt, který nebyl malý a byl vybaven lepším komfortem. Počítáme-li k tomu zmíněné 70-90%ní zvýšení, pak ještě dávky, které dlužno platiti přijde takový nájem nyní přes 1.000 Kč. Je možno, když dělník vydělá 5.000 až 6.000 Kč, aby pětinu nebo šestinu z toho potřeboval jen na nájemné? To je neslýchané, to si měla vláda říci. Ovšem, viděli jsme to přece u malých sedláků, když začali s lichvou, které křesťansko-sociální strana žehnala. Tehdy jakýsi Alois Fitz psal v »Heimat«, že pro těch několik halířů, o které se potraviny clem zdraží, nikoho nenapadne, aby se dopustil sebevraždy. Tak pánové již tehdy psali. Ale stalo se tak přece, statistika o sebevraždách vykazuje značný počet případů, kde pro starosti o výživu a pro nedostatek potravin mnozí lidé nevěděli, jak mají ošetřiti své dítky, a sáhli k sebevraždě.

A nyní § 10 zákona, který praví, že se za rok 1928 do základny pro vyměření činžovní daně nezapočítává zvýšení nájemného podle §u 9 a 10 zákona č. 85 z roku 1924, zvýšení nájemného podle §u 12 odst. 5 a 6 zákona č. 48 z roku 1925, dále pro rok 1929 zvýšení nájemného podle §u 9 zákona č. 48 z roku 1925 přes míru stanovenou v §§ 9 a 10 zákona č. 85 z roku 1924. To je zase dalekosáhlá ochota vůči majitelům domů. Tedy všude ohledy a úlevy pro majitele domů, kteří si věru nemohou stěžovati, že by jejich zájmy v předloženém zákoně, který věru představuje slátaninu, nebyly hájeny. Uvážíme-li ještě zvýšení cen potravin, jež tato většina masám uložila, pak je jasno, že tyto masy povedou smutný život a že této vládě v den desetiletého jubilea budou málo vděčny. Jestliže vám zachování zákona na ochranu nájemníků připadá za těžko, pak majitelům domů nebude za těžko přijmouti tento zákon. Neboť - dovolte, abych se tak vyjádřil - když jejich žravost bude ukončena, je jim vedlejší věcí, co se bude díti dále.

Další zhoršení zákona mimo rozšíření výpovědních důvodů záleží v tom. že obce s méně než 2.000 obyvatel mají možnost ochranu nájemníků beze všeho zrušiti. O tom mluvil již včera můj přítel sen. Reyzl, takže přes o mohu přejít. Chtěl bych však jen říci. že toto ustanovení je dvojsečným mečem. Známe poměry, a také pan sekční šéf Kubišta řekl v sociálně-politickém výboru, že 90% obcí v tomto státě čítá méně než 2.000 obyvatelů, takže tedy obyvatelé 90% obcí ohroženi jsou tímto ustanovením zákona. Jednoduchá většina stačí. aby ochrana nájemníků v těchto obcích byla zrušena. Řekl jsem, že toto ustanovení je dvojsečným mečem, což se projeví v tom, že zákon tímto ustanovením poskytuje možnost dostati z obce rodiny. které buď náleží k některé národnostní menšině, anebo lidi, kteří se v obci stali velkým sedlákům anebo někomu jinému nesympatickými.

Jsou prý dokonce mezi majiteli domů slušní lidé. Proto nechci generalisovati. Ale většina z nich použije tohoto ustanovení. Většina pomýšlí na to, aby měla větší prospěch. Dovolte mi, abych uvedl jeden případ, který se udál v poslední době, a pro který jsem před půl hodinou byl u ministra národní obrany. Řeknete, že to nesouvisí se zákonem na ochranu nájemníků. A přece. V Karlových Varech má kupec Josef Glaser v Mostecké ulici větší obchod ovocem a různými jinými věcmi. Následkem onemocnění chřipkou přede dvěma lety není více duševně příčetný. Jeho nejstarší syn musil převzíti a vésti obchod. Žena se o to nemohla starati, protože má ještě 3 děti. Dne 1. října loňského roku byl syn povolán k vojenské službě, dne 12. listopadu zemřel otec na psychiatrické klinice v Praze. Žena zažádala o propuštění syna. Žádost byla zamítnuta, rekurs na ministerstvo byl vyřízen zamítavě. Všechny prosby a -žádosti zůstaly bezvýsledny; ježto se nikdo nemohl ujmouti obchodu, byl naň vyhlášen konkurs. Byly přihlašovány pohledávky, nebylo zde nikoho, kdo by mohl zkoumati, zdali pohledávky odpovídají skutečnosti. Dne 1. dubna má býti konkurs skončen, provedena dražba. Dnes ráno přijde tato žena ke mně a sděluje níže u ní včera byl pronajimatel a že jí sdělil, že použije §u 1, odst. 18. nového zákona na ochranu nájemníků, kde se praví. když živnostník upadne do konkursu. že je to důvodem k výpovědi. Takže nájemní poměr přestává; a řekl jí dále: nechcete-li tedy, abych použil tohoto ustanovení. pak vezměte na vědomí. že krám bude od 1. dubna státi o 20.000 Kč více nežli dosud. A nyní? Přijde syn domů? Byl jsem dnes u ministra. slíbil mi, že učiní, co možno. Ale vím, jak možno nějakému ministrovi věřiti. Připomenu ministrovi národní obrany jeho dané slovo. Řekl, že v takovémto případě musí se přece činiti výjimky. Pravil. že člověk, rodina stojí nad zákonem, tu že se nesmí zákon bráti do písmeny a že nelze býti tak malicherným.

Viděli jsme, že bytová nouze stále roste. Také ve starých domech stalo se bydlení dnes peklem, při každé příležitosti dává pronajimatel nájemníkovi cítiti, že jen zákon na ochranu nájemníků je toho vinen, že svůj dům nemůže dát vykliditi, že dům nenese větších úroků. Ovšem, v obcích, které spravují sociálně-demokratické většiny, bylo v oboru bytové péče vykonáno mnoho, v Ústí, Teplicích, Karlových Varech, Moravské Ostravě a také v sociálně-demokratických obcích na Šumavě bylo v oboru bytové péče tak mnohé vykonáno; ale přesto to nestačilo. A kde roku 1923 tyto sociálně-demokratické většiny z obce zmizely, tam v oboru bytové péče nestalo se pak vůbec skoro ničeho. V Ústí stojí dále staré obytné baráky, ačkoli tam mnoho bylo vykonáno, v Podmoklech jsou napolo shnilé baráky, které mají výměru 12 až 16 m2, kde umístěny jsou 3 až 4 rodiny; přímo hrozné poměry, žádné záchody, žádné sklepy, žádné půdy, ničeho zde není, střechami proniká déšť. Tak bydlí nejchudší z chudých. V Karlových Varech, tak bylo před nedávnem prohlašováno, není prý žádné bytové nouze. Ano! Může tam přijíti stejnou dobu 20.000 lázeňských hostů, budou umístněni v elegantních domech, v nejlépe zařízených bytech, ale pro stálé obyvatele pro dělníky a zaměstnance toto město nepodniklo téměř ničeho. Zakoupilo starý hostinec »Sand«, přestavělo taneční sál na byty a nyní tam v místnostech o 10 až 12 m2 bydlí rodiny čítající až 10 hlav a musí platiti za tyto díry roční nájemné 800 až 1.000 Kč. Pro dělníky a zaměstnance není v Karlových Varech žádného místa, tam jsou jen byty pro ty, kdož vyzbrojeni jsou naplněným měšcem.

Vždy hlasitěji ozývá se roztrpčení proti tomuto znamenitému zákonu. Poslední číslo orgánu válečných poškozenců uveřejňuje výkřik zoufalství, líčí se nouze a bída, kterou mají rodiny, ale ani vláda ani majetní, kteří tuto vládu podporují a kteří jí kryjí záda, nemají trochu porozumění pro chudáka a nejchudšího, pro ně je vedlejší věcí, zdali člověk zahyne, hlavní věcí jest, aby se pomohlo majitelům domů, aby mohli nájemné šroubovati do výše.

Je to stále znovu stará píseň. Jde-li věc ke konci, musí se prositi vláda, vláda má pomoci a postarati se o byty. Až dosud to přece bylo možno, ale pak přišel tento znamenitý finanční ministr dr Engliš, který snad může býti docela dobrým člověkem, s jehož teorií v oboru správy to však není tak valné. Tento dr Engliš vzal obcím vše, je vysloveným nepřítelem samosprávných korporací; obcím není více možno činiti něco pro bytovou péči, poněvadž již nemohou platiti ani běžné výdaje, mzdy dělníkům, mzdy zaměstnancům. Tak budou si to tedy obce musit znovu zaříditi. Když se v sobotu má vypláceti dělníkům, pak jim bude musit obec dáti poukázku na pana dr Engliše, pak bude je musit poslati k panu dr Englišovi, aby dal zazářiti své moudrosti. Když budou živnostníci předkládati svoje účty, budou musit zase obdržeti od obcí poukázku na pana dr Engliše, který zde bohužel není. Nemá toho potřebí, aby se jednou dostavil do schůze, anebo bychom se snad ještě dožili divadla, které se zde včera odehrálo. Když se žádalo, aby se dostavil ministr sociální péče pan Šrámek, byl rychle vyrozuměn a přišel, jen aby zde jednou byl. Od pana ministra Šrámka nelze přece také očekávati, aby zde byl, nemá se přece starati o tento svět, o tento svět zde, jeho říší je nebeská říše, o to musí se starati; tu přece nelze žádati, aby pan Šrámek šel nahoru do nebeské říše. Pro nás bylo by štěstím, kdyby tuto pouť nastoupil, neboť v oboru sociálně-politických zařízení není s to, aby něco vykonal. On nejvýše, když jde někde o nějaký lichvářský obchod, může k tomu dáti požehnání, promluvím ještě o tom.

Jak řečeno, přetvoření obcí bude musit nastati. A když dnes nemůžeme dáti žádný byt těm, kteří by ho naléhavě potřebovali, musíme poukázati k tomu, že toho je vinen dr Engliš; když obce nemohou více topiti ve školách, Engliš je vinen, jeho je vina, že děti v zimě nemohou více choditi do školy; a když nastane krásný čas, kdy děti chtějí vyjíti ven, obce nebudou moci jim k tomu něco přidati, Engliš je vinen: jděte a poděkujte se u Engliše; a když se ubohým nemocným nedostane více péče, nebudeme-li jim moci poskytovati pokrm, pak musíme zase říci, jděte k dr Englišovi a poděkujte se za to, že došlo tak daleko, že chudí a staří, kteří se pro společnost plahočili, ničeho již neobdrží. Tak, pánové, to bude vypadati pod režimem tohoto pana dr Engliše, který si domýšlí, že se stane druhým Rašínem. Ale mezi ním a Rašínem je obrovský rozdíl, to musíme konstatovati, ať se namáhá, jak chce, nikdy se jím nestane. Bude naší úlohou, aby rodiče již dětem doma učinili pochopitelným, co jediný člověk jako dr Engliš v obci dovede provésti; učitelé ve školách musí dětem sděliti, proč se učební pomůcky již více neposkytuj í zdarma. Celý svět má věděti, čím vlastně je tento dr Engliš. Na schůzích venku bude naší úlohou postaviti dr Engliše do pravého světla, ale také nezapomínati, poukazovati na spojenectví většinových stran, které dr Englišovi umožňuje způsobiti takovýto rozvrat ve státě. K desetiletému jubileu republiky bude naší úlohou upozorniti na to, co se v tomto státě vlastně stalo.

Ale nastane nejen to, co jsem již řekl, přijde také doba, kdy konečně většina tohoto státu nahlédne, že byli vždy jen těmi blázny, přijde doba, kdy tyto papírové zákony budou sneseny na hromadu, aby tam byly spáleny, snad přijde také doba, že pak na tuto hromadu položeny budou osoby, ba ještě více, myslím, že již přišla doba, že Engliš a vládní strany již zbudovali stupně, kterých je potřebí k tomu, vyšplhati se do výše, i chceme doufati, že se brzy octnou nahoře. Neboť pak víme, že již nemohou dále a že odtud strženi zase budou dolů a klesnou nazpět v nic, kam patří. Ale nejen to. Viděli jsme, že všechna stará zařízení, i když jsou sebe více copařská, zůstala státi na svém dřívějším starém stanovisku. Tak jsme se před několika dny dozvěděli že také t. zv. zástupce tajemníka Wawretschka od obchodní a živnostenské komory v Chebu si trpce stěžoval do toho, že nebylo možno odstraniti ochranu nájemníků, poněvadž prý to je překážkou toho, aby také majitelé domů přišli na svůj účet. Ten člověk patrně neví, že 90% obchodníků a živnostníků nemá vlastního domu, smýšlí patrně jen jednostranně a patrně neví, že veliká většina jest odkázána na ochranu nájemníků. Vidíme tedy také tam stejné poměry, stejná ustanovení, a proto musí býti naší úlohou poučovati lid venku nejen o vládě, nejen o panu dr Englišovi, který po mém názoru vůbec již neexistuje, poněvadž takového ministra financí, o kterém budu moci říci ještě něco jiného, nemůžeme uznávati, nýbrž o celých poměrech.

Ale ochrana nájemníků je již jednou zde a budeme s ní musit počítati. Máme již jen tři dni času; nebude-li ochrana nájemníků do těchto tří dnů hotova, nemůže býti předložena k sankci, pak přestává také tento bídný zákon býti zákonem a my pak nemáme vůbec žádné ochrany nájemníků. A na to má vláda asi spadeno. Měla tedy v úmyslu zákon předložiti v poslední chvíli a potom: »ptáku žer anebo chcípni« - nepřijmeme-li zákon, pak nemáme vůbec více žádného zákona. Neboť nedostává se času poříditi nový zákon.

Již důvodová zpráva k podpoře stavebního ruchu praví, když ochrana nájemníků je možna jen na 1 rok, že také podpora stavebního ruchu nemůže býti déle rozšířena. Zde zase vidíme, jak krátkozrakou a malichernou je vláda. Ode všech stran docházejí žádosti; poukazuji jen k tomu, když jsme roku 1923 dostali zákon, který byl omezen lhůtou do 30. června, že jen v posledním týdnu samotném došlo 16.000 žádostí. O 7 dní později teprve vyšlo prováděcí nařízení. Sta žádostí stala se tím ilusorními, poněvadž nebyla správně doložena. A tentokráte budeme musit zaznamenati totéž; máme dnes již 28. března a zákon stále ještě není zákonem. Budeme zase státi před skutečností, že popud ke stavění bude nesmírně veliký, ale budeme státi zase před touž překážkou, prováděcí nařízení vyjde mnohem později, žádosti nebudou úplně doloženy a budou musit býti vráceny. Původně bylo pro podporu stavebního ruchu určeno 120 milionů, které pak ve druhé komoře naproti zvýšeny byly na 150 milionů. Ale co znamená 150 milionů, když již dnes bylo ohlášeno za 500 milionů staveb? Kdyby tedy měla býti poskytnuta jen 40% garancie, bylo by již potřebí 200 milionů, aby se to doplnilo, a se 150 miliony chceme vystačiti! Ale i to by musilo jíti, neboť je dokázáno, že z garančního fondu, preliminovaného loňského roku částkou 120 milionů, do dnešního dne na podporu stavebního ruchu nebyl vydán ani halíř. Těchto 120 milionů je tedy ještě zde a zůstane patrně také těch 150 milionů z tohoto roku ležeti, poněvadž není možno jich použíti, ježto prováděcí nařízení zde ještě není, poněvadž není ještě určena splatnost úroků, poněvadž amortisační kvota rovněž zde ještě není. A pak musí se teprve prokázati, že placení úroků a anuit je nedobytné. Teprve potom vystupuje stát. Je tedy vyloučeno, že z toho někdo dostane halíř. Ale ať je tomu jakkoli, na konec jsou to vždy obce, které to musí hraditi. Již při vyvlastnění půdy, tedy při dožadování stavebního pozemku, budeme musit počítati s tím, že tam, kde agrárníci jsou ve většině, neobdržíme žádného stavebního pozemku. (Sen. Zuleger [německy]: Jděte k pozemkovému úřadu!) Pozemkový úřad nemůže nic dělati, ten přichází v úvahu jen tam, kde vláda vyvlastnila půdu. Ale kde se jedná o obce, které jsou zamořeny rustikalisty, neobdrželi jsme přes všechnu námahu ani jediného kousku půdy. Ale slyšeli jsme všeobecně, že vláda nemůže poskytnouti žádných větších prostředků. poněvadž zde není peněz. Je možno. že to je správné, ale slyšeli jsme předešlý pátek v poslanecké sněmovně zprávu o státní účetní uzávěrce za rok 1926, a tu pan zpravodaj dr Hnídek prohlásil, že příjmy roku 1926 činily 13.740 milionů a výdaje 11.117 milionů Kč. že zde tedy byl přebytek. Prokázal dále, že příjmy byly o 3.384 milionů Kč větší. nežli jak byly rozpočteny, dokázal, že výdaje byly o 1.218 milionů vyšší, než bylo rozpočteno, že však přesto bylo zaznamenati větší přebytky. Řekl potom. že se státní dluhy zvýšily o 11.000 milionů Kč. tedy z 26.582 milionů na 37.783 miliony. Tu tedy musíme se tázati: bylo potřebí státní dluhy zvyšovati, neměli jsme jiných pramenů, abychom zabránili takovému vzrůstu státních dluhů? Prohlásil dále, že koncem roku 1926 daňové nedoplatky činily 7 miliard. Nebylo by moudřejší, kdyby se tento znamenitý ministr financí staral o své berní úřady a o to, aby daňové nedoplatky byly vybrány? Pak nebyli bychom potřebovali učiniti státní dluh 11 miliard. Mohlo se k tomu použíti nedoplatků, které od té doby vzrostly do nezměrná. Ale tomu pan Engliš nerozumí, k tomu, zdá se, že nemá potřebného času, anebo že mu jiné poměry brání postupovati zde bezohledně, aby těmto daňovým podvodům učinil přítrž. Bylo prokázáno, že v jednotlivých oborech, obzvláště u nepřímých daní, nastalo značné zvýšení, jako na př. u tabákového monopolu. Uvedl jsem to z toho důvodu, abych ukázal, že na základě zmíněných zvýšení bylo lze velmi dobře vytvořiti dlouhodobý zákon na podporu stavebního ruchu. Podle mého názoru nemělo se pro přepychové vily poskytovati žádné osvobození od daní na dobu 35 let, kdežto na druhé straně pro domy, které si jejich majitelé s bídou a nouzí postavili, platí jen 20leté osvobození od daní To je veliké bezpráví. Mohu to ukázati na příkladu: v mé domovině postavil si řezník, který tuto živnost začal teprve po válce a přišel ke jmění, přepychovou vilu, pro kterou tedy platí 35tileté osvobození od daní. Dotyčný tomu však rozuměl, aby zřízením obchodních místností v přízemí své vily zúrokoval a umořoval kapitál do stavby vložený tak, že vlastně ve své vile bydlí zadarmo. Byli bychom se domnívali, že pan dr Engliš ohledně podpory stavebního ruchu bude trochu prozíravější, nežli tomu bylo ve skutečnosti. Bylo by mne těšilo, kdybych byl měl příležitost pobaviti se zde s ním o této věci, on však raději se nedostavil. (Předseda: On je nemocen!) To ho ovšem omlouvá, doufám však že jde o skutečné onemocnění. Ukázalo se totiž již příliš často, že v takovýchto případech šlo většinou o politické onemocnění. Doufejme, že ho zase brzo uvidíme činným v jeho resortu.

Můj přítel Schuster v poslanecké sněmovně prokázal, kdyby se restringovalo 50.000 vojáků. že bylo by lze postaviti ročně 5.000 bytů. Z přehledu pana dr Medingera seznáváme. že militarismus v Anglii činí percentuálně 5, v Německu 5. v Rakousku 5, ve Švýcarsku 10.5, v Rusku 14.4, v Uhrách 16.6 a v Československu 17.3 úhrnných státních výdajů, tedy zajisté pěknou sumu. kterou by zde bylo možno uspořiti. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.) Přepočítáno na koruny stojí vojáci v Bulharsku 56.29, v Rakousku 57.97, v Německu 73.44, v Rusku 79.62, v Belgii 80.72, v Rumunsku 82.19, v Polsku 84.44 a v Československu 102.81 korun. Vidíme, co militarismus pohlcuje, a jak si zde neukládáme žádné omezení. Jde-li však o chudé rodiny, tu pro ně ničeho nezbývá. (Sen. Hampl [německy]: Tak vypadá senát, prázdné lavice!) Pane kolego, jste ochoten zastaviti ničivou činnost mezi dělnictvem, aby dělníci tak jako dříve semknutě a jednotně mohli postupovati? My jsme ihned ochotni s vámi jako dříve bojovati proti militarismu, ale tuším, že tu ve vaší straně je něco, o čem nemohu a nesmím začíti.

Abych nyní se zase navrátil k bytové otázce: řekl jsem, že bude nutno obce zavázati k tomu, aby stavěly malé byty. Neboť co jsme činili dosud, jest jen způsobilé k tomu, aby majetným poskytovalo možnost stavěti. Pro ty však, kteří nemají ničeho. nebylo dosud učiněno ničeho. Ze stavebních družstev mohou stavěti jen ta, která podle starého zákona sehnala alespoň 10% stavebního nákladu z vlastních prostředků. V pozdějších zákonech a také v nynějším šlo se až do 30%. Ale co bude s těmi, které nemohou sehnati těchto 10 resp. 30%? Ti jsou úplně vyloučeni. A přece však musí stát pečovati nějak o to, aby dostali nějaké přístřeší, neboť mají přece právě tak jako páni majitelé s naplněným měšcem právo na to, aby pro sebe a své děti měli nějaké přístřeší. Proto pravím, že podpora se strany státu byla úplně zvrácena. Od soukromých kapitalistů - to dlužno uznati - nelze očekávati. že budou stavěti domy s malými byty. neboť čím více malých bytů, tím více nájemníků v domě, tím větší opotřebování domu, ještě k tomu když tu jsou děti. Soukromý kapitalista nebude tedy pečovati o malé byty. Může přijíti v úvahu jen obec, a tu musilo by se právě pečovati o státní podporu obcím. aby tyto mohly stavěti malé byty. Ale obce nemohou ani udržovati v pořádku silnice. Jak tedy mohou pomýšleti na to, aby stavěly malé byty?

Podivuhodným způsobem však konala t. zv. silniční rada dne 20. března t. r. za předsednictví pana ministra veřejných prací schůzi, při které pan ministr Spina prohlásil toto: »Porozumění pana ministra dr Engliše dlužno děkovati, že došlo ke zřízení silničního fondu, což znamená radikální obrat v našem silničním hospodářství. Doufám pevně...« (Sen. dr Heller [německy]: Snad by se sem mohlo nosit jídlo! Pak by tu pánové aspoň byli!) ...Bylo by právě potřebí, aby provedeno bylo také jiné rozdělení schůzí. Neboť jídlo je nejpřednější. Ať druzí zahynou, jen když se můžeme dosyta najísti... »Doufám pevně, řekl tedy pan ministr, že se za spolupůsobení této silniční rady během jednoho desetiletí podaří, onu část našeho silničního problému, na kterou se tento zákon vztahuje, rozřešiti uspokojivým způsobem, ve prospěch - majetných tříd.« Ministr to ovšem neřekl - řekl: celého národa ale zajisté to tak myslil. Neboť dělníci mohou bídně zahynouti, o to se nestará. V mé obci se dříve vybralo na dávkách z automobilu 45 až 50.000 Kč a použilo se jich na úpravu silnic. Vláda nám to vzala. Co budeme činiti? Silnice nejsou v pořádku, dusíme se v prachu. Předložíme účet panu ministrovi financí a budeme musit také panu ministrovi Spinovi připamatovati, že zde prohlásil. že dlužno vděčiti panu ministrovi financí za to, že vůbec měl tuto myšlenku. Zdá se již býti něčím velkolepým, když jednou některému ministru přijde nějaká myšlenka, jako tento silniční fond. Tak tedy vypadáme.

Opakuji ještě jednou: (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 29. března 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Potlesk něm. soc. dem. senátorů.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku pro tento výrok.

Dalším řečníkem je pan sen. Hampl.

Sen. Hampl: Slavný senáte Mohl bych vlastně říci jako můj kol. Koutný v jedné z posledních schůzí »slavné prázdné lavice«, poněvadž je rovněž taková četná účast v dnešní schůzi jako tenkráte a je viděti také, jak se u nás tak důležité zákony projednávají. (Výkřiky. - Sen. Bodnar: Bojí se ukázati národu svůj špinavý obličej!)

Předložili jsme slavnému senátu návrh, aby se do dnešní schůze dostavil pan ministr vnitra, a to z toho důvodu, že veškeré projevy svazu nájemníků jsou šmahem zakazovány. (Výkřiky: Protože se bojí kritiky!) Majitelům domů byly projevy povoleny, nájemníkům se jednoduše zakazují (Hluk. - Různé výkřiky. - Sen. Bodnar: Bojí se těch, kteří je vydržují, chléb jim dávají: hanba jim, fuj, pryč s takovou vládou!) Protestujeme co nejrozhodněji proti despotickému a stranickému vystupování vládních orgánů na příkaz ministerstva vnitra proti širokým vrstvám lidovým. Ze zákonodárných sborů děláte pod rouškou demokracie to, čím jsou: nástroje buržoasní diktatury nad sociálně slabými. Včera byla ve výboru sociálně-politickém v parlamentě znásilněna oposice, kde jednalo se o předlohu zákona o sociálním pojištění. (Slyšte! - Výkřiky: Hanba!) Znásilňujete lid, když mu zakazujete projevy a znásilňujete - jeho zástupce v zákonodárných sborech se vší brutalitou a vládní koalici vlastním cynismem.

Slavný senáte! Předloženy jsou senátu tři předlohy zákonů, které se navzájem doplňují. Je to zákon o stavebním ruchu, o ochraně nájemníků a o odkladu exekučního vyklizení místností. Jako rána palicí zasahuje každý z těchto zákonu na tělo pracujícího lidu měst a venkova. Vládní strany přes protesty ze řad nájemníků se usnesly pro tyto předlohy hlasovati. V jejich řadách byl již vyřčen ortel nad tisíci existencemi pracujícího lidu. Většina se usnáší, jednotlivci se podrobují usnesení svých stran, i proti svému osobnímu lepšímu přesvědčení, ač vědí, že zákon je nedostatečný a vykazuje ohromné mezery.

Jak veřejnost pohlíží na tento zákonodárný sbor, je nejlépe dokumentováno tím, že po celé dopoledne byla lože žurnalistů, totiž včera, prázdná. Páni z koalice si netroufají korigovati své soudruhy ministry a poslance, ač tito dokazují jak jsme byli svědky při druhém bodu denního pořadu - že dovedou vraceti předlohy senátu k dalšímu usnášení. Či není to bezhlavost, usnáší-li se koalice na předloze, která je zhoršením oproti stavu z r. 1927? Takovou předlohou, která umožňuje lichvu a spekulaci se stavebními hmotami a půdou k zastavění, se obydlí nezlevní a nestanou se přístupnějšími pracujícímu lidu.

Také tímto zákonem valně se neprospěje stavění laciných malých bytů. Čím větší poptávka, tím více stoupají ceny v kapitalistickém zřízení. A tato poptávka zde je, ono se staví, avšak také bourá. Bourají se obytné domy a místo nich se staví paláce, ovšem také s byty, avšak přepychovými. Chudákům se béře možnost bydleti, aby boháčům se zřídily luxusně zařízené místnosti, aby se mohli representovati tím, co bylo vydřeno na chudých pracujících lidech. To se u pánu z koaliční většiny nazývá podporou stavebního ruchu.

Tento stavební ruch také málo přispěje k odstranění bytové nouze. Bytové poměry jsou skutečně v 10. roce trvání republiky strašné, na čemž z velké části nenese pouze vinu nedostatek přiměřených bytů, nýbrž také poměry platové a mzdové. Je těžce možno za plat nebo mzdu pracujícímu, aby platil činži, která se na něm žádá v nově vystavěných bytech. Je-li nucen platiti tuto činži, trpí jeho rodina nedostatkem, neboť při běžných mzdách, které si navykli podnikatelé i stát svým zaměstnancům v Československu vypláceti, nejsou s to toto činžovní břemeno snésti. Proto se uskrovňuje každá rodina, jak může, a jsme svědky toho, že lidé bydlí po půdách, sklepích, chlévech. Nedávno jsem také zjistil, že i staré, rozbořené hrady jsou zase obydleny. Tak na zbořeništi hradu Rotštejna na úpatí Kozákova bydlila rodina textilního -dělníka, který měl pouze jedno přání, a by jej totiž í s jeho rodinou nenašel četník a z místa nevypůsobil. Můžete si, pánové, představiti tu bídu a to duševní založení takového dělníka, který vysloví takové přání? Otec rodiny, 2 dítky a žena bez přístřeší v brlohu bez stolu a lavice, bez lůžka, avšak také jeskyně bez dveří, ve které je nucen bydleti člověk, váš bratr, Čech!

Dnešní nájemník žije v neustálých obavách o svou existenci, aby nebyl vyhozen z práce anebo z bytu. A vy, pánové z vládní koalice, postrádáte toho citu se spolučlověkem, vy máte pouze na zřeteli ty hoření desetitisíce, pro které zde pracujete a v jejichž prospěch děláte zákony. Jak to můžete snésti ve vašich, jak sami říkáte, demokratických srdcích a s křesťanskou láskou, když na jedné straně je nezměrná bída a na druhé nezměrný přepych. Jsou zde dva světy, jeden je v obraně a druhý v útoku. Mají se přinášeti oběti, oběti se však žádají a jsou také přinášeny těmi nejslabšími. Také tato předloha je předlohou, ne na ochranu nájemníků, jak je pojmenována, nýbrž předlohou zákona na ochranu majitelů činžáků, a oběti přinášeti budou zase široké vrstvy dělnické. Tyto zákony, které nazýváte ochranářskými, mají vůbec již svoji pověst - jako je na př. zákon na ochranu republiky. Republikáni na základě tohoto zákona jsou zavíráni, kdežto monarchisty podporujete - je lhostejno, jaké monarchisty, řekněme třeba ruské. Na to jsou zde také peníze a dobrá vůle pomoci. Když však přijdou k vám, pánové, zástupcové organisací nájemníků, těm nemůžete nic dáti a také nic slíbiti. V desátém výročí Československé republiky se usnášíte na zákonech, které těžce postihnou nemajetný, důvěřivý lid, a my se postaráme o to, aby tito lidé na vaši lásku k němu nezapomněli.

Dělnictvo a malí úředníci jsou vytlačováni z měst na venkov, a jak dělnictvo bydlí, je nejlépe viděti z toho, že na př. v Liberci bydlí v jedné světnici 40% a na periferii 60% nájemníků. Není to do nebe volající, když těmto lidem budou činže zvýšeny o 40%? Podle zprávy pana zpravodaje má tento zákon umožniti postupné odbourání ochrany nájemníků, jinými slovy a správně řečeno, má býti dána domácímu možnost, aby nájemníka dostal z bytu ven, aby mohl zákonně to se rozumí samo sebou - prováděti lichvu s bytem. To dokazuje § 22, ve kterém se tato lichva schvaluje, poněvadž majitel domu nemusí vraceti přeplatků za dobu minulou. Již starým zákonem bylo dáno majiteli domu dosti příležitosti, aby se nájemníka zbavil, ano docházelo k vůli bytu mezi nájemníkem a majitelem domu nejen k soudům, nýbrž i k vraždám. To máte, pánové, vy na svědomí. Vy si však z toho málo děláte, ať jste již příslušníky strany národně-demokratické nebo lidové, ač se prohlašujete za dobré křesťany. 30.000 občanů této republiky umírá ročně na tuberkulosu a této zhoubné nemoci se vede tam dobře, kde je málo slunce, přeplněné byty a kde trpí lidé podvýživou. Také na tomto pařeništi lidské bídy nese vinu dnešní kapitalistický společenský pořádek, který representován je dnešními koalovanými sbory, které se vší oddaností splňují veškerá přání kapitalistických kruhů.

V denním tisku vede se nářek nad tím, že populace v Československu ubývá. Pánové by chtěli, aby chudáci měli hodně dětí, a sami se starají o to, aby jejich vlastní rodiny nebyly četnými. Četné rodiny si přejí u jiných, těch slabých, pracujících vrstev, aby nabídka živé pracovní síly byla co možno největší a oni mohli platiti při velkém výběru pracovních sil mizerné a nedostatečné mzdy. (Souhlas.) To jest jejich zbožným přáním. Avšak budou-li pánové z dnešní koalice v zákonodárných sborech nadále tak pracovati jako dosud, přispějí naši páni vlastenci jak čeští, tak němečtí nejvíce sami k vyhubení národa. Dělníci se vám vykašlou na vaše fráse o posílení populace, když jim béřete vzduch, světlo, teplo a jejich děti obíráte zvýšením činží o skývu chleba. Kapitalisté diktují dělnictvu, jak má žíti a zač má bydleti. Mzdy se po velkém a úporném boji zvyšují ponejvíce o 5 až 6%, vy zde však odhlasujete zvýšení činží hnedle o 40%. To je ta vaše láska k vašemu lidu a uznalost.

Korunou těchto tří předloh je předloha zákona o odkladu exekučního vyklizení místností a v této předloze zase § 5. Tímto paragrafem se umožňuje obcím, aby, nepřevezme-li vlastních věcí, uložené u obce, do roka ode dne, kdy byly uloženy, nařízen by – jejich prodej podle ustanovení exekučního řádu. Pan zpravodaj dr Karas sám zde uvedl, že tento zákon budí zdání tvrdosti. To však není pouze zdání tvrdosti, nýbrž je to zločin, který zákonitou cestou prováděti se bude na těch nejchudších a nejubožejších. Člověk s rodinou, který ztratil byt a nemůže jiného, přiměřeného jeho hospodářským poměrům nalézti, má přijíti ještě o to poslední, o svůj nábytek. Víte pánové, co to znamená? Dělník, který ukládal těžce vydělaný haléř k haléři v naději, že založí si vlastní domácnost, bude připraven o to poslední. Domácnost nájemníka a jeho rodina, která jest již rozvrácena tím, že je bytu zbaven, má býti úplně zničena. Tisíce postižených budou koalici a dnešní vládě klnouti za ty dojemné služby, které prokazujete kapitálu, jehož jste věrnými sluhy. (Potlesk komunistických senátorů.)