Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte Dožíváme se při této novele zákona zase téhož, do čeho jsme si již tak často stěžovali, že se totiž předlohy dostávají příliš pozdě do našich rukou a že se na nás jako vždy, tak také tentokrát vykonává nátlak v tom směru, že předloha musí býti vyřízena v několika málo dnech, poněvadž by jinak nastalo vacuum a nebylo by vůbec žádných zákonitých ustanovení o ochraně nájemníků. Přes naše příslušné stížnosti vidíme nyní zase zcela totéž. Podáváme proto resoluci, která se ohrazuje proti tomuto způsobu jednání a kterou se vláda vybízí, aby nám v senátě poskytla dosti času a příležitosti, abychom zákony v klidu po delší dobu mohli projednávati a aby se nám nenasazoval po každé takřka revolver na prsa, že zákon musí býti vyřízen v nejkratší době.

Novela, kterou máme dnes před sebou, týká se prodloužení zákona o ochraně nájemníků. My sociální demokraté považujeme novelisaci tohoto zákona rovněž za naléhavě nutnou, náš požadavek však se nese v opačném směru, než jakým se bére zde tato předloha. Žádáme, aby ochrana nájemníků byla vybudována na základě zkušeností posledních let, poněvadž víme, že naprosto ještě nepřišla doba pro zrušení ochrany nájemníků, že by tato ochrana naopak měla býti ještě dále vybudována. Bezděky se nám vtírá otázka, zdali široké masy nájemníků dosavadním zákonem na ochranu nájemníků byly uspokojeny, či nic. A na těchto masách nájemníků, myslím, že přece v tomto případě záleží v prvé řadě. Teprve v druhé řadě možno se tázati, zdali také majitelé domů jsou spokojeni. Víme přece a doznáváme beze všeho, že také majitelé domů vytýkají mnoho této ochraně nájemníků. Ale víme také, že majitelé domů jsou třídou, která ze zmatků války, z nesmírné tísně, ve které jsme se všichni nalézali, ze všech vrstev obyvatelstva vyšla přece se zdravou koží. A poněvadž to víme, máme za to, že v prvé řadě dlužno dbáti toho, aby napraveny byly škody vzniklé oněm vrstvám, které tak dobře nepochodily jako majitelé domů, a ze se jim tudíž nemá dát pocítiti najednou plné břemeno, nýbrž že dlužno na ně vzíti zřetel. Jen jeden příklad, pánové! Uspořil-li si lépe postavený dělník před válkou několik tisíc korun, tož ví každý, že v inflační době o tyto úspory přišel. Drastický příklad toho je tento případ: dílenský mistr, povoláním kovodělník, uspořil a uložil si ze své mzdy v Linci 3.000 K, zcela pěkné to jmění, oceňujeme-li je podle mírové hodnoty. Když byl během války propuštěn, činil vše možné, aby nemusil sáhnouti na úspory. Přišel převrat. Nyní byl nucen vyzvednouti peníze a dostal za těchto 3.000 mírových korun, když šel přes hranice, právě tolik, aby si mohl koupiti půl litru piva. To jsou ztráty na úsporách, na národním jmění pro něž máme tisíce příkladů. Majitel domu naproti tomu válkou ničeho neztratil, naopak právě vlastnictví domů nebylo postiženo, on po válce a také dnes ještě vlastnictvím domu získal. I když plně použijeme valorisace, shledáme, že také dnes ještě vlastnictví domu nezaznamenává žádné ztráty. Není-li pak slušno a spravedlivo, když žádáme, aby dříve nežli na vrstvy majitelů domů, které ve válce nejméně ztratily, vzat byl zřetel na široké masy, které nesmírně více musily trpěti po dobu války a po válce? Proto máme za to, že ochrana nájemníků má býti vybudována tak, aby široké masy nájemníků nebyly uvrženy do ještě větší bídy.

Tento zákon však, jak jsem již řekl, je vypočten na to, aby této otázce nepopral klidu. Požaduje se prodloužení tohoto zákona po každé jen na jeden rok, a omezením na tuto krátkou lhůtu dosáhne se jen toho, že se poměry nemohou stabilisovati, poněvadž nikdo neví, co bude platiti po 1. dubnu příštího roku, a nikdo tudíž nemůže se pouštěti do nějakých plánů, které by snad celkem znamenaly úlevu pro nájemníky. Tento zákon na ochranu nájemníků je tedy nedostatečný, poněvadž nájemníky dostatečně nechrání; a odečteme-li jednotlivé případy - není přece pravidla bez výjimky - se kterým se vždy znovu hauzíruje mezi širokými vrstvami obyvatelstva, kde se prohlašuje, že je neudržitelným stavem, aby majitel domu neměl právo dostati ze svého bytu nájemníka, který je renitentní a který svého domácího pána dráždí, pak tyto jednotlivé případy nelze srovnávati s tisícerými případy, kdy majitel domu neoprávněným způsobem dráždí nájemníka. Zde nenajde se nikdo od vládního stolu, kdo by se staral o to, aby tito nájemníci byli chráněni před hospodářsky silnějším majitelem domu. Proto se domníváme, že by bylo potřebí novelisace zákona na ochranu nájemníků v tom směru, aby právě nájemníci byli chráněni, nikoli však aby ochrana nájemníků byla zmenšována a aby se hospodářsky silnější vrstvě majitelů domů dostávalo větších zisků. Beztoho je tomu dnes ve všech otázkách veřejného života tak, ze hospodářsky silnější má značnou převahu nad hospodářsky slabším. Před zákonem mají všichni býti rovni. Jděte k poslednímu úřadu, k nejmenšímu okresnímu soudu, pak uvidíte rozdíl, jak se tam jedná s dělníkem a s občanem, anebo majitelem domu. Právě tak se to projevuje v ochraně nájemníků. I kdybychom předpokládali, že nájemník sežene odvahu, aby zákona, pokud je pro něho příznivý, použil proti domácímu pánu, musí přece býti každému prozíravému člověku jasno, že se to v praxi následkem hospodářské slabosti dělníka naprosto nemůže tak projeviti. Proč? Protože nájemník beztoho ví, že se nesmí znepřáteliti se svým domácím pánem, neboť jakmile se s domácím pánem znepřátelí, má tento již na základě nyní platných 16 výpovědních důvodů tolik možnosti, nájemníka nějak provokovati, že nějaký důvod k výpovědi najde a tohoto nájemníka vystrnadí. Jsou takové případy, kde se to ta k dělá. Nevidíme však při této novelisaci, že by snad do zákona na ochranu nájemníků přišla ustanovení, která tuto zvůli domácích pánů omezují, nýbrž naopak. K 16 důvodům výpovědním připojují se ještě 3, aby nájemník byl úplně vydán zvůli majitele domu. Nechci vás zde obtěžovati mnohými příklady, ale jedno je nutno zde uvésti, abych ukázal, jak to dnes stojí s ochranou nájemníků a jak již dnes za stávajícího zákona jsou nájemníci vydáni zvůli majitelů domů, pokud jde o výši nájemného. Nájemné smí býti zvýšeno jen na základě nájemného z roku 1914. Tomu je nyní 14 let. Dnes není nikomu možno vypátrati, jaké nájemné se tehdy platilo. Dřívější daňová přiznání majitelů domů nejsou žádným spolehlivým materiálem, to vědí také úřady, a následkem toho nastal stav, že nikdo již neví, jaké nájemné se platilo roku 1914. Vezmeme-li však jen tak všeobecně, v jaké výši se pohybovalo nájemné tehdy, a srovnáváme-li je s nájemným, které se platí v nejmenších hnízdech, pak vidíme, že přípustné procento, jaké zákon dovoluje, překročuje se dvojnásobně a trojnásobně jen na základě skutečnosti, poněvadž si nájemníci netroufají hlesnouti proti moci domácích pánů, ježto neustále musí žíti v obavě, že domácí pán najde cesty a prostředky, aby je vystrnadil. Případ z poslední doby ukazuje jasně, jak se to dělá, a charakterisuje smýšlení lidí kteří se nazývají křesťanskými, kteří stojí skoro na pokraji hrobu. Jedná se o domácího pána, kterému je 75 roků; u jeho domu stojí také kříž, na kterém nechává ve dne v noci svítiti věčné světlo, aby jen jistě došel věčné blaženosti. Tento muž pronajal byt o 2 pokojích, kuchyni a dílně. Za to žádal 800 korun, již na základě přípustného zvýšení. Poněvadž v nově vystavěných domech je vysoké nájemné, napadlo ho nájemníkům přiraziti, i žádal od něho 1.200 korun nájemného. Jak špatný musí býti tento byt, poznáte z toho, že tento nájemník, jenž je kolářem, si řekl: ne, za tyhle díry nebudu platiti 1.200 korun, ty za ty peníze nestojí, nýbrž opatřím si úvěr a koupím si nějaký domek, což také skutečně učinil. Dílna u tohoto bytu je pro dílnu příliš špatná, má kamenné zdi, je nízká a vlhká, takže se dříví dokonce kazilo. Nyní udělal tento domácí pán z bytu 3 obytné místnosti, jednou pokoj a kuchyni, pak pokoj a podkrovní komoru, a také dílnu pronajal jistému dělníku. Za tyto dva byty dostává nyní po 1.200 Kč, za dílnu 800 Kč, takže domácí pán za tytéž obytné místnosti béře nyní 3.200 Kč. Při tom musil si nájemník dílny sám vystavěti zeď, sám postaviti kamna a přede dveřmi poříditi větrník. Když jsme tuto věc přibili v novinách na pranýř, pustil se dělník dokonce ještě do nás a spílal sociálním demokratům: »Sociální demokraté něco takového přibíjejí a chtějí mne připraviti o byt, abych žádný neměl«. Z této skutečnosti vidíte, jak veliká nouze panuje, a vzhledem k tomu bylo by nutno ochranu nájemníků, zejména malých nájemníků lépe vvbudovati, místo abychom ji zhoršovali. Chodí-li se agitovati s argumentem, že dlužno chrániti malé majitele domů, že musejí míti právo vybírati od nájemníků větší nájemné, pak jsme proti tomuto názoru, že bylo by dlužno nalézti jiné cesty a prostředky, kdyby zde byla dobrá vůle chrániti malého majitele domu. Když se v témže parlamentním období usnášíte o zákonech, které také malého majitele domu v jeho domácnosti nesmírně zatěžují vzpomínám zde na celní zákony, daňové zákony atd. - pak této vůle zde u většiny není. Malým majitelům domů naloží se nejdříve nesmírná břemena a pak se usnesete na zákoně v zájmu velkých majitelů domů a činíte tak, jako byste chtěli hájiti zájmy malých majitelů domů. S tímto argumentem se hauzíruje od místa k místu, ve spolcích majitelů domů, a dotáhlo se to šťastně tak daleko, že se někteří malí majitelé domu skutečně domnívají, že se jim touto novelisací zákona na ochranu nájemníků pomůže. Ustanovení novely, že 40%ní zvýšení má býti osvobozeno ode všech dávek, je také zase takovým prostředkem. Malému majiteli domu potom berní úřad dodatečně jiným způsobem zase vezme to, co se mu zde zdánlivě daruje tím, že se to nezdaňuje. Největší bouři nevole vyvolalo v kruzích nájemníků ustanovení, že jest úmyslem, pro celé části republiky ochranu nájemníků zrušiti vůbec. Ustanovení, že v obcích s méně než 2.000 obyvatelů obecní zastupitelstvo usnesením prosté většiny může zrušiti ochranu nájemníků, je přímo nehorázné, i dovolím si vám přečísti, co tomu říkají organisace nájemníků a jaké mínění o tom mají. Nebylo snad stanoveno, že pro takovéto usnesení je snad potřebí třípětinové nebo tříčtvrtinové většiny, nýbrž úmyslně řečeno, že stačí prostá většina. Víte proč? Aby v průmyslových obcích, kde socialistické strany dosahují skoro většiny, měšťáckým stranám bylo ještě možno ochranu nájemníků zrušiti. Skoro polovina průmyslového obyvatelstva takovéto průmyslové obce je vydána zvůli majitelů domů. Je to velmi slabá útěcha, když kolega dr Havelka, zástupce majitelů domů v rozpočtovém výboru, prohlašuje, a jak jsem to shledal také v důvodové zprávě, že není úmyslem takováto usnesení obecních zastupitelstev jen tak beze všeho dát zemskou správou politickou potvrzovati, že se bude přihlížeti k poměrům v celém hospodářském území a že se to bude prováděti tak, aby ochrana nájemníků ve skutečnosti zde nebyla prolomena. V praxi se to přece projeví tak, že se budou trpěti přehmaty a že zemská správa politická rozhodovati bude jen ve prospěch majitelů domů, tam kde přijdou v úvah u zájmy majitelů domů. To je nám zcela jasno.

Dovolte mi, abych o této věci promluvil ještě několik slov. Pan kolega dr Havelka dával v rozpočtovém výboru k lepšímu také něco velice veselého Prohlásil, že je největší demagogií, když se proti 40%, o které bude majitel domu oprávněn nájem zvýšiti, staví 5%, kterých si horníci v těžkém zápase vydobyli, a vypočítal, že zvýšení podle nynější osnovy zákona bude ve skutečnosti tak minimální, že nestojí ani za řeč. Vypočítal, co činiti bude toto 40%ní zvýšení u bytu na Vinohradech, a shledal, že toto zvýšení činí za 1 den celý mírový halíř; a pro 1 mírový halíř že se dělá tolik křiku, že se věc chce vylíčiti tak, jakoby se horníkům, kterým se podařilo dosáhnouti 5%ního zvýšení mzdy, nyní najednou bralo zase 40% z toho, čeho dosáhli. Pan kolega dr Havelka jistě počítal podle svého. Víme lépe, co znamená zvýšení nájemného o 40%. Víme také, co znamená ustanovení v tom to zákoně, podle něhož jiné výdaje, které v zákoně jsou přímo uvedeny, přesunouti lze na nájemníky. Výlohy, které již nyní majitel domu skutečně v nájemném vybíral, budou se nyní znova vybírati a činí - nízce odhadnuto - 20% nájemného, takže můžeme počítati se skutečným zvýšením o 60%. Kdo zná praxi na venkově, ten ví, že se majitel domnu, který se bude říditi podle této nové novely, bude čerta starati o základní nájemné z roku 1914, nýbrž že zkrátka provede zvýšení z úroků, které se platí nyní. Tak se to dělalo dodnes, spekuluje se - a nespekulovalo se falešně - na to, že se nájemník neodváží hnouti, že si dá všechno líbiti. A tím vydáváte nájemníky zcela hrabivosti pronajimatelů.

Zmínil jsem se již o tom, že se důvody výpovědi rozmnožují o tři. Již 16 výpovědních důvodů, které jsme měli dosud, bylo tak záludné, že každý majitel domu, který měl v sobě trochu špatnosti, dovedl svého nájemníka dostati z bytu. Znám případ, kde majitel domu nájemníka provokoval tímto způsobem: nájemník bydlí nahoře v 1. patře, majitel domu dole v přízemí. Jedno ho dne tekl vodovod dole v přízemí a majitel domu tvrdil, že některý z nájemníků otevřel vodovod. Nájemník byl ovšem nad tímto obviněním rozezlen, dal se strhnouti k několika neopatrným slovům, slovo dalo slovo, domácí začne strkati s nájemníkem, nájemník ho odstrčí, domácí to udá, je zde důvod k výpovědi, nájemník byl vystěhován. Tak se to dělalo, když někdo chtěl vystrnaditi nájemníka. Ale případy, kde se nájemník skutečně nechoval tak, jak se má chovati – takovéto případy tu byly vždy - kdy byt zasvinil, nelze si vzíti za záminku pro rušení ochrany nájemníků. To se však bohužel stalo.

Důvody k výpovědi byly ještě o tři rozmnoženy, k tomu byly dosavadní důvody jinak formulovány, takže lze je vykládati pro nájemníka ještě nepříznivěji. Sebere-li se nájemník, je možno, že na základě těchto důvodů k vypovědi nelze ho dostati tak snadno ven. Že však změněna byla také ustanovení ze starého zákona, podle kterého obce musejí uschovati předměty zařízení vyklizených stran, je velmi silné. Tyto předměty zařízení byly velmi špatně uloženy; vím případy, kdy domácí nářadí chudé rodiny, několik postelí a skříní, nač po celý život šetřili, postaveno bylo do kolny, do které pršelo a sněžilo, takže se zařízení zkazilo. Dnes nám jeden řečník chtěl namlouvati, že dlužno obce dokonce chrániti, poněvadž byli nájemníci, kteří tohoto ustanovení zákona zneužívali a předměty svého zařízení po celá léta nechávali státi u obcí. Možnost vyhoditi nájemníky se zvětšuje, a k tomu se také stanoví, že obce mají býti oprávněny po jednom roce uschování toto chudobné domácí nářadí v dražbě prodati. Rozvážili jste si to, co tím činíte, že tím úplně ničíte existenci těchto rodin, že tím, když toto malé domácí nářadí, které si tato rodina po celá léta s námahou uspořila, dáváte prodati v dražbě, tyto lidi přímo o to připravujete, rodiny navždy ničíte? Dělník, když zase najde nějaký byt, nemůže si dnes domácí zařízení znovu opatřiti.

Ustanovení, o kterém jsem se již zmínil, že v místech s méně než 2.000 obyvateli obecní zastupitelstvo jest oprávněno usnesením většiny zrušiti ochranu nájemníků, povede k nedozírným důsledkům. Považte jen. I kdyby nastal ten případ a splněn byl slib v důvodové zprávě a vzat byl zřetel k situaci v celém hospodářském území: ustanovením, že obce jsou povinny uschovávati domácí zařízení jen 1 rok, stává se, že dnes tisíce a tisíce majitelů domů čekají jen na okamžik, aby své nájemníky dostali ven. A jestliže nám snad chcete namluviti, s jakými argumenty se také vždy přichází, ze ochranu nájemníků dlužno zrušiti, aby nastala lepší stavební činnost, aby soukromý kapitál dostal větší chuť stavěti, pak víte sami zcela dobře, že tomu tak není. Majitelé domů nemají dnes žádného zájmu na tom, aby se stavěly byty, poněvadž každý majitel domu ví: čím méně bytů se staví, tím lepší je pro něho konjunktura, tím větší nájemné může žádati. Proto nesmíme nikdy očekávati, že zrušením ochrany nájemníků nastane čilejší stavební ruch. Čilejší stavební ruch byl by možným jen následkem zcela jiné, mnohem zdravější bytové politiky, nežli kterou zde máme, která ve skutečnosti není ničím jiným nežli snášením ustanovení, která stavební činnost mají znemožniti. Tomu se u nás říká podpora stavebního ruchu. Nás německé sociální demokraty zajímá v prvé řadě, jaké stanovisko zaujímají naše německé měšťácké vládní strany k tomuto zákonu. Cítí-li se třebas české měšťácké strany snad povinny hlasovati pro tento zákon, pak můžeme to snad shledati pochopitelným, poněvadž se v českých krajinách stavělo více. Potřebujeme jen jeti drahou z Prahy, tu vidíme, co se všechno stavělo. Považujeme však za skoro nemožné, aby některá německá strana, která to míní vážně se zastupováním zájmů obyvatelstva, mohla hlasovati pro tento zákon. Ačkoli se v německých pohraničních krajinách skoro nic nestavělo po celá ta léta, ačkoli bytová nouze je horší nežli dříve, hlasují také německé strany pro tento zákon, který zhoršuje ochranu nájemníků. K tomu jsou to ještě strany, které prý hájí také zájmy nájemníků, zájmy nejchudších. A pan senátor kol. Böhr, náš místopředseda, viděl se pohnuta odpověděti na mou řeč v senátě způsobem, jak to od jesuity nelze jinak očekávati. Prohlásil, že u nás stavební ruch již proto nemůže nastati, poněvadž je nedostatek zedníků. Prohlásil, že u nás v německých pohraničních krajinách není možno sehnati zedníky, poněvadž těch několik zedníků, které tam máme, musí jíti do Německa, kde jsou mnohem lépe placeni. Na moje zvolání, proč pak jsou dělníci v Německu lépe placeni, ježto pro naši vládní politiku životní míra dělníků den ode dne se horší, nevěděl žádné odpovědi, ale prohlásil ve svém dobrém křesťanském smýšlení: Dnešní společnost skládá se z bohatých a chudých a zcela nebydlících; a my tedy musíme, chceme-li býti spravedliví, slyšeti námitky ze všech tří táborů. Je zvláštní, že strana pana kolegy Böhra slyší jen našeptávání a námitky z tábora bohatých, a nikoli z tábora druhých, kterých by se jako dobří křesťané ve skutečnosti měla zastávati. Když si nájemníci stěžovali do toho, že se ochrana nájemníků provádí tak nedbale, že si hospodářsky slabší lidé ani netroufají hlesnouti proti domácím pánům, prohlásil kolega Böhr zcela jednoduše: Tu tak jako tak nejkrásnější ustanovení o ochraně nájemníků nepomáhají, když nájemníci nemají odvahy, aby se sami bránili. Vidíte, jak křesťansko-sociální strana lidová, která podle udání zastupuje také nájemníky, smýšlí a jedná v otázce zákona na ochranu nájemníků. Jsme však přesvědčeni o tom, že obyvatelstvo s věru dobře zapíše tento hřích této strany. Nejkrásnější výrok však učinil kolega Böhr, když zákon hájil těmito slovy: »Zákon dnes předložený je nejmírnějším přechodem, který jsme vůbec mohli nalézti na cestě k úplnému zrušení zákona na ochranu nájemníků.« Kolega Böhr shledává tedy zcela v pořádku, aby ochrana nájemníků byla zrušena v obcích do 2.000 obyvatel a aby všude tam, kde strany po vyhlášení tohoto zákona se vystěhují, domácí pán mohl činiti, co chce. Pánové, na toto nebezpečné ustanovení v zákoně podíváme se trochu blíže, a když teprve slyšíme, co tomu říkají spolky pro ochranu nájemníků, změříme celou tu bezednou podlost, která zde spáchána byla ustanovením, že majitel domu s každým bytem, který se v domě uprázdní, naložiti může tak, jako kdyby nebylo žádného zákona na ochranu nájemníků. Očekáváme právem, že majitelé domů byty v domě znenáhla stěhováním nájemníků uprázdní a že majitel domu časem všechny byty ve svém domě zbaví ochrany nájemníků, i když vyhodí jen jednu stranu.

Skvostné, věru skvostné, poněvadž skoro neuvěřitelné, je postavení jedné z německých měšťáckých stran ve vládě, totiž německé strany živnostenské. Ztrácím-li o tom slovo, vím, že jsem v tom za jedno s velikou masou živnostníků, kteří s touto politikou německé strany živnostenské nejsou srozuměni. Skutečností je, že ustanovením, ze po vyhlášení tohoto zákona nově pronajaté byty nebudou více státi pod ochranou nájemníků, nejvíce utrpí živnostníci, neboť dnes právě je veliká poptávka po krámech a dílnách a majitelé domů hledí tyto místnosti uprázdniti. To pociťujeme na svých filiálkách konsumních spolků a víme to také od mnohých maloživnostníků, kteří nemají domů a jsou trýzněni proto, poněvadž za nejšpatnější dílnu každý majitel domu může žádati nesmírné nájemné. Nyní většina tímto ustanovením vydává všechny maloživnostníky šikanám majitelů domů, a živnostenská strana se podiví, jaká bouře nevole vypukne právě v řadách malých živnostníků, až toto zákonité opatření nabude platnosti. Postaráme se o to, aby obyvatelstvo poznalo pravý charakter živnostenské strany.

Pánové, je tedy neuvěřitelno, že zástupcové, kteří se nazývají zástupci maloživnostníků, mohou hlasovati pro tento zákon. České spolky pro ochranu nájemníků, které na velikém sjezdu zaujaly stanovisko k celé otázce a které ke svým členům čítají také veliké masy živnostníků, vyslovily ještě před projednáváním zákona na ochranu nájemníků zcela určité očekávání, že parlament, bude-li míti jen trochu soucitu s těmito chudšími vrstvami, nepřipustí, aby se toto ustanovení stalo zákonem. Ba, tito ubozí nájemníci nevědí, jak náš parlament smýšlí, a poznají tudíž, že byli ve svých nadějích zklamáni, také u nás v senátě, jenž prý je zde k tomu, aby opravil, co poslanecká sněmovna zkazí. Ale také senát spolkne zákon právě tak, jak se na něm usnesli v poslanecké sněmovně. Podáváme k zákonu celou řadu návrhů. Víme, že to není nic platné, že návrhy budou zamítnuty, chceme však většinu postaviti na pranýř a dáti veřejnosti příležitost, aby naše návrhy, které by alespoň trochu mohly zlepšiti tuto špatnou předlohu, před očima veřejnosti byly zamítnuty. A učiní-li tak většina, víme určitě, že se tím připraví zase o velikou část důvěry, kterou měla u svých voličů. Tato skutečnost se pro jeví při všech politických bojích, ve kterých voličstvo bude rozhodovati, zdali dnešní většina zastávala zájmy voličstva nebo zájmy kapitálu. Pánové, slíbil jsem vám, že vám sdělím několik poznámek z dobrozdání, které podaly spolky na ochranu nájemníků. Dříve však chtěl bych ještě ukázati, jak se u nás dělají zákony. Kolega Modráček vypravoval nám v rozpočtovém výboru něco veselého, totiž to, že také většina v parlamentě při hlasování o §u 49 stavebního zákona se domnívala, že osvobození od daně určeno jest na 20 a 30 let, a teprve když k nám do senátu přišla tištěná zpráva, viděli, že toto ustanovení zní na 15 a 25 let. Nevím, jak dalece je to správné, ale faktum je, že v rozpočtovém výboru kolegovi Modráčkovi nikdo neodporoval, nýbrž že padla jen poznámka, že na věc i mají vinu komunisté, kteří dělali takový hluk, že nikdo nevěděl, o čem se hlasuje. Vidíme však z toho, s jakou lehkostí se u nás dělají zákony a s jakou ledabylostí se přes takovéto věci přechází.

Československé spolky pro ochranu nájemníků vydaly memorandum, které jste také vy všichni asi dostali, a ve kterém se o §u 31 odst. b) vyjadřují - uvádím jen, co říkají o účincích ustanovení stran maloživnostníků a obchodních kruhů, neboť to, co jsem měl říci o nájemnících, je zde právě tak obsaženo, nechci však opakovati totéž. Abych vám však dokázal, že také spolky na ochranu nájemníků, které z valné části čítají ke svým členům živnostníky, jsou téhož mínění jako já, chci vám to přečísti; jedná se zde o ustanovení, podle něhož byty nově pronajímané nemají více spadati pod ochranu nájemníků: »Ještě mnohem hůře jsou na tom po přijetí tohoto ustanovení živnostníci a obchodníci, poněvadž se majitelé domů v touze po vysokých činžích za každou cenu všemi prostředky, také velice drastickými, budou namáhati, aby je dostali ze svých domů. Nemůžeme si vůbec představiti, že by zákonodárné shromáždění mohlo přijmouti toto ustanovení v předloze.« Zde tedy vidíte, že spolky pro ochranu nájemníků počítaly určitě s tím, že obě komory našeho parlamentu nebudou tak reakcionářské, aby takovéto ustanovení pojaly do zákona.

Jiný bod, proti kterému se spolky pro ochranu nájemníků obracejí, je ten, který podle nové novely znemožňuje, aby bylo možno od domácího po půl roce žádati zpět přeplacené obnosy. Myslím, že dnešní většina věděla zcela dobře, v čí zájmu to učinila. Stane se přece někdy, že si nájemníci vzhledem k tomu, že nechtějí přijíti o byt, dali líbiti přeplatky. Ale když konečně sebrali odvahu žádati je nazpět, musil je domácí podle ustanovení zákona zase vrátiti. Že toto ustanovení měníte, je známkou toho, že máte na mysli jen zájem domácích pánů. Podle nového znění §u 22, odst. 2, nebude více možno přiměti domácího po době delší než půl roku k tomu, aby přeplacené obnosy zase vrátil. Spolky pro ochranu nájemníků prohlásily k tomu: »V §u 22 je nové ustanovení, že přeplatky za minulou dobu nelze žádati zpět. Toto ustanovení vydává mírumilovnějšího nájemníka úplně zvůli majitele domu, poněvadž tento, nemaje obavy, že bude musit vrátiti neoprávněně vysoké nájemné, bude se vždy snažiti, aby dosáhl pokud možno vysokého nájemného, byť by to bylo také jen na určitý čas.«

Z tohoto dobrozdání, které podaly spolky pro ochranu nájemníků, vidíte, že si dobře byly vědomy toho, co toto ustanovení bude znamenati v praxi.

Chtěl bych se zmíniti ještě o něčem. Nadělali jste tolik řečí z toho, že konečně jednou budou upraveny pensijní požitky pensionovaných státních zaměstnanců. Jsou to velmi hubené plody, které přinášíte svým voličům ven ku ve svých schůzích, ale vychloubáte se tím a domníváte se, že jste tím bůhvíco neučinili. Také o tom se zmiňují spolky pro ochranu nájemníků a prohlašují: »Tito politováníhodní pensisté dosáhli po dlouhém čekání, po mnohých námahách a prosbách zvýšení svých žebráckých pensí o 20% a nyní se jim novým zákonem zvyšuje nájemné o 40%.« Srovnáte-li požitky pensistů s nájemným, které se dnes již platí, pak lze klid ně řídi, že se pensistům tímto zákonem béře více, nežli jim stát touto novelou dal.

Ke konci chtěl bych promluviti o něčem, co sice s předloženou novelou nesouvisí, co však vrhá velmi jasné světlo na názor strany, která spolu hraje jednu z nejdůležitějších úloh v naší vládní většině, je to česká klerikální strana. Odborově organisovaní členové této strany konali v těchto dnech v Praze svůj sjezd. Při tomto sjezdu byli přítomni také poslanci této strany a samozřejmě také zastupující pan ministerský předseda dr Šrámek. (Sen. dr Heller [německy]: Ale zde se neukáže!) Tam poslanec Petr neznám tohoto poslance, tuším však, že je to nějaký poslanec české klerikální strany a dává si titul křesťansko-sociálního zástupce dělnictva - o činnosti české strany lidové, pokud jde o zákonodárství, prohlásil toto: »V sociálně-politickém ohledu - řekl poslanec Petr - podařilo se právě námaze československé strany lidové odraziti všechny reakcionářské plány a uhájiti dělnické zákonodárství, jeho práva a vymoženosti do poslední písmeny. Ani jeden zákon, pracujícímu lidu příznivý, nebyl zhoršen a proto také je mluvení o sociální reakci jen neodůvodněným štvaním. Každý člen organisace může býti klidný, neboť nikdy nedá stra na lidová své svolení k nějakému poškození širokých vrstev lidových v ohledu sociálním. Kdyby nebylo československé strany lidové, dnes, kdy socialisté jsou v oposici, pak byla by situace velice špatná. Strana lidová chrání a bude chrániti svým účastenstvím ve vládě práva a požadavky veškerého pracujícího lidu.« Pánové, to přináší »Prager Presse«, list vydržovaný vládou, který to ovšem musí přinésti, poněvadž politika vládní většiny musí býti před obyvatelstvem okrašlována Ale není většího výsměchu pro křesťansko-sociální dělníky nežli tato řeč poslance Petra na tomto sjezdu, i litujeme jen těchto oveček, které tam tuto řeč křesťansko-sociálního poslance vyslechly. Tito lidé asi skutečně o politice v tomto státě ničeho neslyší, ničeho nečtou a ničeho nevědí, neboť jinak byli by musili tohoto člověka s tribuny strhnouti a vyhoditi. Odvažuje-li se některá strana jako československá strana lidová právě tak jako německá křesťansko-sociální strana lidová na základě po tiky, kterou prováděla od té doby, kdy je ve vládě, dnes ještě prohlašovati, že zastupuje zájmy pracujícího obyvatelstva, pak je to největší podvod, jaký jen může býti, a také tento podvod obyvatelstvo venku náležitě odmění. My socialisté budeme pečovati o to, aby do velikých mas obyvatelstva vneseno bylo patřičné poučení a aby příští volby byly soudem lidu nad vaší reakcionářskou politikou. (Souhlas něm. soc. dem. senátorů.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Byl mně předložen návrh sen. Zimáka, Ecksteinové, Petříka a soudr.

Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

»Vzhľadom na prednesené námietky k projednávaným osnovám zákona o stavebnom ruchu a o ochrane nájemníkov usnáša sa senát na tom, aby pán minister sociálnej pečlivosti dr Šrámek sa dostavil do senátu behom debaty o týchto predlohách... (Ministr dr Šrámek právě vstupuje. - Potlesk. - Bouřlivá veselost.)... a podal tu vysvetlenia k jednotlivým bodom, ktoré sú predmetom kritiky tak so strán vládnych ako so stran opozičných.«

Sen. Zimák: My odvoláváme tento návrh.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Vzhledem k tomu, že pan ministr se právě dostavil, byl tento návrh odvolán. (Smích. - Potlesk.)

Pokračujeme v debatě Ke slovu je přihlášen pan sen. dr Macků. Uděluji mu slovo. (Veselost trvá.)

Sen. dr Macků: Slavný senáte! (Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. dr Macků (pokračuje): Velikost problému, o který při těchto předlohách jde, je patrna z toho, že za normálních poměrů u středních stavů, případně u dělnictva, činže činí asi 20% důchodu. Tedy to znamená.... (Hluk trvá.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pánové, prosím, řečníkovi není možno mluviti, račte zachovati laskavě klid.

Sen. dr Macků (pokračuje): ...že dnes, i když změna nájemného je vyjádřena pouze v desítkách procent, jde o pohyb desítek i set milionů z kapes nájemníků do kapes majitelů domů a že řešení celého problému by znamenalo pohyb, jistě několika miliard. Ovšem této důležitosti problému neodpovídá rozhodně způsob, jakým je zákon o ochraně nájemníků a stavebním ruchu projednáván. Pánové, máme projednati takový zákon během 6ti dnů, a ve výboru se ukáže, že nemáme vůbec žádného materiálu po ruce, ale jen dohady: Jeden tvrdí, že mzdy dělnické jsou šestinásobné, druhý řekne osminásobné a tak to leze až na dvacetinásobné mzdy. Uznává se všeobecně, že právě problém mzdy těch nejnižších je hranicí, která dává tomu celému problému docela určité ohraničení. A přece. Důkazem druhým, jak se naše práce cení, je to, čeho jsme zde byli před malou chvílí svědky. Pánové, račte dovoliti, jsme už všichni lidé věkem pokročilí a vypadá to proto velmi podivně, když se nám předloží ta ková předloha, o kterou zde jde, na pouhých šest dní, a když se předem předpokládá: zde se na to mrkne a nikdo ani nepípne. Když konečně se nestará nikdo z těch, kdo v prvé řadě musí míti zájem na tom, jak bude rozřešena otázka, při níž máme již jen ještě několik dní do vypršení starého zákona, musí teprve přijíti impuls z oposice, že zde dotyční pánové nejsou Potom vidíme, poněvadž majorita by to snad přece jen nesnesla, aby svého ministra sem pro tuto věc nepozvala, že při tom, když se čte návrh oposice, otevrou se dveře a pan ministr vejde. Prosím, račte odpustit, ať jde o úmysl nebo ne, to je komedie, (Výborně!) která se vlastně zde s námi sehrála. (Tak jest! - Výkřiky.) Je to trapné a račte odpustit, jestli jsme nuceni tak ostře proti té věci se postaviti. Je mi to trapné, poněvadž právě cítím odpovědnost a jsem nucen býti účasten práce, o které musíme říci, že je všelijaká a naprosto neodpovídá důležitosti problémů, které řešíme.

Nechci a nechtěl bych naprosto demagogicky zde mluviti. Je mi jasné, že ty zákony, které koalice by nám předložila, jsouce časovými následníky těch, které zde byly, musí se z nich určitým způsobem vyvíjeti. Nemohli jsme od koalice čekati nějaký radikální zákon, snad takový, jak bychom si ho přáli a jak bychom jej případně my sami dělali. Ale z druhé strany zase přece jen když koalice chce říci, že tento problém řešila vážně s ohledem na stát a všechno jeho obyvatelstvo, měla býti tato otázka řešena jednak ve smyslu těch zákonů, které zde předcházely za účastenství dřívější koalice a měly býti odstraněny vady, pokud zjištěny byly, a jmenovitě mělo býti dáno najevo, že zde skutečně jde této koalici o zájem všech vrstev, nehledíc na příslušnost politických stran. Ale ve skutečnosti, když sledujeme zákon o ochraně nájemníků, jak se liší od předešlého, jaký je tu vývin, tak pozorujeme radikální vývoj, pokud jde o zdražení činží, 40% za jeden rok, kdežto před tím za všechna předešlá léta měli jsme u malých bytů pouhých 50%. Když se díváme na další některé paragrafy, jako § 14, že určité paragrafy neplatí tehdy, uzavřela-li se 4letá smlouva. Co je to? Tu je dána do rukou majiteli domu vyhrůžka nájemníkovi: »Buď uzavřeš smlouvu, anebo já vždy mám tu možnost, abych tě nějak dostal ven; pak pod ochranou nájemníků vůbec nebudeš! «

Neboť je tu v § 31, odst. 4, totiž že již neplatí ochrana nájemníků pro ty, kteří jednou, abych tak řekl, z domu vylítli.

Slavný senáte! Co je to? To je dráždění nájemníků a štvaní domácího na nájemníky. Bylo cosi takového již ve starých zákonech, a je jednou z nejhorších stránek věcí, že určitý domácí může míti přednost proti jinému, jestliže se mu podaří své vlastní nájemníky vyštvati, tedy že každý v rámci zákona může se domáhati jistých osobních výhod, není-li dosti seriosní jako jeho soused. To se těmito zákony stále více a více podporuje.

Jak to bylo někdy podivně řešeno, toho dokladem je § 31, sub. 6, totiž že byty při 100.000 Kč příjmů nepodléhají ochraně nájemníků, ale hned se tam dá klausule, jestli část toho bytu není používána atd. To není dělání zákonů, totiž vypadá, jakoby se dělal zákon pro každého interesenta z koalice, který kdekoliv se s návrhem potká. Tak daleko se nemá jíti, aby prostě určitý stav takovým způsobem se z platnosti zákona vyjímal. Buďto je možné onen odstavec provésti, pak je provésti a ne dělati zase krabičku mezi domácím a mezi nájemníky, kteří mají 100.000 Kč, má-li nebo nemá-li tam provozovnu. Nechci mluviti o meritu, ale takhle se to dělati nemá.

A konečně je zde nejzajímavější paragraf 31, odst. 2. Nežli k němu dojdu, chci ještě o něčem se zmíniti. Zákony předtím byly dělány s hlediska, že máme dva druhy nájemníků, a to nájemníky v malých bytech a ve velkých bytech. Bylo předpokládáno, že nájemník v malém bytě je sociálně slabý a nájemník ve velkém bytě sociálně silný. Byli rozlišováni za nedlouho na to dvojí domácí, ale ne domácí sociálně slabí a sociálně silní, nýbrž majitelé malých bytů a majitelé velkých bytů, a bylo naprosto přehlédnuto, že zde se to naprosto nekryje s tím, co se mínilo dělati, totiž že zde se právě pomáhalo majitelům domů s byty velkými, právě tím, že se tlačili nájemníci s byty velkými. Prosím, kdo jsou to majitelé s byty velkými? Všichni z měst to známe. To jsou právě podnikatelé staveb. Budete je znáti v Praze, jako já je znám z Brna. Měli-li před válkou několik desítek domů v průměrné ceně 100.000 K předválečných, bylo to několik milionů. Zadlužen byl vždycky tak, že jeho byl pouze výdělek na tom domě, tedy na 90% to bylo zadluženo, to je známo, a také každý silnější hospodářský otřes, jak zde bylo také už o tom mluveno, zhroutí všechny takové podnikatele. Tedy majitel měl 10% vlastního jmění v těchto domech, když representovaly cenu milionů, měl v nich několik set tisíc. Přišla válka, přišel pokles naší valuty a co se stalo? Jeho dluhy mu zůstaly a jeho jmění? Když to sčítáme, že měl na tom pouze 10% svého, pak 10% zvýšení nájemného mu už vlastně nájemné zdvojnásobilo, poněvadž to ostatní tam nebylo jeho. Uvážíme-li, že nebyl už nucen, aby odečítal na amortisaci tohoto 90% dluhu, také na amortisaci domu, tak už v těchto případech nějaké 15 až 20%ní zvýšení ve skutečnosti dává takovému domácímu pánu vše bez jakékoliv škody proti jeho faktickému zisku z těchto domů před válkou. Zde se zapomnělo nejen, že se dává zbytečně, ale odtud se mělo bráti, jestliže se mělo dávati právě těm majitelům s malými byty na periferii města, kde z valné části jsou to pouhé renty chudých živnostníků, kteří si kdysi za mlada nebo v mužných letech koupili dům, pracovali celý život, aby zaplatili dluhy na něm váznoucí a když konečně před válkou nebo po válce měl ten domek skoro čistý nebo úplně čistý, pak ho očekávala z této renty po válce zavedená ochrana nájemníků a držením činží ve skutečnosti přímé nebezpečí smrti hladem. Na to se tehdy zapomnělo. A co se opravilo v té věci? Nic.

Ještě zde byla v poslední době - jistá možnost zvýšení nájemného, zachytiti aspoň do podpůrných stavebních fondů, když už by nebylo možno přímo podporovati majitele domů, kteří skutečně utrpěli. Ale dnes zmizí tato naděje. Jestliže se uvolňují v tak širokém rozsahu byty, jestliže každý uprázdněný byt ve skutečnosti pozbývá už také ochrany, pak bude těžko v době jednoho až dvou roků znovu chtíti nuceným ukládáním do nějakého fondu takovýmto majitelům domů bráti to, co už dnes od někoho dostali, a to tím spíše, že tito majitelé domů z velké části nepodrží ony domy, nýbrž za nynější spekulace prodají je dále. Jakmile je prodají, pak by zase byli postiženi nikoli ti praví nýbrž ti nepraví, kteří z hlouposti nebo nějakého jiného důvodu nastoupili na jejich místo.

Slavný senáte! Dovolte, abych se zmínil právě o tom paragrafu, který jsem prve přešel. To jest ustanovení, že v obci s méně než 2.000 obyvatel, která v době vyhlášení zákona nebyla místem zcela dani činžovní podrobeným atd., je možno usnesením zastupitelstva odstraniti ochranu nájemníků.

Zajímavé je, že tento passus v návrhu vládním nebyl a že se tam dostal teprve během jednání v poslanecké sněmovně. Tento paragraf jasně ukazuje, oč jde. Agrárníci potřebují ukázati svou moc. Prosím, nechci štvát a nechci pro to snižovati, anebo vinni ti, mně je toho spíše skutečně upřímně líto, když vidím, kam se u nás zabíhá. Já jsem také vyrostl ze selské rodin y, proto mám anebo doufejte, že mám pro sedláka také porozumění. Ale to, co se dnes děje, začíná vypadati tak, že sedláci, řekněme specielně strana agrární, řekne najednou: Tato republika je republikou sedláků! (Sen. dr Karas: A dělníků, ne?) Máme zkušenosti o republice dělníků a sedláků a sami víte, jak ta republika dopadá. A běda nám, kdybychom měli republiku jenom sedláků. Uvažujte, co je na tom pravdy, že vy dnes děláte selský stav jakýmsi nadstavem. V republice dnes to vypadá tak, že všude, kam přijde agrárník, »všechno stranou, jde agrárník«, stejně jako to kdysi bývalo »všichni stranou, jde panstvo ze zámku«- Prosím, uvažujte o tom, vždyť vy sami říkáte o tomto paragrafu, že ve skutečnosti nebude míti zvláštních výsledků a důsledků. Proč jej tedy děláte? Děláte jej jedině proto, abyste měli také politický úspěch, abyste mohli na venkově říci: Co my chceme, to se stane, i kdyby to byla ta ochrana nájemníků, my ji povalíme. Vám nejde o ten efekt samotný, vám nejde o to, aby konečně ty jisté obtíže zmizely, nýbrž vám jde o to, abyste měli důkaz své politické moci. A bohužel, že toto u nás se často děje. Byla to ta nejhorší věc, která se stala svého času s kongruou, ne těch 37 mil., ale ten fakt, že lidová strana dostala do rukou důkaz, že má tolik politické moci, aby to vymohla. To je to zlé, co se u nás děje.

A dnes skutečně chcete, aby zavládlo přesvědčení: Co chceme my, agrárníci, to se všechno stane. Musíte si býti však vědomi, že ti druzí dnes se na to aspoň tak dívají... (Hlas: Vy jste jim to vsugerovali!) Prosím, já jsem nikdy nikomu nevsugeroval nepřátelství k příslušníkům jiné politické strany. Já bych se styděl za to, nadávati příslušníkům jiné politické strany, poněvadž mám to vědomí, že je také příslušníkem národa, kterého jsem já členem. A bránil bych se proti tomu vždy, aby se tvrdilo, že my máme takové nebo onaké procento lumpu a pod. v našem národě. (Hlas: V našich novinách se ještě nikdy nenadávalo dělníkům!) Já také nenadávám agrárníkům. Nadávkami se to nespraví, ale je nutno o věci skutečně uvažovati. Dnes se to cítí ve městech stejně tím způsobem, že všecko se děje jen tak, jak a kam se postaví strana agrární. A vážení, to není zdravý poměr. A tím, co zde se stalo, stále to ještě zhoršujete, poněvadž dnes bude rozdíl dvojích domácích, domácích v městě a domácích venku, bude rozdíl dvojích nájemníků: nájemníků v městech a nájemníků na venkově.

Při projednávání tohoto paragrafu ve výboru právě se narazilo na to, zdali vůbec je možno odstraniti ochranu nájemníků. Jestliže se to někde udělá, bude přirozeně následovati také zvýšení nájemného. A jaké to zvýšení bude? Bude snad čtyřnásobné, snad pětinásobné, ale také možná desetinásobné. Bude prostě takové, jak budou dotyční domácí páni nebo páni těch bytů - poněvadž ve smyslu velkoměstském domácích pánů tam není - chtíti, anebo jinak řečeno, ten člověk, který pracuje u sedláka, bude nyní pevně uvázán, poněvadž, nebude-li dělati dobrotu, bude vyhozen. A malý řemeslník nebo živnostník bude také uvázán, a páni živnostníci docela klidně pro tohle také hlasovali, ačkoli především zrovna ty to může nejvíce na venkově stihnouti.

Ale jest ještě jedna důležitá věc. Prosím, má se to týkati právě těch obcí, kde je domovní daň třídní, tedy obcí,- kde je pevná daň na jednu místnost doposud celkem 5 Kč; teprve při vyšších počtech se to poněkud mění na jednu místnost. A je řečeno v důvodové zprávě k zákonům o přímých daních z roku minulého, že těchto 5 Kč předpokládá užitkovou hodnotu asi 100 Kč ročně za jednu místnost, při čemž malé kuchyňky za místnost čítány nejsou, tedy jednopokojový byt, jak na venkově bývá, 100 Kč. A teď, co se stane? Nájemník ovšem zaplatí činži vyšší, ale domácí nebude platiti vyšší daň. Prosím, jasný důsledek tohoto ustanovení byl ten, že měla také býti domovní i daň třídní ve všech těchto místech náležitě zvýšena, to jest, minimálně pateronásobně. Pak by to bylo důsledné na všechny strany. Obec by brala na sebe potom ta určitá práva, která jí vzcházejí z toho. (Sen. dr Karas: Z činží se platí činžovní daň!)

Prosím, ale ne ti, kteří tam bydlí ve svém, čili jednoduše řečeno: Práva se vezmou a povinnosti nepřevezmou naprosto žádné. To je naprosto protimyslné. Když bude v obci resultovati nápadné zvýšení, má resultovati také zvýšení daně. Jestliže dnes, jak se to obvykle děje, domácí páni řekli: Pronajmu to za tolik a tolik a jednou pro vždy žádám tolik a tolik, a v daňovém přiznání se přizná 350 Kč, ačkoliv při tom bylo vzato 25.000 Kč odstupného, je to vyložená, sprostá defraudace daňová. Takových je moc, ale tím způsobem jedině ještě tu a tam jsou byty v domech starých lacinější než v nových. Říká se tomu, že se zde uspoří »na daních«, že se uspoří na dávkách - ve skutečnosti se to zdefrauduje. Ten způsob je protizákonný, ale prosím, jak je potom dobře možno takovému domácímu pánu imputovati, že se dopouští nesprávností, nezdaňuje-li se mu ono zvýšené nájemné, které resultuje nad tu hodnotu, která je zákonem přípustná. Jak se má cítiti vinným, když s druhé strany v těch obcích, kde bude také nájemné zvýšeno a dokonce mnohokrát a libovolně, žádné zvýšení daňové třídní daně z toho neresultuje?

Myslím, že tento paragraf je skutečnou kalamitou celého zákona nejen s hlediska věcného, zbavení bydlení právě těch ne chudších lidí, nýbrž i s hlediska politického, jak jsem se o něm zmínil. Ale odstavec ten je ještě s jiného hlediska rázu velice povážlivého. Usnese se na tom větši na zastupitelstva, ale schváliti to musí zemský úřad a není blíže určeno, za jakých podmínek. My jsme zde byli často svědky toho, že varováno bylo před rušením ochrany nájemníků z ohledu na naše národnostní menšiny. A jistě, bylo-li sem dáno ustanovení o zemském úřadu, byl brán zřetel k tomu, aby právě zemský úřad v takových místech, kde by se to mohlo státi, nepovolil. Ale, vážení pánové, řešiti otázky národnostní a ty, které z národnostních vycházejí, musí míti v prvé řadě kuráž parlament a nemá to strkati na úřady. To je nedůstojné, jestliže se ustanovení toto sem dá z toho důvodu, aby zemské úřady jednoduše Němcům tu možnost výpovědi zabrzdily. Tu kuráž mají mít i naše parlamentární sbory, neboť jestliže se to přenechává úřadům, vzniká mimoděk u občanů druhé národnosti dojem, že jsou úřady pronásledováni a nikdo jim ten názor nevyvrátí; naopak je velmi těžko proti takové námitce se brániti. (Sen. Lukeš: Ale to je pro všechny národnosti!) To je lhostejno, ale věc se má takto: Oni nás mají hospodářsky v moci, mohou to dělati, kdežto my to dělati nemůžeme, a proto úřad bude musiti zakročiti proti nim a ne proti nám a oni budou z toho správně dedukovat i, že se jim v tomto případě úředně křivdí. To je také ještě jiný pocit, než kdyby se totéž dělalo zákonem. I kdyby se domnívali, že jim křivdí, je to vědomá vůle, nebo to alespoň má býti vědomá vůle většiny representantů obyvatelstva celého státu, ale zde to může býti považováno za svévoli úřadů. To je velký rozdíl, jestliže proti národu pokračuje národ, nebo jestli proti němu v takové bojovné frontě se nastrčí úřad.

Chtěl jsem vytknouti, že je velmi nebezpečné takové věci dělati. Není to případ první, zde se nám však také jeden takový případ ukazuje.

Teď bych se ještě několika slovy zmínil o zákonu o stavebním ruchu. Nebudu již dlouho zdržovati. Díváme-li se na jeho vývoj, vidíme, že v něm zůstalo velmi mnoho věcí naprosto zbytečných. Co je tam o opatřování stavenišť a vyvlastňování atd., prosím, vždyť se to ví, že je to »pro kočku«. Když už počítá se zde na zkušenost, proč se neudělá něco pořádného? Zde je jedině možno, aby to obce dostaly do rukou, a když už některým záleží na tom, aby majitelé pozemků v okolí vydělali, vždyť je možno nechati jim slušný výdělek. Máme také pro ně pochopení. Zvláště to vidíme v okolí Brna. Máme z toho potěšení ve vnitřním městě, že ta česká předměstí pomohla si na nohy. Do jisté míry pomohlo si veškeré obyvatelstvo tím, že tam město Brno rozšířilo stavebně-policejní opatření, komfort velkoměsta, že usnadnilo právě dělnictvu a všem přístup do města, že vynakládá značné peníze které resultují z vnitřního města na předměstí, že se na předměstí vrací. Těší nás, že právě i tam ještě zbývající majitelé půdy přišli k tomu, že se jim jejich půda zemědělská mění v půdu stavební. Ale, prosím, vždyť by se jim popřálo, poněvadž zase by to nikdo nechtěl, aby se taková půda kupovala tak, jako když to bývalo pole, za nějakých 2.000 Kč míra. Vždyť by se připustily slušné ceny, desetkrát až patnáctkrát vyšší, neboť to ještě nevadí, tím tato cena ještě není přemrštěna, poněvadž to je 15 Kč za m2. Ale kdo skutečně to vydělává? Společnost několika židů, kteří jednoduše dnes obkličují město pásmy svých pozemků. Když to dnes člověk vidí, tak si musí říci že jsme proti tomu bezmocní. Člověk nechápe, kdo ty lidi drží. Bohužel, někde je to tak velmi podivné. Když člověk dnes vidí tu spekulaci, jak ceny domů letí do výše, že to neodpovídá rentabilitě. Odpusťte, já nechci někomu křivditi, ale mám dojem, že už bude u nás taková společnost spekulantů, kteří již dnes vědí, jak ten zákon za rok, za 2 roky bude vypadati. Vy to snad nevíte, a já také ne. Ale jsem přesvědčen, že tito lidé aspoň z 80% vědí, jak to bude vypadati. Bude to asi styk těchto lidí s velmi mnoha lidmi. (Veselost.) Nic jiného v tom nevidím. Je to velmi nápadné. Ale, prosím, neračte se tomu smáti. Jistě je to nepochopitelné, že není možno zlomiti moc několika takových spekulantů. V Praze to nebudete míti moc jiné, ale v Brně těchto nebude více než 5 a mají to v rukou.

Proč se ty zákony stále motají kolem takového vyvlastňování, které nikam nevede? Proč nebylo uzákoněno a přikročeno k tomu, zač města žádala, aby to dostala do svých rukou? Vždyť ve skutečnosti celý ten stavební ruch, ta podpora, jak tu je, de facto děje se, řekl bych z kapes měst. Vždyť stát nedává zde prakticky nic jiného, než těch 150 mil. na záruce. Co se dělá, úleva na daních, úleva na dávkách, to z části nebo zcela jde na účet obcí, ale s druhé strany je přímo jaksi horečná snaha pokud možno kompetenci obcí všude omeziti a jakýkoli samostatný okruh její působnosti co možná zmenšiti, i když je to vyložené poškození jednotlivců a veškerého občanstva v dotyčné obci.

Uznávám, a nechci to haniti, že ta cesta úlevy daňové a dávek byla v podstatě cestou dobrou, že byla také značnou spolupříčinou toho utěšeného stavebního ruchu, který byl minulého roku, třebas nebyla jedinou, lituji jen, že tento nový zákon nešel jako pokračování toho předešlého, nýbrž že udělal náhlý skok, sníživ o 10 až 15 let dávky, jak bylo několikráte řečeno, ačkoli poměry stavební se spíše vyvinují tak, že by měla býti podpora větší. Třebas to jde na úkor obcí, souhlasím s tím, ale rad bych zároveň byl viděl, kdyby se udělal návrh, aby obce dostaly kompensaci za to, co jim tu uchází.

Otázka samosprávy - odpusťte, že zde na ni narážím - musím, poněvadž zde se to velmi dotýká obcí - není myslím u nás řešena správně, nýbrž povrchně, podle jednotlivých hesel. Posuzuje se to podle toho, kde každý v té obci zrovna bydlí a velmi často s toho hlediska, že dotyčná politická strana, která tehdy v té obci vládla, buď ztratila úplně vládu, nebo mnoho musila z ní pustiti, a všeobecně se zapomíná na to, že se posuzuje dnes správa obce, jak obce zde byly po válce.

A já chci na jedno zde upozorniti, že jsem ještě nikdy neslyšel, aspoň ani z úst nejobjektivnějších příslušníků stran měšťanských, o zásluze socialistických stran o naše obce po převratu.

Slavný senáte! Jak jsem řekl, stát těm obcím nedává nic, parlament jim ukládal leda břemena a ty obce musily žíti a konati svoji povinnost a musily ty válečné škody nahrazovati. A měli jsme z valné části v rukou jmenovitě velká města, a my jsme musili sáhnouti k tomu, že jsme zaváděli i nejméně populární dávky na poživatiny a pod., ale my jsme to dělali v zájmu všech, vědouce, že je to nutno, a že jsme uznali, že musíme i vlastního člověka přitlačiti, když toho žádá zájem celku Ale dnes m sto toho, aby se uznaly tyto zásluhy, všeobecně se kydá hana na všechny socialistické strany a ono se nevidí. Nikdy měšťanské strany by byly nedovedly prostě toho proto, že by byly nenašly toho ohlasu v těch masách. Vy se pamatujete, jak ještě před válkou, když se jednalo o ně jaký pivní krejcar a pod., jaké byly demonstrace po ulicích, a my jsme zavedli dávky mnohem krutější, a ti lidé to snesli, poněvadž nám věřili, že to děláme tak, jak se to za daných poměrů udělati dá. Já upozorňuji na toto dnes, a při této příležitosti, když jsem se zmiňoval o tom, jak dnes agrárníci chtějí dávati najevo, že oni jsou páni ve státě a že tato jest jejich republika. Prosím s mírou v té věci, poněvadž je stejně dodře možno, ze by jednou bylo nutno, abychom my také dávali najevo, že v těch městech my jsme pány a aby z toho jednou nevznikly horší diference, než dnes. (Hlas: Vy stále v novinách chcete vsugerovati veškerému lidu!) Uvažte to, co dnes děláte. (Sen. Sehnal: My to neděláme, vy to děláte!)... to, co dnes se ve skutečnosti děje, kam půjde vám každý ten člověk, kterého na vsi v důsledku této ztráty ochrany nájemníků zbavíte bytu, a on nenalezne jiný, anebo když, tak moc drahý, kam půjde. K vám do strany nepůjde. Kam půjde. Bohužel, budou z toho všichni jen příslušníci komunistických stran. Že nepůjde k nám, no dobrá, já bych ho přál vám. (Hlas z lavic senátorů republ.: My ho nechceme!) Vy ho nechcete, poněvadž je vám břemenem. To je právě to vlastenectví, že vy prostě nemůžete potřebovati člověka, ze kterého není možno vymačkati peníze, to je to. (Odpor.) Ale vypadá to tak, když tak mluvíte! Tak prosím, alespoň tak nemluvte. Mně nejde o toho člověka jako o straníka, nýbrž mně jde o člověka jako člověka, a vy ho prostě postavíte do té situace, kde nemůže žíti, a jako politického straníka ho prostě ženete do těch nejradikálnějších křídel. Vy potom ženete také tyto lidi ještě do měst. Jestliže dnes, když máme po této stránce dosti těžkou posici v městech, poněvadž víte, že v městech máme velice levé strany, vy tu posici ještě stále a stále zhoršujete, jako byste čekali na to, abychom jednou vám veřejně řekli to, co vy dnes chcete říkati, vy pány na venkově a my pány v městech.

Pravím, že nejsme ochotni na tyto cesty jíti, ale zase upozorňuji, že je nutno, abyste to uvážili, jestliže vy sami skutečně nenutíte nás, abychom my jednou, když toho bude potřebí, také položili na váhu tento agitační argument. Neradi bychom to učinili, ale uvažte, že vy ve skutečnosti nás tam nutíte. Viděl bych tedy býval rád, jak jsem se zmínil o tom, kdyby současně se zákonem o stavebním ruchu byla patrna nějaká akce, která by vedla k tomu, aby městům, v prvé řadě velkým městům, která nesou přímo tíhu těch podpor právě tím, že daně a dávky jsou slevovány, aby se jim bylo dostalo nějaké náhrady, aby bylo umožněno zástupcům těchto měst v prvé řadě také ze socialistických stran, aby nemusili v těchto městech právě pro zájem jen toho města a veškerého obyvatelstva tak úplně zapírati své zásady a aby se mohlo konečně jednou s těmi nemožnými a nejtísnivějšími dávkami jíti dolů. Nevidíme toho ale dosud známky. To pravděpodobně pány z koalice, případně z vedoucích stran, naprosto nezajímá.

A máme tu ještě jeden zákon. To je ten zákon o exekučním vyklizení. Celkem starý. Ale jestliže uvážíme jeho § 3, odst. 6, totiž, že určitá ustanovení toho zákona nevztahují se na ty byty, kde neplatí ochrana nájemníků, tak začíná nabývati ten paragraf docela jiného rázu, než měl dříve. Kdežto dříve zákon celkem chránil před exekučním vyklizením, nebo měl za účel chránit právě sociálně slabé a ochrana nájemníků mizela jen u bytů velkých, tam, kde se dalo říci, že o sociálně slabých nájemnících mluviti nelze, dnes ve skutečnosti v důsledku §u 31 zákona o ochraně nájemníků mizí ochrana nájemníků na venkově, to jest u lidí velmi ubohých. Nabývá tento paragraf veliké tvrdosti. Je tam dále paragraf 5 odst. 3, jak zde byla o něm řeč, obsahující možnost, aby obec prodala svršky toho, kdo do jednoho roku po vybídnutí exekučním řízením by neučinil s nimi jiného opatření.

Při této věci musíme opět vysloviti politování nad tím, jak někdy příkře a bezcitně se posuzují takové věci. Když bylo o věci jednáno ve výboru, bylo tam uváděno, že vlastně obec domovská konec konců musí se postarati o toho, kdo ztratí byt a nemá možnost jiný získati. To znamená, že jestliže někoho vyhodí z bytu na venkově a nedají mu jiného, poněvadž nebude moci platiti, co na něm budou chtíti, půjde šupem do své domovské obce. A to se vlastně zde namítá jako konečné lidumilné řešení tohoto problému.

Je litovati toho, že tímto způsobem z kruhů, od nichž je nutno očekávati, že mají také v těle srdce, byly vedeny argumenty pro tato ustanovení.

Na konec jen několika slovy shrnu, abych vyjádřil naše stanovisko k návrhům zákonů. Nechceme šmahem všechno odmítati, co tam je. Chápeme, že bylo nutno budovati na základě, který zde již byl, že bylo nutno, aby v tom bylo organicky pokračováno, aby bylo odstraněno to, co se zjistilo jako závadné anebo škodlivé, a aby bylo doplněno tím, co bylo zjištěno jako užitečné, anebo jako užitečné by býti mohlo. Chtěli bychom, aby respektovány byly poměry hospodářské, jak se vytvořily, ať jde o poměry mzdové anebo průmyslové, specielně v průmyslu stavebním. Ale musíme říci, že tímto způsobem předloha řešena nebyla. Jistě bychom byli ochotni k meritornímu společnému řešení a při dobré vůli, aspoň kdyby byla, jak se povídá, a když se také s druhé strany hlásají ty principy, které jsem zde uvedl, jako takové, aby se z nich vycházelo, bychom byli mohli k němu dojíti. Místo toho však musím říci, že předlohy tyto prostě jenom zmnožují ten zmatek, který zde je, že štěpí dále domácí, štěpí dále nájemníky a pravděpodobně čítají s tím, že to jednou krachne v tom smyslu, že se objeví neudržitelnost všeho, a že se tento krach dostaví v době co nejbližší.

S takovým řešením ovšem souhlasiti nemůžeme a z toho důvodu stavíme se proti těmto předlohám. (Výborně! - Potlesk)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přerušuji rozpravu a přistoupím k vyřízení odstavce 6. pořadu.

6. Návrh, aby byla prodloužena lhůta daná § 43 úst. list. ku projednání usnesení poslanecké sněmovny

a) k vládnímu návrhu zákona o příplatcích některým státním a jiným veřejným zaměstnancům ve výslužbě a pozůstalým po takových zaměstnancích zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě, tisk 577,

b) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění § 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920, čísl. 94 Sb. z. a n., o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a § 3 a 16 zákona ze dne 23. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich, tisk 578.

Poněvadž se jedná o osnovy zákonů, které nebylo možno ve lhůtě ústavní listinou předepsané vyříditi, navrhuji, aby poslanecká sněmovna byla požádána o prodloužení lhůty o 6 neděl.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je tento návrh schválen.

Oznamuji, že

do výboru imunitního na místo sen. dr Karasa nastupuje sen. Fr. Novák,

do výboru kulturního na místo sen. Hüttera nastupuje sen. Hartl, na místo sen. dr Krčméryho sen. dr Kovalik,

do výboru branného za sen. Reyzla sen. Jokl,

do výboru ústavně-právního za sen. dr Procházku sen. Adamovský.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této

za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hodin 05 minut.