Dávám slovo prvnímu řečníku, panu sen. Pichlovi.

Sen. Pichl: Slavný senáte! Shodou okolností dostáváme se po prvé k tomu, abychom se zabývali současně oběma složkami našeho bytového problému, ochranou nájemníků a stavebním ruchem. Bylo by nám arci mnohem příjemnější, kdybychom mohli říci, že máme před sebou plán, který řeší tento veledůležitý problém jako celek a který řeší jej skutečně soustavně s přihlížením ke všem momentům rázu hospodářského i sociálního, které se zde vyskytují, jako při žádné jiné naší starosti. Bohužel, nelze nic takového prohlásiti o vládních osnovách. Ke spojení obou hlavních složek bytové otázky došlo skoro náhodně: účinnost zákona o ochraně nájemníků končí tento měsíc, a zákona o stavebním ruchu rovněž. Kromě toho není zde osnova jedna, jak by bylo žádoucno, kdyby šlo o řešení programové, nýbrž dvě, resp. připočteme-li i osnovu o exekučním vyklizení, tři. A všem nedostává se to, co tvoří podstatu plánu - jediná určitá vedoucí idea. To, co předkládá nám koalice, je pouze nouzovým řešením, výpomocí, která jen chatrně maskuje neschopnost, kterou - podobně jako v jiných otázkách - tu odhaluje majorita, táž majorita která nám loni při projednávání zákona o stavebním ruchu slibovala, že v nejkratší době bude podána osnova, jež bude řešit bytovou otázku u nás od základu, plánovitě, programově. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Zatím uplynul rok a my opět máme co dělat jen s řešením, jež je nouzovým, vzhledem k době, na kterou se má vztahovati, jednak však je řešením, které ukazuje, jak asi chce dnešní majorita zlikvidovati ochranu nájemníků a jak se chce zhostiti povinnosti, dáti hospodářský podklad k rozvoji stavebního ruchu. -Jako cukrátko se při tom oznamuje, že bude svolána jakási anketa, která by se poradila, co dělat se stavebním ruchem a ochranou nájemníků. Nehledíme-li k tomu, že způsob, kterým chce majorita zvrátit smysl ochrany nájemníků, je i jinak anketa tato do jisté míry pochybná. Z několika důvodů: jednak jsou k disposici výsledky pracné diskuse, kterou před časem provedl poradní sbor pro otázky hospodářské, který navrhl systém řešení, který za jistých předpokladů byl by vedl k cíli, jednak také proto, že se nám slibované odbornosti ohlašované ankety nechce dost věřiti. Máme živé a čerstvé zkušenosti z »odbornosti«, se kterou koalice se pustila do řešení otázky novelisace sociálního pojištění. I zde se mluvilo o jakýchsi odbornících kteří prý dali své vyjádření o výbornosti vládní osnovy novely. Jejich jména jsou však tajemstvím... (Zpravodaj sen. dr Karas: Schönbaum!) A ne, to jméno známe, to je zasloužilý muž, ale právě víme dobře, že tito spolupracovníci nebo alespoň jejich jména nejsou nám známa. Jejich jména jsou však tajemstvím, které patrně zůstane uzavřeno i důvtipu ducha Nella, na kterého ostatně pan ministr sociální péče nevěří. Máme vážné obavy, že »odbornost« při slibované anketě o bytové otázce pochodí stejně. Zůstane tudíž jen při »odborném slibu«, neboť v tomto směru ukázala se již vládní majorita odborníkem prvého řádu. Slibovala mnohé a dělala pravý opak. Důkazem očividným jsou právě projednávané osnovy, které podle označení jsou na ochranu nájemníků a podporu stavebního ruchu, vpravdě však na zrušení ochrany nájemníků a na omezení stavebního ruchu.

Není známo, z jakých intencí vycházelo ministerstvo sociální péče, když se rozhodlo pro osnovu zákona o stavebním ruchu která je zhoršeným opisem osnovy loňské. Uvážíme-li, že toto ministerstvo má už sedmileté zkušenosti se stavebním podnikáním, dalo by se čekati, že jeho snahou bude zasáhnout do tohoto podnikání tak, aby poměry v tomto oboru se lepšily, a ne aby se tvořil zmatek. Stavební podnikání je příliš vážný problém, než aby bylo ho lze řešit byrokraticky. Každé věci, která přichází na program kteréhokoli resortu, věnuje se zpravidla velmi mnoho péče a úsilí, aby vyřízena byla tak, aby nezasáhla škodlivě do života. I nepatrné osnovy povahy právní projednávají se napřed s interesenty, veřejnost je o postupu prací informována, aby mohla se připraviti na změnu. Vizme jen, kolik péče bylo na př. věnováno zákonu o nekalé soutěži, nebo jak opatrně připravovala se konverse americké půjčky, abychom uvedli jen tyto dva příklady z poslední doby. Je možno říci, že otázka stavebního ruchu je méně důležitá, než tyto dvě vzpomenuté? Tušíme, že nikoliv. Stavební ruch zasahuje do všech oborů hospodářských, zasahuje i do poměrů sociálních, na stavebním podnikání je interesován právě tak dělník stavební, jako kovopracovník, truhlář právě tak, jako mechanik, na stavebním ruchu má zájem obchod, živnosti, průmysl, a nikoli v poslední řadě i peněžní ústavy. Je to tudíž obor, který zasahuje nejširším způsobem do hospodářského života a z toho důvodu každý zákrok do tohoto podnikání musí býti uvážen mnohem pečlivěji, než jde-li o obor jiný. Věnuje-li se všestranná péče jiným záležitostem veřejným, mělo ministerstvo sociální péče povinnost, stejně pečlivě přistoupiti k řešení otázky, - do jaké míry a jak může a má stát zasahovati do podnikání stavebního.

Projednávaná osnova však na neštěstí zrovna nesvědčí, že by ministerstvo sociální péče bylo zamýšlelo jednati v této věci tak, jak zasluhuje otázka, jíž mnoho talentovaných inženýrů a národohospodářů věnovalo tolik zájmu. Ministerstvo sociální péče nedalo si ani tolik práce, aby pokusilo se zlepšit osnovu podle jednoročních zkušeností s loňským zákonem. Nic nebyly platny ani všecky zkušenosti se staršími zákony o stavebním ruchu, nic nebyly platny hlasy odborníků, nebylo dbáno ani poradního sboru pro otázky hospodářské, kde většina členů není dokonce ani z řad oposice. Všecko to se přehlédlo a pořídil se jakožto osnova zákona o stavebním ruchu zhoršený opis dosud platného zákona. Je cosi takového svědectvím pečlivé práce, je to důkazem, že ministerstvo sociální péče stojí na odborné výši? (Sen. Hubka: Kromě toho se to předkládá za 5 minut 12!) Tak jest. Máme-li dát tomuto postupu pravý výklad, musíme říci, že ministerstvu zde vůbec nešlo o nějaké řešení důležité otázky, ale jen o to, aby mu nebylo lze vytknout, že se o věc vůbec nestaralo. Tedy zcela podle latinského přísloví: ut aliquid facere videatur. Jen, aby se zdálo, že se něco dělá. Zdali je v tom »odbornost«, o tom se ani nechceme vyslovovat. Faktem však je, že s touto osnovou prokáže ministerstvo sociální péče a celá koalice špatné služby našemu hospodářství.

Především už krátkodobá lhůta, po kterou zákon má platit, je s hlediska hospodářského naprosto neúčelná, ba škodlivá. Stavební podnikatelé nemohou činiti disposice na delší dobu, stavebníci pak jsou vháněni do podniků často ne dobře uvážených, vzniká nejistota a zmatek. Domnívá-li se vláda, že tím působí k rychlejšímu tempu stavebního ruchu, může mít pravdu, pozoruje-li na př. odbyt cihel a počet stavebních komisí. Nikoli však, pokud jde o hospodářský dosah který lze hodnotiti jen s hlediska, kolik bylo opatřeno bytů za podmínek, jež dávají tušiti zdravý vývoj do budoucnosti. A právě po této stránce kroky, které podniká vláda nemohou nalézti chvály u nikoho, kdo chce být odpověden za své jednání.

Především není sporno, že krátkodobé řešení stavebního ruchu podněcuje neobyčejně pozemkovou spekulaci. Vidíme to nejlépe v samotné Praze. Zákon který má usnadniti opatření bytů, působí naopak, ztěžuje jich dosažení. Cena pozemků vyhnána byla v posledních dvou letech do takové výše, že je se do budoucnosti obávati nejhorších důsledků. Jestliže před válkou cena pozemku v pořizovací ceně domu činila asi 10%, dnes jsou případy, že činí 20, 30, ba u rodinných domků i více procent. A to jen proto, že se neví, co bude, že se vydávají zákony s platností jednoho roku. Kdyby v Praze nečelila obec pozemkové spekulaci tím, že prodává stavební pozemky za poměrně nízkou cenu, bylo by již dávno došlo k úplnému zastavení stavebního podnikání, protože by ceny pozemků byly vyhnány tak vysoko, že by bylo holou nemožností stavět na nich a unésti kapitálové zatížení, které ze stavby vznikne. Kdyby zákon představoval plánovité o dlouhodobé řešení, nikdy by ceny pozemků nemohly být vyhnány do té výše, na jaké - i přes konkurenci, kterou zde působí obce, prodávající pozemky za nízké ceny - jsou. Už to by velmi mnoho znamenalo pro zlevnění stavby a pro zlevnění činží v nových domech.

Jsou však ještě další důsledky zákona. Překotně vznícené stavební podnikání, působené právě krátkodobým zákonem, má za následek nesmírné zdražování materiálu. I zde působí nejistota do budoucnosti. Každý chce zajistiti se, dokud ví, na čem je, tím spíš, pozoruje-li, jak výhody, poskytované státem: se stále zmenšují. Proto ty přípravy ke stavebnímu ruchu a v jich zápětí to zdražování materiálu, jehož nedostatek se někdy i uměle působí. Pan ministr financí vynaložil nesmírnou energii, aby dosáhl snížení úrokových sazeb u nás a tím podnítil podnikání, ale politika ministerstva sociální péče postaví mu úsilí více než dvou let rázem na hlavu. Co je platná nižší úroková míra, je-li zas dražší pozemek a materiál? Spočteme-li, co všechno zdražilo, shledáme, jak »prospěšná « je »péče«, kterou ministerstvo sociální péče vynakládá na stavební ruch. (Sen. Hubka: Prospěšná - v uvozovkách!) Tak mám také psáno. Stavební dříví je dražší o 30-40% a není naděje na pokles cen, ježto ministerstvo obchodu podporuje vývoz dříví do Německa, které nás v pravém slova smyslu vykupuje. Vápno zdražilo o 15-18%, cihly asi o 10%. Je dražší i sklo a jiné materialie stavební. Při tom, jak řečeno, někde projevuje se nedostatek cihel, buď faktický - a někdy i uměle připravovaný. Můžeme proto počítat, že ceny staveb zdražily se nejméně o 10%, což zdaleka nevyrovná snížení úvěrních sazeb z hypotečního úvěru, které provedly některé ústavy. Domnívá se ministerstvo sociální péče, že tudy vede cesta k dostatku bytů, přístupných činžemi? Možná, že bude byt ú dost, ale je velmi pravděpodobné, že tato stavební kausa povede ke zhroucení, protože nikdo nebude moci zaplatiti činži z domů, postavených tak draho, dík »prozíravé« politice pana ministra sociální péče. Jeho stavební péči dobře pochopila jen pražská peněžní bursa, která už po několik měsíců horlivě spekuluje v stavebních hodnotách; žádný papír bursovní nemá dnes tak dobrou konjunkturu jako papíry cementáren, cihelen, vápenic atd. A správně bylo řečeno, že je to krátkodobá úprava stavebního ruchu, která podporuje tuto haussu stavebních efektů. Podkladem je tu právě nezdravě vyháněné podnikání v důsledku nejistoty o tom, co bude za rok, a obava, že stát odejme i tu podporu, kterou poskytuje nyní.

Tyto obavy nejsou neodůvodněné. Tkví přímo v zákonech. Pozorujeme-li sérii zákonů o stavebním ruchu a i zákony o přímých daních, shledáme, jak stát bral rychle zpět, co dával ještě včera. Byly zrušeny přímé podpory věc, kterou nepokládáme ještě za odbytou, jako nemůžeme pokládati stavební ruch za záležitost podnikatelů. Byly zhoršeny podmínky pro dosažení daňových výhod, byly omezeny i částky, do kterých stát přebírá záruku za druhou hypotéku, ačkoli s tím žádné risiko spojeno není. Podíváme-li se na seznam daňových úlev, které během let byly poskytovány, spatříme pestrý kaleidoskop, jehož smysl snad mohou ocenit ti úředníci, kterým studování těchto zákonů a vedení těchto úlev v evidenci je povinností - a těžkou povinností - naprosto ne však ti, kdož sledují hospodářský dosah těchto úlev. -Jedny stavby osvobozovány jsou na 10 let, jiné na 15, třetí na 20, čtvrté na 25, jiné na 30 a 35 let. Kde je nějaká logika, nějaký systém? Kdo stavěl loni, bude požívat jiného osvobození daňového, kdo bude stavět letos, také jiného. A při tom může jít o dva domy vedle sebe, stejně velké a o dva stejně chudé nebo bohaté. Jak k tomu přijde ten, kdo bude stavět letos, aby požíval kratších úlev daňových než ten kdo stavěl loni? Je nepochopitelné, jak tomu se může říkat podpora stavebního ruchu. Podpora spekulace ano, ne však podpora stavebního ruchu. Podpora zmatků, nejistoty, podpora zdražování pozemků, materiálu, ne však bydlení.

Na obsahu projednávané osnovy vidíme nejlépe, jak je potřebí určitého plánu, který by připravil cestu k normálním poměrům bytovým. Tento plán ovšem nemůže arci vycházet jen z úvah finančních, ale všeobecně hospodářských Státní pomoc musí tu působit jen jako regulátor, usnadňující zdravý rozvoj stavebního ruchu, a tudíž opatření dostatečného počtu levných bytů. Máme za to, že nebude lze řešit věc všeobecně, nýbrž rozdělením na určitá pásma. Velká města jako Praha, Brno, Bratislava, Mor. Ostrava, Plzeň atd. vyžadují jiného řešení, než obce menší. Pro velká města musí se najít východisko k součinnosti státu, měst a odborníků právě proto, aby bylo možné řešení plánovité. Pro venkov vystačí se s řešením jednoduchým, snad podle zásad, na nichž je vybudován malobytový fond. Pro velká města je to však nevhodné. Měl jsem příležitost již loni apelovat na vládu, aby v této věci dorozuměla se s vedením hlavních měst republiky, specielně Prahy, a aby zde došlo k účelné kooperaci, která by umožnila, využíti jak moderních method stavebních, tak i úvěrních možností a konečně i plánovitého zastavění. Pro Prahu je ohromnou obětí, musí li pořizovat kanalisaci, vodovod, komunikace atd. na padesáti různých úsecích, místo, aby se zastavoval jeden po druhém. To zdražuje již samo o sobě stavby, ježto investiční příspěvky musí být tak vysoké, aby hradily i dílčí investice obce. Kromě toho lze tím zabránit pozemkové spekulaci, lze i zlevnit stavební hmoty, bylo by možno užít i racionelních method výrobních a v poslední řadě lze tak i zjednat jeden z prostředků ke zjištění potřeby bytů. Praha nemá dnes řádného vyvlastňovacího zákona, nemůže proto vykupovat systematicky všecky volné plochy a tak regulovat ceny pozemků. Praha zůstává také ve věcech stavebních nepovšimnuta státem, ačkoli by právě zde vhodná součinnost musila přinést dobré výsledky. Co platí o Praze, platí i o jiných velkých městech republiky. To tedy znamená, že pro velká města musí se nalézt řešení jiné, zvláštní, které by přihlíželo nejen k současnému stavu bytové otázky ve městě, nýbrž i k dané potřebě a k budoucímu vývoji. I kdyby dnes podařilo se odstranit bytovou krisi v Praze, nemáme záruky, že za rok, za dva neobjeví se znova, právě proto, že stále pracuje se jen s nouzovými projekty, nikoli s plánem, který by postupně odstraňoval příčiny i následky bytové krise a působil by tak dlouho, až by jaksi automaticky stal se zbytečným. Plán vypracovaný svého času poradním sborem pro otázky hospodářské měl nepochybně dobré jádro, ale také řešil problém příliš mechanicky, nepřihlížeje ke zvláštnostem, které v bytové otázce vyskytují se ve velkých městech. To je, pokud se týče stavebního ruchu.

Máme zde však ještě druhý problém: ochranu nájemníků. Koalice i zde zvolila řešení, které nás nemůže rozhodně uspokojiti. Naopak musíme je pokládati za nebezpečné z mnoha důvodů. Vskutku není osnova tato, než minou, podloženou pod ochranu nájemníků, aby přivoděn byl stav, který by takřka naráz odstranil jakoukoli ochranu. V tom je určitá spojitost se zákonem o stavebním ruch u. Koalice, jak je patrno z účinků, které oba zákony budou mít, šla na věc se dvou stran: na jedné straně usiluje krátkodobým - poskytnutím výhod pro stavební podnikání vynutit co největší stavební ruch bez ohledu na hospodářskou prospěšnost toho, že stavby budou zdraženy z důvodů, které jsem uvedl, na druhé straně pak rázným omezením ochrany nájemníků chce přinutit obyvatelstvo, aby přijalo i takové byty, jejichž činže jsou nad jeho hospodářskou únosnost. Chce tedy vytvořit jistý sta v nouze, která jak fama praví, naučila Dalibora housti a tím Daliborem mají býti nájemníci.

Koalice úmyslně volí takovou cestu. Ještě loni byla jiného mínění. Prohlašovala v důvodové zprávě k zákonu o ochraně nájemníků, že v nejkratší době bude vydán zákon, který bude před stavovat konečné řešení. Letos se koalice řídí příkladem Německa kde prý rovněž se dává přednost krátkodobým úpravám, ježto dovolují lépe přizpůsobit se skutečným poměrům, než dlouhodobá. Ve skutečnosti koalici nejde o »přizpůsobení skutečným poměrům«, ale o při způsobení svým zájmům. A ty rozhodně nejsou ve shodě s potřebami hospodářskými, zato však politicko-stranickými. Koalice chce prostě odstranit ochranu nájemníků co nejrychleji bez ohledu na sociální důsledky tohoto počinu. Z toho důvod u vsunula do nové osnovy některé body, které jsou toho rázu, že, kdyby byly uzákoněny, znamenají, že z ochrany nájemníků nezbude skoro nic.

Koalice rozšiřuje možnost soudní výpovědi o tři body, a to takového rázu, že soudní spory se tím velmi rozmnoží a mnoho nájemníků bude nuceno hledat přístřeší jinde. Dále zvyšují se velmi citelně činže: přímo i nepřímo. I to má působit k tomu, aby nájemníci připravili se, že se už dlouho z ochrany těšit nebudou. Osnova dovoluje volnost při uzavírání nájemních smluv. Tato volnost je ovšem takového rázu, že mnoho nájemníků bude nuceno uzavřít takovou smlouvu. Koalice chce tu zhostit se odpovědnosti za zrušení nynějšího stavu a vnutit nájemníkům, aby zajistili si byt za mnohem vyšší činži tím, že uzavrou novou smlouvu. Vtip je arci v tom, že lidé musí bydlit a proto, budou-li vehnáni do nebezpečí octnout se na ulici anebo platit vysokou činži, rozhodnou se patrně pro druhou možnost. To sleduje koalice. Konečně ruší se ochrana vůbec pro poplatníky, kteří měli v letech 1924/26 přes 100.000 Kč zdanitelného důchodu.

A tu je zase další vada, jak již ve výboru bylo správně konstatováno naším zástupcem, že zase se zde stala veliká nespravedlnost, poněvadž ti, kdož jsou berními defraudanty a udali, že nemají přes 100.000 Kč příjmů, budou požívati ochrany nájemníků, naproti tomu ti, kdož poctivě přiznali příjem nad 100.000 Kč, budou proto z ochrany nájemníků vyňati.

Toto ustanovení je snad jediné, proti němuž nelze nic namítat. Jinak však koalice chce způsobit úplně nový stav v bytové otázce. To dokazuje i to, že vložila do osnovy ustanovení, podle něhož napříště není potřebí opatřovat vypověděnému nájemníku, pokud arci je to nutno, byt přiměřený, ale »dostatečný«. Přemnozí nájemníci budou těžce pociťovat dosah tohoto ustanovení, až spatří, co má být pro ně »dostatečným« bytem.

To jsou hlavní ustanovení osnovy, mající všeobecný význam. Všecka plynou ze snahy co nejvíce zúžit ochranu nájemníků, co nejvíce zkomplikovat poměry a co nejvíce ztrpčit život nájemníkům, požívajícím ochrany za tím účelem, aby buď »dobrovolně« se rozhodli pro vysokou činži, nebo vystěhovali se do nového domu s neobyčejně vysokou činží. Tu je spojovací most mezi zákonem stavebním a bytovým. Tu je také pravá intence koalice při řešení celé věci. Intence vynalezená opravdu s podivuhodnou rafinovaností.

Ale tyto všechny věci nevyčerpávají dary, jimiž koalice obmyslila náš lid. Věrna svým zájmům rozhodla se koalice zrušit ochranu nájemníků vůbec v obcích s méně než 2.000 obyvatelů. Činí tak na dvakrát: jednou tím, že zrušuje v těchto obcích ochranu pro byty pronajaté po 1. květnu 1924, po druhé tím, že dává zmocnění obecním zastupitelstvům těchto obcí, aby se rozhodly, zda chtějí, aby v obci byla ochrana nájemníků čili nic. Obě tato ustanovení ilustrují nejvýrazněji plány koalice: podkopat ochranu nájemníků, přivést ji ad absurdum. Ze zákona na ochranu nájemníků má zůstat jen pouhý titul, ve skutečnosti má to být zákon na ochranu majetných vrstev. Koalice ví, že nemůže zrušit ochranu nájemníků a proto pokouší se učiniti z ní nedochůdče, které má působit tolik zmatků, aby nájemníci byli přinuceni raději se jí vzdát. Při tom - ostatně jako vždy - chybí koalici vůbec jakýkoli pojem o statečnosti a odpovědnosti. Sama a přímo neodváží se ochranu zrušovat a proto vynalézá kličku, aby výsledkem jich bylo vzdání se ochrany se strany samotných nájemníků, v malých obcích pak převádí odpovědnost na obecní zastupitelstva. Nic jí nezáleží na tom, že tím dává podnět k třenicím v obci, že tím vyvolává procesy a nesnáze, že tím zostří poměr občanů mezi sebou, jen když vyhoví mocenským zájmům.

Nezáleží jí také na tom, že provádí něco, co je neslučitelno s právním stavem. Pro právní cítění koalice je přímo strašlivým dokumentem, že obecní zastupitelstvo se zmocňuje, aby rozhodovalo o platnosti zákona. Doposud a jen zřídka se stávalo, že vláda bývala zákonem zmocněna k určitým opatřením, napříště mají o tom rozhodovat obecní zastupitelstva. Kdo dává záruku, že napříště třeba jiná organisace nebude pověřena rozhodovat o platnosti zákonů? Tento krok koalice svědčí o neúctě k zákonu, o snaze rozparcelovat právní řád, jen když se vyhoví stranickým zájmům. Nic jí nevadí, že postihne těžce české menšiny, kterým české strany majority co chvíli vyznávají lásku. Tisíce českých lidí ve zněmčených územích bude vypovězeno z bytu, tisíce českých lidí bude marně hledat přístřeší za přístupný peníz. Bude se opakovat historie z let předválečných, kdy čeští lidé byli vypovídáni z bytů, protože to byli Češi. Dnešní koalice dává k tomu přímo zákonnou sankci, ba vyzývá německé obce, aby se k tomu rozhodly. Je s podivem, že přání Němců našlo tak ochotné opory u českých stran, ba že to byly i české obchodní komory, které vyzývaly vládu k takovému opatření, aniž si uvědomily důsledky takového zásahu.

Tak si představuje majorita ochranu českých lidí, ochranu vrstev sociálně slabých. Při tom na druhé straně koalice ukrutně brání se zlepšení mzdových a platových poměrů, ze kterých by bylo možno hraditi vyšší činže. Zdá se, že jí velmi záleží na tom, hnát sociální poměry na ostří nože, jinak by si nezahrávala tolik se sociálním mírem u nás.

Oba zákony - o ochraně nájemníků i o stavebním ruchu - nejsou výsledkem pečlivých úvah hospodářských a sociálních, ale jen výrazem stranickopolitických přání a zájmů. Do obou uloženo vše možné, aby poměry u nás se nezlepšovaly, ale aby pomáhalo se spekulačním tendencím, aby nutili se lidé do vysokých činží a aby připraveno bylo vše k jich vypovědění z bytu, nebudou-li ochotni podrobit se nátlaku, který sám sebou se dostaví, až budou se majitelé domů domáhat uvolnění bytu z těch nejzáhadnějších důvodů, jež jsou uloženy v zákoně nebo vyplývají z ducha zákona, až obecní zastupitelstva v několika tisících obcí se budou usnášet, že v jejich obci ochrana neplatí, že lze tedy s klidem lidi z bytů vypovídat s tím, aby si nalezli byt, dovedou-li toho.

Je to vskutku krásná introdukce do jubilejních slavností republiky. Za patronace ministerstva sociální péče dělá se u nás z otázek sociální péče otázka sociální nedbalosti, hoví se zájmovým pudům a tak bezstarostně, jakoby zítra měl nastat konec světa. Jak dlouho se však vystačí s takovou politikou? Jak dlouho ještě bude se dělat politika, která je třídní, která nemá zájmu o stát, ale jíž jde jen o to, nasytit bohaté a mocné, dokud je čas, dokud se drží veslo v rukou? Marné jsou všecky varovné hlasy, marné všecky pokusy odstranit ostří, které čiší z každého nového ustanovení obou osnov, koaliční guillotina pracuje jako automat. Jde však o následky! Za ty musí padnout odpovědnost jen na koalici, která ve svém postupu už ani o právní pořádek se nestará. Nechť však nezapomíná, že hněv je špatný rádce a že takto nebudou rozřešeny tak palčivé otázky, jako je otázka bydlení. Zde nepomohou jednostranné zájmy, ale součinnost všech myslivých hlav hospodářských, finančníků, inženýrů, národohospodářů a sociálních politiků. Ti jsou povoláni hledati cestu, jak z bytové kalamity ven. Koalice to nedokázala a také nedokáže. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je p. sen. dr Herz. Dávám mu slovo.

Sen. dr Herz (maďarsky): Vážený senát! Podľa údajov štatistického úradu bolo v r. 1921 v mestách Československej republiky čítajúcich viac ako 20.000 obyvateľov: jednopokojových bytov 105.274, dvojpokojových bytov 2.556, bytov s jedným pokojom a kuchyňou 195.052, s dvoma pokojami a kuchyňou 80.344, s troma pokojami a kuchyňou 38.206, so štyrma a viac pokojami 20.125. V týchto bytoch bydlelo: v jednopokojových bytoch 348.556, v bytoch s jedným pokojem a kuchyňou 852.524, so dvoma pokojami s kuchyňou 159.514, s dvoma pokojami, kuchyňou a príslušenstvom 267.270, s troma pokojami a kuchyňou 46.075, s troma pokojami, kuchyňou a príslušenstvom 180.720, so štyrma a viac pokojami 186.100 ľudí.

Priemerne bydlelo: v Prahe: v jednom pokoji 3.1, v pokoji s kuchyňou 3.9, vo dvoch pokojoch 3.2, vo dvoch pokojoch s kuchyňou 4.3, vo dvoch pokojoch s kuchyňou i príslušenstvom 4.1, v troch pokoj och s kuchyňou 4.7, vo štyroch pokojoch 5.2, v päť pokojoch 6, v šesť pokojoch 7 ľudí. V Aši: v jednom pokoji 3.2, v pokoji s kuchyňou 3.8, vo dvoch pokojoch 3.8, vo dvoch pokojoch s kuchyňou 4, vo dvoch pokojoch s kuchyňou a príslušenstvom 3.9, vo troch pokojoch s kuchyňou 4.4, vo štyroch pokojoch 4.3, päť pokojoch 5.2, v šesť pokojoch 5.5 V Českých Budějoviciach: v jednom pokoji 2.9, v pokoji s kuchyňou 3.9, vo dvoch pokojoch 3.5, vo dvoch pokojoch s kuchyňou 4.2, vo dvoch pokojoch s kuchyňou a príslušenstvom 4, vo troch pokojoch s kuchyňou 4.7, vo štyroch pokojoch 5.1, v päť pokojoch 5.5, v šesť pokojoch 6.2. V Kladne v tomtiež poradí: 3.5, 4.2, 3.8, 4.4, 4.5, 4.5, 4.9, 5.2 a 5.5. V Plzni: 3.5, 4.1, 3.5, 4.7, 4.3, 5, 4.6, 5.3, 5.7. V Ústí n. L.: 2.8, 3.8, 2.4, 4.1, 4.1, 4.4, 4.9, 5.4, 6.3. V Brne: 2.5, 3.9, 3, 5, 4.4, 3.9, 5.4, 6.2, 7.3. V Olomouci: 2.9, 4, 2.9, 4.4, 4.2, 5, 5, 6, 6.9. V Moravskej Ostrave: 3.3, 4.6, 3.7, 5, 4.9, 5.1, 5.7, 6.4, 7. V Bratislave: 2.8, 4, 3.3, 4.8, 4.7, 5.4, 6.1, 6.7, 7.8. V Košiciach: 3, 4, 3.4, 5, 4.8, 5.6, 6.1, 7, 7.9. V Nitre: 3.2, 4.1, 3.8, 4.8, 5, 4.9, 5.7, 6, 7.3. V Nových Zámkoch: 3.3, 4.2, 3.6, 5.4, 5.3, 5.7, 6.8, 6.9, 7.9. V Berehove: 3.4, 4.4, 3.8, 5.4, 5.4, 5.8, 6.2, 7.1, 7.3. V Mukačeve: 3.6, 4.6, 4.4 5.9, 5.8, 6.4, 6.9, 7.7, 8.4. V Užhorode: 3.3, 4.4, 4.1, 5.4, 5.5, 6, 6.8, 7.3, 8 ľudí.

Už z toho vysvitá rozdiel bytovej mizérie medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou a medzi zemiami historickými. Povšechne bydlia v bytoch jednopokojových priemerne 4 ľudia, v bytoch s pokojom a kuchyňou vyše štyroch, v bytoch s dvoma pokojami a kuchyňou päť a vyše, v bytoch s troma pokojami päť až šesť, v bytoch so štyrma pokojami päť až šesť, v bytoch s päti pokojami šesť, v bytoch so šesti pokojami priemerom sedem ľudí. Byty vyše štyroch pokojov tedy podľa toho nie sú preplnené.

Vezmeme-li za podklad tento pomer, t. j. o jednoho obyvateľa viac ako je počet pokojov, tiež pre ostatné byty, čo so stanoviska hygienického je požiadavkom minimálnym, shľadáme preplnenosť t. j. bytovú mizeriu pri bytoch jednopokojových, l bo na 105.274 byty pripadá 348.556 bydliacich, schodok je tedy 138.008 bytov. Pri bytoch s pokojom a kuchyňou pripadá na 195.052 byty 852-524 bydliacich, schodok je tedy 462.420 bytov. Pri bytoch s dvoma pokojami a kuchyňou na 80,344 byty pripadá 267.270 bydliacich, schodok 106.5882 byty. Dľa toho pri bytoch menších než trojpokojových činí schodok bytov v r. 1921 707.010. Číslica táto vôbec nie je prehnaná, avšak i keď len polovicu toho vezmeme, i vtedy činil bytový schodok v mestách vyše 20.000 obyvateľov 353.505. Naproti tomu od 1. júna 1921 do 31. decembra 1926 bolo podľa štatistických údajov postavené so štátnou podporou 26.365 domov s 56.664 bytami.

K týmto stavbám bolo požiadané o 4.479,824.797 K, povolené bolo však len 3.278,661.326 korún. V roku 1927 dostalo subvenciu 3,047.000 korún úhrnom 95 domov s 122 bytami. Je nesporné, že bolo vystavané viac bytov i v r. 1927, ba i v rokoch predchádzajúcich a ač nemám pri ruke dáta, koľko sa ich postavilo, je isté, že bytová mizeria sa vôbec nezmiernila. S roka na rok sa rozmnožuje masa nove založených rodín, ako to dokazuje počet uzavretých sňatkov.

Sňatkov bolo uzavreté: v r. 1922 146.105, v r. 1923 129.415, v r. 1924 125.905, v r. 1925 130.753, v r. 1926 130.818. Všetci títo novomanželia potrebujú nové byty. Nedostatok bytov tedy od r. 1921 zvýšil sa o 662.996. I keď prizeráme k bytom uvoľneným následkom úmrtia, je isté, že stavba nových bytov vôbec nedržala krok s potrebou vyskytujúcou sa každým rokom znova, z čoho nasleduje, že počet preplnených bytov, nezdravých a pre verejnú hygienu nebezpečných bytov s roka na rok rastie, lebo veď bydlieť sa musí.

A teraz prichádza vláda s týmto návrhom, ktorý odburáva ochranu nájomníkov a ukladá na bedrá pracujúcich nové ťažké ťarchy tým, že pripúšťa nové zvýšenie nájomného o 20 až 40%. Pánovia, vy sa dopúšťate nebezpečnej hry. Vy hľadíte len na vaše vačkové záujmy a na iné ohľad neberete. Táto vaša obmedzenosť bude mať v zápätí nebezpečné následky a potom to vypijete vy.

V miere, do ktorej buržoázia následkom zradného chovania sa sociálne-demokratických vodcov zmohutnela, vzrastly tiež rohy buržoázie, jej zpupnosť a bezočivosť voči pracovníkom. Sníženie pracovných miezd, predlženie pracovnej doby, obmedzenie tlačovej a shromažďovacej slobody, policajný zákon, zdraženie životných potrieb, zdraženie železníc, zdraženie potravin obilnými cly, koncentrácia a racionalizácia výroby a následkom toho odbúranie priemyslu, čoho dôsledkom bolo uvrhnutie nových a nových tisícov pracujúcich mas do biedy, sníženie ochrany nájomníkov, - všetko to sú jednotlivými zastávkami na ceste seriových útokov buržoázie proti existencii pracovníkov. Buržoázia zmohutnela, ale len hrozným stupňovaním biedy ľudu.

Vláda bola donútená konštatovať, že hranicu existenčného minima treba zvýšiť so 6.000 korún na 7.000 korún, lebo oproti minulosti zvýšily sa ceny predmetov všeobecnej potreby; priemerné pracovné mzdy zaostávajú však ďaleko pod existenčným minimom a nedosahujú ani mesačných 400 korún. Účinky tejto protiľudovej vražednej politiky budú patrné, skúmame-li, ako sa vyvinovaly zdravotné pomery Československej republiky. Pozrime naň na základe úradnej štatistiky. Narodilo sa: v r. 1921 405.502, 29.68‰, v r. 1922 395.874, 28.72‰, v r. 1923 388.650, 27.94‰, v r. 1924 372.333, 26.5%, v r. 1925 362.82, 25.68% v r. 1926 359.001 25.11‰. Ako vidíme tedy, počet porodov s roka na rok klesá a tento pokles činí po dobu 6 rokov 46.500 (Sen. Janík [maďarsky]: Vy ste lekár, vy musíte vedieť, prečo to klesá!) Však vám to poviem, prečo to klesá. Prečo to neklesá v Rusku?

Oproti tomu pomer úmrtnosti je tento: zomrelo: v r. 1923 242.612, 17.6‰, v r. 1924 208.834, 15.01‰, v r. 1925 215.766, 15.22‰, v r. 1926 222.368, 15.55‰. Je nápadným, ako sleduje pomer porodov a úmrtnosti životnú štandardu robotníctva. V r. 1922 sú pracovné mzdy ešte vysoké a životné pomery snesiteľné, od r. 1923 však pracovné mzdy rapídne klesajú, klesá pracovná príležitosť, klesá životná úroveň, klesá počet porodov, avšak vzrastá pomer úmrtnosti. Vec je ešte okatejšia, prizeráme-li k úmrtnosti detí. Detí vo veku pod jedným rokom zomrelo v Čechách v r. 1924 140.2‰, v r. 1925 134.7‰, v r. 1926 136.9‰. V tých istých rokoch zomrelo ich na Morave 131.7, 138.8, 132.6‰, v Sliezsku 149.9, 134.4, 148.3‰, na Slovensku 161.0, 167.8, 180.2‰, v Podkarpatskej Rusi 175.7, 173.8, a 198.1‰.

Je to opravdu kulturnou hanbou. Rozdiel medzi úmrtnosťou detí na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, v zemiach hospodársky a zdravotnícky zaostalých, je opravdu okatý v porovnaní so zemiami historickými. Avšak i v týchto územiach je okatý vzrast úmrtnosti detí.

So vzrastom biedy drží krok tiež vzrast úmrtnosti na tuberkulosu, rakovinu a srdečné choroby. Na tuberkulosu zomrelo v r. 1923 26.736, v r. 1927 26.772 ľudí, na rakovinu v r. 1923 12.620, v r. 1924 13.608, na srdečné choroby v r. 1923 15.495, v r. 1924 17.154 ľudí.

Podobne obrovský počet je tých, čo zomreli na nákazlivé nemoce. Sebavraždu spáchali: v r. 1924 3.397, v r. 1925 3.605 a v r. 1926 4.015 ľudí.

Ajhľa pánovia, toto je ten pohany plný obrázok vášho hospodárenia. Pri dnešnej vysokej úrovni vedy a techniky bolo by možno nákazlivé a epidemické nemoce príslušnými preventívnymi opatreniami zažehnať, a predsa skoro 30.000 ľudí zahynie ročne na tuberkulosu, viac ako 10.000 ľudí na rakovinu a viac ako 8.000 ľudí na iné nákazy a táto úmrtnosť s roka na rok rastie v pomere vzrastu biedy. A vy máte tú smelosť a odvahu prísť sem s týmto návrhom zákona, ktorým ukladáte tým najchudobnejším z chudobných pracovníkov nové nesnesiteľné ťarchy povolením zvýšenia nájomného o nových 20 až 40%.

Tento vražedný režim už dozrál pre zkazu. Tento režim vraždí vo válke, vraždí v miere a neberie ohľad na nič iné len na vačkové záujmy buržoázie. Nemôžete sa už dnes dovolávať pánovia toho, že tomu ináče byť nemôže, že je dôsledkom zákona prírody, aby tu bol zamestnávateľ, ktorý dáva prácu, a aby tu boli robotníci ktorí pracujú, by zamestnávatelia mohli robotníkov vykorisťovať a vyžierať dlhou pracovnou dobou a nízkymi mzdami a strkali do vačku vyšší prebytok hodnoty, profit. Dnes už nelzä sa toho dovolávať.

Lebo dnes už desať rokov buduje sa nový system na jednej šestine zemegule pomocou 150 milionov ľudí pod vedením a riadením komunistickej strany. Tam v sovjetskej uniji je postarané o zvyšovanie hmotnej, kulturnej a zdravotnej úrovne pracovníkov. (Sen. Janík [maďarsky]: Šibenicou!) Darmo sa uškliebate, je tomu tak. (Sen. Janík [maďarsky]: Veru šibenicou!) Nech už čímkoľvek, ale pomohlo to! Dnes v sovjetskej unii pracovné mzdy sa stále zvyšujú, ceny životných potrieb klesajú, zmierňuje sa, bytová mizeria, cieľom zažehnania bytovej mizerie je v behu veľkorysá stavebná akcia za prispievania štátu, činže sú pre pracovníkov nízké a pre nezamestnaných ešte nižšie. Tiež pre ukojenie a vývoj kultúrnych potrieb je velkoryse postarané. Najlepšie posvietí na rozdiel medzi životnou štandardou ľudu sovjetskej unie a životnou štandardou ľudu Československej republiky štatistika táto.

Dr Kollár, ktorý je Čechom a nie komunistom, zisťuje na základe svojich výzkumov, že v Československu oproti pomerom predválečným klesla spotreba mäsa o 29%, spotreba udeného tovaru o 49%, spotreba pečiva, mlieka a piva o 27%. Naproti tomu zvýšila sa potreba chleba a múky o 50%, spotreba zemiakov o 71% a spotreba cukru o 27 %.

Naproti tomu v sovjetskej unii sú vyživovacie pomery oproti dobám predválečným takéto: Spotreba ražnej múky klesla o 5%, avšak spotreba múky pšeničnej vzrastla o 64%. Spotreba rýb klesla o 36%. avšak vzrastla spotreba mäsa o plných 50%. Spotreba rastlinných tukov klesla o 3%, kdežto spotreba masla vzrastla o 26%. Spotreba šatstva, bielizne a bot vzrastla o 15 %, čo znamená, že ľud v sovjetskej unii sa má dnes oproti dobám predválečným, dobám kapitalistického vykorisťovania, o veľa lepšie. Následkom toho tiež pomery zdravotné sa značne zlepšily, čo je zjavné i z toho, že pomer úmrtnosti oproti 29.4‰ z r. 1909 klesol v r. 1924 na 21.7‰. (Sen. Janík [maďarsky]: Veď ich tam státisíce umrelo hladom!) To bola dakedy! (Sen. Janík [maďarsky]: Nuž prečo že tam aj vy neidete?) Lebo my tu chceme zaviesť a tu zavedeme system sovjetský.

V sovjetskej unii zvyšuje sa životná štandarda ľudu, kdežto u nás stále klesá hlbšie a hlbšie. Keby sociálne demokratickí vodcovia v dobe revolúcie neboli zradili proletariát a neboli zachránili buržoáziu, dnes už žil by i tu ľud vo všeobecnom blahobyte.

Čo sa týče ochrany nájomníkov nesú tiež sociálne-demokratickí vodcovia vinu, že prispeli k jeho odbúravaniu, keď boli vo vláde. Dnešným svojím pseudoopozičným stanoviskom nebudú to môcť z pamäti vymazať. Oni sú príčinou toho, že súdy vo službách buržoázie domácich pánov hromadne vykľudzujú nájomníkov bez ohľadu na to, môžu-li si najsť iného bytu čili nie.

Či máte pojmu o tom, čo to znamená, keď človeka s celou rodinou i s nábytkom vyhodia na dlažbu na základe súdneho rozhodnutia vyneseného podľa bezcitných paragrafov, a to bez oh ľadu na to, či je zima alebo leto, či prší a či svieti slnko, čo to znamená, keď sa zničí ten jediný malý majetok chudobného človeka, ktorý si s veľkou námahou usporil za peniaze od huby odtržené zakúpil na splátky. Majetok chudobného človeka nechráni nikto, na neho nevzťahuje sa posviatnosť súkromého majetku.

Pažravosť, s ktorou vrháte sa vy na pracovníkov, aby ste ich čo najdôkladnejšie obrali a tá krutosť, ktorou chcete zputnať nespokojencov, ichž počet stupňovaným utlačovaním prekotne vzrastá, uspieši len vašu zkazu. Vaše majetkové a mocenské pozície môžete dnes udržovať už len stupňovaným utlačovaním a stupňovaným vykorisťovaním. Často už ani nepokladáte za nutné zahaľovať vašu diktatúru demokratickými frázami. Všetko to dokazuje len, že epocha kapitalizmu sa už prežila, musí zhynúť a postúpiť pole výrobnému systemu vyššieho riadu, komunizmu. Marná je každá vaša námaha udržať sa na moci. Marná je tiež vaša snaha, chcete-li štát pracovníkov buďto válečnou intervenciou alebo dezorganizáciou priemyslu sovjetskej unie zničiť.

Proletariát je na stráži a je odhodlaný v ktoromkoľvek okamihu brániť štát pracovníkov proti každému zlému zámeru buržoázie. My sme ukázali a dokázali, že chceme mier Vláda sovjetskej unie nevysedla žiadnej válečnej provokácii, lebo potrebuje mieru, aby mohla pracovať na vývoji blahobytu pracovníkov, aby mohla vybudovať socialismus. Dokazuje to tiež ženevský odzbrojovací návrh sovjetskej delegácie. Avšak vládam kapitalistických zemí netreba mieru, netreba odzbrojenia, i keby sebaviacej zneli z ich úst sladké melodie pacifistických fráz. Netreba odzbrojenia ani socialistom, ktorí vo službách buržoázie inscenujú tie najpodlejšie štvanice proti štátu pracovníkov, proti sovjetskej unii, aby tým vyvolali válečnú náladu medzi národy proti sovjetskej unii, keď podľa buržoázie nadíde doba, v ktorej bude môcť zahájiť vyhladzovacie ťaženie proti štátu pracovníkov. Avšak národy majú už dnes oči. Vidia nebezpečie, do ktorého by ste mohli vy národy strhnúť a vidia tiež vývoj vo štáte pracovníkov na každom poli pod vedením strany komunistickej.

Vaše špatné snahy rozbijú sa na železnej vôli pracovníkov každého štátu, pracovníci obránia sovjetskú uniu a somknúc sa v jednotný šík, učinia koniec vašej planej ľudovražednej nadvláde.

Desať rokov jestvuje sovjetská unia a desať rokov jestvuje Československo. V občianskych štátoch, štabilizovaných pomocou sociálnych demokratov, tedy i v Československu vzmáha sa chudoba, vzrastá bytová mizeria, vzrastá nezamestnanosť, vzrastá pracovná doba, útlak pracovníkov, vzrastá úmrtnosť a ubýva rozmach a vývoj kultúry. Naproti tomu v sovjetskej unii, zbavenej buržoázie, za vedenia strany komunistickej vzrastá hmotný i kulturný blahobyt pracovníkov, vzmáha sa výroba, vzrastá politická moc pracovníkov, ale kráti sa pracovná doba, mierni sa bytová mizeria, ubývajú nemoce, úmrtnosť detí a ubýva nezamestnanosť.

Nie je pochyby, že pracovníci, somknutí v jednotný šík, urobia koniec i vašej nadvláde.

Protestujeme proti zhoršeniu ochrany nájomníkov, protestujeme proti zvýšeniu činží. (Potlesk komunistických senátorů.)