Článek 5.

Komise koná zpravidla dvě řádné schůze ročně, každou pokud možná v témže měsíci; z těch jest jedna povinná a druhá nepovinná. Vedle toho se schází komise buď z podnětu předsedova neb na žádost, podanou alespoň dvěma delegacemi, ve schůzi mimořádné. Pozvání ke schůzím mají býti rozeslána členům nejméně tři neděle předem.

Článek 6.

Komise může pravoplatně jednati jen tehdy, jsou-li přítomny neb zastoupeny čtyři delegace, zastupující nejméně šest hlasů.

Kromě případů vyznačených v této úmluvě, ve kterých se žádá zvláštní většina, rozhoduje komise většinou hlasů.

Při rovnosti hlasů není hlas předsedův rozhodujícím.

Nehledíc k počtu přítomných členů, přísluší každé delegaci počet hlasů, rovnající se počtu zástupců, na který má právo.

Článek 7.

V sídle komise jest zřízen sekretariát, sestávající z generálního sekretáře. a jeho náměstka, opatřených potřebným personálem.

Členy sekretariátu jmenuje, odměňuje a vypovídá komise.

Generální sekretář a jeho náměstek ustanovují se jednomyslným usnesením komise.

Nemohou přináležeti k téže národnosti.

Generální sekretář má jmenovitě za úkol:

a) spravovati archiv,

b) vyřizovati běžné záležitosti komise,

c) podávati komisi výroční zprávy o poměrech plavebních a stavu splavnosti řeky.

Náměstek generálního sekretáře účastní se šetření o všech záležitostech a zastupuje generálního sekretáře, když je zaneprázdněn.

Článek 8.

Delegáti, generální sekretář a jeho náměstek požívají obvyklých výsad diplomatických. Pobřežní státy poskytnou jim, jakož i osobám ustanoveným komisí, všecky úlevy potřebné k jejich úředním výkonům.

Článek 9.

Pro výklad listin komise je rozhodující znění francouzské.

Článek 10.

Výlohy a platy delegátů hradí vlády, jež tito zastupují.

Povšechné výdaje komise rozvrhují se mezi zastoupené státy v poměru k počtu delegátů, na který mají právo, leč, že jsou hrazeny z jiných důchodů zavedených usnesením komise.

Článek 11.

Komise stanoví vnitřním řádem podrobné předpisy o své činnosti a organisaci.

HLAVA III.

PLAVEBNÍ REŽIM.

§ 1.

Svoboda plavby a rovnost nakládání.

Článek 12.

Plavba po Labi jest volně přístupna lodím, člunům a vorům všech národností; tyto jsou však povinny říditi se ustanoveními této úmluvy.

Článek 13.

S příslušníky, majetkem a vlajkami všech národností bude v každém směru nakládáno podle zásady úplné rovnosti, takže se nebude činiti ke škodě příslušníků, majetku a vlajky žádné mocnosti rozdílu mezi nimi a příslušníky, majetkem a vlajkou pobřežního státu samotného nebo státu, jehož příslušníci, majetek a vlajka požívají největších výhod.

§ 2.

Daně a poplatky.

Článek 14.

Kromě cel, místní potravní neb spotřební daně, jakož i poplatků stanovených touto úmluvou, nebude vybírána žádná jiná daň, dávka neb mýto jakéhokoliv druhu, kterými by byla postižena přímo plavba.

§ 3.

Průvoz.

Článek 15.

Průvoz po Labi je volný, ať se koná přímo nebo s přeložením nákladu z lodi na loď aneb s přechodným složením nákladu do skladiště. Z tohoto průvozu nebude vybírán žádný poplatek.

§ 4.

Celní formality.

A. Přímý průvoz.

Článek 16.

Kapitán, velitel lodi aneb plavec, který projíždí v přímém průvozu územím zahrnutým do celních hranic některého pobřežního státu, má právo pokračovati v jízdě, aniž dříve dal zjistiti svůj náklad, s podmínkou, že buď dá uzavříti otvory, -jimiž se vstupuje do lodního prostoru, ačli nebyly již uzavřeny, neb že přijme na svou loď úřední dozorce aneb. konečně že se podrobí oběma těmto celním formalitám společně. Dozorci mají právo pouze na bezplatné ubytování, otop, světlo a stravu.

Při výjezdu má celní úřad právo zkoumati uzávěry.

Pobřežní státy uznávají navzájem své celní uzávěry. Výhody tohoto ustanovení rozšiřují se na jiné státy, jichž uzávěry by byly stejně zařízeny.

Úřady průvozního státu nemohou žádati předložení manifestu (článek 35) lodi neb člunu, jež byly již uzavřeny, leč že jest tu oprávněné podezření podloudnictví, založené na prokázaných skutečnostech, aneb že jsou celní uzávěry porušeny. Tento manifest, vyhotovený ve dvou exemplářích, budiž potvrzen úřadem, který dává uzávěry. Jeden exemplář zůstane u tohoto úřadu, druhý pak budiž na lodi.

Článek 17.

Když mimořádné okolnosti aneb nějaká nehoda, jež by mohla ohroziti loď neb člun anebo také náklad, donutí kapitána aneb velitele otevříti otvory, jimiž se vstupuje do podpalubí, obrátí se týž za tím účelem na úředníky nejbližšího celního úřadu a vyčká jich příchod. Hrozí-li bezprostřední nebezpečí, takže nelze čekati, musí o tom vyrozuměti nejbližší místní úřad, který otevře lodní prostory a sepíše o případu protokol.

Učinil-li kapitán neb velitel opatření o své újmě, aniž vyžádal aneb vyčkal účasti celních zřízenců neb místního úřadu, musí dostatečně prokázati, že závisela na tom záchrana lodi neb člunu, nebo nákladu neb že tak musil jednati, aby zabránil naléhavému nebezpečí. V podobném případě musí, jakmile jest odstraněno nebezpečí, zpraviti zřízence nejbližšího celního úřadu neb, nemůže-li jich najíti, nejbližší místní úřad, který může najíti, by věc zjistili.

Stejně musí jednati, byly-li uzávěry náhodou porušeny.

Článek 18.

Je-li kapitán, velitel lodi aneb plavec následkem okolností uvedených v předchozím článku nucen přistáti v jiných místech než v místech uvedených ve článku 24, odst. 1., musí se říditi těmito předpisy

1. Přistane-li v místě, kde je celnice, jest povinen se tam hlásiti a dbáti pokynů, které tam dostane.

2. Není-li na místě přistání celnice, musí ihned hlásiti svůj příjezd místnímu úřadu, který protokolárně zjistí okolnosti, které jej přiměly přistáti a zpraví o tom nejbližší celnici téhož území.

3. Uzná-li se vhodným, vyložiti loď, člun neb vor, aby zboží nebylo vydáno jinému nebezpečí, jest kapitán, velitel lodi, neb plavec povinen podrobiti se všem zákonným opatřením, majícím za účel předejíti pokoutnímu dovozu. Zboží, jež se opět nakládá na loď k další plavbě, nepodléhá žádnému dovoznímu neb vývoznímu poplatku.

Jedná-li kapitán, , velitel lodi či plavec o své újmě, aniž žádal o zakročení zřízenců celního neb místního úřadu, platí proň ustanovení čl. 17, odst. 2.

Článek 19.

Je-li kapitán, správce neb plavec usvědčen, že se pokusil o podloudnictví, nemůže se dovolávati svobody labské plavby, aby chránil svou osobu neb zboží, které chtěl podvodně dovézti neb vyvézti, před stíháním celními zřízenci, podobný pokus nemůže býti však podnětem k zabavení zbytku nákladu nebo k tomu, aby vůbec proti němu bylo zakročeno přísněji, než ustanovují zákony platné v pobřežním státě, kde podloudnictví bylo zjištěno.

Zjistí-li celnice některého státu rozdíl mezi nákladem a manifestem, bude s kapitánem, správcem nebo plavcem naloženo podle zákonů, jež platí v příslušné zemi o nesprávných prohlášeních.

B. Průvoz s překládáním neb odlehčením.

Článek 20.

Ustanovení článků 16. až 19. platí rovněž o průvozu s překládáním neb odlehčením s výhradou těchto ustanovení:

Kapitán nebo vůdce lodi, který si přeje přeložiti celý svůj náklad neb jeho část aneb ulehčiti své lodi nebo člunu, oznámí svůj úmysl příslušnému úřadu pobřežního státu, který sejme uzávěry, dohlédne na výkony překládací nebo ulehčovací a dá po případě nové uzávěry; tento úřad potvrdí seznam složeného zboží a odevzdá jeden jeho exemplář kapitánu neb veliteli lodi, aby jej připojil k manifestu. Kapitán neb velitel lodi má pak právo pokračovati v cestě za těchže podmínek jako dříve.

Na zboží vyložené a reexpedované po Labi na jiné lodi nebo člunu se vyhotoví manifest,

potvrzený příslušným úřadem; tento úřad má rovněž právo dáti na, tuto loď neb člun uzávěry.

Veškeré jiné zboží podléhá ustanovením čl. 22.

Článek 21.

Na místech Labe, kde se obyčejně zboží překládá neb lodi a čluny odlehčují, musejí býti zřízeny a organisovány potřebné úřady, aby dle požadavků plavby mohly býti vykonány formality uvedené v článku 20.

Seznam těchto míst sestavují pobřežní státy a schvaluje komise.

C. Dovoz, vývoz, průvoz se změnou způsobu dopravy, přechodné uložení.

Článek 22.

Pokud jde o zboží dovážené, vyvážené neb provážené se změnou způsobu dopravy, jakož i o zboží přechodně uložené, řídí se celní formality povšechnými zákony pobřežního státu, na jehož území výkony se provádějí.

§ 5.

Povšechná ustanovení.

Článek 23.

Veškeré úlevy, jež by kterýkoli pobřežní stát poskytl na jiných pozemních neb vodních cestách pro dovoz, vývoz neb průvoz, budou přiznány též při dovozu, vývozu a průvozu po Labi konaném za těchže podmínek.

Dovozní a vývozní poplatky ze zboží v přístavech ležících na této vodní cestě nemohou býti vyšší než ony, jimž podrobeno jest zboží téhož druhu, původu a místa určení při dovozu neb vývozu přes kteroukoliv jinou hranici.

§ 6.

Přístavní režim.

Článek 24.

Každý pobřežní stát oznámí komisi pro rozsah svého území všecky přístavy a místa veřejná, kde kapitáni, velitelé lodi a plavci mají právo složiti neb naložiti náklad a uchýliti se. To platí též pro přístavy a výkladiště soukromá.

Pokud jde o používání přístavů a míst veřejných, jakož i jich zařízení, zejména pak o příděl stálých míst na přístavišti, bude s příslušníky, majetkem a vlajkami všech národností v každém ohledu nakládáno podle naprosté rovnosti, takže se nebude na újmu příslušníků, majetku a vlajky žádné mocnosti činiti rozdílu mezi nimi a příslušníky, majetkem a vlajkou pobřežního státu samého neb státu, jehož příslušníci, majetek a vlajka by požívali největších výhod.

Článek 25.

Pobřežní státy budou pečovati o to, aby v přístavech, místech veřejných, uvedených v článku 24, byla učiněna veškerá nutná opatření dle potřeby obchodu, aby usnadněno bylo nakládání, skládání a přechodné ukládání zboží a aby vůbec zařízení bylo udržováno v dobrém stavu.

Příděl stálých míst na přístavišti a jiných zařízení ve veřejných přístavech může se díti jen v míře přiměřené a úplně slučitelné s volným výkonem plavby.

Pobřežní státy dají vedle toho plavbě k volnému použití místa k tomu potřebná, aby mohla prováděti výkony, uvedené v článku 21.

Článek 26.

Za používáni staveb a zařízení přístavů a veřejných nákladišť a výkladišť je možno vybírati přiměřené poplatky a dávky, stejné pro všecky vlajky. Sazby budou sděleny komisi a vyvěšeny v přístavech.

Poplatky a dávky smí býti požadovány, jen pokud bylo skutečně použito staveb a zařízení, za jichž použití byly stanoveny.

§ 7.

Veřejné služby.

Článek 27.

Za každou veřejnou službu, zřízenou v zájmu plavby na Labi; neb v přístavu ležícím na této vodní cestě, lze vybírati veřejné poplatky stejnoměrně vyměřované a počítané tak, aby nepřesahovaly hodnotu vykonané služby. Sazby těchto poplatků oznámiti jest komisi.

Tato ustanovení platí zejména pro lodivodní službu z Hamburku neb Harburku, jak proti vodě, tak i po ní. Na toku řeky nad těmito přístavy lodivodní služba není povinna.

§ 8.

Podmínky předepsané pro plavbu.

Článek 28.

S výhradou výjimek, stanovených tímto řádem, nemůže žádná loď, člun nebo vor plouti po Labi, nemá-li na palubě osobu, mající plavební povolení, odpovědnou za řízeni lodi, člunu neb voru a opatřenou personálem předepsaným policejním řádem plavebním.

Článek 29.

Plavební povolení vydávají za podmínek vytčených ustanovením článku 30:

1. Uchazečům, jež mají své bydliště v některé pobřežní zemi, úřady těchto zemí;

2. uchazečům pak, nemajícím své bydliště v některé pobřežní zemi, buď úřady některé pobřežní země nebo komise.

Článek 30.

Uchazeči o plavební povolení je třeba prokázati, že provozoval plavbu na Labi a složil s prospěchem zkoušku způsobilosti. Podmínky, jimž nutno vyhověti a zkušební program

určují se řádem vydaným způsobem stanoveným v článku 37 pro policejní předpisy plavební.

Článek 31.

V každém plavebním povolení jsou uvedeny druhy plavidel, jež majitel má právo říditi, a části vodní cesty, po kterých má právo plouti.

Povolení jest platné, ať je jakékoli národnosti loď, člun nebo vor, řízený jeho majitelem.

Článek 32.

Úřad, který vydal povolení, má jediný právo je odníti.

Komise může však žádati, aby bylo odňato povolení majiteli, jenž by osvědčil nezpůsobilost, plavbu ohrožující.

Povolení musí býti odňato majiteli, který byl odsouzen pro těžký a opětný přestupek proti předpisům o bezpečnosti a policii plavební, nebo pro opětné podloudnictví, nebo pro zločin proti majetku.

Článek 33.

Každá osoba patřící k mužstvu lodi plovoucí na Labi budiž opatřena cestovní knížkou, vydanou za podmínek, stanovených v článku 29 a podle vzorce předepsaného komisí.

Článek 34.

Každá loď neb člun, plovoucí po Labi, buďtež opatřeny vysvědčením (certifikátem), v němž je potvrzeno, že vyhovují v každém ohledu bezpečnostním podmínkám, kterých vyžaduje plavba na části řeky, již používají a které jsou stanoveny v řádu, vydaném způsobem stanoveným v článku 37 pro policejní předpisy plavební.

Vysvědčení o způsobilosti lodi ku plavbě vydávají příslušné úřady pobřežních států pro lodě a čluny, náležející jejich příslušníkům. Každý ze smluvních států může navrhnouti komisi, aby uznala orgány zvláště kvalifikované k vydání tohoto vysvědčení.

Shledá-1i některý pobřežní stát nutným kontrolovati na své útraty údaje vysvědčení, může se tato kontrola týkati, pokud jde o naložené lodi, pouze zevnějších rozměrů lodi.

Vory musejí vyhovovati podmínkám stanoveným řádem, vydaným způsobem stanoveným v odstavci 1.

Článek 35.

Na každé lodi, člunu neb voru, plovoucím po Labi, musí býti po ruce seznam posádky, jakož i po případě manifest, v němž jest uvedena váha a druh naloženého zboží, počet, druh a označení kusů, jakož i jejich místa naložení a vyložení. Na vorech je v prohlášení uveden počet, druh a váha plaveného dříví.

Článek 36.

Ustanovení článku 28 až 35 neplatí ani pro námořní lodi, plovoucí mezi širým mořem a Hamburkem a Harburkem, ani pro lodi, určené normálně pro vnitrostátní plavbu na této trati:

Plují-li námořní lodi nad přístavy uvedenými v předchozím odstavci, nepodléhají členové mužstva ustanovením článku 33.

§ 9.

Policejní předpisy.

Článek 37.

Státy pobřežní předloží návrhy předpisů plavební policie komisi, která stanoví konečné znění těchto předpisů; tyto mají býti pokud možno jednotny a budou v každém tomto státě uvedeny v účinnost zákonodárným neb správním opatřením státu; jenž jest povolán zajistiti jejich uplatnění.

Pobřežní státy sdělí komisi předpisy, které vydají pro udržování pořádku a provoz ve přístavech.

Článek 38.

Pobřežní státy sdělí komisi zákonodárná a správní opatření, týkající se povšechného pořádku a všech ostatních věcí, jež se mohou týkati plavby. Tato opatření nesmí bez závažných důvodů překážeti volnému provozování plavby ani svým zněním ani způsobem provádění.

HLAVA IV.

DÍLA A PRÁCE.

Článek 39.

Každý pobřežní stát jest povinen prováděti na své útraty práce, jichž vyžaduje udržování koryta lodních stezek, kterých se posud užívá, a staveb, zajistiti možnost užívati těchto staveb, jakož i osvětlení a označení plavební dráhy, činiti potřebná opatření k odstranění všech překážek nebo nebezpečí pro plavbu, vůbec pak udržovati tuto plavbu v dobrém stavu.

Provádí-li některý pobřežní stát zlepšovací práce k zajištění udržování uvedeného v předchozím odstavci, má rovněž provésti na své útraty příslušné běžné práce.

Článek 40.

Na trati, která tvoří hranici mezi Německem a Československém, určí oba pobřežní státy vzájemnou dohodou způsob provádění prací, uvedených v článku 39, jakož i rozvržení výloh mezi sebou. Nedojde-li k takové dohodě, přísluší rozhodnutí komisi.

Článek 41.

Pobřežní státy dodají komisi povšechný popis všech prací kromě oněch, uvedených v článku 39, jejichž provedení a povolení na Labi navrhují. Toto ustanovení platí jak pro zlepšovací práce, prováděné v zájmu plavby, táli i pro všechny ostatní práce, jako jmenovitě ochranné práce proti povodním, jakož i práce, jež se týkají zavodňování a zužitkování vodních sil.

Komise může zapověděti provádění takových prací jen potud, pokud by měly škodlivé následky pro plavbu. Ve svých rozhodnutích má komise přihlížeti ke všem zájmům pobřežního státu, který hodlá prováděti neb povoliti tyto práce.

Neučiní-li komise ve lhůtě dvou měsíců ode dne sdělení žádných námitek, bude možno přikročiti bez dalšího řízení ku provádění řečených prací. V opačném případě musí komise vydati své definitivní rozhodnutí ve lhůtě co možno nejkratší, nejpozději však do čtyř měsíců po uplynutí první lhůty.

Článek 42.

Komise může výjimečně rozhodnouti, že výlohy za zřízení velkých prací zlepšovacích, po případě peníz, o který-zvýšil se těmito pracemi náklad udržovací, neb náklad na udržování staveb, jichž zřízení by připouštěly, budou moci buď v celku neb částečně být hrazeny poplatky v mírné sazbě. Návrh sazeb obsahující zejména dobu, kdy má býti započato s vybíráním, budiž předložen komisi s návrhem prací. žádný poplatek nesmí býti stanoven ani vybírán bez výslovného schválení komise, jejíž usnesení jest pokládati za učiněné jen tehdy, sjednotí li na sobě hlasy nejméně 7 delegátů. Komise má právo omeziti dobu vybírání poplatků na určité období. Tyto poplatky budou se moci vybírati pouze z druhů lodí, člunů a vorů, kterým tyto práce umožnily neb usnadnily plavbu. Nesmí nikdy a při žádném z různých druhů lodí, člunů a vorů přesahovati hodnotu vykonané služby. Výnos poplatků budiž výhradně věnován ku pracím, jež byly příčinou jejich zavedení.

Článek 43.

Na návrh některého pobřežního státu bude komise moci stanoviti program zlepšovacích prací, jichž provedení by vyšší zájmy vyžadovaly.

Žádný pobřežní stát nebude se moci zdráhati prováděti práce zahrnuté v řečeném programu, nebude-li povinen přispívati přímo na náklad a nebude-li míti oprávněných námitek založených buď přímo na podmínkách plavby na jeho území, neb na jiných zájmech, jako na příklad udržování normální vodní správy, potřeby zavodňování, zužitkováni vodních sil

neb nutnosti stavby jiných výhodnějších cest komunikačních.

Tyto práce nebudou však moci býti podnikány, pokud stát, na jehož území mají býti prováděny, namítne, že se dotýkají jeho životních zájmů.

HLAVA V.

SOUDY.

Článek 44.

Pobřežní státy oznámí komisi sídlo a obvod soudů, povolaných souditi přestupky proti předpisům policejního řádu plavebního, jakož i jiné věci, týkající se plavby, které budou vyjmenovány v úmluvě pozdější. Sídlo těchto soudů musí se nalézati v místech co, možná nejbližších řece.

Článek 45.

Řízení před soudy, o nichž je řeč v článku 44, upravuje zákonodárství příslušného pobřežního státu.

Řízení budiž co možná nejjednodušší a nejrychlejší.

Článek 46.

Odvolání z rozsudků vydaných zmíněnými soudy lze dle vůle stran podati buď k soudu země, ve které rozsudek byl vydán, neb- ke komisi rozhodující o sporné věci.

Článek 47.

Odvolací řízení před komisí, jakož i podrobnosti, jak provedou se ustanovení této hlavy, budou určeny úmluvou uvedenou v článku 44. úmluva ta, tvořící dodatek k této úmluvě, bude vypracována a sjednána za týchž podmínek, jako tato.

HLAVA VI.

RŮZNÁ USTANOVENÍ.

§ 1.

Sjednocení pravidel platných pro obchod a plavbu na Labi.

Článek 48.

Komise bude se snažiti zejména vypracováním návrhů úmluv, jež nutno předložiti interesovaným státům, o sjednocení práva a pravidel, platných pro obchod a plavbu na Labi, jakož i povšechných pracovních podmínek personálu vnitrostátní plavby, zaměstnaného na této vodní cestě.

§ 2.

Platnost úmluvy v době válečné.

Článek 49.

Ustanovení; této úmluvy zůstanou v době válečné v platnosti v celém rozsahu, slučitelném s právy a povinnostmi válčících a neutrálů.

Kdyby válečné události donutily Německo k opatřením, jež by měla za následek zamezení volného průvozu Československa po Labi, zavazuje se Německo poskytnouti Československu, ač-li to nebude fysickou nemožností, jinou, co možná rovnocennou cestu, s výhradou, že budou zachována vojenská bezpečnostní opatření, jež budou žádána.