Předkládací zpráva

I.​ Informace o vzniku salda platební bilance a vládního úvěru na rozšíření kapacit pro tranzit zemního plynu

​ 

Do roku 1990 vstupovala ČSFR s aktivním saldem platební bilance vůči NDR v  hodnotě  56,8 mil.  převoditelných  Rbl  (XTR). Sjednávané objemy vývozu a dovozu v protokolu o výměně zboží s NDR na rok 1990 i objemy v oblasti neobchodních plateb vytvářely předpoklady k dosažení zhruba vyrovnané platební bilance na konci roku 1990. Předpokládaná vyrovnaná platební bilance v roce 1990 měla odpovídat dlouhodobému trendu a praxi mezi bývalými státy RVHP, a tedy přirozeně i mezi bývalou ČSFR a bývalou NDR, kdy vzájemné bilance mezi státy byly každoročně koncipovány jako vyrovnané.

V souvislosti se zavedením měnové, hospodářské a sociální unie mezi SRN a NDR od 1.7.1990 a sjednocením obou německých států dne 3.10.1990 došlo k zásadnímu zvratu v chování organizací NDR, které přestaly respektovat závaznost kontingentů, sjednaných na vládní úrovni, i své smluvní závazky vůči českým partnerům. Zatímco podniky bývalé ČSFR i nadále respektovaly závaznost kontingentů i své smluvní závazky a zboží od firem z bývalé NDR i nadále odebíraly, východoněmecké organizace neumožňovaly svým chováním realizovat českým podnikům plánovaný vývoz. Výsledkem byl růst pasivního salda platební bilance ČSFR, které k 31.12.1990 dosáhlo hodnoty 679,3 mil. XTR podle vzájemně odsouhlasené evidence mezi ČSOB a Deutsche Aussenhandelsbank Berlin. V důsledku dodatečně provedených úhrad činil konečný stav salda k 31.12.1999 hodnotu 659,03 mil. XTR, odsouhlasenou mezi ČSOB a Kreditanstalt für Wiederaufbau (dále jen saldo). Saldo není úročeno. Aktiva a pasiva podložená mezistátními dohodami byla k 1.1.1993 vyvedena z bilance ČSOB a převedena do státních finančních aktiv a pasiv ČR a SR v poměru 2:1.

Kromě salda bylo až doposud současně předmětem jednání s německou stranou vrácení dosud nesplacené části úvěru přijatého od bývalé NDR na rozšíření tranzitních kapacit pro dodávky zemního plynu přes území ČSFR ve výši 4,966.172,70 XTR a průběžně připisovaných úroků z tohoto úvěru - k 31.12.1999 odsouhlasený stav mezi ČSOB a Kreditanstalt für Wiederaufbau činí 2,071.885,30 XTR (dále jen úvěr).

II.​ Rekapitulace dosavadních jednání

S cílem řešit problematiku salda a úvěru byla od roku 1991 do roku 1999 přijata čtyři usnesení vlády, z toho dvě vládou ČSFR a další dvě v letech 1994 a 1995 vládou ČR. V souladu s těmito usneseními proběhlo v této době pět expertních jednání, která však nevedla k řešení přijatelnému jak pro českou a slovenskou stranu, tak pro delegaci SRN. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že specifickou okolností jednání o saldu a úvěru byla vždy nutnost koordinovaného postupu ČR a SR (s ohledem na charakter jejich vzniku v rámci bývalé federace) ve vztahu k SRN. Česká a slovenská strana při jednáních původně požadovaly odpis salda v plné výši a úhradu škodních nároků uplatněných čs. vývozci a výrobci, SRN naopak prezentovala saldo jako pohledávku SRN vůči ČSFR a trvala na jeho úhradě v plné výši, tj. 1,5 mld. DEM při přepočtu na DEM pro ČSFR nepřijatelným kursem 1 XTR = 2,34 DEM. Tento kurs byl stanoven exportérům z bývalé NDR po vzniku Měnové unie 1.7.1990; do té doby byl používán kurs 1 XTR = 4,67 M NDR.

Organizace ČSFR a později ČR a SR, pokud je státní správě známo, nevyužily možnosti domáhat se svých práv z důvodu nesplněných kontraktů soudní cestou. Později, po transformaci vlastnických vztahů na obou stranách, byla tato cesta korekce výše salda již prakticky vyloučena.

Usnesením vlády ČR ze dne 6. září 1995 č. 503 byly schváleny zásady pro další postup při expertním jednání delegace ČR s delegací SRN o Dohodě o řešení problematiky salda a úvěru.

Podle uvedených zásad se uskutečnilo expertní jednání v Bratislavě ve dnech 6. -7. května 1996 a poté další jednání v Bonnu ve dnech 20. - 21. března 1997. Při expertním jednání v Bratislavě nebylo dosaženo dohody, strany si však přesně definovaly své kvantifikace salda (SRN: 501 mil. DEM, ČR a SR: 196 - 250 mil. DEM). Vzhledem k tomu, že vládou schválené zásady pro postup české delegace expertů i po bratislavském jednání poskytovaly manévrovací prostor pro další jednání v Bonnu, česká delegace společně s delegací SR vycházela z uvedených zásad.

Při jednání, kdy se ukázalo, že limit české a slovenské delegace pro uznání závazku ve výši maximálně 250 mil. DEM, daný usnesením vlády ze dne 6. září 1995 č. 503, je pro německou stranu, z hlediska ocenění salda, nepřijatelný, byla na úrovni expertů dále vedena diskuse, při které byla německá strana ochotna uznat jako nejzazší ústupek částku 448 mil. DEM. Z uvedené částky v poměru 2:1 by na ČR připadlo 299 mil. DEM a na SR 149 mil. DEM. Německá strana však zdůraznila, že k odsouhlasení této částky sice nemá mandát, nezávazně však naznačila, že o této úrovni by bylo možno uvažovat. Rozhodujícím pro dosažení dohody by však byl termín zahájení a délka splácení. Z obsahu diskuse bylo možné vyvozovat, že splacení salda bezprostředně po sjednání dohody o jeho uznání by dávalo naději na prosazení úročení salda až od sjednání dohody, tzn. nikoliv retroaktivně.

Částka v DEM požadovaná německou stranou ve vztahu k hodnotě salda knihované bankami obou stran v XTR naznačovala, že šlo o koeficient pro přepočet z XTR na DEM, který byl použit v případě Maďarska a Polska s tím, že ve vypočtené částce byl německou stranou zahrnut též úvěr. Dohoda stran o zahájení a délce splácení měla za stávající situace zásadní význam. Při délce splácení 3 roky a jeho zahájení v roce 1999, tak jak stanovily zásady pro postup expertů ČR a SR, německá strana trvala na úročení od roku 1994 při sazbě 5,5%. Při této sazbě by úrok z dlužné částky ročně dosahoval výše 30 mil. DEM. SRN argumentovala, že jen na úrocích od roku 1994 přišla zatím o více než 100 mil. DEM.

Velmi důležitým momentem pátého jednání byla potvrzená ochota německé strany zahrnout za daných podmínek do režimu řešení salda též problematiku úvěru, což lze hodnotit jako významný a vstřícný posun ve vývoji dosavadních jednání se SRN.

Zájmem ČR a SR bylo nepřipustit přepočet této částky na DEM horším koeficientem, než jaký by byl použit pro přepočet salda. Proto expertní delegace ČR a SR trvaly na řešení této problematiky v rámci řešení salda, čemuž se až do jednání v Bonnu SRN bránila a požadovala, aby tento problém byl řešen odděleně.

Je tedy nutné konstatovat, že v důsledku rozdílných stanovisek společné delegace expertů ČR a SR vůči SRN nebylo v Bonnu dosaženo dohody o řešení salda a úvěru.

Na závěr jednání v Bonnu se zúčastněné strany dohodly, že na základě výsledků uvedeného jednání expertů budou vlády o výsledcích rozhovorů informovány a do 3 měsíců po jednání v Bonnu se v Praze uskuteční další expertní jednání.

Přes určitý názorový posun obou stran v hodnocení východisek pro konečné řešení problematiky salda a úvěru, v kvantifikaci výše závazků z nich vyplývajících a možností jejich úhrady bylo evidentní, že na stávající úrovni byly možnosti sjednání výhodnějších podmínek, v souladu s usnesením vlády ČR ze dne 6. září 1995 č. 503, prakticky vyčerpány.

MPO interně v červenci 1997 schválilo materiál pro schůzi vlády ČR „Návrh dalšího postupu“ při řešení problematiky salda a úvěru. Podmínkou jeho předložení vládě však bylo vypracování obdobného materiálu v SR a jeho předložení vládě SR s cílem zabezpečení společného postupu při jednání se SRN. Materiál však nebyl ve zmíněné době slovenskou stranou vypracován. Na české straně nemohl být proto připravený materiál vládě ČR předložen.

Tento stav vyvolával na německé straně značnou nespokojenost. Státní tajemník Spolkového ministerstva financí dvakrát požádal MPO o sdělení termínu a připravenosti české strany k pokračování rozhovorů ve věci salda a úvěru. Obdobným způsobem byla oslovena i slovenská strana.

V zájmu nalezení kompromisního řešení přijala vláda 25. srpna 1999 usnesení č. 844, které stanovilo zásady pro další postup ČR při jednání se SRN.

III.​ Shrnutí výsledků posledního kola jednání

V návaznosti na toto usnesení vlády ČR se ve dnech 24. - 26. ledna 2000 uskutečnilo v Praze již šesté expertní jednání delegací České republiky, Slovenské republiky a Spolkové republiky Německo s cílem předmětnou problematiku dořešit.

Úvodem přednesli vedoucí jednotlivých delegací stanoviska svých vlád k problematice salda a úvěru a naznačili též mantinely, které jsou pro ně při hledání společné dohody o kvantifikaci salda a úvěru v DEM, respektive v EURO, přijatelné. Nutno konstatovat, že stanoviska české a slovenské delegace byla díky vzájemné informovanosti obou stran a především koordinovanému postupu téměř totožná, což mělo pozitivní vliv na celý průběh jednání, stejně jako i na konečný výsledek, kterého bylo v závěru jednání dosaženo.

Česká delegace postupovala při jednání v souladu se zásadami schválenými vládou ČR usnesením vlády ČR ze dne 25. srpna 1999 č. 844 a jako svoji představu o relevantní hodnotě salda a úvěru uvedla hodnotu 250 mil. DEM. S tím německá strana naprosto nesouhlasila a přednesla svůj požadavek ocenění hodnotou 450 mil. DEM. Nutno konstatovat, že česká expertní delegace měla mandát daný již výše uvedeným usnesením vlády ČR postupovat při kategorickém nesouhlasu SRN s českým požadavkem ocenění salda a úvěru ve výši 250 mil. DEM dále v jednání, nejvýše však do hodnoty 432 mil. DEM. I když bylo tedy již od počátku jednání jasné, že stanoviska české a slovenské delegace na jedné straně a německé delegace na straně druhé jsou značně odlišná, bylo cítit snahu účastníků po dohodě, které již bylo vzhledem k délce trvání předmětné problematiky zapotřebí.

Vedoucí české delegace při jednání připomenul setkání předsedy vlády ČR M. Zemana se spolkovým kancléřem G. Schröderem dne 8. března 1999 v Bonnu, při kterém byla otázka salda a úvěru otevřena a oboustranně byla podpořena idea dospět na úrovni expertů ke kompromisnímu řešení. Stejně jako německá strana se i česká delegace cítila touto ideou do jisté míry vázána. Přesto nebyl vlastní průběh jednání jednoduchý. Němečtí experti dokonce připomněli svůj vlastní požadavek vznesený již při úvodních kolech jednání počátkem 90. let, kdy jejich strana trvala na úhradě salda a úvěru ve výši 1,5 mld. DEM při přepočtu pro českou a slovenskou stranu nepřijatelným kursem, a sice 1 převoditelný Rbl (XTR) = 2,34 DEM.

Zatímco česká a slovenská strana navrhovaly vyčíslení salda a úvěru hodnotou 330 mil. DEM, německá strana požadovala úhradu ve výši 450 mil. DEM. V dalším průběhu jednání navrhly česká a slovenská strana kompromisní řešení spočívající v kvantifikaci salda a úvěru ve výši 390 mil. DEM za podmínky, že tento nový finanční závazek dělený v poměru 2:1 mezi ČR a SR nebude úročen a k jeho úhradě dojde ve dvou stejných splátkách v průběhu roku 2001 (první splátka do 30. června 2001 a druhá splátka do 30. září 2001). S tímto návrhem německá strana i přes počáteční odlišné stanovisko vyslovila souhlas.

Přestože bylo jednání velmi tvrdé, vyznačovalo se korektností všech partnerů. Dosaženou hodnotu považují všechny tři expertní delegace za přijatelnou a z českého pohledu je třeba uvést, že bylo dosaženo ocenění salda a úvěru ve výši o 42 mil. DEM nižší než limit, jaký byl dán české delegaci na základě již zmíněného usnesení vlády z roku 1999.

Na závěr jednání vedoucí delegací ČR, SR a SRN technicky parafovali návrh textu „Smlouvy mezi vládou České republiky, vládou Slovenské republiky a vládou Spolkové republiky Německo o ukončení vzájemného zúčtovacího styku v převoditelných rublech a vypořádání vzájemných závazků a pohledávek, které vznikly jako saldo v převoditelných rublech ve prospěch Spolkové republiky Německo“ (dále jen „Smlouva“) a dohodli se, že tento návrh Smlouvy bude předložen v co nejkratší době příslušným institucím jednotlivých států ke schválení tak, aby se podpis Smlouvy uskutečnil v nejbližším možném termínu.

Návrh textu Smlouvy, který je předkládán Parlamentu České republiky k odsouhlasení, obsahuje především úpravu následujícího:

-​ komplexní vypořádání dluhu se SRN, salda i úvěru;

-​ fixaci příslušných částek v XTR k 31. prosinci 1999, a to salda ve výši 659,032.581,06 XTR a úvěru ve výši 7,038.058 XTR, dohromady 666,070.639,06 XTR;

-​ přepočet salda a úvěru na volně směnitelnou měnu - DEM, resp. EURO. Přepočítávací kurz není ve Smlouvě explicitně stanoven, činí však cca 1 XTR = 0,5855234822 DEM;

-​ souhrnné ocenění salda a úvěru pro Českou republiku a Slovenskou republiku ve výši 390 milionů DEM. Toto ocenění je o 42 mil. DEM nižší než limit, který byl české expertní delegaci stanoven vládou v mandátu výše uvedeným usnesením z roku 1999;

-​ v souladu s ústavním zákonem č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku, připadne na Českou republiku dvoutřetinový podíl ve výši 260 milionů DEM, na Slovenskou republiku třetinový podíl ve výši 130 mil. DEM;

-​ provedení úhrady dluhu českou i slovenskou stranou v roce 2001 ve dvou stejných splátkách, přičemž první splátka má být uhrazena do 30. června 2001, druhá do 30. září 2001;

-​ nesplnění splátkových termínů českou stranou bude úročeno sankčním úrokem z prodlení ve výši 5% p.a.. Obdobně bude slovenské straně stejným úrokem úročeno nesplnění jejích splátkových termínů;

-​ dlužná částka nebude do výše uvedených splátkových termínů úročena;

-​ bankovnětechnickou realizací smlouvy budou pověřeny Kreditanstalt für Wiederaufbau, Československá obchodní banka, a.s. a Národná banka Slovenska, které uzavřou do 60 dnů od vstupu Smlouvy v platnost samostatné písemné dohody o bankovnětechnickém provádění Smlouvy.

IV. Předkládaný návrh řešení problematiky salda v kontextu vstupu do EU

Vstup Smlouvy v platnost, a z toho vyplývající dořešení deset let trvajících jednání o problematice salda a úvěru, budou pro Českou republiku důležité jak ve vztahu česko-německém, tak česko-unijním.

Je nepochybné, že neřešení této otázky by komplikovalo česko-německé vztahy. Tento nedostatek by byl ještě umocněn tím, že Česká republika je jednou z posledních zemí, které dosud problém pasivního salda platební bilance se SRN neuzavřely.

Pokud jde o směřování kandidátských zemí do EU, platí základní podmínka, že tyto země musí mít uspořádány své vztahy jak vůči EU jako celku, tak především k jednotlivým členským zemím.

Tuto logiku věci si uvědomily Polsko, Maďarsko a Slovinsko jako srovnatelné země tzv. první vlny kandidátských zemí na vstup do EU a své dluhy z titulu pasivního salda platební bilance již se SRN smluvně upravily.

Důležitou součástí uvedeného kontextu je role Slovenské republiky, kdy modelově může vzniknout situace, že v případě průtahů ze strany České republiky by mohla Slovenská republika se SRN jednat o vyrovnání své části dluhu samostatně, a tak získat značný politický kapitál jak ve vztahu k SRN, tak EU.

V.​ Rámcové srovnání postupu České republiky s některými bývalými státy RVHP

Jak již bylo uvedeno, Česká republika je jednou z posledních zemí, se kterou SRN jednání o problematice pasivního salda platební bilance dosud neuzavřela. Tento fakt SRN do určité doby tolerovala, neboť na rozdíl od dalších zemí se po rozpadu ČSFR jedná o trojstrannou problematiku.

Podle dostupných informací SRN zbývá pokročit v jednáních s Ruskou federací, která by však na základě vzájemné dohody měla začít až v letošním roce.

Informace o konkrétních výsledcích jednání SRN s jednotlivými dotčenými zeměmi jsou na přání německé strany přísně důvěrné. Z tohoto důvodu se české straně podařilo získat pouze neoficiální údaje, které však přesto mají určitou vypovídací schopnost.

Velmi dobře při jednáních se SRN uspělo Polsko, které však těžilo z faktu, že jeho dluhy vůči věřitelům byly posuzovány Pařížským klubem, tj. klubem nejvýznamnějších věřitelských zemí včetně SRN, a redukovány na 50% nominální hodnoty. Dlužná částka již byla Polskem na základě smlouvy z roku 1994 splacena.

Maďarsko rovněž uzavřelo se SRN v roce 1994 dohodu o ukončení zmíněné problematiky a celou dlužnou částku již splatilo. Podle dostupných neoficiálních informací dosáhlo však při přepočtu dlužné částky z XTR na DEM horšího výsledku než Česká republika. V tomto porovnání navíc není zahrnut faktor časové hodnoty peněz (ČR by měla po vyslovení souhlasu Parlamentem ČR splácet dlužnou částku teprve v roce 2001, což je pro ni při neúročení salda ekonomicky výhodné) a též skutečnost, že v celkové dlužné částce je v případě ČR zahrnut i úvěr. Tím je porovnání výsledků dosažených pouze v rámci ocenění salda pro ČR ještě příznivější.

Analogické porovnání s výsledky, kterých při jednání se SRN dosáhlo Slovinsko, není možné, jelikož bývalá SFRJ vedla s bývalou NDR platební styk v clearingových USD.

VI.​ Závěr

Šest kol jednání expertů České republiky, Slovenské republiky a Spolkové republiky Německo po dobu 10 let vedlo nakonec k již zmíněnému technickému parafování Smlouvy vedoucími delegací ČR, SR a SRN, přičemž oddalování sjednání Smlouvy by mohlo mít negativní dopad na česko-německé vztahy a mohlo by zkomplikovat vstup České republiky do Evropské unie.

Vzhledem k tomu, že česká strana počítá s financováním splátek dluhu z výnosů emise státních dluhopisů, je v souvislosti s návrhem na sjednání Smlouvy Parlamentu ČR předkládán Ministerstvem financí k odsouhlasení návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu závazků plynoucích ze Smlouvy.

Se zřetelem k tomu, že provádění Smlouvy je zajištěno výše uvedeným zákonem o státním dluhopisovém programu, podléhá Smlouva v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, čl. 49, odst. 2 a čl. 63 schválení Parlamentem České republiky a poté ratifikaci prezidentem republiky.

Předkládaný návrh Smlouvy je v souladu s mezinárodními závazky a právním řádem České republiky.

Vzhledem k tomu, že dluh České republiky vůči SRN nebude do výše uvedených splátkových termínů úročen, bude mít sjednání Smlouvy dopad na státní rozpočet pouze ve výši úroků ze státních dluhopisů, do kterých bude tento přímý dluh konvertován. V případě euro emise státních dluhopisů na mezinárodních trzích se odhaduje úrokový dopad ve výši 331 mil. Kč při průměrném úročení 7% p.a., v případě emise domácích státních dluhopisů by úrokový dopad činil přibližně 293 mil. Kč při průměrném úročení 6,5% p.a. Nutno však uvést, že odhadované dopady jsou v této fázi pouze orientační, neboť skutečný vývoj úrokových sazeb i konkrétní formy realizace státního dluhopisového programu na úhradu závazků plynoucích ze Smlouvy lze dnes predikovat jen přibližně.

V Praze dne 7. června 2000

Předseda vlády

Ing. Miloš Zeman v.r.


Smlouva

mezi

vládou České republiky,

vládou Slovenské republiky

a vládou Spolkové republiky Německo

o ukončení vzájemného zúčtovacího styku v převoditelných rublech

a vypořádání vzájemných závazků a pohledávek,

které vznikly jako saldo v převoditelných rublech

ve prospěch Spolkové republiky Německo


Vláda České republiky,

vláda Slovenské republiky

a

vláda Spolkové republiky Německo

(dále jen Smluvní Strany)

se záměrem ukončit vzájemný zúčtovací styk v převoditelných rublech a vypořádat vzájemné pohledávky a závazky, vyplývající z mnohostranného zúčtovacího a platebního styku mezi bývalou Československou socialistickou republikou, respektive Československou federativní republikou, respektive Českou a Slovenskou Federativní Republikou a bývalou Německou demokratickou republikou, respektive Spolkovou republikou Německo, dále z úvěru na rozšíření kapacity tranzitního plynovodu, který bývalá Německá demokratická republika poskytla bývalé Československé socialistické republice a úroků z tohoto úvěru (dále jen Saldo)

se dohodly na následujícím:

Článek 1

Kvantifikace zůstatku v převoditelných rublech

Banky Československá obchodní banka, a.s., jakož i Kreditanstalt für Wiederaufbau jako banky pověřené vedením příslušných účtů, zjistily výměnou korespondence ze 4. ledna 2000 a 13. ledna 2000 závěrečné saldo zúčtovacího a platebního styku v převoditelných rublech za zboží a služby k 31. prosinci 1999 ve výši 659,032.581,06 XTR (slovy: šest set padesát devět milionů třicet dva tisíc pět set osmdesát jedna celá šest setin převoditelných rublů).

Celkové složení Salda je následující:

Převoditelné rubly za dodávky zboží a služby 659,032.581,06 XTR

Dodávky pro investiční projekt tranzitní

plynovod a zemní plyn 4,966.172,70 XTR

a jejich úroky do 31. prosince 1999 2,071.885,30 XTR

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Saldo 666,070.639,06 XTR

Článek 2

Uzavření účtů, vedených v převoditelných rublech

Účty

„Zůstatek zúčtování v převoditelných rublech k 1. lednu 1991 Spolková republika Německo/ČSFR - účet č. 1“,

„EGTL/DDR-Lieferungen“ a

„Zinsen EGTL/II“,

vedené v převoditelných rublech, budou uzavřeny dnem vstupu této Smlouvy v platnost.

Zůstatky na těchto účtech, které jsou vedeny ve prospěch Spolkové republiky Německo, budou převedeny na účty vedené v DEM, respektive v EURO podle ustanovení této Smlouvy.

Dnem vstupu této Smlouvy v platnost bude ukončen zúčtovací styk v převoditelných rublech.

Článek 3

Transformace Salda na částku v DEM, respektive v EURO

Saldo v převoditelných rublech, vyčíslené v článku 1, bude transformováno k datu vstupu této Smlouvy v platnost na částku v DEM, respektive v EURO.

Výše této částky činí 390,000.000,00 DEM (slovy: tři sta devadesát milionů německých marek), čili 199,403.833,67 EURO (slovy: sto devadesát devět milionů čtyři sta tři tisíce osm set třicet tři celé šedesát sedm EURO).

Z toho převezme Česká republika 260,000.000,00 DEM (slovy: dvě stě šedesát milionů německých marek), čili 132,935.889,12 EURO (slovy: sto třicet dva milionů devět set třicet pět tisíc osm set osmdesát devět celých dvanáct EURO). V této výši vznikl finanční závazek, který Česká republika uznává.

Slovenská republika převezme 130,000.000,00 DEM (slovy: sto třicet milionů německých marek), čili 66,467.944,56 EURO (slovy: šedesát šest milionů čtyři sta šedesát sedm tisíc devět set čtyřicet čtyři celé padesát šest EURO). V této výši vznikl finanční závazek, který Slovenská republika uznává.

Článek 4

Splácení

Česká republika bude svůj finanční závazek vyplývající z článku 3 splácet následovně:

- 130,000.000,00 DEM, čili 66,467.944,56 EURO do 30. června 2001,

- 130,000.000,00 DEM, čili 66,467.944,56 EURO do 30. záři 2001.

Slovenská republika bude svůj finanční závazek vyplývající z článku 3 splácet následovně:

- 65,000.000,00 DEM, čili 33,233.972,28 EURO do 30. června 2001,

- 65,000.000,00 DEM, čili 33,233.972,28 EURO do 30. září 2001.

Článek 5

Úroky

Česká republika se zavazuje, že v případě nesplnění termínů svých plateb, uvedených v článku 4, uhradí Spolkové republice Německo úroky z prodlení ve výši 5% (slovy: pět procent) p.a..

Slovenská republika se zavazuje, že v případě nesplnění termínů svých plateb, uvedených v článku 4, uhradí Spolkové republice Německo úroky z prodlení ve výši 5% (slovy: pět procent) p.a..

K tomuto počítání úroků z prodlení nedojde, pokud zpoždění splátek bude činit méně, než 14 kalendářních dnů.

Článek 6

Realizace

Bankovní realizací této Smlouvy budou pověřeny

- z německé smluvní strany banka Kreditanstalt für Wiederaufbau

- z české smluvní strany Československá obchodní banka, a.s.

- ze slovenské smluvní strany Národná banka Slovenska.

Banka Kreditanstalt für Wiederaufbau uzavře s Československou obchodní bankou, a.s. a s Národní bankou Slovenska do 60 dnů ode dne vstupu této Smlouvy v platnost samostatné písemné dohody o bankovní realizaci této Smlouvy.

Přepočet německých marek na EURO se provede na základě kurzu stanoveného s konečnou platností k 31. prosinci 1998 Radou Evropské unie. Jeden EURO se rovná DEM 1,95583 (slovy: jedna celá devět pět pět osm tři německé marky).

Platby podle článku 4 a 5 budou uhrazeny na účet určený bankou Kreditanstalt für Wiederaufbau bez odpočtu daní, poplatků a ostatních státních dávek nebo jiných nákladů.

Článek 7

Vstup v platnost

Tato Smlouva podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými v každém ze států Smluvních Stran a vstoupí v platnost v den předání poslední diplomatické nóty o tomto vnitrostátním schválení.

Dáno v Berlíně, dne 29. června 2000, ve třech původních vyhotoveních, každé v českém, německém a slovenském jazyce, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

Za vládu České republiky František Černý, v.r.

Za vládu Slovenské republiky Ján Foltín, v.r.

Za vládu Spolkové republiky Německo Dr. Gunter Pleuger, v.r.

Caio Koch-Weser, v.r.