Monitoring vývoje událostí v EU

21.9.-20.10.2007

I. Diskuse o budoucnosti EU

„Dva roky po neúspěchu evropské ústavy se stránka [v knize evropských dějin] obrátila“ a „Evropa dosáhla nové kontinentální dimenze“. Těmito vzletnými slovy komentoval francouzský deník Le Monde dosažení shody nad textem nové základní smlouvy Společenství na neformálním summitu Evropské rady, který se ve dnech 18.-19.10. uskutečnil v Lisabonu.1 Podle portugalského premiéra José Socrata se podařilo nalézt východisko z institucionální krize. Své uspokojení dal najevo i předseda Evropské komise J.M. Barroso.2 Text by měl být následně slavnostně podepsán na zasedání Evropské rady 13. prosince 2007 v Lisabonu – již nyní se spekuluje o tom, zda v případě následné úspěšné ratifikace vstoupí do historie pod označením lisabonská smlouva.

Velká Británie si s dostatečným předstihem zajistila respekt k vlastním red lines v podobě opt-outů z Charty základních práv, spolupráce v trestních věcech3 a schengenského acquis.4 Britská vláda přitom stála pod silným tlakem evropského výboru Dolní sněmovny, který ve zprávě z 9.10.2007 kritizoval „v podstatě utajené sepisování“ základních prvků reformní smlouvy za německého předsednictví s tím, že texty byly „produkovány na poslední chvíli“. Výbor si rovněž stěžoval na „marginalizaci role národních parlamentů“ danou sešněrovaným časovým harmonogramem procesu projednávání a schvalování smlouvy. Po obsahové stránce je výbor nespokojený s rolí národních parlamentů při kontrole dodržování principu subsidiarity (the procedure adds very little by way of democratic control over the Commission and the EU institutions) a považuje kvórum pro uplatnění námitky porušení principu subsidiarity za příliš vysoké (In our view, the required thresholds for preventing further consideration of a proposal must be much lower if the procedure is to have any real utility.). Výbor také nesouhlasí s „úkolováním“ zákonodárných sborů (these are matters of entitlement, not obligation), jež by mohlo vyplývat z textu nové smlouvy, která se více než podobá (substantially equivalent) předchozí evropské ústavě, zvláště pokud si členské státy nevyjednaly příslušné opt-outy. Evropský výbor Dolní sněmovny také vyjadřuje pochybnosti nad skutečným dopadem britského opt-outu z Charty základních práv za situace, kdy Evropský soudní dvůr bude v jejím světle interpretovat např. stávající antidiskriminační legislativu.5

S prázdnou neodešly ani státy, které ještě v průběhu neformálního summitu vystoupily s vlastními požadavky. Zejména Varšava a Řím neváhaly této šance využít. Polský president Lech Kaczynski mohl pro agenturu Reuters nakonec slavnostně avizovat, že „Polsko získalo všechno, co chtělo.“6 Speciální blokační mechanismus pro hlasování v Radě ministrů, tzv. klauzule z Ioanniny, se stane součástí deklarace, jejíž právní relevanci potvrdí protokol připojený ke smlouvě, který zaručí, že změna klauzule je možná jen za souhlasu všech členských států. Perspektiva získání dodatečného postu generálního advokáta zůstane rovněž otevřena. Itálie, zneklidněná novým rozdělením míst v Evropském parlamentu7, získala ve výsledném jednání o jedno křeslo navíc. Štrasburský sbor tak sice bude mít v budoucnosti původně dohodnutých 750 poslanců, avšak předseda shromáždění nebude započítáván mezi zákonodárce.8

Taktéž Praha využila možnosti poslední debaty nad obsahem reformní smlouvy, a vystoupila se substantivním námětem. Akcent České republiky na obousměrnou flexibilitu evropské integrace, který je vyjádřen v usnesení pléna Senátu z 20. září 2007 a následném vládním mandátu pro mezivládní konferenci9, se promítl v nově zakotveném závazku Evropské komise reagovat na podněty týkající se evropské legislativy, jež vzejdou z členských států. Také bulharský, tentokráte spíše formálně-technický požadavek na korekci výslovnosti evropské měny (evro místo euro) v oficiálních unijních dokumentech byl zohledněn – užívána bude zkratka EUR a záležitost se stane předmětem dalších jednání. Se svou troškou do mlýna přišlo rovněž Rakousko: Vídeň se alespoň po dobu pěti let nebude muset obávat postihu ze strany Evropské komise za kvóty na zahraniční studenty, které se uplatňují na rakouských univerzitách.10

Po prosincovém podpisu dokumentu nadejde fáze ratifikace reformní smlouvy v členských zemích Unie. V naprosté většině případů bude text schvalován coby mezinárodní smlouva parlamentem. Francouzský ministr pro Evropu Jean-Pierre Jouyet avizoval záměr Paříže přistoupit jako první země v pořadí ke schválení smlouvy již v únoru příštího roku.11 Zatímco ani v Nizozemsku vláda referendum vyhlásit nehodlá a opozice nemá dostatek sil k jeho prosazení12, v Irsku se s ohledem na požadavky ústavního zřízení lidové hlasování uskuteční. Otevřenou zůstává tato otázka v Dánsku, kde zástupkyně nejsilnější opoziční strany, sociální demokratka Helle Thorning-Schmidt vyzvala v rozhovoru pro deník Politiken 9.10.2007 k politické diskusi na dané téma. Podle Thorningové bylo zřejmé, že k ústavní smlouvě by referendum v Dánsku uskutečněno bylo – nyní je dle ní namístě vyhodnotit povahu nové reformní smlouvy z Lisabonu. Tento podnět do jisté míry koliduje se záměrem premiéra Rasmussena, který je ochoten vyhlásit lidové hlasování pouze za podmínky, že analýza ministerstva spravedlnosti prokáže, že přijetím reformní smlouvy dojde k předání nových pravomocí na evropskou úroveň.13

Poněkud kuriózní situace nastala ve Velké Británii, kde labouristická vláda nehodlá referendum k dokumentu vyhlašovat. Proti sobě zde stojí zásadní argumenty – na jedné straně je Británie klasickou parlamentní demokracií, na straně druhé si dle průzkumů veřejného mínění většina občanů lidové hlasování přeje.14 Tohoto dilematu pohotově využila Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), jež hodlá vtáhnout do hry institut místních referend, která lze vyhlásit prakticky k jakémukoliv tématu. Dokonce za tímto účelem vznikla samostatná Campaign Alliance for Referendums in Parishes s příznačnou zkratkou CARP (= angl. stěžovat si, naříkat). Jedinou – snadno splnitelnou – podmínkou pro uspořádání hlasování je žádost alespoň deseti místních občanů. Výstup z těchto referend má ovšem samozřejmě pouze indikativní, nikterak závaznou povahu.15

II. Vývoj evropské integrace v dalších oblastech

První zasedání evropské skupiny pro jadernou bezpečnost, jež se uskutečnilo 12.10.2007, přineslo pro mnohé překvapivé závěry. Setkání na úrovni zástupců národních regulačních orgánů vedlo k živé diskusi na téma jaderné energie coby potenciálního zdroje výroby bezemisní energie. Jak přiznal evropský komisař pro energetiku Andris Piebalgs, klimatické změny vedou řadu zemí k novému zhodnocení významu jaderné energie, která bude nadále v souladu s rozhodnutím členských států „zcela obvyklá“. V průběhu rozpravy se ukázalo, že zejména Francie a Finsko pokládají rozvoj jaderné energeticky za nezbytný, zatímco Rakousko či Irsko vyjadřují pochybnosti nad bezpečností využití atomových elektráren.16

Spor o uvolnění poštovního trhu členských států dospěl do konečného stádia na půdě Rady ministrů 1.10.2007. Zástupci exekutiv se shodli na roku 2011 jakožto datu, do kdy musí dojít k liberalizaci pošt rovněž v nejcitlivějším ze segmentů jejich služeb, tedy doručování lehkých listovních zásilek pod 50 gramů. Prodloužení původně o dva roky kratší přechodné lhůty si vynutily některé jihoevropské státy, Francie a Belgie. Odbory v těchto zemích mj. upozorňovaly, že v celé Evropě poštovní odvětví zaměstnává na pět milionů osob, tudíž je nezbytné zohlednit sociální dopady liberalizace. Devět nových členských zemí, Lucembursko a Řecko dokonce dosáhlo prodloužení přechodného období až do roku 2013. Evropská komise si od nové úpravy slibuje zvýšení konkurence, a tedy i snížení cen a zlepšení kvality služeb. Zkušenosti členských států, které již k liberalizaci v minulosti přistoupily, zatím naznačují, že radikální změnu takovýto krok nepřinese. Například ve Švédsku, kde k uvolnění trhu došlo již před 14 lety, obhospodařuje bývalá státní pošta dané odvětví z 90%. K liberalizaci se již odhodlaly Finsko a Velká Británie, v roce 2008 je bude následovat Nizozemsko a Německo. Zde se počítá s nástupem dvou konkurenčních firem (TNT a Pin Group) vůči dosavadní Deutsche Post. Po dohodě v tripartitě je ovšem otevření německého trhu doprovázeno garancí minimální mzdy pro poštovní doručovatele.17

Výsledkem jednotné úpravy roamingu pro unijní spotřebitele se v letošním létě stalo snížení cen za používání mobilních operátorů v zahraničí až o 60%. Komparativní studie 27 národních telekomunikačních regulátorů prokázala, že mobilní operátoři zareagovali velmi rychle a novou eurosazbu začali nabízet již v průběhu července 2007. V řadě případů dokonce sazba klesla i pod hranici určenou evropským nařízením – zejména v Nizozemsku, Velké Británii, Irsku, Belgii a Rakousku došlo k výraznému poklesu cen za roaming. Eurosazba ve výši 49 centů za minutu volání v zahraničí a 24 centů za minutu příchozího hovoru v zahraničí bez DPH nyní představuje jakýsi všeobecný standard.18

Specializovaný bruselský institut Health Consumer Powerhouse zveřejnil 1.10.2007 srovnávací studii kvality zdravotnických služeb v členských zemích Unie, Švýcarsku a Norsku. Z výsledků studie vyplývá, že k pacientům nejvstřícnější jsou nemocnice ve Francii, Nizozemsku a Rakousku, nejhorší péči lze očekávat v Bulharsku, Lotyšsku a Polsku. Studie se zaměřuje na pět základních komponent zdravotní péče: práva pacienta, čekací lhůty pro ošetření, výsledky léčení, štědrost systému a přístup k lékům. Nejlepší Rakousko zabodovalo zejména v kombinaci širokého přístupu k léčbě a vynikajících výsledků, kupř. v léčbě rakoviny. Trojice států na špičce tabulky se přitom průběžně střídá – v roce 2005 „zvítězilo“ Nizozemsko, v loňském roce Francie. Velice solidní péči zaručuje také německé a švýcarské zdravotnictví. Další skupinu představují severské státy, mezi nimiž Švédsko vyniká v kvalitě léčby, Dánsko v garancích práv pacienta. Z nových členských zemí poskytují nejlepší služby Kypr, Česká republika (její systém je však považován za velice nákladný) a Estonsko, které dokonce předstihlo Velkou Británii, Irsko a Itálii.19 Evropská komise za této situace připravuje směrnici, která by měla zajistit ochranu základních práv pacientů, jež se podrobují lékařskému zákroku v jiném členském státu. Komise tím reaguje na případy z let 1995 a 2004 (Decker, Watts), kdy Evropský soudní dvůr dal v předložených kauzách za pravdu pacientům.20

V reakci na podněty Evropského parlamentu se Evropská komise rozhodla rovněž pozměnit původní návrh směrnice o doplňkových důchodových právech pracovníků. Pozměněný návrh již nezahrnuje opatření k přenositelnosti doplňkových penzijních práv z jedné společnosti do druhé, týká se tedy nyní primárně nabývání a ochrany tzv. neaktivních práv v rámci systému. Sporná ustanovení byla vyňata na základě iniciativy malých a středně velkých firem, které se obávaly náročnosti transakcí. Po pěti letech nicméně bude stávající systém přezkoumán právě s ohledem na otázku přenositelnosti.21

Práva cestujících na železnici dostávají nový rozměr po schválení již dlouhou dobu projednávaného třetího železničního balíčku v Evropském parlamentu 25.9.2007. Na zářijové schůzi pléna poslanci Evropského parlamentu potvrdili platnost finálního kompromisu dohodnutého mezi Radou ministrů a Evropským parlamentem již 21. června 2007. Balíček je tvořen čtyřmi legislativními návrhy, jejichž cílem je otevřít železniční dopravu konkurenci, vytvořit evropskou garanci práv cestujících a zajistit uznávání kvalifikace strojvedoucích. Návrh mimo jiné přiznává cestujícím na přeshraničních spojích právo kompenzace 25% či 50% jízdného při více jak hodinovém zpoždění – z platnosti tohoto opatření jsou však vyňaty regionální a příměstské spoje.22

Zajímavé srovnání demografického vývoje evropské populace přináší komparativní studie vypracovaná španělským Institutem rodinné politiky, jejíž výsledky zveřejnil internetový portál EUobserver. Ze studie vyplývá, že v současnosti je pouze 16,2% evropské populace mladší než 14 let, zatímco 16,6% je starší 65 let. Za posledních 25 let se počet dětí snížil o 21%, přičemž „nejstarší“ populaci má Itálie a „nejmladší“ Irsko. Největší křivku poklesu dětské populace však vykazuje Španělsko (o 44% v posledních 15 letech). Zpráva upozorňuje na nízkou sňatkovost a vysokou rozvodovost v Evropě, přičemž dokládá, že v případě pokračování stávajících trendů může v roce 2060 dojít k vyrovnání populace EU-27 s počtem obyvatel Spojených států amerických.23

Evropská populace nicméně mírně roste – díky imigraci. Jeden ze způsobů, jak přilákat na pracovní trh Společenství kvalifikované pracovníky, představil evropský komisař pro záležitosti justice a vnitra Franco Frattini. V průběhu rozpravy v Evropském parlamentu 26. září 2007 obhájil svou koncepci tzv. modrých karet pro specializované pracovní síly, které by měly napomoci řešení stárnoucí populace. V současné době v EU legálně pobývá 18,5 milionů státních příslušníků z třetích zemí (3,8% z celkem 493 milionů lidí). Počet nelegálních přistěhovalců je odhadován na 5 až 8 milionů lidí. Frattiniho iniciativa ovšem vyvolala opatrné reakce u členských států – německý ministr práce Franz Müntefering (SPD) zpochybnil pravomoc Společenství v záležitosti, která by mohla zasáhnout do práva členských států určovat množství i skladbu imigrantů.24 Zpráva Světové banky zároveň upozorňuje na odchod zejména kvalifikovaných pracovních sil z EU-10 do starých členských států. Ze zprávy vyplývá, že tento vývoj může negativně ovlivnit vývoj nových ekonomik, za současné situace profitujících z účasti na vnitřním trhu.25 Např. Polsko opustilo po přistoupení země do EU nejméně 1,2 milionu lidí.26

Internet jako nástroj mezinárodního terorismu se ocitl v centru pozornosti ministrů vnitra členských zemí Unie v průběhu jejich setkání na počátku října v Lisabonu. Webové stránky obsahující návody k sestavení výbušných látek a bomb stejně jako podněcování k terorismu prostřednictvím internetu mají být v budoucnu postihovány cestou trestního práva. Itálie navíc navrhuje jednotně postihovat zločinné spolčení. Některé státy (Lucembursko) ovšem v průběhu debaty upozorňovaly na potřebu uvést návrh do souladu s ústavněprávními zárukami svobody projevu. Dle vyjádření komisaře Franca Frattiniho hodlá Evropská komise předložit 6. listopadu návrh právního aktu, který by postih výše zmíněných nelegálních aktivit umožňoval a zároveň by zaváděl dohled nad obchodem s výbušninami. Komise taktéž počítá s registrem určeným pro shromažďování dat leteckých pasažérů cestujících do Evropy z třetích států.27

Obtíže v komunikaci mezi Čínou a Evropskou unií vedly komisaře Petera Mandelsona, zodpovědného za vnější obchodní vztahy, k výzvě po zpřísnění postojů EU vůči Pekingu. V dopise adresovaném předsedovi Komise J.M. Barrosovi vyjadřuje Mandelson přesvědčení, že Čína „nebyla schopna odpovědět na politiku spolupráce a dialogu“. Rovněž kritizuje „hluboké nerovnosti“ ve vzájemných vztazích. Podle Bruselu Peking znesnadňuje dovoz unijního zboží řadou omezení a diskriminačních opatření. Z tohoto důvodu se evropský komisař domnívá, že by členské státy EU měly zaujmout vůči Číně obdobně zásadový postoj jako Spojené státy americké. Na místě je častější využití antidumpingových opatření, kontrola dodržování práv duševního vlastnictví a zejména intervence na půdě Světové obchodní organizace (WTO). Například USA využily od roku 2001 intervence ve WTO celkem šestkrát, zatímco EU pouze jedenkrát. V současnosti by mělo dojít k rozšíření platnosti vysokých tarifů na čínské žárovky. Problémem však zůstává také uměle udržovaný kurs čínského jüanu zlevňující čínské vývozy.28 Kritiku na fixovaný kurs jüanu směřovali ministři financí tzv. euroskupiny sdružující 13 států eurozóny v průběhu setkání 8.10.2007. Ke konci roku by se měla do Pekingu vypravit delegace ve složení předsedy euroskupiny J.-C.Junckera, presidenta Evropské centrální banky J.-C. Tricheta a komisaře Joaquina Almunii, která by na toto téma měla vést debatu s čínskými zástupci.29

Nad chystaným summitem EU-Afrika, který se měl stát jednou z nejprestižnějších aktivit portugalského předsednictví, se začínají objevovat první otazníky. Ty souvisí s účastí zimbabwského diktátora Roberta Mugabeho na prosincovém vrcholném setkání. Represe vůči opozici, konfiskace farem bílých vlastníků a související společensko-ekonomický úpadek země přitom vedou k mezinárodní izolace Zimbabwe. Poté, co bojkotem summitu v případě, že se jej Mugabe zúčastní, pohrozila Velká Británie, se k podobnému postoji začíná přiklánět i Česká republika. Podle vicepremiéra Alexandra Vondry je možné, že zastoupení ČR bude vzhledem k výše řečenému pouze na nižší, úřednické úrovni.30

Výbor stálých zástupců (COREPER) zasedající 27. září 2007 a 3.10.2007 pružně zareagoval na kritickou situaci v Barmě, kde vládnoucí vojenská junta drasticky potlačila protivládní demonstrace, a doporučil Radě ministrů projednat otázku prohloubení sankcí proti tamějšímu režimu. Evropská unie již v roce 1990 zavedla zbrojní embargo, doprovázené od roku 1991 přerušením vojenské spolupráce. V roce 1997 ztratila Barma v důsledku využívání nucené práce status privilegovaného obchodního partnera, kterým EU garantuje rozvojovým zemím zvláštní zacházení. Omezení na obchodování v Barmě se rovněž vztahují na firmy se sídlem v EU. Mimo to mají přední představitelé junty zákaz vstupu na území členských zemí Unie, jejich majetek v Evropě byl zmrazen. Sankce EU jsou tedy přísnější než sankce Spojených států amerických, přičemž Brusel vyvíjí diplomatický tlak na Čínu, aby přispěla ke zklidnění situace v zemi. Mezi členskými zeměmi Unie se o přísnější postih barmského režimu zasazuje především bývalá regionální koloniální mocnost – Velká Británie, zdrženlivěji naopak reaguje Německo.31

S větším odstupem se EU postavila k návrhu Francie posílit sankce proti íránskému režimu.32 Iniciativa francouzského ministra zahraničí Kouchnera směřující k prohloubení hospodářských sankcí vůči Teheránu byla motivována snahou donutit Irán k vpuštění mezinárodních inspektorů do domácích jaderných zařízení. Tento krok Sarkozyho administrativy má ovšem spíše hodnotu politického gesta – dokladu, že na rozdíl od Chiracových postojů je současná vláda více atlantická a formování unijních obranných struktur jako tradiční priority evropské politiky Paříže nemá vytvářet alternativu vůči NATO.33 Francie zároveň aktivizuje své vztahy s Tureckem a zeměmi středovýchodní Evropy – 4.10. navštívil N. Sarkozy Bulharsko, 8.10. se setkal s polským presidentem Lechem Kaczynskim a českým premiérem Mirkem Topolánkem.34

1 Le Monde 19.10.2007
2 V rozhovoru pro belgický deník de Standaard však předseda Komise zároveň přiznal, že pozorně sleduje možné důsledky, které by v institucionálním soukolí Unie mohlo přinést zavedení funkce předsedy Evropské rady a vytvoření postu vysokého zástupce pro zahraniční politiku, a to zvláště ve vztahu ke Komisi a Evropskému parlamentu, jež reprezentují komunitární zájem. Dále www.euobserver.com 9.10.2007 a Welt am Sonntag 14.10.2007.
3 I po uplynutí přechodného pětiletého období od vstupu reformní smlouvy v platnost může Velká Británie vyloučit vymahatelnost netransformovaných aktů třetího pilíře na svém území, ponese však případné finanční náklady dopadů takového kroku.
4 Oba tyto momenty byly trnem v oku pozorovatelům z Evropského parlamentu, kteří se mezivládní konference zúčastnili. Elmar Brok, Enrico Baron Crespo a Andrew Duff doporučovali zavedení tzv. opt-in, který by Británii a Polsku umožnil později přistoupit k platnosti Charty. V případě britských opt-outů u trestní spolupráce kritizovali europoslanci skutečnost, že Londýn může ovlivnit obsah právních aktů, aniž by k nim ovšem musel později přistoupit. Dále Le Monde 16.10.2007 a Frankfurter Allgemeine Zeitung 27.9.2007.
5 House of Commons, European Scrutiny Committee: European Union Intergovernmental Conference. Thirty-fifth Report of Session 2006-07, published on 9 October 2007. Též www.euobserver.com 9.10.2007.
6 Lech Kaczynski informoval své partnery o polských požadavcích s dostatečným předstihem – 8.10. se setkal s N. Sarkozym během návštěvy Paříže, 12.10. v Berlíně s kancléřkou Merkelovou. Dále Le Monde 6.10.2007 a 9.10.2007, www.touteleurope.fr 9.10.2007.
7 Řím nesouhlasil s tím, že by Velká Británie a Francie měly mít 73, resp. 74 poslanců, přičemž italská reprezentace by se omezila na 72 osob. Svou roli v tomto sporu hrála skutečnost, že počet europoslanců se má snížit ze 785 na 750, přičemž o nejvíce míst (6) měla přijít právě Itálie. Též Le Monde 13.10.2007 a www.euobserver.com 17.10.2007.
8 www.euobserver.com 18.10.2007 a www.touteleurope.fr 19.10.2007.
9 Klíčovým českým požadavkem pro závěrečné kolo vyjednávání na IGC se stala reformulace článku 208 Smlouvy o založení ES ve smyslu mandátu Evropské rady tak, aby iniciační monopol Evropské komise v rozhodovacím procesu neznemožňoval pružnější reakci evropské exekutivy na podněty přicházející z Rady ministrů.
10 www.euractiv.cz 19.10.2007
11 Frankfurter Allgemeine Zeitung 5.10.2007
12 Rozhodnutí nizozemské sociálnědemokratické strany práce (PvdA) nepřipojit se k požadavku na vyhlášení lidového hlasování ostře kritizovaly opoziční strany (liberální demokraté, socialisté, strana svobody, zelení). Srov. Süddeutsche Zeitung 27.9.2007.
13 www.euobserver.com 28.9.2007 a 10.10.2007.
14 Frankfurter Allgemeine Zeitung 25.9.2007
15 Süddeutsche Zeitung 2.10.2007
16 www.euractiv.cz 16.10.2007
17 Le Figaro a Süddeutsche Zeitung 2.10.2007, www.euractiv.cz 2.10.2007.
18 Tisková zpráva Evropské komise z 5.10.2007 a www.euobserver.com 1.10.2007.
19 www.euobserver.com 2.10.2007
20 www.euractiv.cz 2.10.2007
21 www.euractiv.cz 10.10.2007
22 www.euobserver.com 25.9.2007 a www.euractiv.cz 26.9.2007.
23 www.euobserver.com 4.10.2007
24 Süddeutsche Zeitung 27.9.2007 a Das Parlament 39/2007.
25 www.euobserver.com 1.10.2007
26 Süddeutsche Zeitung 21.9.2007
27 Frankfurter Allgemeine Zeitung a Süddeutsche Zeitung 2.10.2007.
28 Pasivní obchodní saldo EU vůči Číně stále a poměrně výrazně stoupá – v první polovině letošního roku vzrostlo z 41,3 miliard na 50,4 miliard eur. Dále www.euobserver.com 18.10.2007 a www.euractiv.cz 19.10.2007.
29 Zároveň ovšem setkání euroskupiny nenalezlo odpověď na vhodnou strategii pro kurs eura – relativně silné euro odpovídá německé představě, zatímco Francie by spíše uvítala oslabení měny za účelem podnícení silnějšího ekonomického růstu. Dále www.euobserver.com 9.10.2007
30 Frankfurter Allgemeine Zeitung 21.9.2007 a www.lidovky.cz 17.10.2007.
31 Již v lednu 2007 ztroskotal návrh Washingtonu na přijetí kroků k umravnění barmského režimu na odporu Číny a Ruska. Dále Frankfurter Allgemeine Zeitung 27.9.2007.
32 Süddeutsche Zeitung 5.10.2007
33 Srov. komentář Tomáše Blažka k Sarkozyho zahraniční politice na www.parlamentniservis.cz.
34 Le Monde 9.10.2007