I.

II.

konstatuje, že

a)​ posuzovaný návrh je možným řešením problému vzniklého zrušením části volebního zákona nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 44/17: zvyšuje proporcionalitu volebního systému a nezasahuje do těch parametrů zákona, které by ohrožovaly pokračování probíhající volební kampaně (zejména počet volebních krajů);

b)​ je nicméně zřejmé, že proporcionalita volebního systému se sice zvýšila, avšak při různých modelových přepočtech ve vztahu k minulým volbám se ukazuje nikoliv bezvýznamné zachování odchylky mezi počty hlasů, které budou muset různé volební subjekty obdržet za účelem získání poslaneckého mandátu – odchylky se však nevymykají např. ze škály stanovené pro senátní volby;

c)​ sporným může být opětovné zavedené zvýšených volebních klauzulí pro koalice politických stran a hnutí, a to především vůči subjektům, které by se registrovaly v době, kdy zvýšené klauzule neplatily (cca od března do června), a v říjnových volbách by dosáhly více než 5 % hlasů, což je zřejmě současný právní stav, avšak méně než 8, resp. 11 %, což je právní stav navrhovaný, neboť v takovém případě by mohly argumentovat ochranou svého legitimního očekávání aplikace právní úpravy účinné v okamžiku oficiálního se přihlášení k volební soutěži – k tomu je však třeba uvést, že jde o situaci v praxi relativně nepravděpodobnou, od počátku debat provázejících reakce na výše citovaný nález Ústavního soudu byla patrná veřejně prezentovaná vůle politické reprezentace zvýšené volební klauzule opět zavést, takže nejde o účelový a nepředvídaný úskok vůči konkrétnímu subjektu (odpovídá ostatně velmi široké shodě poslaneckých klubů vládních i opozičních), argumentace Ústavního soudu není v této části nálezu úplně návodná a v neposlední řadě jsou k disposici prostředky soudního přezkumu voleb, umožňující konkrétní případy individuálně posoudit;

pověřuje předsedu komise, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

předseda komise