P A R L A M E N T Č E S K É R E P U B L I K Y

k návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Pospíšila a dalších o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí /senátní tisk č. 149/

I. schvaluje návrh senátního návrhu zákona, o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, navržený senátorem Jiřím Pospíšilem a dalšími, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů jako senátní návrh zákona;

1. předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání,

2. senátora Jiřího Pospíšila a senátora Adolfa Jílka, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

o přechodu některých dalších věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí do vlastnictví obce nezastavěné pozemky, které obec vlastnila ke dni 31. prosince 1949 a které ke dni 24. května 1991 vlastnila Česká a Slovenská Federativní Republika, pokud jsou ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví České republiky a nepřešly do vlastnictví obcí ke dni 1. července 2000 podle zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb.

b) pozemky, na nichž bylo na základě pravomocného stavebního povolení započato se stavbou.

(3) Spolu s nezastavěnými pozemky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona do vlastnictví obce stavby účelových komunikací, drobné stavby sloužící k plnění funkcí lesa, k výkonu práva myslivosti nebo k ochraně trvalých porostů, drobné stavby melioračních zařízení a drobné stavby lesotechnických meliorací, pokud byly v období od 1. ledna 1950 do dne účinnosti tohoto zákona vybudovány na pozemcích, které přecházejí do vlastnictví obce podle odstavce 1, pokud jsou ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví České republiky (dále jen „drobné stavby“).

(1) Pokud nezastavěné pozemky, které obec vlastnila ke dni 31. prosince 1949, nepřecházejí do vlastnictví obce podle § 1, neboť obec po tomto datu zanikla, přecházejí tyto pozemky ke dni účinnosti tohoto zákona, a to spolu s drobnými stavbami uvedenými v § 1 odst. 3 do vlastnictví té obce, na jejímž území se ke dni účinnosti tohoto zákona nacházejí1).

(2) Nachází-li se nezastavěný pozemek podle odstavce 1 na území více obcí, přechází do vlastnictví každé obce jen ta jeho část, která leží na jejím území.

(3) Nachází-li se drobná stavba uvedená v § 1 odst. 3 na pozemcích, které přecházejí podle odstavce 2 do vlastnictví více obcí, přechází drobná stavba do spoluvlastnictví všech těchto obcí rovným dílem.

(1) Není-li dále stanoveno jinak, nezastavěné pozemky nebo jejich části, popřípadě drobné stavby nepřecházejí podle tohoto zákona do vlastnictví obcí, jestliže se nezastavěné pozemky nebo jejich části, popřípadě drobné stavby nacházejí na území vojenského újezdu2).

(2) Pokud dojde ke zrušení vojenského újezdu nebo jeho části, přecházejí nezastavěné pozemky a drobné stavby splňující podmínky stanovené v § 1, nacházející se na území, které tvořilo území zrušeného vojenského újezdu nebo jeho zrušené části, do vlastnictví obcí způsobem a v rozsahu stanoveném v § 1 a 2, a to ke dni, ke kterému ke zrušení vojenského újezdu nebo zmenšení jeho území dojde.

(1) Obce, které nabyly na základě tohoto zákona vlastnické právo, které podléhá zápisu do katastru nemovitostí3), učiní příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na jeho zápis do jednoho roku ode dne, kdy toto vlastnické právo nabyly.

(2) Příslušný katastrální úřad zápis provede do 30 dnů od podání návrhu podle odstavce 1.

Účelem navrženého zákona je převést zpět do vlastnictví obcí zbylou část jejich tzv. historického majetku, vyvlastněného jim v době nesvobody, která jim dosud z níže uvedených důvodů převedena nebyla a nachází se mimo území vojenských újezdů, a nadto ustavit mechanismus pro případné budoucí převody historického majetku obcí v případě, že dojde ke zmenšení území či ke zrušení vojenského újezdu.

Historický majetek byl obcím vyvlastněn a následně zestátněn ke dni 31. prosince 1949, a to v důsledku zrušení územní samosprávy v době nesvobody4).

Prostřednictvím zákona České národní rady č. 172/1991 Sb., ze dne 24. dubna 1991, o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, byla obcím restituována ta část jejich historického majetku, která byla ke dni účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni 24. května 1991, v majetku České republiky. Tento zákon se tedy netýkal toho historického majetku, který k 24. květnu 1991 vlastnila bývalá Česká a Slovenská Federativní Republika – vesměs šlo zejména o lesní a zemědělské pozemky, ke kterým vykonávaly právo hospodaření orgány a organizace tehdejšího federálního Ministerstva obrany.

Později, v důsledku zániku České a Slovenské Federativní Republiky, přešel i tento majetek na Českou republiku5), ale již nemohl přejít zpět na obce podle zákona č. 172/1991 Sb., protože nebyl v majetku České republiky již ke dni jeho účinnosti a nesplňoval tak jím stanovené podmínky převodu.

Tuto zjevnou tvrdost zákona a překážku úplné restituce historického nemovitého majetku obcí, určeného k jejich majetkovému vybavení nezbytnému pro řádný výkon samosprávy, se od roku 1993 neúspěšně snažila odstranit opatření exekutivní i legislativní povahy.

Nejdříve se v roce 1994 vláda pokusila tento majetek obcím bezúplatně převést6), její záměr však prakticky ztroskotal na administrativní a ekonomické náročnosti spojené se zvoleným smluvním principem převodu majetku.

V roce 2000 byl proto přijat zákon č. 114/2000 Sb., novelizující zákon č. 172/1991 Sb. Tato novela rozšířila dopad ustanovení zákona i na ten historický majetek obcí, který přešel do vlastnictví České republiky nejpozději dnem její účinnosti, t.j. nejpozději dnem 1. července 2000. Bohužel však zákon č. 114/2000 Sb. současně omezil takto restituovaný majetek pouze na ten historický majetek obcí, který obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949 a který předtím získaly přídělem7). To způsobilo, že podle zákona č. 114/2000 Sb. přešly do vlastnictví obcí pouze ty nemovitosti, které byly obcím jako přídělcům přiděleny rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu nebo schváleny příslušným státním orgánem přídělovým plánem8). Zcela paradoxně tak až dosud vůbec nepřešly ty nemovitosti, které obce nabyly v období od historického vzniku samosprávy do 2. světové války z běžných právních důvodů, například prostou koupí – vůbec tedy nepřešlo vlastnictví k nemovitostem, které obce historicky získaly a užívaly právě proto, že se o jejich nabytí historicky samy plně zasloužily a hospodařily na nich a které tvořily ekonomickou páteř fungování místní samosprávy. Smyslem navrženého zákona je odstranit právě tuto nespravedlnost, danou shodou shora uvedených nešťastných časových okolností a neobratnou formulací zákona č. 114/2000 Sb., a definitivně tak naplnit původní záměr zákona č. 172/1991 Sb., t.j. restituovat předmětné majetkové podstaty ve prospěch samosprávy.

Doprovodným cílem navrhovaného zákona je stanovit režim přechodu vlastnických práv i k historickému majetku obcí, který v současné době leží v územním obvodu některého ze stávajících vojenských újezdů pro případ, že by vojenský újezd byl zrušen či došlo ke zmenšení jeho území. S ohledem na zákonný princip, že v územním obvodu vojenského újezdu musí být veškerý majetek ve vlastnictví České republiky9), navrhovaný zákon jednoznačně stanoví, že účinky zákona nedopadají na majetek nalézající se na území vojenského újezdu. Avšak pro případ, že by došlo ke zrušení vojenského újezdu nebo ke zmenšení jeho obvodu, historický majetek samosprávy přejde do vlastnictví těch obcí, které na bývalém území vojenského újezdu budou mít svoje území. To odpovídá nejenom záměru dovršit restituční princip ve prospěch samosprávy, ale i záměru dosáhnout plynulého a bezproblémového přechodu správy a hospodaření s tímto majetkem.

Zákon nezasahuje do vlastnických vztahů k jinému majetku, než jsou jím definované nezastavěné pozemky. Navrhovaný zákon nemá ani žádné retroaktivní účinky, protože změna vlastnických vztahů má nastat až ke dni, resp. po dni jeho účinnosti. Proto je vyloučena jeho kolize s jinými právními normami10) či majetkovými dispozicemi státu s budovami a zastavěnými pozemky, které nastaly před účinností navrhovaného zákona.

Navrhovaná úprava nezpůsobí a nevyvolá významnější požadavky na výdaje státního rozpočtu, protože přechodem vlastnického práva ze zákona do vlastnictví samosprávních obcí dochází toliko ke změně vlastníka a samosprávné obce po přechodu vlastnictví budou řešit všechny další otázky spojené s evidencí vlastnických vztahů v katastru nemovitostí, jakož i se správou a hospodařením na předmětných majetkových podstatách, vlastním nákladem. Jde v podstatě o již osvědčený princip přechodu vlastnického práva tak, jak byl od roku 1991 prakticky realizován na podkladě zákona č. 172/1991 Sb. Dopady na veřejné rozpočty se dají považovat za zanedbatelné s tím, že hospodářský výnos z dotčených pozemků se pohybuje v řádech jednotek milionů ročně a bude rozdělen do příjmů obcí, které se stanou vlastníky. Návrh nemá prakticky vliv na zaměstnanost. Lze předpokládat, že i po změně vlastníka bude při hospodaření na těchto pozemcích zaměstnán stejný počet zaměstnanců, ve většině případů vlastně titíž zaměstnanci, co doposud. Změna nebude mít žádný dopad na životní prostředí.

Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky a je v souladu s jejím ústavním pořádkem. Akty práva Evropské unie se na danou oblast nevztahují.

Stanoví se, že nezastavěné pozemky a drobné stavby, které se nacházejí na bývalém území vojenských újezdů a nemohly již dříve z formálních důvodů přejít do vlastnictví obcí, přecházejí do vlastnictví obcí tímto zákonem. Definuje se pojem „nezastavěný pozemek“ a „drobná stavba“ pro účely tohoto zákona.

Dále je vyjádřena zásada, že v případě zániku obce, která vlastnila nezastavěné pozemky k rozhodnému dni, přecházejí tyto pozemky, a to spolu s drobnými stavbami, na tu obec, na jejímž území se nacházejí. Řešen je i postup pro případ, že se tyto pozemky nacházejí na území několika obcí současně.

Z působnosti zákona se vylučují nezastavěné pozemky a drobné stavby nacházející se na území vojenských újezdů. Současně se však zavádí do budoucna princip, podle kterého ke dni, ke kterému dojde ke zrušení vojenského újezdu či ke zmenšení jeho území, přejdou nezastavěné pozemky a drobné stavby nacházející se na dotčeném území na obce podle tohoto zákona.

Ukládá se povinnost obcím ve lhůtě jednoho roku podat návrh na zápis do katastru nemovitostí. Současně se v zájmu právní jistoty obcí stanoví lhůta, do kdy je katastrální úřad povinen zápis provést.

Vzhledem k délce legislativního procesu a pro umožnění přípravy obcí a státu na přechod tohoto majetku je navržen den účinnosti zákona a den přechodu majetku na 1. ledna 2008.

4 ) Zákon č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů.

5 ) Čl. 3 odst. 1, písm. a) ústavního zákona č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku.

6 ) Usnesení vlády České republiky ze dne 19. 10. 1994 č. 596 k převodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.

7 ) § 2a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb.

8 ) Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. II., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. II., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. II., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.

9 ) § 31 zákona č. 229/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb. , o zajišťování obrany České republiky, v platném znění.

10 ) Zákon č.174/2003 Sb., o převodu některého nepotřebného vojenského majetku z vlastnictví České republiky na územní samosprávné celky.