Vážené paní senátorky,

vážení páni senátoři, současní i bývalí,

vážení hosté,

jsem potěšen a je mi ctí, že Vás mohu přivítat zde v Senátu.

Senát Parlamentu České republiky si letos připomíná 15 let činnosti. Všechna kulatá výročí bývají zpravidla příležitostí k oslavám a bilancování. Bohužel zrovna teď není na nějaké výrazné oslavy vhodná doba. Na evropské hospodářství přicházejí těžké časy a naši občané cítí výraznou ekonomickou a sociální nejistotu. Možná je tento pocit momentálně trochu oslaben předvánoční atmosférou, ale s příchodem nového roku se nepochybně znovu projeví a proto budu více hovořit o budoucnosti, než o uplynulém období.

Přesto 15 let je 15 let a za připomenutí toto výročí určitě stojí. Stejně tak je zcela na místě poděkovat při této příležitosti všem senátorkám i senátorům, bývalým i současným, za všechnu práci, díky které má dnes Senát pevné místo v politickém systému České republiky. Jedna věc jsou formální pravomoci dané ústavou, něco úplně jiného je však samotná politická praxe. Ta je v očích občanů rozhodující. A na ní se kromě senátorů podíleli a podílejí také někdejší i současní zaměstnanci Kanceláře Senátu, asistenti, externí poradci, prostě všichni, kteří pro senátory a Senát pracovali a pracují. I jim patří dík.

V úvodu jsem zmínil, že na Evropu – a Česká republika je její součástí – přicházejí pravděpodobně těžké časy. Senát však díky tomu stojí před asi největší výzvou ve své dosavadní existenci. To vůbec není snižování významu předchozích funkčních období, vždyť i já sám jsem senátorem od samotného počátku. Hospodářská a sociální situace a budoucí náročný vývoj s ohledem na rozložení sil předznamenává, že právě tady, na půdě Senátu budeme zajisté diskutovat o tom, jaká nejlepší řešení volit a jak je promítat do zákonů. Na řešení současných problémů můžeme mít, a jistě také  máme,  různé názory, ale těžko někdo popře, že právě v této době je na Senát upřena často pozornost veřejnosti asi největší za celou dobu fungování. A  v příštím roce to nebude zajisté jiné.

V té souvislosti stojí za připomenutí jedna stará pravda, že totiž nejsme jen volení reprezentanti občanů. Jsme také jejich zaměstnanci. Jsem přesvědčen, že bude-li Senát v budoucnu důsledně a neústupně dbát na dodržování ústavního pořádku ČR, přispívat tím ke kultivaci politického života a dohlížet na to, aby se přijímaly takové zákony, které jsou skutečně v zájmu obyvatel naší země, pak se bude těšit většímu respektu. Přichází doba, kdy k  naplňování  této role budeme mít více příležitostí než kdykoliv předtím a já doufám, že obstojíme a že to i zvládneme ve slušné atmosféře.

Tím nechci říci, že v předchozích letech se horní komora netěšila respektu. To by bylo nejen nepravdivé, ale také nespravedlivé vůči vám všem, co jste se na jejím chodu podíleli. Faktem však je, že na Senát pohlíželo nemálo občanů s nedůvěrou už od prvních dnů jeho činnosti. Byla to chyba tehdejších politických elit, které se o roli horní komory vyjadřovaly všelijak a především dlouho zbytečně otálely s jejím ustavením. Takový postoj u voličů svého času zcela zákonitě vyvolal určitou skepsi ke smyslu dvoukomorového parlamentu.

Nastínil jsem zde představu Senátu jako v tom dobrém slova smyslu kolbiště, kde se budou odehrávat i politické střety. Tím nestraším, ale spíše nás na to chci připravit abychom si udrželi určitý nadhled. Byl bych však nerad, kdyby Senát díky tomu poztrácel všechny ty charakteristiky, které se do značné míry podílejí na současném postoji veřejnosti k horní komoře. Nechceme a nikdy jsme nechtěli – věřím, že teď mluvím za nás všechny - být uzavřenou věží ze slonoviny, kde jsou jen schvalovány zákony. Naší snahou vždy bylo vytvořit ze Senátu otevřenou, přátelskou institucí, která je připravena naslouchat veřejnosti. Vyplývá to ostatně už z podstaty volebního systému, kdy máme díky menším volebním obvodům a většinovým mandátům užší, konkrétnější kontakt se svými voliči než třeba kolegové poslanci.

Ale nejde jen o to, ve Valdštejnské zahradě se přece během roku koná řada akcí pro veřejnost, krásná historická budova Senátu je otevřená veřejnosti a tak dále. Hlavní je ovšem jiná věc – atmosféra, v níž jsme zvyklí pracovat a diskutovat. Především díky ní si Senát postupně získává pověst stabilního, uvážlivějšího prvku našeho politického systému. Přesně tak by tomu mělo být i nadále, a to i v těžších dobách. Naše někdy snad až příliš rozbouřená politická scéna takový klidnější prvek potřebuje. My v Senátu jsme prokázali, že jsme schopni jednat o záležitostech důstojně. Zaujatost pro věc je jedna věc, ale příliš rozjitřené emoce neprospívají dialogu ani nalezení správného řešení. Troufám si tvrdit, že v Senátu toto snad umíme a nezapomeneme na to. Přál bych si, aby tyto prvky charakterizovaly činnost Senátu v budoucnu.

Všichni jste dnes obdrželi publikaci, která se ve stručnosti ohlíží za jeden a půl dekádou činnosti Senátu a seznamuje všechny zájemce s výsledky naší legislativní práce i aktivit na poli zahraniční politiky. Přál bych si, až si v ní budete listovat, abyste si připomněli všechno významné, co jste tady ve Valdštejnském paláci zažili a především odpracovali. A abyste vzpomínali i s určitou hrdostí. Jak už jsem uvedl, náročné úkoly Senát zajisté čekají a k tomu nám přeji hodně sil a schopnost si naslouchat.


Přeji Vám všem klidné prožití vánočních svátků a do nového roku pevné zdraví a spokojenost.