P A R L A M E N T Č E S K É R E P U B L I K Y

S E N Á T

6. funkční období

194.

USNESENÍ SENÁTU

z 8. schůze dne 19. září 2007

k návrhu senátního návrhu zákona senátora Martina Mejstříka, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu – 2. čtení /senátní tisk č. 39/

Senát

I.​ schvaluje návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, navržený senátorem Martinem Mejstříkem, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů jako senátní návrh zákona;

II.​ pověřuje:

1.​ předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání,

2.​ senátory Martina Mejstříka, Josefa Pavlatu a Jiřího Žáka, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Přemysl Sobotka v. r.

předseda Senátu

Martin Mejstřík v. r.

ověřovatel Senátu


Senátní návrh

ZÁKON

ze dne …………….2007,

kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

Zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb. a zákona č. 129/2006 Sb., se mění takto:

1.​ V § 2 se slova „1. květen - Svátek práce“ nahrazují slovy „1. květen - Svátek jara a práce, druhá neděle v květnu – Svátek matek“.

2.​ V § 4 odst. 1 se slova „8. březen - Mezinárodní den žen,“, slova „7. duben - Den vzdělanosti,“ a slova „15. květen - Den rodin,“ zrušují.

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.


Důvodová zpráva

Obecná část

Zhodnocení platného právního stavu

Zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb. a zákona č. 129/2006 Sb., (dále jen „zákon o státních svátcích“) rozlišuje, jak už napovídá sám jeho název, mezi státními a ostatními svátky a tzv. významnými dny.

Státními a ostatními svátky jsou dny 1. leden - Den obnovy samostatného českého státu,
8. květen - Den vítězství, 5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje,
6. červenec - Den upálení mistra Jana Husa, 28. září - Den české státnosti, 28. říjen - Den vzniku samostatného československého státu, 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii, 1. leden – Nový rok, Velikonoční pondělí, 1. květen – Svátek práce,
24. prosinec – Štědrý den, 25. prosinec – 1. svátek vánoční a 26. prosinec – 2. svátek vánoční.

Významných dnů je v zákoně o státních svátcích devět a patří mezi ně dny 27. leden - Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, 8. březen - Mezinárodní
den žen, 12. březen - Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO),
7. duben - Den vzdělanosti, 5. květen - Květnové povstání českého lidu, 15. květen - Den rodin, 10. červen - Vyhlazení obce Lidice, 27. červen - Den památky obětí komunistického režimu a 11. listopad - Den válečných veteránů.

Zatímco státní a ostatní svátky jsou podle zákona o státních svátcích dny pracovního klidu, významné dny jsou dny pracovními.

Navrhované změny

Předloženou úpravou se především zařazuje Svátek matek připadající na druhou neděli v květnu mezi ostatní svátky, přejmenovává se Svátek práce na Svátek jara a práce a ze seznamu významných dnů se vypouští 8. březen – Mezinárodní den žen, 7. duben – Den vzdělanosti a 15. květen – Den rodin.

První květen je kromě Dánska svátkem ve všech zemích Evropské unie a pouze v Nizozemsku není státním svátkem, ale významným dnem. První květen však není ve všech zemích slaven jako Den práce, respektive Den dělníků. Ve Finsku, Irsku, Lucembursku a ve Spojeném království je slaven jako tzv. Květnový den nebo také historicky Svátek svěcení jara, čili May Day. Estonsko potom u tohoto data uvádí jak Den práce, tak Den svěcení jara. Oslavy 1. května coby svátku svěcení jara spadají již do předkřesťanského období, proto se navrhuje přejmenování uvedeného svátku ze Svátku práce na Svátek jara a práce také u nás.

Svátek matek má původ politicky nevyhraněný, všeobecně humanistický. Vyjadřuje úctu k ženám, matkám a jejich roli ve společnosti. Svátek je slaven po celém světě, kvůli svým různým kořenům v různé dny. Původ pro naši civilisaci má zřejmě v antických oslavách bohyně matky. Ve starém Římě se například slavil svátek zvaný Matronalia, zasvěcený bohyni Juno.

Novodobá historie svátku se ovšem datuje z let občanské války ve Spojených státech amerických. Sociální aktivistka Julia Ward Howeová vyzvala ve svém Provolání ke dni matek z roku 1870 ženy ke sjednocení proti válkám, v pacifistické reakci jak na občanskou válku v USA, tak na válku prusko - francouzskou v Evropě. V Provolání vyzývá ke svolání kongresu žen světa, které by podpořily spojenectví různých národů a přispěly k přátelskému řešení mezinárodních otázek v zájmu míru. Její následnicí byla Ann Jarvisová, která se od roku 1858 snažila prostřednictvím Pracovních klubů matek o zlepšení sociálně zdravotních podmínek a o snížení dětské úmrtnosti. Po roce 1868 pracovala na usmiřování sousedů, kteří bojovali v občanské válce na opačných stranách. Poprvé byl slaven Svátek matek v upomínku na Ann Jarvisovou dne 10. května 1908 v městě Grafton, West Virginia. Některé státy USA prohlásily Svátek matek za oficiální svátek roku 1912. V roce 1914 byl Svátek matek prohlášen za národní svátek USA presidentem Woodrowem Wilsonem. Dodnes je Svátek matek jedním z (nejen komerčně) nejoblíbenějších svátků v USA.

Jiný původ má britský Svátek matek. Jde zřejmě o zvyk pocházející ze 16. století, kdy lidé navštěvovali ve čtvrtou neděli velikonočního půstu svůj „domovský“ kostel, a kdy byla tudíž příležitost pro rodiny strávit čas pohromadě. Podle historiků v tento víkend posílali zaměstnavatelé své mladé nádeníky a služebné domů, aby se setkali se svými rodinami a matkami.

V souladu s tradicí a jejími různými kořeny se slaví Svátek matek převážně ve dva různé
dny – buď čtvrtou neděli velikonočního půstu, což je případ Irska a Velké Británie, nebo druhou neděli v květnu. Takto se slaví například v následujících evropských zemích: Belgie, Česká republika (byť tento svátek není součástí zákona o státních svátcích), Chorvatsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Německo, Řecko, Rakousko, Island, Itálie, Lotyšsko, Malta, Nizozemí, Slovensko, Švýcarsko, Turecko. Z mimoevropských zemí jsou to například: Austrálie, Barbados, Bangladéš, Belize, Bermuda, Brazílie, Kanada, Čína, Chile, Kolumbie, Kuba, Ekvádor, Grenada, Honduras, Hong Kong, Jamajka, Japonsko, Malajsie, Nový Zéland, Peru, Filipíny, Portoriko, Jižní Afrika, Surinam, Taiwan, Trinidad a Tobago, USA, Uruguay, Venezuela, Zimbabwe.

Pro zajímavost je možno podotknout, že např. v Rusku se slaví Svátek matek poslední neděli v listopadu, ve většině zemí Jižní Ameriky, v Indii, Pákistánu, Mexiku, Singapuru 10. května, v Polsku 26. května a v řadě arabských zemí se slaví Svátek matek na první jarní den, tj. 21. března.

Za to, že byl v demokratickém Československu zaveden Svátek matek, vděčíme především Dr. Alici Masarykové, nejstarší dceři prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Alice Masaryková, velká osobnost první republiky, která se z komunistických učebnic dějepisu jaksi vytratila, studovala medicínu, filosofii a sociální práci na universitách v Praze, Lipsku a Chicagu. Za první světové války byla za pomoc při vlastizrádné činnosti otce zatčena a vězněna 9 měsíců ve Vídni, kde jí hrozil trest smrti. Propuštěna byla až na nátlak amerického veřejného mínění. Tato statečná, vzdělaná, společensky angažovaná osobnost, která po smrti matky plnila roli první dámy republiky, spoluzakládala sociologickou sekci Svazu československého studentstva a Sdružení akademicky vzdělaných žen. Roku 1919 založila Československý červený kříž a byla téměř dvacet let jeho předsedkyní. Alice Masaryková stála u zrodu oslav Svátku matek u nás. Tuto myšlenku v nově vzniklém Československu šířily Československý červený kříž a organisace jako Čs. ochrana matek a dětí, Sokol a Orel, YWCA (Asociace mladých křesťanských žen), křesťanské spolky i některé ženské komise při politických stranách. Poprvé byl Svátek matek slaven v roce 1923. V roce 1924 zvaly noviny České slovo na jednu z prvních oslav Svátku matek takto: "Maminku máme každý jen jednu a je jediná, která nás nesobecky milovala. Dětmi se cítíme ve dvou stejně jako ve čtyřiceti letech...." V předválečném Československu, ale i v prvních letech po válce, byl Svátek matek velmi oblíbeným svátkem.

Ironicky se možná právě proto v našem zákonodárství poprvé a zatím naposled objevil Svátek matek v roce 1947. Bylo to díky komunistickými poslanci Národního shromáždění navrženému zákonu č. 91/1947 Sb., o daru Československé republiky dětem k svátku matek 1947. Podepsali jej Beneš s Gottwaldem a Nejedlým. Po únorovém puči komunisté druhdy opěvovaný Svátek matek zavrhli a v padesátých letech nahradili slavením Mezinárodního dne žen.

V rámci obnovy humanistických hodnot zničených komunistickou diktaturou se navrhuje zařadit Svátek matek mezi ostatní svátky. V návaznosti na násilně přerušenou historickou tradici demokratického předválečného Československa a v souladu se soudobou tradicí velké většiny států, které Svátek matek slaví, se navrhuje jeho stanovení na druhou neděli v květnu. Smyslem je vzdát, bez asociací s komunistickou ideologií, hold ženám a jejich nenahraditelnému místu ve společnosti. Bude příležitostí k projevení úcty matkám každého z nás i ke všem ženám obecně. Význam Svátku matek je svou podstatou každému člověku jasně srozumitelný a blízký právě pro jeho všeobecně humanistický charakter a humanistickou tradici. Navrhovatel se přiklání k tradičnímu termínu „Svátek matek“ namísto „Den matek“.

Mezinárodní den žen má politickou historii spjatou s komunistickou ideologií. Stal se součástí kultury především v bývalém Sovětském svazu a v sovětském bloku. Zde svým charakterem převzal i roli svátků Sv. Valentýna a Svátku matek slavených v demokratickém světě.

Poprvé byl Den žen slaven dne 28. února 1909 ve Spojených státech amerických, a to na základě prohlášení Socialistické strany Ameriky. Myšlenka slavení Mezinárodního dne žen vznikla v druhé polovině 19. století za doby rychlé industrialisace, která vedla k protestům proti pracovním podmínkám a nízkým mzdám. Jeden takovýto protest uspořádaly ženy pracující v oděvních a textilních továrnách v New Yorku dne 8. března 1857. Další větší demonstrace se konala 8. března 1908, kdy ulicemi New Yorku pochodovalo 15 000 žen požadujících kratší pracovní dobu, lepší plat a volební právo. V roce 1910 uspořádala Socialistická internacionála první mezinárodní ženskou konferenci v Kodani, kde byl na návrh německé socialistky Clary Zetkinové vyhlášen Mezinárodní den žen. Příští rok byl Mezinárodní den žen slaven v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku. Téhož roku 1911 došlo k ničivému požáru v textilní továrně Triangle Shirtwaist Factory v New Yorku, během kterého zahynulo přes 140 dělnic, a Mezinárodní den žen připomíná od té doby také jejich osud. V předvečer 1. světové války 8. března 1913 pořádaly v tento den ženské organisace v Evropě demonstrace za udržení míru.

Na Západě se Mezinárodní den žen připomínal v druhém a třetím desetiletí 20. století, jeho význam však rychle klesl; narostl opět až v 60. letech s nástupem feminismu.

Demonstrace u příležitosti Socialistickou internacionálou vyhlášeného Mezinárodního dne žen v Rusku v roce 1917 se staly první etapou bolševické revoluce. Po říjnové revoluci přesvědčila bolševická feministka Alexandra Kollontaj Lenina, aby z Mezinárodního dne žen učinil oficiální svátek; Mezinárodní den žen však zůstal v SSSR pracovním dnem až do roku 1965. Dne 8. března 1965 byl usnesením Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik Mezinárodní den žen prohlášen za den pracovního klidu „v upomínku na vynikající zásluhy sovětských žen při budování komunismu, při obraně vlasti ve Velké vlastenecké válce, na jejich hrdinství a obětavost na frontě a v zápolí, a také jako uznání role žen při posilování přátelství mezi národy a v boji za mír“.

V roce 1977 přijalo Valné shromáždění OSN usnesení č. 32/142, které mj. vyzývá členské státy, aby prohlásily některý den za Den OSN pro práva žen a mezinárodní mír. Návrh resoluce podaly Kuba, Československá socialistická republika, Etiopie, Německá demokratická republika, Maďarská lidová republika, Madagaskar a Mongolsko. Pro návrh hlasovaly státy tzv. světové socialistické soustavy a řada států Třetího světa, demokratické státy (všechny státy bývalé „západní“ Evropy, USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a další) byly proti nebo se zdržely.

Mezinárodní den žen je dnes slaven odborovými a ženskými organisacemi v různých zemích světa, např. ve Velké Británii či Indii. Oficiálním svátkem zůstává v Arménii, Ázerbajdžánu, Bělorusku, Bulharsku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Makedonii, Moldávii, Mongolsku, Tádžikistánu, Ukrajině, Uzbekistánu a Vietnamu.

Po pádu totalitního režimu v Československu bylo od slavení Mezinárodního dne žen, jako jednoho z typických symbolů starého režimu, rychle upuštěno. Mezinárodní den žen byl však paradoxně vůbec poprvé v naší před- i polistopadové historii vložen do zákona o státních svátcích až 15 let po pádu komunistického režimu v roce 2004, a to zařazením mezi významné dny novelou zákona o státních svátcích č. 101/2004 Sb. Stalo se tak na podnět poslankyně Čurdové (Česká strana sociálně demokratická), které se podařilo s podporou poslanců České strany sociálně demokratické a Komunistické strany Čech a Moravy vpašovat Mezinárodní den žen do návrhu novely, jež zavedla do kalendáře dva nové významné dny – vzpomínku na oběti nacismu a vzpomínku na oběti komunismu.

Mezinárodní den žen komunistický režim celých 40 let zneužíval ke glorifikaci sebe sama pod rouškou připomínky boje za ženská práva. A zatímco pompézně slavil Mezinárodní den žen, dopouštěl se zrůdného pošlapání nejzákladnějších lidských práv tisíců a desetitisíců žen, které pronásledoval za jejich názory, či dokonce za názory jejich manželů a blízkých. Za komunistické hrůzovlády byly v politických procesech odsouzeny tisíce žen, desítky z nich zahynuly v komunistických věznicích a v pracovních táborech. Byli to čeští komunisté, kteří si v Evropě osvobozené od nacismu dovolili popravit ženu, osobnost předválečného Československa, účastnici druhého odboje vězněnou a mučenou nacisty, statečnou demokratku a bojovnici za práva žen, Dr. Miladu Horákovou.

Již jen z piety ke všem ženám, které se staly oběťmi komunismu, nemůžeme připustit, aby Česká republika Mezinárodní den žen oficiálně slavila jako významný den.

S odkazem na 40 let komunistické diktatury považuje předkladatel za nutné tento ideologicky zneužitý a zneužitelný den ze seznamu významných dnů vyškrtnout.

S ohledem na skutečnost, že mezi významné dny by měly být zařazeny pouze ty, které mají nějaký vztah k České republice, se navrhuje z významných dnů vypustit kromě Mezinárodního dne žen i 15. květen – Den rodin a 7. duben – Den vzdělanosti.

Soulad návrhu zákona s mezinárodními smlouvami a s ústavním pořádkem České republiky a jeho slučitelnost s akty práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Materie navrhovaného zákona není předmětem regulace právem ES/EU ani předmětem mezinárodních smluvních závazků České republiky.

Ekonomický dopad

Vzhledem k tomu, že nově zaváděný Svátek matek připadá každý rok na neděli, nelze předpokládat podstatné zvýšení nároků na státní rozpočet a rozpočty obcí a krajů.

Zvláštní část

K čl. I bodu 1

Dochází k přejmenování Svátku práce na Svátek jara a práce a zavádí se nový Svátek matek připadající na druhou neděli v květnu. Jeho zařazení mezi ostatní svátky představuje vyjádření úcty k matkám každého z nás, znamená přihlášení se k morálním hodnotám demokratického světa i předválečného demokratického Československa, přičemž nevylučuje připomínku statečných žen bojujících v minulosti i nyní za ženská práva.

K čl. I bodu 2

Z výčtu významných dnů se vypouští Mezinárodní den žen, který byl komunistickým režimem ideologicky zneužíván a jako takový se nadále jeví zneužitelným, a s ohledem na skutečnost, že mezi významné dny by měly být zařazeny pouze ty, které mají nějaký vztah k České republice, se navrhuje z významných dnů vypustit i 15. květen – Den rodin a 7. duben – Den vzdělanosti.

K čl. II

Účinnost zákona je stanovena na den jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

V Praze dne 19. září 2007

Přemysl Sobotka, v.r.

předseda Senátu