Zákon

ze dne………,

o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

§ 1

Účel, předmět, cíl vyhlášení národního parku

(1)​ K zachování mimořádných přírodních hodnot Šumavy a ochrany její přírody a krajiny se vyhlašuje Národní park Šumava (dále jen “národní park”). Posláním národního parku je vedle naplnění cílů ochrany a zachování typického vzhledu krajiny rovněž umožnit jeho využívání k veřejnému poznání, vzdělávání, rekreaci a turistice, jakož i k podpoře udržitelného rozvoje územně samosprávných celků, na jejichž správním území se národní park rozkládá.

(2)​ Předmětem ochrany národního parku jsou dochované ekosystémy ve všech fázích vývoje, zejména přirozená lesní společenstva, přirozené vodní útvary, rašeliniště, bezlesí a dochované krajinné typy spoluutvářené kulturně-historickým vývojem území národního parku. Předmětem ochrany jsou též populace druhů živočichů, planě rostoucích rostlin a jejich společenstva, které se na území národního parku přirozeně vyskytují a jsou pro Šumavu typické.

(3)​ Cílem ochrany národního parku je především trvale udržitelné zachování přirozených a ekologicky stabilních ekosystémů, obnova a zlepšení stavu předmětů ochrany a dosažení ekologické stability a přirozené biologické rozmanitosti a struktury. Za účelem naplnění cílů ochrany a poslání národního parku jsou na území národního parku uplatňovány specifické způsoby péče stanovené plánem péče o národní park.

§ 2

Vymezení národního parku

(1)​ Vymezení území národního parku je uvedeno v příloze č. 1 tohoto zákona, grafické znázornění je uvedeno v příloze č. 2 tohoto zákona. Základní mapa, ve které je vyznačeno území národního parku v měřítku 1 : 25 000, je uložena na Ministerstvu životního prostředí (dále jen “ministerstvo”), mapy z ní odvozené jsou uloženy na Krajských úřadech Jihočeského a Plzeňského kraje, Městských úřadech Klatovy, Sušice, Prachatice, Vimperk a Český Krumlov a dále na všech obecních úřadech obcí, na jejichž správním území se národní park rozkládá, Správě Národního parku Šumava a příslušných katastrálních úřadech1.

(2)​ Národní park se vyhlašuje bez ochranného pásma.

§ 3

Správa národního parku

(1)​ Zřizuje se Správa národního parku Šumava (dále jen „Správa“) se sídlem ve Vimperku jako státní příspěvková organizace, funkci jejího zřizovatele plní Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“).

(2)​ V čele Správy stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr životního prostředí.

(3)​ Správa vykonává na území národního parku působnost stanovenou obecnými právními předpisy a tímto zákonem. Správa vykonává také působnost Správy Chráněné krajinné oblasti Šumava2.

(4)​ Nadřízeným orgánem Správy je ministerstvo.

§ 4

Plán péče o národní park, členění národního parku do zón ochrany přírody a zásady režimu v jednotlivých zónách ochrany přírody

(1)​ Plán péče o národní park (dále jen „plán péče“) se vyhotovuje na období 15 let. Podkladem pro jeho vyhotovení je vždy aktuální vyhodnocení stavu území národního parku s ohledem na vymezení jednotlivých zón ochrany přírody (dále jen „zóny“) a jejich částí a na cíle a předměty ochrany. Opatření navržená plánem péče musí být v souladu se základními zásadami režimu a cíli ochrany jednotlivých zón.

(2)​ Dle dochovaných přírodních hodnot, cílů ochrany a převažujících metod péče je území národního parku rozděleno do tří zón.

(3)​ Do I. zóny se zařazují:

a) celistvá, plošně rozsáhlá území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekologicky stabilní ekosystémy s přirozenou druhovou rozmanitostí a strukturou schopné postupné obnovy samořídících funkcí. Cílem ochrany je umožnit trvale udržitelný přirozený vývoj těchto území bez přímých zásahů člověka. Přípustné jsou pouze takové časově a prostorově omezené přímé zásahy člověka, které vedou k zachování, podpoře nebo obnově samořídících funkcí ekosystémů nebo k naplnění poslání národního parku.

b) izolované lokality, které jsou mimořádně hodnotné z důvodu výskytu cenných biotopů nebo druhů. Cílem ochrany je zachování a podpora jejich biodiverzity s využitím dlouhodobých nebo trvalých specifických způsobů péče.

(4)​ Pozemky fyzických a právnických osob mohou být do I. zóny novězařazeny pouze s písemným souhlasem jejich vlastníka. Udělením souhlasu není dotčeno právo na náhradu za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření podle zvláštního právního předpisu.

(5)​ Do II. zóny se zařazují území s významnými přírodními hodnotami i s pozměněnými ekosystémy, vhodnými pro obnovu ekologické stability nebo pro uplatňování šetrných způsobů péče. Dle cílů ochrany a dochovaného stavu území se II. zóna člení na část II. A a II. B.

(6)​ Do části II. A se zařazují území, u kterých je cílem jejich postupné zařazení do I. zóny.

(7)​ Podmínkou pro převod území z části II. A do I. zóny je pozitivní vyhodnocení jejich stavu po 15 letech plánem péče z hlediska biologické rozmanitosti a struktury, ekologické stability a trvale udržitelné schopnosti přirozeného vývoje bez přímých zásahů člověka.

(8)​ Do části II. B náleží ostatní území II. zóny nezařazené do části II. A. Jedná se o převážně lidskou činností pozměněné ekosystémy s významnými přírodními hodnotami. Cílem je šetrnými a přírodě blízkými způsoby péče udržovat a podporovat přirozenou přírodní rovnováhu a biologickou rozmanitost.

(9)​ Do III. zóny se zařazují zastavěná území a zastavitelné plochy obcí vymezené územně plánovací dokumentací a dále území intenzívně dotčená lidskou činností. Cílem je umožnit rozvoj obcí v souladu s posláním národního parku. Využívání národního parku pro rozvoj obcí, nové stavby a zařízení pro zemědělství, turistiku a rekreaci je přednostně směrováno do III. zóny.

§ 5

Základní ochranné podmínky národního parku

Základní ochranné podmínky národního parku jsou stanoveny v obecném právním předpisu3.

§ 6

Bližší ochranné podmínky a řízení územní a stavební činnosti

(1)​ Na celém území národního parku je zakázáno ničit, poškozovat nebo měnit dochovaný stav předmětů ochrany způsobem, který odporuje cílům a dalšímu poslání národního parku s výjimkou důvodů zabraňujících nebo předcházejících ohrožení lidského života či zdraví nebo hrozící škodě značného rozsahu.

(2)​ Na území I. zóny je zakázáno používat a skladovat chemické přípravky.

(3)​ V I. zóně a v  II. A části II. zóny je zakázáno umisťovat a povolovat nové stavby nebo způsoby využití území kromě těch, které slouží účelům ochrany přírody.

(4)​ V  II. B části II. zóny lze umisťovat a povolovat pouze stavby nebo způsoby využití území sloužící ochraně přírody, rybářství, myslivosti, péči o les, zemědělství, turistice, sportu, obraně státu a ochraně státních hranic, pokud jejich umístění není v rozporu s posláním národního parku.

(5)​ Ve III. zóně se nová výstavba, změny staveb a využití území povolují v souladu s územně plánovací dokumentací4.

(6)​ V případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, může Správa povolit výjimku ze zákazů uvedených v odstavcích 2 až 4.

(7)​ Jen s předchozím souhlasem Správy lze na celém území národního parku:

a) vytyčovat zimní běžecké tratě,

b) vydávat povolení ke geologickým pracím a průzkumům,

c) umisťovat a povolovat stavby a způsoby využití území, které nejsou zakázané v odstavci 3 a 4,

d) provádět mimo území III. zóny změny ve využití, skladbě a plochách druhů pozemků včetně krátkodobého rozorávání pozemků evidovaných jako travní porost.

(8) Územní rozvoj v národním parku je možný jen v souladu s územně plánovací dokumentací, plánem péče o národní park a s ohledem na cíle a poslání národního parku.

(9) Investoři a projektanti staveb na území národního parku jsou povinni dbát, aby architektonické řešení staveb nebo jejich změn a navrhované způsoby využití území navazovaly na charakter národního parku a jeho stavební tradice z hlediska estetického začlenění staveb do krajiny.

§ 7

Vstup a pohyb osob na území národního parku

(1)​ Území národního parku mimo zastavěné území lze využívat k turistice a rekreaci v rozsahu, který není v rozporu s posláním národního parku. Vstup a pohyb osob na území národního parku mimo zastavěné území se řídí, pokud tento zákon nestanoví jinak, obecnými právními předpisy a návštěvním řádem národního parku.

(2)​ Tímto zákonem se stanovuje základní síť vyznačených cest a tras na území národního parku, jejíž v měřítku 1 : 150.000 je uvedeno v příloze č. 3 tohoto zákona a v měřítku 1 : 25.000 je uloženo na Správě. Nově vyznačené cesty budou doplňovány do seznamu vyznačených přístupných cest vedeného Správou, který je veřejně přístupný. V odůvodněných případech lze opatřením obecné povahy upravit režim užívání vyznačených přístupných cest.

(3)​ Vstupovat mimo vyznačené cesty na území I. zóny lze pouze se souhlasem Správy, která ho může vydat z důvodu plnění pracovních nebo služebních povinností nebo z jiných důležitých důvodů. Souhlas není třeba pro vstup vlastníků nebo nájemců dotčených pozemků, jejich zaměstnanců, pracovníků orgánů veřejné správy, základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému5 a zaměstnanců věcně a místně příslušných správních orgánů6, a to pro plnění pracovních nebo služebních povinností nebo z jiných důležitých důvodů. Souhlasu není dále třeba pro vstup osob s trvalým pobytem na území národního parku, pokud svým vstupem nepoškodí dochovaný stav přírodního prostředí.

(4)​ Vjíždět a setrvávat motorovými vozidly na území národního parku nad rámec základních ochranných podmínek mohou osoby s trvalým pobytem, vlastníci nemovitostí a nájemci pozemků na území národního parku pouze se souhlasem a v rozsahu stanoveném Správou.

(5)​ Pokud subjekty uvedené v odstavci 3 a 4 splňují podmínky pro vydání souhlasu, vydá Správa o udělení souhlasu bez dalšího doklad7. Jediným účastníkem správního řízení je žadatel.

(6)​ Opatřením obecné povahy může Správa vymezit části I. zón, na které se nevztahuje zákaz vstupu mimo vyznačené cesty, a stanovit podmínky vstupu.

§ 8

Péče o les

(1)​ Cílem péče o lesy národního parku je dosažení stabilních porostů odpovídajících dřevinnou skladbou danému stanovišti.

(2)​  Při činnostech v lesích národního parku se postupuje podle obecného právního předpisu upravujícího zásady hospodaření v lesích8, schváleného lesního hospodářského plánu zpracovaného v souladu s cíli a posláním národního parku a se zvláštním zřetelem na zájmy ochrany přírody.

(3)​ Ustanovení obecného právního předpisu9 o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod lze použít pouze v lesích na území I. zóny.

(4)​ Na celém území národního parku je součástí péče o les chov zvěře, který zajišťuje rovnováhu mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržuje přírodní kvalitu genofondu zvěře, cíleně zvyšuje chovnou kvalitu zvěře a upravuje stavy zvěře na optimální stav.

§ 9

Zemědělství

Pozemky náležející do zemědělského půdního fondu se v národním parku využívají zejména jako louky a pastviny pro extenzivní chov dobytka. Není dovoleno používat postupy trvale zhoršující fyzikální vlastnosti půdy a provozovat a budovat stavby pro ustájení a chov dobytka s kapacitou větší, než je ekologická únosnost dané lokality. Stupeň přípustného zatížení území zemědělskou činností stanoví s ohledem na předměty a cíle ochrany plán péče.

§ 10

Ostatní pozemky

Pozemky, které nejsou pozemky určenými k plnění funkcí lesa nebo zemědělským půdním fondem, lze využívat pouze způsobem, který není v rozporu s posláním národního parku a odpovídá zařazení těchto pozemků do jednotlivých zón národního parku.

§ 11

Převod pozemků na obce

1)​ Nezastavěné pozemky a pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví obcí na území národního parku ve správě Státního pozemkového úřadu, Správy NP a CHKO Šumava, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Lesů České republiky a Vojenských lesů a statků, nacházející se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v zastavěných územích a zastavitelných plochách podle územně plánovací dokumentace se bezúplatně převedou do vlastnictví obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí, pokud o převedení obec do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona požádá

§ 12

Finanční náhrada a daňová kompenzace

1)​ Obcím, na jejichž území zasahuje Národní park Šumava, náleží od státu finanční náhrada za ztížení péče o všestranný rozvoj jejich území a ztížení péče o potřeby jejich občanů (dále jen „finanční náhrada“).

2)​ Finanční náhrada se poskytuje každoročně a je splatná do konce června kalendářního roku, za nějž je poskytována.

3)​ Výše finanční náhrady se stanoví v závislosti na počtu občanů obce a velikosti jejího katastrálního území, na němž se nachází národní park

4)​ Vedle finanční náhrady náleží obci, na jejímž území se nachází Národní park Šumava od státu kompenzace poskytovaná za ušlý výnos daně z nemovitostí ( dále jen „daňová kompenzace“). Daňová kompenzace se poskytne za ušlý výnos daně z nemovitostí vzniklý v důsledku osvobození nemovitostí ve vlastnictví státu nacházejících se na území II. a III. zóny národního parku od daně. Daňová kompenzace se poskytne ve výši daně z dotčených nemovitostí.

5)​ Vláda stanoví nařízením výši finanční náhrady, způsob jejího výpočtu, postup při zjištění výše daňové kompenzace a způsob provedení plateb.

6)​ Poskytování náhrady podle § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny není tímto dotčeno.

§ 13

Mimořádné události na území národního parku

(1) Správa se podílí na předcházení mimořádným událostem na území národního parku, zejména předcházení požárům, haváriím, úrazům a ztrátám orientace osob.


(2) Správa spolupracuje se základními a ostatními složkami integrovaného záchranného systému, s věcně a místně příslušnými správními orgány a s obcemi při záchranných  nebo likvidačních pracích při vzniku mimořádných událostí na území národního parku.


(3) V rámci opatření proti vzniku a šíření požáru správa
a) zabezpečuje v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru opatření pro včasné zjištění požáru a proti jeho rozšíření pomocí hlídkové činnosti.
b) označuje a udržuje vodní zdroje k hašení požárů na území národního parku; zdroje požární vody a jejich počet musí vyhovovat potřebám případného požárního zásahu, proto jsou rozmístěny po celém území národního parku,
c) označuje a udržuje síť účelových komunikací a lesních cest se zpevněným povrchem s minimální šířkou vozovky 3 m tak, aby bylo území výměry lesů rovnoměrně dosažitelné pro požární techniku a vedení požárního zásahu.

§ 14

Přechodná ustanovení

1)​ Řízení zahájená před účinností tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů.

2)​ Vymezení zón ke dni účinnosti tohoto zákona je graficky znázorněno v příloze č. 4 tohoto zákona. Podrobné vyznačení hranic zón na podkladě katastrální mapy v měřítku 1: 2000, včetně elektronické podoby a na podkladě Základní mapy České republiky v měřítku 1: 10000, je uloženo v sídle Správy a v ústředním seznamu ochrany přírody. Postup změny vymezení zón vymezených tímto zákonem je stanoven v obecném právním předpisu10 a v § 4 tohoto zákona.

3)​ Vyznačení základní sítě vyznačených cest a tras na území národního parku uvedené v příloze č. 3 a vyznačení průběhu hranice I. zóny vymezené v odst. 2 bude provedeno do 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona.

§ 15

Zrušující ustanovení

Ke dni účinnosti tohoto zákona se zrušuje nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

§ 16

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 168/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 100/2004 Sb., zákona č. 387/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 167/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 349/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 381/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb. se mění takto:

(1)​ Ust. § 17 odst. 2 se mění takto: „Pokud vymezení jednotlivých zón ochrany přírody nestanoví obecný právní předpis, kterým se zřizuje národní park, stanoví vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody Ministerstvo životního prostředí vyhláškou po projednání s dotčenými obcemia kraji“.

(2)​ V § 20 odst. 3 se za slova „Před schválením zón národního parku (§ 17), návštěvního řádu (§ 19) a plánu péče o národní park je orgán ochrany přírody povinen dohodnout návrh těchto dokumentů se zástupci obcí“ vkládají slova „a krajů“.

(3)​ V § 20 odst. 4 věta “Nedojde-li k dohodě podle odstavce 3, předloží rada rozpor se svým stanoviskem Ministerstvu životního prostředí, které věc rozhodne po projednání s dotčenými obcemi“ se nahrazuje větou “Nedojde-li k dohodě podle odstavce 3, předloží rada rozpor se svým stanoviskem k rozhodnutí Ministerstvu životního prostředí.“ a dále se doplňuje věta „ Účastníky správního řízení jsou pouze dotčené obce a kraje.“

(4)​ V příloze k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, se v seznamu národních parků nahrazují tato slova:

„Správa Národního parku Šumava Vimperk Národní park Šumava nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.“

slovy: "Správa Národního parku Šumava Vimperk Národní park Šumava zákon č. ………/2011 Sb." s uvedením čísla, pod kterým byl ve sbírce zákonů České republiky vyhlášen tento zákon.

ČÁST TŘETÍ

§ 17

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Příloha č. 1 zákona č. ................../2013 Sb. : Vymezení území národního parku Šumava

Příloha č. 2 zákona č. ......................./2013 Sb. : Grafické znázornění

Příloha č. 3 zákona č. ......................./2013 Sb. Základní síť vyznačených cest

Příloha č. 4 zákona č. ......................./2013 Sb. Zonace NP Šumava


Příloha č. 1

Popis hranice Národního parku Šumava

I.​ Vnitrozemská hranice národního parku vychází od státní hranice u mezníku 4/11 po cestě ve Ferdinandovském údolí a v Debrníku se stáčí k rozcestí u kóty 804. Dále pokračuje severovýchodním směrem po okraji lesa a po lesních cestách přes kóty 933 a 923 k mostu přes potok, vrací se na kótu 882 a na kótě 828 vyúsťuje na silnici Želená Ruda - Klatovy, kterou sleduje až na rozcestí Starý Brunst. Zde odbočuje po silnici na Zhůří a dále přes křižovatku silnic nad Keplí probíhá po zpevněné cestě na Poustku, Busil a ke Schöpfrovu dvoru. Zde odbočuje na lesní cestu na Karlov a na Dobrou Vodu. Z Dobré Vody pokračuje po lesní silnici na Velký Babylon a odtud po lesní cestě přes Klášterský mlýn do Rejštejna. Z Rejštejna probíhá hranice národního parku po říčce Losenici až k odbočce na Červenou, po této odbočce do Červené a odtud po lesních cestách přes kótu 844 obchází rezervaci Obří zámek. U mostu pod Popelnou se vrací na Losenici a probíhá po ní až na Zlatou studni. Odtud po lesní cestě na kótu 1141 a dále až na silnici Kvilda - Vimperk, po této silnici pokračuje několik set metrů k severu a odbočuje na lesní cestu pod vrcholem Přilby; od kóty 1131 sleduje okraj lesa až ke kótě 955 pod Novými Hutěmi, kde se napojuje na silnici Nové Hutě - Borová Lada. Přes Borová Lada odbočuje na silnici do Horní Vltavice a probíhá po ní až k mostu přes Vltavu na Polce. Z Polky vede hranice národního parku přes brod a kóty 933 a 842 po zpevněné lesní cestě do Strážného, odtud po silnici na Hliniště, kde přechází na říčku Řasnici a po ní pokračuje až k soutoku s Vltavou. Dále probíhá po Vltavě až k železničnímu přejezdu u Velké Nivy. Odtud je hranice vedena po železniční trati k Volarům, přechází na Luční potok, po něm obchází Volary a v místě překřížení Volarského potoka se silnicí se napojuje na silnici Volary - Želnava, po níž probíhá až do Želnavy a pokračuje stále po silnici do Bělé a Nové Pece. Za Novou Pecí se napojuje na cestu sledující Schwarzenberský kanál a pokračuje po ní směrem na Huťský Dvůr a Zadní Zvonkovou. Po cestě k bývalé celnici pak končí na hranicích s Rakouskem u mezníku 1/34.

II.​ Cesty, které tvoří hranici Národního parku Šumava, nejsou součástí území Národního parku Šumava.

Příloha č. 2: Vymezení území národního parku Šumava

Příloha č. 3: Orientační grafické znázornění komunikací, lesních cest a vyznačených tras

Příloha č. 4: Zonace NP Šumava


Důvodová zpráva k zákonu o NPŠ

A)​ obecná část

K podání návrhu zákona o Národním parku Šumava vedou předkladatele především dvě skutečnosti. Zaprvé, že více než 22 let existuje tento park bez zákona, kterým by byl zřízen, přestože správní úřady lze zřizovat toliko zákonem a NPŠ je deklarován i jako správní úřad. Zadruhé obava, že nově zvolená sněmovna, ale i nově jmenovaná vláda se pod tlakem jiných úkolů ještě dlouhou dobu k projednávání zákona o NPŠ nedostanou a nechtěli bychom, aby se případně opakovala situace, že s ukončením činnosti stávající PS, byť po 4 letech, bude nedokončené projednávání zákona o NPŠ opět bez výstupu v podobě platného zákona.

Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje NPŠ, vydané dle zákona č. 40/1956 Sb., považujeme nedostatečné i z důvodu, že tento zákon byl k 1. 6. 1992 zrušen zákonem č. 114/1992 Sb. Podle ústavy čl. 79 odst. 1 lze správní úřady zřídit pouze zákonem, a to se nestalo ani před zrušením zákona č. 40/1956 Sb., ani po schválení zákona č. 114/1992 Sb.

Dalším, zdaleka ne posledním, důvodem k podání návrhu zákona o NPŠ je i to, že nyní je v procesu schvalování Plán péče o park na příštích 15 let a předkládané znění zákona velmi úzce na tento plán péče navazuje a je s ním zcela ve shodě.

Předkládaný text zákona je projednán starosty šumavských obcí a je jimi podporován, právě tak jako vedením NPŠ i Radou parku. Předkladatelé návrhu zákona jsou si vědomi, že tento text nemusí být konečnou verzí a že s největší pravděpodobností dojde v průběhu projednávání k dílčím úpravám. Přesto chceme věřit, že výsledek se nebude diametrálně lišit od navrhovaného textu.

Předkladatelé podávají návrh jako výsledek dlouhé řady jednání zúčastněných stran a nečiní si nárok na autorství, nýbrž vyjadřují podáním návrhu zákona souhlas s tímto textem, byť každý musel něco ze svých představ slevit, aby bylo možné najít společensky přijatelný kompromis a mohl být konečně po dlouhých letech a celé řadě návrhů zákona o NPŠ (asi 7-8) celý proces přijímání zákona dokončen.

B)​ nároky na státní rozpočet

Přijetím zákona nedojde ke zvýšení nákladů na státní rozpočet za úhrady za nevyužité a poškozené dřevo. Ty zůstávají stejně jako doposud. Náklad na státní rozpočet se zvyšuje tímto zákonem o cca 24 mil. Kč, které by měly být vypláceny jako kompenzace za neplacenou daň z nemovitosti z majetku státu na území NPŠ. Dále by nákladem státního rozpočtu byla částka, kterou by vláda každoročně přiznávala na základě ztíženého výkonu péče o jejich území v závislosti na počtu občanů a velikosti katastrálního území obce. Zde by záleželo na uvážení vlády, jakou částku by každoročně na tuto kompenzaci věnovala.

Všechny dosavadní činnosti Správy NPŠ jsou dle návrhu zákona zachovány ve stejném rozsahu jako nyní, tedy před přijetím zákona. Hospodaření NPŠ po přijetí zákona bude mít jednoznačná pravidla, což znamená předvídatelnost řady dopadů na rozpočet.

C)​ soulad s ústavním pořádkem

Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami dle článku 10 Ústavy ČR. Lze konstatovat, že jeho přijetím bude takového stavu dosaženo, neboť současný stav atributy ústavnosti nenaplňuje.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K části první – vyhlášení Národního parku Šumava

K § 1

Zákon stanoví, co je v národním parku předmětem ochrany a jaký je cíl cílem ochrany, resp. též ochrany přírody a krajiny a ochrany kulturní krajiny. Oproti platné právní úpravě (§ 1 nařízení vlády č. 163/1991 Sb.) došlo k detailnějšímu rozpracování úvodního ustanovení, přičemž hlavní důraz je kladen na zachování a podporu příznivého stavu vymezených předmětů ochrany národního parku odpovídajícími způsoby péče.

Území Národního parku Šumava je jedinečné jako rozsáhlá oblast horských lesů rašelinišť a slatí, které tvoří přirozenou jihozápadní hranici ČR. Zaujímá českou část bilaterálního velkoplošného chráněného území rozsáhlého středoevropského lesního komplexu Šumavy a Bavorského lesa. Mimořádný vědecký a výchovný význam mají zejména horské lesy 7. a 8. lesního vegetačního stupně, ledovcová jezera, rašeliniště a primární bezlesí, které budou tvořit základ nejcennější I. zóny ochrany přírody národního parku.

Předmětné ustanovení formou poslání národního parku deklaruje též podporu využití území národního parku k turistice, rekreaci, vědeckému výzkumu a výchově, a dále k udržitelnému rozvoji11 územních samosprávných celků (tj. obcí a krajů).

K § 2

Vymezuje se území Národního parku Šumava, které se rozkládá na území Jihočeského a Plzeňského kraje. Celková výměra Národního parku Šumava je 680 km2. Jelikož území národního parku podléhá zvláštnímu režimu, je nutné jeho přesné vymezení. Území je vymezeno slovním popisem hranice, který tvoří přílohu č. 1, a grafickým zákresem v mapě obsaženým v příloze č. 2. Mapy jsou uloženy u orgánů a institucí zákonem stanovených.

Národní park Šumava se zřizuje bez ochranného pásma, neboť směrem do vnitrozemí je celé jeho území obklopeno Chráněnou krajinnou oblastí Šumava, která tak svým právním režimem mj. plní funkci ochranného pásma národního parku.

K § 3

Pro zajištění správy Národního parku Šumava byla zřízena ke dni 1. července 1991 Ministerstvem životního prostředí Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava (jakožto příspěvková organizace). Navrhovaným zákonem se zřizuje správa národního parku jakožto správní úřad s působností stanovenou tímto zákonem a zákonem č. 114/1992 Sb. V čele této správy stojí ředitel, který je jmenován a odvoláván ministrem životního prostředí.

K § 4

K projednání a posouzení důležitých dokumentů ochrany a řízení národního parku a jeho ochranného pásma, zejména členění území národního parku do zón ochrany přírody, plánu péče a návštěvního řádu jsou v národních parcích ČR zřízeny Rady národních parků. V pojetí zákona č. 114/1992 Sb. jde o iniciativní a konzultační orgán pro záležitosti příslušného národního parku.

Území národního parku je vzhledem k diferencovaným zájmům na intenzitě ochrany přírody rozděleno do tří zón ochrany přírody. Každá ze zón je v tomto ustanovení detailně charakterizována. Vymezení všech zón je v příloze č. 3 uvedeno formou orientačního grafického znázornění, v mapových podkladech je pak uloženo zejména na Správě v měřítku 1: 10 000.

Pro první zóny jsou nastavena kritéria, která zajistí jejich primární vědecký význam z hlediska poznávání přírodních procesů, které jsou pouze v nezbytném rozsahu ovlivňovány zásahy člověka. Tomu je podřízeno i turistické využití, které se omezuje pouze na síť značených cest a stezek, jejichž prostřednictvím budou návštěvníci moci poznávat přirozené procesy. Vzhledem k tomu, že zařazení pozemků do prvních zón ochrany přírody s sebou nese značný zásah do vlastnických práv, je potřeba, aby tato zóna byla vymezována především na státním majetku (stát je nositelem veřejného zájmu na existenci prvních zón). Za omezení plynoucí ze zařazení do prvních zón ochrany musí vlastníkovi příslušet odpovídající náhrada za ztížení lesnického nebo zemědělského využívání ve smyslu ustanovení § 58 zákona č. 114/1992 Sb.

Do druhých zón budou zařazeny pozemky, které svým dochovaným stavem neumožňují jejich současné zařazení do prvních zón ochrany přírody, jsou však dostatečně stabilní a reprezentativní a cílenými zásahy je možné dosáhnout v reálném časovém horizontu obnovení přirozených funkcí a vazeb v ekosystému a naplnit předpoklady pro jejich možný převod do první zóny ochrany přírody (část II. A druhé zóny) a současně území trvale určená pro přírodě blízké a šetrné hospodaření (část II. B druhé zóny). Rozdíl mezi oběma částmi druhé zóny je mj. v tom, že u části II. B se nepředpokládá se převedení těchto území do první zóny ani do zóny II. A. Harmonogram přechodu části II. A do I. zóny je uveden v příloze č. 5 k tomuto zákonu.

Do třetí zóny ochrany přírody jsou zařazeny všechny ostatní pozemky, které svým charakterem nesplňují podmínky pro zařazení do první nebo druhé zóny národního parku.

K § 6

Zákon uvádí činnosti, které jsou zakázány na území národního parku, a diferencuje na ty, které jsou zakázány na celém jeho území (odstavec 1) a na ty, které jsou zakázány na části území (odstavec 2).

Okruh činností, které je možné vykonávat na území národního parku pouze na základě souhlasu Správy, vyplývá ze specifik národního parku a doplňuje tak základní ochranné podmínky obsažené v § 16 zákona o ochraně přírody a krajiny.

K odstavci 1

Vzhledem k tomu, že cílem ochrany národního parku je zachování a obnova přírodních procesů, je nezbytné, aby byly vytvořeny podmínky pro jejich průběh. Ze zákona bude zakázáno ničit, poškozovat nebo měnit předměty ochrany, krajinu nebo její části.

K odstavci 2

Předmětné ustanovení zakazuje v prvních zónách skladovat a používat chemické přípravky. Skladování a používání zmíněných látek na území národního parku představuje pro předměty ochrany národního parku možné bezprostřední ohrožení, neboť významným biotopem území jsou rašeliniště, pramenné oblasti vodních toků a další typy mokřadů. Tento zákaz současně nepředstavuje zásadní omezení při běžném využívání pozemků.

K odstavci 3

V zóně I. a v zóně II. A nelze povolovat nebo měnit využití staveb s výjimkou těch, které mají sloužit k ochraně přírody.

K odstavci 4, 5, 6

Upřesňují se podmínky pro možnosti umísťování staveb v dalších zónách národního parku.

K odstavci 7

Vyjmenovávají se činnosti, které na území národního parku lze vykonávat pouze s předchozím souhlasem Správy NPŠ.

K odstavci 8 a 9

Základem rozvoje v NPŠ jsou územně plánovací dokumentace jednotlivých obcí a plán péče o národní park. Architektonické řešení staveb nebo jejich změn musí odpovídat charakteru a stavebním tradicím z hlediska estetického.

K § 7

Ustanovení upravuje vstup a pohyb osob na území národního parku. V návaznosti na to je v příloze č. 6 uvedeno orientační grafické znázornění přístupných účelových komunikací, lesních dopravních cest a značených turistických tras. Po vstupu zákona v účinnost budou nově vyznačené cesty doplňovány do veřejného seznamu vyznačených přístupných cest vedeného správou.

Omezení vstupu do I. zóny ochrany přírody reflektuje jejich účel a význam. Současně však zachovává možnost přístupu do I. zóny všem subjektům, které na volném vstupu mají oprávněný zájem, popř. mají k němu důvod (vlastníci a nájemci pozemků, pracovníci orgánů veřejné správy apod.). Pohybovat se mimo vyznačené cesty na území I. zóny bude tak možno pouze na základě souhlasu Správy, a to ze zákonem stanovených důvodů.

Osoby s trvalým pobytem na území národního parku budou mít právo volného vstupu na území I. zón, pokud svým vstupem nepoškodí dochovaný stav přírodního prostředí. I pro tyto případy však Správa bude moci výjimečně a dočasně vstup omezit.

Možnost vjíždění a setrvávání motorovými vozidly na území parku nad rámec základních ochranných podmínek je pro vymezené subjekty vázána na souhlas Správy. Ostatní osoby se mohou v prvních zónách pohybovat pouze po vyznačených cestách.

Správa bude moci vymezit části prvních zón, na které se zákaz vstupu mimo vyznačené cesty nevztahuje, a to opatřením obecné povahy včetně stanovení podmínek, za kterých je možné mimo vyznačené cesty vstupovat.

Forma opatření obecné povahy je v tomto ustanovení zvolena zejména z důvodu úpravy konkrétní otázky vůči neurčitému počtu osob, ale i z důvodu potřeby podrobného projednání zásahu do prvních zón, umožnění seznámení se s jeho návrhem veřejností a zároveň možností dotčených osob se k němu vyjádřit.

K § 8

Stanovuje principy použití předpisů vztahujících se k cíli NPŠ, k jeho stabilitě. Součástí péče o NPŠ je péče o chov zvěře, která má předejít nadměrnému poškozování prostředí zvěří.

K § 9

Zemědělskou půdu v národním parku lze využít zásadně jako louky a pastviny bez použití těžkých zemědělských strojů způsobující nevratné změny ve vlastnostech půdy (např. zhutnění půd). Tímto ustanovením je zajištěno, že území národního parku nebude v souvislosti se zemědělskými činnostmi využíváno intenzivním způsobem.

Značná část pozemků národního parku je z historických příčin vedena např. v druhu ostatní plocha, přestože mají charakter např. luk nebo sukcesních stádií lesa. Na tyto pozemky se nevztahují jednotlivé složkové zákony (zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, lesní zákon atd.), které by stanovovaly základní limity jejich využívání. Tyto pozemky jsou z přírodovědného hlediska velmi cenné, protože na nich lze pozorovat jednotlivé vývojové fáze ekosystémů, současně však na některých místech dostoupila sukcese stádia, které poškozuje některé předměty ochrany (zvláště chráněné rostliny, tetřívek atd.). Je proto v souladu s cíli národního parku na nich zajistit a udržet odpovídající způsob využívání, tedy takový, který odpovídá zařazení pozemků do jednotlivých zón ochrany přírody.

K § 11

Na základě tohoto ustanovení budou pozemky v zastavěných územích a zastavitelných plochách, kterou jsou ve vlastnictví vyjmenovaných organizačních jednotek ČR, do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona převedeny dotčeným obcím nacházejícím se na území národního parku, pokud o ně požádají.


K § 12

K odstavcům 4, 5, 6

Bude na vládě, jakou částku pro obce v příslušném roce určí jako finanční náhradu obcím za ztížený výkon správy.

Kompenzace za ušlý výnos daně z nemovitostí ve vlastnictví ČR na území NPŠ vychází z výměr jednotlivých druhů pozemků takto:

Propočet celkové výše daně z nemovitostí pro obce, kdyby se na území parku daň z nemovitostí ve vlastnictví ČR platila:

Zahrada: 38 847 m2 x 2,-Kč x 0,75 % = 582,- Kč

Trvalý trav.porost (TTP): 84 192 000 x 2 x 0,25 % = 420 960,- Kč

Lesní pozemky: 5 073 003 000 x 3,80 x 0,25 % = 4 819 352,- Kč

Vodní plocha: 6 335 386 x 1 x 0,25 % = 16 892,- Kč

Zastavěná plocha: 705 730 x 2,- Kč = 1 411 460,- Kč

Ostatní plocha: 89 197 190 x 0,20,- Kč = 17 839 438,- Kč

Orná: 64 675 x 2 x 0,25 % = 324,- Kč

Celkem součet: 24 508 508,- Kč pro všechny obce v NPŠ

K § 13

Ustanovení upravuje povinnost Správy podílet se na předcházení mimořádných událostí, mezi něž patří zejména požáry, havárie, úrazy a ztráty orientace osob. U nápravy následků mimořádných událostí je zdůrazněna povinnost spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému, příslušnými správními orgány a s obcemi.

Speciální ustanovení se týká úkolů zajišťujících prevenci vzniku a šíření požáru. Konkrétními nástroji Správy jsou hlídková činnost (v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru), operativně taktická studie dokumentace zdolávání požáru, udržování potřebných vodních zdrojů k hašení požárů, údržba komunikací a lesních cest nutných pro požární techniku a zpracování operativního plánu zdolávání požáru.

K § 14

Podle přechodného ustanovení se správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinností zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů, tj. zejména podle příslušných částí zákona č. 114/1992 Sb. Bude zřejmě nutno doplnit v rámci projednávání zákona, že schválením zákona přejde dosavadní Správa NPŠ zřízená dle Nařízení vlády č. 163/1991 Sb. jako nová Správa zřízená tímto zákonem.


K odstavci 2

Vymezení zón dle grafické přílohy je projednáno s Radou NP a obcemi šumavského NP, viz přílohy 1/ Zápis z jednání Rady NPŠ ze dne 13. 12. 2012 a 2/ Vymezení zón MPŠ schválené Radou NPŠ a dotčenými obcemi.

K § 15

V souvislosti s přijetím zákona o vyhlášení Národního parku Šumava se zrušuje stávající nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany.

K části druhé

K § 16 – novela zákona č. 114/1992 Sb.

Navrhuje se změna ustanovení upravujícího Radu národního parku. Poslední novelou zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 349/2009 Sb.) došlo s účinností od 1. 12. 2009 k doplnění zástupců krajů, na jejichž území se kraj rozkládá, mezi členy Rady (odstavec 1). Změna se však nepromítla do odstavce 3, kde jsou doposud uvedeni pouze zástupci obcí, nikoli také krajů.

V případě rozporů mezi orgánem ochrany přírody a zástupci obcí a krajů delegovanými do Rady národního parku ohledně zón národního parku, návštěvního řádu, plánu péče o národní park, bude tento rozpor řešen Ministerstvem životního prostředí, a to ve správním řízení, jehož účastníky budou dotčené obce a kraje.

V příloze zákona o ochraně přírody a krajiny se nahrazuje nařízení Vlády ČR č. 163/1991 Sb. označením tohoto zákona, kterým bude Národní park Šumava vyhlášen.

K § 17

Závěrečné ustanovení se týká účinnosti navrhovaného zákona.

K přílohám zákona

Příloha č. 1 vymezuje území Národního parku Šumava ve stávajících hranicích.

Příloha č. 2 uvádí grafické znázornění území národního parku.

Příloha č. 3 - zásadní dokument vymezující cestní síť NPŠ, který po doznačení v terénu specifikuje, kde se mohou pohybovat jednotliví uživatelé národního parku.

Příloha č. 4 – opět zásadní dokument, který byl projednán a odsouhlasen obcemi a Radou parku. Bez tohoto odsouhlasení nelze vyhlašovat zónaci parku. Je to poprvé, co k tomuto konsenzu došlo. Jeho zpochybnění by vedlo k dalším nekonečným jednáním. Tato nová zónace preferuje scelování prvních zón oproti dnešním stávajícím 135 plochám do souvislejších 35 ploch, rozšiřuje I. zóny ze 13 % na 26,53 %, z toho 22,08 % bezzásahová zóna + 4,46 % dočasně zásahových ploch (kaňonovitá údolí řek Vydra a Křemelná) z důvodu ochrany stávajícího stavu a připravuje zóny II. A na přechod do I. zóny 8,49 %.

1 Zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
2 Výnos ministerstva kultury ČSR 5954/75 o nové právní úpravě chráněné krajinné oblasti „Šumava“.
3 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
4
5 § 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
6 § 1 odst. 1, § 10 a § 11 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
7 § 151 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
8 Zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
9 § 22 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
10 § 40 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
11 Podle § 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí je trvale udržitelným rozvojem takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.