Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku v roce 2006

Zákony a smlouvy

Jednu z výrazných změn v zajištění rodin s dětmi přinesla novela zákona o státní sociální podpoře (zákon č. 113/2006 Sb.). Nově zavedla jednorázovou dávku při vstupu dětí do 1.třídy a zvýšila porodné. Senátoři navíc navrhli, aby stipendia studující mládeže nebyla nadále započítávána do rozhodného příjmu pro účely státní sociální podpory. Úprava vnesená Senátem byla akceptována i Poslaneckou sněmovnou.

V novele zákona o soc.zabezpečení (zákon č.47/2006 Sb.) byly v souladu se směrnicí EU upraveny podmínky pro čerpání sociálních dávek při dlouhodobějším pobytu cizince na území ČR. Členové výboru jednohlasně souhlasili s postoupeným zněním zákona a stejné resumé zaznělo i na plénu Senátu.

Výborem byla projednávána další z variant zákona o registrovaném partnerství především z důvodu, že se týkala i poskytování informací o zdravotním stavu. Přestože zazněly i pochybnosti, zda je potřeba tuto formu partnerského soužití upravovat speciálním zákonem, v závěru byl zákon schválen; a to jak výborem, tak Senátem jako celkem (zákon č. 115/2006 Sb.)

Zákon o sociálně právní ochraně dětí přijatý v r.1999 si na základě dosavadní aplikace vyžádal změny, které byly předmětem letos projednávané novely. Přinesla především lepší podmínky pro neziskové organizace, které v této oblasti působí. Po rozsáhlém a přerušovaném jednání ve výboru byly přijaty pozměňovací návrhy, které mimo jiné umožnily, aby i děti mladší jednoho roku mohly být svěřovány do zařízení pro okamžitou pomoc. Dále senátoři navrhli přesun povinnosti hradit náklady vzniklé obci při poskytování sociálně právní ochrany dětí v plném rozsahu na stát. Zákon č. 134/2006 Sb. byl schválen ve znění schváleném Senátem.

Zákon o sociálních službách a zákon, který mění navazující zákony, znamenaly zásadní změnu systému sociálních služeb. Předcházela několikaletá diskuse jak veřejnosti, tak v odborných kruzích. Rozsáhlé bylo projednávání i v obou komorách Parlamentu. Zákon zrušil dosud poskytované dílčí dávky a nahradil je jedním příspěvkem na sociální péči. Hlavní změna spočívá v tom, že oprávněným osobám umožňuje využívat širokou nabídku sociálních služeb na smluvním principu. Zákon přinesl i změnu posudkové služby pro poskytování příspěvku a dávek soc.podpory. Posudková služba byla převedena z OSSZ na úřady práce. Výbor projednal řadu pozměňovacích návrhů a některé doporučil k projednání Senátem. Povinnost obce zpracovávat plány rozvoje sociálních služeb byla zmírněna na možnost. Byla přijata úprava, která lépe umožňuje čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU. A také připojena novela zákona o ochraně před domácím násilím. Změny přijaté Senátem schválila poté i Poslanecká sněmovna (zákon č. 108/2006 Sb.)
V doprovodných novelách chtěli senátoři vypustit nesouvisející úpravu zákona o DPH. Jejich názor však nepodpořila Poslanecká sněmovna.

Dalším klíčovým zákonem, tentokrát pro zdravotnictví, byl zákon, kterým se mění zákony v oblasti zdravotního pojištění (zákon č.117/2006 Sb.). Obsahoval změny v distribuci pojistného i změny organizační. Ve snaze snížit deficit zdravotního pojištění byla zvýšena platba státu za státem hrazené pojištěnce. Změněn byl systém přerozdělování pojistného. Na půdě výboru zazněly zásadní výhrady, které byly důsledkem toho, že zákon nevznikal jako jednotná systémová úprava, ale dotvářel se na půdě sněmovny sumarizováním mnohých pozmn. návrhů. Výhrady senátorů se týkaly nedostatečného vyhodnocení finančních dopadů, způsobu stanovení cen léčiv, změny v dohodovacím řízení i kompetencí nuceného správce. Pro značný rozsah výhrad bylo jednání ve výboru opakovaně přerušeno a příprava pozměňujících návrhů se řešila na dílčích pracovních jednáních za přítomnosti zástupců ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven. Konečnému projednání byla věnována samostatná schůze výboru. Na té bylo schváleno 6 dílčích a jeden komplexní pozmn. návrh. Týkaly se tří oblastí. Za prvé lékové komise; úprava v předloženém návrhu zákona nedostatečně akceptovala směrnici EHS 89/105. Za druhé bylo navrženo zvýšit vyměřovací základ pojistného hrazené státem z 22% na 25% průměrné mzdy. Senát také neakceptoval změnu systému řízení zdravotních pojišťoven. Po vrácení do sněmovny převážná většina poslanců souhlasila se senátními úpravami.

Obdobně byl v letošním roce zásadně změněn i systém nemocenského pojištění. Nový zákon o nemocenském pojištění a další doprovodné zákony především rušily dosavadní nemocenské dávky vyplácené během prvních 14 dnů nemoci. Místo toho byla zavedena náhrada mzdy poskytovaná zaměstnavatelem. Souběžně s tím bylo navrženo snížit odvody zaměstnavatelů na nemocenské pojištění z 3,3% na 1,4% hrubé mzdy.V Senátu projednával tento zákon kromě VZSP i Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Shodně byl přijat pozmn. návrh upravující stanovení vyměřovacího základu pro výpočet nemocenských dávek a stanovení maximálního vyměřovacího základu. S touto změnou nesouhlasili poslanci. I poté, co jim zákon nepodepsaný vrátil president republiky, setrvali na původním znění zákona (zákon. č.187/2006).

Závěr vrátit s pozměňujícími návrhy provázel i další skupinu zákonů z oblasti sociálního zabezpečení; zákon o hmotné nouzi, zákon o životním a existenčním minimu a skupina zákonů navazujících ( zákony č. 111/2006 Sb., 110/2006 Sb. a 112/2006 Sb.). Nové zákony měly nahradit dosavadní roztříštěnou právní úpravu, které byla díky tomu značně nepřehledná. Zákon o hmotné nouzi zrušil dosud vyplácené sociální dávky a nahradil je příspěvkem na bydlení, doplatkem na bydlení a mimořádnou okamžitou pomocí. Druhý z projednávaných zákonů nahradil dosavadní dvousložkový systém životního minima jednosložkovým. Nově zavedl institut existenčního minima, jako hranici peněžních příjmů nezbytných pro samotné přežití osob. Zákonem byl také zvýšen rodičovský příspěvek. Pozměňovací návrhy přijaté výborem a později i Senátem měly pouze legislativně technický charakter. Proto sněmovna senátní verzi schválila velmi hladce.

Poskytování informací o kvalitě zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních bylo obsahem poslaneckého návrhu zákona, který výbor projednal v březnu. Šlo o velmi obecnou zákonnou úpravu, která předpokládala, že detaily, např. které informace budou poskytovány a jakou formou, bude řešit až navazující vyhláška. Právě přílišná formálnost předloženého návrhu, který neobsahoval ani obecná, rámcová pravidla, a zatím neznámý obsah prováděcí vyhlášky, byly hlavní výhradou ze strany senátorů. Ve výboru nakonec převážil názor návrh zákona schválit, nicméně plénum Senátu ho zamítlo a zákon nezískal podporu ani při opakovaném hlasování ve sněmovně.

S výrazným nesouhlasem a výhradami se setkal ve výboru návrh zákona o neziskových ústavních zařízeních. Při projednávání opakovaně zaznělo, že výhrady nejsou proti obecnému principu, aby nemocnice měly charakter neziskové organizace. Nezisková forma ale sama o sobě není zárukou efektivního a hospodárného fungování. Podstatné je, aby zůstala zachována rovná příležitost poskytovatelů zdravotní péče bez ohledu na to, jakou mají formu hospodaření a respektovala se práva zřizovatelů - vlastníků. Předloženému návrhu zákona bylo vytýkáno, že zvýhodňuje lůžková zařízení ve vlastnictví státu; např. v částech upravujících tvorbu sítě zdrav.zařízení, rušení zdravotnických zařízení, pravomoci managementu nebo uplatňování veřejného zájmu. Pro značný rozsah výhrad k předloženému návrhu převážná většina členů výboru doporučila zákon zamítnout. S tímto názorem se ztotožnilo i plénum Senátu. Zákon byl v konečné fázi schválen sněmovnou v původní sněmovní verzi, a to dokonce opakovaně, t.j. i poté, kdy svůj nesouhlas vyjádřil prezident republiky. Zákon č. 245/2006 Sb. však nemohl být uplatněn, protože ještě před nabytím jeho účinnosti rozhodl Ústavní soud, že některé jeho zásadní části jsou v rozporu s právem zaručeným ústavou.

Zákon o výzkumu na lidských embryonálních buňkách byl zpracován MŠMT. Praktické aplikace tohoto výzkumu by měly být uplatněny v terapii závažných orgánových onemocnění. Velmi rozsáhlá odborná diskuse, která provázela tvorbu zákona umožnila, že k části týkajících se využití embryonálních buněk nebyly ve výboru žádné významné připomínky. Pouze bylo doporučeno zvýšit pokutu pro osoby, které by jednaly v rozporu s tímto zákonem, aby postih byl skutečně varovným a dostatečně účinným prostředkem proti event zneužitím pro neetické účely. Výboru byly předloženy pozměňující návrhy, které se týkaly jiné důležité části zákona - asistované reprodukce. Jednalo se o závažnou změnu, opět velmi citlivou z hlediska etického, proto bylo jednání výboru přerušeno a proběhla dílčí pracovní jednání s přizvanými odborníky. Výsledkem byla úprava, kterou výbor doporučil i plénu Senátu. Zákon (č. 227/2006 Sb.) byl ve finální fázi schválen v senátní verzi.

Bezpečnost práce byla předmětem dalšího projednávaného zákona. Rozprava ve výboru se soustředila především na to, zda má být pro tuto oblast přijat speciální zákon, nebo zda by bylo vhodnější potřebné úpravy včlenit do zákoníku práce. Jednání bylo zkomplikované i tím, že původně zaslaný návrh zákona nebyl zcela identický se zněním schváleným sněmovnou. V konečném hlasování ve výboru i v plénu převážil názor speciální zákon nepřijímat. Poslanecká sněmovna po vrácení zákona setrvala na původním znění (zákon č. 309/2006 Sb.).

Nově, mimo zákoník práce, se řešilo i úrazové pojištění zaměstnanců. Sněmovna schválila vládou předložené zákony, kterými se měnilo zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele na sociální úrazové pojištění s vlastním systémem dávek. Členové senátního výboru namítali, že postoupené znění zavádí nerovnost mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými a že znamená další administrativní zatížení ČSSZ. Se zamítavým stanoviskem byl zákon vrácen do Poslanecké sněmovny. Ta však setrvala na svém názoru a zákony vstoupily v platnost ( zákony č. 266/2006 Sb. a 267/2006 Sb.)

Snad nejrozsáhlejší diskuse provázela v uplynulém roce v Senátu nový zákoník práce. Novému pracovně-právnímu kodexu byl věnováno slyšení, seminář i pracovní schůzky. Rozprava při projednávání ve výboru byla velmi podrobná, neboť změny se výrazně dotýkaly i provozu lůžkových zdravotnických zařízení. Na obecné úrovni bylo vytýkáno, že dlouho očekávaný zákon nepřináší základní koncepční změnu. Senátoři také upozorňovali, že dostávají nesouhlasná vyjádření od zaměstnavatelů i od menších odborových organizací. Ve finálním hlasování na výboru byl zamítnut jak zákoník práce, tak novely zákonů navazující na novou úpravu. Přes stanovisko Senátu Poslanecká sněmovna setrvala na svém původním návrhu.

Zamítavě se senátoři postavili k poslaneckému návrhu zákona o náhradním výživném. Podle jejich názoru již dnes má stát vhodné nástroje k vymáhání dlužného výživného. Navíc předloha neřešila, kdo by dlužné výživné vymáhal a proto by nepřinesla praktické zlepšení. Na zamítavý postoj Senátu a následně i nesouhlas prezidenta již nemohla sněmovna reagovat, končilo její funkční období.

Dalším z klíčových zdravotnických zákonů byla novela zákona č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Původní vládní návrh měl za cíl především rozšířit práva pacientů při získávání dokumentace a informací o svém zdravotním stavu. Ve sněmovně k němu byly připojeny novely dalších zákonů, mnohé z nich s původním vládním návrhem nesouvisely. Právě k připojeným částem měli senátoři řadu výhrad, což vycházelo i z toho, že tyto úpravy neprošly řádným připomínkovým řízením. Jednání bylo přerušeno a byla zpracována řada pozmn. návrhů, které poté schválilo i plénum. Poslanecká sněmovna setrvala na svém původním znění. Zákon v této verzi odmítl podepsat prezident republiky. Podobně jako u předchozího zákona i v tomto případě nemohl být legislativní proces dokončen, skončilo funkční období Poslanecké sněmovny.

Zákon o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění členských zemí EU transponoval směrnici EP a Rady. Při projednávání návrhu se jako určitý problém ukázalo to, že v ČR dosud nevzniklo zaměstnanecké penzijní pojištění jako II. pilíř důchodového systému. K zákonu byla navíc ve sněmovně připojena bez řádného projednání i novela zákona č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, která měla řešit financování péče v hospicech. Protože podle názorů senátorů by bylo potřeba sporné body, včetně vyjasnění praktických dopadů navrhované předlohy, důkladněji projednat a případně formulovat pozmn.návrhy, bylo jednání přerušeno. Na následující schůzi výboru byly schváleny pozmn. návrhy, nicméně při konečném hlasování nezískal návrh na vrácení potřebnou podporu a jednání skončilo bez přijetí doporučení pro plénum. Závěrečný verdikt Senátu byl zákonem se nezabývat.

Novým systémem nemocenského pojištění se výbor zabýval ještě jednou. Na závěr roku dospěla vláda jako předkladatel tohoto zákona k názoru, že jeho již schválené uplatnění od 1.ledna 2007 by v r. 2007 znamenalo příliš velký dopad do státního rozpočtu. Proto předložila Parlamentu návrh, aby přechod na nový systém byl dvoustupňový, rozložený do delšího období. Senátoři reagovali na podněty především menších zaměstnavatelů. Ti měli výhrady k velmi krátkému období mezi schválením zákona a jeho uplatněním, tedy k nedostatečné době, kterou mají na zavedení nového systému náhradní mzdy. S pozmn. návrhy, které posunuly účinnost až na r.2008, byl zákon vrácen do sněmovny a tam později v senátní verzi schválen ( zákon č.585/2006 Sb).

Odklad účinnosti zákona byl i hlavním cílem posledního projednávaného návrhu zákona - zákona o službě státních zaměstnanců (zákon č.531/2006 Sb.). S posunutím o jeden rok vyjádřil výbor souhlas.

O hodnotě projednávání zákonů ve výboru svědčí i to, že u poloviny z projednávaných návrhů byly výborem připraveny pozměňovací návrhy a v 70% je poté schválila i Poslanecká sněmovna.

Jednoznačně byla výborem podpořena ratifikace Úmluvy MOP č.138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání. Omezení dětské práce bylo již dříve v českém právu upraveno.

Rozsáhlejší rozprava provázela Mezinárodní úmluvu proti dopingu ve sportu. Vystoupení senátorů v žádném případě nezpochybňovalo ratifikaci úmluvy, pouze se při této příležitosti projednávala účinnost praktických opatření, která se dosud v ČR uplatňují pro zamezení šíření látek s dopingovým účinkem.

Ostatní aktivity

Výbor uskutečnil pouze jedinou zahraniční cestu a to do Španělska, Plánované cesty do dalších dvou zemí se nepodařilo příslušným ZÚ zajistit.
Ve Španělsku se delegace výboru setkala se svými partnery v Senátu a navštívila i autonomní oblast La Rioja.
Senátoři se soustředili především na rozdělení úloh mezi centrálními orgány a vládou a autonomními institucemi při zajišťování zdravotní a sociální péče. Předmětem zájmu byly i pracovně právní vztahy; Španělsko musí řešit tlak zahraničních zaměstnavatelů na změnu nevyhovujících podmínek pro uzavírání pracovních smluv. Senátoři si se svými španělskými partnery vyměňovali i názory na formy podpory zaměstnání mladých lidí a na zajištění odpovídající úrovně života pro postupně stárnoucí populaci.

Na půdě Senátu se výbor sešel se svými kolegy ze Slovenské národní rady. Slovenskou delegaci tvořili zástupci Výboru pro zdravotnictví a Výboru pro sociální věci a bydlení. Poslanci a senátoři se k výměně názorů a aktuálních informací setkali již poněkolikáté. Cesty na Slovensko se uskutečňují jako společná akce s partnerským výborem Poslanecké sněmovny.

Výbor se zabýval dvěmi peticemi S jednou se obrátili pacienti s chronickým únavovým syndromem na řadu institucí, včetně obou komor Parlamentu. Jejich požadavky byly vesměs určeny výkonným orgánům. Proto výbor reagoval pouze písemnou odpovědí.

Dále výbor projednal petici za obranu dostupné péče, kterou podepsalo více než 200 petentů. Výbor stížnost projednal a připravil podklady pro finální projednávání, které proběhlo v rámci 12. schůze Senátu.

Zástupci výboru se zúčastnili několika výběrových řízení, vypsaných MZ pro obsazení funkce ředitelů přímo řízených organizací.

Uskutečnilo se výjezdní zasedání do terapeutického centra Majdaléna. Terapeutické centrum umožňuje klientům po detoxifikaci, aby se na základě vlastní žádosti zúčastnili programu v uzavřené komunitě. Program je koncipován tak, aby dřívějším narkomanům nebo alkoholikům zjednodušil opětovné navrácení do běžného života a případně umožnil získání odborné kvalifikace.

Výbor spolupořádal seminář o kochleárních implantátech, seminář o příčinách násilí na pracovišti ve zdravotnictví, semináři o dialogu ve zdravotnictví a mezinárodní konferenci o rodinné politice. Převzal záštitu i nad předáváním Jánského plaket dobrovolným dárcům krve a nad slavnostním ukončením akademického roku.