Ústavně-právní výbor Senátu PČR

Náplň práce Ústavně-právního výboru Senátu se odvíjí od úlohy a postavení Senátu v zákonodárném procesu. Hlavním posláním výboru je posuzovat projednávané návrhy zákonů z hlediska jejich souladu s Ústavou ČR a dalšími právními předpisy českého právního řádu. Významnou prioritu práce výboru je projednávání návrhů zákonů také z hlediska jejich souladnosti s komunitárním právem.

Velkou pozornost věnuje ÚPV probíhající reformě soudnictví. Z tohoto důvodu uspořádal ÚPV dvě veřejná slyšení věnovaná aktuálním otázkám českého soudnictví. V dubnu to bylo veřejné slyšení na téma:„Problémy českého soudnictví“, v září na ně navazovalo veřejné slyšení na téma: „Koncepce reformy soudnictví“. Obou těchto akcí se zúčastnili nejvýznamnější představitelé české justice a právní vědy. Tato veřejná slyšení byla koncipována tak, aby umožnila širokou výměnu názorů všech zúčastněných a aby umožnila senátorům a poslancům Parlamentu získat v době, kdy se připravují a postupně uskutečňují zásadní změny soudnictví co nejúplnější obraz o současné situaci v soudnictví a o cílech, které mají přinést nové úpravy občanského a trestního práva.

Společně s Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku uspořádal ÚPV veřejné slyšení na téma: „Zkušenosti s aplikací novely zákona o rodině“. Této akce se zúčastnili navrhovatelé novely zákona o rodině, zástupci příslušných ministerstev, odborníci z oblasti rodinného práva, soudci a zástupci kojeneckých ústavů a dětských center. Hlavním cílem této akce bylo ověřit po šesti měsících od nabytí účinnosti novely zákona o rodině, zda-li se nová právní úprava osvědčuje, respektive jaké problémy s sebou přináší.

Dále je činnost výboru zaměřena na probíhající reformu veřejné správy. Aby bylo možné věnovat náležitou pozornost všem právním předpisům, které bude potřeba v souvislosti s reformou veřejné správy změnit, vytvořil ÚPV v červnu 1999 Podvýbor pro právní rámec reformy veřejné správy. V čele podvýboru stojí senátor Vladimír Zeman. Členy podvýboru jsou senátoři: Jiří Brýdl, Jaroslav Doubrava, Dagmar Lastovecká, Jiří Pavlov, Petr Smutný a Jiří Vyvadil.

V roce 1999 uskutečnil ÚPV dvě zahraniční pracovní cesty. Ve dnech 27. - 29. 9. 2000 navštívila delegace výboru vedená jejím předsedou Jiřím Vyvadilem Slovensko, v říjnu se uskutečnila 4-denní pracovní cesta do Itálie.
Dále výbor uspořádal tato přijetí zahraničních činitelů:

5.5. 1999 Přijetí delegace Ústavně-právní výboru Národní rady Slovenské republiky, vedené předsedou L. Oroszem,
11.6. 1999 Přijetí delegace Nejvyšší rady soudní moci Španělska vedené L. Guerrou,
19.11. 1999 Pracovní snídaně s předsedou Legislativní rady Rumunska panem Valerem Dorneanu a dalšími představiteli této instituce,
16.12. 1999 Přijetí předsedy Legislativní rady Polské republiky A. Zolla předsedou Ústavně-právního výboru J. Vyvadilem.

Vstup do Evropské unie - výrazná priorita Ústavně-právního výboru

Ústavně-právní výbor od svého ustavení věnoval mimořádnou pozornost našemu připojení k Evropské unii, zejména z hlediska přibližování k jejím normám. Již na počátku existence Senátu uspořádal ve dnech 2. 10. a 15. 10. 1997 Ústavně-právní výbor ve spolupráci s Výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost veřejné slyšení, na kterém byly pečlivě rozebírány jednotlivé otázky zpožďování vstupu, respektive zpožďování přibližování České republiky k Evropské unii. Slyšení se účastnili mimo jiné tehdejší ministryně spravedlnosti JUDr. Vlasta Parkanová, tehdejší vrchní ředitel MZV ČR (dnes státní tajemník) JUDr. Pavel Telička, tehdejší předseda Nejvyššího soudu (dnes ministr spravedlnosti) JUDr. Otakar Motejl, tehdejší náměstek ministra zahraničních věcí a dnešní poslanec JUDr. Cyril Svoboda a další. Na závěr tohoto veřejného slyšení bylo přijato usnesení, ve kterém se mimo jiné již tehdy konstatovalo, že byly vytvořeny jen základní předpoklady k přijetí ČR do Evropské unie, ale proces začleňování do EU není dostatečně zabezpečen, že výrazné nedostatky jsou spatřovány zejména v harmonizaci českého právního řádu s právem EU. Zvlášť komplikovaná situace byla spatřována v oblasti českého soudnictví, neboť české soudy jsou zavalené prací a vyřizování soudních sporů trvá neúnosně dlouho. Stojí za pozornost, že již v tomto usnesení, tj. v říjnu 1997 doporučily oba výbory vládě České republiky věnovat procesu přičleňování ČR do struktur EU větší pozornost než dosud, urychleně vypracovat národní program integrace do EU, důsledně dbát na to, aby všechny vládní návrhy zákonů obsahovaly zcela konkrétní posouzení navrhované právní úpravy z hlediska jejich slučitelnosti s právem EU a zajistit takové technické vybavení soudů, aby každý soudce měl možnost okamžitého přístupu k automatizovanému systému právních informací, nejen o českém právním řádu, ale též o právu EU. Jen stručná citace těchto závěrů ukazuje velkou předvídavost Ústavně-právního výboru, který vytkl ty problémy, jež jsou nám dnes bohužel stále Evropskou unií právem vytýkány.

Po volbách do Poslanecké sněmovny a změně vlády Ústavně-právní výbor i nadále věnoval této problematice pozornost, a to i za zmíněných podmínek. Priorita byla spatřována mimo jiné v možnosti přijetí takových ústavních změn, které by umožňovaly zrychlení přijímání evropských norem prostřednictvím našeho zákonodárství. Jakkoliv v tomto ohledu Ústavně-právní výbor vyvinul iniciativu společně s Výborem pro evropskou integraci, vládní návrh ústavního zákona, kterým se upravovala tato změna nebyl přijat.

Základním problémem, který je opakovaně vytýkán České republice z hlediska možností přijetí do Evropské unie, je stav české justice. Již jsem uvedl, že na tuto situaci bylo upozorňováno už na předešlém veřejném slyšení. Zvláštní pocit odpovědnosti za stav české justice i v souvislosti s připravovanou soudní reformou vedl Ústavně-právní výbor k tomu, že uskutečnil dvě veřejná slyšení za účasti předsedů většiny okresních soudů, představitelů vrcholové právní teorie i Ministerstva spravedlnosti, ve kterém se snažil hledat možnosti změny tohoto stavu. Zejména veřejné slyšení, konané dne 2. a 3. září 1999 umožnilo v co největší průraznosti objasnit mnohé problémy soudní reformy. Slovo dostali jak zástupci předkladatelů, tj. místopředseda vlády ČR JUDr. Pavel Rychetský, ministr spravedlnosti ČR JUDr. Otakar Motejl, tak i představitelé vrcholné právní veřejnosti, tj. předsedkyně Nejvyššího soudu ČR JUDr. Eliška Wagnerová, nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešová, prezident Soudcovské unie ČR JUDr. Libor Vávra, předseda České advokátní komory JUDr. Karel Čermák či představitelka právní teorie prof. JUDr. Alena Winterová, CSc. Toto veřejné slyšení mimo jiné přispělo i k tomu, že byly překonány základní psychologické bariéry na straně soudcovské veřejnosti. Postupně se začala rodit myšlenka o možnosti projití návrhu občanského soudního řádu oběma komorami Parlamentu ČR. Ve veřejném slyšení padaly závažné námitky, týkající se zejména věcné odborné organizační vybavenosti soudů, které Ministerstvo spravedlnosti využilo ve své vlastní činnosti a které mu byly i podkladem pro možnou silnou argumentaci ve vládě České republiky při formulaci požadavku na rozvoj státního rozpočtu.

Ústavně-právní výbor hodlá otázkám evropské integrace věnovat i nadále prvořadou pozornost, zejména pak stavu soudnictví, jehož vývojové tendence musí být v souladu s plnohodnotným právním státem, jinými slovy státem, který tvoří základní charakteristiku státu Evropské unie. To, že si Ústavně-právní výbor na tomto poli vybudoval výrazný respekt, svědčí o tom, že byl požádán, aby se spolupodílel na konferenci o problematice soudnictví, jehož se zúčastní vrcholní představitelé Mezinárodní asociace soudců, Evropské asociace soudců a pochopitelně též Unie soudců ČR. Tato konference, která by se měla konat dne 14. května 2000, a to za účasti nejvyšších představitelů Senátu, poslanců i členů vlády České republiky, bude dalším krokem v našem úsilí na přibližování se Evropské unii.