Návštěva ministra zahraničí USA v Senátu Parlamentu ČR 12. 8. 2020

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážený pane ministře, vážená paní předsedkyně Senátu, vážení páni předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny, vážené senátorky, senátoři, poslanci, poslankyně, vážený pane ministře, členové vlády, Vaše excelence, dámy a pánové, vzácní hosté. Je tomu 30 let, bylo to v roce 1919 (poznámka: myšleno v roce 1990), kdy ve Washingtonu v americkém Kongresu vystoupil český prezident Václav Havel. Vystoupil, aby členům amerického Kongresu a městu a světu sdělil, že v Evropě je více svobody, že svobodný duch Evropy zesílil. Zároveň také sdělil, že je to díky podpoře a pomoci demokratických zemí, zejména USA. Protože demokratické země podporovaly svobodomyslné občany v totalitních zemích a pomohly jim získat svobodu a demokracii.

Považuji za symbolické, že je tomu tento rok 30 let, kdy v Praze, v českém Senátu, nejsvobodnější a nejdemokratičtější instituci v ČR, horní komoře českého parlamentu, významný americký politik, ministr zahraničních věcí, Michael Pompeo, vystoupí a považuji za symbolické, že se tak děje v době, kdy svobodný duch Evropy oslabuje. Jsem přesvědčen, že bychom toto setkání měli využít. Měli bychom ho využít k tomu, aby ČR, země Evropy, Evropa začala klást větší důraz na to, aby obhajovala své hodnoty a své demokratické principy, aby více dbala o svoji suverenitu, nezávislost a svébytnost. Prosím, měli bychom to mít na paměti a bylo by velmi dobré, pokud by to dnes z českého Senátu zaznělo, nejen k našim občanům, ale také k městu a světu.

Na závěr jednu velmi důležitou věc. Vždy tomu bylo tak, že se Evropě a evropským zemím dařilo obhajovat svobodu a demokracii a pečovat správně o svébytnost, nezávislost a suverenitu, když tak činily společně se Spojenými státy americkými. Jsme velmi rádi, vážený pane ministře, že jste dnes mezi námi, vítejte v českém Senátu. Mikrofon je váš.

potlesk

Ministr Michael Pompeo: Děkuji vám všem a dobré odpoledne všem. „Dobrý den“ - zkusím to asi takhle, jak mi to šlo? Ale teď už vás svojí češtinou trápit nebudu.

Pane ministře Petříčku, pane předsedo Vondráčku, pane senátore Fischere, se kterým budeme mluvit po mém krátkém projevu, členové parlamentu, vážení hosté.

Děkuji, je to pro mě velká čest, že zde mohu být.

Pro mě to má zvláštní význam. Před mnoha lety – bohužel před příliš mnoha – jsem byl mladý voják v Evropě a sloužil jsem nedaleko odsud, blízko Bayreuthu. Tehdy nebylo možné si představit, že ministr zahraničí USA někdy promluví v tomto městě, které tehdy bylo pod nadvládou komunistů. A nedovedl jsem si představit, že bych to mohl být já, byl jsem mladý poručík. Ale Bůh byl k nám všem milostivý.

Tato návštěva je pro mě symbolická osobně i jiným způsobem. Kansas, odkud pocházím, byl v 19. století magnetem pro přistěhovalce z Čech i Moravy a dalších částí této krásné země. Nedaleko města Wichita, kde žiji, je například Plzeň (Pilsen). A ten odkaz stále udržují jejich potomci, stále probíhají české festivaly v malých městech po celém Kansasu.

Lidé tam přicházeli, aby se usadili – dost toho o té historii vím – a hledali lepší život. Půda tam je známá, velmi bohatá a úrodná a byla tam kýžená svoboda, kterou Amerika vždy slibovala svým občanům. A Češi znají svobodu a je to silné přetrvávající pouto mezi našimi dvěma úžasnými zeměmi.

Tu historii všichni dobře znáte: v roce 1918 v Pittsburghu podepsali zde žijící Češi a Slováci inspirováni Spojenými státy dohodu, která položila základy vzniku nového demokratického Československa. Včera jsem v Plzni měl možnost si připomenout 75 let od doby, kdy američtí vojáci přišli Plzeň osvobodit. A také to, že během nejtemnějších let sovětské okupace pouta mezi našimi národy přetrvala v nadějích a modlitbách amerického lidu za vaši zemi a ve vysílání Rádia Svobodná Evropa, vždycky jsme tu byli. Vždycky jsme byli s vámi.

Když konečně padla železná opona, Američané měli radost z vaší svobody. Jsme rádi, že Rádio Svobodná Evropa a Rádio svoboda (Radio Liberty) se v roce 1995 přestěhovaly do Prahy. Tato mise, o které se zmiňuji, je důležitá stejně dnes jako předtím.

Já jsem byl členem americké dolní sněmovny v roce 2014, kdy jsme v Kapitolu umístili bustu Václava Havla, abychom si připomněli výročí 25 let od Sametové revoluce. Ať tam zůstane navždy.

Před třiceti lety byl Václav Havel prvním politikem z bývalého východního bloku, který hovořil na společném zasedání obou komor amerického Kongresu. Během svého působení zde jsem se pár takových zúčastnil. Je to vždy pozoruhodné a pouze ti nejvýznamnější státníci dostanou možnost zde vystoupit.

Tehdy řekl, cituji: „Žijeme ve výjimečné době. Lidská tvář světa se mění tak rychle, že žádný ze známých politických tachometrů nestačí k měření této rychlosti.“

Bylo to tak, byla to výjimečná doba, úžasná doba pro tuto část světa, když komunistické mraky odtáhly a prorazily je paprsky svobody. Střední a východní Evropa se připojily ke svým svobodným bratřím a sestrám na Západě.

Ale dnes vidíme, že navzdory těmto skvělým časům mnohé z geopolitických předpokladů z té doby nenastaly. Věci, ve které jsme věřili, se prostě nenaplnily. A možná – možná teprve teď si uvědomujeme ty trendy, které jsme si měli uvědomit dávno.

A budu poněkud konkrétnější. Vidíme, že autoritářské režimy nezmizely ani v roce 1989, ani v roce 1991. Ta bouřka tam pořád byla, jen byla prostě za obzorem. Když jsme těmto režimům psali epitaf, tak teď víme, že to bylo předčasné.

Pevně věřím – a přátelé Ameriky zde v České republice si to teď také uvědomují – že česká zkušenost byla předzvěstí toho, čemu čelí další národy v Evropě.

Rusko – Rusko pokračuje ve snahách podkopávat vaši demokracii a bezpečnost prostřednictvím dezinformačních kampaní a kybernetických útoků. Snaží se dokonce přepisovat vaši historii. Všichni jsme toho byli svědky. Dnes je ale ještě větší hrozbou Komunistická strana Číny svou politikou donucování a kontroly. Ve vaší zemi jsme svědky vlivových kampaní proti vašim politikům a bezpečnostním silám, vidíme krádeže průmyslových dat, která jste získali díky své inovativnosti a kreativitě, vidíme využívání ekonomického vlivu k potlačování svobody samotné.

Tady se nejedná o tanky a pušky, v tom je velký rozdíl. Komunistická strana Číny přijímá odvetná opatření proti nevinným skupinám lidí, když jí někdo odporuje. Hanebně zrušili zájezd Pražské filharmonie do Pekingu kvůli něčemu tak prostému, jako byla snaha primátora upevnit styky s Taiwanem. Šanghaj zrušila svou spolupráci s Prahou poté, co město podepsalo partnerskou smlouvu s Taipejí.

Všichni to vidíme. Komunistická strana Číny využívá ekonomický vliv k nátlaku na jiné země. Vzpomeňte si, jak čínská ambasáda v Praze poslala dopis bývalému předsedovi Senátu, který plánoval navštívit Taiwan. Váš svobodný tisk udělal skvělou práci a informoval o těch hrubých výhrůžkách. V dopise stálo, cituji: „České firmy, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu platit,“ konec citátu.

To je hlubokém rozporu se všemi našimi hodnotami. Komunistická strana Číny lže a ty, kteří se snaží mluvit pravdu, nechá zmizet. Prudká pandemie, která vznikla ve Wuchanu, se rozšířila tak rychle a způsobila takové škody, protože ji Komunistická strana Číny tutlala.

Pak tu máme tragédii, která se odehrává v Hongkongu, kde jsou jeho občanům předčasně upírány svobody. Vidíme pokusy o dominanci v Jihočínském moři. Vidíme milion muslimských Ujgurů držených v internačních táborech v provincii Sin-ťiang. Toto je hanebná skvrna na lidských právech, podporovaná společnostmi jako je Huawei, které používají technologie, o kterých tajné policie v minulých dobách mohly jen snít.

Mohlo by se jednoduše říci, že Čína je jen takové přechodné ohrožení, ale doufám, že všichni víte, že tomu tak není. Čínský režim má stejné marxisticko – leninské jádro jako měl sovětský režim a možná ještě tvrdší.

Strana vždy klade na první místo sebe. Její činy pramení z ideologie. A je paranoidní, co se týče svobodných společností, jako jsou naše.

To, co se teď děje, není studená válka verze 2.0. Čelit čínské hrozbě je v mnoha ohledech mnohem těžší. Komunistická strana Číny je již zapletena do našich ekonomik, naší politiky, našich společností takovým způsobem, jak Sovětský svaz nikdy nebyl. A nevypadá to, že by Peking v blízké budoucnosti změnil kurz, i když doufat můžeme. Protože nikdo si nemyslel, že Berlínská zeď padne. Byl jsem do roku 1989 vojákem v tehdejším západním Německu, ještě pár týdnů před pádem zdi jsem sloužil v malé pohraniční jednotce ve městě Bindlach. Ani nás nenapadlo, že za pár týdnů budou lidé volně přecházet hranice, aby se znovu setkali se svými rodinami. Takže svoboda zvítězí i tentokrát.

Jak nám kdysi připomněl prezident Havel, nesmíme se propůjčit „životu ve lži“, ale „životu v pravdě“.

A tady je pravda: čínská světová dominance není nevyhnutelná. Jsme sami strůjci svých osudů. Svobodné společnosti byly vždycky přitažlivější. Vaši lidé to vědí. Naši lidé to také vědí.

A tohle je vůbec ta nejlepší zpráva z toho všeho: svobodymilovní lidé po celém světě jsou odhodláni bránit svůj způsob života a jejich odhodlání narůstá. Vidím to všude, kam přijdu.

Američané si uvědomují, že Komunistická strana Číny, která je totálně odtržená od čínského lidu, ohrožuje jejich hodnoty a způsob života. Obě politické strany ve Washingtonu se shodnou pouze málokdy, ale tady všichni víme, čemu čelíme. Trávím hodně času tím, že hovořím se členy obou našich politických stran. Karta se obrací, stejně tak vidím, že se obrací zde v Evropě. Západ vítězí. Ať nikdo nemluví o úpadku Západu. To není pravda, to je jen jejich narativ.

Slyšel jsem podobné názory od politických lídrů napříč spektrem, naposledy v Londýně. Tato jednání mě přesvědčila, že mnozí evropští vůdci jsou nadšeně nakloněni svobodě.

Ale musíme na tom pracovat všichni. My tady spolu v Praze, v Polsku, v Portugalsku. Máme povinnost mluvit k našim lidem jasně a otevřeně a beze strachu. Musíme čelit komplexním otázkám, které tato výzva představuje, a musíme tak učinit společně. Musíme vysvětlovat to, co si myslím, že ti z nás, kteří vyrostli v jiné době, vědí. Musíme přiblížit našim občanům cenu, kterou svobodné společnosti zaplatí, pokud se s tou hrozbou nevypořádají. Musíme vysvětlit, jak musíme prověřovat čínské investice a proč to musíme dělat. A musíme s nimi hovořit o tom, jaká spojenectví mezi USA a Evropou a po celém světě musíme vybudovat a jak se musíme zreorganizovat, abychom odolali a vzdorovali této hrozbě.

Váš národ, stejně jako další národy, které trpěly za železnou oponou, to ví. Víte nejlépe, jak hluboce komunisté společnost zruinují a utlačují. Všichni jste toho byli svědky nebo jste to slyšeli od generací lidí před vámi.

Naše země musejí spolupracovat a všechny probudit. Musíme jim pomoci. Musíme pomoci všem.

Žádám vás naléhavě – vás, zástupce českého lidu – seberte veškerou odvahu a zasaďte se o suverenitu a svobody své i svých spoluobčanů, kteří je požadovali na ulicích Prahy v roce 1968, v dokumentu Charty 77 a na Václavském náměstí v roce 1989.

Váš lid má příležitost ukázat celé Evropě, co to znamená být průkopníkem svobody. A musím říct, že už to v mnoha ohledech děláte.

Občané sdružení v Projektu Sinopsis po léta bojují za transparentnost kolem činů Komunistické strany Číny, často musí čelit právním hrozbám.

Český tisk rovněž pátral a odhalil znepokojivé případy vlivu Komunistické strany Číny na akademiky a média, také pod hrozbou právních sankcí.

Váš senátní zahraniční výbor doporučil odstoupení od extradiční smlouvy s Hongkongem.

Premiér Babiš, se kterým jsem právě strávil nějaký čas, pomohl udat tón celému světu v oblasti kybernetické bezpečnosti prostřednictvím konference, která vyprodukovala sérii doporučení pod názvem 5G Prague Proposals.

Primátor Hřib pokračuje v dobré práci prezidenta Havla při podpoře Tibetu.

Váš předseda Senátu pojede koncem tohoto měsíce na Taiwan a naplní přání svého zemřelého předchůdce. A dobře dělá!

Vězte, že Amerika vás podporuje a vždycky bude. Vždycky budeme stát po boku svých bratří a sester v boji za svobodu.

Nedávno jsme přijali nabídku EU na zahájení dialogu mezi EU a USA zaměřeného na Čínu a na to, jak jí společně budeme čelit. Spolupracujeme s našimi přáteli v OSN na ochraně orgánů OSN před škodlivým vlivem čínských komunistů. Také měníme zaměření NATO, abychom se ujistili, že je připraveno plnit své úkoly v této době tváří v tvář nově se objevujícím hrozbám.

A připojili jsme se k vám při budování čisté sítě zemí a společností, které odmítají obětovat kybernetickou bezpečnost, jen aby ušetřily trochu peněz. Jsme připraveni investovat až miliardu dolarů do Iniciativy tří moří, abychom napomohli ochraně proti čínským neprůhledným praktikám v oblasti půjček, a těšíme se, že Česká republika a další národy se také budou finančně podílet.

A co ten zrušený zájezd Pražské filharmonie, který jsem už zmínil? Americké velvyslanectví naplánovalo koncert v rezidenci velvyslance a doufáme, že budeme moci přivítat toto těleso na zájezdu v USA, jakmile ho budeme moci uspořádat. Bude to velkolepé.

Také jsme přijali opatření vedoucí k vypovězení čínských zlodějů duševního vlastnictví z naší země, uvalili jsme sankce na členy čínské vlády, kteří porušují lidská práva, a mnohem, mnohem více. USA pod prezidentem Trumpem skutečně směřují k tomuto cíli.

Zde skončím, protože bych s vámi ještě rád debatoval a chci, aby na diskusi zbylo hodně času.

Uvědomte si, že dnes po třiceti letech svobody vidíme, jak zde v České republice svoboda blahodárně působí.

Dnes jsem se setkal se skupinou mladých podnikatelů – zástupců startupů. Jejich živé energické firmy – tedy to, co bylo kdysi nemyslitelné pod sovětskými komisaři – vytvářejí hodnoty pro americkou i českou ekonomiku. Ale možná ještě důležitější je to, že ukazují, jak bohatá půda svobody vydává hojnou úrodu a umožňuje rozkvět, pokud jsou svobody tolerovány.

Skončím znovu citátem prezidenta Havla: „Myšlenka lidských práv a svobod musí být nedělitelnou součástí jakéhokoliv smysluplného světového zřízení“.

Moji čeští přátelé, prosím, pamatujte si to. A pamatujte si také, že dnes, zítra a navždy bude Amerika s vámi, protože my bojujeme za ta vzácná lidská práva a svobody.

Děkuji vám. Bůh žehnej vám i českému lidu. Těším se na další diskusi. Všem vám velice děkuji.

(potlesk)

Senátor Pavel Fischer: Vážený pane ministře, děkujeme za vaše slova a za to, že jste přišel mezi nás, že jste souhlasil s několika otázkami z pléna. Budeme pokládat otázky z míst, v češtině, krátce. První na mém seznamu bude Tomáš Jirsa, druhý Jiří Dienstbier. Potom pan místopředseda Jan Horník a Renata Chmelová. Na závěr si vezme slovo pan předseda Miloš Vystrčil. Senátor Tomáš Jirsa, místopředseda Výboru pro zahraničí, bezpečnost a obranu, člen Parlamentního shromáždění NATO. Pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane ministře, vážím si toho, že vám mohu položit otázku, která zní: Vidíte nějakou možnost zlepšení strategických vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem? Protože ty dnes velmi chladné vztahy ovlivňují i náš středoevropský region. Děkuji.

Ministr Michael Pompeo: Doufám, že ano. Tak jako v případě všech států, které představují nějaké výzvy, se snažíme najít prostor pro spolupráci. Mohu uvést pár příkladů spolupráce s Ruskem. Úzce s nimi spolupracujeme – a dělal jsem to, i když jsem byl ve své předchozí funkci ředitele CIA - v boji proti terorismu, sdílíme informace, abychom uchránili životy Rusů i životy Američanů, životy lidí na celém světě. Minulý týden jsme měli velké setkání s ruskými experty na kontrolu zbrojení. Děláme, co můžeme, abychom našli správnou cestu v oblasti nejnebezpečnějších zbraní na světě, v oblasti těch dvou největších jaderných arzenálů. Ty rozhovory s nimi byly produktivní. Doufáme, že se nám zde podaří najít strategické místo, protože svět se taky posunul. Dřív to byly jen rakety a bojové hlavice, teď máme vesmírné, kybernetické a hypersonické prostředky. Takže musíme přehodnotit strategickou rovnováhu a věříme, že o tom budeme schopni s Rusy vést kvalitní rozhovory. Takže na to jsme samozřejmě připraveni, ale musíme tak činit s otevřenýma očima. Také sledujeme, co se děje ve světě, tam, kde se Rusové angažují. Víme, že i když jsme schopni uvést některé z těch záležitostí do pořádku, musíme vždy zajistit, aby nakonec svobodymilovné národy viděly, že se naše hodnoty prosazují a že jsme schopni efektivně úzce spolupracovat na rozvoji našich ekonomik.

Senátor Pavel Fischer: Senátor Jiří Dienstbier, předseda Komise pro ústavu a člen Výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, má slovo. Pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane ministře, děkuji za možnost této diskuse. Chtěl jsem se zeptat na přístup Spojených států k multilateralismu, k mezinárodním organizacím, protože v posledních letech jsme byli svědky stahování Spojených států z institucí, jako je třeba Rada OSN pro lidská práva, UNESCO, teď naposledy ze Světové zdravotnické organizace. Otázka, jestli to vlastně neoslabuje spolupráci i s demokratickými zeměmi, jestli to do jisté míry nemůže přenechávat i větší prostor nedemokratickým zemím, jestli to vlastně demokratické společenství vcelku neoslabuje, i včetně samotných Spojených států.

Ministr Michael Pompeo: To je výborná otázka a velice důležitá. Vracím se k tomu, co už jsem zmínil ve svém vystoupení. Jsou zde instituce, které mají své stanovy či dané cíle. A prezident Trump vždycky mně a mým lidem klade otázku: Jsou funkční? Plní svoje vytčené cíle? Můžeme nebo jsme schopni mít nějaký vliv na jejich efektivitu a jejich schopnost přinášet výsledky? Já jsem velkým příznivcem multilaterální institucí, pokud fungují. Podívejte se na Radu OSN pro lidská práva, kterou jste zmínil jako první. Ta prostě nefunguje. Snažili jsme se ji reformovat ne jednou, ne dvakrát, ne třikrát, ale sedmkrát. Jsou v ní ti nejstrašnější porušovatelé lidských práv na světě a rozhodují v ní. Ta rada je dysfunkční. Rádi budeme spolupracovat v oblasti lidských práv se všemi partnery, se všemi přáteli, v jakékoliv instituci, kde můžeme přispět k lidským právům. Ale u téhle instituce není šance, že by k tomu přispěla, že by zlepšila životy skutečných lidí v celém světě. Je nesmysl, aby americká vlajka vlála v této instituci, do které jsou velmi úzce zapojeny země jako Venezuela a Írán. Je to prostě nevhodné a není to efektivní. Nechceme vynakládat čas, zdroje a finanční prostředky, abychom je podporovali.

Jako druhou jste zmínil Světovou zdravotnickou organizaci. WHO selhala v nejvýznamnějším testu tohoto století. Když se objevil virus v čínském Wu-chanu, nadřadili politiku vědě. Podíleli se na zatajování informací a to již stálo stovky tisíc životů a způsobilo po celém světě ekonomické škody ve výši biliónů dolarů. Spolupracovali jsme na reformě základních pravidel WHO. Chtěli jsme reformovat ta pravidla, která WHO dovolila, aby Komunistická strana Číny porušila. Všimněte si, že pořád přesně nevíme, odkud se ten virus vzal. Mezinárodní inspektoři stále nedostali povolení k návštěvě příslušné laboratoře v Číně. Před několika dny tam pustili pár novinářů, ti mluvili se dvěma lékaři, kteří podle očekávání řekli: „Odtud to nebylo. “ To je čínská propaganda. Není vhodné, abychom propůjčili americkou moc a vliv institucím, které zásadně nenaplňují vlastní poslání. To je v kontrastu s jinými institucemi, které takovou kapacitu mají. Pracovali jsme na vybudování koalice 60 zemí, které chtějí obnovit základní lidská práva ve Venezuele. Máme velkou skupinu, zhruba 90 zemí, včetně důležité role ČR, která bojuje proti terorismu po celém světě. Koalice více než 90 zemí. Úzce spolupracujeme v celé řadě multilaterálních organizací po celém světě. A to ani nemluvím o NATO a našich partnerech zde v Evropě. Takže ne, my budeme rádi součástí multilaterálních organizací. Budeme na to věnovat i nepřiměřené finanční částky, pokud se to po nás bude požadovat. Ale musíme vědět, že budou skutečně plnit to, co slibují lidem. A pokud toto nemůžeme splnit, pokud máme pocit, že jsme se vyčerpali snahou učinit z těchto organizací funkční instituce, tak prostě věnujeme náš čas a prostředky někam jinam. Vyzýváme všechny země, aby se samozřejmě zcela suverénně rozhodly stejně. Měli bychom být součástí pouze toho, co funguje. Multilaterální instituce, které existují pouze kvůli multilateralismu, nestojí za nic.

Senátor Pavel Fischer: Další na mém seznamu je Jan Horník, místopředseda Senátu, člen Parlamentního shromáždění OBSE. Pane senátore.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Vážený pane ministře, dobrý den, nedávno jste uvedl, že platforma TikTok představuje hrozbu pro ochranu osobních dat amerických občanů. Co si myslíte o tom, že datové centrum této platformy by mělo být pro evropské uživatele umístěno v Evropě, mluví se o Irsku, zdali by EU neměla postupovat obdobně jako USA, aby ochránila osobní data svých evropských občanů, především těch mladých, protože mladí jsou na TikToku.

Ministr Michael Pompeo: Když jsme začali mluvit – to se vám bude líbit – když jsme tedy poprvé promluvili o TikToku, tak nám maminky po celé Americe děkovaly (smích), protože jejich děti tráví na TikToku spoustu času. Já bych se u TikToku na chvíli zastavil, protože pro nás je to otázka národní bezpečnosti. Jde o soubory dat a my víme, že Evropa klade důraz na ochranu osobních dat. Protože samozřejmě čínská komunistická strana a její bezpečnostní aparát využívají tyto soubory dat. Obrovské soubory dat. To je prostě něco, co Spojené státy nechtějí dovolit. Nebudu tady dneska říkat Evropanům, kam mají umísťovat datová centra, to nechám na vašem rozhodnutí, ale můžu vám říct následující. Nebudu se omezovat na jednu jedinou platformu nebo společnost, říkám to obecně. Využití informací, které mezi sebou sdílejí obyvatelé západních zemí, které jsou právními státy a kde víme, kam data jdou, je naprosto jiné než způsob, kterým využívají tato data autoritářské režimy jako Čína. A je obrovský rozdíl v tom, jestli ta data skončí v zemích, které ctí právo a váží si svobod, nebo jestli je svěříte například generálními tajemníkovi Si (Ťin-pchingovi) a čínské komunistické straně. To je naprosto zásadní rozdíl. Můžeme samozřejmě přijímat opatření týkající se sdílení dat, můžeme věřit, že se jimi budeme řídit a pokud ne, tak že zde bude nějaký formát či fórum, které bude tyto konflikty a nesoulady řešit. Ale to, co se děje zde, je dramaticky odlišné. Takže když prezident Trump hovořil nejenom o TikToku, ale i o WeChat – a je jich ještě více – měl na mysli, že musíme zajistit, aby ta americká data neskončila v rukou protivníků, jako je například Komunistická strana Číny, která v západní Číně používá data k tomu, aby realizovala snad největší porušování lidských práv v historii. A my tohle nedovolíme, využijeme veškeré své schopnosti a uděláme to co možná nejrychleji.

Senátor Pavel Fischer: Dámy jako první, ladies first, u nás to bude dnes dáma, která uzavře ten seznam tázajících. Paní senátorka Renata Chmelová je starostkou městské části Praha 10, členkou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, předsedkyně Podvýboru pro bydlení. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová: Děkuji, dobré odpoledne, pane ministře. Když se podíváte před sebe, myšlenky našeho prezidenta Václava Havla provázely váš projev. Přesto bych vás chtěla poprosit, zda byste více rozvedl třeba i to, co si osobně myslíte o jeho odkazu, co považujete dnes stále z něj za aktuální. Děkuji.

Ministr Michael Pompeo: Tak tahle otázka se mi moc líbí. Když jsme letěli sem, tak jsem si procházel jeho projev před Kongresem před 30 lety, můj bože, už je to tři desetiletí. Velmi inspirativní pro mě bylo to, jak byl ten projev a jeho myšlenky univerzální. Charta 77, čínská Charta 08. To jsou věci, které jsou úzce propojeny. Tento měsíc jsem přednesl zprávu Komise pro nezcizitelná práva v USA, která podrobně zkoumá americkou politiku v oblasti lidských práv a věnuje se tomu, jak bychom na ně měli nahlížet a formulovat je. Dostali jsme se až k úplným kořenům, k naší Deklaraci nezávislosti, kterou sepsalo několik přistěhovalců z Evropy. Tady je hluboká souvislost. Ale když se díváte na tu deklaraci a na slova Václava Havla – vaše srdce je vzrušené tou ústřední myšlenkou, že lidé vždy budou žádat, aby mohli žít dle svého svědomí, ať už je to náboženství nebo jejich touha po poznání, jak se postarat o rodinu a všechny tyto klíčové otázky spojené se svobodou. Na to máme v České republice i v USA stejný názor. To je ta příčina, všechny ty vzrušené politické debaty, otázky regulace a tak - vždy se opírají o ty myšlenky Václava Havla, které, pokud se vrátíme k těm nejzákladnějším pravdám o lidské důstojnosti a o tom, jak bychom se k sobě navzájem měli chovat, jsou základem toho, kdo jsme my, lidé v USA i lidé v České republice. A pokud toto nikdy neztratíme ze zřetele a budeme všechny své myšlenky a činy budovat kolem nich, přijde i ta ekonomická prosperita, po které toužíme. Ale budeme také, a to je stejně důležité, žít v národech a zemích, na které budeme moci být hrdí, na místech, která budeme moci předat svým dětem a vnoučatům a oprávněně očekávat, že ponesou dále tradici svobody. Myslím, že Václav Havel tohle věděl, vím, že každý z vás to také ví a spoléhám na všechny na obou březích Atlantiku, že budou pracovat na tom, aby to poselství předali budoucím generacím.

Senátor Pavel Fischer: Děkuji za vaše slova. Protože se chýlí náš čas, chtěl jsem požádat pana předsedu Senátu, aby se ujal závěrečného vystoupení. Pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážený pane ministře, já si dovolím za nás za všechny poděkovat za vaši návštěvu, poděkovat za vaše slova, poděkovat za projevy podpory a přátelství. U nás v Česku to je tak, že opravdu dobří přátelé jsou připraveni si navzájem poskytnout klíče od svých domů nebo domovů. Přijměte tedy, prosím, ode mne klíč od českého Senátu, od našeho domova. Přeji vám a Americe hodně štěstí!
(Potlesk)