Proč zakázat kožešinové farmy

13.07.2017 - Renata Chmelová
Renata Chmelová

Stručná odpověď zní: Protože to bude lepší pro ta zvířata, ale hlavně pro nás. A teď trochu podrobněji.

Kožešiny můžeme nahradit

Byly doby, kdy zabíjení zvířat kvůli kožešinám mělo přímo existenční význam. Lidé se potřebovali zahřát – proto si pořizovali kožešiny. Tyhle doby jsou i díky vynalézavosti a kreativitě člověka pryč. Zahřejeme se umělými materiály. Komerční chov norků amerických, lišek stříbrných a lišek polárních kvůli jejich kožešině zkrátka není nutností, ale pouhou módní a nadbytečnou libůstkou. Nezměrné utrpení těchto zvířat za to nestojí.

Farmy jakých zvířat?

U utrpení se ještě zastavme. Chci zdůraznit, že nijak nepřeháním. Slovo farma je zde totiž poněkud matoucí. Na farmách či na statcích chováme domácí (či domestikovaná) zvířata. Získáváme maso, vejce, peří, někdy jako vedlejší produkt i kožky. Tu ve více, tu v méně důstojných podmínkách, ale v podmínkách obvyklých.

U norka i obou druhů lišek je to jinak. V tzv. kožešinových farmách se výhradně komerčně, tedy kvůli kožešinám (maso jde do kafilérek), chovají divoké šelmy. A ty mají své potřeby. Lišky jsou tzv. teritoriální zvířata, která se v přirozeném prostředí živí sama lovem, značkují si svá teritoria pomocí pachových stop, tvoří si nory. Norci žijí ve vodě nebo poblíž vody. Klecový chov je v naprostém rozporu s jejich potřebami a působí jim utrpení!

Etický, právní a ekonomický argument pro zákaz

Nejsem z těch, kdo se druhé snaží přesvědčit přepjatými emocemi. Proto nabídnu dva argumenty. Právně etický a ekonomický.

1. Zvíře není věc a zaslouží si slušné zacházení. To nám říká nový Občanský zákoník, který platí od roku 2013. Právo se odvíjí od společného chápání etických norem. Ještě před 20 lety by nikdo nebyl právně popotahován kvůli týrání zvířete. A dnes máme v trestním zákoníku paragraf 302 (týrání zvířete) a paragraf 303 (zanedbání péče o zvíře z nedbalosti). Dříve přestupek, dnes trestný čin – prostě proto, že jsme citlivější, když se bezdůvodně a záměrně ubližuje živým bytostem. O tom, že je komerční chov divokých šelem kvůli kožešinám v naprostém rozporu s vědeckými poznatky o jejich potřebách, píšu výše.

2. Z ekonomického hlediska: jedná se o komerční chov pouze na devíti místech. V Dolní Cerekvi, Jiříkovicích, Syrovicích, Křižanovicích, Klopotovicích, Bruzovicích, Pustějově, Vítějevsi (tu jsem osobně navštívila) a ve Velkém Ratmírově.
Ti, kdo tyto farmy provozují, delší dobu sledují narůstající odpor široké veřejnosti (podle důvěryhodných průzkumů téměř 4/5 většina). A zařizují se podle toho. Utrpení lišek a norků se nesnižuje, tito podnikatelé ale již neinvestují do svých zařízení. Prostě proto, že by to z dlouhodobé perspektivy nedávalo smysl. Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání naopak počítá s přiměřenou výší kompenzací.

Věřím, že v Senátu zvítězí zdravý rozum, rozumný pokrok a odpor vůči zcela zbytečnému utrpení zvířat.

Senát Parlamentu České republiky

Valdštejnské nám. 4, 118 01  Praha 1

Eva Davidová
Telefon
+420 257 072 342

Zpět